KRÁL oIDIPÚs oIDIPÚs,
král thébsk
IOKASTÉ, královna
KREÓN, ieií bratr TEIRESIÁS,
KNĚz DrÚv KoRINŤAN
věštec
PASTÝŘ, sluha Láirlv
PosEL' sluha oidipťtv DIÚv KNĚz PRoSEBNÉ PosELsTvo: SBOR
hoši, krrěá
starcrl thébslc- ch
Dvě dcerky oidipolry. Družiny, služebnicwo Kond se za doby mlltické a ThébácÍl p ed lal
Kněz
Di
a s prosebnj'n poselstvern'
n'
oIDlPÚs (ayjde
s
Pr
tsodem z PaMce)
Ó pravnukové Kadma pťaotce' mé dítky, proč iste p išli p ed mťri driim a s ratolestí stužkou věnčenou
iak prosebníci usedáte zde? Je město plno vonn1ch kadidel a plno lkání, zpěvťr žďostn ch
_
I nechtěl isem skrz posly zvídati' mé děti, co se děje: idu k vám sál'a' já zvany všemi slavn1 oidipits ! Nu, knězi star; - tobě p ísluší zde za ty mluvit _ pověz, co vás vede: zdaž driíěra v mou prlzen nebo straclr? Jen směle mluv! Chci ve rčem ochotně tyt nápomocen. Bvlť bych bez srdcert y soucit s vámi nehnul nitrem mi-m! KNĚz DIťIV Ó vHdce našízemě, oidipe' hleď na nás: vidíš,iaky ie věk všeclr' kdož sedírne ťu koltvych oltlá ri!
Zde mláď je posud neope emá' a fir isme kmeti lety seh;lení, my, starci, kněžíbohri - Diťrv iá a oni iinochové vybraní. Lid ostatní pat< vínky ozdoben ďí na naměitich, tam, kde ctnámy dv* se tyčíochránkyně Pailady' i u věštnÍho krbu Foibova. Vždyťvidíšsám, že město p esp íliš je zmítráno itž zkipnu, nernohorrc uŽ z hlubin, z krvavého p íboie své hlavy pozvednouti. Hyne plod' iejž tají země v tvfučíchzarodcícho n hynou stáda skot'u na pasťvách, a smrti zasvěcen jest matek klín: brih ohněnosn , hrozn , hroan rnor pad na město a šwe |e v zahubtr!
Ťak pustne starobylá thébská vlast'
lt[tl
a sténáďm a ná ky Žalnymi ien černá íšesmrti bohatne.
A proto p ed tq m domem Ni iá ni tito hoši za rovna
jak trplte, a vaše utrpeď .
.
seclftne:
tě neklademe bohťrm všemocnym' však z lidí isi nám první v p íhodách' jež nese život i čímzkouší bťrh. Vždyťp išed do Théb daně zprostils nás, již vybírala od nás krutá Sfinx, a p itom nezvěděl isí od nás nic a nikdo z nás ti nedal návodu, však božímp ispěním' jak praví se a myslÍ, vzkŤÍsil jsi nrás k životu. Tak také dnes, drab1 Oidipe' náš králi p esiln1i, v něiž vě Í vše' my všichni tulíce se k tobě lkáme: hlď nás nějak spasit, zacfua nás! Snad slyšels od kteréhos boba zvěst' snad slyšels vyrok moudr1ch lids\ch ťrst: vždyťz ím, že rady mužtr zkušen1ch isou nejčastěji zdaru zlírukou. Nuž slyš, ty ze všech liď nejlepší' vzk is k novému zas životu náš stát' buď dobqfor strážcem! Nyní zve tě vlast sqfim spasitelem, žes nrím p ispěl kdys: kéžnevzpornÍnáme však nikdy tak wé vlády, žes nás pozveď a pak zas klesnout nechal! K átí novému rrzk is tento stát a pevuě dej nám státi! A lakos tenkrát blab1m ízením nám štěstí poskyt, tak se sta i dnes! Jsi pánem této země; chcďJi však jí dale vládnout, zemi lidnaté : jest lépe vládnout nežli pustině. Co do korábu, co je do hradu, když se v něm živá duše neh be?
oIDIPÚs
Mé děti ubohé' naě toužíte' je p eho ce mi známo. Dob e vím' lL42l
_
ach, jako já z vás nikdo neupí! Bol vlastní pouze nese každ z vís a jin ch nedbá, ale duše má' ta oplakává ne|en vlastní |á' i tebe, tebe, všechny, cel stát!
I nebuďte mne tu ze spánku: iá mnohou trpkou chvíli proplakal a mn6fu6 v starostech se nabloudil.
Tak uvažuie' iediny jen lék isem nacházel a toho užil jsem: iá do Delf svaka svého Kreonta |sem poslal do věštírnyFoibolry, by otázal se boha, jakym slovem neb činem zachránil bych tento stát. Dnes rrráwatu ie deo a starost mám, co dělá, že ie vzdálen déle iiž' než bylo t eba. Jakmile však p ijde' tu věru byl bych člověk ničemn; . bych neučinil vše, co zjeví bulr! (roznech
te
sboru)
KNĚz DIŮv (oyhližeje stranou)
Iak vhodná isou tvá slova! Tito zde mi kynou právě, že již Kre n jde! oIDIPÚs (ayhlížuje)
Ó Foibe, iako zá í leho wá , kéžspásné štěstítéžho provází!
xxÉz oIÚv Jde s nrilou zprávou, pokud soudit \ze; sic by mu vav ín lrlavu nezdobil.
oIDIPÚs To zvíme hned; iiž došel na doslech Ó kníže,drah; svaku Kreonte,
rci, jakou zvěst nám neseš od boba? !t431
_
KREÓNI ( pi1ichtÍz ej e
s několika
pr
tlodci
)
Zvěst dobrou! Fln3im štěstírn zr,tlť i to, když věci Srnutné clob e dopadnou. oIDIPÚs Však slovo, slovo boží!Z eči tvé ni drivěry ni bázně necítím! KREÓN
}sen hotov mluvit. Chceš rně lryslechncuť zde p ed cizÍmi? _ nebo pojdnre dovrrit * oÍDIPÚs &Iluv p ede všemi! Neboť jejich bol nrě trápí víc než vlastní život m j. KR.EÓN
Nuž povím, co jsern slyše! od Foiba. B h velí jasně' králi' poskwnu,
jež vyrostla zde v zemi, vyhladít a neživit !i ve zlo nezntarné.
oIDIPÚs Ach, jďiou očistu? Co se nrá stát? KREÓN Buď vyhnanství neb za srnťt zase smťt. Smyt krvÍ krev, jež v zkázu vrhá vlas"t! oIDIPÚs
A číto osud brih tak zvěstule? KREÓN Než ty jsi počal íditi náš stát,
b5'l vládcem země, pane, Láíeis.
oIDIPÚs Tak slyšel jsem;
ttMl
sánn jsem
ho nez el jíž.
KREÓN
A wahy' z jelicbž rukou p iialsmrt' nrím ztrestat jasně nďizuje btlh.
oroipÚs Kde jsou však? Iak to možno vypátrat?
}eť neznatelna stopa dármé viny.
KREÓN
n
Pq
v zemi zde. Kdo hledá' nalézá, kdo pedbá, tomu všechno uchází. oIDIPÚs
Bylzawažděn snad doma Láios či někde venku nebo v cizině? KREÓN
Kdys na pouť k bohu podle vlastníclr slov dom se však newátil.
se vybrď,
oIDIPÚs A neviděl to žádn5i prrlvodčí ni svědek, jenž by veď na stopu? KREÓN Ti padli. Pouze jeden stracÍrem prchl, však ze všeho, co tehdy uviděl, jen jedno mohl íci, jinak nic.
ororpÚs .A co to bylo? Z věci jediné ]ze mnoho nalézt, mnoho vysoudit,
když iest jen aspo iiskra naděje. KRBÓN
Pr
p epadlie zástup lupičrl'
a král byl zawažděn jich p esilou.
oIDIPÚs Kde by vzallupič tolik smělosti? To iistě zlato odtud pomáhalo! 11451
KREÓN
Tak leckdo soudil. Mrtq Láios však v bídě nenacházel rnstiteic. oIDIPÚs A jal
Nuž iá zas plnou pravdu odlayji!
Ba správně Foibos, správně s nírn i ťy se s péčíujímáte mrwého; a uz íte mne právem po boku' bych zemi té i bohu pomáhal.
p ílišvzdálenych, než ve svém vlastním zájmu vyplením tu ohavnost! Vždyťvrah by vbrzku snad i na mne vztáhl ruku zločinnou! Tak k zdaru vlastnírnu mstím Láia N.e v službách p átel
Ho| čile' hoši, vsta te se stup ťr a haluzí se chopte prosebn ch!
Nechť shromáždí sem někdo thébsk lid! Chci zkusit vše. Buď s božípomocí nám štěstísvitne, nebo padneme! (odthdzt do paltue)
rucĚz orÚv
Nuž vzhťrru' hoši! Co král zvěstuje, to bylo našícesty p íčinou. Bťrh věštbu seslal: kéžby p išel k nám, by spasil nás a ránu zažebna|| (
Všichni odej dou. Vej da. )
lL46l
SBOR
Zvěsti ry Diova, ze z|atych Delf zď slova tvá sladká: cože as p inášíšdo pyšn ch Théb? Trnu pln neklidu, zděšené srdce mi horečně bije! Ó Paiáne, lékďi božsk ; p ed tebou chvěji se posvátnou rlzkosť, čeho si vyžádáš hned či v p ištíchměsícíchdale{fch? Rci mi to, nebes\ hlase, ty děcko naděie zlaté! Nejprve vzyvat chci vás, Athéno, Diova dcero. Foibe' ty vrhači dalek1 ch st el, sesterská Artemido, věhlasná královno země' zjev se, ach, zjev se, ach, spásdá ty trojice,
jež na thébskémnáměstí tr ďš! Jestliže již i d íve' když pohroma na vlast
smrti jste zhasili plamen, p
se ítila,
ijďte' p ijdte i nyní!
Ó hrťrza! Nesmírnéritrapy mé! Jest churav k srnrti veškeren lid a ztupělo dťrwipu osďí: kterak tu pomoci, kterak se bráďti ? Plody se neda í slowtné země, není požehnán roďček bolestn1 sk ek. }ak hbir pták rychleji nezkrotné ohnivé vich ice dušs za dušíulétá nazápad k Hádovu b ehu smrti. Tak h bitovem nesmírn1im stala se vlast!
Tlí po
zemi tílek neboh1y"ch změť a rozsévá nákazu smrti. Na stupních oltá e sténajív moďitbách
nevěsry mladé i šeďvé matky, lkajíce k bohťrm, by skončili hÍťizu těch běd. A žaln1 zpěv kvílením provázen proniká k Foibovi SešLi nám tedy svou spásu radosurou, Diova dcero zlatá!
