NEDVÍDEK, Josef Vlasť,str.566 1886/87 ',ConÍiteor.., NIEMOJEWSKI.Andrzej 1902,,ProrokwykoljencÓw*,GÍos,č.5 PRZYBYSZEWS KI, Stanislav (Praha:Aurora) 199]Paměti,korespondence ToKARCZUKoVÁ, olga č.5' str. |995,,Zdarzylosie i 1uz,,,Potityka-Ktlltura, WEYSSENHoFF, JÓsef 1891Nowy, fenomentiteracki(Warszawa) '
i
a ,,krása,, ,,život., ,,Duše.., v moderníčeské|iteratuÍe pÍe|omu19. a 2o. století LUDMILA B. HANKOOVA
Pročmámc konce stoletívnímat1a. Jsou dějiny kultury závisl,éna letopočtech.j t o u p o t u r-|896,Že yp'u.?KdyŽArnoštProcházkavesvérivazeosoudobéčesképoeziiŤezd raznil zároven, konce stoletíjsou vždykalnéa kolísavé, kl v roce c h j e c l n o m u v ě k u ..,aleclťrvodyvnitŤ. žerozhodujícínení,,početrokŮ,vyměŤen Z nejistots tím oesty. nové vyznačit tŤeba Žeje vyžila, se kultura ni,to,Žestará spqenchpocházikolísání,tápání.Tadysna
206
uši tvé_ p lnoci ducha
urpením: ,,V mé duši smutek dlí a hoŤkévrině teskné..(BŤezina 1958: 39). ..Mám v dušilítostspoutanéhov ]oŽi, lMám v dušilítostzchudléhovládce nesmírn/chrozloh, / Mám v duši lítostvězně v den slavnostímájovych.. (ibid.: teskny,dušísvou, kde setbanoci zraje..(ibid.:15). 78-:79).,,Jdu, na Ye SvíttÍní ruipadě však m žemesledovat i pňechodod singuláru k plurálu, V tomto plurálu' tj. v bratrstvíspŤízněn1ich duší'je utajena od ,,duše..k ,,duším... jsou i tajemství V porozumět smrti. básni Vladďi snťr vladaŤi,,bra. sílaa schopnost vedle duše mé 1958: 104). V závěrečné skladklekají duše ['..]..(BŤezina tňi,jichž je vyjádÍeno' píssiln;ích' že smrt v Kiku všech ve Víně sbírky, ,,podobná bě této (ibid.: pÍi i l22)je všech minul ch budoucích duších a světech.. ve ní,skrytych pozemského nadějn;/m spojením života s životem věčn;/m. kontinuity zachováni tÓny spolu se zesílenímfrekvence plurálu, vyjadÍují Tyto poněkud optimističtější věŤících a směňujícíchk Nejvyššímu'tj. k Bohu' jsou nápadstejně bratrství cího ve Větrechod pÓlti (1891) a v Stavitelích BŤezinovych sbírkách' v dalších nější (1899). Duše lidí sice i nadále trpí bolestmi pozemskéhoŽivota' ale bratr. chrámu perspekti. radostnější ství,láska a společn!cíl dosáhnout,,Nejvyššího..poskytují vu, až,,v risměvuvašemtisícerisměv zasvitiz tisíceduší[...]..(ibid.: 166). Do dušístavitelri chrámu proniká bolest, Žal a utrpení'ale dušetěch, kterínejještěna tétozemi. Závérečnábáseř tétosbírvícetrpěli, snad m žedojít smíŤení ky' hymnická skladba,oslavajara v dušíchbratŤí, vyznívátéměŤ optimisticky:
ně stejny (Prostibolo duše)je i název jediné básnickésbírkyArnošta Procházky z roku |894/|895., Duši tvťrrčího individua v uměleckékritice zd razřuje na stránkách Moderní revue IiÍí Karásek' Kritikovu duši chápe jako samostatnou tvrirčíindividualitu, kritik je pod|e něho ,,umělcem,kter nacizich dušíchdává poznati duši vlastní,kter;/ na cizich zrcad|echukazuje vlastní tahy, vlastní rysy, v]astnítváŤ..(Karásek |995:29|)' Z|omenoudušimá hrdinalyrickoepickéskladby AntonínaSovy (Zlomentiduše,1896).Zahoňkládušetohotomladéhomužeje zranénaztroskotánímmilostnéhoŽivota i zklamáním v životěspolečenském. Jeden z nejv;íznamnějších básníkr]sdružench kolem Moderní revue,Karel Hlaváček'vyvolává ve sbírcePozdě k rdnu (1896) náladu spojenous prožitkem pŤírodních dojmti' v nichŽ ,,dušezlákána svou fixní ideou [.'.] vstŤícdo m|h vybíhá[...]..apak,,tesklivěse zpět vŽdy navrací..(Hlaváček 1964 16).Je to dujemně cítícíhoa jemně vnímajícího šearistokratického' intelektuála,jehož duševnístavje v souladu s pŤírodními vjemy podzimníhošera,bledéhoměsíčni ho svitu, zam|ženéhorána apod' Duše revoltujícíhopoety S. K. Neumanna' ktery se vzpirá veškerymkonvencím,se sice takévyskytne (ve sbírceJsem apoštolnovéhožití,|896) ve Spojení s dobovym dekadentnímatributem,,dušeumd|ené,,, a|e zároveíltyto atributy odrnítáa stavíproti nim hodnoty pozemskéhoživota: Jsou dušeumdlené,jež toužebněhledív dáli. Jsou močály,jsou tmy... Leč pochodnějen sem! Hurá mládí.
