ČpsrcÁLITERATURA V LETECH 1929_1938 gI-RvNÍ vÝvor ovÉrBNonxcn Cha.att", českéhopísemnictvíje ve třicátých letech odlišný od literatury desetiletípředcházejícího. Nejobecnějším znakem novéhoúsekuje značnádiferenciaceuměleckých postupůa individuálních tvůrčích orientací,přičemžjednotícípouto tvořilo různě motivovanéa ruzně realizovanéúsilí o rekonstrukci světa hodnot,o novou integraci člověkaa světa, negujícínebo oslabujícífuturologický aspekt,který byl příznačný pro velkou částliteratury let dvacátých (proletářská literatura,poetismus,literaturautopistická, metafyzické orientaceaj.). Tendence úzce sepnout |iteraturu se sumou obsahů života soudobého člověka si přímo vyžadovalaintenzivnípříklon k základním oLázkámlidskéexistence,k otázkám noetickým, stejnějako k procesůmseberea|izaceindividua v sociálním plánu skutečnosti.Koncepty člověka'jehoŽ ,,neúplná..existence je postavenaproti ,,úplnosti..příslušníků budoucíhospolečenství nebo proti hodnotám metafyzickým, ustupují do pozadi před viděním skutečnostivjejí mnohostrannosti,neprojektovanénikam mimo ni samu. Také prag. maticképojetíreality je potlačovánopojetímpluralistickým,jímžse autoři opět přibližujík mnohovrstevnatému obsahu lidského Života (Karel Čapek). Umělecká rekonstrukcenovéjednoty člověkaa světa se dála na pozadístále se zesilujícíhorozkladu hodnotových systémů a rozkladu tradičněchápanéosobnosti.Šaldanebyl sám' kdo ve třicátých letech konstatoval pojetíosobnosti..:,,Jakápaktakéosobnost,kde všeckoje v toku, v proudu' kdyŽ nebývalé,,ohrožení.. ,,starého všudejediskontinuita,disagregace,takžese člověk ztrácí sám v sobě, rozk|ádá se v řadě reakcí a výbuchů. vzájemněvelmi nesouvisejících, se prohlubovalo směnespojenýchžádnounití rozumnéhoúčelu.'...Skutečně jako s|ožitou problematizující zdánlivou celistvost řováníliteratury, samotnouexistenci člověkai analyzující zaměření však ve zvláštním vědomých podvědomých vrstev. spočívalo strukturukontradikčních a Specifikum ale rozpolcenost subjektu, vnitřní rozbitost a tétoliteratury,která sice zobrazi|a atomizaci a diskontinuitu' (například jisté integrálního vždy proces ideální celistvosti téměř v relacíchsituujícíchtento buďjako negaci světadětství),anebo jej začleňujících do perspektivy s|oŽitéhovytváření novéjednoty, budovanéz rozpěÍi vzájemněprotik|adnýchprvků. Jako protiklad dezintegrovanérealitě budovali někteříbásnici integrálnísvět uměleckéhodíla,bohatě rozvrstvenouestetickou strukturu extrovertního(Vančura,Nezval aj.) nebo introvertníhotypu (Hora, Holan, Halas, Hostovský aj.). Tyto přesně vybudovanéindividuální estetickékoncepce měly značnou variabilitu a schopnostorganicképroměny základního zaměÍení(Vančurajako autor Hrdelní pře a Tří řek' Holanjako autoroblouku aZáÍí 1938).Proto takétito autoři, anižzměnili podstatusvépoetiky, moh|i státjak na krajním pólu uměnízdůrazňujícího svou svrchovanousvébytnost,tak i na pólu uměnítakzvaně spo|ečenskyangaŽovaného'U některých autorůse zdábýt tato proměna určovánaspolečenskýma literárnímkontextem, pozdější vývoj některýchosobností(Halas, Ho1an)všakdokazuje,žejejich koncepce měly latentnímožnostvyhraňovat se k oběma pólům, jež jsou jen různou,vzájemně se podmiňujícípodobou hledanénové integrity. Rozpětí situovanosti u básníkůintrovertníhotypu bylo určenotakéorientacík existenciálníproblematicea společenské
331
člověka, ale i zde se zdánlivé či skutečnéprotivy vzájemně doplňovaly v představě totálního ohrožení subjektu. V částitvorby' zejménav románovéepice, převládla orientacek procesůmformováníjednoty osobnosti v dezintegrovanémspolečenském kontextu,jednoty osobnosti,která vtiskuje pluralitějevů lidský smysl (Kratochvíl' Majerová, Pujmanová aj.). Někteří autoři usilova|i zobrazit elementárníhodnoty lidského života v obrazech celistvých, vnitřně nelomených typů (Vančura,olbracht aj.). Tento velmi diferencovaný proces rekonstrukcesvěta hodnot a novéintegracenebyl jen záleŽitostíautorovy společenské nebo filozofické orientace, ale jeho těžisko spočívalov umě|eckévýstavbě díla. Pozornost, kterou spisovateléve třicátých letech soustředili k prob,lematicejazyka, měla velmi různou motivaci' v podstatěvšak vyrůstalaz potřeby ujasnit si specifičnostbásnickéhoprojevu, aťjižpolemicky proti strnulénormativnostibrusičů,nebo z úsilírozvinout novémožnosti,,bohatéstupnicejazykových prostředků a jejich vzájemných vztahů..,z vědomého akcentování svébytnostislova, ,,estetickyzáměrné deformace jazykových složek díla,..Na jedné straně se u autorůprojevila výrazná tendence negujícípoetická klišé, stylovou ornamentá|nost'knižnídekorativnost,tendencepřibližováníspisovnéhojazykahovorovépodobě, na stranědruhése básnickýjazyk oddaloval od hovorového,vyzvedávala se specifičnostjehoestetickéhozaměře. ní;obě tendence- jakkoli protikladné- nebyly v dobovémkontextuvnímányjako příkře kontradikční.Bylo konstatováno,že veliké rozpětí aktualizačnichprostředkůčeskéhojazyka je dáno nejen značnourozdílností směrůa tvořícíchindividuí, nýbrži proměnami v tvorbějednotlivých autorů;v tehdejšíliteratuředošlokjistému dovršenía přehodnoceníbohatěrozvrstvenýchprostředkůbásnickéhojazyka,k přehodnocení,spočívajícím ve zrušenítradičníhierarchie stylů,což ,'umoŽnilo dále netušenouměrou využívativ ... literatuře různých jazykových vrstev a stylůjakožtoúčinného prostředkuk intenzivnímuvyniknutí protikladů,kterécharakteri. zují soudobéumění vůbec..(B. Havránek). Tato rozsáhlá diferenciace se projevi|a i ve změně vnějšípodoby českéliteratury.Dřívějšívíceméněkompaktnía programově sjednocovanáseskupeníumělců(proletářskáliteratura'poetismus)neměla v letech třicáÍých žádnýpandán. Jen surrealistickáskupina pokračovalave vzájemnékonfrontaci určitémetody v různých uměleckých druzích.Skupina socialistických realistů,ujasňujícísi nejprve teoretickékoncepty, se orientovaia na autory velmi různéhodnoty i estetickéorientace,spjatésocialistickou orientacía různě modifikovanou koncepcírealismu' Po rozpadu poetisticko-konstruktivistické platformy usilovali moderníumělci spíšeo sjednocenína širšíbázi' která by umožňovalatolerancirozličnýchindividuálníchestetickýchkoncepcí'Tak docházelo k volným seskupením,například ve spolcích Mánes nebo Urněleckébesedě' která se stávala základem postupně se vytvářejícíjednoty českéhomoderníhoumění. V třicátých letech se dotváří rovnováha mezi vývojem evropskéhoa domácíhoumění.Najedné straně se tato rovnováha projevila v organickém,plynulém včleňovánívýznamných děl cizích literatur do národní kultury; domácí tvůrčípodněty byly již natolik silné,že nedocházelo k epigonskézávislosti, zahraničnÍprodukce spíšedoplňovala rejstřík českéliteratury, tvoři|a její specifickou součást.Na straně druhé například poezie Halasova, Horova, Nezvalova. próza Vančurova,Čapkova,olbrachtova, Hostovského,Čepaa i divade|ní tvorba E. F. Buriana, Voskovce a Wericha tvořila nedílnoua rovnocennousoučástevropskéhouměleckého kontextu' Podobně i českáliterárnívěda a estetika(struktural,ismus, teoretickéúsilíavantgardy)patřily v třicátých letech mezi nejvýznamnějšíduchovní projevy evropskékultury a v mnohémanticipova|y dalšívývoj. V českéliteratuře třicátých let se projevilo výraznéúsilí překonat vzájemné odcizení sféry umění a sféry společenské. Hledaly se nejruznějšícesty' jak obě oblasti vzájemně přiblížit.Tento úkol byl pociťovánjako neobyčejněaktuálnízvláště v době bezprostředníhoohroženíčeskékultury fašismem.Složitý proces vzájem. ného sbližovánísoudobéhoumění a národního kolektivu se projevil zejménav samotnébásnické tvorbě, i kdyŽjeho nejbezprostřednější podobu na|eznemev rozsáhléúčasti umělcůna dobových společenskýcha politických zápasech.
J3Z
SPISOVATEI
Dramatická hil společnost,drasti zivně dotýkala vš
kdy hospodářská ku bezprostředně se zároveň objev lečnostse tehdy t
ženís totalitním dobových zápas Politická a idt ce k Polarizaci c
levicoví intelekt Vnitřní rozpo i v širšímokruht
v němž vyslovil strany a zhrozb Malířová, Jaros znamný politick Proti sedmi s
mladých umělc sedmi (Konstan
Ladislav Novot jako ,'těŽkouch ,,žeskutečnýr<
Bilanci sPot mann, který se stranY jsou jinr jen politický cl Horou a Teige ,,literaturaa P( pravdivostt a r hájil jednotu
společenským I kdyŽ tyto silu v říjnu 19
proPagovat ,,d a přednáškov a politické kri Významnc se solidarizov různýmiestet Jestližedřívě
tům..,omezo.
ředstavětotálního ohroŽení ormováníjednoty osobnosti alitějevůlidský smysl (Kraní hodnoty lidského života velmi diferencovanýproces nskénebo filozofické orienjazyka, měla velmi různou o;evu.aéjižpolemicky proti 'nicejazykových prostředků teticky záměrnédeformace lce negujícípoelická klišé, jazykahovorovépodobě, na ostjeho estetického zaměřeko příkřekontradikční. Bylo r nejenznačnourozdílností dejší literatuře doš|okjisté. přehodnocení, spočívajícím Vatl v '.. literatuře různých )rotikladů. kterécharakteriry. Dřívějšívíceméněkommus)nemělaV letech třicáci určité metody v různých tékoncepty,se orientoVala cí a různěmodiťikovanou oderníumělci spíšeo sjedkýchkoncepcí.Tak dochákterá se stávala základem umění.Na jednéstraně se izích literaturdo národní závislosti,zahraničnípro.Iastraně druhé například ovského, Čepaa i divadel't evropského uměleckého vantgardy)patřily v třicáanticipovalydalšívývoj. izení sféryumění a sféry ' úkolbyl pociťovánjako n' složitýproces vzájemamotnébásnickétvorbě, výchspo|ečenských a po-
SPISoVATELE A KRIZE ČpsrÉ SPoLEČNoSTI Dramatická historie třicátých let poznamenalavelmi silně takéliterárnívývoj. Duchovní krize prostupující společnost, drasticky proh|oubenádůsledkyve|kéhospodářskékrize v první polovině let třicátých, se intenzivně dotýkala všech tvůrcůa nutila je, aby se jako umělci vyrovnali zejménase sociální realitou. V době' kdy hospodářská krize dosáhla svéhovrcholu, došlona mezinárodnímpoli k dalšíudálosti, která se od počát. ku bezprostřednědotýkala samotnéexistence československého státu, k nástupu německéhofašismu.S ním se zároveň objevila aktuální na|éhavá otázka, zda je republika vnitřně i mezinárodně zabezpečena,Česká spr-rlečnostse tehdy rozštěpilana velmi diferencovanouprotifašistickouvětšinua reakčnímenšinu,usilujícío sblíženís totalitnímifašistickýmirežimy.Zejménapo nástupunacismu se čeští spisovatelévelmi aktivně účastnili dobovýchzápasůa tato účastse buď přímo, nebo zprostředkovaněprojevila i v jejich umě|eckémdíle. Politická a ideologická diferenciacemezi spisovatelibyla zprvu velmi silná, ale postupněpřevládly tendence k polarizaci demokraticko-revolučního a konzervativníhokřídla. Velkou iniciativu v tomto procesu měli levicovíintelektuálové'kteří buď sympatizovali, nebo úzce spolupracovali s komunistickou stranou. Vnitřní rozpory v komunistickéstraně'kterése koncem dvacátýchlet vyhrotily, měly bezprostředníodezvu iv širším o k r u h ul e v i c o v ý c hu m ě l c ů .S e d m k o m u n i s t i c k ý c h s p i s o v a t e l ů v y d a l ov b ř e z n u 1 9 2 9| e t á k ' v němžvyslovili nedůvěrunovému vedení,zvolenémuna V' sjezdu, projevili obavu ze zničenímasovosti stranya zhrozby sektářství.Leták podepsali redaktoři stranickéhotisku Josef Hora, Marie Majerová, Helena Malířová, Jaros|avSeifert, dále Stanislav K. Neumann, Vladislav Vančuraa Ivan olbracht, který - jako lryznamnýpolitický pracovník strany - byl hlavním iniciátorem protestníhovystoupení. Proti sedmi spisovatelům,kteři byli zanedlouhopo publikaci letáku z KSČ vytoučeni,vystoupilojedenáct mladýchumělcůakritiků-ziniciativyJuliaFučíkaaKarlaTeiga-vZásadnímstanoviskukprojevu sedmi (Konstantin Biebl, Vladimir Clementis, Julius Fučík,FrantišekHalas, Karel Konrád, Vítězslav Nezval, Ladislav Novomeský, Vojtěch Tittelbach, Bedřich Václavek' Jiří Weil a Karel Teige). označili akci sedmi jako,,těžkouchybu..,'jako naprosténedoceněnírevolučnísíly dělnickétÍidy,,azdtraznili znovu Teigovu tezi' ,,žeskutečnýrozvoj moderníkultury je závislý na revolučnímdělnickém hnutí... Bilanci sporůpodal v úvodu svépolitickéúvahy o národnímcharakteruKrize národa (1930) st. K. Neumann,který se od letáku sedmi zanedlouho distancoval. Nicméně trval dál na tom, že potřeby a moŽnosti stranyjsou jiného druhu než potřeby a schopnosti intelektuálů.Spory mezi komunistickými umělci neměly jen politický charakter,ale dotýkaly se i otázek koncepce moderníhoumění'jak o tom svědčípolemika mezi Horou a Teigem; jejím podnětem by|a brožura Literatura a politika (|929), v níž Hora konstatoval, Že ,,literaturaa politika serozcházeji,,, neboťpolitik musí plnit danédirektivy' aéje či není přesvědčenojejich pravdivostia nutnosti,kdežtopro básníkaje závazná ',věrnostsobě..,svémuvidění světa.Teige naproti tomu hájil jednotu revolučníhoumění a politiky revolučníhohnutí a ztotožňoval vývoj moderního umění se společenskýmiprogresívnímitendencemi. I kdyžtyto konflikty oslabovaly snahy o soustředěnílevicových umělců,podařilo se představitelůmDevěr silu v říjnu 1929 vytvořit organizaci Levó fronta, která se snažilahájit svobodu uměleckéa vědeckétvorby, pÍopagovat,'dílamoderníhoducha..a prosaZovat,'rozhodnýnonkonformismus...Po ročníčinnostipropagační a přednáškové se Levá fronta přeměni|a v organizaci s politickými a kulturněpolitickými cíli' V hospodářské a politickékrizi, kdy docházelo k radikalizaci inteligence, Levá fronta úzce spolupracovala s KSČ. Významnou úlohu v údobísvětovéhospodářskékrize měli čeští, slovenštíi němečtíintelektuálové,kteří se solidarizovali s dělnickým hnutím'Tak se vytvářela široká levicová fronta, zahrnujícíumělce s naprosto na soudobých zápasech. různýmiestetickýmikoncepcemi a badateles rozdilnými systémy,upevňovaná účastí JestliŽedřívějšívíceméněindividuální protesty byly zaměřeny zejménaproti cenzuře, policejním ,,přehmatům..,omezovánísvobody tisku a projevu, nyní kolektivní protestníprohlášení,adresovanáveřejnosti i před.
333
stavitelůmstátníhoaparátu,proklamujíobranu základníchobčanskýchsvobod a práv. Postup státníhoaparátu proti nezaměstnanýmzburcoval českéi slovenskéintelektuályk řadě manifestůa prohlášení.Apel ,,sedmdesáti.. proti střílenído nezaměstnaných'manifest proti střelbě v Košutech, protest proti postupu četnictvave Frývaldově, výzva k podpoře stávky v rosicko-oslavanském revíru a mnoho dalšíchkolektivních vystoupení vzbudilo velkou pozornostdomácíi zahraniční veřejnosti.Spisovatelédávali přímépodněty k řešenísociálních prob|émů takév mnoha publicistických pracích(napříkladreportážeo Zakarpatsku,z nichŽ je nejvýznamnější práce Ivana olbrachta Zemébezejména,|932). S hlubokou a všestrannouspolečenskoukrizí se vyrovnávali takéautoři považující demokracii českosloven. ského typu za jedinou reálnou základnu, umožňujícídalšíevolučnídemokratizačníproces' Nejpronikavěji vyjádřil obavy o osud soudobédemokracie Karel Čapek'Jeho novinářskéúvahyvzbuzovaly velkou pozornost už proto, Že v nich byl rozvíjen ,,oficiální..názorový systém,mezi jehož hlavní postuláty patřil optimistický postoj k realitě, empirismus, humanistický konkretismus,odpor k abstrakcíma generalizacím,k revolučnosti a vůbeck '.negativismu..všehodruhu. Čapek sám cítil nutnost představit v celistvosti své kulturněpolitické názory, svůj systém myšlenía poznávání i důsledky,jež z néhoplynou. Z časopiseckytištěnýchčlánků' zejménaz let dvacátých, sestavil knižnísoubor o věcech obecných čili Zóon politikon (1932)' Úsilí .'zůstat rozumu.,, blízko věcí..,neodpoutatse od konkrétníchvztahůvede Čapkak adoraci ,,normálníhoobčanského který - díky tomu, Že vybirá z různýchjevůjejich ''kladnéstránky..- dospívák programovémuoptimismu. Postup ,,od případuk případu..byl ovšempolemicky namířenproti perspektivismu,jakým se napříkladvyzna. čuje komunismus, jemuž Čapek vytýkal nenávist a touhu po moci. Znepokojení ze soudobých sociálnich konfliktů po fašistickémnástupu v Německu u Čapkazesílilo avýrazem toho byl nový seriál článkův Přítom. nosti (1934),v nichž Čapekanalyzoval soudobouideologickoua intelektuálníkrizi. ,,Asistujemejednomu z největších kulturníchdebaklův dějináchsvěta...píše Čapek.hIedajevýchodiskov univerzalismuintelektu, v odporu celékultury proti diktaturám' v obraně intelektuálnínezávislosti.Historickéudálosti stále víceČapka nutily uchylovat se k vyhraněným soudům,k hodnocení skutečnosti,a právě tento proces byl zároveň procesemumělcova sbližovánís iádrem vznikajícíantifašistické fronty. Cesta Čapkovabyla v mnohémtypická i pro dalšíautory,jejichž původnínoetická a ideologická východiska byla obdobná. Vítězstvínacismu v Německu představujeudálost zásadníhovýznamu, která poznamenalavývoj evropské kultury na několik desetiletí.Fašistickýnástup k moci roku.l933 se ihned odrazil v Československu'mimo jiné takétím, že povzbudil pravicovéskupiny a konzervativnístrany k většíaktivitě. a to i v oblasti kultury. ZejménaNárodní listy, deník Kramářovy národně demokratickéstrany,se pokusily soustředitvšechnyautory' kteří se častoz opozice proti modernímuumění dostávali na politickou pravici' Zača|ynovinářskékampaně (Čapkovi,Nezvalovi,Voskovcovi a Werichovi aj.)a ,,levému.,umění proti ,,levým..autorům vůbec,kampaně, kteréměly například za následek demonstracev osvobozeném divad|e v říjnu l934. Současněs rustemnacionalistickýchprovokacía útokůnarustalovědomínutnostikolektivníobrany ohrožených humanitníchhodnot. V jednotlivých projevech různýchautorůbyl specifikován obsah pojmů pravá a levá literatura, kterých se tehdy běžněužívalo,a tato specifikaceukazovala,že na levici sice trvaly zásadnírozdíly v politických' kulturněpo|itickýchi estetickýchotázkách, ale nutnostvzniku protifašistického soustředěníbyla stále akutnější.Najedné straněřada autorůpředpokládalashodně s Karlem Čapkem,že,'|evá literaturamusí být charakterizovánaduchem absolutnísvobody, nesmíse ohlížetani vpravo' ani vlevo.., na stranědruhémnoho umělců si představovaloshodně s Karlem Teigem širokéakčnísjednocení'blok intelek. pranýřujícíústupkya kompromisy buržoazni politiky a úzcespolupracu. tuálnílevice aktivně protit.ašistický, jícís revolučním dělnickým hnutím. Vyvrcholení nacionalistických kampanípředstavovaly studentskédemonstracev listopadu l934. k nimž poskytly záminku univerzitní spory o insignie; pouličníkravály, vytloukání oken v Mánesu a v sociálně demokratickémLidovém domě byly inscenovány domácími pravicovými politickými kruhy a měly být nástu.
-) -1+
pem širší ofenzí spisovatelů, která události v pražsk'
tohoto kolektivní' obec českoslo Pujmanová' Píša' v ruzných předsta \ fašistickéfronty. Mnohé práce vyc postihnout a pojÍ
o duchovní krizi 1 je z roku 1932)' estetismu, k mYsti diktatuÍy. Z Bene osudná česká otá: demokracii, jejíž,
ským existenciáln se dotýkaly umělr ŠaldůvZápist umělcovy a kriti československét
vytváří z demokr více zaměřoval společenskyopr duchovní a soci individuu, jehoŽ
Šaldaprávě oso Bohumil Matht kolektivismu' a 1
cí ,,osobníspásu mus a tvrdil, Že ,,středu..,který
věrnost svému zachytit společ Silné' filozo grální katoli zapojen do stul
k zřízení,jeho telé se intenzi umělecký proj
katolíků.Vedlt aj.) a ideologic posuzovanéz t
setkával rurali v ambiciózníc
iv. Postupstátníhoaparátu ch|ášení. Apel,,sedmdesátroti postupučetnictvave
pem širšíofenzívy reakce. odezva umělců byla rychlá a účinná;ustavila se obec českoslovensbých spisovateLů, která vydala protifašistickýmanifest, v němž téměř všichni češtía slovenštíumělci odsoudili udáiosti v pražskýchulicích a vyzvali k účinné obraně proti fašismua nacionalismu. Již tehdy byl význam
h kolektivníchvystoupení 'odnětyk řešenísociáIních z nichžje nejvýznamněj ší
tohotokolektivního vystoupenísrovnáván s obdobně politicky závaŽným manifestemz roku l917. obec československýchspisovatelůsdružovalaindividuality velmi rozdílné(Teige, Kopta, Nezval, Hora, Pujmanová, Píša' Peroutka aj.). Rozpory mezi jednotlivými autory tkvěly v samotném pojetí fašismu' dále v různýchpředstavách o českos|ovenskédemokracii, o socialistické perspektivě i o charakteru jednotné proti.
