Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Způsoby řešení sporů v mezinárodním právu Bakalářská práce
Autor:
Tomáš Kratochvíl Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Petr Dobiáš, Ph.D.
Červen, 2014
Prohlášení
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
.................................................. V Písku dne 30. 6. 2014
Tomáš Kratochvíl
Poděkování Za cenné rady, náměty a inspiraci bych chtěl touto cestou poděkovat vedoucímu práce JUDr. Petru Dobiášovi, Ph.D. Především za trpělivost, zajímavé konzultace a komentáře, kterými přispěl ke vzniku této práce.
Anotace V této bakalářské práci jsem si za cíl stanovil pomocí deskriptivní a komparativní analytické metody porovnat moţnosti řešení soukromoprávních sporů. Průřezem kapitol porovnávám rozhodčí řízení ve vztahu k soudnímu řízení včetně výhod a nevýhod jednotlivých alternativ. Samostatnou kapitolou je pak problematika nehmotných statků se zaměřením na ochranné známky. V návaznosti na ochranné známky se v praktické části této práce se zabývám statistickou úspěšností Budějovického Budvaru, n. p., ve známkoprávních sporech včetně historického vývoje těchto sporů a jeho vliv na výsledek sporů.
Klíčová slova rozhodčí řízení, ochranné známky, soud, mezinárodní právo
Annotation The aim of this bachelor thesis is to compare the possibilities of the solution of private disputes using descriptive and comparative analytic method. Individual chapters compare arbitral proceedings in relation to the judicial proceedings, including both advantages and disadvantages of individual alternatives. The separate chapter deals with the issues of intangible possessions focusing on the trademarks. In continuity to the trademarks, I pay attention in a practical part of this work to the statistical success of the national enterprise Budvar in České Budějovice in the trademark disputes including historical course of these disputes and its influence on the result of the disputes. Key words arbitration, trademarks, court, international law
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1
2
3
4
5
Způsoby řešení sporů .......................................................................................................... 8 1.1
Mezinárodní právo ....................................................................................................... 8
1.2
Historie......................................................................................................................... 9
1.3
Komparace rozhodčího a soudního řízení ................................................................. 11
1.4
Mezinárodní arbitráţ .................................................................................................. 12
1.5
Významné instituce.................................................................................................... 13
1.6
Významné dokumenty ............................................................................................... 14
Rozhodčí řízení ................................................................................................................. 17 2.1
Rozhodčí řízení obecně .............................................................................................. 17
2.2
Druhy rozhodčích řízení ............................................................................................ 20
2.3
Alternativní řešení sporů ............................................................................................ 21
2.4
Výhody a nevýhody rozhodčího řízení ...................................................................... 22
2.5
Specializované rozhodčí soudnictví ........................................................................... 27
Soudní řízení ..................................................................................................................... 28 3.1
Řízení před obecnými soudy ...................................................................................... 28
3.2
Průběh soudního řízení .............................................................................................. 28
3.3
Vztah soudů rozhodčích a soudů obecných ............................................................... 30
Nehmotné statky ............................................................................................................... 31 4.1
Duševní vlastnictví .................................................................................................... 32
4.2
Ochranné známky ...................................................................................................... 33
4.3
Značka a ochranná známka ........................................................................................ 34
4.4
Přihlášení ochranné známky ...................................................................................... 35
4.5
Důvody nezpůsobilosti k zápisu ................................................................................ 35
4.6
Zveřejnění přihlášky .................................................................................................. 36
4.7
Připomínky................................................................................................................. 36
4.8
Námitky ..................................................................................................................... 37
Rozhodování sporů týkajících se ochranných známek ..................................................... 38 5.1
Historie a fakta ........................................................................................................... 38 5
5.2
Pivo z Českých Budějovic ......................................................................................... 39
5.3
Pivo z Ameriky .......................................................................................................... 42
5.4
Bilance soudních sporů .............................................................................................. 46
5.5
Nejdůleţitější případy během posledních 10 let ........................................................ 50
5.6
Velká Británie ............................................................................................................ 52
Závěr ......................................................................................................................................... 56 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 58 Literatura .............................................................................................................................. 58 Internet .................................................................................................................................. 59 Periodikum ........................................................................................................................... 62 Judikatura ............................................................................................................................. 62 Právní předpisy ..................................................................................................................... 62 Ostatní zdroje........................................................................................................................ 63 Seznam zkratek ......................................................................................................................... 64 Přílohy ...................................................................................................................................... 65 Příloha č.1.
Doporučená rozhodčí doloţka................................................................... 65
6
Úvod Bakalářská práce se věnuje způsobům řešení sporů v mezinárodním právu. Cílem není popsat ucelenou strukturu nabízených variant, ale zaměřit se na zásadní informace jednotlivých moţností a nabídnout popis jejich výhod a nevýhod oproti jiným druhům řešení. Důvod mé volby byl čistě pragmatický zájem o zvýšení mých znalosti o tomto tématu, a protoţe se domnívám, ţe rozhodčí řízení nebo alternativní způsoby řešení jsou velmi zajímavá témata, tak je podrobněji popisuji v kapitole rozhodčí řízení. Struktura této práce se zuţuje s ohledem na praktickou část. Od obecnějšího pojetí mezinárodního práva aţ po známkoprávní spory. Tato práce je systematicky rozdělena do pěti kapitol. Ve své práci se často vracím do historie, kde z mého pohledu lze čerpat zásadní informace k vývoji popisovaných variant a měly zásadní dopad na jejich vývoj. V první kapitole se zabývám způsoby řešení sporů v mezinárodním právu, kde popisuji historický vývoj a moţné varianty řešení. Dále jednotlivé subjekty a dokumenty ovlivňující mezinárodní právo. Ve druhé a třetí kapitole popisuji konkrétní moţnosti řešení a jejich vzájemnou vazbu. Koncepce a druhy rozhodčího řízení, alternativní druhy řízení a také soudní řízení. Kapitoly se vzájemně prolínají, a pokud jsem v první kapitole pouze nastínil výhody a nevýhody, tak v těchto kapitolách se jim věnuji podrobně. Čtvrtá kapitola je zaměřena na duševní vlastnictví. Nehmotné statky a především ochranné známky. Z důvodu návaznosti na pátou kapitolu se ochranným známkám věnuji pečlivějším pohledem. Pátá kapitola se zabývá rozhodováním sporů týkajících se ochranných známek se zaměřením na spory Budějovického Budvaru, n. p. Protoţe jsem zaměstnancem této společnosti a pracuji na obchodním oddělení, i kdyţ tuzemském, není mi tato dnes jiţ historická součást vývoje naší obchodní společnosti lhostejná a domnívám se, ţe můţe být přínosná i pro budoucí čtenáře. Tuto část jsem pojal jako praktickou. Od historických aspektů ovlivňující známkoprávní spory aţ po současnost.
7
1 Způsoby řešení sporů 1.1 Mezinárodní právo Pod označením mezinárodní právo lze v nejobecnější rovině chápat právní normy, které upravují společenské vztahy překračující rámec jednoho státu. Takovou povahu nemají vztahy, které zůstávají v hranicích jednoho státu.1 Mezinárodní právo veřejné (international public law, droit international public) je pojem, kterým se od počátku 19. století označuje soubor právních norem, jimiţ se řídí právní vztahy mezi příslušníky mezinárodního společenství - subjekty mezinárodního práva veřejného, jimiţ jsou státy a mezinárodní (vládní) organizace (původně se uţíval termín právo národů, ius gentium, droit des gens). V průběhu 2. pol. 20. století se v určitém rozsahu přímým subjektem mezinárodního práva stávají i jednotlivci (mezinárodní právo lidských práv, právo na ochranu investic, mezinárodní trestní právo).2 Spory a názorová neshoda patří do běţného obchodního ţivota, a to na půdě domácí, tak mezinárodní, bez ohledu na to, jak precizně byla smlouva sepsána a jakou péči strany průběhu transakce věnovaly. Spory se mohou vyskytovat v obsahu, interpretaci ujednání stran nebo jejího plnění. Při řešení sporu v mezinárodním obchodním styku lze jako způsob zvolit z následujících variant. Ovšem kaţdá má svá specifika, kdy ji lze pouţít. Rozhoduje například, v jaké fázi sporu se strany nacházejí, povaha sporu, historické vlivy apod. Varianty řešení sporů: rozhodčí řízení, alternativní způsob řešení sporů, soudní řízení. I přes pečlivé formulace a akcent na prevenci se někdy sporům nevyhneme. O tom, ţe hledání cest pro urovnání rozporů či řešení sporů je obtíţné, svědčí minulá i současná realita. Dlouhé rozhodovací doby, v návaznosti na ně se zvyšující náklady řízení, komplikovaná procesní ustanovení a v mezinárodním prostředí nejistý výkon rozhodnutí vydaný soudem jiného státu jsou doprovodnými jevy obchodního soudnictví napříč všemi státy, jejich právními řády, a jak 1
ONDŘEJ, Jan. Mezinárodní právo veřejné, soukromé, obchodní. 3. rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, s.23 Vysokoškolské učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3801-816. 2
Ústav státu a práva [online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: http://www.ilaw.cas.cz/index.php?page=55
8
se zdá, i napříč časem.3 Kaţdá suverénní země má systém, jak řídí svou ekonomiku. Činí tak prostřednictvím vyhlášek, nařízení, zákonů nebo dekretů. Charakteristikou těchto právních nástrojů je jejich okamţitá a celoplošná působnost po vydání v oficiální sbírce právních předpisů. Zasahuje tedy jak domácí, tak zahraniční subjekty a z tohoto pohledu se jeví, ţe nejsou diskriminační. Ale protoţe lze obecně předpokládat, ţe kaţdý zákon vydaný na určitém území je tvořen především pro zvýhodňování domácích podnikatelů, můţeme také konstatovat, ţe se jedná o určitý druh lobbismu, kde různé skupiny prosazují své vlastní zájmy. Jako příklad mohu uvést zákony, které přímo ovlivňují i mezinárodní obchod, kam můţeme zařadit pracovně právní, měnové, daňové, nebo celní zákony. Vedlejší vliv, i kdyţ téţ zásadní, bych přisuzoval zákonům týkající se ţivotního prostředí, bezpečnosti práce, telekomunikační, dopravní a další. Podnikatel se při své činnosti potká se všemi těmito vlivy. Protoţe se v této práci budu zabývat potravinářskými výrobky, musím zmínit, ţe právě v důsledku zkoumání v nezávislých laboratořích a vysoké administrativní zátěţe je uvedení těchto výrobků na zahraničním trhu velmi náročné. Přísnější pravidla lze hledat snad u dovozu nebo vývozu zbraní, munice nebo léčiv. U potravin, ale nejen u nich, je téţ spojena problematika etiket nebo návodů. Jsou země, které výslovně trvají na domácím jazyce, sloţení výrobku, jménu firmy, která smí výrobek dováţet a je tedy právně odpovědná za jeho kvalitu.4 Jako prameny mezinárodního práva v obchodě, lze označit mezinárodní smlouvy, ale také mezinárodní obyčeje, nebo mezinárodní akty.5 Při případné kolizi právních řádů, kdy právním vztahem je ovlivněn jak subjekt práva České republiky, tak subjekt jiného státu se pouţije zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (účinnost od 1. 1. 2014), který řeší právě tyto situace.
1.2 Historie V historii lidstva můţeme nalézt mnoho termínů (oligarchie, timokracie, aristokracie nebo monarchie), kde silnější účastník, ať fyzicky, postavením nebo ekonomicky diktoval právo. V prvotních etapách vývoje a především pod psychickým tlakem (neustálý pocit ohroţení, 3
ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 11. ISBN 978-80-7478-004-2. 4 SVATOŠ, Miroslav. Zahraniční obchod: teorie a praxe. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, s. 30-32. ISBN 978-80247-2708-0. 5
ŠVARC, Zbyněk. PRÁVO V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ. In: [online]. 2013. vyd. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://multiedu.tul.cz/~jaroslav.demel/multiedu/PMO/TULI_PRAVO_V_MEZINARODNIM_OBCHODE.pdf
9
celkové oslabování neustálým soubojem) se začali členové kmenů podřizovat rozhodnutím třetí strany. Do této třetí strany byli vybíráni významní jedinci z vlastních řad a tato volba znamenala dobrovolné podřízení se této autoritě. Jednalo se v principu o první a velmi primitivní pokusy přenést odpovědnost rozhodnutí na vybrané jedince. Tato autorita neměla ţádné právní zázemí a ani donucovací prostředky, vycházelo se především z předpokladu, ţe toto rozhodnutí je moudré a spravedlivé a strany se předem zavázaly toto rozhodnutí respektovat. S vznikem útvarů, které lze nazývat státem, a upevněním moci panovníka se změnil i způsob rozhodování a z dobrovolného podřízení se stalo nucené podřízení soudní moci panovníka nebo jím pověřených soudců. Uţ ve starověkém Římě6 nebylo moţné vyřizovat spor mezi římskými občany násilím. Strany si zvolily váţeného občana jako rozhodce (arbitra), jehoţ rozhodnutí měly respektovat. Celý spor byl rozdělen do dvou částí, kdy fáze „in iure“ znamenala souhlas řízení před arbitrem a byl ustanoven „soukromý soudce“, a druhá fáze nazývána „apud iudicem“, kde arbitr spor projednal a rozhodl. Jednalo se o první pokusy mimosoudního urovnání sporu, které dnes nazýváme rozhodčím řízením. Jiţ tehdy existovaly dvě smlouvy „compromissum“ – dohoda stran o pověření rozhodnutí sporu (v dnešní terminologii rozhodčí smlouva) a „receptum arbitrii“ – kdy pověřený arbitr přijímá roli rozhodce, protoţe jiţ tehdy nebyl povinen tuto funkci přijmout. Ale i římský stát postupem času a vznikající potřebou začal byrokratizovat a začal vytvářet úřednický proces, vedený soudcem coby úředníkem státu.7 Podle právníka, spisovatele a vědce Bruna Leoniho8 se pravidla v římském právním systému netvořila v legislativním procesu, minimálně jejich větší část. Taktéţ soukromé právo bylo téměř mimo dosah zákonodárců, a proto se jich mezi stovkami zákonů najde sotva pár desítek. Z tohoto pohledu bylo soukromé právo druhořadou záleţitostí. Základní představu o římském právu najdeme v civilním právu, jakoţto v souboru postupně se vyvíjejících pravidel a principů, který byl po staletích přetvářen právní vědou. Římského právníka, případně zákonodárce, lze tedy spíše povaţovat za vědce, který zkoumal řešení případů, a s trochou nadsázky byl v legislativním procesu spíše badatelem, který popisuje a objevuje, 6
z toho období kolem roku 450 před naším letopočtem jsou známy nejstarší kodifikace římského práva. Jednalo se o dvanáct bronzových desek známých, jako Zákon dvanácti desek. Tento zákoník se neodvolává na boţský původ a stanovil např. základní principy hmotného i procesního práva a poloţil hlavní důraz na soukromé právo 7
FOREJT, Alois. Řešení sporů v rozhodčím řízení. Praha: Prospektrum, 1995, s. 5. ISBN 80-7175-028-x.
8
Bruno Leoni (1913-1967) – profesor právní teorie a teorie státu na univerzitě v Pavii, praktikující právník, zakladatel a redaktor časopisu Il politico
10
neţ rozhoduje a nařizuje. Základní principy v pojetí Římanů byly jasné. Právo nemělo být nikdy vystaveno náhlým a nepředvídatelným změnám. Nesmělo se také podrobit libovůli nebo svévoli zákonodárného shromáţdění nebo jiných osob, jako byli senátoři a další státní úředníci. To mělo za následek zvýšení právní jistoty římského práva.9 Na přelomu 11. a 12. století spontánně vzniká systém obecných principů a obyčejových norem v rámci mezinárodního obchodu, který je nazýván Lex mercartoria. Protoţe v této době probíhal mezinárodní obchod primárně přes lodní dopravu, můţeme jeho vznik zařadit do středomořských přístavních měst a jeho úkolem bylo a je právně sjednotit rozdílnost jednotlivých národních norem. Tento systém se pouţívá do současnosti především při rozhodování mezinárodních obchodních arbitráţí, ovšem pouze při výslovné a svobodné volbě stran.10 Zmínky o obchodní arbitráţi lze také nalézt v mezinárodním měřítku i v 18. století. S mohutným rozvojem např. námořního obchodu došlo k vývoji institucí se zaměřením na obchodní a námořní arbitráţe pod dohledem obchodních spolků, lodních a burzovních institucí. První z nich byl rozhodčí soud Mezinárodní obchodní komory, který byl zaloţen roku 1923.11
1.3 Komparace rozhodčího a soudního řízení Podrobněji se budu rozhodčím a soudním řízení zabývat v samostatných kapitolách, ale jiţ zde bych chtěl vysvětlit základní rozdíly mezi rozhodčím a soudním řízením. Rozdílů je velmi mnoho ať uţ v dostupnosti, formálnosti nebo předmětu řízení. Dále jaká procesní pravidla budou pouţita, moţnost přezkoumání rozhodnutí nebo kdo tento spor bude řešit. Jaké jsou náklady spojené s vybraným druhem řízení aţ po veřejnost a rychlost. Zásadním rozdílem mezi rozhodčím nebo soudním řízení je uţ v dostupnosti. Zatímco soudní řízení je pro všechny a v rámci řízení rozhoduje o předmětu řízení nezávislý soudce určený rozvrhem práce u věcně a místně příslušného soudu, tak rozhodčího řízení se můţe účastnit pouze ten, který platně uzavřel rozhodčí doloţku12, a rozhoduje nezávislý soudce, který můţe být určen dohodou stran. Pravidla soudního řízení jsou stanovena základním procesním předpisem, a to zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon je zásadní i pro rozhodčí řízení a uplatňuje se vţdy, pokud speciální zákon 216/1994 Sb., 9
LEONI, Bruno. Wikipedia: Postavení legislativy a význam právní jistoty. In: [online]. [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmsk%C3%A9_pr%C3%A1vo#cite_note-bleoni-4 10 Lex mercatoria. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-06-06]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Lex_mercatoria 11 WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 5. aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2008, s. 676. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 978-807-2017-263.
11
o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, nestanoví něco jiného. Rozhodčí soudy si často stanovují svá vlastní pravidla rozhodčího řízení, mohou vydávat své statusy a řády13, které ovšem musí zveřejnit v Obchodním věstníku. V rozhodčím řízení lze uzavřít dohodu, ţe spor bude řešen dle zásad spravedlnosti a ve velmi teoretické rovině můţe být výsledek takového řízení zcela opačný, neţ v případě rozhodování dle právních předpisů. Nezanedbatelným prvkem je i rozdíl v rychlosti a ceně obou řízení. U soudního řízení je díky dodrţení formálních pravidel rozhodnutí v řádech měsíců nebo dokonce i let, tak u rozhodčího řízení lze výsledek očekávat v řádech týdnů nebo maximálně měsíců. U nákladů řízení nelze jednoznačně specifikovat výhodnější způsob. Hlavní roli hraje hodnota sporu, ale opět v obecné rovině mohu konstatovat, ţe výhoda rychlosti rozhodčího řízení je u sporů s niţší hodnotou vykoupena vyššími náklady řízení. V tomto krátkém rozboru jednotlivých variant nemohu zapomenout na veřejnost řízení a případné přezkoumání rozhodnutí. U veřejnosti řízení mohou sice nastat obě varianty, ale rozhodčí řízení se primárně děje neveřejně. Také přezkoumání rozhodnutí má více variant. Soudním řízení má jasně stanovený postup, kterým je odvolání, naproti tomu rozhodčí řízení, nedohodnou-li se strany jinak, opravný prostředek nepřipouští.
