Základní škola Čimelice číslo 22 – březen 2010
1
Úvodem Březnové číslo Školního zpravodaje nás zavede na hráz rybníka v Buzicích, i kdyţ koupat se ještě nebudeme, podíváme se, jak to letos vypadalo u zápisu do první třídy, co se dělo a ještě bude dít v noci ve škole, kdo si odnesl pohár starosty obce Čimelice a jak zvládli sedmáci záludnosti lyţařského výcviku. Chybět nebude pravidelný rozhovor s učitelem, tentokrát s paní učitelkou Janou Jelínkovou, a k němu přibyl i rozhovor s ţákem, respektive ţákyní 8. třídy. V anketě se Karel Hrabě a David Pšeničný zaměřili na budoucí povolání a školy, o kterých uvaţujete. Nechybí samozřejmě sportovní stránka, jejím prostřednictvím se ještě vracíme k zimní olympiádě. Honza Vašek informuje o naší účasti
v okresním
turnaji
v sálové
kopané
a
přinášíme
fotografie
z turnaje
v přehazované. Těšit se můţete na pravidelné perličky ze školních lavic, trochu jsme si v nich posvítili na osvícenství, W.A. Mozarta nebo Boţenu Němcovou. Pro příznivce nejrůznějších hudebních ţánrů připravila Karolína Hospasková další díl tohoto cyklu, věnovaný heavy metalu. Hodně zábavy při čtení, brzký příchod jara a velikonočních prázdnin vám přeje redakce Školního zpravodaje Najdete nás také na www.zs-cimelice.estranky.cz
Chraštice 12. března 2010 - turnaj v přehazované. Obě naše druţstva (mladší dívky 6. a 7. třída, starší dívky - 8. a 9. třída) obsadila ve svých kategoriích třetí místo.
2
Lyžařský kurz 2010 Tak jako je zvykem, vypravili jsme se i my sedmáci na lyţařský kurz. Někteří z nás se těšili, jiní se báli, ţe se rozlámou na kusy, ale nakonec nás vyrazilo 10 z 11 ţáků. Mělo se jet 31. 1. 2010. Dny rychle ubíhaly a uţ tu byl konečně den odjezdu. Mnozí z nás se těšili, ţe si odpočinou od rodičů, ale myslím, ţe rádi byli především rodiče, ţe si odpočinou od nás. Sraz byl kolem 9 hod na náměstí v Čimelicích, kde na nás uţ čekaly p. učitelky Zieglerová a Jirušová. Naloţili se lyţe k p. Kašparovi do dodávky a šlo se na autobusovou zastávku. V autobuse jsme měli před sebou asi hodinu cesty. Ta nám utekla celkem rychle. Kdyţ autobus dorazil na naši konečnou zastávku Zdíkov, celí natěšení jsme vyběhli z autobusu a ptali se: „Kde je náš penzion?“ Jenţe jsme se dozvěděli, ţe půjdeme k penzionu asi 2,5 km do kopce. No, celkem nám to dalo zabrat, ale během hodiny jsme se ocitli u nápisu penzion Paulík. Hned jsme se naobědvali a poté jsme měli čas na vybalování. Několik tříd před námi nemělo ţádný sníh, ale nám to letos opravdu vynahradili. Kolem 4 hod odpoledne nás čekalo pro většinu první seznámení se sjezdovými lyţemi a ještě ten den nás rozdělili do dvou skupin, lepší a horší. V lepší skupině bylo šest lidí a v horší čtyři. Bořili jsme se po pás ve sněhu, a kdyţ jsme spadli, skoro jsme se nemohli zvednout. Po večeři jsme měli malou přednášku o lyţích, historii lyţování atd. Další den ráno se šlo na sjezdovku Kobyla. Na oběd jsme se vrátili a po poledním klidu vyrazili na běţky. Na běţkách jsme padali ještě víc neţ na sjezdovkách. Pořád jsme se váleli ve sněhu, aţ jsme byli úplně promočení. Druhý den se program
opakoval.