ídemokraciičeskoslovenní proces' Nejpronikavěji uzovaly velkou pozornost stulátypatřil optimistický :ra|izacim,k revol učnosti osti svékulturněpoIitické piseckytištěnýchčlánků' ikon (l932). ÚsiIí ',zůstat
fašistické fronty.V diskusícho těchtootazkáchse formulovaly různé koncepty řešení soudobé krize. Mnohé práce vychiázely z rozboru duchovní problematiky' z výkladu moderní umělecké tvorby a snažily se postihnouta pojmenovat základní symptomy chaotickédoby. Pro tento postup je příznačnýBenešův,,esej
iho občanského rozumu.., .ogramovému optimismu' akýmse napříkladvyznaze soudobých sociálních vý seriálčlánkův Přítomzi.,,Asistujeme jednomu univerzalismuintelektu, udáIostistále víceČapka
)nto proces byl zároveň a byla v mnohémtypická i. tamenalavývoj evropské 'Československu' mimo , a to i v oblasti kultury. )ustředitvšechnyautory, aly novinářskékampaně 'umění vůbec,kampaně, L olektivníobrany ohrožein obsahpojmů pravá Že na levici sice trvaly vzniku protifašistického arlemČapkem,že,,|evá i vpravo,ani vlevo", na jednocení'blok intelekitiky a úzcespolupraculistopadul934. k nimž vMánesuavsociálně kruhy a měly být nástu.
o duchovníkrizi poválečného evropskéhočlověka..Franciea nová Evropa (l935; původnífrancouzskévydání je z roku l932), shledávajícírysy rozvratu pová|ečné Evropy v odchýleni od racionalismu k romantickému estetismu, k mysticismu a iracionalismu.Výrazem tohotorozkladujsou podle Edvarda Benešei politickéformy diktatury.Z Benešovyobhajoby demokraciepřímo vychází F. GÓtz ve svém,,pokusuo výklad světovékrize.. osudná českáotazka (1934)' snaŽese naléztvýchodisko z alternativyfašismus- demokraciev nově obrozené demokracii,jejíždalšívývoj vidí v možnostechrozvinutísymbiózy ortegova perspektivismus kierkegaardovským existenciálnímpojetímčlověka.obdobné úvahynebyly tedy jen zá|ežitostipolitickou, ale bezprostředně se dotýkaly uměleckých otázek, vztahu k soudobémuumění a k základním ideovým sudidlům a kritériím' Šaldův Zápisník je charakteristickýmdokladem,jak tehdy byl politický projev Zcela organickou složkou umělcovy a kritikovy tvůrčíčinnosti.Šalda,který se v třicátých letech velmi častovrace| k problematice československé demokracie a jejího postavenív soudobéEvropě' doše|k názoru, že vládnouci buržoazie vytváÍiz demokracieprotilidový systém-,,stát střílející..; po nástupu německéhofašismuse autor Zápisníku více zaměřova| k úsilí o vnitřní reformu demokracie' aby se mohla stát východiskem další činnosti společensky opravné,aby mohla být rozvinuta do posledníchdůsledkův bojový útvar'který bude moci hájit duchovnía sociální hodnoty ohroženénacismem. Marxismu vytýkal. že nevěnuje dostatečnoupozornost individuu,jehožhodnotaje pro Šaldustejněreálnájako hodnotanadosobníchútvarů. A nejvíceohroženuviděl Šaldaprávě osobnost' svobodu čIověka.Toto názorovévýchodisko našlona levici dosti oponentů.Například Bohumil Mathesius vytýkal Šaldovi nepochopení ,,posledni formule lidské sociality.., d. sovětského kolektivismu,a přeceňovánítradičního individualismu,kterýcharakterizujejakomyšlenkovýsystém,dovolující',osobnispásu..za cenu individuálníhoúniku.Autor Zápisníkuodmítlalternativuindividualismus-kolektivis. mus a tvrdil, Že se vzájemně prostupují.zcelují;proto místointelektuálovo není na ,,krajníchpólech.., ale ve který Šaldachápal v dvojím významu: střed jako soustředěníosobnosti ,,do tvůrčíhoohniska.., ,,středu.., věrnostsvémunejlepšímujá' jako vnitřní integraci, a střed jako stanovisko' kterým je intelektuál schopen zachytit společenskouproblematiku v celéšíři.bez zužu1icichpřístupůoněch .,periferníchpřepětí... Silné,filozoficky, politicky i kulturnědosti kompaktníseskupeníintelektuálůvytváří v tétodobě inte. člověkmá být grální katolicismus. demokraciikoncepcí'že Politicky tato skupinanegovalaměšéáckou zapojendo stupňovitěodlišnýchzákladníchcelků,jakoje stav, národ, stát, církev,anebo se přímo přikláněla k zÍizeni,jehoŽvzor viděla ve ťašistické ltálii (takzvanýkorporativnístavovský řád). Někteříkatoličtíspisova. telése intenzivně věnovali také ideologické publicistice. Například Durych proklamativně rezignoval na umělecký projev a soustředil se k psaní náboženskýchspisů a k formulování politických úkolůčeských katoliků.Vedle náboženskýchpojednání(Zdrávas, královno, 193l, Utěšitelnejlepší,|932, Srdce akliž' 1932 aj.) a ideologických spisů(Naděje kato,lictvív zemíchčeských'l930) komentoval soudobépolitickéudálosti' posuzované z hledisek naciona|istickýcha blízkých pojetístavovskéhostátu.Některými rysy se s katolicismem setkáva,lruralismus,ideologie spisovatelůhlásícíchse k agrárnístraně,jehož stoupenci se projevili zeiména v ambiciózníchútocíchproti demokratickým představitelůmčeskéliteratury (napříkladproti K. Čapkovi aj').
335
Rozpor mezi naprosto převažujícíčástíčeskýchspisovatelů,hlásícíchse k demokratickým nebo revolučním myšlenkám, a mezi konzervativními nebo protidemokraticky orientovanými skupinami intelektuálůbyl stále příkřejší'neboév době zvyšujícíse mezinárodní krize, v období španělskéobčanskéválky a Mnichova, se česká intelektuální obec politicky radikďizova|a a krajně polarizovala. Představiteléčeskékultury včaspostřehli, ,,Že se tam u Madridu rozhoduje o osudu demokratické a socialistické Evropy.. (Halas) a aktivně se účastnili španělského zápasu aťjiž uměleckým dílem (sbomíkyŠpanělsko'1937; Španělskov nás, 1937; Bajky o válce občarrské Karla Čapkaaj.),reportažním svědectvím(JaroslavKratochvíl'Barcelona- Va|encie- Madrid, 1937) nebo politickou podporou (delegacečeskoslovenského protifašistického výboru ve Španělskuaj.). V době sjednocování protifašistických sil se nově aktualizovaltaké vztah české a slovenské literatury, vztahdvouvzájemněnejbližšíchnárodníchkulturspjatýchistátníjednotou,kterábylatehdyzvnějšku i zvnitřku ohrožena.V třicátých letech ideologie čechoslovakismuobjektivně zvětšovalarozpory mezi oběma národy, rozjitřovala separatistické,nacionalistickésnahy, jež poslézenašly na Slovensku programovévyjádření.Češtíi slovenštíintelektuálovéusilova|i o to, ',aby bylojasné, žeodpor slovenskéhokulturníhoživota proti snahám o československé sjednocenínebo sp|ynutínenívůbectotožnýse separatistickýmodporem proti dorozuměnía spolupráci českéa slovenskékultury a naopak: snaha o dorozuměnía spolupráci česko-sloven. jednoty nebo potřeby splynutíobou skou nenív žádnémsměru přijetímpověstnéhoprogramučeskoslovenské kultur.. (L. Novomeský). Právě v čase,kdy se obecně pociťovalanutnostantifašistickéjednoty všechdemokratických sil, zdůrazňovala se z českéstrany specifičnosta odlišnosttradic i současného stavu obou národníchliteratur,polarita dvou negací centralismu, vytyčoval se požadavek,aby slovenská literatura ,,tvořivě popírala českou literaturu a doplňovala se s ní ve vyššíútvar..(F. X. Šalda). Vzájemným vztahem českéa slovenskéliteratury se zabývali jak čeští' tak i slovenštiautoři. Milo Urban v přednášceČeská literaturaa Slováci (1934) oponoval zjednodušujícím představám o vztahu obou literatur avýznam českéliteratury pro slovenskou tvorbu shledal v tom,,,ženás postavila zoči-vočivlastnému,bytiu, rozličným momentom historickým a dala nám naliehavúpríležitosť vyrovnať sa s nimi ako so životnou nutnosťou,obohatila nášjednostranný obzor novými dimenziami...Že vzájemný vliv dvou blízkých ku|tur bývá velmi komplikovaný' různorodýa nevypočitatelný'konstatovalitakédalšíautoři, snaŽícíse - častojen v okrajových poznámkách - vymezit jednotná hlediska v kulturněpolitickésféře,anižby tím byla narušena specifika jazyková a duchovní' Úzká spolupráce se rozvíjela zejménamezi členy skupiny slovenských revolučníchintelektuálůDAV a českoulevicí. V|ado Clementis psal častodo českýchnovin a časopisů, Laco Novomeský byl redaktoremRudéhopráva a Rudéhovečerníku (eho avantgardnípoetika ve sbírkáchRomboid a otvorenéokná nejnázorněji demonstrovalaodlišnosti spřízněnostobou literatur),Peter Jilemnický byI spolu s Fraňo KráLem a J. Robem Poničanemčlenemskupiny socialistických realistůBlok a spoluredigovalčasopis U' K vzájemnéspolupráci docházelo i v oblasti vědecké(napřík|adMukařovského působenína bratislavské univerzitě' jeho práce působily na mladéslovenskévědce, usilujícío novou vědní orientaci) a v avantgardní tvorbě (skupina slovenských nadrealistů,jejížúsilí o spolupráci s pražskousurrealistickou skupinou bylo přerváno březnem l939)' Velký význam v procesu sbližovánípředstavitelůobou kultur na základě respektování národníchspecifičnostíměl kongres slovenských spisovatelův TrenčianskýchTep|icích (30. květen _ 1. červen1936), pořádaný Spolkem slovenských spisovatelůza účastičeskýchhostů- J' Hory, J. Kopty, St. K. Neumanna, P. Křičky aj. V jednom z hlavníchreferátůpožadovalLaco Novomeský, aby se Slovensko stalo ,,samostatnoupozorovacístanicísvětovéhodění...Tento přístupumožnil slovenským intelektuá|ůmurčit základní ráz kongresu, na kterémse shromáždili spisovatelénejrůznější světonázorovéa estetickéorientace a na němŽ byla schválena rezoluce proklamujícínutnost úzkéspolupráce samostatnýchnárodních kultur. Zintenzivnilo se také úsilí seznámit českéčtenářese slovenskou Iiterárnía uměleckou tvorbou. V jejím vydávání pokračovaloza redakce Jána Smreka Mazáčovo nakladatelství;Družstevnípráce se soustředila na
336
díla představujícívrch nická antologie J. Dv. od poloviny třicát1 kých akcí (pařížsk sku roku 1936, mezlr
v době bezprostředně spolu s Karlem Čapk obracela k evropskýn spontánně sjednotili'l domácí i zahraničnír spisovatelům světa aj Mnichovská kapit V konzervativnímtát a dostali se tak do t projevech, shrnutých masarYkovskou dem byli vylučováni umě se naProstojednozna
cismu před demokrat mokÍatické invektiv. Do programu Národ skéjednotě křesťans a levým.., dáIe rozl
a jiným autorům. Negování význa tickým pomnichovs střednictvím aktual myslitelům a umělt úlohu sehráli češt aj'). Roztříštěnostč usilující Znovu so zkonsolidovat, přiš
SKUPINY
A
Na samémkon
ko-konstruktivisti kritérií..)ukázala, a urYchlilY dosav s proletářským ht
kritikY i avantgar progÍamu Devěts zék|ady dřívějšíl
hodnot moderníh
mokratickýmnebo revolučním inami intelektuálůbyl stále přítéválky a Mnichova, se česká .skékultury včaspostřehli' ,,že (Halas) a aktivně se účastnili
ko v nás, 1937;Bajky o viílce na - Valencie- Madrid, 1937) ve Španělsku aj.). š e s k éa s l o v e n s k él i t e r a tou,která byla tehdy zvnějšku lětšovalarozpory mezi oběma
S|ovenskuprogramovévyjállovenskéhokulturníhoŽivota ieparatistickým odporem proti ěnía spoluprácičesko-sloven. ly nebopotřeby splynutíobou lemokratickýchsil, zdůrazňoodníchIiteratur,polarita dvou tě popíralačeskou literaturu slovenští autoři. Milo Urban avám o vztahu obou literatur la zoči.voči vlastnému.bytiu, sa s nimi ako so životnou tý vliv dvou blízkých kultur lutoři' snažící se - častojen e' aniŽ by tím byla narušena členy skupiny slovenských kých novin a časopisů, Laco loetikave sbírkáchRomboid ), PeterJilemnický byl spolu |ok a spoluredigovalčasopis ho působení na bratislavské níorientaci)a v avantgardní rrealistickouskupinou bylo u kultur na ziíkladěrespeklkých Teplicích (30. květen hostů- J. Hory, J. Kopty, vomeský,aby se Slovensko .enskýmintelektuálůmurčit lorove a estetickéorientace )statnýchnárodníchkultur. ně|eckoutvorbou. V jejím :vnípráce se soustředila na
dílapředstavujícívrcholy slovenskésoudobétvorby (výbor z poezie E. B. Lukáče s předm|uvouJ' Hory' basnická antologie J. Dvořáka Tvář mladéhoSlovenska, romány Mi|o Urbana aj.). od poloviny třicátýchlet se čeští a slovenští umělci aktivněúčastnili i mezinárodních protifašistických akcí (pďížský sjezd na obranu kultury roku 1935, druhý mezinárodníkongres spisovatelůve Španělsku roku 1936, mezinárodníkonference v PařiŽi roku l938 aj.). Mezinárodní spolupráce se zvýšila zejména v době bezprostředněpředcházejícízáÍi |938. Josef Hora jako předsedaobce československýchspisovatelů spolu s Karlem Čapkem a Jaroslavem Kratochví|emtvořili iniciativní skupinu, jež se v průběhuroku l938 obracela k evropským spisovatelůms dopisy a informacemi o německéhrozbě. Češtíspisovatelése tehdy spontánněsjednotili,ažna nepatrnévýjimky' k různýmprovolánímna obranu národnísvobody' adresovaným domácí i zahraničníveřejnosti (manifest Věrni zůstanemel,provolání K svědomí světa, pomnichovská Výzva spisovatelůmsvěta aj.). Mnichovská kapitulace a vytvoření druhérepub|iky představujíve vývoji českéku|tury významný mezník. V konzervativnímtáboře nastalapříkrá diferenciace.Někteří vyhrotili svůjnaciona|ismusostře protifašisticky a dostali se tak do rozporu s antidemokratickou ideologií (například Arne Novák v národně burcujících projevech,shrnutých posmrtně do knihy Zoufalství a vira, 194.|).Spisovatelé,kteří bezohledně odsuzovali masarykovskoudemokracii a její představitele,koncipovali současněnovou představu národní kultury' z níž byli vylučováni umělci ,'|evice...Velmi aktivně si počínalikatoličtíliteráti' zejménaJaroslav Durych' který se naprostojednoznačněvyslovoval pro podporu Frankova Španělska,pokládaje boj fašistůza obranu katolicismu před demokraciía komunismem. V časopiseobnova, kam Durych pravidelně psal' publikovali protidemokratickéinvektivy Václav Renč aJanZahradniček (napříkladpamflet Pláč koruny svatováclavské'l938)' Do programu Národní ku|turnírady,Íízené J. Durychem a R' Medkem, byl vtělen poŽadavek,,vrátitse k latin. čárumezi pravým skéjednotě křeséanské a k jejímu mravnímuřádu..,Představu,žeje nutno vést,,demarkační a levým.., dále rozvinula pokleslá žurnalistika,která pořáda|a denunciantskéštvaniceproti Karlu Čapkovi a jiným autorům. kampaně byly podporovány polofašisNegování významných hodnot meziválečného uměníi žurnalistické tickým pomnichovským režimem.K aktuálnímotázkám začínáproto českákultura promlouvat nepřímo,pro. střednictvímaktualizovaných demokratických tradic. Návrat ke zdrojům národní tvořivosti, k významným myslitelůma umělcům 19. stoletíbyl jistým druhem polemiky proti převládajícíreakci. Zvlášťvýznamnou úlohusehráli čeští básníci' kteří bezprostředněreagovali na pomnichovskou atmosféru(V' Holan, F. Halas aj.).Roztříštěnostčeskýchdemokratickýchspisovate|ůchtěla odstranitskupina kolem Kritického měsíčníku, usilujícíznovu soustředit pokrokové autory' včetněnejmladších.NeŽ se však český kulturní život mohl zkonsolidovat,přiše| 15. březen 1939 a krátké období druhérepubliky skončilo.
SKUPINY A PROGRAMY Na samémkonci dvacátých let docházelo uvnitř Devětsilu k diferenciacím,dřívějšíjednota daná poetisticdiskuse (nebo také,,diskuseo krizi ko-konstruktivistickýmprogramemse Začalarozpadat.Takzvaná generační po|itiky, zasáhly i do problematiky literární projevily v silně kritérií..) ob|asti ukázala' že změny, kterése proklamována rozluka moderníhoumění proces. V diskusi byla Štyrským a urych|ily dosavadnídiferenciační labilnost marxistické a etickou proletářským ideologickou dezorientaci hnutím, oponenti opět kritizovali s (I. orientace estetického Hájena byla ovšem také K. Neumann). kritiky i avantgardníchtvůrců Sekanina, St. programu Devětsilu (Teige, Vác|avek). Význam diskuse však spočívalv tom, že se v podstatě revidovaly zaklady dřívějšíkoncepce avantgardy,že se vyjevila krize základních postulátůkritiky a tím v|astněi krize hodnot moderníhoumění vůbec.
337
Skupina Devětsi]u se v tétodobě definitivně rozpadá a pokusy o její obnovu (roku 1932) nebyly úspěšné. Nezval se snažilformulovat v revui Zvěrokruh novou platformu v konfrontaci výsledkůpoetismu se surrealismem' Teige se v první polovině třicátých let věnoval hlavně architektonicképrob|ematice,zejménateorii funkcionalismu. sociologii a historii moderníarchitektury'Tam, kde se dotýkal problematiky avantgardního
Surrealistick žování mezi někte poetistévyslovili r grand jeu (VysokÉ
hnutí'bilancoval dosavadnívývoj Devětsilu a snažilse určitjehohistorický význam v dějinách českémoderní kultury. Tvorba Seifertova' Halasova, Závadova se tehdy již vzdá|t|a poetistickým východiskům. Pokud docházelo k širšímtt avantgardnímuseskupení,dálo se tak spíšez podnětůarchitektůnebo výtvarníků(napří. klad při příleŽitostivýznamnésurrealisticky orientovanévýstavy Poezie 1932). Z bývalých avantgardních kritiků se nově orientovali Julius Fučíka Bedřich Václavek; přijali teze a podněty charkovskéhokongresu proletářských spisovatelů(listopad 1930)' kteréovšem ostatnípříslušníciavantgardy odmítli. Po skončení
francouzskou a če tická revoluce ,,má vání Bretonova Dr
kongresu vznikaly i v Čecháchnové pokusy o organizaci proletářskéliteratury. Výsledky kongresu byly jednoznačné:mohutnéhnuti proletářských spisovate|ů,sestávajícíhlavně ze stranickýchděldopůa roldopů(dělnických a rolnických dopisovatelůrudéhotisku), mělo přenášetrevoluční ideje do životabojujícíchmas. Literaturamě|abýt výrazem i podněcovatelemtřídníchzápasů.Pokusy vytvořit na platformě charkovskékonference organizaci českýchproletářských spisovatelůskončily nezdarem,neboé programovéteze byly v podstatěpřevzaty z politické a ideologickéoblasti a necitlivě aplikovány do oblasti estetické.Mechanicképojetíesteticképroblematiky (B. Václavek, K. Konrad, P. Reiman) izolovalo marxistic. kou kritiku od živých otázek uměleckých. Sektářstvíse projevilo i v oblasti kulturněpolitické. Teprve po rozpuštěnísovětských organizaci proletářskéliteratury (|932) dochází k částečnému sblížení stoupencůproletářskéliteratury(Václavek usi1ujenapravitdřívějšíjednostrannost novou ,,triádou..:proletářská literaturadvacátých let - poetismus- syntetická tvorba; Konrad pracuje s termínemdialektický realismus) a příslušníků avantgardy (Teigova studie Intelektuálovéa revoluce. analyzujíci vztah umělců k proletářské ideologii z aspektů estetických a filozofických). V této době se v Sovětském svazu propaguje termín socialistický realismus, který byl přijat i v zahraniči,zejménapo prvnímvšesvazovém sjezdu sovětských spisovatelův srpnu l934 v Moskvě (v československé de|egacise ho účastniliV. Nezval. L. Novomeský' A. Hoffmeister, P. Jilemnický' G' Včelička).Socialistický realismusbyl u nás častointerpretovánpodle studií Lunačarskéhoa Bucharina, kteří shodně zdůrazňovalijeho ,,syntetičnost., a odlišnost od ,'starého.., a naturalismu.Veřejná diskuse o těchto otázkách však dokázala, Že Staré ''měšťáckého.., ,,popisného..realismu rozpory se Znovu reprodukují(viz sborníkSocialisticlý realismus,1935, s referátemK. Konrada a s příspěvky K' Teiga' B. Václavka aj.). Václavek se soustředil k organizování autorů,kteří k programu ,,pravdivéhozobrazeníreality v jejím revolučním vývoji..směřova|isvým dílem.Na počátkuroku l936 byla veřejnostseznámenas definitivním (časopisz vnějšíchdůvodůdostal název U), která měla soustředit všechny síly ustavenímskupiny Blok pracujícísvou tvorbou,'ve smyslu vývoje k socialismu...Blok se hlásil k tradicímrevoluční literaturyajeho programembylo rozvinout podněty moskevskéhosjezdusovětskýchspisovatelůa pařížského sjezdu na obranu kultury. Programovéprovo|ánípodepsali P. Jilemnický, K' Jiříček(vlastnímjménemO' Kučera),K. Konrad, F. Král', Ó' Lysohorsky, F. Nechvátal' J. Noha, J. V. Pleva, F. Píšek,J. Rob Poničan'A. Pospíšilová,L. Svo' boda, J. Taufer' B. Václavek, J. R. Vávra, G. Včeličkaa J. Weil. Brzy po vydáníprvníhočíslaU přistoupili za členyL. Čivrný,V. Kaplický, J. Kratochvíl,M. Majerová. St. K. Neumann,I. olbracht, M. Pujmanová aj Blok představoval poměrně kompaktní skupinu, kteréinterníi veřejná diskuse umoŽňovaly orientovat se ko|ektivně v složitých otázkách kulturněpolitických i literárních.Její kritické stanovisko k avantgardě'jejíž jádro tvořila skupina surrea|istů'mělo většízávažnost,nežtomu bylo dříve. Surrealisty i socia|istickérea|isty sice spojoval společnýantifašistickýpostoj i společnémísto na marxistickélevici, ale vzájemných rozporů - estetických i ku|turněpolitických- spíšepřibývalo, než ubýva|o.