A Area, ktery zbraní prost
s pochoc{ní sžíravou obclrazí ||ť!7l
a scje nií ek a žárenr plní těla, prosím, zaže ho na .tělr clal*ko z vl*sti rné, zaže ho do trrlulrin olrror'sk;fcÍr k poďmo ské AnrÍitl'ítě'
a iin*k neutrpí zlého nic! tr(do zná však |iného, kdo vrahem b1ll :reb str&jcern, netaj toho; odměrru
boďlivé' nehostinné! ieť marno iiž všechno: zdolá den, čeho snad ušet ila noc _ ctče Die, v rukou tq ch jest vláda bleskťl ohniv ch: ude a Area znič svou hrorncevou rancru!
Áť'lrah !e kdok*liv, já zap*víelím
zaže hcl na i" spy tlrráck ,
T"vé st ely ochraané, nezdolné
z tětivy, pletené ze zlata,
kéžna poÍ}10c nám létají'Foíbe, ty dárce světla! A Artemido, ty zje"r se též s ohnivou zá í planrennou, s kterou po horách těkášl
Volám i tebe, Eakclrr.l, jásav; zpitych zrakri, ty prrivocíce mainad šíienr'rir, se zlatyrn vínkem na hlavě: p ispěj rodné vlasti své a boha, kterli od bohri
iest nenál'iděn, svou ptranoucí poclrodiri sžehni!
oIDIPÚs (a3;chd.zí
z pa!áce)
Ai, modlíte se; vaše mod]itba se splní: slyšte mne a hojte z1o, pak p ijde spása, strasti poleví! Mně neznáraa je zvčst i sk'utek sám, a proťo takto rnluvírn. Maje stopu,
iá nepátral bych tatr
Kdo ví, či rulEou zhynul Láios, syn Labdalr&v, nechť vše mi oznán:.í! Tak poroučírn. A má-li někdo strach, že sebe sám by musel udati, buď bez r:lbav: jen zetni opustí 11 Áal lL'žul
nru vyplatírn a'rděku nadto dojde 1,ršak smlčíte-1i, vyzvy nedba!íce' b';rď z báznťi o druha neb o s*b*, pak pr:siyšte, crr na to udělám:
*
zde v zerni, kter'é kraiuji a vl'ádnu, jej p ijÍ:nati k sobě, mluvit s rrírn a v moďitLrách a božíchobět*ch i' sl'*tá vodě ričasti mu i: át; z vris každ1f od prahu j*j odhán'Yi! Jeť našískvrnou, jakož delfsky b lt nri zjevil právě ze své věštírny-_ Nuž takto králi zavražděnénru
i božstvrr ku po*:cici prYiclrťizím. A klnu pacbateli skryrém.u, ať byl již srím, či více druh měl: iď( bídně žil, tak bídnčzloductrr eli'''ťr! Á kletba tážr1a1x. sr'olalisern ji naťi, i rnne ať stihrie, kdybych vědomě snad elrova]. pod svou stšechou viníka! .A' r,ám to v echmo plrrit uklár:lárn" i k v li mně i botrru, vlasti k vťrli, tak neťrrodou, idetborr zničen ' VžrÍyťaď kdyby b h to nevzkázal-, r.ry
byste bez očisty nesměli
věc nechat, nybrž pátrat: první nruž, váš král byi zabit! Bťrh však promlrrvil. A já mťrin vlácÍu, kterou d ív měl orr, mám ženu, s kterou plodil také on, a kdylry osud byl mu peip ál díreli,
ty s$urozenci dětí nr ch by byly a nyď on tlyl sražen osuciem: chci tedy fra otce jrrk vlastnílio zaťr bojovat a vsadit vše' by ten byl dopaden, \i'm zhynul Láiils,
*
synLabdak vaPolyd r vvnuh a Kadnn v, Agénorriv potornek - tomu A volám i< bohťrm: těm, i<dož proti lt{el
by iednali, nechť zrno ze země se nerodí ni děti z matek: ne,
ať nynější ta rána morová je zahlaď neb sudba ještě horší!
Vás ostatní však' thébštíobčané' kdož souhlasíte, Díképomocná a všichni bozi stále ptovázejtež!
NÁČELNíKSBoRU (po němé dohodě se sborem)
Ó pane, vázán kletbou odpovím: my nejsme vrahy aniž m žeme ti vraha udat. Tuto záhadu, kdo spáchď čin, měl věštbou zjevit F'oibos. oIDIPÚs Máš pravdu; ale nik
NÁČELNÍKsBoRU Pak měl bych ještě jednrr myšlenkrr. oIDIPÚs
A ďebas ještě jecJnu' jenom
mll-rr'!
NÁČELNIK sBoRU Co viď Foibos, totéž,pokucÍ r,ím' zff tak ka Teiresiás; od něho snad zvíme, králi, qltrtlad nejlepší" oIDIPÚs
Ni tenkrát nesložil jsem ruce v kiín;
já k radě l(reontově posly dva
isem k němu poslal
_
měl by tu již b t!
NÁČELNÍKsBoRU To ostatni je iistě stary tlach. oIDIPÚs
Co to, co jest? Já važímkaždéslr}vko. lLsal
NÁČELNÍKsBoRU Pr1 jacís pocestní ho zabili. ororpÚs Tak slyšel jsern, než svědka nevidět' NÁČELNÍKstsoRU Však |e-li trochu bázni p ístupen, wé těžkékietby jistě nesnese. oIDIPÚs Kdo činu schopen, slov se neleká.
NÁČELNÍKsBoRU Vždyťžije člověk' by jej usvědčil. Hie, již sem vedou věštce božiho' ienž jedin má pravdu vrozenu. oIDIPÚs (k
p ichdzejícinzu Teiresioui)
Ó Teiresio, zkournáš věci zievné i tajné, na nebi i na zenri; a nevidíš-li, p ece jistě víš' iak trpí vlast. A její záchranu a spásu, pane, vidíme jen v tobě. Snad jsi již také slyšel od poslri' že poslali isme do Delf a že bťrlt jen
jedin
nám věštil konec hrťrz; když Láiovy vrahy najderne a usmrtíme nebo vyhosdme. Nuž věšti nám teď z letu ptačího, neb znáš-li iin zprisob věštěď' a zachra stát i sebe, zachra mne a zprosť nás skwny vzešléz vraždy té! Jsmeť v rukou w ch; a neikrásněiší ukol jest prospívat, jak a pokud lze.
TEIREslÁs (vet)lenjt chlaPcen)
Ótr, jat ie strasné byti rozumn1 , když rozum není platen! Ač to vím, iá zapomně| sic bycb byl nep išel.
lLsr!
oIDIPÚs Co jest! Jak skiíčenstojíšp ed nárni!
oIDIPÚs Ba kdo by nevzplál lrněvern p i tq ch slovech, když otčiny si takto nevážíš?
TEIRESIÁs
Clrci domri, pusť mě! Poslechneš-li mne,
TEIREslÁs Vše p ijde, i když bu*lu rnlčeti.
oiDIrjÚs Toť proti právu, proti vlasti tvé, že nechceš k věštbě otev Ít sv ch r!st!
oIDIPÚs
svťrj osud oba nejsnáz ponesenr.
A nemáš mi to íci, když to p ijde? TIIIREsIÁs Již budu zticha" Chceš*li, hněvej se, iak nejlítěji lze jen zu iti.
tsrRssrÁs Vždyť zÍ[nt, že slor'a tvá ti neprospějÍ, a abych nebyl stejně postižee
oIDIPÚs Nuž dobrá' nezamičÍnve hněw, co jasně z ím. Mně zdá se, žes ty sánr
(chee cd,ejit)
i zosnoval i spáctral onen čin _
oIDIPÚs Áeh, z sta , p i bozích, a zjev, co víš! Ile' všicfu lkámre k tobě v poko e"
snad nevraždil isl kdybys viděl však' jen tebe sarna vjnil bych z té waždy!
TEIR.EsIÁs Jste nevědorní všichni! lr{e eknu ni slova již, bych nezjevil rlé zkány.
TBIREslÁs Ai, vskutku? Pak ti velím plnití svťrj rozkaz, kter; s vydai: ode dneška již nennluv pg mně ani k těmto zde: ťy sám isi h íšnou skwnou otčiny !
oIDIPÚs Jak' ty to víša nevyjevíš nic?
oIDIPÚs
Chceš zraeiit nás a obec za}rubit ?
Jak nestoudněs mi vmetl do tvá e ta slova! Myslíš, že mi unikneš ?
TEIR.EsIÁs
Ni
tebe ani sebe nechci rmouťit.
TEIRESIÁs
Nač pátr.áš marně? Nepovím ti nic! oIDIPÚS Ty zioduclru
_ vždyťk hněvu dohnal i t"''rdou skríiu _ ty to nepovíš ?
tak nep ísruPnYm, twdym
z
staneš ?
TEIREsIÁs
Ty rupíšrnoji povalru,
a sám
svcu vlaslní p chli;iš, jen laješ mrrě! t1521
Již isem ti unikl: jsem oIDIPÚs bys "
}ak poznals
ii?
siln
pravdou!
Srr m uměním p ec ne!
TBIREsIÁs Zde od tebe! Tys p inutil mě mluvit. OIDIPI]S
Cos pravil? Promluv zas, bych rozuměl"
lr53l
TEIREsIÁs
Mám ještě mluviti? Ty nechápeš? oIDIPÚs Ne zcela jasně; opakuj, cos děl.
(
oIDIPÚs JaIs, zas ta urrížka? Však zpláčešhned!
TEIREsIÁs
Mám mluvit dál, bys zďil ještě víc? oIDIPÚs
Mluv podle chuti; bude to jen tlach. TEIRESIÁs
Ty nevíšani, nez íšhanby své, že s vlastní krví hnusně oLcuješ! oIDIPÚs Což doďáš věčně mluvit beztrestně? TEIREsIÁs Ba doďám, má_li pravda jakou moc. oIDIPÚs
To má, však v tobě ne, ty neznáš pravdu; jsi zrakern, sluchem slep 1 rozumem. TEIRESIÁs Jak uboh isi ve svém spílání: vlast celá vbrzku tobě bude spflat!
Ty synu noci, mně ni jinému, kdo viď světlo, nikdy neuškodíš. lr54l
Však souzeno ti není padnout mnou; ieť Foibos s to, by sám to vykonal'
oIDIPÚs
TEIREsIÁs Že hledáš vraha, kter1im isi ty sám!
oIDIPÚs
TElREsIÁs
/'
zprudka)
Iido si to smyslil: Kre n nebo
tY ?
