Září 2008 Ajeťák Měsíčník 6. střediska Junáka A je to! Díky spojení ebanky s Raiffeisen bank se změnil bankovní kód z 2400 na 5500

Září 2008 Ajeťák – Měsíčník 6. střediska Junáka „A je to!“

4.9.Vikki (narozky) 11.9.Denča (svátek) 16.9.Lída (svátek) 26.9.Markéta (12 let) 27.9.Wizy (svátek) 29.9.Mišma (svátek) 29.9.Míša (svátek) 29.9.Michal (svátek)

Ajeťák Měsíčník 6. střediska Junáka Brno. Časopis není výdělečně činný. Vyšlo v nákladu 50ks. Uzávěrka příštího čísla bude 25. 9. 2008 Redakce Šéfredaktor: Bris – Pavel kuba Zástupce šéfredaktora: Souri – Eva Klepáčková Korektura: Hibou – Karolína Opltová Redaktor: Okeo – Dan Kučera Sazba: Wizy – Jonáš Holcner Vydává 6. středisko Junáka „A je to!“, Trýbova 1a, 602 00 Brno číslo účtu 1800695001/5500 URL: http://ajeto.wosa.cz příspěvky posílejte na adresu [email protected]

AKTUALITY •

Milé děti, začal vám nový školní rok, proto přepněte z řežimu prázdniny do řežimu povinnosti. Na druhé straně ale nezoufejte, do příštích letních prázdnin zbývalo ode dne uzávěrky tohohle čísla 299 dnů.

•

Všichni 15-20 let staří zpozorněte a podívejte se na adresu www.rovak.wz.cz, může vás to zajímat.

•

Přijímáme nováčky! Máte-li nějakého kamaráda nebo kamarádku, který by rád chodil k nám do střediska, neváhejte a přiveďte ho na vaši schůzku.

•

Jak už bývá zvykem, tak každý pátek od 15:00 na Kraví hoře budou probíhat střediskové ufobaly. Budete-li mít náladu a chuť, neváhejte a přijďte!

•

Thran a Mirek složili Vůdcovskou zkoušku. Gratulujeme!

•

Probíhá (R)evoluce Ajeťáka! Obměňujeme, inovujeme, aktualizujeme. Máte-li jakýkoliv nápad, který by Ajeťák udělal ještě lepším, neváhejte a podělte se s námi o něm.

•

Díky spojení eBanky s Raiffeisen bank se změnil bankovní kód z 2400 na 5500 Test pro chytré děti

Která kočička nechtěla podepsat smlouvu s novou redakční radou?

Správná odpověď z minulého Ajeťáka: c) -=1=-


Letní tábor Bohdalov 2008 Michal Od: 27.6.2008 Do:12.7.2008(světlušky a den přijel říman(Bris)a dal nám seznam asi 7 vlčata), 19.7.2008 (skauti a skautky) míst(Galských osad) kam jsme měli v určitý čas LT Bohdalov08:Naše (medvědí) dojít a pobýt se s druhou družinkou a hledat celotáborovka byla Řím... Byli jsme otroky v papírky s nápisy různých věcí z osady. Římě postupem času se Nejdůležitější bitva byla v z nás stávali gladiátoři a 20:00 v lese, o které nám vyšší a vyšší hodnosti... Bris řekl že tam musíme to záviselo na našich být...Celej den během bitev bodech z úklidu,ze jsme mysleli že že tam služeb a různých her... bude jenom nějaká scénka Řím vždy vedli dva a pak klasická bitva ale to konzulové a v případě jsme se mýlili... Naše války se z jednoho z družinka (Brtníci) ,jsme nich stal na dobu válek tam přišli o hodinu dřív a diktátor... Ten náš hráli karty zatím co diktátor se ním nechal Mývalové si byli pro zvolit na pořád a vládl... batohy... No,tak jsme hráli Vytrénoval si nás na a hráli karty,když jsem se pořádné bojovníky, ohlídl a uviděl někoho kdo získal naši důvěru a utíkal lesem pryč od potom nás poslal do nás....z dálky to vypadalo velké války proti jako Thran ale Doak mi Galům(na puťák). První řekl:,,Co by tu dělal?“...Tak den jsme jenom šli na jsem se na to vykašlal a poslední římské ležiště hrál jsem dál...po nějakých kde jsme přespali. Další deseti minutách nás maenvin upozornil,že by zdrhal, když jsme se otočili a uviděli pár našeho vedení v nějakým divným oblečení a dělali nějaký skřeky. Po chvilce se jich vynořilo dalších asi 5 nebo 4... Maenvin řekl že by fakt zdrhal,vzal si batoh na záda a zdrhal...My až po chvíli jsme zahlídli Cuira a zbytek jak se na nás rozběhli,vzali jsme karty a zdrhali jsme....nechali nám tam papír že si na souboj máme dát šátky za pás a každý máme jeden život a když nám ho nějaký gal -=2=-


