Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice
SK Slavia Praha
Jméno a příjmení: Filip Veselý Třída: 9. A Školní rok: 2011/2012 Garant / konzultant: Jan Froněk Datum odevzdání: 31. 5. 2012
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem předkládanou absolventskou práci vypracoval sám pod vedením garanta a za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.
………………………………………….. podpis
2
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 4 Introduction ........................................................................................................................ 4 SK Slavia Praha.......................................................................................................................... 5 Slavia versus Oxford .................................................................................................................. 6 Johny Madden ............................................................................................................................ 6 Jan Košek ................................................................................................................................... 7 Prezident Beneš Slávistou .......................................................................................................... 7 Kariéru přibrzdilo zranění .................................................................................................. 7 Celtic v Praze ............................................................................................................................. 7 U mikrofonu redaktor Laufer ..................................................................................................... 8 Antonín Puč................................................................................................................................ 8 Peklo v Turíně ............................................................................................................................ 8 Zázračný brankář František Plánička ......................................................................................... 9 Pepi Bican .................................................................................................................................. 9 Poválečné rozpaky.................................................................................................................... 10 Dynamo Slavia ......................................................................................................................... 11 Slavia zpět do ligy .................................................................................................................... 11 Slavia v Edenu.......................................................................................................................... 11 Konec jedné éry, začátek další ................................................................................................. 12 František Veselý....................................................................................................................... 12 Evropa, poháry, penalty ........................................................................................................... 12 Kubík a jeho Knoflíček ............................................................................................................ 13 Boris Korbel a Václav Ježek .................................................................................................... 13 Korbel odchází s rozpaky................................................................................................. 13 Pavel Kuka ............................................................................................................................... 14 Vladimír Šmicer ....................................................................................................................... 15 Od roku 1994 až po současnost................................................................................................ 16 Významnými hráči poslední slávistické dvacetiletky .............................................................. 17 Fanoušci a Slavia...................................................................................................................... 17 Tribuna Sever ................................................................................................................... 17 Slavia hooligans ............................................................................................................... 17 Fanklub Slavia.................................................................................................................. 18 Družby.............................................................................................................................. 18 Já a Slavia................................................................................................................................. 18 Můj nejoblíbenější hráč ............................................................................................................ 19 Matej Krajčík.................................................................................................................... 19 Závěr......................................................................................................................................... 20 Summary .......................................................................................................................... 20 Použité zdroje:.......................................................................................................................... 20 Internetové odkazy: .......................................................................................................... 20 Knižní publikace: ............................................................................................................. 20
3
Úvod Tuto absolventskou práci jsem si vybral, protože už od mala jsem velký fanoušek týmu SK Slavia Praha. Narodil jsem se do slávistické rodiny tak už jen kvůli tomu jsme, jí začal fandit. Bez ježdění na Slavii jsi to teď ani nedokážu představit je to klub mého srdce a moje největší životní láska. Na Slávii jezdím, když se daří, ale i když se nedaří. Vždy mám lepší pocit, když Slávie vyhraje, ale i když prohraje, není to zbytečně strávený celí večer, na fotbale je přeci nejhezčí fandění.
Introduction I'v chosen this graduate's work, because I have been supporting strongly Slavia Prague team, since I was a child. I was born in slavic family, that's why we started to be fans of this team. I can't imagine I could't go to watch Slavia. It's the team of my heart, the only love in my life. I go to watch Slavia, when it's possibe or not. When Slavia wins, I always feel much better. When it loses, I know I've spent my night good way. Footbal is the best sport for me.
4
SK Slavia Praha Založena roku 1892. Na začátku Slavie nebyl hned míč a kopačky, ale Slavia nejprve byl Akademický cyklistický odbor Slavia. Tento nápad založit sportovní celek vznikl u třech pánů, pana Hausmanna, Kratochvíla a pana Schobela. Fotbal jako takový, se začal na Slavii hrát, až od roku 1895 kdy ještě většina lidí si před pojmem sport představovali cyklistiku ale, parta přátel a kamarádů se zamilovala také do fotbalu. První trénink se konal v listopadu 1895 na Císařské louce. První zápas Slavie na Císařské louce se na turnaji Slavia střetne s mužstvem AC Praha. Slávisté si před zápasem museli nalepovat umělé vousy, hrát pod jinými jmény aby je kantoři nenačapali, jak hrají, protože to měli zakázané. Slavistická sestava zněla takto Semanský, Hlavnička, Strádal, Nedvěd, Benetka, Štěpán, Moučka, Zahrádka, Freja, Heuschneider, Pressler. Kapitánem Slavistického mužstva byl hlava týmu výborný a klidný střední útočník Karel Freja.
Slávistická sestava
Kapitán Karel Freja
Slávisté nastupují ve s vích tradičních červeno býlích barvách a vyhrávají 6:0. Druhý zápas má pikantnější náboj jde o první historické derby Pražských ,,S“. Tenkrát ještě nikdo ani netušil, že se zápas z rovna mezi Slavii a Spartou stane šlágrem sezony. V prvním derby padla jen jedna branka do sítě Slavie, ale jestli branka platí nebo ne byly názory rozdílné, ale rozhodčí branku uznal. Jak bylo zvykem, že se branky odvolávají nebo uznávají tak rozhodčí po výměně názorů obou stran branku odvolal a zápas byl považován za bezbrankovou remízu. Poslední zápas na turnaji Slavia hrála s CFK Kickers byl to boj o první místo. Zápas byl velmi vypjatý, kde zářil gólman Ženíšek, který chytil prudce kopnutou desítku. Brankař Ženíšek za nedlouho přestoupil do Slavie. Za nedlouho Slavia sehrála první mezinárodní utkání s tehdy nejzdatnějším mužstvem DFC složeným z pražských němců. Dříve bylo hřiště jen ohraničené drátěnou sítí, v níž byla malá vrátka pro hráče. Berlínské hosty přiváděl na hřiště zakladatel
5
Slavie dr. Hausmann, v rozčílení se mu podařilo ztratit klíč od dvířek tak hráči museli síť přelézt. Zápas byl napínaví, chvílemi vypjatá, ale přece skončil bezbrankovou remízou.