TEIRESIÁs Ni Kre n neškodí ti, jen ty sám! OIDIPUS
Ó uťrne, bohatství a schopnosti, iež o edčíšiiné v žitíevnivém' v zápětl, ' iar< verrce závist ide vám kayz p'o tu vládu, kterou země kdys mi dala sama, nejsouc žádána' chce Kre n, věrn1 p ítel, dávn1 druh' mě lstně a taině svrhnout, podstrčív zcie toho záludného kejklí e a kněze pleticha e, ienž ie slep sic ve věštění' pÍo mamon však ne! Či ekni, byls kdy věštcem neklamn m? Když zrťrdná Sfinx tu pěla hádanky' pročs rozluštěníobci nezjevil? Tu hádanku tak leckdo nemolrl p ec rozluštit, jen věštní um byi s to; však toho ani ptáci ani birh ti nevnukl, iak bylo vidět - iá jsem p išel, ,rnevědomy" oiďpti9l ' _ -. a uez pták , sv1m vtipem isem jizc1olal! A mně chceš odtud vyšwat, v naději, že bys stál poblížtrťrnu Kreontova!? Jen počkej, nad tou ,ročistou"'i ty i strrijce zpláčete! Jen stá í děkuj, sic odpykď bys podle pletich sqich! NÁČELNÍKsBoRU Já myslím, oidipe, že slova tvá i věštcova jsou plodem hněvu ien. Co s takovou? Jeť nutno hleděti' jak věštbu nejlépe lze vyložit. lLssl
TEIRESIÁs
Tys vládce, mám však steiné právo slovern ti stejně splatit: v tom jsem pán i já" VždyťFoibťrv sluha jsern, tvuj nikoli; tač Kreonto''y záštity mi t eba? Zes nadď mi i slepcťr, tedy slyš: Jsi vidom' a p ece nevidíš
své hanby, ani kde ses usadil, s ky'm obcuješ či víšsnad, číjsi syn?
_
A netuše jsi protiven sqfm drah m i pod zemí i tady na zemi" A iednou dvoji kletba rodič
_
tě vyštve děsn1m krokern z této země, a vida teď, pak do trny budeš z ít! A kter1 záliv,ktetá skála vbrzku se nebude wym ná kern ozyvat, až poznáš s atku p ístavo domu svému tak neblahy, kam vplut jsi s pohodou?
A spousty jioé bídy nefušíš' již sobě uchystals i syn m svynn! Nuž tup si Kreonta i rista má:
vždyt není smrtelníka na světě' jenž bude zničen bídněii než ty! oIDIPťIS
oIDIPÚs
Rodičťrm? Zrista ! Kdo mne zplodil? Mluv!
TEIREsIÁs Den dnešď zplodí tě i zahladÍ.
oIDIPÚs Jak mluvíš všechno v temn ch hádankách! TEÍREsIÁs Což nejsi nejlepším iich luštitelem? oIDIPÚs Jen mi
ha
to, v čern ie má velikost!
TEiR'EsIÁs
A právě ono štěstíbyl
wťrj hrob.
oIDIPÚs Co na tom! }en když vlast jsem zachránil. TEIRESIÁs
(se obrací k odchodu)
Pak ovšem p jdu. Flochu, odveď mnel
Toť p íliš,to už nelze poslouchat! H_n'9{ nrrč z m,ch očíiobrať kroky své a kliď se rychle odrud z paláce!
oIDIPÚs
TEIRESIÁs
TEIREsIÁs Chci jít; však eknu d ív, proč p išel isem. Tvé tvá e nedbám: ty mne nezničíš. Nuž poslyš: onen člověk, kterého tak ďouho hledáš' Láiovu smrt
Sem zvals mě ty, já sám bych nebyl p išel.
oIDIPÚs Já netušil jsem hloupych ečítv1ich, sic byl bych sotva poslal pro tebe. TEIREsIÁs Jsem hloup1;i blázen, jak se tobě zdá;
wym rodič m jsem mužem moudr1m byl! (má se h odchodu)
lrs6l
}e čas; tlá p ítonnnost ien vadí, mate; až zmatš, více trápit nebudeš.
zde hlásaje a trroze, ten ie zde! }i[ost ciá, zdá se, čas však ukáže' že thébsky rodák iest, a štěstí to ho nepotěší. Z vidomého slepcem se stane' z bohatého žebrákem, v zem cizí o holi se bude brát. A ukáže se, že je spolu otcein lrsT l
i bratrem dětí sq ch' že matky své jest manželem i synem, otcoqfm že vrahem jest i v loži násrupcem _ (oidip
|s
odchází')
Jdi, dt'mej o tom! Chytíš-limne ve pak íkej si, že věštit neunrím! (vzdáli
Nikdy posud jsem neslyšel ni d ív ni za doby nynější' že s Labdakovci Polybťrv syn měl spor: nuž odkud mám vzít teď záruku bezpečnou,
LŽi,
se)
SBOR
bych pro Láiovu smrt' tak temnou, věhlasné cti se dotykat směl' jížslyne oiďpris kral i
Kdo to byl? Koho to označil as hlas božíze skály delfske, že krvavou nrkou spáchal čin tak bohaprrízdně pusq ? Nechť k ritěku zrychlí krok a hbitěji pádí než kťr , jenž závodÍ s vichrem! Jsa ozbrojen blesky a ohněm jak bou syn Diriv Apoll n ítíse nari
ZajistéZeus a Apoll n znaií v moudrosti božíkonání lidsl'á; že bych však věštce, smrtelného tvora' nemohl nikdy věhlasem p edčit'
nechybné' leť za ním,
Vždyťviděl jsern p ece sám,
a
Kéry' mstitelky dčsné,
Bylť právě z Parnasu sněžného lám zazá í rozkaz boží, jenžkáže všem, by slíďti
se iďi po neznárném.
Snad v skalách, v jeskyních dlí a ďqmi lesy se štve
_bkzaběhl vhorách-
a v samotě vleka se s bídou svou
chce uniknout qrrokťrm ze svatij''cir Delf; však stále iei obletují perutÍ nechabnoucí.
Hrozně mne děsí, hrozně mn* děsÍ moudr ten věštec q roky sv1 mi; nelze mi vě it, nelze mi upr'ít, v rozpacích nevím, cože mám dčlat! A tonu v pochybách, nevida ni dop edu ani rrzad a nechápu zhola nic.
itssl
toť jistě risudek nesprávn1 aě mťrže dťrvtipem sqm
-
kdys drivtip p ekonat čís. Já však, dokavad neuz ím, že věštba určitě splněna' já k háncim ieho se nep idám! jak stanula p ed ním Sfinx' a na vlastní oči jsem z el' jak obstál ve zkoušce moudrosti a potěšil vlast.
MuŽ bez hany: tím ie mi vždy! (p ikt:apí)
KREÓN Já slyšel jsem, že král náš oidipits mě viní z hrozn1 ch věcí, občané; to nelze snést: zde stojím! vě í-li' že v těžkédobě té isem trochu jen rnu slovem nebo skutkem ublÍžil, pak nechci s touto pomluvou b t živ ni o lrodinu déle! Nečekáť mne malá rijma pro tu polranu, zde ide mi o vše, t
BsqÍ
NÁČELNÍKsBoB,U Ba padla jakás v1 tka, ale spíš jen hněv ji vynutil než rozvaha.
oIDIPÚs Však p edně o tom nemluv, že jsi čist!
KREÓN Když myslíš,bezhlavá že s.*'évole ie praq poklad, soudíšnesprávně!
KREÓN
Však ekl ta, že z m bo
návodrr
ten věštec vylhal to, co prohlásil!
NÁČELNÍKsBoRU Tak isem cos slyšel; v jakém srnyslu, nei'ím" KREÓN
A s pevnym zrakem,
s pevnorl rozvahou to obvinění na mne vrženo ?
NÁČELNÍKsBoRU snad; nevidím, co páni dčlají. oIDIPÚs Ha, ť jsi zde? Tak drzé čelo máš, že p ijít pod mou sďechu nevráháš, aě zjevně wahem jsi mé osoby, aě z ejmě lupičem jsi vlády mé? Což měls mě, ptrím se, za zbabělce sned či zablinla, že to isi zosnovď? Snad že byclr nepoznal tq ch krokťl lstnych ii ngs1ánil se, kdybych je i poznal? Což není pošetil pokus w j, chtít bez p átel i peněz lovit trťrn, kdyŽlze bo nab t lidem ien a zlatem? KREÓN Htre, poslyš, dovol tak
mi oe{větit, ďír' poznej, potom
$uď!
oIDIPÚs
Což' ečnit znáš ! Než já
_
isern nechápav1i"
když mluvíš ty. Jsi zaÍyt" m j sok.
KREÓN Však p edně o toln poslyš slova má! l160l
KREÓN Děls pravdu, souhlasírn; však naznač mi" v čem ubtrížiljsem tobě' jak ty díš?
oIDIPÚs Nuž' radil isi mi nebo neradíl,
(wida)
jaks mluvil ty:
oIDIPÚs I(dyž myslíš,p Íbuzného zrazuje, že ujdeš trestu' soudiš nesprávnš!
bych ctihodnélro věštce zavolal? KREÓN Ba ještě nyní trvám na té radě!
oIDIPÚs Jak dávno tomu již, co Láíos KR.BÓN
Jak' Láios ? Co jest ? Já nechápu.
oIDIPÚs
_
co beze stopy vraždou zahynul?
KREIN To iest už dlor.lhá ada zašlych let oil)rcÚs Což Teiresiás, věštil tenkrát již? KREÓN Tak moud e, steině vážen iako dnes.
oIDIPÚs Á nezmínil se tehdy nějak o rnně} ir6Ll
KREÓN Ne, niiak, aspo nikdY P ede mnou'
oIDIPÚs
oIDIPÚs A pátrali jste p ece po vrahovi?
i
KREÓN
Ó ano, iak by ne! Však ani slova
Co si jen p eie, r'še jí vyplním.
A
otupÚs A proto jsi tím horšímp
_
Ó ne ! Jen zkoumei ričty iako iá! A p edně uvaŽ: myslíš,že by kdo
KREÓN Já nevím; čelro neznámj o torn nrlčínr.
KREÓN
Jak to ? Co vím p ec, toho nezapru. OIDIPUS
Však bez rimluvy s tebou nebyl by smrt Láio\'u p ipsal na mrii vrub! KREÓN
Zdaéill tak, víšsám; než nyní se smím ptát iá tebe steině iak ty mne. OIDIPUS
Ó ptei se: vraha ve mně nenajdeš. KREÓN
Nuž nernáš za manželku sestru mou? oIDIPÚS Toť pravda; rád se znám k té otázce. KREÓN A sdílíšse s ní stejně o svou moc?
lL62l
ítelem!