vytrhne,jsme hned mrtví...Po chvíli co jsme byli vyhnáni,jsme viděli mývaly jak se na ně vrhli Galové. Potom k nám došli a už jsme chtšli vyrazit na Galy když přišel Bris jako Říman a řekl,že posili už jsou tady kakže každej máme tři životy ale po každým vytrhlým šátku se máme jít obživit...Když už jsme byli skoro všichni mrtvý,přiběhl Thran jakožto říman a řekl nám,že se máme stáhnout,že je to lest...až jsme byli dost

daleko,řekl nám,že to byl lest... Diktátor poslal skoro celou armádu do války s Galy která byla už předem prohraná... Diktátor získal moc a vládl Římu. Nemohli jsme jsme se do Říma vrátit(do tábora),ale museli jsme najít konzula...šli jsme po papírkách(po jeho stopách) až jsme ho našli na ostrově...Ten nám řekl,že se máme vrátit do tábora. Došli jsme do tábora a pak jsme měli klid... Další dny proběhlo mnoho her až nadešel den pokladovky přes noc... Celou pokladovku jsme šli po stopách diktátora a pak nám vyšla zpráva,že diktátor je v tvrzi u říma...Vrátili jsme se do tábora asi v 11:50 a dali jsme si pauzu celej poledňák. Po poledňáku nastala velká bitva-medvědí vedení proti mývalům a brtníkům...úkolem bylo vylákat diktátora z tvrzi a zabít ho,nesměl ale vkročit do senátu,to by byl pro nás konec... Po nějaké době jsme museli vymyslet plán... Původně jsme chtěli být schovaní a postupně se vylepšovat a pořád zahánnět diktátora,aby nedošel do senátu,když se to podělalo...diktátor už byl nedaleko senátu a my ještě nebyli vylepšení,tak jsme vyběhli z lesa a začali jsme je zabíjet... I přesto, že jsme byli slabí,jsme nakonec diktátora zabili a padla tak i jeho armáda... Potom jsme v tvrzi našli jeho majetek-náš poklad...Všechno jsme si rozdělili,další den jsme si udělali pizzu, poslední dny jsme zbourali tábor a byl tu poslední táborák...po jeho zkončení jsem já, Šnek a Lucka šli k slibovému ohni... Doslibovali jsme, odebrali jsme se do přístřechů a dal jsem si tam já a Wizz keksi a šli jsme na kutě... Tábor zkončil a jeli jsme domů.... THE END

-=3=-


MEDVÍDĚCÍ KOUTEČEK Milá Medvíďata, Tímto bych Vás chtěl přivítat v novém školním roce a popřát Váam v něm mnoho úspěchů. Prázdniny skončili, ale už jste si jich užili určitě dost. Věřím že jste během uplynulých dvou měsíců zažili mnoho úžasných zážitků, na které budete rádi vzpomínat.A jak se Vám líbilo na táboře? Budete ještě dlouho vzpomínat na všechno, co jste na něm prožili? Rád bych v našem oddíle přivítal příchozí nováčky, kterým se u nás určitě bude líbit.

Okeo Naopak se za náš oddíl loučím s Vojtou, Adamem, Honzou a Darkem, kteří letos přestopili ke skautům. Přejeme jim mnoho zdaru u medvědů a těsíme se, až je budeme potkávat na střediskových akcích. To je pro tento měsíc všecho. Těšte se na další číslo měsíčního časopisu Ajeťák (kde už možná bude i Vaše bodování). Zatím se mějte krásně a pokračujte dál v listování Ajeťákem, poněvač je v tomto měsíci poslední ;-)

„Hlad má velké oči!“ „Hlad je převlečená žízeň!“ „Hlad je nejlepší kuchař!“

Aneb krátké povídání o tom, kterak funguje táborová kuchyně „Nejen chlebem je člověk živ“. Ba co víc, kvalitní jídelníček je základem každé kuchyně! A u té táborové to platí dvojnásob. Protože jak říkají námořníci, „Hladový kapitán je horší, jak naštvaná velryba!“ :-) Příprava na tábor probíhá dlouho dopředu a zajistit fungování kuchyně zabere taky spoustu času. O tom, že pojedeme s Mašíkem vařit, jsme věděli už před koncem loňského roku. A na jaře už jsme kvůli táboru komunikovali už o sto šest. První, co se na tábor musí nachystat, je jídelníček. A vězte, že nám dal opravdu zabrat. Protože vymyslet jídlo tak, aby odpovídalo všem požadavkům, aby ho schválil zdravotník i hospodář a ještě abychom to uměli uvařit, to je pěkný oříšek :-) Nakonec jsme byli velmi spokojení, když se nám podařilo prosadit už sedmý návrh... Takový jídelníček totiž musí mít 5 jídel denně. Pitný režim a teplý nápoj každé ráno je úplná

Helenka (táborová kuchařka) samozřejmost. Ale víte také, že jsme měli každý den alespoň jeden mléčný výrobek? Že jsme minimálně jednou za dva dny měli jídlo s masem a že se po sobě neopakovaly žádné přílohy? A že jsme na každý den vymýšleli ovoce/zeleninu tak, aby se nám neopakovala?

