ZAHRADA MORAVY VLASTIVĚDNÝ SBORNÍK PRO MLÁDEŽ ŽUPY UH.-HRADIŠŤSKÉ.
ROČNÍK
ZÁŘÍ
II.
ČÍSLO
1924.
1.
k nám! Janko,
Přijdi,
Hluk, Velká Bia Lnice.
fPřijdi,Janko.
k
nam,
d
-
le
nechod
poco mfi
i
m
yPrijd^Janko, k nám,
i
d-le
/•PrijdtJanko,
I
/
I 9^=F
pre 5 ty
F naše
in
p
pres,
J
le
rdf7.
* J
i
-
^
m.
nechoď Mni.
ale nechoď
2.
5i
i^ny—báj
P
•*>
se,
kamarády
pres ty naše
V zeleném [:
háju na ťa čekajú, tam fa, Janko, mé srdenko, tam ťa, Janko, mé srdenko,
tam
vinohrady, 3.
Tsamr—
Nevysekáš sa, lebo je oni by ťa porúbali, [: oni by ťa porúbali, hodili pod most.:] <5S$£G)
m
buA/'/c
karnarady
ka marady
5
fem po
£ F.
pres zele ný
háj
pres zelený * fern no
háj.
pí m pres ten
hájT
Nezabijú ňs, nebojím sa já, mám šablenku ocelovú, [: na dvě strany nabrúšenú,
vysekám sa
ťa zabijú.
4.
m^avolaj
f/*
1 ^Zavo-laj
mm si
E
yooco rvg/V,
vi-nohrddyzcy pres^ze^_
mo^óo.
»y&volaj
71
Přijdi,Janko,
Ě
na
ty
knám, apoco
Tftcno
nechoď sam.
pocó r&n.
sam:
jich
moc,
já.:]
Ruda Šoupal:
Uhelná pánev jihomoravská. Slovácko tvoří pánev hnědouhelnou, v níž uložen jest tak zv. lignit. Je to smíšenina kořenů a dřeva hnědé barvy, spojená drobivým tmelem. Vrstva hnědouhelná je uložena v nestejné hloubce. Tak na př. Jindřichova šachta u Lužic je asi 50 m hluboká a má ílec asi 2—3 m Jižní
mocnou. Pánev hnědouhelná nachází se v prostoru, jehož obvod je vy značen místy: Moravská Nová Ves, Velké Bílovice, Cejč, Kyjov, Kelčany, Temnice, Rohatec, Hodonín, Mor. Nová Ves.
t
.Dtfma/nn
Klobouky
:Dubňany =^_KatiSKoyice v.Parioyicc
0
Mutenicc
^Bqyanówce
S tri mice
Hodonín
O
v-SÍoyice
Uh. SKajice
Geologický rár jim Morary: __ PoJtornÁ
V
době rgzkvětu, v devadesátých
•
V
letech
lign/t,
Značky: li^nifo»a
mj$ti
»
pánev.
uhelné pinii,
mísId.Me «doluje, "ď «de«dolovalo.
minulého
století,
bylo v
tomto prostoru 12 podniků, z nichž jen osm bylo v provezu. V té době pracovalo v Kyjově, Kelčanech, Dubňanech, Hovoranech, Čejči a Lu žicích asi 500 dělníků a vytěžili l 1/* milionu medických centů .hnědého uhlí za rok. Není "to mnoho, neboť poptávka nebyla tak značná. Jednak je výhřevnost hnědého uhlí menší (pouze 50—75o/o), jednak obsahuje mnoho popela (1—6o/o) a značnou část vody. Také se nesnadno do pravuje. Na denním světle ztrácí soudržnost, měrií se v 'drobty, kdežto' v dole je uhelný balvan téměř nezdolatelný. V domě vylučuje nepří jemně páchnoucí plyny. Proto se hnědého uhlí užívá k tope.ií jen v bliž ším okolí dolů. Jeho důležitost jest však jiného rázu: umožňuje rozkvět továren, kterých je v okolí celá řada a které se právě proto zde zaří dily.
2
Jsou to sklárny, cukrovary, pivovary, mlýny, naftové podniky a
j.
V
dolech hnědouhelných není nebezpečí výbuchů třaskavých plynů, jako třeba v pánvích kamenouhelných v Moravské Ostravě a j. Zato ztě žuje práci horníkům spodní voda a pohyblivý písek. Voda se čerpá a odstraňuje stroji, avšak písek na některých místech nelze spoutati, tskže bylo nutno někdy i další těžení v nebezpečných místech zastaviti. Význam hnědouhelné pánve zasluhuje, aby se o ní více povědělo, zvláště o těžbě, o práci horníků, jejich životě a pod. Proto se v příštím čísle k tomuto předmětu vrátím. _
Josef Perútka:
O muchomůrkách.
Kdož by z vás neznal muchomůrek s bradavičnatými kloboučky? Kdož by neznal královského zjevu muchomůrky červené se vše
mi odrůdami, od šarlatově červené až do zářivě zlatožluté a oranžové# Představíte si tiché, temné zákoutí lesní ve smrčině, zdobené čaroděj nými kruhy těchto nádherných hub t pokud zde neřádila noha barba rova? Jsme jako v pohádce a oko bezděky hledá bradatého trpaslíka, klímajícího na některém kloboučku. Málokdy uvidíme v přírodě něco
nezaslouží si tato houba tolik opovržení, které ji stíhá. Vždyť zaměnili si ji nemůžeme se žádnou jedlou houbou a k to mu- slouží nám jako osvědčený prostředek proti obtížným mouchám. I jinak není tak prudce jedovatá, jak se doposud u nás myslilo. V Pol sku a Rusku požívají lidé muchomůrek červených, ovšem když je dříve po několik hodin močili v octě aneb v roztoku kuchyňské soli. Náro dové severovýchodní Sibiře (i na Kamčatce) váží si vetmí muchomůrky červené. Vyrábějí z ní zvláštní opojný nápoj. Ovšem že zd rqvi to ne prospívá, tak jako u nás požívání lihovin. Četl jsem loni, že zajatí Ru sové ve světové, válce u Domažlic najedli se muchomůrek červených, ale pěknějšího.
Jistě
!
nezemřel nikdo, křeče
když příznaky otravy
se
dostavily. (Vrhnutí, průjem, svalové, bolesti v zažívacích ústrojích atd.) Dokonce čtu v jed i
nom velkém houbařském
že muchomůrky červené po'jidaji místu i v Čechách, ovšem oloupané z červené pokožky, a velmi si ji chválí. Snad tedy jest jen pokožka nebezpečna. Z toho vidíte, že netřeba se jí tak báti, třeba bych ji k jídlu nedoporučoval*
Kromě
díle,
_
8 druhů jiných muchomůrek, z nichž toliko 2 druhy jsou prudce jedovatý, ostatní jsou této
muchomůrky. sbírám na Zlínsku
ještě
jedlé.
muchomůrek je r ů ž o v k a (much. načervenalá). Připravujeme ji různým způsobem, ale vždy podržuje slabé s kloboučkem muchomůrka statná to chuf a křehkost. Jest jemnou osmahle načervenalým s bílými bradavkami. Někdy bývá ze spodu jako Nejchutnější ze všech našich
neb barva Načervenalá aspoň nožky (třené) posypána cihlovým práškem. míst činí ji snadno poznai červenání poraněných jakož hlízy vespod, telnou. Snadno červiví a dírky po červech jsou též červené. Roste u nás v ohromném množství v letních měsících a málokterá houba se ji chutí vyrovná.