Slavia versus Oxford Karel Hammer jeden z funkcionářů Slavie, zaslechl zprávu, že mužstvo Oxfordu sehraje dva zápasy ve Vídni a že před tím, 29. března, si to rozdá v Praze s DFC. Ihned mu v hlavě zajiskřil nápad sehrát s Oxfordem zápas. Hned napsal dopis a adresou na Anglickou univerzitu: ,,Nechtěli byste si 28. března zahrát se Slávii?‘‘. Odpověď zněla: ,,YES stop FORTY POUNDS stop JAMESON‘‘. Hammer ihned odeslal souhlas. Poté začal přemýšlet jak obstarat sumu čtyřiceti liber. Pan Hammer se obrátil na pana Rosslera Ořovského, o kterém se vědělo, že zařídí a udělá pro sportovce vše. Také že udělal, zorganizoval sběrnou a podpůrnou akci zagitoval pro utkání takřka celou společenskou špičku a také vyklopil 25 stříbrných zlatníků a slíbil účast. Sponzoři vypůjčili tři sta zahradních židlí, stany, altány, stan s pokladnou a tak dále. Kopanou se dal zlákat i policejní direktor a přikázal ztužit pětadvaceti chocholatými strážníky pořadatelskou službu. Angličané přijeli 28. března v sedm hodin ráno. Jedenáct hráčů plus vedoucí družstva, nikdo víc žádný náhradník. Ve čtyři hodiny začíná match přišlo čtyři tisíce platících a šest tisíc lidí postávalo kolem stadionu nebo se ukrývalo na stromech. Slávisté hrají kopanou dva a půl roku, hrají bez soupeře, bez trenéra, jejich fotbalové zkušenosti a vědomosti se mají ke zkušenostem a vědomostem anglických studentů jako doba bronzová k době průmyslové revoluci. V Anglii se v té době hrál fotbal už pětatřicet let, mají tam první, druhou a třetí divizi. Zápas začíná, Angličané ukázali, co to fotbal opravdu je kolektivní prací porazili Slavisty 3:0. Od roku 1904 Slavia neměla v Evropě soupeře, před Slavistickým družstvem se celá Evropa třásla.
Johny Madden V únoru roku 1905 přišel do Slavie první zahraniční trenér v Čechách a také první profesionální trenér Slavie Johny Madden. Jak bylo ve Slavii zvykem, tak sestavu určovala celá Slavia. To pan Madden zrušil. Vždy si vyslechl, co si myslí vedení Slavie, ale sestavu si vždy udělal podle sebe. V tomto směru byl tvrdým. Johny Madden byl i výborným masérem a ošetřovatelem družstva. 6
Jan Košek Největší Slavistická legenda z počátku dvacátého století Jan Košek, legendární kanonýr vstřelil v 229 zápasech odehraných za Slavii 666 golu, tím byl povýšen na kontinentálního střeleckého rekordmana své doby. Tento hráč začínal v letenském kroužku Victoria, až v roku 1903 zakotvil ve Slavii. Byl vynikajícím střelcem a duší i velitelem týmu a uměl mužstvo vyhecovat a strhnout k mimořádnému výkonu. Jeho specialitou bylo jednak střílet góly velkou silou přímo z voleje nebo střely z jeho kopaček končily v síti poté, co řítící se Košek napaloval míč v přímém běhu, protože uměl vždy neuvěřitelnou silou přesně zasáhnout těžiště balonu. V roce 1904 krátký čas hrál i za AC Spartu. Ale v roce 1905 byl opět ve Slavii. Vrcholnou formu měl v roce 1906, kdy v Praze prohráli i angličtí profesionálové ze Southamptonu 0:4, když tři branky dal sám tento vynikající střelec. K jeho slávě patrně trochu pomohly v té době ne tak kvalitní obrany, ale přesto mu jeho fotbalové umění lze jen těžko upřít. V roce 1911 vedl českou reprezentaci jako kapitán v amatérském mistrovství Evropy. Do konce roku 1913 sehrál celkem 296 zápasů a nastřílel 804 branky. Byl výborným sprinterem, v roce 1905 zaběhl 100 m v obdivuhodném čase 11 sekund. Závodní činnosti zanechal předčasně a pedčasně také (po vleklé nemoci) zemřel.
Prezident Beneš Slávistou Na přelomu 19. a 20. století coby student oblékal dres Slavie i budoucí ministr zahraničí a druhý československý prezident dr. Edvard Beneš. Hbitý křídelní útočník Slavie C, který v sešívaném dresu s hvězdou hrával pravidelně v letech 1901 až 1904.
Kariéru přibrzdilo zranění A proč vlastně s fotbalem skončil? „Jednou si při hře zlomil nohu. Bylo to zjara 1904. Tuším, že soupeř se jmenoval Horymír Vyšehrad. Omdlel a byl odvezen do nemocnice. Když ho vzkřísili, byla jeho první otázka: Vyhráli jsme?“ popisoval později bratr Vojta.
