Š š é ě

Základy teorie práva

JUDr. Vladislav Šteft
Unive rzita Tomáše Bati ve Z|íně Faku |ta ap|ikované informatiky


JUDr. Vladislav Štett
Unive rzita Tomáše Bati ve Z|íně Faku |ta ap|ikované informatiky

UNIVERZITA TOMASE BATI VE ZLINE Faku|ta aplikované informatiky

Zák|ady teorie práVa

JUDr.Vladislav Stefka

2006

Předm!uva

Učebnítext je zaměřen na zák|adní otázky historie, právní teorie a stručný přehIed jednotlivých právních odvětví pro potřebu zejména posluchačům mezioborového studia Bezpečnostnítechnologie, systémy a management ke zvládnutí zák|adn ích pojmů. Rozsah těchto textů si k|ade za cí| poskytnout zák|adní přeh|ed vybraných teoretických prob|émůpro ujasnění vztahu mezi státem a právem, nebot' význam práva a regulace společenských vztahů prostřednictvím právních norem se neustá|e zvyšuje. Přesto, že je právo speciá|ní vědní discip|inou, dotýká se každéhoz nás si to mnohdy uvědomujeme. Všichni se stáváme takřka denně účastníkymnoha vztahů, z nichž mnohé jsou regu|ovány právem, tedy právními vztahy. v běŽném Životě, aniŽ

Vzhledem ke skutečnosti' Že Česká republika se sta|a p|noprávným č|enem Evropské unie dochází k rozsáhlým změnám českéhoprávního řádu,coŽ je zce|a zákonitým důs|edkem významu práva v činnosti tohoto společenství.

Seznámení se zák|adními principy a zásadami, které jsou obsaŽeny těchto textech' přiměje, doufám, posluchaÓe k dalšímu studiu především samotných původníchpředpisů, obsažených ve Sbírce zákonů Českérepub|iky a umožníjim seznámit se s právní prob|ematikou potřebnou jak pro praktický výkon jejich budoucí činnosti, tak i pro běŽnou osobní potřebu' Z praktických důvodů|ze ovšem studentům doporučit, aby při úvaze při nákupu právních v

předpisů, které budou při svém studiu i v praxi potřebovat, dali přednost nákupu takových pub|ikací, které kromě aktuá|ních komentářů přinášejí i odkazy na současnou judikaturu.

Abso|venti všech vysokých škol budou nuceni ve své praxi uplatňovat v různémrozsahu znalost právních norem, jednak jako součást samotného řízení, jednak jako chování, kteým budou předcházet moŽným problémům' Autor je si vědom, Že první vydání těchto textů můŽe obsahovat dí|čí nedostatky, především s ohledem na moŽný rozsah poskytovaných informací či částečnépodřízení se potřebám výuky v tomto studijním programu. Přesto však uvítá jakékoliv připomínky a náměty, které by mohl up|atnit při přípravě da|ších vydání tohoto ucebního textu.

Autor

OBSAH: srnuČHÁ PERloD|zRcr oĚ.llH pnÁvR

run

Úzrui Česxe REPUBLlKYg

....'............ 9 1.1 FeuoÁlt'li srÁr n pnÁvo - zÁxlRot'tÍ rrRpY 1'1.1 Právo v obdobÍ raně feudálnÍm, feudálnÍ rozdrobenosti a stavovské .....12 monarchie ........ 14 1.1.2 Proces. 1.2 DĚ.lttlY srÁru n pnÁvn v osooeí pogĚLoF|onsxÉtvt ..............'.'. 15 ... 15 .2.1 období absolutismu 1620 - 1848 Vývoj v období ..... 9 B48 867 . '..... '2.2 .2.3 Rakousko _ uherské vyrovnání (konstitučnímonarchie 867-191 8)20 1-2'4 PrvnÍ světová válka a situace v českÝch zemÍch .... . 22 osoosí pnvui Česxost-ovrrusxÉne pusl-tKy (1918 _ 1939) 1 '3 ..,.. 24 . 1.4 VÝvo.l v oaoosi ll. svĚrovÉ vÁt-xy (1939 xvĚreru 1945). ....26 1

1

1

1

1

1

1

zÁKLADNí xnplroLY z TEoRlE

2.1

TeoRrrtcxÝ

Úvoo

PRÁVA.......'.....

2.1'1 Právo a stát, 2.1.2 PrávnÍ stát a postavenÍ občanů. 2.2 og.JexrtvllÍn sua.JexrtvruÍ pnÁvo ........'.'.. 2.3 PRlueHy pnÁvR''''.. 2'3.1 Druhy pramenů práva 2-3'2 lnternÍ normativní instrukce 2.4 PnRuptly pnÁvR v ČesxÉREPUBLIcE 2.4.1 NormativnÍ právní akty v Českérepublice. 2.4.2 LegislativnÍ proces 2'4.3 Sbírka zákonů 2.5 PnÁvruí NoRMA 2.5'1 Pojem právní norma.' 2.5'2 Struktura právnÍ normy. 2'5'3 Druhy právních norem. 2.6 Plntruosr, pŮsogttosr n ÚČtruttost pRÁvt,tí tlonuy 2.7 SysrÉupRÁva 2'7.1 Právo mezinárodní a vnitrostátnÍ 2.7'2 Právo soukromé a veřejné 2.7,3 Právo hmotné a procesnÍ''.'.''''..-.. 2.8 oovĚrvÍ pRÁvn 2.B.1 ÚstavnÍ právo' 2.8.2 Správní právo.. 2.8.3 FinančnÍprávo 2-B'4 občansképrávo hmotné 2.8.5 občansképrávo procesní 2,8-6 Rodinné právo, 2,8.7 obchodní právo 2.8'8 Pracovní právo' 2.8'9 Trestní právo'

.....29 ........'''...'.... 29 '......'... 29 .'''... 30 ............'.' 31 ..''''.......... 33 ........,,, 33 ''.,'''.... 36 ....,..37

',,.....37 ''......38

38

...'....38

... ,...... 38

....'''..38

.. 39

.......'.'...''.'. 39 '.......40 ..'..' 41 .. 41

....''..41 .....,.41 '.',.. 42 ....' 42 . ..' 42 . 43 . .... 43 . ,,'.43 ..' 43 ...,.....'.'..44 ...., ,' 44

...

2,8.9 Trestní právo 2.8.10 Mezinárodní právo soukromé 2.9 PnÁvHíVzTAHY 2,9.1 Předpoklady právního vztahu.. 2.9.2 Právní skutečnosti....,....,.,.. 2.9.3 PrávníjednánÍ,......... 2'9,4 Právní úkony 2.9.5 Protiprávníjednání.. 2,9.6 Právní události 2'9.7 Protiprávní stavy 2.9.8 Účastníci právních vztahů 2.9.9 Předmět právního vztahu 2,9.10 obsah právního vztahu

..'..44 ...'.,,,,' 44

.'......45 ......,' 45 ,,.,,....45 ''.'...46 ...,....,.'.....46 ....'.'' 46 .'.....47 ...,'.'........'.47 '.....'' 47 .......'..,..'..48 ..'.....'..,',,,'..48 ......'.....49 '.....49 ..'....,.,,....' 50 ...,',,......,...,50

2.10 Apltxlce A INTERPRETAcE PRÁVA 2.10.1 Aplikace práva..,, 2.10.2 Aplikačníproces..... 2.10.3 lnterpretace práva 2,11 PnÁvnioopovĚoNosT....'''.. ....51 2.11.1 Druhy právních následků porušenípovinnosti ...',..........,, 52 2,11.2 Funkce právní odpovědnosti ,',..''.,. ,.......'.'....,. 52 2.11'3 Klasifikace deliktů a právní odpovědnosÍ....''.... '.'..','.....' 52 2.11.4 Základy právní odpovědnosÍi..' .''.,,....... 53 2.11.5 Druhy právní odpovědnosfi..'' ....,'... 54 2.11

3

.6

SjednocovánÍ a problémy systému práva.

Úsrnvní

PRÁVo

'........56

3.1 Úsrnva ČesxÉREPUBLIKY 3'1.1 Preambule ústavy..,... 3.1'2 Základní ustanovení'.',',,,',...'. 3.1.3 Zákonodárná moc a legislativní proces..' 3'1.4 Moc výkonná ',,...,..,. 3,1.5 Moc soudní'..,........... |llejvyššÍkontrolní úřad....'''.. 3.1 .6 3.1.7 Ceská národní banka 3.1.8 Územní samospráva .......' 4

5

OCHRANA LIDSKYCH PRAV LlsTlNA zÁrlRot.tícn pnÁV A sVoBoD

.......

Úsrnvn ČesrÉREPUBL|KY... L|ST|NA zÁKLADNÍcn pnÁv A

'.',... 55

sVoBoD.....

SEZNAM PoUŽlTÉ L|TERATURY

.......57 '.,,,. 57 '.....'.. 58 ...'.... 58 ,.'......60 ...,,.,.'..62 ..,..'..'. 63 '..'.....63 .'.,..63

....64

.''...66 ......''..69 ......93 106

UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky

1


STRUČxÁ ppnroDIZACE DĚJIN PRÁvA NA ČEsxÉREPUBLIKY

9

Úzrvfi

Stejně jako ve světových dějinách na|ézáme i v dějinách práva na území dnešníCeské repub|iky zák|adní typy spo|ečensko-ekonomických formací, ve kteých se společnost rozvíjela, včetně vztahů ekonomických, právních a státních. Prvobytně pospolná spo|ečnost přetrváva|a na našem územízhruba až do 7 ' - 8. sto|etí, kdy se začínározk|ádat a postupně se vytvářejí předpoklady pro vznik prvních státnÍch útvarů.V této společenskéformaci není moŽno ještě hovořit o státní či právní regu|aci, nicméně se již vytváří předpoklady pro jejich vznik.

Právě tady vznika|y zák|ady v podobě předstátních obyčejůpravid|a, která se v pozdější době, po vzniku státu, přizpůsobená potřebám tehdejšíspo|ečnosti, sta|a zák|adem feudá|ního práva. Řada obyčejůa pravide| pak ov|ivňova|a charakter institucí rodinného práva, majetkového práva a zvláště pak práva trestního zhruba až do 17. sto|etí. Jistou zv|áštností vývoje, která Se na územídnešnírepubliky projevova|a byla skutečnost, Že zde nedošlo k rozvinutí k|asického tzv. otrokářského řádu, jako např. ve starém Římě, Řecku či Egyptě. Podmínky v období oko|o 8. - 9' sto|etíjiŽ rozvoji této spo|ečenskéformace nepřá|y. Na Území osíd|ených tehdejším s|ovanským obyvatelstvem Se otroctví sice vyskýova|o především v podobě vá|ečných otroků, nikdy však nedosáh|o masovějších rozměrů.

Přesto, že společenský řád, historický typ státu a právní řád nikdy nezačína1íani nekončíjediným dnem či rokem, a|e uplatňuje se kontinuita se staými institucemi, je snahou na zák|adě a|espoň spo|ečných či obdobných rysů provést zák|adní periodizaci vývoje práva, jako uznáVanou a v praxi ověřenou skutečnost.

1.1

Feudální stát a právo

-

základní etapy

a) raně feudá|ní stát a právo (předchozí období - do Velkomoravská, pak přemys|ovský stát v Čechách poIoviny 11. stoIetí),

b) stát a právo

stoIetí - Řise od 9. sto|etí do o

v období do rozvinutého feuda|izmu - feudá|ní rozdrobenosti (od poIoviny 11' století do konce 14. sto|etí),

c)

husitské hnutí (od počátku 15. sto|etí do r' 1434),

d) stavovský stát a právo (1434

_1620).

10 UTB ad

a)

ve ZIíně, Fakulta aplikované informatiky


Raně feudá|ní stát je představován především Ve|komoravskou říší a státem přemys|ovským, přičemŽ jako forma státu je převaŽujícíraně feudální kníŽectví. Je to období vytváření základních právních obyčejů, počátek dě|ení spo|ečnosti především na otroky, svobodné obyvate|stvo a bohaté ve|moŽe.

Jednoduchá místníspráva je za|oŽena na soustavě hradů, struktura státu a jeho správy je vytvářena kníŽetem, kteý se opírá o SVou druŽinu'

Všechny staré zvyky a obyčeje nemoh|y již stejným způsobem usměrňovat jednání všech |idí. Kromě roz|išování pojetí dobra a z|a, uŽitečnosti a škodlivosti, práva a křivdy, je to především snaha chránit vedle státních zájmŮ a církve, především ochrana soukromého v|astnictví'

Zvyky a obyčeje by|y v někteých případech zobecňovány, čÍmždochází k vytváření souborů práva, převáŽně však obyčejového.Dochází však jiŽ i k vydávání zákonů a to v těch případech, kdy bylo třeba určitézvyky či obyčeje změnit.

ad

b)

období vÝvoie státu a práva v etapě rozvinutého feuda|izmu můŽeme

rozdě|it na dva zák|adní úseky

:

období feudální rozdrobenosti_ do roku 1222

období je charakterizováno s|abou ústřední mocí, existencí údě|ů a ce|kového ohroŽenÍ existence státu. Spory o nástupnictví na praŽském kníŽecímsto|ci byly průvodním znakem ce|ého tohoto období.

organizace ústřední moci se rozpadá, v údě|ech vládla kníŽata takřka nezávisle na ústřednímoci. Za rozhodujícípře|om je považován rok 1222, kdy doš|o k dohodě mezi státem a církví,tzv. praŽský konkordát, kteým byly upraveny mimo jiné i majetkové výsady církve.

obdobÍ překonávání feudáIní rozdrobenosti _ do konce 14. století V průběhu zmíněnéhoobdobí panovník za podpory duchovenstva vyvedI zemi z chaosu a nejistoty, zemé Koruny českése staly rovnoprávnými ostatním evropským zemím, papeŽ uznal českou krá|ovskou hodnost, poměry v Ceském království potvrdila Z|atá bu|a sicilská. DůleŽitým právním institutem z tohoto období jsou tzv. regá|y, čímŽjsou míněna práva panovníka z tituIu jeho funkce pro zajištěnípříjmů s|ouŽícíchnejen k jeho osobní potřebě, a|e i k financování státního aparátu. Panovník se stává nosite|em regálu horního (výsadní právo na nerostné bohatství), mincovního (výsadní právo razit mince), ce|ního (výběr celních a mýtních pop|atků), dá|e pak povo|ování trhů, stavby hradů, přechází na něj tzv. odúmr1'.

Tato etapa jiŽ sebou nese poměrně rozvinutý systém správy, kodifikaci jednot|ivých výsad především pro panovníka, vznikají nové orgány -



1I

zemský sněm' zemský soud a královská rada, jsou vydávána statuta, privi|egia a buly upravující převáŽně nová nařízení, která neměla zák|ad v právu obyčejovém.

Postupně pak, až na výjimky, k|esá moc úředníkůkrálovského dvora, postupně dochází k upevňování moci š|echty, jako politické representace státu.

Vnitřní uspořádání státu by|o postupně měněno na tzv. lenní zřízení, Statuta Konrádova pak upravují dědičnou drŽbu.

Překonávání feudá|ní rozdrobenosti, rozvoj vnitřního trhu, posi|ování ústřední moci vede k vytváření krajských správ, správy vrchnostenské, městské a vesnické' Vytváří se soustava soudů, vznikají první zápisy do tzv. zemských desek, které se stávají veřejnými právními knihami, které v pozdějšídobě slouŽi|y i pro zápisy majetkové.

Právní systém však neby| jednotný, vedIe ceIostátního zemského š|echtického práva existuje i řada partiku|árních práv jednot|ivých stavů a skupin jako napřík|ad právo městské, horní, |enní, církevnía cechovní. adc)Husitskéobdobí Ve druhé polovině 14. sto|etí končíkonjunktura hospodářství, proh|ubuje se majetková diferenciace, v ob|asti ideové pak katolická církev prochází h|ubokým úpadkem. Kritika církve vyvrcho|i|a papeŽským schizmatem, coŽ otevřelo cestu ke kritice Života vyššíchcírkevních hodnostářů.

Podoba |idového odporu by|a označena za kacířství, které katolická církev stíhala prostřednictvím tzv. inkvizičníchsoudů. Smrtí Jana Husa a vznikem hnutí odporu

o upořádání

Se projevují nové představy

a spravedlnosti , v|astnictví spo|ečnosti , o a náboŽenství. Projevují se napřík|ad konfiskačnímidekrety městských rad, nejvýznamnějšímijsou pak tzv. Čtyři praŽské artiku|e. právu

Souhrn sm|uv a dohod, které uzna|y částečněpozměněnou závaznost artiku|ů by|a tzv' kompaktáta, později proh|ášená za zák|adní zákon české zemské ústavy. Výs|edkem je zavedení |egální koexistence dvou církví, etnickým zák|adem státu se stává česká národnost. ad

d)

Stavovský stát a právo

Stavovská forma státu zákonitě vedla ke střetu stavů s panovníkem. Privi|egia a výsady, které stavy získáva|y se staly dů|eŽitým obsahem stavovského práva.

Po sjednání kompaktát by|y uznány zábory a zástavy majetku, k nimŽ doš|o za husitských válek, k|ér ztratl| zastoupení na českých zemských sněmech.

1'2 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky

Základv teone prá,ta

Postupně dochází k da|šÍmudrobení moci aŽ k období bezvládí Tento stav by| z|ikvidován po ustavení nejdříve správcem a později vo|bou za krá|e Jiřího z Poděbrad. Do evropských dějin se zapsal velkorysým návrhem jeho mírový projekt, kteý navrhova| vytvoření evropské unie křest'anských panovníků' přičemŽ

Spory mezi účastníkysm|ouvy mě|y být řešeny mírovou cestou,v případě napadení účastníkasm|ouvy mu měla byt poskytnuta ko|ektivní vojenská pomoc.

K hlavní myšlenkám mírovéhoprojektu S V roce 1964 přihlási|o UNESco. V tomto období prodě|ává rozvoj výroby podstatný vývoj. Naturální výroba přechází k výrobě zboŽni, dochází k intenzifikaci nejen zemědě|ství, a|e i rozvoji řemese| a trhu'

Tyto změněné poměry vyvo|ávají střet š|echtou a městy,vyhrocují se pak především při kodifikaci š|echtickéhopráva V roce 1500, tzv. Zemským zřízenim V|adis|avským, později up raveným Sm louvou Svatováclavskou'

Posledním obdobím stavovské monarchie byl krátký časový Úsek

stavovského povstání' které by|o zároveň první etapou třiceti|eté války. Doš|o k prvnímu váŽnému střetnutí dvou základních evropských táborů a to kato|ické ligy a protestantské unie' Po povstání českých stavů byla vyh|ášena nová organizace státu v ústavě označované jako Česká konfederace, kde ve 100 č|áncíchby|y upraveny vztahy mezi zeměmi Českékoruny.

Všechny tyto změny, stejně jako úmluvy o protestantské víře zanik|y poráŽkou povstání na Bíléhoře'

1.1.1

A STÁVOVSKE M)NARCHIE

Formy a systém práva

Základním systémem feudálního práva by|o dě|ení na právo š|echtické (obecné či zemské) a práva zvláštní,která by|a zemskému podřízena a nesměla mu odporovat. Jen právo š|echtické upravova|o základní ústavněprávní vztahy a to mezi š|echtou a panovníkem, mezi státem a králem, počet a práva zemských úředníkůa podobně. Mezi nejdů|eŽitějšípráva zvláštní pak řadíme napřík|ad právo městské' cÍrkevní, horní, viničné' Zák|adní formy feudá|ního práva, ve kteých se postupně vyvíjelo, pak by|y tyto.

UTB ve ZIíně, Fakulta aplikované informatiky


73

a) Právní obyčej Jedná Se o nejstaršíformu feudálního práva, navazuje na předstátní obyčeje a mnohé z nich pozměněné potřebám spo|ečnosti přebírá. od obyčejů předstátních se lišípředevším tím, Že jeho dodrŽování je zajištěno již donucovací mocí státu. obyčejovéprávo je nepsané, teprve zhruba ve 13. sto|etí dochází k písemnému zachycení ve formě soukromých sbírek. Zivotnost právního obyčeje dokazuje skutečnost, Že se up|atňova| i v době stavovské vedle zákoníkůa sněmovních usnesení, které mnohdy zdůvodňujísvé normy odkazem na právní obyčej.

b) Nařízení panovníka Poměrně často se vyskýujícíforma v podobě privi|egií, dekretů a výsad obecné povahy, jakoŽ i privi|egia pro jednot|ivé ve|moŽe, města či k|áštery. Mezi nejstaršínařízení panovníka patří tzv' Výsady Bo|es|avovy, týkajícíse manŽe|ství, dá|e pak Dekretu Břetislavova, upevňujícípostavení církve. Značný význam měla Statuta Konrádova, která jsou vým|uvným dokladem upevnění ústřední královské moci. Nejvýznamnějším dok|adem zákonodárné činnosti panovníka je vydání horního zákoníku králem Václavem l|. upravujícísložitéprávní otázky spojené s vyuŽitím nerostného bohatství' Poprvé se v tomto zákoníku projevi|a recepce římského a kanonického práva.

c) Soudní ná|ez Ten naby| významu jako forma vzniku práva

v souvislosti s rozvojem jeho písemným ná|ezů. V případech, kdy nemě| činnosti soudů a zachycováním soud podklad pro rozhodnutí v platném právu, by|o soudci právo na|ézáno, čímž byla vytvořena nová norma tzv. obecný ná|ez, kteý byl v analogických případech závazný pro da|šírozhodnutí soudu.

d) Právní knihy Jako soukromá sepsání práva jsou prvním písemným zachycením právních obyčejů.PřestoŽe nemě|y p|atnost zákona, byly pouŽívány na soudech, které se na ně odvo|áva|y ve svých nálezech. Jsou zároveň dok|adem vzestupu právního myš|enía obecně i české kultury. Dok|ádají rozvoj českéhojazyka, kteý Úspěšně nahrazujei ob|asti Iiterární |atinu a je schopen vyjadřovat značně abstraktní právní pojmy s obdivuhodnou přesností.

e)

Sněmovní usnesení Jedná se o přev|ádající formu práva v průběhu 15' _ 16' století, která by|a na sklonku tohoto obdobíjako sněmovní artiku|y vydávána tiskem.

14 UTB

ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky

Z.,

a:i1,teorie práVa

Značnéhovýznamu nabývá rovněŽ instituce zemsxýon cesek,do kteých by|a sněmovní usnesení zapisována _ ,,kladena... Původně by|y desky knihami protokolárními, později do nich začaly byt zapisovány převody vlastnictví. Zápis v zemských deskách se stává dok|adem vlastnictví, současně se předpok|áda|o, Že vše, co je do zemských desek zapsáno, je obecně známo a taková skutečnost nemusí být zvlášť sdě|ována. Byly přístupné veřejnosti, která do nich moh|a nahlíŽet a vyŽadovat za patřičnou úplatu z knih výpisy. f

) Kodifikace

práva

Představuje pro toto období vyvrcholení předcházejícího v1ivoje l přes odpor š|echty v počátečnímobdobí (Codex Caro|inus) dochází k da|šímsnahám o kodifikaci, coŽ ved|o k sepsání Zemského zrizeni Vladislavského v roce 1500. Toto bylo později měněno a dop|ňováno napřík|ad Smlouvou Svatovác|avskou z roku 1517, Smlouvou o ručnicích'Sm|ouvou o hory a kovy a traktátem z roku 1600 o mezích, hranicích, soudu a rozepři mezní. Zemské zřízení na Moravě by|o nejdříve upraveno tzv. Zřízením markrabství moravského o soudu zemském z roku 1535, dokona|ejší redakcí se pak stávají Práva a zřízenímarkrabství Moravského z roku .l545. V tomto období dochází i k tzv. recepci římského práva, čímŽrozumíme proces ov|ivňování i pronikání římského práva do domácího právního řádu' Tento proud se projevuje především v oblasti městského práva, které upravuje vztahy V procesu rozvíjejícíse zboŽní výroby. Značným podnětem pro posí|enív|ivu římskoprávní učenosti v našem prostředí by|o za|oŽení univerzity Kar|em IV' vroce 134B. Jejím Vzorem se sta|a univerzita paříŽská bo|oňská, podle níŽ se také roku 1372 ustavi|a právnická faku|ta jako samostatná právnická univerzita.

1.1.2 PROCES Pravid|a o řízení na soudech se vyvíje|a na zák|adě obyčejového práva' soudní praxe a byla ov|ivňována i zákonodárnými zásahy českých panovníků. Charakteristickými rysy českéhoprocesu byly veřejnost, ústnost, zásada projednací, soukromá iniciativa, důkaznířízeníordá|ové a ce|á řada dalších ustanovení projevujících se jak v důkaznímřizeni, tak iv chápání účelua výkonu

trestu.

Převládajícím rySem raně feudá|ního řízení by|o velmi s|oŽité ordálové

řízeni (boŽí soudy).

Pozdějšístavovský proces naváza| na staršíprávní obyčeje: přípravného řizeni,líčenípře a exekuce. Naopak městský proces roz|išova| mezi procesem majetkovým a trestním, ve kterém nachází postupně Ú|ohu tortura JiŽ tehdejšíprocesní ustanovení vyŽadují právní způsobi|ost účastníků, která by|a odlišná u různých sociálních skupin rovněŽ tak i mezi muŽi a Ženamí'



15

Systém trestů v dnešníms|ova smys|u naše právo nezna|o. Tresty by|y ukládány d|e uváŽení soudců, v poslání trestu stále převažuje odstrašujícíúče|, jeho smyslem je pomsta na pachateli.

1.2

Dějiny státu a práva v období pobělohorském

].2.] oBDoBÍ ABS)LUTISM(I

]620 - ]848

Pobě|ohorská poráŽka rozhod|a o definitivním konci stavovské koncepce š|echtické vo|ební monarchie, za|oženéna myš|ence konfederace zemí České koruny. Tato porážka naopak otevřela cestu k restauraci moci habsburské dynastie, opírajícíse o sí|y kato|icismu'

Nová správa byla postavena na absolutistických zák|adech, vycházejících z představy o neomezené abso|utní moci panovníka. Jedna|o Se o důs|edek vojenské poráŽky a nástup reŽimu, kteý se opíra| o národnostně cizí dynastii. Ve svých důs|edcíchpřináše| abso|utismus těŽké ztráty českéku|tuře a vzdě|anosti. Pod|e teorie o propad|ých právech se nové zákonodárství nemuse|o oh|íŽet na Žádné tradice a výsady českéhostátu a stavů. Nový zákoník pod názvem obnovené zřízení zemské dědičného našeho krá|ovství českéhoby| prohlášen uvozovacím patentem Ferdinanda ll. 10. května 1627 zazákon' Změny, kteréobnovené zřízenízemské přines|o, by|y zásadního rázu a dotýka|y se všech ob|astí státního práva, soudnictví, správy, práva majetkového itrestního.

Doš|o především ke změně v postavení a pravomocích panovníka. Český trůn by| ,,prostě,. prohlášen dědičným v habsburském rodě, by|o zrušeno právo stavů vo|it krá|e, jakýko|iv pokus o zásah do panovníkových práv byl povaŽován za uráŽku majestátu a trestán smrtí.

Změnilo se

i

sloŽení a kompetence zemského sněmu. Nejdů|eŽitějším

stavem se stává i co do dů|eŽitosti stav prelátský.

Jezuitům by| svěřen dozor na celým ško|stvím,by|a zrušena náboŽenská priviIegia všech nekatoIických církví.NekatoIickým stavům byla umoŽněna emigrace, poddaní byli ke katolictví násilně nuceni'

Dosavadní svrchovanost zemského soudu by|a zrušena, jeho rozsudky musel potvrzovat panovník, podpůrným pramenem práva se stal zákoník městského práva' popřípadě právo římské, všechny rozsudky se vydáva|y jen jménem krále' Dosavadní ústnía veřejné řÍzeni by|o nahrazeno zásadou písemnosti a tajnosti.

Proces centra|izace státní moci

se

projevuje

i tím, že ústředníspráva

16 UTB



a řízenÍ státu by|o přeneseno natrva|o do Vídně. Stejný osud postihl později i českou dvorskou kance|ář. Jako orgán, původně stavovský, ztrácí svou podobu. Po přiznání soudní kompetence tak vzniklo skutečně ministerstvo pro země České koruny, j1ko nejvyššísoudní a revizní orgán, kterému byly podřízeny zemské orgány v Cechách, na Moravě a ve Slezsku. Díky snaze o centra|izaci moci by|a tato kance|ář V roce 1749 zrušena a nahrazena pro věci správní a finanční Ředite|stvím vnitřních věcí, jako nejvyššísoudní instance pak byl zťizen Nejvyšší soudní úřad.

Správa jednotlivých zemi byla svěřena králi oddaným místodrŽícím, především zYad k|éru, později dochází k ustavení sboru místodrŽících. Jednotlivé orgány, jejichŽ kompetence by|y postupně měněny, jako tzv. tribuná| pro Moravu, krá|ovská deputace, společný úřad pro obě země atp., respektive zanikaly.

Stejně krátkodobý by| i osud krajské správy, z níŽ jediným stavovským orgánem by| Úřad krajských hejtmanů. Tito však nemohIi zakročovat proti šlechtickým majite|ům panství, v tomto obdobívětšinou jiŽ nes|ovanského původu. Zásadní převrat pak přinesla reforma této správy z roku 1751, jejimŽ cí|em postupná by|a likvidace pos|edních opor stavovství. Do orgánů státní správy by|i najímáni p|acení úředníci,kteří vytváře|i zák|ad centraIizace státu.

V roce 1871 by| vydán patent o zrušení nevolnictví, což |ze považovat za počátek procesu, označovaného jako českénárodní obrození.

Jako nový zárodek obecní samosprávy |ze označit vypracování berního

katastru, na jehoŽ základě by|a postupně obecní samospráva budována'

Da|šívývoj je pak ov|ivněn střídáním jednotlivých období a to osvícenským absolutismem a naopak tzv. policejním abso|utismem aŽdo roku 1B4B. Přes nesporný rozvoj směřující k postupným změnám především v oblasti ekonomické, docházÍ v tomto období k postupnému poněmčování,ke ztrátě zbytků suverenity a postupnému pohIcování jednot|ivých státností. František l|. se roku 1B04 proh|ásil za rakouského císaře, nový státnÍ Útvar dostal do znaku dvouh|avého orla a od té doby zača|o byt uŽíváno označeníc. k' císařský a krá|ovský.

Právní vwoj v tomto období tomto období jiŽ současně zrcad|í i spo|ečensko ekonomické změny ve spo|ečnosti. Dosavadní českéfeudální právo je postupně nahrazována novým právem česko-rakouským' Jeho podobu určuje obnovené zřízení zemské pro š|echtu a zákoník Práva městská krá|ovství českéhopro města a později

Právo

i poddané.

v

UTB ve ZIíně, Fakulta aplikované ínformatiky


77

Do právního řádu začínajív zesí|enémíře pronikat v|ivy římskéhopráva. Podstatně se začínáměnit i forma práva. Staré obyčejovéprávo ustupuje právu psanému, soudní ná|ezy jako pramen práva jsou definitivně odstraněny, roste ú|oha panovníka, jako vý|učnéhotvůrce práva, coŽ se projevuje vydáváním patentů, řádů, mandátů a instrukci.

Zvláště osvícenský absolutismus představuje mimořádné období, vítězí přirozeno - právní teorie, právu je připisována rozhodující ú|oha, staví se tak zák|ady právního systému, které přeŽívají h|uboko do 20. sto|etí.

A) Prameny práva Komp|ikovanost právního řádu si postupně vynucuje vytváření soukromých později úředních sbírek právních norem, které se dě|í na: a

a) soukromé sbírky krá|ovských nařízení, b) soukromé sbírky císařsko-královských nařizení s platností česko-

c)

rakouskou, úřednÍ sbírky zákonů'

od roku 1848 by|y tyto sbírky nahrazeny Řisst<1im zákoníkem s celostátní p|atností a jednak Zemským zákoníkem s p|atností pro jednotlivé země. B) Soudnictví Princip stavovské persona|ity je i nadá|e v tomto systému uplatňován. Pro š|echtu je prvoinstančnímsoudem soud zemský, pro měšťany soudy městské a pro poddané pak soudy vrchnostenské. od konce 1B. sto|etí pak začÍnábyt omezována soudní pravomoc měst a vrchnostenských soudů ve prospěch soudů s vyško|eným aparátem. Rozhodujícívýznam pro vytvoření kompaktní soudní organizace mě|o zavedení nové soudní organizace z roku 1783, kterou by|o soudnictví odděleno od správy, strany ve druhé instanci sijiŽ by|y formálně rovny'

c) Procesní právo civi|ní a trestní Mezi nejdů|eŽitějšízměny patří vítězstvízásady oficia|ity a přev|ádnutí zásad řízeni procesu římsko-kanonického, včetně důs|ednéhozavedení písemného proceSu, postupné vyt|ačeníprincipu obŽaIovacího a uplatnění inkvizičního (vyh|edávacího) procesu' obdobně se změni|y i zásady civilního procesu.

Podstatné změny, které přinesl trestní zákoník Josefa |. z roku 17a7, kteý sjednoti| postup řízení u všech soudů v zemích Koruny české.

Naopak po vydání trestního zákoníku tereziánského dochází k podstatné změně, neboť převáŽi|a formá|ní důkazníteorie a presumpce viny.

1B UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatÍky

7Al,l^Á,|+^^.^ ^.Á LaKlaUV leitti Srdva

Pro řízení civi|ní se pak stává zák|adem na příštístoletí obecný soudní řád z roku 1781, kteý p|ati| aŽ do roku 1895, kdy by| nahrazen jurisdikčnínormou, soudním a exekučnímřádem. Trestní řád z roku 1803 uoravuie i řízeni přestupkové.

D) Kodifikace trestního práva Trestní právo by|o za|oŽeno zpočátku především na stavovské právní

úpravě. Především p|atilo právo obsaŽené v zákoníku Koldínově. Trestní zákoník Josefa l' mě| p|atnost podpůrnou.

Teprve tereziánský zákoník přerušiI tradici starého českéhopráva a v p|ném rozsahu je nahradil. Souhrn trestných činův tereziánském zákoníku dává váhu především de|ikvenci namířenou proti Bohu, církvi, státu a pak teprve de|iktům, které jsou namířeny proti soukromým zájmům.

