Ztracený chlapec 2008 - DDS PIRKO Na motivy pohádky B. Němcové napsal J. Svozil a zhudebnil K. Cón Hrady a zámky - 1 Koukni na známky hrady a zámky ti tam předvádí. Máme modrou krev hrady a zámky rody z hedvábí teď před postelí provazy však nevábí. Do filcových papučí vás cpou obdivují pod nebesy prach včera prázdná postel byla jiné časy jsou. Hlavu nech na místě a srdcem couvni o staletí zpět najdeš klidnou chůzi patnáct dětí, jednoduchej svět problémy psychiatrů klidně zvládly vrba, hůl a květe tohle nám můžeš závidět tohle nám můžeš závidět. Koukni na známky hrady a zámky ti tam předvádí máme modrou krev hrady a zámky rody z hedvábí dnes hezká holka sonety se nesvádí. Z domů hrady plné zámků jsou do lesa jdou úředníci řvát včera přišly lesní víly hrát a zpívat dnes tam nepřijdou. Můžeš být za pár hodin v Americe na druhej den zpět ovšem chce to balík jestli vůbec nechají tě jet předtím roky nežít, šetřit vínem vám je tohle pět můžeš nám kočár závidět můžeš nám kočár závidět. Koukni na známky hrady a zámky ti tam předvádí máme modrou krev hrady a zámky rody z hedvábí. Hlavu nech na místě a srdcem couvni o staletí zpět nejdeš klidnou chůzi patnáct dětí, jednoduchej svět problémy psychiatrů klidně zvládly vrba, hůl a květ. /: Tohle nám můžeš závidět :/
1
Host: Host: Host: Host :
Host:
Byl jednou jeden pán, který měl nesmírné bohatství. Ale co mu bylo všechno bohatství platno, když neměl potomka, kterému by je byl rád odkázal. A věru, byl již spíše starý než mladý. Každý den se chodil se svou paní modlit do chrámu, aby jim bůh požehnal alespoň jednoho syna. Dlouho to trvalo, ale pak se jejich přání přece splnilo. Když se dítě mělo již narodit, zdálo se pánovi, že to bude chlapec, ale že ho musejí do dvanáctého roku hlídat, aby se nedotkl země, sice se jim hned ztratí.
Chůvy: Pán povolal hned devět pěstounek, které musely střídavě děcko chovat a přísně jim poručil, aby nedovolily princi šlápnout na zem. Martin: Kudy na to přijde, že vojáci chodí všichni stejně rychle? Chůva: Říká se pochodují princi. A naučili se to proto, aby byli stále v jednom šiku. Potom se do každého vlévá síla těch ostatních a snadno přemohou nepřítele. Martin: Aha. Já budu generálem. Hned jak budu dost starý, abych mohl pochodovat na vojnu. Chůva: Říká se jít na vojnu. A být generálem, to si musíš nejdřív zasloužit. Martin: Já budu generálem hned! Chůva: nechováš se slušně princi. Pýcha peklem dýchá. Martin: když já neumím ani pochodovat ani zpívat jako obyčejný voják. Můžu být akorát generálem a vymýšlet bitvy. Chůva: Je čas si jít hrát. HRAČKY - 2 Panenka, vláčkem do ní drc, honem doktora, šatičky, mýdlem voní krk, vlak je potvora. Panenka musí ležet v pokojíčku máme slzy na krajíčku stůně máme slůně komíny místo nosů maj, za roh čmuchají, nejradši mlíčka po okraj, nudle lupají. Panenka spinká tiše třikrát sláva choďte jak když roste tráva spí, teď už spí, spí. Vojáci máte na práci zbořit postýlku, počkejte, jste jak vandráci, nástup za chvilku. Tu ruku narovnáme žádný strachy chlap seš samej sval a šlachy, ták a můžeš jít zase se bít. Chůva: Martin: Chůva: Martin: Chůva: Martin: Chůva: Chůva: Martin:
Je čas na slovíčka. Už? Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Martin. Tak napřed italsky. Permetta che mi presenti, il mio nome é Martin. A teď anglicky. Let me introduce myself, my name is Martin. To t trochu víc jako nic: le me introdjůs. A teď představování Komu vaříš Komu jsi prostřela Komu jsi odestlala Chůva: Ještě jednou a bez nápovědy. A stoupnout. Ne na zem! Martin: Komu vaříš Komu jsi prostřela Komu jsi odestlala VYLEZ VEN - 3
