z|alášedesátá
z|étéšedesáia
pňÍnodní enengie. Fischl stupřuje obrazy zmarnění a msty, obrazy zkázy a pňipravované pomsty. PouŽijejednoduchou kompozici za|oŽenouna kontnastu.Jambick! rytmus majíverše v rozsahu 8 - 1 1 s|abik. šiktanc v synekdochách a náznacích pojmenovává zkázonosne, dynamickéděje. NacházÍadekvátnÍvy1ádňení pro nejistotybytÍ,formu|ujezpr"ávuo ztrátě moná|níchhodnot. Jeho obrazy tvoňímozaiku nečekanéhoa brutá|nÍhopňÍchodusmrtt z rukou č|ověkaa sesbírávajÍnaději k pInohodnotnémuŽivotu. Kare| Šiktanc stupĎuje prostňednicWímzachycovanéhouŽas nad zvrácen1im a moŽná vyvnácenlm |idstvím.Volí komplikovanékompoziční postupy' nechává proStupovat někoIik proměĎujících se ceIkŮ' Prozodick! systémvyuŽíváŠiktanc jako dalšÍznepokoju|ící prostňedek, jeho jamb obsaŽen! v nestejnoslabičnlchveršícht3 - 12] se proměřu.|ez rytmu podvečernívesnice v dunivékroky hrozivě se uzavírajíci ho obk|Íčení, kĎičív smrtících{stňe|ech a hňmÍv hroutÍcíse koputt koste|a, aby se rozbi| pňi vyvo|áváníněkterlch dvous|abičnfchjmen, aby se jambická tendence znovu ustá|i|av závěrečnéčásti o dovrše20 nosti nedovršenosti. Jest|iŽe se nynímám pokusit na zák|adě srovnání dvou básnicklch textŮ z t" znfch časouich obdobívys|ovitcosi k obecnějšídimenzi |et šedesát1ich,pak se domnívám, Že jedna z dí|čích charakteristik se odt.áŽív pňístupuk tradičním,pietně a nedotknute|něuctÍvanlmideotechni4im stanovisk m, k |átkám, k ŽánrŮm, k tématŮm, k tvťrr^čím kám. Nepňedpojatost,znovuna|ezenáschopnost k|ást si otázky jsou postupně nahnazenykritikou. Pňem!š|íse nad podstatou spisovate|ství. Obnovuje se pňedem nedefinovaná a snad pňirozená ku|turní, a tím i spo|ečenskásituace.
20VacíklM
VacR.HistorieanáščasvnovÝchbasn|ckÝchsk|adbách Budépravo1s
2
1961]'IkdyŽtoneNrdiVsoUVs|ost|sp|áVěsle
dovanÝmrytmem'pišeoBenovskÝchnocÍchJakooskladbě klerá]edosovakomponovanáJ6kohudebnískladba
Jaroslav Med
BASNÍKVNrŘNÍHo EXILU
vorour,z ,/VLAD!Mín
vaŽovat o básníku V|adimÍruVokolkovi znamená v podstatě k|ást si otázku, z jaklch dŮvodŮ a proč stojíjeho svrchované b á s n i c k éd í I o ,n e s p o r n ě p a t Ď Í ckí p r v o ň a d l m h o d n o t á m č e s k é poezie 20.sto|eti, stá|e jakoby v pozadí,jako kdyby přetrváva| jeho v n i t Ď n íi v n ě j š í e x i | , d o n ě h o Ž d o b r o v o l n ěv s t o u p i |p o Ú n o r . u 1 9 4 8 . I re|ativně |iberá|ně vstňícn! Slovníkčeskych spisovatelťlz roku 1 964 nevěnova|jeho dosavadnÍmudí|uani ňádek, i kdyŽVVokolek debutoval uŽ pňed vá|kou a SVou poválečnoutvorbou ' Národ na dlaŽbě, 1945 poezie k|ima česképová|ečné a Cesta k poledni, 1s46 - spoIuvytváňeI Hnubínova,Holanova či a Zce|a rovnocenně koexistovalved|e autor.r]r jeho Nezva|ovatypu. Zdá se, Že to by|o zpŮsobeno nepňizprisobivostí | i d s k é h oi b á s n i c k é h ot y p u , j e m u Ž b y | ad á n a d o v í n k un e u m d | é v a . j í c í c Í touha po pravdě zároveĎ s pňedstavouo pádu mnoha dosavadníchjistot. Patril k něko|ikamálo osamě|cŮm česképoezie, kterínikdynepod| e h | ,i , p o k u š e nníe z o d p o v ě d n o s t iU' ,. P S a r t r e ] , a t o S e v k u | t u Ď ek, t e r á jen tak snadtak intenzivněproŽívalasvou |evicovou',nezodpovědnost,., prvníchver.