+-4000m)

Lysohorský čtyřlístek 2016 (66km/+-4000m) Další velká akce po J100 následuje pro mě a to L4L. Je to náročná trasa o délce 66km a převýšením 4000 metrů. Letos se start posunul o 2 měsíc dopředu oproti loňsku. Tento horský závod je vypsán jako Mistrovství ČR v SkyMarathon®. Proto jsou přední místa nabitá naší horskou běžeckou špičkou. Konečně je 3.6.2016, den v práci celkem utíká, ale po obědě již to není ono a nemohu se na nic soustředit, jak se těším. Je půl čtvrté a já prchám z práce a spěchám domů, kde mně mají vyzvednout rodiče. Rodiče na mně čekají , byly všude kolony. Po mém příjezdu přehazujeme věci z jejich auta do mého, protože je o hodně větší a je v naftě. Když je vše potřebné hotové vyrážíme z Nesovic směr Ostrava. V autě panuje dobrá nálada a cesta ubíhá. Jen u Olomouce je kolona na Ostravu. Když přijíždíme k Ostravici, tak už na nás vykukuje Lysá. Krásný to pohled. Projíždíme Ostravicí a vzpomínáme na LH24 . Za nedlouho se ocitáme na úzké silničce ke Ski parku Grůň. Za námi jedou další 3 účastnící, děláme takový předvoj . Všichni v autě trneme, abychom nepotkali někoho v protisměru, no všichni, hlavně mamka . Bohužel potkáváme, ale vyhnuli jsme se. Nikdo nepadá dolů pod stráň . Dojíždíme na Grůň, kde nás navádí pán k parkovišti, kam můžeme dát auto. Parkuji a vylézáme.

Před námi se tyčí krásná sjezdovka, do které je start, tak jak loni. Řítíme se na akreditaci, po cestě se zdravíme se kolegy běžci. Po akreditaci nosíme věci na pokoj. Balíme batůžky a připravujeme si věci na sobotu. Ukecávám taťku, ať si jde omrknout boty dolů do stánku. Staré boty co má, nemají skoro podrážku a ty druhé zase nejsou vhodné na kameny. Po dlouhých úvahách si nakonec na moje doporučení bere botky RaceUltra 270. I tak si ale do tašky na Lysou bere staré botky, kdyby mu tyto hned nesedly. Ovšem to se nestalo a mohu říci, že bačkůrky od INOV-8 se snad nemusí ani rozcházet. Jdeme spát, brzo se stává. Kloudně se nedá spát. V hlavě letí tisíce myšlenek. Vstáváme něco před 5 hodinou ranní. Oblékáme se a přesunujeme se na snídani ve formě rautu. Raut je jako vždy bohatý. Beru si do šálků čaj a kávu. Přemýšlím co sníst, abych zase nezvracel jako v loni. Párky tedy přeskakuji, i když mě to lákalo. Nabírám si tedy 4 plátky vánočky s máslem a marmeládou. Snídaně je snědená a je 6 ráno. Čas letí jak voda a musíme se jít oblékat. Beru si klasickou výbavu. Oblékám se do fosforově zeleného trička, beru si stehenní komprese a lýtkové. Samo, že i trenky. Na ně oblékám nové kraťasy. Musel jsem pořídit volné, protože všechny co mám, se mně rolovaly po kompresích na horu. Musím říci, že to bylo dosti nepříjemné na určitých partiích těla . Dále beru si ponožky KS-CUP od firmy Pondy. Do batohu dávám pití, beru si mobil, hůlky a jsem připraven na start lístku. Ještě s taťkou odnášíme tašky, co nám pořadatelé odvezou na Lysou, kde si můžeme z nich vzít, co potřebujeme.