Ve středu
nás čekal
celodenní výlet na běţkách, který se kvůli špatnému počasí o hodně zkrátil. Nakonec jsme vyrazili jenom na tři hodiny, kvůli silnému větru a sněhovým vánicím. Všichni byli děsně šťastní, protoţe běţky mezi námi moc oblíbené nebyly. Večer nás čekala přednáška s p. Paulíkem. Byli jsme strašně zvědaví. Vyprávěl nám o svých cestách do Afriky, Iráku a po celé Evropě. Byl to myslivec, jak se patří. Všude měl vystavené zvířecí trofeje z celého světa. A poté nás čekala stezka odvahy. Šli jsme okolo lesa, kolem penzionu. Ve čtvrtek jsme měli soutěţe ve sjezdu na lyţích, slalomu a v běhu na lyţích. Večer následovalo slavnostní vyhlášení všech disciplín. Kromě diplomů jsme dostali i něco k mlsání a kaţdý si odvezl aspoň jeden diplom. V pátek nás čekalo uţ jen balení a uklízení pokojů. Ještě jsme se rozloučili a šli zase 2 km na zastávku Zdíkov. Cesta ubíhala mnohem rychleji neţ předtím. Asi ve 2 hod odpoledne jsme se vrátili do Čimelic a hned jsme všem začali vyprávět naše záţitky. Myslím, ţe na lyţák budeme všichni vzpomínat jenom v dobrém!!! 3
Jana Kašparová ml.
J
TÝMY ZŠ ČIMELICE OBSADILY V TURNAJI O POHÁR STAROSTY OBCE ČIMELICE 1. a 2. MÍSTO 5. března 2010 se v čimelické sportovní hale konal další ročník florbalového turnaje „O POHÁR STAROSTY OBCE ČIMELICE“. Turnaj je určen ţákům 1. stupně základních škol a je vypsán pro 2 kategorie: pro ţáky 1.-3. třídy a ţáky 4.-5. třídy. Turnaje se v obou kategoriích zúčastnily čtyři základní školy – pořádající ZŠ Čimelice, dále ZŠ Mirotice, ZŠ Mirovice a ZŠ Chraštice. Co se týká hracího systému, v obou kategoriích hrál kaţdý s kaţdým. Hrací doba byla pro mladší kategorii 1x10 minut, pro starší 1x15 minut. Ţáci 1.-3. třídy naší školy obsadili ve své kategorii 1.místo, kdyţ zvítězili ve všech svých zápasech. Úvodní utkání sehráli s Chrašticemi. Po dvou rychlých gólech Dana Jizby to vypadalo na bezproblémové vítězství, ale Chraštice sníţily brzy na 2:1 a aţ do konce to bylo drama se šťastným koncem pro Čimelice. V dalších zápasech uţ na hřišti čimeličtí florbalisté dominovali! Mirotice porazili 3:0, všechny góly vstřelil Tomáš Biskup. Poslední utkání vyhrály Čimelice nad Mirovicemi jasně 7:1! O góly se postarali hned 3 hráči: dva zásahy Petr Gottfried, Dan Jizba a Tomáš Biskup, jednou se trefil Pepa Kuchejda. A v jaké sestavě dosáhli nejmladší čimeličtí florbalisté vítězství? V brance byl Jakub Jelínek, v obraně „kraloval“ Petr Gottfried, vedle něhoţ se střídali Karolína Habichová s Josefem Kuchejdou. V útoku řádila trojice ve sloţení Daniel Jizba, Martin Vašek a Tomáš Biskup. Ve druhé kategorii, ţáků 4.