MALÁ KNIHcVNA
MARXISMU A LENIN]SMU
KAREL N4ARX NAMELDNÍ PnÁcE , KAPITAT
ŘÍD1LEKToRSKÁ A PRoPAGÁČNÍM
naDA PĚI KULTURNÍM ÚV KSČ oDDĚLENÍ
NÁKLADATELsTVÍ
SVoBoDA
PRAHÁ 1946
PŘEDMLUvA BEDŘrcHA ENGELSE
Uni','ciz tni knihovna osl'avslié univerzity
slgnltula
' /tf ,!*íl
ostravská univerzita I
Iilil ilil ilil
ilil
|ilil
ilil ililt
ilIil
ilil ilil til itil
0008003804
Tato práce vycházela, počínajíc4. dubnem 1849, jako aďa í'vodníkri v ,,Neue Rheinische Zeitung".*) Jejím základem jsou pŤednášky, jež Marx proslovil r. 1847 v Bruselském spolku německ ch dělníkri. V tisku zristala fragmentem; slíbené,,pokračování p íště'', jak bylo uvedeno ve 269. ěisle ke konci článku, nevyšlo v dlisledku tehdejšíchp ekotnych událostí vtrženi Rusri do Uher, - Elberfeldu, Falci povstání v Drážďanech, Iserlohnu, a Bádensku které rnély za následek i zastavet časopisu - 1849). Rukopis, ktery by obsahoval totďpo(l9. května kraěování, nebyl v Marxově pozristalosti nalezen.
Spisek práce a kapitál'' vyšel v několika ',Námezdní vydáních jako zvláštní otisk ve formě brožary, naposled r. 1BB4 v Hottingen-Curychu, ve šv carské'Družitevní tiskárně. Všechna dosavadní vydání p esně r:eprodukovala text originálu. Toto nové vydání má však-byt roz_ šíeno jako propagačníspis nejméně v10.000 exemplá ích, a tu p ede m_nou nutně vyvstala otázka" zďa by za těchto okolností sám Marx svolil k nezměněnému p etištení textu. Ye čty icát ch letech nedoveďl ještě Marx ke konci svou kritiku politick ekononeie. Stalo se tak teprve kon. cem padesátych let. Proto jeho spisy, uve ejněné p ed vydáním prvního sešitu kritice politické ekonomie'' (1859)' se v jednotlivych ",Ke bodech odchylují od prací' na-
psarrych po Ťoce 1B59, obsahuj iv-fuazy a celé věty, jež s hle. diska pozdějšíchspisri se zďaji nedokonal1imi, ba nesprávn mi. Je_ samoz ejmé, že ďo obyčejnych vydání, určenyoh
pro všochno čtená stvo, pat
í také toto d ívějšíautorovo
stanovisko, tvo ícíjeden ze stup ri jeho duševního vyvoje,
.\ ,,N"r- Rh"l"l-l*
h
od 1. červ'na 1B4B do 19. května 1849. Jejím šéfredaktorembyl K. Marx. čb"ky o,Námezdní:práce a kapitáI'ť vyšly v číslechze drie 5."
6.,7., B. a 11. dubna 1849.
-
Red,
a že autor ive ejnost mají nesporné právo na nežměněné p etištění těchto starších spisri. Kdyby šlo o takové vydání, ani ve snu by mne nenapadlo změnit v nich jediné
shlvko.
Jinak je tomu' jestliže nové vydání je určeno, Ize Ííci, qihradně k propagandě mezi dělnictvem. Tu by byl Marx star v klad z roku lB49 zce7a jistě uvedl v soulad se svym pozdějším stanoviskem. Á jsem si jist, že jednám v jeho duchu, uěiním-li a tom,to ayilání několik ntálo zrlaěn a dopl kri, které jsou nutné, má-li b ti ve všech záklaďních- bodech dosáženo takového .o,'l.do. Říkám tedy čtená i p edem: toto není brožura' jak ji napsal Marx t. IB49, n btž brožura, jak by ji byl p ibližně napsal r. 1891. Kromě toho privoďní text je rozšíen v tak četnych v tiscích, že to ptozatím postaěí do té doby, než budu mít možnost jej v pozdějším riplném vyd'ání sebranych spisri otisknouti zase beze znaény. Všechny moje změny se t kají jednoho bodu. Poďle originálu prodává tlělník za mzdw kapitalistovi svou práci, podle nynějšího textu svo:o pr&coDní sílu. K této změně jsem povinen podat vysvětlení. Yysvětlení pro dělníky, aby viděli, že tu nejde o pouhé slovíčkáství,n 'btž naopak o jeden z nejdrileŽitějších boilri celé politické ekonomie. Vysvětlení pro měšťáky' aby se mohli p esvědčit, jak nevzdělaní dělníci, jimž |ze snadno učinit srozumitelnymi nejobtížnějšíekonomické v klady, ohromně vynikají nad naše naďuté,'vzdělance", pro které takové spletité oÍázky zristanou neroz ešiteln mi po ce| ' život. Klasická politická ekonomie*) p evzala z prrimyslové *) ,'. . .klasickou politickou ekonomjí rozumím _ píšeMarx v I' svazku ,'I(apitálu" _ všechnu ekonomii poěínajíc w. Pettym, která zkoumá vnit ní souvislost měšťáck ch v robních poměrri" (K. Marx: ,,Kapitál"o I. sv., kapitola 1, poznámka 32). Nej:
v značnějšímip edstaviteli klasické politick ekonomie v- Ánglii byli A. Smith a D, Ricardo' * Red; 6
praxe běžnou p edstavu továrníka, jako by krrpovalapla.' iiir prá,ci swyc[ dělníkri. Tato p eďstava to-várníkovi plně_
postačovalá pTo jeho obchodní pot ebu, četnictví i kalkulaci ."''. P ěo"'ena však naivně do politické ekonomie, natropila tatm zcela podilrrhodné omyly a' zrnatky. Politická ěkonomie se setkává se skutečnosti, že ceny veškeréhozlooži, tedy i cena onoho zboži, 1ež naz "vá z,placi", se ustaviěně mění;' že -ceny stoupají 'a klesají písobením velmi rriznorodych okolností, které ěasto na'prosto nesouvisejí s v T obou sarnotného zboži, takže se Ldá,n" c"ny jso,r"v,ibec určovány ěirou náhodou. Jakmile politická ekonomie vystoupila jako věda*), bylo jedním ži"ii.L' pnrrích kolri pátiatpozákonr,kte{ se sk{vá zá ioutďnáhodou, zdánlivě ovládajícíceny zboži, a kter ve skutečnosti sám ovládá tuto náhodu. IJprost ed cen zboži, nelstále kolísajícícha komíhajícíchhned nahonr, hned zas dolri, hledala pevn st ed, kolem kterého se uskuteč ují tyto wykyvy ďk'oity. Zkrátka:-vy-cházela z cen zboží,aby jakb zákon je íclícíh]edala hodnotu z!:oži, potnocí ttÁré by bylo možn9 objasni_t všechny cen a na kterou by mohly b t všeehny konec 'yty"y koncri p evedeny. A tď klasická ekonomie zjistila, že. hodnota zÍ:ožije urěena prací, kteroa zboži obsahuje, jež_je 1u!ná k jeho wyrobě.- Tímto vysvětlením se spokojila. Také Ty lo *.iž"*" ptozatírrt vzíti na vědomí. Jen proto, abych p e' dešel neďorozumění, chci p ipornenouti, že dnes už je toto vysvětlení naprosto nedojtaiečné.Marx po prvé driklaďně piozkoumal hodnototvornou vlastnost -práce a p i t-om ziistil, že nikoli kažďá pTáce' zdánlivě či dokonce skutečně olt''á k wyrobě zbot}, p i. ,ává tclmuto zboži za véech XVťI. století v geniáIních hlavách" je ve své poeitivní formulaci fysiokratri a Adama Smitha p ece jěn po!91aqě dítětem xvIII. díoletí. , ,o' (B. Bngols: llAnti-Diihring"l oddíi II., část 1;) - ReiL
okolností takovou hodnotovou veličinu, jaká odpovídá spot ebovanému _množství práce. Jestliže tedy: dnes, v souhlase s nároďohospodá i jako Ricardo' pŤostě íkáme 1e \oď19t1 zboži je určqna prací, nutnou lijeho vyrobě, p eďp-okládáme vždy p i tom Marxém učiněnév hrady. to zde po'stačí; dalšílze nalézti u Marxe ve spisu ,,Ke kritice politické ekonomie'', 1859, a v prwním svazku ,,Kapitálu''*). Jakmi]e však národohospodá i' aplikovali poučku, že hodnota je- určena prací, na zboŽí ,,práce;', upadali je určena hoďnota ,,ptáce,,? *z-1o_zporu.do rozporu. Cím Yězícívní nutnou prací. Kolik práce však vězí v d8lníkově ptáci za jeďen den, za jeden tyden, za jeden tnésic, za jeden rok? Práce jednoho dne, jednoho tydne, jednoho měsíce, jednoho roku. Je-li práce mírou všech hodnot, mrižeme ,,hodnotu práce" vyjád iti právě jen prací. o hodnotě jectné hoáiny práce nevím však zholá nic, víme-li jen to, že se rovná jedné hodině práce. Tím jsme se tedy nep iblížilik cíli ani o vlásek; toěíme se nadále v začarovanémkruhu. Klasická ekonomie to tedy zkusila jinak; ekla: hodnota zboži se _rovná jeho vyrobním nákladrim. Ale jaké jsou_ vyrobní náklady práce? Aby odpověděli na iuto otázku, byli nároďohospodá i nuceni poněkud znásilnit l9giky. Místo v robních nákladri samotné práce' které, běda, l-elz_e zjist-iti, zač,ali tedy zkoumat, jáké jsou vyrobní náklady na dělníko. Á tyto náklady tze zjisiit. M;ní se podle doby a okolností, avšak v daném stálu společnosti, v daném místě, v daué_m qfoo}ním odvěwí jsou rovněž dány, ale-spoií uwnit dosti rizk ch mezí. Žrieme nyni za panství kapitalistické vyroby, kdy velká a stále rostoucí t ída ob1'vatelstva rrr že žítijedině tehdy, pra__*) Viz také po-pulární v klail této otázky v Marxově p ednášce :'{?du'* cena a zisk" (zejnéna 6. kapitolu), uve ejněné po irvé roku tBgB. Red,.