2
Vylez ven, vylez ven kašli na to, co nám přines den vylez ven, vylez ven beztak se jen povaluješ celej den nebo ti okno vysypem a zdech křídou napíšem že tady bydlí v prvním poschodí nemožnej křen. Tak honem! vylez ven, vylez ven zapijem to, co nám přines den zapijem to, co nám přines den, zapijem to… Chůvy: A kde je princ? Hledání, zděšení… Král: Kde je princ? Dozvím se konečně, co se děje? Chůvy: Já nevím, Martin se chtěl podívat jako jindy, až půjde kolem stráž, ale pak se strhl na dvoře velký hluk a já všetečnice jsem se chtěla podívat, co se děje, a tak jsem ho postavila na zem. Král: Nešťastnice! Jedinou povinnost jsem vám svěřil. Jedinou! Kdybych neměl jiných povinností, sám bych ji konal. Jedinou povinnost jsem vám kázal. Chovat, chovat až vychovat. Chůva: Já za to nemohu. Král: A kdo za to může? TROJUTKÁNÍ: RODIČE – ŠKOLA – ULICE Trojutkání rodiče – škola – ulice Hraje se na cizím hřišti vzájemné fauly jen sviští rodiče: lumpárny ulice, nevybuchlá munice škola: rodičovské kopance produkují vzdělance ulice: domácí nářezy, učitelské pařezy rodiče: učení mučení, rodičovské sdružení lumpárny ulice, nevybuchlá munice učte se ve škole) škola: rodičovské kopance produkují vzdělance vdolky pečou lékaři, operují pekaři lumpárny ulice, nevybuchlá munice učte se ve škole a hotovo ulice: domácí nářezy, učitelský pařezy učte se na ulici – pro život. Náš zarmoucený pán zpozoroval, že v jedné z jeho nejkrásnějších komnat právě o půlnoci něco hřmotí a křičí. Chce se přesvědčit, co by to asi mohlo být a napadlo ho, zda by to nemohl být jeho ztracený syn. Tomu, kdo bude jednu noc v oné světnici a zjistí, co se tam děje, bude vyplaceno tři sta zlatých. Bětka: A kde je Veruna? Bětka: Šla se zeptat na zámek, zda by nedostaly nějakou práci. Veruna a Maruška: Dobré jitro. Tak s jakou? Veruna:S nedobrou. Ta děvečka, co stonala, se již zase uzdravila a jiné práce nemají. Prý až o žních. Ale náš pán vyhlásil, že dá tři sta zlatých tomu, kdo přebude jednu noc v komnatě, co v ní straší. Bětka: Co to říkáš? Veruna:Opravdu. Bětka: Tři sta zlatých je pěkný peníz a nejen pro chudého člověka. Našli se už takoví odvážlivci? Veruna:Snad ano, ale asi dřív utekli, neboť odměna platí dál. Bětka: Proč máme nuzovat. Zkusím štěstí a půjdu jednu noc na stráž. Tři sta zlatých by neškodilo. Maruška:Ať tě ani nenapadne. Škoda za peníze životem žertovat. Bětka: Co by se mi mohlo přihodit? Maruška:A nebudeš se tam bát?
3
Bětka: Budu, ale těch peněz je nám třeba. A pak si někdy říkám, že by bylo lepší, kdybych z toho světa šla, když mně milej kouká po jiných. Maruška:Nesmíš se tak rouhat. ZŮSTAŇ TU DÁL - 4 Zůstaň tu dál zůstaň tu dál Já bych se bála že cestu zpátky víckrát nenajdu Zůstaň tu dál zůstaň tu dál Stejně nevěří, že vyhlížením ze dveří jsem znavená rozloučit se znamená trochu umřít Zůstaň tu dál zůstaň tu dál Já bych se bála že cestu zpátky víckrát nenajdu Zůstaň tu dál zůstaň tu dál Co teď asi dělá od čekání jsem celá znavená Rozloučit se znamená trochu umřít. KLUB Kolem zavál teplý větříček a najednou se před chlapcem otevřela hluboká propast. Martin se do ní pomalu spustil a před očima se mu otevřel nový svět. Na pravé straně byla zlatá řeka, na levé se leskly zlaté vrchy a uprostřed byla krásná zelená louka okrášlená tisícerými květinami. Ze zlatého lesa vylétlo nevídané množství ptactva a začalo krásně zpívat. Martin: P: Martin: P: Martin: P:
Dovolte, abych se představil. Jsem Martin. Nic. Permetta che mi presente il mio nome é Martin. Niente. Let me introduce myself my name is Martin. Nothing.