Celtic v Praze Tehdy Byl Celtic uznáván za nejlepší mužstvo na světě, patnáctkrát byl mistrem skotské ligy, desetkrát vyhrál skotský pohár, dokázal vyhrát v jedné šňůře 63 ligových zápasů za sebou. Utkání Slavia vs Celtic se konalo na hřišti Sparty ve čtvrtek 25. května 1922.
7
Celticu šlo o revanš a prestiž, Slavii o všechno. Slavia díky bojovnosti po napínavém boji porazila Celtic 3:2!
U mikrofonu redaktor Laufer Laufer vysálal vůbec první živé, rozhlasové, fotbalové utkání v Česku. Jak k tomu vůbec došlo? Stalo se to chvíli před utkáním Slavie s Maďarským mistrem Hungarií. Když se rozhlasový hlasatel nedostavil na své místo. Nestihl tramvaj nebo snad onemocněl? To se neví. Proto se musela najít rychlá náhrada. Někdo přišel s nápadem Laufer, Laufer jedině snad Laufer. Také že se tak stalo, Laufer byl rychle pověřen pěticí chlápků, co má dělat. Odmítnout se to nedalo, protože by to jinak byla ostuda pro Československý radiojournal. Laufer provázel posluchače celým zápasem, ve kterém Slavia vyhrála 2:1. Podle děkovných dopisů si Laufer vedl dobře.
Antonín Puč (16. 5. 1907 - † 18. 4. 1988) Legendární postava naší kopané, střelec, jakých je málo. Sehrál 59 utkání v dresu ČSR, dal 34 góly. Jeho specialitou byly ostré falšované střely z těžkých úhlů, kterým málokdo dokázal čelit. Antonín Puč začínal v Čechii Smíchov, přešel do SK Smíchov a odtud jako osmnáctiletý v roce 1925 do Slavie, za kterou hrál 13 let. Pak hrál ještě krátký čas za žižkovskou Viktorii a končil opět na Smíchově. Dlouho hrál na místě levé spojky, ale když přišel do Slavie Vlasta Kopecký, přešel Puč na levé křídlo a hrál výborně i na novém místě. Znovu dával góly, protože Kopecký a v dresu ČSR Nejedlý mu posílali skvělé, kolmé přihrávky, na které Puč nabíhal. Střílel většinou halfvolejem, a protože měl skvělé klopení nohy, nikdy nepřestřelil. Hrál na dvou mistrovstvích světa, roku 1934 v Itálii a 1938 ve Francii.
Peklo v Turíně V ostře sledovaném duelu semifinále Středoevropského poháru se v červenci děly nevídané věci. Slavia v Praze vyhrála jasně 4:0, ale poté, co vídeňský rozhodčí Braum nařídil proti Italům penaltu, Hráč Cesarini srazil rozhodčího k zemi. Byl vyloučen, ovšem patnáct pražských fanoušků Cesariniho napadlo. V Turíně pak v odvetě čekalo slávisty peklo, létaly na ně kameny a vajíčka. Plánička byl trefen kamenem do hlavy a nemohl pokračovat. Po zápase výbor Středoevropského poháru rozhodl, že oba celky nezvládli pořadatelskou službu a proto, budou vyloučeni. Vítězem prestižní soutěže se tím pádem bez boje stala Bologna. 8
Zázračný brankář František Plánička (02. 06. 1904 - † 19. 07. 1996) Jeden z nejlepších brankářů historie československého, českého, ale i světového fotbalu. František Plánička, který stejně jako např. František Veselý II., po celou svou sportovní kariéru nevyměnil slavistický dres za jiný, než reprezentační, byl spolu se Španělem Zamorou považován za nejlepšího brankáře předválečné Evropy. Největšího úspěchu dosáhl v roce 1934, kdy jako kapitán a velká opora týmu přivedl Československo až do finále MS, v němž mužstvo podlehlo Itálii 1:2. Byl vzorem nejen pro svou klubovou věrnost, ale také pro svoji skromnost, příkladnou celoživotní životosprávu a profesionalismus, který provázel celou jeho sportovní dráhu. Za Slavii sehrál téměř tisíc zápasů, od 1. října 1923 až do svého zranění 14. června 1938. Kuriozitou je, že do Slavie přestoupil z SK Bubeneč za pouhých a neskutečných 800 Kč! Z této částky dokonce mladý František neměl ani haléř. Za národní mužstvo nastoupil poprvé jako 67. reprezentant v řadě (osmý brankář) 17. ledna 1926 v přátelském zápase v Turíně proti Itálii, celkem chytal v 73 oficiálních mezistátních zápasech. Ve fotbalové brance stál naposledy 4. července 1970 jako šestašedesátiletý v Domoušicích u Rakovníka v dresu jedenáctky bývalých internacionálů. V roce 1985 se mu právem dostalo vysokého mezinárodního ocenění - od UNESCO převzal čestný diplom fair play. Až do konce svého života sledoval se zájmem veškeré fotbalové dění a radoval se z každého úspěchu českého fotbalu. Jeho jméno nezůstane nikdy zapomenuto.