šťr odhalu1eJan no neodpoušti.UŽ nad četbouVoko|kornfch Z a h r a d n Í č evke s v é m d o p i s e ( 2 . 1 o . 1 9 3 9 ] V o k o | k ť rt v Ů r č ít y p , k d y Ž mu napsa|: ,,Nevycházíte nikdy ze sterilnÍho prázdna nějaké ideologie, n|brŽ z ptodného chaosu věcí zpŤeházenych a proti sobě vzpŤíčenych, které čekajína Váš povel, aby se seŤadili ',' Ta tÍha s Vámi zŮstane, jenom odměna Za námahu bude bohdá čímdál bohatší.'''l o vÍc1ak čty. Ď i c e t | e t p o z d ě j i c h a r a k t e r i z u 1 eV V o k o l e k v j e d n o m z d o p l s Ů J a n u , , D o s t a l os e m i V l a d i s | a v o vÍi 2 1' 1 1 . 1 9 8 o ] s e b e s a m a v e I m ip ň í z n a č n é toho nepŤítišzáviděnÍhodného udělu, Že jsem byl jakousi Kasandrou v česképoezii, Theiresiasem v českétragédii. KéŽ by byl slep,!! Zijeme v padivném, ne ve vlastnÍm, ale vypŮjčenémčase z antické tragédie nebo z baroka''.. is tou strašnou emigrací, vnějšíivnitŤní,''K tomu m Ů Ž e m e p o u z e d o d a t : a n i T h e i r e s i a s ť rÚvd ě | v T h é b á c hn e b y |z r o v n a lehk,/. KasandrovitostVoko|kovapohledu na skutečnostse pnojevovalauŽ v nichŽ vníveršŮ, kňtěn ch b|oyovskoupamfletičnostÍ, od jeho pr"vních pr"ávě Chud.y, po A Chudého. StatuS sociá|ní svém a maI zce|a osobitě j e h o Ž 1 s m e p ň e h | é d |bi ,y | v e V o k o | k o v ět v o r b ě n e u s t á | o up ň i p o m í n k o u 289
zIatá
šedesétá
Vladimír Voko|ek: ,Žiieme v podivném, ne rre vlastním, ale vypriiěe ném ěase z antické tragédie nebo baroka... i s tou strašnou emi, graci vn{ší i vnitňní..' foto: Vác|av Vokolek
BoŽípňÍtomnosti ve světě a zároveř obŽaIoboučlověka,kter! nechtěl vidět bídu 1ako jedinečn17 rezervoár mi|osrdensWía |idskéso|idarity. Trest, jenŽ muse| pňijít,symbo|izova|apr.ávě začínající vá|ka, která byra pt.o básníka časem Apoka|ypsy, kdy vítězi|azvrácenost a absurdita a ,,sebevražedn lidsky rod byl do smrtÍ beznadějně zamilován,,. MŮŽemeJi Voko|kovuapoka|yptičnost i jeho vnímánÍznicotně|éhoč|ověka myš|enkověspojit s fi|ozofickfmpoh|edem Maxe Picarda [jeho práce Útěk pŤed Bohem sehná|a, domnívám se, dťr|eŽitout^o|ive Vokolkově myšlenkovémsvětě], SVou básnickou expresivitou má Voko|ek blízko k Ho|anovu Snu, aniŽ bychom pomíje|iVoko|kovu vědomou snahu po aktua|izaci barokního odkazu. Apoka|yptičnostjeho poh|eduna skutečnostje1dos|ovapňivádě|ak barokizující expresÍvnosti a grotesknosti i k vnšeníobnazr]zmaru a rozpadu, sknze něŽ prosví. ta|a nicota; v rozsáh|évá|ečné básni BídamŮŽeme vnímatbezmá|a pňímou návaznost na poezii Bedňicha Bride|a. Jakousi Sumou jeho apoje však poéma Atlantis, vzniklá aŽ po vá|ce v roce 1947 kalyptičnosti v těsném časovém i ideovém sousedství se ZahradníčkovouLa 2SO.