-=4=-


První nákup proběhl tradičně v Makru. Tábor o sedmdesáti pěti lidech totiž nekupuje brambory po kilech, ale po pětadvacetikilových pytlích. Balení másla se počítá na krabice a těstoviny se kupují v „pytlíčkách“ po pěti kilech. Kořenky mají objemy v litrech a bramborová kaše je ve velkých dózách. A balení toaletního papíru? To se prodává v pytlích po třiceti. Na nákup jsme brali 3 velké vozíky, v Makru jsme strávili skoro 2 hodiny, a když si nás přijel vyzvednout Zico svým malým autobuskem, panenky se mu protočily, kolečka autu zavrzala a Mašík musel jet MHD. Naštěstí jsme nepotkali po cestě policajty, asi bychom jim těžko vysvětlovali, proč máme místo řadicí páky štangli salámu, a že na zrcátka není vidět kvůli dvaceti litrům sirupu na sedadle... Na táboře se začalo naostro vařit v den příjezdu vlčat a světlušek. To ještě byli všichni přejezení z domu, pro případ dlouhotrvajícího hladu, a pomalu jsme se s Mašikem báli, jestli toho jídla nakonec nebude moc. Ale časem všem vyhládlo a kamna se nezastavila. Na snídani služba krájela 6 bochníků chleba, na oběd vařila 10 kuřat a 13 kilo těstovin a na sváču pudink z dvaceti litrů mlíka. Taková menší závodní jídelna :-) Zásobování táborové kuchyně probíhalo v Kauflandu ve Žďáru. Místní potraviny by totiž s takovými nákupy měly asi problém, a navíc by služba nejspíš celý den musela jezdit s dvoukolákem do Bohdalova a zpátky – a kdo by pak vařil? Z Kauflandu jsme měli ze začátku trochu hrůzu, ale brzo jsme se skamarádili. Systém nákupu byl čím dál promakanější a na konci tábora jsme už trhali časové rekordy. Paní na pokladnách si nás všímaly už z velké dálky a v úseku pečiva nás vítali jako místní. Přece

jenom, 180 rohlíků na svačinku si tam nekupuje hned tak někdo :-) Samotné vaření pak šéfoval Mašík, hlavní šéfkuchař. Kamna byla plná velkých hrnců, ve kterých nonstop vařila voda na jídlo či na čaj. Oběd se vaří pomalu hned po snídani a po předání služby aby se už chystala večeře. Díky šikovným službám se to však skoro vždycky stihlo včas. U spousty jídel jsme se s Mášou obávali, že naše výtvory nedopadnou nejlíp. Mašík

preventivně nazýval každý náš pokus o kulinářskou specialitu „humlem“ a vždycky kroutil hlavou, když si všichni chodili přidávat. Na tomto místě bychom proto rádi poděkovali všem vedoucím oddílů, že měli účastníci asi natolik náročný program, že jim pak chutnalo prostě úplně všechno :-) Zadostiučiněním pro táborovou kuchyni pak byla proběhnuvší hygienická kontrola, která neměla námitek a hlavně účastníci tábora, co přijeli domů pěkně vykrmení. PS: vařit doma jen pro dva lidi mě teď přijde tak děsně neefektivní, nechcete někdy přijít na večeři? Už se mně asi pomalu stýská...

-=5=-


MEDVĚDÍ KOUT Milý medvědi, dnešní zářiový koutek nebude odlišný od těch, na které jste zvyklí. Bude opět rychlý, výstižný, zajímavý a také bez nudných keců. Začneme ohlédnutím za táborem. Letošní táborová hra nás zavedla do daleké minulosti, přesněji do doby římského impéria. Váš život v Římě ale nebyl jednoduchý. Byli jste zajati a museli jste strávit několik dnů jako otroci. Po oněch pár dnech se z vás začali stávat gladiátoři. Díky svým činům jste postupovali pořád výš a výš v římském společenském žebříčku, ti nejlepší z vás vystoupali až nejvýš a stali se senátory. Děj si zrekapitulovávat nebudeme protože věřím, že ho máte ještě všichni v živé paměti. Snad jste nezapomněli na diktátorovou zradu, na souboje s galy či na závěrečnou bitvu, při které jste diktátora svrhli?