-5. tříd, nepoznali čimeličtí florbalisté také hořkost poráţky, přesto jejich výsledky stačily „pouze“ na 2. místo za vítězným týmem Mirotic. Do turnaje vstoupili čimeličtí zápasem s Chrašticemi a po gólech Ládi Jizby a Báry Janotové zvítězili 2:0. V následujících dvou zápasech se ale bohuţel od čimelických hráčů odvrátilo štěstí a uhráli pouze 2 remízy. S Miroticemi 2:2 a s Mirovicemi 1:1. O všechny góly se postaral Láďa Jizba. V obou utkáních měli čimeličtí florbalisté drtivou převahu a spoustu šancí, ale bohuţel se jim nedařilo je proměnit. A jak známo, hraje se na góly, ne na šance! Pěkné 2. místo uhráli čimeličtí v této sestavě: brankář Pavel Hadáček, obrana Jakub Kuchejda a Vladislav Kníţe, útok Ladislav Jizba, Barbora Janotová, Zbyněk Motejzík, Lukáš Vala, Vojtěch Štěpánek a Jan Kníţe. 4
Výsledky turnaje 1.-3.třída: 1. místo ZŠ ČIMELICE, 2. místo ZŠ Chraštice, 3. místo ZŠ Mirovice, 4. místo ZŠ Mirotice. 4.-5. třída: 1.místo ZŠ Mirotice, 2. místo ZŠ ČIMELICE, 3. místo ZŠ Mirovice, 4. místo ZŠ Chraštice Všichni účastníci dostali drobné ceny a vítězné týmy i nádherné poháry. Poháry vítězným týmům předal starosta Čimelic, pan Josef Hrouda, který zároveň popřál všem účastníkům mnoho sportovních i studijních úspěchů. Na tvářích ţáků bylo vidět, ţe se jim turnaj líbil! Uţ teď se těší na další ročník!
Vláďa Linhart
5
Okresní finále v sálové kopané O účasti žáků 6. a 7. třídy informuje Jan Vašek
V pondělí 22. února jsme se vydali my kluci ze 6. a 7. třídy do Písku na turnaj v sálové kopané. Ráno v 6,40 hod jsme se sešli na náměstí v Čimelicích. Z náměstí jsme jeli autobusem do Písku. Vystoupili jsme na zastávce Praţská a cestou k obloukové hale jsme se stavili v cukrárně u Kamenného mostu. Poté uţ jsme šli přímo do obloukové haly. V šatně jsme se převlékli do nových červených dresů a šli se podívat na soupeře. První zápas jsme sehráli se Základní školou TGM. Po nevydařeném začátku zápasu, kdy jsme dostali gól, skončil zápas remízou. Šli jsme do šatny, kde jsme si vyposlechli od paní učitelky Jirušové chyby, které jsme udělali. Poté uţ byl před námi zápas se Základní školou Chyšky. V tomto zápase jsme vyhráli 2:0 a čekali jsme na celkové umístění ve skupině. Po necelé půlhodině jsme se dozvěděli, ţe postupujeme do finále, kde se utkáme se Základní školou Jana Husa o první místo. Ve vyrovnaném utkání se rozhodovalo aţ v penaltách. V nich jsme bohuţel prohráli a skončili tak v okresním finále jako druzí. Počkali jsme na vyhlášení výsledků a vydali jsme se na vlakovou zastávku. Cestou jsme se opět zastavili v cukrárně. Vlak měl zpoţdění, dlouhou chvíli jsme si krátili koulovačkou a hrami na mobilu. Ve vlaku jsme dojedli svačiny a v Čimelicích na nádraţí jsme se rozešli domů.
6
Noc ve škole V noci z 5. na 6. března mohli mnozí z vás poznat kouzlo
školní
budovy
uprostřed hluboké noci. Na naší škole jde jiţ o tradiční akci.