Pozdravujemejaro! Vítáme netrpě|ivostduší! TŤesení kŤídelzesílenÝch!odvahu zraku ziasnělého! (Biezina 1958 212)
(Neumann1955:30)
Takév poslední(páté)BŤezinověsbírceRuce (|9o1), v nížruce byvaji chápány jako symbol kolektivníhosjednocenílidí, se substantivumduševyskytuje téměŤ vlhradně v plurálu, a to jak ve veršíchpoukazujícíchna tragickou existenci na tétozemi _,,Jdou našedušev tisíciletíchexilem země, slepci osleplímystickou vinou narození..(BŤezina|958:220), tak v básníchoznamujícíchradostnénaplřování společného cíle na společné cestě k věčnosti;
Y Satanově slávě mezi námi (|897) a ve Snu o ztistupuzoufajících(l903)' ve kterémse stŤídají básně vyjadÍujícíkolektivnícestu zástupri bratrŮ k na]ezeni v titulníbásni Sna...)a básně oslavující',pohanskou..ra. smyslu života(zejména dost z pozemskéhoživota,se uŽ v znam tohoto substantivaměnía získávápŤí. apod. značné atributy,,nepokojná..',,pyšná.. obrovskou Íiekvenci má slovo dušev poezii největšíhočeskéhosymbolisv kaŽdébásni všechpěti jetickéhobásníka,otokara BŤeziny.opakuje se téměŤ ( (1895) po Ruce 1 901 aŽ ho sbírekod Tajemnychddlek ). BŤezinovadušeje. zejména v Tajemnych ddlkich a ve Svíttinína aipadě (1896)' naplněna bolestí, 1
Všakjejich ruce duchovék hvězdám se rozpjaly, miliony dušína zeml a ve všechsvětechobjaly. (BŤezina1958:254)
Individuální,osamělou, tajemnouduši géniŮ(F. Rops, F. M. Dostojevskij,J. K. Huysmans, E. Munch) vyzdvihuje v druhé polovině devadesátÝch |et na stránkách Motlerní reyue i stanislav Przybyszewski, pŤeklady
Takésubstantivumživotje v českéliteratuŤepÍelomustoletíakcentováno.Už manifestČeskémoderny (l895) požadujeuměníspjatése životema myslí tím
jehož text sejeden čas vyskytovaly téměŤv každémčísleajehož vliv na moderní českou literaturu devade. sát:Íchlet, zejména na její ,,satanistickou..částje nesporn:Í.
209
208
>-
urpením: ,,V mé duši smutek dlí a hoŤkévrině teskné..(BŤezina 1958: 39). ''Mám v dušilítostspoutanéhov |oži,lMám v dušilítostzchudléhovládce nesmírnychrozloh, / Mám v duši lítostvězně v den slavnostímájov1ich..(ibid.: 78-79\.,,Jdu,teskn!, dušísvou, kde setbanoci zraje..(ibid.: 15). Ye Svíainína zapadě však mrižemesledovat i pŤechodod singuláru k plurálu, duší'je utajena V tomto plurálu' d. v bratrstvíspÍízněn1ich od ,,duše..k ,,duším... jsou i tajemství V V|adaŤi vladaŤi,,bra. porozumět smrti. biásni snri sílaa schopnost vedle duše mé 1958: l04). V závěrečné skladjichž klekají duše [...]..(BŤezina tŤi, je vyjádÍeno, píssiln1ych' že smrt Kiku všech ve Víně sbírky, ,,podobná bě této je (ibíd; pŤi i 122) všech minullch budoucích duších a světech.. ve ní,skrytfch pozemského nadějnlm spojením života s životem věčn1/m' kontinuity zachováni tÓny spolu se zesílenímfrekvence plurálu, vyjadŤujíTyto poněkud optimističtější věÍících a směŤujících k Nejvyššímu'tj. k Bohu, jsou nápadstejně bratrství cího ve Větrech BÍezinovfch sbírkách, od pÓlťl (1897) a v Stavitelích v dalších nější pozemskéhoživota,ale bratr(1899). i Duše lidí sice nadále trpí bolestmi chruimu perspekti. radostnější ství,láska a společnycíl dosáhnout ,,Nejvyššího..poskytují vu, až,,v risměvuvašemtisícerisměvrizasvítíz tisíceduší[...]..(ibid.: 166). Do dušíStavitel chrámu proniká bolest, žal a utrpení,ale dušetěch, kteŤínejještěna tétozemi. Závěrečnábáseř tétosbírvícetrpěli, snad mťrže dojít smíŤení ky' hymnická skladba,oslavajara v dušíchbratÍi,vyznivá téměÍoptimisticky:
ně stejn! (Prostibolo duše)je i název jediné básnickésbírky Arnošta Procházky z roku |894/1895.,Duši tvťrrčího individua v uměleckékitice zdŮrazřuje na stránkách Moderní revue liÍi Karásek. Kritikovu duši chápe jako samostatnou tvťrrčí individualitu, kritik je podle něho ''umělcem, kteryÍnacizích dušíchdává poznati duši vlastní' ktery na cizich zrcad|echukazuje vlastní tahy' vlastní rysy, vlastnítváŤ..(Karásek |995:29|). Zlomenou dušimá hrdina lyrickoepickéskladby AntonínaSovy (Zlomendduše,1896).ZahoŤkládušetohotomladéhomužeje zraněnaztroskotánímmilostnéhoŽivotai zklamánímv Životěspolečenském. Jeden z nejv znamnějšíchbásníkrlsdružen5ích ko|em Moderní revue'Kare| Hlaváček,vyvolává ve sbírcePozdě k rtinu (|896) náladu spojenous prožitkem pŤírodních dojmri, v nichž,,dušezlákána svou fixní ideou [..'] vstŤícdo mlh vybíhá[...]..apak ,,tesklivěse zpět vŽdy navrací..(Hlaváček |964: 16).Je to dujemně cítícíhoa jemně vnímajícího šearistokratického, intelektuála,jehož duševnístav je v souladu s pŤírodními vjemy podzimníhošera,bledéhoměsíční. ho svitu, zamlŽenéhorána apod. Duše revoltujícíhopoety S. K. Neumanna, kter se vzpírá vešker1imkonvencím,se sice takévyskytne (ve sbírceJsem apoštolnovéhožití,|896) ve Spojení s dobov1imdekadentnímatributem,,dušeumdlené,,,ale zárove tyto atributy odmítáa stavíproti nim hodnoty pozemskéhoživota: Jsou dušeumdlené,jež toužebněhledív dáli. Jsou močály,jsou tmy..' Leč pochodnějen semI Hurá mládí.