Nový Směr, ov|ivněný osvícenskou fi|osofií, nastoupiI ve vývoji trestního práva Všeobecným zákoníkem o z|očinech a trestech na ně Josefa |l. z roku 1787. Mezi jeho přednosti patří technická dokona|ost, stručnost a úplnost' Tresty mě|y jiŽ směřovat k převýchově pachate|e, tresty smrti by|y zrušeny v řádném řÍzeni vůbec, byly ponechány jen pro řízení pod|e stanného práva. Zákoník vylučuje trestání podle volné úvahy soudců či analogie, přináší úplný výčet kriminá|ních de|iktů a správních přestupků. Poprvé zde dochází k up|atnění zásad nul|um crimen sine |ege (žádnÝ z|očin bez zákona) a nulla poena sine lege (Žádný trest bez zákona). Významné postavení pak zauja| 7ákoník o z|očinech a těŽkých policejních přestupcích, v českémpřekladu, kteý by| vydán V roce 1804 ve Vídni je nazýván Kniha práv nad přečiněními hrde|ními a těŽkými řádu městského přestupky. Tento zákoník ov|ivni| vývoj trestního práva v našich zemích prakticky aŽ do roku 1949. E) Kodifikace občanského práva

V důs|edku nových potřeb úpravy v této ob|asti v souvis|osti s postupnými ekonomickými změnami dochází i k t|aku na liberá|nější úpravu těchto vztahů. Něko|ika|eté kodifikačníúsilíby|o završeno vydáním prvního dí|u Všeobecného občanskéhozákoníku v roce 1781.

Po da|ších úpravách by| pak vyhlášen V roce 1812 nový

Všeobecný předností a vý|učnost, občanský zákoník. Jeho rovněŽ ve|ká by|a všeobecnost část jeho obsahu by|a zák|adem práva až do roku 1949. F) ostatni úpravy

Pokračujícíindustria|izace a rozvoj výrobních a obchodních vztahů si vynuti|y i vydání směnečnéhořádu, úpravu obchodních podmínek, různépředpisy manufakturní. cechovní a če|ední'


].2'2 vÝvolVoBDoBÍ


19

1848 - 1867

Z h|ediska vývoje státu a práva se začínajírozvíjet a uplatňovat některé instituce státu a práva, které vznika|y jiŽ v h|oubi feuda|izmu. V tomto období pad| feudální abso|utizmus, otevírá Se prostor pro vnik nové správy i pro rozvoj samosprávy. s|oŽitý politický vývoj však dochází k posi|ování v|ivu kapitálu podnikate|ů, snaha o |ikvidaci výsad š|echty, poŽadavky na vrstvy nastupující ústavnívládu, svobodu tisku, odstranění cenzury a privi|egovaného postavení katoIické církve'

I přes

Snahou českéburŽoazie by|y i poŽadavky národní, které sledují obnovení historického státu Českékoruny. Součástítěchto postojů jsou poŽadavky jazykové rovnoprávnosti, obnovení ústavníjednoty zemí, zavedení obecní samosprávy, vo|ebního práva, zdokona|ení ško|stvía svobody universitního vyučování. V českých zemích dochází k rozporům mezi národní a německou buržoazií, na Moravě je vývoj poněkud od|išný, neboť by|y nasto|eny poŽadavky proti obnovení státu Ceské koruny'

Dubnová ústav V roce 1848 by|a nepřijatelná, neboť nerespektova|a původní s|iby a doš|o opět k posí|enípozic panovníka' Po všeobecnémt|aku by| svo|án říšskýsněm v KroměříŽí, kteý by| však záhy rozehnán a poté v|áda vyh|ásila V roce lB49 tzv. Ústavu březnovou. Tato ústava vycházÍ z koncepce jednotného státního území,jednotného územíce|ního i obchodního. Zakotvuje v Rakousku dědičnou monarchii v čele s císařem, kteý má rozsáhlé pravomoci,

přís|ušímu rovněŽ moc výkonná, kterou vykonává prostřednictvím ministrů' Moc soudcovská je svěřena soudům, přičemŽ soudcům by|a dána záruka nezávis|osti, jsou prohlášeni za nesesadite|né a neodvo|ate|né'

Dosavadní českýstát fakticky zanik|, v rámci říšefungovaly země jako provincie. Avšak jiŽ vroce 1851 a Vroce nás|edujícím by|y výkonnou mocí podstatně zúženyústavou zaručená práva, čímŽse opět vývoj vrací k posí|ení

absolutizmu.

Vývoj k obnovení ústavnosti by| pak znovu nasto|en císařským manifestem a říjnovým dip|omem zroku 1860. V ústavě vyh|ášenéroku 1861 bylo pak jiŽ zakotveno zřizení par|amentu a zřízenízemské pro země neuherské. Dů|eŽitou součástítéto únorovéústavy by|a zemská zřízení a vo|ební řády do 15 zemských sněmů. Tím se podstatně rozšířily pravomoci zemských sněmů, tyto se sta|y i orgány zemské samosprávy.

Rozhodující změny pro da|šíústavnívývoj však přines| aŽ rok 1867, kdy byl završen vývoj směřující k dua|izaci, tedy rozdě|ení na Rakousko-Uhersko'

l

20 UTB

ve ZlÍně, Fakulta aplikované informatiky

Základv teorie práva

Právní vývoj v tomto obdobÍ

od roku 1B4B p|atí na ce|ém Územi Řisst1i zákoník, pro jednot|ivé země jsou pak vydány Zemské zákoníky. Nadá|e se up|atňuje princip stavovské personality práva, na zemských soudech však poměrně rychle dochází k up|atnění dvojjazyčnosti. Je určena přís|ušnost pro jednotlivé druhy soudů, které jsou oddě|eny od správy, je odstraněn proces inkviziční'kteý je nahrazen procesem obŽaIovacím.

Zásadní změnou je zavedení tří soudních instancí a to vrchní zemské

soudy, zemské soudy a okresní soudy.

Správa soudnictví byla svěřena ministerstvu spravedlnosti a nejvyššísoudní úřad by| změněn na nejvyššísoudní a kasačnídvůr.

By|o zřízeno státní zastupite|ství, které stíha|o trestné činy z Úřední

povinnosti, podáva|o Ža|obu a zastupovalo ji před soudem.

1,2.3 kAKoUSKo - UHERSKÉ WR)WÁNÍ K)NSTITUČNÍM)NARCHIE 1867 - r9t8) DůleŽitým mezníkem vhistorii císařství se sta| rok 1867, kdy po nátlaku Mad'arů by|o provedeno tzv. vyrovnáni, čtmŽ se říšerozpad|a na dva státní ce|ky. Tento vztah je označován za soustátí s kombinací dvou principů tj personá|ní a reá|né unie.

Po rozdě|ení Rakouska by|y českézemě zač|eněny do státního celku, kteý nesl název Ce|ek království a zemí v říšskéradě zastoupený. BěŽně se pro tyto země pouŽíva|o názvu Před|itavsko. Tento ce|ek byl tvořen 17 krá|ovstvími a zeměmi. Pro tyto země byla vprosinci 1867 vydána řada základních zákonů, které jsou označovány jako ústava prosincová, která p|ati|a až do pádu monarchie V roce 1918. Tvoři|o ji něko|ik zákonů pojednávajících o říšskémzastupite|stvu, všeobecných právech státních občanů,říšskémsoudu, moci soudcovské a moci v|ádní a výkonné.

Ze společných věcí pak

po|itiky, národní obrany a na jejich

nedě|ite|nou jednotu čini|y otázky zahraniční kýí společnéfinance.

Pos|anecká sněmovna v předlitavských zemích by|a volena, tzv. panská byla převáŽně jmenována, v podstatě však poměrně vysoce oklešt'ova|a pravomoc zemských sněmů. Velmi rozsáhlé pravomoci říšskérady mohly byt omezeny pouze nařízeními panovníka, které však musely byt dodatečně schvá|eny. jinak pozbývaly platnosti.

l přes ústavníreformy zůstávaI v rakouském právním Životě zachován skutečný v|iv císaře mnohem vyšší,než jak by se zdá|o pod|e jeho právního vymezení. D|ouhé období jeho vlády povýši|o císaře na autoritu, proti které se neodváŽiIi Útočit ani opozičnípo|itikové.



21

Podpisem konkordátu z roku 1885 by|y po|oŽeny zák|ady k obnově moci kato|ické církve. Kato|ické náboŽenství by|o proh|ášeno za nedotknute|né se všemi právy a výsadami, mezi něŽ patřila p|ná majetková svoboda a nedotknute|nost majetku církve, a|e hlavně pak rozsáh|á oprávnění v oblasti ško|ství včetně cenzury. Přes odpor českých zástupců, nedošlo k rakousko-českému vyrovnání, ve svém důs|edku to přines|o proh|oubení národnostních rozporů.

Konec 19. sto|etí sebou přináší i zak|ádání moderních polÍtických stran,

z nejvýznamnějších moŽno uvést rakousko sociá|ně demokratickou stranu' Právní vývoj v tomto období

Po překonání obdobÍ abso|utismu se daři|o postupně revidovat dosavadní negativní rySy trestního řízení.Výs|edkem těchto snah bylo vydání nového trestního řádu V roce 1873, kteý Se vrací k zásadám obŽa|ovací, ústnosti, veřejnosti a volného hodnocení důkazů.

Trestní řízenívycháze|o z principu trojinstančnosti, celé řízení však by|o

s|oŽité a nák|adné.

Trestní právo, jehoŽ základem byl trestní zákon z roku 1852, rozlišuje nejen z|očiny a přestupky, ale i přečiny. Tě|esné tresty by|a zrušeny V roce 1867 přesto ' však zvýšenými tresty postihuje de|ikty jako napřík|ad proti rouhání, pozdviŽení ba i verbá|ní uráŽku majestátu.

Zák|adem civilního procesu se pak staly od roku 1895 úpravy nazvané jurisdikční norma, soudní rád a exekučnírád. Původnízámér k dosaŽení rych|ejšího a |evnějšího procesu však těmito normami sp|něn nebyl. Řízení by|o trojinstanční,ryze formalistické, nák|adné a v řízení opravném se vyŽadova|o zastoupení advokátem.

Zák|adem občanskéhopráva zůstává i v tomto období Všeobecný občanský zákoník z roku 1811' Rozvíjejícíse trŽní vztahy ve spo|ečnosti by|y postupně regulovány úpravamijako napřík|ad sp|átkový obchod, odpovědnost za způsobené škody atp'

Úpravu rodinného práva pak proved|y dí|čínovely ve druhém deseti|etí 19. sto|etí. Významné jsou však nove|y zroku 1914 a 1916, které nově formují

vztahy mezi rodiči a dětmi'

Ve správním řízeníby| upraven postup bez ohledu na to, zda š|o o správu či samosprávu. odvo|ání mě|o odkladný účinek,nicméně správní řízenítrestní by|o rozšiřováno i na jednání v zákonu neuvedená. Významnou ú|ohu mě| ve správním řizení nejvyššísprávní soud, kteý se zabýva| stíŽnostmi proti nezákonným opatřením nebo rozhodnutím správních

22 UTB


ve Zlíně, Fakulta aplikované Ínformatiky

orgánů.Takév tomto řízení přev|áda| forma|izmus, stíŽnost muse| podepsat

advokát.

Zák|adním východiskem pro podnikání se sta| Živnostenský řád z roku 1859,

kteý zajisti| vo|ný přístup ke všem Živnostem pro kaŽdého svéprávného občana.

Postupně by|o Živnostenské podnikání nove|izováno a přizpůsobeno především úpravě řemeslnického podnikání, předpok|adem podnikání se staI průkaz

způsobiIosti'

Postupně jsou zaváděny úpravy spojené s všeobecným nemocenským

pojištěním,Úrazovým pojištěním a inva|idním a starobním pojištěním'

Ke zhoršenísociálních práv zaměstnanců však dochází v průběhu vá|ky,

neboť zaměstnanci pod|éhajívojenské pravomoci a trestní disciplině.

Rozvoj obchodního a směnečnéhopráva nastává po roce 1850 vyhlášením směnečnéhořádu a zv|áště pak na zák|adě Všeobecného obchodního zákoníku z roku 1863' Nezbytnou součástí podnikání a obchodování se stávají kapitá|ové spo|ečnosti, jako akciové spo|ečnosti komanditní spo|ečnosti na akcie, spo|ečnosti s ručenímomezeným, veřejné obchodní spo|ečnosti' pojišťovny a spo|ky pojišt'ovací' Upraveno je i právo spo|čovací,shromaŽd'ovací a koaliční(úprava stávek). Po zrušenícenzury by|o upraveno i právo tiskové, zási|ky časopisůz ciziny moh|y být kontrolovány.

V roce 1907 je pak v Českých zemích uzákoněno všeobecné vo|ební právo'

Jednalo se pouze o některé dí|číúpravy, které souvise|y Se snahou monarchie za kaŽdou cenu udrŽet nadvládu nad mnoŽstvím menšíchnárodů. především však průmys|ových oblastí v Českých zemích.

1.2'1 pnvNÍ srĚrovÁ vÁrce

l

sru,qcn

v Čr,srÝcu zruÍcn

První světová vá|ka, která postupně zachvátiIa značnou část světa předznamena|a mnoŽství zněm na po|itické mapě světa' Střet dvou mocenských bloků, na jedné straně tzv' ústřednímocnosti tj' Německo, Rakousko-Uhersko, po jejichŽ boku bojova|y dále Turecko a Bulharsko a na straně druhé tzv. dohodové mocnosti, tj Rusko, Francie a Ang|ie zastihI zce|a nepřipravenou po|itickou representaci v Českýchzemích. Část politického spektra se h|ásila k doktríně českéhostátního historického práva, jehoŽ jádrem by|o tvrzení, že český stát nepřestal nikdy právně existovat. Z těchto zák|adních předpok|adů však by|y vyvozovány rŮzné závěry a to jak snaha o osamostatnění, tak i pokračování v některé z forem existence v rámci stávajícÍ habsburské monarchie' V důs|edku vá|ečných opatření přestává fungovat Vídeňský par|ament, nastává perzekuce významných přestavrtelu. fakticky začínávládnout vojenská



23

diktatura, dochází ke germanizačnímu procesu a je zahájena perzekuce českého škoIství.

Zatímco domácí po|itická česká po|itika by|a značně roztříštěná, zahraniční aktivity se projevova|y za|ožením organizace pod názvem Maffie pod vedením T. G. Masaryka a jeho spo|upracovníků, kteými by|i zejména dr. Edward Beneš, Antonín Šveh|aa da|ší,s cílem sbírat dů|eŽitéinformace a předávat je do zahraničí. H|avní centra odporu se soustřed'ují jednak v Rusku a to vytvořením Svazu

českos|ovenských spolků na Rusi, které předpokládalo těsnější spojení zemí Koruny českés Ruskem a dá|e ve Francii, kde vedoucí ro|i sehrává S|ovenská |iga a Českénárodní sdruŽení. Da|ším významným krokem spo|upracovníků oko|o T. G. Masaryka by|o vytvoření Ceského zahraničního komitétu v Paříži,později přeměněného

v Českos|ovenskou národní radu, která jiŽ jednoznačně sledova|a cí| vytvoření samostatného českos|ovenského státu. Prvního většíhoúspěchu dosáh|a aŽ V roce 1917, kdy do formu|ace vojenských cí|ůDohody by| zahrnut i poŽadavek na osvobozeni českos|ovenského národa.

Na domácí scéně dochází aŽ ve druhé po|ovině roku 1916 kvytvoření Národního výboru, kteý sjednocuje většinu českých po|itických stran. Vzh|edem k prorakouské po|itice si však nezískává podporu národa.

K

rozhodujícímuzvratu v po|itickém Životě docházi aŽ koncem roku 1917 a počátkem roku nás|edujícího. Představite|é Českéhosvazu svo|ávají na 6.ledna 191B do obecního domu v Praze generá|ní sněm všech českých poslanců jehoŽ

výsledkem by|o schvá|ení

tzv' Tříkrálové dek|arace. Její obsah by|

jiŽ

programovým potvrzením vítězstvíradika|ismu v česképo|itice, neboť zde jiŽ není Žádná zmínka o zájmech říše,o dynastii, naopak je vysloven poŽadavek na spojení se S|ovenskem'

Současně Československá národní rada v PaYíŽi začínánabývat váŽnosti u dohodových států. Počátkem dubna 191B se sešel v Římě kongres pot|ačovaných rakousko-uherských národů' které Žáda|y ustanovení samostatných národních států. K výs|edkům kongresu postupně zaujímajík|adná stanoviska v|ády Francie, Ang|ie a ltátie, prohlášení Spojených států amerických pak jiŽ jednoznačně deklaruje snahu po osvobození od rakouského Út|aku. Postupně je uznána Národní rada spo|u s československými |egiemi za oficiá|ní součást dohodového válečného úsi|í. Pokračujícív|na odporu vyústila ve vyh|ášení generáIní stávky na den 14' října 1918, jako protest proti rabování země ze strany vídeňských úřadů. Dne 17 ' října doruči| T' G. Masaryk presidentu W' Wi|sonovi tzv. Washingtonskou dekIaraci obsahující sIavnostní vyh|ášenío českosIovenskénezávislosti. Po jednáních zástupců Národního výboru vŽenevě pak dochází kustavení první vlády českos|ovenskéhostátu, kterou tvoři|i Masaryk, Beneš a Štefánir. Rozhodujícím dnem pro dalšíosudy českéhoa s|ovenského národa se stal

24 UTB

ve Zlíně, Fakulta aplikované informatÍky


28. říjen 191B, kdy doš|o v Praze k vyhlášení samostatného československého státu'

1.3 období první Československérepubliky (1918 _ 1939) Jako výs|edek úspěšnénárodní a demokratické revo|uce vniká pak 28' října 1918 Ceskoslovenská repub|ika. První období je charakterizována snahami o upevnění nové státní organizace' Jsou prozatímně přejímány rakouské a uherské právní předpisy a správa. H|avním důvodem přijetí tzv. recepčnínormy by|o zabránění vzniku právního vakua. Současně je uzákoněna i první pozemková reforma, která podstatnou měrou zasáh|a do stávající pozemkové drŽby'

V prvních letech své existence muse|a v|áda zasahovat zvýšenou měrou do hospodářské a finančníob|asti. Hlavními důvody byla reakce na vyčerpanou ekonomiku v důs|edku války, druhou dů|ežitouoko|ností bylo, že repub|ika představovala nový ce|ek' kteý si vytvářel vlastní měnu, budova| ce|ní území, stanovoval daně, zavádě| novou organizaci ve všech ob|astech správy, soudnictví včetně řešení rozdí|néhovývoje v nově vytvořeném územnímcelku. Důsledek vá|ečných potížírovněŽ ved| k tomu' Že by| zaveden přídě|ový systém, jak na suroviny, tak i na spotřební předměty. V zájmu stabilizace hospodářství byIa učiněna opatření k přenesení sídel důleŽitých kapitá|ových spo|ečnostíz Vídně a Budapešti na Území republiky' VáŽným prob|émem zůsta|o vypořádání s německým Živ|em v pohraničních ob|astech, kde došlo k pokusům o odtrŽení nově vznik|ých provincií s převáŽně německým osíd|ením. Vznik|y ce|kem čtyři a to v okrajových částech českých zemí, nemě|y však d|ouhého trvání, prob|ém s německým obyvatelstvem však vyřešen neby|.

Postupně je vývoj ovlivněn stabi|izací kapitá|u a vnitřním i zahraničně po|itickým upevňováním státu' Následně však sílítendence k tzv' si|né demokracii, kdy v oblasti správy dochází k tendencím přesouvání pravomocí z vo|ených orgánů na orgány správní.

Poměrně rychlá stabilizace umoŽniIa odstranění všech regulativních opatření a republika se vrátíla k liberálnímu hospodářskému systému. S|ožitá situace po vypuknutí krize v 30. |etech je poznamenána především nutností řešit hospodářské obtíŽe, nezaměstnanost a koncem třicátých let i konflikty národnostn í'

Účast státu je provázena mnoŽstvím opatření jako je omezování dosavadní voInosti hospodářské soutěŽe, kontro|a monopolu. exportu a omezování při zřizování Živností.

Pro zajištění stabi|ity nově vznikajícího hospodářství by|o zapotřebí vývořit samostatnou měnu'coŽ by|o provedeno zákonem z roku 1919. Nově vývořená



25

měnová jednotka Se označovala jako koruna československá (Kč) Původní rakousko-uherská měna by|a oko|kována a pouŽíva|a se jako p|atné oběŽivo. Doš|o k podstatnému sníŽeníp|atide|, upevnění kurzu, čimžbylo zabráněno inflaci.

V zahraničnípo|itice dosahuje nově vnik|á republika pozitivních výsledků a to především v důs|edku spo|upráce s Francií' Vznik tzv' Malé dohody je počátkem snah našídip|omacie o zabezpečenívýs|edků předchozích mírových jednání v letech 1919 _ 1920, která zajistila stanovení hranic repub|iky pod|e hranic býva|é Koruny české.K nově vznik|é repub|ice byla v roce 1919 připojena i Podkarpatská Rus. Celkové změny, které by|y postupně v nové republice prováděny postupně vytvoři|y relativně harmonický systém s mnoŽstvím vyváŽených prvků par|amentní demokracie. Pro repub|iku by|a v té době příznačnáminimální intervence do ekonomiky, částečněby| regu|ován zahraničníobchod. v ob|asti sociá|ní péče,provedeny změny v ob|asti sociá|ního pojištění, zprostředkování práce, péčeo nezaměstnané a podpora výstavby domů s ma|ými byty.

Byl zaznamenán významný posun

V souvis|osti s nástupem fašismu se začínajíprohlubovat i národnostní rczpory a to především s národnostními menšinami německými, polskými, na S|ovensku pak s mad'arskou komunitou' Tento vývoj postupně narušova| stabi|itu vývoje reIativně veImi demokratického uspořádání spo|ečnosti' Zv|áště siIné odstředivé tendence byly patrné u německé části obyvate|stva v sudetských ob|astech' Na sjezdu sudetoněmecké strany V roce 1938 by|y jako tzv. Karlovarské poŽadavky vypracovány návrhy, jeŽ předpokláda|y uznáni národů za právnické osoby, které měly mít své zastupitelské orgány a to s konečným cí|em, kteým mě|o být dosaŽeno suverenity a nezávislosti. V důsledku ústupkůsvětových velmocí vůčirozpínavosti německého fašismu je- nar 30. 9. 193B podepsána Mnichovská dohoda, která by|a předzvěstí Iikvidace Ceskoslovenského státu.

Právní vwoj v tomto období JiŽ v den vyhlášenínové repub|iky by| schvá|en zákon, nazývaný recepční norma, jako první přijatý zákon nového českos|ovenského státu. Důvodem by|o zabránění moŽného vzniku právního vakua po rozpadu monarchie' Recepční norma přejíma|a jak rakouský' tak i uherský právní řád a veřejnou správu. Jedna|o se o poměrně s|oŽitý systém' označovaný jako právní dua|ismus, neboť v právním systému uherském se setkáváme ještě s výraznými prvky práva obyčejového.

Vroce 1918

by|a přijata Prozatímníústava, která zakotvova|a nás|edující ústřední orgány: Národní shromáŽdění, v|ádu a presidenta.

Ústava z roku 1920 pak zakotvovala tyto ústřední orgány: ústavnísoud, Národní shromáŽdění, vládu a presidenta.

26 UTB

ve ZIÍně, Fakulta aplikované informatiky


Národní shromáŽdění Se sk|ádala ze dvou komor, a to z pos|anecké sněmovny (300 č|enů)a senátu (150 č|enů).Volby do obou komor by|y všeobecné, přímé,rovné a tajné. Aktivní a pasivní volební právo se odlišovalo věkovou hranicí, nikdo nesměl b1it členem obou komor par|amentu zároveň. Prvorepub|ikové vo|ební právo by|o všeobecné,rovné a přímé, voiební právo aktivní a pasivní mě|o hranice 21 a 26 |et, podmínkou byla určitá dé|ky pobytu v obci' Volební právo by|o odepřeno pouze vojákům a četníkům'

Z h|ediska č|eněnístátu byl tento administrativně rozdělen na země a okresy, nejniŽšímijednotkami se stávají obce.

Zemský úřad vykonáva| dozorčís|uŽbu nad okresnÍmi úřady a

spojovacím článkem mezi nimi a ministerstvy.

byl

NiŽšími správními jednotkami byla okresní hejtmanství v če|e okresním hejtmanem, kteý mě| bdít nad veřejným pořádkem, bezpečnostía veřejnou mravností. Samosprávu v okresech zajišťova|a okresn í zastupitelstva. NejniŽšísloŽkou veřejné správy byla obecní zastupite|stva a da|šímiorgány pak by|y obecní rada, starosta a komise.

organizace soudnictví, podobně jako oblast státní správy, navazova|a na soudnictví rakouské a uherské. Zák|adní organizačníjednotkou by|y okresní soudy, krajské soudy jako soudy druhé instance by|y specializované jako např. soudy civi|ní, trestní, obchodní či exekuční.Soudy druhé instance by|y soudy vrchní a jako třetí instance pro věci civi|ní a trestní by| zYízen Nejvyššísoud. Samostatně pak by|y zřízeny soudy pro mládeŽ a soudy vojenské.

1.4 Vývoj v období II. světové války (1939 . květen 1945) Mnichovským diktátemv září 193B začínátragické období našich dějin, které podstatě v znamená rozbitÍ českos|ovenské repub|iky. P|ány na obsazení československých pohraničních územívšak existova|y jiŽ v po|ovině 30. |et, konkrétnípodoby naby|y pak v roce 1937. ochota k ústupkům především v proněmeckých náladách ve v|ivných kruzích západních spočívající v|ád a anš|us Rakouska proti němuŽ žádná z mocnosti nezakroči|a, ved|a ke zvyšová n í rozpínavosti německého nacionalizm u.

V polovině května 193B dochází k soustřed'ování německých vojsk na hranicích, na coŽ v|áda reagovala částečnoumobi|izací čímŽdoš|o k částečnému odsunutí moŽné agrese. Přesto však postupně dochází k územnímpoŽadavkům vůčirepub|ice, kterou západnl státy postupně akceptují' Na základě výzvy Ang|ie a Francie měly být Německu postoupeny územís více 1ak 50% německého obyvate|stva a V případě, Že tak Praha neučiní,zřek|y Se tyto případné pomoci. I přes abdikaci v|ády po da|ším vystupňování poŽadavků ze strany Německa by|a provedena mobilizace českos|ovenské armády.



27

Mnichovská dohoda, podepsaná zástupci Německa, |tálie, Francie a Ang|ie

však stanovila, Že odstoupená územímaji být vyklizena v období od 1' do 10. října, aniŽby by|o zničeno jakéko|iv zařízení na tomto Území se nacházející.

Mě| být sestaven mezinárodní výbor za účastiČeskos|ovenska, kteý by urči| podmínky pro vyk|izování a rozsah Území, na kterém se mě|o konat referendum, v dodatku dohody byl s|ib garance nových hranic. Tato dohodnutá ustanovení však neby|a nikdy rea|izována.

Jako druhá Československá repub|ika bývá označováno torzo, které zby|o původní Českos|ovenské repub|iky a to v období od 30. 9. 1938 do 15. 3. 1939, z kdy ze strany Německa dochází k okupaci zbývajícíčeských zemí. Situace, v níŽ se Českos|ovensko ocit|o po mnichovské zradě vyvo|a|o mnoho mimořádných opatření, jimiŽ se v|áda snaŽi|a zv|ádnout úpadek a hrozící chaos. Repub|ika ztrati|a 41 tis. km2 území,takřka 5 mi|. obyvate| a2l5 průmys|u. RovněŽ ve|kou ztrátu utrpě|o zemědě|ství a to ztrátou mnoha osevních p|och.

od počátku roku 1939 se však stá|e

výrazněji projevova|y signá|y z nichž zce|a zřetelně vyp|ývaly záměry na úp|nou |ikvidaci Českos|ovenska.Po podpisu proh|ášení,kteým se odevzdává osud českéhonároda do rukou Německa, čímŽ by|a formá|ně zastřena brutá|ní agrese, začíná15. března okupace ok|eštěné republiky.

Došlo nejprve k tzv' dua|izaci repub|iky, neboť S|ovensko vyh|ásilo již

14.3. 1939 tzv' Slovenský štát a vzápětí pak iktrializaci, neboť obdobný

autonomní zákon by| vyh|ášen i pro Podkarpatskou Rus'

JiŽ dne 16' března byl vydán výnos ozřizení Protektorátu Čechy a Morava, coŽ fakticky znamena|o |ikvidaci českéhostátu, jeho mezinárodní suverenity, mezinárodně právní způsobi|osti k právním jednáním, |ikvidaci v|astní obrany, vojenské moci a měnové po|itiky. Dochází k podřízeníčeskéhoprůmys|u

a zemědě|ství vá|ečným potřebám Říše a k rozsáh|é nacioná|ní, po|itické a rasové diskriminaci. V tomto období fungova|y dva druhy orgánů a to říšskéa autonomní' Z říšských orgánů to byl především říšskýprotektor, který by| oprávněn vydávat nařÍzení nutné ve spo|ečnémzájmu. Pokud jde o právní kontinuitu, by|a tato upravena výnosem, kteý stanovil' Že dosavadní předpisy p|atí jen potud, pokud neodporují smys|u převzetí ochrany Německou říší.

Stávající právní řád by| nahrazován německými předpisy, od roku 1943 smě|a protektorátní vláda vydávat v|astní právní normy pouze se svo|ením říšskéhoprotektora' Ten mě| rovněŽ oprávnění měnit zákony formou v|astních dekretů' Především trestní právo se svým charakterem mnohdy vrátilo do středověku, občanétzv' Protektorátu se stávají nerovnoprávnými občany vůčitzv. říšským Němcům' Třetí skupinu tvoři|a část obyvate|stva především Židovského původu, jež by|i postaveni mimo jakouko|iv právní ochranu a by|i zbaveni

zák|adních Iidských práv.

28 UTB



Po okupaci byla zavedena říšská správa na celém územía to vytvořením vrchních zemských rad, zavedením něko|ika druhů po|icejních orgánů znichŽ nejobávanějším se stává gestapo,

Pro posí|enípersekuce by|y zřízeny zv|áštnílidové soudy, proti

jejich

rozhodnutí fakticky neexistova|o odvo|ání.

Přechod k vá|ečnéekonomice by| charakterizován orientací na produkci vá|ečného materiálu pro německou armádu. Podvodnými machinacemi dochází k pronikání německého kapitá|u do hospodářství, zťizujíSe ve|ké kartely ve prospěch německých velkopodnikatelů, dochází k nuceným správám podniků, kontro|e zásob a cen, v zemědě|ství jsou uk|ádány podmínky pro výkup výrobků za nízkéceny. Nacistické drancování zasáhlo všechny sféry našeho národního hospodářství s cílem s|ouŽit pouze dobyvačnépolitice hitlerovců.

Značných zásahů dozna|o i pracovní a sociá|ní zákonodárství, výrazně se zhoršily pracovní poměry, došlo k prodlouŽení pracovní doby, byl zaveden systém nucené práce, jehoŽ součástíbylo i tzv. totá|ní nasazení umoŽňující zav|ečení statisícůobčanůna práci do Německa. Existence českos|ovenského státu i přes výše uvedené skutečnosti právně neskonči|a, nebot' výše zmiňovaný státní útvar Protektorát Čechy a Morava by| vývořen násilným obsazením suverénního státu vojenskou si|ou. Českoslovenští exi|oví politici vývoři|i nejdříve ve Francii a poté ve Velké Británii systém státních orgánů označovaných jako prozatímnístátní zřízení, coŽ vycháze|o z koncepce neplatnosti mnichovských dohod od samého počátku. Toto prozatímní českos|ovenskéstátní zřízenÍby|o tvořeno Československou emigračnív|ádou, Státní radou a presidentem. Svého mezinárodního uznání Se mu dostalo V roce 1941. Ceskoslovenská republika se tak zařadi|a koncem roku 1941 jako p|noprávný mezinárodně uznávaný stát do protihitlerovské koalice spojenců. V roce 1942 pak vlády Ang|ie, Francie a Sovětského svazu proh|ašují nep|atnost mnichovských dohod, coŽ je dovršenÍm mezinárodního obnovení Českos|ovenské repub|iky. Jednání představitelů rozhodujících po|itických si| konané v březnu 1945 završi|a dohoda o s|oŽení československév|ády a jejím programu po osvobození republiky.

Londýnská vláda v čele dr' Benešem formá|ně odstoupi|a, dne 4. dubna 1945 by|a ustavena v Košicíchnová v|áda národní jednoty' Program v|ády vyh|ášený dne 5. dubna 1945 vyjadřova| h|avní cí|e národní a demokratické revo|uce. Konec druhé světové vá|ky' která skonči|a dne B. května 1945, znamená zásadní zvrat v da|šímvývoji Československérepubliky.

obnova vá|kou zničenéhohospodářství by|a prováděna formou dekretů presidenta republiky, které se stávají součástí právního řádu Českos|ovenské repub|iky, bez jejichŽ platnosti by nebylo moŽno navázat na právní kontinuitu státu'

Da|šívývoj je předmětem zkoumání novodobé historie státu a práva po změnách v našíspo|ečnosti v roce 1989 a tento nenídosud dokončen.


2

znl<J,1^DNÍ KAPITOLY Z


29

TEORIE pnÁva

2.1 TeoretickÝ úvod Ve výk|adu počátkůhistorie státu a práva se musíme zaměřit především na vyřešení problematiky jejich vzájemné souvis|osti. Přev|ádající jsou názory, Že existence práva je závis|á na existenci státu, neboť předstátní formace a spo|ečenskékonvence nelze povaŽovat za materii ve smys|u právních norem.

obyčeje prvobytně pospo|né spo|ečnosti se konstituova|y jako výraz

spo|ečnévů|e všech členůtéto spo|ečnosti a povětšinou nevyŽadují aby jejich dodrŽování by|o vynucováno zv|áštním mocenským aparátem'

Tato komunita reaguje na nedodrŽování obyčejůpovětšinou celá, zatímco porušenímprávních předpisů jiŽ k takovéto reakci nedochází, nebot' donucovací aparát je jiŽ zv|áštní s|oŽkou k tomu úče|uvytvořenou.

MůŽeme tedy dovodit, Že vznik práva ve své nejprimitivnější podobě vzniká současně se vznikem státu, jedná se o postupná pravidla regulace jednot|ivých sociálních skupin, přičemŽ vládnoucí vrstva má zájem na jejich dodrŽování, snaŽí se tato pravidla vnutit všem ostatním č|enůmspo|ečnosti, k čemuŽ nutně musí pouŽívat i svého donucovacího aparátu zv|áště pro tento účelzřízeným.