1.4 Mezinárodní arbitráţ V předchozí kapitole jsem částečně popisoval rozdíly mezi rozhodčím a soudním řízením. Rozhodčí řízení se také nazývá arbitráţ, a i v mezinárodním pohledu ji lze rozhodovat nezávislými a nestrannými soudci jako alternativní způsob řešení sporů. Zásadní je, kdo se sporu účastní. Pokud se jedná o spor mezi suverénním státem a soukromým subjektem jako investorem, pak se arbitráţ nazývá mezinárodní investiční a rozhodčí doloţku s pravidly vedení sporu obsahuje uţ mezinárodní smlouva, zejména pak některé z dvoustranných dohod o vzájemné podpoře a ochraně investic. V případě, ţe se jedná o dva soukromé subjekty, nazýváme tento spor mezinárodně komerční a rozhodčí doloţky jsou uzavírány mezi těmito subjekty dle jejich potřeb.14 Lze tedy souhrnně charakterizovat povahu mezinárodního rozhodčího řízení jako situaci, kdy se nám ve sporu objeví mezinárodní prvek. I přes jiţ zmíněné bych rozdělil mezinárodní prvek do čtyř základních bodů: účastníci řízení – např. rozdílná státní příslušnost, rozdílný pobyt, 12 13
Viz příloha 1. Např. .Řád rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky
12
subjekty právního vztahu – kteří jsou jiţ předmětem sporu, předmět posuzovaného právního vztahu – např. smlouva byla uzavřena mimo území státu, jiné skutečnosti – objektivně prokázaný vztah i k jinému právnímu řádu15 V České republice vešel do širokého povědomí termín mezinárodní arbitráţ společně se sporem „ o televizi Nova,“ který byl velmi medializován. Jednalo se v podstatě o tři arbitráţe vedené
současně.
(Amsterdamská,
Londýnská
a
Stockholmská
arbitráţ).
První
(Amsterdamská arbitráţ) byla vedena u rozhodčího soudu ICC mezi CME (Central European Media Enterprises) a Vladimírem Ţelezným za porušení obchodní smlouvy prodeje akcii společnosti Nova, kterou Ţelezný prohrál. Druhá, Ronald Lauder versus Česká republika, kde byl rozhodce tribunál dle pravidel Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní UNCITRAL, bylo předmětem ţaloby porušení Dohody o vzájemné podpoře a ochraně investic mezi ČSFR a USA ze dne 22. října 1991 (č. 187/1993 Sb.). Výsledkem bylo zamítnutí ţádosti o náhradu. A třetí CME versus Česká republika u tribunálu dle pravidel Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní UNCITRAL, za porušení Dohody o podpoře a vzájemné ochraně investic mezi Nizozemským královstvím a ČSFR ze dne 29. dubna 1991 (č. 569/1992 Sb.). Tento spor skončil negativním výsledkem pro ČR s tím, ţe ČR musí CME uhradit 269 814 000 USD.16
1.5 Významné instituce Soudní dvůr Evropské unie – hlavním cílem je jednotné uplatňování právních předpisů v rámci EU Mezinárodní obchodní komora (International Chamber of Commerce - ICC) - byla zaloţena v roce 1919 a sídlí v Paříţi a má vliv na tisíce společností. ICC je výraznou autoritou při vytváření pravidel pro mezinárodní obchod. I přes jejich dobrovolnost (nemají povahu 14
PRAVNIRADCE.IHNED.CZ: Mezinárodní arbitráţ aneb Jak zvolit "správná pravidla". [online]. 2012, 23. 7. 2012 [cit. 2014-06-07]. Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-56695130-mezinarodni-arbitraz-aneb-jakzvolit-spravna-pravidla 15 ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 66. ISBN 978-80-7478-004-2. 16 ŠTĚPÁNEK, Petr. Petr Štěpánek – osobní web: 71 Mezinárodní arbitráţe ve sporu o televizi Nova. [online]. [cit. 2014-06-19]. Dostupné z: http://www.petrstepanek.cz/web/index.php?option=com_content&view=article&id=210:71-mezinarodniarbitrae-ve-sporu-o-televizi-nova&catid=7:valka-o-novu&Itemid=21
13
zákonů), jsou pouţívána v kaţdodenním obchodním styku. Mezinárodní rozhodčí soud ICC je celosvětově nejvýznamnější rozhodčí institucí a jeho stanoviska jsou uznávaným návodem.17 Mezinárodní arbitrážní soud - rozhodčí soud ICC zaloţen v roce 1923. Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL) – hlavní náplní je podpora a rozvoj světového obchodu, utvářením úmluv, modelových zákonů, pravidel a právních pomůcek, které mají za úkol sjednotit právo v mezinárodním obchodě.18 Organizace spojených národů - OSN byla zaloţena 24. října 1945 v San Franciscu. Stala se nástupcem Společnosti národů, u které byl primární smysl kolektivní bezpečnost a mírové řešení konfliktů. Cílem je zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce. OSN je zaloţeno na principu suverénní rovnosti. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíţ přísluší základní odpovědnost za udrţení mezinárodního míru a bezpečnosti a jejíţ rezoluce jsou právně závazné.19 Pokud se zaměřím na Evropskou unii, tak má svůj vlastní právní systém a právo. Hlavní předpisy a zásady jsou ukotveny jiţ v zakládacích smlouvách. Evropská unie můţe přijímat právní a legislativní akty, které jsou pro členské státy závazné.
1.6 Významné dokumenty V této podkapitole se zaměřím na nejdůleţitější mezinárodní dohody, úmluvy, nebo smlouvy. Aby mohla dohoda být pouţívána, musí daný stát mezinárodní smlouvu ratifikovat. Tyto dohody stanovují rámec postupů, ale mohou také některé pravomoci orgánů České republiky přenést na mezinárodní organizace nebo instituce. Zároveň touto ratifikací stát přijímá souhlas, ţe se stávají součástí právního řádu a v případě kolize zákona s touto smlouvou bude stát postupovat dle znění mezinárodní smlouvy.20 Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. V této úmluvě se v čl. I. píše, ţe se Úmluva vztahuje na uznání a výkon rozhodčích nálezů vyplývajících ze sporů mezi osobami fyzickými nebo právnickými a vydaných na území jiného státu neţ toho, v němţ je ţádáno. Úmluva se vztahuje také na rozhodčí nálezy, které nejsou pokládány za nálezy místní 17
ICC Česká republika | Mezinárodní obchodní komora: ICC ve světě. [online]. [cit. 2014-06-09]. Dostupné z: http://www.icc-cr.cz/cs/o-icc/icc-ve-svete 18 OSN Praha Mezinárodní obchodní právo. [online]. [cit. 2014-06-09]. Dostupné z: http://www.osn.cz/mezinarodni-pravo/?kap=64&x=16&y=15 19 Organizace spojených národů. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Organizace_spojen%C3%BDch_n%C3%A1rod%C5%AF 20 Česká republika. Ústava České republiky: In Sbírka zákonů, Česká republika. 1992, roč. 1993. In: č. 1/1993 Sb. 1993.
14
(národní) ve státě, v němţ je ţádáno o jejich uznání a výkon. Výraz „rozhodčí nález" zahrnuje nejen nálezy vydané rozhodci ustanovenými pro kaţdý jednotlivý případ, nýbrţ i nálezy vydané stálými rozhodčími orgány, jimţ se strany podrobily. Kaţdý stát můţe při podpisu, ratifikaci nebo přístupu k této Úmluvě nebo tehdy, kdyţ ohlásí rozšíření jejího pouţití podle čl. X, prohlásit na základě vzájemnosti, ţe bude pouţívat Úmluvy jen pro uznání a výkon nálezů vydaných na území jiného Smluvního státu. Můţe také prohlásit, ţe bude pouţívat Úmluvy jen na spory vzniklé z právních vztahů smluvních či mimosmluvních, jeţ jsou pokládány podle jeho vnitrostátního právního řádu za spory obchodní.21 Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži. Úmluva se vztahuje na rozhodčí smlouvy, rozhodčí řízení a rozhodčí nálezy. Umoţňuje např. cizím státním příslušníkům stát se rozhodcem a řešení otázky, zda se rozhodčí řízení bude konat před stálým rozhodčím soudem nebo prostřednictvím soukromých rozhodců.22 Dále např. stanovuje mechanismus pro nápravu patologických rozhodčích smluv.23 Další níţe zmíněné úmluvy uţ mají vliv rozhodování sporů ohledně nehmotných statků. Protoţe v praktické části budu analyzovat rozhodování sporů ohledně známkoprávní problematiky, zařadil jsem tyto úmluvy do sekce významných dokumentů. Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví je nejobecnějším mezinárodně právním dokumentem v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví. Paříţská unijní úmluva byla uzavřena roku 1883. Podepsalo ji jedenáct států, které vytvořily Unii na ochranu průmyslového vlastnictví, celkem byla Úmluva šestkrát revidována. Jiţ definice ve článku 1 druhého odstavce definuje, ţe předmětem ochrany jsou patenty na vynálezy, uţitné vzory, průmyslové vzory nebo modely, tovární nebo obchodní známky, známky sluţeb atd. V tomto odstavci je téţ zmíněn další úkol této Úmluvy a tou je potlačování nekalé soutěţe a z pohledu mé práce je ve výčtu odvětví zmíněno i pivo. Stanovení podmínek přihlášky a zápisu nechává výhradně na národním zákonodárství. V článku 6 ter., odst. 1 a 2 uvádí, ţe unijní země zavazují odmítnout nebo zrušit známku, která se vztahuje na erby, vlajky a jiné symbolické znaky, zkratky nebo názvy mezinárodních organizací atd. Bylo by asi velmi pošetilé a naivní 21
Vyhláška 74/1959 Sb. ze dne 6. Listopadu 1959 o Úmluvě o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, podepsána na konferenci Organizace spojených národů o mezinárodní obchodní arbitráţi, dne 10. Června 1958 v New Yorku. Pro Českou republiku nabyla Úmluva účinnost dne 10. Října 1959 22
Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráţi, (vyhl. č. 176/1984 Sb.) hlavním cílem je podporovat evropský obchod. Podepsána dne 21. dubna 1961 v Ţenevě a pro Československo vstoupila v platnost dne 11. února 1964 23 DOBIÁŠ, Petr. Současné trendy řešení sporů v rozhodčím řízení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 117. ISBN 978-807-3804-688.
15
se domnívat, ţe tento odstavec pomůţe vyřešit letitý spor o značku mezi Budvarem a Anheuserem-Buschem. Ochranná známka, která je zapsaná v unijní zemi, je nezávislou na známkách zapsaných v jiných unijních zemích včetně země původu. Pravidla pro zápis ochranných známek popisuje čl. 6quiquies, podle něhoţ kaţdá tovární a obchodní známka řádně zapsaná v zemi původu bude připuštěna k přihlášení a chráněna v ostatních unijních zemích s výhradami uvedenými v tomto článku.24 Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek vznikla v roce 1891.25 (Její revize v souladu s revizemi Paříţské unijní úmluvy probíhaly i revize Madridské dohody). Podstatným přínosem této úmluvy spatřuji, ţe zavedla poţadavek jediného zápisu pro ochranu známek v kterémkoliv členském státě. Celý proces, někdy téţ nazývaný Madridský systém, je zaloţen na dvou dokumentech. Prvním je jiţ zmíněná Madridská dohoda a tím druhým dokumentem je protokol k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek z roku 1989.26 Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) je nejdůleţitější normou, která upravuje ochranu práv k duševnímu vlastnictví ve vztahu k mezinárodnímu obchodu.(Agreement
on
Trade-related
Aspect
of
Intellectual
Property
Rights)
Administrativně je spravovaná WTO27.Hned úvodním odstavcem této dohody je přání členů zmenšit deformace a překáţky mezinárodního obchodu a berouce v úvahu nutnost podporovat účinnou a přiměřenou ochranu práv k duševnímu vlastnictví a zajistit, aby opatření a postupy k dodrţování práv k duševnímu vlastnictví se samy o sobě nestaly překáţkami oprávněného obchodu; uznávajíce za tím účelem potřebu nových pravidel a podmínek.28 Dohoda byla uzavřena v roce 1994 a z pohledu této práce je velmi zajímavý oddíl 2, článku 15 a následující, kde upravuje ochranné známky. 24
Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidována v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu dne 2. června 1934, v Lisabonu dne 31. října 1958 a ve Stockholmu dne 14. července 1967 a změněná dne 2. října 1979. (vyhl. č. 64/1975 Sb., ve znění vyhl. č. 81/1985Sb.) 25 Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. dubna 1891, revidovaná v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Nice dne 15. června 1957 a ve Stockholmu dne. 14. července 1967 26 Protokol k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek sjednaný v Madridu 27. června 1989 27 Ministerstvo průmyslu a obchodu: WTO - Dohoda TRIPS. ING. ADÉLA PRISTÁŠOVÁ. Ministerstvo průmyslu a obchodu: Zahraniční obchod [online]. 9. 8. 2006. [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument20974.html 28 Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví – příloha 1c, uzavřena v Uruguayském kole konference GATT.
16
Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu (vyhl. č. 67/1975 Sb., dále také jako Lisabonská dohoda) byla uzavřena dne 31. října 1958. Subjekty na základě této smlouvy a na základě zápisu v národním registru zeměpisných označení a označení původu, mohou poţádat o mezinárodní zápis v ostatních státech, které jsou účastníky této dohody. Tento zápis je velmi obdobný jako zápis ochranných známek v Madridském systému. Základní podmínkou je ovšem národní zápis, bez této ochrany neexistuje nárok na ochranu mezinárodní. Ve článku 3 je popsána ochrana proti veškerému přisvojování nebo napodobování, a to i kdyţ je např. v překladu uvedeno dovětkem „druh, typ, způsob, nebo imitace“. Po podání přihlášky k mezinárodnímu zápisu, mohou státy do jednoho roku od notifikace ochranu odmítnout. Pokud tak neučiní, jsou povinny tuto ochranu poskytnout.29
2 Rozhodčí řízení 2.1 Rozhodčí řízení obecně Rozhodčí řízení, jako nástroj mi přijde velmi zajímavý způsob řešení sporů. Uţ samotná definice nabízí jistý druh svobodného rozhodnutí. Rozhodčí řízení (arbitráţ) lze vymezit jako „dobrovolné postoupení řešení sporu neutrální třetí straně, rozhodcům či rozhodčímu soudu (tj. soukromým osobám či nestátní instituci), která vydá po provedeném řízení závazné a vykonatelné rozhodnutí“30 nebo „řízení k projednání a rozhodnutí občanskoprávních sporů, k němuž strany přistupují na základě společné dohody a které se uskutečňuje před zvláštními dočasnými tribunály, jimž stát propůjčil jurisdikční moc. Tyto tribunály se od tribunálů zřízených na stálo liší zejména tím, že při jejich vytváření spolupůsobí či mohou spolupůsobit strany“.31 S rozvojem mezinárodního obchodu, ve kterém je velmi často hlavní důraz kladen na čas, vznikla potřeba najít způsob, jak spory mezi obchodníky rozhodovat bez zbytečných průtahů a formalit. Rozhodovací činnost byla postupně institucionalizována a došlo k zaloţení stálých institucí32 zabývajících se rozhodčí činností, které nazýváme rozhodčími soudy.33 29
Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu, ze dne 31. 10. 1958, revidovaná ve Stockholmu dne14. Července 1967, změněná dne 28. Září 1979 30
ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 57. ISBN 978-80-7478-004-2. 31
RŮŢIČKA, Květoslav. Mezinárodní obchodní arbitráž. 1.vyd. Praha: Prospektrum, 1997, s. 16 ISBN 80-7175051-4. 32
Česká republika. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů: § 13 Stálé rozhodčí soudy. In: Předpis č. 216/1994 Sb. 1995, 67/1994. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1994-216 (1) Stálé
17
Rozhodčí soudy se řídí zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, který byl pozměněn předpisem č. 19/2012 Sb.34 Ve svých devíti částech upravuje formu a náleţitosti rozhodčí smlouvy, definuje, kdo můţe a nemůţe být rozhodcem včetně jejich jmenování a vyloučení, popisuje fakta k rozhodčímu řízení apod. Rozhodčí řízení pro svou realizaci potřebuje splnit několik základních podmínek. Mezi ně patří např. přípustnost projednání sporu z pohledu právních řádů. Dalším parametrem je platná dohoda stran o podřízení řešení sporu rozhodcům. U mezinárodního rozhodčího řízení můţe oproti vnitrostátnímu dojít k situaci, ţe jednotlivé fáze nebo aspekty mohou podléhat různým právním řádům. Bývá to zpravidla právní řád místa realizace rozhodnutí nebo právní řád místa nuceného výkonu rozhodčího nálezu.35 Jak uvádí N. Rozehnalová, na mezinárodní rozhodčí řízení působí tři skupiny norem, které mohou mít původ mezinárodní (jsou obsaţeny v mezinárodních smlouvách), vnitrostátní a imperativní. V konkrétním rozdělení se jedná o normy procesní – ovlivňující rozhodčí smlouvu, průběh řízení a výkon rozhodčího nálezu. Za druhé o normy mezinárodního a soukromého práva – které jsou právě v našem pojetí kolizní a určují hmotné právo k řešení merita věci. A za třetí jsou to normy hmotného práva.36 Rozhodčí řízení lze rozdělit na čtyři základní koncepce:37 jurisdikční – myšlenkou této koncepce je uznání rozhodčího řízení jako obdobu sporného řízení před státními soudy jako jeden z druhů civilního procesu. Rozdíl je v přístupu rozhodce, který přistupuje ke sporu na základě pravomoci od státu, kterou rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze jiným zákonem nebo jen tehdy, pokud jejich zřízení jiný zákon výslovně připouští. (2) Stálé rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou téţ určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců. (3) Jestliţe se strany dohodly na příslušnosti konkrétního stálého rozhodčího soudu a neujednaly v rozhodčí smlouvě jinak, platí, ţe se podrobily předpisům uvedeným v odstavci 2, platným v době zahájení řízení před stálým rozhodčím soudem. (4) Nikdo není oprávněn pouţívat při výkonu své činnosti takové označení, které vyvolává klamnou představu, ţe se jedná o stálý rozhodčí soud podle tohoto zákona, není-li k pouţívání takového označení oprávněn podle jiného právního předpisu nebo mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu. 33 Vše o arbitráži: ROZHODČÍ A SOUDNÍ ŘÍZENÍ - PRO A PROTI [online]. 22. 01. 2013 [cit. 2014-06-05]. Dostupné z: http://www.vseoarbitrazi.cz/novinky.php 34 Česká Republika. Zákon, kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. In: Předpis č. 19/2012 Sb. 35 ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 57. ISBN 978-80-7478-004-2. 36 tamtéţ s. 57 a 70. 37 tamtéţ s. 71.