Pepi Bican (25. září 1913 – 12. prosince 2001) Josef „Pepi“ Bican byl proslulý česko-rakouský fotbalista, trenér a podle některých nejlepší hráč, který kdy hrál českou nejvyšší soutěž. Vstřelil 644 ligových branek a je členem klubu ligových kanonýrů (držitel odznaku číslo 1). Celkově vstřelil přes 5000 gólů. V mládí hrál za rakouskou reprezentaci, „Wunderteam“, ve kterém dal v devatenácti zápasech čtrnáct gólů. V roce 1934 se v dresu Rapidu Vídeň, stal nejlepším střelcem rakouské ligy. O rok později přestoupil do Admiry Vídeň a v roce 1937 odešel do Slavie Praha, které pak zůstal věrný. V roce 1938 vyhrála Slavia Středoevropský pohár, který měl v té době podobnou hodnotu jako dnes Pohár mistrů a Bican se stal jeho nejlepším 9
střelcem. Svoji životní formu měl v době druhé světové války. Po válce se o něj vážně zajímaly některé italské kluby, mohl mít 6 milionů jen za podpis smlouvy, ale on zůstal ve Slavii. Většinu své kariéry působil ve Slavii Praha. Narodil se v české rodině ve Vídni jako prostřední ze tří dětí. Jeho otec František „Franci“ Bican byl také skvělý fotbalista a rakouský reprezentant, zemřel v roce 1921 na následky zranění z fotbalu. Premiéru v červenobílých barvách absolvoval 29.8. 1937 v Kladně tam sice gol nedal, ale pak vstřelil dvakrát po čtyřek brankách.
Poválečné rozpaky Stadion zničen nacisty – V Praze vrcholilo povstání a nacisté 6. května 1945 ničili, co jim přišlo pod ruku. Zapálili tribuny letenského stadionu Slavie, hořely i klubovny, dresy, archiv…Mistrem ligy 1946/47 byla Slavia před Spartou, mistrem 1947/48 Sparta před Slavii, poválečných rozpacích a neúspěších se československá kopaná v roce 1947 protlačilo opět do evropské špičky, zdánlivě je tedy vše při starém. Vskutku: zdánlivě. Neboť čas, který rozmetal dosavadní hodnoty, kladl zejména důraz na to, aby se postaru žíti přestalo. Směrnice čekala na realizaci. Realizátoři, usoudili, že dosavadní sportovní organismus trpí křivicí, a jali se mu rovnat údy. Ozdravovali jí především tak, že vymetli staré schopné funkcionáře a smazali dosavadní tradice. Prohlásili, že sovětská fyskultura je náš vzor. Příklon k sovětskému sportovnímu modelu byl neodvratný, ale aplikace sovětských zkušeností postrádala cit pro odstín, míru a uměřenost. Ve snaze likvidovat přežité tradice se likvidovaly i tradice živé a neškodné. Tak bylo na příklad rozhodnuto, že ligový přebor bude hrán jako v Sovětském svazu systém jaro-podzim, že tradiční názvy populárních klubů budou přizpůsobeny tradici sovětské, a že budou ustaveny a do nejvyšších soutěží kooptovány armádní celky. Slavia ztratila písmena SK a dostala četná nová pojmenování: Sokol Praha 7, ZSJ Dynamo Slavia, TJ Dynamo Praha. Na podzim 1948 se hrála už jen jenom poloviční jednokolová liga. Slavia byla první. Ještě jednou první. Naposledy první. Nahlédneme-li do ligových tabulek následujících ročníků, jsem nuceni- pokud jde O Slavii – konstatovat pozvolný (a patrně kýmsi i naplánovaný) sesun, rozklad, pád. Jak se nám derou do pera staré pojmy, jak jsme prosáklí starými kategoriemi: neboť máme přece vědět, že už liga není ligou, nýbrž celostátním přeborem, a Slavia už není Slavií, nýbrž Dynamem. Organizovaný boj aparátníků proti Slavii však začal a trval a pokračoval. Byl to boj, v němž se nedodržovala pravidla fair play. Boj nerovných soupeřů. Podívejme se na průběh tohoto dramatického a ponižujícího boje. Dělníci právě dokončili práce na nové dřevěné tribuně Slavie na Letné, 7. dubna 1948 10
bylo hřiště připravené pro zápas s Čelákovicemi (12:1). Jenže slavisté museli vzápětí Letnou opustit kvůli obřímu Stalinovu pomníku. Dřevěná tribuna se pak přemístila do Edenu. Toto, ale bylo jen minimum, protože Slavia přišla o své jméno a o své nejlepší hráče. Sedm hráčů bylo povoláno do ATK. Také se rozhodlo, že Ostrava ocelové srdce socialistické republiky, musí být posílena mladými a talentovanými fotbalisty. Tak se taky stalo, ze Slavie odešli do Vítkovic další dva hráči: záložník Vasil Buchta a mladý talentovaný střední útočník Josef Bican. Co obdržela Slavia za krále kopané, za krále střelců? Ani vindru.
Dynamo Slavia Ústup ze slávy slávistické kopané vrcholí neúspěchem v roce 1951, kdy se Slavia umisťuje na 11. místě ligové tabulky, což znamená sestup. Po roce stráveném v Přeboru Prahy, II. liga tehdy nebyla, se Slavia vrací do nejvyšší soutěže, když vyhrála kvalifikaci s mužstvy: K. Varů, Č. Budějovic, Plzně a Rodnice. V tomto období mužstvo dosahuje průměrných výsledků.
Slavia zpět do ligy O postup do mistrovství republiky bojovali krajští přeborníci. Byli rozděleni do čtyř skupin a jejich vítězové (Dynamo Slavia, Kolora Liberec, Svit Gottwaldov a Kablo Topoľčany) se měli v příštím roce zúčastnit nejvyšší soutěže. Pro slavisty to byl snadný úkol, v krajském přeboru ztratili jen dva body, v kvalifikaci o postup žádný.
Slavia v Edenu 27. září 1953 byl ve Vršovicích otevřen nový stánek Dynama Slavia, stadión dr. Václava Vacka. Ten však členem Slavie nikdy nebyl. Ve slavnostním utkání hrála Slavia s Křídly vlasti 1:1, branku domácích vstřelil Bican, který se vrátil z Vítkovic přes Hradec Králové. Ve čtyřiceti letech prokazoval Slavii stále platné služby.