z|stÉšedesátá
ve zknácenéverzi aŽ V roce 1967 v básSalettou' [At|antis mohIa vyjítt nické sbír"ceMezÍ rybou a ptákem') VokoIek jakoby v ní vytušiIpodobu pĎicházejÍcího času,pnotovnímásvět.;akotemnou pevninu,která bude smetena v|nami oceánu jako bájná At|antis. PŤišelosudny den a noc a rozbouŤeny oceán svinul svět jako starou mapu..' tak začínátato katastrofickávize, v nÍŽse naše ,,ch va země'' ňítído záhuby, kam ji vrhá |idská z|oba a netečnostk pňirozenlm zákonitostem ňádu. Voko|kŮvverš zde zÍska|aŽ Ža|mickouape|ativnost,protoŽe skutečnost,kontaminovanánicotou, nemr]Žeb E vys|ovenasumarizujtcí venšovouenumerací;vše je podobenstvím,1ednou1edinoumetaforou o světě, míňícímk tota|itě. nemoh| po Únoru 1948 priBásníktohoto typu a vnitňníhoustro'jení izo|acia ve značrozeně pub|ikovat,a|e ač bez pňáte|ve své děčínské né existenčnínejistotě, nemohl m|čet;cíti|,Že se v mnohém vyp|Ďují čas, kdy se ,,Živí leho pňedtuchy,Že se krokem |idov/chmi|icípňib|íŽi| budou t|ačitza mrtvymi.. V |etech 1948-50 Voko|ek napsa| tňi básnické sk|adby Únor, Bekviem za Jana Masaryka, a Kašpar Hauser a v nich čteme také verše, jimiŽ1akokdybyzce|a jednoznačněvymezi| svrij budoucíbásnick! osud a udě|. A básník do sebe šel do exilu a jenom BŮh ví, kde vzal sílu zmatenou mateŤštinuv strofu zatínat, A V|adimír Voko|ek se stává ,,z vlastní vťllea rozhodnutí outsiderem protoŽe nechce bft a h|avněnem Že bft jako nad outsidery,,IB.Fučík]' ti, co oslavu1ínově nasto|enoutotaIitu socialistickéutopie. Nedlouho pňed srnfm zatčenímpopsa| Jan Zahnadníčekv dopise VVokolkovi pocinejsilnějším [12.5.1949] ve|mi rn.istiŽně ieho postavení:,,VašÍm tem je hrŮza, že byste mohl b,t jako tamt,i, Že byste s nimi mohl splynout, utÍkáte pŤed tÍm a stavÍte mezi sebe a je své verše, KéŽ bychom se už mohli vrátit do času a mezi celé lidi,., Samé pŮltváŤe a pťtllidi. Kolikrát si vzpomenu na tváŤe krav které jsem v dětství pásl, na hlavy dávnych koní a psŮ! Jaká to byla vznešenost!,. Život ve vnitňnÍmexi|u, v némŽ Ži| básnÍk v podstatě aŽ do konce Života [19B8] a pňerušen! pouze kr.atičkouepizodou v pňedvečen PnaŽskéhojara, kdy mu vyš|aV Toce 1967 jediná básnická sbírkaMezi rybou a ptákem, by| proŽívánjako samota provizonia, .jakostav ,,mezi rybou a ptákem.,:Tato samota nabÍze|ajedinéuychodisko- sestup do sebe, do svého nitra - a jedin./Únik do básně, která ,,chce odčinitsloby| Voko|kťrv Vem, co se nestalo skutkem." Čim h|ubsr a intenzívně.|ší 2St
ž , : l | . l l á
ť
á
šedesátá
V|adimír Voko|ek: ,,Žiieme v podivném, ne ve vlastnÍm, ale rryprijěe ném ěase z antické tragédie nebo baroka... i s tou strašnou emi. grací vnějšíi vnitňní... foto: Vác|aVVoko|ek