KREÓN
oIDIPÚS Proč nemluvil ten mud ec tenkrát iiž ?
oIDIPÚs Ty víš,co tkne se tebe; moh bys mluvit
nejsem vám já trYetí zcela roven?
_
!
spíšv bázni vládnout chtěl než vládnorrti a klidně spát _ když moc by byla tᎠ? Já nemrám většítouhy králem slout než jednat jako král; a iistě ten' kdo zdravě soudí, smyšlíjako já. Teď beze strachu vše skrz tebe rnám; jsa pánem sám, t'ěc mnohou ncrad jerr bych dělat musel. Nuže iak by mi měl bl'ti sladšítitulkrálovsk než bezstarostná ričast ve vládě? Až dosud tak slep nejsem, abych cti byl lačen, která nevynáší nic! Dnes všem jsem mil všichni zdraví mne, ' jde k tobě s prosbou drres jedná se mnou' kdo vždyťskrze mne se vše jim vyplní' A to bych zmčniti měl název? 'I-ak hloupě zdravy ťozum nejedná! Ne, takto sm1 šlet se mi nelíbí a nikdo by mne k tomu nep imčl!
Chceš drikaz? Do Delf jdi a zepte| se' zda jsem ti správně věštbu oznámil ! A shledáš_li, že s oním prorokem jsem pikle strojil, zbav mě života, pak hlasuji si s tebou pro srnrt sárn! Však pro ne|asn'dohad svévolně rrrne nevi ! H ích ie špatnénazdat'bťilr m|t za dobré a dobré za špatné. I(rlo p ítele se zbar'í dobrého, 11631
ten uičívlastní Život neidražší. To poznáš časenn iasně. }encm čas tí zjev| muŽe spravedlivého; však zlého zr!áš í za jedin; den.
oIDIPÚs
Nutno poslouchat!
rnaÓx I vláccťr špatn1ich
NÁČELNÍKsBoldu
I{do nechce padnout, tornu dob e mluvil' l
ototrťis
oIDIPÚs Když ryclrle s tainou lstí kco na lnne kvapt i já se musln:. ryclrle rozh'odnout! Neb vyčkámJi já klidně, zarÍnr on již provede sv j plán' a já jsenr ztracen.
r
KREÓN
Tak čeho žádáš ? Clrceš mě vyhnati ? OIDIPUS
Ó ne! Tvou smrt chci, nejen vyhnanství!
Vlasti. vlasti má!
I já jsern ťrdem viasti, ne tyšám!
xÁČnlNÍrsBoRU Již dosti, viádcové! Hie, v pravy čas sem lokasté l
rorcasrÉ Vy nešťastníci, nač ten slovní spor, tak pošetil ? bÍestydítese
zlenr vlastním h1 bat, stát když tr:iik trpí ? a Kreonte, ty též, a z malé věci velké neči te!
Ty tlom poiď *-
KREÓN
Leč d íve dokaŽ lačnorr pcdlost rnou! oIDIPÚs
Ty nechceš vě it, ty
?
se nepoddáš ?
KREÓN 'Irest těž\ , sestro' choť tv j Ctdipus mi p isorrdil, rnně hrozí dvojí zlo:
KI{EÓN
b;it vyhnán z vlasti nebo usrnrcen.
Vžd}rťnemáš rozum!
oIDIPÚs Tak jest, má clroti!
oIDIPÚs
Pro sebe až dost!
I(REÓN Ať neisenr šťastně živ, ať zhynu kleto když jsem co spáchal, z čeho viníšrnne!
KREÓN Však máš 1ro mít i pro mne!
oiDIPÚs KRšÓN A rn' liš-Ii se? lLttAl
jí ho p istíhl, iak ukládat nri zrádně o život.
Ty jsi padouch!
IoI(AsTÉ Ó p i všeclr boaíctro vě mu, oidipe, rrrěj z ení na tu $l'atou p ísalru i na lnne, na všechny zde p itomn !
lr6sl
KREÓN Hle, v zášti ustoupils; však p ijde žal' až hněr'tvťr| zchladne. Taká povaha
NÁČELl{ÍK sBoRU Ó razvzž si to, pane nrrij, a dej se, prosím, p enriuvit!
jest právem sobě strastí největší.
oIDIPÚs
A jak vám mohu ustoupit?
olDIPÚs Už idi a neclr mne!
hTÁČELNÍKSBo{tU Byl vŽdycky bez hany a teď piYísahou se zavazá't| toho
KREÓN !
oIDIPÚs
_
(odeite)
A víš,co žádáš?
NÁČELNÍKsBoRU Nač váháš ještě, paní mí'
I{ÁČELNÍKSR()RU Ano. oIDIPÚs
Pťrjdu' zneuznán
jsa tebou, těrnito však steině ctěn
chotě domťr odvésti?
Tectrv mluv!
IoKASTÉ Chci zvědět vše, co stalo
se.
NÁČEI"}{ÍK sBoRU
Bys vratltou donrnčnku jen, kclyž krví je s tcb,:u spiat a těŽce se zaklel sám' jej nevriral v harrby prach!
NÁČELNÍKsBoRU Ach, dornněnka, slov tenrn1ich ploc! Ale v11itka k ivá lrryže druhdy též.
oIDIPÚs Věz tedy dob e: torrto žádostí
IoI(AsTÉ A vinou obou?
cl:ceš moje vyhnanstvi neb moji smrt!
NÁČEL}{ÍK SBoRU Buď svěclkem mi Hélios, bolrťr všrch král. Že toho ti neclrceme p át! A tai<-li by sm šlel kdo z nás, nechť bohy i lidmi je klet a ntjhorší stihne ho smrt! Ale nrá nešťastná hynor-rcí vlast mi drásá srdce: jak skcxrčíse vše, kdyŽ vaše zlo stará dclvršízla?
oIDIPÚs Neclrť jde si tedy, byť to byl mrii hrob neb necLné, násilné p{ 1'5'lrnarrství! Mně ná k tv ch je líto, jeho ne: s ním všude prijcle moje rrerrávist. i16()l
NÁČtrr.NÍKsBoRU Ano.
IoKAsTÉ
oč tu
š1o?
NÁČELNÍÍ<sBoRU Ach, dosti, dosti již slov, když tolik se soužívlast! Necirť na tom zťtstane jíŽ,žetakto skončeno vše!
o!DIPÚs I{le, kam jsi došel se svou rozvahou: tvé nitro chladne, zrazuješ rnou věc! lL67 |
I'{ÁČELNÍK sBoRU Již nejednou, králi, jsem odkryt svou hrud a slyš mng i nyní a véz, že nadobro blázetr bych byl
a všeho rozulnu prost' bych tebe zapfuat chtěl! Po šťastnémvětru jsi stočil mou vlast, když v p íboji bídy se zmltala zlé: i nyní nám dobr1 m zas priivodcern buď!
IoKAsTÉ Ó pane, zjev mi také, p i bozícfu co vznítilo tak velik;Í wiii hněv? oIDIPÚs Slyš, tys mi víc n ' tt zde, choti má: byl Kreontuv to klad proti mně.
a děcku sotva minuly t i dni' když je dal na kotnicích zohavit a pohodit klms do neschridn ch hor.
I nep ivodil Foibos, aby byl syn wahem otce, ni by táios byl zabit synem, jak se toho bál. A tak to p ece věštba určila! Nuž toho nedbej! Co bťrh odkryt chce, to bez věštcri nrám zjevi jasně sám. oIDIPÚs Ó ženo, kterak tato slova tvá mé nitro zmátla, pobou ila hruď!
IoKAsTÉ
A iaká staÍost změnila wé ciry?
IoKAsTÉ A je to obvinění drlvodné?
oIDIPÚs
l'ys
oIDIPÚs Vždyť pravl,že isem zabil Láia!
ekla' ťuším,že pq Láios
byl zabit na rozcestí v rivoze?
IoKAsTÉ Má dukaz sám či jin1i mu to zjevil?
toKAsTÉ 'Iak každ1 wrdil; posud se tak
o1DIPÚs on poslal sem s tínr věštce podlého; svá rista chrání viny vší.
oIotpÚs A místo, kde se zběhlo neštěstí? IoKAsTÉ Fokidě, tam, kde cesta z Dďf a z Darrlidy se sbíhá v jedinou.
IoKAsTÉ Co pravíš, odval klidně ze srdce
'1'oť ve
že věštnl síly nemá žádny wot. Hned pádn toho d kaz uslyšíš. Kdys p išla věštba _ nedím, od Foiba, leč od Foibov ch sluhri LáÍovi, že skrze syna souzena mu smrt' jeiž poroďt mám z |eho objetí. Však zabili lro cizí lupiěio dí zvěst, pr na rozcesti v rivoze
oIDIPÚs
a poslyš rnne, bys poznal, bezpečné
(Oidip
It68l
s sebou trhne)
-
ílqá.
Jak dlouh; čas již minul od těch dob? l()KASTÉ
My v
městě zvěděli to krátce p edtím, rrcž's p išel ty a p ijal tento tr n.
()tDiPÚs
Ó Die, k čemu jsi mne odsouďil?! lt6el
IoKAS'rÉ Co trápí tvoje srdce, oidipe? ororpÚs Ach, netaž se mne ještě - Pověz mi jak stár byl' jaky vzlrled mčl Láios ?
ioKAsTÉ Byl velk1i, vlasy prr'
str*íbro šedín, a podobu měl skoro jako ty.
Ó uda mi! Já asi netuše tou strašnou kletbou stihl sebe sám!
IoKAsTíj Jak to, mťr! pane ? Trnu, z íc tě tak.
oiDIPÚs Márn děsn1 strach, že věštec viď dob e! Jen slovc ještě' pak je )isto vše. IoKAsTÉ Já trnu, ale ptej se, odpovím. oIDIPÚs
Měl na své cestě malou družinu či četn1i prťrvod iako panovník} IoKASTÉ I s lrlasatelenr bylo iich len pět; vťrz iedin1i jen vezl Láia. oIDIPÚs oh, už je |asno! _ Itdo r'ám p inesl tu Smutnou zprávu, ženo, ltdr: to b3tl ?
IoKASTÉ ieclirt1;i,
kdo ušel.
oIDIPÚs
A
mešká nyní v našem paláci?
lL70l
Ne, není tu. I(dyž po svém návratu zt'el tebe vládnout po Láiovi, mou ruku uclropil a žádal mne, bych k stádťrm na venkov ho poslala' by z dchledu byl města našeho. I svolila jseml na otroka p ec b1''l hoden ještě většímilosti.
oinipÚs Ať p ilde ZaS c0 nejrychleji sem!
oIDIPÚS
Tu dal nám sluha,
loI{As'1'hl
iorasrÉ
Ilnecl je tu; aie nač to p ání tv
?