Bris Ve čtvrtek nám proběhla první zahajovací schůzka. Sešli jsme se na ni docela v početné sestavě, dokonce s jedním nováčkem. Není to vlastně až takový nováček, jedná se o vlče Adama, který k nám přestoupil z vlčat. Ostatní se ještě neobjevili. Další nejbližší oddílová akce bude oddílová výprava, která proběhne 12.-14.9. Nebude to klasická zahajovací výprava, ale bude neobyčejná. Jedním z cílů je si zavzpomínat na ,,starou skautskou školu“. Zažít něco, co většina z vás nikdy nezažila. To bude asi tak pro dnešek vše. Chtěl bych Vám za celé vedení oddlíu Medvědi popřát úspěšný rok 2008/2009, jak po skautské tak i po školní stránce. Pište hodně do Ajeťáka a mějte se rádi!

Cestovní kancelář Wheb & co. nabízí exkluzivní LAST MINUTE!!!

Třináctidenní zájezd do Rumunských hor All-inclusive. Hory. Bačové. Ovčí sýr. Vrcholky v ceně. Základní informace Termín: Úterý 29. 7. – neděle 10. 8. 2008 Cena: 3.800 CZK / 160 EUR / 560 RON Doprava: Zajištěna až na místo luxusním vlakem EuroCity, mezinárodním rychlíkem Dacia a historickým rumunským vlakem. V ceně je zahrnuta vyhlídková jízda kolem opuštěných průmyslových zón Ubytování: Tříhvězdičkový nebo čtyřhvězdičkový stan nesený na vlastních zádech. Zájemci mohou využít nekonečně hvězdičkového příbytku pod letní oblohou. Stravování: Po celou dobu zajištěno jídlo nejméně 5x denně, z toho dvě jídla teplá. Dostatek čerstvých borůvek je u naší CK samozřejmostí. Pro zpestření stravy poskytujeme 1x týdně čerstvý ovčí sýr a 1x za zájezd čerstvě nadojené ovčí mléko a ovčí tvaroh. Hlady ani nedostatkem cukru nikdo trpět nebude. Po celou

dobu akce zajištěna čerstvá pramenitá voda. Několikrát během akce mají naši zákazníci zdarma minerální vodu s příchutí mechu či síry. Extra servis (pouze u naší CK!): Možnost platby zájezdu ve třech měnách (CZK, EUR, RON). Hotovostní i bezhotovostní platba možná. Výstup na veškeré vrcholky hor jsou zahrnuty v ceně zájezdu! Po skončení zájezdu zdarma DVD s fotografiemi. Po většinu zájezdu zajištěn signál mobilních telefonů. Zdravotní péče: Po celou dobu akce zajištěni dva kvalifikovaní zdravotníci zotavovacích akcí a jedna zubařka. Přesto účastníkům doporučujeme sjednání pojištění léčebných výloh.

-=6=-


Program sousedním údolím. Noc u nádherných horských Den 1: Odjezd z Brna ve večerních hodinách (možnost nástupu v Hamburku, Berlíně, Drážďanech, Ústí nad Labem a Praze). Základní lekce rumunského jazyka. Den 2: Příjezd do Petrošani, výměna peněz, taxík k lanovce, výjezd lanovkou do 1600m.n.m. Prohlídka expandujícího rekreačního střediska, zahájení výstupu na hřeben Paringu. Den 3: Výstup na nejvyšší vrchol Paringul Mare (2519m). Pravá rumunská bouřka nad ples Den 4: Dokončení přechodu Paringu, Zahájení přechodu Capatini. Večer a v noci pravá horská mlha. Den 5: Fotografování s ovcemi a beranem. Praktická lekce ošetřování vymknutého kotníku. Údolí s borůvkáři. Den 6: Český puding s rumunskými borůvkami. Polední klid. Den 7: Koupel v ledové horské vodě. Výstup na téměř dvoutisícový kopec, jehož jméno nelze z mapy přečíst. Vyčerpávající pochod do večerních hodin ve snaze dojít až k vápencovému hřebeni. Den 8: Ukázka bloudění v pralese. Příchod do centra pohoří Capatini – hřebenu Muntii Albu. Ubytování na luxusním paloučku nedaleko zbořené salaše, rozdělení na skupiny. 1. skupina odpočinek až do večera, sběr borůvek. 2. skupina prohlídka vápencového hřebene, prasení tunely v kosodřevině, průchod vápencovou jeskyní, ukázka práce zhuleného rumunského značkaře, prohlídka okolí salaše, edukativní komunikace s bačou. Den 9: 1. skupina prohlídka vápencového hřebenem prasení tunely v kosodřevině, průchod vápencovou jeskyní, ukázka práce zhuleného

-=7=-


rumunského značkaře, prohlídka okolí salaše, nákup sýra. 2. skupina: odpočinek, sběr borůvek. Den 10: Sestup k Cabaně Cheia. Prohlídka soutěsky Cheia. Výstup příkrým svahem 800 výškových metrů. Noc nedaleko salaše. Čerstvě nadojené ovčí mléko. Prohlídka interiéru salaše a rozhovor s jejími obyvateli. Prohlídka původních karpatských lesů téměř všech vegetačních pásem. Den 11: Ukázka navigace pomocí reliéfní mapy Google Earth. Prohlídka území po holosečné těžbě. Prohlídka ovcí lesních. Cesta po stezce obohacené kopřivami, šípky, malinami, ostružinami, sesuvy půdy a bahnitými potůčky. Večer léčivá bahnitá sirná minerálka.

překrásného města Sibiu. Oběd v restauraci, prohlídka města včetně návštěvy vyhlídkové věže. Ve večerních hodinách odjezd.