18
rozhodčí řízení připouští, a nikoliv z dohody stran. Jediným rozdílem tedy zbývá nominace, která je záleţitostí stran.38 smluvní – tato teorie je téměř přesným opakem teorie jurisdikční. Za svůj hlavní zdroj pravomocí povaţuje rozhodčí smlouvu a zde zjišťuje, na čem se strany dohodly. Rozhodování je tedy velmi ovlivněno vůlí stran a vliv soudu nastává aţ v případě, ţe se v rozhodčím nálezu strany neshodly. smíšená – obě předchozí teorie jsou velmi rozdílné, a proto tato koncepce je, uţ ze svého názvu, jistým kompromisem, který zmírňuje jejich pojetí. Zásadním způsobem ji rozvinul G. Sauser – Halla, který definoval arbitráţ jako „smíšený procesní institut, který má svůj původ v dohodě stran a čerpá své jurisdikční účinky z civilního práva“. autonomní – autorkou této teorie je J. Rubellin – Devichi, vnímá rozhodčí řízení jako celek a národní právo by mělo vykonávat pouze funkci pomocnou. Je nutné se odpoutat od konkrétních institucí národního práva a hlavním cílem je respektování představ a potřeb zúčastněných stran. Rozhodčí řízení je v této teorii vnímáno jako autonomní institut.39 V rozhodčím řízení lze řešit, a vyuţívá se velmi často, majetkové spory. Ty můţeme rozdělit na tuzemské a ostatní. Jako ostatní lze definovat spory mezi subjekty, z nichţ alespoň jeden subjekt je subjekt zahraniční. Dále jsou to spotřebitelské spory a typickým příkladem jsou spory z neplnění smluvních závazků, např. uznání reklamace, ale i jiné, kde můţeme najít vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem. Od 1. dubna 2012 ale nelze uzavírat rozhodčí doloţku, která by byla součástí podmínek. Spotřebitel si musí tento druh řízení sjednat samostatně a v případě, ţe se tak nestane, bude rozhodčí doloţka neplatná.40 Dále lze řešit v rozhodčím řízení úhradové spory ve zdravotnictví, on-line řízení a doménové spory.41
38
POSPÍŠIL, Petr. Vše o arbitráži: KRITIKA JURISDIKČNÍ TEORIE ROZHODČÍHO [online]. [cit. 2014-0607]. Dostupné z: http://www.vseoarbitrazi.cz/specialiste.php 39 ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s.76 ISBN 978-80-7478-004-2. 40 IDNES.cz: Spotřebitelé a rozhodčí řízení po novele zákona o rozhodčím řízení. [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/spotrebitele-a-rozhodci-rizeni-po-novele-zakona-o-rozhodcim-rizeni-1pf/pravo.aspx?c=A120209_113734_pravo_vr 41 Rozhodčí soud: co rozhodujeme. [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.soud.cz/o-rozhodcimrizeni
19
2.2 Druhy rozhodčích řízení Rozhodčí řízení lze rozdělit na řízení ad hoc řízení před stálými soudy tzv. institucionální, fakultativní a obligatorní. ad hoc – účastníci se dohodnou, ţe jejich spor bude projednáván rozhodci (můţe být i jeden), které si strany samy nebo prostřednictvím třetí strany vyberou. Ad hoc řízení nesvazuje strany ţádnou listinou či jiným seznamem rozhodců ani zvláštními procesními pravidly. Vše je ponecháno na vůli stran, které jsou pouze vázány ustanoveními právních norem upravujících rozhodčí řízení na území státu, kde se má rozhodčí řízení konat. institucionální – je spor rozhodován před stálým rozhodčím soudem. „V institucionálním rozhodčím řízení se toto řízení koná u určité rozhodčí instituce (nejčastěji nazývané stálým rozhodčím soudem), přičemž rozhodčí soudy mají listiny (seznamy) rozhodců, ze kterých si strany vybírají rozhodce, který bude rozhodčí řízení realizovat, nebo je rozhodce na jejich návrh či i bez návrhu stran sporu vybírán a jmenován do funkce stanovené v pravidlech rozhodčí instituce, jejichž právnímu režimu se smluvní strany podřídily. Rozhodčí řízení u těchto institucí probíhá podle jejich pravidel (řádů).“42 U této varianty, na rozdíl od ad-hoc, je jiţ patrná organizace a struktura, která můţe stranám poskytovat větší pocit jistoty. Rozhodčí soud má jasně stanoveny povinnosti jako např. úschovu rozhodčího nálezu. Osobně mezi oběma moţnostmi spatřuji největší riziko v otřesení důvěry ve spravedlnost. Rozhodčí řízení je zpravidla volbou rychlejší, ale také absence např. znalostí můţe zásadně ovlivnit výsledek sporu. Nesmíme ovšem zapomínat, ţe se vţdy jedná o volbu zúčastněných stran. fakultativní – k jeho uskutečnění je nezbytná platná rozhodčí smlouva uzavřená mezi spornými stranami. Jde o dobrovolné rozhodčí řízení, neboť strany k němu přistupují na základě dobrovolně uzavřené rozhodčí smlouvy. obligatorní – v tomto případě není nutné k zahájení řízení rozhodčí smlouvu uzavírat, ale je podmíněn existencí mezinárodní smlouvy. Ţádný český právní předpis nestanovuje obligatorní rozhodčí řízení.43 42
LISSE, Luděk. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s komentářem. Praha: Linde, 2012, 296 s. ISBN 978-807-2018-741. 43
Slovník základních pojmů v oblasti rozhodčího řízení [online]. [cit. 2014-06-07]. Dostupné z: http://www.rozhodce.wz.cz/Html/Files/Pojmy.html
20
2.3 Alternativní řešení sporů Při snaze dosáhnout právní ochrany v oblasti soukromého práva se nabízí soudní řízení. V určitých oblastech soukromoprávních vztahů lze uplatnit i jinou alternativu a tou je svěření řešení určitého právního vztahu jinému orgánu čistě soukromé povahy. A proto jsou tyto řešení sporů nazývány alternativními metodami řešení sporů ve zkratce ADR44. Pokud u rozhodčího řízení, se všemi jeho výhodami a nevýhodami, je kladen důraz na zachování právního principu s polohou respektu vůči zúčastněným stranám, tak u ADR je hlavním cílem zájem stran. Opět se tedy dostávám ke skutečnosti, ţe hlavní zásadou je dobrovolnost a ochota připustit řešení smírnou cestu. Mezi tato smírčí řízení řadíme techniky jako konciliace, nebo mediace. Přesné definice těchto pojmů se v různých státech světa liší, ale důleţitější je spíše význam těchto technik a tím je proces, v němţ třetí strana, která je vůči ostatním neutrální, se snaţí o dosaţení vzájemné dohody. Slovo „snaţí“ jsem pouţil záměrně, protoţe její pravomoc roste a klesá společně s ochotou stran. Proces lze shrnout do čtyř fází od uzavření dohody přes výběr mediátora / konciliátora, přípravu jednání aţ po vlastní průběh jednání. Z mezinárodního pohledu patří mezi praktikující instituce např. WIPO, nebo AAA45 Další podobou ADR je mini – trial, který je kombinací mediace a klasického rozhodčího řízení. I nadále je smyslem ukončení sporu mírovou cestou třetí osobou, která vedle snahy najít řešení ještě odhaduje výsledek případného soudního jednání. Jedná se o jakýsi apel např. na management firmy, přijmout řešení, které by soudní cestou jiţ nebylo moţné. Zcela odlišnými prostředky jsou technické expertizy, Dispute Review Board a experti, které jsou zaměřeny na nalezení řešení z pohledu technického, ekonomického, finančního či jinak faktického. Tyto způsoby mohou přijmout rozhodnutí, které můţe být pro strany závazné, a zmíněné faktické pohledy se stávají zásadními. Dispute Review Board se pouţívá v investičních a nákladných projektech a jak uvádí N. Rozehnalová: „V některých případech například Světová banka podmínila financování projektu výslovně zájmem na zřízení rady jako prostředku řešení sporů. Ta by měla řešit spory tak, aby nedošlo z důvodů jejich existence k zastavení prací na investičním celku.“ Podobnou roli má nezávislý expert především v technické části. Kombinací mediačního a arbitráţního řízení nazýváme Med–arb (mediation - arbitration). Jiţ z názvu lze odvodit, ţe řízení začíná mediací a v případě neúspěchu přechází do arbitráţe. Problém můţe nastat v případě osoby mediátora, který jako 44 45
ADR – alternative disputes resolution – alternativní řešení sporů Arbitráţní a mediační centrum Světové organizace duševního vlastnictví a Americká arbitráţní asociace
21
následný rozhodce, můţe být ovlivněn první fází a lze tak minimálně spekulovat o jeho nestrannosti.46
2.4 Výhody a nevýhody rozhodčího řízení Následující výčet výhod a nevýhod sice zařadím do části o rozhodčím řízení, ale porovnávat je budu ve vztahu k soudnímu řízení. Téměř na kaţdých webových stránkách stálých rozhodčích soudů jsou ve větší či menší míře vyjmenovány. Velmi přehledné shrnutí výhod je např. na stránkách Arbitráţního sdruţení České republiky, o. s.,47 Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR48 nebo webových stránkách rozhodce.cz.49 V literatuře se výhodám a nevýhodám rozhodčího řízení ve stejnojmenné kapitole věnuje i N. Rozehnalová, která i přes níţe vyjmenované výhody a nevýhody upozorňuje na fakt, ţe je vţdy důleţité vnímat konkrétní případy jednotlivě.50 Téměř u kaţdé výhody i nevýhody v rozhodčím řízení lze tento stav eliminovat, a to dohodou smluvních stran ve smlouvě. Budu tedy nahlíţet na výhody z pohledu základní situace bez moţnosti připuštění změny v dohodě. svobodná volba rozhodce – moţnost volby si vybrat rozhodce a procesní pravidla, na kterých se obě strany shodly. K tomuto bodu lze zařadit i místní nepříslušnost rozhodce. U mezinárodních sporů váha této volby ještě vzrůstá s ohledem na aplikaci zahraničního práva. Strany se tedy mohou shodnout na výběru rozhodce se znalostí a odborností k danému případu, coţ soudní systémy neumoţňují. Toto je však zároveň výhodou, neboť strany si mohou zvolit takového rozhodce či rozhodčí centrum, s jehoţ rozhodovací praxí se nejvíce ztotoţňují a povaţují ji za spravedlivou. Svobodná volba ovšem můţe také přinášet nejednotné rozhodování rozhodců, kdy kaţdý rozhodce či arbitráţní centrum je nezávislým subjektem, a protoţe neexistuje ţádná nadřízená instance, která by sjednocovala rozhodovací praxi různých rozhodčích center či rozhodců, tak se rozhodnutí mohou lišit i u podobných případů. 46
ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 33-47. ISBN 978-80-7478-004-2 47
Arbitrážní sdružení České republiky: Výhody rozhodčího řízení [online]. [cit. 2014-06-08]. Dostupné z: http://rozhodcidolozka.cz/vyhody-rozhodciho-rizeni.php 48
Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky: O rozhodčím řízení [online]. [cit. 2014-06-08]. Dostupné z: http://www.soud.cz/o-rozhodcim-rizeni 49 Slovník základních pojmů v oblasti rozhodčího řízení [online]. [cit. 2014-06-07]. Dostupné z: http://www.rozhodce.wz.cz/Html/Files/Vyhody.html 50 ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 82. ISBN 978-80-7478-004-2.
22
jednoinstančnost řízení – jako výhodu ji vnímám, ţe proti rozhodčímu nálezu není moţné se odvolávat ani podávat opravný prostředek. To samé ovšem platí i v případě, ţe o sporu bude rozhodnuto neodborně. Nebude-li správně zjištěn skutkový stav, nebo správné posouzení důkazních materiálů, platí nemoţnost se odvolat.51 neformálnost – má přímý vliv na další bod a tím je rychlost. Na rozdíl od řízení před soudem, který musí postupovat např. při doručování přesně dle formálních postupů, nabízí rozhodčí řízení výrazné zkrácení těchto kroků. Další výhodou je, v případě dohody, odbourání ústního jednání pouze na základě písemných důkazů. Nevýhodou tohoto bodu je kladení vyšších nároků na samostatnou aktivitu stran. V soudním řízení běţná povinnost poučovací o právech a povinnostech u rozhodčího řízení není pouţívána. rychlost – je asi nejdůleţitější výhodou rozhodčího řízení. Délka řízení před obecnými soudy dosahuje běţně několika let, délka sporu v rozhodčím řízení se počítá obvykle v měsících. Méně komplikované spory dosahují délky v rozhodčím řízení 1 aţ 2 měsíce. Výrazným vlivem na tuto výhodu je jednoinstančnost. nižší náklady – jsou obecně uváděny jako výhodnější v rozhodčím řízení, ale zde si nedovolím tvrdit, ţe je tomu tak vţdy. Aspektů je mnoho a významnou roli téţ hraje hodnota sporu. Na stránkách rozhodčích soudů bývají uvedeny sazebníky definující poţadovanou hodnotu na správní výdaje, poplatek za řízení závislý na hodnotě sporu a tyto hodnoty se liší i formou sporu. Tyto sazby vycházejí z platného Řádu jednotlivého rozhodčího soudu. diskrétnost – řízení nejsou veřejnosti přístupná, strany řízení obdrţí rozhodnutí rozhodčího soudu. Pro mnohé zúčastněné je moţnost utajení existence sporu nebo řízení velmi zajímavá. spravedlnost – zde můţe na rozdíl od soudního řízení při shodě stran, dojít i k odchýlení se od ustanovení platného práva a rozhodnout podle zásady spravedlnosti (ekvity) využití moderních technologií – je-li moţno aplikovat při poskytování sluţeb moderních technologií (internet, e-mail, videokonference aj.), rozhodčí instituce takové ziskové příleţitosti ochotně a rychle vyuţijí kontinuita rozhodování – tato výhoda spočívá v moţnosti zabezpečení si kontinuity v rozhodnutí u souvisejícího sporu. Bývá velmi často vyuţívána u série sporů investiční 51
Peníze.cz: Výhody a nevýhody rozhodčího řízení. [online]. z: http://www.penize.cz/dluhy/18998-vyhody-a-nevyhody-rozhodciho-rizeni
23
[cit.
2014-06-08].
Dostupné
výstavby nebo rámcové smlouvy. Rozhodce následně šetří čas, protoţe se nemusí podrobně seznamovat s celkovými fakty. V základních bodech jsem shrnul výhody a nevýhody rozhodčího řízení. Bohuţel ne všechny situace se dají zformulovat do struktury výše, a proto bych nyní popsal i řadu skutečných, vţdy přítomných nedostatků a řadu potencionálních nevýhod. Patří sem ty okolnosti, které lze při důkladné znalosti řízení eliminovat. Například výběrem jiného místa konání řízení anebo přímo dohodou v rozhodčí smlouvě nebo volbou určitého postupu. Pokud jsem výše mezi výhodami u svobodné volby rozhodce zmínil problematiku jednotlivých právních úprav tzv. arbitrabilitu (přípustnost sporu být předmětem rozhodčího řízení), tak v mezinárodních rozměrech nám můţe negativně ovlivnit i průběh sporu. Můţe tak dojít k situaci, kdy spor je v místě vedení sporu arbitrabilní a v místě nuceného výkonu rozhodčího nálezu nikoliv. Je tedy nutné porovnávat rozhodčí smlouvu a právo daného státu, ve kterém má být nález vydán, ale i s právem státu, kde bude pravděpodobně ţádáno o výkon. Rozhodci mají celkově uţší pravomoc, která je jiţ v některých právních úpravách řešena, patří sem např. problémy s předběţnými opatřeními, vynucování procesní povinnosti od třetích osob. Rozhodci tedy mohou vyslýchat svědky a znalce jen tehdy, pokud se k nim dobrovolně dostaví a vypovídají.52 Ve většině úprav nemá rozhodce moţnost sám nařídit předběţné opatření, které by bylo vykonatelné jinak neţ dobrovolně. Strana se musí obrátit na obecný soud. Ovšem k 1. lednu 2012 vstoupilo v účinnost revidované znění Pravidel rozhodčího řízení ICC z roku 1998 („pravidla ICC“ nebo „pravidla“), jednoho z nejuţívanějších souborů pravidel mezinárodní arbitráţe. „Od tohoto roku se těmito pravidly budou řídit veškerá rozhodčí řízení zahájená na základě rozhodčích žalob podaných po tomto datu na sekretariátu Mezinárodního rozhodčího soudu Mezinárodní obchodní komory v Paříži. Nejvýraznější změnou, kterou přinesla revize pravidel ICC, je změna v oblast úpravy předběžných
opatření.
Po
vzoru
jiných
rozhodčích
pravidel
běžně
používaných
v mezinárodních arbitrážích zavádí revidovaná pravidla ICC řízení (tzv. emergency procedure), v němž může dočasně ustavený rozhodce (emergency arbitrator) rozhodnout o vydání předběžného opatření. Hlavním důvodem této změny byla snaha umožnit stranám sporu domáhat se v rámci rozhodčího řízení uložení předběžného opatření ještě před ustavením rozhodčího senátu. To může trvat, a často i skutečně trvá, až několik měsíců. Podle pravidel ICC ve znění před revizí se ve fázi rozhodčího řízení před ustavením senátu mohli 52
Peníze.cz: Výhody a nevýhody rozhodčího řízení. [online]. z: http://www.penize.cz/dluhy/18998-vyhody-a-nevyhody-rozhodciho-rizeni
24
[cit.
2014-06-08].