2.1.] pnÁro,q srÁr Stát právními normami reguIuje nejen chování jednotlivých přís|ušníků

spo|ečnosti, ale vymezuje i objem a obsah v|astních právních moŽností, vystupuje jako subjekt práva zv|áštního druhu, nebot' je nejen jeho tvůrcem, ale i jeho reaIizátorem'

Při rea|izaci mocenských, výkonných, organizačnícha jiných činnostíse

musí řídit normami, které sám vyda|'

Tvorba právních norem, jako závazných pravideI chování,

z nutnosti řešit spo|ečenskévztahy a chováníjedinců a skupin.

vyp|ývá

Evropský systém navazuje na koncepci, pod|e niŽ je stát vázán právem. Právní řád obsahuje garance proti porušování subjektivních práv, rozsah a |imity s přesně vymezenými pravomocemi, tj. můŽe jen to, co je mu právem dovo|eno. Dominujícímpramenem Ve formá|ním smys|u je zákon, jako normativní právní akt orgánu státní moci. Vázanost státu s právem je spojena s da|šími principy jako napřík|ad princip suverenity lidu, omezené v|ády, dělby moci, politického pluralismu a jiných.

30 UTB



Základním předpok|adem pro vybudování právního státu je demokratický

politický systém.

Soudobé pojetí právního státu lze charakterizovat následujícími znaky:

-

dominující panství zákona (práva) zavazující všechny státní orgány včetně zákonodárného sboru, zákonnost rea|izace veškeréstátní moci,

-

určujícímfaktorem pro tvorbu práva jsou nejen politické, ideo|ogické či ekonomické zájmy, a|e především osobnost č|ověka, jako základní společenská hodnota,

-

výhradní postavení v systému státních orgánů zaujimaji nezávis|é soudy s vý|učnou pravomocí rozhodovat o sporných otázkách právních vtahů,

- občanéuznávají prioritu práva a své osobní cí|e realizují legálním chován ím,aniŽ by poškozova|i zá4my

2.].2

pzuivwÍ srÁr

l

j

i

ných'

posrlvnuÍ onČ,qtvŮ

Právní stát p|ní v soustavě občanských práv a svobod dvojjedinou úlohu. Jednak representuje obecný a veřejný zájem, integruje skupinové a individuá|ní zď1my, jednak je garantem výkonu a ochrany demokratických práv a svobod.

Pro sp|nění poŽadavků právní jistoty, rovnoprávnosti, a občanského pocitu svobody jsou nezbytné tyto předpok|ady:

-

normativní zakotvení práv

-

vytvořenÍ a fungování reálných záruk občanských práv a svobod.

informovanost.

a

svobod občanůa potřebná právní

Zák|adní občanská práva, svobody a povinnosti jsou zpravid|a součástí ústavy' Zv|áštní význam ústavníchpráv, svobod a povinností spočívá V tom, Že jsou Vymezeny v normativním aktu nejvyššíhostupně právní síly a ne|ze je rušit běŽným zákonodárstvím Realizace a podrobnější úpravy podmínek výkonu občanských práv a svobod se děje prostřednictvím zákonů či odvozených normativních právních aktů.

Prováděcí předpisy mohou Vymezovat občanská práva a povinnosti, nebo podmínky jejich výkonu bud' negativně tj' vymezenÍm rámce chování zakázaného, nebo pozitivně, tj. vymezením rámce chovánÍ dovoIeného. eventuá|ně přiznaného.



31

jednot|ivcem a státem někdy nevy|učuje i nezbytné omezení občanských práv a svobod. Zák|adní podmínkou však je, aby š|o o zásah zákonem předvídaný a dovo|ený. S|oŽitý obsah

vztahů mezi

Postavení občana, jako nosite|e právních povinnostíje chápáno tak, Že je povinen strpět zákrok státního orgánu, kteý je oprávněn |egá|ními prostředky spInění povinnosti vynutit, respektive uloŽit sankci. Uplatňují Se však nejen poŽadavky veřejného zájmu, a|e je zoh|edňována i individuá|ní zv|áštnost právnÍho vtahu a občana jako subjektu. Žádoucím dop|něnÍm je neformální dop|něníformou veřejné kontro|y například prostřednictvím hromadných sdě|ovacích prostředků.

2.2 objektivní a subjektivní právo Právo tvořené státními orgány vystupuje ve dvojí podobě: - jako objektivní právo (tj. souhrn norem),

- jako subjektivní právo (tj souhrn vymezeným způsobem).

moŽností chování normou

objektivní právo je souhrn norem vydaných státnÍmi orgány ve zv|áštní formě, v případě potřeby Vynucovaných mocenskými prostředky' Tento systém má tři specifické znaky: zv|áštní formu, obecnou závaznost a moŽnost státního

vvnucení.

objektivní právo je právem platným, časově a prostorově působícímvůči vymezeným subjektům. Zv|áštníforma vyjadřuje zásadu dodrŽení a up|atnění normotvorné procedury, je zpravid|a psaná' vyŽaduje pub|ikaci. Státní donucení vytváří předpoklady pro to, aby povinnost moh|a vynucována nebo sankcionována, čímŽ se právní povinnosti odlišujínapřík|ad od morá|ky.

Subjektivní právo označuje právní normou stanovenou

a

státem

zaručenou moŽnost jednání danou subjektu práva. Lze to pak současně chápat jako souhrn těchto moŽností, jako adekvátní systém objektivnímu právu. Zák|adním obsahovým prvkem subjektivního práva je moŽnost vztahující se k realizaci konkrétního jednání subjektu práva. Tento obsah se projevuje: - Ve formě existence (dispozice právní normy), - Ve formě reaIizace (konkrétníjednánísubjektu). Mezi oběma formami je funkčníi časový rozdÍ|, umoŽňujícíroz|išeníreá|né existence a moŽné rea|izace subjektivního práva' Struktura subjektivního práva zahrnuje tyto prvky

:

a) moŽnost být subiektem (nosite|em) práva Míra moŽného jednání stanovená právní normou neznamená moŽnost pro všechny a kaŽdého, nýbrŽjen pro ty, jÍmŽje současně vymezena imoŽnost být

32 UTB



subjektem (nositelem) práva' jako nezbytný zák|ad pro vyuŽití (realizaci) subjektivního práva

b) moŽnost chovat se dovo|enÝm (nezakázanÝm) způsobem

Nositel práva (subjekt) se můŽe v pozitivně či negativně vymezeném rámci právně chovat, tj. vo|it prostředky k uskutečnění svých zájmŮ a cí|ů.ZatÍmco předcházející moŽnost (b1it subjektem), je spjata s formou existence, moŽnost chování subjektu se projevuje ve formě rea|izace subjektivního práva. c) moŽnost vvŽadovat odpovídaiícíchování jinÝch subiektů Do rámce této strukturá|ní úrovně |ze zahrnou nejen moŽnost oprávněného subjektu poŽadovat splnění odpovídajícíprávní povinnosti jiným subjektem, ale i moŽnost zainteresovat státní orgány k ochraně subjektivního práva. d) moŽnost státně mocenského zásahu MoŽnost donucenÍje dána sepětím subjektivního

práva s objektivním a mnohdy překračuje rámec vůle nosite|e subjektivního práva. Jeho zájmy jsou

totiŽ chráněny i v těch případech, kdy on sám tuto moŽnost nemůŽe' nebo nechce vyuŽít.

Pojmovým znakem subjektivního práva je vtah k subjektu' Přeměna moŽnosti ve skutečnost, nebo-|i v reálné chování, můŽe být provedena pouze určitým konkrétnímsubjektem, jako je státní orgán' organizovaná skupina nebo

jedinec.

MoŽnost chování subjektu |ze stanovit přímo a to vymezením míry dovo|eného chování, nebo nepřímo,prostřednictvím právní povinnosti. V tomto případě jak pak právem vše, co není zakázáno nebo přtkázáno' Z toho vyplývá bezprostřední vztah mezi subjektivním právem a právní povinností' Výrazem vztahu k právní povinnosti je - abso|utní nebo

-

re|ativní

povaha práva odvozená z charakteru vztahu oprávněného subjektu k subjektu povinnému.

Absolutní subiektivní právo podmiňuje neurčitý počet právních vztahů s obecně určenými nosite|i právních povinností, jako je tomu u občanských práv (svoboda projevu, právo na vzdělání) nebo občanských práv (právo vlastnické, autorské, dědické).

Re|ativnÍ subiektivní právo je spojeno s existencí konkrétníhoprávního vztahu, v němŽ právo jednoho subjektu odpovídá povinnosti druhého subjektu. V této souvis|osti hovoříme o oprávnění. Mimo moŽno urÓitým způsobem se chovat vyjadřuje oprávnění i nárok tj. moŽnost vyŽadovat určitéchování od jiných, respektive dovo|ávat se ochrany Ve prospěch oprávněného oprávnění a nárok jsou dů|eŽitými s|oŽkami formy .ea|lzace práva při procesu jejich uskutečňování v konkrétníchprávních vziazic\.



33

2.3 Prameny práva

PoJEM A DRUHY PRAMENŮ pnÁvn Hovoříme-|i v právní vědě o pramenech práva, máme tím na mysli zpravidla jen pravidla ve formálním smys|u, tj. právě ve formě ve které jsou tato pravidla vyjádřena. Charakteristickým rySem právní normy je forma, která je vyjádřena a zakotvena v takové podobě, která je státem uznána za právnÍ normu. Pravid|a, která nemají státem uznanou formu právních pramenů, nejsou právními normami' Státní orgány nevydávají jen normy právní, a|e i různá doporučení, rady, výzvy, proh|ášení, upozornění, které mohou mít povahu po|itických, mravních nebo ekonomických norem, které však nemají zv|áštní formu, které je předepsaná pro právně závazná pravidla .

2.3.1 DRUHY PRAMENU PKAVA Ve vývoji právní ku|tury rozeznáváme tyto čtyři hlavní druhy pramenů práva: a) normativní právní akty, b) soudní nebo správní precedenty,

c)

právní obyčeje,

d) normativní sm|ouvy. ad

a) Normativní právní aktv

jsou výs|edkem činnosti orgánů veřejné moci' Normativní právní akt je formou obsahujícípředevším právní normy a regu|ativy. Někdy se mohou v normativních právních aktech ved|e právních norem vyskytovat omezení pozitivně právních pojmů v aktu pouŽívaných, závazná výk|adová ustanovení, nebo zmocňující určitý státní orgán k právní úpravě vymezených vztahů.

Normativní právní akty se vyznačujítěmito znaky. - prostřednictvím právních aktů se dostává právním normám všeobecné právní síly, - prostřednictvím nich se stanoví, mění nebo rušíprávní normy, - nachází se v nich a objasňuje obsah p|atných právních norem.

Se začleňováním našeho státu sice poma|u vzrůstá význam mezinárodních sm|uv jako pramene práva, nicméně normativní právní akty zaujímajív v systému práva neustále významné místo.

Hlediska dělení normativních právních aktů: A

)

podle postavení orgánu, kteý normativní právní akt vydal,

B

)

podle stupně právní síly'

31 UTB ad

A)



Původnía odvozené právní normativní akty

Původními právními normativními akty jsou normativní právní akty zastupitelských sborů' Jedná se o nás|edující akty:

> =

Listina zák|adních práv a svobod, Ústava , ústavnízákony a běŽné zákony, obecně závazné vyh|ášky obcí a krajů.

Zákonná opatření předsednictev Pos|anecké sněmovny nebo Senátu pod|éhajídodatečnémuschválení těchto orgánů. Pokud neby| souh|as udě|en, pozbývají pIatnosti. odvozenými právními normativními akty výkonných a orgánů státní správy. Jsou jimi:

jsou normativní akty

orgánů

a) vládní nařízení, b) obecně závazné

předpisy např' vyh|ášky ministerstev a ostatních úředníchorgánů, c) obecně závazné vyhlášky krajských úřadův přenesené působnosti, d) obecně závazné vyhlášky obcích ve věcech patřících do přenesené působnosti obcí' V|áda má ústavnígenerální zmocnění vydávat k zákonům v|ádní nařízení, pokud to ústava nebo zákon výslovně nevylučuje' Ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy mohou vydávat odvozené právní normativní akty pouze na zák|adé výs|ovného zmocnění zákonem. Zmocnění má být konkrétní,obsahově a rozsahově vymezené, ve smyslu odkazu na přís|ušnénormy zákona. Tyto odvozené právní normativní akty nesmějí odporovat Listině zák|adních práv a svobod, ústavě a zákonům, od nichŽ jsou odvozeny. ad B

)

Pod|e stupně právní síly

Stupeň právní sí|y vyjadřuje vztah závis|osti mezi rŮznými druhy právních normativních aktů a určuje jejich místo v soustavě právních aktů. Up|atnění principu stupně právní sí|y předpok|ádá, Že právní normativní akt niŽšíprávní sí|y nesmí byt v rozporu s normativnÍm právním aktem vyššíprávní sí|y. Normativní právní akt určitéprávní sí|y můŽe byt změněn nebo zrušen normativním právním aktem stejné, nebo vyššíprávní sí|y' Smys|em principu právní sí|y je prosadit poŽadavek zákonnosti a jednotu právního řádu.

Podmínkou platnosti normativních právních aktů je jejich publikace ve Sbírce zákonů Českérepub|iky. V někteých případech není úče|névyh|ásit znění výše uvedeným způsobem a postačí,jest|iŽe je vydání takového předpisu ve Sbírce zákonů oznámeno. Tato registrace postačípro sp|nění podmínky p|atnosti, znění takovýchto předpisů musí byt přístupné u orgánu. kteý je vydal a u dalších orgánů, které jsou v oznámení uvedeny.

UTB ve ZlÍně, Fakulta aplikované informatiky


35

U obecně závazných vyh|ášek krajských úřadůa obcí je platnostvázána na jejich vyhlášení, které se provede vyvěšením na úřední desce po dobu patnácti dnů.

ad b) Precedens

jako pramen práva je individuální právní akt, je prvním rozhodnutím orgánu oprávněného vydat takovéto rozhodnutí v právně re|evantní věci. Toto individuální soudní, zřídka i správní rozhodnutí, nabývá normativního významu, jest|iŽe Se jím řešípřípad právními normami dosud neregu|ovaný. Takové rozhodnutí má pro budoucnost obecnou závaznost a normativní charakter. Zároveň se stává precedentem, nebo-|i pramenem práva. Da|šírozhodovací činnost soudů v případech stejného druhu je tímto rozhodnutím vázána. Tímto postupem se uznává soudní praxe za pramen práva, tento postup je rozšířen v tzv' ang|osaské ob|asti.

ad c) Právní obvčeie povaŽujeme za nejstaršípramen práva, která Se postupně vyvíjel z obyčejů mnohdy vznikajícíchjiŽ v počátcíchformování státních útvarů' obyčej se stává pramenem práva při sp|nění následujících předpok|adů:

-

jde fakticky d|ouhodobé a homogenní dodrŽování určitéhochování na určitémÚzemí, obyčej jako pravid|o chování musí být určitý, podmínkou je moŽnost stanoveníjeho obsahu, h|avní a nejdůleŽitějšípodmínkou je, aby státní orgány nejen obyčejová pravid|a aplikova|y, nýbrž aby up|atňova|y i státní donucení při jejich porušení.

Formá|ní vyjádření právní povahy obyčeje tkví především v jeho vynutite|nosti, nebo sankcionování. I zde se povětšině jedna|o o právo psané napřík|ad ve formě soukromých sbírek právních historiků.

Svůj význam má právní obyčej dnes jiŽ v právu mezinárodním

ved|e jednot|ivých individuá|ně mezinárodní sm|ouvy, ap|ikace má však význam pouze u dohodnutých případů.

Up|atnění obyčejovéhopráva můŽeme najít především v méně vývojově rozvinutých spo|ečnostech' v kontinentá|ním systému práva není za pramen práva povaŽován. ad d) Normativní smIouva

pokud a|espoň některá sm|uvní normativní sm|ouvě hovoříme tehdy, ustanovení jsou obecná a závazně regu|ují skupinu spo|ečenských vztahů

o

36 UTB



stejného druhu a neurčitéhopočtu případů, které se musejí utvářet v sou|adu s normativní smlouvou.

V našem právním řádu se v současnédobě uplatňují jako pramen práva ko|ektivní smlouvy, které jsou uzavírány mezi zaměstnanci a zaměstnavate|i. Tyto kolektivní sm|ouvy upravují především ob|ast pracovních vztahů, zásady odměn za práci, sociá|ní pojištění, bezpečnost práce apod.

Podstatně většíhorozšířenínabývá v mezinárodním právu, kde je nejfrekventovanějším pramenem práva. Mezinárodní smlouvy jsou hojně uživány

k úpravě vztahů mezi dvěma nebo i více státy, nebo mezinárodními organizacemi v ob|asti hospodářské, politické, sociá|ně právní, ku|turní apod.

2.3'2

INTERNÍ N2R||,L4TIWÍ INSTRUKCE

Pro všechny typy pramenů práva,

kromě obyčejů,p|atí, Že formá|ním vyjádřením právní povahy pravide| chování je forma právního aktu.

V souvis|osti s výk|adem pramenů práva je nutno se zmínit o interních normativních instrukcí, označujícíse mnohdy jako interní normativní akty, nebo směrnice. i

Jedná se o nástroje řízení vevztazích nadřízenosti a podřízenosti u státních orgánů, tak i organizací'

a to

jak

Interní normativní směrnice mohou vydávat orgány státní správy bez zv|áštního výs|ovného zmocnění v zákoně, nebo v|ádním nařÍzeni. Tyto směrnice zavazují jen přís|ušnéorgány nebo pracovníky, funkčně podřízenéorgánu, kteý směrnici vyda|. lnterní normativní směrnice působízpravidla jen Ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, nejsou obecně' a|e pouze interně závazné. Pokud by jejich dopad vyvola| negativní právně závazné důs|edky pro jiné občany, nebo organizace, posuzují Se důsledky na zák|adě zákona a přís|ušnéhoobecně závazného právního předpisu a na zák|adě normativní směrnice.

Závaznost normativních aktů se odvozuje od právních norem, z čehož

p|yne, Že obsah interních normativních směrnic nesmí byt v rozporu s obsahem obecně závazných normativně právních aktů.



37

2.4 Prameny práva v Ceské republice Prameny práva v Českérepub|ice jsou zásadně jen právní normativní akty, vydané příslušnými státními orgány, jedná se o právo psané. Up|atnění právních obyčejůa normativních sm|uv je pouze v omezené míře. P|atnost právního obyčeje je odvozena od normativního aktu, kteý na obyčej odkazuje (např. obchodní zvyk|osti s odkazem na obchodní zákoník).

Princip up|atnění mezinárodních smluv je v našem právním řádě řešen v Ústavě. obecně platí, Že pro jejich závaznostje nutná ratifikace zákonodárným orgánem a vyh|ášení ve Sbírce zákonů. Do budoucna |ze předpokládat, Že v rámci participace na procesu evropské integrace budou u nás jako prameny práva nabývat na významu akty nadnárodních integračníchorgánů EU. 2'1'

1

N)RMATIWÍ PRÁWÍ AKTY

ČESKE REP(]BLICE Nejvýznamnějším druhem normativních právních aktů je zákon, kteý je výs|edkem |egisIativní činnosti orgánu státní moci. Při této legis|ativní činnosti není státní moc vázána jiným pramenem práva. Zákon je také nazýván normativním aktem nejvyššíprávní sí|y. Z toho plyne, Že normativní akt niŽšího stupně právní sí|y nesmí b1it s tímto V rozporu. Prostřednictvím zákona |ze stanovit pravid|a chování, právní normy, závazná pro všechny právní subjekty. V

Zv|áštním druhem zákonů jsou ústavnízákony. Jedná se o zákony nejvyššíprávní sí|y, které upravují zák|ady spo|ečenskéhozřízeni a vývářejí právní zák|ad, od něhoŽ se odvíjíce|é zákonodárství' obvyk|e bývají zák|adni pravid|a souhrnně zakotvena v nejvyšší zákonné normě, která se nazývá ústava. Ústava zpravidla definuje státní zřízení,strukturu, pravomoci a vzájemné vztahy státních orgánů a postavení občana ' Yýznam Ústavy je podtrŽen i tím, Že pro její přijetí je vyŽadován jiný postup, neŽ je tomu u běŽných zákonů' Jedná se o poŽadavek přijetí kvalifikovanou většinou h|asů členůzákonodárného sboru.

Zák|adni zákon repub|iky, jak je někdy ústava nazývána, dop|ňuje Ústavu v našírepublice Listina zák|adních práv a svobod, která by|a přijata dne 9. 2' 1991 a recipovaná Ustavou z předchozího právního

systému.

Na

a

v rámci zmocnění v jednot|ivých zákonech mohou podrobnější právní úpravu obsahovat odvozené podzákonné normativní akty. Jsou jimi nařízenívlády, a vyhlášky ústředních orgánů státní správy, jako napřík|ad ministerstev.

zák|adě

Určitou legis|ativní pravomoc mají i orgány Územní samosprávy, napřík|ad obce. Ty mohou pro svoje Území vydávat tzv' obecně

závazné vyhlášky, které spadají do jejich kompetence'

E

38 UTB



2.4.2 LEGISLATIWÍ PRoCES

Tímto procesem rozumíme tvorbu právních předpisů, předevŠím zákonů' Jde o proces, kteý je upraven přísnými procedurálními

pravid|y, obsaŽenými v ústavě, zákonech a jednacích řádech. Proces tvorby zákonů začínápodáním návrhu zákona oprávněnými subjekty, které ma1í zákonodárnou iniciativu. Jedná se o v|ádu, Senát pos|ance, nebo skupiny pos|anců, kteří je předk|ádají do příslušných výborů

sněmovny' Závěrečnéstadium probíhá na schůzíchparlamentu, tj sněmovny a Senátu, které je schva|ují. Samotným schvá|ením se však zákon nestává p|atným. K tomu je zapotřebí, aby by| zveřejněn ve Sbírce zákonů. Dnem zveřejnění, tj. rozes|áním se stává p|atným' od platnosti odlišujeme účinnost,tj. dobu, od kdy je závazný pro subjekty

právních vztahů, které upravuje. Není-|i tento termín výs|ovně v zákoně uveden, p|atí, Že zákon nabývá účinnostipatnáctým dnem po vyhlášení.

2'4,3 snÍnr'q zÁrotvŮ Sbírky zákonů obsahuje oficiá|ní znění normativních právních aktů a to

jak zákonů, tak i vyh|ášek a rovněŽ ná|ezy ústavníhosoudu. Sbírka sestává z jednot|ivých částek, které jsou neperiodicky vydávány' Jednot|ivé právní předpisy jsou chrono|ogicky čís|ovány zv|ášt' za kaŽdý ka|endářní rok pod|e pořadí v jakém jsou ve Sbírce publikovány, coŽ umoŽňuje snadnou orientaci.

2.5 Právní norma

2'5'] P)JEM

PRÁ?TÝÍ

NoRâ

Právní norma je objektivně existujícízávazné pravid|o chování, jehoŽ dodrŽování je vynutite|né státní mocí. Na rozdí| od ostatních spo|ečenských vztahů, které mohou být regu|ovány jinými, napřík|ad teologickými normami, morá|kou apod. říkáme, Že právo je minimum morá|ky. 2.5.2 STRUKTURÁ Pfu{WÍ NoRMy Strukturou právní normy nazýváme s|oŽení právní normy z jednotlivých

částía vtahy mezi nimi.

Strukturu norem práva tvoří:

-

hypotéza, která označuje podminky na jejichŽ existenci (nap|nění,

splnění) je vázána,

-

dispozice, tj. v|astní pravidlo chování (konkrétnísubjektivní práva

-

sankce, nepříznivénás|edky (újma) v případě por.ušenÍdispozice, je-|i

a povinnosti),

napIněna hypotéza.



Hypotézy, dispozice a sankce mohou být formulovány

-

39

:

taxativně či demonstrativně, jednoznačně či a|ternativně, obecně či kazuisticky'

2.5,3 DRUHY PRÁWÍCH N)REM K|asifikovat právní normy lze pod|e různých kritérií.Dů|eŽitéje rozdě|ení na procesní povinnosti subjektů) normy hmotně právní (upravujícípráva (upravujícípostup státních orgánů při ap|ikaci a práva a povinnosti občanůjako řízení). účastníků

a

Dá|e se zpravid|a roz|išujínormy a práva veřejného.

a

upravujícíinstituty práva soukromého

Pod|e povahy pravidel stanovených právní normou rozlišujeme:

a) Právní normy kogentní a dispozitivní

Kogentní normy jsou taková ustanovení, jejichŽ uŽití nemůŽe být vy|oučeno ani omezeno projevem vů|e subjektů právního vztahu, ani jiných subjektů. Především normy práva ústavního,správního trestního a procesního mají vesměs kogentní povahu. Zpovahy

Že účastníciprávního vztahu jak rozhodují, upraví svá oprávnění a povinnosti. Při rozhodování o nárocích se pak musí přih|ÍŽet k vzájemným projevům vůle při vzniku právního vztahu' Dispozitivní normy na|ézáme účastníků především v právu občanském,obchodním a pracovním. dispozitivních norem vyp|ývá,

b) Právní normy opravňujícía zavazuJíci C|enění z h|ediska znění textu, kdy je zmíněna pouze povinnost,

normy opravňující naopak formu|ují oprávnění. Z textu je ovšem zapotřebí výk|adem dovodit vŽdy jak oprávnění, tak i odpovídající povinnost subjektů právního vztahu.

Pod|e obsahu Se normy třídído jednot|ivých právních odvětví a to normy práva obchodního, občanského,trestního, pracovního, rodinného apod.

Klasifikace právních norem má poznávací i praktický význam, bez ní nelze právo ani hodnověrně poznat, ani správně rea|izovat a aplikovat'

2.6 Platnost, působnost a účinnostprávní normy

Platností právní normy nebo příslušnéhonormativního aktu se rozumí, Že při její tvorbě by|y sp|něny všechny poŽadavky k|adené právním řádem na její tvorbu tj. kompetence' pravomoc' Da|šídůIeŽitou podmínkou je, aby tyto by|y

40 UTB



vyh|ášeny a to ve Sbírce zákonů, nebo jiným zákonem stanoveným způsobem' Při splnění těchto podmínek je norma p|atná.

Působností právní normy rozumíme vlastnost právní normy, na zák|adě

které získáme u právní normy představu o rozsahu v jakém Se norma pouŽije pro konkrétnípřípad, a od kdy do kdy mají být pod|e ní společenské vtahy upravovány. Pod|e vztahu k subjektu rozlišujeme osobní působnost' se zřete|em k místu působnost místnía se zřete|em k době působnost časovou. osobní působnost lze vymezit jako zásadu, působeníprávní normy na všechny osoby nacházď1icí se na Územi státu, či na českos|ovenskéobčany. Výjimečně můŽe norma upravovat i vtahy mimo území,napřík|ad č|enovérůzných misí. S osobní působnostísouvisí problematika imunit, např. pos|anecká a dip|omatická' Vazbu právní normy k přís|ušnémuúzemívyjadřuje místnípůsobnost s tím, Že přís|ušná norma platí na celém teritoriu, nebo jen na určitémúzemí,které je v ní výslovně uvedeno.

i

Účinnost právní normy je třeba od|išit od její platnosti. Platnost právní normy je výrazem toho, Že právní norma je součástíplatného právního řádu' Učinnost je pak výrazem právní závaznosti normy, účinnáprávní norma je způsobi|á vyvo|ávat účinkys|edované normotvůrcem, tj. regu|ovat společenské

vtahy v normě upravené. Vzájemná časová relace mezi platností a účinnostíbývá uváděna vztahem: p|atnost ie předpok|adem účinnostiprávní normy. Čas, ve kterém norma naby|a p|atnosti nemusí spadat v jedno s časem, ve kterém norma nabývá účinnosti'Rozeznáváme případy kdy platnost se s účinností kryjí nebo je účinnoststanovena odlišně a to tak, Že je tato bud' vyjádřena stanovením konkrétníhodata v normě nebo patnáctým dnem po pub|ikaci, resp. rozes|áním ve Sbírce zákonů. Výjimečně Se setkáváme se zpětným působenímprávní normy tzv. retroaktivitou, kdy norma upravuje vztahy vznik|é před datem její účinnosti.Právní norma zaniká up|ynutím doby, na niž by|a stanovena, nebo výs|ovným ustanovením v jiné normě zrušujícímustanovením tzv. derogačníklausulí.

2.7 Systém práva Právo, jako s|oŽitý spo|ečenský jev je ve své podstatě velmi dynamický, diferencovaný avšak současně i vnitřně jednotný, splňuje však oba zák|adní znaky systému, tj. diferencovanost vnitřních prvků a existencijednotících prvků. Up|atněním jednotících prvků' kteými jsou zejména universáInost, právní svoboda a rovnoprávnost a přístup k individualitě umoŽňuje zformovat právní řád jako vnitřně nerozporný ce|ek'

Jednou z moŽností z h|ediska systematického tříděnípráva v širšíms|ova

smys|u je jeho č|eněnína:

-

právo mezinárodní a vnitrostátní, právo soukromé a veřejné, právo hmotné a procesní'



11

2.7.1 pzuÍvo uaztuÁnonuÍ 'q wrunosrÁrxÍ

Z h|ediska regulace vztahů, které jsou předmětem právní regulace č|eníme právo na mezinárodní a vnitrostátní. Pod|e tradičníhopojetí právo mezinárodní upravuje vtahy mezi státy, kdeŽto právo vnitrostátní (národní) upravuje vztahy mezi subjekty v mezích jurisdikce určitéhostátu. K tomu aby některé normy mezinárodního práva zavazova|y i subjekty uvnitř určitéhostátu je zapotřebí jejich transformace prostřednictvím některého z pramenů práva daného státu. Vwoj posledního období naznačuje, Že ro|e mezinárodního práva se bude zvětšovat, zv|áště pak v souvis|osti se vstupem do Evropské unie.

2.7.2 S)UKR)MÉ Pfu{,Vo A VEŘEJNÉ

Pod|e principu přístupu k subjektu je i zák|adním kriteriem rozdě|ení na právo soukromé a veřejné. Právo veřejné vyjadřuje nadřazenost veřejné moci v zákonem stanovených případech vůčiostatním subjektům práva' Neup|atňuje se rovnost stran, orgány státu mají nadřazenou pozici, jsou povinny na|ézt či ap|ikovat právo a up|atnit sankci. Naproti tomu soukromoprávní vztahy se vyznačujíprávy a svobodami vymezujících chování jedince, v nichŽ se můŽe chovat v rámci svého uvážení' Týo vztahy Se Vyznačujísm|uvní autonomií, subjektům je ponechána dispoziční vo|nost. Vznik, změna nebo zánlk přís|ušných vztahů se váŽe na soukromoprávní úkon.

2.7.3 PRAVO HMOTNE A PROCES]ÝI Z h|ediska funkcí právních norem roz|išujeme týo na právo hmotné a právo procesní. Hmotné právo vyjadřuje obecně právní vztahy tj. subjektivní práva a povinnosti, kdeŽto právo procesní formu|uje vtahy potřebné pro tvorbu a ap|ikaci práva'

Procesní právo upravuje postupy, jejichŽ výs|edkem je vydání normativního aktu, či aktu ap|ikace práva, 1akož i organizaci veřejné moci, pravomoc a příslušnost orgánů vydávání aktů určitéhodruhu.

2.8 odvětví práva Jedním z rozšířených třídícíchkriterií je i roz|išování odvětví práva. l kdyŽ

ne|ze vy|oučit nepřesnosti

v

takovémto způsobu třídění, nebot' během

|egis|ativního procesu dochází ke kombinaci různorodých norem, vyč|eni|a se postupně následující kriteria roz|išování právních odvětví: a) druhem spo|ečenských vztahů, čímŽSe rozumí určitá stejnorodá skupina společenských vztahů, která se od|išuje svým objektem (např. výkon státní správy, |egis|ativní proces, obchodní vtahy), b) metodou právní regu|ace, čímŽse rozumí podmínek a způsobu v tomto vztahu, vzniku právních vztahů, postavení účastníků

12 UTB


způsoby vzniku, zániku


a změn tohoto vztahu,

odpovědnosti, způsob uplatnění státního donucení a sankcí.

Úprava

Pod|e výše uvedených kritérií|ze právo třídit z pedagogického hlediska na právo ústavní'správní, finanční,obchodní, pracovní, občanskéhmotné a procesní, rodinné, trestní hmotné a procesní a mezinárodní právo soukromé' Typické znaky jednotlivých právních odvětví pod|e výše uvedeného č|enění:

2'8.] Úsr,qtxÍ pnÁro Ústavní právo definujeme jako souhrn právních norem upravujícíchpolitický systém, zák|ady organizační výstavby, formy a metody činnosti státních orgánů a jejich vzájemné vztahy, formy řešenínárodnostních otázek a Úpravu sociá|ně ekonomické struktury společnosti.

Jedná se o právní normy, kteýmijsou upravena zák|adní práva a svobody povinnosti a občanů,spo|ečenských organizací a dá|e volební soustavu, ústavní soudnictví apod' Většinou však tyto právní normy zakotvují pouze zák|adní regu|aci, na kterou navazují dalšíodvětví' Prameny práva jsou Ústava, Listina zák|adních práv zákony.

a svobod a

ústavní

2.8.2 SPRÁWI PRAV)

Toto odvětví tvoří souhrn právních norem, které upravují ob|ast

společenských vztahů souvisejících se státní správou. Tato ob|ast je poměrně široká a rozmanitá, přesto není pro toto odvětví charakteristická souhrnná kodifikace.

Tento stav je dán především rozsáh|ou ob|astí regulace jako napřík|ad veřejný pořádek, vodní a lesní hospodářství, evidence nemovitostí, ochrana půdního fondu, stavebnictví, územni p|ánování, ku|tury zdravotnictví a jiné.

Toto odvětví reguluje ty rrztahy, ve kteých státní orgány vystupují jako

výkonné a nařizovací subjekty'

K významným právní předpisům patří stavební řád, Živnostenský zákon, správní rád a mnoŽství dalšízákonů a prováděcích vyh|ášek.

2'8.3 FINANČNÍPRÁV) Finančníprávo definujeme jako úpravu vztahů, které vznikají při tvorbě, rozdě|ovánÍ a uŽiti finančních fondů ve spo|ečnosti. Jeho prostřednictvím dochází k realizaci ekonomických funkcí státu, především formou přerozdě|ování se stabiIizačními prvky. Z nejdů|eŽitějšísoučást je povaŽováno právo daňové



43

a úprava fiská|ní činnosti státu. Mezi právem finančníma správním existuje úzká souvislost.