Den 12: Sestup do údolí Valea lui Stan s občasným skluzem po hýždích. Volitelně koupel v horské bystřině. Prohlídka typické cikánské vesnice. Autostop, kterému dojde benzín a už to nerozjede. Náhradní doprava na nádraží. Cesta historickým vlakem do

tu sestavu, bylo mně jasný, že to bude bžunda. A to jsem ještě nevěděla o Brisove babičce, jejíž třešně ve sklince a perník nás pobavil zaručeně vždy.“ (Helenka)  „Zaujalo mě asi snad úplně všechno. Nepočítaje úžasnou přírodu a ohromující

Den 13: V časných ranních hodinách příjezd do Budapešti, prohlídka nádražní budovy a jejího okolí. Příjezd do Brna krátce po poledni. Reference našich spokojených zákazníků:  „Poprvé na 2 týdny na puťák, poprvé s takovými starouši jako Wheb a Akil, poprvé do země, která ve mně vždycky budila hrůzu, poprvé vlakem přes noc nebo také poprvé jet do země, jejíž jazykem umím absolutní prd. Říká se, že poprvé je to vždy nejlepší, …“ (Bris)  „Když jsem na přípravné schůzce viděla

-=8=-


život místních bačů to byla možnost poznat všichni po celou dobu v podstatě usmívali, i šéfa Wheba a jeho choť z jiné strany než z té když někdy člověk sám ani nevěděl, jestli se táborové. Jste úžasní, starouši!“ (Bris) směje, anebo má křeč v obličeji“ (Jana)  „…juj tady je tak krásně, že se mi snad  „Z jedné strany jsem byl nadšen vším tím, ani nechce domů…“ (Helenka) co jsem zažil a viděl, ale však z druhé strany  „Nejvíce mě zaujal vápencový hřeben a jsem se těšil domů, do vany, protože jsem soutěska v Capatinech (a místní "ferrata"), (nejenom já) nehorázně smrděl a hodně původní smíšené pralesy, kde stromy umírají lituji 2 Angličanky, které musely s náma věkem.“ (Akil) strávit asi 3 noční hodiny v jednom kupé.“  „Konečně jsem netrpěla hlady, chutnalo (Bris) mi všechno…“ (Jana)  „Nejšťastnější jsem byla, když mi napsal  „Mám takové dva poznatky, které jsem Vláďa. A taky u jezer a na vápenci, když vyvodil za celou dobu: 1( Pepřák je fakt bylo ticho.“ (Jana) suprová věc. I když ho nepoužijete, tak  Unavenej, ale spokojenej. Krásné hory, pocit, že ho máte u sebe celých 24 hodin, je krásné počasí. Dobří spolucestovatelé. Do fakt příjemnej. 2) Prej Rumunsko je v Rumunska přichází civilizace.“ (Akil) Evropské Unii :-D“ (Bris)  „Super! Jedny z nejlepších hor!“ (Jana)  „Trošku přerozdělit společné věci, co kdo Neváhejte a využijte naši jedinečnou nabídku! táhne, s ohledem i na poměr váha, výška,… Při příštím zájezdu poskytuje naše CK věrnostní Ten, kdo objednával počasí, má u mě bonus – o 5% lehčí batoh. A to přece stojí za to! jedničku s hvězdičkou a jsem ráda, že se