Přesouváme se na start. Jsem dosti nervózní, neboť do poslední chvíle nevím, zda mám běžet s taťkou kvůly jeho prstu nebo každý sám na sebe. Posloucháme rozpravu od Ludi. Moc to nejde slyšet, je hluk na startu. Již je par vteřin do 7 hodiny ranní. Začíná se odpočívat a najednou jen slyším START. Dav se začíná rozbíhat. Na poslední chvilku ještě taťka všecky plácá. Já se na všecky otáčím a říkám, ať se daří a dodávám, sejdeme se v cíli. Rozbíhám se, taťka se mě se snaží držet. Po chvilce mu utíkám. Start je do sjezdovky, tudíž kopec jak sviňa. Asi v půlce si všímám, že ani ti borci, kteří jsou na čele pole, tak neběží. Tudíž přecházím do ostré chůze. Za chvilenku jsem na hoře, otáčím se, taťka nikde. Chjo, co dělat? Mám čekat či běžet dále. Nedá mně to a vystupuji bokem, abych se nepletl. Čekám na taťku. Lidi valí dál. Jen se smutně koukám a vyhlížím taťku. Všímám si pana Cypry. V duchu si říkám, tak kde jsi, pojď už. Za cca 5 minut vidím taťku, jak se pere se sjezdovkou. Hned běžím k němu a pokračujeme dál spolu. Vyptávám se ho, jak prst a jak mu je. Zdá se být ok, ale asi není. Hodně vypadl z tempa po té velké pauze. Běžíme dál spolu. Pořád mně říká, ať jdu, ať nečekám, že mě bude brzdit. Neposlouchám ho. Běžím dopředu, když ho ztratím z dohledu, tak zvolňuji či úplně zastavím a čekám. Vždy hodně lidí předběhnu a oni pak zase mně když čekám. Poměrně na mě koukají, co pořád dělám. Tímto stylem ukrajujeme kilometry. Taťka mě dobíhá a ptám se, jak je, říká „musím si něco vzít“ bere si orbitku . Pokračujeme chvilku společně. Je vidět, že to pro něho bude velký boj, ale není to člověk co něco jen tak vzdává. Pokračujeme k Vyšší Mohelnici. Někde taťku ztrácím, zastavuji až na vrcholku nějaké louky. Koukám směrem dolů a vyhlížím. Vidím taťku na začátku louky mává na mě hůlkami, ať jdu. Povzdechnu, otáčím se a pokračuji tedy dál až na rozcestí, kde se již musí stoupat pomalu a jistě k Lysé přes Zimný. Zastavuji, taťku nevidím. Lidi, kterým jsem utekl, jsou již zase přede mnou. Taťka nikde. Rozhoduji se a jdu dál do kopce. U srdíčka mně moc dobře není, že jsem ho tam někde nechal. Pokračuji v tempu do Zimný. Cesta

ubíhá, sil je dost. Čas i přesto vše je dobrý. Stoupání do kopce na slunku je nic moc, ale to je teprve začátek. Již po Zimným se těším na Lysou. Netrvá dlouho a již ji vidím . Za chvilku stojím pod sjezdovkou k Lysé. Pěkný pohled na horu. Nefotím, mobil mám v batohu a nechce se mně sundávat. Rozbíhám se do sjezdovky a za chvilku překračuji silnici na Lysou a opět do kopce, kde přecházím do prudké chůze. Jdu jak pavouk. Lidé na Lysé fandí. Opět se rozbíhám a zastavuji se až u občerstvovačky. Ptám se po čipu. Odpověď zní. Až půjdeš do druhého kola, tak si pípneš na koberci, který je po cestě na vršku Lysé. OK. Hrnu se k pití a k jídlu. Piju ionťák a colu. Zajídám to jablky, pomerančem a melounem. Jím co si myslím, že je dobré a hlavně, že se po tom nepozvracím. To se ovšem opět později stane milným . Doplním colu a ionťák. Beru do pusy cukr hroznový. Poté jdu vyhlížet taťku. Jsem tam už 10 minut a taťka nikde. Jdu pro další pití a čekám. Zhruba po 20 minutách se objevuje taťka. Povzbuzuji ho. Valí hned na colu a ptá se na čip. Moc jinak nemluví. Ptám se, jak mu je, pořád prý dobrý. Moc nekomunikuje, jen pije a jí. Ptám se, jestli jde, že už tu jsem dlouho, že musím jít. Nereaguje, ptám se znova. Jsem už podráždění, říkám „Tati moc mně to neulehčuješ.“. Prostě ho v tom nechci nechat. Říká, ať jdu, že mě bude zdržovat, že potřebuje se trošku najíst a tak. Pak dodává „Neboj, já tě doženu. Ať se daří“. Říkám OK, já tedy jdu. Poplácám ho a otáčím se a rozbíhám se směr koberec a dolů po cikcaku k Malchoru. V hlavě mám spousta myšlenek a výčitek. Vím, že pokud se mně nic nestane, tak taťku uvidím až v cíli. Zbíhám po chodníčkách dolů k Malchoru, kde mně fotí Lukáš. Díky.