0IDIPÚs
'l'1ám, ženo, straclt, že p ílišmnolro již
jsem napor.,ědě!, proč 1ro viciět chci.
IOKASTÉ Však p ijcic. Ale snad isern hodila bych znala, co te1 tíží,pane m{rj?
t
ž,
OIDIPÚS Buď jista, že to zvíš,když neihorší už smim' jerr čeltat: kornu dražšímu rrež tcbě vviíčilbych c,sud svrij? I(orintsk1i Polybos byl otec mťri
a Ínatka dr5rská Meropé. Syn králriv' já ťrcty největší tanr pr.lžíval' rrcž p íhoda se stala, zviášnrísic, však rrehodná mé vážnépozoínosti.
Iidys na lrostině piják zmoŽen1i rni vytkl, že jsem podvr:en syn.
'I*en večer stěŽí zkrotil isem svťri hněv
a vyčka!; zrána šel jsenr k rodičťrrn' b."_clr zvěděl pravdrr. oba velnni zle se na zbrklého mluvku lroršili, ir rnně ten hněv b5'i rnil1i; hana však
rně lrryzla stále
t),iIi
-
Íostlaťtajrrě cál.
l
vydal jsem se do Delf bez vědomí sv ch rodičťr. A Foibos neuzngl mne hodn1y''nr odpovědi v této věci, však zjevil hrťrzu jinych děsnycir běd: že s vlastní matkou svotr mám soulcržit, rod zrakťrm odporny bych světu dal, a otce vlastního že vrahem budu _ Když isem to slyšel, nevrátil jsem se
jž do Korinta,
bych tam nespat il tu hanbu podle věštby zlověstné se naplniti. Sel jsem do světa a z hvězd jsem soudíl jen, kde ležívlast' Tak p išel jsern i v onu krajinu, kde' jak jsi děla' zavtažděn byl král
-
A chci ti íci pravdu, ženo, slyš! Když jsem se blížilk tomu rozcestt
tu setkali se se mnou hlasatel a muŽ, jak Ečíšjej: stál na voze' iejž táhli koně. Vozatai i kmet mě odháněli z cesty násilně. Dám v zlosti ránu tonru, kter mě trnal z j[zdnl&ěf;ry. Sta ec r'iděl vše' i vyčíhalsi mne, jak nríjílnvriz, a bodcem do hlavy mě ude il. Však zaplatil to draze: jeden ráz' má hťrl jei zasáhla, on zvrátí se a kutálí se fovltou z vniďku vozu
Pak usmrtil isem všechny...
-
Má-li snad ten muž co společnéhos Láiem, , kdo je nyní bídněišírrcž já?| Kdo protivnějšíbožstvu mťržeb1t? Když nikdo z občan ni cizincťr mne nesmí k sobě p ijmout, oslovit, než odhánět mě musí!? A tu kletbu já sám' ien sám jsem volal na sebe ! Já poskvr uji lože mrtvého svou rukou vraha: nejsern ohava a nejsern zcela proklet ? Prcbnout mám a prchna nesmínr spat it drah ch sq ch
lt72l
ni vkročit do své vlasti _ nebo musím si matku za choť vzít a Polyba' jenž dal mi život, otce, zavraždilt _ Zdaž chyb|ten, kdo o mně'prohlásí, že kruq dérnou šwe mě životenr? Kéžnikdy, Ňdy' bozi p eiasď, bych nez el toho dne, kéžze světa bych zmizel d ív, než bych měl spat iti, že skwna bídy takové mě stillla! _ (pauza; Iokasté mlčí)
hTÁČELNÍKsBoRU
pokavad Toť zlé, kÍáli - ale naciěji! neslyšel, měj svědka isi
oIDIPÚs Však to je poslední má naděie; lze pouze vyčkat toho past1 e.
IoKAsTÉ Až p ijde' jakou čekášritěchu? oiDIPÚs Když bude shodně mluvit
s
ečítvou'
pak ušel isem té hrťrze, slyšelas?
IoKAsTÉ
A co
jsem
prve ekla zvlášmího?
oIDIPÚs Pr1 twdil' pravilas, že lupiěi jej zavraždili; tedy udá-li zas stejn; počet, nejsem vrahern já! P ec jeden člověk není celá tlupa! Však ekne_li, že to byl jeden poutďk' jest iasno vše a je to dílo mé _
IoKAsTÉ Buď jist, že užil slova lupiěi' a teď ho nernťrže iiž odvolat:
tr73l
tak obec slyšela a neien iá!
Než i když něco změní z prvé eči, pane, nikdy nedokáže pÍec' že Láios byl zabit tak, jak měl! Dle věštby měl b1 t zabit synem mym; než vrahem nikdy synek uboh; se nestal: sám už dávno rnrtev jest. A proto nehci p íštěpro věštbu ni vpravo ani vlevo zrakem hnout! oIDIPÚs Máš pravdu; ale pošli p ece jcn, by p išel onen sluha: nezapome
!
IoKASTÉ Hned pošlu proťr však pojdme do domu; chci činit jenom to, co je ti milo. (odejdou do palticc)
SBOR
Ó sudbo, dop ej mižiti v čistézbožnosti, bych ve slovech i činech sv ch vždy plnil svaté nadpozenrské ády, oblačn;fch q šin poutníky věčné' jež odvěk1 nebes klín ien zroditi mohl! Jich nezplodil z krve své
syn mate e smrtelné, a zapomnění lahodn;f sen nezkalí nikdy jejich zrak: to velik bťrlr bytuje v nich, jenž nestárne!
neilepší zbraně otčiny! ]en v ochraně tvé, bože, my povždy dceme žít! I(do p; chy však cestou jde
buď ve slovech neb činech sv ch a práva se nebojí a nectí božíchp íbytkri'
nechť zdrtí ho osud z1 : mějž ten vděk neblahé zv le své,
l
Již nepťrjdu ricty pln ni do Delf, země kde svad st ed' ni do chrámu abského ni k olympijské v'.išině,
když souhlasem liď všech má slova nebudou stvrzena. Ó Die, jsi-li vskutku pánem světa, ty vševládn , kéžneujde ni tobě ni věčnétvé moci to, co pravÍm! Jest popírán již co zašl1 zwk
Láiovi, nitoo.jiz npotton Foibos néníslavně ctčn; ta tam jest již víra! q1irok věštěn1
(qtjde se služkami)
Však zpupnost plodívá tyrana3 zpupnost bezbclžná! Jsouc q st ednosti lačna jen azkázy,;iásá v p esycení slepénr, ale když zpita wcholu dojde, oh, do strmé propasti zlé sudby se skácí, lide dy si roztÍíští! o bože, mou prosbu slyš: kéžnikdy zbožnosti nezbavíš nás,
lr74l
toKAsTÉ Mně p išlo na mysl, kmetové' jít do svatého chrámu s vínky zde a se zápaln1fm bohrim kadidlem.
Svou hruď až p ílišstrastÍni rcztyvát
mťrj choť a neváži jak soudn;i muž clle toho, co již bylo' to, co iest, rrež vě í slovu každému,jež děsí.
{é clomlouvání neprospívá nic;
lr75l
idrr tedy k tobě
IoKAsTÉ Což star; Polybos již nevládne?
bys rozluštěnísmírné p ivodil! lsmeť všichni v bázni nad ním |ako plavci' když kormidelník hr'uze propadne.
KoRINŤAN Už ne: už dokraloval pod zemí.
KoRINŤAN
IoKAsTÉ Co díš? Je mrtev otec oidipťrv
- vždyťjsi nejblížespásn; Foibe, s touto obětí'
(veide)
Zdaž mobu zvědět od vás, cizinci, kde bydlí tady vládce oidipris? A nejraději: víte, kde je sanr? NÁČELNÍKsBoRU V tom dorně zde; jest uvnit cizinče. ' Ta paní zde je matka ieho dětí.
xoRrNŤeN Buď šťastnav kruhu šťastn ch navěky' isouc požehnaná' ádná jeho choť!
IoKAsTÉ I ty buď šťasten: za svá krásná slova jsi toho hoden, cizinče! Však mluv, co chceš, co jsi nám p išel oznámit? KoRÍNŤAN Ó puoi, štěstípro chotě i dťrm!
IoKAsTÉ Jak' štěstí? Jaké ? Kdo tě posílá ?
KoRINŤAN Jdu z Korinta' a iistě potěší tě slova má' však také zarmou
.
IoKAsTÉ Jak mťržemít co tuto dvojí moc?
KoRINŤAN
Lid korints\ chce králem zvolit iei své země! Tak se u nás mluvilo. /1761
?
KoRINŤAN Jc mrtev Polybos, sic nechci žít! IoKAsTÉ
'fy
služko, rychle běž a králor'i _ Věštby' věštby boží'
to zvěstuj!
kde jste?! Jak dlouho vlasti oiďpris se stranil vbázni, by ho nezabil: a on teď zem el sánr, jím nezabit! (ayide z paláce)
oIotpÚs Má choti dralrá, rokasto, rci, proč jsi mě zavolala z domu sem? IoKAsTÉ Zde toho muže slyš a uvažuj, kam slavné božívěštby dospěly! oIDIPÚs I(do |e ten muž a co
mi íci chce?
IoKAsTÉ Je z Korinta a clrce ti oznámit, že Polyba není: mftcv otec tvtrj! orotpÚs Jak, cizí muži? Pověz mi to sán! KoRINŤAN Když toto neiprve mám potvrdit, nuž věz, že Folybos jiŽ dokonal. lr77l
oIDlPÚs Zda násilně či stižen choroborr? KoRINŤAN Jak slab; závan skácí vetché stá í! oIDIPÚs Byl chuďák, zdá se, zdoxan chorobou. KoR'INŤAN (p i.takázlti)
.A,
vysílenímvěku dlouhélro.
oIDIPÚs FI , ženo, kdo by delfské věštílny chtěl ieště dbát a ptákťr k ičících kdes ve vzduchu, dle jejichž rozklad& isem otce zabít měl ? ! on spočívá teď mrtev pod zerní, a já jsem zde a meče jsem se netkl! _ leč by touhou b5'l po mně zh5nrtil; pak bych byl ho zničii Ó ne! již ležív hrobě Polybos, a s ním ta tarn isor.r planá proroctví! IoKAsTÉ
A
nerYekla jsenr
ti to dávno již?
OIDIPUS Ba ekla, ale stracir mě zavád"ěl.
IoKAsTÉ Teď již si k srdci nep ipouštěj nic! oIDIPÚs Jak, což se nemám sriatku s matkou bát?