Další fotky na https://akela.mendelu.cz/~foltynek/cestovani/rumunsko/

-=9=-


DÍVČÍ KOUTEK aneb co tábor a co po něm Milé Berušky, zas je tu školní rok a s ním vše začíná nanovo. Nemusím jistě opakovat, na jaké akce se můžete těšit, a kam všude můžete jít, jistě to už dávno víte. Ráda bych se proto vrátila k táboru, co jste zažily a jak to vlastně všechno bylo. Tajemství deníku Hned na začátku vás pan kapitán pokřtil a pasoval na námořníky, takže mohlo vše začít. Prvních několik dní jste strávily výcvikem, sháněním toho, co na lodi během plavby potřebujete, drhnutím palub a konáním dalších činností, které jsou potřeba, aby celá loď šlapala tak, jak má. Pár dní po vyplutí se to ale stalo, loď se kolébala ve vlnách, všude byl celkem klid, a tak všechny překvapilo, když námořník ze strážního koše zavolal: „Muž přes palubu!“ Jenže to nebyl tak docela muž, ale žena, totiž nebohá slečna Laura, kterou vlny unášely neznámo kam. Srdnatí námořníci slečnu vytáhli a ta, celá zesláblá, na palubě omdlela, stačila ještě něco říct o svých věcech. Brzy se ale ukázalo, že slečna Laura možná bude na palubě jistou přítěží, námořníci ji sice měli moc rádi, pro její laskavost a krásu, přece jen, byla to jediná žena na palubě, ale ukázalo se, že slečnu pronásledují piráti. Lépe řečeno, že slečna už stihla jednou uniknout z pirátské lodi, což byl ostatně důvod, proč ji námořníci vylovili ve vodě. Netrvalo dlouho, a na stožáru vlála vlajka s lebkou a zkříženými hnáty. Námořníci se rozhodli, že piráty dostihnou, nicméně jejich lov nebyl úspěšný (piráti měli náskok) a slečna Laura během jejich nepřítomnosti ochořela, námořníci naštěstí věděli jak na to. Co na slečně Lauře bylo vůbec nejzajímavější, byl její deník, když si myslela, že je tam něco, co by námořníky mohlo zajímat, nebo se jim chtěla nějak odvděčit, nechávala je číst stránky zašlé tokem času a místy poznamenané plísní, aby se dozvěděli něco o minulosti Lauřiny rodiny. Vše

Hibou dohromady tvořilo zajímavou mozaiku. Co čert nechtěl, našim nebohým námořníkům nepřálo pořád jen štěstí, a tak se stalo, že jim vítr poslal do cesty bouři, která zničila loď. Námořníci museli opět shánět své zásoby a zajišťovat příbytek pro slečnu Lauru, aby třeba znovu neonemocněla. Večer se i se zásobami vydali do svých přístřešků, ale ještě, než se stihli uložit ke spánku, jejich skromné skrýše obklíčili domorodci, kteří chtěli slyšet vysvětlení a našim námořníkům vůbec nevěřili, takže je zavedli k šamanovi, aby posoudil, zad-li se dá vetřelcům věřit, kolem zuřila bouře. Naštěstí nebyli domorodci takoví nelidové, a tak námořníkům dovolili přespat ve své vesnici, ale ještě než se ráno probudili, odnesli je zpátky tam, kde je sebrali. Námořníci pak celý den bloudili po ostrově a hledali, co zbylo z jejich lodí. Brzy se ukázalo, že jediné, o co pirátům jde, je poklad, kdysi ukrytý na nějakém ostrově, jednalo se o výkupné za jistou Marion, dívku, která byla unesena, a která patřila do stejné rodiny jako Laura, nicméně o mnoho a mnoho let dříve. Naši námořníci se vydali hledat informace o tom, kde je mapa. Místo toho, ale zjistili, kde narazí na bandu pirátů, kteří opět stihli unést slečnu Lauru, jeden z nich, potomek Bastiena, měl u sebe dopis, ve kterém se mluvilo o tom, že mapa je v náhrdelníku slečny Laury (dříve patřící Marion). Námořníci mapku šťastně rozbalili a zjistili, na jakém místě mohou hledat další informace o tom, kde se skrývá poklad. Nakonec se s ním setkali na Rudoleckém tábořišti. A pak už byl konec, následovalo pouze vylodění a šťastné úsměvy slečny Laury, která byla ráda, že je doma. Námořníky čekalo balení kajut a přeprava celé lodi zpět do Brna, kde už celý letní příběh skončil s tím, jak se námořníci rozešli do svých domovů.

-=10=-


Jak to bude po táboře? Jistě vás všechny, zajímá, jak to bude vypadatteď, po táboře, obyčejně totiž k nějakým změnám dojde… Co se týče družinek, Duběnky teď povede Souri ve spolupráci s Chani a Duběnky jsou teď staršími skautkami. Mladši skautky, alias loňské Dráčky, povede Tebi. A světlušky, alias loňské Kočičky (+Miriam), povede Ilei. Také vám představuji vaši novou vůdkyni oddílu Miwe, Evu Pokornou a její zástupkyně Ges, Chani, Souri a Hibou. Všechny

změny jsou popsány v dopise pro rodiče, který jsme vám daly na první oddílové schůzce. Tak doufáme, že se vám v nově uspořádaném oddíle, i když mezi stejnými kamarády bude líbit. Na druhou stranu, tu naši větu o tom, že kdybyste snad měly nějakou kamarádku, která nemá ve volném čase co dělat, určitě znáte. Kdyby ne tak… Pokud snad máte nějakou kamarádku, která ve volném čase nemá co dělat, přiveďte ji k nám na schůzku, třeba se jí u nás bude líbit, a tak s námi na výlety bude zase jezdit o kamaráda navícJ.