Pozdravujemejaro! Vítáme netrpělivostduší! TŤesení kňídelzesílenÝch!odvahu zraku ziasnělého! (Neumann1955:30)
Takév poslední(páté)Bňezinově sbírceRuce (1901),v níŽruce byvajíchápány jako symbol kolektivníhosjednocenílidí, se substantivumduševyskytuje téměŤ vfhradně v plurálu, a to jak ve veršíchpoukazujícíchna tragickou existenci na tétozemi -,,Jdou našedušev tisíciletíchexilem země, s|epciosleplímystickou vinou narození..(BŤezina1958:22O),tak v básníchoznamujícíchradostnénaplřování společného cíle na společné cestě k věčnosti:
Y Satanově sl vě mezi ndmi (1897) a ve Snu o zdstupu zoufajících(1903)' ve kolektivnícestu zástupri bratrúk na|ezení kterémse stŤídají básně vyjadŤující v titulníbásni Snu...)a básně oslavující,'pohanskou..rasmyslu života(zejména dost z pozemskéhoživota,se už vyznam tohoto substantivaměnía ziskávápÍí. značné atributy,,nepokojná..',,pyšná..apod. obrovskou Íiekvenci má slovo dušev poezii největšíhočeskéhosymbolistickéhobásníka,otokara BŤeziny.opakuje Setéměrv kaŽdébásni všechpětije. ho sbírekoďTajemnjch ddlek(|895) ažpo Ruce (1901).BŤezinovadušeje,zejména v Thjemnjch dálkach a ve Svítdnína zdpadě (l896)' naplněna bolestí, ]
(BŤezina|958:212)
Všakjejich ruce duchovék hvězdám se rozpjaly, miliony dušína zemi a ve všechsvětechobjaly. (BŤezina|958:254)
Indivíduální'osamělou, tajemnouduši géniri(F. Rops, F. M' Dostojevskij,J. K. Huysmans, E. Munch) vyzdvihuje v druhé polovině devadesátych let na stránkách Motlerní revue i Stanislav Przybyszewski, pÍeklady
Takésubstantivumživotje v českéliteratuŤepŤelomustoletíakcentováno.Už manifestČeskémoderny (1895) požadujeumění spjatése životema myslí tím
jehož textri sejeden čas vyskytova|y téměŤv každémčísleajehož vliv na moderní českou literaturu devade. částje nesporn/. sátÝch let, zejménana její,,satanistickou..
209
208
E-
v pojetíNeumannově.V prvních BŤezinov1ichsbírkáchb1fváspojeno se slovy noc. hvězdy, smrt apod.:
uměnísvébytné, vyjadŤující umě|covu vnitŤnípravdu.Moderní revue, jak známo' se sice stavěla proti Českémoderně a v mnohlch článcích_ zdrirazřujíc vllučnost tvúrčího individua a vllučnost umění- stavěla uměnínad Život, ale dokonce i JiŤíKarásek v eseji Sociá|níužitečnost umění z roku 1895 píše,že rozkvět umění je zakošeněnv individuálním nitru umělcově, kter! má sice všedním,povrchnímživotempohrdat,nakonec se však má dopracovat,,k syntéze Života, a tím i k nejvyššímuideálu každéhoumělce, k syntézeUmění.. (Karásek |995a:293). V symbolistickédekadentnípoezii je substantivumŽivot o něco méněfrekventovánonežsubstantivumduše.U Hlaváčka,pokud se vribec vyskytuje' bfvá v kontextuslov označujících smutek nebo dokonce smrt.V textu Sklon inteligenta k pavoučímucharakteru ze sbírky Pozdě k rdnu píšebásník o smutku z jiného života.Ve čtvrtémoddí|uMstivé kantilényhovoÍío očích,'jimž se neslibuje dlouhéhoŽivota,neb páchnou hoÍkoua smrtícívrjníbolehlavu..(Hlavá. ček 1964:59)' V poezii S. K. Neumanna,která i v jeho symbolistickémobdobía v době jeho tizkéspolupráce s Moderní revue by|a ve srovnánís ostatnímisymbolisty méněspirituální a už tehdy spíše,,pozemská..či ,,satanskyprovokativní..'je substantivum život časté.Ve sbírkách Jsem apoštol novéhožitía Apostrofy hrpožitkri:,,Lečzpivej o Židéa vtišnivése vyskytuje v kontextuhédonistick1/ch votě, brunetosladká, a víno aťtryská..(Neumann l955: 33):
Dlchali jste na mne životemtěch podivnych květri, jeŽ zavÍenyslunci otvírajíse slavnémumlčeníhvězd.