O
jiných jedlých
;
muchomůrkách
se
nebudu zmiňovati,
jelikož jsou
těžko poznatelny.
3
Musím
se však zmíniti o
oněch muchomůrkách, které každoročně
vyžádají u nás v republice několik lidských životů vinou trestuhodné to mnozí lidé s Jsou jakou houby sbírají. lehkomyslnosti, hlízovitá (čertoplach) a citronová,
si
mučhomůrka
můrka
mucho
ona s kloboučkem nazelenalým, temně čárkovaným, obyčejně bez bra davek na klobouku. Tím je na prvý pohled muchomůrkám nepodobna. Že je to mučhomůrka, poznáme po širokém prstenu na třeni a široké cípaté pochvě dole. Mučhomůrka citronová jest jí podobna, jest však menší, s kloboučkem slabě žlutozeleným a zapáchá. Jsou obě prudce jedovatý. Tři gramy stačí k usmrcení člověka. Příznaky otravy dosta vují se někdy až na druhý den po požití, kdy jed pronikl do krve. Pomoc lékařská je marná a člověk za hrozných bolestí skonává.
K osudným omylům
s
muchomůrkami dochází většinou
těmito
při
žampionů na lukách při lesích aneb na lesních pastvinách. Aby se předešlo podobným omylům, nutno u každého žampionu zjistiti růžové lupeny a prsten na nožce. Pochva dole schází. Muchomůrky mají p rsten, pochvu a lupeny vždy bílé. Abyste poznali, jak jen náhodně dochází k smrtelným otravám, uvádím: Mezi mnoha sty druhy hub, které na Zlínsku sbírám, napočítal sbírání
dvě
prudce jedovaté, pět prostě jedovatých a ostatní, ne•— neškodné. V kuchyni zužitkovává naše rodina jsou-li jedlé, jsou po celý rok asi 120 druhů chutných hub.
jsem toliko
B. Fišer:
Věrnost Hradišťanů husitskému
králi.
Královské město Hradiště bylo od dávných časů pevnosti, která svými hradbami a posádkou vojenskou byla důležitou oporou krá lovské moci nejen v zemi proti rozkladu vnitřnímu, ale také proti ne
přátelům vnějším. Blízkost hranice uherské, přes kterou nepokojné živly slovenské i madarské snadno se přelévaly, zvýšovala ještě význam mě sta
Hradiště.
i
Královská města
ostatními stavy přísahala králi věrnost a mezi nimi také svými zástupci město Hradiště. Přísahu věrnosti složilo také králi Jiřímu z Poděbrad a zůstalo jí věrno, když nejstrašnější moc světa, stolice papežská, vznesla nad nejčeštějším králem a všemi jeho věrnými těžkou klatbu. Zůstalo věrno i tehdy, kdy vykonavatel této klatby, proradný král uherský Matyáš Korvin, po deset let stíhal město Hra diště obléháním a vojenskými svízeli. s
i
V
lednu roku 1459 dlel král
v Hradišti, přijal hold měšťanů hradišťských, potvrdil staré výsady městské a ujistil se věrností měš ťanů i posádky. Od té doby těšilo se město přízni krále Jiřího, který je
dařil
stále
Jiří
novými výsadami.
Těžké časy nastaly velkému
králi!
Stolice
papežská
nutila ho,
aby zradil viru otců, vlastní své přesvědčení, aby ohromnou většinu českého národa přinutil k témuž a s ním navrátil se do poslušnosti církve aby zapomněl smrti velkého mučedníka kostnického M. Jana Husa a zřekl se slávy a pýchy národa dějů husitských. Král Jiří odmítl a těžká kletba vydala celému světu na pospas jej i celý huřímské,
4
—
sitský národ. Do Hradiště poslán v květnu roku 1467 správci farního kostela, jakož i moudrým a opatrným pánům, purkmistru, konšelům a vší obci, list děkana kapituly olomoucké Jana, jímž uvádí ve známost
klatbu papeže Pavla II. na Jiřího z Poděbrad. Na rozkaz biskupa Ru dolfa napomíná hradišťské, by se krále heretika a schismatika nedrželi, ale jako s takovým s nim nakládali. To znamenalo, že papež zbavuje
které přísahalo bohu všemohoucímu a Jiřímu věrnost, si řeklo, že více sluší poslouchali boha než lidí, nezradilo svých přísah a společně i s posádkou nasadilo své životy i jmění pro svého panovníka.
město přísahy poslušnosti
a
To nebylo
nic
v té době to
a
věrnosti.
Město však,
potom město samo která mohla člověka potkati.
snadného! Klatba papežská
byla
nejstrašnější
věc,
stihla
5
Stal se vyvrhelem světa i lidi. Nepřátelé královi chtěli užiti papežské klatby k boji proti svému pánu. Na Moravě se zvedl proti Jiřímu odpor především v německých radách moravských měst královských. Jen města Hradiště a Uničov zůstala svému pánu věrna. Největší nepřítel králův, ctižádostivý Uher Matyáš Korvin, který bažil po koruně české, postavil se v čelo nepřátelských vojsk. Roku 1468 vpadl jeho předvoj, vedený Blažejem Podmanickým „Balašem", ze Slovenska na Moravu a dobyl Brodu. Král Matyáš sám táhl od Brodu na Hradiště a s návrší zvaného „Rochus" shlížel pyšné město, které se mu postavilo k obraně. Nevelká posádka královská, sesílená lidem městským, obsadila hradby. Král Matyáš sevřel město kruhem bašt a podnikal útoky. Rozbily se o hradby a statečnost obhájců. Král byl poražen a musel od hradeb městských s hanbou odtáhnouti. Boje však tím nebyly ukončeny. R. 1469 Hradiště znova ohléháno, řeka Morava
sevřena řetězi, aby po ní město nemohlo býti zásobováno potravi nami, ale opět marně. Městu nastaly ovšem časy zlé. I když nebylo dobýváno, jeho obchod a živnosti vázly, zásobováni bylo špatné, vždyť celá Morava byla v rukou Matyášových a v tomto moři nepřátel bylo Hradiště pouhým ostrůvkem, který se hrdě bránil. Král Jiří odměnil město za jeho věrnost a dal mu 13. června 1469 předměstí hradišťské, řečené Hradiště Staré Město, se vším příslušenstvím, sladovnami i sady, bez placení gruntovného na věčné časy i s rybáři. Jménem hrdinného obhájce, velitele pevnosti J. Obešlíka, označili v Hradišti zastrčenou uličku. Mnozí z dnešních obyvatel nevědí, kdo by to byl, a přece jméno pochází z nejslavnější doby dějin města, které i dnes ještě se píše královským. Král Jiří poslal na Moravu oba své syny Viktorina a Jindřicha, aoy zavedli pořádek a obranu země. Jindřich vyslal pana Oldřicha z Kounic se 600 rejtary na pomoc Hradišti. Sám táhl s moci vojenskou proti Korvinovi, jenž zane'chal obléhání Hradiště a vyšel mu
U
nedalekých Bílovic strhla se bitva. Posádka hradišťská vy razila tenkrát z bran městských a zasáhla včas do boje. Madaři byli porazeni a král Matyáš koňmo spěchal do Brodu. Tedy i v poli bitevním se Hradišťané osvědčili! K této době porážek a útěku Madarů vztahuje se prý písnička: Hopsá, Matyáš, z turkyniska boty máš vstříc.