11
Konec jedné éry, začátek další Slavia prohrává se Spartou mnohdy rozdílem třídy, jednou dokonce o 5 gólů. Až po více než 4, letech v Edenu, poráží svého rivala 4:1. 0 rok později končí na 3. místě, ale hned v další sezóně se zachrání v lize jen o bod. Stejného výsledku dosáhla také Sparta. Sezóna 1960/61 znamená ovšem poslední místo a sestup. Vrací se po roce, ale jen na oněch tehdejších 26 kol a znovu mizí o patro níže. Tentokráte na mnohem déle. Slavia hraje v jedné ze, 3 skupin 2. ligy, končí osmá, je tedy na pomyslném 36. - 38. místě domácího fotbalu. Ale v beznaději poznáš ty pravé hrdiny. Vzniká Odbor přátel Slavie, filmaři, muzikanti, herci, malíři, mluvčím se stává spisovatel Pavel Hanuš, hlavní osobností pak vynikající herec Martin Růžek. Shání prostředky, zvedají hlavy malověrným, burcují staré i mladé slávisty. Přichází Josef Kadraba, vicemistr světa z Chile 1962, vynutí si návrat k historickému jménu a to přináší lavinu změn, o pár týdnů později zde máme znovu Spartu, Bohemku, Viktorku. Vrcholem všeho snažení je návrat do nejvyšší soutěže. Poslední zápas s Plzní přenáší televize, na stadiónu je více než 40 tisíc fanoušků, Slavia vyhrává 4:1 a je znovu prvoligová!
František Veselý (7. prosince 1943 – 30. října 2009) Vyrostl v Holešovicích na klasickém plácku, kde už jako dvanáctiletý upoutal pozornost na turnaji mládeže v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Tam si ho všiml trenér mládeže Slavie Emil Seifert. A bylo rozhodnuto. Zrodil se tak jeden z nejvěrnějších Slávistů historie; v sešívaném dresu totiž strávil 25 let a odehrál 404 ligových utkání. Byl to klasický rychlý pravý útočník. Františka Veselého k fotbalu přivedl jeho otec, František Veselý starší, který hrál za pražský SKEP a Slavii. Syn Františka Veselého, František Veselý mladší, okusil ligu ve Slavii a Bohemians, nyní hraje v Rakousku. František Veselý zemřel náhle a nečekaně 30. října 2009.
Evropa, poháry, penalty Slavia v témže roce vyhrává Český pohár, když poráží Spartu ve finále (1:1 a 3:1). O Pohár celostátní se popere se Slovanem Bratislava. Doma vyhrává 1:0, stejným poměrem prohrává na Tehelném poli. Penaltový rozstřel vyzní o gól pro domácí. Jde ovšem do Poháru vítězů národních pohárů, Slovan hraje Pohár mistrů evropských zemí. Ale putování Slavie je krátké. Vypadává s Carl-Zeiss Jena. Výsledky? 1:0 a 0:1. Pak o gól na penalty.
12
Kubík a jeho Knoflíček Ivo Knoflíček dal v předešlé sezóně 21 gólů a stal se králem střelců. Ta další, 1985/86, slibovalo pro Slavii možnost titulu. Po podzimu bod za Spartou, tři za Vítkovicemi. Ale jaro nestálo za nic, konečná tabulka nevypadá moc dobře, je z toho jen 6. místo. Slavia dala o 22 gólů než před rokem, Knoflíček byl dlouho na marodce. Až ke konci soutěže se vrací, Jareš mu do útoku posílá posilu. Zadáka Luboše Kubíka. Mnozí si ťukají na čelo, ale stane se zázrak. Ve 29. kole je tu vítězství nad Banskou Bystrici na jejím stadiónu v poměru 7:0 a Kubík dává 5 branek. Dvě další přidává Knoflíček. V posledním kole přijede do Edenu Inter, prohrává 1:4 a dvojice K+K se o branky rozdělí rovným dílem. Pak to šlo se Slavii z kopce. Odešel na zahraniční angažmá Karel Jarolím. Ten to měl povolené. V létě 1988 zmizí z hotelu v NSR duo K+K. Bez povolení. A to byl průšvih. Ještě že vládě jedné strany už moc života nezůstávalo.
Boris Korbel a Václav Ježek Americký podnikatel českého původu chtěl koupit Spartu. Prý měl rudé srdce. Ale, na Letné ho moc nechtěli a tak to srdce změnil na sešívané. Přišel do Edenu a vzal si s sebou sparťana Václava Ježka. A pak se děly věci nevídané. Sparta si zapomněla pojisti smlouvou Patrika Bergera. A najednou patřil Slavii. Sparta chtěla Suchopárka, Petrouše, Jurašku. Získala je Slavia. Derby Sparta - Slavia, v červenobílém dresu se objevuje banskobystrický kanonýr Rusnak. Neměl být náhodou v rudém? Slavia ho zázrakem Spartě vyfoukla. Eden vyhrál 1:0 a gól dával Karel Jarolím. Prvni po náhlém návratu ze zahraničí. Boris Korbel roztočil na tehdejší federální poměry tanec dolarů ve velkém rytmu. Ale fotbal u nás na něco podobného nebyl ještě přípraven.