( B Ť e z i n al 9 5 8 : 7 5 )
TajemnémuBohu Ye Větrechod pÓlú, kde směŤováník \ěčnému,Nejvyššímu, nab1/vávyraznějšíperspektivy,je i slovo životspojeno s pojmem věčnéhoBoha. Ó, rěčnyt V téchvíli, když ruce mébez vlády klesly, zeslábléláskou, vlastnítv j Život viděl jsem, změněny neznám;/msvětlem. (Bňezina1958: l37) Sjednoceníbratrsklch dušív lásce a v poznání Věčnéhoznamená i sjednocení životti- ,,a uzÍiÍezástupy nesčíslnychživotrivcházeti v jedin1/život..(Bňezina 1958:166). odtud zbyvá užjen krok k vyjádŤení radostnéhosmyslu životav kolektivním směÍovánívšech lidí k nejvyššímuideálu, jak je vyjadŤujerefrén ,,sladkoje žíti..v básni Kolozpěv srdcí ze sbirky Ruce. Krásu pokládám - navzdory všem teoriím o estetice ošklivého- za zák|adni kritériumumění.(Ne nadarmo vznikala kdysi slovníspojenítypu krásná literatura nebo složenáslovajako krasověda, krasoŤečapod.) V esejistice Moderní revue se slovo krása častovyskytuje v souvislosti se slovem život;,,Syntézakrásy a životaje metou umění budoucnosti,..píšeBohuslav Chaloupka ve stati Budoucí umění už v roce 1894 (Chaloupka 1995: 288). A o sedm let později shrnujeMiloš Marten' že ,,nemáuměníjiné snahy, neŽ aby pŤevedloživot,jeho nezaručenyhyb a var, na vzorec krásy jedině jisty t...1"(Marten 1995:312). Je zajímavé,že v HlaváčkověkÍehképoezii, naplněnédojmy a krásou pŤechod dne v noc a noci v den, se pojem krása vyskytuje vlhradně v adjektivní podobě jako atribut k tělesnékráse: ,,kásn1/mi prsty.., ,její krásná a nešťastná řadra... V lyrické prÓze Má Ithaka ze sbirky Pozdě k rdnu Se tato kráSa postupně zbavuje tělesnosti:,,zpiva|asvym krásnym a měkkym staroŤeckm altem.., aŽ se zcela zabstraktřujev podobě ,,KrásnéTouhy..(Hlaváček|964:2|_22). V Neumannovych Apostrofdch hrdjch a vdšniv,jchje krása ještědekadentně unylá: ,,Bys v bouÍlivoupíseř dnti m ch pňineslanov;/tÓn unylékrásy..(Neumann 1955: 59). o něco později, y Satanověsldvě mezi námi, se stává pozem-
v náručílásky h!ňil jsem v rozkošemohutnémjase, zkájen polibky Života(Neumann 1955:50) Y Satanově sldvě mezi ndmi je v provokativníbásni Credo pov1/šenna život jest a \ědéníaŽivor* (Neumann s velklm Ž Satan:,,\ěňímv Satana,jenžP1ycha 1955: l00). V titulníbásni Snrro uistupu zoufajících,když se zástupy,hledají. cí smysl existence,odvrátíod prázdnéhobožskéhotr nu a vydají se na cestu k trrinu Satanovu, nacházeji za pomoci Satana smysl žitíuŽ na tétozemi. Život, kter;i tu zristává s velk!m Ž, 1e totoŽngse satanskouvZpourou:,,Já [= 531un, pozn. L. H.] všakjsem Život, já jsem síla a rozkoš a plcha a vzpoura..(Neumann l955: 116).V básni Jarníapostrofaslunce (Sen o zástupu zoufajících)se substantivumživot ocitá v souvis|ostiSe slovem krása a vyraznépŤedjímáradostnou atmosférubudoucí Knihy lesú,vod a strání. V BÍezinově mystické poezii, která vyjadŤujerezignaci na život pozemsky a směŤujek absolutnímhodnotám božskfm, má slovo Život jiny vyznam neŽ
211
210
E
v pojetÍNeumannově.V prvních Bňezinoq/ch sbírkáchb1fváspojeno se slovy noc, hvězdy, smrt apod.:
uměnísvébytné'vyjadŤující umělcovu vnitÍnípravdu.Moderní revue,jakznámo, se sice stavěla proti Českémoderně a v mnoh;/chčláncích_ zdrirazřujíc vllučnost tvrirčíhoindividua a vllučnost umění_ stavěla uměnínad život,ale dokonce i JiÍíKarásek v eseji Sociální užitečnost umění z roku 1895 píše,že rozkvět umění je zakoŤeněnv individuálním nitru umě|cově, kter;/ má sice všedním,povrchnímživotempohrdat,nakonec se však má dopracovat,,k synÍeze života,a tím i k nejvyššímuideálu kaŽdéhoumělce, k syntézeUmění.. (Karásek Í995a:293)V symbolistickédekadentnípoezii je substantivumživot o něco méněfrekventovánonežsubstantivumduše.U Hlaváčka,pokud se vribec vyskytuje,b;Ívá v kontextuslov označujících smutek nebo dokonce smrt.V textu Sklon inteligenta k pavoučímucharakteru ze sbírky Pozdě k ninu píšebásník o smutku z jiného života.Ve čtvrtémodďí|uMstivé kantilényhovoÍío očích,,jimž se neslibuje dlouhéhoŽivota,neb páchnou hoŤkoua smrtícívúníbolehlavu..(Hlaváčekl964: 59). V poezii S. K. Neumanna,která i v jeho symbolistickémobdobía v době jeho rizkéspolupráce s Moderní revue by|a ve Srovnánís ostatnímisymbolisty méněspirituální a už tehdy spíše,,pozemská..či ,,satanskyprovokativní..,je substantivum život časté.Ve sbírkách Jsem apoštol novéhožitía Apostrofy hrpožitkú:,,Lečzpívejo ži. déa vášnivése vyskytuje v kontextuhédonistick;/ch votě, bruneto s|adká,a víno aétryská..(Neumann l955: 33):
Dfchali jste na mne Životemtěch podivnlch květrj, ježzavíenyslunci otvírajíse slavnémum|čeníhvězd.