.
.
.
Jaké poměry vládly tehda v Hradišti, vidno nejlépe z toho, že farář Jan Lankes byl exkomunikován, t. j. vyhoštěn z církve a proklet za to, že zůstal věren králi Jiřímu a v místě interdiktem stíženém sloužil dále mši.
zemřel roku 1471 a město zůstalo věrno i jeho ná stupci králi Vladislavovi, který rytířskost města odměnil tím, že zbavil je všech královských daní a uložil městu čestnou povinnost, aby na znamení své statečnosti odvádělo králi každoročně meč v ceně 30 uher ských dukátů. Rozmnožil a rozšířil svobody městské tak, že bylo mezi
Velký král
Jiří
nejprvnějšimi na Moravě.
Útrapám města nebylo však konce. Král Matyáš znova se pokusil o Hradiště. Roku 1474 oblehl město po čtvrté, rozšířil obléhací šance a dokonale je vyzbrojil obléhacími prostředky.
Nový
velitel
města Czikan,
města tentokrát. I jemu je v Hradišti věnovaná malá ulička, nazvaná Sloupskiho. Město se drželo a král Matyáš uherský znovu s nepořízenou musil odtáhnouíi od Hradiště, tak kvapně, že zanechal v šancích před městem mnoho zbraní, mezi nimi veliké dělo, krásně pracované, které Hradišťané až do roku 1773 cho vali na radnici jako důkaz své statečnosti. Potom však lidská chamtivost znevážila slávu města a prodala dělo na rozliti. Tak jediný a vý mluvný svědek statečnosti, vytrvalosti a věrnosti měšťanů hradišťských nevděčným potomstvem byl zničen. A přece doba krále 'Jiřího jest dobou nejvělši slávy a také hospodářského rozkvětu města Hradiště. I král Matyáš uznal jeho rytířskost a když se stal úmluvami s Vladi slavem pánem země, odpustil Hradišťanům a odměnil je rytířským zna kem, jehož město dodnes užívá. řečený Slubský,
hájil
a
uhájil
i
ru^
Rytířský znak města Hradiště. Petr Bednařík:
Kaple Na
sv.
Jana
Křtitele v Kudlovicích.
v Kudlovicích na křižovatce cest stojí kaple sv. Jana Křtitele. Byla postavena z křesaného kamene roku 1747. Vznik kaple je zajímavý. V zahradě podsedku nyní p. Rudolfa Dudeška čís. 38., zrovna naproti kaple, stávala ještě na počátku tohoto století malá nahrblá chaloupka, sroubená ze dřeva, blátem oplácaná a obílená, s dveřmi asi metr vysokými, velmi jednoduché práce, s petlicí na provázek, s okénky sotva 35 cm vysokými, stáří zajisté úctyhodného, neboť podle ústního podání bývala to kdysi myslivna, ještě v době, kdy lesy u Kudlovic táhly se až po žleb „Jašku". (Žleb je pojmenován podle hajného Jaše, který v těch místech před dávnými lety míval svou há jovnu.) Myslivna tato po vymýcení lesů, po založení vesnice Kudlovic a po
návsi
rozděleni půdy takto
získané, byla
změněna v podsedek, jehož
majitelem kolem roku 1747 byl Jan Tomaštik. U myslivny byla zděná studna, která připadla rovněž podsedku J. Tomaštíka. Byla však již chatrná a sesypávala se. Když jednou zrána vážila děvečka vodu, na bralo se jí do nádoby také několik zlatých peněz. Majitel studnu pro zkoumal a objevil v jednom boku značný poklad, o němž je těžko říci,,
kdo jej zde ukryl. Snad to byl sám majitel panství napajedelského, jemuž patřilo také zboží kudlovické, který v bouřlivých dobách vá
takto pojistili část svého movitého jmění.. Stalo se to jistě dávno, možná za války třicetileté, kdy svědkové činu kdo ví ve kterých "koutech světa pohynuli, takže památka na ukrytý poklad;
lečných chtěl
"si
zašla.
Jan Tomaštik odevzdal poklad tehdejšímu majiteli panství napa jedelského hraběti Janu z Rottalu, který však značnou jeho část po nechal poctivému nálezci. Tomaštik pak podsedek prodal a odstěhoval Kud se do Holešova, kde si zakoupil měšťanský dům a 100 mír pole. lo vících dal postavili zmíněnou kapli. Dosvědčuje to latinský nápis, vtesaný do jednoho kvádru. V překladu zní: Bohu živému a svatému da roval jsem. Služebníku Janu Křtiteli zřizuje se tato kaple r. 1747 s do volením konsistoře a nějjasnějšiho pána p. Adama hraběte z Rottalu.
V
Dle závěti zemřelého pana Jana Tomaštíka, občana holešovského, rodem z Kudlovic.
Za
Kudlovicemi při silnici k Babicím stojí jiná kaplička, nad níž se košatí dvě mohutné lípy, jistě mnoho set let staré. Možno je snad považovali za zbytek a poslední svědky bývalého lesa, který se po stráni nad vesnicí táhl až v tato místa. Rostou v rriezi těsně pří sobě), z čehož je vidno, že je nikdo nesázel, protože člověk by je byl vsadil kus od sebe. Kmeny obou lip jsou srostlé, takže jen dole je možno rozpoznati kmeny dva. Korunu tvoří však jedinou, ohromnou a krásně utvářenou. vesnicí
Kaple i lípy jsou pěknou historickou památkou a zdobí nejen obec, nýbrž i celý kraj. M.
S.
Dobiáš:
U
hrnčířů v Tupesích.
