krev Lásky mohla volněji tepati a bíti, prochvír'atii opíjcti organisrn. a lirásnějšísvět, nežjest svět Její dílapostulujílepší,volnější,čistší Ťád spolea obmě ují život a clobásťrují dnešní.Její díla pŤestavují harmonii' čenskya světovj'v laskavou Kolem ní byl mráz, tma v ni bolest, rnuka, zoufání.Ale srdce její čeho zpívalopŤecesvrij kladnf ideální protest,postulovalo vŠecko, nebylo ve skutečnosti:lidství, krásu, bratrství,volnost, lrarmonii, spravedlnost,soucit, lásku i Boha. opravdu Krásnfm sladkj.m paradoxem s rozkošnoutvrdošíjností její srďce: básnickou a všemunavzdory soudilo I ! Winter colnes,can Spring be lar behind?L
1 - Iir]yž ZimapŤichází, což múžeb}1tiJaro dalelio zan1,! Shelleg:ode to the Wes 1il'ind.
SvaÚopluk
čech
'nejlepšiho Co bylo v uměleckém karakteru Čechově,projevilo se nejplněji v jeho prvních skladbách epickfclr, napsanjlch v létech sedmdesát;Ícha na počátku let osmdesátjlch: v,,Adamitech.. (1873), v , , A n d ě l u . , ( 1 B 7 4 ) ,v , , Č e r k e s o v i . .( 1 B 7 5 ) , v , , E v r o p ě . . ( 1 8 7 8 ) a v e ,,Václavovi z Michalovic..(1880). Nejedno ztéch děl znamená na Svou dobu ne.li cel1i uměleck1i čin, alespoťr ctyhodnf nábělr k něrnu. Žádné z těchto děl není jistě dokonalé a celé;mají lecktery kaz, leckterou naivnost v koncepci, nejsou někdy doce]a domyšleny v celkové komposici i v psychologické malbě Íigur - a pŤece a pŤes všecko: mají cosi, co scházi pozdějším pracím Čechovj'm, korektnějším snad v ]ecčems:jakfsi rys geniality, odvážnou smělost vrhu, opravdovost inspirace, neustydl1i posud básnickj'žár. Neboť osudnj.a častopozorovanjl zákon osvědčujese i na Svatoplukovi Čechovi:dílo jeho, jak získává na populárnosti, tak tratí na hodnotě uměleckéa básnické' Pozdějšíjeho práce pŤineslydo liierárního charakteru Čechovaještě nejednu sloŽku časovou a místní -. zpŤizvuč,nilyjeho panslavisticky romantisrn' politickou tendenčnost, liberalistické humanitáŤství - a]e stačí srovnat jen jeho ,,Slavii" (1882) s ,,Evropou", ,,Dagmar" (1883-S4) s,,Václavenr z Miclralovic.. a tŤebasi dost jiŽ ustydlou a ne právě vysolrym letem nesenou idylu ,,Ve stínu lípy.. (1879) s ,,Václavem Živsou.. (18Bg-91), prací čiŤeepigonskou a akademicky archaistickou, aby bylo patrno, ko]ik ztratil Čech postupem času síly básnicky tvoŤivé. V ,,Adamitech.., v ,,Evt'opě.., v ,,Miclralovici.. jsou všecky podstatné složky urněleckélrokarakterrr Čechova;v nich jest i napovědě.