Poprvé
uspořádali
s
jsme
ji
turistickým
krouţkem v březnu 2005. Oslavili jsme takto 200leté výročí nejznámějšího
narození spisovatele
pohádek, H. Ch. Andersena. Připojili jsme se tehdy ke stovkám knihoven, které celý projekt vyhlásily. Večer jsme strávili pořádáním turnajů ve společenských hrách, děti si tehdy prošly stezku odvahy a předčítaly si pohádky. Nejoblíbenější byla pohádka Paví princ a Malá mořská víla. Od té doby sice ubyla většina knihoven a pohádkovou noc jiţ neudrţují, ale na naší škole tato tradice stále trvá v celkem nezměněné podobě. Letos jsme pořádali turnaj ve hře Člověče, nezlob se. Děti hrály spoustu dalších společenských her. Po setmění se celou školou ozýval ze všech koutů budovy šramot a sténání strašidel. Jen čtení pohádek letos nahradil zpěv s p. učitelkou Filipovou. Ta se čtvrtou třídou naváţe na náš obyčej ještě v dubnu. V tomto roce připadá datum narození H. Ch. Andersena na pátek, coţ by se čtvrťákům velice hodilo k tomu, aby vyuţili noc z pátku na sobotu a přespali ve škole. Ale vzhledem k tomu, ţe jsou 2. dubna velikonoční prázdniny, zabalí si spacáčky aţ na 9. dubna. Na programu bude především předčítání některé méně známé Andersenovy pohádky. Tomuto večeru bude předcházet i příprava na dramatizaci pohádky, neboť ţáci 4. třídy rádi hrají divadlo a chtějí si pro tuto příleţitost přichystat kostýmy a kulisy. V závěru večera si na dobrou noc pustí pohádku na DVD, kterou si sami zvolí. Uţ teď se všichni
na
pohádkovou
noc
moc
těší.
A pro děti z turistického krouţku, které jiţ mají svou noc za sebou, připravujeme výlet na 28. března, kdy pojedeme na ţádost dětí opět do aquaparku v Berouně. Bliţší informace rozdáme v týdnu před výletem. Těšíme se na Vás!
Šárka Maštalířová
7
Hudební žánry - heavy metal Heavy metal (zkráceně rovněţ „metal“) je druh rockové hudby, který se jako vymezený hudební styl objevil na přelomu 60. let a 70. let ve Velké Británii a Spojených státech. Kořeny má v hardrockových skupinách, které kombinováním blues a rocku vytvořily
nový
hudební
charakteristický
styl,
pouţíváním
elektrických kytar a bicích, a také hlasitým zvukem.
a
Podle
Music
Guide
zkresleným serveru „ze
All všech
nespočetných forem rock and rollu
je
heavy
nejextrémnější, hlediska nebo
ať
metal uţ
z
hlasitosti,
muţnosti
teatrálnosti.
Existuje
mnoţství variací heavy metalu, ale všechny se opírají o zkreslený zvuk kytar a kytarové motivy, zvané riffy. K tomu mírně kovově znějící baskytara a úderné tempo bicích“. Průkopníci heavy metalu jako Led Zeppelin, Black Sabbath a Deep Purple si vybudovali rozsáhlou posluchačskou základnu, a to i navzdory nepřízni kritiky, jako se to uţ v historii ţánru nezřídka stává. V polovině 70. let britská kapela Judas Priest pomohla vytříbit ţánr pominutím většiny bluesových prvků. Kapely Nové vlny britského heavy metalu, např. Iron Maiden a Motörhead, drţíce se téhle cesty, vnesly do ţánru rebelii punk rocku a zvýšily rychlost hry. Jiţ od svých počátků měl heavy metal velkou základnu fanoušků,
kteří
jsou
známí
jako
metalisti
či
metaláci.
V polovině 80. let se dostaly do popředí kapely jako Mötley Crüe, které náleţely do popem ovlivněného ţánru nazývaného glam metal. V undergroundu se vytvořily nové, extrémnější, agresivnější styly:
thrash
metal
přinesly do
hlavního proudu kapely typu Metallica a Megadeth, zatímco ostatní styly jako death metal a black metal zůstaly i nadále záleţitostí uměleckého podzemí. Od poloviny 90. let získávají ohlas nové styly jako nu metal (prvky funku a hip hopu) a metalcore (slévají se v něm extrémní metal a hardcore punk). Tyto nové styly posunuly hranice tohoto ţánru. 8
Připravila K.Hospasková
Zimní olympijské hry 2010 Zimní olympijské hry ve Vancouveru jsou jiţ minulostí, my ale ještě připomínáme pořadí nejúspěšnějších národů v těchto hrách. Nejlépe si vedla domácí Kanada, která před svými fanoušky získala 14 zlatých, 7 stříbrných a 5 bronzových medailí. Na druhém místě skončilo Německo, které mělo 10 zlatých, 13 stříbrných a 7 bronzových medailí. Na třetí příčce se umístilo USA s počtem 9 zlatých, 15 stříbrných a 13 bronzových medailí. Česká republika obsadila aţ čtrnáctou příčku se 2 zlatými a 4 bronzovými medailemi. Hlavní zásluhu na tom má Martina Sáblíková. Děkujeme! Zde je pořadí prvních osmi národů podle získaných medailí:
9
Od učitele nejen pro učitele Perličky ze školních lavic najdete na jiné stránce Školního zpravodaje, ta následující „učitelská hláška“ mě však vyprovokovala ke krátké úvaze na téma „směšná slova“. Ţákyně
měla
referát
o
rostlině
-
přednášela
a
chichotala
se.