(BŤezinal958: 75)
Nejvyššímu, TajemnémuBohu Ye Větrechod pÓlú, kde směŤováník \ččnému, nabyvávlraznějšíperspektivy,je i slovo životspojeno s pojmem věčnéhoBo. ha. Ó, rruenytV téchvíli, když ruce mébez v|ády klesly, zesláblé|áskou, vlastnítvrij životviděl jsem, změněn! neznámlm světlem. ( B Í e z i n a1 9 5 8 :l 3 7 ) Sjednoceníbratrskychdušív lásce a v poznání\ččnéhoznamenái sjednocení životri- ,,a uzÍitezástupy nesčíslnychživotŮvcházeti v jedin;/ život..(BŤezina radostnéhosmyslu životav kol958: 166).odtud zb1lváužjen krok k vyjádŤení |ektivnímsměňovánívšech lidí k nejvyššímuideálu, jak je vyjadňujerefrén ,,sladkoje Žit1.,v básni Kolozpěv srdcíze sbírkyRace. Krásu pokládám _ navzdory všemteoriímo esteticeošklivého- zazákladní kritériumumění.(Ne nadarmo vznikala kdysi slovní spojenítypu krásná litera. tura nebo složenáslovajako krasověda, krasoŤečapod.) V esejistice Moderní revue se slovo krása častovyskytuje v souvislosti se slovem život:,,Syntézakrásy a životaje metou umění budoucnosti,..píšeBohuslav Chaloupka ve stati Budoucí umění už v roce 1894 (Chaloupka 1995: 288). A o sedm let později shrnuje Miloš Marten, Že ,,nemáuměníjiné snahy, neŽ aby pŤevedloživot,jeho nezaručenyhyb a var, na vzorec krásy jedině jisty t...1"(Marten 1995:312). Je zajimavé,že v Hlaváčkově kŤehképoezii, naplněnédojmy a krásou pÍechodri dne v noc a noci v den, se pojem krása vyskytuje v;ihradněv adjektivní podobě jako atribut k tělesnékráse: ,,krásn;/miprsty..,,její krásná a nešťastná řadra... V lyrické prÓze Má Ithaka ze sbirky Pozdě k rtinu se tato krása postupně zbavuje tě|esnosti:,,zpíva|asvym krásnym a měkklm staroŤeckymaltem.., aŽ se zcela zabstraktřujev podobě ,,KrásnéTouhy..(Hlaváček|964:2|_22). V Neumannovlch Apostroflich hrdjch a vdšnivjchje krásaještědekadentně unylá: ,,Bys v bouňlivoupíseř dnúmlch pŤineslanov! tÓn unylékrásy..(Neumann 1955: 59). o něco později, v Satanověskivě mezi ndmi, se stává pozem-
v náručílásky hfŤil jsem v rozkošemohutnémjase, zkájen polibky Života_ (Neumann1955:50) Y Satanově sldvě mezi ruimi je v provokativníbásni Credo pov!šen na život v Satana,jenŽ P1/chajest a \čdění aŽivot* (Neumann s velk;ÍmŽ Satan:,,\čŤím 1955: 100).V titulníbásni Sna o zástupu zoufajících,když se zástupy,hledají. cí smysl existence,odvrátíod priázdnéhobožskéhotr nu a vydají se na cestu k tr nu Satanovu, nacházeji za pomoci Satana smysl žitíuž na tétozemi.Život, kter! i tu zristává s velkym Ž, je totožnySe satanskouvzpourou: ,,Já [= 5a1un, pozn. L. H.] všakjsem Život, já jsem síla a rozkoš a pycha a vzpoura..(Neumann 1955: l 16).v básni Jarníapostrofaslunce (Sen o zástupu zoufajících)se substantivumživot ocitá v souvislosti se slovem krása a vyraznépŤedjímára. dostnou atmosférubudoucí Knihy lesú,vod a strání. V BŤezinověmysticképoezii, která vyjadÍujerezignaci na Život pozemsk! a směŤujek absolutnímhodnotám božskfm, má slovo životjin! vyznam neŽ
211
zt0
E
sky a,,pohansky..vyz vavou:,,Ó Pane písně,velky Pane lásky,jájsemjí vlíbal krásu tvéhojména..(ibid.: 95), až pÍedjímáatmosféruslavnémodlitby z budoucíKnihy les , vod a str ní:,,Ve jménu krásy immorá|né,vejménu života, jenŽ kypí nám v žilách..(ibid.:90). Pro otokara BŤezinuje krása - v souladu s celkovlm zaměŤením jeho poezie - krásou ne z tohoto,ale z onoho, věčného světa:',Hrou tňpytnychkonstelací se nebes krása stkvěla,,(BŤezina1958:43). Pojem krásy je u BŤezinyspojen s pojmem duše,jen dušílze vnímatskutečnoukrásu: ',['..]Ó, rci, zdadušíse vesním/ v duh krásu' jež|eŽív hrobě bíléhosvětla..(ibid.: 60). I BŤezinovapoezie se na začátkusto|etí,ve sbírkáchStaviteléchruimua Ruce - podobnějako Neumannova ve Snu o ztÍstupu zoufajících- kolektivizuje, ale na rozdí|od Neumannovy ,,hmotnosti.. zťrstává dtjsledněduchovní.Krása - i ve spojení se slovy jaro, láska, ba i žena_ z stává symbolem vyšších hodnot,k jakym na tomto světě dospět nelze. Avšak v bratrstvíspojen]/chdušík nim |ze směŤovat, nacházetcestu z tohotobo|estného světado světaneznámého,tajemného, tj. bož. skéhoa věčného. BÍezinrivkolektiv je duchovníhorázu, substantivumkrása je v něm odhmotněno, zduchovněno: ,,V směvech krásy i v pŤítuln]ích pohledech věcí hoĚelopro nás hrobovésvětlo našehozasvěcení..(BÍezina |958:245). Všeobecněse všakv prvních|etech20. stoletíslova života krása vícezhmotĎují' zakotvujína tomto světě a stávajíse nositeli radostnfch, optimistickych nálad. Je snad možnéiÍici,Že pŤedjímají českouavantgardu,jak se utváŤelazačátkem dvacátych let' Piipomenu jen Teigeovu závěrečnou stat z Revolučního sborníkuDevětsil (|922), v nížse zdrirazřuje, že ,,krásanovéhouměníje z tohoto světa..a rikolem uměníje ,,všeckykrásy světa..vyzpivat' BŤezinapo sbírceRuce (1901) dalšíbásnickéknihy nevydává.Vedle symbolismu a impresionismu se v česképoezli začínají uplatřovat novésměry, napŤíklad naturismusa vitalismus,jak je reprezentujízejménaveršeKarla Tomana, Fráni Šrámkaa S' K. Neumanna.Slovo dušese z poeziepostupněvytrácí,slo. va života krása nabyvajínovlch v znam . V roce |905 vychází pod názvem Boje o zítŤekkníha esejťrv tédobě už vúdčíholiterárního kritika F. X. Šaldy. Tam v eseji Nová krása: Ieji geneze a charakter Íbrmuluje autor svá nejnovější estetická kritéria.Život a krása jsou tu rovnocenné a vzájemně se podmiřující pojmy: ,,A básníci [...] rozmnoŽujíceňíšiživotarozmnoŽujíÍíšikrásy.. (Šalda r94I:117-18). BezprostŤedněna pŤelomustoletí vstupuje do česképoezie Karel Toman (|877-1946). V erotick;ich básníchjeho druhé sbirky Tbrzo života (|902), kterou mrjŽemechápat ijako rozloučenís dekadencí,jsou substantivaŽivot akrása ještěspojena s bolestí,smutkem,ba ise smrtí. 212
V tvou korunu, živote, v tvrij smutek, 6 ženo, krvavékorály nasázím' svébolesti věno. ,
(Toman 1953:21)
,'milovat toho, ktery sílu měl ilusi krásy smrtíživotdát..