P: P: P: P: P: P: P:
Dovolte, abych se představil. Jsem tady sám. Těší mě, taky to znám. Dovolte, abych se představil. Jsem rozhodnut půjčit si od vás pětku. Snad abyste požádal támhle Bětku. Dovolte, abych se představil. Jsem do vás blázen. Těší mě, sednem si na zem. A co má být? Totiž: Jsem Ladislav Kouba Může říct učenec Může říct trouba Ale jsem dneska hladnej Může říct jenom ten A víc už žádnej Martin: Z domu jsem vypad a tady taky nikoho neznám. P: Ahoj. P: Tak už se posaď a nestůj tady jak… Martin: Já mám dneska narozeniny. P: On má dneska narozeniny a my tady sedíme jen tak. Martin: Mě ovšem doma čeká rodina se slavnostní večeří.
4
P: Doma to znáš! Martin: No právě. Proto jsem taky zmizel. P: Tak on má narozeniny a my tady sedíme na suchu Když se narodím jako jediný svojím rodičům dvojtečka budu rozkošný, první z prvních, jedináček. Kdo se narodí jako devátý svojím rodičům dvojtečka bude rozkošný spíš ten osmý jedináček. Nikdo nezoufej, proč to nevadí hnedka poradím dvojtečka Ať jsi devátý nebo první povyrosteš. Pak se narodíš jako jediný svýmu okolí budeš ztracený světový jedináček. P:
Já tě prožívám
JÁ TĚ PROŽÍVÁM - 5 Já tě prožívám Já tebe taky můžeš jít kam chceš v očíš máš mraky nebudeš mít pleš Co hrají v kině u nás být nemůžem jsou tam jak dýně s tím nic nezmůžem. Ve dvanáct doma kam to zase jdeš co dělá škola dutá holka jseš. Jsou hodný dlaně tělo mý hledají nepatří panně s tím se netajím jela bych někam kde by nás nechali vždycky tam spěchám klíč mi nedali. Jsem s tebou ráda můžem jít kam chceš To o tý panně byla krátká lež lež lež lež. Martin:A co tady vlastně pořád děláte?
5
Dopoledne fachčím odpoledne to chce změnu bavím se na druhou směnu pořád v jednom kole rozumíš mně vole, co má člověk dělat někdy tady zhasnu po ránu to žádá změnu odpočívám první směnu pořád v jednom kuse rozumíš mně, jdu se něčeho napít. PROSŤÁCI - 6 Prosťáci na loď v láhvi civí dalo to práci teď se diví námahy půl jen viděli my jsme tu flašku vyjeli. My vždycky rádi pro loď místo děláme čím větší výtlaky, tím líp se kymácí aby moh někdo doufat, že to nezláme kolektiv na to doplácí za rum a víno utrácí. Špejlový parníky na vlně vypitý můžou se budovat, doky jim stavíme želíme každý kapky vedle rozlitý my ve dne v noci paříme pracovní volna zdravíme. Stojí stojí domeček v tom domečku stoleček na stolečku rybička nachystaná pro strýčka až bude prázdná lahvička. Kde jen ten rum? Páni ho vypili. Kde jsou ti páni pod stolem udoláni, v rukách dá my vždycky rádi rádi pro loď místo děláme čím větší výtlaky, tím líp se kymácí aby moh někdo doufat, že to nezláme kolektiv na to doplácí za rum a víno utrácí. Špejlový parníky na vlně vypitý můžou se budouvat, doky jim stavíme želíme každý kapky vedle rozlitý my ve dne v noci paříme pracovní volna zdravíme.