I
cuje-li za mzďu pro vlastníky v robních prost edkri _ nástrojri, strojri, surovin a životníchprost edkri. Na zá_ kladě tohoto w robního zprisobu záležív-fuobní náklady na dělníka v oné sumě životníchprost edkri (nebo jejich peněžníceny), které jsou v prriměru nutné, aby jej uči_ nily, uďržely schopn m práce a aby umožnily nahradit jej novym dělníkem, je-li vy azen v drisleďku stá í, nemoci nebo smrti, tedy umožnily rozp(ozování dělnické t ídy v pot ebném množství. P edpokláilejme,že peněžníceua těchto životníchprost edkričinív pr měru t i marky denně. Náš dělník dostane tedy od kapitalisty, ktery ho za_ městnává, mzdu t i marky denně. Kapitalista jej za to nechá pTacovat, ekněme, dvanáct hodin denně. P i tom po itá asi takto: Dejme tomu? že náé dělník strojní má - uděIá zazánrečnrik - SuopTacovat souěást stroje, kťerou jeden den. rovina _ železo a mosaz v p edem zptacované pot ebné formě nechť má cenu dvacet marek. Uhlí, spot ebovan - stroji, opot v parním ebení téhožparního stroje, soustruhu a ostatních nástrojri, kte{mi náš dělník pracuje, - epočítáno p na jeden den a na jednoho dělníka, nechť má hodnotu jedné marky.-Denní mzda je podle našeho p edpokladu t i marky. Uhrnem je na naši součást stroje vynaloženo dvacet čty i marek. Kapitalista si však vypo itá, že od sv ch zákaznik:Ů- dostane za ni prriměrně cenu dvacet sedm marek, tuďiž o t i marky více, než činí náklady, jež vynaložil. Kde se berou tyto tŤi marky, které shrábne kapitalista? Podle tvrzení klasické ekonomie je zbožíp'roďáváno prriměrně za jeho hoďnoty, to je za ceny, odpoÝídajíoínutn m kvant m práce, obsaženym v tornto zboží. Prriměrná cena našístrojové souěásti _ dvacet sedm marek _ by se tedy rovnala její hodnotě' by se roYnala práci, v ní vězíci. Avšak z těchto dvaceti sedmi marek bylo dvacot jedna marek hodnot, kteté tu byly již d íve'
než za al pracovat náš strojní zámečník. Dvacet maTek v jurovinách, jedna marka v u}rlí' spáleném p i práci, nebo ve stroiích a nástrojích, jež by|y p i tom "upot ebeny a jejichí vykonnost se riměrně zmenšila. Zb- vá š".t marek, které byly p idány k hoďnotě suroviny. Ale těchto šest marek, jak p edpokládají sami naši národohospodá i, mriže pocházeti jenom_z práce, kterou o idal nas acmt k šurovině. Jeho dvanáctihodinová iráce vytvo ila tedy novou hoclnotu šesti marek. Hoďilota jeho dvanáctiLodinov práce by se tudížror'nala šesti markám. A tak bychom konečně objevili, co je práce". ,,hodnota '' ,,Poěkeji'o - vo]á náš strojní zárneěnik. - ,,Šest marek? Dostal jsem p ece jen t i marky! Mrij kapitalista se zap ísahá, žě hodnota mé dvanáctihodinové práce je, pou"6 t i marky' a když budu žádat šest, vysměje se mi. Jak se to r muje?" Jestliže jsme 'e již p ed tím dostali s našíhodnotou zanlotali jsme se ny_ní už práce do záčarovanéhďkruhu, Hledali_jsme hodnotu rozporu. ne ešitelného do i"p'.r" piác" našli jsme vícc."lo'ež mrižeme pot ebovat. Pro děl^ hodnota dvanáctihodinové práce t!i-q1rky,^p-ro oit 5" " kapitálistu šest marek, z rrichž t i zaplatí dělníkovi j-aLjl mz?u a-t i shrábne sám. Podle toho by práce měla nikoli jednu, nybrž dvě hodnoty, a nad to hodnotY napťosto rrlzné ! " Rozpor se stává ještě protimyslnějším,p- evedeme'lihod' noty, iry;ad ené v peněžích, na pracorT rí dobu. Za dvanáct hodin $ráce je lryivá ena no.rá hoďnota šesti marek. Za šest ho-din tudížnová hodnota t í marek-- SUÍII&7 kterou dostává dělník za dvatáctihodinovou ptáci. Za dvanácti' hodinovou práci dostává dělník jako stejnou proti]rodnotu _lrodv robek še-sti hoilin práce. Buď má tedy prá_ce dvě obty, nichž jedna ie dvakráte většínež dnrhá, anebo se " Éesti!Ý obou p ípadech vychází nesmysl. do.'oá"t.on"'á ' Áť se kroutíme a točímejak chceme;'nevymotáÍ,re se vězelo
10
z tohoto TozpoŤll' dokud budeme mluvit o koupi a pTo' deji práce a o hodnotě práce. A tak se také vedlo národotroip-oda;.im. Poslední ratolest klasické ekonomie, Ricardova škola, zahynu|a p eďevším ta to, že neuměla vy ešit tento Tozpor. Klasická ekonomie se ocitla ve slepé uličce. Člověk' jěnž z ní našel cestu, byl Karel Marx To co'národohospodá i pokláďa|i za vyrobní náklady ,,pÍáce", jsou nikoli vy'robní náklady práceo t t:rrž v''robní nákiudy na samého živéhodělníka. A to, co tento dělník prodává kapitalistovi, není jeho práce. ,,Jakmile praví lV.íarx'.dělník skuteěně započne se svou prací - již-prodati.-*) p estává mu již náležeti a nemrlže ji proto Mohl by tedy nejvyše prodati svou budnucí práci, t. j. mrize pŤevzít závazek, že v určitédobě vy-koná určity pracovní v kon. Tím však neprodává-práci (která p ece má b t teprve vykonána), n btž dává.kapitalistovi i<
disposici za určitou riplatu svou pŤacovlrí sílu na urěitou
dobrr (za denní mzdu), nebo k urěitému pracovnímu vykonu (za rikolovou rnzdu) : pronajímá,-resp. prodává sioo prorrrní"sí'lu.Tato pracovní síla je však srostlá sjeho osobďu a od ní neodluěitelná. Jeji vÉobnínáklady se tedy kryjí s wp'obními náklady na samotného dělníka; čemu národohospodá i íkali w robní náklatly práce, jsou právě v robní náklady dělníka, a 1im-i pracovní iily. Á tak mrižeme také od v robních nákladri pracovní síly p ejít k hodnotě pracovní síly a určit množství spbl"E"oiky nutné práce, pot ehné k wytvo ení pra_covní síly ručitékvality,-jak to uěini] Marx v o{dí]u-o koupi a prodeji pracol'rrí síly (,,Kapi15|?', svazek I, kapitola -IV, oddíl 3). c'." staáe poté, kďyž dělník prodal kapitalistovi svou pracovní sílrr,1. j. dal mu ji Ic disposici -za p edem smlu' }"oo,' mzdu _ denní nebo kolovou? Kapitalista uvede *) K. Morx: ;$apit6ll'; sv,'I.o &apimla
XYII''
6.
*
Re;d,-'
l_tr
dělníka do své dílny nebo továruy, kde jsou již všechny věci, pot ebné k práci: suroviny, pomocné látky (uhli, }-ar1iya atd.), nástroje, stroje. Zďe sá začne dělníkiopotit. Nechť je jako d íve jeho denní mzda t i marky, p itemž je zcela lhostejné, zďali je obďrží ve mzdě denní nebo rikolové. I zde zase p edpokládejme, že dělník svou prací za dvanáct hodin p idá zužitym surovinám novou hodnotu šesti marek, a tuto novou hoďnotu realisuje kapita_ lista p i prodeji hotového w tobku. Z toho dělníkovi za_ platí jeho t i marky, druhé t i marky si pak ponechá pro sebe. Yytvo íli pak dělník za ďvanáci hoíin h
volá nyní. kapitalista. Najal jsem děl'_,,Počkej! níka na c_ely- den, na dvánáct hodin' -Šesthodin je však jen pril dne. Proto čile do díla, dokud neuběhne také druh ch šest hodin potom budeme vyrovnáni!'' - tepTve A ďělník se vskutku musí podrobit sv ,,dobrovolně,, uzav ené smlouvě, poďle kter se zaváza|, že Iruďe za y 1ob_ek práce, ktery stojí šest hodin práce, pTacovat ce-
l" ch dvanáct
hodin.
P i rikolové nzděje tomu
stejně. Dejme tomu' že náš děIník udělá za dvanáct hodin dvanáct "kusri zboží.Suroebení' strojri'p ipadající na každy kus, stojí Yilt " Ťot akažd kus je prodáván dvě_marky, za dvě a-pril marky. Za d ívojšlch jinak_stejnych p edpokladri zapiatí kapitá-
Iista děIníkovi od kusu dvacet pět fenikrif to činíp i dvanácti kusech t i marky; a aby je dělník vydělal, mirsí pracovati dvanáct hodin. Kapitalista dostane za ďvanáct kusri t icet marek; odečtemé-li dvacet čtv i marek za sutovinu a opot ebení, zb vá šest marek, i nichž zaplati t i marky na mzdě a t i marky shrábne. Tak jako v plea. t2
chozím prYípadě' i_ zde pracuje dělník šest hodin pro sebe,
t. j. aby nahraďil svou mzdu (po p l hodině-o kuzae z dvanácti hodin), a šest hodin pro Lapitalistu.
abtíž,na které ztro-skot ávali nej lep šínárocloho sp o dá i, dokud vycházeli z hodnoty ,,prácě,,,'ztnizí, jakmil místo toho vyjdeme z hodnoty ,,pracouní síly,,.'Pracovní síla
nynej9ikapitalistické spoleěnošti žbqžím,je zbozbožím'zcela zvlášrním. Má totiž onu zv]áštní ilastnost, že je hodnoto_ tvoTnou silou, zďrojem hodnoty a jestliže se s ní vhodně zach.ází zdrojem vět-ší hodnoty,než sama. Za ny- vyroby lidská pracovní sílamá nějšíhostavu nejen ze vytvá i g"1 většíhodnotu,n'ež mďa stojí sama; kázdym novym "1 vědeck m objevem, každym .'orlym technicť m v1áálezem vzrristá tento p ebyiek jejího denního v iobku"nad její denní n_a\l1dy' zkracuje se-tedy ona část pracovního ďne, v které dělník vyrobínáhraďu za svou d nní rnzdu, a na druhé stTaně.Se tedy prodlužuje ona část pracovního dne, v které musí svou piáci daroaat kapitalistovi, aniž za to dostává zaplaceno. A takové_je hospodá ské zÍizenícelé našínynějšíspo"lečnosti: jeďině pracující t ída vyrábí všechny hodnoiy' Neboť hod'''ota je pouze jinym i,yrarem pro'práci, vyrazem) kterym je oznaě,ováno v našídnešníkafrtahsticŘé společaosti -množstvíspolečensky nutné ptice, vězicí v určitémzboži. Ale tyto hodnoty, v1.robené dělníky, dělníkrim nepat í. Pat í vlastníkrim suiovino strojri, ná_ sqoj a peněžních záloh, které umož ují těmto vlastníkrim kup-ovat pracovní sílu dělnické t íďy. Z celé masy -dělnická produktri, které vyrobila" dostává tedy t íďá nazpět jen část. A jak jsme právě viděli, druhá část, kterou si ponechává t íďa kapitalistri pro sebe a o kterou se'nanejvyš m '-qí dělit ještě s t ídou pozemkovych vlastník , vzrristá každym nov m objevem a vynálezem, kdežto část. p ipaďající dělnické t íd8 (počítánrr ira hlavu), j.9
v
jako každéjiné zboži a p ece ien žím1agi
13
roste buď jen velmi pomalu nepatTně? anebo vribec ne. Iogte? a za jist ch okolností se mriže dokonce zmenšovat. t1to vyreálezy a objevy, stále rychleji za sebou ' 4":l| tato měrou dosud sledující, d,.o"r. dne ro-
''".iy"haool'lí nakonec kon_ stoucí vydatnost liďské práce'vytvá flikt, v němž musí zajít nynějšíkapitalistické hospodá ství. Na jedné straně nezměrná b-ohatství oudtvt"k v1'robkri, jejž odběratelé nemohou zvládnout." Na diuhé st-raně ve.lká masa- spo-lečnosti, zproletarisovaná a p emě-
něná v nálr;.ezďní dělníky, a právě proto učiněná nJschopnou p- ivlast ovat si onen náabytďt v robkri. Rozštěpe'ní společnosti na malou, nadměrně bohátou t ídu a o''.r"likou, nemajetnou t ídu námezdních dělníkrl zprisobuje, že tato spoleěnost se dusí ve svém vlastním .ruatyttu, zatirr co velká většina jejích p íslušníkrije jedva o"chraněna p ed nejkrajnějším nedostatkem, anebo_dokonce ani p eď ním není ochráněna. Tento stav se stává den ze dne nesmyslnějším- a'- zbytečnějším.Musí byt odstTaněn a y, že, byt odstraněo. J" rnožrr ,novy spoÍečenskád, 'rozdíIy
ta" _ snad po době, vyžadujícíjistého uskrowněií, rozhodně však mravně velmi piospětné _ v drisledku plánovitého lryužitía dalšíhoíozvítíuž existujících nesmírnych pro duktivních sil všech p íslušníkrisp"ol ečno sti, p i stejné povinnosti všech pracovát, buďou dáiry rovnou měrou a v stále rostoucí hojnosti k disposici také prost edky \ l*:.y,'k raď_ostem života, k rozvinutí arlplatnění všech fysickych--a duševníchschopností. A že děláíci jsou stáIe více odhodláni vybojovati si tento nov společensk ád, na obou stTanách oceánu zít ejší_prvnímáj -potv1dí
y }.'":é*.-"Tizejí.nynějšít ídní krá_tke- p echodné
t etího máje.*) V Lond ně 30. dubna
ď
a neděle
tB91.
Beil ich Engels
*)-Anglické_ trade-uniony slavily Mezinárodní den proletariátu první neděli v květnu, a ta roku 1891 p ipadla na 3. kvěina' Red..
-
14
nÁmEZDNÍ PRÁCE A KAPITÁL* I.