Tupesy jsou vesnice jako sta jiných slováckých vesnic. Obyvatel stvo se zabývá hlavně zemědělstvím, mnoho lidí odchází také do světa za prací a výdělkem. Živí se zde skrovně také několik řemeslníků. Z nich zaujmou nás nejvíce hrnčíři. Usadili se kdysi na Výpustě, v částí obce rozložené malebně po severním návrší nad osadou. Ještě v r. 1909 bylo jich v Tupesích čtrnáct, dnes zde žijí poslední tři rodiny hrn~> čířské, Petráš, Fridrich a Vlček. Úpadek hrnčířství zavinila továrenskáí výroba nádobí porculánového, plechového, hliníkového a železného, dále i ta okolnost, že hrnčířství je řemeslo velmi těžké a namáhavé, Hrnčířství je řemeslo v rodě dědičné. Po otci hrnčíři ujímá se živ nosti syn, který se vyučil u otce. Tážete-li se na př. hrnčíře Vlčka, jak, dlouho se v jeho rodě hrnčířství provozuje, odpoví, že odjakživa. Všichni tupešti hrnčíři mají práce dostatek a slušně se živí. Vyrábějí hlavně
8
Brodu do Hradiště, vrchovaté Napajedel, vozy jich a o týden v obchodech doma kteří a j. překupníkům, je prodávají městech. okresních všech trzích i ních po výročních a pracuje hrnčíř ze všech
látky na mléko. Vozí
poslední chaloupkou Výpustskou bydlí úřední-t hrnčířského umění Jaroslav starého nejzajímavější, obnovitel bílé polévané v museu nebo staré, doma viděl z vás jistě ček.>Mnohý a modrými, kubaně pomalované misky, čutory, talíře, čepáky, džbánky, ba dnes vzacrté, a již Jsou zelenými lístky! žlutými a červenými květy a kovu, vynesli z zbožím nahradili lidé Naši porculánu drahocenné. je odsoudili nadáni uměleckého předků, svých za komín na půdu svědky a milovníci lido sběratelé také odnesli zboží Mnoho je k zapomenutí. mno i sbírkách, v soukromých veřejných vého umění a přechovávají je nezaniklo Avšak docela. a zmizel hranice za i odvezen hý krásný kus byl i zna dovednost nimi a s hrnčíři staří i zmizeli a nezmizelo zboží, •
jen
'
lost
výroby. hrncirske stare ze také rodiny. Úředníček Hrnčíř Jaroslav pochází se a stroj vyučil Narodil se v Napajedlích, kde vychodil obecnou školu sám říká, poradí ale 25 Jak nevytrval. let, níkem. Pracoval jako strojník vetsim touha k láska po a města přírodě, z ven, továrny jej cosi táhlo stal se cihlářem. Myslil sil. Změnil železo za povolnější hlínu, uplatnění hnětl kterou rukama, jej tvárná hlína, na však stále umělejší, výrobu Ho v kursu hrnčířského do 1913 se r. přihlásil stále zneklidňovala a tak mnoho keramiku, lidovou hrnčířské, staré doníně. Tam poznal výrobky neni hrnčířů umění že v se starých utvrdil o ní přemýšlel a přesvědčení, si staří hrnčíři někdo jak pověděl, ještě navždy pochováno. Jen kdyby malovali! zboží své jak počínali, a zkoušel sám. Neúspěchy jej neostrá-; domů odešel kurs Opustiv Leccos na Slovensko na se výzvědy. že vydal šovaly, leda donutily, ke Do Dechtic. z Ohlerová hrnčíři mu pověděla vdova po slovenském a na na sebe sám Odkázán nikde nepustili. ramických dílen však jej znova „Lidé a konal pokusy. do se vrátil rad Tupes několik skoupých a zkoumal a měnil to zas si. říkal jsem „A to dělávali, tak to musí jít", krás rozhlíží se dílnou, plnou a radostně zas a zas", vypravuje mistr v jejím v záhada celá hlíně, že je ného zboží vyrobeného. „Myslím,
<
.
jím
s nelze Avšak hlíně. se pracovali složení. Je nutno přizpůsobiti v ohni hlína Některá puká, vlastnosti. určité míti musí hlínou'
každou jiná
se
šmelc dobře (bílá poleva, glasura)* barvami. chytil Aby neslučuje to jsou ne ale dostatek přespříliš vápna, musí hlína obsahovati ^ da mu se První jež slovácké keramiky. slova obnovitele staré barvy,^ a čeivena. žlutá fialová. a zelená Nejhůř vypadaly řily, byly modrá, zboží. starém na uvidíme že jen je Dnes však má i ty a tak krásné, Po na musil mistr vojnu. další Světová válka přervala pokusy, leccos třetí zkoušel rok, již a vyrobil již válce však začal opět. Pracoval z pecs zdaleka ani dílo, vycházelo jaké to nebylo pěkného, ale stále ještě nevšeho musí že Několikrát myslil, starých našich hrnčířů-umělců. nutno v domácnosti; věci bylo chati, nebylo peněz na nejpotřebnější s
_
^
úkradkem. dělati a práci, po a jen zkoušky sháněti jinou práci výdělek té době přišlo pozvání z Prahy. Utvořila se zde společnost lidi, i se čtrnácti Mistr staré keramiky. jel šlo také o obnovení výroby
V
jimž letým
synem Antonínem.
V
Praze pobyli rok, ivšak bezvýsledně. Hlma
barvy byly dobré, nedospěli však k správnému nanášení a vypalování barev, poleva neměla náležité bělosti a výrobky byly proto stále ne dokonalé. Také pec nevyhovovala. Přece však zde poznal mnoho no vého, viděl chemické pokusy, prováděné odborníky, přesvědčil se, že to, oč marně stále usiloval, je vlastně práce vědecká, podmíněná pří rodními vlastnostmi hmoty a tak s novými nadějemi odjížděl do Tupes, aby své síly zkusil naposled. Z bývalého chlévka si postavil sám malou dílnu a pec. Až dosud mu dodával potřebné surové nádoby hrnčíř Petráš. Nyní však usedl k hrnčířskému kruhu mladší, třináctiletý syn Svatopluk. Vidíte jej pěkně na obrázku. Mezi okénky v koutě dílny má svůj hrnčířský kruh, upev něný železnou tyčí v jiném kruhu, zasazeném volně v zemi. Tímto doli
Misír Úředníček u své dílny. ním kruhem pohybuje Slávek pravou bosou nohou, vlastně jej postrkuje či pohání a tím roztáčí k prudšímu nebo pomalejšímu běhu. Mladý mistr je v (pouhé košili a kalhotech, pomazaných a postříkaných hlinou. Rukávy
vyhrnul až k loktům, aby mu nezavazely při práci. Na lávce, na níž sedí, má po levé ruce hlínu. Z ní si béře hrudky bud menší nebo větší, podle toho, jak velikou nádobu chce vykroužiti. Hrudku.hodí na kruh a nejprve ji vyrovná, t. j. tak upraví, aby jí bylo stejně kolem myšlené střední osy. Kdyby toho nebylo, nedostal by z hrudky tvar pra videlný, stejně všude vyvážený a symetrický. Nádoba by byla křivá, nestejně vydutá, tedy spatná. Kruh se točí, k r u h a ř Svatoň bystrým pohledem a citlivými prsty i dlaněmi měří hrudku, oběma rukama a vše košile
si
mi prsty formuje poddajnou hlínu. Prsty má neobyčejně silné, zvláště palce a ukazováčky. Těmi vlastně vše vytváří, na nich nejvíce záleží.
soustředěně obrábějí materiál, poznáváte, že jsou poslušnými vykonavateli toho, čeho si přeje tvořivá duše tohoto chlapce-školáka. Kruhař je při své práci tichý a soustředěný a má rád klid, jako každý, kdo tvoří, kdo se snaží ztělesnit svou myšlenku. i dla oku okamžik. trvá Jakmile vyhovuje pouhý Vyrovnání hrudky ním kruhařovým, propíchne ji palci obou rukou uprostřed shora dolů. Nyní rozežene kruh rychleji, přitlačí palci proti ukazováčkům a již vytahuje kachlici, dutý hliněný válec s dnem, úplně rovný, o stě nách všude stejně silných. Z kachlice teprve pracuje potřebný tvar. Upodřívka. kousku také k tomu kromě přihlazeného čepele, prstů třebuje Při tom si stále nohou pohání kruh, prsty si navlhčuje v k a 1 n í k u, v hliněné nádobce s vodou, zakalenou od hlíny, aby vytvářená ná-
Když
si
je
prohlížíte, jak
Kruhař Slávek
při práci.