Korbel odchází s rozpaky Slavia s Korbelem v zádech superpohár nevyhrála. Ani domácí ligu. V létě 1991 opouští Eden, z něhož má konečně vyrůst nový moderní stánk, a stěhuje se do vršovického Ďolíčku k Bohemians. Čechoameričan v čele Slavie vzbuzuje až neskutečné naděje, slávisté po celé vlasti věří, že s nástupem svobody nastávají lepší časy i ve fotbale. Zvlášť když po Patriku Bergerovi vyfoukne Korbel s manažerem Ježkem Spartě těsně před nosem i banskobystrického útočníka Štefana Rusnáka. Přicházejí dorostenci Bejbl, Šmicer a P. Novotný a rázem má Slavia mužstvo, které hraje o mistra. Bohužel se tomuto mužstvu 13
nepodařilo prosadit na mezinárodní scéně, ani získat mistrovský titul, a řada hráčů po překvapivém odchodu pana Korbela odchází ze Slavie. V roce 1995 a 1996 se podařilo ztráty zacelit příchody Stejskala, Kozla, Šmejkala, Vágnera a Poborského. Slavia konečně v roce 1996 získala mistrovský titul a účastí v semifinále poháru UEFA ve stejném roce začala psát novou etapu svých dějin. Po Mistrovství Evropy 1996, na kterém ČR obsadilo druhé místo, odchází hráči Slavie šířit dobré jméno klubu do zahraničí (Šmicer do Lensu, Bejbl do Atletiky Madrid, Suchopárek do Strasburku a Poborský do Manchester United, rok před tím odešel P. Berger do Borusie Dortmund). Nově příchozí hráči Ulich, Ašanin, Horváth vyhrávají v roce 1997 Pohár ČMFS, což zopakují i v roce 1999. Od roku 1995 Slavia vyřadila v evropských pohárech mužstva jako: Sturm Graz, Freiburg, Lugano, Lens, AS Řím, FF Malmö, Luzern, OGG Nice, Schalke 04, Vojvodinu N. Sad, Grasshoppers Curych, Steaua Bukurest, Udinese, AB Kodaň, OFI Krétu, NK Osijek. Na těchto úspěších se podíleli další hráči: Černý, Dostálek, Vlček, Rada, Zelenka, bratři Doškové.
Pavel Kuka (* 19. července 1968, Praha) Od svých šesti let hrál, za Slavii Praha. Když v osmdesátých letech přišel do slávistického B týmu, hrál na postu stopera. Jenže v B týmu se tou dobou právě rozehrával po zranění reprezentační obránce Luboš Kubík, a mladý Kuka mu musel uvolnit své místo v obraně. Poté začal hrát v útoku. Své první ligové zápasy odehrál až na vojně v dresu RH Cheb, v sezoně 1987/1988. Do Slavie se vrátil v roce 1989. V roce 1991 koupil Slavii Boris Korbel, který neváhal utratit peníze za kvalitní hráče, a tak se Kukovými spoluhráči stali např. Jan Suchopárek, Dragiša Binić, Patrik Berger nebo Radim Nečas. Právě vedle nich se Kuka stal opravdovou hvězdou. V sezoně 1992/1993 nastřílel 23 branek, ale o titul krále střelců ho připravil tehdy mladý útočník Slovanu Bratislava Peter Dubovský. V zimě roku 1993 odešel Pavel Kuka do 1. FC Kaiserslautern, kde v té době působil i Miroslav Kadlec. S Kadlecem Kuka hrál i na Mistrovství Evropy ve fotbale 1996 v Anglii, kde si zahrál dokonce finále proti Německu. Stříbrnou medaili pak přebíral na stadionu ve Wembley spolu s ostatními českými reprezentanty od anglické královny Alžběty II. Po tomto úspěchu měl spoustu nabídek ze zahraničí, hlavně z Anglie. Zůstal ale v Kaiserslauternu, který strávil následující sezonu ve 2. lize. V Německu hrál také za 1. FC Norimberk a VfB Stuttgart. V
14
roce 2000 spolupracoval na vytvoření počítačové hry FIFA 2001 a na podzim se vrátil do Slavie. Přestože neodehrál celou sezonu, stal se druhým nejlepším střelcem ligového ročníku 2000/2001 a za prvním Vítězslavem Tumou zaostal pouze o jeden gól. Nejlepším střelcem české ligy se Kuka nikdy nestal. Svůj poslední ligový zápas odehrál ve 29. kole ročníku 2004/2005 na hřišti Baníku Ostrava dne 28. května 2005. Když jej ve druhém poločase střídal Pavel Fořt, tleskali mu i příznivci Baníku. Svůj poslední zápas před domácím publikem sehrál o tři dny dříve na stadionu Evžena Rošického na Strahově v rámci 30. kola proti Zlínu. Kompletní 30. kolo se předehrávalo. Slavia tehdy nemohla Zlínu dlouho vstřelit gól, několik šancí zahodil i Kuka. V druhém poločase se k míči dostal Lumír Sedláček, jeho střela se otřela o Kukovo stehno a zapadla do pravého horního rohu branky. Slavia tehdy vyhrála 1:0. Po skončení aktivní kariéry se stal generálním manažerem klubu Marila Příbram, po půl roce ale na vlastní žádost odešel. Zahrál si také fotbal na nižší úrovni, když v roce 2006 nastupoval za klub SK Marila Votice, jemuž pomohl k historickému postupu do Divize A. Několik zápasů odehrál v klubu I. B třidy - FC Jílové. Od roku 2010 hraje za SK Rapid Psáry, kde trénuje mládež. V české nejvyšší soutěži nastřílel 104 branek, 50 gólů dal v německé Bundeslize a dalších 10 ve druhé nejvyšší německé soutěži.