K významným normám řadíme zákon o soustavě daní, zákon o správě daní a pop|atků , zákon o dani z přidané hodnoty, zákon o daních z příjmů, rozpočtová pravidla apod.

2'8.4 onČatvsrÉpnÁvo ttltoruÉ

občansképrávo s|eduje především Úpravu majetkových vztahů fysických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito subjekty a státem, okruh vztahů vyplývajícíchz práva na ochranu osob, jakoŽ i úpravu osobních nemajetkových práv.

Typickými jsou vztahy z ob|asti práv v|astnických rovné postavení subjektů.

a závazkových, kde

je

Z poh|edu kodifikace je nejdů|eŽitějšíobčanský zákoník.

2,8.5 onČ,q,usrn pn',{vo pnocast,rÍ Toto odvětví práva si klade za cí| úpravu procesních vztahů, které vznikají řízení. Toto v souvis|osti s činnostísoudů, jakož i subjektů a da|šíchúčastníků odvětví zajišt'uje úpravu zásad soudního řízenÍ, práva a povinnosti účastníků řÍzení Ve všech stupních soudního rozhodování, jakoŽ i postup při výkonu rozhodnutí. NejdůleŽitějšínormou je občanský soudni řád'

2'8.6 R)DINNÉ PRÁV) Rodinné právo upravuje především vzájemné vztahy mezi manŽe|y, rodiči a dětmi, vztahy mezi nez|eti|ými dětmi a jejich opatrovníky, otázky související s osvojením.

Kromě těchto osobních vztahů upravuje

např. vyŽivovací povinnost.

i některá

majetková práva jako

Zák|adním pramenem práva je zákon o rodině.

2,8'7 )BCH)DNÍ pnÁro obchodní právo reguIuje vztahy vznikajícípři podnikate|ské činnosti subjektů, která je v sou|adu se svým postavením charakterizována jako činnost prováděná podnikatelem vlastním jménem' na vlastní odpovědnost s cí|em dosaŽení zisku. Jedná Se o speciá|ní Úpravu někteých institutů souvisejících s podnikáním. Čast vztahů souvisejících s podnikáním Se řídíustanoveními

F 44 UTB



občanskéhozákona, |ze tedy postavení obchodního zákoníku k zákoníku občanskému nazvat jako úpravu zv|áštní k předpisu obecnému. H|avnim pramenem práva je obchodní zákoník'

2,8.8 PRAC)WÍ PRÁVo Pracovní právo představuje souhrn norem, které upravují vztahy souvisejÍcí pracovním poměrem. Jedná se především o úpravu pracovního poměru, práv s a povinností zaměstnavate|ů a zaměstnanců, ochrana a záruky pro pracující. Do této kategorie řadíme i předpisy souvisejícís otázkami sociá|ního zabezpečení v případě pracovní neschopnosti, inva|idity a otázky upravující důchodové zabezpečení. H|avním pramenem práva je zákoník práce.

2.8'9

TRESTNÍ Pk{Vo

Trestní právo má za účelchránit politický a ekonomický systém spo|ečnosti, práva a oprávněné z4mY občanůa organizací před zv|áště nebezpečnými jednáními, označovanými jako trestné činy. Procesní normy trestního práva upravují postup orgánů činných v trestním řízenÍ a práva a povinnosti jednot|ivých osob zúčastněnýchna řízení'Cí|em tohoto postupu je zjistit, zda byl spáchán trestný čin a v případě, Že ano, stanovit kdo je pachate|em a u|oŽit mu odpovídající trest. Trestní právo hmotné pak vymezuje jednání, které je třeba povaŽovat za trestné čínya stanoví tresty za ně uk|ádané. 2,8,10 MEZINÁR)DNÍ PRÁV)

S)UKR)MÉ

Mezinárodní právo soukromé upravuje právní vztahy, které přesahují

hranice státu a dostávají se do sféry právního řádu jiného státu. Jedná

se

tedy za předpokladu, Že účastníkemvztahu je zahranični fyzická nebo právnická osoba, předmět vztahu je v zahraničía nebo v cizině nasta|a právní skutečnost, se kterou jsou spojovány právní účinky.

o

normy, které výlučně upravují vztahy občanskoprávnípovahy,

tj

Takovéto vtahy jsou regu|ovány jednak normami přímými, které přímo stanovují práva a povinnosti účastníků ve vztazích s mezinárodním prvkem a nebo tzv. normami kolizními, které určují,pod|e kterého právního řádu Se bude konkrétní daný vztah řídit'



45

2.9 Právní vztahy Spo|ečenskévztahy, které jsou upraveny právními normami nazýváme právními vztahy' Jedná se o takový typ vztahů mezi subjekty, vnichŽ vystupují jako nosite|é subjektivních práv a povinností' Právní norma předvídá vznik určitých spo|ečenských vztahů a pokud v konkrétním případě skutečně vzniknou, upravuje je s obecnou závazností. Právní vztahy jsou vztahy existujícína základě a v sou|adu s normami práva, v nichŽ jejich účastnícivystupujíjako nosite|é navzájem spjatých oprávnění a povinností, jejichŽ realizace je zaručovánatéŽčinnostíorgánů státu. Naopak spo|ečenskévztahy, které nejsou regu|ovány právními předpisy, nemohou být vynucovány uplatněním donucovací moci státu. Abso|utní a re|ativní právní vztah Abso|utní právní vztah je charakteristický svou všeobecností, kde absolutní práva a povinnosti subjektů se stanovují a garantují všem, neboť práva subjektů ani povinnost zdržet se jakéhoko|iv zásahu vůčitomuto subjektivnímu právu nejsou nd ivid uaI zovány Většina právních vztahů se rea|izuje mezi konkrétnímia určitými subjekty, jehoŽ obsahem jsou určitá práva a povinnosti. Jedná se tedy o re|ativní právní vztahy, o konkretizaci žádoucího rámce chování na konkrétnírea|itu. Za charakteristické znaky právního vztahu můŽeme povaŽovat existenci právní normy, individuá|ní charakter a strukturovanost. U kaŽdého právního vztahu roz|išujeme subjekt, obsah, předmět (hovoříme o struktuře právního vztahu) a právní skutečnosti, se kteými je spojen vznik, změna, nebo zánik právního vztahu. i

i

.

2.9.I pŘnnportlny pnÁwÍao vzr,qnu a) právní norma, b) právní skutečnosti, c) subjekty a objekty:

2.9'2

pn,qwÍ srurE,Čxosrt

Jsou jimi v hypotéze normy předvídané podmínky či oko|nosti za nichž dochází ke vniku, změně či zániku právního vztahu. Třídíse pod|e toho, zda jsou

závis|é na vů|i subjektu na:

A) Vo|níjednání a) právníjednání - s úmys|em způsobit právní nás|edky, - bez úmys|u způsobit nás|edky, b) protiprávní jednánÍ, tzv ' de|ikty. B) Nezávis|é na vů|i a) právní události, b) protiprávní stavy

-

1.6 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky


2.9.3 PRAI/NI JEDNANI

Za právní jednání můŽeme označovat chování v sou|adu s právními normami' Chování v sou|adu s právní normou je zpravidla projevem vů|e

jednajícího, at, již se projeví činnostíči nečinností.

Právní jednání s úmyslem způsobit právní následky |ze vyvozovat formou individuá|ního právního aktu konstitutivního charakteru, nebo právního úkonu.

2,9'4 pnlwÍ Úxony Právní úkon je takovým právním jednáním subjektu, s nímŽ právní norma spojuje právní následek proto, Že jednající svou vůlío tento následek usilova|. Mohou se zak|ádat na činnosti i nečinnosti, projevují se v nich rozumové a vo|ní prvky psychické činnosti |idí.

Právní úkon je tedy projev vů|e, směřující ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovýmto projevem spojují. Ná|eŽitosti právních úkonů

Rozumí Se jimi poŽadavky, které právo váže na právní úkony. Rozeznáváme pak zejména nás|edující: - náleŽitosti subjektu (kdo můŽe úkony činit tj' způsobilost k právním

-

Úkonům), ná|eŽitost náleŽitost ná|eŽitost ná|eŽitost ná|eŽitosti sIoŽky).

vů|e (zejména svoboda a váŽnost), projevu vů|e (určitost a srozumite|nost), formy úkonů(předepsaná písemná forma), předmětu právního Úkonu (p|nění moŽné a dovolené), obsahu (kaŽdý úkon má zpravid|a své podstatné a nezbytné

2.g.5 PRorIPkÁvNÍ JEDNÁNÍ Toto spočíváv činnosti nebo nečinnosti pravděpodobného subjektu, kteÝ poruši| povinnost stanovenou v dispozici normy. Má obvyk|e za následek vznik odpovědnostního vztahu, nebo-|i právní odpovědnosti toho, kdo se takového jednání dopusti|. Roz|išujeme týo typy protiprávních jednání a) veřejno-právní delikty

-

trestné činy, správní přestupky,

b) soukromo-právní deIikty

-

ostatní soukromo-právní delikty, kárné(discipIinární)přestupky.

(de|iktů):



47

2.9.6 pnÁvwÍ upÁrcsrt Právní udá|ostí se rozumí taková právní skutečnost, která není závis|á na projevu lídskévů|e. Jedná se typicky o narození, dosaŽení určitéhověku, up|ynutí doby apod.

2.9.7 PR)TIPRÁWÍ STAW Jsou výs|edky nezaviněné události, které jsou v rozporu s právem. Právní norma přitom uk|ádá někomu povinnost tento stav napravit, přestoŽe výs|edek vznik| nezávisle na jeho vů|i. od právní udá|osti se Iišítím, Že zde jde o výs|edek v rozporu s normou.

2,9,8 ÚČlsrxÍctpnÁwÍcn r,,zraruŮ Účastníky a moŽnými účastníkyprávních vztahů mohou být fysické osoby (ednotliví |idé), právnické osoby (organizace nebo organízačníjednotky s právní subjektivitou), stát a státní orgány. Právní systém upravuje, kdo a za jakých podmínek můŽe být subjektem právního vztahu' Hovoříme o právní způsobi|osti, která je v jednot|ivých odvětvích práva upravena odlišně i mezi fyzickými a právnickými osobami.

obecně právo rozeznává tři druhy právní způsobi|osti:

a) způsobi|ost k právům a povinnostem

Je právními normami přiznaná

způsobi|ost byt subjektem určitého druhu právních vztahů, v určitémrozsahu mít práva a povinnosti. U fyzických osob vzniká narozením a končísmrtí, právnické osoby mají způsobi|ost vystupovat v právních vztazích vlastním jménem a mít práva a povinnosti. Právnické osoby vznikají zásadně dnem zápisu do některého zákonem určenéhorejstříku, nebo dnem, kdy tak stanoví zvláštní zákon,

b) způsobi|ost k právním úkonům Způsobi|ost v|astními úkony rea|izovat svá práva a povinnosti je moŽnost svým vlastním jednáním, které je v souladu s právními

normami, zak|ádat, měnit, nebo rušit právní vztahy. Jednot|ivá právní odvětvÍ vznik této způsobi|osti řeší různě, u fyzických osob se jí dosahuje povětšině zleti|ostí, můŽe být však soudnÍm rozhodnutím omezena nebo dokonce odebrána. Právnické osoby mají v|astní způsobilost, kterou činíprostřednictvím statutárních orgánů popřípadě i jiných osob s oh|edem na jejich pracovní zařazeni.

c)

způsobi|ost k protiprávnímu jednání Rozumíme jí způsobi|ost být právně odpovědný za v|astní protiprávní chování a snášet následky vlastního protiprávního jednání. U fyzických

48 UTB



osob je dána dosaŽením určitéhověku, u právních osob je dána napřík|ad odpověd ností za závazky'

2,9'9 pŘr,nuĚr pnÁwÍao vzrAau Předmět (objekt) právního vtahu |ze v jistém smys|u povaŽovat za předpoklad a prvek právního vztahu, neboť při re|ativně abstraktním vymezení v hypotéze po vzniku konkrétního právního vztahu nabývají jedinečnou povahu. Jsou příčinouči důvodem vstupu subjektu do právního vztahu, nebot' subjekty usi|ují o uspokojení určitých zájmŮ a potřeb, které rea|izují V rámci oprávnění a povinností. Předmět (objekt) právního vztahu je tedy to, k čemu směřují vzájemná práva a povinnosti subjektů. Předmětem právního vztahu bývají zejména: - věci (rozumime jimi hmotné předměty a ov|adatelné přírodní sí|y' např. zvÍiata, budovy, elektřina, tep|o), - s|uŽby (doprava, zprostředkování, činnost |ékařů'učite|ů),

.

- nehmotné statky (výs|edky duševní činnosti jako dí|a umě|ecká a hodnoty nemajetkové podoby - Život, zdravi čest),

a

vědecká

- práva (např. právo volební a tzv. práva osobnostní)'

2.9,10 OBSAH PRAWIHO VZTAHU

obsahem právního vztahu

subjektů daného právního vztahu.

je

souhrn oprávnění právních povinností

oprávnění znamená právem upravenou moŽnost subjektu Se určitým způsobem chovat a poŽadovat k tomu odpovídajícíchování druhého subjektu, zároveň je moŽno je označit jako normou přiznanou míru moŽnosti chování subjektů'

oprávnění (subjektivní práva) |ze dě|it na:

-

absolutní, kdy oprávnění určitéhosubjektu odpovídá povinnosti

neurčitéhopočtu subjektů směřujících k tomu aby tyto něco nekona|y nebo se něčeho zdrŽe|y, relativnímu oprávnění naopak koresponduje konkrétnípovinnost určitéhosubjektu.

Právní povinnost je naopak nutnost subjektu právního vztahu chovat se tak' jak ho k tomu právní norma zavazuje. Nesp|ní-li své povinnosti dobrovo|ně, stát ho k tomu donutí.



49

Druhy právních povinností - dare (něco dát), - facere (něco konat), - omittere (něčeho se zdrŽet), . pati (něco strpět). :

2.10

Aplikace a interpretace práva

2.]0' 1 APL]KÁCE PvAVA

představuje přib|íŽeníSe práva Životu jed inečnéhocharakteru.

a

konkrétním spo|ečenským vztahům

Samotnou aplikaci práva můŽe provádět kaŽdý a to v podstatě jakýko|iv subjekt právního vztahu. Takovéto jednání je zcela pochopite|ní, nebot' Snaha kaŽdého subjektu je omezit rizika při v|astním chování. Jedná Se o ap|ikaci v širšíms|ova smys|u.

Aplikací v uŽŠíms|ova smys|u rozumíme činnost státních orgánů na zák|adě a v sou|adu s právními normami, jako proces regu|ace spo|ečnosti

a zajištěníjejich hodnot. V|astní ap|ikačníčinnost je ve|mi významná, neboť se při ní rozhoduje o právním postavení subjektů, jejich právech a povinnostech a proto jsou její metody, obsah i formy podrobně a velmi přesně regulovány normami procesními'

Výs|edky činnosti státního orgánu v ap|ikačnípraxije individuální právni akt' Jedná se o formu uskutečňování práva, kterou se zak|ádají, mění, rušípopřípadě autoritativně zjišťujíoprávnění a povinnosti subjektů právních vztahů.

Tím se individuá|ní právní akty od|išujíod normativních právních aktů' které představují závazná pravid|a chování, abstraktně formu|ované, které se týká neurčitého počtu případů stejného druhu.

rozeznáváme individuá|ní právní akty na: D|e účinků

a)

konstitutivní právní akty, které zak|ádajÍ, mění nebo rušíprávní vztah. Z toho p|yne, Že působíod okamŽiku své vlastní účinnostido budoucna, tedy od nynějška (ex nunc) do budoucnosti. b) dek|aratorní akty, které stanovují, autoritativně ověřují, Že nějaká situace nasta|a a existuje. Dek|aruje práva a povinnosti, které zde existqí bez oh|edu na to, zda je takovýto akt vydán. Zdán|ivě tedy působí,jakoby nepřinášel nic nového, ve skutečnosti má však zásadní význam Ve vyjasnění právního vztahu a sjednání jistoty subjektů.

50 UTB



Za druh deklaratorního aktu povaŽujeme i různá osvědčení,zpravid|a se vyskýujícíforměveřejné listiny (řidičský průkaz, diplom, rodný |ist, pas)' 2'

1

0.2 APLIzuČ]ÝÍPR)CES

Proces ap|ikace právní normy zahrnuje s|oŽitý poznávací, hodnotícílogický a rozhodovací postup při němŽ se vyŽaduje nás|edující postup. 1. Zjištění skutkového stavu konkrétního případu, kde je zapotřebí zkoumat do jaké míry je orgán aplikujícíprávo povinen a oprávněn poznat okolnosti daného případu a jaké prostředky se při tom pouŽívají (rozsah a způsob dokazování). Z1ištěnÍ právní normy, která se dané věci týká a její výk|ad, Z formá|ního h|ediska je nezbytné, aby norma byla účinná,by| ověřen její autentický text a nebyla V rozporu s jinou normou, dá|e je nutno provést její výk|ad nebo.li interpretaci.

2.

3' Cí|em ce|ého procesu aplikace je vydání aktu aplikace práva a to individuá|nÍho právního aktu. 2.

1 O.

3 INTERP RETACE

P

fu{VA

Zásadní ro|i p|ní interpretace práva pro praktické poŽití právních norem' Jedná se o duševníčinnost, která směřuje ke zjištění obsahu právních norem vyjádřených v pramenech práva při jejich rea|izaci. Výk|ad práva je nezbytný a významný prvek procesu právní regu|ace'

V tomto směru zkoumáme 1. kdo je oprávněn interpretaci podávat a

v

jaké míře závaznosti

2. metody interpretace, 3. moŽnosti pouŽití výkladu rozšiřujícíhoa zužujícího.

ad 1. Pod|e toho, kdo podává výklad a

v sou|adu s tím, jaký význam má jeho interpretační činnost, rozeznáváme tyto druhy výk|adu :

výklad autentický - nebo-li pravý, původní, kteý podává ten, kdo normu vydal. výklad legální - je obecně závazný výk|ad, k němuŽ je někdo zmocněn, např. Ustavní soud.

výklad oficiáIní - je druhem výk|adu, kteý podává nadřízený podřízenému.Tento však nezavazuje subjekty stojícímimo tento vztah. výklad orgánu aplikujícího právo. je individuá|ně závazný pro jednot|ivý případ, bývá obsaŽen v odůvodnění aktu ap|ikace práva'



51

zvláštní výklad soudní. jedná se o sjednocujicí výk|ad Nejvyššíhosoudu, není mu však priznána právní závaznost' Rozhodnutí zvané judikáty však poŽívajívysoký stupeň věcné ifunkční autority.

doktrinální výklad - je obsaŽen v pub|ikacích, komentářích k zákonům, není právně závazný, up|atňuje se však v právní výchově ipraxi. ad 2. Metody interpretace

Metodou výk|adu právních norem rozumíme způsob postupu, jímŽ se

snaŽíme pravdivých poznatků o obsahu právní normy. Rozeznáváme výk|ady jazykový, Iogický, systematický a historický. ad 3' Výk|ad doslovný, zuŽu)íci a rozšiřující

Při doslovném výk|adu právní normy Se stanoví rozsah právní normy adekvátně textu, v němŽ je s|ovně vyjádřen. Z h|ediska poŽadavku zákonnosti je doslovný výk|ad zásadní a je nutno ho pouŽít v naprosté většině případů.

Při zužujtcim výk|adu se stanoví rozsah právní normy úŽeji, než by

vyplýva|o z doslovného znění textu. Při rozšiřujícímvýk|adu se naopak stanoví tento rozsah úžeji,Zužujícíči rozšiřujícívýk|ad přichází do úvahy nejčastěji tehdy, kdy existujíjiná právní normy stejné nebo vyššíprávní sí|y, na které interpretovaný text výs|ovně neodkazuje, a|e které zužují,nebo rozšiřujíjeho rozsah'

2.Í1

Právní odpovědnost

Právní odpovědnost rozumíme moŽnost up|atnění nepříznivých právních nás|edků' stanovených právní normou vůčitomu, kdo porušil právní povinnost' K porušenípovinnosti dojde tehdy, jest|iŽe ten, kdo by| k něčemu povinen se chova|jinak, neŽ se chovat mě|'

Porušenípovinnosti přitom můŽe být komisivní (subjekt povinnosti se chovaI tak jak nemě|)' nebo omisivní (subjekt povinnosti se nezachoval tak, jak měl).

Porušenípovinnosti je objektivní stav' kteý je v právu posuzován odděleně

od otázky de|iktní způsobi|osti toho, kdo povinnost porušil.

a

právních povinností jsou up|atňovány zajišt'ovány hodnoty spo|ečnosti, zahrnujícípředevším ochranu osobnosti Mimo jiných metod právě p|něním

č|ověka, jeho důstojnost, svobody a objektivní práva.

52 UTB



Neplnění povinností ohroŽuje různou intenzitou práva a potřeby jednot|ivých občanůi zájmy spo|ečnosti'

Právo spojuje s nep|něním i porušenímpovinnosti určitéprávní následky, které mohou být různépovahy, avšak vŽdy směřují k tomu, aby k porušování povinnosti nedocháze|o a aby pokud moŽno nás|edky porušení povinnosti byly napraveny.

2.1

-

1.1 DRUHY PRÁ7NÍCH NÁSLEDKŮ P)RUŠENÍP)VI]ÝN)STI

u nichŽ trvá primární povinnost s existující moŽností vynutit spInění po spInění právem předepsaných ná|eŽitostí státním donucením (exekuce), vznik nové sekundární povinnosti, jako důsledek zaviněného porušení právní povinnosti (napřík|ad povinnost nahradit způsobenou škodu), jiné právní nás|edky (nep|atnost právního úkonu).

2'] 1.2 FUNKCE

PRÁWÍ )DP)VĚDN)STI

Rozlišujeme zejména tyto zák|adní funkce právní odpovědnosti:

-

reparační,kdy úče|emprávní odpovědnosti je odčinit škodIivý nás|edek. Uplatňuje se především u majetkové právní odpovědnosti jako naturá|ní restituce, majícíza Úče| obnovit předešlý stav.

-

funkce satisfakčníje zv|áštním druhem funkce kompenzační,kdy například ýzická osoba má právo aby by|o upuštěno od neoprávněných zásahů, a|e zároveň by|y odstraněny nás|edky těchto zásahů a bylo jÍ dáno přiměřené zadostiučinění.

-

represivni funkce jako postih porušite|e právní povinnosti' má pouze podpůrný charakter ve vztahu k jiným funkcím.

-

funkce preventivní je bezprostředně spjata s kaŽdou výše uvedenou funkcí a směřuje k přecházení porušování práva a k jeho dodrŽování'

2.1 1'3

KLASIFIKACE DELIKTŮ A PRÁI,NÍ oDPoVĚDîoST

De|iktem se rozumí zaviněné porušenípráva (právní povinnosti), jehoŽ znaky jsou uvedeny V zákoně. Z h|ediska chráněných objektů je moŽno právní de|ikty charakterizovat podle intenzity chráněných zájmů, cožmá v|iv na charakter újmy, kterou je povinen rušite| nést a projevuje se i ve způsobu, jakým je povinnost nést újmu uk|ádána, které státní orgány ji uk|ádají a v jakém řízení'



53

Právní de|ikty dě|íme na:

a) trestné činy . jsou to činy pro spo|ečnost nebezpečné, jejichž znaky jsou uvedeny V trestním zákoně, přičemŽ stupeň nebezpečnosti musí být vyššíneŽ nepatrný.Trestným činem je pouze takové jednání dosahující určitéhostupně spo|ečenskénebezpečnosti a je výslovně zakázáno v trestním zákoně' Nestanoví-li trestní zákon výslovně, Že postačízavinění z nedbalosti, je třeba k trestnosti činu úmyslnézavinění. Za spáchaný trestný čin uk|ádá trest po provedeném trestním řízení soud' Úče|em trestu je chránit společnost před pachate|i trestných činůa tím působit výchovně i na ostatní č|eny spo|ečnosti.

b) správní delikt - je protiprávní jednání spo|ečensky škod|ivé,jehoŽ

znaky jsou stanoveny zákonem' za které uk|ádá správní orgán na základě zákona a způsobem stanoveným zákonem sankci' Zák|adním druhem správního de|iktu je přestupek, čímŽrozumíme zaviněné jednání, které porušuje nebo ohroŽuje zájem spo|ečnosti a je za přestupek výs|ovně v přís|ušnémzákoně označeno. K odpovědnosti za přestupek postačíi zavinění z nedba|osti' čemuŽ jdou odpovídajícíi sankce, typicky, pokuta, zákaz činnosti apod.

c)

soukromoprávní de|ikty - se od ostatních |išízejména způsobem ochrany objektu, kteý de|ikvent ohroŽuje nebo vůčiněmu působíškodIivě.

U těchto deliktů vzniká zpravidla odpovědnostní vtah mezi de|ikventem na straně jedné a tou fyzickou nebo právnickou osobou, jiŽ vznlk|a újma na jejích právem chráněných zájmech, napřík|ad nekalá soutěŽ apod' 2.]

I,1 zÁt
Rea|izace právní odpovědnosti svými nepříznivými nás|edky závaŽným způsobem zasahuje do subjektivních práv a povinností rušite|e. Právní odpovědnost však můŽe nastat pouze při sp|nění podmínek stanovených právními normami a způsobem, jenŽ právní řád upravuje. Zák|adními prvky zaviněného porušeníprávní povinnosti jsou:

a)

objekt de|iktu (porušenípovinnosti), b) subjekt deliktu, c) objektivní stránka deIiktu, d) subjektivní stránka de|iktu.

ad a) objektem deliktu je právem chráněný zájem,jev nebo společenský vztah, proti němuŽ směřuje protiprávní jednání. Takovým chráněným zájmem můŽe být Život, zdravi, čest, ale i bezpečnost státu, majetek či ústavnízřízeni' ad b) Subjektem deliktu je ten,

kdo Se dopusti| porušení právní povinnosti,

54 UTB



a kterému právo přiznává a stanoví způsobi|ost k právní odpovědnosti. Právně odpovědný je zpravidla ten, kdo dovršíurčitý věk a je příčetný. ad c) objektivní stránka de|iktu zahrnuje tři znaky:

-

protiprávníjednání jako akt vo|ního a to protiprávního chování. V jednání musí být nerozlučně spjata jeho vnější, fyzická a vnitřní, psychická stránka' Nelze tedy napřík|ad někoho stíhat za pouhou myš|enku, neprojevenou vnějšímčinem.

-

škodIivý následek takového protiprávního jednání jenŽ spočívá v porušenÍnebo ohroŽení právem chráněného zájmu. Takto vzniklý škodlivý nás|edek ne|ze ztotoŽňovat pouze se škodou, neboť újma můŽe být majetkové i nemajetkové povahy.

-

příčinná souvis|ost, nebo-li kauzá|ní nexus je objektivní vztah mezi protiprávním jednáním a vyvolaným Škod|ivýmnásledkem' Příčinouje takové protiprávníjednání, bez něhoŽ by škod|ivý nás|edek nenasta|.

ad d) Subjektivní stránka deliktu spočíváVe vnitřním, psychickém

vztahu subjektu k jeho protiprávnímu jednání a následku tohoto jednání' Kromě s|oŽky emotivní je nejvýznamnějšímznakem zavinění. Zavinění jako psychický stav je za|oženo na spojení prvků vědění a prvků vůle. Vo|ní s|oŽkou Se rozumí nejen chtění, a|e i srozumění s rozhodnými skutečnostmi.

Z h|ediska různéhopromítnutítěchto s|oŽek rozlišujeme nás|edujícídruhy zavinění: úmvs| - přímý nebo nepřímý, nedbalost - vědomá či nevědomá'

Úmvsl přímý spočíváV tom, Že rušite| chtěl škodlivý nás|edek způsobit, Úmvsl nepřímÝ pak v tom, Že rušitel vědě|, Že nás|edek můŽe způsobit a pro případ, Že ho způsobí s tím by| srozuměn. Nedbalost vědomá spočíváV tom, Že rušite| sice nechtě| škodIivý následek způsobit, vědě| však, Že ho způsobit můŽe abez přiměřených důvodůspoléha|, že ho nezpůsobí.Naopak nedbalostí nevědomou rušite| nevědě|, Že svým jednáním takový škodIivý nás|edek můŽe způsobit, ačkoliv vh|edem k oko|nostem a osobním poměrům o tom vědět mě| a mohl.

2. 1

1.5 DRUHI, PRÁWÍ

)DP),,ĚDN)STI

Právní odpovědnost zásadně předpok|ádá zaviněné porušeníprávní

odpovědnosti, kterou nazýváme objektivní odpovědnost např' v trestním právu).

(e

vý|učným druhem

objektivní odpovědnost se používázpravidla tam, kde třeba zajistit vyšší stupeň ochrany za protiprávní stav. To Že objektivní odpovědnost vzniká



55

i subjektu, kteý škodu nezavini|, neznamená, že se nemůŽe odpovědnosti zprostit, neboť některé právní normy přiznávlí tzv' liberačnídůvody, které umoŽňují zproštění se odpovědnosti. 2. ]

].6 SJED]Ý)C)VÁNÍ A PR)BLÉ^/ÍYSYSTEMU PRÁVA,

V současnédobě jsme svědky rozsáh|ých změn v dosavadním systému práva v našíspo|ečnosti. Snaha o přechod k trŽnímu mechanismu, pluralitnímu politickému systému a par|amentní demokracii mění i dosavadní právní systém a přik|ání se ke k|asickému mode|u kontinentá|ně-evropského typu. Postupně dochází a v souvis|osti se vstupem do Evropské unie nesporně ve většímíře bude docházet k pronikání prvků evropského práva do práva vnitrostátního.Dosavadní mezinárodní právo neukládá státům, jak mají zajistit p|nění svých závazkŮ ve vnitrostátní sféře. Dosavadní průběh bývá prováděn bud' adaptací, kterou obsahový přenos mezinárodně právních závazků a oprávnění do vnitrostátního práva.

Recepce je zásadně prováděna bud'transformací nebo inkorporací. Transformací rozumíme zachování dos|ovného znění mezinárodní smlouvy a její vyh|ášení určitou normou vnitrostátního práva, napřík|ad zákonem' Zde potom pramenem práva zůstává tato transformačnínorma. lnkorporací |ze povaŽovat vtaŽení mezinárodní sm|ouvy do vnitrostátního práva, aniŽby sm|ouva ztráce|a formu pramene mezinárodního práva.

Ksoučasnémuobdobí d|uŽno poznamenat, Že |ze obecně pozorovat, jak křehký a vnitřně velmi závis|ý systém právní normy vytvářejí, nebot'se hodnotově utváří nové vztahy propojenosti veřejnoprávní a soukromoprávní sféry. Především pak v právní praxi vznikají prob|émy, neboť změny systému Se uskutečňujípostupně a často avizují i nutnost a|espoň dí|čínove|izace někteých ústavníchč|ánků.Lze předpok|ádat, že probíhajícíprocesy budou završeny vydáním nové ústavy našírepub|iky'

56 UTB

ve ZlÍně, Fakulta aplikované informatiky


3 ÚsravNÍ pRÁvo Demokratický státní reŽim je charakterizován a můŽe existovat jen na zák|adě respektování občanskéa po|itické společnosti, garantuje fungování trŽní ekonomiky, je prostoupen ústavnímia soudními garancemi při ochraně občanských práv a svobod.

Jde především o to, aby právní stát zásadně upřednostňova| |idská práva ve střetu se státní mocí, aby se jednání státních orgánů odehráva|o v hranicích p|atného práva' tj v rámci všeobecně závazných pravide|, které nikoho nezvýhod ňují, ani neprivi|egují. Takovyto postup dává především občanůmprávní jistotu, že za daných oko|ností bude státní moc postupovat tak, jak se v Ústavé zavázala a nebude využívat svévo|ných, náhodných a nevypočitate|ných zásahů'

Tím dává rovněŽ občanůmjistotu, že můŽe dě|at vše, co mu zákony nezakazují a v případném Sporu respektuje |idská a občanská práva a svobody

a v případě sporu upřednostní mezinárodní dokumenty tato práva obsahující'

Jedná se o ty poŽadavky či výhody člověka' které jsou chráněny a zabezpečeny zákonem. Je věcí konkrétníhostátu jakÝ rozsah těchto práv a svobod občanůuznává a chrání. Některá práva, označovaná jako |idská práva jsou natolik všeobecná a podstatná pro přeŽití a vývoj kaŽdého jedince, Že je všeobecně uznávají všechny civilizované země' oSN je definovala jako podmínkv Života, které č|ověku umoŽňuií vývoi a plné vvuŽívánísvé inte|iqence a zna|ostí na uspokoiování duchovních potřeb' Valné shromáŽdění oSN přija|o V roce 1948 Všeobecnou deklaraci |idských práv, která se stala východiskem pro da|šídokumenty o občanských a po|itických právech.

U nás je

dokumentem, zakotvujícím |idská práva a svobody Listina zák|adních práv a svobod, její text je obsahem pří|ohy na konci těchto učebních textů, která by|a přijata jako ústavnízákon a sta|a se zák|adem ústavníhovývoje našeho státu.

Ústavní právo je charakterizováno jako soubor právních předpisů, jeŽ upravuje nejdů|eŽitějšíprávní vztahy ve státě, zejména zák|adní |idská práva a svobody občanů,vnitřní uspořádání státu, rozdě|ení státní moci a její výkon' Pramenem ústavníhopráva je Ústava Českérepubliky a ústavnízákony, které mají nejvyššíprávní sí|u. Tyto ústavnízákony se od|ičujíod ostatních tím, Že se jednak nazýva]i ústavními,jednak i způsobem jakým jsou projednávány a přijímány, nebot' při hlasování o nich se v par|amentu vyŽaduje kvalifikovaná většina'



57

Legis|ativní proces, nebo-|i procedura přijímání, provádění změn či

dop|ňování ústavy a ústavníchzákonů můŽe být

přičemŽ je stanoven zvláštnípostup a je zapotřebí k takovému schvá|ení kva|ifikované většiny, nebo f|exibi|ní (pruŽná), u níŽ se takovýto postup nevyŽaduje, je pouze jako ústava či ústavnízákon označena, aby a|espoň SVou formou a označením by|o zřejmé, Že se jedná o zákon nejvyššíprávní síly.

- rigidní (tuhá), -

3.1 Ústava Českérepubliky Ústava Českérepub|iky je ústavou rigidní, proces jejího přijímání, změn a doplňování je stanoven tak, Že k její změně nebo doplnění můŽe dojít jen ústavním zákonem.

od|išnost od ostatních zákonů se projevuje V tom, že jeji změny nebo dop|nění musí být schváleny 3/5 většinou všech pos|anců Pos|anecké sněmovny a3l5 většinou přítomných senátorů Senátu.