Učitel: „No já si snad zavedu sešit na směšná slova, protoţe to není moţné, a tam si budu psát: semeno, teplota, ... zálivka.“ V Učitelském zpravodaji jsme se dokonce na dané téma nedávno dočetli: „Nikdy nedávejte k rozboru věty jako Chlapec měl malého ptáčka, Láďa objel vesnici či Jedli jsme vejce natvrdo. Jakýkoli dvojsmysl dohání znalce Kameňáků a Prciček k nepříčetným záchvatům smíchu.“ Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Někdy stačí jen nepatrné přeřeknutí nahlas čtoucího spoluţáka a třída sebou „mlátí o zem při totálním výtlemu“. Osobně se nepamatuji, ţe bych v době své docházky do 8. třídy podléhala takovým záchvatům smíchu (9. třídy byly za nás rušeny), ale moţná jsem byla „opoţděná“. Pravda je, ţe naše i předchozí generace byly trénovány ve dvojsmyslech jiného typu. Protoţe se nesměly veřejně říkat věci, které dnes naprosto běţně říkat můţete. Třeba co si opravdu myslíte. A tak jsme měli uši trénované na jinotaje a naráţky spíše společenského či politického charakteru, jaké zaznívaly kdysi na forbínách Osvobozeného divadla a později na černých deskách i v divadlech z úst řady komiků: ať uţ to byli Werich s Horníčkem, Suchý se Šlitrem a později s Jitkou Molavcovou, Svěrák se Smoljakem nebo třeba
Lasica
a
Satinský.
Ty
naráţky
v jejich
vystoupeních, něco nedořečeného, co jste si museli domyslet, to nás bavilo nejvíc a publikum to vţdy oceňovalo potleskem. Dnešní humor nám tak často připadá hodně prvoplánový. Doba s sebou přinesla tzv. baviče a vyrábět v tomhle světě, kde je dovoleno naprosto všechno, inteligentní „srandu“, to není vůbec jednoduché. Stejně jako nebylo lehké zpívat po sametové revoluci protestsongy. Takţe prostor pro dvojsmysly se poněkud zúţil…
Jana Kubátová
10
Perličky ze školních lavic Kde se narodil W.A.Mozart? …Londýn Napiš dvě jeho opery! ...barikáda, flašinet Napiš cokoli o Mozartovi. …narodil se 1968 let, jel na orchestr Napiš cokoli o Boženě Němcové a jejím díle. Boţeny tata se jmenoval Přemek Podlaha. Ve filmu hrála Boţena Divou Báru. Její otec hrál ve filmu kočího hraběnky. Boţena Němcová neboli Babička byla stará, měla vnoučata, skoro všichni jí říkali babičko. Přes hlavu nosila šátek, byla moc hodná. Co je to osvícenství? … velké světlo, ale není to ještě rentgen.
Perličky z jiných škol Učitel: Tak mi pověz, co bylo před stoletou válkou. Ţák: Jak moc před stoletou válkou? Učitel: Jak chceš. Ţák: Tak první byl australopithecus ...
Učitelka: Jak se jmenoval husitský válečník? Ţák: Hus Učitelka: Špatně!!! Ţák: tak, hmmm... nějakej ŢEŢULÁK, néé??? učitelské… Jakube, znal jsi probrané učivo velice dobře, proto ti dám za tři. Prosím vás, mluvte nahlas a bude tady ticho! žákovské… Hlavním městem celé USA je London s překrásnou Eifelovkou...... Malé prasátko je svinčík.