338
ru. že surrealismu revoluce ,,vyjasně zaujimá obdobný' práce. Svůj text spolu podepsaným K. I V. Makovským, J (o měsíc později k dialektickémun
talistického vykoř poznavatele", moi mus.. dosavadníh a inspirace,nutno Vzhledem k to levici, objevilase Surrealismus v di: pokračovalapolet
První výstava sut básnických prÓz'
la v Novém divi (A. Breton, Nadj výsledky. V břez vrátily surrealis které vyšly v kn! i nternacionálníhc
couzský Mezinót materialismu,opí byly sborníky Sl v několika letec
práce' surrealisti problematikY su slasti,dalíovské 1 surrealistickéakl Diference me mem, byly aždo zůstatv zájmu di nost můžepřispě vztah se však v
(roku 1932) nebyly úspěšné. isledkůpoetismu se surrealisproblematice' zejménateorii problematiky avantgardního am v dějinách českémoderní ickým východiskům. Pokud :ektůnebo výtvarníků(napří). Z bývalých avantgardních něty charkovskéhokongresu [gardy odmítli. Po skončení vatelů,sestávaiícíhlavně ze 'ku)' mělo přeníšetrevoluční lníchzápasů.Pokusy vytvořit Íůskončilynezdarem, neboé citlivě aplikovány do oblasti Reiman)izolovalo marxistic'lturněpolitické. lcházi k částečnému sblížení novou,,triádou..:proletářská nínemdialektický realismus) vztah umělců k proletářské ím svazu propaguje termín t všesvazovém sjezdu sovět;tnili V. Nezval, L. Novomelás častointerpretovánpodle t..a odlišnostod ,,starého.., lkách všakdokázala, že staré lm K. Konrada a s příspěvky to zobrazeníreality v jejím st seznámenas definitivním něla soustředit všechny síly n revolučníliteratury a jeho pďíŽskéhosjezdu na obranu nem o. Kučera),K. Konrad, čan'A' Pospíšilová, L. Svoí prvníhočíslaU přistoupili I. olbracht. M. Pujmanová e umoŽňovaly orientovat se rnovisko k avantgardě,jejíž lďisty i socialistickérealisty ici, ale vzá.jemnýchrozporu
S u r r e a l i s t i c k á s k u p i n a s e u s t a v i l av b ř e z n u 1 9 3 4 ,a | e j i žo d r o k u l 9 3 0 d o c h á z e l ok p o s t u p n é msub l i žování mezi některými členy Devětsilu a francouzskými surrealisty,Tyto kontakty vznikaly po období,kdy poetisté vyslovili něko|ikrát výhrady ideo|ogicképovahy vůčisurrealismu Bretonovy skupiny i skupiny Le grandjeu (Vysoká hra),jejímžčlenembyl takéJosef Šíma.Teige sice nalezl nemálo společnýchrysů mezi francouzskou a českouavantgardoudvacátých let, ale za rozhodujícírozdíl pokládal skutečnost.že surrealistickárevoluce,,má zjevněvšechnyznaky individualistického Po pub|iko. anarchismu..a..anarchokomunismu... váníBretonovaDruhéhomanifestusurrealismu(českyotištěnve Zvěrokruhu roku l 930) všakdocházík závěru,Že surrealismusnové etapy není totoŽný se svým prvotnímprogramem a Že nastalclzejménav otázkách revoluce,,v1'jasnění... V květnu 1933 adresovalNezval list André Bretonovi' v němžpsal' Že českáavantgarda zaujímá obdobnýpostoj ke kulturněpolitickým i estetickýmproblémům,a doŽadujese proto vzájemnéspolupráce. Svůjtextspolu s obsáhlým dopisem adresovanýmústřednímorgánůmKSČ a s programovým prohlášením, podepsaným K. Bieblem, B. Broukem, I. Forbáthem, J. Honzlem' J. Ježkem. Katy King, J. Kunstadtem, V. Makovským,J. ŠtyrskýmaToyen, vydal Nezval 2|'března 1934jako leták s názvem Surreulismusv ČSR (o měsícpozději se stal členemskupiny K. Teige). Surrealistickáskupina se již od svéhozaloŽeníhlásila k dialektickému materialismua svou aktivitu vědomě situovala do konkrétníhistorickésituace,do doby kapitalistického vykořisťovánía taš,istického barbarství.Surrealistépro sebe reklamovali všestranné ,,poznáváni poznavatele.., možnostrozvinout psychologickéexperimentyse surrealistickýmiobjekty' odmítali ',mechanismus..dosavadního uměnía volali po výrazu, který bude důsledkemsjednoceníaktivity a pasivity' vědomí a inspirace,nutnosti a náhody. Vzhledemk tomu, že surrealistézdůrazňovali- v tradici českéavantgardy- svémístona komunistické levici,objevilase nutnostkonÍiontovatrůznépoh|edyna surrealismus.Po veřejných diskusích(viz mj. sborník Surrealismusv diskusi.1934,s příspěvkyK. Teiga' V' Nezvala,L. Štolla,J. Honzla,Z. Kalandry aj.) sice dáIe pokračovala polemická střetnutí,ale těžiskosurrealistickéaktivity se přesunulo k realizaci programových tezí. Prvnívýstavasurrealismu(Štyrský,Toyen' Makclvský) v Mánesu v lednu l935, Nezvalovy básně a knihy básnickýchpróz, teoretickéa historiograficképráce K. Teiga. Honzlovy inscenaceBretona a Aragona i Nezvala v Novémdivadle, Broukovy práce psychologické a sexuologické,překlady francouzských surrealistů (A. Breton'Nadja, l935, a Spojiténádoby, |934' P. Eluard, Veře.|nárůže'l936) - to byly první tvůrčí výsledky.V březnu 1935 navštíviliPrahu André Breton a Paul Eluard ajejich přednáškovévečeryznovu vrátilysurrealismusdo středu pozornosti českéhokulturníhoživota.Breton přednesl v Praze několik úvah' kterévyšly v knize Co je surrealismus? (1'93,|).Na závěr návštěvy,která měla takécharakter manifestace internacionálního proti fašismu,vydala pražskáskupina spolu s Bretonem a Eluardem česko-fransouručenství couzskýMezinárodníbulletin surrealismu (l93.5)' ve kterémobjasnila znovu svůj vztah k dialektickému práce materialismu, opírajícse zejménao marxistickou analýzu Záviše Kalandry. Dalšímsvědectvímspolečné byly sborníkySurrealismus (1936) a Ani labut,ani Lůna (1936)' redigovanéV. Nezvalem. Nevelká skupina v několikaletech prokázala' že pouze neobměňujedosaženévýsledky francouzskéhosurrealismu:výtvarné práce,surrealistickáfotogratie a koláže Štyrského, Toyen, Teiga, básně Nezvalovy a Bieblovy, rozpracování problematikysurrealistickéhoobjektu, zkoumání dialektickéhovztahu mezi principem reality a principem paranoickokritickémetody,přehodnocenípodnětůpsychoanalýzydokázaly nespornývýznam slasti,dalíovské surrealistické aktivity v Československu. Diferencemezi jednotlivými estetickými koncepcemi. zejménamezi socialistickým realismem a surrealismem,byly aždo let 1936 - |937 vzájemně tolerovány; bylo zdůrazňováno',,žeotázky trměleckétvorby mají zůstat v zájmu dalšíhosvobodnéhovývoje umění a uměnovědy otáZkami otevřenými..a Že právétato otevřepřispětk vyjasněnímnohých dosud nezodpověděnýchotázek uměnovědy a kulturnípolitiky. Tento nostmůže vztahse všakv druhépolovině třicátých let změnil.
339
Velmi rozdílněbyla interpretovánasovětská diskuse o formalismu a naturalismu' k niŽ da|y podnět autoritativní články v moskevské Pravdě (od počátku roku l936). ostré kritiky Šostakoviče,Paster. naka, Mejercholda' Ejzenštejnaajiných umělců,kteří patřili mezi nejvýznamnějšísovětskétvůrce,vyvolaly u českýcha slovenských intelektuálůneskrývanéobavy o dalšíosud sovětskéhoumění' kterétehdy začalo být centrálně řízeno nově ustaveným Komitétem' Část autorůvysvětlova|a probtematiku z disproporcí mezi stoupajícíkultumí úrovníširokých mas a nedostatkemnovéhodnotnétvorby (Fučík,Novomeský), jiná část spatřovala v konfliktních situacíchdůsledekradikální změny umění v novém,kolektivistickém řádu (Z' Nejedlý v knize Sovětská hudba' 1936)' V ostrémkontrastuk tomuto výkladu stál výklad Teigův: fakt návratuke klasicismu a renesancismu v architektuře a k akademickému rea|ismu v malířství vysvětloval z motivací sociálnícha psychologických. Tehdejšístav sovětskékultury pokládal pouze za přechodný: ,,Socialistickáspo lečnost...dříve či později pochopí' že (návrat k akademismu)je překážkou volného rozvoje a svobodného ŽivoÍa.....Zce|azápornábyla reakce kritiků' kteří se rozešli s politikou komunistickéstrany (např. Z'Ka|ndra), a autorůdemokratického zaměření (např. F. Peroutka). Podobná rozporná hodnocenívývoje sovětskéhouměnímarxistickými kritiky nebyla ničímnovým, ale po roce l 936 se stávala součástíceléhokomplexu ideologických a politických problémů,kteréje nově aktualizovaly. Moskevsképrocesy proti ,,trockistům..' i československé intelek. ,,zinověvcům..a ,,bucharincům..nuti|y tuály, aby hledali odpověď na otázky po souvislostechvšechjevů,jež se tehdy v SSSR odehrávaly' Po|emiky se proto přesouvaly do politické sféry,zejménapo vydání publikací André Gida Návrat ze Sdvětskéhosvazu (1936) a Retušek mémuNávratu ze sovětskéhosvazu (1937),jež obsahovaly kritické výhrady vůčirůzným faktůmv SSSR' s nimiž se autor za své návštěvy setkal. Rozpory na levici vyhrotil St. K. Neumann polemickou knihou Anti-Gide neboli optimismus bez pověr a iluzí (1937)' do kteréshrnul svá stanoviska k aktuálnímproblémům.Neumannovajednoznačnáobhajoba Sovětského svazu' v némžnalézá reatizaci ,'pravé svobody.. a socialismu, je provázena stá|e se vracející představou nové integrace člověka,jehož jednota se vytvoří v nesmiřitelnémboji ',za zcela konkrétnívěci spravedlivé,za porážku vyžíračů... Gideje podle Neumanna typický představiteldezintegrovanéhosvěta bur. žoazie, rczkladné intelektuálštiny, honosícíse edelanarchismem a exkluzívností. Lineárnost závěru se nejnápadněji projevila v kapitole, kde autor vyložil svou koncepci socialistickéhoumění:modernípostimpresionistické umění má podle Neumanna charakter dekadentní,úpadkový, a proletariát je má odmítnout ''z hygienických důvodů..itenkrát,jeJi nesporněestetickyhodnotné.Kulturní program proletariátuformuloval Neumann podobně rigorózně: vůdčíúlohu přisoudil ,,vo|nísíle..,propagoval návrat ,,k objektivnískutečnosti..a,,k čistým zdrojůmumění..,tj. k některým klasikům a k umění lidovému.Hlavní kritika byla tedy namířenaproti tezi, Že umělecká a vědecká avantgardaje spjata s revolučnímhnutím' Představa' že ,,zápas mezi úpadkovými zbytky kultury měšťácké a kulturními ideály pracujícítřídy..dospě|do stadiaradikálníhořešení,Se stala určujícímmomentem dalšíchNeumannových vystoupeníproti intelektuá|ům,kteří neschvalovali ,jasně a bez rryhrad..opatřenív SSSR a kteří považova|izpůsobpolemiky autoraAnti-Gida za naprostonepřijatelný (Novo. meský' Vančura,Filla, Mukařovský, Jakobson, Kroha' Kalandra aj'). TakéKarel Teige, který zdůrazňovalpožadavkysvobodnékritiky, věcnévýměny názorůa nutnostsolidari. ty intelektuální levice, napsal v úvodu katalogu výstavy Štyrskéhoa Toyen (leden 1938) o ,,křižáckémtaŽeni,,, jež bylo proti mezinárodní avantgardě,proti ,,zvrh|émuumění..vyhlášeno současněv Berlíně i v Moskvě, a právě tento jeho výrok se stal předmětem dalšíchpolemik' Po dvou měsícíchod publikování katalogu vystoupil Vítězslav Nezva|, po bouřlivé debatě v surrealistickéskupině, v tisku s proh|ášením,Že skupinu rozpouští.S Nezvalovým stanoviskemse solidarizovalavelká částmarxistickýchpublicistůa kritiků (J. Rybák' L. Štoll' F. Soldan, J. Fučík,B. Václavek a jiní), kteří v něm spatřovali důsledekpolarizace mezi českými umělci, vyvolanénovou situacímezinárodníhorevolučníhohnutí.Teige, Toyen. Štyrský.Biebl a Honzl odmír li Nezvalůvpokus rozpustit skupinu; kjejich obraněhodnot avantgardníhoumění,k obraně svobody uměIecké
340
a vědecké tvorby se meský, E. F. Buria V situaci, kdY se které si v předcházr socialistické levice (1938)' v nížse pol
kým otázkám. odn kýchjevech v Sovi ho kriticismu, neb Polemická střet interpretována, vš
Skupiny surrea sdružení.Vyhraněl jich teoretikem se dvacátých letech 1
(1931) Matula Po1 syntéza zásady r€ spiritualismu, zása hospodářského i k
oblast písemnictv jako včera (193,1) ské prostředí,za s
tické, ,'urbanistic nalistické interpre letech kolem časo
spíšes domácími Prvním kolek soustřeďující čtrn J. Marcha, V' Mt
se však od ruralis zaměřením (venk národních hodno a zboŽnost; o tot agrární strany. T
ukázek z tvorby studií zkoumajíc Habřina) byl.o za Naprostá větš vidualizace lil
zejicim desetilet ku1turněpolitick( Politicky i literá a Lidových nov
krize a bezProst usiIovali ZtotoŽ
u a n a t u r a | i s m u , k n í žd a | y tstrékritiky Šostakoviče,Pasternnějšísovětskétvůrce,vyvo|aly ikéhoumění, které tehdy začalo lroblematikuz disproporcí mezi y (Fučík'Novomeský), jiná část kolektivistickém řádu (Z. Nejed. výklad Teigův:fakt návratu ke na|ířstvívysvětloval z motivací n přechodný:,,Socialistickáspovolnéhorozvoje a svobodného lnistické strany (např. Z. Kalantiky neby|aničímnovým, ale po .oblémů, kteréje nově aktualizo. 'nutily i československé inteleky v SSSR odehrávaly.Polemiky iidaNávrat ze sdvětskéhosvazu y kritickévýhrady vůčirůzným le nebo|ioptimismus bez pověr mannovajednoznačnáobhajoba je provázenastále se vracející n boji ',za zce|a konkrétnívěci ite| dezintegrovanéhosvěta burlstí.Lineárnost závěru se nejnámění:modernípostimpresionisát je má odmítnout..z hygienic:o|etariátu formu|ovalNeumann cbjektivnískutečnosti.. a,,k čisiritika byla tedy namířenaproti 'va,Že,,zápasmezi úpadkovými .adikálního řešení'se stala urču. í neschvalovali,jasně a bez ýza naprostonepřijatelný(Novoiměnynázorůa nutnostsolidariten l938) o,,křižáckémtaŽení*, oučasněv Berlíně i v Moskvě, iícíchod publikování katalogu isku s prohlášením. Že skupinu :hpublicistůa kritiků(J' Rybák, ledek polarizacemezi českými r, Štyrský, Biebl a Honz| odmít!ní,k obraněsvobody umělecké
avědeckétvorby se připojili takéumělci a vědci, kteří stáli mimo surrealistickouskupinu (F. Halas, L' Novo meský,E. F. Burian, J. Kroha, J. Mukařovský' R. Jakobson aj.). V situaci,kdy se před vědci i umělci objevila alternativabuď opustit a popřítnázorovéa estetickésystémy' kterési v pÍedcházejicich letech budovali ve shodě či v neantagonistických rozporech s ostatními příslušníky sociďistické levice, anebo je i nadále hájit, napsal Teige polemickou brožuru Surrealismus proti proudu (1938),v nížse pokusil souhrnněvyložit stanoviskosurrealistickéskupiny ke všemdůležitýmkultuměpoliticbuď mlčeto určitýchznepokojivých kulturnícha politic. kým otazkám.odmítl ,,falešné.., ,,nestvůrné..dilema: kýchjevechv Sovětskémsvazu, anebo se dát Zahnatdo řad nepřátel socia|ismu,a obhajoval práva revolučního kriticismu, neboťse domníval, že se revolučnívědomí bez kriticismu zyrhá v mýtus a degeneruje. Polemická střetnutí'jejichždůležitostjepatrnai z toho, žebyla v dalšímvývoji oŽivována a velmi rozdílně interpretována, však odsunuly bouřlivé události osmatřicátéhoroku stranou. Skupiny surrealistůa socialistických realistůpředstavovaly v třicátých letech nejkompaktnějšíumělecká sdružení. Vyhraněný program měli kromě nich pouze ruralisté, spolupracujícís tiskem agrárni strany. Jejich teoretikemse nejprve stal ANToNÍN MATULA (1885_1953),jeden z osvětových pracovníků,který ve dvacátých letech patřil mezi hlavní přispěvatele agrárního časopisu Brázda' V knize osvobozování života (1931)Matula poprvérazil termín',ruralismus,.jako charakteristikuHolečkovaagrarismu:,,Ruralismusjako syntézazásady respektování tradic, Zásady přirozeného vyŽivání lidského, zásady potřeby křesťanského spiritualismu,zásady oslavy půdyjako základu hmotnéhoživota'národa a lidstva azásady harmonickéhoúsilí hospodářského i kulturního...Tuto verbálníneurčitostsi ruralismus podržovali tehdy, kdy byl aplikován na oblastpísemnictví.Matula ve studiích Hlasy země v evropsbých literaturdch (l933) a v souboru člátlklůDnes jako včera(1937) prohlásil ruralismus za literárnísměr, který hodnotík|adně venkovskéhočlověkai venkov. metodouje realismus,polemicky namířenýproti avantgardě,kosmopolisképrostředí,za směr' jehož tvůrčí ideologie agrarismu azŽuÍMatula původněvycházel z křesťansko-osvětářské tické','urbanistické..literatuře' nalistické interpretacebergsonovskéhovitalismu,kdežtomladšívětev ruralistů,která se seskupilave dvacátých letechkolem časopisuSever a Východ a orientovalase na ruskou a severskourealistickou literaturu,souvisela spíšes domácími uměleckými tradicemi. Prvním kolektivním projevem ruralismu byl sborník Básníci selsní (1932, redigoval Josef Knap)' soustřeďující čtrnáctportrétůčeskýchautorů(J. Čarek,J. Čep,J. Knap, J. Koudelák, V. Krška, F' Křelina, J. Marcha. V. Martínek, A. Matula, A' C. Nor, V. Prokůpek,Z. Rón, J. V. Sedlák, J. Vrba)' z nichž někteří se všakod ruralismu distancova|i(napříkladJan Čep)'Jednotaruralistickéhosměfu měla být dána tematickým ajako správce mravních zaměřením(venkov), ideologií (idealizacesedlákajako základu státníhospolečenství národníchhodnot) a tvůrčímetodou ,,nového..rea|ismu(,,snahao realistickou správnost' věcnost, solidnost a zbožnost;o totální realitu..).Ruralismus se postupně sbližoval s katolicismem a s politickými koncepcemi agrárnístrany. Tento posun je zřejmý ze sborníku Tvtiří k vesnici (|936, redigoval Jan Čarek),kde vedle ukázekz tvorby F. Křeliny, J. Čarka,J. Koudeláka, F. Lazeckého,F. V. Kříže,F. Neužila aJ. Berky a vedle studiízkoumajícichrůznéaspekty ruralismu (J. Knap, J. V. Sedlák, R. I. Malý' A. Matula, F. Křelina a R. Habřina)bylo zařazeno taképojednáníněmeckéhonacisty. skupin; pro třicátá létaje charakteristické,že indiNaprostávětšinaautorůnebyla ovšemčlenytvůrčích vidualizace literaturyje dominantní,kdeŽto programová estetikapozbývá významu, který měla v předcházejícímdesetiletí.Vzájemnépříbuzenstvíautoru,kteříse sdružova|ikolem časopisů, určovalyspíšenázory kulturněpolitickéči filozofické, kdežto estetická orientace jednotlivých spisovatelůbyla značně rozdi|ná. Politicky i literárněbyl vlivný zejménaokruh umělcůa publicistůsdruženýchkolem Peroutkovy Přítomnosti a Lidových novin (K. Čapek,J' Čapek' K. Poláček, E. Bass, F. Langer, F' Kubka aj.). Tito autoři v letech krize a bezprostředníhonebezpečífašistickéagrese modifikova|i své politické i estetickékoncepce Íim, Že usilovali Ztotožnitse s aktivitou demokratickéčástičeskéspolečnosti(pokusy o společenskýromán s aktuální
5+L
problematikou nebo s konfliktem bezprostředněrezonujícímetickou problematiku).Takéu spisovatelů, kteří se hlásili ke katolickému světovémunázoru, byla tehdy pojítkem spíšepolitická orientace (skupinakolem časopisůŘád, obnova aj.) než estetickékrédo.
LITERÁRNÍ rRIrrra
A LITERÁRNÍ VĚDA
Českáestetika,literárnívěda a kritika dosáhly ve třicátých letech mezinárodníhovýznamu díky kolektivní práci členůPražskéholingvistického kroužku, dále díky tvorbě' jíŽ dovršili své životnídílo otakar Zich, otokar Fischer a F. X. Šalda,a v neposlednířadě takédíky tvůrčímu rozpracováníestetiky ve statíchkritiků, kteří se bezprostředněpodíleli na řešenívývojových rozporůsoudobéhoumění.Estetickémyšlení,vytvářející dobové povědomí uměleckých hodnot, bylo do značnémíry ovlivňováno a formováno touto teoretickou a kritickou tvorbou. Na rozvoji kritiky se ovšempodílelacelá plejáda kritikůnejrůznějšího zaměření,ale stále vícese prosa. zovala tendencezaměřená proti impresionistickémua subjektivistickémupřístupuk uměleckémudílu,tendence usilujícío pevnou metodologickou bázi literámí kritiky, o její ,,zvědečtění... V politicky rozjitřenédobě se staly častějšími pokusy určitliterárníkriticejako hlavnífunkce mimoliterární,akcentujícíutilitárnía služebné úkoly umění.Z tohoto úhluse ovšemmuselajevit soudobá moderníprodukcejako neslučitelnáse současností, jako protikladná dobovéspolečenské problematice.Kritika se proto musela vyrovnat s fenoménemmodemího umění, s jeho komplikovaným vztahem k dobové realitě, s jeho vnitřní rozpornostíi snahou o rekonstrukci světa hodnot, o dynamický řád' I programová estetika v tétodobě nabývá ,,objektivnější..podoby, nežtomu bylo dříve' přinášíobecně platnépodněty k postiženíspecifika uměleckých děl, k postiženísmyslu díla K těmto otázkám, s nimiž se vyrovnávala literárníkritika i věda v řadě prací,se autoři vraceli takév několika diskusích o kritice a modernítvorbě.Jednuz nich vyvolal kolektivníútokspisovatelů, kteřív ÍG ce 1933 v improvizovaném rozhovoru v Peroutkově Přítomnosti (J. Kodíček,bratří Čapkové,F. Langer, A. Fuchs) shledali ,'bídnýstav našíkritiky... KAREL ČepEx výtky rozved| v seriálu polemických článků, v nichžvytýkal českékritice, ženad důkladnýmobjektivnímpoznánímdílapřílišpřevažujísubjektivnísoudy' snaha mentorovat a uvažovat o mimoliterárníchotázkách. Čapkůvpokus vymezit základní problematiku společenské a noetickéfunkce kritiky, jejího mravníhoopodstatněnískončilbouřlivými polemikami kritiků. Zcela odlišnébyly motivace i zaměření dalšíhoútoku, který Se tentokrát neomezii na kritiku, ale mířil současněna soudobouliteraturučeskoui cizí; v polemickýchčláncíchEMANUELA RÁDLA (1873-l942) v Našídobě, v Přítomnosti a v Křeséanskérevui (knižně vyšla brožurao čteníděl btisniclých, 1935) byla českékritice vytýkána laxnost k mravní kvalitě díla,již autor pokládal za nejpodstatnější; ideálem mu byla literatura služebná, tendenční,chápající se utilitárních úkolů,literatura' pro niž je ,,forma.. cosi méně podstatnéhonež ,,obsah...Rádlův polemický výpad, motivovaný odporcm k lartpourlartismu'byl kritikou jednoznačněodmítnut(Šalda,Wellek, Chudoba). Podobnépolemickévýhrady vůčimodemímu umění,jaké měl Rádl' naleznemetakéu šéfiedaktora PřítornnostiFERDINANDA PEROUTKY. který se ovšemod autora z Křesťanské revue značnělišil svým liberalismem.I v literárníkritice Peroutkauplatňovalprogram ,,zdravého rozumu..,,'střízlivéhouvažování..,i zde se ptal, zda určitépojetísvěta utvrzuje nebo rozkládá soudobý systém hodnot a institucí.V knize Ano a ne (l932) si klade otázku, zda osobnosti'o nichžpíše(Goethe,Havlíček, Tolstoj, Nietzsche, Freud, Březina, Lenin, Chesterton,Masaryk), se mohou stát vůdcia inspirátory soudobého světa' konkrétněčeskoslovenské demokracie.Peroutkovým ideálemjsou evolucionisté,bojujícíproti anarchii. obdobný postupje charakteristickýi pro soubor studiío moderníliteratuřeosobnost, chaos a zlozvylq (1939)' v němŽ autor zjišťoval,,rozmanitécesty,jimiŽ duch chaosu dotíralna jednotu osobnosti,na vládu rozumu a na pevnost institucí...V avantgardníliteratuře,jmenovitě v poetismu (prudkými odsudky Peroutka prováze|zr-
342
jména Vančuru a Ne: těchto tendencíje p, etických a sociálnícl
Z kritiků starších jen ti, kteří se dokáz vážně o okrajovéprt ( 1 8 8 8 - 1 9 4 5 )a F R A cenzích JOSEFA K autor své názory ve kritika agrárního Vr
produkci bez výraz Zdeňka Kalisty). Dt produkci prozaické věnované mladým t profil neúnavnýrec
prozaickou a dram neboéjeho hlavní zi
Češsní a eyroPansl
Nej autoritativně šípostuláty, kterés sub specie života. zůstávají'neboéjst
týmž v podstatě ak pozitivismu a histc a mnohovýZnamn procesem kritéria přesným poznání a nejsem, nic mn
podřizoval metod
Šaldamnohok gÍacea chtěl ji na na tvorbě básnick romanopisců,pro sledoval a přesně zřetně hledal mo
V Zápisníku l rých btisníkůčili
a rimbaudovskor ,,absolutnípoezit
je charakteristicl 1930), ale Pozd
vstuPuje Poezie a vnitřní celistv ,,teplésmyslovo
l]atiku). Takéu spisovatelů,kteří 'litická orientace(skupina kolem
jména Vančuru a Nezvala),nalezl romantickýodpor k trvalosti,inkliIrováník nek]idua rozvratu;protiváhou je podle Peroutky realismus,spolcčenskyužitečné těchto tendencí umění..jehoŽpodstatouje tvorba.jistot etickýcha sociálních.