jsou i, ačjsou dílata jeho no jeho místove vj.voji našípoesie;v niclr Z nich jest již díly vrcholnfmi, obsaŽeny meze jeho vlohy a síly. více básníkem, p"i.no, že Čectrjest spíšemalíŤemslovesnlm než iaynt"- neŽ epikem, spíšerétoremneŽ myslitelem. fugou,všemi Není náhodné,Že jeho umění slouavyznělonejplnější více malíŤ právě byl Čech rejstŤíkyve ,,Václavovi z Michalovic..: tétovloze a epik, pŤísnf slovem nežbásník,spíšeumělec popisnj. než baroltu;na jeho rozvití tato látka z jesuitského pŤálanejpohodlnějšílro barevnoufanfáruodpověděloarozhlaholiloseplesně,kolikbylo vČechovizeslovesněpopisnéhotalentu:popisyjesuitskj'chchrámri, církevníchslavností,celé refektáŤri,zahraď,,t"eti'"t' hostin, obňadťr, náhodnou- nejbarokníPrahy jsou - podivnou ironií naprostone lepšímiuměleckj'mistranamivdílebásnika-oslavovatelehusitství. se v ničem nelišící Viastní epická kostra jest docela konvenčnírornán, podstatnémodkteréhokolišablonovitéhorománumlaďéhoalumna, nebo jinj.m zmítanéhornezi smyslnou láskou a duchovnímpovoláním méněnáposláním- ale tato kostra neníopravdu ničímvíc nežvíce hodnj.m lešenímpro uměnípopisnéhoslova. jsou u něho těžké A tak tomu jest u Čechavždycky: hlavní věcí jednou indiferentně dosti pňedmět popisy, kterévolí za svťrj a obšírné tŤebas po druhé a hlavu lidskou' posazenouna tuhémkrajkovémlímci, rejtarskébotě krumplováni zác|onynebo tŤásněroucha, ostruhu na obsáhlá pŤi nebo lilec mečenebo krásně vyŤezaná dámská nosítka, zdobně skládarovnání, rozpŤedenápŤesňadu veršú,umně roubenéa v pozadí: všecko ustupuje néŤeči,slovníturnajá a potyčky.PŤeďnimi ryt. charakterú, vlastní stavba básně, psychologická kresba a malba slouesna |eŽi mus vášní,proud dějovj.' peripetie dramatické.Dúraz j"'r.J Čeclrl jím Svatopluk byl esÍil, poesii némdekoru;byl-li káy " básnicky' a malíŤskj.neŽ popisnj' Talent jeho jest právj mnolrem víc potravu, která jej nežepiětj., t."zai'talent hledá a na|ézási pudově " nížmriŽese nejsnáze rozvinout. živí,pridu' na Kdonerozumíš,srovnej,,VáclavazMiclralovic..tŤebasseZeyerovjm,,ZpěvemopomstězaIgora..(uvádímtutobáseůproto,poněpÍedlo|-tu, vadž zďe mě| Zeyer starorttskou pŤedlohu,prauou epickott
lrterou dosti věrně sledoval) a pochopíšrozdíl mezi opravdclvouepikou a popisně rétorickoupoesií,která má jen epickéroucho. Jaké rušné,bystré,kiepké tempo má ,,Zpěv o pomstě za Igora.. proti je,,Václavovi z Michalovic..tJak vjlrazně jest všeckoustŤeděnona d.inouhlavní vášeů,která nese celou báseĎt Jak všeckospolupracuje k jejímucíli,kter stojí,pevnf a určity,nepohnutějako terčvšehol jsou všeckypopisy, obmezenéjen na nutnou a stručné Jak stŤídmé typickou charakteristilru! Jak vystupují hlavní linie, které nesou stavbu básnět Jak nezabíhá se nikde do podruŽnjlch detailri' jak v nich nikde báseůnebňede!,,Zpěv o pomstě..jest jakoby luk napiatf k vfstŤelu,eposy Čechovyjako Ťekavolně a líně tekoucí,rozlitá stále v několik ramen. A stejně jest tomu v ,,Adamitech...Jaké těžkémyšlenkovékonflikty srazily se v tétobásni! Všecky skoro sociálníi morálníotázky devatenáctéhověku jsou zde pŤedjaty;materialism stňetáse s idealisrnem, komunism s touhou po svobodě a jedinečnénesmrtelnosti,Ťadajin ch sporri vklínila se d.osebe - sloven chaos,kterj,, zdá se ti, múže prisobit svémutvrirci jen saméutrpení.A pňece:jak jest tato trapná jak iest spoÍddtinarétorickglPŤes a temná látka vytěŽena rétoríckg, jiné i dumasol'skjlproblém,jak se nesnáze jest tam mimo nejt쎚í očištujepadlá dívka láskou -pŤenáší se básníks tak naivní a drivěŤivou snadností,odbj.vá je tak povrchovět A vidíšnáhle, Že všeckyty myšlenkovékonflikty, všecky ty zavilé záhaďy jsou zde nakupeny jen proto, aby daly básníkovi pŤíleŽitostk ňečnickj.mkontrastrim a malebnéestetiky. Tato a jinfm figurám - tedy sub specie maltíské husitská episoda jest nazirána opravdu sub specie Makarta. Kdosi pronesl právě pŤi ,,Adamitech.. jménorakouskéhoepika-malíŤeHamerlinga,a věru včasněi místně:jest tŤebajen dodat neinformovanj'm v literárních dějinách, žeHamerlingovy eposy poklesly valně v hodnotě u opravdovéněmeckékritiky od chvíle,kdy vyšly . . . V ,,Adamitech..myslí se tak dekoračně,jako se ďekoračnějednalo v,,Evropě.. nebo v ,,Michalovici...A později se i u Čechastejně dekoračně smtÍujiduševnía směrovérozpoly: síatkem. Sůatlrempňeklene se rozpol mezi Ruskem a Polskou ve,,Slavii.., tétoménězmu.