S rrizn ch stran nám bylo vyt lrárro, že-jsme-rrevylíhospoáá slté poměry, kieré jsou materiální základnou nynějších t íďní;h a národních boj . Zni o-vali jsme se piaoo.lt; o těchto poměrech jedině tam, kde se v poliii"t yct' srážkách bezprost edně vnucovaly. P eďevším bylo nutno sledovati t ídníboj'v každodenním chodu událostí a na podkladě existujícího i denně se objelrrjícíhohistorického materiálu empiricky ďokázat, že spolu"s ujaŤmením dělnické t ídy, které uskutečnil Úrroi u B ezJn,**) byli p cmoženi ilejí odprirci_-b91' žoasnírepublikáni've'Fráncii a měšťáckéa rolnické t ídy
ili
podíitulky: ..Čo je mzda? Čímje urěena?" a ,.Cím je určena.lena
La"tiz" Ávšak v"ocldílo, ou"u^rr'é* ,-Čim je určena cena zboží?"ee
v brožu e pojednávalo nejen o ceně, n brž byly rozebírány i i"\:Y: otázky jalio ],v robní náÉbdy", ,,v robní náklady na pracovní sílu"o
,,k^piíáť",,,kapital a námezdní práci",,,relativní_mzda", o,nominální á ,,dělba prác "o oostroje"o oorelativní a absolutní zliírlačení dělnické ttídv". _ "áar"a'Á"dá", Š"te''í- bylo zjištěno, že v textu' uve ejněném v ,,Neue Rhei' nische Zeitung " , jakož i ve fotokopii rukopisu, p epsaného Marxov m piít"I"- Jo."íem'weyd"*uy"'q-]*t"rá iá uscliovánav archivu Insti_ iutu Maixe-Engelse-Leniná. rakové podtituly nejsou. Vyskytují se iedině ve ,,zvláštních otiscích" z ,'\eue Rheinische Zeirung", Lteré "bvlv uve einěnv bez MarxovY a Engelsovy spolupráce. -'Ř"a"L.ě prJto pokládala ža sprá"vné vypusrit_tyto titulky a.zapoiit ie do te]xtu, ját lv1o v originble. Text je rozdě]en na pět kapirol' i šooilu.rr , ,o"áěl"oí'r. na články, které-provedl sám Marxo když svou práci v o'Neue Rheinischi Zeituttg"' V rukopisu' uve ejíoval 'Weydimayerem, p epsáném má Marxova práce název ,,Mzda"' Ť^Éji o"" .ra i Áa- Má.x v dopisu weydemayrovi z 1. srpna IB49' ReiL '
x+; Revoluee 23.-24. rinora 1B4B _ Red'
a 18. b ezna v BerlÍně.
v Paííži,13. b
ezna ve
Yídni 15
bojujícíproti feudálnímu absolutismu na celé evropské pevnině; že vitězstvi ,,počestnérepubliky" ve Francii bylo zárove porážkou národťr, které odpověděly na no. rovou revoluci hrdinnymi válkami za nezávislost; že koneěně porážkou revolučních dělníkri rrpadla Er.lopa zno\.'u ďo starého dvojitého otroctví' ďo otroctví anglickorys!éh2. Červnov boj v Pa íži,páď Yídně, tragiko'medie berlínskéholistop-adu IB4B, zoufalé risilí Polska, rtafie a Uher, vyhladovění rrska byly hlavní momenty" - ttoídní v nichž se promítl ewopsk boj mezi buržoaéií a dělnickou t ídou a na základě kter ch jsme dokázali, že kažďé revoluění povstání' byť by se zďáI jeho cíl sebe vzďálenějším t ídnímuboji, musí ztroskotati, dokud ne_ zvitězi revolučnídělnická t íďa, že kažďá sociální reforma zristane utopií, dokud proletá ská revoluce a feudální kontrarevoluce nezmě í zbraněmi své síly ve saětoaé uálce. Y našem jako ve skutečnosti, "vykladu, právě tak byly Belgie a Su;Ícarslto tragikomickymi, karikaturními žanrov mi obrazy na velikém historickém plátně: Belgie vzotn, stát měšťáckémonarchie' Sv carsko vzornstát měšťáckérepubliky, oba dva státy, které se domnivaji, že jsou stejně nezávislé na t ídnímboji jako na evropské revoluci. J'{yní, když naši čtená i viděli rozvíjet se t íďní boj roku 1B4B v granďiosních politiclrych formách, je na čase, abychom si blížepovšimli samotnych ekonomick;y'bh poměrri, ua nichž se zakláďá jak existence buržoasie a její t ídnípanství, talr i otroctví dělníkri. Ye t ech velkych oddílech vylíčíme:1. poměr námezd,ní práce a, kapitálu, otroctví dělníka, panství kapitalisty; 2, neayhnutelné hynutí st edních měšťáclt ch t íd a tak zaaného rolnického staau p í nynějšímsystému; 3. obchoi]ní uja rnení a uyko isťoa ní buržoasr ch t íd r ,zn ch europsk ch ná,rodti despotou suětoaého trhu Ánglií. Vynasnažíme se vyložit věc poku.d možno prostě a po16
pulárně, a nebudeme p edpokládat znalost ani nejzákladntisi"t' pojrnri politické ekonomie. C}rcČme, aby nám poiozuměli dělníci. Mimo to vláďne v Něrnecku obdivu' hodná nevědomost a zrnateni pojrnri, pokud jde o nej_ j ednoďuššíe]conomické v ztahy, po čínajíc paten tovan mi
oluaj"i nynějšíchporněni a končícsocialistick1 mi diootuorci* ) a zneuznart. mi politiclt, mi genii, na néžje rozt íštěnéNěmecko ještě bohatšíneŽ na zeměpány. Nejd íve tedy lr ptvní otázcez Co je mzda? Jak je určoaá,n'a?
Zeptáne-Ii se dělníkri:
veliká je vaše rnzd,a?",
',Jak odpďví jeden: ,,Dostávám od svého buržoy jednu marku za-pracovní den", druhy: ,,Dostávám dvě marky'' atd. Podle toho, v jak ch placovních odvětvích jsou zaměst-
náni, budou udávati Ť znou Sumu peněz, kterou každy znicln dostává od svého buržoy za provedení určitépráce, na p . za utkání jednoho loktu plátna nebo za vysazen'í tiskového archu. P es to' že jejich odpovědi budou rtlzté" slrodnou se všichni na jednom: že rnzďa je sumou peněz' kterou platí lrapitalista za určitou pracovní dobu nebo za určity pracovní v kon' Zďá se, jako by tedy kapita|ista ltupoual za penize práci dělnílr a jako by mu dělníci prodá,aali za peníze svou práci. To jě však pouhé zďáni. Ye skuteěnosti prodávají kapitalistovi za peníze sylu pracoan'í sílu. Tuto pracovní sílir kupuje kapítalista na den, na t den, na měsíc atd. Á kdyŽ ji koupí, spot ebuje ji tím, že nechá dělníky-po ujednanou dobu pracovat. Za tutéžsumu, za kterou kapitalista koupil jeJich pracovní sílu, na pí. za 2 marky,byl by mohl koupiti 2 libry cukru nebo určitémnožstvíněja' ltěho iiného zboží.Dvě marky, zaněž koupil 2libry 9o\"o, jsou cenou 2 liber' cukrrr. Dvě marky, za něž kouíil dva*) Charakteristiku těchto socialistick ch divot-vorc viz v. p ed_ mluíě od B. Engelse k německému vydání ',Manifestu komunisticlré ReiL strany" z r. 1890.
-
2 Námezdní práce a kapitál'
t7
náctihodinové použitípracovní síly, jsorr cenou dvanáctihodinové práce. Pracovní síla je teďy zbožirn, je o nic m ně a o nic více zbožim než culrr. Práce se mě í hodinami, cukr váhou. Své zboži, pracor.n^í sílu, smě ují dělníci za kapitali_ stovo zboží peníze, a sice děje se tak v urěitém poměru. Tolik a tolik- peněz zatak a tak dlouhé použivánípracovní tkaní 2 marky., Ale což-tyto sily.Za,dvanáctihodinové _marky nep edstar,rrjí všechno ostatní zboži, které 2
mohu koupit_ za 2 marky? Tecly dělník vskutku směnil své zboži _ pracovní sílu za jiné zbcžívšeho druhu, a to v urěitém poměru. Tfun,- že mu kapitalista dal 2 ttatky, dal mu tolík a'tolik masa, tolik a tolik oděvu, tolik a tolik d eva, světla atď. směnou za jeho pracovní den. Tyto 2 marky vyjad ují tedy poměr, v kterém se_p]a.jiné zbožI, směnnou hodnotu -éInicovní síla smě rrj" "a Směnná hodnota zboži, vyjáďIená kovy praco'vrrí síly. , penězí"h, se naz' vá jeho cenou, Mzda je tedy jen- zv_lášt; ním označenímpro cenu piacovní síly, kterou obyěejně nazyvátne cenou práce, je označením pro cenu onoho zvláštního zboží,jehož jedinou schránkou je lidské maso a krev. Yezměte kteréhokoliv dělníka, na p . tkalce. Kapitalista mu dodá stav apŤizi. Tkadlec se dá do práce a zpliye se stane plátno. Kapitalista se zmocní plátna a p'rodá je, na p . ,á 20 ,oarck. Je nyní tkalcova mzda po-d-ílem na todto plátnu, na oněch Ž0 markách, na v robku jeho práce? Naprosto ne. Tkadlec dávno dostal svou mzdu, dá.rrrro p ed tím, než bylo plátno prodáno, ba snad mnoi'ttaoo.'Kupituíista platí tudíž hem dfíve, než íylo "ál. jež :utržíza plátno, n 'brž z p.e.tuto mzdu nikoli z peněz, _Jako tkalcovsk stav a p í' r-.ěz, které rná v z_ásobě. je dodal buržoa, jemuž ze nejsou v robkem tkalce, stejně-'tak není jeho vyrobkem zboži, které ďostane s*ěoou za své zhoži, pracovní sílu. M že se stát, že 18
buržoa vribec nenajde žádné}r'o kupce pro své plátno. Mriže se stát, že prodej plátna mu nevynese ani mzdu. A možná, že je prodá velmi vyhodně v poměru k tkalcově mzdě. To všechno se tkalce nikterak net ká. Kapitalista kupuje za jednu část svého hotového majetku, svého kapitálu, pracovní sílu tkalcovu írplně tak, jako a pŤap izi za druhou jeho část nakoupil surovinu stav. Když učinítyto- nákupy,- a mezi covní nástroj - síla, putná k vyrobě plátna, p istupuje ně pat í i pracovní k v robě už se surouinami a pracouními nástroji, které pat, í jen jemu. K nim ovšem pat í i náš ďobry tkadlec, jenž nemá na v 'robku nebo na jeho ceně stejně žádrcy podíl, jako jej nemá tkalcovsk stav. ' Mzda tudížnení ilělníIna nt, podíIem na zboží,jež uyrobil. Mzda je částízboží,které tu již bylo a za něž sí kapítalista kupuje určitémnožstuí prod'uktiuní pracouní síly. Pracolrrí síla je tedy zbožim, které jeho majitel, námezdní ďělník, prodává kapitálu. Proč je prodává? Aby nezem el hlady. Uplat ování pracovní síly, práce, je však vlastní životní činnostídělníkovou, jeho vlastním životnímprojevem. A tuto žiaotníčinn'ost prodává t etímu, aby si zajistil nutné žil;otníprost ed,lry. Jeho životníčinnost je tedy pro něho pouze prost edkem, ktery mu umož uje existenci. Pracuje, aby žil. Nezapočítává dokonce práci do svého života,4aopak, práce pro něho znamená obětování života. Práce je zlložím,které prodal t etímu. Proto ani v robek jeho činnosti není cílem jeho činnosti. Sám pro sebe nevyrábí ani hedvábí, jež tká, ani zlato, jež doluje, ani palác, kt'ery''staví' Pro sebe vyrábí tnzdu, a hedvábí, zlato, palác Se mu rczkláďá v určiiémnožstvíživotních prost edkri, snad v bavlněnou kazajku, měďák a sklepní byt. A mriže-li dělník, jenž dvanáct hodin tká, p ede, .lltá, soustruhuje, staví, kopá, tluče kamení, nosí b emena atd. mriže-li pokládat za projev sv ho života,
-
2*
19
za život toto dvanáctihodinové tkaní, p edení, vrtání,
soustruhování, stavění, kopání, tlučeníštěrku? Naopak. Život pro něho zaěiná tam, kde tato činnost p estává, u stolu, ve vyěepu' na lrlžku. I{aproti tomu dvanáctihodinová práce nerná pro něho žádn smysl jako tkaní, p edení, vrtání, atď., n"t'hrž jako zprisob u děIku, ktet ' mu umožiiuje' aby si zasedl ke stolu, zašel do v čepu, lehl do postele. Kdyby bourec morušovy tkal proto, aby
v
podobě housenlry, byt by Pracovní síla nebyla vždycky zbožím.Práce nebyla vždycky pracínátrtezdnou, t. j' suobodnau prací. otrok neprodával otroká i svou pracovní sílu, plávě tak jako v l neprodává rolníkovi své v kony. otrok byl spolu se svou pracovní silou prodán jednou provžďy svému vlastníkovi. Je zÍložítn,jež mriže p echázet z rukou jeďnoho vlastníka do r-ukou druh ho. Je sám zbožín,avšak pracovní síla není jeho zbožirn. LYe' aolník prodává jen část své pracornrí síly. Není to on, jenž dostává plat od vlastníka pridy; naopak, vlastník pridy dostává od něho tribut. l\evolník je p íslušenstvímprldy a p ináší pozemkovému pánu ploÉy. Naproti totnu suoboď,n tlělník prodává sám sebe' a to po ěástech. Den co den prodává've ejně B, Ia, 12, 15 hodin sv ho života tomu' kdo nejvíce na' bídne' majiteli surovin, pracovních nástrojri a životních prost edk t. j. kapitalistovi. DělníIr ani nepat í vlastníkovi' ani ' není p íslušenstvímpridy, avšak 8, I0,12, L5 hodin jeho každodenníhoživota pat í tomu, kdo je koupí. Dělník, kilykoli chce, opouští kapitalistu, jetnuž Se plonajal, a kapitalista, kdykoliv to pokládá za vyhoďné, propouštídělníka, jakrnile :ttž z nělno nemá užitei<, nebo áleJpor ne takovy, s jakym poěítal' Avšak dělník. jehož jedin m pTamenem vyděllcu je prodej pracovní síly, nemriže opu.stit celau t ídu lrupc , t. j' t ídu kapitalistti, nechce-li se odsoudit k smrti hladern. Nepat í tornu ne}ro
uďržoval svou existenci
pln
20
onolnu kapitalistovi, n, brž t ídě kapitalist ; a je už jeho věcí, aby si našel pána, t. j. kupce v této t ídě kapitalistri. D íve než nyní podrobněji pojednáme o poměru mezi kapitálenr a nátnezďni prací, vyložímestručně nejobecnějšípodmínky, které rnají vyznam p i rrrčenírnzďy. Mzda, jak jsme viitrěli, je cenou určitéhozlacží,ptacovni síly. Mzda je proto urěena t rnížzákony" kter mi je určována cena iraždéhojin ho zbaži.*) otázkou teďy je, jak je určou ,na cena zboží?
rn námezdním dělníkem.