:odníhovýznamudíky kolektivni ili své Životnídílo Otakar Zich, lování estetiky ve statíchkritiků, 'ní.Estetickémyšlení.vytvářející a formováno touto teoretickou zaměření,ale stále více se prosaupuk uměleckému dílu.tendence .. V politicky rozjitřenédobě se ' akcentující utilitárnía sluŽebné jako neslučitelná se současností, /rovnats fenoménemmoderního )ornostíi snahou o rekonstrukci lbjektivnější.. podoby, neŽ tomu děl, k postižení smyslu díla. rací' se autoři vraceli takév něi v n íú t o ks p i s o v a t e l ú k t, e ř ív r o :ek, bratří Čapkové'F. Langer,
l v seriálu polemických článků, íIišpřevažují subjektivnísoudy. Vymezit základní problematiku bouřlivými polemikami kritiků. neomezil na kritiku, ale mířil NUELA RÁDLA (1873_|942) ení děl brisnicklch, |935) by|a ideáIem mu byla 1podstatnější; |ro niž je .,forma.. cosi méně : lartpourlartismu,byl kritikou y vůčimodernímuumění,jaké TKY. který se ovšem od autora uplatňovalprogram,,zdravého nebo rozkládá soudobý systém nichžpíše(Goethe,Havlíček, vůdcia inspirátorysoudobého :ionisté, bojujícíproti anarchii. bttost,clnos a zlozttlq,( 1939), iobnosti,na vládu rozumu a na rdsudky Peroutka prováze| ze-
Z kritikůstaršíchgeneracía Z kritiků impresionistickéhozaměření mají v třicátých letech většívýznam jenti, kteříse dokázali emancipovatod strnulých postulátůnebo od skupinclvéhoči generačního zaujetí'Převážně produkciinformovaliv popisněvykladačských o okrajové novinovýChzpráváchANTONÍN VEsEt,Ý (l888_l945) aFRANTIŠEK SEKANlNA (l87.5_l958),Tradice impresionistické kritiky byla rozvíjenav recenzích JoSEFA KNAPA' jehožkritický soud byl častoovlivněn ruralistickouideolo.sií; '6.151nn[rlyložil půdv (1939). Estetický konzervatisnrtrsje patrný z kritik dalšího autorsvénáZory Ve studíiLiteratura české kritikaagrárního Venkova J. V. SEDLÁKA. lmpresníglosy, sledujícíprakticky cclou dobovou básnickou produkcibez výraznějšího rozlišeníhodnot' psal pravirlclnědo Lumíra VÁCI,AV tlRBEK (pseudonynt Zdeňka Kalisty).Druhý kmenový kritik LumíraKAREI- sEZIMA' ktcrý referovalzase ténlěřo celépůvodní produkci prozaickó.směřoval k objektivníanalýzedíla.k pečlivému rozborujednotlivýchsložek(reÍ.eráty věnované mladýmbeletristůmsoustředil Sezima do knihy Mldz,í'1936). Podobně jako SeziInanezměnil svůj profilneúnavný recenzentJINDŘICH VODÁK, který i v tomto desetiletíkomentovalpůvodníi cizí tvorbu prozaickou a dramatickou.Zato jcho generační druh F. V' KREJČÍ se ke kritice uchylova|již jcn zřídka' problematicc(kniŽnívydánístatí neboťjeho hlavnízájembyl i nadáleupoutánke kulturněpolitické a osvč:tor'Ó Cejsn'r.a e|ropnlsÍví, |93|, Včcraa dtte's.|9J6). Ncjautoritativnější osobnostílitcrárníkritiky zůstávái ve třicátýchletechF. X' sALI)A. Mczi ne.jzákladněj šípostuláty' funkcckritlky --..nazíratuměnr kteréso objevujív ŠaldověZápisníku.patřípostulátspolcčenskó subspecieživota.. a postuláttvořivéclsobnosti,dopínající se k stÁlevyššía širšísvohodě.Tyto prenrisy zůstávají. neboťjsounatolik širokÓ,že dovolujíŠaldovineustálevytvářet kritéria,,zposledníhovaru chvílc postojjc polernickyvyhroccn proti týmžv podstatě akteminstinktivným,jakým tvoříbásník... Tento Šaldův promčnlivosti pozitivismu a historismu,kterézbavují podlc autoraZápisníku hodnotyjejiChŽiVotnosti, vytváří nadostlbním a mnohovýznamnosti. Jestližestará sudidla a pravdy přcsÍalyfungovata přítomnostsi předcvším proccstl podílet procesem píšeŠalda tvořivá osobnostna tomto kritérianová' musí se přesným poznáním. Touto liniíŠaldabezprostředně souvisís čcskýmstrukturalismern. ,'Jásubjcktivistouncbyl prostě poz,nání a jen .jcmu jsent o a nejsem,nic mnč ncní nesytnpatičtější než subjcktivní z'vůle;š1omně podřizoval metodu... Šalda mnohokrátana|yzovalrůznépodoby dezintegraccčlověka,ale nikdy neopustilpředsta\'unovÓ intecelébytosti gracea chtělji nalézattakév uměleckémdíle.Proto vyŽadovalsyntetickévidění,totalitu,účast ktcrése má stát inspiraci natvorběbásnickó' proto psal o poz,náníco nejsvědomitěiším a co nejúzkostnějším, romanopisců, proto Zdůrazňoval,žc básník musí vytvořit novclu strukturu skutcčnosti.S ve]kott pozorností sledoval a přesnězaznamenávalvývoj soudobého uměnívc všechjeho poloháchanalytických.ale stcjněobezřetněhledal možnost'inových syntéz. V Zápisníkuv několika stuciiích- BožsW rošt'ákJ, A, Rintbrlud(vydáno separátněI93()),Někol,ikProklentchbdsnÍků čili příspěvekk téntatuBtísníka společnostaj - se velmi obšírnčzabýval baudelairovskou pracích'sledoval linii a rimbaudovskou linií modcrníhobásnictvílpozději' opět v geneticko-historických lyrice:vysokéoceněnípoctismu poezie..valéryovského typu.obdobněje tomu i v úvahácho české .,absolutní je charakteristické pro přednášku Krtístttiliteraíurttčeská v prvním desetiletírepublikv (vydáno separátně l930),ale pozdějije Šaldak poetismua zvláštěk surrcalisrnuvelmi kritický a do středujeho pozornosti vstupujepoezie Horova' Halasova aj. Těžisko se přesouvá tam. kde kritik nalezl většísoustředěnísubjektu a vnitřnícelistvostdíla. Šaldavšak nikdy neztratil ze zÍete|epředstavu SyntéZydvou rozdělených proudů, r'ýsostnclsti... myšlenkové smyslovostivěcí a slova a abstraktní ,,teplé
343
Do Zápisníku napsal Šaldamnoho souhrnnýchpojednánío básnických osobnostechdomácíchi cizích'Sám sebe pokládal takéza literárníhohistorika, který vidí svůjúkol v rekonstrukci minulých uměleckých hodnot, v rekonstrukci,jež je umoŽněna znalostí soudobéhopísemnictví.Tak vznikla galérieportrétůvýznamných autorů19. století(K' H. Mácha, B. Němcová, J' Neruda, V. Hálek, A. V. Šmilovský,A. stašek,J. Arbes' A. Jirásek, J. Vrchlický) a portrétůŠaldových vrstevníků(K. Hlaváček, A' Sova, P. Bezruč, V. Dyk, o. Theer). Z cizich autorůvěnoval hlavní pozornost spisovatelůmfrancouzským (medailony F. Rabelaise, Stendhala,M. Schwoba, Ch. Péguyho,R. Rollanda i Švýcara Ch. F. Ramuze). Spolu s Šaldoua strukturalisty reprezentovaloToKAR FISCHER v letech třicátých dalšívýznamnou tendenci v literární vědě a kritice. Dva soubory Duše a slovo (|929) a Slovo a svět (|93.I) spolu s knihou Slovo o kritice (vyš|o až posmrtně l947) představujívývoj i rozsahjeho zájmů v nejtypičtějších ukázkách z rozsáh|ébadatelskéa kritické činnosti.Již v souboru Duše a slovo Fischer hleda| - v odporu proti impresionistickékritice - přesnou pojmovou výzbroj a jeho dalšívývoj logicky směřoval k lingvistické ana|ýze,jež mu dávala většízáruku exaktností.sám zdůrazňovaljistou fragmentárnostsvých prací' která podle něho je vůbecpříznačnápro útvareseje.Tento rys vystupujedo popředív druhémsouboru statíSlovo a svět, kterébyly napsány v letech třicátých. Ve středu autorovazájmu jsou problémyjazyka' dvojjazyčnosti, Zprostředkovatelské úlohy mezi dvěma kulturami, rozdílnostiazíetézení v určitémnároduměleckých účinků nímkontextuatp. Fischerůvpokus o ,jakousi klimatologii..mezinárodníhoduchovníhoprouděníbezprostředně reagoval na vzrust naciona|istických a rasistických hnutí orientací k univerzálnosti duchovních hodnot, vytvářejícíchoporu v rozvrácenéEvropě. Pro Fischerovy práceje pÍiznačná snahavyznačitvnitřní protiklady, obnažitpracovnípostupy'jimiž se dobral určitého zjištění.Fischer uměl spojit,jak o tom svědčíi S|ovo o kritice, časovýpodnět se závažnýmivědeckými problémy'Inspirace,,Živýmuměním..mu byla - podobnějako strukturalistům- východiskem k badatelsképráci; zajima| ho častodetail, drobnoh|ednáana|ýza,ale cílem mu stále zůstávaloodhalení ,,vyššího a obecnéhozákona..,syntéza. Z mladšíchbadatelůvzbudil pozornostVÁCLAV ČERNÝ ( l905-1987) svým spisem Essai sur le titanisme dans La poésie rotnantique occidentale entre l815'1850 (1935)' v němž zkoumal předevšímhistorii idejí v evropských romantických literaturách.Romantismem se Černýzabýval takéve svéknižní prvotinéldeové kořeny současného umění(1929),kde rozebralklíčovývýznam Bergsonovy ťilozofiepro pochopenímoderního umění od Poa k surrealismu,nazíraného z hlediska intuitivnífilozofie. Značnouinformovanostv románských literaturách autor prokázal v řadě studií o staršíchi moderních autorech španělských a francouzských. Personalistickéstanovisko přibližovalo Černéhozvláštěv kritikách soudobétvorby k tradicímčeskéindividualistickékritiky. Černýje obratný polemik, rád se uchyluje k ironii a k vyhrocenéformulaci soudu. Podrobněji sledoval předevšímdílo Horovo a Halasovo. V monografii Karel Čapek(l936) podal první souhrnný obraz autorovy tvorby, vyzvedávaje zejménavýznam noetickétri|ogie Hordubal-Povětroň-obyčejnýživot. Na rozdíl od Černého,u něhožnovinářská recenzebyla jen jednou z forem kritiky, někteříkritici věnovali
dvacátých let, kterétak i jako určitévývojové obt
hlavních děl. Snaha Postihnout autc v Literámích novinách) t a popisů, jimiž charakter pÍechíniPolan od rozbo
Kritické dílo JoSEF o obecných otázkách ur dovedl uPlatnit svou zr formulí. V literárněhis vždy zdůrazňoval histc
ovlivnil dalšígenerace Analytický smysl pr orientace se Projevila I v němŽ se pokoušelv1 Pravým opakem kr
inklinoval-Častolv kým konstrukcím,v nl (1929) měla být ,,pru střednictvím literatur
pokoušel zformulovat ní a nepropracovanés do násilných souvZta
žel vývoj předváleč soudcovská a klidněj
(l936). ŘadaGÓtzov1 Gótzova rozsáhlá rec snahou o rozvinutí p
Českou i cizí liter Aventina, Pestrý tý( německých básníků chách (napříkladsou venská vlastivěda V
těmto útvarůmtéměřvýhradnípozornost.Jejich činnostbyla svázána s určitýmIistem,kde pravidelně sledovali domácí i cizí literaturu'případnětakédivadelníinscenace.Jen výjimečnědocházelo ke kniŽnímuvydání jejich kritik' kteréna rozdíl od kritiky revuálníbyly zaměřeny k širšímupubliku, a proto obsahovaly i nezbyt. nou částinformativní. Kritika A. M' PÍŠI(zejménav Právu |idu a v Činu)je v převážnémíře kritikou interpretační; autor se
Z nejmladšíchlitt a inspirací..(BOHU JANÚ JARoSLAV KatolickY orient šil, usilovaii o kritil
snažil spojit analytický postup, nerozvinutý ovšem systematicky,se syntetickým soudem' zřetel k autorově vývoji se zřetelem k soudobémustavu literárníhodruhu, přístupestetický s přístupemetickým. V třicátých letech opustil kritérion osudovosti' ale nezbavil se dřívějšínedůvěryk poetismu a zejménak surrealistické tvorbě zaujímalaž na výjimky odmítavéstanovisko.Se sympatiemi sledoval tvorbu olbrachtovu, Majerové' Horovu, Čepovu, Hostovského aj. Většinou se soustřeďoval k charakteristicejednoho díla, jen výjimečně pÍecházi k monografickémuzkoumání. Ve studii Proletdřski poezie (1936) se Píšavrátil k údobípočátku
ALBERT VYSKO souvislostí,hledaj
344
celkově harmonují tost, úsilí zobraziÍ (Miloš Dvořák, Be časopisuTvar, byli
)sobnostechdomácíchi cizích. Sám ukci minulých uměIeckých hodnot, nik|agalérieportrétů významných r. smt|ovský.A. Stašek. J. Arbes, :k, A. Sova, P. Bezruč, V. Dvk. cuzským(medailonyF. Rabelaise, muze). letech třicátých dalšívýznamnou ,lovo a svět (l 937) spolu s knihou zájmŮ v nejtypičtějších ukázkách Fischer hledal - v odporu proti 'j logicky směřoval k lingvistické Iragmentárnostsvých prací, která 'ředív druhémsouboru statís|ovo t problémyj azyka, dvo.'|azyčnosti, něleckýchúčinků v určitémniároduchovníhoprouděníbezprostředně rtverzálnostiduchovních hodnot. snahavyznačitvnitřníprotikIadv. ljit.jak o tom svědčÍ i S|ovo o ilměním..mu byla - podobně iako ' drobnohIednáana|ýza,ale cilem vým spisem Essaisur le titanisme zkoumal předevšímhistorií ideií 'kéve svékniŽníprvotine ldeove lozofiepro pochopenímoderního tou informovanostv románských
l Španělskýcha francouzských. ! tvorby k tradicímčeskeináivirocenéformuIacisoudu. Podrobgk (|936) podal první souhrnný Iuba|-Povětroň-obyčejný život' t kritiky, někteříkritici věnovali im listem.kde pravidelně sledo: docházeloke knižnímuvydání ku, a proto obsahovalyi nezbyt_ kritikou interpretační; autor se kým sorrdem'zřetel k autorově ořístupemetickým. V řicátých smu a zejménak surrealistické lvorbu Olbrachtovu, Majerove, e jednoho díla,jen výjimečně se Píšavrátil k údobípočátku
let, kterétak intenzivně prožívaljako mladý kritik a básník.Proletářskou poezii nazíralhistoricky dvacátých jakourčité vývojovéobdobí a do tohoto historickéhoplánu situoval hutnéportrétybásníkůa charakteristiky hlavních děl. Snahapostihnoutautoruvtvůrčí záměr a přesně interpretovatdílo situujekritiku BoHUMILA PoLANA (mj. v Literámíchnovinách) do blízkostipráce A. M. Píši.Vedle věcnécharakteristikyužíváPolan obraznýchopisů apopisů'jimiž charakterizujejednotlivé složkydílaijeho celkový smysl a dobový význam.Ve svých recenzich přechiízí Polan od rozboru díla k zkratkovité charakteristice spisovatele jako určitéhouměleckéhotypu. Kritickédílo JoSEFA HoRY (v Českémslově. Sobotě, Literárních novinách aj.) tvoří recenze, úvahy o obecnýchotázkách uměleckých a kulturněpolitických,studie a stati literárněhistorické.V recenzích,v nichŽ dovedluplatnit svou znalost básnickéhořemesla, se pokoušel vyložit smysl díla popisem nebo syntetickou je monografie Karel Toman (1935), Hora formulí.V literárněhistorickýchstudiích,z nichž nejvýznamnější vždyzdůrazňovalhistoričnostjevu, jeho zvláštnípostavenív literárním vývoji a jeho specifičnost,kterou ovlivnil dalšígenerace. Analytickýsmysl prokázalv recenzícha studiíchPAVEL FRAENKL ( l904-1985);jeholiterárněhistorická orientacese projevila také v polemicky zaměřenémspisu K vývoji novodobéliterdrní českékritilq (l930)' v němŽse pokoušelvytyčit úkoly soudobékritice. Pravým opakem kritiků, soustřeďujícíchse k rozboru jednotlivéhodí|a,je FRANTIŠEK cÓTZ, který generalizacíma ideologicinklinoval- častoi v recenzích(v Národním osvobození)- k co nejobsáhlejším kým konstrukcím,v nichž uměleckédílo figurujejako ilustraceduchovníhoklimatu doby. Kniha Tvdř století (1929)měla být ,,průhledemdo psychologie dneška..,obrazem duchovníhostavu evropského'viděnéhoproproti níž se střednictvímliteratury. Za ptev|ádajícípokládal GÓtz tendenci destruktivní,depersonalizační, pokoušel zformulovatideál novéhoindividualismu,jenŽje,,sociální.altruistickýa zdravě iracionální...Aprior. děl' ježjsou častouváděna nía nepropracované schémaje provázeno množstvímcharakteristiknejruznějších Tento postupje příZnačnýi pro knihu Bdsnický dnešek(1931), v níŽautor přehlí. do násilnýchsouvztažností. žel vývoj předválečnéa poválečnépoezie se snahou utřídit velmi různorodý materiál. Menší vehemence soudcovskáa klidnějšía uváženější charakteristikaje příznačnápro přehlednou práci Česlcj,ronrin po vtilce (1936).ŘadaGÓtzovýchšaldovskýchstudiísestalapodklademprvnísouhrnnémonografie F.X.Šalda(|93.7). Gótzova rozsáhlá recenzníčinnost,množstvíúvah o literárnícha Íilozofických koncepcíchjsou prodchnuty snahouo rozvinutípředstavy ,'kladnéhoumění,kteréby pozítivně chápalo a formovalo energie doby... Českoui cizí literaturupilně sledoval v německémdeníkuPrager Presse i v českýchčasopisech(Rozpravy Aventina,Pestrý týden aj.) překladate|PAVEL EIsNER (1889_l959)' autor esejí o psychologii vztahu německýchbásníkůk českýmženámMilentq (1930) a průkopnickýchstudiío německémpísemnictvív Čechách(napříkladsouhrnnépojednáníNěmecká Literaturana půdě ČSnod roku ]848 do našichdnri. Českoslo. venskávlastivědaVII' 1933). Z nejmladších literárníchkritiků'kteřívětšinouzačina|ipod sugestivnímvlivem šaldovskékritiky ,,patosem (BoHUMIL a inspirací.. NoVÁK, 1908-1992,JosEF HEYDUK, |904_1994,aj.)' se nejvýraznějiprojevil (l JARosLAv JANÚ 908-1969). Katolicky orientovaníliterárníkritici, jejichž význam a vliv se proti předcházejícímudesetiletíznačnězvýšil,usilovali o kritiku ,,formálněestetickou..,zakÍádajicise na tezi, Že v Íáduuměleckéhodíla všechnysložky celkověharmonujíajejich analýzou lze postihnoutsmysl a podstatuzkoumanétvorby. Snaha o řád a zakonitost,úsilízobraziÍhierarchii života i v umění se opíraly o katolickou religiozitu. V pracích těchto kritiků (Miloš Dvořák, Bedřich Fučík'A|bert Vyskočil, Rudolf Černý,Jan Franz). kteří se nejprve seskupili kolem časopisuTvar, byla odmítánaproletářská poezie i poetismusjako uměníchaosu a ,,svobodyprázdných gest... ALBERT VYsKOČIL ( 1890- l 966) kladl důrazna svébytnostumění,snaži|se izolovat dílo od všechvnějších souvislostí.hledajev něm veličiny trvalé,řád' který svědčío tom, že podstatauměníje metafyzická, božská.