11
Alicia Keys povolání: Zpěvačka, skladatelka, klavíristka, producentka, filantropistka a příleţitostná herečka a spisovatelka věk: 28, datum narození: 25. 01. 1981, místo narození: New York City, New York, USA, znamení: Vodnář, výška: 168 cm Alicia Keys je americká zpěvačka R&B a soulu, skladatelka, klavíristka, producentka, filantropistka a příleţitostná herečka a spisovatelka. Alicia je uznávanou umělkyní, která prodala 28 milionů alb a singlů a vyhrála mnoho cen - děvet cen Grammy, jedenáct cen Billboard Music Award a tři ceny American
Music
Award.
Alicia se narodila irsko-italské matce Terri Augello a jamajskému otci Craigovi Cookovi v newyorském Manhattanu. Terri byla herečka a pomocnice v právnické kanceláři, avšak Alicia vyrůstala v chudém prostředí v tzv. „Hell’s Kitchen“ v jednopokojovém bytě. V roce 1985 dostala s několika dalšími dívkami příleţitost zahrát si malou roličku v jednom díle seriálu The Cosby Show. V sedmi letech začala hrát na klavír a hrála klasiku od Beethovena, Mozarta a jejího oblíbeného Chopina. Ve čtrnácti napsala svou první píseň „Butterflyz“, kterou později nahrála na své debutové album. Aliciini rodiče se rozešli, kdyţ byla ještě malá, a tak ji vychovávala pouze její matka, která ji podporovala v rozvíjení jejího hudebního talentu. Alicia ve svých šestnácti letech ukončila školu „Professional Performing Arts School“ a i přesto, ţe byla přijata na univerzitu (Columbia University) se stipendiem, rozhodla se, ţe se bude radši věnovat své hudební kariéře. Podepsala smlouvu na nahrání dema s Jermaine Duprim a jeho nahrávací společností „So So Def“. Napsala a nahrála píseň „Dah Dee Dah (Sexy Thing)“, která se objevila na soundtracku k filmu „Muţi v černém“. Toto byla její první profesionální nahrávka, avšak nikdy nebyla vydána jako singl a její smlouva byla rychle ukončena. Alicia se později seznámila s Clivem Davisem, který s ní podepsal smlouvu u „Arista Records“, později však přešla k jeho vlastní nahrávací firmě „J Records“. Nahrála písně „Rock wit U“ a „Rear View Mirror“, které se objevily na soundtracku k filmům „Shaft“ a „Dr. Dolittle 2“. Alicia poté v roce 2001 vydala své debutové album Songs in A Minor. 12
Připravila G. Pánková
Zápis do 1. třídy 5. a 6. února k nám do školy přišli rádi, všechno prohlédli a moţná i mnozí zvítězili nad svou trémou. Řeč je o budoucích prvňáčcích, kteří se dostavili v doprovodu rodičů, sourozenců, mnohdy i prarodičů. Nebylo to těţké. Jenom sebrat odvahu a předvést báseň nebo zpěv, nakreslit „klikyháky“ a postavu, poznat barvy, tvary, číslice a vyzkoušet si některé další školní dovednosti. Samozřejmě v doprovodu budoucí paní učitelky a pod přísným a zvědavým dohledem rodičů. Ještě bylo nutno vše zapsat, vyfotit, natočit, zdokumentovat, dostat odměnou spoustu dárků a důleţitý ţivotní krok byl za nimi. Teď uţ jen chystání školní výbavy. A aţ se po velkých prázdninách sejdou, bude jich sedět v 1. třídě asi osmnáct. Jistě se těší a my se na ně těšíme také.