II.
Či'o je určována cena zt:oži? Konkurencí mezi kupujícími a proďávajícími, poměrem poptávky k dovozu, koupěchtivosti k nabídce. Konkurence, kterou je určována cena zboži, je trojstra,nná. Totéžzboži jenabízeno rrizn mi prodavaěi. Kdo proďává zboži téžekvality nejlevněji, je si jist, že vytlačís bojiště ostatní prodavače a zajisti si největšíodbyt. Prodávajicí tedy navzájem bojují o odbyt, o trh. Kažďr z rrích chce prodávati, prodávati pokud možno nejvíce a prodávati pokud možno sám s lTloučenímostatních prodávajících. Proto jeden prodává levnějinež druh . Je tedy konkurence mezi prodáuajícírui, která stlačuje cenu zb o ží,jimi nabízen ch. Avšak konlturence je také mezi ltupujícími, a ta zase cenu nabízeného zboži zuyšuje. *)
Y rukopisu, p epsaném Veydemayerem, dále následuje: zákoty konkurence. A tyto zákony'jak jsem objasnil p edešIe, vžďy srážejícettll' zlložína rirove v robních nákladrl. To se však nestává tak, že zboži je vždy stejnou měrou procláváno a kupováno za uvedené ceny, n brž tak' že podle těchto v robních náklacl ,,. . .
se vyrovnává prriměrná cena, která vzníká v drisledku tohoto kolísání p i koupi a prodeji." Reil.
-
21
Koneěně je konlturence mezi kupujícímia prodáaajícímí;
první chtějí nakoupit pokud možno nejlevněji, druzí pokud možno nejdráže proďat. Vysledek této konkurence mezi kupujícimi a prodávajícími bude záviset na tom, jak si vedou ony dvě vyše uvedené konkurující strany, t. j. na tom' kde je konkurence silnější, zda v tábo e kupujících,nebo v tábo e prodávajících. Prrimysl vede proti sobě do pole dvě almády' z nic}r'ž každá svádí opět bitvu ve sw ch vlastních adách, mezi svymi vlastními otldíly. Yojsko, nezi jehož oddíly je nejmenší pTanice' vitézi nad'
protivníkem
PŤeďpokládejme,že na trhu je 100 balíkri bavlny, zatim co kupcri je na 1000 balíkri. V tomto p ípadě je tedy poptávka desetkrát většínež nabídka. Konkurence mezi kupci buďe tedy velmi silná, každ z nich se bude chtít zmocnit alespoii jednoho, a bude-li to možné,t eba všech 100 balíkri. Tento p íklail není libovolně vymyšlen. v dějinách obchodu byla období nerirod' bavlny, kdy se několik sdružen ch kapitalist snažilo skoupit nikoli 100 balíkri, nybrž celou světovou zásobu bavlny. V uveďeném p ípadě se tedy bude snažit jeden kupec vytlačit dnrhého tírn, že za halik bavlny nabídne relativně vyššícenu. Prodavači bavlny, vidouce, že oddíly nep átelského vojska vedou mezi sebou nejprudší looj a že prodej všech jejich 100 balíkri je zce|a zajištěn, se budou st ežiti, aby si vjeli navzájem do vlasri a stlaěili dolri ceny bavlny ve chvíli, kdy se jejich protir.rríci navzájetn p edhánějí ve vyhánění její ceny do v še. Proto se náhle v tábo e prodávajících rozhošťujemír. Stojí jako jeden'nuž ptoti lcupujícím, zakládají si filosoficky ruce a jejich požadavky by neměly mezí, kdyby nabídky i těch nejdotěrnějších koupěchtivcri neměly své velmi urěité meze. Je-li tedy nabídlra nějakého zbožíslabšínež poptávka po tomto zboží',je konkurence mezi prodávajícími nepatTná? nebo jí není vribec. Touž měrouo jakou u,b vá 22
konkurence mezi prodávajícími, p
ib
vá konkurence mezi
kupujícími.Y sledek: více nebo méně značn vzestup cen zboži.
Je ználrrro, že častěji se stává opaěn p ípacl s opačn m vysledkem. Nabídka znaěně p evyšuje popt-ávku: zoufalá_konkurence rnezi prodávajícími; nedostatek kupcri zboži za babku. a tedy - odprodej ziarnená vzestrrp' pokles cen' co znatnená vy' Co_však soká' nízká cena? Zrnko písku je rysoké, hleďíme_li na drobnohledem, a věž je zká v poror'rrání s horou. Á je-li cena urěena poměrem poptávky a nabídky, ěím je urěován poměr poptávky a nabídky! " obraťmese na pivního měšťáka' kterého potkáme. se chviTku rozm šleti a jako novy Alexandr ani Nebuďe Velik rozetl7e tento metafysicky uzel násobilkou. Jestliže
mě v roba zboží,které prodávám, stála 100 marek a jestliže pli i"t'o prodeji stržíml10 marek, eknďnám rozumí sepo- uplynutí roku-bude to oběansk , počestn , slušn zisL. Doitanrr.'li však směrrou 120, 130 marek, je to vysok ' zisk; a stržím-li dokonce 200 marek' bude io už ziilr mimo ádny, ohromn . Co je teďy pro měšťák_a mě íthem, zisku? V robní n klaďy jeho zboží.Dostane-li směnou za toto zlloži ut ité množstvíjiného zboží,jehož zhotovení stálo m ně, prodělal. Dostane-li směnou za své zbožímnožství jiného- zboží,je}nž zhotovení stálo více, rydělal. Á pokles či vzestup zisku mě í počtem sjup , o_které směnná hodnota jeho zl:ožístojí pod nebo nad a- robními nd,klady. viděli jsme tedy, jak měnící se poměr poptávky a na' bídky zprisobuje Lned stoupání, hned klesání cen, hned ceny- vysoké, hneď nizké. .Iestliže v drisledku neďosta' teěné nabídky nebo nepoměrně rostoucí poptávky, cena jeilnoho zbožíz:naéně stoupá, musí -nutně cena něia' kého ;i'' ho zbožive stejném poměru klesat. Vždyťcena z\wžíien vyjad uje v penězích poměI' v lctorém se za qD
Zr<)
ně srně .uje jiné zboži. _:_ Stoupne-li na p íklad cena
jeďnoho loktu hedvábí z 5 marek na 6, klesne cena st íbra v poměru k ceně hedvábné látky a stejně klesne v poměru k ceně hedvábí cena všeho ostatního zboži, jehož ceny zristaly nezměněny. Ábychom dostali totéžmnožstvíhed_ vábí, musíme nyní dáti směnou většímnožstvi zboži.
Jaky buile násleďek stoupající ceny nějakého zboži? Masa kapitálri se r.r'hne do kvetoucího pr myslového oďvětví a tento p íliv kapitál do v nosnějšího prrimyslového odvětví potrvá tak dlouho, dokuď zisk v tomto odvětví neklesne na obvyklou rirove , či spíše, dokud cena jeho vyrobk v drisledku nadv roby neklesne pod
,ují, takže, vezmerne-Ii v určitérnčasovémseku tento odliv a p íliv prrilnyslu v jejich celkovém souhrnu, jsou jednot}'ivá zboži navzájem smě ována podle svy'-ch v robních nákladri, je tedy jejich cena určena ;'ejich v robními
náklady'
Toto určeníceny vyrobními náklady nesmí b
c
t
chá-
páno v tom smyslu, v jakém je chápou národohospodá i. Národohospodá i íkají,že pr měrn , cena zkloži se lovná vyrobním náklaďrlm; to je pr záIton' Anarchick pohyb'
v němž je vzestup vyrovnáván poklesern a pokles vze' jak to také Stupem, považují za náhodu. T 'rnž právem někte í národohospodá i činí mohlo by-byti kolísání
Ještě s jiného hlediska bychom mohli ukázati, jak v robními nálrlady je určena nejen nabídka, nybrž i poptávka. To by nás však oďvedlo p ílišdaleko od našeho p edmětu.
- ceny v roIrními náklady považováno za zákon a určování ža náhoď.u. Avšak jen v procesu tohoto koiísání,'které zprisolruje jak možno viděti, pozorujeme-li je zblizka nejstrašnějšípustošenía jako zemět esení otÍásá zák|aďy měšťáckéspoleěnosti, jeclině v pTocesu tohoto kolísání je cena určována vyrobnírni náklady. Celkovy pohyb tohoto nepo áďkrr je jeho ádem. V plocesu této prrimyslové anárchie' v tomto koloběhu vyrovnává konkurence,abych tak elrl' jeden extrérn druh m. Yidíme tedy: cena zbožíje urěena jeho v robními náklady, a to tak, že obdolrí, lrdy cena tohoto zboží'stoupá nad vyrobní náklady' je vyrovnána obdobími, kdy klesá pod vyrobní náklady' a naopak. To p irozeně neplatí pro jednotlivy dany prrimyslov vyrobek, n brž jen pro c9lé prrimyslové odvětví. l\eplatí to tedy ani pro jeďnotlivého prrimyslníka, nybtž jenom pro celou t ídu prrimyslníkri. Určeníceny v robními náklady se ro'vná urěení ceny pracovní dobou' pot elrnou k vyrobě zboži,nebolv robní naHady se skládají: 1' ze surovin a opot ebení nástrojri,
a
valo u.ěitého rnnožstvípracovníoh dnri a které tedy p eďstar,rrjí určitémnožstvípracovní doby; 2. z bezprost ední ptáce, jejížmírou je také čas.
v
robní náklady.
A
naopak: Klesne-li cena nějakého z]aožípod jeho robní náklady, budou kapitály z v toby tohot'o zl:oží odplyvat. Yyjma p ípad, kdy vyrobní odvětví již neodpovíďá požadavkrim doby a musí proto zaniknout, bude se tímto ritěkem kapitálri v roba takového zboží(t. zn. jeho nabídka) tak cllouho zmenšovat, dokud nebude uve_ dena v soulad s poptávkou, teďy dokucl jeho cena znovtl nestoupne na rove jeho v;nobních náklad , či spíše, dokud nabídka neklesne pod poptávku, t. j. dokud" cena zboži opét nestoupne nad jeho v robní nákl.aďy, neboť běžná, cena zbožíje ožd,y uyššínebo nižšínež jeho l: robní
v
n ltlady.
Yidíme, jak kapitály neustále odtékajía p itékajíz jetlnoho prrimyslového odvětví do druhého. Yysoká cena vyvolává p ílišsilny p íliv a nizká cena p ílišsiln odliv.
Právě jsme viďěli, jak kolísánínabídky a poptávky uvádí cenu zboži vžďy znovu na rirove v rolrních náklaclri. Sltutečná cena zbožíje sice ožď,y uyššínebo nižšínež 24
robní n "klady, aušak stoupání a hlesá.ní se az jem,ně dopl-
t. j.
,
prrirnyslovy-ch produktri, jicbž zhotovení vyžaďo-
25
Tytéžvšeobecné 'zákony, které ídívšeobecně cenu zboži, vz\ rtut íďí uauuzrcJlrrc samoz ejmě také LaItte ilLzuu tnzdu _ ceruu prá cenu pl - klesá, podle Mzďa za práci hned stoupá, hned pod toho,
v_jakém p'oměru je poptávka a nabídka, podle toho, jak sě utvá í konkurence mezi kupci p"'corrní síly kápi-
- Všetalisty, a tnezi prodavači pracovní síly dělníky. - kolísání obecně vzato, kolísání cen zbožíodpovídá rnezď.