6
SPÍM - 7 Večer si odkládá svý hosty lásku na zem, jiný přes židli do hlavy vkládá dlouhý mosty není to hezký ležet líně poslouchat hudbu, nemít žádný spěch starosti nechat medicíně jakou je víno, ženy zpěv rytmus pokulhává nohy mi taky pokulhávají… Večer si odkládá svý hosty lásku na zem, jiný přes židli do hlavy vkládá dlouhý mosty jsem grogy, předvádím svý chyby čísi oči padly do sklínky asi tam vábí nahý ryby už spím, spím, spím Spím jak šípkovej princ zakletej ve věži máš lákavej zip o to však teď neběží tvý horký rty na mý pořád to samý co princezny budí, dneska mě nudí už spím, spím, spím Taky jsi to přehnala už vím, vím, vím Nevím proč objímám svůj smutek ráno najdeš prošlý pocity ze srdce vrchní hlídač utek. Večer si odkládá svý hosty lásku na zem, jiný přes židli do hlavy strká dlouhý mosty už spím, spím, spím. Martin: Bětka: Martin: Bětka: Martin: Bětka:
Komu vaříš? Sobě. A komu jsi prostřela? Sobě. A komu jsi odestlala? Sobě.
7
VAŘÍM - 8 (komu vaříš?) Dnes jako jindy jako zítra večeři jen sobě podávám I feel so lonely I ve got no fun cut and run (komu jsi prostřela?) Dnes jako jindy jako zítra talíř jenom sobě na stůl dám stay out of trouble you´d better go prostírám (a komu jsi odestlala?) Dnes jako jindy jako zítra postel jenom sobě ustýlám Itś past the bad time you plough the sand uhýbám Tak vařím prostírám odestýlám sobě sama sobě jen sama nevím proč se bráním ve dvou být k lásce se mít k lásce se mít jedna láhev ze dvou sklenic dá se pít Jsem prostě husa upálili na hranici chudák k večeři má praženici guláš v hlavě rok čtrnáctsetpatnáct mám Pustím se asi Luxembourg jak plyn najím se za dva odnese to splín zmizí jak dým For all you say meet your watch who enjouys such a play O.K. LES Chlapec zalomil rukama a u nohou se mu otevřela hluboká propast. Octl se znovu na dně propasti a místo zlatého lesa tu byl stříbrný les mezi stříbrnými vrchy. Sotvaže se tam přiblížil, vyběhlo z něho množství rozličných zvířat, aby přivítalo mládenečka. A on s nimi pak dlouze rozmlouval. R: R: R: R: R: R: R: R: R: R: R:
Kdo je to? Novej. Přisedni si. Co to máš v kapse? No co? Něco jsme si řekli o novinách. Ty jsem našel. My jsme je nečetli, ale rozhodli jsme se, že je budem schovávat, protože na zimu opadá listí. Jasně. Nakonec bysme si to mohli přečíst. Je to jen příloha. No prosím, mně už je to jedno.
8
R:
(čte) V Řimnicích oslavili zlatou svatbu manželé Lupaní. K významnému jubileu jim přišli blahopřát kromě blízkých příbuzných i zástupci našeho listu. Na obrázku devadesátiletý Josef a stejně stará Božena si ve slavný den ještě krátce zatančili. To je drsný. R: Já myslím, že by člověk měl žít tak do šedesáti let. Dokud je zdravej. Pak už je to jenom boj s nemocema. R: Taky jestli tě děti strčí do starobince nebo do nějakýho kamrlíku. Martin: Ale staří lidé bývají někdy velmi moudří. Filosofové a umělci dokázali to nejlepší až nakonec. Třeba Michalangelo nebo Rousseau. R: Každej chce žít co nejdýl. R: Já teda ne. ZLATÁ SVATBA - 9 Pohladím hada, v márnici budu sloužit rád nastavím záda, výprasku dráb se bude smát jen abych jednou dechovka k tomu bude hrát nebyl smutnej exponát. Opřou tě o stůl do čela koláče umřou v břichu hostí dědouškům půjde docela valčíkem zlomit odpor kostí. Čtenáře místní kroniky překvapí článek neotřelý nestárne, kouří doutníky jak divý dláždil život celý. Je zlatá svatba, kamenej lásky trilobit poslední hradba, pak můžeš smutek vylovit oči do okna, pan doktor říkal vypotit. je zlatá svatba, kamenej lásky trilobit je zlatá svatba, kamenej lásky trilobit… R: R: R: R: R: R: R: R: R: R: R: Martin: R:
Tak už toho nechte. Dokud nebudeme staří, tak to stejně nebudeme vědět. Já starej nebudu. Co budeme dělat? Mohli bychom prozkoumat okolí, jestli se něco nezměnilo. Já dnes nemůžu. Jak to? Musím se stavit u jedné holky. Tak proč sem nepřijde? Nevím, říká, že se k nám nehodí. Copak jsme nějací jiní? V podstatě ano. Ti v tom klubu byli jinačí, to je fakt. Aha. A dřív jsme ti byli dobří a teď jsme nějací jinačí. Co tak najednou?