345
Představapoezie jako obrazu ,,neporušených podob věcí v plnosti stvoření..,jako viděnía poznáníkrásy měla za následek odmítnutíaktuálnosti,tendenčnosti a společenské funkce díla (Marginalia' l 933). V dvou souborech esejůBcisníkovacesta (1927) a Bdsníkovoslovo (|933) se Vyskočil soustředil ke zkoumání estetické problcmatiky v rozborech díla autorůdomácích (Mácha, Florian, Durych, Vančura)a anglických (Carlyle, Arnold' Keats). V prvním svazku hledal předěl ve vývoji osobnosti, kdy ,,vyzrálo první nepochybnédílo.., v druhémse pokusil rozlišit povahu ,'pravépoezie..,',pravost..básnického slova od poezie zdánlivé.Na rozdíl od Vyskočila' jehož hlavní kritickou formou je esej, převažuje v kritické práci MILoŠE DVOŘÁKA ( 1903_l 97l) recenze a polemicky vyhrocená úvaha.Dvořák je přesvědčen,žejen katolická vírachránílidstvo od duchovního rozvratu' který shledává předevšímv tvorbě básníkůproletářských a poetistických.Tam, kde Dvořák nacházel ,,pevnýsubjekt opřený o katolicismus..,vůli po únikuz chaosu nebo zápas s duchem negace, uplatnil svůjsmysl pro specifičnostbásnickéhoprojevu vjemných ana|ýzáchvýrazových prostředků(rozbor díla Demlova, Zahradníčkova,Holanova aj.); Březinovi věnoval Dvořák sÍudiiTradice díIa otokara Březirry (1938).TakéBEDŘICH FUČIK (l 900_1984) se představiIjako odpůrcekonstruktivisticko.poetistického pro gramu' nalézajev umění generacepočátkudvacátých let odpor k řádu a k nadosobnímduchovnímvazbám. U básníka hledal dobyvatelský postoj, odpor k pasivitě, v kritice chtěl uplatnit služebnost,jednoznačnost soudu a smysl pro tvarovou zvláštnostprojevu. KritikůmTvaruv jistémsměruoponovalTIMoTHEUS VoDIČKA (1910_l967),zdůrazňující podřízenost umění v duchovní hierarchii a určujÍcí posláníkritiky v procesu obnovováníjednoty společného řádu umění i společnosti.Kritika má hodnotit dílo podle kritériítakzvaného,,Tvaru..(autortvrdí,žezde rozhodujeotáZka vkusu) a takzvaného,'Řádu.. (zde rozhoduje duchovní zkušenost).Dalšítyp katolicky orientovanékritiky představovalvyznavačBremondovy teorieJAN sTRAKoŠ (l899_l966; překlad Bremondovy knihy Čistá poezic vyšel s úvodem F. X. Šaldyroku l935). Stati, dotýkajícíse takó polskó katolickéliteratury, Strakoš publikoval předevšímv časopisePoezie, který spoluredigoval. E s t e t i c k á a l i t e r á r n ě v ě d n á p r o b l e m a t i k a ' t a k j a k j i n a s t o l i lv e t ř i c á t ý c hl e t e c hs t r u k t u r a l i s m u s a částmarxistickékritiky, byla úzce svázána s vývojem českéhoi světovéhomoderníhoumění. Proto byla také reakce na řešeníspecifických vědeckých problémůvelmi rozsáhlá jak u literární kritiky. tak i přímo v uměieckétvorbě. Umělci přiváděli vědce k formulaci badatelskýchotázek a vědeckéúvahyodhadovaly opět vnitřní skrytý mechanismus básnickétvorby. Prvnímu mezinárodnímu sjezdu slovanských filologů předložil Pražsbý Lingvistickýkroužekkolektivně vypracovanéteze,,o kultuře spisovnéhojazykaa v rámci výkladůo funkčníchjazycíchlezeojazyce spisovném a básnickém,, (MéLangesLinguistiques dédiésau Prenier congrěs des philologues slaves, 1929, prvni svazek řady Travaux du Cercle |inguistiquede Prague) a tato společnávědecká práce se stala takézákladem veřejnéhovystoupení,kterémělo v českéliteratuřevelkou odezvu. V roce l 93 l došlok střetnutía polemikám několika spisovatelů(I. olbracht, o. Fischer, V. Vančuraaj.) s brusičskými,pedantickýrnistanovisky časopisu jejího redaktora Jiřího Hallera' a lingvistév cyklu přednášeka debat o spisovnéčeštině Naše řeč, ze1ména ajazykové kultuře přesvědčivědokázali neudržitelnoupraxi a teoretickoubezradnostautorůNašířeči,kteří se neskrývali se svou zaujatostíi nechutík moderníIiteratuře.Lingvisté vyložili svá stanoviskak problémům stability spisovnéhojazyka, k jcho funkčnímuroz|išení,k ortofonii a k vztahůmjazyka spisovnéhoabásnického (přednáškyV. Mathesia, B. Havránka, R. Jakobsona' J. Mukařovského a M. Weingarta vyšly v knize Spisovnttčeštinaa jazykovti kultura. l932). Postoj moderníchumělců (Vančura,Nezval) a většiny kritiků (Šalda,Kalandra aj.) byl v podstatěshodný s oceněnímo. Fischera,který napsal,želingvisté.,svouvědeckos. tí a zásadou spolupráce' svým evropanstvíma smyslem pro palčivépotřeby češství a dneškazahajujíepochu... Nebylo taképochyb o vědecképodnětnostitěchto prací pro současnouestetiku a literárnívědu. pojetíse stalopro ROMANA JAKoBsoNA a JANA MUKAŘOVsKÉHo noetickýmprinciStrukturá|ní pem' základem, umožňujícímpřekonat v esteticepůvodníformalistická východiska. oba badateléjiž dávno
346
odmítli jak pozitivism chovědnou orrentacl osobnosti a prožitku,
JAN MUKAŘovl vání zaměřená předev vé proměnlivosti umi a výoj novočeského přírody (separát Sbor
ní básnické struktur) která pomíjela specif souvislostí. Literárnj zásahu..; rekonstrukc vnitřní a vnější.Prác šíchmoŽnostechtét kal strukturalismu ul pretace světa a nedo
pokládali za,'vývoj jednostrannostMuk
skutečnéhoindividt Další Mukařovs' verši a o Polákově mu odpovídá a pro
Například ve stud netradičně - do n jazyka uměleckýct zjištění.že v modt k zjištění,kterért
Dialektické rozpo Řešeníotázek l a významu, estetl
lismus, PsYcholog vztahy k ostatnír ského je každéu
daného prostředí funkci. Teorie zn Mukařovský přei sloučeny ve výzl sémantickým' v
nejjednoduššíc souvislosti díla l Pozornost' kl
dále poměru un některých zákla socitilní fakry ( a hodnotY mus
tko viděnía poznáníkrásy měla vginalia,1933).V dvou soubo_ lustředil ke zkoumání estetické /ančura) a anglických (Carlyle, yzrá|o prvnínepochybnédílo.., laod poezie zdán|ivé.Na rozdíl
é práciMILosE DVoi{ÁKA
jen katolická vírachrání
lidstvo kých a poetistických.Tam, kde ;u nebozápass duchem negace' výrazových prostředků(rozbor ii Tradice díla otokara Březiny ruktivisticko-poeti stickéhopro'dosobnÍm duchovním vaz'bám. ttnitslužebnost, jednoznačnost |967), zdŮrazňujícípodřízeno st ednotyspolečného řádu umění tvrdi,žezde rozhoduje otázka katoIickyorientovanékritiky klad Bremondovy knihy Čistá :ékatolickéliteratury, Strakoš icátýchletech strukturalismus moderníhoumění. Proto byla literárníkritiky, tak i přímo ,decké úvahyodhadovaly opět tgvistický kroužek kolektivně iazycíchÍezeo jazyce spisovilologues slaves, |929, první prácese stala takézákladem
lošlok střetnutía polemikám ntickýmistanoviskyčasopisu k a debato spisovnéčeštině tdnostautorůNašířeči,kteří svá stanoviskak problémům jazyka spisovnéhoa básnicM. Weingartavyšly v knize a, Nezval) a většiny kritiků želingvisté.,svouvědeckos'ía dneškazahajují epochu... a literárnívědu. VsKÉHo noetickýmprinciska. oba badateléjiž dávno
odmítlijak pozitivismus (proti kauzálnímu zřeteli uplatňovali zřetel teleologický)' tak i psychologismus a duchovědnou orientaci literární vědy, jejímžčeskýmpředstavitelembyl J. V. SEDLÁK |Petr Bezruč,Studie osobnostia prožitku, 1931, o díLebásnickém.1935). JAN MUKAŘOVSKÝ se nejprve soustředil k problémůmpoetiky, k otázkám intonace a eufonie. Pozorovríní zaměřenápředevšímnajednotlivésložkyuměleckévýstavby dílabyIa brzy rozšířenao zkoumánívývojovéproměnlivostiuměleckéstfuktury. Roku 1934 vyšly první souhrnnédějiny českéhoveršeobecné ztisady a vývoj novočeskéhoverše (Československá vlastivěda tII, Jazyk) a rozsáhlá sÍudie Poltjkoya Vutešenost přírody(separátSborniku filologického),kterou autorcharakterizovaljako ,,pokuso rozbor a vývojovézaÍadéní básnickéstruktury...Mukařovského práce byla polemicky namířenaproti pozitivistické literární historii. kterápomíjelaspecifičnostuměleckéhoprojevu.a taképroti formalismu, který izoloval dílo od všechvnějších souvislostí,Literární jev autor chápal ,jako výslednici dvojí síly: vnitřní dynamiky struktury a vnějšího zásahu..;rekonstrukceimanentnívývojovélinie byla tedy provázena ',dvojrozměrnoumotivací..,t.j.motivací vnitřnía vnější.Práce, která bylajednou z prvníchstudiístrukturníliterárníhistorie, podnítilařadu úvaho dal. šíchmožnostechtétometodologickéorientace.RenéWellek, oceňujícíMukařovskéhoexaktnívýsledky' vytýkal strukturalismuupřílišněnounegaci psychologismu v teorii uměleckých hodnot,opom(ení umě|eckéinter. pretacesvěta a nedostatečně diferencovanépojetífunkcí znaku. Marxističtíbadatelé,kteří Mukařovského dílo pokládali za ',vývojový krok strukturalismu směrem k dialektickomaterialistickémuzkoumání...kritizovali jednostrannostMukařovskéhorekonstrukceabstraktnívývojovéimanentnířady, ježeliminuje dynamiku reakcí individua (Kalandra), a odmitali ,,falešnoutotalitu..autonomníchřad (Konrad)' skutečného DalšíMukařovského práce řešily opět novým způsobemotázky, kterénastolila jeho pojednáni o českém veršia o Polákově VzrrešenostipřÍrody.Nutnost přihlíŽetk ,,svazkuliteraturyse sociálním prostředím,kterému odpovídáa pro kteréfunguje..,vedlo autorak několika studiím,řešícímtyto otáZky strukturálníanalýzou. Například ve studii Poznámlq k sociologii bristtickéhojazyka se Mukařovský pokusil vniknout - zce|a netradičně- do mnohonásobnéa proměnlivéspleti vztahůliteratury a společnostiprostřednictvímanalýzy jazyka uměleckých děl; jindy opět rozborem dia|ektickýchantinomiíjednotlivých složekdospěl k objevnému zjištění.že v modernímuměníje silně přítomnasnaha o rekonstrukci světa hodnot a o dynamický řád' tedy k zjištění,kterérevidovalo jednostrannou představu o vztahu moderníhoumění k soudobérealitě (studie Dialektické rozpory y moderním umětzfi. Řešeníotázek literárníhovývoje, vztahu uměnía společnosti'bylo provázeno úsilímřešittakéotázky znaku a významu,estetickéfunkce a hodnoty' Sémiologickéhledisko představovaloautorovi možnostnegovatforma. lismus, psychologismus a sociologismus, neboédovolilo sledovat dynamický pohyb uměleckéstruktury,její vztahy k ostatnímřadám i vztah uměleckéhodíla ke skutečnostibez tradičníchsimplifikací. Podle Mukařovskéhoje kaŽdéuměleckédílo autonomnímznakem, který míří ,,na celkový kontext sociálních fenoménů... danéhoprostředí..;tematická, obsahová, syžetováumění mají ještě druhou' komun.ikativnísémiologickou funkci. Teorie znakovépovahy díla vedla k dalšímuupřesněnímetody rozboru vnitřní výstavby. Logicky pak Mukařovský přešelke zkoumání základníhovýznamotvornéhoprincipu, jímžjsou všechnyjednotlivésložky sloučenyve významovou jednotu, principu, který nazývá,,sémantickýmgesteln...Právě proto, žeje faktem sémantickým,významovou intencí, umoŽňuje - podle Mukařovského - pochopit umělecké dílo od prvkůk nejobecnějším nejjednodušších obrysůmiakodynamickoujednotua zároveň umožňujepochopit vnější souvislosti díla s básníkovou osobnostíi se společností. Pozornost,kterou Mukařovský věnova| vývoji různýchoblastíumění (literatura,film, divadlo, malířství), náčrtuvlastníhopojetí dále poměru umění k estetickýmjevům mimouměleckým, vyústilav ,,systematickém některých základních problémůestetiky..,v knižně vydané studii Estetickí funkce, ''lonrla a hodnota jako socitilnífakty (l936). Důkaz, ,,žei abstraktnínoetický rozbor podstaty a dosahu estetickéfunkce, normy a hodnoty musí mít východiskem sociální povahu jmenovaných tří jevů..,se opírá o analýzy dynamičnosti
:141
estetickéfunkce, dialektickéantinomie proměnlivénormy, vztahu normy estetickék normám ostatním,pro měnlivosti estetickýchhodnoceníi stá|ostiobjektivníestetickéhodnoty,jížMukařovský vysvětlujeznakovou povahu umění.K problémuvšeobecnéhodnoty se Mukařovskýještě vrátil v zásadnístudii z roku 1938Můie míti esteticktihodnotaplatnost všeobecnou?,která svými antropologickými východisky opět rozšířiladřívější řešení. Mukařovského dílo úzcekorespondovalos pracemi RoMANA JAKoBsoNA, který se ve třicátýchletech vedle poetiky a fonologie (studie ve čtvrtémsvazku Travaux du Cercle linguistique de Prague, |93l) a pro blémůruskéliteratury (studie o V. V. Majakovském o pokoleniji, rasstrativšemsvojich poetov,studieRarl. bemerkungenzur Prose der Dichters Pasternak, studie o Puškinovi aj.) systematicky zabýval výzkumem verše' V rozborech Nejstaršíchčeskýchpísníduchovních(1929) a v několika dalšíchstudiích staročeského poprvéuplatnil při zkoumání ,,staročeských..děl strukturálníhlediska, která měla velký význam pro estetické hodnoceníceléstředověkéliteratury.Souvisle rozvinul svá zkoumánív synteticképráci Veršstaročeslcj,(1934: Československáv|astivěda III, Jazyk) a ve studiích o cestdch česképoezie gotické,Úvahy o btisníchdoby husitskéaj. Jakobsonův zasvěcený vztah k českékultuře a umění se zvlášévýznamně projevil v rozsáhlé polemice s fašistickýmprofesorem německéuniverzity v Praze K. Bittnerem,proti jehož spisu Deutscheund Tschechen dokázal ,,nerozlučné sepětíosudůčeskézemě s kulturním vývojem českéhonároda..,svébytnost a evropský význam českétvorby. Jakobson a Mukařovský měli blízký vztah k tvorbě avantgardníchumělců a kritiků,k Vančurovi'Nezvalovi, Teigovi, Šímovi,Voskovcovi a Werichovi, E. F. Burianovi aj., a mnohé jejich práce se bezprostředněpodílely na úsilímoderníhoumění (napříkladobjevná Jakobsonova studie Co je poezie? z roku 1933). Estetická a literárněvědnábádáni se děla v stálých konfrontacíchs bádánímlingvistickým. Roku l 935 začal Pražskýlingvistický krouŽek vydávat za redakce B' Havránka a V. Mathesia čtvrtletníkSlovo a slovesnost, v němŽ byla tato spolupráce plně realizována. Jak velký byl vliv strukturalistůna českouvědeckou obec.je vidět i z širokého P. Eisner,o. Fischer, okruhu přispěvatelů Slova a slovesnosti.kde publikovalD. Čyževskyj, V' Helfert, o. Králík' A. Novák, M. Novák, F. X. Šalda,P. Trost, Z. Yančura, R. Wellek, F. Wollman. Současněse podařilo získatpro spolupráci takéčeskéa slovenskéumělce - K' Čapka.J' Frejku. J. Honzla, V. Nezvala, L. Novomeského,V. Vančuruaj. Dalšídiskusníplatformouse staly přednáškovévečerykroužku, jichž se účastnilařada badatelů(napříkladJ. Horák, A. Isačenko,S. Karcevskij, N. Trubeckoj' B. Václavek, E. Utitz aj.). Strukturalistéchápali svoje badatelskéúsilíjakologickévyústěnídomácítradice.Mukařovský se dovolával zejménadíla Otakara Zicha a F. X. Šaldy.ZICHOVY práce dokazují,že autor od psychologickéorientace přešelk objektivníanalýzejednotlivých složekuměleckéhodí|a'k analýze,jeŽ v mnohémpředjímástrukturalistický přístup.Metodologická příbuznostjepatrnazejménav Esteticedratnatickéhoumění(|93|), vrcholném
k většípráci, představuj ném vztahu kapitalistic je někteným oborům du
19. a 20. století, nach vzájemných pÍotiv (ofi problém komercia]izac výrazu. Vztah umění namířených proti oŽivt
studií (například Dese' rnoderního malířsní a1 okruh TeigovY kritick( F. X. Šaldy,odkazu \
Na rozpracovánísu vých studiích, zaměře Bretonovy knihY SPoj Kalandra ve studii Pr
možnosttotálnívýraz ně filozofickým srovn jevským, o religiozitč Důkladná znalost (1908-1941),ale oba otázky, kterémusíbj ke gnoseologicképrt
plně docenit vědecký polemická vstoupen podnětů - specific Z marxistických l prog VÁCLAVEK' soudobéliteratury a val zužujícíchpřed
pokusil o uplatnění procesu, jako ,,své společenskýchi rea
Zichově díle' dovršujícímvíce neždvacetiletéautorovozkoumání.V této,,teoÍetické dramaturgii..Zich doká. jevištníhodíla a systematickyrozebraljednotlivéstrukturnísložky zal svébytnost,Samostatnosta soběstačnost (dramatickýtext' herec, děj, divadelníscéna,divadelníhudba).Zichova práce se stala základem všechdalších vědeckých bádání o specifice jevištnítvorby.
''odpovídá..dynam boru monografický ní reality, noetikau tí...Václavkovo dl
E s t e t i c k é k o n c e p c e m a r x i s t i c k ý c h k r i t i k ů b y l y n a v z á j e mr o z d í l n éa ,l e z á s a d n ío d l i š n o sl tz e s h l e dat mezi kritiky, kteří se stali programovými mluvčíminovéproletářskéliteratury a socialistickéhorealismu, a kritiky, jejichž tvorba byla součástíčeskóavantgardy.KAREL TEIGE věnoval i ve třicátých letech značnou
v kteréanalyzoval písní.S Robertem vědeckým komen literatury a v ději
poZornostproblémůmarchitektonickým(K sociologii architektury,|93o, Modernt.architekturav Českosloven. skrr,1930,Nejmenšíbyt, |932, Práce Jaromíra Krejcara. l933, aj.)' modernímuvýtvarnémuumění,typografii, Íilmu,fotografii, sovětskékultuře (Vývoj sovětskéarchitektur,-,l936) a politicképublicistice, ale hlavní zájem poslézesoustředilk studiímsociologickým, k rozpracováníteoretickýcha historiografickýchotázek, surrealismu a k studiím geneticko-historickým.Rozsáhlá (lvaha Jarmark umění (1936), která měla být jen skicou
348
Od roku1930 delně přispíval in Filozofie v SSSR ve Středisku a v
<ék normám ostatním,prc' Íovskývysvětluje znakovou lní studii z roku 1938 Může 'disky opět rozšířila dřívější ' který se ve třicátých letech 1uede Prague.l93l) a pro_ 'vojich poetov, studie Rand_ taticky zabýval výzkumem v několikadalšíchstudiích velký význam pro estetické ráci Veršstaročesbj (1934; :ke, Úvahy o btisních doby ;namněprojeviI v rozsáh|é i jehožspisu Deutsche und :skéhonároda..,sVébytnost lrbě avantgardníchumělců F. Burianoviaj.. a mnohé ná Jakobsonovastudie Co istickým.Roku l935 začal 'letníkSlovo a sIovesnost, českouvědeckou obec' je ;kyj,P. Eisner, O. Fischer, R. Wellek, F. Wollman. tpka, J. Frejku, J. Honzla, jnáškovévečery krouŽku, Trubeckoj,B. Václavek, Mukařovský se dovolával psychologickéorientace ohémpředjímástrukturaumění( l 93 |), vrcholném , dramaturgii..Zi ch dokálnotIivéstrukturnísložky t základem všechdalších ísadníodlišnostlze shle;ocialistického realismu, třicátýchletech značnou hitektura v Českos lov ennémuumění,typografii, cistice,ale hlavnízájem ickýchotázek,surrealís. rá měla být jen skicou
k většipráci' představujejedenz prvníchpokusůsystematickyrozvinout postřehy klasikůmarxismu o vzájemnémvztahukapitalistickéhosystémua uměleckétvorby. Marxovu myšlenkuo tom, žekapitalistická výroba je některýmoborůmduchovní tvorby nepřátelská,dokumentujeTeige v obraze vývoje francouzskéhoumění |9. a 20. století,nacházeje identitu svobody umění s revolučnostíumění, kterou chápe jako jeden pól vzájemnýchprotiv (oficiální tvorba a avantgarda,akademismusa moderna)' objevně analyzoval především problémkomercializace umění, kýče a umění pro lid, diferenciace konzumentůa diferenciace uměleckého výrazu.YzLah umění a revoluce se stal pro Teiga osnovným problémem speciálních úvah, polemicky proti oŽivovaným teoriím P|echanova.Surrealistickéaktivitě věnoval Teige několik rozsáhlých namířených studií(napříkladDeset let surrealismu, Sociclisticbj realismus a surrealismus' Poezie a revoluce, Úvod do malířswíaj.), kteréoponovaly základním tezím českýchteoretikůsocialistickéhorealismu. Další moderního okruhTeigovy kritické práce tvořily geneticko-historické studie,věnovanéK. H. Máchovi, kritické osobnosti F' X. Šaldy'odkazu V. Majakovského (monograťieVlaclimírMajakovskij, l936) aj. Na rozpracovánísurrealistickéteorie se podíleltakéZÁv|Š KALANDRA ( I902-l950) v několika pronika. vých studiích,zaměřených předevšímke zkoumání pojmu nadreality v surrealismu a klíčovéhovýznamu Bretonovyknihy Spojiténádoby' Novátorskou estetickoukoncepci,opírající se o Freudovy objevy' formuloval proč se z moderníhoumění ztratila Kalandrave studii Princip slasti a princip reali\ v umění' osvéL|ující, možnost totálnívýrazovébezprostřednosti.Hlavní zájem soustředil Kalandra k historickým pracíma k literárně filozofickým srovnávacímúvahámo vztahu Masaryka a Tolstého,o protikladechmezi Masarykem a Dostojevským,o religiozitě Masaryka a Šaldy,o významu konfliktu mezi Máchou a Palackým aj. Důkladná znalost hegelovské a marxovské filozofie sbližovala Kalandru s KURTEM KONRADEM (1908-l94l)' ale oba kritici se příkřeodlišovalirozdílnouestetickouorientací. Kalandranalézalv surrealismu otáZky,kterémusíbýt zodpovězeny v zájmu dalšíhorozvoje marxismu; naproti tomu jednostrannápozornost ke gnoseologicképroblematice znemožnilaautorovi studiíSvrÍrobsahu a formy a o socialistickémrealismu plnědocenitvědecký přínosstrukturalistické teoriei nespornéhodnoty uměleckétvorby surrealistů.Konradova polemická vstoupeníbyla součástíúsilípozitivně vymezit - na základě Bucharinových a Lunačarského podnětů- specifickérysy českéhosocialistickéhorea|ismu. literárníkritice a literárníhistorii věnoval BEDŘICH Z marxistickýchbadatelůa kritikůse nejsystematičtěji VÁCLAVEK, programový mluvčíproletářskéliteratury a socialistickéhorealismu' Uzke sepětís problémy soudobéliteraturya stáiý Zřetel k problematicemoderníestetiky Václavkovi umožnil,aby se postupnězbavo. val zužujícíchpředstav a apriorních konstrukcí' V synteticképráci Česká literaíura 20. století (1935) se pokusil o uplatněnísociologických hledisek: literaturuchápejako nerozlučnousoučástcelkovéhosociálního procesu,jako ,,svéráznýkulturníútvar,který je spolu s ostatnímisložkamitvorby výrazem obecných poměru i reakcína ně...Základní kritériaautor hledal v míře společenské aktivity díla, v tom, jak dílo společenských ',odpovídá..dynamickypojatésociální skutečnostinebojak se s ní rozchází.Také v dalšíkniŽní práci, v souboru monografickýchstudiíTvorbou k realitě (|93.7), byla ve středujeho pozornosti otázka básnickéhopoznáníreality,noetikaumělců,,,vnitřnípohyb,jaký v básnickétvorbě vyvolává vyrovnáníbásníkovo se skutečností...Václavkovo dlouholetézkoumání |idovétvorby vyvrcholilo v práci Písemnicwía lidová tradice (1938), v kteréanalyzoval teoreticképřístupyk folklornímu materiálu a složitéosudy českýchlidových a zlidovělých pÍsněkranúřské(|93.I), opatřenou písni.S Robertem SmetanouVáclavek připravil objevnou antologii České vědeckýmkomentářem,v němžautoři ukázali na významnémístotohoto periferníhoútvaruv dějinách české literaturya v dějinách českéduchovní kultury vůbec. od roku l 930 Václavek redigoval rubriku Sociologie uměnív Sociologickérevui ( l 930- l 938), kam pravrdelně přispíval informacemi a kritikami sovětskó filozofické a literárněkriticképrodukce shrnutými v knize Filozofiev sssR ( 1936)LUDVÍK SVoBoDA ( l903-l977). Svobodovaspolupráces Václavkem pokračovala ve Středisku a v revui U. Do časopisů,kteréVáclavek řídil, přispíval takéKAREL JIŘÍČEK (pseudonym
349
otakara Kučery, l906-l980' uŽival.téŽpseudonymuo. Krígl),jehož teoretickéstudie (napříklado sunealis. mu) i analýzy děl významných autorů(napříkladF. Halase,V. Vančury)vzbudily značnoupolemickou odezvu jak pro sociologicko-psychoanalytickoumetodu' tak pro vulgarizujícíschematickésoudy. Nejsoustavnějise z marxistických kritiků recenznipracízabývali JosEF RYBÁK 0904_|992) a FRANTIŠEK URBAN (pseudonymStanislavaBudína,l903_l979). Politickéúkoly odvedly JULIA FUČÍKA načas od literárníkritiky' k nížse vráti| aŽ v druhépolovině třicátých let. kdy - v intencich F. X. Šaldy- psal také literárněhistorická pojednání (J. Vrchlický' A. Sova aj.). Ideologická měřítka se stala východiskem kriticképráce LADISLAVA ŠToLLA (l902_198l), JANA KREJČÍHo (1903-l94l) a JoSEFA JAKEŠE (pseudonym Josefa Vagenknechta, 19l2_l943). Metodologický význam pro marxistickou literámí historii jeho rozsáhle koncipovaná monografie T. G. Masaryk a kritiku mělo dílo ZDEŇKA NEJEDLEHO. ze.jména (4sv.' l930_l937,prácezůstalanedokončena),vnížjepodánnejenobjevnýobrazMasarykovyčinnosti,ale také první souvislé vylíčeníduchovního vývoje českéspolcčnostiv druhépolovině 19. století.Nejedlého rozsáhlápublicistickáčinnost,dotýkající se mnohaoborů(politika'kultura'historie,estetika.muzikologieaj.), byla determinovánaautorovouúčastí na politickýchbojíchkomunistickéstrany. S aktuálníestetickou,literárníproblematikoutřicátýchlel úzcekorespondovala literárněhistorická zkoumání, soustředěnák několika zák|adnim okruhům.Pozornost k sclběupoutával nejvícezjev Máchův, od jehoŽ smrti uplynulo roku 1936 sto let, dílo otokara Březiny, kterÓ po básníkově smrti začalobýt nově aktualizováno, a barokní literatura. která byla rehabilitována v polemických bojích proti dřívějšímu pozitivistickcmuhodnocení. Inspirováni namnoze průkopnickýmipracemiJoseÍ-a Pekaře,Arne Nováka' StanislavaSoučkaaj' soustředili badatelépozornostk materiálovému průzkumu barokní doby. kterýpřinesl významnéobjevy (Vašicovy a Bitnarovy edice barokní poezie' zvláště Bedřicha Bridela a Adama Michny z otradovic, Kalistova edice Z|egend českého baroka, 1934' ai.).Ani tam, kde mělo jít o souhrnnýpohledna baroknídobu a jejíuměleckou tvorbu (sborníkB. Chudoby, Z. Kalisty, J. Vašici' J' Racka a A. Kutala Bttroko, l934), se vědci nepouště. li do předčasnýchsyntéz,zdůrazňujíce nedostatečnost dosavadníhoprůzkumu.Ve výzkumu slovesnéhoumění byly nejvýznamnějšíanalytickéa monografickéstudie JosEFA VAŠICI (1884-l968) v knize Českéliterdrní baroko (1938),představujícízákladnídílo o českýchbarokníchpamátkáchbásnických a homiletických. Autor, který zkoumal takéestetickou ajazykovou hodnotu slovesnýchděl, se věnoval výhradněbaroku katolickému, domnívajese, že právě tato částbyla nejvícenepochopenanebo zapomenuta'Obdobnébadatelskézaměření bylo u VILÉMA BITNARA (18,|4-|948) - v informačnístati o českém baroku slovesném(i932) a v sou. boru studii Postavy a problémyčeského baroka literrjrního(1939) - určenokoncepcí českéhobaroka jako kultury jezuitské,jejímžposláním bylo znovunastolit proti věroučnémunaziráni refbrmačnímunáboženskou jednotu, sjednotitreligiozitu s nacionalismem'U Bitnara se místyprojevil ideologický přístupke zkoumanému předmětu,bezprostředněspojujícízájenr o barokníkulturu s reaktivizacípolitickéhokatolicismu. S některými postuláty Bitnarovými polemizoval v rozsáhlé studii o litercirnímbaroku cizínt i domdcím (Zápisnik i935_l936)F. X. ŠALDA,kterýchápalbarokjakopočátekmoderníepochyaclokazovaljehoklíčovývýznam i pro moderníčeskoukulturu. Y Eseji o básnk:kémbaroku (|93,7)zkouma| VÁCLAV ČenNÝ - na barokní poezii evropskéhoZápadu - předpoklady zrozeni,,barokního ducha.. a specifiku baroka protestantského, katolickéhoa mimonáboženského. Zájemo barokníkulturu vyvrcholil roku l938 rozsáhlou výstavou českého umění l7. a 18. stoletíPražskébaroko (do katalogu výstavy napsali souhrnná historická pojednánía úvahy o baroknímumění Z. Kalista, O. Stefan, V. V. Štecha E. Poche). Proti pokusůmspojit rehabilitaci českého baroka se soudobou reakčnípolitikou vystoupili někteříautoři s koncepcí',lidovéhobaroka..,jehož životnost a protipanskýcharakterdemonstrovalnejprůkaznějiE. F' BURIAN ve svých inscenacíchlidových her (Ester, Hra o Dorotě, Salička aj.).