konečněve ,,Váciavovi Živsovi.. žilévariantě o,Evropy..,síatek smíŤí a rozpory mezi idealisticlrj'm faráŤem mladjm materialisticlrfm dolrtorem: ,,farslrá víla.., lrterá se prostě strojí a dobŤevaŤí,vyrovnává zd.epropasti. . . Ale zde jsem již u stinn1fchstránek Čechovfch:u to. ho, kam vede antithese,je-li myšlenajen dekoračně. Malba slovesná a rétoricképointy nedaly vniknout hlubšímkarakterotvorn1imŽivlťrmani do ČechovyprÓzg, častone prostégracie a rozmalu' a nedopustily,ahy ji oplodnilyv hlubšía silnějšíorganism slovesnf' kterf by dovedl vzdorovat první změně literárního vkusu. Čtes-ticInesna pŤ. jelro čtyŤisvazky Pouidek, arabeseka humoresek nebojinou pozdějšídrobnouprÓzu téhoŽrázu a téžerirovně,nem žeš mÓdg běžnév něnevidět, kolik se tu obětuje na oltáňi |eutllelonistické meckémnovináŤstvílet osmdesátj'cha devadesátjlch.Všechnyosoby rnluví velmi ozdobně, duclraplnicky a - stejně, jakj.msi abstraktně vybrorršenym,salonnímjazykem, pln1fmbljlskavj.ch point a jinych Ťečnickfchfint; všudehonba za tim, co se leskne, a tak uniká všude, co hŤejea co svítí;všudetouha pŤekvapovata udivovat nečekanj.mi povjlšeností, šachovfm drivtipem' To jest' pravda, obraty, sentenční vliv mÓdy... Ale nežádájiŽ sám pojem umělce a básníka,aby pŤekonával mÓdu a vymykal se jí? Jak draze zap|atil Čechtuto slabost, mriževytušit literární znate| z některj'ch drobnych črt, jako na pŤ. z rozkošné ,,Jabloně...V muži,kterj' ji napsal,Ďyly tvárnéumělecké síly, které si zasloužilylepšíhoosudu. Prvni epické skladby Čeclrovyukazují i jeho místo ve vj,vojové logice našípoesie:Čechjest-tu dědicem a uměleckj'm dovršitelem a pŤekonatelembyronisujícíbásnicképovídky Hálkovy: dosahuje toho, co tanulo na mysli Hálkovi, čehovšak nedovedl dostoupiti pŤi svych nevalnj.ch silách tvárnj.ch. Čechjest epigonskym romantikem, romantikem z doby' kdy romantism rozkládá se všude v Evropě v něj v Rusku a v Polštěv mnohemmohutv realism, jako se rozlrožil' nějšichbásnick ch zjevech Puškina a Lermontova nebo Mickiewicze. Jenžeromantism Čechrivjest ještěmnohemvíce odnocněn, nežbyl romantism velikj'clr básníkri rusk}ch a ve]kéhobásníka polského: snahami,,Mladého vžďyt jest o tolik mladšílProše]již tendenčními
Německa..,prošeliiberálnírevolucír. 1B48:jest to romantism plně již odromantičtěl, romantism změšťáčtělj'. Kdysi ve svych ptivodcích talr aristokratickj, vstupuje nyní do sluŽeb dne a chvíle, horlí, kde jeho děd zlrrdal, pochyboval,proklínalncbo odbojuje a Ťeční, se do Ťízystoickélhostejnosti.Čechvyznává se ve halil vracel se a svj'ch autobiografick1fchvzpomínkách, Že Byron jest nejmocnější dojemjeho mlaclickéčetby,ale co žijez Byrona v Čechovi,nenírnnohem více nežmaska a maska velmi již proděravělá . . . Je to Byron aureoly, svéhosarkasvelmi nebyronovskj',zbavenj,všídémonické chladnosti,uzavŤenostia vflučtickéhopošklebku,svéaristo]
