TEORIE PRÁVA 1-6
Literatura: Knapp Viktor: Teorie práva. C.H. Beck, Praha 1995, 247 s. Harvánek Jaromír: Teorie práva. A. Čeněk, Plzeň 2008, 501 s. Gerloch Aleš: Teorie práva, A. Čeněk, Plzeň 2009, 308 s.
1. Právo - Df.: souhrn právních norem = objektivní právo (law) nebo vyústění abstraktního pravidla do konkrétního oprávnění (right) = subjektivní právo - Ubi societas, ibi ius (Cicero; Kde je společnost, tam je právo) - prolíná se s jinými normativními systémy (morálními, politickými aj.) - ZNAKY: obecná závaznost, forma (daná státem), vynutitelnost (státní mocí) - lex lata (platné právo) x lex ferenda (zamýšlené právo) - PRÁVNÍ PROFESE: advokáti, soudci (civilněprávní a trestní, správní, ústavní), státní zástupci, notáři (poradní a osvědčovací funkce)
2. Právní norma 2.1. Vymezení pojmu - Df.: příkaz, zákaz či dovolení v uznávané formě; porušení je sankcionováno státem (státní donucení odlišuje PN od jiných norem) - STRUKTURA: hypotéza (podmínka, na níž je žádoucí chování vázáno), dispozice (pravidlo chování – zákaz, příkaz, dovolení; obligatorní součást PN), sankce (za porušení dispozice; veřejnoprávní nebo soukromoprávní) Jestliže H, pak D, jinak S (sankce sehrává klíčovou roli) - DRUHY PN: podmíněná (s hypotézou) x nepodmíněná (bez hypotézy), perfektní (se sankcí) x imperfektní (bez sankce) - DRUHY DISPOZIC: relativně abstraktní (obsaženy výrazy jako: dobré mravy, pravidlo soutěže, bez zbytečného odkladu aj.) x relativně konkrétní, alternativní (spojka „nebo“…) x kumulativní (spojka „a“, „i“), taxativní (úplné) x demonstrativní (slova „například“, „zejména“) - PN s klasickou strukturou: zavazující x opravňující x doporučující, kogentní x dipozitivní, blanketní (odkazuje na nekonkrétní PP) x odkazující (odkazuje na konkrétní PP) - PN s neklasickou strukturou: kolizní, teleologické a technické 2.2. Působnost PN - personální: všeobecná, zvláštní (podnikatel, voják apod.), imunita (absolutní n. relativní; vnitrostátní n. mezinárodní)
- teritoriální: všeobecná, regionální (kraje, obce); v soukromém právu exteritoriální prvky; zvláštností diplomatická půda, loď a letadlo - časová: platnost (= existence předpisu), účinnost (buď 15. den po vyhlášení n. je to stanoveno), legisvakanční lhůta (ignorantia legis non excusat), derogace – uplynutím, explicitní novelizací (lex posteriori derogat priori), rozhodnutím ÚS, novelizace mlčky (nevhodné!), retroaktivita – v trestním právu je dle čl. 40 LZPS nepřípustná, jinde snad (nepravá retroaktivita – působí na již dříve vzniklé vztahy x přežívání starších PP)
3. Objektivní právo 3.1. Prameny práva v ČR - materiální (konkrétní události ve společnosti) a formální, přičemž jejich vztah řeší interpretace práva (tj. jak se obsah = materiální stránka projevuje v právních pravidlech) Formální prameny práva - Závaznost: absolutní (znát právo - občané, respektovat právo – státní orgány), argumentační (aplikace judikatury, precedentální systém), relativní (viz IPA n. smlouvy) - PRÁVNÍ PŘEDPISY (PNA obsahující pravidlo): forma (jednostranný PA, který je formálně určitý, tj. písemný, vzniklý určitou procedurou, tj. legislativním procesem a publikací), normativnost (právní pravidlo obecného charakteru), obecná závaznost (absolutní u kontinentálního práva n. vysoce argumentační u anglosaského práva) - NORMATIVNÍ SMLOUVA: podobná PP, ovšem není jednostranná nýbrž založena na konsensu; musí obsahovat právní pravidlo; mezinárodní (monistický x dualistický stát) n. vnitrostátní (kolektivní n. veřejnoprávní smlouvy) - SOUDCOVSKÉ PRÁVO: princip jistoty (oprávněné očekávání) a rovnosti (viz rozhodnutí ÚS 252/04); precedens (argumentační závaznost; může jít i proti zákonu) – stare decisis (pro precedens), judicial review (proti precedentu) n. judikatura (nevytváří ale