Dostupné
účastníci sporu domáhat uložení předběžných opatření v zásadě pouze u soudu. Jelikož součinnost soudů v této oblasti nebyla v některých zemích příliš účinná, snaží se nová pravidla ICC nabídnout účastníkům sporu vlastní mechanismus, pomocí kterého by měli mít možnost v opodstatněných případech včas vydání předběžného opatření dosáhnout.“53 Dále existuje problematika v případech souvisejících sporů a vedlejších účastníků. Zatímco vedlejší účastníci mohou být při splnění určitých podmínek uvedených v daném řádu rozhodčího soudu54 přizváni, rozhodčí senát nemůţe nařídit společné projednání sporů. Jednotlivé spory se tak mohou lišit v existenci rozhodčí smlouvy, tak různě nominovanými senáty nebo rozhodci.55 Problematikou spojováním rozhodčích řízení jako zárukou spravedlnosti se ve své práci zabývá Miluše Hrnčiříková, která rozděluje tento stav na dva různé pohledy. „V obecném rámci můžeme pro větší přehlednost rozlišit dvě základní situace. Zaprvé případ, kdy všechny strany jsou vázány jednou rozhodčí smlouvou, a za druhé případ, kdy spor se týká více stran, mezi nimiž je však uzavřeno více rozhodčích smluv.“56 V prvním případě popisuje příklad konsorciální smlouvy třech subjektů, která byla součástí rozhodčí doloţky, a zde bylo uvedeno, ţe spory mají být rozhodovány třemi rozhodci podle Pravidel rozhodčího soudu při ICC. „Na základě konsorciální smlouvy skutečně vznikl spor, a proto podala společnost Dutco jak na společnost Siemens, tak na společnost BKMI žalobu. Vzhledem k tomu, že oba spory se týkaly porušení stejné smlouvy, byla obě řízení spojena, i když spory vycházely z jiné podstaty.“57 U druhé varianty, kdy se jedná o spojení více rozhodčí řízení, konstatuje: „Teorie ani praxe se však neshodují na tom, jakou podobu by měl mít souhlas stran s rozhodčím řízením, v němž by mělo být projednáno více sporů, případně, zda je možné spojit rozhodčí 53
MAKARIUS, Vít. EPRAVO.CZ: 79506. Nové znění Pravidel rozhodčího řízení ICC. [online]. 6. 1. 2012. [cit. 2014-06-08]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/nove-zneni-pravidel-rozhodciho-rizeni-icc79506.html 54 Příklad ŘÁD ROZHODČÍHO SOUDU PŘI HOSPODÁŘSKÉ KOMOŘE ČESKÉ REPUBLIKY A AGRÁRNÍ KOMOŘE ČESKÉ REPUBLIKY §14 Vedlejší účastníci (1) Kromě stran (ţalobce a ţalovaného) se můţe řízení účastnit jako vedlejší účastník ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku a zaplatí poplatek za rozhodčí řízení, připustí-li to rozhodčí senát. (2) V řízení má vedlejší účastník stejná práva a stejné povinnosti jako účastník s výjimkou práva na jmenování rozhodce“ 55 ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 85-86 ISBN 978-80-7478-004-2 56
HRNČIŘÍKOVÁ, Miluše. Dny práva - 2010: 4. ročník mezinárodní konference pořádané Právnickou fakultou Masarykovy univerzity. 1. vyd. Editor Radovan Dávid, David Sehnálek, Jiří Valdhans. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 1 CD-ROM. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. ISBN 978802-1053-052. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2010/files/prispevky/10_rozhodci/Hrncirikova_Miluse_(4606).pdf
25
řízení bez souhlasu stran. Výslovný souhlas stran se spojením rozhodčích řízení se v praxi zatím pravidelně nevyskytuje, a proto je dovozován spíše implicitně. Je to však právě implicitní vyjádření souhlasu se sloučením rozhodčích řízení, se kterým se pojí největší názorová nejednotnost. Především je to praxe Rozhodčího soudu při ICC, která se již tradičně staví proti těmto závěrům a na rozdíl od vícestranného rozhodčího řízení mezi více stranami ale na základě pouze jedné rozhodčí smlouvy spojení rozhodčích řízení nepřipouští. Od tohoto spojení rozhodčích řízení však musí být odlišováno spojení dvou řízení, která probíhají mezi stejnými stranami na základě stejného právního vztahu. V tomto případě se totiž nebude jednat o vícestranné rozhodčí řízení a možnost spojení sporů vyplývá přímo z ustanovení čl. 4 odst. 6 Pravidel Rozhodčího soudu při ICC“.58 Při shrnutí této kapitoly musím konstatovat, ţe díky jisté benevolenci a moţnostem rozhodčího řízení mohou velmi negativní průběh řízení sehrát i vlastní účastníci sporu. Celý průběh řízení v rozhodčí řízení můţe být narušen nebo ovlivněn ochotou respektive neochotou stran spolupracovat. Pokud jedna ze smluvních stran má zájem na průtazích v řízení, tak to plynulost řízení významně narušuje. Takováto strana se případně uchyluje k napadání platnosti rozhodčí smlouvy, vyhýbání se jednání, nepřebíráním zásilek, oddalováním projednávání sporu atd. Jistou nevýhodou při řízení ad hoc můţe být i administrativní část, kdy neexistuje administrativní aparát, který by byl oprávněn realizovat některé úkony či byl vůbec seznámen s obsahem spisu. Neexistuje místo, kde by bylo moţné provádět jednání atd. Na tuto skutečnost je nutné při výběru této varianty myslet a být přesvědčen o tom, ţe tuto problematiku zvolený rozhodce bude schopen vyřešit.59 Zajímavou úvahu nad mezinárodní arbitráţí rozvíjí na webovém blogu Zbyšek Kordač, který upozorňuje na nutnost úpravy rozhodčích řízení komplexní úpravou práva speciálně pro mezinárodní arbitráţ. Mimo jiné upozorňuje na kolizi zákona č. 186/2011 Sb.,60 který zavedl i pro rozhodce za určitých situací povinnost sdělit informace o rozhodčím řízení některým správním orgánům a předat jim dokumenty či celé spisy. Tato povinnost je v příkrém rozporu 57
tamtéţ HRNČIŘÍKOVÁ, Miluše. Dny práva - 2010: 4. ročník mezinárodní konference pořádané Právnickou fakultou Masarykovy univerzity. 1. vyd. Editor Radovan Dávid, David Sehnálek, Jiří Valdhans. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 1 CD-ROM. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. ISBN 978-802-1053052.Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2010/files/prispevky/10_rozhodci/Hrncirikova_Miluse_(4606).pdf 59 ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s. 86. ISBN 978-80-7478-004-2 60 Zákon č. 186/2011 Sb., o poskytování součinnosti pro účely řízení před některými mezinárodními soudy a jinými mezinárodními kontrolními orgány a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 58
26
s povinností mlčenlivosti, kterou je rozhodce vázán. Dalším bodem, z mého úhlu pohledu sporný, je poţadavek na bezúhonnost rozhodce. Je sice pravdou, ţe např. způsobená a odsouzená autonehoda, byť neúmyslná, nemá vliv na kvality rozhodce, ale rozhodně má tato skutečnost vliv na jeho důvěryhodnost. Posledním bodem, který zde zmíním, je vazba na občanský soudní řád. Dle ustanovení § 30 se na rozhodčí řízení přiměřeně pouţije zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. „Toto ustanovení může mít snad své odůvodnění ve vnitrostátní arbitráži. Proč by však měly české předpisy upravující soudní řízení být použity např. v řízení mezi italským prodávajícím a španělským kupujícím? V zájmu takových stran je spíše, aby jejich řízení bylo oproštěno od národních specifik a podléhalo stejným mezinárodním standardům, ať už je místo konání umístěno kdekoliv “, uvádí Kordač.61
2.5 Specializované rozhodčí soudnictví V předchozích částech této práce jsem popisoval koncepty i druhy rozhodčích řízení v základních parametrech. Rozmanitost a rozvoj různých řízení vyţadují stále větší nároky na rozhodnutí, a protoţe i díky nedostatečné efektivitě obecných soudů (myšleno časové hledisko) bude pravděpodobně rozvoj mezinárodní arbitráţe spočívat ve specializaci. Z mého pohledu mi přijde velmi zajímavé propojení sportovních sporů a stálého rozhodčího soudu. Konkrétně se jedná o Sportovní arbitráţní soud v Lausanne (dále CAS). P. Dobiáš ve své knize popisuje působení CAS v souvislosti s olympijskými hrami v Londýně 2012, kde bylo projednáváno celkem 11 sporů.62 Protoţe hry trvají velmi krátké časové období, je důraz na rychlost těchto rozhodnutí zásadní. CAS se řídí podle vlastního Řádu, který rozlišuje dva druhy řízení. Prvním jsou řízení, jehoţ předmětem byla rozhodnutí orgánů sportovních organizací a druhým spory ze smluv. Kaţdá sportovní událost má ovšem svá specifika, a proto vznikla v roce 1996 třetí divize – Ad hoc CAS, která měla odlišná pravidla od řádu s úmyslem pojmout odlišnosti různých akcí.63 Tato reakce na vývoj je v soudním systému prakticky nemoţná (díky všem procesním procedurám) a opět to pouze potvrzuje fakt, ţe při ochotě společného hledání kompromisů a řešení je rozhodčí řízení přijatelnější volbou.
61
KORDAČ, Zbyšek. JINÉ PRÁVO: Mezinárodní arbitráţ v ČR: reforma nutná. In: [online]. 2012 [cit. 201406-10]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2012/06/mezinarodni-arbitraz-v-cr-reforma-nutna.html 62 Zúčastnit se závodů se týkalo devět sporů, dva měly spojitost přímo se závodem 63 , Petr. e. s. 6-37. ISBN 8073804158.
27
3 Soudní řízení 3.1 Řízení před obecnými soudy Řešení sporu před soudy jako orgány státu představuje pro obchodníky obecnou moţnost. Tradiční problematika související se soudním řízením a zároveň důvody, proč jsou hledány jiné cesty, jsou jednak problémy dané obecně, bez členění na spory vnitrostátní či mezinárodní, jednak problémy související s tím, ţe se jedná o spor s mezinárodním prvkem. Pokud se objeví mezinárodní prvek, nastává například otázka určení pravomoci soudů určitého státu,64 problematika právní pomocí v mezinárodním měřítku a v neposlední řadě i problémy související s uznáním a výkonem rozhodnutí v jiném státě. Tyto problémy najdeme všude tam, kde neexistuje mezinárodně jednotná úprava. Evropská unie se výrazně posunula v řešení zmíněných problémů souvisejících s pravomocí soudů členských států, právní pomoci mezi soudy členských států a výkonem soudních rozhodnutí vydaných soudem jednoho členského státu. Vytvořením tzv. evropského justičního prostoru ve věcech civilních výrazně omezilo problémy dané existencí jednotného vnitřního trhu na jedné straně a autonomní jurisdikcí soudů členských států na straně druhé.65 Pokud zůstanu pouze na půdě Evropské unie, tak významnou institucí je Soudní dvůr Evropské unie, který provádí výklad právních předpisů, rozhoduje spory mezi vládami členských států a orgány EU, ale lze se na něj obrátit i jako organizace nebo jednotlivec při domněnce, ţe některý orgán EU porušil jejich práva. Tyto případy většinou připadnou dalšímu soudnímu orgánu, kterým je Tribunál. Rozdíl mezi Tribunálem a Soudním dvorem je, ţe zde neexistují generální advokáti.
3.2 Průběh soudního řízení Průběh soudního řízení u Soudního dvora lze zjednodušeně rozdělit do dvou částí. Důleţité je také sloţení soudu a druhy rozhodovaných případů. Sloţení Soudního dvora Evropské unie tvoří jeden soudce z kaţdého členského státu a devět generálních advokátů, kteří jsou nápomocni předloţením veřejných a nestranných stanovisek k předloţeným případům. Ke kaţdému případu je vţdy přidělen jeden soudce a jeden generální advokát. Mezi patero nejběţnějších okruhů, které Soudní dvůr soudí, patří: 64
V České republice viz. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém §6 a §7 ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s.15. ISBN 978-80-7478-004-2. 65
28
rozhodnutí o předběţné otázce ţaloba pro nesplnění povinnosti ţaloba na neplatnost ţaloba pro nečinnost přímé ţaloby Z pohledu mé práce je velmi důleţitá jeho činnost nazývaná jako řízení o předběţné otázce. Vnitrostátní soudy mohou mít na jednu věc různé názory a v případě těchto pochybností můţe a někdy i musí poţádat Soudní dvůr o radu. Tato doporučení jsou nazývána jako rozhodnutí o předběţné otázce. Musí obsahovat písemnou část, kdy zúčastněné strany předkládají svá vyjádření a ústní část, která je formou veřejného slyšení. Počty soudců v senátech se mohou lišit dle závaţnosti případu. V průběhu řízení předkládají právní zástupci stran soudcům a generálnímu advokátovi svůj postoj a ti jim mohou pokládat otázky. Následně generální advokát přednese své stanovisko a soudci po projednání případu vynesou rozsudek.66 Zde povaţuji za nutné zmínit nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech67 a rozhodnutí Rady 2007/712/ES ze dne 15. října 2007 o podpisu Úmluvy o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech jménem Společenství, nazývánu jako „Luganská úmluva“.68 Oba tyto dokumenty jsou vzájemně propojené, o čemţ vypovídá uţ čtvrtý odstavec Úmluvy 2007/712/ES.69 V prvním zmíněném dokumentu Rady se mimo jiné uvádí, ţe toto nařízení stanoví pravidla upravující příslušnost soudů a v občanských a obchodních věcech. Rozhodnutí vydané v zemi Evropské unie (EU) musí být bez zvláštního řízení uznáno, pokud není uznání napadeno. Po zcela formální kontrole předloţených písemností by mělo být vydáno prohlášení vykonatelnosti cizího rozhodnutí. Toto nařízení uvádí důvody pro nevykonání soudního 66
Europa.eu: Soudní dvůr Evropské unie. [online]. [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://europa.eu/abouteu/institutions-bodies/court-justice/index_cs.htm#case1 67 EUR - Lex: Access to European Union law. EUR - Lex: Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32001R0044 68 EUR-Lex: 2007/712/ES: Rozhodnutí Rady ze dne 15. října 2007 o podpisu Úmluvy o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech jménem Společenství. [online]. [cit. 2014-0618]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32007D0712&from=CS 69 Odstavec 4) S ohledem na souběţnost úpravy příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech vyplývající z Bruselské a Luganské úmluvy je třeba sladit pravidla vyplývající z Luganské úmluvy s nařízením (ES) č. 44/2001 tak, aby se dosáhlo stejné úrovně pohybu soudních rozhodnutí mezi členskými státy EU a dotčenými státy ESVO.
29
rozhodnutí, nicméně soudy nemají moţnost je vznést bez návrhu. Toto nařízení se nevztahuje na věci daňové, celní a správní. Nevztahuje se ani na věci osobního stavu, způsobilosti fyzické osoby, manţelské věci, dědění, včetně dědění ze závěti, konkursy sociální zabezpečení rozhodčí řízení. Základní zásadou je to, ţe příslušnost má země EU, ve které má ţalovaný bydliště bez ohledu na jeho státní příslušnost. Místo bydliště se určuje podle domácího práva země EU, v níţ je záleţitost podána k soudu. Pokud určitá strana nemá bydliště v zemi EU, v níţ se nachází soud zabývající se věcí, má soud na základě práva jiné země EU určit, zda má tato strana bydliště v daném státě. V případě právnických osob nebo firem se bydliště určuje podle země, kde mají své sídlo, ústředí nebo hlavní provozovnu. V případě trestů sídlo určuje soud, který případ projednává podle pravidel mezinárodního práva soukromého. Velmi významným bodem je v nařízení odstavec 15, kde se uvádí: „V zájmu harmonického výkonu spravedlnosti je nezbytné minimalizovat možnost souběžných řízení a zajistit, aby ve dvou členských státech nebyla vydána vzájemně si odporující rozhodnutí. Musí existovat jasný a účinný mechanismus pro řešení souběžně probíhajících řízení a rovněž pro zamezení obtíží vyplývajících z vnitrostátních rozdílů, pokud jde o stanovení doby, kdy se věc považuje za projednávanou. Pro účely tohoto nařízení by měla být tato doba stanovena samostatně“.70 Druhým dokumentem je Luganská úmluva „o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí s cílem dosáhnout stejné úrovně pohybu soudních rozhodnutí mezi členskými státy Evropské unie a Švýcarskem, Norskem a Islandem. Nevztahuje se na daňové a celní ani správní věci ani na věci osobního stavu a způsobilost fyzické osoby k právům a právním úkonům, majetková práva plynoucí z manželských vztahů a dědění, včetně dědění ze závěti, konkursy a vyrovnání, sociální zabezpečení a rozhodčí řízení“.71
3.3 Vztah soudů rozhodčích a soudů obecných Vzájemnou součinnost obecného soudu a soudu rozhodčího lze rozdělit na funkce pomocné a funkce kontrolní. Zatímco funkce kontrolní nastupuje aţ po vydání rozhodčího nálezu, tak 70
EUR - Lex: Access to European Union law. EUR - Lex: Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32001R0044 tamtéţ 71 Europa.eu: Posílení spolupráce se Švýcarskem, Norskem a Islandem: Luganská úmluva (2007). [online]. [cit. 2014-06-20]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/justice_freedom_security/judicial_cooperation_in_civil_matters/l16029_ cs.htm
30
funkce pomocná se můţe objevit ve všech třech fázích rozhodčího řízení. Ve fázi jedna, tj. před a po zahájení rozhodčího řízení, ale před jednáním ve věci samé, můţe obecný soud např. jmenovat nebo vyloučit rozhodce, zprostit ho mlčenlivosti nebo nařídit předběžné opatření. U předběţného opatření se spíše jedná o opatření, které konzervuje stav do podoby, aby rozhodčí nález v budoucnu byl aktuální a vykonatelný. Ve druhé fázi, tedy jiţ v průběhu rozhodčího řízení, stále můţe poţadovat předběţné opatření a zprostit rozhodce mlčenlivosti, ale také můţe uvaţovat o provedení důkazů.72 Věcně a místně příslušným je soud, v jehoţ obvodu má být poţadovaný úkon proveden,73 v cizině půjde o příslušný okresní soud, kde se koná rozhodčí řízení. Ve třetí fázi tedy po vydání rozhodčího nálezu mohou nastat obě situace, tedy jak pomocná, tak kontrolní. U pomocné je stále moţnost zprostit rozhodce mlčenlivosti a zároveň uschovat rozhodčí nález. Ve funkci kontrolní můţe uplatnit institut zrušení nebo zastavení výkonu rozhodčího nálezu. V mezinárodním pojetí se jedná o odepření uznání a výkonu cizího rozhodčího nálezu, ovšem tyto kontrolní činnosti můţe provádět pouze v teritoriální působnosti státního soudnictví. Zrušit tedy lze pouze „český“ rozhodčí nález.74
4 Nehmotné statky Duševním vlastnictvím lze označit nehmotné statky, které jsou výsledkem duševní činnosti. Tato nehmotná forma lidské kreativity se spojením s určitým produktem ovlivňuje v dnešním světě hodnotu vnímání zmíněného produktu a ve velmi obecné rovině si klade za cíl právo vyloučit anebo vymezit se vůči ostatním účastníkům trhu. Mohu uvést celou škálu příkladů, které lze zařadit pod pojem duševní vlastnictví, ať uţ se jedná např. o patent, obchodní tajemství, uţitný vzor, zlepšovací návrh, ochranné známky, loga, nebo označení místa původu atd.75 Existují oblasti lidské činnosti, které nemohou být chráněny ve smyslu duševního vlastnictví a patří sem především filozofická, matematická nebo vědecká tvrzení, která nelze přiřknout jedinci jako vlastnictví.76 V praktické části této práce se budu zabývat ochrannými 72
Viz. Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů §20
73
Viz. Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů §42 ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s.333-341 ISBN 978-80-7478-004-2. 75 Zvýšení vědeckovýzkumného potenciálu pracovníků a studentů technických vysokých škol v oblasti dopravy: Kapitola I. Právní ochrana duševního vlastnictví (ČÁST 1). VŠB-TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA. [online]. [cit. 2014-06-20]. Dostupné z: http://projekt150.ha-vel.cz/node/72 76 KINSELLA, Stephan. Obžaloba duševního vlastnictví. Praha: Ludwig von Mises Institut Česko, 2011, s. 16 ISBN 978-809-0506-800. 74
31
známkami a tato forma duševního vlastnictví je hlavní příčinou jiţ více neţ stoleté historie trvání sporů, a proto následující logickou větu povaţuji za základní myšlenku kaţdého subjektu ve vztahu k duševnímu vlastnictví: „V nejvyšším zájmu jednotlivých majitelů předmětů duševního vlastnictví by měla být zejména důsledná průmyslově právní ochrana vlastních tvůrčích aktivit, zdokonalování smluvních vztahů s jednotlivými spolupracujícími subjekty a také vnímání ochranných známek jako značky tradice, kvality a vysoké technické úrovně výrobků a služeb.“77.
4.1 Duševní vlastnictví Historie právní ochrany duševního vlastnictví na českém území bych zařadil do počínajícího 19. století. Do této doby platilo na našem území rakouské právo. Na základě ústavního zákona č. 4/1993 Sb., tzv. recepční normy, se Česká republika stala smluvní stranou řady mezinárodních smluv na ochranu duševního vlastnictví. Česká republika je členem řady mezinárodních organizací, jako je například OSN a WTO, ale nesmím zapomenout ani na Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO/OMPI).78 Česká republika se účastní většiny mezinárodních smluv z oblasti duševního vlastnictví. A je vázána kromě jiného např. Paříţskou úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví (1883), Bernskou úmluvou o ochraně literárních a uměleckých děl (1886), Mezinárodní úmluvou na ochranu nových odrůd rostlin (1961), Úmluvou o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví (1967), Smlouvou o patentové spolupráci (1970), Úmluvou o udělování evropských patentů (1973), Dohodou o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví – TRIPS (1994), Smlouvou o známkovém právu (1994), Smlouvou Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském (1996), Smlouvou Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech umělců a o zvukových záznamech (1996) atd.79 Přirozeným vývoj kaţdého podnikatelského subjektu by měl být rozvoj. Tento krok obsahuje úvahu, jakou formou a jakými prostředky lze toho dosáhnout. V této kapitole se zaměřím na nehmotnou povahu těchto úvah. Ta zahrnuje především zkušenosti a znalosti, receptury, technické dokumentace, postupy a technologie, počítačové programy, stejně jako originální 77
Zvýšení vědeckovýzkumného potenciálu pracovníků a studentů technických vysokých škol v oblasti dopravy: Kapitola I. Právní ochrana duševního vlastnictví (ČÁST 1). VŠB-TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA. [online]. [cit. 2014-06-20]. Dostupné z: http://projekt150.ha-vel.cz/node/72 78 TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2., upr. vyd. Brno: Doplněk, 2006, s. 17. ISBN 978-807239-198-1. 79 TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2., upr. vyd. Brno: Doplněk, 2006, s. 19. ISBN 978-807239-198-1.
32
vzhled výrobků či jejich loga nebo názvy. Mezi nehmotné statky lze zařadit i patenty na vynálezy apod. statků. To všechno lze souhrnně, zjednodušeně řečeno, označit jako duševní vlastnictví. Ve všudypřítomné konkurenci a z výše naznačeným postojem se nabízí rozvoj a komercializace vlastního duševního vlastnictví (a také jeho ochrana) jako jedna z cest k úspěchu. Jako příklad uvedu investice do vlastního technického výzkumu a vývoje nebo vytváření silnější vazby mezi výrobkem a spotřebitelem, kam patří hlavně obchodní (ochranné) označení a specifický design. Duševní vlastnictví dělíme na dvě hlavní kategorie: a) Předměty spadající pod průmyslově-právní ochranu – např. ochranná obchodní označení (např. ochranné známky, označeni původu, zeměpisná označeni, firemní jména apod. b) Díla chráněná podle autorského práva a podle práv souvisejících – např. díla literární, umělecká či vědecká Z pohledu mé práce se zaměřím právě na ochranné známky.80
4.2 Ochranné známky Ochrannou známkou je označení grafického znázornění tvořeného zejména slovy, písmeny, číslicemi, barvou, kresbou nebo tvarem výrobku či jeho obalu, a určeného k rozlišení výrobků nebo sluţeb.81 Ochranná známka tak nemůţe existovat sama o sobě, ale vţdy jen ve spojení s konkrétními výrobky, které označuje, nebo s konkrétními sluţbami, které jsou pod touto známkou poskytovány.82 Pravidly kolem ochranných známek se zabývá Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS). V dohodě je vymezeno, co má být povaţováno za ochranné známky a systém zápisu. Státy mají povinnost známku zveřejnit, aby mohly vzniknout případné námitky. Ve článku 16 popisuje práva majitele zapsané ochranné známky, kdy má výlučné právo zabránit všem třetím stranám, které nemají souhlas majitele, aby při obchodní činnosti uţívaly shodná nebo podobná označení pro zboţí nebo sluţby, které jsou stejné nebo podobné těm, pro které byla zapsána ochranná známka, jestliţe by takové 80
SUCHÝ, Václav. Nehmotné statky a průmyslová práva: jejich ochrana, oceňování a komerční využití. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010, s.13 a 14 ISBN 978-80-86794-32-7. 81
Průmyslová práva: Ochranné známky. Úřad průmyslového vlastnictví [online]. 27. 11. 2013 [cit. 2014-03-09]. Dostupné z: http://www.upv.cz/cs/prumyslova-prava/ochranne-znamky.html 82
HORÁČEK, Roman, Karel ČADA a Petr HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2011, xxvii, s. 362 Beckovy právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-417-9.