doba byla na povrchu stále kluzká a nezdrhuvala se. Čistou vo dou se tvar navlhčovati nesmí, neboť v tom místě by hlína ihned žměkvypálené bylo by la, jakoby ztenkla a v hotové nádobě nevypálené to místo znát. Dělá-li kruhař několik nádob téže výšky, upevní si do i
rozměrů. uKazatelem mu kruhu vedle spolehlivým dřívko, jež je skřipce Práce pokračuje rychle a zdá se, že hravě a bez námahy. Avšak že kruhaře na čele se vy často jež dosvědčují, kapky potu, zaperlí jak tahování nádoby je práce velmi těžká! Dvoulitrových džbánků vytáhne Slávek za den 12—15, 60—70, vysokou vázu dělá celý den.
malých
%m
Hotovou měkkou nádobu uřízne kruhař těsně u kruhu strunou, opatrně vezme do obou rukou a postaví na rovné prkénko bud plné nebo lať kde čerstvé na vsune dílny, stropem to kové, polici, upevněnou pod pak na slunci. venku suší létě dále.) V zvolna schnou. (Příště je nádoby 11
J.
Kovářová:
Jak stařenky
šily
a kroj tvořily.
O
tom správných dokladů písemných nemáme, ale ústní podání a různé způsoby šití podnes zachované přivádějí nás k správným a prav divým poznatkům. Jediným nástrojem a pomůckou při šití vyšívání byla jim tenkráte hrubá jehla, konopná niť a křivák. Prádlo se nestříhalo,, nebylo nůžek. Ještě v mém dětství byly nůžky v domácnosti vzácností. Křivákem se plátno nařízlo a pak v rovné díly trhalo. Podnes se ucho i
valo rčení: „Natrhat na košulu, rukávce, šorec, fěrtůšek atd.",
dnešní švadleny pomáhají již nůžkami. To vidíme i na i kroji, jak všude od opléčkové košilepočínaje až na rukávce a jiné části kroje jest látka trhána a pak dle měrů těla ne přistřihována, ale zvrapena (zřasena). To si
na
ženském
na původním
třebaže
dnešním prádle
šorec, fěrtůšek,
potřeby a roz lze pozorovali
mužském, drlách a košulách.' Ba i staré práce krejčovské, jako haleny, kožuchy a kordulky jsou rovně v jednotlivé části trhány neb řezány a pak ozdobnými stehy, sešívány. Zvláště ženská kordulka s vrapenými varhánky vzadu nám, tuto pravdu dokazuje. Knoflíků a různých háčků na připínání oděvu také kroji
i
kroji
,
nebylo, ty nahrazovaly trháčky, trhané z téže látky jako šorec nebo, fěrtůšek a těmito trháčky se opasovaly. Název trháčky se sice podnes zachoval, ale jsou to již jen ozdobné květované stuhy, které slouží jen k ozdobě, kdežto úkol trháčků konají kupované tkanice. Staré výšivky: z koutnic a čepců sebrané, které tenkráte stařenky nosily místo dnešních šátků, přesvědčují nás o tom, že ty byly původně vyšívány na konopném plátně konopnou nití a pojmenování výřezu, nejnesňadnější to techniky při našich výšivkách, dosvědčuje, že jednotlivé niti se vyřezávaly. Zajímavý postup při tvoření slováckého krgje svědčí o tom, že stařenky nepřestaly, když stvořily potřebné, ale dle své zdravé obraz nosti dále kombinovaly a tvořily. Počaly vyšívati bez jakýchkoli po můcek! a nákresů přímo do vrapů různé vzory a tvary. Též dénka čepců a koutnic zdobily výšivkami, které rovněž vyšívaly přímo do látky mezi čítané niti. i
doba pokroku a vynálezů. Různé látky bavlněné zlaciněly a to působilo též na naše předky hospodářsky. Opouštěli dosavadní způsob osevu polí a místo konopí počali pěstovali cukrovku. Zlepšeným chovem dobytka dostavil se v domácnostech nový příliv práce nový zdroj příjmů. A to všechno nezůstalo bez vlivu na naše lidi na jeho kroj a tvořivost. Není již tolik času k přemýšlení jak' Čas plynul.
Přišla
i
i
však vice peněz. JMa Slovácku dobře vystihli příznivou situaci zvláště židovští obchodníci a využitkovali jí k svému prospěchu. Správně rozpoznali, že lid miluje pestré barvy a Hradiště i venkov za plavili různými křiklavými a často nevkusnými látkami. Naše ženy V touze po novotě a přilákány živými barvami je kupovaly a na bavl^ bylo kdysi,
jest
něných látkách začaly vyšívati novým materiálem, hedvábím a tak vlou dilo se do slováckého kroje, do té přirozené krásy, kterou stařenky; tak pracně tvořily, mnoho nevkusu a nesouladu. Mužský kroj, pokud ')
12
Dnešní název rubáče.
.neporušen až na některé malé odchylky dosud, ale kroj ženský, ačkoli hýřivost barev a nádhera látek oko oslňuje, daleko se odchýlil od své původnosti a účelu. Jde-li děvčě dle nyněj šího rčení v kroji, v rukávcích a vázaném velkém šátku (dříve se prostě! 2 obleče" řeklo „bez neužije v něm žádného pohodlí, poněvadž během ), času do všech částí oděvu, rukávců, fěrtůšku i šorce se mnoho látky, přidalo, aby se kroj stal řasnatějším, bohatším. Avšak ne dosti na tom! Pod vrchni rukávce oblékají se dnes ještě jedny, silně škrobené, abyi k musí tomu Také duté. dvěi hodně dva, býti fěrtůšky vy rukávy byly až tři spodnice (sukně z osmi až desíti loktí). Uvážíme-li, že takto m různé na 50—40 dni nese sobě letním v děvče parném vystrojené látky, dosti těžké, neboť šorce se šijí z glotu, fěrtůšky z různých látek! vlněných, z hedvábí a atlasu, kordulky z brokátů, k tomu turecký! velký šátek na hlavě, pak se nedivíme, že se dnes rukávce i šátky od i zdraví našich ále stal se Tento vy-) nejen nepohodlným, kroj kládají. svá část každá našim Stařenkám se děvčat byla škodlivým. víjejících tečního oděvu zároveň součástí svátečni, a nedělní chvilky, kterou duše obřadu prožívala. Družičky její v kostele neb při některém posvátném na pohřeb malým dětem strojily se vesměs bíle, šátky vázaly červené na znamení radosti, neboť každé malé dítě dle lidového rčení stane se hned po smrti andělíčkem. K pohřbu dospělé dívky svobodné vázaly i dru se Na na znameni smutku. černé nevěsty strojily svatby šátky
se
ještě uchoval, zůstal
hlavy bud zapentlené nebo s červenými šátky, znamením poctivosti nevěsty. Na svatbu vdově neb vdovci vázaly si šátky černé, lidem starším na tak se též chodívalo (ženátmavé; pohřeb fěrtůšky čům).Na výroční radostné svátky braly šátky červené a fěrtůšky pestrých barev, tak i v hody a ostatky. V půstě a adventě nosily šátky černé a fěrtůšky tmavé. (Doba smutku.) Na křtiny a úvody opasovaly si vážnosti na znameni ale bílé nebo černé, pro šátky pestré, fěrtochy rodičku. Přísné pravidlo bylo: při vázání šátků do kostela konce dolů. „Dnes vyplesčíja všecky konce kolo hlavy a jidú si tak jak k mu-, zice", odsuzovala stařenka dnešní způsoby. žičky
bíle,
®Ö3
j
V
--
naše noviny.
