Zpráva ze zahraniční praxe
Španělsko, Málaga
podzim 2007
Zuzana Lukavská
Část 1. První dojmy z pobytu První dojmy byly vcelku smíšené, najednou jsem byla stovky kilometrů od domova, v cizím městě a řeč uměla minimálně s pocitem, že se můžu vrátit až za čtrnáct týdnů. Na druhou stranu to bylo vědomí tří a půl měsíců dobrodružství, poznávání jiné kultury, nových lidí a sousta zážitků. Východ z letiště sám o sobě moc reprezentativně nevypadá, tak jsem se trochu lekla, kam jsem se to dostala, ale město se stále rozrůstá, takže je rozkopané a rozestavěné na více místech najednou. Ale když jsme navštívili centrum, měla jsem z toho úplně jiný pocit. První setkání s domorodci Už když je člověk pozoruje, jsou to lidé velmi přátelští a hodně kontaktní, kdykoli potkají někoho známého, tak ho musí minimálně pozdravit a poplácat po zádech, zdraví se i když se jen zahlídnou v autě nebo na mopedu, dokonce i po ránu na autobusové zastávce. Mají rádi společnost, takže ulice jsou večer plné a to ne jen turistů. Totéž se mi potvrdilo i při osobním kontaktu, lidé rádi pomohou, pokud je to jen trochu možné, rádi si popovídají, ale zároveň jsou velmi pracovití, např. naše ulice byla rozkopaná jen pár dní, protože se tady dělalo dlouho do noci, což sice nebylo úplně příjemné na usínání, ale zato to bylo opravdu rychle hotové. Péče ze strany společnosti EKIP O nás tady v Malaze se stará Zuzana, je hrozně fajn, kdykoli, komukoli s čímkoli pomůže. Většina z nás si tu pořídila od místního operátora kartu do mobilu, takže zkontaktovat se není žádný problém. Neustále ji zahrnujeme otázkami, na které trpělivě odpovídá, navíc díky ní slyšíme kromě angličtiny a španělštiny taky slovenštinu ☺ Občas vyrazíme všichni i se Zuzkou ven jen tak, například teď chodíváme do čajovny na břišní tanečnici. Takže se o nás stará dobře, díky ní si tu člověk nepřipadá jako v úplně cizím městě a nemusí si všechno sám hledat. Moje firma: základní údaje jako velikost firmy, její organizační struktura, hlavní činnosti na které se zaměřuje, kdo jsou její zákazníci. Firma se jmenuje Beta 5 a sídlí skoro na okraji Malagy kousek od univerzitní čtvrti, takže to není úplně nejblíž, ale díky španělskému životnímu stylu, kdy se začíná pracovat až okolo 9 nebo 10 (v našem případě v 9), nemusím až tak brzo vstávat. Firma je to poměrně malá- majitel, 2 technici, operátor, který jednak funguje jako sekretářka, ale pokud je to možné, vyřeží problém po telefonu, takže už tam technik nemusí a zároveň se taky stará o výuku a včera jsem tam už po druhé viděla jednu slečnu, u které jsem zatím nezjistila, co dělá. Činností, na které se zaměřuje, je docela dost. V první řadě pořádá kursy informatiky, zejména programování, dál provádí instalace systémů a programů, konfigurace apod., taky prodávají a opravují počítače. Jelikož je záběr opravdu široký, je i klientela poměrně různorodá, ale málokdo přijde osobně, tak o nich moc nevím, často se problémy řeší po telefonu a dálkově a nebo jezdí technici na místo, obvykle se ale jedná o firmy, výjimečně soukromé osoby.
Postřehy po prvním měsíci: Moji spolubydlící po prvním měsíci…. V bytě jsme 4 a máme 3 ložnice, takže každý má svoje soukromí, když ho potřebuje, takže zatím žádná „ponorka“. Snažíme se nějak podělit o domácí práce, ale to většinou zůstane na nás holkách Ale jinak si docela vyhovujeme, žádný velký hádky se nekonají, trávíme spolu spoustu času a docela si rozumíme.