Dostávám se přes Malchor na Ivančenu a pod „zrádný kopeček“ Kykulka, kde vím, že na horu půjdu ještě jednou. Cesta plná kamenů a velkých hupů dolů. Celkově je cesta hodně náročná a běžet po ní je hodně vysilující, ale nevadí. Valím, kopec Kykulka dávám v pohodě. Na kopci mně dirigují organizátoři a fandí. Paráda. Běžím dále po zelené přes Kyčeru a Borový na začátek Krasné, kde opět jsou organizátoři. Navigují na most a přes parkoviště ke žluté značce. Na parkovišti je pár lidí co čekají na svoje závodníky, aby jim dali jídlo a tak. Já zastavuji na odbočce z parkoviště. Piji a dávám si poslední věci na doplnění energie. Protože

mě čeká nemilosrdné stoupání z Krásné až na Lysou. Již při cestě dolů před Krasnou jsem si dával pár věci. Nyní doplním cukr a beru si jen tyčku a začínám stoupat k pekelné louce. Za chvilku jsem u ní. Tam sedí poměrně dost závodníku, jedí a občerstvují a tak nějak smutně čučí na louku . Nikomu se tam nechce. Pere na ní slunko, jak na poušti. Já je obcházím a pokračuji. Otáčím se, jestli jdou, nic. Rvu to po louce na horu k lesu. Slunko mě doslova žere. Leje ze mě jak z konve. Již jsem u lesa, trošku ve stínu. V duchu si říkám, jde mně to. Napiju se a pokračuji dál do prudkého kopce. Vím o pramínku, kde se občerstvím. Po nějaké době docházím k chatičce. U ní v loni tekla voda. Natěšený na studenou vodu se hrnu k chatce. Nastává velké sklamání. Bohužel voda neteče. Vracím se tudíž zpět na cestu. Pokračuji v nastoleném tempu na hoře. Vím, že cesta na horu je dlouhá. Slunko fakt hřeje, v lese je parno a horko, dusno, vítr moc nefouká. Po cestě na horu párkrát zastavuji na pití. Beru si po druhé tyčinku. Již si říkám, že by mohl být konec a konečně být zase na Lysé. V tom zvoní telefon. Sundávám batoh a beru telefon. Neznáme číslo. V hlavě mně proběhne, že se něco stalo taťkovi. Naštěstí ne. Bylo to PPL, které mně vezlo reklamované boty. Překvapení pro mě, že jezdí v sobotu. Domluvím a na nic nečekám valím dále na horu. Výstup je náročný. Již se blížím druhou stranou k Malchoru. Pak už mně čeká cikcak na Lysou. Jdu, hůlky se mně sekají do chodníčku a tak na ně kašlu a nepoužívám je. Slunko tu hřeje, jak kráva, ale zároveň profukuje. Za nedlouho jsem na Lysé a už si to hrnu ke koberci. Pípám jak ptáček po ráno. Hrnu se to k občerstvovačce. Lukáš mě fotí. Škoda, že z fotky není vidět jak mi je .

Mám hlad, žaludek je takový scvrklí. Beru si 3 jablka a sedám si do trávy. Jablka koušu, co to jde, nemohu to spolknout, do žaludku to moc nejde a jsou ještě nezralá. Když dojídám poslední, tak se zvedám a jdu doplňovat colu. Přelévám kelímky s colou do flaštičky. Jeden si u toho vypiji. V tom se mně začne dělat špatně od žaludku a cítím, že to nedopadne dobře.