dotváří právo) – Sbírka ÚS, Sbírka NS, Sbírka NSS - PRÁVNÍ OBYČEJ: znaky (usus longaevus = zaužívání, opinio iuris – povědomost o charakteru), např. podpis n. užití ve veřejném mezinárodním právu, desuetudo (neužívání právního pravidla; obsolece = vyčerpání – viz Benešovy dekrety) - PRÁVNÍ PRINCIPY: nejsou konkrétně vyjádřeny resp. jsou nezávislé na jejich formálním vyjádření (např. základní svobody) - PRINCIP SPRAVEDLNOSTI: ojediněle, např. v rozhodčím řízení (rozhoduje se spravedlivě se souhlasem stran; aequitas) - DOKTRINÁLNÍ PUBLIKACE: mohou mít argumentační závaznost (viz odvolání se na ně v judikatuře) - NEPRÁVNÍ PUBLIKACE: zejména náboženské (např. islám) a ekonomické 3.2. Právní řád ČR - systém práva v teritoriu ČR - PRIMÁRNÍ PNA: Ústavní pořádek (rigidní Ústava, LZPS, další ústavní zákony), Zákony (suverenita zákona – jen zákon stanovuje povinnosti a omezení) a zákonná opatření (vydává Senát při neexistenci poslanecké
sněmovny), normativní smlouvy, OZV (PP v samostatné působnosti obcí nebo krajů; účinnost 15. den po vyhlášení) - SEKUNDÁRNÍ PNA: rozhodnutí prezidenta (výjimečné), nařízení vlády, právní předpisy ministerstev a jiných správních orgánů (vyhlášky, pokyny aj.), nařízení (PNA obcí a krajů v přenesené působnosti) - dělení na ústavní, zákonné a podzákonné - NÁLEZY ÚS negativní právotvorba (ruší PP) a JUDIKATURA - PNA ES: primární (smlouvy), sekundární (Nařízení, Směrnice), judikatura (Evropského soudního dvora a Soudu prvního instance)
3.3. Tvorba práva v ČR (legislativní proces) ZÁKON: 1. Vznik záměru a jeho realizace (zákonodárná iniciativa – vláda, poslanci, kraje, Senát) 2. Příprava a projednání (mezi nimi probíhá připomínkové řízení, projednaný návrh předložen vládě; důvodová zpráva; role legislativní rady vlády) 3. Projednání zákona v Parlamentu (1. Čtení v plénu, 2. Čtení v příslušném výboru, 3. Čtení – depurace) 4. Schválení (prostá většina přítomných; v případě ústavního zákona 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů) 5. Podpis (předseda PS, premiér, prezident – suspenzivní veto, které lze zvrátit většinou všech poslanců) 6. Publikace (ve Sbírce a rozeslání = platnost; ve Sbírce jsou zákony, nařízení vlády, vyhlášky ministerstev a jiných ústředních orgánů) NAŘÍZENÍ VLÁDY A VYHLÁŠKY MINISTERSTEV: nařízení většinou a vyhlášky vždy dle zmocnění v určitém zákonu PP OBCÍ A KRAJŮ: OZV (v samostatné působnosti) a nařízení (v přenesené působnosti) 3.4. Světové právní systémy - vnitrostátní právo je většinou teritoriálně vázáno; v jednom státu může existovat více právních řádů (viz ČSR do roku 1950 nebo paralelní existence moderního a tradičního práva v některých státech) - největší právní systémy: kontinentální (nepřesně románsko-germánské), angloamerický (nepřesně common law), islámský (prolíná se s kontinentálním či angloamerickým; islámské právo se omezuje na dědění, vlastnictví, osobní a rodinný stav), afrických zemí (spíše geografické vymezení; domorodé právo prolínající se s právem bývalé metropole) - právní komparastika: srovnávání právních systémů 3.4.1. Kontinentální systém - recepcí práva římského; cestou kolonizace se dostal i mimo Evropu - užíván v západní Evropě, Latinské Americe, na Blízkém i Dálném Východu, v bývalých francouzských a belgických koloniích v Africe