33
uţívání mělo za následek pravděpodobnost záměny.83 Vladimír Týč ve své knize popisuje čtyři základní funkce ochranné známky:84 a) identifikační s úkolem informovat spotřebitele o výrobci, b) rozlišovací s důrazem na odlišení produktů, c) ochrannou, kdy spotřebitel je ubezpečen o pravosti výrobce d) reklamní. Postupem času je reklamní potenciál z mého pohledu nejvýznamnější. Ochranná známka se tak stává marketingovým a propagačním gigantem a dle mé praxe v obchodním ţivotě se v současném dění ustálila na druhém místě v pomyslném ţebříčku hodnot zákazníků. Tím prvním je pro zajímavost v pojetí dnešního obchodu sleva, ale dle mého úsudku je značka nebo ochranná známka stabilnějším a v dlouhodobějším pojetí obchodu jistějším nástrojem.
4.3 Značka a ochranná známka Jaký je vlastně rozdíl mezi značkou a ochrannou známkou? S těmito pojmy se denně setkáváme ve svém kaţdodenním ţivotě, a proto je třeba si tyto pojmy objasnit. Značka je nechráněné označení, které slouţí k označení a odlišení výsledků lidského snaţení, jakéhokoliv díla. Ochranná známka je tedy značkou, která byla na základě přezkoumání zápisné způsobilosti zapsána do rejstříku ochranných známek a poţívá právní ochrany na území konkrétního státu. Obsahem a funkcí ochranné známky je tedy označování zboţí nebo podobných sluţeb, které by mohl na trh uvádět jiný podnik, a odlišení se od zboţí či sluţeb jiného podniku. Nezapsaná značka je pojmem vyskytujícím se v zákoně č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, v souvislosti s právy třetích osob a institutem námitek. Drţitel nezapsané značky má právo podat námitky proti zápisu označení shodného či podobného, které bylo přihlášeno později, neţ začal svou značku uţívat. Kaţdá ochranná známka je tedy značkou, ale ne kaţdá značka je ochrannou známkou.85 Důleţité je také vnímatelnost ochranné známky. Pokud není vnímatelná jinak neţ v grafické podobě, tak se jeví s pohledu zákona jako neschopná zápisu do rejstříku ochranných známek. Zde mám na mysli především zvukové, čichové, pohybové a jiné formy. Jak ale popisují na velmi zajímavém příkladu Horáček, Čada a Hajn, i tato zcela logicky se jevící pojetí jiţ dokázal trh překonat, jelikoţ 83
Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví – příloha 1c, uzavřena v Uruguayském kole konference GATT, článek 16. 84 TÝČ, Vladimír. Průmyslová a autorská práva v mezinárodním obchodě. 1.vyd. Praha: Linde, 1997, 65 a násl. ISBN 80-7201-102-2. 85 HORÁČEK, Roman, Karel ČADA a Petr HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2011, s. 360. Beckovy právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-417-9
34
není ţádných důvodů tvrdit, ţe např. znělka FAMILLY FROST nemá pro spotřebitele rozlišovací způsobilost. Samozřejmě ţe má, ale protoţe zvukový záznam nelze zaregistrovat, musí se např. v tomto případě hudební znělka převést do notového záznamu a ten následně zaregistrovat.86
4.4 Přihlášení ochranné známky Přihláška ochranné známky je současně i ţádostí o zápis do rejstříku ochranných známek a musí být provedeno v písemné formě. Kaţdá přihláška smí obsahovat pouze ţádost o jednu ochrannou známku a musí splnit určité formální náleţitosti. Po doručení přihlášky ji Úřad (tzn. Úřad průmyslového vlastnictví) označí hodinou a časem dodání a tímto okamţikem se stává přihlašovatel majitelem přednostního práva před ostatními. Teoreticky se můţe stát, ţe dojde k podání přihlášek ve stejnou hodinu a den a pak jak přihláška, tak namítaná ochranná známka poţívají stejné právo přednosti.87 Po formálním přezkoumání přihlášky dochází k věcnému zkoumání. Tento průzkum odhaluje důvody, proč by ochranná známka neměla být zapsána (viz následující kapitola), nebo odhalí prvky starší ochranné známky jiného vlastníka. Případná shoda se posuzuje v rejstřících ochranných známek vedených Úřadem průmyslového vlastnictví (ÚPV), Mezinárodním úřadem duševního vlastnictví (WIPO) a Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM), vţdy však s ohledem na platnost těchto zápisů na území České republiky.88
4.5 Důvody nezpůsobilosti k zápisu Parametry pro zapsání známky tedy jsou obecně dva. Musí být graficky znázornitelná a musí být schopna rozlišit výrobky a služby od různých podnikatelů. Podobnou, ale podrobnější logikou rozlišujeme důvody nezpůsobilosti zapsání do rejstříku ochranných známek. Absolutní důvod odmítnutí přísluší pouze Úřadu průmyslového vlastnictví. Naproti tomu relativní důvody rozhoduje v konkrétním případě třetí osoba a lze je odstranit rozhodnutím úřadu o neoprávněnosti vznesených námitek nebo dohodou.
86
HORÁČEK, Roman, Karel ČADA a Petr HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2011, s. 359. Beckovy právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-417-9. 87 Z rozhodnutí ÚPV O-121719 Podání dvou přihlášek ve stejnou hodinu 88 HORÁČEK, Roman, Karel ČADA a Petr HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2011, s. 381-388. Beckovy právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-417-9
35
Ze zápisu do rejstříku ochranných známek je vyloučeno:89 a) označení, které nemůţe tvořit ochrannou známku ve smyslu § 1 zákona, b) označení, které nemá rozlišovací způsobilost, c) označení, které je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, které slouţí v obchodě k určení druhu, jakosti, mnoţství – jedná se především o údaje, které jsou chráněny jiným právním předpisem (ČSN),90 d) označení, které je tvořeno výlučně označením nebo údaji, jeţ se staly obvyklými v běţném jazyce nebo v poctivých obchodních zvyklostech, e) označení, které je tvořeno výlučně tvarem, který vyplývá z povahy samotného výrobku, f) označení, které je v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy, g) označení, které by mohlo klamat veřejnost - především pokud jde o povahu, jakost, zeměpisný původ, h) označení přihlašované pro vína a lihoviny, které obsahuje zeměpisné označení, aniţ by měly takovýto zeměpisný původ, i) označení, poţívající ochrany podle Paříţské úmluvy, k jehoţ zápisu nebyl dán souhlas – tento zákaz patří dle stejného článku v úmluvě i na erby, znaky a emblémy, j) označení obsahující znak vysoké symbolické hodnoty, k) přihláška nebyla podána v dobré víře.91
4.6 Zveřejnění přihlášky V případě, ţe označení je způsobilé k zápisu, je přihláška zveřejněna ve Věstníku Úřadu. Zveřejnění je v měsíční periodě v papírové, elektronické i internetové formě. Publikované údaje jsou primárně: číslo spisu, datum podání, datum vzniku práva přednosti, znění, údaje o přihlašovateli atd. Ochranné známky jsou zveřejněny ve Věstníku v sekci B.
4.7 Připomínky Kaţdý má moţnost se vyjádřit k zápisu zveřejněné přihlášky, aniţ by se stal účastníkem řízení. Moţnost podání je časově omezena do zápisu známky do rejstříku. Úřad kaţdou 89
HORÁČEK, Roman, Karel ČADA a Petr HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2011, xxvii, 363 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-417-9. 90 ČSN je chráněné označení českých technických norem 91 HORÁČEK, Roman, Karel ČADA a Petr HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2011, xxvii, 363 - 368 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-417-9.
36
připomínku posuzuje a o výsledku připomínající subjekt o výsledku informuje. Připomínky nelze podat z důvodu, pro které lze podat námitky.
4.8 Námitky Ve lhůtě tří měsíců od zveřejnění mohou oprávněné osoby podat námitky proti zápisu ochranné známky. Oprávněné osoby jsou taxativně vyjmenovány v zákoně o ochranných známkách a jedná se především o osoby se vztahem k dané známce. Ať uţ se jedná o vlastníka starší ochranné známky nebo vlastníka starší ochranné známky s dobrým jménem či uţivatele nezapsaného označení.92 I kdyţ se k detailnímu popisu známkoprávní problematiky Budějovického piva dostanu v páté kapitole, chtěl bych uţ zde popsat základní parametry ochranné známky ve vztahu firem Budějovický Budvar, n. p., a Anheuser – Busch. Uţ v minulosti se objevovaly snahy o napodobení a později zneuţívání mezinárodně registrovaných značek a značek vycházejících z místa původu piva. Pojem „Budweiser“ je tedy místopisné označení, které odvozuje svůj původ od města Budějovice, které se jiţ od svého zaloţení, nazývalo Budweis či Budějovice. Místní pivovary od samého počátku na svých výrobcích pouţívaly registrované a neregistrované pojmy a v průběhu své obchodní činnosti začaly tato označení registrovat jako ochranné známky. Budějovický Budvar tedy na základě mezinárodní Lisabonské dohody (1958) získal národní a mezinárodní registrace pro pojmy Budějovické pivo (Budweiser Bier), Budějovický Budvar (Budweiser Budvar) ve všech členských státech, které podepsaly Lisabonské dohody. Hlavní hodnotu neboli cenné duševní vlastnictví, Budějovického Budvaru dnes tvoří ochranné známky, ochranná označení původu, zeměpisná označení a obchodní jméno, jako jsou Budweiser Budvar, Budweiser, Budvar, Bud a Budějovický Budvar. Je tedy naprosto zřejmé, ţe jsou svázány výlučně s místem původu. Na většině etiket je dominantní červená barva, doprovázená modrou a bílou. Tyto barvy jsou povaţovány za barvy národní a v tomto duchu je pivo prezentováno doma i ve světě, tedy jako prémiový český leţák.93 Nelze opomenout ani charakteristický typ písma. Rozšíření duševního vlastnictví Budějovického Budvaru, n. p., neprobíhá pouze rozšiřováním registrací ochranných známek, ale i rozšiřováním registrací zeměpisného označení pro pojmy Budějovické pivo, Budějovický Budvar, Bud, atd. v zemích, které zavedly registrační princip 92
HORÁČEK, Roman, Karel ČADA a Petr HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2011, xxvii, 389 - 402 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-417-9. 93
Drtivá většina pivovarů má ve svém portfoliu více značek, ale leţák povaţují za své vlajkové výrobky
37
v souladu s multilaterální dohodou GATT/TRIPS. Podle této dohody lze u výrobků s dlouhodobou pověstí a s přímým vlivem místních podmínek výroby, včetně lidských zdrojů, vytvářet charakterem nenapodobitelné výrobky. „Tím brání tomu, aby tyto výrobky s pověstí daného místa výroby, byly napodobovány a kopírovány. V souvislosti s duševním vlastnictvím Budějovického Budvaru, které je vázané na místo původu, získává navíc konzument jistotu, že pivo pod značkou Budějovický Budvar pochází výlučně z Českých Budějovic. K zákazníkovi se tak dostává pivo stále stejné, špičkové kvality. Je to i garance, že se nejedná o pivo vyráběné v jiných pivovarech. Vysoká kvalita piva a konkurenceschopnost na zahraničních trzích byla také hlavním důvodem, proč pivovar Budějovický Budvar získal jako první v České republice prohlášení ochranných známek č. 154251 (Budweiser), č. 159263 (Bud) a č. 159506 (Budweiser Budvar) za proslulé.“94
5 Rozhodování sporů týkajících se ochranných známek 5.1 Historie a fakta V této části se pokusím krátkou historickou procházkou dostat se k jádru problému, který vznikl v úrovni ochranných známek mezi Budějovickým Budvarem, n. p., a společností Anheuser – Busch. Na tuto otázku ohledně problematiky těchto sporů, které se vlečou jiţ více neţ 100 let, je potřeba vysvětlit původ vzniku těchto sporů a začnu popisem vzniku obou pivovarů a následně se nám nabídne otázka, proč se vlastně tyto spory vedou. Jiţ staří Římané znali jedno moudré přísloví: „Dou quo idem faciunt, non est idem“ neboli „Když dva dělají totéž, není to totéž“. A musím dodat, ţe podobně jako mnoho jiných moudrostí, tak i toto platí dodnes. Jako příklad tohoto tvrzení uvedu situaci, kdy ve světě na různých stranách zeměkoule, existují dva výrobky stejného charakteru, podobných vlastností, jejichţ výrobci je označili naprosto stejnou ochrannou známkou. V podrobnějším pohledu se nám jedná o pivo, které je proslulé pod názvem Budweiser. To, ţe se v Českých Budějovicích, dříve i dnes nazývaných Budweis, vaří Budweiser Bier, tedy pivo z Budějovic, je přirozené a logické, ale proč se však vaří Budweiser v St. Louis?95 94
Konkursní noviny: Řízné pivo s příchutí sporů [online]. 21. 5. 2001. [cit. 2014-06-01]. Dostupné z :http://www.konkursni-noviny.cz/clanek/rizne-pivo-s-prichuti-sporu 95 HAJN, Ivo. Budějovický Budvar 1895 - 1995: první vydání. České Budějovice, 1995, s. 56
38
5.2 Pivo z Českých Budějovic České Budějovice lze povaţovat za město s velmi bohatou pivní historií, která spadá aţ do 13. století, historie vaření piva v Českých Budějovicích začíná spolu s vznikem tohoto města, tedy roku 1265. Město zaloţil český král Přemysl Otakar II a zpočátku vařila pivo většina měšťanů, a to hlavně pro vlastní potřebu. Tato činnost byla doménou především bohatých německých a českých měšťanů po obdrţení práva várečného. Várečné právo vzniklo v okamţiku, kdy se doma vyrobené pivo začalo stávat předmětem směny. Šlo o činnost velmi výdělečnou, a protoţe bohatí měšťané se podíleli i na rozvoji města, tak při své návštěvě v roce 1351 panovník Karel IV. udělil privilegium mílového práva.96 V roce 1410 bylo toto privilegium rozšířeno o zákaz činnosti venkovských sladoven a pivovarů, čímţ Karel IV. soustředil většinu řemesel a obchodu do Českých Budějovic a napomohl tak mimo jiné k rozvoji pivovarnictví ve městě. V roce 1495 dalo město České Budějovice postavit svůj první pivovar na vaření tzv. bílého (pšeničného) piva.97 Následuje poměrně dlouhá etapa sporů, majetkových nároků, rozkvětu a pádů, mezi které můţeme například zařadit třicetiletou válku, nároky českých a německých občanů apod., které ovšem nemají na současné spory ţádný vliv. Přesunu se tedy na konec 18. století, kdy pivo v Českých Budějovicích začala vyrábět skupina „Administration Budweiser Bürger Bräu“ dnes pod názvem Budějovický měšťanský pivovar tečka 98 Přesněji řečeno to bylo v roce 1795 a tento rok se téţ uvádí jako vznik tohoto pivovaru. Zajímavým datem je rok 1872, kdy prokazatelně výrobky tohoto pivovaru prvně vstoupily na americký kontinent. Názvem Budweiser Bier se toto pivo označovalo jiţ v roce 1802 a v roce 1882 byla zaregistrována ochranná známka.99 Koncem 19. století byly České Budějovice velmi národnostně smíšeným městem a i kdyţ zde stále převládalo obyvatelstvo české národnosti, tak rozhodovací a volební právo, které posuzovalo občana podle majetku a odváděných daní, nebylo významné. Národnostní otázka a stále posilující se odpor proti všemu německému vedl české občany k zakládání mnoha českých firem. Měšťanský pivovar se povaţoval za baštu němectví a poslední pomyslnou 96
Mílové právo bylo jedno ze středověkých městských privilegií. Stejně jako ostatní městská práva je udílel panovník (v případě královských měst) či majitel (pokud šlo o město poddanské). Toto právo zaručovalo monopol řemeslníků sdruţených v cechu na provozování a prodej svých výrobků či sluţeb (např. pohostinství) nejen v okruhu městských hradeb, ale také v okruhu jedné míle kolem města 97 Pivovary.Info - informace o historii a současnosti českého pivovarnictví: Historie budějovického piva. [online]. [cit. 2014-06-01]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/view.php?cisloclanku=2008040019 98 CHLÁDEK, Ladislav. Pivovarnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, s. 49. Řemesla, tradice, technika. ISBN 978802-4716-169. 99 Pivovary.Info - informace o historii a současnosti českého pivovarnictví: Historie budějovického piva. [online]. [cit. 2014-06-01]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/view.php?cisloclanku=2008040019
39
kapkou pro české zaměstnance bylo sčítání lidu v roce 1890. Při tomto statistickém aktu strany německých zaměstnavatelů vyvíjely značný nátlak na české zaměstnance, aby do sčítacích archů uvedli jako svou řeč němčinu. Toto se českým právovárečníkům a zaměstnancům nelíbilo a postavilo se proti těmto národnostním praktikám. Vedení Měšťanského pivovaru na to reagovalo po svém a zdůraznilo, ţe pokud se jim v pivovaru nelíbí, mohou si zaloţit svůj vlastní pivovar. A protoţe pivovarnictví se stále povaţovalo za velmi výnosné, vzniká v Českých Budějovicích v roce 1895, tedy sto let po zaloţení Měšťanského pivovaru, první český pivovar s názvem Český akciový pivovar. Český akciový pivovar začal vařit velmi kvalitní pivo. Počáteční úspěch překvapil i samotné zakladatele. Na území města vzniká přímý konkurent Měšťanskému pivovaru a tato rivalita se v pozdějších dobách promítla i do právních sporů mezi oběma pivovary.