j
j
©S
j
červnu navštívil Slovácko a přilehlé kraje náš osvoboditel pre
sident T. G. Masaryk. Mezi vítajícím občanstvem bylo vždy nejvíce dětí-školáků. Zdaleka široka, často několik hodin pěšky šli, aby po znali muže, jehož chudá kolébka stála v našem Hodoníně, jehož^ mládí 1
a Čejči. Jistě dědinkách ve Mutěnicích, Čejkovicích plynulo slováckých vítá národ náš také řekli, mezi proč Již jsme jste byli vítajícími! vy s takovou láskou svého prvního presidenta. Ne svou vinou upadl český lid do hrozného tělesného i duševního otroctví habsburského, trvajícího.' 300 let. Nikdo již opravdu nevěřil, že se nám vrátí doby bývalé slávy a svobody. A hle, ten prostý hoch slovácký provedl nemožné! Již budete A životem. i národním státním rok žijeme samostatným šestý žiti vy a všechna další pokolení. Vám, příštím občanům, náleží pře
devším radost ze svobody! 2
)
Název sám poukazuje
k pohodli, kterého šaty v letním parnu poskytovaly.
13
President všudé, kde se zastavil, rád a srdečně promluvil s dét-r mi. Má je rád a věří v ně! Tak hned v Mutěnicích si pohovořil set školáčky Balešííkem a Brablcovou, kteří mu podali jakýsi obrázek. „Coje to?" tázal se president. „To je obrázek té chaloupky, kde jste, pane presidente, bývávali." President poděkoval za obrázek a vypravoval: „Když jsme bydlili s rodiči v tom malém domku, míval jsem šťastné dny r když mně pan rektor občas dal kousek tužky a papíru. My jsme tenkrát říkali ještě plavajs. To byly počátky mého psaní a kreslení, že byste!
se
kdybyste ty čmáranice byli viděli. Ale tak všecko v životě začíná nedokonale, ale pak pokračujeme a zdokonalujeme se„ Usilujte vy o pokračování a zdokonalení." V čejči se zalíbil panu pre sidentovi zvláště malý klouček ve vysokých botách s rákoskou za holínkou. „Nač to máš?" táže se pan president. „Na koňa", odpověděl klouček. „A jakého máš koňa?" „Jenom dřevěného", řekl ghlapec. A tak všude jinde vážně žertovně vítal se president s nejmenšími ob čany státu, od nichž přijal sta kytiček jako projev upřímné lásky. ta slova presidentova „Usilujte vy o pokračování a zdokonalení" staňte se vaším heslem! V Kunovicích podala děvčátka presidentovi I. ročník naší „Zahrady Moravy". Slíbil, že na rok přijede k nám zas. asi
byli g máli, i
—
i
—
i
Staré
Vi sto n
lidské
sídliště
pod Děvinem. Na polní
cestě
z
Dolních
ic do P a 1 a vy bylo objeveno v těchto dnech sídliště diluviálního člověka, žijícího zde před mnoha tisíciletími. Kraj je vrouben na jihu Palavskými kopci, vystupujícími z nížiny řeky Dyje horou
Děvinem
do výše 550 m. Nížiny při Dyji bývaly jistě kdysi džungli,, v níž sídlilo plno různé zvěře, za níž přišel člověk-lovec. Nalezené sídliště pravěkého člověka je vlastně veliké ohniště, kde si lovec při pravoval pokrmy a kde žil ve větších nebo menších houfech. Dokazuje to množství kostí mamutích, sobích, vlčích, medvědích, liščích, zaje čích, koňských a jiných, dále různé pazourkové nástroje, jichž diluviální 14
člověk používal na lovu a doma, u ohniště. Kovů tito pralidé ještě ne znali, své nástroje si hotovili z kamene. (Doba kamenná.) Je jisto, že
budou pod Děvinem objevena
ještě
další
kulturní vrstvy 4 poznáváme z nich aspoň
ohniště,
čili
Naleziště taková mají pro nás veliký význam; přibližně, jak prastarý člověk žil, co již věděl a znal, co uměl a oč se snažil. Můžeme také srovnati rozumový život člověka diluviálniho a
obrovská vzdálenost mezi člověkem, který krájel pa zourkovým nožíkem a člověkem dvacátého století! A lidstvo spěje ještě dál! U Vistonic byla prozatím otevřena jen jedna kulturní jáma nebo vrstva. Ležela pod příkrovem hlíny 80 až 120 cm silným. Obsa hovala popel, zbytky dřevěného uhlí, zuhelnatělé kosti, vypálený jíl, dále zachovalé kosti výše zmíněných zvířat a nástroje pazourkové., Velká skupina mamutích kostí byla vespod podříznuta, vyzvednuta a v původním stavu odvezena do brněnského musea. V pracích se po kračuje. Řídi je znamenití odborníci ředitel Knies, Čapek a dr. Absolon. Dosud jsme měli na Moravě podobná naleziště v Předmostí u Přerova dnešního.
Je
—
-
a
v
jeskyních moravského Krasu. Podrobnější zprávy příště.
Před historický nález. U
Mikulova vykopali
kosti z lidských koster. Nález byl odborně prozkoumán a bylo zjištěno, že jde o hroby skrčenců asi z druhého tisíciletí před Kristem. V místě tomto i v okolí byly objeveny hroby skrčenců již několikrát. Patrně dělníci
zde byla osada starých předhistorických obyvatelů našich kraun.
fcffiol
řctfro!
HRA
--
A PRÁCE. -
Řídi AI. Cablik, Uherské Hradiště.
Dětské hračky
a
[Q?P1
zábavky.
„Vezměte kudlu a pojdte ven, třeba za humna, na pastvisko, na si ted na podzim na! Tam nasbíráme k lesu. nebo k potoku příkop,
své řemeslováni šípků, jeřabin, duběnek, šišek, kaštanů, oříšků, ma kovic a jiných podzimních plodů, jichž nám příroda poskytne úplněj zadarmo." Ták asi svolával Jenda kluky po ulici. Asi za čtvrt "hodiny s Jiřinou se přidaly. Šli I Vlasta pohromadě». byla výzkumná výprava
štěpnicemi po slunném břehu Moravy směrem k Jesu. Vůdce upozorňuje: „Dívejte se dobře kolem sebe a sbírejte, čeho můžemé potřebovat!,, ale nelámejte a neničte!" Tak prohlédli pozorně i okraj lesa, kdež se rozložili s nasbíraným materiálem.
povím po pořádku. Malá děvčátka skládala z různých říkala učila: kroužkům škole ve se o nich prsténky,; obrazce, jak plodů čtverečkům a obdélníčkům okénka a trojúhelníčkům střechy. Pak je
Co
robili,
1
ladně Těšila
řadila se
při
dle
barvy
práci,
květinový drátek, že
že si
a
doma je
zvadlou trávu jako korálky^ nit neb na navléknou konopnou je na barvami neb nakreslí pastelkami
navlékala ^na si
vyšijí,
Z
lopuchy (vlků) zrobila Vlasta místo dovnitř a hnízdečko vložila vajíček. duběnky Jiřina ptačí dala místo vajíček jeřabiny a posadila na ně roztomilého ptáčka ze žaludů a šípků. malují a
kdo
ví,
co hezkého
si
ještě vymyslí.