REPORT Z TÁBORA Meivis (červánek) Jak už velí naše dávná tradice, i letos se náš tak 0,5 a jak jinak než růžových tepláčků a oddíl vydal tábořit na Kořenec. No a tradice také velikosti ne o moc větší jsme sice nasušily denně asi 50 kusů, ale dokázaly jsme to! Všechny Havráňata přežila, a my též. Dalším příjemným zpestřením tábora byly lanové překážky, které pro nás přijel postavit Ďoubalík. Toho přivedla Sage, která teď brigádničí v lanovém centru Proud, kde dělá paní (teda vlastně ještě slečnu) instruktorku. Nesmím také zapomenout zmínit táborovou hru, která se letos nesla v keltském duchu. Ten připomínal nejen název tábora Dha Gadhír (v gaelštině znamenající dva psi), všudypřítomné keltské propletence a posvátný strom na náměstíčku, ale také nejrůznější soutěže a aktivity. Světlušky se říká že na Kořenci je vždycky zima a pořád prší, což se také (bohužel) vyplnilo. Oproti jiným rokům byl ale přesto tento tábor výjimečný hned několika věcmi. První byla družinka pěti a šestiletých světlušek, které jsme si s sebou vzaly. Musím podotknout, že já a Sage jsme si s nimi v družince Havráňat užily spoustu legrace. Třeba když se na začátku tábora rozhodly že si budou všechny špinavé věci (které mimochodem stihly špinit obdivuhodnou rychlostí) prát v potoce. A vedení nechť suší jak umí! Růžových plátěných tenisek velikosti asi -=11=-


naučily tkát na jednoduchém stávku a skautky se naučily dělat karetky. Přijeli také šermíři ze skupiny Jaga, kteří v noci v podobě nemrtvých bojovníků zaútočily na naše keltské oppidum. Za vydatného deště jsme ale zvládly tábor opevnit a nemrtvé bojovníky porazit. Ráno nám pak šermíři předvedli ukázkový turnaj, ve kterém všechny světlušky fandily a nadržovaly Matějovi protože je prý nejhezčí. Kromě těchto netradičních věcí nechyběl ani tradiční návštěvní den, na který holky pod skvělým režisérským vedením rádkyň nacvičily skvělou scénku. Dále proběhl také dvoudeňák, na kterém skautky prokázaly všechny svoje

cestovatelské a turistické schopnosti, sportovní den, zdravotnické odpoledne, zvířecí terčák po potoce na kterém všechny poštípaly vosy a další a další. V půlce tábora se jako obvykle konal slibový a přezdívkový oheň při kterém se z Nikči stala Rhien, z Elišky se stala Ywen a Kačka dostala nové skautské jméno Lješi. Leši, Alenka a Lucka také složily světluškovský slib a (znovu) Leši se stala takovou skoro osobností tábora, když v celotáborovém bodování porazila i staré otřelé skautky. Alenka pak vyhrála bodování Havráňat. Bodování družin vyhrála družina Branwen. Ještě jednou gratulujeme a jen tak dál!

LUŠTĚNINY Vážení luštitelé a vážené luštitelky. Dnes pro vás máme pouze jen jednu luštěninu. Skvěle nám zapadá do aktuálního měsíce, protože je září, měsíc náborů a příchodů nových členů do našich oddílů. Pomoci naší luštěnininy si můžete vyzkoušet jak může být lehké přivést nějakého kamaráda k nám do skautu. Proto neváhejte a neberte pouze tužky, ale i kamarády a šup s nimi k nám do střediska.

-=12=-


Tábor 2008 (Bohdalov) A zase je tu tábor. Přicházím na sraz, který je v 16:00 u p.u.nu a už tam stojí Julča, Tebi, Chani, Miwe, Pelco a další a další…. Na sobě mají krojové košile a na zádech krosny. Přijde čas a my se odeberem na nástupiště a pyšně čekáme na vlak.

Bohdalov. Konečně. Ještě ujít ten kilák a půl a budem na našem krásném tábořišti. Cestou se s holkama bavíme, že jak přijdem na tábořiště, tak půjdem do vody. A je to tady. Náměstíčko berušek, medvědů, kuchyně a hangár a naše krásná tee-pee. Tee – pee jsme stavěli na četě a někteří z nás tam zůstali o týden dýl až do tábora. Je sobota. Sluníčko vysvitlo a my vstáváme. Posnídáme a odcházíme se koupat. Zanedlouho kolem 11 příjíždějí světlušky a vlčata. A je po klidu. Všechny je při vítáme a jdeme do kuchyně, kde se naobědváme. V neděli ráno už máme budíček normálně o půl osmé a začíná nám rozcvička. Po ní se odebereme do tee-pee či stanů a oblékneme se do krojů, jakmile Wheb zapíská po druhé, už stojíme v řadě, vlajková četa je nachystaná, zazpíváme junáckou hymnu a Wheb nám sdělí info co se dnes bude dít. Po