(Toman 1953:45)
Ve slovníkudalšíTomanovy sbírky,v Melancholicképouti (l906)' jsou zdrirazpro dobovésecesníumění.I slo. něny barvy,květy, zdobnost,tj. slova pÍíznačná va Život a krása se uplatřují v tomto kontextu: Je málo květ po Čechách pro tvoje černévlasy av Žádnémnekrvácí nach hodn! tvésnědékrásy. (Toman 1953: 50) SbírkaSlunečníhodiny (l 9l 3) b vá srovnávánase ŠrámkovymSplavem (19|6) a NeumannovouKnihou les , vod a strdní(1914). Za společné rysy se pokládají smyslově názotné obrazy pÍírodníchjevri, hmotnépojetí skutečnosti,nale. zení životníhokladu v splynutí se zemí a s pŤírodoujako se zdrojem životní energie. Verše těchto sbírek, zejménaŠrámkovaSplavu a Neumannovy Knihy lesťt,vod a strání blvají označoványza naturistickéa vitalistické,d. vyjadŤující dynamiku žívotaa zd razítujícijeho kladny smysl a krásu. Na rozdíl od mlhavlch jiter, šer;./chpodvečerri, zamženlch podzimri, chor;ich hvězd, černych stín dekadentnípoezie devadesát;/chlet dominují ve vyše uveden;íchsbírkách obrazy sluncem zďritlchluk v poledne,jásavá,životemnaplněnájara,kvetoucí stromy,zurčicípotoky apod. Místo vyjádŤení pocitri smutku a bolesti vystupuje do popŤedíradost z |ásky, z erotiky, z krásy, zeŽivota'Více citově za|oženyFrářa Šrámekoslovuje svéhodospívajícího hrdinu, ,,včerejšího a pošetilého.. Jana Ratkina y závéturománu StŤíbrnjvítr(|9|O):,,Ty' kterf jsi volal krásu _ a pŤed kásou jsi zastŤeloči.Ty, ktery jsi volal Život _ a pÍi prvníjeho písnipotrhaljsi struny..(Šrámek l953: 238).Ve sbírceSplav pakvtěluje básníksvéerotickésny do obraz rozmachu jarní pŤírody: Já si tě vyprosil na první bouŤce.Dar krásn.'jsi, utkan z par.
(Šrámek1960:43)
213
sky a,,pohansky..vyzfvavou: ,,Ó Pane písně,velk1fPane lásky, já jsem jí vlíbal krásu tvéhojména..(ibid.: 95), aŽ pÍedjímáatmosÍéru slavnémodlitby z budoucí Knihy les , vod a strdní: ,,Ve jménu krásy immorálné, ve jménu života, jenžkypí nám v Žilách..(ibid.:90). Pro otokara BŤezinuje krása _ v souladu s celkov1/mzaměŤením jeho poezie - krásou ne z tohoto,ale z onoho, věčného světa:,,Hrou tŤpytn]Ích konstelací se nebes krása stkvěla..(BÍezina 1958:43). Pojem krásy je u BŤezinyspojen s pojmemduše,jen dušílze vnímatskutečnou krásu:,,[..']Ó,rcl,zdaduší se vesním/ v duh krásu, jež|eživ hrobě bíléhosvětla..(ibid.:60). I BŤezinovapoezie se na začátkustoletí,ve sbírkáchStaviteléchrámu a Ruce - podobnějako Neumannovave Snu o zastupu zoufajících- kolektivizuje, ale na rozdí|od Neumannovy ,,hmotnosti.. ztistávádťrsledně duchovní.Krása - i ve spojení se slovy jaro, |áska,ba i Žena_ zristávásymbolem vyšších hodnot,k jakym na tomto světě dospět nelze' Avšak v bratrstvíspojen;/chdušík nim lze směÍova| nacházetcestu Z tohoto bolestnéhosvěta do světa neznámého,tajemného,tj. boŽskéhoa věčného. BŤezin v kolektiv je duchovníhotázu, substantivumkrása je v něm odhmotněno,zduchovněno:,,V směvechkrásy i v pňítuln1/ch pohledech věcí hoÍelopro nás hrobovésvětlo našehozasvěcení..(BŤezina 1958:245). Všeobecněse všakv prvníchletech20. stoletíslova Života krása vícezhmotřují, zakotvují na tomto světě a stávajíse nositeli radostn1ich,optimistick]ích nálad. Je snad moŽnéi ííci,Že pŤedjímají českouavantgardu,jak se utváŤelazačátkemdvacátych let' PŤipomenujen Teigeovu závěrečnoustaÍz Revolučního sborníkuDevětsil (|922), v nížse zdrirazřuje, že ,,krásanovéhouměníje z tohoto světa..a rikolem uměníje ,'všeckykrásy světa..vyzpívat. BÍezinapo sbírceRuce (|90|) dalšíbásnickéknihy nevydává' Vedle symbolismu a impresionismuse v česképoezii začinajíuplatĎovatnovésměry, napňíklad naturismusa vitalismus,jak je reprezentujizejménaveršeKarla Tomana, Fráni Šrámkaa S. K. Neumanna.Slovo dušese z poezie postupněvytrácí,slova život a krása nab;/vajínov ch vyznam . V roce |905 vycházi pod názvem Boje o zítŤekknlhaesejri v tédobě už vťrdčího literárníhokritika F. X. Šaldy. Tam v eseji Nová krása: Jeji geneze a charakter formuluje autor svá nejnovější estetická kritéria.Život a krása jsou tu rovnocenné a vzájemnése podmiřující pojmy: ,,A básníci [.'.] rozmnožujíceŤíšiživotarozmnožujíÍíšikrásy., (Šalda l94l:1 17-18). BezprostŤedněna pŤelomustoletí vstupuje do česképoezie Karel Toman (1877-1946).V erotick;ichbásníchjeho druhésbirky Torzo života(|9o2),kte. rou mrjŽemechápat ijako rozloučenís dekadencí,jsou substantivaživota krá. sa ještěspojena s bolestí,smutkem,ba ise smrtí.