Ale
a
mezích tohoto kolísáníj e cena práée určena ay r obnínli ná-
klady, pracouní ilobou, pot ebnou k aytao ení tohoto zboží
pracouní síly. tedy teuy robní u ayroonl náItlady naft,Iaay Jaké jsou Joft)e pracouní pracoanl síly? sl,y( Jsou Jsou to ná,lilady, ktbr ch je t eba lt tomu, aby udržely dělníka jakožto dělníka q aby z něho uyškolily ilěIníka.*-)
Či*-e''; učebnídoby íyžadujefroto rlrčitá prácr, tím n menšíjsou nákladv na na dělníka a tlm isou v robní náklady tírn mzsr nižši je cena jeho práce' jeho mzda. V prrimyslov ch odvětvích, kde není t eba témě žádnéučebnídoby a kde stačí pouhá fysická existence dělníkova, ornezují se v robní náklaily pot ebné k jeho v}-tvo ení, témě jen na zboži, nezb1-tnék tomu' aby byl zachovánjeho život a schopnost k práci. Cena jeho prá,ce je proto určena cenou nezbytn ch žia otní ch p r o st e dlr . Tu je t eba si však povšimnouti ještě jeďné okolnosti. Když továrník kalkuluje své v robní náklady a podle nich cenu vyrobkri, započ,ítává opot ebení pracovních nástrojri. Stojí_li ho stroj na p . 1000 marek a opot ebuje-li se během deseti let, p ipoěítává továrník ročně k ceně zboži IaD marek, aby po deseti letech mohl b t opot e}ren stroj nahrazen stroj m nov m. Stejně musí b t do v . robních nákladri prosté pracovní síly započítávány náklady na rozp|ozování, aby se dělnická t ída moh]a rozri i
'Weydemeyerem, *) dále stojí : ',Na_nákladyo 'V rukopisu, p epsaném posled jsme zjistili" že cena zbož1 je určena v robními a y robní náklady práce jsou náklady, kter ch je t eba, aby dělník byl zaohován jako dělník a vyškolon z něbo dělnÍk.', _ R"d:
26
množovati a opot ebené dělníky nahrazovati nov mi. opot ebení dělníka se tedy započítává stejnym zprisobem jako opot ebení stroje. Y1rrobní náklady prosté pracovní síly jsou tedy ná,-
klady na e'cistenci dělníka a jeho rozplozouání. Cena těchto nákladri na existenci a zach'ováni rodu tvo í mzdu. Mzda, takto určen á, se naz. vá mzdou m tninímem* ,/. Toto mzd ové minimum, jako vribec určeníceny zboži v robními náklady vribec, platí nikoli pro jednotliaé indiaiduurn, rr b pro cel ilruh. Jednotliví dělníci, miliony dělníkri nedostávají ani tolik, aby mohli žit a udržovat svrij rod, aušak mzila celé dělnické t ídy v tnezich svého ko]ísání se vyrovnává na toto minimum. .Nyrrí' když jsme se dohodli o nejobecnějších zákonech, ídícíchmzdu jako cenu každéhojiného zboží, mrižeme se zab 'vatt našímp edmětem podrobněji**). *) K analogickému Marxovu tvrzení v o'Bídě filosofii" Engels p ipojuje tuto poznímku: ,,\éta, že irozená'" t. j. normálnÍ cena pracovní sÍly se shoduje minimem' t. j. hodnotov m ekvivalentem životních s mzdov m "p prost edk , absolutně nutn ch k životu a rozplozování dělníka' ke kritice nacionáIní tuto větu jsem po prvé vyslovil v ekonomie" (,,Deutsch-Franziisische',Nárysech Jahrbiicher", Pa íž 1844) a v ooPostavení pracujícít ídy v Anglii". Jak je patrno z toho, co je uvedeno v še, Marx tehdy akceptoval tuto větu' od nás obou ji p evzal Lassalle. I když však ve skul eěnosti má mzda stálou tendenci p iblížitse svému minimu" není tato věta správná. Skutečnosto že pracovní síla je zpravidla
a
v prriměru honorována potl svou hodnotu,
její hodnotě nic změnit. V ,,I(apitálu" Marx nejen opravil v še uvedenou větu ( [Iv. kapitola] oddíl ,oKoupě a prodej pracovnÍ sÍly"), n brž i vysvětlil (kapitola xxIII.' ,,Všeobecn zákon kapitalistické akumulace") okolnosti, umož ujícíp i kapitalistické v robě nemriže na
stále víc a více snižovat cenrr pracovÍIí síly pod její hodnotu'"
Reil.
**)V rukopisu, p epsanémWeydemeyerem" dále stojí: o'D íve než prozkoumáme kapitál v jeho vzájemném prisobení s pracÍo musÍme pŤesně urĎit pojeyr kapitalu,'. _ 3u6, 27
III. Kapitál se skládá ze surovin, pracovních nástrojri a životních prost edk všeho druhu' kter ch je používáno k vyrobě novych sutovin, nov ch pracovních nástrojri. a nov ch životníchprost eďk . Yšechny t1-to jeho součásti jsou v tvory práce, produkty ptáce, jsou nakupenou prací. Nakupená práce, jež je prost edkem k nové v robě' je kapitálem.
I
I
I
Tak praví národohospodá i. Co je černošsk otrok? Clověk čeruéhoplemene. Ztoho nikdo nezmoud í. Černoch je černochem. Tepwe v určit ch poměrech se stává otrokem. Sp ádací bavlná sk stroj je strojem na p edení bavlny. Jen v určit ch poměrech se stáve kapitálem. Je-li vyttžen z těchto poměrri, je právě tak málo kapitálem, jako zlato samo o sobě penězi nebo cukt cenou cukru*). Ye v robě prisobí lidé nejenom na p írodu, n brž také na sebe vzájernně, Yyrábějí jen tak, že spolupracují určit m zprisobem'a své ptáce navzájem smě ují. Aby vyráběli, vstupují ďo urěitych vzájemn ch vztahri a poměrri a jen v rámci těchto společenskycle vztahri a. poměrri se uskuteč uje jejich prisobení na p írodu, se uskuteč uje vyroba. Tyto spoleěenské poměry, ďo nichž vyrobci navzájetn vstupují, podmínky, v nichž si smě ují své práce a ričastní se celkového aktu vyroby, buďou ovšem rrizné podle cha*) V rukopisu, p epsanémweydemeyerem' dále stojí: . . uveďte 'o. stroj d.p situace' kdy je nedostupen lidské práci, a bude tak málo kapitálem' jako holé mo ské skalisko, které sice ničíhodnoty, avšak absolutně není s to je vyrábět. Vidíte tuďiž, že pojem kapitál naprosto není ještě vyčerpán pojmem nakupené práce. Pojem kapitál zárovet znamená určit společensk vztah, a to v robní vztah buržoasní společnosti'"
28
-
Red.
v robních prost odkri. Yynálezem nového vá_ leěného nástroje, st elné zbraně, se nutně změnila celá vnit ní or:ganisace armády, změnily se poměry, ve kte' r ch jednotlivci tvo í vojsko a jako vojsko mohou ptisorakteru
bit, zrněnil se také,vzáiemn poměr rrizn ch aŤmád. Společensképoměr l v nichž jednotlivci vyrábějí, spoIečeiské ay robní poměry se teďy mění" pl etuá, ejí sg zm-ěnot1. a a 'uojem materiálních a 'robních prost edk .31 robních s'il'' V robní poměry tuo í ue sué souhrnnosti to, co se naz1 u . společensk mi poměry, společností,-a to spoleěností.rra irčitémstupni dějinného u ''uoje, společností, najícízvláštní, odlišny ráz, Ántickrí spoleěnost, feuďální spoleětrost, buržoasní- spoleěnost j sou takovymi souhrnostnei vyrob' ních poměrri, z nichž kažďá označuje zárovel zv|áštni vojov stupr' v dějinách lidstva. v'late Íropaatje společenskym vyrobrrím vztahern. Je to měšťáck u robní uztah, v tobní yzta}r. měšťácké společnosti. iož nebyly životníprost edky, placovní nástroje? suToviny7 znichž se skládá kapitál, vytvo eny a nakupeny ch spoleěenskych podmínek-, v určitych spoleěenza dan'"poměrech? Což oeisou poutivány k nové vyrobě sk ch za" d'ai'ch společensk ch podmínek, v urěitych společensk ch poměrech? A neěiní právě tent_o urěit . spole' čensk rá'z v''robky, sloužicínové vyrobě, kapitálem? Kapitál se-neskláďá pouze ze živatníchprost edkri, pracŇních nástrojri a surovin, po.uze z materiálních vyiobkri; skládá se také ze směnn ch hodnot. Všechny v _ robky, z nichž se skládá, jsou zboží.I(apitál není tedy jen sLmou rriateriálních vyrobkri, je sumou zboži, stněnn- ch hodnot, společensh ch aeličin, Kapitál zÍstá\,á t" mž, i ktlyž na místo vlny postavíme bavln_u, na místo obili ni, na místo železnic parníky, tělo kapitálu jestliže jen bavlna, r že, parriky - cenu jako vlna, mají stejnou směnnou hodnotu, stejnou Tělo ztělesněn' obi!!, žeÍeznice, v nichž byl kapitál d íve 29
kapitálu se mriže neustále měnit, aniž se v nejmenším kapitál. však každ kapitál sumou zboží,t. j. směnnych JeJi _ mě_ní
hodnot, není ještě každérnnožstyízboží,směnnych hoďnot,
kapitálem. Každá suma směnn ch hoďnot je směnnou hodnotou. Každá jednotlivá směnná hodnota je sumou směnnych hodnot. Na p . drirn v hoďnotě 1000 marek je směnnou hodnotou 1000 marek. List papíru v hodnotě 1 feniku je sumou směnn ch hodnot 100/100 feniku. V lobky, které jsou směnitelné za jiné, jsou zbožím.onen určiiy
poměr, v němž jsou směnitelny, tvo í jejich směnnou hodnotu nebo, vyjád eno v per.ězíct', jejích cenu. Muožství těchto vyrobkri nem že nic měnit na jejich urěení b ,tí zbožímnebo p edstavovati směnnou hodnotu, ěi míti určitou cenu. Strom zÍrctává stromem' ať je velk nebo nal'. Zméníse charaktet železa jakožto zboží,jakožto směnné hodnoty tím, že je budeme směiíovat za jiné v robky nikoli v lotech' n btž v metrick ch centech? Podie množstvj je železo zbožim větší nebo menšíhodnoty, vyššínebo nižšíceny. Jak se nyreí určitémnožství zboží,směnn ch hodnot stává kapitálem? jako samostatná společenská moc? t. j. jako Tím', 'že se rnoc jeďné čá,sti společnosti udržuje a rozmnožuj e'šměnou za bezprost ední, žiuoucípracouní sílu*). Existence t ídy, jež nená nic než svou pracovní schopno-st, je nutn m p cdpokladem kapitálu. Teprve panství nakupené, minulé, zp edmětnělé práce nad prací bezprost ední, živoucíčjni z nakupené práce kapitál.
I
I
I
I
*)-Místo uveden ch čty odstavcri je v rukopisu" p epsaném weydemayerem, uvedeno: ,,Jak už bylo ečeno, znamená_ pojem kapital určit společensk vztah" v robní vztah buržoasní spoieě_ nosti." .Red. __
-
I I
l j I I
30
Podstata kapitálu nenáIeži v tom' že nakupená práce sloužíživoucípráci jako prost ed'ek k nové v robě. Pod-
stata kapitálu je
v
tom? že živoaci práce slouži ptácí
nakupené jako prost edek k zachování a tozannoženíjejí směnné hodnoty. Co se děje p i směně mezi kapitalistou a nátnezdním dělníkem?*) Dělník dostává Směnou za svou pracovní sílu životní prost edky, kapitalista Ýšak směnou za své životníprost edky dostává práci, produktivní ěinnost dělníkovu,
tvrirčísílu, pomocí které dělník nejen nahradí to, co stráví, n btž i p idá nakupené práci uětšíhodnotu, než měla d íue. Dělník dostává oď kapitalisty část už existujícíchživotníchprost edkri. K čemu mu sloužítyto ži_ votní prost ettky? K bezprost ední spot ebě. Jakmile však životníprost ed'ky spot ebuji, jsou pro mne nenávratně ztracerLy) leč že využiji doby, po kterou mne t}'to prost edky udržujína živu, k tomu' abych vyrobil nové životníprost edky, abych během trávení vytvo il svou prací nové hodnoty místo hodnot' jež zanikly spot ebováním. Ale právě tuto ušlechtilou reprodu]
jichž se mu dostalo. Tato síla je teily pro něho
samého
zt]ťace]na.