100
Vznik
konkurenčního pivovaru přinesl i změnu v obchodních strategiích, protoţe u mnoha německých a rakouských odběratelů se výrobky (měšťanského a českého pivovaru z Budějovic) navzájem potkávaly. Od roku 1906 začal také Český akciový pivovar vyváţet do USA a je zajímavé, ţe přes dlouholetý vývoz do USA se Měšťanský pivovar nikdy neucházel o získání vlastní registrace. Historickým milníkem je 23. červenec 1907, kdy si koncern Anheuser-Busch zaregistroval pro území USA obchodní označení Budweiser Beer. Oba pivovary proti tomuto kroku začaly okamţitě protestovat a Američané ve vazbě k uţívání své obchodní známky museli přistoupit k jednání. A tak vznikla v roce 1911 první dohoda, kdy oba pivovary za finanční vyrovnání poskytly souhlas s americkou registrací Budweiser Beer. Tímto se ale nevzdaly svého označení Original Budweiser Bier. První světová válka byla pro oba pivovary ohromnou zkouškou. Nedostatek surovin, růst cen a statisícové částky, které musely pivovary státu odvádět jako válečné půjčky, přinášely značné komplikace. Ale i přes toto všechno vstupují do nové éry Československé republiky jako prosperující a fungující podniky. Exportní politika byla na vzestupu a především úspěšné prodeje v Americe byly velkým trnem v oku společnosti Anheuser-Busch. Opět nastupuje válečný konflikt, který nahrává americkému pivovaru, a pod politickým tlakem sousedního Německa dochází ke druhé vzájemné dohodě. V roce 1939 se oba pivovary vzdávají práva na pouţívání obchodního značení Budweiser a Budweis pro oblast Severní Ameriky a přilehlých území. I tato dohoda byla finančně kompenzována, ale z dnešního pohledu se jeví jako prohra.101 Druhá známkoprávní smlouva mezi akciovým pivovarem a společností Anheuser - Busch 100
Pivovary.Info - informace o historii a současnosti českého pivovarnictví: Historie pivovaru Budvar. [online]. [cit. 2014-06-01]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/prehled/budvar/budvar_h.htm
40
znamenala výrazné omezení práv českého pivovaru zejména ve vztahu k severoamerickému kontinentu. V této práci se chci zaměřit především na spory mezi Budějovickým Budvarem, n. p., a Anheuser - Buschem, a protoţe se zde i částečně rozcházejí cesty obou pivovarů, tak se dále budu soustředit pouze na Český akciový pivovar, který byl znárodněn vyhláškou ministra výţivy ze dne 9. ledna 1946 o znárodnění podniků průmyslu potravinářského.102 Dnešní podobu názvu pivovaru Budějovický Budvar, národní podnik, Budweiser Budvar, National Corporation, Budweiser Budvar, Entreprise Nationale nese podnik ze dne 1. 2. 1967. Podnik byl zřízen na základě výměru Ministerstva potravinářského průmyslu ze dne 21. 12. 1966 a doplňujícího výměru Ministerstva zemědělství a výţivy ČR.103 Téma, o kterém se kolem Budějovického Budvaru, n. p., neustále spekuluje, je privatizace. Aby podnik mohl být privatizován, musí se nejdříve transformovat z národního podniku na akciovou společnost. Tento krok je právě z pohledu zřizovatele Ministerstva zemědělství (dále MZe) velmi rizikový s důrazem na přerušení právní kontinuity. Jak uvádí MZe ve své tiskové zprávě, na základě analýzy by tento krok vyţadoval speciální zákon. „Doporučením z analýzy auditorské firmy Deloitte & Touche a Advokátní kanceláře Kříž a Bělina je změna Budvaru na akciovou společnost formou samostatného zákona. Hlavním důvodem je zachování ochranných známek. Práce na návrhu zákona už odstartovaly“, řekl Gandalovič s tím, „že věří, že se mu podaří ve sněmovně najít pro zákon širokou podporu. Cílem MZe je podle jeho slov nalézt optimální postup transformace Budějovického Budvaru z hlediska ekonomického a právního současně s následnou implementací zvoleného postupu transformace národního podniku na akciovou společnost bez přerušení právní kontinuity“.104 101
Pivovary.Info - informace o historii a současnosti českého pivovarnictví: Historie budějovického piva. [online]. [cit. 2014-06-01]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/view.php?cisloclanku=2008040019 102 Podle § 1, odst. 4 dekretu o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského č. 101/1945 Sb. 103
Výměr č. 11829/66-133 Podle uvedených výměrů tvořil majetkovou podstatu národního podniku veškerý majetek a práva bývalého Českého akciového pivovaru v Českých Budějovicích, později firemně přejmenovaného na "Budvar" český akciový pivovar v Českých Budějovicích, včetně majetku, jímţ byl majetek bývalého českého akciového pivovaru dále rozšířen a doplněn v rozsahu, jak byl tento majetek potom samostatně spravován i po znárodnění a naposledy začleněn do Jihočeských pivovarů a tam samostatně spravován a evidován. Majetkovou podstatu podniku, který se vyčlenil z národního podniku Jihočeské pivovary, tvořil tedy veškerý majetek bývalého českého akciového pivovaru Budvaru, českého akciového pivovaru resp. "Budvaru", českého akciového pivovaru v Českých Budějovicích včetně práv patentních, známkových, z chráněných vzorů a označení původu jak byl vţdy samostatně veden a spravován i po znárodnění. 104 Ministerstvo zemědělství: Transformace Budvaru si vyţádá speciální zákon. PETR VORLÍČEK. [online]. 29.10.2008. [cit. 2014-06-03]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/tiskovy-servis/tiskovezpravy/x2008_tz-081029-transformace-budvaru.html
41
5.3 Pivo z Ameriky V roce 1852 začal v St. Louis George Schneider vyrábět pivo. Jeho snaha však příliš neprosperovala a po třech letech ukončil svou činnost. Protoţe pivo je artikl, který vţdy skrývá potenciál a moţnost zisku, rozhodli se podnikatelé v St. Louis, ţe se pokusí obnovit výrobu a celý koncept oţivit. Jiţ v této době se na scéně objevuje podnikatel Eberhand Anheuser jehoţ jméno nese americký gigant dodnes. Ale cesta k fungujícímu podniku byla ještě velmi dlouhá a trnitá. V roce 1857 Eberhand Anheuser vyplatil ostatní podílníky a zkrachovalý pivovar pod jménem Urban a Hammer začal přetvářet. Neměl to vůbec jednoduché, protoţe svou profesí nebyl pivovarníkem a chyběla mu tradice a zkušenosti dlouhodobé výroby. Ve vedení pivovaru působil aţ do roku 1865, kdy řízení předal svému zeti Adolphusu Buschovi. Ten se původně narodil v Německu a do Spojených států emigroval aţ v roce 1857, ale minimálně příbuzenská vazba na Evropu zde zůstala, a proto se sem velmi často, ať uţ obchodně nebo za rodinnou, vracel. České poměry znal velmi dobře, protoţe obchodoval s českým chmelem a od svého otce, který obchodoval s pivem i vínem, tušil, kam zamíří svou obchodní pozornost. Nemohu ani přehlédnout skutečnost, ţe z Evropy do Ameriky v té době proudilo mnoho vystěhovalců a ti si sebou přinášeli evropské chutě a návyky, a proto se do Ameriky začaly dováţet i jiţ tehdy oblíbená česká piva. Konkrétně Budweiser Bier od roku 1872.
105
Rostoucí obliba těchto piv přivedla A. Busche a jeho přítele C. Conrada k úvahám napodobit a vyrábět tato piva ve Spojených státech. Toto byla ale pouze jedna část obchodní strategie, tím druhým problémem byl výběr značky pro jejich výrobky. Bylo jasné, ţe se musí jednat o dobře známou značku z Evropy, jejíţ název je vyslovitelný i v anglickém jazyce. Napodobili velmi přesně výrobní proces a dokonce si nechali dováţet pravý ţatecký chmel z Čech. A tak v roce 1876, tedy více neţ po šesti stech letech, kdy se začalo vařit pivo v Českých Budějovicích, vzniká Budweiser Beer. Tento skvělý obchodní záměr byl po zjištění, ţe funguje, ještě více podporován a následně se v nabídce piv této firmy objevují piva s názvy Michelob Beer, Liebotshaner Beer nebo i Pilsner atd. Tyto názvy jsou odvozeny od původních českých pivovarů v Měcholupech, Libočanech či Plzni. Korektně ovšem musím přiznat, ţe tyto praktiky v této době, nebyly pouze výhradní myšlenkou společnosti AnheuserBusch, ale v letech 1896 – 1972 svůj výrobek Budweiser označoval téţ pivovar Dubois 105
Historie známkoprávních sporů Budějovického Budvaru. In: Pivovary.Info - informace o historii a současnosti českého pivovarnictví [online]. [cit. 2014-05-29]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/prehled/budvar/budweiserbier.htm
42
ve státě Pennsylvánia, a i kdyţ velmi krátce, v letech 1884 – 1898, existoval v Brooklynu pivovar s názvem Budweiser Brewing Cox. Základní myšlenku a strategický plán pronesl o několik let později v roce 1894 před Obvodním soudem v Jiţním New Yorku Adolf Busch: „Nápad byl jednoduchý – vyrábět pivo stejné kvality barvy a chuti, jakou má pivo vyráběné v Budějovicích nebo v Čechách“. Jak jsem jiţ naznačil, nebyla společnost Anheuser-Busch jedinou společností v USA, která se rozhodla pro své výrobky pouţívat označení Budweiser Bier. Takových pivovarů bylo na severoamerickém kontinentě víc a společnost Anheuser-Busch s nimi sváděla z pohledu této práce trochu paradoxní soudní boj. Tuto skutečnost nejlépe vystihují fakta pocházející z národního archivu USA, která se dochovala v zápisech ze soudních přelíčení. Podstata věci nejlépe vyplývá na povrch v soudním sporu, kde stranou ţalující byla společnost AnheuserBusch Brewing Association, stranou ţalovanou pak Fred Miller Brewing Company. Oba znesvářené pivovary usilovaly o získání exklusivního práva uţívat pojem Budweiser Bier106. V argumentaci se proto trumfovaly v tom, které pivo se nejvíce přibliţuje tomu originálnímu z Českých Budějovic. Pan Adolphus Busch, zakladatel pivovaru Anheuser-Busch, Inc., tehdy 26. dubna 1894 pod přísahou stvrzenou rukou dáním na bibli mimo jiné pronesl: „The idea was simply to brew a beer similar in quality, color, flavor and taste to beer then made at Budweis, or in Bohemia.“ (Myšlenka byla jednoduchá. Vařit pivo podobně v kvalitě, barvě, vůni a chuti k pivu, které je děláno v Budějovicích nebo v Čechách) Následovala otázka: „It is true, is it not, that the Anheuser-Busch Brewing Association manufactures a certain beer known as Budweiser beer?" (Je pravdou, či ne, že Anheuser Busch Brewing Association vyrábí pivo, které je známé jako budějovické pivo?) Odpověď: „Yes, sir.“ (Ano, pane) Otázka: „Is that beer made according to a particular process, if so, what process?“ (Je toto pivo vyráběno podle speciální receptury, pokud ano, jaké?) Odpověď: „The Budweiser beer is brewed according to the Budweiser Bohemian process.“ (Budějovické pivo je vařeno podle budějovické receptury z Čech)107 Na základě této argumentace a jim podobných tvrzení přesvědčila společnost AnheuserBusch, Inc., soudce natolik, ţe nakonec rozhodl v její prospěch. V tomto světle se pozdější tvrzení představitelů společnosti a jejích právních zástupců, ţe americký Budweiser nemá 106
označení pro pivo pocházející z Českých Budějovic v německém jazyce pro své produkty Konkursní noviny: Řízné pivo s příchutí sporů [online]. 21. 5. 2001. [cit. 2014-06-01]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek/rizne-pivo-s-prichuti-sporu 107
43
s tím z Čech nic společného, a ţe se jedná o známku vymyšlenou, jeví jinak. U zmíněné firmy se totiţ nejedná o jediný případ. Podobné adopce nebyla ušetřena ani jiná evropská piva. Skutečně kuriózním případem je adopce českého slova „PIVO“ společností Anheuser-Busch pro svůj nealkoholický nápoj v období prohibice. Ve světle výpovědí pana A. Busche bych ještě doplnil výpověď pana Conrada z 21. 10. 1878, kdy pronesl, ţe neví, ţe by bylo město Budweis nějak proslaveno či známé výrobou piva a ţe leţák s označením „Budweiser“ uvedl na americký trh poprvé on. 108 Zajímavým pohledem je i přezkoumáním propagačních materiálů a starých etiket. V současných propagačních materiálech vydávaných hojně společností Anheuser-Busch nikde nenaleznete zmínku o tom, jak Američané dospěli k názvu Budweiser pro svůj výrobek. Zde se pokaţdé lakonicky konstatuje, ţe v roce 1876 začal A. Busch vařit novou značku. Pravdu se dozvíme ze starých etiket společnosti Carl Conrad & Company, pro kterou právě A. Busch nové pivo vařil. Z nich se dovídáme, ţe Budweiser Lager Bier je vyroben z nejlepšího ţateckého chmele a českého sladu. Výrobce na nich garantuje konzumentovi, ţe pivo, které pije, je vařeno podle Budějovického procesu. Etiketa je – a to i přesto, ţe jde o americké pivo – napsána v německém jazyce. Iluze piva ze „starého světa“ je dokonalá. Německy psané etikety pouţíval Anheuser-Busch ještě v prvním desetiletí 20. století a informaci, ţe pivo je vařeno podle originálního budějovického procesu, poskytoval konzumentovi ještě v první polovině třicátých let.109 Dne 16. července 1878 tak C. Conrad přihlásil u amerického patentového úřadu ochrannou známku Budweiser Lager Bier, ale prokazatelné záznamy hovoří o exportu budějovického piva do USA jiţ v roce 1872.110 Známku pak 27. ledna 1891 propůjčil pivovarskému koncernu Anheuser-Busch, který tak získal oprávnění k výrobě a prodeji tohoto piva. Kdyţ si ji v roce 1907 nechal na sebe ve Spojených státech zaregistrovat koncern Anheuser-Busch, protestovaly proti tomu oba budějovické pivovary. Nakonec byla v roce 1911 uzavřena jiţ zmíněná smlouva, kde se obě strany dohodly, ţe prvotní význam označení Budweiser je zeměpisné označení původu odvozené od názvu města České Budějovice – Budweis. Akciový pivovar si ponechal označení Budweiser pro své výrobky s přívlastkem Original pro celý svět. Oproti tomu oba pivovary uznaly za odškodné platnost americké registrace a dovolily jí uţívat ji na všech územích mimo Evropu. Avšak vývoz budějovického piva do Spojených států přerušila první světová válka a prohibice, a tak se originální Budweiser Beer dostal 108
HAJN, Ivo. Budějovický Budvar 1895 - 1995: první vydání. České Budějovice, 1995, s. 57 Výtah informací z Budějovického Budvaru n.p. – tiskovým mluvčím Ing. Petrem Samcem Dr., dne 6.3.2014 110 HAJN, Ivo. Budějovický Budvar 1895 - 1995: první vydání. České Budějovice, 1995, s. 59 109
44
k americkému spotřebiteli aţ v roce 1933, resp. 1934. V souladu se známkoprávní smlouvou z roku 1911 a na základě původního souhlasu zástupců společnosti Anheuser-Busch z roku 1934 si nechal akciový pivovar ve Spojených státech zaregistrovat v roce 1937 ochrannou známku, etiketu Imported Original Bohemian Budweiser Beer from Budweis City. Tato skutečnost a obchodní úspěch piva z akciového pivovaru se stala příčinou dalšího sporu. Jednání byla vedena se zástupci obou českobudějovických pivovarů od podzimu roku 1938. Zatímco zástupci Měšťanského pivovaru jevili od počátku ochotu dohodnout se, představitelé Budvaru - Českého akciového pivovaru byli zásadně proti. Tam, kde skončil vlídný přístup, nastoupily výhrůţky. Pod hrozbou vleklých a finančně náročných soudních sporů, pod hrozbou zabavení svého zboţí v USA, na pokraji druhé světové války zástupci pivovaru nakonec s podpisem nové dohody za úplatu souhlasili. Týden po podpisu dohody přestalo Československo na mapě Evropy existovat. Úmluvy z let 1911 a 1939 platí dodnes. Problematický je jejich výklad, protoţe smlouvy ponechaly oběma rivalům velkou moţnost manévrování a uplatňování svých ochranných známek ve všech ostatních zemích, které nebyly ve smlouvách taxativně vyjmenovány. Posílení pozice Budějovického Budvaru na zahraničních trzích a to především v Evropě, přimělo vedení americké společnosti zahájit v roce 1978 nová jednání o získání části evropského trhu. V roce 1990 přišla společnost Anheuser-Busch s návrhem na odkoupení kapitálového podílu v Budějovickém Budvaru, n. p. Z tohoto důvodu bylo na podzim téhoţ roku uzavřeno moratorium na soudní spory, které trvalo aţ do 30. září 1994. Konečné odmítnutí návrhů českou stranou v roce 1996 vedlo k nové vlně soudních sporů, tentokrát jiţ v jednotlivých státech, které s přestávkami trvají do dnešních dnů. Na začátku roku 2000 vzrostl počet známkoprávních sporů na 40 a počet správních řízení před patentovými úřady na 45. Americký Budweiser je, ale přes původní snahu napodobit svůj vzor, dnes typickým představitelem amerických piv a kaţdý konzument jej spolehlivě odliší od originálu - Budějovického Budvaru. Ten má totiţ své specifické a nezaměnitelné vlastnosti, které jsou výsledkem pouţívání tradičních technologických postupů, nejkvalitnějších tuzemských surovin, vyspělé várečné tradice a zkušenostmi mnoha generací budějovických sládků. Autoři knihy „The International book of beer“ zařadili Budweiser Budvar mezi deset nejlepších piv na světě. Stále vzrůstající výstav piva je jasným důkazem úspěšné obchodní politiky podniku po listopadu 1989. Na rozdíl od předcházejícího období, kdy byl export omezen jak kapacitou pivovaru, tak ideologickými důvody, se dnes Budweiser Budvar vyváţí do více neţ sedmdesáti zemí světa. Spory o ochrannou známku BUDWEISER mezi Budějovickým Budvarem, n. p., (dříve Českým akciovým pivovarem 45
v Českých Budějovicích) a pivovarskou společností Anheuser-Busch trvají jiţ více neţ sto let. Pohnutky obou rivalů jsou rozdílné. Zatímco společnost AB bojuje za získání světové značky, Budějovickému Budvaru, n. p., jde o to, aby originální budějovické pivo zůstalo zachováno i příštím generacím. V bibliografii Budějovického Budvaru, n. p., která byla vydána k výročí 100 letům od uvaření první várky piva, tehdy ještě v Českém akciovém pivovaru, je známkoprávní spor popisován v kapitole David a Goliáš.111 Toto biblické přirovnání, které je pouţíváno v souvislostech nepoměrného souboje mezi malým a velkým, s odstupem času získává stále větší váhu a hodnotu. Zatímco Budějovický Budvar, n. p., si svůj nárůst prodeje a výstav hektolitrů musí tvrdě odpracovat, nepochybně i z důvodů jeho majetkového vlastnictví, kdy je 100% vlastněn státem z amerického konkurenta, se různými nákupy a spojováním pivovarů, stal největší světový producent piva na světě. Pouze pro ilustraci uvádím, ţe dnes jiţ společnost AnheuserBusch InBev se v roce 2013 podílela jednou pětinou na celosvětovém prodeji piva. Dnes má ve svém portfoliu více neţ 200 značek z celého světa. Od původní americké společnosti Anhaeuser-Busch ovšem také zdědila řadu dlouhodobých právních sporů, právě s českobudějovickým Budvarem o značku „Budweiser“ a její různé obměny.112
5.4 Bilance soudních sporů Budějovický Budvar, n. p., v poslední době vyhrál několik důleţitých známkoprávních sporů. Právě především v evropských státech se můţe pivovar opřít nejen o vysokou známost svých ochranných známek, ale především o pověstnou kvalitu svých produktů. Spory trvají jiţ od roku 1907. Ve sporech je zatím výrazně úspěšnější česká strana: v období 2000 - 2013 bylo ukončeno 184 soudních sporů a správních řízení, z nichţ Budějovický Budvar, n. p., vyhrál 125 případů a 10 sporů skončilo smírem nebo remízou. V současné době zbývá k dořešení 12 soudních sporů a 45 správních řízení. Díky vysoké úspěšnosti Budějovického Budvaru, n. p., ve sporech (vítězství v cca 70% případů) nemůţe nadnárodní koncern Anheuser-Busch pouţívat svou hlavní značku Budweiser asi v 70 zemích. Budějovický Budvar, n. p., naopak pozice značky Budweiser Budvar obhájil v řadě klíčových exportních teritorií – například v Německu, Spojeném království, Rakousku, Itálii, Švýcarsku či Rusku. V dalších zemích 111
HAJN, Ivo. Budějovický Budvar 1895 - 1995: první vydání. České Budějovice, 1995, s 55. PATRIA ONLINE, Redakce. Největší světový pivovar AB InBev ve 4Q příjemně překvapil, zdvojnásobil celoroční zisk. ČTK, Bloomberg. Www.patria.cz [online]. 26.2.2014 [cit. 2014-05-29]. Dostupné z: 112
46