Beru petku a běžím z občerstvovačky do křoví a defakto na stejném místě, jak v loni, zvracím jablka s colou. Ach jo, to bude špatné. Vracím se na občerstvovačku dotočím ještě ioňták. Zkouším si vzít meloun a beru si pár hroznových cukrů. Do žaludku jsem skoro nic nedostal . Musím jít do třetího lístku. Vůbec se mně nechce, žaludek opět na vodě a to jsem se snažil, aby to tak nedopadlo, ale asi ty jablka nebyly to pravé ořechové. Beru hůlky a rozbíhám se dolů k Lukšinci do třetího lístku. Dolů to celkem jde, i když mně je špatně. Na Lukšinci jsem co by dup a nyní musím pokračovat na Butořanku a přes ni po modré k po pekelné asfaltce v lese k Mazáku. Po asfaltce mně to moc nejde, ale pořád se snažím běžet a občas přejdu do chůze, protože se mně navaluje. Přibíhám k hlavní silnici, po které chvilku jdeme, až z ní odbočím do stoupání na Mazáku. Začínám stoupat, je tu divný smrad, jak kdyby tu něco zdechlo. Po chvilce se na silnici válí rozkládající srnka. V duchu si říkám proč ty lidi, co tam mají chatičku, tu srnku neuklidí. Nevadí. Zastavuji na odbočce ze silnici na cestu. Je mně hrozně. Beru si hořčík, cukr a otevírám gel a beru si ještě nakopávač. Zkouším jíst sušenku a tu nemohu ani spolknout, tak ji schovávám a pomalu jdu do kopce. Nejde mně to. Rychlost špatná. Potkávám nějakou studánku, kde si sedám a vytahuji znova tyčinku. Tu po 10 minutách sním. Musím jít dál. Čas letí jak sviňa. Pokračuji dále do kopce. Po nějaké době se prudké stoupání změní v příjemnou procházku do kopce. Není tak prudký, proto se snažím zrychlovat. Chvilkama to jde, chvilkama ne. Zastavuji a zavěšuji se na hůlkách, nějaký kolega se mně ptá, co je. Tak mu říkám, že žaludek v hajzlu, ale že se to lepší. Tak mně popřál hodně sil a šel dál. Začínám si nadávat, musím se vzchopit, čas mám otřesný. Na to, že jsem to měl po Krasné rozběhlé, tak že když udržím rychlost, tak budu mít čas lehce nad 10 hodin, tak o tom už jenom sním. Nahecuji se, že musím. Peru se sám se sebou, nevnímám to, že je horko jak kráva. Snažím se myslet jenom na to, jak už budu na Lysé. Vzpomínám ve chvilce na taťku, jak mu to asi jde. Jestli sebou někde neřízl. Je na to expert. . Vzpomínka na to, jak dokáže zabrknout i o to co nejde, mně pobaví a zlepší náladu. Tati promiň . A tak pokračuji a již mně to celkem zase začíná jít. Začíná se mně zase dělat dobře. Již jsem za Čuplem. Nevím, kde přesně jsem a jak to je daleko na Lysou. Již jsem přes dvě hodiny na okruhu. Budu rád když to stihnu do 3 hodin. Jak se pak ukázalo tak Čupel byl ještě daleko od Lysé. Podle slov jiného závodníka, co telefonoval. Nevadí. Valím dál. Běžím, kde to jde. Ocitám se na Kobylance a pak už v podstatě jen na Lysou po žluté. Žaludek je tak nějak ok, ale beru si radši cukr. Hořčík v zápětí, neboť mně chytají křeče. Snažím se, co to jde. Spíše to zase moc nejde. Kopečky mně dávají zabrat. Již po nějaké době vidím Lysou. Konečně bylo to dlouhé. Přidávám a těším se, ať už jsem na hoře. Dočkávám se a jsem na Lysé. Hned jdu pít. Beru si colu a ionták a piju. Pak jdu na meloun, jablka nechci . Zajídám to sušenkami. Jdu si na chvilku sednout s pitím a sušenkami před občerstvovačku na takový kámen. Čtu si sms od kolegy z práce, který byl na štatlu. Volám mu a říkám mu, jak jsem na tom. Po cca 5 minutách jdu pro další šušenky a meloun doplním láhve. Koukám na hodinky a mám nakroucený čas 8 hodin a nějaké drobné i s touto pauzou. Říkám si, že na 11 hodin to již nestíhám spíše tak půl dvanácté či 12 hodin. Začíná 4 lístek. Již se nezdržuji a valím po do 4 čtvrtého kola přes koberec. Jsem srovnaný a žaludek už tolik neprotestuje. Valím opět cikcakem k Malchoru až na Ivančenu a Kykulku. Tam přebíhám již lidi, co mně ve třetím kole trhli do kopců a potkávám i kolegu co se ptal, jak mně je. Říká, tak jak, už je lépe. Říkám ano, povídáme si. A říká, že jablka jsou špatné, jsou