BoŽípňítomnostive světě a zároveĎ obŽa|obouč|ověka,kter! nechtě| vidět bídu jako jedinečnyr.ezenvoármi|osrdensWía |idskéso|idarity. Trest, jenŽ muse| pňi1ítt, symbo|izova|aprávě začínajícÍ vá|ka, která byra pro básníka časem Apoka|ypsy,kdy vítězi|azvrácenost a absurdita a ,,sebevraŽedn,! lidsk1| rod byl do smrti beznadějně zamilován,'' MŮŽeme-|iVoko|kovuapoka|yptičnost i jeho vnímáníznicotně|éhoč|ověka myš|enkověspojit s fi|ozofickfmpohIedem Maxe Picanda [jeho práce Útěk pŤed Bohem sehr.á|a, domnívám se, dŮleŽitou ro|i ve Vokolkově myš|enkovémsvětěJ, SVou básnickou expresivitou má Voko|ekblízkok Ho|anovu Snu, aniŽ bychom pomrleIiVokoIkovuvěoomou snahu po aktuaIizaci baroknÍhoodkazu. Apokalyptičnostjeho poh|eduna skutečnostjej dos|ovapňivádě|ak barokizující expnesívnosti a grotesknosti i k vršeníobrazr]zma|u a rozpadu, skrze něž prosvíta|a nicota; v rozsáh|évá|ečné básni BliJa mr]Žemevnímatbezmá|a pňímou návaznost na poezli Bedňicha Bride|a. Jakousi SUmoU jeho apoka|yptičnostije však poéma Atlantis, vznik|á aŽ po vá|ce v roce 1947 v těsném časovém i ideovém sousedství se ZahradníčkovouLa á'g.i] '
z|E[á
6é0esala
ve zkrácené verzi aŽ V roce 1967 v básSalettou' (At|antis moh|a vy1Ít nickésbírce Mezi rybou a ptákem') Vokolek jakoby v nívytušiIpodobu pňicházejícího času,proto vnímá svět jako temnou pevninu,která bude smetena v|nami oceánu jako bájná At|antis. PŤišelosudny den a noc a rozbouŤeny oceán svinul svět jako starou mapu'.. tak začínátato katastrofickávize, v níŽse naše ,,chŮvazemě..ňítído záhuby, kam ji vnhá lidská z|oba a netečnostk pňirozen1imzákonitostem ňádu. Voko|kŮvverš zde získa|aŽ Ža|mickouape|ativnost,protože skutečnost,kontaminovaná nicotou, nemr]Žebyt vys|ovenasumarizující veršovouenumenací;vše je podobenstvím,jednou jedinou metaforou o světě, míňícímk tota|itě. ustro.|ení nemoh| po unoru 1948 pňiBásníktohoto typu a vnitňnÍho izo|acia ve značrozeně pub|ikovat,a|e ač bez pňátel ve své děčínské né existenčníne1istotě,nemoh| m|čet;cíti|,že se v mnohém vyp|tlují čas, kdy se ,,Živí 1eho pňedtuchy,Že se krokem |idot{ch mi|icípňib|íŽi| budou t|ačitza mrtuj'mi...V |etech 1948-50 Voko|ek napsa| Lňi básnické sk|adby Unor, Bekviem za Jana Masaryka, a Kašpar Hauser a v nich čteme také verše, 1imiŽjako kdybyzce|a jednoznačněvymeziI svŮj budoucíbásnick./osud a Údě|. A básník do sebe šel da exilu a jenom BŮh ví' kde vzal sílu zmatenou mateŤštÍnuv strofu zatÍnat' A V|adimÍr Voko|ek se stává ,,z vlastní vŮle a rozhodnutÍ outsiderem nad outsidery''[B.FučÍkJ'protoŽe nechce b t a h|avně nemŮŽe b.i'tjako