DNES NEŠLA Dnes nešla jako každý jiný večer spořádaně domů spolu jsme našli vchody opuštěnejch lomů kam vyvážejí starý lásky. Sem věděl jako každý jiný večer že tam taky patřím vzala mě s sebou, nevěděla s kým se bratřím proč vycházejí dívčí vrásky. Chodíme vždycky ve třech smutek, já a brácha smích pořadí si losujem.
9
Když vezmem holku na flám všechno se to paltí z mých udeří do nosu jen tu jednu tvář co mám ačkoliv chodíme vždycky ve třech smutek, já a brácha smích pořadí si losujem R:
Je úplně zblblej
PROTI - 10 Na co vám říkat, že láska nevidí kouřový sklíčko utřít se nestydí růžově brýle vyhnou se zatmění černá pravda není. Barevné kvítko k slzám tě dojímá že druhý sám je málo tě zajímá najednou víš, kam touha se nedívá na očích klapky má. Už nehodí se mlaskat u jídla jen šupák nosí džíny díravý zmrzlý nos utřít rukou bez mýdla náhle jsi vtíravý, pohledy zmíravý. Je tu jen ona potom dlouho nic tři kupky hnoje dříve kumpáni z palety světa má jen polovic druhou mu láska odhání je prostě případ k zoufání. Přišlo nám líto, že nás už nevidí kouřové sklíčko utřít se nestydí růžové brýle vyhnou se zatmění nic kromě ní není nic kromě ní není nic kromě ní není nic R: R: R: R: R: Martin: R: R: R: Martin: R: R: R: R: Martin: R: Martin: R: Martin: R: R: R: Martin: R:
My tě přece nebudeme nutit. Klidně můžeš jít. My tě nevyhazujeme. Až zjistíš, že tady je to lepší, tak zase přijď. No jasně. Díky a ahoj. Ahoj. Tak co teda budeme dělat? Říkali jste, že budete zkoumat okolí. Jo, správně. Kdo je pesimista? A optimista? Dohodněte se, kdo bude začínat. A co seš ty? Já nevím, o co jde. To uvidíš. Už někdo jde. Tak kdo z vás začíná? Já. (ostatní se na něj vrhnout a začnou ho bít) Nechte ho! Co blázníte? Neblbni, to je jen taková hra. Hra? No, jak půjdou lidi kolem, jestli si někdo všimne, jestli mu někdo pomůže. A všimne? Většinou nevšimne. Všichni dělají, že spěchají do práce. Tak hrajem. To dřív byli lidé hodnější. Co my o tom můžem vědět. Spíš se báli desatera, které pro ně napsal bůh.