starf epik, ale v Čechov1icheposech není ani mnoho bojri, ani nnoho muŽri; Čech jest idylik, tŤebas se maskoval epikem. Irlylická touha, Iousseauovsk1isen o klidném Životě, o souladě člověka s člověkem,se zvěŤí,s pŤírodou,s pradušísvěta kmitá se i nad jeho díly poměrně nej. vzrušenějšímia nejponuÍejšími,a jak básník stárne a jak jej unavuje život a jeho boj, tak roste a zdrirazfiuje se tento vnitŤní bytostn1f postulát Čechriv.o rajském životě v pralese na zŤíceninách,,starého Ťádu a mravu.. sní i sám kněz zmitané ,,Evropy..; ostrov prostŤed Nežárky, na němŽ Adamité chtějí uskutečnit svtij sen o životě naprosté pŤírodníplnosti, která pŤekonala všechny pojmy hŤíchua nedostatku, měl by slouti Utopia; v,,Michalovicovi.. ďábelské pokušení,které nejprudčeji ritočína mstite]ské poslání Václavovo, bere na sebe tvar vzd.ušnévidiny, idylického života s Ignacii na Rvenickém hradě; kováňe.., do,,Zpěvníku Jana Buriana..; idyla vbílrá do ,,Lešetínského jest pokusem o klasickou idylu, ale formálním nejen ,,Václav Živsa,, i pŤímfm ospravedlněním návratu k selsképŤíroděod městské pseudocivilisace; pozdějšíprÓza Čechova maluje Znova a Znova buď idylu vzpomínkovou jako zhaslj. sen jedině pravélro a celého života v dětské nevinnosti, nebo idylu vytouženou, často s pŤíchutíresignace a ne bez lehké melancholie umdleného horácovského ,,procul negotiis..; a idylická kontemplace, která vidí všude ve světě lad, jest i vlastní inspirátorkou ',Mod]iteb k Neznámému.., tak vyrovnanfch, talr Ťečnicky uhlazenych a propracovanj'ch, tak pokojn1ilch, jak není tomu pŤikladu u žádného opravdového básníka nebo myslitele náboženského, kteŤívšichni z hlubin zoufalství, slovem horečnéhotepu bojovali svrij boj o poslední posvěcující hodnotu života a smrti. V této harmoničnosti, pro niž bj.vá obyčejně Čech veleben a slaven jako duch povfšenj', jest vpravdě umělecké rninus Čechovo:harmoničnost jeho není poslední rozvedení a vykoupení disonancí, nybrž pŤílišdekorační,povrchové a optimistické vyrovnávání protiv. optimismus Čechriv nebjlvá mnohde dalekozrakostí, poslední jednotící perspektivou složek plně vyváženfch a zhodnocenych, nybrž krátko. zrakostí ducha podveďeného slabostí vlastních pŤání.Harmoničnost Čechovabfvá častolrrrpována Za centl charakternosti; jeho optimism
odhadem znalostízla a podceťrujícím bj,vá podmíněnnedostatečnou povrchem, často j.r'o .iiy; jeholiberálnÍracionalismspokojujese pŤíliš silám osudotvornjm démonickjlm a mocnostem nes",top.,1"k temn]ílm propasti, se tam, kde kryjí hry a životnímá strojídia1ektické Ťečnické posud ani prvním paprskem světelnym. nedotčené Na štěstírizkostlivéuměleckésvědomíČechovo a pŤísnj,a neuprosn soud nad vlastnímdílema opravdová pokora pŤednesmírjimŽ nelze nostíuměnía poesiejsou ctnostibásnickéhonitra Čechova, a snaslabost a jeho tvrirčímdlobu cítilo se dosti hluboce pokloniti své lék nalezl a žilo se o korektiv: v satirickéveršovépovídcehledal pathetičnosti,svémuoptimistickémuilusionismu, svémudrivěrnému jincly humanitáŤství'I.{evybavilsesiceleckdy ani tu z jakésivágnosti a jinotajnickéhopedantismu,kteréstíníi nejednujinou jeho práci, ale se tu více neŽve svych váŽnj.chskladbách epickj'ch zápresto pŤiblížil podobenstvíŽivota a smrti, dotknul selehčím hadnémua rozkošnérnu lrŤídlemtoho červánkovéhoz|ata, jehožne vždy dovedl se doprrouti z tétoskupiny pathetickéhokothurnu. Nejrozkošnější v dílechsvého fana humoristické ironické jak své ,,Báchorekveršem.., nazyvá autor sporu,,Hanuman.. jsorr,,Petrklíče..