ti, co os|avujínově nasto|enoutota|itusocia|istickéutopie. Ned|ouho pňed svym zatčenÍmpopsa| Jan Zahradníčekv dopise VVoko|kovi poct[12'5.1949] ve|mi uj'stiŽnějeho postavení:,,Vašímnejsilnějším tem je hrŮza, Že byst,e mohl b,!t jako tamti, že byste s nimi mohl splynout, utÍkáte pŤed tím a stavÍte mezi sebe a je své verše' KéŽ bychom se už mohli vrátit do času a mezi celé lidi.'' Samé pilltváŤe a pŮllidi' Kolikrát si vzpomenu na tváŤe krau které jsem v dětství pásl, na hlavy dávn'lch koní a psŮ! Jaká to byla vznešenost!'' Život ve vnitňnÍmexi|u.v němŽ Ži| básník v podstatě aŽ do konce Života [1988] a pňenušen!pouze kr.atičkouepizodou v pňedvečer PraŽskéhojara, kdy mu vyš|aV roce 1967 jediná básnická sbírkaMezi rybou a ptákem, by| pt.oŽívánjako samota provizoria, jako stav ,,mezi - sestup do rybou a ptákem..:Tato samota nabíze|ajedinér,n/chodisko sebe, do svého nitra - a jedin! Únik do básně, která ,,chce odčinitsloVem, co se nestalo skutkem'" Čim h|ubsi a intenzívnější by| Voko|kriv 2S1
zIatá
šedesátá
proŽitekVnitňníhoexi|u,tím silnějitouŽi|po určiténezonanci,která by Samotu exiIu pňekonaIa.Typicklm dok|adem této snahy je básnická sbírka Monology do telefonu, v nÍŽte|efon symbo|izujevazbu k druhému a báseĎ 1e 1ak.fmsivzkazem' aniŽ víme, kdo 1e na druhém konci dt"átu,jaká duše se tam trápí, a|e vŽdy je tu patr.něněkdo, kdo trpí stejnou osamě|ostÍ1akojá - tak se básnicky artiku|ujeVoko|kovatouha po os|ovení,jímŽchce zrušit izo|acisvého vnitňníhoexi|u.Jeho |yniku z p ň e | o m u5 0 . a 6 0 ' | e t p e r m a n e n t n ěp n o s t u p u j e1 a k l s ii m a g i n á r n íd i a |og, v jehoŽ tázauich odm|kách básnÍkh|edá souvis|ostise svym b|iŽ. ním i se světem. Řeč mu sup|uje|idství,v pr"ázdném t|achu i s|ově básníkověje totiŽ neustá|e pňÍEomen ten, kdo ňečv|astnÍ,jehoŽ Slovo by|o na počátku. A tak vnímá Vokolek - kĎeséansvět jako ,,nepŤetrŽitou větu,,,v níŽjsi ,,tvofivoupŤíponouk základu slova,,,jímŽsi oWíráš cestu k d r u h é m u .T e | e f o n nní o z h o v o rm e z i j á a t y m u s í s p o j i t o n , j i n a k s e h | a sd r u h é h oz t r á c ív p e r m a n e n t n fín a g m e n t a r i z a cj ai z y k a .J e d i n ě s p o j e n í ms B o Ž í mj s o u c n e mj s m e s p o j e n ii s e s u i m b | i Ž n í mj e, d i n ět a k z í s kává kaŽdésetkánísmys| a Žádn! mono|ognemíňído prázdna' Takové je základní sémantické gesto MonologŮ do telefonu, v nichŽ V.Voko|ek definitivnědospě| k pochopenÍVnitňnÍho exi|u1akooběti i k poznání,Že t o , c o n á s p Ď e s a h u j eň, Í k áč a s t oa n o t a m , k d e m y c h c e m e ň í c in e . UvaŽovat o Voko|kověVnitňnÍmexi|u