350
Zvýšená pozorno otázky.. Btisník (|9.. a nastoluje hypotÓzt podnět vědecky roz Máchova díla). Ro Máchova odkazu rů
(J. Hora, F. Halas' Lůna (|936, redigo, ka ,,revolučníhoron
ricko-filozofických '[e raturY (studie K rární historie a teori díIa 0938' redigov byla strukturalismt Jakobsonovou ana ského o básníkově nání o Máchově p reprezentačnídíIc aj.) uspořádal Arn vyšla také souhrn výsledky zkoumá Dalšíosobnos HÝSEK vydal prr
desátých a devad v é , 1 9 3 2 , 1 9 3 3a. karem Březinou' Březinovi (193I)
vá. Autor mono ranéhoBřezinov i strukturáiníroz
,,hledáníorganlz uspořádai dílo b
Fraenklova mot FraenklovY stud rickém zkoumá nezdařil' zejmé V literárníh
metodologické práce MILoSI vedle slovakis c Problematiku předcházejícís
Duch českélit Nejvýznamně 1 7 8 1 - 1 8 ó 1( 1
ké studie (napříklado surrealislily značnou polemickouodezvu
Zvýšenápozornostk baroknímudědictvíse promítlai do bádání máchovského. Ve ,,studiimáchovské otázky,,Btisník (1936) rozebírá ALBERT VYsKOČIL dosavadníprotikladná hodnocení Máchovy tvorby a nastolujehypotézuo bezprostřednímspřízněníbásníkaMáje s duchovníajazykovou tradicíbarokní.Tento podnětvědecky rozvinuli a korigovali jiní badatelé(například D. ČyŽevskyj ve sborníkuTorzo a tajemství Máchova díla). Rozsáhlé máchovské bádání bylo pcldnícenonctoliko jubileem, ale předevšímblízkostí Máchovaodkazu různýmproudůmmodernípoezie,jejížpředstavitelévyjádřili tento vztah přímo ve svélyrrce (J.Hora,F. Halas, V. Holan, K. Biebl' V' Nezval aj.). Surrealistickáskupina vydala sborníkAni labut,ani Lůna(1936'rcdigovalVítězslavNezval),kterýměl být protestemproti oÍiciálnímoslaváma obhajoboubásní. ka ',revolučního romantismu... v sociologickýcha v histoMáchůvzjev byl ve sborníkuosvětlennejprůkazněji ricko.fi]ozol.ických rozborech,spjatýchbezprostřcdněse soudobouuměleckou problematikouavantgardníliteratury(studieK. Teiga' Z' Kalandry,L. Novomeskéhoaj'). Skutcčnýmčinem'mezníkemvc vývoji čcskélite-
atickésoudy.
ÍBÁK (l904-l992) a FRANTIldvedly JULIA FUČÍKA načas v intencíchF. X. Šaldy- psal
měřítkase stala východiskem l03-l94l) a JoSEFA JAKEŠE l marxistickou literární historii laná monografie T, G. Masaryk
obraz Masarykovy činnosti,ale polovině 19. století.Nejedlého torie,estetika. muzikologieaj.), lny.
rámíhistoriea teorie se stal ,,sborníkpojednáníPražského lingvistickéhokroužku.'Torzo a tcjenstvíMcicltova díIa(|938, redigoval Jan Mukařovský). který přinesl několik studiístrukturalistůa badatelů'jejichž orientace byla strukturalismu určitýmirysy blízká. Spolu s MukařovskéhopracíGenetika smyslu v Máchově poezii, Jakobsonovouanalýzou veršea Havránkovým rozborcrnjazyka byly clo sborníku zaíazenystudir-D. ČyŽevvlivech,Šaidovopojcd. ského o básníkověsvětovémnázoru,Václavkova sociologickáúvahao spolcčenských
l o v a l a l i t e r á r n ě h is t o r i c k á Lpoutávalnejvícezjev Máchův, isníkověsmrti začalobýt nově kých bojích proti dřívějšímu
nánío Máchovépróze, Fischerovo o dramatičnosti a Wellkovo o lV|áchovia anglickéliteratuře.Ko]ektivní reprezcntační dílclčeskýchliterárníchhistorikůvšechgenerací(J' Máchal. F' Chudoba,O. Králík' F. Vodička aj.)uspořádalArne Novák - Karel H)vtekMtichtt (Osobnost- dílo - ohl..s. l937). K Máchovu výročí vyšlatakésouhrnnámonograficALBERTA PRAŽÁKA K. H. Mdcha (l936)' kriticky utřiďujícÍdosavadní výsledkyzkoumání o Máchově díle i životě. Dalšíosobností'k nížse soustřeďovalapozornostvědcůa básníků, byl otokar Březina. MILosLAv z osm. HÝSEK vydal prvnísoubornouedici díla(3 sv.'l 933),vyšlyedicevýznamnéBřezinovy korespondence a dcvadesátýchlet (Dopisy o. Březiny FrantiškuBauerovi,l929, Dopisy O. Březiny Anně Pammro. desátých vé,|932, l933' ai.) a vyšlatakéřada záznamůrozhovorůs Březinou (Giza Picková.Saudková,Hovory s otoo otokaru karemBřezinorl 1929, aj.),z nichŽ nejživější ohlas vzbudila kniha JAKUBA DEMLA Mé sl.,ědectví Pavel Fraenkl a Anna Pospíšilo. Březinovi(1931)'o souhrnnémonograficképrácese pokusili mladíbadatelé
tanislavaSoučkaaj. soustředili il významnéobjevy (Vašicovy 'z Otradovic, Kalistova edice na baroknídobu a její umělec'oko,1934), se vědci nepouště/e výzkumuslovesného umění -l968) v knjze České litercírní ckých a homiletických.Autor, 'ýhradněbaroku katolickému'
vá. Aut'or monografie otokar Březina (Mládí a přerod, Gencze díla' l937) PAVEL FRAENKL v ana|ýze se o psychologický raného Březinova básnickéhoa prozaickéhodílauplatnilmetoduteleologickou,opírající i strukturální rozbor. Fraenkl chápal dílojako projev vnitřní účelnosti tvůrcca teleologickou metodou rozuměl a poznáníjednotnéhozákona, který záměrně, a tedy k jistému cíli ',hledáníorganizujícíhoprincipu tvůrčího uspořádaldílo básnickév tvar a zaručilmu při veškerýchvývojových změnáchjeho docelujícísmysl vnitřní... Fraenklova monografie patří mezi základní díla v bádání březinovském.Trvalý význam si také podržu.ií
)bdobnébadatelské zaměření ku slovesném(l932) a v sclu-
oncepcíčeskéhobaroka jako í reformačnímu náboženskou ;ický přístupke zkoumanému éhokatolicismu.S některými cizim i domtÍcím (Zápisník razovaljeho klíčovývýznam LAV ČERNÝ - na baroknÍ .iku baroka protestantského' Íozsáhlouvýstavoučeského istorická pojednánía úvahy
Fraenklovystudieo estetickýchnázorech Masarykových. Pokus uplatnitsociologickou metodu v literárněhistorickémzkoumáníse ANNĚ PosPÍŠILoVÉ (19l0) v knlze otokar Březina (Člověka básník, 1936) příliš nezdařil,zejménapro autorčinmetodologický eklekticismus. V literárníhistorii třicátých let ustupoval do pozadítradičnípozitivismus a více se začalyprosazovatnové přístupy.Ze starších představitelůpozitivistickéškolypublikoval dalšímonografické'přehledné metodologické jsou 7ři kapitoly o Petru Bezručovi' l9.34). ALBERT PRAŽÁK práce MILOSLAV HÝSEK (nejzávažnějši |932) nově interpretoval vedle slovakistických prací (Literární Slovensko let padesúnch až seclntdesú1'*ch' problematikuobrozenskéliteratury(Duchnašíobt.ozenské literafury'' 1938).Obrozeníma dobou bezprostředně předcházející se zabýval masarykovskyorientovanýPražákůvŽák JAN BLAHoSLAV ČAPEK (l903_1982; literatury, l938' aj.). Duch českéliteratury předbřeznot,é,|938.,kipas o svobodu v zrcadle československé Nejvýznamnějším Čapkovým literárněhistorickýmdílem je jeho práce Československáliteratura tolerančnÍ
n spojit rehabilitaci českého !ho baroka..,jehož životnost enacíchlidových her (Ester,
1781_1861(l930-193l)' přinášejícímnohé podněty pro literárníí historickébádání a poprvé shrnující
351 a
v úplnostidosud nesebranépramenyjednéčástičeskéhoa slovenskéhopísemnictví.Z pozitivismu vyšeltaké BEDŘICH SLAVÍK (1911-l979), který se systematicky věnoval zkoumání regionální literatury (RegionaLismus a literatura, |937; HaruÍcképísemnicní, 1940; Kořeny, 1944). Problematika národníspecifičnostičeskéhopísemnictvítvořila osu pracíARNE NovÁKA. V knize studií a podobizen Duch a ndrod (1936) interpretovalpojem národajako pojem oblasti duchovnía mravní,odmítaje zároveň rasovépojetífašistické.Představa, že národníspolečenstvimájednotný úkol,jímžsezešazujiŽijici generacedo tradičníchsouvislostí,nutně vedla k odporu proti třídníideologii socialistické.Tradicionalismus má u Nováka funkci orientačnía regulativní:návraty k minulosti odhalují sice mnohovrstevnatostčeské tradice' kteráje nicméněve svémmravnímzákladu jednotná.V kritikách a recenzíchse Novákův,,náboženský individualismus..,konzervatismus a tradicionalismusprojevi| zejménav rozpornémpostoji k hodnotám moderníhoumění.V pracíchliterárněhistorickýchse plně uplatnilajeho erudice i smysl pro aktuálnostlátkc vou a metodologickou (Ruchovci a lumírovci v bojích proti křivdě a 7a prtivo, 1938; Viktor Dyk, |936 a1.), Mladí literárníhistorici si přinášeli z vysokoškolskýchstudiíod svých učitelůpozitivistůúctuk faktům, vědeckou akribii, ale orientovali se pod vlivem moderníchmetod jiným směrem (VOJTĚCH JIRÁT, l902. 1945, autor analytickéstudie Dva překlady Fausta, 1930; KAREL POLÁK, l903_1956' autor monografie F. V, Krejčí,l936; ANToNÍN GRUND, |904_|952, autor monografie Karel Jaromír Erben, 1935;FEDOR SOLDAN' l903-1979' autor sociologické monografie Karel Hlavdček,typ českédekadence,1930; FELIX VoDIČKA' 1909-|97 4, autor komparatistickýchstudií,aj.). Ve třicátých letech vyšlo několik souhrnnýchprací,věnujícíchse historii českéliteratury.JAN JAKUBEC dovršil svéživotnídílo přepracovanýmvydáním Dějin literatury české(2sv., 1929, |934). Jakubcovo poziti. visticképojetíodmítl ARNE NOVÁK' který ve svémznačněrozšířeném čtvrtémvydáni Přehtednýchdějin Literaturyčeskéod nejstaršíchdob až po naše dny (193Gl939' spolu s J. V. Novákem) usi]oval uplatnit hledisko tvarovéa psycho|ogicko.socio1ogické. Pro cizí čtenářevydal Novák D ie tschechischeLiteratur (|932, vyšlo ve sbírceHandbuch der Literaturwissenschaft,redigovanéo. Walzlem)' soustřeďujese v něm zejména k hodnotám estetickým a k problematicenárodníspecifičnostiliteratury (českévydání knihy vyšlo v Česko. slovenskévlastivěděVII' Písemnictví'1933). představitelé Syntetická díla jsou v třicátýchletechcharakteristická i pro divadelní vědu, jejižče|ni usilovali završitpředcházejicivýzkum divadla a dramatu l9. stoletía hledat smysl soudobéhovývoje v širší časovéperspektivě. V šestisvazkových Dějiruich Národního divadla se vývojem činohry zabýva|i přední znalci divadelníhistorie a kritiky - oToKAR FISCHER (ČinohraNdrodníhodivadla do roku 1900,|933) a VÁCLAV TILLE (Činohra Národního divadla od roku 1900do převratu, |935).z prací JANA BARTOŠE má průkopnickýcharakter- vedle historie Národníhodivadla a historie opery l9. století- souhrnná,syntetická práce Pro7atímnídivadlo a jeho činohra(193,7).AŽ do přítomnostisahajídějiny českéčinohryv Československé vlastivědě (1935), kam o Počtitcíchčeskélto divadla psal JoSEF TRAGER (l904-197l) a o Činohře v pražsbých divadlech oToKAR FISCHER. Třísvazkové Přehledné dějiny českéhodivadla (1926_1930) JANA VONDRÁČKA (1882-1953) se na mnoha místechopírajío archivní materiál, poprvé zde souhrnně zpracovaný.0 konfrontaci ',podstaty..a ',smyslu..dramatu s díly moderníchčeskýchdramatikůse pokusila PAVLA BUZKOVÁ (1885_1949) v souboru studií a monografii Českédratna (|932). S rozmachemčeského divadla v letechtřicátýchstoupli společenský význam divadelní kritiky. Ze staršíchosobnostínadále významně zasahovali do vývoje divadla VÁCLAV TILLE (Rozpravy Aventina, Literární noviny, Prager Presse)a JINDŘICH VODÁK (Českéslovo)' oba akcentovali komplexnost divadelních složek,uplatňovali svou bohatouerudici i při sledovánímladých scén,postihujícepřesnějejich osobitost a dobový význam. Nedůvěraněkterýchdivadelníchkritikůk avantgardnímscénám(JaroslavHilbert ve Venkově, Karel Engelmiiller v Národní politice, Jan Sajíc v Lidových |istech,Miroslav Rutte v Národních listech aj.) tvořila nedílnousoučástjejichkritickéhonázoru na soudobédivadlo, kterése vzdálilo tradičnímurealismu
352
i poválečnémuexpresii rické (sborník K. H. h divadelní kritice nástu1 1Ýze divadelního textu ,ít.. .i podržely kritil
divadla FRANTIŠEK i v rozsáhlejšíchprací sloh, \934); proti atoÍ Život, a ideál divadla ' věji JoSEF TRAGER dění umožnily' aby up
scén (publikoval zejn
ČÍr,r. KoNRAD a
dto kritici obraceli k dělnické čtenářena l. kritiky o souhrnný p (1936) divadelníhol Pro vývoj české práce předníchčesk ku nejen svých scén gie,1938; J' HONZ
Česoptsy_
Velký početČa projevů v letech tři diferenciace vytvá
patrný. V novinácY kritici anebo přím činnost se sta.ladů třicátých let, kdy :
Na počátkutřic
gardního proudu. avantgafdnírevu€ bylo dříve. Rozpt
v časopiseorleon ský pokoušelkon
dů jsou v odeon profil měla revu redaktorovunov těn BretonůvDrr
festůpoetismu) . který redigoval A. Vaněčka aj.
. Z pozitivismu vyšel také iní regionální literatury NoVÁKA. V knize studií :hovnía mravní, odmítaje tol' jímž se zařazuji Žijici
listické.Tradicionalismus mnohovrstevnatostčeské ch se Novákův ,,náboženrnémpostoji k hodnotám nysl pro aktuálnost látkoi8: Viktor Dyk, t936 aj.).
lozitivistůúctuk faktům, VoJTĚcH JIRÁT, 19o2-1956, autor monografie nír Erben, l935; FEDoR dekndence,1930;FELIX leratury.JAN JAKUBEC 1934).Jakubcovo poziti_ ,ydáni P ře hle dnýc h děj in vákem) usiloval uplatnit echischeLite ratur (1932, 1eďujese v něm zejména 'níknihy vyšlo v Česko, jejiž če|nípředstavitelé oudobéhovývoje v širší :y zabýva|ipřední znalci lku I900,l933) a VÁcí JANA BARToŠE má _ souhrnná,syntetická činohryv Českosloven,04-19.11) a o Činohře t divadla (1926-1930) l, poprvézde souhrnně dramatikůse pokusila r) 'adelní kritiky, Ze i (Rozpravy Aventina, i komplexnostdivadelpřesnějejich osobitost rslav Hilbert ve Venko_ te v Národních |istech Io tradičnímu realismu
ipoválečnémuexpresionismu.Trvalejšívýznam si podržujíRUTTEHO a ENGELMÚLLEROVY práce historické(sborníkK. H. Hilar, redigovaný M' Ruttem, I935). V předválečnémdesetiletíse soustavně věnova| divadelníkritice nástupceo. Fischera v divadelnírubrice Práva lidu A. M. PÍŠA;soustředil se zejménak analýze divadelníhotextu, k dramaturgiijednotlivých scéna k společenskému významu dramatu' Fejetonnícharaktersi podrželykritiky EDMONDA KONRÁDA, publikovanév Lidových novinách. DramaturgNárodního divadla FRANTIŠEK cÓTZ se sice divade|níhoreferátu vzdal, ale k divad|u se vyslovova| v dílčíchstudiích i v rozsáhlejšíchpracích (programová studie Zrada dramatiků, l 93 l ' historická úvaha Boj o česbýdivadelní sloh,1934); proti atomizačnímtendencímhlásal ideál dramatuosudových symbolů' syntetizujícíchsoudobý život,a ideál divadla ,'duchovníjednoÍy,..Z nejmladšíchkritikůzasáh|do vývoje českéhodivadla nejpronikavěji JoSEF TRÁGER, jemuž důkladnáerudice v oblasti historie i znalosti soudobéhomoderníhodivadelního děníumožnily,aby uplatnil ostrý kriticismus v analýzáchsoudobéhostavudivadla a problematikyjednot|ivých scén(publikova|zejménav Činu,Listech pro uměnía kritiku, A-Zetu aj.).Práce marxistických kritiků (J. FUČÍK,K. KONRAD aj.) byla zaméřenazejménak osvobozenémudivadlu a Burianovu D; na jedné straně se tito kritici obraceli k tvůrcůms kritikoujejich estetickéa ideo|ogickéorientace,na stranědruhéupozorňovali dělnickéčtenářena ku|turněpolitický význam inscenací.ojedinělý' ale nepřílišvydařený pokus marxistické kritiky o souhrnný pohled na soudobédivadlo představuje ,'studiek socio,logiidivadla.. Divadlo v přerodu (1936) divadelníhokritika Dělnické Rovnosti RICHARDA FLEISCHNERA (1902_1942). Pro vývoj českéhodivadla i pro vývoj divade|níkritiky měly zásadní význam teoretickéa programové prácepředníchčeskýchrežisérů' kteřídovedli velmi přesně pojmenovatestetickoua společenskouproblematiku nejen svých scén,ale celéhosoudobéhodivadla (E. F. BURIAN , Zantet'tejeviště' 1936, Pražskádramaturgie, 1938; J. HONZL, Sovětskéclivadlo, |936, Sldva a bída divadel' 193,7;J. FREJKA, Živa divadlo, |936).