- ZNAKY: právo psané (lex scripta), obyčejové právo nanejvýš subsidiárním pramenem, v podstatě vylučuje soudcovskou tvorbu práva (vliv na utváření práva má však prostřednictvím interpretace rozhodnutí vyšších soudů) - FRANCOUZSKÉ PRÁVO: základem Code Civil (1804); víra v psané právo a jeho úplnost – zakazuje denegatio iustitiae (tj. zavazuje soudce, aby rozhodl), vylučuje precedentální působení - RAKOUSKÉ PRÁVO: základem ABGB (1811); v rozsahu rakouské části bývalého R-U, přirozenoprávní racionalismus (přirozená, rozumem seznatelná práva každého) - NĚMECKÉ PRÁVO: základem nepříliš zdařilý německý občanský zákoník (1896) inspirující se starým německým právem; mimo Německa rozšířen i v předkomunistické Číně či v Japonsku - ŠVÝCARSKÉ PRÁVO: výrazné komercializování občanského práva - SKANDINÁVSKÉ A DÁNSKÉ PRÁVO: značný prostor pro uplatnění práva obyčejového a soudcovského práva 3.4.2. Angloamerický systém - vychází z anglického common law - užíván v Anglii, bývalých anglických koloniích a ve Spojených státech - ANGLICKÉ PRÁVO: prolínající se soudcovské právo, jehož pramenem je common law (od Jindřicha II. se vyvíjející obecného právo aplikované královskými soudy na základě tzv. writů) a equity (rozhodování zvláštních kancléřských soudů, které rozhodují podle zásady spravedlnosti; neobrací se proti common law, nýbrž jsou jeho doplněním); prameny (judge-made law – zásada stare decisis, Statute law - má menší váhu než soudcovské právo a ponechává mu značný prostor, custom – obecné obyčeje říše a místní obyčeje z roku 1189, právní literatura – podružnější význam); soudy: rozdíly mezi trestními a civilními, těmi, co vytvářejí precedens a těmi ostatními, mezi centrálními a venkovskými; trestní soudy – Crown Court a Corener s Court (pouze obžalovací soud), civilní soudy – Supreme Court of Judicature (složený z High Court of Justice a Court of Appeal), House of Lords (nejvyšší soud Anglie, rozhodují tzv. Law Lords, Privy Council (poradní orgán krále; některými státy Commonwealthu uznáván jako nejvyšší soudní instance); zásady rozhodování – precedenční působení má pouze odůvodnění rozhodnutí (ratio decidendi), zavazuje tentýž soud a soudy nižší, rozhodování zásadou rozlišování (distinguishing, tj. similibus ad similia) PRÁVO V USA: nerozlišitelnost common law a equity; právo federální a právo jednotlivých států; prameny: judge law (snad existuje federální common law, každopádně dochází k připodobňování common law jednotlivých států) a legislation (primární zákonodárství jednotlivých států, pokud není ústavním předpisem stanoveno, že je to pravomoc federální); odlišení od Anglie: vyšší význam zákonného práva, stare decisis ne tak striktní (nejvyšší soudy jí vázány nejsou) 3.4.3. Islámský systém - úzce spjat s náboženstvím, islámské právo existuje vedle kodifikovaného práva bývalé metropole - jediným zákonodárcem je Bůh, tj. pramenem je boží právo šaría (univerzální systém závazných pravidel chování pro muslima); sekularizace práva aktivitou ulamů (i přes neměnnost práva božího) - právo (dle naší představy): fikh (závazná pravidla chování vypracovaná islámskými učenci ulamy; nalézání božího práva a jeho výklad); rozdělení na šíítské (Irán a Irák) a sunnitské (většinové, proto se ho týká další výklad)
- prameny tohoto (sunnitského) práva: korán (málo právních pravidel), sunna (skutky a výroky Proroka), idžmá (jakési právní vědomí muslimů), kijás (analogie) - zásady: taklíd (nemožnost doplnit či měnit či rušit islámské právo), prameny práva se neaplikují přímo, nýbrž prostřednictvím pravidel obsažených v učení, na daném teritoriu uznávané školy (škola málikovců – Afrika, hanafijců (střední Východ, dřív i Turecko) aj. 3.4.4. Právní systémy afrických zemí - smísení práva metropole a afrického práva domorodého; existuje mimo JAR a muslimské státy - natural justice: možnost common law soudce zrušit rozhodnutí domorodého soudu (native court)
Zkratky: ABGB – Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch (občanský zákoník) ES – Evropská společenství IPA – individuální právní akt LZPS – Listina základních práv a svobod NS – Nejvyšší soud NSS – Nejvyšší právní soud OZV – obecně závazná vyhláška PN – právní norma PNA – právně normativní akt PP – právní předpis ÚS – Ústavní soud