M. Vejcharová
13
O zpupném pánu z Buzic Buzice naleznete na břehu několikahektarového Buzického rybníka, asi 2km východně od Blatné. Vesnicí protéká říčka Lomnice, která se nechvalně „proslavila“ v době povodní v r. 2000. Právě u rybníka nad vsí kdysi stávala tvrz, o níţ se vypráví pověst. Sídlil zde rod pánů Buzických z Buzic. Poslední z tohoto rodu byl tak lakomý a zlý, ţe by si dal pro groš vrtat koleno. Kaţdého ţebráka hnal od vrat holí, na čeledína byl jak kat. Jednou prý k vratům tvrze přišel nějaký ţebrák. Pán z Buzic, kdyţ spatřil ţebráka v bráně, kázal pustit psy. Starý ţebrák viděl, ţe je zle. Ještě ale stačil vyslovit kletbu: „Kéţ ti do roka a do dne dobytek popadá, stéblo nevzejde a kéţ sejdeš ze světa jako prašivý pes!“ Rozezlený pán ale kletbě moc pozornosti nevěnoval. Kdyţ ţebráka zahnal, kázal nalít víno a přinést dobré uzené, aby ulevil hněvu. Na kletbu postupně zapomněl. Do roka se však ţebrákova kletba skutečně vyplnila. K Buzicům přitáhlo švédské vojsko. Nejprve tvrz několik dnů obléhalo, ale jeden z čeledínů, který také svého pána nemiloval, potají v noci otevřel bránu. Dostal za to od Švédů tučnou odměnu. Švédové prý pak tvrz úplně vyplenili a vypálili a buzického pána, který chtěl s pokladnicí utéci tajnou chodbou, pověsili na dubu. Pověst se však jako obvykle míjí s historií, protoţe Švédové řádili v Čechách aţ v 17. století. Tvrz v Buzicích ale zpustla jiţ o sto let dříve. Páni z Buzic totiţ vymřeli po meči i po přeslici. Tvrz připadla k panství blatenskému a byla později přeměněna na špejchar. Dnes je z tvrze zřícenina. Vypadá na břehu velkého rybníka impozantně, i kdyţ trochu zanedbaně, stejně tak asi vypadala po švédských válkách. Okolí je dost zarostlé, bylo pravděpodobně zasaţeno povodní v r. 2000. Do Buzic se dostanete celkem snadno z Blatné, nebo z Mirotic cyklotrasou č.31. Ve vesnici Škvořetice odbočíte ostře doprava, projedete vesnicí a pak po hrázi rybníka asi 1,5 km a jste v Buzicích. Vesnice je průjezdná a tvrz stojí u výjezdu z vesnice, pojedete-li od Škvořetic, nebo také u vjezdu
R. Nováková
do vesnice, pojedete-li od Blatné.
14
Rozhovor se spolužákem Protoţe se v osmé a deváté třídě v současné době mimo jiné zabýváte myšlenkami na své budoucí povolání, napadlo nás udělat rozhovor s někým z vás, kdo uţ má o práci a vydělávání peněz trošku jasnější představu. S Kájou Flachsovou, která pomáhá rodičům s prodejem cukrové vaty, si povídaly Andrea Krajíčková a Tereza Končická. Baví tě to být tzv. „světskou“? Jak kdy, má to své výhody i nevýhody. Jakou věc na tom nemáš ráda? Ráno vstávání ve 4 hod, pak přijedeme pozdě domů a třeba spíme jen 2 hodiny. Co na tom máš nejradši? Nejlepší na tom je, ţe máme velkou rodinu a vţdy všichni stojíme při sobě. Je tvůj život nějak odlišný od běžného života? Docela ano. Třeba máme svoji řeč, tzv. hentýrku. Můžeš nám prozradit nějaká slova? Ano, tak třeba: pes – dţukal, škola – šula, jídlo – chalka, jít – tachtit, brýle – pilinky. A s čím vším jezdíte po poutích? S cukrovou vatou, balónky a popcornem. Jsou „světský“ jen u nás v republice? Ne, světský jsou všude. Zasahují pouti nějak do školy? Jen zřídka, protoţe poutě jsou většinou o víkendu. Vyděláváte si hodně? No tenhle rok nic moc, je to kaţdý rok jinak. K vydělání 2500 Kč potřebujete sto cukrových vat. Děkujeme za rozhovor.