Moji spolupracovníci po prvním měsíci … Ve firmě mě přijali vlídně, ale se mnou komunikuje výhradně sám pan šéf, který je opravdový kavalír a Jaime, což je něco jako technik na telefonu a sekretářka v jednom, ale taky velice příjemný pán, ostatní si mě tolik nevšímají. Oba mluví skvěle anglicky, ale po vzájemné dohodě mluvíme hlavně španělsky a teprve, když se nedohodneme, tak anglicky. Moje práce po prvním měsíci….. Práce je zatím prakticky stejná, dělám především administrativu, pracuji s jejich systémem, kam doplňuji nejrůznější data, jindy zase určitá vyhledávám nebo kontroluji jejich správnost. Co se týká počítačů, tak na něm jen pracuji a jinak mi dali dělat hromadu kabelů… Ale věřím, že to bude zajímavější, zatím je to poměrně nudná práce. Malaga po prvním měsíci Pomalu už se začínám rozkoukávat a zorientovávat po městě, už vím, co kde zhruba najdu. Pro nás je docela nezvyk místní MHD, autobusy nemají jízdní řády a některé z nich jezdí celé nebo alespoň svou částí nějaký okruh, tzn. jedou tam jen jedním směrem a že všechny zastávky, kromě konečné, jsou na znamení. Ale město je opravdu krásný, parky jsou krásně upravený, spousta palem, fontánek, … památky taky. Na druhou stranu ulice nevypadají až tak úplně čistě, i když se každou chvíli uklízí. Když si chci užít života i po skončení práce, většinou ….. Zatím je počasí krásný, tak chodíme hodně k moři. Samozřejmě taky nějaký nákupy, návštěvy ostatních nebo procházky, výlety a návštěvy restauračních zařízení ☺ jako např. čajovna. Občas si taky rádi sedneme večer jen tak doma, popovídáme, podíváme se na nějaký film. Moje největší problémy během prvního měsíce… Žádný velký problémy nebyly. Překvapení bylo první neděli, kdy jsme nenašli jediný otevřený obchod, až po dlouhé cestě pekárnu, a jelikož jídla jsme s sebou moc neměli, museli jsme si vystačit s bagetou ☺ Další nečekané překvapení bylo v autobuse, když jsme jeli k moři a po cestě teprve zjistili, že se musí dát znamení, aby řidič vůbec zastavil, a to červenými tlačítky „STOP“, které u nás slouží k úplně jinému účelu. V práci se to taky naštěstí bez problémů obešlo, jelikož se v případě potřeby anglicky domluvím a chovají se tam ke mně opravdu mile, tak není nač si stěžovat. Moje nejsilnější zážitky během prvního měsíce… Zážitků bylo hned několik, vlastně každý den tady, je jeden velký zážitek. První jízda autobusem, první procházka městem, první den v práci, návštěva muzea vína, výlet na Gibralfaro, odkud je krásný výhled na celé město, koncerty a taneční vystoupení večer na náměstí, noční prohlídka města, … Celkový dojem po prvním měsíci.. Na každém kroku je poznat, že kultura zde je naprosto odlišná, než na co jsme zvyklí od nás. Lidé jsou přátelštější, více spolu komunikují a jsou i více kontaktnější, i ve firmách jsou vztahy zaměstnavatele a zaměstnanců přátelštější, chovají se k sobě „rovněji“, na první pohled není úplně zřetelné, kdo je kdo. Líbí se mi tady stále víc, tenhle styl života mi plně vyhovuje, lidé jsou taky úplně jiní a chovají se k sobě lépe. V práci za mnou každou chvíli někdo přijde, jestli je všechno v pořádku, nebo něco nepotřebuji.