znamená hovoňit o r,nj'znamu a autonomii poezie, protoŽe jedině básní |ze tento exi|vyp|nita zároveĎ na|éztv jazyce souzněnÍsubjektus ob1ektivní skutečností'l kdyŽje Voko|ek ,,vedenod poráŽky k porážce'',zk|amán a ok|amán historií,tím ,,blábolemblba poŤád na konci a poňád na začátku,,,která mu hodi|a na krk ,,trojnásobnousmyčku osudnych osmiček',[1938' 1948, 1968]' nepňestáváh|edatodpovědina otázky, kterému k|ad|jehoŽivotní dě|. A pt.ávětoto h|edánÍproměni|ov šedesátlch |etech Voko|kovupoezii: z jeho veršŮ mizívtj'sekyvšednodennosti,básníkse snaŽÍzrušit vazbu básně s niter.noucitovostía stá|e vícenezignujena me|odičnostverše; jak.fsidnatomu víceméněodpovídái Voko|kt]tv vo|n! ver.š,obsahujícÍ matick! princip, pt.ojevující se neustá|ym S etem mezi metaforou a afi|ozofickousentencÍ.Pno Voko|ka. tematizujícího ve suich verších ony zák|adníexistenciá|nÍotázky typu kdo jsem? a co je smys|em všeho? - má však k|íčou/ vyznam pojem m e z i , protoŽe jsme stále mezi něčíma nikdy zde a Wom. pnoŽitekonoho mezi 1e ne1enstá|!m h|edáním Skoro všudypňÍtomn! pocitu smys|u, a|e 1e také jist1imdok|adem Voko|kovakňeséanského d v o j d o m o s tzi d e n a z e m i , j a k t o Z n á m e n a p ň í k | azd d í | aJ a n a Č e p a . By| to právě Životve vnitňnímexi|u,kter! spo|uvytvoňi| Voko|ktjvbás-
zlatá
šedEsátá
nick! typ, pro něhoŽ se sta|a básnická tvorba v|astnějedin.!'mmoŽnym a pochopenísebe sama zápasem o dovršenÍ zp sobem sebevytváňení, jak dozráva|v tichu mi|ovanérychnovskécha|upyč|osknze poezii' Tak věk, dozráva| i básník:Samota Se poznenáh|uotvíra|a,životpňestáva| b1it vzpourou proti absurditě' protoŽe zde vyn staIa souná|eŽitost s ,,rozvětventmobjetímrodu,' a Robinson na ostrově mezi podmětem vnímat Životjako text, jímŽnavazujemekontakt a pňedmětem začÍnaI s Bohem. Básníkrjvbo|estn1ikomentáĎk obecnédestr"ukcia padku je stá|e zňete|nějipňeh|ušovánmáchovskou adorací našímatky . země, která nás sufm pňírodnímko|oběhem neustá|e pňesvědču1e, 1ak je časná proměn|ivostvšeho zároveĎ trva|ostístvoĎení.Voko|kovabás. vizenická imaginace, voIněinspirovaná bňezinovsklmiharmonizujícími mi, pos|ézevnímá, jak je všechno integrovánov podivuhodnémsvětě je ve Voko|kouich r,niznam a konečnéhosmys|u. A stá|e vidite|nější jeŽ spíná, co je r.ozpojeno,aby básnick./chtextech intence mod|itby, vstoupi|amezi tmu a nadě1ive svítáníz KííŽe,v němŽ je vše sjedno. ceno jedním jedin.fm okamŽikem vrcho|néhosebeodevzdání.Tímto závěr^ečnym akordem sou|adu, v němŽ se Iidéi věci navzdory zmaÍ.U a své konečnostisetkávajÍv šéastnémpocitu bytÍ,Se Voko|kovodílo, navzdory vnitňnímuexi|u,v němŽ vznika|o,sta|o rnj'znamnousoučástÍ č e s k é h os p i r i t u á | n ěo r i e n t o v a n é huom ě n í .S p o | us D e m | e m ,F l e y n k e m , jeho opravdovosta vnitňnís|ávu. zároveĎ Zahr.adníčkem a Čepemsdí|Í jeho však i vnějšíoutsiderství,ňečenoslovy BedĎicha Fučíka'A naším r j k o I e m ,d o m n í v á ms e , n e n ín i c m e n š í h on e Ž z m ě n i t t o t o o u t s i d e r o v stvíve znamenícti, která háji|asvobodu a svébytnostbásnickéhoSlova i v d o b ě , k d y Ž k o | e m b y l a n o c a n i c n e n a s v ě d č o v a |too m u , Ž e p ň i 1 d e t a k én ě k d v d e n .
2S3
z|atá
proŽitekVni ního exi|u,tím si|nějitouŽi|po Určitérezonanci, která by Samotu exiIu pňekona|a.Typickym dokladem této snahy je básnická sbírka Monology do telefonu, v níŽte|efon symbo|izujevazbu k druhému a báseř je jak.fmsivzkazem' aniž víme, kdo je na druhém konci drátu, 1aká duše se tam trápí, a|e vŽdy je tu patrně někdo, kdo trpí stejnou osamělostÍjako já - tak se básnicky artiku|ujeVoko|kovatouha po os|ovení,jímŽchce znušitizo|acisvého vnitňníhoexi|u' Jeho |yriku z p ň e | o m u5 0 . a 6 o . l e t p e r m a n e n t n ěp r o s t u p u j ej a k . y siim a g i n á r n íd i a |og, v 1ehoŽtázauich odm|kách básník h|edá souvis|ostise s''n/mb|iŽním i se světem. Ěeč mu supIu1eIidství,v prázdnémtlachu i s|ově básníkověje totiŽ neustá|e pňÍtomenten, kdo ňečv|astní,jehoŽ S|ovo by|o na počátku. A tak vnímá Voko|ek . kňeséansvět jako ,,nepŤetrŽitou větu,,,v níŽjsi ,,tvoŤivoupŤíponouk základu slova,,, jímŽsi otvíráš cestu k druhému. Telefonnírozhovor mezi já a ty musí spojit on, jinak se jazyka.Jedině spoh|as dr^uhého t'rácí v permanentnífnagmentarizaci jedině tak zísjeníms BoŽímjsoucnem jsme spojeni i se svym b|iŽním, kává kaŽdésetkánísmys| a Žádn! mono|og nemíňido prázdna. Takové je zák|adnísémantické gesto MonologŮ do telefonu, v nichŽ VVokoIek definitivnědospě| k pochopeníVnitňníhoexi|u.jakooběti i k poznání,Že t o , c o n á S p Ď e s a h u j eň, í k áč a s t oa n o t a m , k d e m y c h c e m e ň í c in e . UvaŽovat o Voko|kověvnitňnímexilu znamená hovoňit o rnj'znamu a autonomii poezie, pr.otoŽejedině básnÍ |ze tento exi|vyplnit a zároveĎ na|éztv .|azycesouzněnísub1ektus objektivnískutečností.I kdyŽje Voko|ek ,,vedenod porážkyk porážce,',zk|amán a ok|amán histot"ií,tím ,'blábolem blba poŤád na konci a poŤád na začátku,,,která mu hodi|a na krk ,'trojnásobnou smyčku osudnych osmiček',[1938' 194a, 1s68]' n e p ň e s t á v áh | e d a to d p o v ě d in a o t á z k y ,k t e r ém u k | a d | j e h oŽ i v o t n í u d ě | . A pnávě toto hIedáníproměniIov šedesáhj'chIetech VokoIkovupoezii: všednodennosti,básníkse snažízrušit vazbu z jeho ver.