Všechny ostatní právní normy niŽšíprávní sí|y, tzn. zákony, zákonná

opatření, v|ádní nařízení, vyh|ášky ministerstev a orgánů samosprávy nesmějí být s ústavou V rozporu'

Změny po |istopadu 1989 se týka|y především těch ustanovení ústavy z roku 1960, které zahrnova|y vedoucí ú|ohu KSČ, coŽ by|o vypuštěno a naopak zde byly promítnuty úpravy umoŽňujícívznik pluralistického systému za|oženého na fungování po|itických stran a zájmových organizací. Ústava Českérepub|iky by|a schvá|ena Par|amentem dne 16' 12. 1gg2, vyh|ášenave Sbírcezákonů pod č. 1/1993 Sb. s účinnostíod1. |edna 1993. Součástí ústavníhopořádku Českérepub|iky je práv a svobod vyhlášená ve Sbírce zákonů č' 211993 Sb.

i Listina

zák|adních

Ústava Českérepub|iky je uvozena preambu|í, její obsah je rozdě|en do osmi h|av, které se dá|e č|enína sto třináct č|ánků.

3,1.1 PREAMBULE ÚSTAW Preambu|e obsahuje prohlášení o věrností občanůČech, Moravy a S|ezska

tradicím státnosti zemí Českékoruny i státnosti českos|ovenské s odhod|áním chránit, rozvíjet a budovat Českou repub|iku v duchu nedotknutelných hodnot Iidské důstojnosti a svobody, jako v|ast

rovnoprávných a svobodných občanů,kteříjsou si vědomi svých povinností, jako stát svobodný a demokratický, za|oŽený na úctě k lidským právům a zásadách občanskéspo|ečnosti. obsahuje rovněŽ proh|ášení spo|ečně střeŽit a rozvíjet zděděné přírodní, ku|turní, hmotné a duchovní bohatství, řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, jako součást rodiny evropských a světových demokracií.

58 UTB



3.1.2 ZAKIADNI USTANOVENI Česká repub|ika je charakterizována především jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, zaloŽený na ústě k právům a povinnostem č|ověka a občana.

Veškerá státní moc je svěřena |idu prostřednictvím moci zákonodárné,

výkonné a soudní, které požívajívysokou míru samostatnosti a nezávis|osti mezi sebou navzájem. Ústava upravuje výkon státní moci prostřednictvím těchto orgánů, nicméně připouští rovněŽ přímý výkon státní moci a to formou referenda. Případy' kdy se můŽe referendum konat, musí však stanovit ústavnízákon. Dalšíze zák|adnich ustanovení je úprava zásady, že kaŽdý občan můŽe činit to, co není zákonem zakázáno a naopak nikdo nesmí být nucen k tomu, co zákon neuk|ádá. K ochraně svých vlastních občanůje pak ústavně zakotvena zásada, Že nikdo nemůŽe být proti své vůli zbaven státního občanství.Nabývání a pozbývání státního občanstvíjestanoveno zákonem.

Ve svých zák|adních ustanoveních ústava stanoví, že územírepub|iky tvoří nedí|ný celek, hranice státu mohou být měněny rovněŽ pouze ústavním zákonem.

Zah|avni město Českérepubliky pak Ústava stanoví Prahu' Ústava dá|e vymezuje státní symboly, kteýmijsou ve|ký a ma|ý státní znak, státní barvy, státní v|ajku, státní pečeť,státní hymnu a v|ajku presidenta republiky.

Pod|e ústavy se Česká repub|ika členína obce, jenŽ jsou zák|adními územně samosprávními ce|ky' obce jsou vŽdy součástívyššíhoúzemně samosprávního ce|ku a to kraje' obce jsou spravovány veleným zastupite|stvem, jehoŽ funkčníobdobí je čtyř|eté.Zastupite|stva jsou oprávněna vydávat v mezích své působnosti obecně záv azné vyh |ášky. 3. ]

.3

zLrol,iopÁnxÁ ptoc

l rccnurtwÍ pnocns

Nejvyššímorgánem zákonodárné moci je Par|ament Českérepub|iky' kteý je tvořen dvěma komorami a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Pos|anecká sněmovna má 200 poslanců, kteříjsou voleni na období čtyř let tajným h|asováním na zák|adě všeobecného, rovného a příméhovolebního práva a to systémem poměrného zastoupení. Vo|iči odevzdávají své h|asy pro politické strana, niko|iv pro jednot|ivé kandidáty. Poměrem získaných hlasů mezi jednot|ivými stranami Se určuje počet zvo|ených kandidátů z kandidátních listin před|oŽených předem jednot|ivými politickými stranami.



59

Aktivní-vo|ební právo (právo volit) do Poslanecké sněmovny má každý občan Ceské repub|iky, která dosáhl nejpozději v den voleb věku 18 |et. Pasivní vo|ební právo (být zvo|en) do Pos|anecké sněmovny má kaŽdý občan repub|iky, kteý dosáhl věku 21 |et' Zvo|ený poslanec skládá Ústavou předepsaný s|ib věrnosti České republice, jehoŽ odmítnutímnebo jeho s|oŽením s výhradou mandát pos|ance zaniká. Pos|anecká sněmovna můŽe bát rozpuštěna z důvodůtaxativně uvedených v Ústavě, přičemŽ toto právo přís|ušípresidentu repub|iky. Senát má 81 senátorů, kteříjsou vo|ení na období šesti |et. Vo|by do senátu se však konají kaŽdé dva roky, kdy se vo|í jedna třetina senátorů. Vo|by jsou tajné, na zák|adě všeobecného, rovného a přímého vo|ebního práva avšak probíhajína zák|adě tzv' většinového systému, při němŽ vo|iči vo|í jednot|ivé kandidáty. Zvo|en je ten kandidát, kteý v přís|ušnémvo|ebním obvodě získa| nejvíce h|asů' Aktivní vo|ební právo do Senátu je stanoveno rovněž na 18 let, pasivní vo|ební .právo je pak omezeno věkem 40 |et. Zvo|ení senátoři sk|ádají rovněŽ Ustavou předepsaný s|ib. Na rozdí| od Pos|anecké sněmovny Senát nemůŽe být rozpuštěn, neboť mu mimo jiné příslušídů|eŽitéoprávnění spočívající v tom, že mŮže na návrh v|ády přijmout v neodk|adné věci zákonné opatření, které však musí být schvá|eno na nejbliŽší schůzi Pos|anecké sněmovny, jinak pozbyvá platnosti.

Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně, nemohou se dát zastupovat a to ani jiným pos|ancem nebo senátorem, v souvis|osti s výkonem svého mandátu nejsou vázáni žádnými příkazy a to ani

stranickými pokyny v souvislosti s jejich č|enstvímv těchto stranách' Ústava zaručuje pos|ancům i senátorům imunitu, coŽ mimo jiné znamená, že nemohou byt trestně stíháni, pokud k tomu přís|ušná komora Par|amentu nedá souhlas.

Na rozdí| od senátorů mají pos|anci vůčiv|ádě nebo jejím č|enůmprávo interpelace ve věcech jejich působnosti. Přís|ušnýčlen v|ády je povinen

odpovědět na jejich otázky ve |hůtě třiceti dnů.

Parlament' jako nejvyššízákonodárný orgán projednává a přijimá zákony. Legis|ativní iniciativu tj. podávání návrhů zákonů mají jednot|iví pos|anci, skupiny pos|anců, Senát, vláda a zastupite|stvo vyššíhoúzemníhoce|ku. Jednot|iví občanétuto |egis|ativní iniciativu nemají, své návrhy jsou však oprávnění podávat prostřednictví výše uvedených subjektů, nejčastěji posIanců.

Návrhy zákonů jsou předk|ádány Pos|anecké sněmovně, která je předkládá

v|ádě, resp. |egis|ativní radě v|ády k vyjádření. V případě, že zákon Pos|anecká sněmovna schválí návrh zákona, postoupí ho k projednání Senátu. Senát bud' zákon schválí nebo zamítne, nebo vyjádří vů|i se jím nezabývat. V případě, Že Senát návrh zákona zamítne, vrátÍ ho do Poslanecké sněmovny s pozměňovacími návrhy. Pos|anecká sněmovna

ó0 UTB



hlasuje o návrhu zákona, kteý byl Senátem zamítnut znovu a pokud ho schvá|í nadpolovičnívětšina všech zvo|ených pos|anců je zákon přijat. Přtjatý zákon je před|oŽen presidentu repub|iky,

kteý má právo vrátit přijatý

zákon sodůvodněnímdo 15 dnů ode dne, kdy mu by| zákon postoupen' Toto právo mu nepřís|ušíu ústavníchzákonů. JestliŽe vrácený zákon schvá|í nadpo|oviční většina všech pos|anců, je zákon přijat.

Přijaté zákony podepisuje předseda Pos|anecké sněmovny, předseda v|ády a president republiky. Pro p|atnost zákona musí být splněna da|šípodmínka a to vyh|ášení ve Sbírce zákonů Českérepub|iky. Stejný postup platí i pro mezinárodní smlouvy schvá|ené Par|amentem. K tomu, aby se mezinárodní smlouva sta|a součástíplatného právního řádu, musí být schválena stejným postupem jako při přijÍmání zákonů.

o návrzích zákonů se hlasuje v obou komorách Parlamentu. obě komory jsou způsobilé usnášení v případě, že je přítomna alespoň jedna třetina jejÍch č|enů.Kpřijetí usnesení komory je zapotřebí souh|asu nadpo|oviční většiny přítomných pos|anců nebo senátorů (tzv. prostá většina).

Pro přijetí Ústavního zákona a ke schválení mezinárodní sm|ouvy se vyŽaduje schvá|ení třípětinovou většinou všech zvoIených posIanců a třípětinovou většinou přítomných senátorů (tzv. kva|ifikovaná většina) .

Pouze Parlamentu je vyhrazeno rozhodnutí o vyh|ášení vá|ečnéhostavu v případě napadení republiky, v případě p|nění mezinárodních závazků vyplývajícíchze smluv o spo|ečnéobraně proti napadení, nebo k přijetí usnesení o vyh|ášení válečnéhostavu či souh|asu s pobýem cizích vojsk na našem území.K přijetí výše uvedených rozhodnutí je zapotřebí souhlas nadpolovičnívětšiny všech zvolených pos|anců i senátorů'

3.

],4

MoC vÝrotvuÁ

Podle p|atné Ústavy patří mezi výkonné orgány president repub|iky, v|áda a státní zastupitelství. President repub|ikv , jako hlava státu není nikomu odpovědný z výkonu své funkce, nesmí bylzadrŽen ani stíhán pro přestupek nebo trestný čin. Pouze v případě velezrady můŽe být na zák|adě Ža|oby Senátu stíhán před Ustavním Soudem, přičemŽ trest, kteý mu |ze uloŽit je pouze ztráta presidentského úřadu a moŽnost jej znovu nabyt. Návrh na vo|bu presidenta můŽe podat nejméně deset poslanců nebo deset senátorů. Presidenta volí Par|ament na spo|ečnéschůzi obou komor na pěti|eté funkčníobdobí, přičemŽ úřad presidenta je moŽno zastávat pouze po dvě po sobě jdoucí funkčníobdobí.Pasivní volební právo v případě h|avy státu je 40 |et. President se můŽe svého úřadu vzdát, nemůŽe však byt odvo|án. V případě uvolnění úřadu presidenta, tj. vzdáním se funkce, úmrtím,nebo pokud se obě komory Parlamentu usnesou na tom' Že zváŽných důvodů,především



61

zdravotních, nemůŽe president nadále svou funkci vykonávat, vykonávají tuto funkci společně předseda vlády a předseda Pos|anecké sněmovny, popřípadě předseda Senátu, je-|i v té době PosIanecká sněmovna rozpuštěna' President především - zastupuje stát navenek, - svo|ává zasedání Pos|anecké sněmovny, - jmenuje předsedu a da|šíč|eny vlády, - rozpouštíPos|aneckou sněmovnu, - sjednává mezinárodní sm|ouvy, pokud tuto pravomoc nepřenes| na :

v|ádu,

- je vrchním ve|ite|em ozbrojených si|, jmenuje a povyšuje generály, - pověřuje a odvo|ává vedoucí zastupitelských misí v zahraničí, - přijímá vedoucí zahraničníchzastupite|ských misí, - jmenuje soudce, - jmenuje představite|e Bankovní rady Českénárodní banky -

a Nejvyššíhokontrolního úřadu' propůjčujea udě|uje státní vyznamenání, vyh|ašuje vo|by do Pos|anecké sněmovny a do Senátu.

President má právo udě|ovat amnestii' je oprávněn účastnitse jednání schůzíobou komor Par|amentu, jejich výborů a komisí jakož i jednání v|ády. Kdykoliv o to poŽádá musí mu být udě|eno s|ovo. Vláda je nejvyššímkolektivním orgánem státní moci, kteý řídía kontro|uje státni aparát. Vláda sestává z předsedy (premiéra), místopředsedů a ministrů. Jednot|ivé č|eny vlády jmenuje do funkcí president repub|iky, ti pak sk|ádají do jeho rukou Ústavou předepsaný s|ib. Do rukou presidenta také podává předseda v|ády demisi a ti i za ostatní č|eny v|ády v případě vyslovení nedůvěry v|ádě ze strany Pos|anecké sněmovny, které je ze své činnosti odpovědna a dá|e po par|amentních vo|bách a to po ustavujícíschůzi nově zvo|ené Pos|anecké sněmovny. V případě ' Že by vláda odmít|a demisi podat, president ji odvolá'

Vláda rozhoduje jako ko|ektivní orgán, k přijetí usnesení se zapotřebí souh|asu nadpolovičnívětšiny všech č|enůvlády. V|áda je rovněŽ

oprávněna vydávat v|ádní na(ízení,jako prováděci předpisy k jednot|ivým zákonům. K jejich p|atnostije třeba jejich zveřejnění ve Sbírce zákonů ČR. Jednot|iví ministři jako č|enovév|ády řídíresorty v jejichŽ če|e stojí' Ministerstva jsou zřizována zákonem, kteý stanoví rozsah řídící působnosti v jednot|ivých odvětvích národního hospodářství a správy. Ministerstva vydávají vyhlášky, jako obecně závazné předpisy k jednot|ivým zákonům, přičemŽ k jejich p|atnosti je zapotřebí zvěřejnění ve Sbírce zákonů ČR.

Státní zastupite|ství iako součást výkonné moci je pověřeno především zastupováním Ža|ob v trestním řízení. Ved|e toho můŽe být pověřeno vykonávat i dalšíúkoly, stanoví-|i tak zákon.

t

62 UTB



Zákon o státním zastupitelství stanoví, Že se zřizuje státní zastupite|stvÍ jako soustava úřadůstátu určených k zastupování státu v případech určených zákonem.

Tuto soustavu tvoří: Nejvyššístátní zastupitelství, vrchní státní zastupite|ství, krajské a okresní státní zastupite|ství. Státní zastupite|ství tak představuje decentra|izovanou strukturu zastupite|ství u jednotlivých soudů'

3.].5 MOC SOUDNI Moc soudní vedle moci zákonodárné a výkonné je da|šímocí ve státě. Soudnictví je svěřeno zv|áštnísoustavě orgánů, oddě|ené od ostatních, přičemŽ ústava zdŮrazňuje jejich nezávis|ost. Soudní moc není ve své činnosti odpovědna žádnéjiné moci, ať jiŽ zákonodárné nebo výkonné.

Ustavou je rovněŽ akceptována nezávis|ost výkonu soudcovské funkce, nestrannost soudců nesmí nikdo ohroŽovat a do jejich činnosti zasahovat. Soudce z tohoto důvodu nesmí být senátorem nebo poslancem, nesmí mít Žádnou funkci ve veřejné správě ani vykonávat řadu činností. Soudcem z povo|ání se můŽe stát bezúhonný občan, kteý má ukončeno vysokoškolsképrávnické vzdělání, vykonal praxi justičníhočekate|e a sloŽil odbornou justičnízkoušku. Soudci jsou jmenování presidentem republiky bez časovéhoomezení doby výkonu své funkce. Soudci rozhodují bud' samostatně jako samosoudci, nebo v senátech, přičemŽ přísedícíu okresních soudů mohou být i laikové a to při projednávání pracovně právních a někteých trestných činů'

Soustavu soudů tvoří Nejvyššísoud, Nejvyššísprávní soud, Vrchní soudy, krajské a okresní soudy. Nejvyššísoud má sídlo v Brně, vrchní soudy pak v Praze a Olomouci. Ústavní soud Českérepub|iky je zce|a samostatnou s|oŽkou soudní organizace, kteý dohlíŽína dodrŽování ústavnosti. NejzávaŽnější pravomocíje rozhodování o zrušení zákonů nebo jiných právních předpisů, jsou-|i V rozporu s Ústavou, ústavnímzákonem nebo mezinárodní smlouvou.

Soudy jsou povo|ány

k

tomu, aby zákonem stanoveným způsobem

poskytova|y ochranu právům a rozhodova|y o vině a trestu za trestné činy.

Všichni účastnícimají před soudem rovná práva, jednání před soudem je ústní,až na stanovené výjimky veřejné, rozsudky se vyhlašujíveřejně,

jménem repub|iky.

V civi|ním i trestním řÍzeni p|atí zásady dvojinstančnosti, coŽ znamená, Že pokud je věc rozhodnuta u soudu prvni instance, odvolání proti tomuto rozhodnutí přís|ušísoudu druhé instance. obecně p|atí, Že soudem prvního stupně je soud okresní a odvo|acím soudem pak soud krajský. V zákonem stanovených případech rozhoduje jako soud první instance soud krajský, odvolacim soudem je pak vrchní soud. Nejvyššísoud pak rozhoduje především v řízeních o mimořádných opravných prostředcích.



63

3.1.6 xrlwŠŠÍ rotvrnottvÍ ÚŘ'4p Nejvyššíkontro|ní úřad je nezávis|ým orgánem vykonávajícím kontro|u hospodaření se státním majetkem a finančnímiprostředky, kontro|u závěrečného účtuČeskérepub|iky a p|nění státního rozpočtu, hospodaření s prostředky poskytnutými ze zahraničí,vydávání a umořování státních cenných papírůa zadávání státních zakázek.

Výsledky své kontro|ní činnosti předk|ádá Pos|anecké sněmovně.

3,1'7 ČnsruÍtvÁnonllÍ BANKA Ceská národní banka je ústředníbankou státu. Zabezpečuje především stabi|itu měny, určuje měnovou po|itiku, vydává bankovky a mince, řídí peněŽní oběh, p|atební styk a zúčtováníbank, vykonává bankovní dohled nad bankovní činností,vede účtyostatních komerčníchbank a přijímá jejich vk|ady, provádí operace v devizovém hospodářství, určuje kurz českéměny k cizím měnám a pečuje o bezpečnéfungování a účelnýrozvoj bankovního systému státu.

3.

1.8

UZEIzINI SAMOSPRAVA

Ústava vymezuje Českou republiku jako jednotný stát. Území repub|iky se č|enína samosprávné územníce|ky, kteýmijsou :

a) obce, jako zák|adní územnísamosprávné ce|ky, které spravují své zá|eŽitosti jednak samostatně v rámci samosprávné působnosti, jednak vykonávají státní správu v rozsahu stanoveném zvláštními zákony v tzv. přenesené působnosti. obce jsou samostatně spravovány zastupite|stvy, jejíŽ č|enovéjsou vo|eni tajným h|asováním na zák|adě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. V mezích své působnosti mohou zastupite|stva vydávat obecně závazné vyh|ášky. Formou samosprávy je také místníreferendum, které je zakotveno v zákoně o volbách do zastupite|stev v obcích a místnímreferendu.

b)kraje, jako vyššíúzemně správní ce|ky.

Jako vyššíúzemněsprávní celky byly ústavnémzákonem vytvořeny kraje, kteých je celkem čtrnáct.V sou|adu s ústavou jsou samostatně spravovány krajským i zastu piteIstvy.

64 UTB



4 OCHRANA LIDSKYCH PRAV Začleňováním Českérepub|iky do soustavy evropských států a v souvis|osti s tím i sb|iŽováním českéhoa evropského právního řádu se stá|e většípozornost věnuje prob|ematice lidských práv a její ochraně.

Lidská práva jsou právy jednot|ivců, tedy fysických osob, přičemŽ rovněŽ

práva národnostnÍch menšin jsou povaŽována za práva individuální a ne ko|ektivní.Mezi základní práva a svobody jsou také řazena některá práva právnických osob jako jsou církve, náboŽenské spo|ečnosti, politické strany a hnutí a odborové organizace.

DodrŽování zák|adních práv a svobod zajišťujíjednot|ivé státy soustavou právních' ekonomických a sociálních opatření a prostředků. Jejich ústavní a mezinárodní ochrana je poskytována tehdy, kdyŽ stát rozhodnutím prostřednictvím svých orgánů poruši| zák|adní právo nebo svobodu fysické osoby.

Přeh|ed zák|adních lidských práv

a svobod je uveden v Ústavě

České republiky č' 111993 Sb., a svobod vyh|ášené pod č. 211993 sb. a v ratifikovaných a vyh|ášených mezinárodních sm|ouvách o lidských právech a zák|adních svobodách, kteými je Česká repub|ika vázána, přičemŽ tyto mají přednost před zákonem.

v Listině základních práv

ochrana |idských práv je také jedním z hlavních cí|ůorganizace spojených národů, přičemŽ jako počátek internaciona|izace lidských práv je moŽno spatřovat jiŽ jejich uvedení v Atlantické chartě. Lidská práva a jejich ochrana pak nacházejí své vyjádření i v da|ších dokumentech jako jsou ZávěreÓný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z He|sinek, týo zásady byly potvrzeny a konkretizovány na konferencích KBSE Ve Vídni a v Kodani' DodrŽování základních principů z těchto dokumentů s|eduje nev|ádní organizace Mezinárodní helsinská federace pro |idská práva. v Našírepub|ice se prob|ematikou |idských práv zabývají např. Český helsinský výbor, Dokumentačnístředisko pro |idská práva a SdruŽeníAmnesty Internationa| v Českérepublice.

Česká republika převza|a při svém vzniku všechna práva a povinnosti z předchozich uzavřených mezinárodních smluv s tím, Že tyto budou promítnuty do vnitrostátního zákonodárství' ByIa-|i totiŽ mezinárodní smIouva obsahující závazky k ochraně práv svobod vyhlášena Ve Sbírce zákonů, je obecně závazná' Kontro|u dodrŽování těchto smluv provádí například Výbor pro lidská práva, Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva, Výbor pro odstranění diskriminace Žen' Výbor pro práva dítěte, generá|ní tajemník Rady Evropy, UNESCO, Mezinárodní organizace práce, organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (oBSE)' Vysoký komisař Spojených národů pro uprch|íky a Vysoký komisař Spojených národů pro lidská práva se síd|em v Ženevě' Tyto organizace doh|íŽíi na střety mezinárodních závazků s právními normami jednot|ivých států, přičemŽ je vŽdy aplikován výklad pro jednotlivce příznivější.Při sporném výk|adu přís|ušítento Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu a Evropskému soudu pro lidská práva.



65

Práva obsaŽená v mezinárodních smlouvách o |idských právech lze rozdě|it

do tří skupin:

-

abso|utní |idská práva, která nesmějí být porušována ani za vá|ky nebo

jiné mimořádné situace (právo na Život, nebýt mučen či drŽen

v otroctví), minimální práva (týkajícíse postavení a práv v trestním řízení), podmíněná práva (.;ejich výkon můŽe byt omezen zákonem, napřík|ad z důvodu veřejného zájmu).

V Českérepub|ice je ochrana |idských práv zajišt'ována nezávis|ými soudy, navíc jsou pod ochranou ústavníhosoudu. K Ustavnímu soudu se můŽe obrátit se stíŽnostífysická či právnická osoba, nebo po|itická strana či hnutí a to v zákonem stanovené lhůtě, zpravid|a šedesát dnů od zákonem stanovené skutečnosti' Podmínkou je, Že přijednání u Ústavního

soudu musí být účastníkpovinně zastoupen advokátem nebo

notářem. Rozhodovací činnost tohoto soudu končívětšinou tzv. ústavnímnálezem. které jsou publikovány.

Da|šímve|mi výrazným způsobem se demokratické prvky v našem státě posílily zřízením institutu Veřejného ochránce práv' Do jeho pravomocí patří

ochrana osob předjednáním úřadů,pokud jsou v rozporu s právem a neodpovídají demokratickým principům právního státu'

Jeho působnost se vztahuje na orgány státní správy, po|icii, armádu, okresní úřady, a obce při výkonu státní správa. Do jeho působnosti však nespadá kontro|a Par|amentu, presidenta repub|iky, v|ády, soudů, státních zastupite|ství, Nejvyššího kontro|ního úřadu, zpravodajských s|uŽeb a vyšetřovate|ů po|icie. Přesto, Že nemá zákonodárnou íniciativu, můŽe doporučovat, především na zák|adě své kontro|ní činnosti, změnu nebo zrušení právních předpisů. Za svou činnost odpovídá Pos|anecké sněmovně, která předk|ádá zprávu o své činnosti za uplynulý rok a kterou rovněŽ vhodným způsobem zveřejňuje.

I

66 UTB



5 LISTINA ZÎ
Dů|eŽitou prob|ematikou ústavníhopráva je zakotvení základních práv svobod občanů.Úprava zák|adních práv a svobod občanůvymezuje jak

moŽnosti jednot|ivce chráněné před zásahy státní moci, tak i moŽnosti jednot|ivce podí|et se na správě věcí veřejných.

Ústavní úprava vztahu veřejné moci a jednot|ivce tvoříjádro naprosté většiny ústav. Ustava našírepubliky v tomto směru není výjimkou, i kdyŽ sama přitom přímo tuto prob|ematiku neřešÍ' Listina zák|adních práv a svobod není součástí ústavy, nýbrž součástíÚstavního pořádku Českérepub|iky. Tento stav nic nemění na právní povaze úpravy zák|adních práv a svobod, s|oŽitějšízůstává pouze prob|ém při jejich interpretaci' Listina základních práv a svobod především zaručuje, Že zák|adní práva a svobody jsou nezadate|né, nezcizitelné, nepromlčite|né a nezrušite|né a to pro všechny osoby pohlaví, barvy p|eti, rasy, jazyka, náboŽenství či víry' po|itického přesvědčení'majetku či národnostního nebo sociálního původu.

Mezi zák|adními lidskými právy je především deklarováno právo na Život

s tím, Že nikdo nesmí byt zbaven Života a Že trest smrtije nepřÍpustný.

Dá|e zaručuje nedotknute|nost osoby a jejího soukromí a osobní svobodu, která můŽe omezena jen zdůvodůstanovených zákonem a způsobem, kteý zákon stanoví (zadržením,zatčením,vzetím do vazby nebo drŽením v ústavní péči),dá|e ochranu Iidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti, jména, soukromého a rodinného Života, obyd|í a |istovního tajemství. Státní moc můŽe do základních práv s svobod zasáhnout jen:

-

zákonem )např. pod|e trestního řádu), v případech, které zákon stanoví (při důvodném podezření, někde nachází věc dů|eŽitá pro trestní řízení), v mezích, které zákon stanoví (např. písemný příkaz soudce), způsobem, kteý zákot:r stanoví (např. příkaz k proh|ídce)'

Že se

Listina zakotvuje právo vlastnit majetek, nebot' v|astnictví je chápáno jako předpoklad svobody a rozvoje jednotlivce a zák|ad jeho soukromé iniciativy, přičemŽ všem druhům vlastnictvíje poskýována stejná zákonná ochrana' Chráněna je rovněŽ svoboda pohybu a pobytu, která je občanůmpřiznána bez omezení' Jedná se o zák|adní svobodu úzce související s právem na svobodnou vo|bu povo|ání, podnikánÍ, právem na vzdě|ání, v|astnictví a svobodou vyznání' Svoboda myšlení, svědomí náboŽenského vyznání, vědeckého bádání

lr

ll



67

a umě|ecké tvorby zahrnují libovolné formy světového názoru včetně atheismu.

Pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo náboŽenským vyznáním nesmí být občan nucen vykonávat vojenskou s|uŽbu (vizzákon o náhradní civilní s|uŽbě)' Listina se pak dá|e zaměřuje na práva po|itická, hospodářská, sociální a ku|turní, práva národnostních a etnických menšin a na soudní a jinou právní ochranu.

Mezi politickými právy se především jedná o svobodu projevu a právo na informace, cenzuru výs|ovně prohlašuje za nepřípustnou' Zaručuje i petičníprávo, tedy právo obracet Se se stíŽnostmi a návrhy na státní orgány a orgány územní samosprávy. Adresáti této povinnosti jsou povinni upravit způsob přijímání, projednávání a vyřizování petic.

ShromaŽd'ovací právo umoŽňuje projevit svůj názor nebo stanovisko prostřednictvím shromáŽdění přičemŽ pouze zákon o právu shromaŽd'ovacím můŽe toto právo omezit, přičemŽ stanoví pravid|a pro konání shromáŽdění,stejně jako podmínky pro jejich zákaz či rozpuštění'

občanéSe také mohou sdruŽovat Ve spo|cích, spo|ečnostech, nebo v politických stranách. Právo sdruŽovat se v po|itických stranách můŽe být omezeno soudcům a prokurátorům, nebo určitým skupinám zaměstnanců veřejné správy.

Mezi dů|eŽitá politická práva patří také právo podí|et Se na správě věcí

veřejných a to bud'přímo, nebo prostřednictvím svých volených zástupců.

Toto právo je vyjádřeno moŽnostmi: - h|asovat v ce|ostátním nebo místnímreferendu, - volit v par|amentních a komuná|ních vo|bách, - rovného přístupu k voleným a jiným veřejným funkcím' Vo|ební právo je všeobecnéa rovné a vykonává se tajným hlasováním.

Mezi hospodářská, sociá|ní a ku|turní práva patří především právo

na

v odborech, právo na stávku a spraved|ivou odměnu za práci. Zahrnuje i úpravu zv|áštních pracovních podmínek Žen, m|adistvých, zdravotně postiŽených včetně zabezpečeníobčanů svobodnou vo|bu povo|ání, právo na sdruŽování se

ve stáří a nemoci'

Listina rovněŽ zmiňuje práva na soudní a jinou právní ochranu, jeŽ spočívá především V tom, že je zaručena moŽnost domáhat s stanoveným postupem svého práva u soudu, nebo jiného orgánu.

Listina zák|adních práv a svobod vyjadřuje zák|ad, na kterém mají být základní zásady budovány. Yychází z myšlenky, že tato práva a svobody nepochází z vů|e státu, kteý je můŽe pouze zakotvit. Jejich zák|ad vychází ze skutečnosti, Že |idská bytost, Sama o sobě, faktem své existence je nadána souborem určitých práv.

68 UTB



Východiska úpravy základních práv a svobod Se mohou v jednotlivých státech od|išovat, neboť neexistuje obecně uznaný výčet |idských práv, kteý by moh| být označen jako vyčerpávajícípodstatu existence |idské bytosti v |idské

společnosti.

Jako součást právního řádu Českérepub|iky jsou přís|ušná ustanovení mezinárodních sm|uv o |idských právech a zák|adních svobodách p|atná jak pro

jednot|ivce, tak i pro soudní orgány'odlišnou povahu má úprava postavení orgánů zřízených těmito sm|ouvami pro ochranu těchto práv. Tato ustanovení jsou součástímezinárodního práva a jednot|ivci se jich mohou dovo|ávat proti našemu státu jako subjektu mezinárodního práva, kteý porušuje závazky.

To je dáno především tím, Že přís|ušná mezinárodní sm|ouva předvídá existenci orgánu, kteý na realizaci jejích ustanovení doh|íŽía kontroluje jejich dodrŽování např. Evropský soud .

Týo orgány posuzují nejen stíŽnosti jednotlivců, ale i oznámení států a často působíjako smírčíorgány v těchto sporech' Tyto orgány jsou tvořeny jednot|ivými komisemi, výbory, jeŽ vydávají stanoviska, názory a upozornění, které sice nejsou pro jednotlivé státy závazné, v praxi jsou však většinou respektovány. K nejvýznamnějším pak patří orgány zřízenéEvropskou úm|uvou, jedná Se o Evropskou komisi pro |idská práva a Evropský soud pro |idská práva. Naše repub|ika uzna|a oba tyto orgány a jejich rozhodnutí jsou respektována.

ZákÍady teorie práva 69

UTB ve Z|íně, Fakulta ap|ikované informatiky

Úsrnvn ČesxÉREPUBL|KY Zákon č. 111993

Sb.

USTAVA

ČrsrcÉREPUBL|KY

ze dne 16. prosince 1992 Změna:34711997 Zména' 300/2000 Změna.448l2oo1 Změna.' 395/2001

Sb. Sb'

sb. sb'

Česká národní rada se usnesla na tomto ústavním zákoně:

PREAMBULE My, občanéČeskérepub|iky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českéhostátu,

věrni všem dobným tradicím dávné státnosti zemí Koruny ceské i státnosti českosIovenské,

a

rozvíjet Českou repubíiku V duchu nedotknutelných hodnot |idské důstojnosti a svobody jako v|ast rovnoprávných, svobodných občanů,kteří jsou si vědomi svých povinnostÍ vůČidruhým a zodpovědnosti vůčice|ku, jako svobodný demokratický stát, za|oŽený na právům a na zásadách obcanské spo|ečnosti, jako součást rodiny úctě k |idským evropských a světových demokracií, odhod|áni budovat, chránit

a

odhodtání spo|ečně střeŽit a duchovní bohatství,

a

rozvíjet zděděné přírodní a ku|turní, hmotné

odhod|áni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,

prostřednictvím svých svobodně zvo|ených zástupců přijímáme tuto Ústavu ČeskérepubIiky HLAVA PRVNÍ

Zák|adnÍ ustanovení

Čt.t

Česká repub|ika

je

svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát za|ožený na úctě k právům a svobodám č|ověka a obiana.

(1)

(2) Česká repub|ika dodrŽuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.

70 UTB

ve Zlíně, Faku|ta aplikované

informatiky

Základy :.3-? práva

Čt.z

(1)'

Lid je

zdrojem veškeréstátní moci; vykonává

orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

'1i

prostřednictvím

(2) Ústavní zákon můžestanovit, kdy lid vykonává státní moc přlmo

(3) Státní moc s|ouŽí všem občanůma |ze ji up|atňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanovízákon.