IoKAsTÉ Nač bát se člověka, když nálroda jen vládne, bezpečnépak p edtuctry !i o iediné věci nelze mít! Zít manč, jak se dá, toť nejlepší* lrTEl
s 'atku s matkou svíJt!: již rnnoh1 ve snách s rnaťkou obcoval. Však člověk nesmí na věc takovou dát nic: tak se mu žije nejsnáze. Actrr, nic se neboi
oDIPÚS Co pravíš, bylo by sic krásné vše, jen kdyby matka nežila. Však žiie' a p es tvá slova musím rníti strach.
rorasrÉ Smrt otcova jest velké světlo p ec! OIDIPUS Ba velké; z matky živéjde r'šak sťrach.
KoRINŤAN A které ženě platí tento straclr? oiDIPÚS Ach' Polybově choti
lr,{'eropě.
r
oIDIPÚs I]ťr1r strašnou
r
věštbr: seslal, cízinče.
ií' či je to taienrství?
oIDIPÚs Ó nikoli! Kdys Foibos věštíl mi, žc se mám spojit s rodnou matkou svou a vlastní rukou otce usrnrtít.
A proto isem žílvzdáten l(orinta
tak dlouho. Byl jsenr šťasten, nejsladší však p ec je zirat v oči rodičťr
KoRINŤAN Nuž z bázně p ed maťkou isi míjel vlast? lrTel
oIDIPÚs 'fak jest, a abych nebyl otcovrahem.
KORIN'RN 'Iy nejsi nijak sp Ízněn s Polybem!
KoRINŤAN Proč jsem tě nezprostil té bázně hned, králi! P išel isem ti sloužit p ec.
OIDIPUS Co pravíš? Nezplodil mne Polybos ?
oIDIPÚs Však se ti po zásluze odměnrm.
xoRrNŤeN 0h, steině jerko jsem tě zplodil jí. cxupÚ.s
KoRINŤAN Vždyťtaké právě proto p icházím' bys p ál mi, až se dorn{r navrátíš. OiDIPUS oh, nilicly nepťrjdu k svym rodičťrm!
KoRINŤAN Mťri hochu, nevíšnakrásně, co děláš ! oIDIPÚs
Jak to, ach' stalče' zaklínáin tě, proč?
Jak roven otec tolnu' kdo iím není?!
KoRINŤAN Vžclyťnezploclil tě ani on ni iá! OIDIPUS l)r:oč nazyval mě tedy synem sv1inr ?
IioRIN'ŤAN Z rn ch rukou, slyš, tě p iial clarem kdys. ()IDIPÚs .r\
tak že cizí dítě miloval ?
KoRINŤAN Že proto vylr báš se domovu.
xtxrNŤaN
OIDIPUS /viám strach p ec, aby Foibos neměl pravdu.
rltt>lPÚs
IioRINŤAN Bys nebyl poskvrněn slirz rodiče?
titltLINŤ'aN ]ťr v
oIDIPÚs
()tl)IPÚs
l}yl bezdětností k tcrmu
Ba právě, Starče, to rně věčně děsí.
KoR.INŤAN
A víš,že se jich bojíšnadarrno
?
oIDIPÚs Jak to, když jsou to moji rodiče? lLBol
p
ivec1en.
Nl:žs mě rJal jcmu, koupils mne či zploclil?
(
rol*íclr kithair nsk ch našel tě.
Iohasté se zszruši, pak upadá a hloubagé zanryšletlí)
A iak scs dostal v onu krajinu? li()ltINŤAN
'l'ur
v horách na stáda isern dohlížel.
()ll)IPÚs l|1'l:r
rlltl/
najat jako pasálc kočovn; ?
KoRII{ŤAN
KoI{INŤAN
Tvťli zachránce isem tehdy, dítě' byl!
Ba právě toho; byl to jetro pasd
OIDIPUS A čínrjsern trpěl, kdyžs rně v bídě našel ?
OIDIPUS A žije dosud, bych jej vyhledal?
I
KoRINŤAN Vy domácÍ to nejlíp víte as.
To dosvědčíti tvoje kotníky.
.
oIDIPÚs
orripÚs
}est mezi vámi někdo, komu snad by z venkova neb odtud osobně byL znám ten sluha? oznamte mi to! Teď p išel čas, kdy vše lze vypátrat.
Ach' nač té dávné vady veporníriáš! KOR.IN'TAN
Já rozvázal tvé probodené nohy.
NÁČEI"NÍI{sBoRU To nikdo jín1 tušínr nebude treč slďra, pro kteréhos postral ven. Všgk to uám nejspíš poví lokaoié.
oIDÍPUs To strašn znak jsern v plénkách obdrž*l. KoRIN-TAN
A podle toho byl jsi nazvírn též.
oiDiÍ,Ús
oIDIPÚs Však probťrh, k m? Snad matkou, otcenr?
(h Iokastě)
jV1'luv!
Ó ženo, sxyšíš? &!'ínícizinec
snad toho, kterého jsme d'ali volati
KoRINŤAN To nevím; dalnri tě kclos, ten to ví.
IoKAsTÉ
oIDIPÚs
Nač ptáš se po tooa? Nedbej toho niu a plané jeho e& z mysli pusť!
Jak, tys mě dostď, sáms r:nne nenašel?
KoRINŤAN sám ne; to jin1i pasák mi tě dal
i
Jak zval se jen? Byl sLuha
_ Lái
oIDIPÚs
Té země b1ivaiého vladďe? lLBal
oIDIPÚs
Ó rre, to neudětárn! }'Teodtv t svťrj pťrvod' jsern-li mu již na stopě?
oIDIPÚs Kdo to? Mluv, mrižešmi ho udati?
xoRrxŤaN
(aytrhne se ze zarnyšlení, drsně)
v.
IoKAsTÉ A"cli, usta o probťrh, ie-li trochu jen ti život mil}? _ dost, že trpírrr !á! oIDIPÚs T'y buď jen klidna! Zjevl-trl se snad, že praotrocké matky syn' já sám jsem practrokem, ty cti neztratíš! lL83l
IoKAsTÉ Než slyš rnne p ece, prosím, neči to! oIDIPÚs Ne, nepcslechnu, musím zvědět pravdu!
IoKAsTÉ Já radím clobrYe, clrci tvé blrrho jen!
olDI
ÚS
Už dávno mrzÍ tně to blaho tvé _ IoKAsTÉ I{'éžnepoznáš kdy, utrohy, kdo jsi!
oIDIPÚs Nuž p ijde onen pasty konečnč? Tu zde vzal ďas i s jejím šlecirtictl'ím! IoKAsTÉ Ó hrťrza! Synu bídy! Talttrr jen tě nrohu rraposledy oslovit! (odkaapí)
NÁČELNÍKsBoRU Proč, králí, choť tvá v bolu divcrkém
tak prudce odkvapila ? Smlčela: mám str;*ch, že propukne tu hrozrlé zlo!
oIDIPÚs Nechť propukne si, ca clrce! Pťrvod chci poznat, ať ie sebebídnější! Jeť ona žena, hledí vysoko a snad se stydí za mťri sprost5i rocl. Však zvu_li já se děckem Náhodg té dobrodějky, já cti nepozbudu! Toť pravá matka má! A měsíce, mí brat í, prrivodcové krokťr m1 ch,
SBOIT
(radosu )
Jestliže proroc\ mám zrak a jestliže zmohu co rozufilem svym' poznáš to, poznáš to zítre, Kith*irrine' p i věčnémnebi ti p ísahám! Zitra, aŽ ripl rku zieví se líc' clrci tančiti tobě a slaviti tebe' kter1i jsi rodákem Oidipa mélro, byl jsi rÁu pěstounem, byl jsi mu nratkou a lásky své štěd e jsi p ál vladarYské roclině thébské! ť) spásn1i Foibe, i tobě ncchť líbíse konání mé! I(dože tě zrodil, dítě mé? (i.lrterá tě z panenskych zrodila nyrnf' žiiÍcíchvěčně? Zda v otlietí boha Pána' lr.tcry Se po horáclr prohání ? I'Jebo snad některá Foibova clroť? Jsou milé mu piánč a past'''iny travné' Nebo tě zplcrdil snad kyllénsk Herrnés ? Ncbo sám Bakclros, bťrlr vrchol horsk1 ch' tč obdržel, netuše rric, lÍskou kterési nymfy' it:Ž jaLa ho žárnym zrakem? Vždyťlaškuje s nimi tak rád! ()tDIPÚs
svťrj
_lri
se s ním posud nikdy nesetkal, kmeti, jestliže však soudit sÍnírtt,
jde již, zdá se, pasqÍ hledan . lcť shodn1 věkem s tímto starcen zde n nadto poznávám své sluhy v těch' kciož vedou iei. _ Však tys iej vídal d ív a iistě ho znáš lépe nežli já. tr-r
ti mal1m učinili mě i vettqfm. Nuž iak1 jsem již, iin1 nebudu: i proč bych neměl zvědět p vod svťli?
NÁČ;rir-NÍrsBoRU 'l'oť on, buď iist! Byl past1i' I_.áiriv lr 1l itorn věrn1 iako nrálokdo.
lr84l
l1Íi5l
(setratÍ na scéně, časen netrpěliuě a),hlížistranou)
(
slulrcaé s pastll''etn)
olDIt Ús
D
I(oRINTŤAN
íve ptám se tebe' muži korintsk1
zdaŽ mínils tolro
KoRINŤAN
:
?
Ano, to jest on.
ornipÚs
(kpast! i)
Ty
starče, hleď mi do oěÍ a rnluv, nač ptám se! Byl jsi otrok Láiťtv?
PAsTÝŘ (bez
aalné časti, Kori,nťana si
net:šilr,á)
Byl; byljsem zrozen v doměn nekoupen. oIDIPÚs A co jsí robil, čímses zaQval?
Což divu, pane! P ipome&u filu
však jasně vše. Jsem jist, že dobr-e ví' jak tenkrát na lučinách kithairr1nsk1fch' _, kcle pásal stáda dvě iá iedno ien m1im sousedem byl t iirrát od i*ra už do podzimu po šest rněsíc&; pak na zírrru jsem do své ohrady hnal brav a on zas v ovčínLái v. Nu, trylo tomu tak ť;i nebylo ?
-
pesrÝŘ .&{áš
pravdu' ač ie tclmrr dávnr: již.
KoItII".IŤAN
Nuž pověz, víšuž, žes mi tehdy dal čÍsďtě, bych je aa své vychovď? l'A,._j'x ÝŘ"
PAsTÝŘ
Chodil jsem cel1 život se stády. oIDIPÚs A kde jsi nejčastěii pob1iv*i
?
PAsTÝŘ
(
drsně)
Co chceš tou ečí?Proč to povídáš? l(oR.INŤAN Mťrj brachu, zdeť to d'ěcko tehdejší!