Vladimír Šmicer (* 24. května 1973, Děčín) S profesionálním fotbalem začínal v roce 1992 v pražské Slavii, odkud přestoupil po úspěchu na EURU 96 do francouzského klubu Lens. V roce 1999 si ho manažer Gérard Houllier vybral do Liverpoolu, ve kterém odehrál 6 sezón. Ve svém posledním zápase za Liverpool ve finále Ligy mistrů v roce 2005, v němž po prvním poločase Reds prohrávali s AC Milán už 0:3, přišel o přestávce na hřiště a gólem na 2:3 a proměněnou penaltou v rozstřelu se podílel na neuvěřitelném vítězství svého klubu. Je tak jedním z mála Čechů, kteří tuto soutěž vyhráli, a jediným českým střelcem ve finále Ligy mistrů. V létě téhož roku si ho do svých řad vybral francouzský klub Girondins Bordeaux. V červenci roku 2007 se vrátil do fotbalové Slavie. V sezoně 2007/2008 získal se Slavií mistrovský titul. Za zmínku stojí i fakt, že v říjnu 2008 na Letné v derby se Spartou nastoupil po zranění překvapivě už v základní sestavě a dvěma důležitými góly měl velkou zásluhu na vítězství
15
Slavie 4:1. V sezoně 2008/2009 získal se Slavií další mistrovský titul. Kariéru ukončil 9. listopadu 2009 po remíze Slavie s Plzní, kvůli nekončícím problémům s kolenem.
Od roku 1994 až po současnost V samostatné české lize nedosáhla Slavia na nejvyšší příčku ani v sezóně 1993/94, ani o sezónu později, třebaže po podzimu vedla ligu o sedm bodů. Také v evropských pohárech se nepodařilo přejít přes první kolo. Zlom přišel až v památné sezóně 1995/96, kdy Slavia pod vedením trenéra Františka Cipra získala po 49 letech mistrovský titul a došla až do semifinále Poháru
UEFA).
Hráči
Slavie
(Jan
Suchopárek, Radek
Bejbl, Karel
Poborský, Vladimír Šmicer) také tvořili jádro České reprezentace na Euru 96. Po této úspěšné sezóně však byli tito hráči rozprodáni, Slavia prohrála v kvalifikaci Ligy mistrů celkově 0:6 a brzy se rozloučila i s pohárem UEFA. Mistrovský titul se obhájit nepodařilo, ale Slavia alespoň vyhrála domácí pohár. Nepodařilo se také - i přes mnohá ujišťování ze strany vedení Slavie - zahájit výstavbu nového stadionu místo nevyhovujícího areálu v Edenu. V říjnu 1997 Slavii koupila britská investiční společnost ENIC. V dalších sezónách se Slavia držela v popředí ligové tabulky, ale na další ligový titul si musela počkat až do roku 2008. V letech 1999 a 2002 se stala vítězem domácího poháru. Na evropské scéně Slavia zaznamenala několik úspěchů, například postup do čtvrtfinále Poháru vítězů poháru (1998) či postup do čtvrtfinále poháru UEFA (2000). Nikdy se jí však nepovedlo postoupit do hlavní soutěže Ligy Mistrů - nejblíže byla v sezóně 2000/2001, kdy po výhře 1:0 na hřišti Šachťoru Doněck zkolabovala v domácí odvetě v posledních vteřinách zápasu. Od sezóny 2000/01 hrála Slavia svá domácí utkání na pronajímaném Stadionu Evžena Rošického na pražském Strahově. Stadion vyhovoval moderním předpisům, avšak byl obtížně dostupný a poskytoval minimální divácké pohodlí; zápasy Slavie se proto často hrály před nízkou diváckou návštěvou. Nový stadion v Edenu se začal stavět až na podzim roku 2006. V témže roce se majoritními akcionáři klubu stali členové představenstva Petr Doležal a Tomáš Rosen. Následující sezóna (2007/08) byla pravděpodobně nejúspěšnější v historii Slavie - pod vedením trenéra Karla Jarolíma Slavia posílila kádr a na pátý pokus prošla do hlavní soutěže Ligy mistrů, kde obsadila třetí místo ve skupině a pokračovala pohárem UEFA. Na jaře 2008 byl slavnostně otevřen nový stadion, a v prvním soutěžním na něm utkání si Slavia zajistila po 12 letech mistrovský titul. V následující sezóně neklesly návštěvy na novém stadionu pod 10 000 diváků, a Slavia titul obhájila. Účast v Lize mistrů se však zopakovat nepodařilo, a v
16
poháru UEFA Slavia skončila již v základní skupině. Poté však přišly nenadálé potíže obrovské ekonomické problémy, dohady kolem neznámého majitele klubu, spory ve vedení klubu, stěhování klubu Bohemians 1905 do Edenu a bojkot fanoušků, což přineslo výsledkovou krizi a obavy o další osud klubu. V sezóně 2010/2011 přezimoval klub na 14. místě ligové tabulky s náskokem 1 bodu na sestupovou příčku.
Významnými hráči poslední slávistické dvacetiletky Pavel
Kuka, Luboš
Kozel, Jiří
Lerch, Jan
Stejskal,
Sladjan
Ašanin, Radek
Černý, Richard Dostálek, Pavel Horváth, Ivo Ulich, Petr Vlček, Patrik Gedeon, Karel Piták, Matej Krajčík, Tomáš Necid, Marek Suchý, Dušan Švento, Martin Vaniak a Stanislav Vlček.
Fanoušci a Slavia Tribuna Sever Severní tribuna domácího stadionu v Edenu čítá v rozmezí 2500 - 4000 aktivně fandících fanoušků. Při domácích zápasech jsou používány stovky vlajek na tyčích, velké celotribunové kartoniády, ale
také
igelity,
lesklé
folie,
papírové transparenty, konfety atd. Domácí kotel je organizován ze stupínku audio reprosoustavou po celý čas utkání. Fandění je na velmi dobré úrovni, i když je pořád co zlepšovat. Zejména zapojení ostatních tribun.