2r2
V tvou korunu, Živote, v tvrij smutek,6 ženo, krvavékorály nasázím' svébolesti věno. ,'milovattoho, ktery sílu mě| ilusi krásy smrtíživotdát..
(Toman 1953:21) (Toman 1953:45)
Ve slovníkudalšíTomanovy sbírky,v Melancholicképouti (l906)'jsou zd raz. pro dobovésecesníumění.I sloněny barvy,květy,zdobnost,tj' slova pÍíznačná va Život a krása se uplatřují v tomto kontextu: Je málo květri po Čechách pro tvoje černévlasy av Žádnémnekrvácí nach hodny tvésnědékrásy.
(Toman 1953: 50)
Sbirka Slunečníhodiny (l9l3) b vá srovnávánase ŠrámkovymSpLavem(|916) (l9l4)' Za společné a Neumannovou Knihou les , vod a struÍní rysy se poklá. dají smyslově názotné obrazy pÍírodníchjev , hmotnépojetí skutečnosti,nalezení životníhokladu v splynutí se zemí a s pŤírodoujako se zdrojem životní energie.Veršetěchto sbírek,zejménaŠrámkovaSplavu a Neumannovy Knihy Ies , vod a strdníbfvají označoványza naturistickéa vita|istické,d. vyjadňující dynamiku životaa zd razřujícíjeho kladn1/smysl a krásu' Na rozdíl od mlhavlch jiter, šer ch podvečerri,zamŽenych podzimri, chorych hvězd, čern1ich stín dekadentnípoezie devadesát1/ch let dominujíve v1/šeuveden;íchsbírkách obrazy sluncem za|itlch luk v poledne,jásavá, životemnaplněnájara, kvetoucí stromy,zurčicipotoky apod' Místo vyjádŤenípocitri smutku a bo|estivystupuje do popňedíradost Z |ásky, z erotiky, z krásy, ze života.Více citově za|oženyFrářa Šrámekoslovuje svéhodospívajícího a pošetilého..Jana hrdinu, ,,včerejšího Ratkina v závěru románu StŤíbrn,j jsi (|91O):,,Ty, vo|al krásu - a pŤed kter]í vítr kásou jsi zastŤeloči.Ty, ktery jsi volal Život _ a pÍi prvníjeho písnipotrhaljsi struny..(Šrámekt953:238).Ve sbírceSplav pakvtěluje básníksvéerotickésny do obrazri rozmachu jarní pŤírody: Já si tě vyprosil na první bouŤce.Dar kásny jsi, utkan z par.
(Šrámek1960:43)
213
S|avná Neumannova Kniha lesú,vod a strdní,jejížverševznikaly už od roku 1908'je zahájenaVstupní modlitbou ,,VejménuŽivota i radosti i krásy...V jiné básni vítá autor bŤeznové pŤedjaÍí a oslavuje životadárnostzemě: Země, zíÍrase zazelenáš! Znmě, zitra nám rozkveteš!
BROD, Max [166 Život plnj bojti (Praha: Mladá Íionta) BŘEZINA' otokar |958 B sně (Praha:Čs' spisovatel)
tl
dechemživotanap|níš p|ícemi' (Neumann1950:44) Zdroj a smysl Života nacházi básníkve spojeníse zemí a pÍírodou: Tu trochu klopytal jsem v měkkémmechu omámen vriněmi a pták jásotem; všakpryskyŤicedodaly mi dechu: se zemí srristajesv1Ímžiji životem' (Neumann1950:86) Tento v podstatěbergsonovsk ,'élanvital..je i zdrojem uměnía krásy: zde Živouci krásy a naděje'zvěŤ,květiny, mechy a ručeje pohansképudy chválí písnímajestátníhoklidu (Neumann1950:84) Závérembych chtěla zd raznit,žez hlediska vyvoje uměnía jeho prontěnje určujícíspíšmyšlenkov svět umělcrjv' umělctjv vztah k Životu a k společnosti, neŽ letopočtya pŤelomystoletísamy o sobě. Pokusila jsem se to ukázat napŤíklad na rozdílnémtypu symbolisticképoezie otokara BŤezinya S. K. Neumanna, která vznikala pÍib|ižněve stejnédobě' na konci devadesátychlet. ,,Únava.. z konce století,vázaná k proměně l9. sto|etíve 20' století,mohla b t, alespoĎ do jisté míry' i zá|eŽitostídobovémÓdy. Společnostíi kulturou více otŤáslrok kontinuity v;ívo.;e |9|4 a celá první světová válka, která zprisobila i pŤerušení českéhomoderníhoumění.Vzhledem k ní a k dalšímozbrojenlm konÍliktrim a válečn;imtragédiím,kterépak ce|é20.stoletíprovázely, se pŤelom19. stolemodernímumění tí ve 20. stoletíjeví, jak ve společnosti,tak v rozkvétajícím a v bohatstvírozmanitlch směrri a stylri, skoro idylicky. oprávněně a zasvěce' ně nahlíželna běh událostítohoto stoletíMax Brod, když napsal: ,,Kdo neži| l966: 76). pÍedrokem l9l4, neví,coje sladkostživoÍa*(Brod 214
Literatura