(} Každý občan můŽe činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neuk|ádá. Čt. g

Součástíústavníhopořádku Českérepub|iky

a svobod.

je

Listina zák|adních práv

ct. 4 Zák|adní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Čt. s

Po|itický systém je za|ožen na svobodném a dobrovo|ném vzniku a vo|né soutěži politických stran respektujících zák|adní demokratické principy a odmítajícíchnási|í jako prostředek k prosazování svých zájmŮ. Čt. o

Po|itická rozhodnutí vycházqí z vů|e většiny vyjádřené svobodným

hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin'

Čt.l

stát dbá o šetrnévyuŽívání přírodních zdrojů a

bohatství.

ochranu přírodního

Čt. a

Zaručuje se samospráva územníchsamosprávných ce|ků. Čt. g

(1)Ústava můŽe být dop|ňována či měněna pouzeÚstavními zákony.

(2) Zména podstatných ná|eŽitostí demokratického právního státu je

nepřípustná'


ZákÍady teorie práva

71

(3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohroŽení základů demokratického státu. Čt.to

Vyh|ášené mezinárodní smlouvy' k jejichŽ ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Ceská republika vázána, jsou součástíprávního řádu; stanoví-li mezinárodní sm|ouva něco jiného nežzákon, pouŽije se mezinárodní sm|ouva. Čt. to a

(1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. (2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souh|asu Par|amentu' nestanoví-li ústavnízákon, Že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu. Čt. to o

a

předem informuje Parlament o otázkách souvisejícÍch se závazky vyplývajícímiz členstvÍČeskérepub|iky v mezinárodnÍ organizaci nebo instituci uvedené v Čl. 10 a. (1) Vláda pravidelně

(2)

Komory Parlamentu

se

vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové

mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, kteý stanoví jejich jednací řády'

o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakoŽ i navenek, můŽe svěřit výkon působnosti komor podle odstavce 2 společnému (3) Zákon

orgánu komor.

Čt. tt

Území Českérepubliky tvoří nedílný ce|ek, jehoŽ státní hranice mohou být

měněny jen ústavním zákonem.

Čt, lz (1) Nabývání a pozbývání státního občanstvíČeskérepub|iky stanoví zákon. (2)

Nikdo nemůžebýt proti své vůli zbaven státního občanství. Čt. ts

Hlavním městem Českérepubliky je Praha.

ů

72 UTB

ve Zlíně, Fakulta ap|ikované

ínformatiky

Základy teorte c.a la

d. tq (1) Státními symboly Českérepubliky jsou velký a ma|ý státní znak. státní barvy, státnív|ajka, vlajka prezidenta repub|iky, státní pečet'a státní hymna (2) Státní symbo|y a jejich používáníupraví zákon.

HLAVA DRUHÁ Moc zákonodárná Čt' ts (1) Zákonodárná moc V Českérepub|ice ná|ežíParlamentu.

(2) Parlament a Senátem.

je tvořen dvěma komorami,

a to

Poslaneckou sněmovnou

Čt. to (1 )

Poslanecká sněmovna má 2oo poslanců, kteří jsou vo|eni na dobu čtyř let.

(2)

Senát má 81 senátorů, kteří jsou vo|eni na dobu šesti |et. KaŽdé dva roky

se volí třetina senátorů.

Čt.

ll

(1)Volby do obou komor se konají ve |hůtě pocínajícítřicatým dnem před

up|ynutím vo|ebního období a končícídnem jeho up|ynutí. (2) By|a-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, po jejím rozpuštění.

konají se volby do šedesáti dnů

Čt. ta (1) Vo|by do Pos|anecké sněmovny se konají tajným h|asováním na zák|adě všeobecného, rovného a příméhovo|ebního práva, podle zásad poměrného zastoupení.

do Senátu se konají tajným h|asováním na zák|adě všeobecného, příméhovo|ebního práva, pod|e zásad většinového systému.

(2) Vo|by

rovného a

(3) Právo vo|it má každý občan Českérepub|iky, kteý dosáhl věku 18 |et.

Čt. tg (1) Do Poslanecké sněmovny můŽe být zvo|en kaŽdý občan Českérepubliky, kteý má právo volit a dosáh| věku 21 let.

(2)DoSenátumůŽebýtzvo|enkaŽdýobčanČeskérepub|iky,kteýmáprávo

vo|it a dosáh| věku 40 let.

-

UTB ve Zlíně, Faku|ta apÍikované informatiky


73

(3) Mandát pos|ance nebo senátora vzniká zvo|ením. Čt' zo

DalŠípodmínky výkonu vo|ebního práva' organizaci vo|eb a rozsah soudního přezkumu stanoví zákon. Čt.

zl

Nikdo nemůŽe být současně č|enem obou komor Par|amentu. Čl. zz

(1) S funkcí poslance nebo senátora je neslučite|ný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a da|šífunkce, které stanovízákon. (2) Dnem, kdy se pos|anec nebo senátor uja| úřadu prezidenta repub|iky, nebo dnem, kdy se uja| funkce soudce nebo jiné funkce neslučitelnés funkcí pos|ance nebo senátora, zanikájeho mandát pos|ance nebo senátora. Čt. zs

(1) Pos|anec s|oŽí slib

zúčastní.

(2) Senátor s|oŽí slib

na

první schůzi Poslanecké sněmovny, které se

na první schůzi Senátu' které se zúčastní.

a

senátora zní: .,S|ibuji věrnost Českérepub|ice. Slibuji, Že budu zachovávat její Ústavu azákony. S|ibuji na svou čest, Že svůj mandát (3) S|ib pos|ance

budu vykonávat v zájmu všeho |idu a podle svého nej|epšího vědomí a svědomí.''.

Azq Poslanec nebo senátor se můŽe svého mandátu vzdát prohlášením učiněným osobně na schůzi komory, jejímžje členem. Brání-|i mu V tam závaŽné okolnosti, učinítak způsobem stanoveným zákonem. Čt.zs

Mandát pos|ance nebo senátora zaniká a) odepřením slibu nebo sloŽením s|ibu s výhradou, b) up|ynutím vo|ebního období, c) vzdáním se mandátu, d) ztrátou voIitelnosti, e) u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny, f) vznikem nes|učitelnosti funkcípod|e č|' 22.

rit

Í|

,I rf,

74 UTB


d. za Pos|anci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým s|ibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy. Čl. zz

(1) Poslance ani senátora ne|ze postihnout pro h|asování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech. (2) Za projevy učiněnév Pos|anecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze pos|ance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor pod|éhá jen discip|inární pravomoci komory, jejímŽ je č|enem.

Za

přestupky pos|anec nebo senátor pod|éhá jen disciplínární (3) pravomoci komory, jejímžje č|enem, pokud zákon nestanovÍjinak. (4) Pos|ance ani senátora ne|ze trestně stíhat bez souh|asu komory, jejímžje c|enem. odepře-li komora souhlas, je trestnístíhánínavždy vy|oučeno.

(5) Poslance nebo senátora lze zadžet, jen by|-|i dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Přís|ušný orgán je povinen zadržení íhned oznámit předsedovi komory, jejímžje zadržený č|enem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadrženísouh|as k odevzdání zadrŽeného soudu, je přís|ušný orgán povinen ho propustit. Na své první nás|edujícíschůzikomora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností. Čt'za

i

senátor má právo odepřít svědectví o skutecnostech, které souvis|osti s výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy přesta| být se dozvědě| v poslancem nebo senátorem. Pos|anec

Čt. zg

(1) Poslanecká sněmovna PosIanecké sněmovny.

vo|í a odvo|ává předsedu a místopředsedy

(2) Senát volí a odvo|ává předsedu a místopředsedy Senátu.

Čt. so

(1) Pro vyŠetřenívěci veřejného zájmu můžePoslanecká sněmovna zřídit vyšetřovací komisi, navrhne.|i to nejméně pětina poslanců. (2) Řízení před komisí upraví zákon. Čt. st (1) Komory zřizu1í jako své orgány výbory a komise'

UTB ve Z|íně, Fakulta aplikované informatiky


75

(2) Cinnost výborů a komisí upraví zákon. Čt. sz

Poslanec nebo senátor, kteý je č|enem v|ády' nemůŽe být předsedou či místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani č|enem par|amentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.

Čt. eg

(1) Dojde-|i k rozpuštěníPos|anecké sněmovny, příslušíSenátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyŽadova|y by jinak přijetí zákona' (2) Senátu

vŠaknepřís|ušípřijímat zákonné opatření ve věcech Ústavy,

státního rozpočtu ,

státního závěrečného účtu,

a mezinárodních smluv pod|e čl. 10.

vo|ebního zákona

(3) Zákonné opatření můŽe Senátu navrhnout jen v|áda.

(4) Zákonné opatření Senátu podepisuje předseda Senátu,.'prezident republiky a předseda vlády; vyhlašuje se stejně jako zákony. (5) Zákonné opatření

Senátu musí být schvá|eno Poslaneckou sněmovnou

na její první schůzi. Neschválí-|i je platnosti.

Pos|anecká sněmovna, pozbývá další

Čt. g+

(1) Zasedání komor jsou stálá. Zasedání Poslanecké sněmovny svo|ává prezident repub|iky tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po dni vo|eb; neučiní-litak, sejde se Poslanecká sněmovna třícátý den po dni voleb. (2) Zasedání komory můŽe být usnesením přerušeno. Ce|ková doba, po kterou můŽe být zasedání přerušeno, nesmí překročit sto dvacet dnů V roce. (3)

V

době přerušení zasedání můŽe předseda Poslanecké sněmovny

nebo Senátu svo|at komoru ke schůzi před stanoveným termínem. Učinítak vždy, poŽádá-|i jej o to prezident repub|iky, vláda nebo nejméně pětina č|enů komory.

(4) Zasedání Poslanecké sněmovny období nebo jejím rozpuštěním.

končíup|ynutím jejího volebního

Čt. ss (1) Pos|aneckou sněmovnu můŽe rozpustit prezident republiky, jest|iŽe

76 UTB



a) Poslanecká sněmovna nevys|ovila důvěru nově jmenované v|ádě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny,

b) Pos|anecká sněmovna se neusnese do tří měsícůo vládním návrhu zákona, s jehoŽ projednáním spoji|a v|áda otázku důvěry, c) zasedání Pos|anecké sněmovny bylo přerušeno po dobu de|ší, neŽ je

přípustné, d) Pos|anecká sněmovna neby|a po dobu de|šítří měsícůzpůsobilá se usnášet, ačko|iv neby|o její zasedání přerušeno a ačko|iv byla v té době opakovaně svo|ána ke schůzi. (2) Pos|aneckou sněmovnu ne|ze rozpustit vo|ebního období.

tři měsíce před skončenímjejího

Čt. so

Schůze komor jsou veřejné. Veřejnost můžebyit vy|oučena jen za podmínek stanovených zákonem. Čt'sz (1)

Spo|ečnou schůzi komor svo|ává předseda Pos|anecké sněmovny.

(2)

Pro jednání spo|ecné schůze komor platí jednací řád

Pos|anecké

sněmovny.

Čt. sa (1) Č|en vlády má právo účastnitse schůzíobou komor' jejich výborů a komisí. Udě|í se mu s|ovo, kdyko|iv o to poŽádá.

(2) Č|en vlády je povinen osobně se dostavit do schůze Pos|anecké sněmovny na základě jejího usnesení. To p|atí i o schůzi výboru, komise nebo vyšetřovací komise, kde však se člen v|ády můŽe dát zastupovat svým náměstkem nebo jiným členem vlády, není-li výslovně požadována jeho osobní úÓast.

cr.39 (1) Komory svých č|enů.

jsou

způsobi|é se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny

(2) K přijetí usnesení komory je třeba souh|asu nadpolovičnívětšiny přítomných pos|anců nebo senátorů, nestanoví-li Ustava jinak'

a

přijetí usnesení o souh|asu s vysláním ozbrojených si| Českérepub|iky mimo Území České republiky nebo s pobytem ozbropných si| jiných států na Území České repub|iky, jakoŽ i k přijetí usnesení o úcasti Ceské repub|iky V obranných systémech mezinárodní organizace, jížje Česká repub|ika č|enem, je třeba (3)

K přijetí usnesení o vyh|ášení válečnéhostavu

k

-E


Základy teorie práva 77

souhlasu nadpolovičnívětšiny všech poslanců a nadpolovičnívětšiny všech senátorů'

(4) K přijetí ústavního zákona a souh|asu k ratifikaci mezinárodní sm|ouvy uvedené v č|. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech pos|anců a třípětinovévětŠinypřítomných senátorů'

U. qo

K

a

o

zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakoŽ inavenek azákona o jednacím řádu Senátu je třeba, aby byl schválen Pos|aneckou sněmovnou a Senátem. přijetÍ vo|ebního zákona

zákona

clrqt (1) Návrhy zákonů se podávají Posíaneckésněmovně'

(2) Návrh zákona můŽe podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupite|stvo vyššíhoúzemníhosamosprávného ce|ku.

Čt.lz (1) Návrh podává v|áda.

zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného úctu

(2) Tyto návrhy projednává na PosIanecká sněmovna.

veřejné schůzi a usnáší se o ních jen Čt. +s

(1) Par|ament rozhoduje o vyhlášení vá|ečnéhostavu, je-li Česká repub|ika napadena, nebo je-|i třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o spo|ečné

obraně proti napadení.

o

(2) Par|ament rozhoduje účastiČeskérepub|iky v obranných systémech mezinárodní organizae.e, jížjeČeská republika c|enem. (3) Parlament vyslovuje souhlas

a) s vys|áním ozbrojených síl Českérepubliky mimo územíČeskérepubliky, b) s pobytem ozbrojených si| jiných států na územíČeskérepubliky, nejsou-|i taková rozhodnutí vyhrazena v|ádě.

rozhoduje o vys|ání ozbrojených si| Českérepub|iky mimo území " (4) V|áda repub|iky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na územíČeskérepub|iky, České

a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o a) p|nění závazkŮ zmezinárodních smluv o spo|ečnéobraně proti napadení, b) účastna mírových operacích pod|e rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Ceská republika členem, a to se souhlasem přijímajícíhostátu,

78 UTB

ve Zlíně, Faku|ta aplikované informatiky

c) účastna záchranných nebo eko|ogických havári ích'


pracích při Žive|ních pohromách,

průmys|ových

(5) Vláda dále rozhoduje

a) o průjezdu ozbrojených si| jiných států přes územíČeskérepubliky nebo o jejich pře|etu nad územímČeskérepub|iky, b) o účastiozbrojených si| Českérepub|iky na vojenských cvičeníchmimo Území Českérepub|iky a o účastiozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeníchna územíČeskérepub|iky.

(6) o rozhodnutích podle odstavců 4 a 5 ínformuje vláda neprod|eně obě komory Par|amentu' Parlament můŽe rozhodnutí v|ády zrušit; ke zrušení rozhodnutí vlády postačuje nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté

,lr

ii i;i

ll

lll

li

nadpo|oviční většinou všech č|enůkomory.

qq

d.

(1) Vláda má právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů.

(2) Nevyjádří-|i se vláda do třiceti dnů od doby, kdy

doručen, platí, Že se vyjádřila kladně.

je

t

jí byl

návrh zákona

aby

(3) V|áda oprávněna žádat, Pos|anecká sněmovna skončila projednávání vládního návrhu zákona do tří měsícůod jeho předloŽení, pokud s tím vláda spojí Žádost o vyslovení důvěry.

Čl' +s

Návrh zákona, se kteým Poslanecká sněmovna vys|ovila souhlas, postoupí Poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečnéhoodkladu. Čt. +o

(1) Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti dnů od jeho postoupení'

Senát svým usnesením návrh zákona schvá|í nebo zamítne nebo vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy anebo vyjádří vů|i nezabývat (2)

se jím.

(3) Jest|iže se zákona přijat.

Senát nevyjádří ve

|hůtě pod|e odstavce 1, p|atí, že )e návrh

Čt.

ll o

(1) Jest|iŽe Senát návrh zákona zamítne, h|asuje něm Pos|anecká jest|iŽe je schvá|en nadpo|ovíční sněmovna znovu. Návrh zákona je přijat, většinou všech pos|anců'


Základy teoríe práva 79

(2) Jest|iŽe Senát návrh zákona vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, h|asuje o něm Pos|anecká sněmovna ve znění schvá|eném Senátem. Jejím usnesením je návrh zákona přijat.

(3) JestliŽe Poslanecká sněmovna neschvá|í návrh zákona ve znění schváleném Senátem, hlasuje znovu o návrhu zákona ve znění, ve kterém by| postoupen Senátu. Návrh zákona je přijat, jest|iŽe je schválen nadpo|oviční

většinou všech pos|anců.

(4) Pozměňovací návrhy nejsou při projednávání zamítnutého nebo

vráceného návrhu zákona v Pos|anecké sněmovně přípustné. Čl. +a Jest|iŽe Senát vyjádří vů|i nezabývat návrh zákona přijat.

se

návrhem zákona, je tímto usnesením

Čt. ag

K ratifikaci mezinárodních smIuv práva a povinnosti osob, upravujících a) b) spojeneckých, mírových a jiných politických, c) z nichŽ vzniká č|enstvíCeské republiky v mezinárodníorganizaci, d) hospodářských, jeŽ jsou všeobecnépovahy, e) o da|šíchvěcech, jejichŽ úprava je vyhrazena zákonu, je třeba souh|asu obou komor Par|amentu. Čt. so

(1) Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního,s odůvodněnímdo patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen. (2) o vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. JestIiŽe Pos|anecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpolovičnívětšinou všech poslanců, zákon se vyh|ásí' Jinak p|atí, že zákon nebyl přijat.

Čt' st

Přijaté zákony podepisuje předseda PosIanecké sněmovny,

republiky a předseda vlády.

Čl' sz (1) K p|atnosti zákonaje třeba' aby by| vyh|ášen.

(2)Způsob vyh|ášenízákona

a

mezinárodní sm|ouvy stanoví zákon.

prezident

80 UTB


(1) KaŽdý poslanec jejich působnosti.

má právo interpelovat

v|ádu nebo její č|eny ve věcech

(2) |nterpe|ovaní c|enové vlády odpovědí na interpelaci do třiceti dnů ode dne jejího podání.

HLAVA TRETI Moc výkonná Prezident republiky Čt. s+ (1) Prezident republiky je h|avou státu. (2) Prezidenta repub|iky (3) Prezident repub|iky

volí Parlament na spo|ečnéschůzi obou

komor.

neníz výkonu své funkce odpovědný. Čt. ss

Prezident republiky

se

ujímá úřadu s|oŽením slibu. VolebnÍ období

prezidenta repub|iky trvá pět |et

a začínádnem

s|oŽení s|ibu.

Čt. so

Vo|ba se koná v posledních třiceti dnech vo|ebního období úřadujícího prezidenta republiky. Uvolní-|i se úřad prezidenta repub|iky, koná se vo|ba do

třiceti dnů.

Čt' sz

(1) Prezidentem repub|iky můŽe být zvo|en občan, kteý je vo|ite|ný do

Senátu.

(2) Nikdo nemůŽe b1it zvo|en více neŽ dvakrát za sebou.

Čl. se (1) Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně deset pos|anců nebo deset senátorů.

(2) Prezidentem repub|iky je zvo|en kandidát, kteý získa| nadpo|oviční většinu hlasů všech pos|anců i nadpo|ovičnívětšinuh|asů všech senátorů.

a

(3) Nezíská-|i žádný z kandidátů nadpo|oviční většinu hlasů všech pos|anců všech senátorů, koná se do čtrnácti dnů druhé ko|o vo|by.

i i l lr

I

li.

UTB ve Z|íně, Faku|ta aplikované informatiky

Základy teorie práva 8l

(4) Do druhého ko|a postupuje kandidát, kteý získal nejvyššípočet hlasů V Poslanecké sněmovně, a kandidát, kteý získa| nejvyššípočet hlasů v Senátu.

v

(5) Je-|i více kandidátů, kteří získa|i stejný nejvyššípočet hlasů Poslanecké sněmovně, nebo více kandidátů, kteří získa|i stejný nejvyššípočet hlasů v Senátu' sečtou se hlasy odevzdané pro ně v obou komorách' Do druhého kola postupuje kandidát, kteý takto získal nejvyššípočet h|asů. (6) Zvo|en je kandidát, kteý získa| nadpoloviční většinu h|asů přítomných pos|anců i nadpo|oviční větŠinu hlasů přítomných senátorů. (7) Nebyl-|i prezident repub|iky zvo|en ani ve druhém ko|e, koná se do čtrnácti dnů třetí ko|o vo|by, v němŽ je zvo|en ten z kandidátů druhého kola, kteý získa| nadpo|oviční většinu h|asů přítomných pos|anců a senátorů' (8) Neby|-li prezident republiky zvolen ani ve třetím ko|e, konajíse nové vo|by' Čt. sg

(1) Prezident repub|iky

sloŽí slib do rukou

sněmovny na spo|ečnéschůzi obou komor.

předsedy Poslanecké

(2) S|ib prezidenta republiky zní: ''Slibuji věrnost Českérepublice' SIibuji, Že budu zachovávat její Ustavu azákony. S|ibuji na svou čest, Že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho |idu a pod|e svého nejlepšíhovědomí a svědomí.,'. Čt. oo

odmítne-li prezident repub|iky sloŽit s|ib nebo s|ožÍ-|is|ib s výhradou, h|edí se na něho, jako by neby| zvo|en. Čt. ot

Prezident republiky

Poslanecké sněmovny.

se můŽe vzdát svého úřadu do rukou předsedy Čt. oz

Prezident republiky a) jmenuje a odvolává předsedu a da|šíč|eny v|ády a přijímá jejich demisi, odvo|ává v|ádu a přijímá její demisi, b) svo|ává zasedání Pos|anecké sněmovny, c) rozpouštíPos|aneckou sněmovnu, d) pověřuje vládu, jejíŽ demisi přijal nebo kterou odvo|a|, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až dojmenování nové v|ády, e)jmenuje soudce Ustavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy, f)jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššíhosoudu,

82 UTB



g) odpouštía zmrrnuJe tresty uloŽené soudem, nařizuje, aby se trestní nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračova|o, a zah|azuje odsouzení, h) má právo vrátit Par|amentu přijatý zákon s výjimkouzákona ústavního, i) podepisuje zákony, j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššíhokontrolního úřadu, (k)jmenuje č|eny Bankovní rady Českénárodní banky. Čt. og (.í) Prezident repub|iky dále a) zastupuje stát navenek,

b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních sm|uv můŽe přenést na v|ádu nebo s jejím souh|asem na její jednotlivé členy, c)je vrchním velite|em ozbrojených si|' d) přijímá vedoucí zastupite|ských misí, e) pověřuje a odvolává vedoucízastupite|ských misí, f) vyh|ašuje vo|by do Pos|anecké sněmovny a do Senátu, g) jmenuje a povyšuje generály, h) propůjčujea uděluje státní vyznamenání, nezmocní-|i k tomu jíný orgán, i) jmenuje soudce, j) má právo udě|ovat amnestii'

(2) Prezidentovi republiky příslušívykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavnímzákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon. (3) Rozhodnutí prezidenta repub|iky vydané pod|e odstavď 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy v|ády nebo jím pověřeného člena v|ády.

(4) za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyŽaduje spolupodpis předsedy v|ády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá v|áda Čt. o+

(1) Prezident repub|iky

má právo

účastnitse schůzíobou

komor

Par|amentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdyko|iv o to poŽádá.

(2) Prezident repub|iky má právo účastnitse schůzívlády, vyŽáda| si od v|ády a jejích členůzprávy a projednávat s vládou nebo s jejími č|eny atázky, které patří do jejich působnosti.

Čl. os (1) Prezidenta repub|iky ne|ze zadrŽet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní de|ikt.

(2) Prezident repub|iky můŽe být stíhán pro velezradu, a to před Ústavním soudem na zák|adě Žaloby Senátu. Trestem můŽe být ztráta prezidentského úřadu a způsobi|ostijej znovu nabýt.



83

(3) Trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce

prezidenta republiky je navždy vy|oučeno.

Čt. 0o

Uvo|ní-|i se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nes|oŽi| slib, rovněŽ nemůŽe-|i prezident repub|iky svůj úřad ze na tom Poslanecká sněmovna závažných důvodůvykonávat a usnese-|i přís|uší podle 1 písm. a), b), c), d), e), h), i), j), 63 odst. výkon funkcí čl. a Senát, čl. 63 odst' 2 předsedovi v|ády. Předsedovi Pos|anecké sněmovny přís|ušíV době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta repub|iky výkon funkcí prezidenta repub|iky pod|e l|.62 písm. a), b), c), d), e), k); uvolní-|i se úřad prezidenta republiky v době, kdy je Pos|anecká sněmovna rozpuštěna, přís|uŠívýkon těchto funkcí předsedovi Senátu.

se

V|áda Čt. oz (1) V|áda je vrcho|ným orgánem výkonné moci. (2) V|áda

se

sk|ádá z předsedy vlády, místopředsedů v|ády a ministrů' Čl. oa

(1) V|áda je

odpovědna Pos|anecké sněmovně.

(2) Předsedu v|ády jmenuje prezident repub|iky a na jeho návrh jmenuje ostatní č|eny vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. (3) V|áda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Pos|aneckou sněmovnu a poŽádáji o vyslovení důvěry.

(4) Pokud nově jmenovaná v|áda nezíská v Pos|anecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a3. Jest|iŽe ani takto jmenovaná v|áda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Pos|anecké sněmovny. (5) V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvo|ává na návrh předsedy vlády ostatní č|eny vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných

úřadů.

cr. 69 (1) Člen vlády sk|ádá s|ib do rukou prezidenta republiky.

(2) S|ib č|ena v|ády zní: .'Slibuji věrnost Českérepub|ice' Slibuji, že budu ' zachovávat její Ustavu a zákony a uvádět je v Život. S|ibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneuŽiji svého postavení''''

-T84 UTB

ve Zlíně, FakuÍta aplikované

informatiky


cl. 70 Č|en v|ády nesmí vykonávat činnosti, jejichŽ povaha odporuje výkonu jeho funkce. Podrobnosti stanoví zákon.

Čl.ll V|áda můŽe před|oŽit Pos|anecké sněmovně Žádost o vys|ovenídůvěry.

Čt.lz (1) Poslanecká sněmovna můŽe vys|ovit v|ádě nedůvěru.

na vys|ovení nedůvěry v|ádě projedná Pos|anecká sněmovna, jen je-li podán písemně nejméně padesáti pos|anci. K přijetí návrhu je třeba (2) Návrh

souh|asu nadpo|oviční většiny všech poslanců. Čt. zg

(1)Předseda v|ády podává demisi do rukou prezidenta repub|iky. ostatní č|enovévlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády.

podá demisi, jest|iže Pos|anecká sněmovna zamít|a její Žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vys|ovila nedůvěru. V|áda podá demisi vždy po ustavujícíschůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny' (2) V|áda

(3) přijme.

Podá-li v|áda demisi pod|e odstavce 2,

prezident repub|iky demisi

Čt.l+ Prezident repub|iky odvo|á č|ena v|ády, jestliŽe to navrhne předseda vlády.

Čl,ls Prezident repub|iky odvolá v|ádu, která nepoda|a demisi, ačko|iv ji byla

povinna podat.

Čt. zo (1) V|áda rozhoduje ve sboru.

(2) K přijetí usnesení vlády členů.

je

třeba souh|asu nadpolovičnívětšiny všech jejích

UTB ve Zlíně, Fakulta ap|ikované informatiky


85

Čt. zz

(1) Předseda v|ády organizuje činnost v|ády, řídíjejí schůze, vystupuje jejím jménem vykonává dalšíčinnosti, které jsou mu svěřeny Ustavou nebo jinými zákony'

a

(2) Předsedu v|ády zastupuje místopředseda v|ády nebo jiný pověřený člen v|ády.

Čl. zg

K provedení zákona a v jeho mezích je

v|áda oprávněna vydávat nařízení. podepisuje předseda NařÍzení v|ády a přís|ušný člen vlády. Čt' zg (1) Ministerstva a pouze zákonem.

jiné správní úřady lze zřídit a jejich

působnost stanovit

(2) Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon. (3) Ministerstva,

jiné správní úřady a orgány územnísamosprávy mohou

na zák|adě a v mezích zákona

zmocněny.

vydávat právní předpisy, jsouJi k tomu zákonem Čt. eo

(1) Státní zastupite|ství zastupuje veřejnou vykonává i dalšíÚkoly, stanoví-|i tak zákon.

Žalobu v

trestním řízení',

(2) Postavení a působnost státního zastupite|ství stanoví zákon.

HLAVA ČwnrÁ Moc soudní Čt' at Soudní moc vykonávajíjménem repub|iky nezávis|é soudy. Čt. az

(.l) Soudci jsou nikdo ohroŽovat.

při výkonu své funkce nezávis|í. Jejich nestrannost nesmí

(2) Soudce ne|ze proti jeho vůli odvo|at nebo přeloŽit k jinému soudu; výjimky vyp|ývajícízejména zkárné odpovědnosti stanoví zákon.

86 UTB



(3) Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, č|ena Parlamentu ani s jakouko|i funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kteými da|šímičinnostmi je výkon soudcovskéiunkce nes|učite|ný. Ústavní soud Čt. ag

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Čt. a+ let.

(1) Ustavní soud se skládá

(2) Soudce Ústavního Senátu'

-

z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu deseti

soudu jmenuje prezident repub|iky se

souh|asem

(3) Soudcem Ustavního soudu můŽe být jmenován bezúhonný občan, kteý je volitelný do Senátu, má vysokoško|ské právnícké vzdě|ání a by| nejméně deset let činný v právníckém povo|ání.

Čt' es (1) S|oženíms|ibu ujímá své funkce.

do

rukou prezidenta republiky se soudce Ústavního soudu

(2) Slib soudce Ústavního soudu zní' ',Slibuji na svou čest a svědomí, Že budu chránit neporušiteInost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se Ústavními zákony a rozhodovat pod|e svého nejlepšíhopřesvěbčení nezávís|e a nestranně.',.

(3) odmítne-|i soudce sloŽit s|ib nebo s|oŽí-li slib s výhradou, h|edí se na něho, jako by neby|jmenován.

Čt' go

(1) Soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu. odepře-|i Senát souh|as, je trestní stíhání navŽdy vyloučeno. (2) Soudce Ústavního soudu lze zadržet jen, by|-|i dopaden při spáchání trestného činu, anebo bezprostředně poté. Přísiušný orgán je povirien zadržení ihned oznámit předsedovi Senátu. Nedá-li předseda Senátu do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženéhosoudu, je přís|ušný orgán povinen ho pr.op-ustit Na své prvnÍ nás|edující schůzi Senát rozhodne o piipuštnosti trestního stíhání s konečnou pIatností' (3) Soudce Ústavního soudu má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl V souvíslosti s výkonem své funkce, a to í poté, kdy přesta|

být soudcem Ústavního soudu.

UTB ve Zlíně, Faku|ta aplikované informatiky

ZákÍady teorie práva 87

cl. 87 (1) Ústavní soud rozhoduje a) o zrušenízákonůnebo jejich jednot|ivých ustanovení ' jsou-|i V rozporu s ústavnímpořádkem, b) o zrušeníjiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou|i v rozporu s ústavnímpořádkem nebo zákonem,

c) o ústavnístížnostiorgánů územnísamosprávy protinezákonnému zásahu státu, d) o ústavnístíŽnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených zák|adních práv a svobod, e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření vo|by poslance nebo senátora,

f)

v

pochybnostech

o

ztrátě vo|ite|nosti a o

nes|učite|nosti výkonu funkcí

pos|ance nebo senátora pod|e čl.25, g) o ústavníŽa|obě Senátu proti prezidentu repub|iky pod|e čl. 65 odst. 2, h) o návrhu prezidenta repub|iky na zrušeníusnesenÍ Pos|anecké sněmovny a Senátu pod|e č|. 66, i) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Ceskou repub|iku závazné, pokud je ne|ze provést jinak, j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti po|itické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony, k) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územnísamosprávy, nepřísluší-lí podle zákona jínémuorgánu' (2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodnÍsm|ouvy pod|e č|. 10a ústavnímpořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůžebýt sm|ouva ratifikována.

a čl. 49 s

(3) Zákon můŽe stanovit, že namísto Ustavního soudu rozhoduje Nejvyšší správní soud a) o zrušeníprávních předpisů nebo jejich jednot|ivých ustanovení, jsou-|i v rozporu se zákonem, b) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územnísamosprávy, nepřís|ušíJípodle zákonajinému orgánu. Čt. sg

(1) Zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení rízenía da|šípravid|a o řízení před Ustavním soudem.

(2) Soudci Ústavního soudu jsou

při

svém rozhodování vázáni pouze

ústavním pořádkem a zákonem podle odstavce 1' Čt. ag

(1) Rozhodnutí Ústavního soudu je vykonate|né, jakmi|e bylo vyh|ášeno způsobem stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonate|nosti nerozhodljinak.

88 UTB


ve Z|íně, Fakulta aplikované informatiky

(2) Vykonate|ná rozhodnutí Ústavního soudu

orgány i osoby.

jsou

závazná pro všechny

(3) Rozhodnutí Ústavního soudu, kteým by| pod|e č|. 87 odst' 2 vys|oven nesou|ad mezinárodní sm|ouvy s ústavnímpořádkem, brání ratifikaci sm|ouvy do doby, neŽ bude nesou|ad odstraněn' Soudy Čt. go

Soudy jsou povo|ány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Čt. gt

(1) Soustavu soudů tvoří NejvyŠšísoud, Nejvyššísprávní soud, vrchní, krajské a okresní soudy. Zákon můŽe stanovit jejich jiné označení. (2) Působnost a organizaci soudů stanoví zákon, Čt. gz

Nejvyššísoud je vrcholným soudním orgánem Ve věcech patřícíchdo pravomoci soudů s výjimkou zá|eŽitostí, o nichŽ rozhoduje Ustavní soud nebo Nejvyššísprávní soud.

Čt. ge

(1) Soudce je jmenován do funkce prezidentem repub|iky bez časového omezení' Své funkce se ujímá s|oŽením s|ibu'

(2) Soudcem

můžebýt jmenován bezúhonný občan, kteý má

vysokoškolské právnické vzdělání. Da|šípředpok|ady

a

postup stanoví zákon.

Čt' ga (1) Zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a s|oŽenÍ' V ostatních případech rozhodují jako samosoudci.

jaké je jeho

(2) Zákon můŽe stanovit, ve kteých věcech a jakým způsobem se na rozhodovánísoudů podí|ejíved|e soudců i dalšíobčané. Čt. gs

a

(1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem mezinárodní smlouvou' je je která součástíprávního řádu; oprávněn posoudit sou|ad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní sm|ouvou.