(1884),nejhlubšíbeze tasiebásnické, (t. r.), kus opravd.ovésatiry, široké,volné,obzíravéa vpravdě básaž na některou vfjimku, místníten. a nepokažené, nické, nezužené jeho ležídokonce cosi jako odlesk strofách Na někotika clenčností. donquixotskémelancholie, hoŤkj' a zatrpkl]i stesk marnosti' sebeidealisty' PŤes obdobu s Heinovj.m ,,Attou po".,ani vystŤízlivělého p vodní básnickj' duch; ,,Hanuman.. Hanumanem vlá Trollem.. již ještě, vrstviti se prach na nejednompreten. bude až bude asi čten díle Čechově. ciosnějším V]astnítvárné a tvoŤivébásnickésíly Čechovynebyly zvláště silné. míŤefaustovskj, d.ar,hleděti do nitra svélroi cizího Neměl v značnější a čístiv něm. Hruď jeho neobjímalaani nejhlubšíhoa nejtemnějšího rad.ostí,závrati, vzletri a extasílidstva; byla hoŤe,ani nejšílenějších a dosti vnějšlrováscheobmezenana polohy stňední;zjednoduŠující mata nahražovalamrr leckdy vlastní poznání života a jeho záhad. Nebyl psycholog-erotilive smyslu Goethověnebo Leonardově;dosti
chudéa konvenčnijest kouzlo jelro několika dívčícha Ženskj'chhla. viček,spŤádanjlchstereotypněz tychž prvkri touhy, oddanosti, snu a pokory. Pro dramatickéa dynamické složky světa a Života nebyl zvláště vnímav1i;v žárovištilásky pozemskéani nebeskénerozdmychoval plamenri k novj.m obětem;zachytil z něho spíševliduy odlesk a slib zdrželivéhoštěstínežvroucí svit a Žár plamennéskutečnosti; nebyl z erotikri dtrclra ni srdce, ]cteŤíse sežehujína oltáŤíchkrásy a síly.Ze ženyznájen dívku a to dívku od]išenoudosti chudě, |zetak ňíci,do penďantu plavéa smědé;ženyvyspělé,bytosti složité,záhadné,osudné,temnéa mihotavé,sÍingya v]astníinspiratorky všíveliké moďerníliteratury, nenív jeho dile - jako jí neníostatně ani v dílech generacímladčích;Čechvyhnul se tomuto"zkušebnémukameni vší nroderni tvorby. Z velikého dramatu, které selrrává rnuŽ se Ženou, podává jen počátečná a všeobecnágesta;drama,ježhrají'zmítájimi, ještěrozednívájejich duši ale zi.ídkarozžehujejejich zrali, Ťídčeji a nikdy nevybavujevšechukrytych sil jejich bytostí. a muŽnépňesvědčení Ušlechtiif pathos,ušlechtiláinspirace, čestné musí ti často nahražovatu Čechatvárné síly uměleckéa básnické. typu: byl dť.ive občanema pak teprve bás. Čechje ze schillerovského níliem. Tyrtaeus liberalismu, kter;i dovedl dochovati jeho poselství je ještěve vrcholnj'ch bodech svéhodíla v púvodníryzosti a rozšíŤiti v čistébratrství národníi společenské. Ale schillerovsky typ pŤinášívá jest i nebezpečí kulturní a umělecké tŤebaŤícito se všíotevŤeností. se, nic nezastarátak rychle jako pokrok politickj.,aco Nic nepŤeŽije jesL zde dnes pokrokem, m Že byti zitra reakcíkulturní nebo uměleckou. Jednostranrrf kult Schillerťrvv Německu byl vždycky znarnením uměleckérea]
Mnohj" duclr z mladšígeneracea ne nejhoršíbude se rnusit asi odcizit díluČechor'u, aby zachor,alvěrnostjehoduchu - aiespoĎvjeho než vrcholnych chvílích.- Jest českápíseůotročímnohem strašnější všecky otročíbásně napsanéČechemv jeho známésbírce;Ibsen proti duchu svatému'Dědičnj.českj.hŤíc}t nadepsalby ji: českj'hŤích Bylo by nejproti proti duchu svatému' Myšlenceještěnenarozené. krvavějšíironií,kdyby v tétonenapsanébásni měla bfti strofa spojená s jménemČeclrovj'rn.