Tam, na Kithairinu a v okolí.
I'AST'Ř Jdi k ďasu! Budeš nntrčet konečně?
oIDIPÚs Pak seznrímil ses iistě s tímto zde ?
tlInIPÚs lIc!, starče, ieho nekárej! !['y sám
(máone rukou)
PAsTÝŘ (se ogtrhne
z netečnosti)
si zasluhuieš pokáránÍ spíš! |,AsTÝŘ
A co s ním bylo? o kom vlastně nnluvíš?
Mt:j vzircn pane, co jsem provedl
oIDIPÚs Zde o tom starci: stl kal ses kdy s n{nr?
trtt)IPÚs Clrccš zap ít dítě, o kterém on mluví.
PAsTÝŘ
l'As'IÝŘ
Já nenrohu si honem vzpom.enout. l186l
Vžclyť neví nic, ien tlachá nadarmo. ltBT
l
?
oIDIPÚs
Když ncchceš po dobrém, však povíšpo zlérn!
orDIPÚS Mám se ptát znovu? Potom běda ti! l'AsTÝŘ
PAsTÝŘ
Ách' jen mne starce nemuč, proboha!
Nuž - byl to z domu Láiova kdos.
oIDIPÚs Ať mu hned někdo sváže ruce vzad!
()IDIPÚs
PAsTÝŘ Proč to? Já nešťastník!Co po mně chceš?
l'ASTÝ{
oIDIPÚs Dal jsi mu dítě, o kterém tu mluví!?
()lDIPÚs
PAsTÝŘ Ba dal. A měl jsem zhynout toho dne!
|'ASTÝŘ
'ldaŽ ottok, nebo vlastní ieho syn?
oIDIPÚs Však na to dojde, budeš-li mi lhát!
oIDIPÚs
Láiovym zvatrt jej. Nr'rž - synem 'l'tr clroť tvá uvniď nejlépe ti poví.
už ekl:
l'As'rYŘ Ano, Pane.
Ten člověk se jen asi vykrucu'c!
()IDIPÚS
A li čcmu tobě? dal isem je.
oIDIPÚs A číto bylo, cizí nebo tvé?
r
PAsTÝŘ p-1o., zaiclínám tě, dál se neptei!
il t.lIPtJs
'|'a lrídná matka!
Mé ne, já jsem je dostal od kolros. oIDIPÚs Zde v obci ? 0d koho a z číhoclomtr
l'As'I'ÝI\
Bych je utratil.
PAsTÝŘ
/l88/
A iri ii slyšet. Ale musím slyšet.
Jirk, ona ti jej dala?
Je veta po mně spíš,když povirn pravdu.
p
iiž zjevít mám tu strašnou věc!
()ÍDIPÚS
PASTÝŘ
PAsTÝŘ Ne, ne! Vždyťjsem
()1r, teď
l'Al''l'Ýtl Včštbyzlé sc bála.
? (
)l
t)Il.Ús
Aiak /
hje/
?
Proto také lsi králem zván vlasti, kterou chráníš jak štít' pfotos došel nejvyššíchpoct' vládna ve velk1ch Thébách.
PAsŤÝŘ ]!{ělo zabít rodiče.
oIDIPÚs
A iaks ie mohl tornu starci
d'át?!
PAsTÝŘ :{ch, ze souciťu, pane _ rnyslil jsem, že v cizinu ie vezme, odkud byl. Však zachránil je k bídě největši. Neb rys-li onen, za koho zcle ten tě rná, pak věz _ jsi zrozen 1r n*štčstí_ oIDIPÚs Ó hrriza, hrriza! Všo je jas'*o již! Kéžz ínr tě, světlo, naposled, když vím už vše: že isern se v h íchu narodil a v h íchu plodil, h íšnězabíiel! (prch
do domu)
SBOR
I lr ! Jaké to nic, ' synové snrrti' jaké to nic ie tento vezdeiší život! Kter i ker1 že lidsk1 wor zilská ze všeho blaha víc než pouhé zdáni, že blažen jcst, a náhlé zlrroucení snri svych ?
Tvrij los' oidipe nešťastn11i, vida p ed sebou, p íklad tv j, tvoji bídu, nernohu nic šťastn;frn na světě zváti!
on, on!
Die'
siyš!
C}n' kter;1i slavně zasáhl cíl
a došei plného blaha!
Smrt jenž odrazil od našicb bran, hradbou otčině rné se stal, když zahladil pannu nestv rnou, tu věštkyni drápťr k iv1ch! _ l19al
teď - a teď? Koho lze nazvat bídněiším? I(oho běh života p ipoutalk takému prokletí, k tolika strastem šílen;m? H, h' Oidipe, slavn1 oídípe! Jakže jsi rnohl veplout
A
ve svťrj manželsk1 p ístav jako rodn syn i plodící otec a choť?! Jakže as, jakže tě mohlo snést, neblah lrlžko otcovo ' až po dnešní den a mlěet k tvénnu h íchu?!
Čas vidí vše: ale aě soudil dávno již' vzpÍral se ďouho odkr;ti zločinn siiatek tvťri, v kterérn isi chotěm i synern byl. II , 1r , oidipe' synu Lái v' Iréž,kéžbych tě nikdn nikdy nebl val spat il!
Ná ek p
ehrozn1
_
tcď zaznívat rnusí z m ch rist Musím však íci, co pravda iest: cl; chám zas leh'ce' jsa tebe prost' a oko rné bezesné zkonejší se spánkenn... (wjde r damu) l'()sltlVy nejvzácnější muži země té, ltclr, co vše čeká tu váš sluch i zrak' jlrlr
hrozn žal vás
pojrne, inete-li
llž closud věrně k dornu Labdakol'u! lrÍi nejmocnější světa veletok tly neočistil donnu tohoto, t:o skr1ivá hrťrz _ iiž v'orzku zieví se *: lrrťrz zav'í'něn; ch, ne snad bezděčn1fch! A srtrasti z vlastrrí v&le neir'íc bolí.
ltel.l
NÁČELNÍKsBoRU Co jsme již věděli, to stačilo nás pohnorrt i< ná ku: co chceš ieštčzievit? POSEL Zvěst prvorr rázemiicilze i sl'r'šet:
již zhaslo oko božskéIokasty!
NÁČELNÍKsBoRU 'Ia p eubohá! Kterak zem ela? POSPL
Svou vlastní rukou' Nez eli jste ií,
a nejsmutnější dojern
ušelvám;
však vylíčímvánr dle své paměti, jak dotrpěla žena nešťastná _ I{"dyž pobou ena vběhla do domu, lr.ned rovnou do lcržnice pádila' lvouc vlasy oběma si rukama. I uzamkle se sama v pokoii a volá tára dávno mrtvého a vzponr'Íná si dávn1 ch objetí, jichž plocíem zlrynul sám a matku, ii, tu nechal r'h íchu rodit synu svému. A loži lrlnula' kde zrodila k své bídě z chotě chotě, z dítěte své děti - Jak pak skonala, iiž nevím; smrt její nemohli jsme sledovat. Bylť vrazil náhle dovnit oidipirs, a na něj hleděli jsme, kterak ádí. on pobíhaje volal po meči a lrledal ženu, ne, ach, ženu ne, však rodné lr}'no své i dětí svych. Co nr il, snad mu démon prozradil, kde iest, z nás nikdo, kdož isme byli tam. I vzk ikl dčsně, skcrčil, iak by mu kdos cestu značil, p ímo na dver-e a vyvrátiv ie z čepir vpadl dovnit a tam isme uviděli ietro clroť' krk v provazové smyčce' oběšenu' on za yal strašnč,když ji zočil tak'
lrezl
a u'/olnil hned provaz, rrešťastník. 'fak ležínebohá tu na zelrti a on _
_
ach, to byl strašny pohled pak! on strhl zlaté sponky z iejích rouch a vzav je vrazil si ie do očí a p itom volal: ,rNebudete z ít to, co jsem spáchal, co iseitr strpět musel: než ve tmě ty teď z ete, kter]1ich nikd}z jsem neměl spat it, těch však' po kteqch jsem s láskou toužil, nepoznejte již." Tak na íkaje stále pod víčka se bodal, z ítelnice krvavé mu tekly po lícich, a kapkarni iich neskrápěly: prudk1im p ívalem se snášel černékrve liiavec... Tak postilrla ie oba zkáza zlá, a v ní se mtrž i žena spojili. lich dávné štěstí vskutku b r'alo d ív pravé štěstí,ale dnešníden je zkáza, pláč a ná ek, hanba, smrt, co ziem len sloveo žádnénechybí --
NÁČpr.NÍrsBoÍ{'U ' Však teď se již snad cbudák utišil ? POSEL
on k ičí'aby někdo otev el
a ukázal jej všechněm Théban rn, jej, otcovraha, ktery matku svou
nelze íci slov těch rouhaq ch! Chce vyštvati se z vlasd nechce dlít již doma v kletbě, jížse proklel sánn. Však pot ebuje vťrdce, opory'
neb trpí tak, že nelze toho snést. I vám se zjeví hned: hle, otvírá se brána. Uvidíte divaďo, jež dojalo by nejhoršího soka!
NÁČELNÍKsBoRU Ó strašn1 to pohled pro lidsk zrak, nejstrašnějšíz pohtedri všech,
lte3l
jež spat il jsem kdy! oh, jak5i to běs tě posedl, muži ty nešťastn1 ? I(1f démon tak strašně se na tebe vrt5 try dovršil sudby tvé bídu? 0lr běda, ty neboh11i! {ně rra tebe z íti již nelze, ač rád
byclr mnohé chtěl zvěclět a mnoho se ptát a zkotrmat: však ne! Já hrrizou prYed tebou tr'nu!
otntpÚs
Oh,oh
NÁČELNÍK sBoRU Snad bylo tomu tak' jak díš.
ototpÚs !
Já nešťastn]1i tvor ! Aclr, v kteryže kraj mě vede mrij krok ? a kanr zní mrij hlas ? Ty démone zl1f' kam jsi mě uvrhl, kam?
NÁČELNÍKSBoRU V moc hrrizy, s kterou není zrak ni sluclr! oIDIPÚS
Ó Žet, žeu Vy mrákoty strašlivétmy, |ež padly jste na oči mé, jichž nemriže zdolat nic ni světla rozptylit jas! NÁČELNÍKsBoRU I(1 div, že strašny osud dvojí bol tě nutí cítit, nad dvojím lkát zlem!
oroipÚs Ó Žel, žel! 'Iy věrn1i p íteli mrij' jenž p i rnně rnáš odvalru stát, a nedbaje slepoty zlé' jsi ochoten ujmout se mne!
o
oIDIPÚs To Foibos Apollťrn byl, drazí, Apol! n sám' by naplnil hrťrzu m clr běd a napluil utrapy mé! Mych očími nikdo nezbodal, ien já, jen já' ach' bídny! oh, nač jsem pat iti nrěl, kclyž nemohl byclr z íti tu nrilého nic ?
hrťrzo hrťrz!