15
Kluci seděli opodál a měli už hotovou výstavu výrobků: panáky: různé podoby a velikosti, stádo prasátek i s pasákem ze žaludů, ky tice ze šišek a květinek, opeřené slepičky i s kohouty a podobné.
Zvlášť podařený byl cáp. Dlouhé nohy a krk měl z pyoutků, peří vy růstalo pod šupinami šišny. Ostatní vám, milí přátelé, nepovím. Pře mýšlejte a robte samostatně, abyste měli radost dvojnásobnou!
Zapadající slunce upozornilo naše šťastné řemeslníčky, že je čas vrátiti se k domovu. Byl to věru radostný návrat po tolika objevech a výzkumech. A cestou ještě vymýšleli, co možno z nasbíraného ma teriálu doma a ve škole vyrobiti. Zaslechl jsem něco o rámečcích ze šupin smrkových šišek, o košíčcích a nábytečku z lopuchy, o louskáčku a vodním mlýnku z ořechových skořápek atd. Jenda prý vyřeže z tykve moc strašného bubáka a poleká večer sousedova psa Karose. Dnes už skončím s přáním, aby se vám práce z podzimních plodů
dařila a připravila
vám mnoho
radosti.
Tiskem grafického závodu Čeňka Pechtora v Kroměříží.
•
Zahrada Moravy
yz^x
»
!£
ROČNÍK IL * ZÁŘf 1924 • ČfSEO 1. VYDÁVAJÍ UČITELSKÉ JEDNOTY V ŽUP£ UH.-HRADIŠŤSKÉ.
•
Vlastivědný sborník Zahradu Moravy vydávají učitelské jednoty župy uh. hradištskáv Řídí redakční sbor. Odpovědný redaktor M. S. Dobiáš.
—
Sborník vychází měsíčně
mimo
7 Kč. Jednotlivá čisla při hromadném livých čísel přímo po .l Kč.
prázdniny. Druhý ročník bude míti 10 čísel zai odebírání jsou po 70 hal., při odebírání jednot
Rukopisy, knihy pro redakci a časopisy na výměnu buďtež zasílány na adresut
Redakce časopisu Zahrada Moravy v Uh.
reklamace vyřizuje: Uh. Hradišti.
Předplatné přijímá a objednávky
plsu Zahrada Moravy v
OBSAH:
— O
Přijdi,
Hradišti.
Janku, k nám!
i
(píseň).
—
Administrace řaso~
Uhelná pánev jihomuravská (Ruda Věrnost Hradišťanů husitskému
—
muchomůrkách (Josef Perutka). Šoupal). králi (B. Fišer). Kaple sv.< Jana Křtitele v Kudlovicich (Petr Bednařík). U hrnčířů v Tupesich (M. S. Dobiáš). Jak stařenky šily a kroj tvořily (J. Ková Hra a práce. Naše noviny. řová).
—
—
—
—
Zasíláme Vám 1. číslo druhého ročníku vlastivědného sborníku „Zahrada Mo^ r a vy". Mnozí z Vás v něm najdou do brého známého od loňska. Abychom Vám usnadnili odebírání, snížili jsme předplatné. Loni jste zaplatili za 5 čísel 4 Kč, letos zaplatíte za 10 čísel druhého ročníku 7 Kč.
Radíme Vám, abyste platili
jednotlivá čísla měsíčně a neodkládali placení až ke konci školního roku. Těch 70 h za číslo se za platí snadno, 7 Kč naráz je pro Vás značný
peníz! Předplatné odevzdávejte panu tříd nímu nebo spolužáku, který byl sběratel stvím pověřen. Peníze se zasílají pouze
poštovní složenkou. Přidáváme
k tomuto
ji
číslu.
Jakmile dostanete prvé číslo, zjistěte, kdo bude ve Vaši třídě „Zahradu Moravy" odebírali. Počet odběratelů z celé školy
nám oznámíte objednacím
tříte
10 h
známkou.
listem, jejž
Objednací
opa
list
přikládáme rovněž k 1. číslu. Pracujte ihned, abychom do 8. října věděli,
kolik výtisků škole zaslat i.
2.
čisla
—
máme
Vaší
Přihlásíte-li se později,
jste v nebezpečí, že Vám nebudeme moci 2. čísla zaslati. Bude to pak Vaše vina! Časopis budeme opět zasílati hromadně na správy škol.
Stává se někdy, že Vám pošta zásilky některého čísla nedodá, zásilka se ztratí. Radíme Vám, abyste v takovém případě číslo reklamovali. Když kolem 20.—25. dne v měsíci nemáte ještě „Zahradu Moravy," vezměte kus kreslicího papíru ve velikosti korespondenčního lístku a napište nahoře: Reklamace. Pod to adresu: Admini straci sborníku Zahrada Moravy v Uhi Hradišti. A na druhou stranu lístku stručně:
číslo Zahrady Moravy, Reklam uji 2. 3 Potom Váš čitelný podpis a přesná
—
Na takovou reklamaci se známka poštovní nelepí, jde tedy adresa!
jen o kousek papíru a chvilku času.
Oče
káváme, že nebude letos žádných zbyteč ných nedorozuměni! Zbytek 1. čísla nám pošlete laskavé zpět! Loni jsme tiskli 5200 kusů, doufáme, že se počet odběratelů „Zahrady Moravy" ještě zvětši. Chceme, aoychom Vám na hradili, nebo aspoň doplnili čítanky. To, co Vám přinese Zahrada Moravy, nemůže Vám přinésti žádná kniha a žádný jiný časopis Je psána od nás a pro nás, je věnována pouze Slovácku a tím nám všem nejbližší
I
Své přispěvatele prosíme, aby nás podpo rovali také letošního roku. Redakce nemůže
za
některé okresy ve sborníku-, vůbec, zastoupeny, nebo jen chudobně. Dopisovatelství si musí uspořádat! každý okres sám. Pokud na nás záleží, chceme to, nejsdu-li
uspokojili
všechny části župy Upo !
zorňujeme opětně na náš loňský dotazníky obsahující rozvrh vlastivědné práce. Jak
je patrno z storii kraje.
I.
ročníku, nejde tu jen o hi
Nechceme snad pouze zazna
menávat!, jak náš kraj žil, spíše jak dnes žije. A k zapisování této současné historie kraje je jistě u nás lidí dost a dost! Če káme proto letos pracovníků víc! Doporučujeme Vám časopis „Děti re publiky," jejž přikládáme k zásilce I. čísla, dále knihu F. Pragra „Vinohrad Komenského a jiné historickéobrázky." Vyšla u knihkupce Fr. Franty v Uh. Brodě za 14 Kč, stran 245. Spiso vatel přispívá také do Zahrady Moravy.