Slavia hooligans Mezi skupiny chuligánské patří hlavně tradiční skupiny Youngsters, Red white supporters (na začátku roku 2010 oznámila skupina rezignaci na chuligánské aktivity) a Brigate 97. Ultras skupin je podstatně méně a jako hlavní lze považovat skupinu Ultras Slavia, ve které figurují zejména hlavní postavy 17
slávistické Ultras scény. Dále jsou zde pak mladí Gang Of Slavia, kteří však s Ultras Slavia velmi úzce spolupracují a jsou spíš její součástí. Všechny ultras skupiny tvoří celek pod označením Tribuna Sever.
Fanklub Slavia Fanklub SK Slavia Praha - fotbal, vznikl na základě snahy sjednotit jednotlivé proudy a skupiny příznivců slávistického fotbalu a ve snaze vytvořit moderní platformu pro účast dalších slávistů. Zakládajícími členy byly SK Slavia Praha – fotbal a.s., PRAŽSKÝ KLUB PŘÁTEL FOTBALOVÉ SLAVIE, o.s. a FOTBALOVÝ ODDÍL SK SLAVIA PRAHA ODBOR PŘÁTEL, o.s.
Družby Naše jediná družba je s polským týmem Górnik Wałbrzych. Trvá od 15. 10. 2000. Zejména ze začátku se jednalo spíše o družbu čistě chuligánskou. Nyní družba funguje nejen mezi chuligány, ale i ultras a normálními fanoušky. V říjnu roku 2010 oslavíme 10. výročí naší družby!
Já a Slavia Slávistou už jsem byl v kolébce, takže jsem nějaký zážitek se Slavií zažil. Bylo toho dost zájezdy do zahraničí, dva mistrovské tituly, pohárové utkání a také otevření stadionu Eden atd.. Bylo také bylo spousta zklamání. Mezi mé tři největší zážitky na Slavii patří postup do Champions Legue kdy se Slavia střetla s Ajaxem Amsterodam, mistrovský titul a zájezd do Anglie kde se Slavia střetla s Londýnským Arsenalem, Slavia sice utrpěla porážku 7:0, ale byl to obrovský zážitek se podívat na Emirates Stadium. Po několika vydařených sezónách, pohárových utkání, mistrovských titulů a také otevření nového moderního stánku Eden, přišel velký a rychlý spád. Slavia mohla zkrachovat, mohla spadnout až do třetí ligy, mohla dokonce i zaniknout, ale já na Slavii nepřestal jezdit. Můj názor na tehdejší vedení byl velmi negativní, nebyl jsem spokojen s velkými přestupy každou půl sezonu, hospodaření s penězi bylo taky opravdu strašné. Měl jsem spousty informací o tom co se ve Slavii děje a tak jsme společně se všemi fanoušky, dal svůj nesouhlas s vedením. Byl jsem opravdu zklamán, že se Slavia tak rychle dostala z příček nejvyšších a moc mě to štvalo, ale musím doufat, že to bude čím dál tím lepší a že se Slavia vrátí tam, kam patří. Moje výhledy to budoucna jsou, že, Slavia toto 18
přestupové období dost posílí. Moje velké přání by bylo, kdyby přišel David Jarolím, Michael Tavares a nějaký kanonýr, který by nastřílel za sezonu alespoň 15 branek.
Můj nejoblíbenější hráč Matej Krajčík Slovenský fotbalový záložník nebo obránce,
momentálně
působící v týmu FK Baumit Jablonec. Odchovanec slovenské Senice, působil na Slovensku také v Považské Bystrici a Malackách. V Česku hraje od dvaceti let. Od léta 2001 hrál za Horní Počernice, kde si ho vyhlédla Slavia. Do sestavy se však i kvůli zraněním neprosadil a proto odešel v létě 2004 na hostování na Žižkov. V zimě odešel na hostování do Českých Budějovic. V létě 2005 se vrátil do Slavie, kde hraje na pravé straně zálohy nebo i obrany. V sezoně 2007/2008 získal se Slavií mistrovský titul. Na konci roku 2008 mu ve Slavii skončila smlouva, čehož využila italská Reggina Calcio, v jejímž týmu od roku 2009 nastupoval. Danou sezonu však začal ve Slavii a ta v ní získala mistrovský titul. Stal se tak podruhé mistrem ČR. Po sestupu Regginy do druhé ligy se Matej vrátil do Slavie Praha. Sezona 2009/2010 však nevyšla ani jemu, ani týmu Slavie a tak se v létě 2010 upsal Jablonci.
19
Závěr Pod dohledem mého garanta se mi tato absolventská práce dělala velmi dobře. O tématu jsem moc věcí věděl, ale díky této práci ještě více dozvěděl. Téma jsem si vybral, protože jsem od dětství Slavista. Práci jsem dělal s chutí, protože jsem se dozvídal nové informace o Slavii.
Summary Under the supervision of my guarantor I did graduate work very well. In the topic I knew many things, but this work gave me even more experience. I chose this topic because I am from childhood fan of Slavia. The work I did with pleasure, because I learned new information about Slavia.
Použité zdroje: Internetové odkazy: http://www.slavia.cz/ http://www.slaviaultras.cz/ http://www.slavista.net/articles_global.php http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana,
Knižní publikace: HOUŠKA, Vítězslav a Pavel PROCHÁZKA. Věčná Slavia. Olympia, 2010
20