Část 2. V čem je moje země jiná nežli Česko? Co je tu naopak úplně stejné? Malaga a Španělsko vůbec je něco úplně jiného než Praha nebo Česká republika obecně. Lidé jsou daleko přátelštější, kontaktnější, rádi pomohou a rádi se baví, hodně času tráví venku v zahradních restauracích a hospůdkách nebo na návštěvě u přátel. Příroda je samozřejmě úplně jiná, všude jsou palmy a občas nějaký listnatý strom, především javory a jehličnaté stromy minimálně. Parku tu sice moc není, ale za to jsou krásně udržované. Ve městě je hodně lékáren, tolik jsem jich u nás v jedné ulici nikdy neviděla a samozřejmě také spousta barů a hospůdek, snad ještě víc než u nás. Po městě jezdí jen autobusy, par zastávek tu má také podzemka, metro se právě staví. V Seville jsme viděli už i tramvaj, ale zatím jen ve zkušebním provozu. Ale téměř každý Španěl vlastní automobil nebo motorku, takže silnice jsou ráno a večer stejně zacpané jako u nás. Kromě zácpy na silnicích je tu i stejný nepořádek na ulicích, někdy i kolem popelnic. Popište typického Španěla a Španělku Španělky se o sebe starají více než Češky, chodí upravenější a vždy hezky oblečené, až mi to někdy připadá trochu moc. Například mě zarazilo, ze i v neděli s dětmi do parku jdou v lodičkách, elegantních kalhotách a halence :-) Jinak zeny tady jsou trochu uzavřenější. Muži jsou otevřenější, když jdu venku sama, někteří se zastaví, aby si se mnou popovídali, ačkoli se vůbec neznáme... Co mají všichni společné je, ze jsou menšího vzrůstu, snědí, většinou hnědoocí a tmavovlasí. Jsou velmi společenští, rádi a často tráví svůj volný čas venku s přáteli. Jsou upovídaní a hodně kontaktní. Jakmile potkají venku někoho známého, zastaví se s nim třeba i uprostřed chodníku a povídají si, v autě na sebe zatroubí a zamávají si a když se potkají na červené, tak si povídají z auta do auta tak dlouho, dokud nepadne zelená. Setkal jste se s negativními reakcemi na to, že jste z Česka? Než s negativními reakcemi se setkáváme s tím, ze někteří ani nevědí, kde Česko je... :-) dokonce i stevard v Ženevě mluvil ještě o Československu :-D Ale jinak vědí, ze nějaká Česká republika existuje a občas i kde asi je. Popište svůj typický pracovní den. Co je výsledkem vaší pracovní činnosti a kdo a jak se o vaši práci zajímá a jakým způsobem vás hodnotí? Zatím ještě dělám především administrativu, takže hodně pracuji s jejich informačním systémem, kde udržuji aktuálnost databází, zpracovávám data, pomáhám s účetnictvím a tak podobně. Stale se učím nové a nové věci, takže se nestává, ze bych dělala totéž co předchozí den, každý den udělám, co je právě potřeba, což je pokaždé něco jiného. Pokud je něco nového, tak mi to Jaime vysvětlí a pak mě nechá pracovat, v případě že mám ještě nějaké otázky, tak za nim zajdu, ale jinak pracuji samostatně. Občas se zastaví šéf zeptat se, jak mi to jde, ale nakonec hotovou práci odevzdám Jaimemu a ten to občas zkoukne, pochválí mě a pak mi zase dá něco jiného. Popište nějakou složitou pracovní situaci, jak jste ji řešila a kdo vám případně pomohl. Do žádných složitých situaci se nedostávám, neboť kdykoli mam nějakou otázku či problémek, jdu za Jaimem a ten mi se vším bez problémů poradí.
Srovnejte pokud můžete rozdíly firemní kultury oproti Česku. Srovnání nemusí byt úplně správné, jelikož tady jsem poznala pouze tuhle jednu firmu (a navíc jsem v kolektivu samých mužů) a i doma jsem prošla jen pár podniky, což pro dobré srovnání nestačí, ale pokusím se. Španělé obecně jsou více přátelští, což se projevuje i v práci. Všichni si tykají (i se šéfem), zajímají se více jeden o druhého, když mají chvilku čas, tak si povídají. U nás mi přijde, zejména ve větších firmách, ze přístup není tak osobni, lide si odpracují, co mají a jdou si po svých, i když to také neplatí vždy, hodně záleží na lidech okolo a na tom, kdo firmu vede. Lide jsou také více kontaktnější a nevykládají si to nijak špatně. Je běžné, že se při pozdravu a při loučení políbí (teda chlapi tne :-) ), ale mě to třeba od šéfa překvapilo, když mě tu vítal (opravdu to neděláme každé ráno :-) ), taky mě třeba jen lehce poplácá po rameni, tady to nikdo nevnímá jako harašení :-D Jinak slušné chováni vůči zákazníkům nebo slušné oblékaní (chlapi nosí košile a dlouhé kalhoty, ne džíny) patři v této firmě k samozřejmostem. Co vám nejvíce chybí? Vyjma rodiny, přátel a kočky ani snad nic. Jsem dost přizpůsobivá, takže na místní potraviny jsem si zvykla a na rozdíl od mých přátel poměrně snadno ani český chleba tolik nepostrádám. Ačkoli když jsem dostala od babicky doma upečenou bábovku, tak nad jejím pečením se mi taky trochu zastesklo... Jinak mi tu skutečně nic nechybí tolik, že bych bez toho nemohla být. Sice bych uvítala některé své věci, které jsem musela nechat doma, ale i to se dá vydržet. Snad bych akorát vyměnila postel, je neuvěřitelně měkká, na tu jsem si ještě moc nezvykla, pořád mě z ní bolí záda. Co byste si chtěli odnést domů? Pokud jsou myšleny nehmotné věci, tak samozřejmě španělštinu v hlavě, což tedy musím ještě dopilovat a spoustu zážitků, kterých mam už teď hodně, také se mi tady líbí hlavně to prostředí, teplo, sluníčko, palmy a pohodový a přátelský lidi, ale prostě Praha je jiná... Za co nejvíce utrácíte? Nejvíc utrácíme samozřejmě za jídlo, jíst prostě musíme, takže za to rozhodně nejvíc a dále taky za dopravu a za výlety, na začátku nás také hodně stalo bydlení. Občas taky mívám nutkaní si koupit něco na sebe....