Česoptsy _ VYDAVATELSTVÍ - pŘrru-ADY Velký početčasopisů věnovanýchliterárníproblematiceodrážiznačnouestetickoudiferenciaci umě|eckých projevův letech třicátých; na druhéstraně však působily některédůležité ideovémomenty' jež v rámci této diferenciacevytvářely širšíseskupeníumělců,a takétento sjednocovacíproces je na orientaci listů a revuí patrný.V novinách i časopisechautoři bezprostřednězasahovalido soudobých procesů,aéjižjakopublicisté' kritici anebo přímo svými básnickými a prozaickými díly. Mnozí spisovatelépůsobilijako novináři a tato jejich tvorby; zvlášévýznamná byla tato účastv ideologicky zjitřenédobě činnostse stala důležitousoučástí třicátých let, kdy závaŽnévnitřní i zahraničnípolitické události silně ovlivňovaly kulturní problematiku. avant. Na počátkutřicátých let vznikla řada časopisů, dokládajícíchdiferenciacidosud víceménějednotného gardníhoproudu. Již poslední ročnikReDu (192,l_|931) dosvědčuje,že okruh spolupracovníkůtétohlavní avantgardnirevue se zuŽoya|,že ideově estetická koncepce Devětsilu neměla jiŽ tu přitažlivost,jako tomu bylo dřive. Rozpory avantgardy i spory o avantgardníkoncepce propukly v generačnídiskusi, která zača|a v časopiseodeon (1929-1931), redigovanémmalířemJindřichem Štyrským.I po rozchodu s Teigem se Štyr. ský pokoušelkoncipovat časopisjako orgán moderníchumělcůrůznéorientace(mimo velkémnožstvípřekla. důjsou v odeonu články V. Nezvala, V. Vančury,F. Ha|ase,J. Seiferta,J. Weila, J. Frejky aj.). Vyhraněný profil měla revue Zvěrokruň, redigovaná Vítězslavem Nezvalem, jejíždvě číslaz konce roku 1930 ukazují redaktorovunovou, poetisticko-surrea|istickou orientaci'Mimo překlady francouzskýchsurrealistů(e zde otištěn BretonůvDruhý manifest surrea|ismu)byly ve Zvěrokruhu pubtikovány práce K. Teiga (druhá částManifestůpoetismu),B. Brouka aj. Na širšímzákladě byl budován ,,sborníkpoezie a vědy.. Kvart (1930-1937)' který redigovat vít obrtel (1901-l988) Za spolupracovnictvíF. Halase, F. Hrubína,V. Navrátila, J. Seiferta, A. Vaněčka aj. Kvart tiskl verše předních českýchbásníků(vyšel zde například první otisk Halasových
353
starých žen),eseje cizích autorůvelmi rozdílnéorientacea úvahyi kritickéa teoreticképráce původní(V. Na. vrátil, J. Patočka,V. Černý).Avantgardnídivadelníkyi ostatníumělce se pokusil soustředitčasopisosvoboze. ného divadla vest pocket revue (1929_1930), Íizený StašouJílovskou, a ',měsíčník pro divadelnípoezii..,
O zcela odlišnéi
začal vycházet v Kt třicátých let se z Al v redakčním kruhu B. Fučík' M. Dvořá (1933-1944), kterot šek Lazecký aj. Řád filozofickým (propa
orgán Divade|ního klubu ,,Nová scéna..(|929_1930), řízený Jaroslavem Seifertem. ,,Revue pro literaturu, umění a védu,,Plán (1929_1932) se snažilauplatňovathlediska ,,skutečných moderníchhodnot..,kteréproti ,,chaosu..''směřujík tvárnédokonalosti...Josefu Horovi, který Plán redigoval, se skutečněpodařilo soustředit dosti široký okruh přispěvatelů:z básníkův Plánu publikovali K. Biebl' F. Halas, St. K. Neumann' J. Seifert, z prozaikůa dramatikůJ. Bartoš,L. Blatný, J. Kratochvíl.E. Hostovský, M. Majerová' I. olbracht, B. Klička, V. Vančura,z teoretikůR. Jakobson, J. Mukařovský, V. Černý,zcizích autorůbyli zastoupeniV. ŠHovskij' J' Tyňanov, A. Breton, J. ortega y Gasset aj. Kulturněpolitické a literární časopisysocialistickéa komunistickéorientace nabývaly v době, kdy byla intenzivně pociťovánasouvislost všechuměleckých oborůs politickou sférou,novéhovýznamu. organizace Levtifronta vydávala nejprve týdeník'pak měsíčníkstejnéhonázvu (l930-1933, redigoval st. K. Neumann, později Ladislav Štoll),s nímž spolupracovali R. Fleischner, Z. Kalandra, J. Kratochvíl, L' Novomeský,
hryz, B. Reynek, K. povstání ve Španě demokracii (přispív ,,revue kultumí i p(
Značný význam Nešlo však pouze ( všestrannýminforn u časopisůvydávan bylo roku 1931 u:
I' Sekanina, B. Václavek aj. Hlavním orgánem komunistickéintelektuá|nílevice byl týdeníkpro literaturu, politiku a umění Tvorba (do r. l938)' Na redígováníse podíleli J. Fučík'L. Novomeský, K. Konrad, Z. Ka. landra,J' Weil, M. Jesenská.Krejcarová,L. Štolla J. Rybák; hlavní obsah tvořily články věnovanézahraniční i domácí politice, událostem v SSSR' dělnickémuhnutía práce o umělecké,literárníproblematice(o estetic. kých otázkách psali do Tvorby M. Bergmanová - H. Budínová' S. Budín' téžpod psedonymem F. Urban,
redigované nejprve Íeferátůa článkůo dily široký přispěvi k spolupráci i přísl od roku 1930 vydá
J. Jakeš.J. Vagenknecht,L. Linhart, F. Nečásek,P. Reiman, F. Spitzer, K. Teige' L. Novomeský, V. Clemen. tis, E. Urx, B. Václavek, I. Bart, V. Borin, E. F. Burian, A' Hoffmeister, E. E. Kisch, Ó. l.ysohorsky. St. K. Neumann, V. Nezval, J. Noha, M. Pujmanová' G. Včeličkaaj.). Jako náhrada za dočasnězastavenouTvorbu zača|vycházeÍčtrnáctideník,,prokulturníipolitický ž'lvot,,Doba (l934-l935)' který za redakce Kar|aTeiga soustředil širokou protifašistickou frontu českých a slovenských intelektuálů (J. Fučík' A. Hoffmeister, J. Honzl. Z. Kalandra.J. Krejčí'J. Kroha, L. Linhart, V. Nezval. L. Novomeský,M' Pujmanová'J. Rybák' I. Sekanina. o. Stibor aj.). Brněnský Index (1929_|939) změnil původnípodtitul ,,leták kulturní informace.. na,,list pro kulturní politiku.., coŽ|épeodpovídalojeho charaktelu;z regionálníhoměsíčníku se stal měsíčníkem širšíholevicového seskupení(redigovali B. Václavek, J. L. Fischer' J. Mahen, V. Helfert, B. Fuchs, spolupracovali R. Fleischner. L. Svoboda, J. V. Pleva aj.). Mnohé časopisy,kterése věnovaly zejménakulturnía politicképroblematice,ale takéotázkám literárním i uměleckým' posuzovaly události z demokratickýchhledisek.V legionářskémnakladatelstvíČinby| vydáván za redakce Marie Majerové stejnojmennýtýdeník(|929_|939; od roku 1935 vycházel s podtitulem,,listpro kulturní a jiné veřejnéotázky..)' na jehož řízeníse dále podíleli F. Fajfr, J. Kopta, B. KoutnÍk,Z. Smetáček
F. Halas, M. Maje příležitostnýmiput
a přitom velmi hod listů dále vycháze| jejichž profil se v ; Panoráma (do rok ,,kulturního zprav ( 1 9 3 1 - 1 9 3 3 ) ,k t e
( 1 9 2 7 - 1 9 4 1 )b Y l Y do nakladate|ství! B. Mathesius,M. I
a M. Vaněk. S Činem,který věnoval ve|kémístopolitickým úvahámi uměleckékritice, spolupracovalširoký autorský okruh (V. Běhounek, J. B. Čapek,E' F. Burian, V. Černý,o. Fischer, F. GÓtz. J. Hora, J. Chalupec. ký, J. Kratochvíl, V. Lacina, B. Novák, A. M. Píša,B' Polan' J. Tráger, B' Václavek, G. Winter aj.). V třicátých letech pokračovalonakladatelstvíF. Borový ve vydávání ,'nezávisléhotýdeníku..Přítomnost(do r. 1939)' FerdinandaPeroutky iehož základníráz určovalyi nadále politickéa kulturněpolitickékomentáře šéfredaktora příspěvky (bratří publicistů generace.. Čapkové,J. Kodíček,E. Konrád, F. Kub' a okruhu umělcůa ,,čapkovské ka, F. Langer, K' Poláček);současnědo Přítomnostipsali i autoři, kteři byli vzdáleni liberalistickémunázoru, jenž v Přítomnostipřevládal (A. Fuchs, K. H. Hilar, M. Pujnranová,St. K. Neumann. J. Kratochvíl' K' Hon. zík. J. Frejka, Z. Kalandra' o. Rádl' F. Gel aj.). Na svémprofilu v podstatěnic nezměnila Laichtrova ',revue pro vědu, umění a Život sociální.,Naše doba (do r. 1944; redigoval Josef Macek), o jejížliterárněkritickou rubriku se starali J. B. Čapeka P. Fraenkl. Mezi těmito listy bylo nemálo odlišností,ale příbuznostbyla dána jejich kladným postojem k masarykovskémuhumanismu.
literární časopisy ( 1 9 3 7 - 1 9 3 9 ) ,s o u
Nakladatelské
tvorbě. Zaredakc< besedy a Kruhu č (pravidelné pásmt autorůvšech gene
ka, V. Neff, J. Op lem ostatníchčas moravštíspisovat okolnostmi. Jední ročníkupřeměnil
354 I
:eoreticképráce původní(V. NatsiIsoustředitčasopisOsvobozeměsíčníkpro divadelní poezii,,, :ifertem. ,,Revue pro literaturu, moderníchhodnot..,kteréproti , se skutečněpodařilo soustředit alas, St. K. Neumann, J. Seifert, tlajerová'I. olbracht, B. Klička, růbyli zastoupeni V. Šklovskij, ace nabývaly v době, kdy by|a t, novéhovýznamu.organizace )33, redigoval St. K. Neumann. J. Kratochvíl, L. Novomeský' :vice byl týdeníkpro |iteraturu, Novomeský, K. Konrad, Z. Kařily články věnovanézahraniční iterárníproblematice(o esteticéžpod psedonymem F. Urban, ige, L. Novomeský, V. Clemen]. Kisch, Ó. t,ysohorsky. st. K. za dočasnězastavenouTvorbu i)' který za redakce Karla Teiga ílů (J. Fučík.A. Hoffmeister' :ský' M. Pujmanová, J. Rybák, titul',|eták kulturní informace.. ního měsíčníku se stal měsíční. Mahen, V. Helferr, B. Fuchs. ice' ale také oÍázkám literárním nakladatelstvíČin by| vydáván vycháze| s podtitulem,,list pro opta' B. Koutník, Z. Smetáček <ékritice, spolupracoval široký ' F. Gótz. J' Hora, J. Chalupec'clavek,G. Winter aj.), V třicáeniku.,Přítomnosl (do r. l939), iedaktoraFerdinanda Peroutky J. Kodíček,E. Konrád, F. Kubdáleni liberalistickémunázoru, |umann.J. Kratochvíl, K. Honc nezměnila Laichtrova ,,revue lcek), o jejíŽ literárněkritickou ností,ale příbuznostbyla dána
o zcelaod|išné ideologickékoncepce se opíraly časopisyumělcůkatolíků.MěsíčníkAkord (1928_1948) v Kuncířově nakladatelstvíza redakce Jaroslava Durycha a Josefa Dostála; v první polovině uča|vycházet třicátých let se z Akordu stal ,,|istpro kulturní syntéZu..avydával ho Spolek katolických studentův Brně; v redakčnim kruhu byli J. Heger, B. Chudoba, B. LiÍka, D. Pecka. J. Strakoš,s Akordem spolupracovali B. Fučík, M. Dvořák, V. Renčaj. Politicky a ideologicky vyhraněnějšíbyla,,revue pro kulturu aŽivor'' ŘtÍd (|933-1944)' kterouredigovali Jan Franz, Stanislav Berounský,Timotheus Vodička, Bedřich Voříšek,FrantišekLazecký aj. Řád věnoval soustavnoupozornost otázkám politickým (sympatizoval s italským fašismem;, filozofickým(propagovalnovotomismus) iliterárním (přispívaliJ. Čep,J. Zahradniček'F' Hrubín, J' Kostohryz,B. Reynek'K. Schulz, J. Vašica aj.). KlerofašisLickáobnova ( l937- l938) patřila mezi obhájce Frankova povstání ve Španělskua proslu|a zejménaza takzvanédruhé republiky svými nevybíravými útoky proti demokracii(přispívaliJ' Durych, V. Renč,J. Zahradníček,J. Čep aj.). Nacionalistická orientace určila ráz kulturníi politické..Tak (1931-1939), kterou řídil R. I. Malý. ,,revue Značnývýznam si podrželyliterárníčasopisyvydávanénakladatelstvímnebo nakladatelským sdruŽením. Nešlovšakpouze o reklamní listy, neboťcílem bylo obsahově přesáhnout produkci vydavatelstvía stát se všestranným informátoremo beletristickéa naučnélitcratuředomácí i cizí. Tato tendencebyla patrná zvláště u časopisů vydávaných Svazem knihkupcůa nakladatelů:po měsíčníku Literórní rozhletly.jejichž vydávání bylo roku l93l uzavřeno 15. ročníkem,zača|y vycházet Rozhledy po literatuře a umění (1932_1938)' redigované nejprve Miloslavem Novotným a od roku l935 FrantiškemHalasem. Rozhledy přinášely hojně referátů a článkůo dobově aktuálníchkulturníchi uměleckých otázkách, původníi přeloženéveršea soustřepozval Halas dily širokýpřispěvatelskýokruh vědců,publicistů,kritiků a spisovatelů.V pozdějšíchročnících k spoluprácii příslušníkynejmladšígenerace(J. orten aj.). organizace moderníchnakladatelůKmen začala od roku 1930vydávat Almanach Ktnene,jehožredigovánímpověřila předníspisovatele(F. X. Šalda,J. Hora' F. Halas' M. Majerová, J. Seifert, ý. Závada, J. Čapck). Pravidelně vycházejicí Almanachy, doplňované příležitostnými publikacemi podobnéhorázu (napříkladMilostný alnlanach Kmene aj,).Se staly populárním a přitomvelmi hodnotnýmtypem knih, soustřeďujícíchinformace o novéknižníprodukci. Z nakladatelských listůdále vycházely Rozpravy Aventina (do roku l934; redigovali Vilém Závada a otakar Štorch-Marien), jejichžprofil se v podstatěnezměnil, a - v redakci Václava Kaplického, Petra Křičky' Karla Nového aj. Panoróma(do roku 1942)' přinášejícízejménaúvahy o knihách a autorech Družstevníprácc. Vedle tohoto ',kulturníhozpravodaje.. vydávala Družstevní práce také ,'obrázkový magazín dnešní doby'' Žijeme (193l_1933)' který byl po dvou ročnícíchnahrazen Magazínent DP (1933_|937)' Literdrní noviny (|927_1941) byly původněvydávány nakladatelstvímPokrokjako orgán spisovatelůlegionářů,později přešly do nakladatelství Sfinx-ELK. Nejprve list redigovali V' cháb' V. Kaplický' později J. Hora, A. Hoffmeister, B. Mathesius, M. Novotný aj.ZaHorovy a Mathesiovyredakcepatři|yLiterárnínoviny mezi nejvýznamnější literámíčasopisy.V redakci Václava Kaplického vydával Melantrich čtrnáctideníkHovory o kniluich (193.7-|939), soustřeďujícíse hlavně k informacím o novéprodukci nakladatelství. Nakladatelské časopisynemohly ovšem nahradit literární revue, věnujícíse zejménakritice a původní tvorbě.Za redakceHanušeJelínka,Zdeřka Kalisty a Rudolfa Medka se orgán Literárníhoodboru Umělecké besedya Kruhu českýchspisovatelůLunúr (do roku l940) zaměřil k hodnocenídomácí literárníprodukce (pravidelné pásmo recenzí Karla Sezimy a Zdeňka Kalisty-Václava Hrbka) a tiskl původnípráce různých autoruvšechgenerací(S. Buonaccini, J. Čarek,J. Čep,J. Glazarová, J. Havlíček,J. Kolman Cassius, F. Kubka' V. Neff, J. opolský' V. Renč,K. Schulz, J. R. Vávra, J. Weiss, A. M. Tilschová, J. Zahradníčekaj.). Ko lemostatních časopisů se vždy vytvořila skupina autorů(napříkladkonzervativníautoři publikovali ve Zl',onu, moravští v měsíčníku spisovatelé Kolo atp.),ale seskupenírůznorodýchsil bylo častomotivováno jen vnějšími okolnostmi.Jednímz tohoto typu časopisů bylo i moravskéStředisko ( l 930_l 934). kteréteprve v posledním přeměnil Bedřich Václavek na revui soustředěnouk otázkám socialistickéhounlění.Autorský okruh ročníku
355
-
K. Konrad, L. Svoboda, o. Krígl' J. Noha, P Jilemnický, J. Taufer, F. Nechvátal, Ó. Lysohorsky,J. R' Vávra, A. Pospíšilováaj. - se později znovu soustředil ve čtvrtletníku socialistickýchrealistůU ( l93G1939); redigova|ijej B. Václavek, P' Jilemnický, J. Noha, L. Svoboda, J. Taufer, L. Čivrný a přispívalido něj St. K. Neumann, J. Kratochvíl, M. Pujmanová aj. V některých hlediscích se s revuí U stýkala Kultura doby (1936_1939)' redigovaná Fedorem Soldanem a propagujícítakzvaný kritický nový realismus. S cílem soustředithodnotnou básnickou a kritickou tvorbu byl za|oŽenčtrnáctideníkListy pro uměnía kritiku(1933. 1937),vydávaný nakladatelstvímMelantrich a redigovanýBedřichem Fučíkema Vilémem Závadou.Redakto růmse podařilo vytvořit myšlenkověpodnětnýčasopis,odrážející tehdejšíliterárnívývoj v příspěvcích B. Be. nešové,J. Čepa,F. Halase, V. Holana' E. Hostovského,J. Hory, F. Hrubína,St. K. Neumanna,K. Nového, J. Seiferta, V. Vančury, J. Zahradníčka,E' F. Buriana, V. Černého,M. Dvořáka, o. Fischera, J. Frejky, J. Honzla, R. Jakobsona' o' Králíka' J. Mukařovského, F. X. Šaldy,J' Trágra, R. Welleka aj. V roce 1938 začalvydávat Václav Černý Kriticbý tněsíčník, který přinášel vedle veršůkritické úvahy a recenze(hlavní autorskýokruh tvořili E. F. Burian, V. Jirát, B. Mathesius, V. Navlátil, B. Polan, K. Polák aj.).Nejvýznamnějšíkritickou revuí v letech dvacátých i třicátých by| Šaklůvaípisník(1928_|93.7),ve kterémŠaldaotiskoval svou poezii, prózu' úvahy politické,kulturněpolitické,literárníkritiky. glosy, polemiky a poznámky. Hlavní obsah časopisůdvou spolkůvýtvarných umělcůtvořily úvahyo výtvarnémumění,práce z estetiky i úvahy o literárních otázkách. SVU Mánes pokračovalve vydávání Volných směrů (rJo roku l944)' kde publikovali takéčlenovésurrealistickéskupiny, modernídivadelníci a slovesníumělci. Výtvarný a literámí sborníkŽivot,vydávaný výtvarným odborem Uměleckébesedy, se změnil v roce l933 v měsíčník, kterýza redakce Vladimíra Holana - umožni|spolupráci takéliterárnímkritikům' básníkůma prozaikům. V třicátých letech věnovaly noviny většípozornostkulturnímproblémůma literatuře,nežtomu bylo dříve. Do Rudéln prdva, RudéhoyečerníkuaHalónovin (vycházely od roku l933) přišli koncem dvacátýchlet mla. di kritici a publicisté:V. Borin, J. Fučík'Z' Kalandra' K. Konrad' J. Krejčí'L. Linhart, F. Nečásek,F. Němec' L. Novomeský, J. Rybák, L. Štoll'G. Včelička,J. Wei| aj. V průběhutřicátých let byla rozšířenakulturní rubrika Lidových novin o přílohu Lilerární pondělí. Spolu s Arne Novákem, který byl hlavním kritickým mluvčímlistu, publikovali v Lidových novinách Íecenzea divadelníkritiky o. Fischer. V. Černý.F. Tetauer, B. Jedličkaaj. Hlavní ráz listu udávali i nadále redaktoři - bratři Čapkové,E. Bass, K. Po|áček,R' Weiner - a političtípublicistéF. Peroutka a H. Ripka. V deníku legionářskéobce Ndrodní osvobozeníbyl hlavním kritikem FrantišekGótz; dále zde publikovali spisovateléJ. Kopta' K. Nový' J. Kratochvíl,E. Konrád' historik J. Slavík aj. V sociálně demokratickémPrtivu lidu se kriticképráce účastnilF. V. Krejčíjiž jen příležitostně; kulturnírubriku řídil A. M. Píšase spolupracovníkyK' Polákem, V. Běhounkem, o. Fischerem,J' Trojanem, J. Seifertem, A. Černíkemaj. Roku l933 byly za|oŽenyRanní noyiny'jejichž kulturním redaktoremse stal Jaroslav Seifert. V národně socialistickémČeském slově by|a kulturnírubrika svěřena Josefu Horovi a Jindři. chu Vodákovi., do A-Zetu psali o literatuře a divad|e Josef Tráger a Vilém Závada. Agrární strana věnovala pozornost hlavně rura|istickémuhnutí;do ústředníhoorgánu Venkov a revue Brtizda psali J. Knap, J. V. sed1ák,A. Matula, V. Prokůpek,M' Hýsek, A. M. Brousil aj. Ku|turnírubriku y Ntirodních/islecft,deníkunárod. ně demokratickéstrany,vedl Miroslav Rutte. Do Lidových /lstrilidovéstrany psali články o literatuřea umění J. Krlín, J' Sajíc'A. Fuchs a V. Bitnar. Nakladatelství byla sice v třicátýchletechsilně postiŽenahospodářskoukrizí,ale pokles počtuvydávaných knih nebyl trvalý, dokonce početpublikací stoupl, dotvářely se velké nakladatelsképodniky' jejichž podnikánínasta. rozmach byl mnohdy takéumožněnvydávánímokrajovéliteratury.V oblasti nakladatelského ly důleŽitéstrukturálnízměny, jejichž charakterpostihl Karel Teige v komentáři k polemice mezi melantrišskými redaktorya F. Peroutkou:,,Menšinakladatelskéfirmy, kterése mnohdy snažilyspojiti obchodnízájmy s kulturními ,ideá|y., jsou zatlačoványdo pozadí a knihkupecký trh je ovládán velikými vydavatelskými trusty...V důsledkutohoto procesu nastává i koncentracemoderníchautorův někotika předních podnicích
356
a program menŠ zí ani nakladate] uchovává vyhra
Stará nakladt kmenových autc kou knihovnu ( Knapa přinášel1 mel) a českou (
Vysokou a v' torických (nové
covy dvousvazl' Spojených států ratury antické (
Vergiliovy a O Jedno z přec nunr. NavzdorY dílo o. Theera, moudrosti, redi
filmu). Pokrač sledku hospodÍ velké podniky socialistické St časopisů'počí uvědoměle, ze palety nových za íizeni F. X románové dílc
G. de MauPasr další řady: hi životopisůLic edice prózy ť B. Kličky' J. J
Zahradníčka klasiků cizích Manna, Johna K. J. Erbena I vydávány pře
Mansfieldová ruská knihov]
M. Gorkého' lo vytvořit po Od roku 19 Hostovský, I Melantrich o vyšly práce f
3hvátal,Ó. ř,ysohorsky' J. R. :kýchrea|istůU (1936_1939): vrnýa přispívalido něj St. K. vuí U stýkala Kultura doby <ý nový realismus. S cílem |ty pro unlění a kritiku (1933r Vilémem Závad,ou'Redaktoní vývoj v příspěvcíchB. Be-
t. K. Neumanna.K. Nového' řáka, o. Fischera' J. Frejky,
R. Welleka aj. V roce l93g cké úvahya recenze (h|avní K. Polák aj.). Nejvýznamněj7),ve kterémŠaldaotiskoval lolemiky a poznámky. Lrném umění,práce z estetiky směrů(do roku 1944), kde umělci. Výtvarný a literární :e l9.l3 v měsíčník. který ásníkůma prozaikům. eratuře,nežtomu bylo dříve. Li koncem dvacátých let mlanhart,F. Nečásek'F. Němec, h let byla rozšířenakulturní :terý byl hlavním kritickým ischer,V. Černý'F. Tetauer, ]ass,K. Poláček,R. Weiner ldní osl,obozenÍ byl hlavním atochvíI' E. Konrád, historik ' Krejčíjiž jen příleŽitostně; O. Fischerem,J. Trojanem, u|turnímredaktorem se stal řena Josefu Horovi a Jindři1a. Agrární strana věnovala '.dapsaliJ. Knap, J. V. Seddních listech, deníku niirodčlánkyo Iiteratuřea umění zí,ale pokles počtuvydávaladatelsképodniky, jejichž lateIskehopodnikánínastak polemicemezi melantrišži|yspojitiobchodnízájmy t ve|ikými vydavate|skými ikolika předníchpodnicích