Záktady teorie práva 89

(2) Dojde-|i soud k závěru, Že zákon,jeho+.má být při řeŠenívěci pouŽito, rozporu s ústavním pořádkem, před|oŽívěc Ústavnímu soudu.

je v

Čl. go (1 )

Všichni účastnÍciřízenímají před soudem rovná práva.

(2) Jednání před soudem je ústnía veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyh|ašuje vŽdy veřejně

HLAVA pÁrÁ Nejvyššíkontro|ní úřad Čt. gz

(1) Nejvyššíkontro|ní Úřad je nezávis|ý orgán. Vykonává hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.

(2) Prezidenta

a

kontro|u

viceprezidenta Nejvyššíhokontro|ního úřadu jmenuje

prezident repub|iky na návrh Poslanecké sněmovny.

(3) Postavení, působnost, organizačnístrukturu

zákon'

a

da|šípodrobnosti stanoví

HLAVA ŠrsrÁ Česká národní banka Čl. gg

(1) Česká národní banka je ústředníbankou státu. H|avním cÍ|em její činnosti je péčeo cenovou stabilitu; do její činnosti |ze zasahovat pouze na zák|adě zákona'

(2) Postavení, působnost a da|šípodrobnosti stanovízákon.

HLAVA SEDMÁ Územní samospráva Čt. gg

se

Česká repub|ika členína obce, které jsou základními územními samosprávnými ce|ky, a kraje, které jsou vyššímiúzemnímisamosprávnými celky. Čl' too (1) Územní samosprávné ce|ky jsou územnímispolečenstvími občanů,která mají právo na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou správními obvody' (2)

obec je vŽdy součástí vyššíhoúzemníhosamosprávného

celku.

90 UTB


(3) Vytvořit zákonem.


nebo zrušit vyššíúzemnísamosprávný ce|ek

|ze jen ústavním

Čl. t ot (1 )

obec je samostatně spravována zastupite|stvem.

(2)

Vyššíúzemnísamosprávný

ce|ek

zastupitelstvem.

je

samostatně spravován

jsou

(3) Územní samosprávné ce|ky veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. (4) Stát můŽe zasahovat do činnosti územníchsamosprávných ce|ků, jen vyžaduje-|i to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným záŘonem.

Čl. toz

(1) Č|enovézastupite|stev jsou vo|eni tajným hlasováním na zák|adě

všeobecného, rovného a příméhovo|ebního práva.

(2) Funkčníobdobí zastupitelstva je čtyřleté'Zákon stanoví' za jakých podmínek se vyh|ásí nové volby zastupite|stva před up|ynutím jeho funkčního

období.

Čt. toa

zrušen

d

toq

(1) Působnost zastupitelstev můŽe být stanovena jen zákonem.

(2) Zastupitelstvo obce rozhoduje Ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupíte|stvu vyššíhoúzemníhosamosprávnéhoce|ku. (3) Zastupitelstva mohou

vyhlášky.

v

mezích své působnosti vydávat obecně závazné Čt.tos

Výkon státní správy

zákon.

lze

svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-|i to



91

HLAVA oSMÁ Přechodná a závěrečná ustanovení Čt. to0

se Česká národní rada stává Pos|aneckou sněmovnou, jejížvolební období skonÓí dnem 6' června 1996. (1) Dnem účinnostitéto Ústavy

(2) Do doby zvolení Senátu pod|e Ústavy vykonává funkce Senátu ProzatímníSenát. ProzatímníSenát se ustaví způsobem, kteryi stanoví ústavní zákon. Do nabytí úcinnosti tohoto zákona vykonává funkce Senátu Pos|anecká sněmovna.

(3) Pos|aneckou sněmovnu podle odstavce 2.

nelze rozpustit, dokud vykonává funkci Senátu

(a) Do přijetí zákonů o jednacím řádu komor komorách pod|e jednacího řádu Českénárodní rady. Čt.

se

postupuje v jednot|ivých

lol

(1) Zákon o vo|bách do Senátu stanoví, jakým způsobem se při prvních vo|bách do Senátu urěí třetina senátorů' jejichŽ volební období bude dvou|eté, a třetina senátorů, jejichž vo|ebníobdobíbude čtyř|eté.

(2) Zasedání Senátu svolá prezident republiky tak, aby by|o zahájeno den po dni vo|eb; neučini|i tak' sejde se Senát třicátý den po

nejpozději třicátý dni voleb.

Čt. tog

V|áda Českérepubliky jmenovaná po vo|bách v roce 1 992 a vykonávající svou funkci ke dni účinnostiUstavy se povaŽuje za v|ádu jmenovanou pod|e této Ústavy.

Čl. tog

Do doby zřízení státního zastupite|ství vykonává jeho funkce prokuratura

Českérepubliky.

Čt. t to

Do 31. prosince 1993 tvoří soustavu soudů téŽ vojenské soudy' Čt. ttt

Soudci všech soudů Českérepub|iky vykonávajícífunkci soudce ke dni nabytí účinnostitéto Ústavy se povaŽují za soudce jmenované pod|e Ústavy České republiky.

92 UTB

Zák|ady teorie práva

ve Z|íně, Fakulta aplikované informatiky

ct. 112 (1) Ústavní pořádek Českérepub|iky tvoří tato Ústava' Listina zák|adních ústavní.zákony přijaté podle této Ústavy a ústavnízákony Národního shromáŽdění Ceskoslovenské repub|iky, Federálního shromáŽdění Českos|ovenskésocia|istické repub|iky a Českénárodní rady upravující státní hranice Českérepub|iky ústavnízákony Českénárodní rady přijaté po 6' červnu 1992'

práv a svobod,

a

Zrušujíse dosavadní Ústava, ústavnízákon o českos|ovenské federaci, úsiavnízákony, které je měnily adoplňova|y,a ústavnízákonČeské (2)

národní rady c. 67l199o Sb', o státních symbolech Ceské repub|iky.

(3) ostatní ústavnízákony p|atné na územíČeskérepub|iky ke dni účinnosti této Ustavy mají sílu zákona.

Čt'l

ts

Tato Ústava nabývá účinnostidnem 1 . |edna 1993. Uhde v.

r.

Klaus v.

r.

! lTD,,a |Ý,,IJ vv

7líná z-,,,lv,

E+!,',!1a , aû,La

7Ál--!ar,!'-, La^lqwy

a*!il,a',anA ia{+caalil.'' ayl,^wvall9,i,,w,il,ql,|\,|

?gE'| ! !a.r!}.!A Aná!!f.L! Ll.' ! l!Y'{ í.'{^L'{lJIl|\,n

!***!a t('v,Jg

nr-4tla Plava

o2 7J

l.!E!A!'

o!'Êl^h FÍ\.Av AA ovvtr,vlJ

Zákon č' 2ii993 Sb. , ,n.,-n-t

lí

UĎl\trĎtrl\l přeelsecirriciva Českérrárodrr í rady ze dne 16. prosince 1992 o V\',h!ášení tlSTlNY ZA=KLADN|e H PR_AV A SVoBoD jako součásii ústavníhopořácjku Ceské repubiiky Změna,, 162i1998 Sb' *

_

J _ "'-_-

Přeejsecjnietvo Českénároeiní raeiy se usnesio takto:

,;(

Fřecisecjrrieivo Ceské rrárodrrí rarjy vyhiašuje LiSTii.jU ZAKLADNlCH PRAV A SVoBoD jako součást ústavníhopořádku Česke repub|iky. I tLl-

U1lue --v.Í.

-í '/l ^ňtlíal LlĎ | ||\A zrrn.lrrDNicH Pi
t rňŤl!tn

Federáirrí shrorrráŽtjěrrí rra

Á.ar.! n í ra r..|t , I^tcil rJLlt | | | cl\J y.

zákiadě

n5nnřr rši{a|nncl !?!-'ár,4;í^ UÁi icivdj|v i iĚvvi ijoitE'i ivo( .',.-!-^.,..ňé+ ^ Dvt ut tuvcll t\JDt zclnL.,l -A|!řň^ tcl. cr t

e

n sVoBoD

rrávrhů Českérrárodní raciy

nřirn-arrr'rn}r vi iiv4Ei iYÚi i

ňlnrrĚt,a v|UYgnq

nrárr vi c.v

:

a

n.rórr v| qY

Sioverrské nl.rňarra Uvva| |a

fiavazujíc na obecně sdíienéhcdnotil lidství a i.ja demokratické a samCIsprávné

+.^-lian *+Xi^h *4*^--1," U OrJt\/g I lClJlUr | | lcll \JlJl,l.

pamět|ivo tr.o{Ích zkušenostíz dob. kd1v |idská práva a základní svobod;v

noěí ',v | |qě|

rlIocli Ylqol|

',|,|A'A+ií+ Vl\icjLicliiU I

nn{|aňnrlánrr Hvl|gvvYq|

nar.|Á!n i iciLaejs

b;'i|5i

|.YI

r]n UV =t!tn'=nnňnní LgiiJtiLvS'vi-i

ii

*ňnlrln isul itu

nrá,' yi clv

ona|ninr''m ryI I I r'rei|ím LlJllll I I ',ěanh voeel OPt-tiEwr

c'lnhnrlnr'rnhlVr/l I ov\JlJ\JL..l

I

tcu rJLtLt.

ňae|zÁ}rn rrrrnhé-aiín rv Iné"nr.{,i rqr vvs a s|avenskéha národa na scbeurčení' vf tq49J rv L= nrárro v vt qY q v90n9r _Y

-i|*^*í..;í..;..''".; Sl PiiPUiiiiiiatjtU L|vÍJLa Ilic áe!l||

a

l>VU'j

Jít ^J-.^',.:.J*-F+; l-''J-!,.ím nano.--í* ?4 tJJu\r vE's^š'lš'll(J z-cl VUU| UUUUUU|iiiV('llElclullll Uii UUPUVEU|iusii .,'o'x; ^F!rr.,| ''ošL..^"Áh^

vyjaciřujíc vůii, at)y

-^ř^.liIa z-clt cr\rilcl

ma-i a{Á{r-. | | rs4-t olatv.

se Česká a Siovenská

inš l.',+-+ hnánn{', 194 LY L\., I tLrrJr tlJlv

Fecjelativrrí Repubiika důstojrrě

+4í \rtt,

usnesio Se Íja této Listině zákiadních pt"áv a svobod:

91 UTE ve Ziíně, Fakuita apiikované informatiky ! i.

Át,a

nnr

7 Á l,la.J,., 4.+.+*ja Lq^rsuy ^ť1,'^ Lvv,tv prava

l-1LAVA řr(Vl\|

rrrí

Cbeená ustanovení

ut.

I

Lidé jsou svobodní a i.ovní v důstojnosti i V právech' Zákiadní pi"áVa svoboeji/ jsou nezadate|né, nezciziteiné, nepi"om|čite|néa nezrušiteíné.

a

Áln I vl.

(1) Stát je zaiažen na demokratických hodnotách a nesmí se Vázat ani na výlučnou ideo|ogii, ani fia náboŽenské vyznání'

(2) Státt.rí i.*|ioc ize uplatňovat jen v případech zákonem, a to způsobem' kteý zákon stanoví.

a V mezích stanovených

(3) i
(.1)Základní práVa

h+nrt., Licl|vy

n!a9i P|gl|'

i.r=r.,!rl Jqz-y^c:'

a

svobody .rínr viIy

. cl

se

zaruČujívšem bez rozdí|u poi.]iaví, rasy,

náhainno}r,í iiciUU.Ei|5Lvi'

nn!i*i+|.,Álra PUiitivi\sjíiU

iiui jiiii'ítU iinÁ|"+a em,'-,ě|^ní i'iiiy.sitjíli'

nái-ociního nebo sociálního půvociu. přísiušnosii k nái.ocinosiní nebo einické mcí]šině,majetku, Í-odu nebo jiného pcstavení. (2) KaŽdý ffiá práVo svobodně i.ozhodovat o své nái"odnosti. Zakazuje Se jakékoli oviivňování tohoto í.ozhodovánía všechny způsoby náilaku směřující k odrrárociňování.

řtikomu nesmí býi způsobena újma na právech pi.o up|aiňováníjeho základních práv a Svobod. (3)

Áls

lel. 1,i'' Dn'.rlnnncl! mnharl h.i4 t t|t|4AAa', \ |/ l Uv|||Il\JoL| |||tJ|tvu 9yt Ll^|clucli |y

z+

Inlilyn a., v inhni'., m*.-í+h -4,|.|+AX é(i^L'i -á|'ara ici o l\.,iiÛ *a iici 4o^l<:uÉ iiig.iuii Jgi

a jen při zaehovárrízék|adníeh prév a svobod.

(2) i'jleze základních pi.áV

a

svobod ífiohou být za podmínek stanovených

,-|+rlni+}r e',ah^z.| !4Á,!a !L|JL|| iclin'+l a JvL,LJU\J ia*||! Li)iii ia4ino''\ |L.,ut ZaÍ\|cru| ||U| l ylcrv = ^r4r.. cr ia ,| uPi ''^.^.,^^!, civgi iy PvuÁc' Â|'-^ (L|ctig JI;i '

(3) Zákol.it.rá ornezeilí zékiadníchpráV

,,ěe+hn..' vor=vr il ry +i!naA,, Pr rPouy,

a

|t*nrA an|ň'tujl ol+narranÁ r\lgt9 Jpil 'ií otcli i(ivst iE; nnÁmínlz., P\Juiiiii iny.

-4|lnna*igiiÍ. Z-ci^vi

svobod mUSí piatit stejně pio

(4) Při pcuŽívání ustanovení o rilezích základních piá',,a Svobod mUSí být šetřeno jejich podstaty a smyslu' Taková offi€Z€i.-í ilesmějí být zneužívána k i!+i.r 'y|||

J||

l',.X.-!r",* L]Ur;|L|| | |. l-.-i lEl.

l.+^-:, t-..1^ ^r--^,,^-^ --^ i\Jv('| |d. Pl LJ ^tE| v wy|é J[aI

l !-ra \-, t u

7linň ',^ vv L,,,tv,

Cai',tt!!a , c,í\u,LQ

a+!!!'.+',ar.Á i*1aeaalil,', ctPilt\wvcz,Il',t,,wrrrtczlrř\Jt

!*aÁa LvrJ,,9

7Ál.!ar!', 4-Q^,qvy

nrXrra y,c,,vct

o{ 7J

Llt nD! l!-rÁ t ILr'\vr'\ ^\,,A lJt\Ltl l,1

I iA+|l4 L-luJr\a

nró\í6 lJt qvo

?á|,|+4,-'i Lcar\raulrr

a 4qnrqur cl.Ahn.'|\' q =4|n|aAaí il JYUvuvy

.-F'ní! n-r,Érí \JuU|L řr(vl\l

!i4+L.á r c\|'1F1^4r' ilvona r1rái.,á lJraYq tl itvvlJvuy ňrr c ul.

V4:A'., ;^. -^'".^^!';|..,, #í+ r\oz-rJy Je z-y|.l-tJr.,ily ililr ^.Á',^ Pr qvcl.

ul. o

(1) KaŽdý naÍ.ozením. itlilz'4a '/o\. \z-/ ll|ûv

má

naamí | |9o||||

pÍ.áVo rla l.sr''.{ ryharran

LJyL í-vavvl

Život. Lidský život je hoden

Cchrarly

již před

ěi..a*o

I z-|vL,La.

i3) Trest smí.ti se nepřipouští. 1.'4\ Dnr. rJJst | vt 'ěnním ilrrt Ui/ {irrn{c r'v ovi-ivi-ivi)ii c'at lr,;rIncíi .i vijici í +rn.++*Á ^â I Rtt il Lt EJL| tE.

nrÁ', nnr.'!|n. Pt clv PLJ\llg c jELji io'..{r.áirírr, o icii iiIii'

{nlrn{n .{lÁn|l, I^^ní r9r ll, tLJt tLrLL., l9tqt tn\r ' L.*orá nndIc =ábr,n+ ŘiĚiE .tiR'L,| Id. Pv'JiE

i.ivl.

I^ňl'Án rsr\uu

i+ ==*. í.\*==^â 'X+++ici' \lí ii9écl iš, LdI uuvi

aaalr.' 4 iîíl..^ *+,,|.-.*aí l i l |lt'LiÚi'ř\| |Uitjii iL/si LjsL/ijy a JgjiI iU buui\i Ui iii

(2)

hr,| l.yr

zhorr^n Lpav9tl

Í

1'í \ i'!al|a4!.a,,l+!xn*{ H.,,4 inn .' nříxar{nnh wyt JrJ| | v P| |Pa\Jg'g|

iaatIiŤn J9DL|l4s

o{annrrna,1aÁ -Á|,non* |gtl|. l olcl| |\Jv('| |y'9r | 4clÍ\U|

tiikdo nesmí být ínučeilafii

ici *,",j^ iIluzt'

podrobeil kiutémi;, neiiclskému fiebo

.-^niš, =.J.!.!á?aní i iĚiJij frao*l Íi ErLiJ. iciz-l=i Ii r'a}ra 'ií'-ínr, t Zcivi Pvi lieujiUii||Li

r

ut. o /,1 \ .\,JU]Ji !^.^.-.tr..-'í ^.,^l,-^'{- :^ -.-'-. 'x.-.^^ ii ovviJuLjci j_ L
(2) F'|ikc]o - -..'.....l-.^'* cj ZPusUUciii'

nesmí býi siíhán nebo zbaven svobody jinak než z .*!;l'.l^ |,r^..,'

^+4É^..í i\(giy 5icjíiuvi

íieschUpilosi dosiát

SÍ.il

|

-4|..an it|û\J ligšll|| écji\Uii. ^ô+í

UVfi íi-ůUzávazku.

důvociů

!-^ ňř^ h.'.i Jvl,L|vL.|y ň^! L/yt =hc.,a^ Z-r',clY('|| c!'^.had!1 Pvuz-g P|v

{3) obviněného nebo podezře|ého z tresiného činu je ffioŽno ZadrŽet jen v případech s'iairoveiiých V zákoilě. Zadržei:á osoba ffiusí být ihned seznámeila S na +'.*!ral|. J."...^..J.. -+|.:^+í ..J^ lQ |^+a|i* + *.+i++-xxi; Ťo ||UUii i ..^^'.šrin+ zaúízeíii' ....a!+n!+*.,l+ vy.sieuiiíiLji'a a ÍIejijUzUEJi Liv oijvÚUy PtUyusrt'| id i|d svUUUuU ' nebo odevzdána soudu. Soueiee i"fiusí zacji^ženou osobu da 24 hocjin od převzetí Vysie ehnoi..jt a Íozhodnout o Vazbě, nebo ji pt.opustii na svobocju. *7i|,+a!.. 'iaX^Áhn ! 4\, =^!|.^^' '! la íca*n..', .+ri.",...c.r]+ěn!, oÚuvoÚfiefiy prlKaz je íTjozno jen na pisemny (+j Áaiiinovi oovinefieno annh+ 7^.x^^^ m.'aí F'.i} an.,,.{na JL,L|ulÝ('. Z--ivE| |o vJL,wcl l||L|oI wyL L4o 24 hodin ocjevzdána 3oucÍu' Soudce musí

al !.,n..{in n4 nřnrr-a{í +a}ňann. ^+a.l^'. în z-i v,šULJ'Jv ilL,L|i| l L,L| zciiugi Pigv4gt| 'Uu * ,'a '- n!'rarli ii nr.rr_,r icl L vPuJt 'q iYvvvvu. Jr Pr I

rrrrclanhnnrrl vyo|gv|l||UuL

c rn=hn,^|nn'r! o IU4I|Uu||UuL n U '.r+=hě vaLvg nahn ||gvv

96 UTE ve Ziíně, Fakulia aplikované infarmatiky

Zékiady Íeone préva

(5) ř.likdo nesmí být vzat do vazby', ieČ z důvodůa zákonem a na zák|adě i"ozhodni;tí soudu.

rra dobu

stanovenou

Zákon sianoví, Ve kteých případech můŽe být osoba převzata nebo drŽena V ústavnízdr"avotnické péČibcz svého souhlasu' Takové opatření musí být da 24 hodin oznámeno soudu, který o torirto umístění iôzhodne dc 7 (6)

cjnů'

lvl. Y |Â^\,,m \ itlilur|n ||gJ||lI nacmí lJy|' h''r{ n+.r.|r^l-Ah ^| i|iJ'9(J| |yiiIvi \ |i' lY|^vU PL,'rl|Ur..,gii 1-,í

nrnním naha <'UiililigUU

oIr rŤlrán 5itjéUdlii.

Ustancvení odstavce 1 sc nevztahuje rra: a) práce uk|édanépod|e zákona osobám ve výkonu ti.estu odnětÍ Svobody nebo osobám vy,konávajícím jiný ti.est nahi.azqící tr.est odnětí svobody, b) vojenskou siuŽbu nebo jinou sluŽbu stanovenou zákoneřn naiT]ísto povinné {2)

rrnionolzÁ o|' rihrr YVJsr rgnv oru4vy,

c) s|uŽbu vyŽadovanou na základě zákona v případě Žive|ních pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí, ktei"é ohrožuje životy-, zdraví nebo značné * ni all, ar A lrarlnn{r, | | roJEtnvvE I r\J\lt tvLy, +|\ iar{nání naFrranI I ii'rn{o ul jEui l
nrÁrr r'|rt r}-rÍrnh Pi c.v ui ui iyvi i.

=Ar.'.'í éu| dvi nahn i itUU

Ál lA UI. IU

4\'

*4

IIIc. +l4''n Pi c,vu.

V4:!1'.' \ | ] l\
4l,\..

l,\.'!^ owy Uyi<j

-4^l..^'.á^^ Z<.Ui iUvcjí icj

Čest, dobt.á pověst a chráněrio jeho jménc.

i2) KaŽdý má práVo na ochi.anu před

Souk[omého a rodinného Života. VažAli 1?\ ]\oí-uy \.J/ ^t'.^*-;.J'-.,:.í: D|||\'.,|||clz.\J\Jvcll|||||.

*á |||q

n:í''n P|ovlJ -.,.;îx^.,Aî* ávi'lEJ||LJvct||||||

i^l+^ jci iU

!i-,.t^!,4 -,..t,"..+-^.i^'^.^+ n.nnhní iiusi\ci uus(Ují iub(, UD(JUI

||

neopráVněnýn.i Zasahováním do

h^ *ahran,, nřnrt | |o Pl 9\J 'Jvt |lq| |Lt *^!*^ ;;-.''* -^^' ';í',A^í- |l||| u\Jcuu '''Jî'.' ||vlJL.,Jl||ylIl L||l;uL|vo.|

nn.+n'rá.rnň*r'rg | |g\JPlov| |gl |y||l -,,A. - )vi' LJ

^F^t.ň \JDL.,lJl'.

ul. ll ňl

\ w^4A,,, |||d \ |,| Í\clz.lJy Â 1,1

^.Á'.^ ý|clvU

l)

',!-.+.;+ vItlDt| ||t *î^+^!. l||cUclEl\.

!,,t-.+*;^t,Á ^.i',. vIc|Dt|||u^r' P|ov(J

ffiA |||e

',x^.l-,,|..+-í|,,"| vJElÝ|| vIoDL|||nu

stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění Se zaručUje. ln\ \ál

7á|lnn aclÍ\L,i

i

o{anarrí Dlcii |vv i'

|,*an7 y ^tgl

,*ain{nlz iI lcrjg(E^

nn-hrr{nl'rt| iy | |9š-.)y

|l =+|*n-nnřn'tAai vq| || na{řah ř\ .-a9Ý.-v9w PUlt EU

.^.l!Á UE|g

společnosti, rozvoje nái.odního hospodéřství a veřejného zájmu Smí být jen .'|++{nint,,í rrA!'. UUUg '..X+n.',^rl ^L^^ ^^L^ -Á!.^ň| růŽe ^F^l^.. l.c|^\Jl |i vi<js(i iiu(vI b(
vc

a+ann.'.i+ DlcjiitJvii.

ša 'ui\litU '.ňi{Á '.ň^; éE vE\l| tr^ra^'. i||vilvu

h.'.+ ^'^. Uyl PtJuZ.E v9 '.|an{*i+l..í vloo(i||t/lv|

také

nl+Xanl"l ||9L/v +nha nn,4,,*in!'í'+h \JtJUcl||rJ Plav|||r/^yUll

r-. l-------i,! i---r:..,-: n-,-..L1:--- f --l-: --l-ii--- ĎloverlsKe -osooi.... se s|o|etÍ| V UesKe a řeuela[|VrlI KepuIJ||Ge. ....-_-...

12\ l..|la.-{l-'in{rlí v|qJL|||v(YI \!'l

-ai,a=, 'ia LaYq.-uJÝ).

}.la.-.*..,í Il-oiii|

hi'-.* =nai rĚi{+ rjyi 4iiEuáilv

h.l |.l;n1i ||cl uJ|||u '

nr.lr, P|crY

r{r' r}-,'rnh v|gl|yv||

anoFrn ql|gvv

..r

Y

rozpoí.u se zákonem chráněnými obecnýrni zájmy. Jeho výkorr nesÍnípoškozcvat |iA.|'A iirJ-ng

-rlra''í z-Lltclvt,

nřírnrl'. Ptil\JtJLt

.r ěi.'n{ní cl z-tvL.rLtll

nrna{řar|í prvolrEur

*ar.l rrou

*írl olannr;nn^l rrilru r JLorr\Jv9lllJLJ

t

'Á|?ň^^É z-qr\\.,|lElll.

(4) Vyviastnění nebo nucené omezení v|astnického pt.áva je možnéve veřejrrém zéjrnu, a to na základě zákona a za náhradu.

,'+ 7línX E^l,,'l|+ +t.l!l'.n',an4 ;^'^..*^+;l,,' l !TD \) r t) vv I-rtrr9, t gûtlcj czP,tr\wvcruv r,,,\rr,rreLrr\rr

/tr\ I.\anÁ o nn*la{Lrr (vl iJai iE c. PvPiorŘy

|=c r|y!ár{c{ iÁE rijR.ici!.dt

74 !,-!+r!r, 4.+,+n'n r,r4t ta z-srvqwy Lvurrv yrava

ian na -á|zlc'.{Á jEi i i id édř\i
i1

7

t

=ÁL.n.-o id. 4cinui

Ár 4^ wt. t/.

(1) Cby'dlí je nedotknutelilé. i.Jení dovoleno do tiěj Vsioupii bez souhlasu

{nhn l'r|n lLrl lrijt nUU

*r nňn

V

I

l9lll

h. lr.||í VyUll.

(2) Domovní prohlídka je přípustná

*í...-'^',.

nr|,",.,nr|nÁn.,'

nn,.H*n

jen

?*'.'^^!-

pro účeiiitrestního řízení, a to na

ňr^.'^'.l^ní

nnn!.'!ínl|,,, nfana,,í ^Fí!.^rncrz- JvLrLlv('. a-Puovu yr \JvE\rEr il r|^ffi^',ní wvr r rvYr il yr vr lilvny o(cil rwvl PrDgr r il ry vvtJYvvr r9r ry Pr

zákan,

(3) Jiné zásahy* do nedotknutelilosti oby,.dií mohou být zákonem dovoleily.., jen

in Ii J9-||

{n rr t\., Y

r.|nmn|zroli*l'Á vg|||v^|€l(tv^g

cnn|nň'lnsti oPv|gu||vJLl

nn-!.'.r{nÁ Il94vy(||9

nrn y|v

nn|.rron. l *ir..n*q UU|||q||u.|Y9(q

nnFrn ||E9v

-A,-+,.:í 4u|qYl

osob, pro ochi.anu práV a SvobCId druhýsh anebo pro odvi.ácení závažného ohi.oŽení veřejné bezpeČnosti a pořádku. Pokud je obyd|í uŽíváno také pi.o podnikání nebo provozování jiné hospcdářské činnosti, nnohou být takové .i|..n!'.' .'nřnin,' lla,.n.!a.*'. ;^ |i +n nn-!-.',l*A ar* nlnXní -4F^!r'. -1|t+aa'a zasany ZaKÚíleÍil oÚVoieí-iy-, +.4: iez je-i| io nezÚylíie PÍO PlnenI ui(Uiu VeÍejí]espravy. ň. A^ UI. IJ

n+emí rrgJrril

|rlil.r|n rrtnuv

a

nnr. rňi{ PvtL]Jrt

|io{n'''rí il-Lvyril

{ainme*.rí LgJgrrrJLvt

-lni clril

{ai*m*{.,í LsJErr|JLYr

iin.''*Fr Jilryvrr

níe.nmnnclí Ploerrilrvoll

záznamŮ, ai' jiŽ uchovávaných v soukromí, nebo zasí|aných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způSobem, kiei-é stanoví zákon. Stejně Se zaručuje tajemství zpráv podávaných teiefonem, te|egrafem nebo jiným .l*r{n

|'lnr';m

l/V\..9r.r

qíí

ím - an ilr ryr | | 4qt r4rtr I r-

ňr A' ut. l+ 14 \ Qr;.-'}r.r'.'|a \ | i| \,Yvvvva

n*!ti;hr l a nnFrir{r r ia La| uug| Pvl |y}Ju q PvwyLL| lÝ -crr.ě+na

|q.

(2) Každý, kdo se oprávrrěr-rě zdržt4e na Federativní Republiky, má práVo Svobodně je opustit.

územíCeské a

S|overrské

(3) Tyto Svobody- mohou být omezen'y' zákonem, jesiiiŽe je to nevy,hnuteiné iji.o bezpeČnost stái.u, ucjrŽení veřejného pořádku, ochi.anu zciiaví fiebo ochi.anu r.{.' - F'.F.!aF..| 't^.',^h lcr liclvy|||9Z.EI lyui Iuzc||||9l|(9Áz-LrL.rvvvLJvvl||cll|yy|||L,Lry' Piciv <|DvvvvLtL.iUiiy'Ý| *.Á.,

(a) Kažcjý občan nrá práVo Íla svoi]odný Vsiup na úzeníČeskéa Sioverrské Fecjeratirlní Repub!rk}/. Občan nemůŽe být nucen k opuštěnísvé rllasti. .;-!^^^ iUl viÁíÍlgu 1tr\.

*...+-. !-.,+ vy.|v$tEiiJ('i in* I ''v *ř!.â|+lLiiiu.g ýy( ''..!-îria v||PqrJgt/|l

+!=++.'eq..,.eh zclNv| =éL.n*r'* olcl|lwv9llyu|l |E|||.

ut. tc /4 \ Q..'*.L.ar4a

\ | r|

Va4A{t i-\da-uy

,'

vYvvvvq

r*.'.ě|nní ll|y9t9|

n'Á.,a -mÁni{ iiiciPraVWLtrrviill 'tÁ

gvgqvtrii ||' ...''ňr'lnr..'í

a',Á nÁhaě'+no**,í OVUliciu{etz-gil-(Vi

!|.

r'ÁF'ně'rnoly ioneijo4 Ci iiciýv.vi nnhn riEeLt

!

- -. vi/zilaili

:

je- zaíucena.

.,ír'r cnn!^.n hr'rf h.a= *j.ltnžanol'Álr.l vllLlqllglJ\JlJyLwel-ttawvLsllo^sllu

'-+.4*í tat tr,

'v y z-t

(2) Svcbcda vědeckého bádání a umě|ecké tvot.bi,.' je zai.uČena.

,8

7 Á l.l4'4,, |anin ^,4,'^ L-A.ArAUy QvA LVut'V lJ'

UTts ve ZÍíně,Fakuita apíikavarté informatik,y,

1e\ Lli!,r.{n l9l I ll.lz-g k.'.+ '^^^ Lryt I*'IL]UE l \\,r,t lllnL]L, I^,^.*,".in

s jeho

rÚzporu sianoví Zákon.

Vi/konáVat vojeí'iskou svěciomím nebo s jeho náboženským I

.^l',+h' ' nnl'',rl JrL.az_vL], Pvnuu

rrr r-nÁním

vyz-t tclt ilr I r.

in aa JE rv

., v

Dnr|rnl.'n.aoíi | \r\Jr uur ruDll

)i, ui.-lo

(i) KaŽdý má

práVo svobodně pi.ojevovat své náboženství nebo víi.u bud' Sám fiebo SpoleČně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyuoováfiím, néboŽenskými úkony nebo zachcváváním obřadu. o n,{hninnal.,Á .^ř^rlt a',Á -Á|nii{aati /c\ t/aír[z:.,a ona|.aXnncéi -.+imÁna rcl \,toLqvLJJl l9r\g oPL.rlgtJl l\.r9tl oPrclvL.Jr 'ií Dvg 4-qt9z-lLU-Lt, z-gJtlrEr ' 'ata.,' 'ií \z-,1 rell r\vE q I tawL)Lvl n.nán., iiná c.,Á r rc*annrli c.,Á uuvt r.|' z LtrLVrl řah^lní o ilt nírI,n*,ní i.re{i{r =íi=l rvYuJtrií oY9 9t rolt(uvglna oY9 VtYqr ry, uJrqr lvYt Q | tvil il a t9 9il ngvt il il 'r'hn',^í ll 'ií o{á{ní+|.r na=ár rio|a ne nrnÁna.^l.r r r94qY rJtg I tq o(alt tlvt | \Jt Yclt tgut t.

IQ\ 7Á|,aa a{ann.rí nnr|mín|,', a{4íníaÁ B|zn|ÁnÁ rauvasr tJtvr na I tcl oro(| il|9t I Jn\rlcrur r. vyuuuvor il |nAÁaěa*a|*rí \\Jrf z_clr\L,| | -Lqr tL,vt P\,rvttilr r^y ','',,ža,,4r,í

(4)

Výkon těchto práV můžebýt omezen zákonem' jde-li o opatření

A*+'r.|,ra+i,^|/Á é^^|^xnaa+i na.-|.*.,+nÁ .,nřai^Á lrn-naňnaati r\.rou I teLLryLt ta ^.^ rvJll L19l I lur\f cltf ur\E oP\Jtgur uvt il at rlt v9r eJt tv vez-vgvl Pt u ^^l^ř^ň,. a mr*'rnnn*i nnh^ nrÁ., a n.,nh.ar'| An,lr.úrÁ -4ř^'tí l-\Jt clY I cl | | rr ovt tLrJLt I lrJ\JL, Pt clv o atvrJvrJ\.a rJt L,il tyut t.

^ cl

V

ň^řÁ^|/, yvl avr\Ll, '

tl ,t'l *^nír -nt IJUUIL Y UKUH

Dali{i^|'Á *rA,,a r vilUURCI PtCtVCl Ár lUI. I/

/,í \ C.,^h+..|o \ |,| \,vUrJ\.,\Jq

n.Á',^ ^ P|ovv cl

^rein',., P|'ÝlgvLJ

na i*{arman'^. i.a. ||o ||l|\J|lIlcllJgJ\)\JL|

-ar' 'Ánn'r ' 49|L'|\/g||y.