Uveďme p íklad: Pachty platí svému nádeníkovi 5 st íbrnych grošri za ďerl, Za těchto 5 st íbrnych grošri pracuje nádeník na pacht ově poli cel den a tak mu iajistí p íjem l0 st íbrn ch grošri. Pacht nejen obdrží nazpět hodnoty, jež odstoupil nádeníkovi,l brž je zdvoj_ násobí. Použil tedy, spot eboval 5 st íbrny'ch grošri, které zaplatil n ádeníkovi, plodotvorně, pro duktivně. K oupil za 5 Jt íbrn ch grošri piáci a sílu nádeníkolrr, které vyrobí *) Místo této věty v rukopise, p epsaném weydemeyerem, se praví: ,,Prozlcoumejme d kladněji vztahy p i směně mezi kapitálem a prací." Red,
-
31
ploctiny dvojnásobné hoďnoty a z 5 st íbrnych groš jich udělají l0._Nádeník naproti tomu dostává za svou produktivní sílu, jejížprisobení odstoupil pachty i' 5 st íbr-
n ch grošri, jeŽ- smění za životníprost edky, a tyto
životníprost edky rychleji nebo pomaleji spot ebuje. Tak je těchto 5- st íbrnych grošri spot ebováno dvojím zp sobem, reproduktianěpro kapitál' neboť byly směněny za placovní sílu*), jež vytvo ila 10 st íbrn ch grošri, neproduktiuně pro dělníka, neboť ten je směnil za životni prost edky, které navždy znizely a jejichž hodnotu mriže znovu dostati jen tenlrráte' když opakuje tutéžsměnu s pacht em, KapitáI tedy p edpoltláďá. n ,mezdní práci a ná,mezilní pr ,ce p edpoltlá,d , Itapit l. Podmi ují se nauzá,jem; rodí naaz ,jem jedno druhé.
Y7,rábi dělník v bavlná ské továrně jen bavlněnélátky? -Nikoli, vyrábí kapitál. Yy.rábí hodnoty, které znolu slďu_
i
I
,l i
li I
I
žík tomu, aby poroučely jeho práci a pomocí této práce vytvá ely nové hodnoty' Kapitál se mriže rozrnnožayati jeďině tehdy, když je smě ován za ptacovtli sílu, když vyvolává v život námezdní práci. Pracovní síla námezďního dě]:ríka mriže b t směríována za kapitál jedině tehdy, když rozmnožuje kapitál, když posiluje Inoc' jejiž je otrokyní. Rozm,nožoaá,ní ltapit ,lu je proto roztnnožouá.ním proletariá,tu, t. j. děInické t íily. Tedy zájny kapitalistovy a dělníkovy jsou totožné, tr':rdí měšťáci a jejich národohospodá i. A vskutku! Dělnílt h1rre, nezaměstná-li ho kapitál. Kapitál hyre, ner.7ko isťuje-li pracovní sílu, a aby ji mohl "vyko isťovati, musí ji koupit. Cím rychleji se rozmnožuje kapitál, určen k vyrobě, kapitál produktiv'-'í, ěírn více proto vzkvétá prrimysl, ěím více se buržoasie obohacuje.-čímlépe jdou *) V to-to místě termín síla" nebyl vsunut Engelsem, _ejnil ",pracovní n brž vyskytuje se již v textu, kter Marx uve v ,'Neuě Rhei_ nische Zeitung". Red. DO
obchody, tím více dělníkri pot ebuje kapitalista, se prodává dělník.
tílor- dtáže
Z tohovyp| vá,že nevyltnutelnou podmínkou poněkud snesitelnějšího postavení dělníka je pokud tnožno rychl r st produhtianího kapitá,lu. Cď;e to však r st'procluktivního kapitálu?tRrist moci nakupené práce nad prací živoucí. R st panství buržoasie nad pracujícít ídou. Když ná4ezdní pt.áce vytváíi cizí, n'ad ní panující bohatství, moc sobě nep átelskou, kapitál, plynou jí zpět od této prost edky k zaměstnáni, t. j.
životníprost edky, pod podmínkou, že Se Stane.znor.u částí kapitálu, pákou, znovu whajícíkapitál do urychleného pohybu rristu. Turzení, že z ,jmy kapitálu a zájmy děIník jsou totožné, znamen toliko: kapitál a n ,mezdní pr ce jsou daěma strá,nka,mi téhožuztahu. Jedna podrni ,uje druhou, jako se nauz ,jem podmi ,ují lichuá a narnotr&truík. Pokud námezdní dělník zts,tává námezdním dělníkem, závisí jeho osud na kapitálu. To je ono tolik vychvalované společenství zájrni dělníka a kapitalisty.
IY.
Yzrristá-li kapitál, vzrristá masa nátnezďni ptáce, vzrristá počet námezrlních dělníkri, zkrátka: panství kapitálu se rozširrje na většímasu lidí. P edpokládejme nejp íznivějšíp ípad: když vzrristá produktivní kapitál, vzrtstá poptávka po práci, stoupá tedy i cerra práce? rnzďa.
Drim muže byt sebe menší,pokud však okoluí domy jsou také malé, vyhovuje všem spoleěenskym nárokrim na obyďlí. Je-li však vedle domku vztyéelpalác, sc\Ťkne se ďomek na ubohou ch ši. Malost domku nyní dokazuje, 'že jeho majitel si nesmí init žáďné, anebo jenom 3
Námezdní pláce a kapitá1
ĎÓ
i I
i l l
.l l
I
1i l I
I
i
velmi nepatrné nároky; a byť by s rozvojem civilisace tento domek sebe v še vpristal, roste-li Sousední palác stejně nebo dokonce rychieji, bude se obyvatel poměrně maličkéhodomku v jeho čty ech stěnách cítit stále nešťastnějším,nespokoj eněj šínia stísněněj ším. P edpokladem poněkud znatelnějšího p írristku mezd je rychl rrist produktivního kapitálu. Rychl rrist produktivního kapitálu vyvolává stejně rychl rrist bohatství, p epychu, spoleěensk ch po1 eb a spoiečenskych požitkri. Ačkoliv tedy požitky dostupné dělníkovi vzlostly, spoleěenské uspokoj eni, jež poskytují, pokleslo v porovnání s rozmnožen mi rozkošemi kapitalistov mi' jež jsou dělníkovi nedostupné, v porovnání se stupněm v1.voje spoleěnosti vribec. I\aše pot eby a požitky vyvěraji ze společnosti; proto je mě íme společenskymi měítky; nemě íme je p edměty, sloužícímik jich ukojení. Poněvadž naše pot eby a požitky mají povahu společenskorr., jsou re]ativní. Mzda vribec není určena pouze množstvim zboží, jež za ni mohu směnit. Jsou v ní obsaženy rt .zrré vztahy. Dělník p edevšímdostává za svou pracovní sílu urěitou'. sumu petěz. Je mzda určena pouze touto peněžní cenou ? *)
v xvl. století v drisleďku objevení bohatších dolri se snadnější těžbou v Americe se zvětšilo množství zlata a st íbra, obíhajícívEvropě. Proto hodnotazlata a st íbra poklesla v poměru k ostatnímu zboži. Dělníci dostávali za svou pracovní sílu totéžmnožstvíst íbra v mincích jako d íve. Peněžnícena jejich práce se nezrněnila, a p es to jejich mzda klesla, neboť směnou za totéžmnožství st íbra dostávali menšímnožstvíiiné}ro zboži. To tryla *) Místo poslední otázky je v rukopisu, p epsaném weyderneyerem" uvedeno: ,,... Mzda je urěena nejen touto peněžní cenou." Red..
3+
jedna
z'
okolností, jež napomáhaly rristu kapitálu,
buržoasie v
XVI.
století*).
v
vinu
Yezměme jin p ípad. Y zimě r. lB4? následkem nenJo{I zna ně podražily nejíutnějšíživotníprost edky: obilí, maso, máslo, s r atd. P eďpokládejrnq ze dělníci dostávali za_svou pracovní sílu tutéžsumu peněz jako d íve. Cožpak jejich mzda neklesla? ovšem Že anď. Za tytéžpenize dostávají nyní směnou méně chleba, masa
atd. Jejich mzda poklesla nikoli proto' že se zmenšila hodnota st íbra, n 'brž proto, že stoupla hoďnota životních prost edkri. P edpokládejme konečně, že peněžni cena práce se nezménila, zatífi| co všechno zeměďělské i prrimyslové zbožíkleslo v ceně v drisledku použití now ch strojri, p íznivějšísezony atd'. Za tytéžpenize si dělníc.i mohou nyní koupit více všeho možté}.o zboži. Jejich mzda tedy stoupl'a právě proto, že se její peněžní hod'rota nezměnila. P_eněžní cen a práce, nominální mzd'a,se tedy nekryje se j. s množqtvírn'zboži, které je skutečně T_"ď9" reálnou, t. dá_váno směnou za tnzďu. Mluvínae-li tedy o vzestupu nebo_ poklesa tn'ezď, nesmíme míti na zÍeieli pouze peněžnícenu práce, nominální mzďu. Avšak ani nominální nrzďa, t. j. suma penéz, za kterou se dělník prodává kapitalistovi, ani reálná nzd'a, t. j. množstvízt:oží,jež za tyto peníze mriže koupit7 nevyěerpávají vztahy, ve mzdě obsažené. M1d" je kromě toho p edevšíiaurčena sv m poměrem -k zisku, profitu kapitalistově, t. j. mzda poměiná, rela. tiwní.
Reálná mzda vyjad uje cenu práce v poměru k cene osLalnrno ostatního tatního zboží, zboží,K(tezto zDoz\ jád uje kd.ežto relatir.rrí TelatNau mzda wiád uie podíl vyJadruJe podil bezprost ední práce na hodnotě, touto praci norrě .r .tvo*) Ye vytlání z roku lB91: ,,xvIII. století".
-
Reil.
ené, v p-oměru
\ podílu na této hodnotě' p ipadajícímu nakupené práci, kapitálu. Rekli jsme v še (na str. 19): ,,Mzďa tudížnení dělní-
|rov rrr podílem na zboži, jež vyrobil. Mzda je ě,ástí zboži, které tu již bylo a za něž si kapitalista kupuje určité množstvíprodulrtivní pracovní síly.'' Avšak tuto mzdu musí kapitalista opět _na}radit z celay) za niž proďává vyrobek zhotoven _dělníkem; musí ji nahradit íak, aby mu p i tom zp'ravidla_ zrlstal ještě p ebytek nad jím vynaloženévyrobní náklady, zisk. Prodejní zbozi
""'.á na t i vyrobeného dělníkem se pro kapitalistu rozpad,á ěásti: za náhraďrr' ceny jím p edem vložen ch na 'praé surovin, jakož i na náhradu opot ebení jím p edem vložen ch nástrojri, strojri a jinych pracovních prost edkri; za druhé na náhraďu jím p edem vloženén dy a ža t etí na část, jež narl to p ebyvá, kapitalistriv zisk. Kdežto první část nahrazuje tolilro hodnoty, které tu již byly, je jasné, že jak náhrada ntzďy, tak i p e}rytek, tvo ícíkápitalistriv zisk, jsou brány plně z noaé hodnoty, uytuo en pra,cí-dělníltovoua p iďané k surovinám . A. a tomto smyslu, aby_chom mohli obé navzájern srovnávati, mrižeme jak -?+o, tak i zisk pokládati za poďily na dělníkově vyrobku. Reálná tnzďa lnliuže z stat stejnou, mriže dokonce stoupat a relativninlzďa mriže p es to klesati. P edpokládejme na p ., že cena všech životních prost edkri lilesla o dvě t etiny, kďežto mzd_a jen o jednu t etinu, teďy na pÍ. ze 3 marek na 2' Ačkoliv dělník za ty 2 marky mriže fabyti většího množství zbožínež d ive za 3, p ece jen se v po_ měru ke kapitalistovu zisku jeho mzda snížila.Zisk ka_ pitalistriv (na p íklad továrníkriv) vzrostl o 1 marku, t. j. za menšísumu směnn ch hodnot, jež kapitalista platí dělníkovi, musí nyrrí dělník r.7robit většísďmu směn ych hodnot než d íve. Podíl lrapitálu v poměru k podílu piáce vzrostl. Rozdělení společenského bohatstvi rnezi kápitá-
36í
lem a prací se nyní stalo ještě netovnoměrnějším. Kapitalista s t mž lrapitálern poroučívětšímumnožstvípráce. Moc kapitalistické t ídy nad dělnickou t ídou vzrostla, společenské.postavení dělníka se zhoršilo,.byJo stlačeno jeste o stupeii hlou]c v porovnání S postav-ením.kapitalisty. " Jak m ašeobecn n zákonem je určen'o k^Iesán'í a stoupá'ní mzdy a zísltu a jejich azá'jetnném poruěru? ]\[zda a zislt' jšou It, sobě u nep ímémpoměru. PoďíI ka'-
pitd,lu, zisk, stoupá u témžpoměru,u nětnž klesá podíI práce, hen í'mzila, a n\opah. Ziik stoupá, tou měrou, jahou ltlesá' mzila, a kles ' tou měrow, jakou stoupá, mzda. Snad někdo namítne, že kapitalista mriže vydělati, kdy-ž
v
hodně smění své v1irolcky s jin _mi kapitďisty, když
.io.r.pr'" poptávka po jeho zbožiÍ:uď v drisledku otev ení nov ch frh_.i, nebo v d.i'l"dku p echodně -zvyšené_ pot eby na sia{ch trzicln atd.; tedy' že se kapitaljstriv zisk mriže zvětšit ošizením jin ch kapitalistri bez ohledu na vz-estup a pokles rnzdy, iměnné hod,noty pr_ac-ovní síly; nebo .že
jeÉozisk mriže také stoupati v drisledku zďokonalování pracovních nástroj ' novych zprisobri využitíp írodních sil atd. Neiprve bude t eba konstatovat' že v sleďek zristává t1 mžl_t ebaže se k němu dospélo s opačnéstrany. Zisk se sice nezvyšil, poněvadž klešly tnzdy, ale rnzdy klesly, poněvadž se Kapitalista koupil za lotéžmnož"i'k.množsLvísměnnych hodnot , aniž "'íšil 'stt í větší cizí práce práci ďráže; to tedy zrtat:ltet:.á, že ptá'ce je p"oto "uplutil ilu""''. L.t" v porovnání s čistym vytěžkem' ktery p inášíkapitalistovi. F ipJmeiirne k tomu ještě, že p es kolísání cen zboži je prriměrná cena každéhozboži, totiž porněr, v kterém _se směiiuje za jiné zboži, ur ena jeho u '-robními náItlady' Podvody meli kapitalisty uvnit jejich t ídy Se proto. nutně vyrovnávají. Zlepšeni strojrl, nové zprisoby využití p írodníchsil ve'vyrobě umožiíujívytvo it v určitépra' .ft
I
coílrídobě, s tímtéžmnožstvímpráce a kapitáIrr větší
v
robkri, nikoliv však většímasu směnn1ích hodnot. Jestliže mohu použitímsp ácacího stroje vyrolait za hodinu
masrl
dy$r1t více p
íze, než p ed jelro vynaiezenítn, na p . 100 liber místo 50, pak směnou za těchto I00 liber nebudu dostávat tŤvale vice zboži než d íve za 50, poněvadž v robní náklady klesly o polovinu, čili poněvadž s t miž náklady mohu vyrobit dvojnásobné množství produkt-ri.