10
Martin: Mojžíš. R: Kdo? No to je jedno. DESATERO - 11 V jednoho boka věřit budeš sám jak v plotě kůl sem tam pro někoho vůl předvádíš každopádně křeč Nadarmo vezmi jméno boží trest se nekoná jestli sakra deko má tunami obtěžkáváš řeč. Pomni proč svátky se světí jenom v hospodách smůla chodí po horách neděle nosí melouchy. Bližnímu ženu z hnízda vybrat sám ti pomáhá stejně se taky namáhá s tou tvojí v noci škrobit len. Za tohle dříve byli v pekle smažení a tomu věřili nechtěli peklo na zemi Asi na tom něco je nechtěli peklo na zemi asi na tom něco je nechtěli peklo na zemi…. R: No a všechny jsme propásli. Tak nerozhodně. Veruna:Teď jsi na řadě ty. Martin: Já raději ne. Já bych vám to všechno pokazil. R: Ale ne, zkus to. Martin: Abych se přiznal, připadá mi, že pozorujete lidi jako brouky pod sklíčkem a nic lepšího jste zatím nevymysleli. R: My nikomu nic neděláme. Martin: No právě. Odejít od něčeho, co se nedaří, to dovede každej. R: Vždyť oni nás v podstatě vyhodili. Martin: Nic ve zlým. Třeba si to jen namlouváte. Tak ahoj. Stejně už musím jít. Martin: Komu vaříš? Veruna: Sobě Martin: Komu jsi prostřela? Veruna: Sobě. Martin: A komu odestýláš? Veruna: Sobě. Promiň, Martine. Bětka: Tak jak bylo? Veruna:Ale mělas pravdu, je to ještě malej kluk a nezapadl.. Maruška: A co s ním teď bude? Veruna: Co by s ním mělo být? Maruška: Nechte mě tam taky jít. Třeba to protivenství pomine. Bětka: Vždyť jsi ještě dítě. Co ty tomu rozumíš Nepleť se do toho. Maruška:Tak je to pořád.
Maruška:Sobě, ale kdybys chtěl i pro tebe. Martin: A komu jsi prostřela? Maruška:Sobě, ale kdybys měl chuť i pro tebe.
11
Martin: Komu jsi odestlala? Maruška:Sobě, ale kdybys chtěl i pro tebe. Nezavírej dlaně mám pět malých pěšinek ty pět prstů na ně když máš prsty čluny mám ve vlasech deltičky co se vlnit um Mám pramínky deště když máš prsty oblaka Tak tě prosím – ještě Nezavírej dlaně mám pět malých pěšinek ty pět prstů na ně Z POHÁDKY DO POHÁDKY - 12 Už to vypadalo bledě zakletej princ plakal vsedě při pohledu na nejstarší dceru. Proč mě holky nemaj rády proč se ke mně točí zády připouštím, že dech jim sotva beru. Už to vypadalo bledě zakletej princ plakal vsedě při pohledu na prostřední taky V dívčí loterii sázka první cena plavovláska prosázel bych snahy plný vaky. Je tu však mlynářovo dítě nejmladší z voleje připraví mu konec nejsladší dostal toho moc, pěknej zámek, pěknou koc. Nespal jsem celou noc přišla ke mně Šehrezáda přestože mám nohy do o má mě ráda Má ho ráda, má ho ráda, jééé To holt nejde to bych prosil aby jen zlý zprávy nosil život tlustej listonoš. Do smíchu když dlouho není věci nejsou k vydržení vzdechů plnej hrudní koš. Udělej si malou pauzu přestaň věřit na pátky dřív než tě život strčí do cvokhauzu, přečti si zas pohádky. Někdo: To je jako konec? Někdo: Dobrej konec ne? Dostal toho moc, pěknej zámek, peknou koc… Něko¨do: No, v pohádce, ale co Někdo: Myslíš jako v životě? Někdo: No Někdo: Zařadit se třeba… Někdo: Nebo jako jít si svou vlastní cestou…?
12
13
STŮJ - 13 Stůj pokud sám nepatříš do lidí, co mají nejlepší mozky v sádře stůj pokud sám nepatříš do lidí, co znají všechno líp, říkají jez tu máš, jez tu máš, jez nám z rukou dál Stůj pokud sám nepatříš do lidí, co mají nejlepší geny v jádře stůj pokud sám nepatříš do lidí, co znají všechno líp, říkají jez tu máš, jez tu máš, jez nám z rukou dál Jezte naši vtipnou kaši po bradě vám mlíko utíká jezte naši vtipnou kaši ještě máte brady od mlíka dvacet roků jste si hráli on vás život teďka naučí vaše slavný ideály přijdou do domácích papučí Stůj pokud sám nepatříš do lidí, co mají nejlepší mozky v sádře stůj pokud sám nepatříš do lidí, co znají všechno líp, zdá se jim nápadný nápad jiných lidí, jídej svou vlastní kaši dál.
14