(2) Každý má právo Vyjadřovat své názory slcvem, píSmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem jakož Svobodně vyhIedávat přijímat i

.'^-ěiř^.,a{ ^ I tJl.J|| vvcr( cl

i.|ain |\JgJ('

a cl

i^fa.*^na hnÍ| ||L,| | | |clw(= |l9z-

slrl.l..{lr v| í|guu

na I la

|.'rnninn il ot ilug

r

c.{á*r JtaLu.

r

(3) Cenzura je nepřípustná. (.i) Svobocju projevu a práVo vyh|edávai a šíl.itinfoi.mace |ze omezit zákonem, jde-ii o opatření demokr.atické spoiečnosti nezbytná pi.o ochi.anu práV SVobCd druhých' bezpeČnost siátu, Veřejnou bezpečrrost, ochiani; veřejného

V

a

rn,r=fi qa mror ttilqYttvJll,

=r!rcr;í 4VrQVr

q

''.-n.'mní iTií1i samospíavy jsou povinny. piii-| ieien),*ín 'y *.e ZpůSobei.il posky*iovat iníormace o sVé Činnosti' Podmíriky a pi.ovedení sianoví /tr.\ Q*á{ní

\J/

- A.lt a* l-clr\vr

\,rgl|

||

,^.rnÁn',|y +

v| vq|

.+m'^.r.rátrt

nrnÁn.r v| vq|

t.

'Ár A^ lo ut.

nré.,.^ ia \ D.-*i.{r'í qvv -nr.,ě--eilo, ae' \ ' ,/ l v(tvt tt 1;t J9 |'..aaA{, ana|.aXnÁh+ mÁ nrÁ,,'+ -Áim.. il |d Kc|Zuy sÍjuiciJi iiji iU z
orgái.ry,

a

. .l.r r;.lřn!nÁ|n iinÁh*iU rgUU jiiiijí Y9| 9J| tg| tv rrr=hn Ve veeeO' I aA.s nnh.r c iin''rmi ca ..rhrnnrt n= ctÁtní|I scii ii i ii'lJv Ó Jii ty| | || o9 \J}J| cl\,gl | |cl olclll

orgáni/ Územní SaíTlospiávi,. s žádostmi, návrhy* a siížnostmi.

(2) Peticí se i.lcsmízasahovat dc nezávislosti soudu.

! lTD tta 7lí*Á a,r, L) v9 z-,nIv,

E+l-"ttl1a , aûrlq

+*!!l:*',+*.A cty,rt\trvc2,tcr

ea n^cmí /e\ Da{i*ami \.,/ | g(rvgl t || og I iEoi i ii I ia{innr -^.,,ň^^',,^h z-c2t Ltlýgr ryur I l-roLil ruu.

74l-,!+r!;l z-gnlauy

!*!.nr.:+1i!r,t nButtrrqLrl\y

r,t/=t''rl4+ vy4y vclt

Lnari* Lg|JIlv

ny,4r',+ yrava

L, n*rl uol!,va| lěnrrÁní|| 4qR|qul -4ll|qAnính ll\/| | y| c|v .o ň' ^rá1r P(Ji

of'! 77

c\/^h^.{ JYUvvu

r

UI. Ál

1,í \ Dr4.'+ \ | / l r ovu

+a!'*inÁ rE JE rA PvnvJr

éhf^s-i4'+,.+4 -t il LJt I tclz-LtlJvclt

l^

IY

in -a.' uugr 'i*.nn rv, J9 z-cil

(2) Toto práVo ize omezit zákonem V případech shromáŽdění na Veřejných

rra-!.lrrlná míc{anl.r ir|a Ii n nnctřarrí rlv (jEi||UR'iclL|vR'E r{amnlzrc{ir.L.Á enn|aňnncfi ||9Lvl L||6l nrn iiilÓlvii' y|v -Pv|EvllL/oll JL.É-.i v vycltioiii a o.,ahar.| Árr'h.,,nh aahran,'.,nřninÁlra aaYAA|,', mrorrnncli -A.a,,í \JrtJrryerrr l, rriclvrrLroLr, vuitidi z-utau cl viJvvr-r tiJ vEI sjtiEiiu PutclLJnlJ,

pi.o bezpečnost státu. Shr.omáŽdění ntnÁn, ru' 'lařoinÁ Yer eJr re enrÁr,., o|\/r qYy. vr Yar

nnhran! r!r4ll UU|||crl|u ! P|qY m+ioll'rr nahn rllcrJ9rnL,a ttEUv

však nesmí být podmíněno

Ár

wt.

povo|eníÍn

nn zu

s

jinými

zakládat téžpo|itické Strany a po|itická

hnutí

(1) Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. í.aŽdý mé prévo spolu se SdruŽovat Ve spolcích, spo|ečnostech a jiných sdruŽeních. (2) občanémají práVo a sejruŽovat se v nich. 12\ \-t/

\1''-,l''+n vyr\\Jll

1Ánh{n tsvlltrJ

nrÁ'' PlclV

l-'+ la-v

amn=i{ Ltlll9z-ll

inn Jgll

',V

nřínal.|n.^h PllPo\Jr:'t9ll

cl+nnrrn.nl'rah JlcllltJv9llyvll

-á|znnnm Z-clr\ullslllt

jestiiže to je v demokr"atické společnosti nezbytné pro bezpečnost stáiu, ochi"anu Veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení ti"estným činůmnebo pro nnl.rranr i r-!.Á\, a errnFrnr{ vvr il ar ru Pr qY a oYvvvv

r'lrr ur urrhr.rnh ryvt

/r'l\ \.Ť/ e*á|l Jtq(u. t

a o

Dn!i{ial,Á l \J||t|u^g

a{ranrr Dl|cl| ly

t.

na|iiinllá P\Jiitlu^ci

hnll|í I l| ltJL|'

ial,nš Jclí\\JZ-

iiinÁ | J|| |q

cr|rrrěaní icnrr lJÁÍ'l || JJlJLr o\J|

nr{ÁÁlanrr nr{ IJ\J\Jg|E| |y t!,\J

ět +* zl vl.

(1) CbČa*émají právc podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo

-áA+'.6^'.' ^'.^h^.ln^'tlJL]' ..^|lÂ' ^.'.'.A|Î Z_ADlL]yrrL]. V\JtLrLrLr' OVyVt DVVWTJ\J|

(2) Vo|by Se musí konat ve ihůtách nepřesahujících pravicielná voiební období stanovená zákonem.

(3) Volební právo je všeobecné a

íovnéa

vJ*konáVá se iajný,m h|asováním.

.l'|.^^ a{*qa. '''i!.^^'. vyt\'.,i iu ",^!^L^íl^^ vlJigui iíi i\, ^.Á',^ vi civct oicii i(Jvi'! Ácj^L'i l.

r.}^n*í*|,', t ULiiiiIiil\y

/,,r\ /1!=X^,-A **;! iiidji (Ť' \jÚÚciiiĚ

Áci iÚvtij|'Úii

iunkcím.

Pui.jiiIiiiEn'

Pi t-iuP

R. vviE|iyiii

é jiIiyiIi

vEi EjtiyilI

ňr na vl. zz

74|'***.4 Z-ciÍ\L/i ii ic'

,,l*:+'.n UPicivci

'.ě.^!v-gvi

n.iusí uffiOŽňovat a

,{ Ř.. !,.-{ -.!'. . oPviĚvi x.".-..+; ^ i ivR'i ciiiUR'E ^ -... ^ ivoti. uÉi ;

|

*a!i4!+!-l..'+h +rÁr., i Pidv i PUii(ivi\yui

+ e',.+ha+! ci -v\.,ij\JL.

+ i+!í l:l,:ý|=ré ci Jgji vyi\Iou

+*! cl = PL,L|4ivcli 'ž!,'4ní

ochi.aňovat svobodnou SouiěŽ poiitických si|

||

V

|aaUTB ve Zlíně, Fakulta aplikavané informatiky-

74 l,l {aarinrg ^.Á'',^ z-a^tqwy Â,, (c'Lrr lJ, Q v q

nr ta v|. é9 občanémají pr.ávo postavit Se na odpoi. proti kaŽdému, kdo by odstr.aňova| demokratický řád lidských práv a zák|adních svoboc,, za|ožený Listinou, jest|iŽe ňin^ô{ r,ra{^.,níal.. \,lí l| |vJ( lJD|'ov| ||V| | tJI ^.^Á^'"' gc|l iil a úČinnépouŽití zákonný.ch prostředků jsou znamnŤnánrr Lr tvt I tvLl tgt ly

,

HLAVA iŘeií Práva národnostních a etnický'ch menšin Át a l vt. z1

Přís|ušnost ke kteréko|i národnostní ncbo etnické menšině nesrní bý,t nikomu

na újmu.

ál vt-

ar zc

(1) Cbcanům tvořícímnárodnostní nebo e*.nické menšiny Se zaručuje všestr.anný rozvoj, zejména práVo společně s jinými přís|ušníkymenšiny, t.ozvíjet v|astní ku|turu, práVo rozšiřovat a přijímat infoi.mace v jejich mateřském jazyku a sdruŽovat se V náí.odnostních sdruženích. Podrobnosti stanovízákon.

(2) občanůmpřís|ušejícímk národnostním a etnickým menšinám se za

podmínek stanovených zákonem zaruÓuje též a) právo na vzdě|ání v jejich jazy'ku, b) právo uŽívat jejich jazyka v úřednímsty-ku, c) pt.ávo účastina řešenívěcítýkajícíchse nái.odnostních a etnických menšin.

HLAVÁ ČrvnrÁ Hospodářská, sociá|ní a kultui.ní pi.áva Ár

nn

\-1. ZO

i

(1) KaŽdý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k pi-ávo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.

němu,

jakoŽ

(2)Zákan můŽe stanovit podmínky'a omezení pro vý,kon určitých povoiání nebo

;;hň^^+í rril il t(JoLt.

(3) KaŽdý

má právo získávai pr.ostředky pi.o své životnípotřeby

obČar.ry,, kieří tcto práVo nemohou bez své viny vy*kcnávat, stát iozsahu hmotně zajišt.uje; podmínk;,* stanoví zákori.

v

prací. přiměřeném

(4) Zákon můŽe stanovit odchylnou úpravu pi-o cizince.

Či. zi í1\|/ \

V=žr4t1 1\o4vy

mÁ Il|cr

nrá'..+ Plqv\.,

crr'nhaánň. Jv\JvL,u|itrj

hospociářských a sociáiních zájmů'

ca oc

or,'|rr linrr+{ -L.iuz-'.,vctl

a -

ii*í,mi jilIyiii|

na ii<j

a+hra*r \Ju|IIcii

iu

t .'''ioh šlvjí'9i

i


Zéklady" teorie prévaIaI

(2) odborové organizace vznikají nezávis|e na státu. omezovat

odbcrových or.ganizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat nich v podniku nebo v odvětví.

počet

někter.é z

(3) Činnost ociborovýeh organizaeí a vznik a činngst jiných scjruŽení na ochranu hospodářských a sociálních zfimŮ mohou být omezeny zákonem, jde|i o opatření v demokratické spo|ečnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých. (4) Právo na stávku je zaruČeno za podmínek stanovený,ch zákonem; toto pi"ávo nepříslušísoudcům' pi.okui"átoi.ům ' přís|ušníkůmozbrojených si|

a příslušníkůmbezpečnostních sborů.

Át vl.

lr â

Zaměstnanci mají právo na spi.aved|ivou odměnu pracovní pcdmínkil' Podrobnosti stanoví zákon.

za práci a na

uspokojivé

Či. zg (i ) Ženy, miacjisiví a osoby zejravotně postiŽené mají právo Ra zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zv|áštní pracovní podmínky. (2) lJlladiství a osoby zdi.avotně postižené mají pr^ávo na zvláštní ochi.anu v pracovních vztazích a na pomoc při přípr.avě k povo|ání. /Q\ Dnárnhnnoli a{ann',í \L,ril I LtLll LrVl lL/JLt JLclI l\.,

V

-^|,^^ | -cir\iJi

I.

Ár

aa

UI. JU 1,!

\|/

\ L'r./ucl||9 í1lrňonÁ

maií |||clJ|

nrárrn y|clvL,

nřimÁřnnÁ Pi|iiiglgiIg

i|.l ^.

nezpůSobilosti k práci, jakaž i při ztrátě Živite|e.

hmn*nÁ o{áYílcia nYi iiiiilJLI |rj -aha-naXaní z-Cjwgz-vglýgl II .,a v(j -tcti Pi I

(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezby'tná pro zajištěnízák|adních Životních podmínek. /?\ Dnr|rn].rnno{i \9], I vv| vv| |vol|

o{ann,,í =Á|, an i' o(q| |vY | éanv| Ar at Ul.Ó|

VažAli |\q.vy nniiělÁní || PvJ|otg| nnÁmínn|, lJv\Jt | ilr tgr\.

no má r 4uic.vi. =Ara,,í |||q y|qYv ||cl nnhranr vv|||ai|u ^rá.,n l..a-n|a+na.' nrÁ''a -r|ra''a+ní clvv l |cl Ucz.P|cl(| y| |\JL] Z-\J| clvvtl ^^ |llarA o4annt'í -A|,^^ r. r\Lgt I olclt ruv | 40nut ňl

A]rňaná irilJiýcliinÁXi || PEu|

'maií iii.lJ|

aa iic.

.rařainÁhn vol Ej||É| iv nnm,",a|.,, -n || PU|| |u\-^y Ácl

=Á|z|aAX .oi\iclL.É

-nř^rla}ní ^ ^^ cl | |cl Z-v| avvll

aa

v|. óz a raáina ian,, /,{| \ Dnr{iXn',a{.rí | €l I L,\J|| |a \ / | \lJlJ|'9t9|vělv JJ\Ju a mlaáic{rr,,,ah ia 'X^^^taa | | lrcruf olvyvt I J9 -ar, z-Qt uwt

nn..| P\.,'J

anlrrann, \.,lJi ii cl| iL'L..,

-A|zana |cl. Z-.|RL,|

7lt|Áětní {-v |gr-Li i|

anhrana vl9l ii ctl |ci

Áx+í L.gL'

\aZUTB ve Zlíně, Fakulta aplikované

,,i

informatiky

Zéklady tearie práva

(2) Ženě v těhotenství je zar.učena zv|áštní péČe,ochi.ana z|azích a odpov íd aj c í zd ravotn í pod m ín kil.

v

pi.acovních

í

,

nara-anA l,v maninIa{rlí mimn nÁ maií a{ain pí.ava. Uei.i ijaíazeiitiii.áiizuišivi iiiíiiííio (.'j nÁ+i íic iíi.jji siejíia /2\

lÁ\ \-f/

DÁňa f ElJg

ÁÁ{i a l.., u9ll

a o

rodičovskou vý.chovu

iaiial.r JgJ|lýlI

a

.î^h^.,^ vytýi ivvcr

péči.Práva

;^ J9

nrÁ.,nm P|c2vgi

Il

ř^Áix'"'. IvLl||Ju'

íôdičůmohou

r|Á+i \J('l|

mîí |||oJi

být omezena

^.Á',a Piov'-|

a

ild ^^

nez|et;|é

áÁ+i m^lral' ;^;i^r^ ^^''..|'. ||cl ^|||L'||lJ(.l l^'i+ \JlJ IU\J|lÝu vLr|Uu\-E'|ly ^".|t^.'x^^.' ^.^+; \.|t'(l uyt a..|.a..|iX'"' vu|| JE|||\JZ.l|tJu| |ut|||| š\JLJ\Ju P| L,t| Jt'J|'ý| | ',."'t;;^^.^-lr^,J^''+í-Á|.nna tcl. -A|,|Âx z-ar\t a\JE z-ctr\\Jt /tr\ l\uulvg, DnAiÁn \vr,,

l,{nří naÁ' rií L/ n \,asll, ÁÁ{i maií nrÁ.'n r\tsll lllcul ylclvU Psr/uJl

1A\ Dnr{rahnno{i o{onn,,í =Á|laa \ul I vvr vvl tvou olql tv v I aqnvr

t.

Át (/|.

tl\

(

l llca ytJlll\J\J JLoLu, ^^ AAňA^ ^+Á+'

aa

óó

-- ! práVo na Vzcjěiání. Ško|nícjoeházka je povinná po ciobu, kterou l/ tr-!-t. r\azqy rrla

stanoví zákon. /o\ \z-,/ ělzn|ánh Jnvlavl

Al..ÁanÁ \JrJucll lrt nar{|a l) Pvvlg

maií | | lcrjI ^.Á.,^ clv\, }-,l cnhnnnaolí rtvl lvPl lvJll

na !ra-n|a{nÁ ,'-AX|Aai I lo l/E Z-PlcrLl lE Y/-tJslcll aÁňaao a majnac{í vvvcat ICI q | | lvzl ivg(l

,, -A|,|aAaía|: a llrrl I cl ll v -qr\lclLal ona|aňnnc+i +Á: aa lvJll Ls4 | lo Jyulgvl

o{řnr.|nía}r -Ll gtll lll9l tttteaUl.taA YJrJvnyvl

I

I

škoiách'

7ii-a,ta{ la\ iinÁ ěl.a|., \\,/ a| lz-vvgll J|| |g Ď^v|y -A|,^^^Á. ^r^^^.,^n.',nL. J(cl||\JvE||yl9lI rinla{r uPrqL9.

nni o{Ální a,,,,,,Án.,a{ l |9Z- JtciL| |i c| vylJuvv(2l +^|,a',3^Á xl,^|Á^l-

na nia|'r inn nnÁmína|z |-n -a I lltJ| | |l-(' | |a JÍJ| | Lq Pvu| | ||| |E^ *.".;^ .,-Ái(|Á^í ra poSnyrwver ^^ ^^^|,.íntla{

zanoii€ÍTij na takový'ch ško|ách se můŽe vzdě|ání

zo

r

Á\ 7A|,an \.Ťi| z-qÍ\v|| |

o{ann.,í ěla||L,v|'

5talu. -L

!L-

ia|,'7aÁ -a Jclí\y'9|| l-cl

nî-íâ|, PvL.| iii||9r\

nři c{' 'Ai', P|| ěLlJ\/llJ

maií nhXanÁ |||oJI Urjva||rJ

nrÁ.ra ylclv\.,

||c| ^^ ÂňA^ P\J|||Uv

-

Či's+ (1) Práva

k

výsledkům tvůi.číduševníčinnosti jsou chi.áněna zákonem.

/o\ o"á',^ nřío{,.n,, . I civv (Zl ý| i-tuPu n{anar rnnr'r aÁ -A|, aa am I r, lgl oLcil tuv(tl lyvt I aor\vl

|.a îj

|,,,|+, '.nía, r haha{o{rrí i\uItui i iii iiu vui ici(oiv

Ár

I

in Jg

-ar',Á^n^ lJ\,gl 4crl

rU

nau.|mínaL'|9^ -a Z-cr Pv\l| | |||

ar

U|. óc l1\ VažAJ' \ | / r\az-vy

nrÁ',a Â P|clv(J |||o

(2) KaŽdý

|â |cr

nří-ni',A P| |Z-| ||vc

nrao{řaáí ]i',a+nI Á|v\.,L| || P|vJL|Eu|.

má pí-áVo na vČasnéa úplnéinfcrmace o

Stavu životního

--l-^;,", ^ Pr ^.^^+iÂa îi.Â^,^l^ il L.,lJr ilUr l z-Llr vJlJ. Pt \.rDU (rL.il Cl

(3) Při vý,konu svých préV nikdo ncsmí ohr.cŽovat ani poškozovat Životní prostředí' přír.odní zdt.oje, druhové bohatství přír"ody a ku|tur.ní památky nad míru -Ál,^^^* JLCIt t(JVt5t t\JtJ' Z_Cln(Jl tEt ll. a{a*a.,ana'

!\JITPu tln 7!ínÁ tEaDtt!|a an!i!.n,,anA v9 z-ntt9;, c'í\u,LQ QptrI\uve,,c

'

in{armalilztt ri,iviliictLr^l

7Ál.laá,, z-czÎAUy

(aaria LV\JuV

nrAlta lJt AVA

Aa LwJ

1

HLAVA PATA

Drár,n I lqvv

ÓA| lÁní ouuvlll

llq ^ó

a iinar qJiltvu

r nrárrní PtoYtil

n^]-ran, vvrilorru

'

Ál aa co ul.

(1) Každý se můŽe domáhat stanovený,m postupem svého pi.áVa u nezávis|ého a nesti.anného Soudu a Ve stanovených případech u jiného \Jr

vcil lLr.

mr"tia

JP| clvy'

|||L|Z(' š(' ^^

ra=ÁaÁntÚí rvz-rr\J\Jrr|.rLr,

na

svý,ch pr.ávech zkrácen rozhodnutím or.gánu veřejné +^|.^.,Á1..n -Á|,^^^^^+ ^h.Á+i+ ^^' '.J ^l^.' ^:^-|,a,,'aa| LJL.,| clt||. I id J\Juu' Eéi\Uui i io| Z-or\Ui |l IUĎl t.'Ûvtl iU avy Pi

(2) Kdo tvt.dí, Že byl

aêÁ.,.,

nno{ann.,í rrgolarl\,rvr-il |i

-A|zan z-cr^\Jil

iina|, Jiltcii\.

7 ara',a.mnai 4Pl
on,'A'r r'ěa|u o\.ru\Ju vocln nnomí liE-llll

a

Vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí tý,kajícíchse základních práV nnAla PVUrs

ILrOLil io{inrr ry,

l1\ (.,/

V^+Ai, l\oZ-LJy

|,|cI -Á

ň.Á.'^

P| clvL,

|

xl.^..|. J^\JlJy

|o| || olJlJ |cl |^Ál^.^..|''

i"ozhodnutím soudu, jiného státníhc orgánu

nacnrárrn'im | |goP| qv|

|JÍ| |

lnam | t.,řaAaím u| gvl It| | | nnc{t yvg(uPš'|

| Á\ DaAmía|,'t \.Ť/ | U\.r||rIl|^y

|

a a nnárnhnno{i Pvu|\JtJl|\Jo(|

1^^^Á |(' |||u ZPuělJL.,t'|

čiorgánu

hí,+ lJyl

svobod

^^-Á|.^^^'',* |vz-ar\L.,| || |y||| |

Vcřejné správy nebc

|.

rnrarrr ,ia -A|,aa L]P|clvLIJE Áqř\v||. r

AI ul.

A?

.J/

.1 \ w^:A,,, ÁA ^.Á.,^ ^.l^^:í+ ov\J tJLlEP| |t .,.''^^.,x,J' vyPvvt'u' \ |/ Í\azuy |||o P| F+:v:Aní {rna+níl.rn nnlrÁ nahn ^^^trx lJIlz-í\g. l| EĎl.l lIl |lJ JL|| |o| lI ovl.,E l |gl'/\J vDtJlJo ^|.-|,A

l

i^^+|;;^ JrrDUrr-('

!..' ;í aPIJDLJrJil '^'"'^^hit vy Jr

^^l^^-^^xí r('lJ\rr-P\rul |

Í1\ VaiAi, nrÁ,ta má rIrcl yrcrvrJ Ilcl n.A,,aí Irz-91 rl yvrIrLrv ^ó ÂmA^ ',v ií-aaí \z-i, r\az-vy Prclvlil Xi araÁa,,.,nřninÁ n.aán', onrát,., a {n nH aaXA*|,'' \.,| Ya| |y v| U| Ycr| |y vg| 9J| |E oPlavy' cr tv \.,v PvvcrLř\L.

rizenr.

/Q\ \/ěial.'ni ,iňaotníî ian' ai ., ří-aní .^.,î \vi, v olvl lr il LlvaJLt ltvt Jl>\JLa' 9t v I r4ltl il | Lrvt il. lÁ\ \Ť/

VAa |\uv

ara|.:|Áaí y|v|||agl'

ia aE

naar,|ÁAÁ ||EtJY|grua

{Ir rmnňní|za

ia=',V Jq.y^'

iímj JlIll4

oa o9

.,ar.|a Ygug

iar{nání Jgv||q|||'

má |||a

nrá.,n P|qYv

na ||q

Lrut I tvut ltna. ňt

aa

UI. JO l4\ \ t,/

lr|i|zÁn tYtnv\/

naamí r r(=Jrii!

}r.'r{ nr.|ňa{ iJvt ler iiyr

o.'Á-,, JYgtiru

=Á|zannÁ'mll 4canvt tr tgtttu

cnrráai Jvuuvl.

DřícIllě^ncl | | rJruor rvJt

onrrálr ovuvu

i soucice stanoví zákgn.

(2) KažČ,ýmá prévo, ab}- jeho věc by|a pr.ojednána veřejně, bez zbytečný,ch průtahůa V jeho přítomnosti a aby" Se mohl Vyjádřit ke všem prováděným

A,"'|,n-'",^ LJuâZu|||. zákor_rern.

/^ř^;^^^r vl'| \;J| |UJt lIluz\' -'.':^

\

l-.''+ ;^^| 'v' ^lía^.|^^l'x^^^ JE| ^+^^^.,^^.i^1|Uvl'l |y\,| Uyt .,',|^' vy|L.,ut/t'llct P| |Pd\JElý| | Jta| UI. JY

Ár

Inn rJglI

a*anarrí -Á|,aa Zo^\,ll.'lcl|rvvi'

|,IarA iaAaAa., 9JÍ'lJ||cr|ii ^l('l

aa

ia {rno{nr'rm JE L|gJtlly|||

Áinnm Ult|l9|||

,,a|,,., a o Jq^y lraal L|EJL'

jiné újmy na pí.áVech nebo majetku, |ze zajeho spáchání u|oŽit.

ia|,aI JclN\,Z-

i ia|,A | Jcl^g

|

\a4UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované infarmatik,y

7Á l,l a-Q^,auy ^á|,

laaria Lc'vrrc

nrÁ,,n lJ,sva

Í\| A^ v|. Ťv (1) Jen soud rozhoduje o Vině a ti.estu za tr.estné činy.

(2) Kažc,ý, proti němuŽ je vedeno tr.estní řízení,je povaŽován za nevinného, pokud pi.avomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vys|ovena.

(3) obviněný, má pi.áVo, aby mu by,l posky-tnut čas a moŽnost kpřípr.avě obhajoby a abi/ sc moh| hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. JestliŽe si obhájce nezvc!í, aČkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven scudem. Zákan stanoví, v kteých případech má obviněný, právo na bezplatnou pomoc nF.háinn \JWr raJ\,g,

(4) obviněný, má pr.ávo odepřít výpověd'; tohoto práva nesmí bý,t Žádný,m

-tr^,,^-^,',^^l^^- zgavefi. zijusuoem

(5) |Jikdo nemůŽe bý,t trestně stíhán za čin, pro kteý jiŽ byl pi.avomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevy|uČuje up|atnění mimořádný,ch opravný'ch prostředků v sou|adu se zákonem.

(5) Trestnost činu se posuzuje a trest se uk|ádá podle zákona účinnéhoV době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se pouŽije, jest|iŽe je to pro . .

" nří-î. 'ř i. Íjijuíi.ji.eie pí izniVejs nanha|n|n

iiLAVA

ŠrsiÁ

Ustanovení spo|ečná ňr A1 ut.+l

.)^ r)7 aAa! Á ř| 1Q až a'4 x| Qo nAo{ 4 a Q ř| trrarlanr'',nh ..r | |qY tuvgug||yvlI Y ň! v|. í-\J) ř| vi. z.' vl.ol. -i' lý|. LwaL Úil vi. \'évL.oi. iciv| Ui. \|r,\ Prár', a.E' I ia{inrr .JnmÁ]..a{ a nal |-^ \! ma-í^l.. ia |main.a oa -Á|.^^'". iU. |,+^.A cl JJ LlDt|l ly JE ||\JZ| |LJ sc uui II.'i I.'( PUiJZt' v i l ii'Z.iuÍ i éiinuÍ l\tEi e +^+^ [řái.U

/,'!

ee \)\)

rolannr rnn ilí nra,,AAXii uoLst tuv9t Pt \JvcrugJr. r

(2) Kde se V Listině mluví o zákonu, i.ozumí se tím zákon Federálního shromáždění, jest|iže z ústavního rozdě|ení zákonodárné pi.avomoci nevyp|ýVá' Že úpi"ava přís|ušízákonům nái"odních rad. ňr

,^

vt- 4z /l\

( |/

.-. ..:a..L rr-L:-.-rr L,-A' ---a ---t---. --L!L--a -r-:---r-t řoKuo !:-!:.-LIst|íla pouzIVa pojÍIIu Se oUUaÍl ---. ]ozunlI l||II stalni oDcar| UesKe ' n-!-..J

a Siorrenske Feder.atlrrní Repubiikyl.

(2) Cizirlei požívajív Českéa S|overrské Federaiivrrí Repribíiee iidských práV a zák|adních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou pťiznana výs|ovně občanům. |2\ Da|,,lA ánoa.'aání niaa|nic., \Jl I Uûu \l\,,-€lvav||| PlgvP|oy XlnrrÁL, arA,,a cr a iáa Ii a -A|,|aAní || P|crvo 9|L,v^' JlJ9-|| tJ .:cl^|clv| a+á+ní ^]^xa^.+.,í oLclU il tJwuclt toLv r -

na,,ží',aií nnim,t ||^hxó^|| ra-,,mí aa P\JL|Z-|vqJI P\',J|||L| \Jvvcl|| ' l\.,.(l||l| ě9 .'lnhnA., ia*inaic| aii-nÁ',A |zfarA ILloLli hněý'.,vUuy' v||z-||avCf wÝr^L9iU

*ím lIl|| |.ažA',, ôZ.'Jy nhlnr.|', vi IigL.u na lld

l ITD ,,n 7líná , , t) v9 z-,r,Iv,

t

Eal,,'l{a I gl\u,Lg

anlil.nt,anÁ cllJrtl\\Jvq,

inÍarmailb,, tg ,, ilv, r I tqlri\y

7ADlaA,, LAATCIU)t

laacia arál ta |LwJ ň1 L('WÍ'9 PrQva

r|

Áe v|. Ťv

Česká a Siover_lská Federativní Repubiika poskytljje azyl ^.^^Á^|^..| P| L,| |ac|LJwYa| |y|||

z-a uP|o|'|

|LJvcl|

|| Pv||t|\,^y'ý| l Pl av o Dvr'',1J\Ju. ^z.y|

cizincům |||\L9 wyL

odepřen tomu, kdo jedna| v rozpol.u Sc základními lidský,mi právy a Svobodami. Ál ul.

t,

+4+

n^ ^^á^;l,Á^í 7A|,^^ rrrlrz-E ovl..tLllýrJtrr n.Á.,^ llcl (Jtll94tt z-crr\LJrr ^^..^^'.'* cl ^ ^?^|,,'.Á+^.."'^-^-i+ -'o,i^ PrcIvrJ Pvr./lllncllll PrrJnulclt\JtlJill o.-amXa+na^cům !-a^^^áÁř^|,^'I xi^ň^^+ o .^ nr{a{ Á| z-L) ^ P| ^.á',^ L,\JĎL. z-' Z-clI | |EoL| |cl| |t | |tJJPvtJcl| o^vl'/ \/|| || |vo|' clv\J ',.,^.Jn^Á., lJvĚuE| |E v w|.

.,

iinnrr ^ JllllJl.r cl státní

|'AmnI ó^r-r,i, oamnanrÁr,r' r,A F,,a|,aiaI'.. |zIarA ,,rXi +A+ nrÁ.,n t lrrnAanÁ rr ňl - |\l.-E|||||| tJl. L|vEvg||lJ v ěc:iiiUJPi lJ|vl' LvtoPi ctvy cl c.vy vg Iui i^viw||| P|clv'J ^L('|g .-7 Á. ]^^-^^x^^^+^í^h 'Xaí|,.".m ^-hraian.,,ah t ^'i^|,,xî|,,.'^l-^.."' ^lí^t' ^..|^+ LrJ(žI lyrel I rUDL. -t, IJSTLViJVI lLJJti il\,1 i JU\JI lJ A, Pl lDllJsl llnulll LJalJl z-i Pl lDlU$i ilNUiil aÁo{ 4 a' na|zlrr{ onlrrricí oi| {ÁŤ nr4,,a ., ň| 4Q 40 4 ň| 17 až c q ovuYlol I rJ vr. 1t vuol. I aL I, Pvnuv orf LE4 ytqvq uYgvgrta Y vt. tur ''.,aAaná

výkonem sluŽby,. osobám V povoláních, která jsou bezprcstředně nezbi/tná pro , I|,,a+a ^ a\.at -A|,^^ I LJt ^^l^-^^' '..|ř^.,i ^ň^-;+ ^.Á.,^ ^+A,n,|| clvv l^^ rcl or.clvnLJ. ll at tu Z-tvuta a clvtt il^'"':^ tuz-E z-anut ilrtz-tr yl \JUl

106

UTB ve Zlíně,Fakulta aplikované informatiky


sEzNAM PoUŽlTÉ L|TERATURY Boguszak, J. a ko|.: obecná teorie státu a práva' Praha' 1986. Boguszak, J. a koÍ... Teorie státu a práva. Praha: SPN,1968. Fi|ip, J. : Ústavní právo. Masarykova univerzita v Brně, 1993. Ma|ý, K. a ko|. : Dějiny státu a práva y Českos/ovensku. Panorama, 198B'

Malý,

|. :

Základy práva. Masarykova univerzita v Brně, 1997.

VJček, E. a ko|. : Dějiny Českos/ove nského státu a práva-doplněk. Brno, 1992.

Název Autor

@

Vydavate|

Univezita Tomáše Bati ve Z|íně

Vydání Vyš|o Nák|ad Tiskárna

Zák|ady teorie práva

JUDr.V|adislav Štefka

první prosinec 2006 150 u.itisků

Univerzita Tomáše Bati Academia centrum

Tato publikace neproš|a redakčníanijazykovou úpravou.

tsBN

80

-

7318

-

507

-

5

Zák|ady teorie práwa @ .;uDr. w|a
Názew Autor Čís|o publikace wydán í Nák|ad wyšlo Wydawatel -I-iskárna

.l

Tato pUb|ikace

redakční

neproš|a

prwn í

150 prosinec 2OOo LJniwerzita -|-ornáše Bati ve Z|íně UTB - Acadernia centrurn Z|ín ani jazykovoLr

Úpravou

lsBN 80.73í 8-507.5

lillilll tt507

Š š é ě

Recommend Documents