navíc můţe Budějovický Budvar, n. p., pouţívat svou alternativní známku “Budějovický Budvar“ (například ve Skandinávii nebo Japonsku). Zatímco americká společnost bojuje za získání světové exkluzivity pro svou nejdůleţitější globální značku „Budweiser“, Budějovickému Budvaru, n. p., jde o to, aby originální budějovické pivo zůstalo zachováno i příštím generacím. I kdyţ jsem některá fakta jiţ zmínil, dovolil bych si zde shrnout základní milníky, které měly a mají vliv na známkoprávní problematiku obou pivovarů. 1911 – vznik první společné dohody obou pivovarů, ve které si ponechaly právo pouţívat označení „Budweiser“ s přívlastkem „Original“ pro celý svět. Americký pivovar směl pouţívat ochrannou známku všude mimo Evropy 1939 – Budějovický pivovar se vzdává označení „Bud“, „Budweis“ a „Budweiser“ v oblasti od Panamy na sever. 60. a 70. léta – neefektivní období pokusů o vzájemnou shodu. Americký pivovar proniká do Evropy se značkou „Bud“ a na britský trh i se značkou „Budweiser“. 1986 – další společná jednání se snahou amerického pivovaru o oslabení moţnosti, z pohledu Budvaru pro Evropu jiţ exkluzivního postavení na značku, působit na další země. Tato dohoda nabízela pro budějovický pivovar odškodnění. Počátek 90. let – pokus amerického pivovaru vyřešit spor vlastnickým proniknutím do českého pivovaru. Návrh česká strana odmítá. 90. léta – další pokusy o smír. Český návrh na odprodej evropských práv na značku „Bud“ není akceptován z pohledu ceny. Podzim 1996 – americký pivovar ukončuje jednání s českou vládou. Američané poţádali Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) o zápis označení "Bud" jako ochranné známky pro pivo a další výrobky v celé Evropské unii. OHIM jejich ţádosti vyhověl. Listopad 2000 – Se zajímavou, absurdní a překvapivou argumentací přišel americký pivovar na podzim roku 2000, kdy tvrdil, ţe město, kde Budvar pivo vaří, není známo jako Budweis. Opíral se o názor nejmenovaného soudce německého nejvyššího soudu na penzi, který měl toto, u soudu v Kolíně nad Rýnem, připustit. Média se této formy chytila a komentář k těmto argumentům vydávala např. pod názvem „Budějovice prý nejsou Budějovice“. Ţe tento nesmysl myslela americká strana naprosto váţně, svědčí i argumentace výkonného ředitele http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2574528/nejvetsi-svetovy-pivovar-ab-inbev-ve-4q-prijemne-prekvapilzdvojnasobil-celorocni-zisk.html
47
Stephena J. Burrowse, který se snaţil, na základě slov uznávaného experta, napadat hlavní argumentaci Budvaru. Česká strana nechtěla tento pokus ani výrazně komentovat a předloţila názor Dany Pfeifrové:113 „Není pochyby o tom, že Budějovice jsou v německém překladu Budweis.“114 1. května 2004 - ČR vstupuje do EU a podle Smlouvy o přistoupení mezi ČR a EU je označení Budějovické pivo a Českobudějovické pivo ochranné zeměpisné označení. 29. července 2010 - Soudní dvůr EU rozhoduje, ţe americký pivovar si nemůţe zaregistrovat výraz Budweiser jako ochrannou známku pro EU. 22. ledna 2013 – Soudní Tribunál Lucembursku zamítá ţalobu Budvaru proti společnosti Anheuser-Busch, v uţívání značky Bud v Evropě. „V žalobě Budvar uvádí, že značka Bud je podobná jeho vlastním ochranným známkám, chráněných v Rakousku (Budweiser, Budweiser Budvar a Bud), a to může vést k záměně ve smyslu právních předpisů proti nekalé soutěži. Podle Budvaru je užívání označení American Bud pro pivo pocházející z jiného státu, než je Česká republika v rozporu s ustanoveními dvoustranné smlouvy uzavřené mezi Rakouskem a bývalou Československou socialistickou republikou v roce 1976. Podobně jsou podle českobudějovického pivovaru ohrožovány zájmy českého podniku ve Francii, Itálii a Portugalsku. Tribunál rozhodl, že zájmy Budvaru ohroženy nejsou. Pivovar totiž nepředložil důkazy, že jeho prodeje jsou ve Francii a Rakousku významné.“115
Mezi nejnovější případy od počátku roku 2013 bych zařadil níţe vyjmenované soudní spory. Jedná se o výtah tiskových správ, a proto u kaţdé uvedu pouze název země a časový údaj, kdy bylo o tomto stavu rozhodnuto:116 Dále budu v celém sumáři pro jednotlivé pivovary uţívat zkratky BB – Budějovický Budvar a AB pro Anheuser–Busch Inc. Portugalsko – únor 2014 „BB vyhrál soudní spor o značku BUDWEISER v Portugalsku. Soud zrušil ochrannou známku společnosti AB s prvkem BUDWEISER, zakázal této společnosti prodej piva s označením BUDWEISER nebo podobným a zamítl návrh společnosti AB na zrušení ochranných známek, které patří BB. Je to v krátké době již druhé vítězství BB v Portugalsku. 113
Doc. PaedDr. Dana Pfeiferová, Ph.D. působí v Ústavu germanistiky FF JČU Právo: Nezávislé noviny. Praha: Borgis, a.s., 2000, roč. 10, č. 275. ISSN 1211-2119. 115 Pivovary.Info: Historie známkoprávních sporů Budějovického Budvaru od roku 2004. [online]. [cit. 2014-0611]. Dostupné z: http://archive.today/w7nsf 116 Výtah informací z Budějovického Budvaru n.p. – tiskovým mluvčím Ing. Petrem Samcem Dr. Dne 6.3.2014 114
48
Loni v prosinci lisabonský obchodní soud v jiném případu plně podpořil BB a zamítl koncernu AB registraci čtyř ochranných známek. Obchodní soud v Lisabonu po 11 letech vyhověl v plném rozsahu žalobě, kterou Budějovický Budvar podal v roce 2003 proti společnosti AB. Konkurent českého pivovaru začal v té době v Portugalsku při prodeji piva neoprávněně používat ochranné známky s prvkem BUDWEISER, přestože tam BB již prodával své pivo pod značkou BUDWEISER BUDVAR a měl v této zemi platné ochranné známky. BB musel na takové porušení svých práv reagovat žalobou. ABI má o portugalský trh dlouhodobě značný zájem. Svědčí o tom mimo jiné i to, že se ABI již v roce 2001 pokusil v této zemi registrovat čtyři ochranné známky s prvkem BUDWEISER. Této snaze zamezil až rozsudek v jiném soudním sporu loni v prosinci, který plně podpořil BB a znemožnil koncernu AB registraci těchto známek. BB nyní v Portugalsku obhájil exkluzivitu ke svým značkám BUDWEISER. Soud zrušil ochrannou známku č. 297.665 (Cold Filtered Ice Draft Beer From Budweiser) společnosti AB a zakázal jí prodávat v Portugalsku pivo s označením BUDWEISER nebo s označením, které je podobné platným ochranným známkám BB,“ říká Mgr. Lukáš Lorenc, společník advokátní kanceláře Čermák a spol., která ve sporu zastupuje Budějovický Budvar. „Soud zároveň zamítl návrh společnosti AB na zrušení ochranných známek BUDWEISER, které patří Budějovickému Budvaru,“ dodává Lukáš Lorenc.117 Francie – prosinec 2013 Francouzský soud rozhodl, ţe značka „BUD“ patřící BB nemůţe být ve Francii chráněna jako označení původu. Spor není definitivně ukončen. BB podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Portugalsko – prosinec 2013 BB zaznamenal vítězství při obraně ochranných známek „BUDWEISER“. Obchodní soud v Lisabonu odmítl registraci čtyř nových známek s prvkem „BUDWEISER“ společností AB. Není to konečné rozhodnutí, AB se ještě můţe odvolat. Itálie – říjen 2013 Italský Nejvyšší soud ukončil dva důleţité spory vyvolané společností AB a definitivně rozhodl ve prospěch BB a jeho italských importérů. Soud zakázal společnosti AB pouţívat v Itálii značku „BUDWEISER“, prohlásil jejich značku za klamavou a vymazal ji z registru 117
Budějovický Budvar vyhrál soudní spor o značku BUDWEISER v Portugalsku - Budějovický Budvar. SAMEC, Petr. [online]. [cit. 2014-03-09]. Dostupné z: http://www.budejovickybudvar.cz/media/archivtiskovych-zprav/2014/budweiser-portugalsko.html
49
ochranných známek. AB musí v Itálii ukončit prodej piva „BUDWEISER“. BB se naopak můţe do Itálie vrátit se svou tradiční značkou „BUDWEISER BUDVAR“. Rumunsko – únor 2013 V námitkovém řízení proti známce „BUDWEISER“ společnosti AB definitivně uspěl BB. Slovinsko – únor 2013 V námitkovém řízení proti známce „BUDWEISER“ definitivně uspěl BB. Společnost AB vzala svou přihlášku zpět. Spojené království – leden 2013 V námitkovém řízení proti známce „BUDWEISER“ společnosti AB definitivně uspěl BB. Evropská unie – leden 2013 Tribunál Evropské unie v Lucemburku definitivně rozhodl v neprospěch BB v soudním sporu, ve kterém se český pivovar snaţil svému konkurentu zabránit zápisu ochranné známky Společenství „BUD“ (tzv. komunitární ochranné známky). Rozhodnutí nenarušilo obchodní aktivity BB v zemích Evropské unie, neboť v zemích, ve kterých měl BB jiţ dříve registrované své ochranné známky „BUD“, zůstávají tyto známky i nadále v platnosti (např. v České republice, na Slovensku, ve Spojeném království, Francii, Beneluxu a v Bulharsku). Rozhodnutí se nijak netýkalo klíčových značek „BUDWEISER“ nebo „BUDWEISER BUDVAR“.
5.5 Nejdůleţitější případy během posledních 10 let 2012 – Spojené království BB obhájil svá práva ke značce „BUDWEISER“ ve Spojeném království, které je klíčovým a dlouhodobým (první vývoz v roce 1935) exportním teritoriem pivovaru. Britský Court of Appeal (Odvolací soud) pravomocně ukončil důleţitý soudní spor a definitivně zamítl návrh společnosti AB na výmaz ochranné známky č. 1,389680 „BUDWEISER“, jejímţ vlastníkem je BB.
50
2011 – Bulharsko BB obhájil své značky „BUD“ na území Bulharské republiky. V červenci 2011 byla rozhodnuta celkem tři správní řízení o značku „BUD“ před bulharskými soudy, která skončila ve prospěch BB. 2010 – Evropská unie Druhý nejvyšší soud Evropské Unie v Lucemburku definitivně potvrdil své dřívější rozhodnutí, které společnosti AB brání v registraci obchodní značky „BUDWEISER“ v Evropské unii. Toto rozhodnutí výrazně stabilizovalo známkoprávní pozici BB v EU. Pokud by totiţ byla komunitární známka registrována pro AB, vedlo by to k souběţnému uţívání známek „BUDWEISER“ v některých členských zemích, coţ by mohlo vyvolat nové soudní spory. 2007 – Maďarsko Maďarský Nejvyšší soud rozhodl s konečnou platností ve prospěch BB ve dvou sporech o označení původu „Budějovické pivo“ a „Českobudějovické pivo“. Definitivně tak zamítl odvolání společnosti AB, která se snaţila od roku 2001 ochranu těchto označení původu v Maďarsku zrušit. Nejvyšší soud navíc potvrdil ochranu obou označení původu i v dalších 3 jazycích a rozhodl, ţe nadále budou v Maďarsku chráněné nejen české originály, ale i jazykové mutace v němčině, angličtině a francouzštině. 2006 - Švédsko Odvolací soud ve Stockholmu potvrdil dřívější rozhodnutí obvodního soudu. BB je tak nadále oprávněn na švédském trhu označovat své výrobky ochrannou známkou „Budějovický Budvar“. Podle švédských soudů není pouţívání slova „Budvar“ a jeho ekvivalentu „Budbräu“ omezením práv americké firmy. Rozhodnutí je konečné. 2006 - Španělsko Španělský Nejvyšší soud zamítl odvolání americké společnosti AB a s konečnou platností potvrdil BB registraci ochranných známek „Budějovický Budvar“. 2006 – Čína Vrchní lidový soud v Pekingu definitivně zamítl odvolání společnosti AB, které americká strana podala v reakci na rozhodnutí soudu první instance v červenci 2006. Odvolací soud argumenty společnosti AB zcela odmítl a naopak potvrdil rozhodnutí soudu první instance – 51
tedy vyloučil moţnou záměnu ochranných známek „Budějovický Budvar“ s ochrannými známkami americké firmy. Rozhodnutí je konečné a ochranné známky „Budějovický Budvar“ v Číně jsou s konečnou platností registrované. BB se tak po devítiletém úsilí otevírá cesta na čínský trh. 2005 – Finsko BB obhájil svá práva ve Finsku k ochranné známce „Budějovický Budvar“. Nejvyšší soud v Helsinkách vyhověl dovolání BB v plném rozsahu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu potvrzuje práva na pouţívání ochranné známky „Budějovický Budvar“ a právo pouţívat obchodní firmu „Budweiser Budvar, N. C.“ jako označení výrobce na etiketách a propagačních materiálech. Rozhodnutí je konečné. 2005 – Benelux Bruselský Obchodní soud potvrdil právo BB na ochranné známky „Budweiser Budvar“, „Budvar“, „Budweiser“ a „Budiwoyz“. AB se o výmaz obchodních známek BB z registru ochranných známek zemí Beneluxu snaţil od roku 1979. 2004 – Japonsko Japonský Nejvyšší soud zamítl odvolání společnosti AB a rozhodl plně ve prospěch BB. Přiznal českému pivovaru právo pouţívat ochrannou známku „Budějovický Budvar“ a jeho obchodní firmu Budweiser Budvar N. C. Rozhodnutí je definitivní. 2004 - Jižní Korea Vrchní soud v Soulu zamítl odvolání společnosti AB. BB tak můţe v Jiţní Koreji uţívat ochrannou známku „Budějovický Budvar“ i obchodní firmu Budweiser Budvar N. C. V odůvodnění bylo, ţe ochranné známky BB nejsou v konfliktu s pouţíváním značek amerického pivovaru. Tento spor trval od konce devadesátých let.
5.6 Velká Británie Zde se pokusím detailněji rozebrat spor ve Velké Británii. Po konzultaci na právním oddělení mi doporučili prostudovat rozsudek Soudního dvora EU ve věci C – 482/09, Anheuser-Busch proti Budějovickému Budvaru ve Velké Británii Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C–482/09 Významným dokumentem v tomto sporu je Směrnice 89/104/EHS – Sbliţování právních předpisů členských států o ochranných známkách. V popisu skutkového stavu, původního 52
řízení a předběţných otázek jsem vytvořil následující sumář. V roce 1973 vstoupila na britský trh společnost BB a o rok později AB. Oba pivovary prodávaly výrobek s názvem „Budweiser“, ale chuť, cena i úprava se u obou výrobků lišila. 11. listopadu 1979 podává AB ţádost o registraci značky „Budweiser“ a BB 28. června 1989, tedy necelých deset let po AB, a ta reagovala námitkou. Situaci ještě komplikuje značka „Bud“, kdy o její registraci poţádal BB v listopadu 1976 a reakcí AB je opět námitka. V únoru 2000 obě námitky britský soud Court of Appeal zamítá a obě společnosti mohou zaregistrovat označení „Budweiser“ a to se na základě tohoto rozhodnutí 19. května 2000 stane. Britský soud své rozhodnutí přijímá na základě staršího zákona Spojeného království o ochranných známkách (1938), který umoţňoval paralelní zápis totoţných nebo zaměnitelně podobných ochranných známek. Zvláštní a jistě promyšlený pokus přichází ze strany AB 18. května 2005, přesně 4 roky a 364 dní poté, co byly ochranné známky „Budweiser“ zapsány, a to ţádostí u vnitrostátního známkového úřadu na zneplatnění zápisu BB. V odůvodnění této ţádosti se AB odkazuje na starší ochrannou známku118, coţ by mělo být rozhodující. A ochranné známky a výrobky jsou totoţné.119 Zároveň uvádí, ţe se nejedná o případ strpění.120 Ponechám bez komentáře morální aspekt této ţádosti, která přišla poslední moţný den v pětileté moţnosti, ale faktem zůstává, ţe známkový úřad této ţádosti vyhověl a česká strana jiţ neměla moţnost se na této úrovni bránit. Rozhodnutí Úřadu potvrdil i High Court of Justice (England & Wales), který se drţel vlastnictví starší ochranné známky, a protoţe AB nebyla ochotna strpět uţívání, vyhověl návrhu na prohlášení neplatnosti. BB následně podal u Court of Appeal opravný prostředek a ten řízení přerušil a poloţil Soudnímu dvoru následující předběţné otázky. 118
Článek 4 směrnice 89/104 stanoví: 2. Pro účely odstavce 1 se staršími ochrannými známkami‘ rozumí: a) ochranné známky s dřívějším datem podání přihlášky, s přihlédnutím k právu přednosti, uplatněnému ve vztahu k těmto ochranným známkám, jeţ patří do následujících kategorií: i) ochranné známky Společenství; ii) ochranné známky zapsané v členském státě nebo, v případě Belgie, Lucemburska či Nizozemska, u Úřadu pro ochranné známky Beneluxu; iii) ochranné známky zapsané na základě mezinárodní přihlášky s účinky pro členský stát;d) ochranné známky, které ke dni podání přihlášky ochranné známky nebo případně ke dni práva přednosti uplatněného ve vztahu k přihlášce ochranné známky, jsou, obecně známé‘ v členském státě ve smyslu článku 6 bis Paříţské úmluvy 119
Článek 4 směrnice 89/104 stanoví: 1. Ochranná známka nebude zapsána do rejstříku, a je-li zapsána, bude prohlášena za neplatnou:a) pokud je totoţná se starší ochrannou známkou a zboţí nebo sluţby, pro které byla podána přihláška ochranné známky nebo byla ochranná známka zapsána, jsou totoţné se zboţím nebo sluţbami, pro které je starší známka chráněna; 120
Článek 9 směrnice stanoví následující: „1. Majitel starší ochranné známky ve smyslu čl. 4 odst. 2, který strpěl uţívání pozdější ochranné známky v některém členském státě a v tomto státě zapsané nepřetrţitě po dobu pěti let, vědom si jejího uţívání, jiţ není oprávněn na základě starší ochranné známky ţádat prohlášení pozdější známky za neplatnou ani podávat námitky proti jejímu uţívání pro výrobky nebo sluţby, pro něţ byla pozdější ochranná známka uţívána, ledaţe přihláška pozdější ochranné známky nebyla podána v dobré víře
53
V první předběţné otázce se dotazoval na výraz pojmu „strpět“ ve smyslu čl. 9 odst. 1 směrnice 89/104 a především „je-li výraz strpěl pojmem práva Společenství, nebo může soud použít vnitrostátní pravidla? Pokud je tento výraz pojmem Společenství, lze vycházet z toho, že majitel ochranné známky strpěl dlouhodobé a prokázané a poctivé užívání totožné známky třetí osobou, pokud o uvedeném užívání dlouhodobě věděl, avšak nemohl mu zabránit? A za třetí, musí si majitel ochranné známky nechat známku zapsat dříve, než může začít strpění“? 121 Druhá otázka směřovala k pojmu „nepřetržitá doba 5 let“. A třetí dotaz směřoval k čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 89/104, zda-li „umožňuje majiteli starší ochranné známky prosadit svůj nárok při souběžném používání, takže záruku původu ochranných známek nelze chápat tak, že označuje výlučně výrobky staršího majitele označení, nebo výrobky jiného uživatele“?122 Písemná vyjádření k otázkám předloţily obě společnosti, vlády Spojeného království, česká, italská, slovenská, portugalská a Evropská komise. K první otázce: ESD se vyjádřil stanoviskem, ţe termín strpěl je povaţován za pojem unijního práva, který musí být vykládán autonomně a jednotně. V případě, ţe majitel starší známky nemohl podat námitku, nemůţe se mít za to, ţe uţívání strpěl, i kdyţ o něm dlouhodobě věděl. K třetí části otázky odpověděl soud, ţe nemusí. K druhé otázce pětileté lhůty ESD vyvodil tento závěr: „Pětiletá lhůta strpění v čl. 9, odst. 1 směrnice začíná plynout od okamžiku, ke kterému se majitel starší ochranné známky dozvěděl o zápisu a užívání pozdější ochranné známky v členském státě, ve kterém byla pozdější ochranná známka také zapsána. Lhůta strpění může začít nejdříve od okamžiku jejího zápisu, pokud pozdější ochranná známka byla od tohoto okamžiku užívána a majitel starší ochranné známky k tomuto okamžiku o tomto užívání věděl. Okamžik zápisu je určen podle příslušných předpisů členských států. Pětiletá lhůta strpění může začít plynout a také teoreticky skončit předtím, než majitel starší ochranné známky skutečně dosáhne zápisu.“ Tento výklad byl pro americký pivovar velmi příznivý. Ke třetí otázce uvedl ESD, ţe později zapsanou známku lze zrušit pouze tehdy, pokud vnímání spotřebitele, ve smyslu vnímání původu, je matoucí tedy zasahuje do základní funkce 121
Judikáty.info: C-482/09 - Přibliţování práva, Duševní, průmyslové a obchodní vlastnictví. [online]. [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://www.judikaty.info/document/eurlex-cz/7837/?nohist=&nhid= 122 tamtéţ
54
ochranné známky. Dále dodává, ţe v této skutečnosti, kdy jsou obě známky souběţně, dlouhodobě a poctivě uţívány, majitel starší ochranné známky, nemůţe dosáhnout zrušení. Tento postoj definitivně rozhodl o zamítnutí ţádosti amerického pivovaru o výmaz značky českého pivovaru a rozhodl, ţe ve Velké Británii budou oba pivovary na trhu působit současně. Pro český pivovar, toto rozhodnutí bylo velmi významné a i přes tento souběh si upevnil své postavení na tomto trhu.
55
Závěr V bakalářské práci jsem se věnoval způsobům řešení sporů v mezinárodním právu. Zaměřil jsem se rozdílnost a specifika jednotlivých alternativ. V praktické části jsem se podrobněji věnoval právům k nehmotným statkům a řešením mezinárodních sporů, které vznikají v této oblasti. Teoretická část práce podrobně analyzovala problematiku řešení sporů v mezinárodním právu. Je zde rozebráno jak rozhodčí, tak i „klasické“ soudní řízení. Po zváţení všech pro a proti nelze jednoznačně konstatovat, který způsob je lepší. Volba rozhodčího nebo soudního řízení je velmi individuální a záleţí na konkrétním případu. Zde doslova platí ono latinské vigilantibus iura scripta sunt (zkráceně vigilantibus iura) = zákony jsou psány pro bdělé. To znamená, ţe si kaţdý sám musí pečlivě zvolit variantu, která mu vyhovuje. Špatná volba se nakonec můţe projevit v délce, ceně anebo dokonce v úplném neúspěchu ve sporu. Kaţdý spor je pro zúčastněné strany finanční, administrativní a časovou zátěţí. Tyto faktory lze shrnout pod pojem ekonomické hledisko a tím, ţe účastníci tyto spory vedou, jim teoreticky zbývá méně času na ostatní provozní nebo obchodní činnosti. V některých případech se proto volba řešení sporu v rozhodčím řízení nabízí jako efektivnější. Ne vţdy a všude lze ale tento způsob řešení pouţít. Jasná definice podoby řešení sporu je jistě výhodou a tento způsob je mi velmi sympatický. Naráţím ovšem na jeden aspekt, kterým je ochota obou stran se dohodnout. Bohuţel ze své obchodní praxe znám mnoho příkladů, kdy potřeba subjektů není vţdy vedena ke společnému cíli. V praktické části jsem popisoval spory Budějovického Budvaru, n. p., o ochranné známky, které patří k velmi sloţitým a je na nich jasně patrná sloţitost mezinárodního práva a východiska právních úprav kaţdého jednotlivého státu. Protoţe tyto spory jsou vedeny jiţ více neţ sto let, nelze najít jednoduchý model, který by byl aplikován na všechny ostatní. A proto na mne některé výroky českých politiků, kteří v médiích volali po rychlém vyřešení těchto sporů, působily velmi nezasvěceně co do hloubky a sloţitosti těchto sporů. Lze nalézt pouze jediný způsob, který by tuto dnes jiţ historickou součást Budějovického Budvaru, n. p., vyřešil. A tou je prodej české společnosti právě do vlastnictví americké. Tento případný krok ale bude vţdy krokem především politickým. Obtíţnost řešení těchto sporů dokazuje i skutečnost, ţe jsem nenalezl jediný spor, který by byl řešen formou rozhodčího řízení. 56
Důvodem je, ţe obě firmy neuzavírají téměř ţádné dohody mimo těch historicky vynucených a vţdy se jedná o spory mezi pivovarem a konkrétním státem. I kdyţ historická fakta hovoří zcela ve prospěch Budějovického Budvaru, n. p., a vznik amerického konkurenta zcela zřetelně souvisí s napodobením úspěšného produktu, je velmi důleţitým aspektem registrace známky v daném státě. Tento stav bohuţel neposkytuje ţádnou jistotu do budoucna, protoţe s rozvojem obchodních aktivit obou pivovarů se budou i nadále pravděpodobně objevovat soudní dohry. V podrobněji popisovaném sporu ve Velké Británii dospěly oba pivovary do stádia koexistence obou značek na jednom trhu. Je jen dílčí otázkou, jak ceněné je toto vítězství pro kaţdý pivovar zvlášť. Závěrem tedy mohu konstatovat, ţe v rozhodčím řízení pravděpodobně nikdy nebudou řešeny vzájemné spory mezi oběma pivovary. Důvodem je situace, kdy obě firmy spolu neobchodují, a tedy nemají moţnost si tuto variantu ani zvolit. Dalším důvodem můţe být i jistá mediální publicita těchto sporů, která je obzvláště pro budějovickou stranu z marketingově-mediálního pohledu velmi významná. Zpracování této bakalářské práce pro mne bylo velice přínosné. Podařilo se mi alespoň částečně proniknout do oblasti známkoprávních sporů Budějovického Budvaru, n. p., které mě vţdy zajímaly ať uţ jako obyvatele Českých Budějovic, anebo nyní jako zaměstnance tohoto podniku.
57
Seznam pouţité literatury Literatura 1.
, Petr.
e. Plzeň:
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2012, 167 pages. ISBN 80-738-0415-8. 2. DOBIÁŠ, Petr. Současné trendy řešení sporů v rozhodčím řízení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 218. ISBN 978-807-3804-688 3. FOREJT, Alois. Řešení sporů v rozhodčím řízení. Praha: Prospektrum, 1995, 175 s.. ISBN 80-7175-028-x. 4. HORÁČEK, Roman, Karel ČADA a Petr HAJN. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2011, xxvii, 480 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-417-9. 5. CHLÁDEK, Ladislav. Pivovarnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 207 s. Řemesla, tradice, technika. ISBN 978-802-4716-169. 6.
LISSE, Luděk. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s komentářem. Praha: Linde, 2012, 919 s. ISBN 978-807-2018-741.
7. ONDŘEJ, Jan. Mezinárodní právo veřejné, soukromé, obchodní. 3. rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 473 s. Vysokoškolské učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3801-816. 8. ROZEHNALOVÁ, Naděţda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 399 s. ISBN 97880-7478-004-2. 9. RŮŢIČKA, Květoslav. Mezinárodní obchodní arbitráž. 1.vyd. Praha: Prospektrum, 1997, 163 s. ISBN 80-717-5051-4. 10. SUCHÝ, Václav. Nehmotné statky a průmyslová práva: jejich ochrana, oceňování a komerční využití. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010, 190 s. ISBN 978-80-86794-32-7. 11. SVATOŠ, Miroslav. Zahraniční obchod: teorie a praxe. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, s. 367. ISBN 978-80-247-2708-0.
12. TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2., upr. vyd. Brno: Doplněk, 2006, 114 s ISBN 978-80-7239-198-1. 13. TÝČ, Vladimír. Průmyslová a autorská práva v mezinárodním obchodě. 1.vyd. Praha: Linde, 1997, 166 s. ISBN 80-7201-102-2. 14. WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní: vysokoškolská učebnice. 5. aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2008, 751 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 978-807-2017-263.
Internet 1. Arbitráţní sdruţení České republiky: Výhody rozhodčího řízení [online]. [cit. 2014-0608]. Dostupné z: http://rozhodcidolozka.cz/vyhody-rozhodciho-rizeni.php 2. Budějovický Budvar vyhrál soudní spor o značku BUDWEISER v Portugalsku Budějovický Budvar. SAMEC, Petr. [online]. [cit. 2014-03-09]. Dostupné z: http://www.budejovickybudvar.cz/media/archiv-tiskovych-zprav/2014/budweiserportugalsko.html 3. EUR - Lex: Access to European Union law. EUR - Lex: Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32001R0044 4. EUR-Lex: 2007/712/ES: Rozhodnutí Rady ze dne 15. října 2007 o podpisu Úmluvy o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech jménem Společenství. [online]. [cit. 2014-06-18]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32007D0712&from=CS 5. Europa.eu: Posílení spolupráce se Švýcarskem, Norskem a Islandem: Luganská úmluva (2007). [online]. [cit. 2014-06-20]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/justice_freedom_security/judicial_cooperation_in_ civil_matters/l16029_cs.htm 6. Europa.eu: Soudní dvůr Evropské unie. [online]. [cit. 2014-06-14]. Dostupné z: http://europa.eu/about-eu/institutions-bodies/court-justice/index_cs.htm#case1 7. HRNČIŘÍKOVÁ, Miluše. Dny práva - 2010: 4. ročník mezinárodní konference pořádané Právnickou fakultou Masarykovy univerzity. 1. vyd. Editor Radovan Dávid, David Sehnálek, Jiří Valdhans. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 1 CD-ROM. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. ISBN 978-802-1053-052. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2010/files/prispevky/10_rozhodci/Hrnciriko va_Miluse_(4606).pdf
8. ICC Česká republika | Mezinárodní obchodní komora: ICC ve světě. [online]. [cit. 201406-09]. Dostupné z: http://www.icc-cr.cz/cs/o-icc/icc-ve-svete 9. IDNES.cz: Spotřebitelé a rozhodčí řízení po novele zákona o rozhodčím řízení. [online]. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/spotrebitele-a-rozhodci-rizeni-ponovele-zakona-o-rozhodcim-rizeni-1pf-/pravo.aspx?c=A120209_113734_pravo_vr 10. Konkursní noviny: Řízné pivo s příchutí sporů [online]. 21. 5. 2001. [cit. 2014-06-01]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek/rizne-pivo-s-prichuti-sporu 11. KORDAČ, Zbyšek. JINÉ PRÁVO: Mezinárodní arbitráţ v ČR: reforma nutná. In: [online]. 2012 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2012/06/mezinarodni-arbitraz-v-cr-reforma-nutna.html 12. LEONI, Bruno. Wikipedia: Postavení legislativy a význam právní jistoty. In: [online]. [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmsk%C3%A9_pr%C3%A1vo#cite_notebleoni-4 13. Lex mercatoria. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001[cit. 2014-06-06]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Lex_mercatoria 14. MAKARIUS, Vít. EPRAVO.CZ: 79506. Nové znění Pravidel rozhodčího řízení ICC. [online]. 6. 1. 2012. [cit. 2014-06-08]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/novezneni-pravidel-rozhodciho-rizeni-icc-79506.html 15. Ministerstvo průmyslu a obchodu: WTO - Dohoda TRIPS. ING. ADÉLA PRISTÁŠOVÁ. Ministerstvo průmyslu a obchodu: Zahraniční obchod [online]. 9. 8. 2006. [cit. 2014-0405]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument20974.html 16. Ministerstvo zemědělství: Transformace Budvaru si vyţádá speciální zákon. PETR VORLÍČEK. [online]. 29.10.2008. [cit. 2014-06-03]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/tiskovy-servis/tiskove-zpravy/x2008_tz-081029transformace-budvaru.html 17. Organizace spojených národů. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Organizace_spojen%C3%BDch_n%C3%A1rod%C5%AF 18. OSN Praha Mezinárodní obchodní právo. [online]. [cit. 2014-06-09]. Dostupné z: http://www.osn.cz/mezinarodni-pravo/?kap=64&x=16&y=15 19. PATRIA ONLINE, Redakce. Největší světový pivovar AB InBev ve 4Q příjemně překvapil, zdvojnásobil celoroční zisk. ČTK, Bloomberg. Www.patria.cz [online]. 26.2.2014 [cit. 2014-05-29]. Dostupné z: http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2574528/nejvetsi-svetovy-pivovar-ab-inbev-ve-4qprijemne-prekvapil-zdvojnasobil-celorocni-zisk.html
20. Peníze.cz: Výhody a nevýhody rozhodčího řízení. [online]. [cit. 2014-06-08]. Dostupné z: http://www.penize.cz/dluhy/18998-vyhody-a-nevyhody-rozhodciho-rizeni 21. Pivovary.Info - informace o historii a současnosti českého pivovarnictví: Historie budějovického piva. [online]. [cit. 2014-06-01]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/view.php?cisloclanku=2008040019 22. Pivovary.Info - informace o historii a současnosti českého pivovarnictví: Historie pivovaru Budvar. [online]. [cit. 2014-06-01]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/prehled/budvar/budvar_h.htm 23. Pivovary.Info - informace o historii a současnosti českého pivovarnictví [online]. [cit. 2014-05-29]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/prehled/budvar/budweiserbier.html 24. Pivovary.Info: Historie známkoprávních sporů Budějovického Budvaru od roku 2004. [online]. [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://archive.today/w7nsf 25. POSPÍŠIL, Petr. Vše o arbitráţi: KRITIKA JURISDIKČNÍ TEORIE ROZHODČÍHO [online]. [cit. 2014-06-07]. Dostupné z: http://www.vseoarbitrazi.cz/specialiste.php 26. PRAVNIRADCE.IHNED.CZ: Mezinárodní arbitráţ aneb Jak zvolit "správná pravidla". [online]. 2012, 23. 7. 2012 [cit. 2014-06-07]. Dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c156695130-mezinarodni-arbitraz-aneb-jak-zvolit-spravna-pravidla 27. Průmyslová práva: Ochranné známky. Úřad průmyslového vlastnictví [online]. 27. 11. 2013 [cit. 2014-03-09]. Dostupné z: http://www.upv.cz/cs/prumyslova-prava/ochranneznamky.html 28. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky: O rozhodčím řízení [online]. [cit. 2014-06-08]. Dostupné z: http://www.soud.cz/o-rozhodcim-rizeni 29. Rozhodčí soud: co rozhodujeme. http://www.soud.cz/o-rozhodcim-rizeni
[online].
[cit.
2014-06-15].
Dostupné
z:
30. Slovník základních pojmů v oblasti rozhodčího řízení [online]. [cit. 2014-06-07]. Dostupné z: http://www.rozhodce.wz.cz/Html/Files/Pojmy.html 31. Slovník základních pojmů v oblasti rozhodčího řízení [online]. [cit. 2014-06-07]. Dostupné z: http://www.rozhodce.wz.cz/Html/Files/Vyhody.html 32. ŠTĚPÁNEK, Petr. Petr Štěpánek – osobní web: 71 Mezinárodní arbitráţe ve sporu o televizi Nova. [online]. [cit. 2014-06-19]. Dostupné z: http://www.petrstepanek.cz/web/index.php?option=com_content&view=article&id=210:7 1-mezinarodni-arbitrae-ve-sporu-o-televizi-nova&catid=7:valka-o-novu&Itemid=21
33. ŠVARC, Zbyněk. PRÁVO V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ. In: [online]. 2013. vyd. [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://multiedu.tul.cz/~jaroslav.demel/multiedu/PMO/TULI_PRAVO_V_MEZINARODNIM_OBCHODE.pdf 34. Ústav státu a práva [online]. http://www.ilaw.cas.cz/index.php?page=55
[cit.
2014-02-22].
Dostupné
z:
35. Vše o arbitráţi: ROZHODČÍ A SOUDNÍ ŘÍZENÍ - PRO A PROTI [online]. 22. 01. 2013 [cit. 2014-06-05]. Dostupné z: http://www.vseoarbitrazi.cz/novinky.php 36. Zvýšení vědeckovýzkumného potenciálu pracovníků a studentů technických vysokých škol v oblasti dopravy: Kapitola I. Právní ochrana duševního vlastnictví (ČÁST 1). VŠBTECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA. [online]. [cit. 2014-06-20]. Dostupné z: http://projekt150.ha-vel.cz/node/72
Periodikum 1. Právo: Nezávislé noviny. Praha: Borgis, a.s., 2000, roč. 10, č. 275. ISSN 1211-2119.
Judikatura 1. C-482/09 - Přibliţování práva, Duševní, průmyslové a obchodní vlastnictví 2. ÚPV O-121719 Podání dvou přihlášek ve stejnou hodinu
Právní předpisy 1. Dohoda č. 187/1993 Sb. mezi Spojenými státy americkými a Českou a Slovenskou Federativní Republikou o vzájemné podpoře a ochraně investic 2. Dohoda č. 569/1992 Sb. mezi
Českou
a
Slovenskou
Federativní
Republikou
a
Nizozemským královstvím o podpoře a vzájemné ochraně investic 3. Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech 4. Rozhodnutí Rady 2007/712/ES o podpisu Úmluvy o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech jménem Společenství 5. Směrnice 89/104/EHS
sbliţování právních předpisů členských států o ochranných
známkách 6. Zákon č. 186/2011 Sb., o poskytování součinnosti pro účely řízení před některými mezinárodními soudy a jinými mezinárodními kontrolními orgány a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 7. Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů
8. Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách 9. Zákon č. 91/2012 Sb.,
o mezinárodním právu soukromém
10. Zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád
Ostatní zdroje 1. HAJN, Ivo. Budějovický Budvar 1895 - 1995: první vydání. České Budějovice, 1995, s. 56 2. Ing. Petra Samec, Dr. tiskový mluvčí Budějovického Budvaru n. p. 3. Mgr. Helena Votřelová – právní oddělení Budějovického Budvaru n. p.
Seznam zkratek AAA
Americká arbitráţní asociace
ADR
Alternative
dispute
resolution
/
Amicabledispute
resolution – alternativní řešení sporů /přátelské řešení sporů CAS
Sportovní arbitráţní soud v Lausanne
ČSFR
Česká a Slovenská Federativní Republika
ES
Evropské společenství
ESVO
Evropské sdruţení volného obchodu
EU
Evropská unie
ICC
International
Chamber
of
Commerce
in
Paris
(Mezinárodní obchodní komora v Paříţi) OHIM
Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu
OSN
Organizace spojených národů
Rozhodčí soud při HK ČR a AK
Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky
UNCITRAL
United Nations Commission on International Trade Law (Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo)
ÚPV
Úřad průmyslového vlastnictví
USD
Americký dolar je oficiální měna Spojených států amerických
WIPO
Světová organizace duševního vlastnictví
WIPO
Světová organizace duševního vlastnictví
WTO
Světová obchodní organizace
Přílohy Příloha č.1.
Doporučená rozhodčí doloţka
Příloha č. 1 Doporučená znění rozhodčích doložek do smluv "Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho řádu jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu." Alternativně je moţno zapracovat toto ustanovení: "Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho řádu třemi rozhodci." Doporučené znění dodatku s rozhodčí doložkou k existujícím smlouvám: Smluvní strany se dohodly na uzavření dodatku č. ....... ke smlouvě č. ....... ze dne ....... v tomto znění: zde uvést příslušné dohodnuté znění rozhodčí doložky (viz výše) V.............................................. dne.............................................. .................................................................
.................................................................
podpisy zástupců smluvních stran123
123
ROZHODČÍ SOUD. Rozhodčí doloţka. Soud.cz [online]. Dostupné z: http://www.soud.cz/rozhodci-dolozka