15
Rozhovor s našimi učiteli Na otázky Školního zpravodaje odpovídala tentokrát paní učitelka Jana Jelínková.
Dobrý den. Chtěla jste být už jako dítě učitelkou? Ano, učitelkou jsem si přála být od malička, nejdříve jsem chtěla učit v MŠ. Protoţe mám o 15 let mladší sestru (to byla vaše třídní učitelka M. Polívková), byla pro mě mojí malou ţákyňkou a já její učitelkou. Asi se nám toto povolání líbilo oběma, protoţe jsme se staly obě učitelkami. Jaké jsou vaše záliby? Moje práce, povolání, rodina, moje děti. Také ráda jezdím na kole, nakupuji a cestuji. Kolik let učíte na čimelické základní škole? Zhruba 14 let. Baví vás učit děti na prvním stupni? Ano, na 1. stupni mě baví učit, protoţe jsou zde děti bezprostřední, ještě pro ně něco znamenáte, jsou za vše vděčné a hlavně kdyţ se jim věnujete, povaţují vás za takovou druhou mámu nebo tetu, tak vám i někdy říkají. Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo? Ráda jím, ale nejraději mám vepřo-knedlo-zelo, kachnu a miluji zabijačku. Také mám ráda sladkosti. Máte přání splnit si nějaký sen? Snů mám spoustu, samozřejmě bych si přála, aby se mi vyplnily. Ale nejvíce bych si přála, aby byli moji blízcí zdraví. A ten největší sen se mi uţ vyplnil, to jsou mé dvě zdravé děti. Děkujeme za rozhovor a přejeme vše nejlepší k blížícím se narozeninám. (pozn. redakce: 30.3.) T.Končická, G.Pánková
16
Anketa: Kam po základní škole? Konec školy je pro některé ještě daleko, ale my jsme se ptali, co by chtěli ţáci ze sedmé, osmé a deváté třídy dělat po dokončení základní školy. Odpovídali nám Lucie Fialová ze 7. třídy, Kristýna Ţahourová z 8. třídy a Martin Bíva z třídy deváté. Zpravodaj: Ahoj, můţeme se vás zeptat, co byste chtěli dělat v dospělosti? Lucie: Chtěla bych se převáţně věnovat koním. Kristýna: Kdyţ jsem byla malá, chtěla jsem být doktorkou. Postupem času jsem ale zjistila, ţe toto povolání není tak snadné a bezstarostné, jak jsem si jako malá představovala. Přicházely různé moţnosti. Nakonec mi v hlavě zůstal jen jeden názor, baví mě kreslení, fotografování a spousta jiných činností z této oblasti. Tomuhle bych chtěla věnovat svůj čas. Martin: Chtěl bych pracovat s počítači. Zpravodaj: Na jakou školu byste chtěli jít po skončení základní školy? Lucie: Můj sen je jít na zemědělskou školu. Kristýna: Po skončení základní školy bych chtěla nejspíše vystudovat uměleckoprůmyslovou školu a potom jít dál. Martin: Dám si přihlášku na střední průmyslovou školu a pokud mě nevezmou, tak zbývá ještě střední zemědělská škola. Zpravodaj: Co vás k této škole přivedlo? Lucie: Jak jinak neţ koně. Kristýna: Myslím si, ţe nejspíše ten zájem o kreslení a fotografování. Martin: Od malička práce s počítači. Zpravodaj: Dělá někdo z vašich příbuzných stejnou práci? Lucie: Ne, nedělá Kristýna: Nedělá. Martin: Ne, nedělá. Zpravodaj: Děkujeme za rozhovor a hodně štěstí při studování.
K. Hrabě a D. Pšeničný
17
N.Janešová Za redakci: L. Fialová, N. Janešová, J. Kašparová ml., A. Klímová, V. Mastný, J. Vašek, K. Hrabě, D. Pšeničný, K. Hospasková, T. Končická, A. Krajíčková, G. Pánková, J. Kubátová, J. Kubát. 18 Autor titulní strany: K. Hospasková. Děkujeme všem, kteří se podíleli na tomto čísle.