Koneěně, ať si t ída kapitalistri, buržoasie jedné země nebo celého světového trhu v jalrémlioli poměru rozděluje mezi sebou čist v těžek q7roby, je celirová suma tohoio čistéhov těžku vždy jen Sumou' o kterou byla bezprost ední prací celkově zvětšena práce nakupená. Tato_celková su'ma vzrristá tedy touž měrou, jakou práce rozmnožuje kapitál, t' j. riměrně tomu' jak roste zisk oproti mzclě. Vidíme tedy, že i ktlyž zristaneme u rá'mci aztahu mezi kapitálent, a n ,rnezdní prací, jsou zájm,y ná,mezďní práce diametrálně protichtidné'
kapít lu a z jm,y
Ryéhly rrist kapitálu se ror'ná rychlérnu rristu zisku. Zisk e rychle vzrristat jedině tehdy' ' klesá-ii stejně -mÍ rychle cena práce, relativní rnzd'a. Relativní mzďa míže klesati i tehdy, kďyŽ současně s nominální mzdou, s peněžníhodnotou práce stoupá také reálná tnzďa, jenom že ne tou měrou, jako zisk. Zv ši-li se na p . v obdobích, kdy obchoďy jdou dob e' mzda o 5\, zisk však o 30o/o, poměrná, relativní mzd.a nestoupla, n' btž klesla' y, i když se zvětšíspolu s rychlym rristem kapitálu - T" {ě|{ktv plíjem, zvětší se zárove společenská propast, dělícídělníka od kapitalisty, vzroste souěasnď i moc kapitálu naď prací, závislost práce na kapitálu. Tv'rzení, že ďělník má zájen na rychlérrrrristu kapitálu, znalnená pouze: Cím rychleji dělník rozmnožuje cizi bohatství, tím tučnějšídrobty mu padají, tím více dělníkri I
I
ll l
I I
I
38
mriže b t zarrrěstnáno a povoláno k životu, tím více mriže byt rozmnožen poěet otroktl' zivisl ch na lrapitálu. viděli jsme tedy: Alni nejp ízniuějšísituace pro dělnickou t ídu' arli nejrychlejšír st ko,pitálu, byt sebe více *9l]ll zlcpšit rnateril lní existenci dělnílrovu, nerušíprotilrlad rnezi zá1my jeho a záj:my měšťákrvymi, zájny kapitallstlr' 'ni. Zislt a tnzda jsou k sobě, jako d íve, a nep ímémpoměruYzrlisiá-li kapitál rychle, mliže mzda stoupat; avšak neporněrně rychleji stouPá zisk lrapitálu. Materi:lní posta' v"''l d;l*íka se z]epšilo' ale na rikor jeho spoleěenslrého postavení. Společenská pTopast' která jej dělí od kapitalisty' se rozšíila. Koneěně:
Tvrzetlí, že nejp íznivějšípodmínlrou pro námezďní práci je pokud možno nejrychlejší $st pr9d1ktivního kapitálu, znaInená pouze: čímrychleji-riělnická t ída roimnožuje a zvětšuje moc sobě nep átelskou, cizí, n.aď ní panujícíbohatství, tím vyhodnější jsou podmínky, za nichž je jí dovoleno pracovati znol-u a znovu na tozrnnaženi měšťáckéhobohatství, na posílenímoci kapi' tálu, p i černždělnická t ída mriže pociťovat jediné uspokojení: že sanna sobě kuje z|até Íetězy, na nichž ji za sebou vleče buržoasie.
,v. Je však r st produktianího kapit ,Iu opravdu tak ne_ rozlučně spjat se zuyšolsá,n'ím mezd, jak tr'"rdí rněšťáčtí národohospoaar;l Nesmíme jim vě it na slovo. l\esmírne jim vě it áni to, že či:rr' vypasenější je kapitál,.}1* l:P." je vykrmován jeho otlok. Buržoasie je p íIišuvědorrrělá, plius aou;. prěitá, než aby sdílela p edsudky feudála, Lonosícího se_leskem svého služebnictva. Existenění podmínky buržoasie ji nutí počítat. 39
Budeme tedy musit zkou.mat podrobněji otázku.: Jak p sobí rtist produlttiuního kapitálu na mzdy? Yzrristá-li v celku produktivní kapitál měšťáckéspo_ Ie-ěnosti, nakupení práce se ďéje m,nohostranněii. Kapit_álu p ib_ vá počtem i rozsahem. Rozmnožení ltapitalu i sobí
ko nlt ur e n
ci
me
zi
lt
ap it ali st y . Ro
st ou
cí r o zs ah kapit álri umo
ž-
lj-e uésti na prtimysloaé bojiště mocnější armády dělruílt s obroaitěj šímiaálcčn mi nástroj i.
Jeden kapitalista mriže vytlačiti s bojiště druhéIro kapitálu jeďině tehdy, když prodává 1 levněji. Aby mohl prodávati levněji a nep išel p i tona mizinu_, musí vyráběti levněji, t' j. pokud možno nejvíce stupiiovat produktivnost práce. Produktivnost práce je zvyšována p erlevšímaětšídělbou práce, všestrannějším zaváděnitn a stálym zdokonalováním sÍroj . Čím zm9cni.t_ se jeh-o
většíje alrnáda dělníkri, rnezj něž je práce rozdělěna, čím obrovitější je mě ítko, v kterém jsou zaváděny stroje, tím poměrně rychleji klesají vyrobní náklady, tím vydátnější se stává práce. Proto vzniká všestranné závoďěni nězi kapitalisty, kte í se snaži co nejvíce zvětšit dělbu práce a rozšíit po-užití strojri a v7nžiti jich co možno v největšímmě ítku' Jestliže tedy kapitalista nalezl ve zv šenédělbě práce, v použitía zlepšení novych strojli' ve v hodnějším á hromadnějším využiti p íroďních sil prost edek, jak s t tnž množstvím práce nebo nakupené práce vytvo it větší množstvívyrobkri, zboži, než jeho konleurenti, jestliže na p . v téžepracovní době, za kterou jeho konkurenti }+aií-p -l lokte plátna, tn. .že vyrobit cely loket plátna,
jak si bude takov kapitalista počírrat? Mohl by jako d íve prodávati pril lokte plátna za dosa_ vadní tržnícenu' tak by však nemohl vytlaěit s bojiště své od] lce a zvětšit svrij odbyt. Ále tou' měrou, jakou. se rozšíila jeho vyroba, vztostla i jeho pot eba-odbytu. Mohutnější a nálrladnější vyrobní pŤost ;dky, jež vyvolal 40
k životu., mu. sice urnožlujíprodávati zhoži levnéji, zárove ho však nutí prod ,uati uíce zboží,vydob t pro své zbožínepoměrné uětšítrh; náš kapitalista bude proto prodávati pril lokte plátna levněji než jeho konkuienti. P esto že vyroba celého lokte nestojí kapitalistu víc než jiné kapitalisty v roba pril lokte, nebude prodávati cel lolret za ce:.au) za niž jeho konkrrrenti prodávají pril lokte' Jinak by nic dodatečně nevydělal, n 'brž dostal by směnou nazpět jen v robní náklady. I kdyby se jeho p íjem zvětšil, tedy p íěinou toho by bylo, že uvedl do pohybu většíkapitál, nikoli však, že svrlj kapitál zhodnotil více než jiní. Nadto: aby dosáhl cíle' jehož chce dosáhnout' stačí,stanoví-li cenu. svéha zlložíjeno několik
plocent nižšinežjeho konku.renti. Tím, že prodá,aá, leaněji než oni, vytlačuje své konkurerrty a oďnímá jim alespo ěást jejich odbytu. Konečně si vzpomeiítrte, že běžlá cena je vžcly ayššínebo nižšínež u robní ruáklad,y, podle toho, je-li zbožíproďáváno v sez né p íznivénebo nepÍíznivépro prrimysl. Podle toho, je-li tržnícena lokte plátna nižšínebo vyššínež jeho dosavadní obvyklé vyrobní náklady, budou se měnit i procenta, jež kapitalista, ktery použil novych, plodnějších vyrobních prost edkri' p i prodeji vydělá nad své skuteěné vy-robní náklady. Avšak u1 sada našeho kapitalisty dlouho nepotrvá; jiní sou.pe ícíkapitalisté v témžnebo většímmě ítku zavedou tytéžstroje, tatéždělbu práce a tyto zaved.ené novoty zevšeobecní natolik, že cena plátna kl'esne nejen pod sué staré, n 'ktž i poď sué noaé o robní náklad,y. Kapitalisté se ocitnou. tedy tavzájerÍ\ v t6že situaci, v které bylip eil zaveďením nov ch v robních prost edkri, a jestliže pomocí těchto prost edkri mohou ďoďat za tutéž cenu dvojnásobné množstvív robkri, jsoa nyní nuceni dodávati dvojnásobné množstvív robkri poď stalou cenu. Na rirovni těchto novych v robních nákladri za ne táž hra nanovo. Yětšíďělba práce, více strojri, větší rně ítko, 47
na kterém je využiváno dělby ptáce a strojli. Á konkurence_ r.7volá opět stejnou reakci na tento .ry'ludeL. Yidíme, jak w robní zprisotr a vyrobní proit edky projsou revolucionor'ány' {ě]áYaj_í ustavičně p evraty, jak jak dělba práce nutně zp sobuje ješt| aětšídělbu práce, u íaání'strojtl ještě aětšíjich užíuá,ní,a roba ae uellté,ru mě ítku
ayt'robu a ještě aětšímmě ítku.
To. je 7ákoy jenž měšťáckou vyrobu stále znovu vy-hazuje ? jqí"t star ch kolejí a nutí kapitál víee zap áhát vyrobní síly práce, paněaadž je zapÍáhal i drYíve', žálron, jenž mu nepop ává ani' chvíli kliďu a ustavičně mu
našeptává: Kup edu! Kup edu! Je to t ,ž zákon, kter v rrrczích periodického kolísání obc\od.u_ nu11ě , cenu zboži na rirove jeho -tsyrounáa
a
náklad . _kdyuy kapitalista uvedl do chodu sebe mocnější v _Irobní pTost edky' konkurence zprisobí, že jich po:ub,ivání se stane všeobecn rn, a od okamžiku; kdy jich použivání' se stane všeobecnym, jedin m drisledkem větší plodotvornosti jeho kapitálu je, že za tutéžcenu musí nyní dodávati 10krát, 20krát,100krát více v robkri než d íve. Protože však musí nyní odbyt snad i ioO0uat více než d íve, aby většímmnožstvírn oďprodanych wylobkri vyvážil pokles proďejní ceny, protože nyní je mašovějšíprod-ej nutny, proto' aby vydělal více, n ,brž í proto, -nejen aby uhradil v iobní háklady vj.'robní násiroj sairotn je' j-ak jsme viděli, stále dražší protože tenio masow - nejen pro něho, n; brž prodej stal nyrlí otázkou bytí -se r,obních
i pro jeho soupe e, počínástar boj tím pruďčeji, čímpioďotuornější jsou aynalezené, již a robní prost edky. Teďy rlalba práce a použíaáruístroj , se bud,e dále rozaíjeti u nepoměrně aětšímmě ítku.