Část 3. Moji spolubydlící po 3. měsíci…. Prakticky nic se nezměnilo, snad jsme se jen trochu více sblížili, ale jinak zůstalo vše při starémdělba práce v domácnosti, žádné zbytečné hádky, atd. Moji spolupracovníci po 3. měsíci Ani mezi kolegy v práci se toho mnoho nezměnilo, již od začátku se ke mně chovali velice přátelsky a stejný přístup jim vydržel až do konce. Jedinou změnou bylo, že byl přijat nový zaměstnanec, tedy vlastně zaměstnankyně, konečně jsem nebyla ve firmě plné chlapů sama... Rychle jsme se spřátelili a celých 14 dní spolu perfektně vycházeli. Moje práce po 3. měsíci….. I přes slibovanou změnu jsem se starala výhradně o administrativu, občas jsem něco instalovala, jednou dokonce server a jinak pomáhala se vším, co bylo právě potřeba. Ale i tak to bylo velmi zajímavé. Malaga po 3. měsíci Tady nastal obrovský zlom, Málagu jsem si zamilovala... I když tu není moc památek, ani nic kdovíjak výjimečného, je to krásné město, kde žijí skvělí lidé a co víc, je tu teplo a moře.... Na co se nejvíc těším a co bych rád přenesl ze stáže zpátky domů Samozřejmě se těším na rodinu a přátele, taky na svojí postel a vánoční bramborový salát. A co bych nejradši přenesla domů, rozhodně místní atmosféru, pohodu, žádný spěch a teplo samozřejmě. Co si vzít hlavně na stáž, co rozhodně nezapomenout. Co si nebrat s sebou? Do Málagy na zimu rozhodně teplé pyžamo a ponožky, v bytech, kde není topení, je v noci opravdu chladno. A na den rozhodně foťák, je tu tolik zajímavých míst, kam se podívat a tolik příležitostí fotit. A co si s sebou nebrat? Těžko říct, neměla jsem s sebou nic, co bych nevyužila nebo nepoužila. Když je člověk omezen, že může mít zavazadlo jen 20 kg těžké a do toho se sbalit na 3 a půl měsíce, tak si s sebou ani žádné zbytečnosti nebere. Jak jste uplatnil znalosti ze školy a co bylo nejtěžší odborně v práci zvládnout? Jelikož jsem pracovala především v administrativě, tak jsem prakticky žádné znalosti ze školy nevyužila. Nejtěžší byla asi ta španělština, sice jsme se v nejhorším případě domluvili anglicky, ale většinu času na mě všichni mluvili španělsky. Jak hodnotíte své zlepšení v komunikaci v cizím jazyce? Moje španělština se rozhodně podstatně zlepšila, pokud se nemluví vysloveně rychle nebo hodně lidí přes sebe, tak rozumím a většinou jsem i schopná odpovědět, i když mi to občas zabere více času. Nemám sice takovou slovní zásobu, jakou bych si představovala nebo potřebovala, ale na to jsou 3 měsíce moc krátká doba. Ale co je podstatné, domluvila jsem se vždy, když jsem potřebovala a španělštinu si natolik oblíbila, že bych se jí ráda věnovala i dál. Jak hodnotíte změnu své osobnosti, způsob chování a jednání? Asi jsem se ani moc nezměnila nebo to aspoň na sobě zatím moc nepociťuji. Snad jen občasná nedochvilnost a taky jsem si osvojila španělský přístup k věcem, kdy co může počkat, počká...
Popište svůj osobní rozpočet. ( ceny vybraných položek ) Přibližné ceny v eurech: Bydlení 800 € Letenka 300 € Pojištění 70 € Doprava 100 € Jídlo 400 € (cca 100 € na měsíc) Výlety 300 € Zábava a dárky 300 € Celkový dojem v jedné větě !!! Jednoduše super, stojí to za to!