těžké do žaludku. Což mu s úsměvem říkám, že jsem toto již zjistil . Vycházíme společně na Kykulku. Ovšem on zastavuje u pořadatelů. Ohlížím se jestli mám čekat. Vypadá to, že nepůjde a tak běžím dolů pod kopec. Směr Tanečnice a Hradová a Malenovice. Vím, že už je to poslední kolo, tak to moc neřeším a peru to co to jde. Musím bojovat, abych to vůbec stihl do nějaké rozumného času. Již se blížím ke Korýtku. Je to parádní pramen, kde je možné se skoro celý namočit. Již vidím korýtko a u něho lidí. Přidávám ještě více. Odhazuji hůlky a namáčím hlavu. Lidé koukají a smějí se.  Občerstvuji se vodou ze studánky a beru si tyčinky a nějaký ty věci na energii gel a tak. Nyní vím, že už mně čeká stoupání až na Lysou. Beru hůlky a jdu vstříc poslednímu stoupání na Lysou. Jdu po žluté a za chvilku jsem U Velíčků. Zde je kopec dlouho prudký a nepříjemný. Zastavuji, piji a odpočívám. Cedule ukazuje 1,5 km Pod Lukšincem. Tak ok, koukám na hodinky, abych si kontroloval kilometry. Jdu, jak mně to jde. Je cítit v nohách již únava, ale snažím se jít pořád v tempu. Jsem za nějakou dobu Pod Lukšincem. Potkávám dva turisty, fandí. Ptám se jak je to daleko od Lukšince na horu na lysou. Říkají asi tak 3,5 km. Poděkuji a vím už nyní, že to nestihnu za 11,5 hodiny. Nevadí. Jdu po žluté směr Lukšinec. Jsou tam koše od Uhra. U nich jsem se fotil vloni na lístku. V dálce vidím pořadatelé, kteří povzbuzují. Zrychlím a jsem za chvilku u nich. Sedám si ke košům a jím tyčinku. Připravuji se na posledních 3 km těžkého kamenitého stoupání. Tuto trasu běžíme dolů vždy na LH24. Tyčinka snědená, tak vyrážím. Ostatní závodnici, co tam jsou, tak sedí. Peru se s posledním stoupání. Po nějaké době se ocitám na rozcestí, na kterém musím prudce do leva. Rovně bych šel trasu LH24 . Do leva je to dlouho mírné stoupání, tak běžím. Pak do prava , rovinka a zase stoupání, ale to nevadí, již vidím vrcholek Lysé. Jsem u takových dřevěných zábradlí a to již vidím krásně Lysou. Paráda, snažím se přidat, nejde to moc. Snažím se už to nějak dorvat. Po nějaké době již cítím jídlo z chat. Jsem po čtvrté na Lysé. Rozbíhám to a zastavuji až na občerstvovačce. Jdu jíst před posledním se během. Rychle si beru pití a melouny s jídlem. Na hodinkách je 10h:45m. Všímám si, že lidé si jdou pípnout a pak se vrací na jídlo, jdu také. Pípnu si a vracím se zpět. Koukám znovu na hodinky, beru si něco k snědku. Je mně jasné, že do 11h30minut to nestihnu. Hodinky ukazují 5 minut do jedenácti hodin na trase. Zbývá mně seběhnout pod sjezdovku a tam je cedulka 10 km do cíle. Hecuji se, říkám dám to do 12 hodin. Beru hůlky a běžím z občerstvovačky dolů ke sjezdovce a po ní dolů. Za chvilenku míjím cedulku 10 km do cíle. Zrychluji, musím to stihnout. Peru to dolů hlava nehlava. Sice mě stehna bolí, ale nějak jsem si tu bolest již nepřipouštěl. Předbíhám hodně lidi směr dolů pod kopec. Již asi po půl hodince běhu pod kopec se ocitám na mostě, kde jsou pořadatelé. Říkají 3 km do cíle s posledním stoupání. Na hodinkách 11:35. Kurňa, to nestihnu. Do kopce běžet již nejde, tak se snažím v tempu jít. Kopec je dlouhý 2 km. Na hodinkách je 11:54, když jsem na hoře. Cíl je do kopce. Běžím tedy dolů pod kopec k lávce. Proběhnu lávkou až na asfaltku k cíli. Tam už je to 600 metrů do cíle. Na hodinkách je 11:58. Je konec, to nestihnu, tak si to cupitám na horu do kopce ke Gruňu. Přes parkoviště okolo rybníčku a kousek do sjezdovky. Lidé, co tu jsou tak povzbuzují. Funím jak lokomotiva a míjím cedulku 100 m do cíle. Paráda, přidávám na běhu a probíhám šťastný cílem.