Sic halí temno mťrj zrak' však p ece mi neisi skryt, vím dob e, Žejsizde, a poznávám dob e tv j hlas!
NÁČELNÍKsBoRU Co jsi to spáchal? Jaks měl odvalru se oslepit ? I(1i běs tě k tomu dohnal lLe4l
?
Co radostného mohl byctr tu z ít?
I(teréžeslovo laskavé !v těšiti mě mohlo, p átelé? o vedte mě odtud již pryč' co nejrychleii z těch míst' ti veďte mě, p átelé: jsemť zkázy nesmírné zdroj, jsem prokletím největším klet a bohťrnr protivn1Í tak' |ak žádn;i smrteln1' tvor!
NÁČELNÍKsBoRU Ó dvakrát bídn , poznávášJi jasně sv j stav: kéžlsem tě nii
NÁČnI-NÍrsBoRU l}a, tak bych si teď p ál i já!
oIoipÚs
''liak nebyl bych se jistě nikdy stal otcovrahem, a ženichem své rodné rnatky nikdy bych nebyl zván' Isem bohy zavržen ted' iá lr íšnch objetí plcrd, své símě matce jsem dal' z nížvyšel jsem neboh1 sám!
ltesl
A je-li kde
jaké zlo, jež p edčÍnad všechna zla, vše vešlo se v oidipriv los!
NÁČELNÍKsEoRU lá nevím, zda sis dob e poraclil: ie lépe nežítnežli žítislep!
i9em pr*išel sem, ach, co jsem páchal zas ?
o
Ach, již rni nerad, nepoučui mne,
a dcery, manželky a matky, vše, co nejhnusnějši na světě!...
že rrejednaljsem takto rreilépe! Já nevím, kdybyclr zem el maie zrak, jak na otce bych nrohl pohlédnout tam v podsvětí a na ubohou matkir' dvě duše, na nichž jsem se prohr'ešil tak zle, že ptovaz byl by mírn;i trest. Či an
A rozhlásiv
_
Však dost! Co h ích je konat, o tom h ích i miuvit. Nuž rychle pryč už se mnou' p i bozích,
kdes daleko mě skryite, zabte mne neb do vln hoďte, ab3'ch zmizel navždy! .Ach, neštiťte se, pojďte bez obav a dotkněte se muže nešťastného: ien já jsem s to, bych nesl bídu svou!
NÁČELNÍKsBoRU Hle, tu jde Kre rr sem tvé prosbě vbod' by poradil a jednal. Pouze on teď po tobě je strážcem otčiny.
Láiory.
ťu skvrnu hanby své,
já měl bych pevn1m zrakem hledět na
'fo nikoli. Ba kdyby sluchu zdroj
lid?
se ucpati dal také, bez váhání
své bídnétělo hned bych uzamkl, bych slep; byl i hluch . Sladko iest žkbeze smyslri mimo dosah zla!
Ó tršthairone, načs mě p iiímal?!
Pročs hned mne nezničil, bych nebyl kdy se zievil s kletbou svélro p vodu?! Ó Potybe, Korinte, má vlasti dle iména, |ak ve mně krásq plod jste vypěstili _ v nitru s červem zla! Teďz lirna h íchu h íšnm shledán jsern Ó k ižovatko, skryté dolí
lte6l
lože, lože manželské! Ty mne
jsi zrodilo a pak jsi p ijalo zas plodu svého símě, davši světu rod krvesmilnli, otce, bratra, syny
oIDIPÚs
a prYíslušníkemkrve
a k oví, troicestn1 ty tivoze' vy z rukou m ch krev otcovu jste pily a spolu mou: zdaž vzpomínáte ieště' co p ed vámi isem páchal ? Když pak od vás
oIDIPÚs Ó běda, co mu nyní íci rnárn? Co mohu očekávat od něho, když zjevno' že jsem rnu tak uie ivdil? KREÓN
(p ichrizeje)
nep iveď v'_isměcho oidipe' k ivd ti nechci vyčítatirric,
J\{.ne
az
však
ke sboru a sluluitn Oidipoa m
iestliže snad rodťr smrteln ch |iž nedbáte' nuž aspo všeživné se ost chejte zá"e sluneční a nestavějte takto na odiv té nahé hrťrzy, které nesne$e JteT
l
ni světlo, zem ni voda posr'átná! Co neirychleji dopravte ho v drim! Jen rociina má svatou por'innost
i z it i slyšet strasti domácí.
oIDIPÚs Ty isi mě zbavil obav, p i bozíclr, muž nejlepší tys p išel k nejhoršímu: však svol mi v něčem ! Je to v prospčclr tvťrj ! KREÓN
A o jakou tu službu ke mně
lkáš ?
oIDIPÚs Ó vyvrlrni mč ihnecl z vlasti tam, kclc zemru neosloven člověkcm! I(REÓN Buď jist, že bych to b"vl |iž učinil, však d ív chci Žácat boha o radu.
oIDIPÚs
Jcť zcela jasná věštba božíp cc' b'vclr já, vrah otcirv klet5i, zah'vrrul.
KREÓN
Tak zněla věštba; pl*ec však lépe zvčdět' co t eba činit, jak se včc má teď. oIDIPÚS
Ty
se clrceš ptáti kvťrli bícíníkovi?
Nech v horách bydlit mne, kde ie má vlast, miij l{ithair n, mťrj hrob' iejž zažíva rrri určili již roďče, bych těmi, kdož usmrtit mě chtěli, zemÍeltéž! Já arci vím, že ani choroba
ni cosi jiného mne nezdolá; vždyťnebyl bych kdy smrti unikl' leč určen k nejhoršímu utrpení. Než osud mťlj neclrť běžícestou svou. Však, Kreonte, mé děti! (Kre n dá pokyn jednomu ze shlll , .ienž p Oidipovy)
O syny
se nestarej: jsou inuži, net eba jim nikdy strádat, ať jsou kclekoli. Leč o nešťastnédcerky ubohé,
jež u jednoho stolu sedaly vždy se mnouJ kter; rn ode všeho rád jsem p ával, čeho jsem kdy požil sám _ jen o ty pečuj! Ach, a nejraději bych p ál si dotknout se jich rukama a vyplakat se u nich nad svou bídou! o vládce, slyš' ty urozenli ! I)otknu-li se jich sr'ou vlastní rukou, bude se mi zdát, že nrárn je tak zas, jako když jsem viděl -Ach, co to jest? Zdaž neslyším sv1 ch drahych' bohové, jak štkajív slzách? Slitoval se l(re n a dal mi zar'olat iné miláčky ? Srnínr věr'iti ?
KREÓN Snad nyní bohu uvě íši ty!?
I(REÓN 'I'ak jest. Tu radost jsem ti zch,llstal já, li;Ž clávno věda, jak se na nč tčšíš.
oIDIPÚs I slyš mou v li, poslední nré prosb5'! Tu v domě pochovei si, iak chceš sám;
oIDIPÚs Ach, děkuji ti! Za to poselství bud biih ti lepšímstrážcem nežli mně!
své drahé jistě ádně posloužíš. A jí ach, nebuď městu souzeno: by chovalo mě nadál ve svy'ch zdech!
-
!Legl
i,-:cde
Ó aitty mé, kde jste? Ach, pojclte sem, zde do mycir rukou, rukou brausk; ch, ire9;
paleice d:z:č dccry
ieŽ zíild1ly zrak otce vašeho' d ív jasn tak, jak nyní vidíte! A kter5i ner'ida ni netuše isem sé stal otcem, kde jsem syrrem bvl! I nemoha vás vidět pláči pro vás' když na mysli rnárn trpk1 žil'ot váš' jenž čeká na vás obě ve světě. Zdaž p íjdete kdy v lidskou společnost, zdaž ia slavnost, by odtud domťr pláč vás neprovázel místo radosti ? A což až dorostete s atku, kdo, lrdo, mé dětí, kdo se odváží vzít na sebe ťu hanbu, která rod náš cel1 bude provázet a ničit? I.{eb jak
'h
ích tu chybí? otcovrah
jest otec váš a s matkou spojil se' jíŽ zrozenby|, a z téhož na vás si zplodil, z kterétro kdys vyš.el sánr! T'ak urážet vás budou, dítky nré; a kdo si vás pak vezme? Nikdo, nikdo.
l
oIDIt}ÚS foLusím poslouchat, ač nerad. r
Všechno
rreá
svťlj pravy čas.
oriripÚs Pťrjdu, ale víš,oě žádám! KI{'EÓN
Mluv,
a
bildu vědět vše.
ornrBÚs Máš rně q,trlostiti. z vlasti.
rn'nÓx }da mně chceš, co bri'lr nrá dát!
olorpÚs
A bez mužri i dítek zajdete...
Vždyťjsem odporiry všem bohrim!
jeclin1 jirn zb1iváš' I{'reonte' jsi otcem jim' když rny, iich rodiče' lsme rnrtvi. Ned'ej, by tvé p íbuzné se v nouzi potloukaly bez mužri' by los iich nebyl roven bídě naé! Mě! s nimi soucit, vida jejích věk'
I(REÓN Pak snad splní prosbu tvou.
Ty
i jak jsotl opuštěny, rnajíce ien,tebe! Ó ae| mi na to ruku, dolrq muži!
Vám' mělbych rnnoho íci, kdybyste
iiž měly rozurn' dítky rné! Nuž proste jen o to: žíti,kcie se žítidá' však žitímšťastrrějšírnnež váš otec!
KREÓN
Dosti, zadtž již své slz]', a do domu se zase vrať! l2ool
olorpÚs Slibu1eš ?
rnrÓnl Co v mysli nemám, o torn slepě nemluvírn.
oInipÚs
'l'edy odveď rnne již odtucí! l(R-I]ÓN
I'ojď už, ale dětí nech!
otnIPÚs Ne, act5 tčch mi neodnímej! l20Ll
KREÓN Nechtěi splnčno mít l,še! Vždyťi štěstí naplnčrré zradilo tč v životě!
oIDIPÚs občanémé vlasti thébské' hleďte, zde jest oidlpús' který lrádanky znal luštit' nejmocnějším mužem byl, k jehož štěstíkdekdo v obci vzhllžel zrakem závistným : eihle, v jakou propast hrůzy srazila |e| sudba zlá! Proto tvora smrtelnélro, který ještě lrledí vstříc poslednímu dni své suclby neblahoslav nikdo dřiv' pokud nedosáhne cíle života, zlem nedotčen. (
aclc]úteji)
t2021