Na besedě Bedř. Beneš-Buchlovan:
Na Holém 1.
V pravěkém
Vlků podobalo
se
hradišti
úlu
kopci.
Lov na medvěda.
na Holém kopci vládlo vzrušení, sídlo rodu
nebo mraveništi.
První stopu našel Mlsný Vlk. V údolí pod Holým kopcem v tu stra nu ke Smradavce vypátral kdysi jeho mlsný nos ve zdoupnalém kmeni roj divokých včel. Dutina stromu přetékala tam medem, který tvořil krásně žluté lepkavé stružky po kůře, v nichž se přilipl nadosmrti muška. Od té doby, co Mlsný Vlk našel tuto nejeden mraveneček vzácnou pochoutku, med už nepřetékal, neboť jej tento náhodný včelař občas chodíval vybírat, nedbaje nejednoho žahadla, jež při tom uvázlo v jeho kůži. Zato bylo pak dobře v hradišti, všecky Vlčice si olizovaly prsty a děcka byla polepená od medu. A tu jednou shledá Mlsný, že jeho medový klát měl návštěvu. Divoké včely byly rozdrážděny, medu a vosku rozlito a rozhněteno po kmeni i po zemi. i
Mlsný Vlk se rozhlížel po škůdci a brzy zkušený lovec poznal, kdo byl tím druhým včelařem. V trní a otružinách uvázl chumáč šedohnědé srsti, polepené medem, opodál byla v blátě zřetelně vytlačena stopa medvědí tlapy. Vrátil se spěšně, aby se snad sám nesetkal s málo víta
ným
sousedem.
Včera se vracel Vlčí Pazour z lovu v témže údolí. Tu přj potoku, kam sledoval stopu jelena, našel kusy roztrhaného paroháče. Lebka s mohutně rozvětvenými parohy byla rozdrcena, z mozkovny čisťounce vybrán mozek a nejchutnější části těla sežrány. Zbytky se tu povalo valy. Rovněž Vlčí Pazour se tu dlouho neomeškával, neboť setkání s med vědem, který jest naučený na maso, nebylo by příjemné. Přiběhl na hradiště a chvatně podal zprávu. Hned odbývána porada. Takového souseda v blízkosti nemohli po třebovali, medvědí kůže má velkou cenu a masa bylo by také hodně. Muži sesedli se do půlkruhu, v jeho středu náčelník Ohromný Vlk. Byl to muž již starší, vzhledu pyšného, pánovitého, postavy mohutné, takže si zasloužil svého jména. Jeho tělo bylo sarná jizva, stopy bojů, lovů, zápasů. Lebka jeho byla dlouhá s úzkým obličejem a široko otev řenými očnicemi. Nos, který byl úzký a vysoký, měl Ohromný Vlk pře ražený, památkou na kterýsi strašný boj.
Na
hrdle měl silný bronzový nákrčník, podobající se velkému C, jehož oba konce byly spirálovitě zatočeny, na pažích se skvěly náramky, z trojhranného drátu bronzového, spirálovitě do krátké rourky stočeného.
Rovněž
mu
obepínaly podobné okrasy. Oděn byl v měkké kožišině, sepjaté rovněž bronzovými jehlicemi. Jako zbraň třímal těžký kamenný} mlat, vyhlazený, provrtaný a upevněný na topoře. lýtka
•
Také
ostatní
mužové rodu Vlků
byli svalnatí a otužili, silných kostij
úzkých obličejů. Ozdobeni byli též náhrdelníky a bronzovými náramky, ač ne tak skvělými jako náčelník; někteří měli na šňůrách navlečená provrtané kly a mušličky. Ohromný Vlk prohlásil, že půjdou na medvěda s oštěpy a jej ubijíJ Všem Vlkům zasvítily oči mimo jednoho, Opatrného Vlka. „Medvěd je zlý nepřítel. Pohubí mnoho psů. Pohubí snad několik Vlků. Probodáte-li a roztrháte-li na něm kůži, nebude k ničemu. Udě lejme jámu s vnadidlem, medvěd se do ní chytí." Ohromný přerušil Opatrného. „Vlci jsou velicí lovci. Už dlouho nelovili než malé zajíce. Jejich, i
|
srdce se chce potěšiti. Vlci budou bojovat s
štěpy.
medvědem. Vytáhnou s Ohromný Vlk bude mávati svým mlatem, porazí medvěda!"
„Hú—hú—"
zábavu.
přizvukovali muži.
Chtěli
vzrušující
zápas,
o-* í
divokou .—.
„Ohromný Vlk se vychloubá kamenným mlatem. Jen aby ho ka —" mlat nezklamal vrčel Opatrný. menný
— „Cha—cha—cha
Opatrný Vlk neví, co mluví. Opatrný je nepřítel mlatu. On je přítel nových věcí. Ale když si se svým bronzovým nožem netroufá před medvěda, ať zůstane opatrně doma u žen a dětí. „Opatrný Vlk je přítel nových věcí, jsou-li lepší nežli staré. Se svým bronzovým nožem si troufá před každého. Ä kdo ho posílá k že nám a dětem, jest jeho nepřítel" při tom vyskočil útoče hněvivými pohledy na náčelníka. Muži vedle sedící ho. opět stáhli mezi sebe, aby předešli bouři, jež by mohla snadno vypuknouti. „Dobrá, nechť zítra také Opatrný Vlk ukáže, co umí. Zabijeme medvěda v boji. Řekl jsem." Náčelník skončil poradu.
—
*
Lovecká družina vyrazila do lesa. Nebyl to již tady v blízkosti hradiště neproniknutelný prales. Houštinami byly prosekány ce^ty, ve vhodných místech kusy lesa vymýceny a proměněny v pole, kde se
Muži
ozbrojeni ponejvíce luky a oštěpy, jak! toho vyžadoval jejich způsob boje s medvědem. Smečka p:ů, nízkých a dlouhých, zuřivě štěkala; tito psi byli výborní slidiči, velmi odvážní, vrhající se na každou zvěř, na srnce, rysa, divokého kance, zubra.
pěstovalo
obilí.
kráčeli
Sestupovali dolů do údolí nemluvíce, vyjma když okřikovali rámu sící psy, kteří se rozbíhali a zbytečně plašili z houštin, kde co živého« Nejedno bolestné zakvíknutí svědčilo, že ratiště kopí dopadlo citelně
na
psí hřbet.
Dole u potoka se srazili v hustší tlupu. V čele kráčel Ohromný Vlkj s Vlčím Pazourem obezřetně ku předu. Napětí se zmocňovalo všech. x Vždyť lov na medvěda byl vzrušující boj, při němž šlo o život. Proto se odvažovali na medvěda jen ve větší tlupě, vyzbrojeni šípy a několika oštěpy, aby krutě umořili šelmu z dálky, neboť přiblížiti se na dosah hrozných tlap znamenalo padnouti s rozmačkanými údy; ale i tak bylQ mnoho nebezpečí, protože šelma, zdánlivě nemotorná a těžkopádná, uměla tak hbitě běžeti, že snadno dostihla velmi dobrého běže?. i
(Pokračováhí.) 1
Knihtiskárna Čeněk Pechtor v Kroměříži.
— Zhotovuje veškeré
>
tiskopisy.