Nechť je moc použit ch v robních prost edkri sebe větší,konkurence se snažíoloupit kapitál o zlaté plody této moci titn', že snižuje cer.lu zboži ná rove . v ro-bnícl 42
tím, že to:už mětou, jakou lze levněji vylábět, t. j. s t mž množstvím práce více vyrobit, činí kategorickym zákonem zlev ,ováni v roby a dodávání stále většíchmas v robki za tutéžsumu cen. Takto by kapitalista svym vlastním ílsilímnezískal nic jiného, než povinnost vyráběti v téžepracovní době více vyrobkri, zkrátka těžšípodmíntrt'y zhodnocoaán'í stého hapitá,lu. Zatím co jej tedy konkurence neustále pronásleduje sv m zákonem v robuích nákladri a každou zÍ:ra ., kterou ukuje proti sv m soupe rim, obrací proti němu samému, snaží se kapitalista konkurenci' ustavičně p elstívat títn, že místo star ch strojri a d ívějšídělby práce zavádí bez oddychu nové, sice nákladnější, zato však levněji wyrábějícístroje a zprisoby dělby prácp, a nečeká, až v ďrisled_ ku konkurence tyto novoty'zastarají. P edstavme si nyní, že tato horečná štvanice zachváti|a současně cel saětoa trla, a pochopíme, jakrrist, akumulace a koncentrace kapitálu rná za následek nep etržitou? samu sebe p ekonávajíci a ve stále obrovitějším mě ítku uskuteč ovanou dělbu práce, lživáni nov ch stloj a zdokonalování star ch. JaIt, p sobí ušak tyto okolnosti, neoddělitelné oď. r stu prodwktitlního ltapitáIu, na určenímzdy? Většídělba práce ini jeďnoho délníkazprisobilym vykonati práci za 5, I0,20 dělníkri: zvětšuje tuďíž konkurenci mezi dělníky Skrát' 10krát, 2akrát. Dělníci si konkurují nejenom tírn, že se jeden prodává levněji než druh ; konkurují si také tin, že jeden uďělá práci za 5,10,20 dělníkri; a k takové vzájeralrné konkurenci nutí dělníky děIba práce, zaváďéná kapitálem a stále více se rozvětlrrjící. Dále: touž měrou, jakou p ibyvá děl.by práce, práce se zjed,noilušuje. Zuláštní zručnost dělníkova pozb' vá ceny. Dělník se mění v prostou' stejnotvárnou produktivní sílu, jež nevyžaďuje zvláštních schopností ani fysickych, ani duševních.Jeho práce se stává prací všem dostupnou. nákladri, ' tedy
4e
Proto dělníka tísníkonku.renti se'všech stran; a kromě me , že 'ěím prostšíje práce, čímsnáze se jí lze naučit, ěím méně vyrobních nákladri vyžaduje, aby byla osvojena, tím nížeklesá t:nzďa, neboť je určována v robními náklady jako ceua každé}rojiného zboži. Teď,y touž tněrou, jaltou pr ce p estál;á, slt tat uspokojení a st ,aá se odpornější,touž měrou p ib aá' konlturence a ub aá' mzdy. Dělník se snaži uhájit celkovou sumu své rmzdy titn, že pracuje více: buď pracuje více hodin, nebo vyrobí více za hodinu. Hnán nou.zí' zvětšuje tedy ještě zhoubné Írčinkydělby práce. Vysledkem je: čírnaíce pracuje, tím menšímzdu dostáuá,, a to pTostě pÍoto, že čímvíce pracuje, tím více konkuruje sv m spoludělníkrim a dělá si tak ze sv. ch spoludělníkri taktéžkonkurenty, kte í se nabízeji za stejně špatn ch podmínek jako on sám,. a že tedy konec koncti konkuruje sobě sannému, sobě samému jako p íslušníkudělnické t ídy. Stroje rnajityt'éžinky, ale v mnohem většímmě ítku, neboť vytlačujízŤuěné dělníky necvičěn mi, rrruže ženami, 'dospělé dětmi' neboť vyhazují manuální dělníky hromadně na dlažbu tam' kde byly nově zavedeny, a tarÍI) kde byly zdokonaleny, zlepšeny a nahrazeny stroji v konnějšími, vytlačujíz továren dělníky v menšíchskupinách. Yyše jsme zběžně vylíčilivzájemnou prrimyslovou válku mezi kapitalisty; tato uá,lka se uyznclču,je títn, že se a ní bituy uyhráaají ne tak zaětšouá,ním, jaho nnenšouá,ním operujícíarmády dělník . T/ojeu d,ci, kapitalisté mezi sebou záaoilí, kdo z nich m. že propustit nejaíce pr myslou ch aoják . Národohospodá i nám ovšem vykládají. že dělníci, které stroje uěinily p ebytečn mi, najdou v nou ch odvětvích toho si vzpome
zaměstnání'
Neodvažují se p ínro tvrdit, že v nov- ch pracovníc}r odvětvích najdou zaméstnáti tíždélnici, lrte í byli propuštěni. Skutečnosti k ičíp ílišhlasitě pToti této lži. Tvrdí 44
vlastně tolikq to, že nová zaměstnání se otevírajípro jiné součá.sti i],ělnické t ídy,na p . pro ěást mladé dělnické g"p"'."", která byla již p ipravena vstoup_it do zaniklého lrrimyslového odvětví. To je ovšem veliké zadostiuěinění m dělníkrim. Páni kapitalisté nebudou trpět nepaill _do.tátk"m čerstvého k vyko isťovánízprisobilého masa a krve, a mrtví nechť pochovávají své mrtvé. Tak Kdyby_Stroje utěšují měšťáci spíšesebe než dělníky. zničily celou t íďu nárnezdních dělníku, jak strašnéby to bylo pro kapitál' kter by bez ná:mezďní práce p estal b t kapitálem! P eclpokláďejme však, že ti,kďož byli stroji p ímo vytlaěeni z práce, a celá část nové gelreTace, která již s tou poěitala, noaé zaměstnání najdou. Lze uvě it, že nové prací 'zaměJtnání bude placeno stejně jako to, o lrteré p išli,? To by odporoaalo ušem ekonomick m záhon m. Yiděli jsme, jak moderní prrimysl zprisobuje, že zatnrléstnátní složitější á vyššíje usiavičně zďlrr'ěíováno zaměstnáním prostším a pod adnějšírn. Tak jinaĚ teďy masa dělníkri, vypuzená stroji z jednoho prrimyšlového oďvětví, mriže najíti točištěv jiném od' .ratvi, ne-li pod podmínkou menší,horší,ptraty? Jako v jnntďby[ uváděni dělníci, pracující ve vyrobě v P1imy9lu íkalo se samotnych strojri. Pokud je zvětšo' se nutně musí strojri, více ebováno spot žáďáno'a vati jejic}r počet, tedy jich v roba, tedy zaměstnanost dělnictva v-jich vyrobě, a dělníci zaměstnaní v tomto prrimyslovém odvěiví jsou dělníky kvalifikovan mi, ba vzdělan mi. od roku 1840 pozbylo toto tvrzení, už d íve pravdivé jen na polovic, 1aŘenokoli smyslu, neboť strojri se používá stále rÁestr'o''$i kvyrobě sirojri, stejně jako k w robě strojri, vyr.obě stroJu, ve 'vyrobe a dělníci, děiníci, zaměstnaní ve bavlněné pÍize, pÍize,-a mohou opioti nejv š složit m strojrim hráti již jen r1lohu -ierlnorluchÝch. strnir'r neiwÝš ch. nejvyš jednoduch strojri 45
Avšak místo muže, strojem vypuzeného, zaměstnává l í děti a jednu žeÁi! Což nemusela d íve . mužova mzda stačit pro t i děti a jednu ženu? Což nemuselo dlYíve mzdové rninimum st;čit k udržení rodlr 3 k jeho' rozrrlnoženi? Co tedy dokazují tyto obtiil"rr3 buržoasnífráze? Nic jiného' o*z z" se n\rrí spot ebuie čty ikrát více lidsk ch zivotri než d íve,' jištěno živobytíjedné dělnické rodinv. "by'byto "áShrnr'jeme: Cím aíce roste produkíiuníInpitál. Iím aíce .práce a použíuánístroji. Čímuíce se '" :?:š: uie "i?'-.dělba dělba práce a pouiití slrojil títn'uícese rozši uje 1ozš! konkurence mezi dělníky,-tím uíce še ztnenšuje jejich mzď'a. A kromě toho.se ještě dělnick á t íďa doplíuje'i i ,yiitrn ar steu společn9sli; upa.dá_ v- ní spousta_ arounyáu prďmyslníkri a drobnych rentierti, kterym nezb1 vá oi", o^"z zvednouti své ruce vedle rukou dělníÉri.Tak víc "yJll" i ví"e houstne les vztyčenych rukou hlásících se o práci a tyto továnr.a snad
zkrátka p ibyvá /crisí. Krise se stávají již proto, že touž-m!r_ou' jakou ěast{3ími a prudšími Tostg masa v robkri, tedy pot eba rozsáhlejších trhri, se k vyu využitístále méně zb vá rŠ zužuje, zDyva stále ylce trh Stale vice z\.zuJe) světov tl.h světovy nov ch trhri, protože.každá p edchozí krise podrobila nevydobyty nebo jen trh. dosud nevydobyt ien obáhodu trh, světovému obchodu Jen Avšak kap'itál'z práce nejen . lryužít obchodem povrchně Zii". Juu, vznešen a zárovet barbarsk vl1{c-e bere s sebou do hrobu i mrtvoly sv ch otrokri, celé hekatomby rychle stá'-li ry áělníkfr hwnnrrcí w teďvl. Vzr stá-li v krisích. Yidíme teďy; dělníkri' Irynoucí
hrlm podsvětí
kapitál, uzrtLstá nep oměrně ry chlej i konkurence'mezi dělníky. t. j. tím relatiuně rychleji ub aá, prost edh k zaměstnání, žiuotníchprost edk pro dělnickou t íilu, a p esto je rychl Lnnitált,' nejp n'pin í.zn'i.něiší' norlmin,kotl, pro nro n ,rnezdní prácí. nrácí. ízniaějšípodmínkou r,,',"tst ka'pitáIu
ruce jsou stále hubenější.
Je.samoz ejmé, že-diobny prrimyslník nemriže vydržet
v bojj, v kterém jg{To" z-ptvnich podmínek íy..obu ie ve stáIe větším mě ítku, t. j. nutnosi byt prrimysliik"m
velikym, a nikoli mal m. Jistě, není t eba áále objasriovat i skutečnos ti, že "měrou, vá touž jakou roste kapltál, Íi"ku "'|"ryilállub jakou-p ibyvá jeho *1:" P9če1, a že tuďiž maly rJntieí nemriže ďále žítze svého 1drichodu, tedy se musí'lthnout n'.i1r;1., tedy p-omá}rat ,orÁn iit udy drob'1cil -do. myslníkri, pr a tím i kandidátri proletariátu Konečně t_ouž měrou, v jaké jsou w še vylíčenym vyvo. j1" kapjta]isté nuceni vyrižívat existujicich r Po|v.bgmvyobních už obrovsk1ích prost edkri v stáje rostJucím mě ítku a zatím ričelem r'-rďdčt do chodu všectrrny pružiny tivěru, touž měrou se množíprrimyslová "r"oi, v nichž se obchodní_ svět uďTžuje p i životě'"*ďt jen tím, žé 'iočást bohatství, vyrobkri, ba i ..1'otoi.u ánat";"
'ir
46
Napsdno I{. Marxem-němeclty' Po prué uyšlo t: serii čl nk a ,rNaue Rheinische Zeitung", č. 264_267, 2Ó9, 5._71. ilubna 7849.
1l t.
í
l
I
l, lr
T
PRÁcE
A KAPITÁL
německého originálu (Lohnarbeit uncl Kapital)
p eloŽil Ladislav Štoltza redakění spolupráce Fe_
Iixe olivy. Obálka Karel Políčansk1 . Vydala a vytískla r. 1946 Svoboda v Ptaze jako 9. svazek >Malé knihor''ny márxismu a 1eninisrnu<<. Publikace
č. 1o3.