a program menších nakladatelstvíječastourčovánpoptáVkoui snahouprosaditurčitého autorana trhu. Nemizíaninakladatelé specializujícíse na dobrodružnoučetbuncbo brakovou literaturu.Jen málo vydavatelůsi vyhraněnýprofil, tj. orientuje se jen na určitýtyp literatury. uchovává Staránakladatelství "/.R. Vilímek,J. otto, Šolca Šináček,F. Topič pokračovalave vydávání svých
kmenových autorůajen výjimečněsc pokoušelao radikálnípřcorientaci.Jan otto obnovil svou Anglo-americkouknihovnu(práceH. G' Wellse, E. Hemingwaye'A. Bennetaaj.),TopičovyBíléknihy zařízení Josefa Knapapřinášelyhlavně literaturuseverskou,francouzskou (o. Duun, R. Martin du Gard, A. Gide, G. Duhamel)a českou(V. Dyk, J. Knap)' později takédíla dokumentární. soubory dopisůa životopisů. Vysokouavyrovnanouúroveňsipodrželonakladatelství hisJcuruLaichtra.Pokračovalovevydáváníprací (novésvazky Českýchdějin, práce K. Krofty), literárněhistorickýchv edici Dějiny litcratur (Jakubtorických covydvousvazkové Dějiny literaturyčeskó,Poznerovy Dějiny literaturyruské,VočadlovaSoučasnáliteratura Spojených států),filozofických (Rádl' Bergson, Sorokin, Santayana'Crocc)' náboženských(Hromádka) a literaturyantické(dialogy Platónovy v překladu F. Novotného'spisy Aristotelovy v překladu A. Kříže, básně Vergiliovya Ovidiovy). Jednoz předníchmíst mezi československýminakladateli si na počátkutřicátých let udrželo takéAventinart.Navzdorykrizi rozšířilŠtorch-Marien souborG. Flauberta, svůjprogranro novéedice(patnáctisvazkový - knihovnamonogra|iía životopisů. (Plutarchos díloo. Theera,J. K. Šlcjhara), Knihovna Životní knihovny moudrosti, redigovanáKarlem Čapkem)a rcvue (Musaion' věnovanývýtvarnému unrění,a Studio, věnované filmu).Pokračujev dalšímvydávání děl českýchautorů(bratři Čapkové.Vančura,Závada, Klička aj). V důsledkuhospodářských obtíŽíAventinum roku l 934 zaniklo a o jeho autorskýokruh sc rozdělily zcjménadva velképodniky- Melantrich a F. Borový. Knižníprodukce koncernuMelcntriclt' který byl podnikem národně socia|istickÓ strany,byla jen částívydavatelské činnosti,jejížvětšípodíl tvořila postrá škála nejrůznějších počínajc všakzcela časopisů, bulvárnímiobrázkovýmilisty a končcvysocenáročnýmirevucmi.Nakladatelství uvědoměle'zejménakdyž se stal jeho vedoucím pracovníkcmBedřich Fučík,směřovalo k vytvoření široké paletynovýchedic, povětšiněpublikujícíchvýznamnéautorydomácíi cizí. Vysokou úroveňsi podrŽelazaíizeniF. X. Šaldy- Melantrichova knižnicc, ve kterévyšlo v nových překladech celé Dostojevského románové díloa citlivě vybranépráce cizíchklasiků(H. Fielding. Ch. Dickens' R. L. Stevenson,D. Defoe' G. de Maupassant, A. R. Lesagc,I. S. Turgcněv,Th. Fontancaj.);podobněvclkorysc byly koncipovány také dalšířady: historicko-memoárovásbírka Z vá|ky a revoluce, redigovaná Jaroslavem Werstadtem, sbírka životopisů Lidé a osudy a soubor biografií Emila Ludwiga. Vclkou částděl předníchčeskýchautorůuváděly ediceprózy Úroda a edice Poczie, v nichžvyšly prácc B. Bcnešové, J. Čepa'J. Durycha' E. Hostovského, B. Kličky.J. Kopty. J. Morávka' K. Nového.I. olbrachta,V. Vančury,F. Halasc, F' Hrubína,J. Seiferta,J. Zahradníčka' Y.Závady aj. Významným nakladatclskýmčincmbylo vydávánísoubornýchči vybranýchděl klasikůcizích(spisy A. S. Puškinaza redakceA. Béma a R. Jakobsona,spisy JoscphaConrada' Thomase Manna'JohnaGalsworthyho,JakobaWasserlnannaaj.)i domácích(díloA. Sovy za redakceA. Nováka, dílo K. J. Erbenaza redakceA. Grunda,spisy o. Březínyza redakceM. Hýska, spisy F. X. Šaldyaj.).Hojnčbyly vydáványpřekladyzcizich literatur,částečně v knihovně Epika' rcdigovanéJanemČepem(G. Bernanos,K. Mansfieldová, A. Coolen, W. S. Maugham, H. Pourrat,A. Malraux). sovětskó beletriibyla věnována Nová ruskáknihovna,která za redakceBohumila Mathesiapřinesla přcklady A. Bělého.A. Fadějeva,K. Fedina, pokoušeM. Gorkého, V. Katajeva,B. Pilňaka,A. Tolstého, J. Tyňanova.V Lacinéknihovněse nakladatelství lo vytvořitpopulárníedici knih kmenových autorů(Morávek. Čep,Durych, Galsworthy' Majerová, olbracht). od roku l932 uděloval Melantrich každý rok nakladatelskéccny nejvýznamnějšímpracím (Vančura, Hostovský'Benešová,Durych. Čep.olbracht, Zahradníček'Hrubín. Halas aj.). Značnoupozornost věnoval Melantrichodbornéa vědeckéliteratuře:v knihovně Výhledů,řízenéVilémem Mathesiem a J. B. Kozákem, vyšlyprácefilozofické,politickéi teoretické(o' Zich, sborníkSpisovná češtinaa jazyková kultura, Šklovskij
351
aj');dalšíedici vědeckých pracítvořily Vysokoškolskérukověti.Jednotlivépráce vydávali v Melantrichui jiní autoři: St. K. Neumann (Dějiny Ť'eny),Z' Nejedlý (Bedřich Smetana,T. G. Masaryk), J. Pekař (Valdštejn, Kniha o Kosti) aj. Zah|avní redakceJosefa Šustyvycházely prvníčeskévědeckéDějiny světa. NakladatelstvíFrantišekBorový, (lzce spjatés Lidovými novinami, vydávalo zejménaspisy českýchautoru: bratříČapků,K. M. ČapkaChoda, J' Hory, St. K. Neumanna.K. Poláčka,F. Šrámka,A. M. Tilschové,K. To mana, dále díla E. Basse, O. Fischera, J. Kolmana Cassia, F. Langra, V. Ho|ana, Z. Němečka,V. Nezvala, F. Peroutky' M. Pujmanové'o. Scheinpflugové,Voskovce a Wericha, J. Welzla aj. Knihy těchto autorůvycházely ve ,,sbírcehodnotnéprózy', Žatva a v edici Českébásně. V roce l 936 byla za|oŽenaKnihovna Lido. vých novin, v niŽ vycházela v sešitechrománová tvorba kmenových autorůnakladatelstvíi autorůnových (V. Řezáč, V. Nef|. Češtíautoři sice tvoři.li těžisko produkce, ale vydáváni byli i autoři cizí: v ,,knihovně Nové Evropy..Nový svět' řízenéF. Peroutkou (Remarque.Céline,Feuchtwangcr,Werfel), i samostatně(Colle. tte). Vedle edice Pantheon (spisy K. H. Máchy' W. Shakespeara,M' Jiránka aj.) vydával Borový významné edice prací memoárových, literárně kritických a teoretických;knihovna vzpomíneka korespondencePaměti' redigovaná Miloslavem Hýskem, přinesla třísvazkový soubor dopisů o. Březiny, vzpomínky K. Sabiny' A. staška'F. M. Pelcla, A. Klášterskéhoaj.; sbírkamalých literárníchmonografiíPostavy a dílo, redigovaná Josefem Horou, obsahovala řadu významných prací (M. Pujmanová o B. Benešové.J' Hora o K. Tomanovi' B. Václavek o St. K. Neumannovi'O. Fischero F' X. Šatdovi'V. Černýo K. Čapkovi,A' M. Píšao proletářsképoezii' F. GÓtz o poválečnémrománu, F. Kovárna o Čapku Chodor'i, A. Novák o V. Dykovi, V. Nezval o J. Čapkoviaj.);v ,.knihovnědokumentůestetickéhotvoření..Stezky.redigovanéJanem Mukařovským, vyšla Václavkova a Smetanova antologie Česképísněkramářské,oberpfalcerova antologie Yy,znánína mučidlech, Josefa Čapka Umění přírodníchnárodůa P. Bogatyrjeva Lidové divadlo českéa slovenské. Prudký rozmach prodělalo v třicátých letech vydavatelstvíSy'nr (Bohumil Janda). Vedle okrajové,často bulvární literatury. vydávané v laciných edicích. založil Janda několik edic, ze kterých usiloval vytvořit reprezentativnířady. Pokusem, který neměl dlouhétrvání.byla edice llůžovázahrada,řízená Konstantinem Bieblem (básně Zahradníčkovy' Bieblovy, Mathesiova antologie Nová ruská poezie). Mezi významné nakladatele se Sfinx zařadilo dvěma velkými podniky: za redakce K. Sezimy vyšel desetisvazkovýVýbor z krásné prózy československé(obsahoval takéukázky z prózy německých autorůnarozených v Čechách) a mohutný třináctisvazkový soubor encyklopedieČeskoslovenskávlastivěda,na níž se podílelo mnoho významných českýchvědců. Hlavní důrazJanda kladl na knižnice původníi přeloženéprózy: by|a zÍizena ,,knihovnanáročnéhočtenáře..Pyramida(za redakceEmila Vachka). kde vyš|yromány V. Nezvala, J. Kopty' B. Kličky' A. Fuchse, B. Horsta, Z. Němečka,K' Konráda, I. olbrachta, V. Vančury,K. Nového' V. Dyka' L. Klímy. zcizich autorůbyly do tétoedice zaíazenyprózy M' Broda, F. Werf.ela,R. M. Rilka aj. Evropská knihovna, kterou vedl Václav Tille, přinášelamodernírománovou tvorbu cizí (B. Brecht, H. Fallada, J. Roth' A. Gide, H. de Monther|antaj.);v Knihovně šestinysvěta vyš|y- zaÍizeníBohumila Mathesia- knihy V. Ivanova,L. Leonova, M. Šolochova,S. Treťjakova. Zvláštnířadu - Nová českápróza- redigovaliK. Konrád a V. Neťf.K nakladatelstvíSfinx byl přičleněni EvropskÝ litercirníklub (ELK), členskáknižnice,na jejímžřízeníse podílela řada předních českýchkulturníchpracovníků. i ve třicátých Vedle ELKu se o členskouzákladnu opíralotakévydavatelstvíDružstevní Prdce, pokračující (říditi zaÍa. K' Beneš). do nížby|y P' Křička, B. M. Klika' J. letech ve vydávání základní knižniceŽivé knihy (A. A. GiR. Bloch, A. Malraux, zovány knihy autorůcizích Zweig' S. LagerlÓfová, B. Frank, L. Aragon' J. (spisy Mahena, J. de, F. Panfjorov,M. KrleŽa,M. A. Nexó, P. S. Bucková, U. Sinclair,P. Istratiaj.).českých J. Holečka.J. Herbena,knihy K. J. Beneše,J. Glazarové,A. Hoffmeistra,J. Honzla, J. Kopty. L. Kuby' Z. Němcčka,K. Nového, V. Řezáče,J. R. Vávry' J. Wcila aj.) i slovenských(M. Urban, P. Jilemnický, F. Krá[, E. B' Lukáč).Edice Gencracebyla věnovánavýborůmz básnickýchděl (J. Mahen, St. K' Neumann,
358
J. Seifert, A. Macek'' sbírky vycházely v ,,e Vedle těchto velký vydávali vedle oblíber byl silně rozkolísán,té
datelstvíLeopold Maz slovenského časopisu také ,,knihovna důlež řadu hodnotných děl (
většinou cizích soudc HuxleYe aj. Petr, nak práce Karla Teiga a z nakladatelství Kvasnj skij, R. Rolland) a so
edicemi Knihy sto1e Iav Čejka edicí Dobré B. Novák). Alois Srd jiného typu (P. Valér redigované Václaven M. Proust, J. Tyňan<
Několik nakladat pevnou edičnízáklac z beletrie sPisY M' N částpublikací orbls osudů a práce (P. d
Markalousem, přine I. Stravinskij. V. Č Marxistická liter nistických předáků
Marxe" Marx-Enge . redigovaná Juliem redigovaná Jiřím W Pavla ProkoPa vYc v diskusi, dťraZ.Í F. Jungmanna P' P určených širokým B. Traven' St. K l časopisu Index vz (B. Vác měsíčníku
Pleva aj.). Na roz dřívější,avantgar politickou literatu B. Jasieňski,I. Er
Nakladatelství JarrY, Nerval, Ma
ydávali v Melantrichu i jiní ;aryk),J. Pekař (Valdštejn, á Dějiny světa. ménaspisy českýchautorů: la' A. M. Tilschové' K' To' Z. Němečka,V. Nezvala, tj. Knihy těchlo autorůvya za|oŽenaKnihovna Lidoadatelstvíi autorůnových i autoři cizí: v ,,knihovně /erfel),i samostatně(colle. lydáva| Borový významné k a korespondencePaměti, y' vzpomínky K. Sabiny,
Postavya dílo, redigovaná é'J. Hora o K. Tomanovi, 'ovi,A. M. Píšao proletář-
,k o V. Dykovi, V. Nezval tnemMukařovským, vyšla ;ie Vyznání na mučidlech, slovenské. la). Vedle okrajové,často kterých usiloval vytvořit ada, řízená Konstantinem roezie). Mezi významné iel desetisvazkovýVýbor i narozenýchv Čechách) níŽ se podíIelo mnoho >Žené prózy: by|a zřizena iny V. Nezvala,J. Kopty, ry' K. Nového,V. Dyka, R' M. Rilka aj. Evropská 'echt, H. Fallada, J. Roth, rmila Mathesia- knihy á próza - redigovali K. ,K)' členskáknižnice,na pokračující i ve třicátých Beneš),do nížbylryzařaloch,A. Malraux, A. Gi:ských(spisy J. Mahena, zla, J. Kopty. L. Kuby, . Urban, P. Jilemnický, /ahen,St. K. Neumann,
J. Seifert, A. Macek, V Dyk, S. Jesenin, A. Rimbaud, J. Hořejší,J' Haussmann, J. Mach). Nové básnické sbírkyvycházely v ,'edici krásných tisků..Slunovrat (J. Bednář, F. Halas, Ó. L,ysohorsky aj.). Vedle těchto velkých nak|adatelskýchpodniků existovalo mnoŽstvímenšíchnakladatelů,kteří většinou vydávďi vedle ob|íbenéčetbyi atraktivnějšítituly cizí soudobéliteratury.Program většinytěchto vydavatelů byl silně rozkolísán,téměřpravide|někaždouvýznamnějšíedici provázíedice pracíméněhodnotných.NakladatelstvíLeopold Maztič má velikou zásluhu o vydávání slovenské |iteratury. Mazáč takéumožnil vycházeni slovenskéhočasopisuElán, který redigoval Ján Smrek' Významná byla i Polská a Jihoslovanská knihovna; také''knihovna důleŽitýchsvětových románů..Epocha. redigovaná otakarem Štorchem-Marienem'přinesla řadu hodnotnýchděl (G' Duhamel, L. Golding aj.). Vdclav Pelr pokračovalve vydávání románovéprodukce většinoucizích soudobých autoru. Závažným činem bylo vydání románu Jamese Joyce Odysseus, próZ A. Huxleye aj. Petr, nakladatel Wolkrova díla, vydával takékritickou tvorbu FrantiškaGótze, architektonické práce Karla Teiga a za|ožiledici První knížky.redigovanou FrantiškemHalasem. Eklektický program mělo nakladate|ství Kvasničkaa Hatnpl, vydávajícíčeské(Maria, Trýb, Weiner) i cizí proz,aiky(D' S. MereŽkovskij' R' Rolland) a soubory staršíchčeskýchautorů.Zájmu o románovou produkci vyš|i vstříc Julius Albert edicemiKnihy stoletía Krásnéknihy (J. de Lacretelle, A. DÓblin, J. B. Priestley. A. Maurois, J. Roth) a VácIavČejkaedicí Dobréknihy (L. Aragon, P. S. Bucková, L. Golding, z českýchpracíV' Nezval, M' Součková, B. Novák). Alois Srdce se soustředil ponejvícek vydávání humoristickéliteratury'jen výjimečněvydal práce jinéhotypu (P. Valéry). V nakladatelstviA. Synka byly nejvýznamnější,galépráce velkých autorů..Omnia, redigovanéVáclavem Řezáčem (K' Čapek,St. K. Neumann. I' olbracht, M. Majerová, A. Gide, T. Mann, M. Proust, J. Tyňanov, M. de Unamuno, S. Zweig). Několik nakladate|stvíse ve třicátých letech specializova|ojen na určitýdruh literatury a vytvořilo si tak pevnouedičnízákladnu. LegionářskénakladatelstvíČln vydávalo hlavně spisy T. G. Masaryka a práce o něm, z be|etriespisy M. Majerové,J. Kratochvíla'J. Kopty, z cizich autorůT. Dreisera a J. Dos Passose.PíeváŽná částpublikací orbisu mélaodbornou a politickou povahu: |iteraturafaktu a životopisy vycházely v Knihách osudůa práce (P. de Kruif, V. Šklovskij,S. Zweig). sbírka rozprav o umění Ars, redigovaná Bohumilem Markalousem, přinesla významnédomácí i cizí práce estetické(B. Croce, A. Loos' S. Freud, H. Bremond, I. Stravinskij, V. Černý,F. Kovárna, Z' Nejed|ý). Marxistická literatura- spisy Marxovy, Engelsovy' Vybrané spisy V. I. Lenina, politické projevy komunistických předáků- tvořila hlavní částedičníčinnostiKarLa Boreckého(např. ,,sborníkk 50. výročíKarla Marxe..Marx-Engels-Lenin-sta|in o Rakousku a českéotázce aj'). Beletrii byla věnována Knihovna Tvorby, redigovanáJuliem Fučíkem(L. M. Rejsnerová. J. Reed. J. Fučík'J. Rybák aj'), a knihovna sovětštíautoři, redigovanáJiřím Weilem. Mimo edice vyšly napříkladpráce G. Včeličky'V. Káni' V. Borina. Nakladatelství Pavla Prokopa vydávalo zejménaKnihovnu Levé fronty (sborníky Socialistický realismus a Surrealismus v diskusi, díla Z. Ka|andry, K. Teiga, M. Pujmanovéaj.) a stálo takéu zrodu Lidové knihovny (redigoval F' Jungmanna P. Prokop), která v letech l 935-| 938 přinesla téměřčtyřicetsvazkůbeletriea odborných prací, určenýchširokým čtenářskýmvrstvám (A. Malraux, E. E. Kisch' J. Kocourek, K. Konrad, A. Seghersová, B. Traven' St. K. Neumann, T. Svatopluk' V. Majakovskij' E. Caldwel|' J. Kratochvíl, Z. Nejedlý aj.). Při časopisuIntlex vznik|o nakladatelstvístejnéhojména, v němž vyšlo něko|ik publikací spo|upracovníků (B. Václavek' V. Helfert, L. Svoboda, J. L. Fischer, R' Fleischner, A. Pospíšilová,J' Taufer, J. V. měsíčníku Pleva aj.). Na rozdíl od dvacátých let se dosti podstatně změni| edičníplán nakladate|stvíodeon, jehoŽ dřívější'avantgardníautoři přešli do jiných nakladatelství.Majitel nakladatelstvíJan Fromek vydával více pol,itickouliteraturu a zal'oŽil nové knižnice - SpisovateléSovětskéhosvazu (A. Avdějenko' V. Katajev, B. Jasieňski, I. Erenburg) a Mezinárodní edici odeon. NakladatelstvíRudolfa Škeříkasyln2osion sice pokračovalove vydávání Prokletých básníků(Lautréamont, Jarry, Nerval, Mallarmé, Baudelaire, HÓlder|in, Jacob)' Plejády (K. H. Mácha, J' Durych, J. Dem|, F. Halas,
J. Seifert), Antické knihovny (překlad F. Stiebitze), ale hlavní zájemby| soustředěnna,,edici přátel krásné knihy,. Symposion, která přinášelacizí prozaicképráce v dobrých překladechi pečlivégralickéúpravě(Stendhal, A. Fournier,R. Rolland, A. Maurois, A. Suarěs,J. Giono' J. Giraudaux,H. dc Montherlant,Ch. F. Ra. muz' D. H. Lawrence, H. Walpole aj-). SVU Mánes vydával zejmóna výtvarnó monografie' ve spolupráci s nakladatelstvímMelantrich založil cdici Prameny (řídili E. Filla a B. Fučík),do kterébyly zařazenyportréty
PORZ
domácíchi cizích malířůa sochařůvšechdob. Edice Knihy Mánesa soustřediladosti různorodé práce:odbomé úvahy(V. Beneš.E. Filla' A. Matějček)a prózu původníi překladovou(J. Benda, A. Breton,G. Duhamel, F. Kafka, A. Malraux, B. Pastcrnak, A. de Saint-Exupéry). Hospodářskou krizi procházelo nakladatelstvíLatlisltu,a Kwtcíře, jehož majitcl se důsledněorientovalna vydávání katolické literatury. V druhépolovici třicátých let byl Kuncíř úzce spjat s časopisemŘád s edicí Knihy řádu (Renč,Lazecký, Kostohryz). Druhé katolické nakladatelstvíVyšehradmimo několik publikací (napříkladJ. Vašica,Českéliterárníbaroko) se soustředilo ke Katolickémuliterárnímuklubu. Agrárnístrana měla nakladate|sÍviNovina, ktcrévydávalo spisy J. Hilberta a zejménatvorbu ruralistův edici Hlasy země, redigovanéJ. V. Sedlákem (vyšlazde díla F' Křcliny, J. Knapa, A. Matuly, Z. Róna, J. Koudeláka,V. Prokůpka,J. Knoba) a v básnickéknižnicistudnice,redigované Janem Čarkem. Několik mcnšíchnakladatelstvívydávalo biblio|ilskétisky (Atlatltis,F. J, Miiller, Enn Jattsktí)nebopráce několika vybraných autorů(napřík|adotto Girgal vydával Šaldůvzípisník a práce Neumannovy). Růst českéknižníprodukcc v letech třicátých se vc velké mířc opíral o překladovou literaturu. V průměruubývalo překladů bulvárních autorů,z cizích literatur- zejménafrancouzské,ruské,německé a anglické- se vydávajídíla bezmála všechvýznamnýchautorů.Vliv vclkých překladatelskýchosobností předcházejícíhodesetiletíbyl patrný na celkovém zvýšeníúrovně překladatelsképráce. Pro předválečné desetilctíjsou charakteristickécelé soubory nových překladů klasiků (dílo G. Flauberta, A' France) nebo systematickópřekládáníněkterýchautorůrománských(Gidc' Malraux' Bernanos,Céline aj.)' německých (Mann, WcrÍěl,Feuchtwanger)a ruských(Šolochov'Jasieňski'Erenburg,Panfjorov).Z němčinya francouzštinypřekláclalivýznamnádílaJARoSLAV ZAoRÁLEK a JOSEF HEYDUK, z ruštinyFI1ANTIŠEKPÍŠEK ( 190l_l982), VLASTIMIL BOREK ( l886_l952), z němčinyPAVEL EISNEÍl',z angličtiny, zejménapřeklady (l904_l963). prozaici (l. oL Překladatelství se věnovali ipřední Shakcspeara,ERIK ADOLF SAUDEK BRACHT. J. ČEP) a básníci(V. NEZVAL, sV. KADLEC, J. ZAHRADNÍČEK. J. PALIVEC). Bohatérozvrstveníbásnickéhojazyka umožnilo.aby se českýčtenářseznámil se světovou slovesnou překladatelských produkcí v převodech, kterémnohdy demonstrovalymožnostiřešeníi těch nejobtíŽnějších problémů.Dlouholeté dílo dovršila Jihočeská Thelénla (K. Šafář, J. Rejlek aj.) v soubornémpřekladu dílo,podali RabelaisovaŽivota Gargantuy a Pantagruela( l 93 l ). Artistnějšídůkaz,ženecxistujenepřeložitelné překladateléJoyceovy prózy Anna Livia Plurabella ( l 933)' která doplnila přcklad odyssea a Portrétumladého u m ě l c e( 1 9 3 0 ) . Z významnýchpřekladatelů dovršujísvédílo oToKAR FISCHER (Gocthůvsoubor)'HANUŠ JELÍNEK (překladyZe starofrancouzské poezie)a JINDŘICH HOŘEJŠÍ.V tomtoobdobírcalizujeBOHUMIL MATHESIUS teorii aktualizacepředlohyvjiném národníma časovém kontextuv překladcchklasickéi soudobéruské literatury(Gogol' Ženitba, l9]2; M. Šolochov,Rozrušenázemě, l933).
Na preto
vtiskly českém poetistickétvo Jeden z iniciát
(Halas aj.) .1e subjekt, orient houcnost a sa Zaci domácí tl sionismu (pře
1932). ExPre protiváhu v pr vnitřně celist
Bezprostřt se o opírající objektivace l' tenciální prot
se však také celistvý a kc elementární a s osudY ze projevu,jcm
chovským u
POF.ZTE
Na počá často i v ti (l932' čás a Nóvrat (I
a světem r( počátkusv( obrazných vyjádřený
obraznosti
360