HLAVÁČEK, Karel |964 Pozdě k ránu' Mstivti kantiléna (Praha: SNKLU) CHALOUPKA, Bohuslav l995 'Budoucí umění..'in Modernírevuel894_l925 (Praha:ToRsT)' str.286-89 KARÁSEK ze Lvovic, JiŤí l995,,o kritice jako žánruuměleckém..,in Moderní revue ]894_]925 (Praha: TORST), str. 290-91 l995a ,,Sociální užitečnostumění.., in Moderní revue I894-1925 (Praha: TORST), str.292-93 MARTEN' Miloš 1995 ''rkitérion života..,in Moderní revue ]894_]925 (Praha: TORST)' str. 310-13 NEUMANN, S. K. |950 Kniha les , vod a strdní(Praha:Svoboda) |955 Kniha mládí a vzdoru 1895_1902(Praha:Čs.spisovatel) NIETZSCHE, Friedrich 1995 Tak pravil Zarathustra (Olomouc: Votobia) PRoCHÁZKA, Arnošt 1995 ,,Glosa k ,Českémoderně..., in Moderní revue ]894_t925 (Praha: TORST), srr.293_95 ŠnI-on, František Xaver 1941 ,,Nová krása: Její genezea charakter..,in F. X. Š.:Boje o zítŤek(Praha: Melantrich), srr. I l1-44
2t5
S|avná Neumannova Kniha lesú,vod a strdní,jejížverševznikaly už od roku l908' je zahájenaVstupní modlitbou ,,Vejménuživotai radosti i krásy...V jiné básni vítá autor bŤeznové pŤedjaŤí a os|avuježivotadárnostzemě: Země' zíÍrase zazelenáš! Zr,mě, zíÍranám rozkveteš! dechemŽivotanaplníšplícemi. (Neumann1950:44) ,Zdroj a smysl Života nacházíbásníkve spojeníse zemí a pŤírodou:
(Neumann1950:86)
Tento v podstatěbergsonovsky,,élanvita|..je i zdrojem uměnía krásy: zde Živoucíkrásy a naděje,zvěŤ,květiny, mechy a ručeje pohansképudy chválí písnímajestátníhoklidu (Neumann1950:84) Závěrem bych chtěla zd razniÍ,žez hlediska vfvoje uměnía jeho proměnje určujícíspíšmyšlenkovy svět umělcriv, umělcrjv vztah k Životu a k společnosti, nežletopočtya pŤelomystoletísamy o sobě. Pokusila jsem se to ukázat napŤí. klad na rozdílnémtypu symbolisticképoezie otokara BŤezinya S. K' Neumanna, která vznikala pŤibližněve stejnédobě, na konci devadesát)ichlet. ,,Únava'' z konce století'vázaná k proměně 19. stoletíve 20. století'mohla b1/t,alespoř do jisté míry,i zá|eŽitostídobovémÓdy, Společnostíi kulturou více otŤáslrok kontinuity v;ivoje |9|4 a celá první světová válka, která zprisobila i pÍerušení českéhomoderníhoumění.Vzhledem k ní a k dalšímozbrojen m konfliktrim tragédiím,kterépak ce|é20.stoletíprovázely, se pÍelom l9' stolea válečn1/m modernímumění ti ve 20. stoletíjeví, jak ve společnosti,tak v rozkvétajícím a v bohatstvírozmanitlch směrťra stylri, skoro idylicky. oprávněně a zasvěceně nahlíželna běh událostítohoto stoletíMax Brod, když napsal: ',Kdo nežil pŤedrokem l914, neví,coje sladkostŽivota..(Brod|966: 76). 214
BROD, Max 1966Život pln boj (Praha:Mladá Íionta) BŘEZINA' otokar |958 Bdsně (Praha:Čs.spisovatel)
t...1
Tu trochu klopytal jsem v měkkémmechu omámen vriněmi a pták jásotem; všakpryskyŤicedodaly mi dechu: se zemí sr staje sv1/mžiji životem.
Literatura
HLAVÁČEK, Karel |964 Pozdě k rdnu, Mstivti kantiléna(Praha:SNKLU) CHALOUPKA, Bohuslav l995 'Budoucí umění..'in Moderní revue l894_]925 (Praha:TORST)' str.286-89 KARÁSEK ze Lvovic, JiŤí in Moderní revue ]894-]925 (Praha: l995 ,,o kitice jako Žánru umě|eckém.., TORST), str.290-91 l995a ,,Sociální uŽitečnostumění.., in Moderní revue l894_1925 (Praha: TORST), str.292-93 MARTEN' Miloš 1995 ,,Kritérionživota..,ln Moderní revue ]894_1925 (Praha: ToRST), str' 310-13 NEUMANN, S. K. |950 Kniha lesú,vod a strdní(Praha:Svoboda) |955 Kniha mltidía vzdoru ]895_1902 (Praha:Čs. spisovate|) NIETZSCHE, Friedrich 1995 Tak pravil Zarathustra (Olomouc: Votobia) PROCHÁZKA, Arnošt 1995 ,,Glosa k ,Českémoderně..., in Moderní revue ]894_1925 (Praha: TORST), str. 293_95 ŠnloR, František Xaver l94l ,,Nová krása: Její geneze a charakter..' in F. X. Š: Boje o zítíek(Praha: Melantrich), str. I I l_44
215
SRÁMpr, prařa |953 StžíbrnÝvítr (Praha:Čs.spisovatcl) 1960 Splav (Praha:SNKLHU)
literárnísecese Tezek poimu (české) MILAN EXNER
TOMAN, Karel |953 BcÍsně(Praha:Čs.spisovatel) picclstavu.je re:ek pojnruliText tétopŤednášky lénrutu. |. Vynezenía ome?.ení (tcdy) jazykovénr tl kornpletnístucii. prostŤedí. Ncjdc terárnísecesev českérn je an_ vztahu k rnožné jen ukazujecestu.Jako takovy v permÍrncntllínl k nížspíše literární Pojenl české tertrlínu. negacizaváděného titezi'kteráby pŤedstavovala totižd
216
2t1