Lukáš na mně čeká a dělá fotky, jak probíhám cílem. Jsem rád. Na hodinkách je čas 12h:3m. Nevadí i tak vylepší oproti loňsku o hodinu a půl. Luďa mně gratuluje a dává mně finišerský tunel a nějakou iq vodu. Na oplátku si z nohy sundávám čip.

Jsem rád, že jsem i přes krizi ve třetím kolem to takto zvládl. Poslední seběh do cíle, byl pro mě nejrychlejším závěrem ze všech, co jsem měl. A stihl to v tomto čase.

Volám mamce, jsou pod Lysou a mají co dělat aby to stihl nahoru a započítalo se jim 4 kolo. Nakonec to stihnou. Mamka jde s taťkou. Kde se potkali a jak to proběhlo více v reportu od taťky.

Již čekám na ostatní členy. Vím, že na Ivu si počkám min hodinu. Jdu si tedy odnést věci na pokoj a chvilku odpočívám. Je 8 večer. Jdu na cestu čekat na Ivu. Vzal jsem si na pokoji bundu, aby mně nebyla zima. Sedám si na pařez u cesty a povzbuzuji ostatní. Je půl deváté, Iva nikde  Chjo, co je. No sedím. V tu chvilku vidím pod kopcem oranžové tričko a malou postavu. Jak když do mě střelí a běžím jí s potleskem naproti. Cupitám s ní do kopce. Odpojuji se a ona si to musí protáhnout přes sjezdovku. Já valím pod cílový kruh čekat. Lukáš je již připravený a Iva již probíhá cílem. Lukáš fotí. Iva také dostává tunel, voda již asi došla. S Ivou si povídám co a jak. Povídá o taťkovi, jak ho potkala v Krásné na louce. Jak mu pomáhala se dát dohromady a jak se všichni potkali i s mamkou. Nestačím se divit. Trošku si vyčítám, že jsem u taťky nezůstal. Chci jim jít naproti. Je 9 hodin večer a je jasné, že limit 14 hodin nestihnou. Nevadí. Beru čelovku a jdu po lávce do kopce. Na konci kopce vidím dvě světélka. Začínám tleskat a povzbuzovat, vidím, že to jsou oni. Plácám je po ramení. Pojďte ať to stihnete do 14 hodin 15 minut. Jdu předními a táhnu je pod kopec. U lávky čeká Iva. Jde s mamkou a já jdu zase s taťkou. U parkoviště se opět odpojuji a jdu na ně čekat pod kruh, abych je vyfotil. Za nedlouho probíhají a já fotím. Jsme všichni v cíli. Celá naše rodina tak dokončila všechny lístky Lysohorského čtyřlístku. Chtěl bych poděkovat organizátorům za perfektní akci a doufám, že si vše rozmyslí a udělají další ročník. Dále díky za pěkné počasí na trati. Firmě Pondy za perfektní ponožky KS-CUP, které jsem za celou dobu nesundal. Sedí perfektně a člověk se v nich cítí jak v bavlnce. Umístění: Trať byla dlouhá 66km/+-4000m. Celkový čas 12 hodin 3 minuty. Celkové pořadí je 125. místo z 283 startujících. 56. místo ze 116 ve své kategorii. Statistika:

Více fotek na stránkách: http://www.hejahejtrail.cz/UltraTrailDetail/30