šŮmizírnj'seky básně s nitennoucitovostía stá|e vícerezignujena me|odičnostverše; tomu víceméněodpovÍdái Voko|kŮvvo|n! ver.š,obsahujícíjaklsi dnase neustá|!m stňetem mezi metaforou matick! princip, pro1evujÍcÍ ve s4ich venšÍch a afi|ozofickousentencí' Pro Voko|ka. tematizujícího ony základnÍexistenciá|níotázky typu kdo jsem? a co je smys|em vyznam pojem m e z i , protoŽe jsme stá|e všeho? - má však k|íčot{ mezi něčíma nikdy zde a Wom. proŽitekonoho mezi je nejen stá|!m h|edáním Skor"ovšudypňÍtomn.y pocitu smys|u, a|e je také jist'ym dok|adem Voko|kovakňeséanského d v o j d o m o s tzi d e n a z e m i , j a k t o z n á m e n a p ň í k | azd d í | aJ a n a Č e p a . básBy|to právě Životve vnitňnímexi|u,kter^!spo|uvyWoňi|Voko|kŮv
z|atá
sedes6tá
moŽnym nick! typ, pro něhoŽ se Sta|a básnická tvorba v|astně1edin.!'m pochopení a sebe sama zápasem o dovršení zp sobem sebevy|váňení, jak poezii. cha|upy č|ov tichu mi|ované rychnovské Tak dozráva| skrze poznenáhlu pĎestáva| otvíra|a, Život věk, dozráva| i básník:Samota se b1it vzpour^ouproti absur.ditě, protoŽe zde vyrŮsta|a souná|eŽitost s ,,rozvětvenymobjetÍmrodu,' a Bobinson na ostrově mezi podmětem vnímat Životjako text, jímŽnavazujemekontakt a pĎedmětem začÍna| s Bohem. BásníkŮvbo|estn1ikomentáňk obecnédestrukci a Úpadku je stá|e zňete|nějipňeh|ušovánmáchovskou adorací našÍmatky - země, která nás sufm pňírodnímko|oběhem neustá|e pňesvědčuje,jak 1e časná proměn|ivostvšeho zároveĎ trva|ostÍstvoňení.Voko|kovabásvizená bňezinovskymiharmonizu.jícími nická imaginace' voIně inspit.ova je podivuhodném pos|éze světě mi, vnímá,1ak všechno integrovánov je ve Voko|kovych uiznamŮ a konečnéhosmys|u. A stále vidite|něiší jeŽ spíná, co je nozpojeno,aby básnicklch textech intence mod|itby, vstoupi|amezi tmu a naději ve svítáníz KÍíŽe,v němŽ je vše sjednoceno jedním jedin.fm okamŽikem vr"cho|néhosebeodevzdání'Tímto závěrečnymakondem sou|adu, v němŽ se |idéi věci navzdory zmaÍ.u a své konečnostisetkávajív šéastnémpocitu bytí,se Voko|kovodí|o, navzdory vnitňnÍmuexiIu,v němŽ vznikaIo,staIo u7znamnousoučástí č e s k é h oS p i n i t u á | noěr i e n t o v a n é huom ě n í .S p o l u s D e m | e m ,R e y n k e m , jeho opnavdovosta Vnitňnís|ávu, zároveĎ Zahradníčkema Čepem sdí|í jeho vnějšíoutsiderství,ňečenos|ovyBedňicha Fučíka.A našÍm však i kolem, domnívám se, není nic menšíhoneŽ změnit toto outsiderovstvíve znamenícti, která háji|asvobodu a svébytnostbásnickéhos|ova tomu, Že pňijde i v době, kdyŽ kolem by|a noc a ntc nenasvědčova|o t a k én ě k d yd e n .