Lůca a Katka nástupu jdeme na snídani a pak zase na nástup, ale náš beruščí. Naše celo-táborové téma je „Námořníci“. Vedení nám řekne, ať se obléknem do plavek a vezmem si s sebou ručníky. Jdeme k rybníku. Tam už ve vodě někdo čeká, vypadá to na kapitána. Ten nás pasuje na námořníky jeho lodi a dostanem pruhovaný námořnický trika. Po celý den hrajem různý hry a večer máme táborák. Katka, Lucka, Wizy a Rov jsou ohnivci. Táborák končí a my jdem spinkat. A je tu zase nový den. Po snídani jdeme na beruščí nástup a zjistíme, že jdeme na celodenní výlet. Vracíme se kolem 4 a už v dálce vidíme přijíždět Lůcu, která ze zdravotních důvodů musela přijet o něco později. Všichni ji přivítají a je tu zase pasování. Lůca už je ve vodě a patří mezi nás námořníky. Vítej!!! Další den: Píšťalka…Všichni se scházejí a bude velká středisková hra „Mravenci“. Pravidla vysvětlovat nehodlám, protože je to poněkud složitá hra, kterou stejně ještě do teď moc nechápu. Jedno odpoledne, po poledním klidu jsme malovaly „tělem“, spíš si asi neumíte ani představit, jak to dopadlo… viz. modré nohy Mirdi atd… Nevím, který den to byl, ale jeden byl věnován pouti. Byly zde různé atrakce, např.: stavění soch podle vylosovaného tématu, uzlíky, opičí dráha ve stížených podmínkách, flusání, točení kolém kůlu a poté udržení rovnováhy. Za splnění úkolu na atrakci mohl každý získat pouťony a pak si za ně koupit sladkosti v pouťon-shopu. Bohužel, ale někdy nám počasí nepřálo, a tak jsme hráli různé hry. Někteří hráli karty, jiní piškvorky, a další se pokoušeli hrát Kris-Kros

-=13=-


pro dospělé. Neměli jsme pravidla, tak jsme hru hráli podle sebe. Výsledek…? Na hrací desce byly poskládány samé přezdívky lidi ze střediska. A je tu pátek, pro některé poslední, pro jiné předposlední. Všichni se těší na táborák. Budou totiž slibovat světlušky a vlčata. Krom toho jsou připraveny scénky a písničky. V sobotu ráno se už balí světlušky a skládají se stany. Ještě Katku čeká poslední úkol na ostražitost…… A je to tady, slavnostní nástup a Katčina „ostražka“. Whebova mince ukázala, že Katku budou rozesmívat tři dobrovolníci. Naštěstí se jim to nepovedlo a Katka si úspěšně splnila ostražitost. Gratulujeme…!!! Odjeli světlušky a vlčata a my jsme si mysleli, že začne Havai… ale právě naopak, začala tvrdá vojna. Ráno plavat, po obědě cvičit, před večeří běhat. Jedno odpoledne nás vedení vyslalo na misi. Jedni byli pěšáci, druzí jezdci (druhý den jsme se vyměnily). Samozřejmě, že jsme se potkaly na stejném místě… Přespaly jsme v lese a druhý den ráno se vydaly na dlouho cestu. Zase jsme měli společný cíl a to byla Havlina. Tam jsme se namaskovaly a šly

zneškodnit bombu a teroristu (Chani) s vodní pistolkou. Bobma vypadala asi takto: Slupka od melounu slepená izolepou a uvnitř černý pytel se sladkostma J. Jako zneškodnitelé bomby jsme neuspěly, protože by sme vybuchly… :-D. Tím to naše mise končí a jdeme zpátky do tábora, kde nás málem nikdo nepoznal. Předposlední noc byla celkem akční a pro některé velmi nebezpečná. Holkám (rádkyním) v noci chytlo tee-pee . Bohužel obětmi se staly i cenné věci, ale ztráty na životech naštěstí nebyly. Ráno po snídani jsme začali s balením beden a odpoledne teepee. Večer byl další a už bohužel poslední táborák. A je tu poslední den… Další lidé si dodělávají ostražitost – Terka, Lůca, Julča a Rowis. Mince ukázala, že budou šlehání kopřivami. Nakonec to všichni zvládli. Poté byl slavnostní nástup, kde byly vyhlášeny zkoušky zdatnosti a podobné věci. Ještě shodit stožár a dojíst poslední jídla a můžeme vyrazit na cestu. Kolem 16hodiny nám jel vlak a my jsme byli rádi, že jsme si sedli. V Brně jsme si zakřičeli naše pokřiky a rozloučili se… A takhle skončil náš letošní tábor…L

Akce přepad – aneb – a kde je Beruška? Za vším hledej ženu. Toto pravdivé přísloví se prokázalo i tentokrát, když jsme s Okeem plánovali přepad tábora v Rychlebských horách. Zvídavými otázkami začal Okeo: „...a proč je jako chceš přepadat?“ „No, vlastně tam má tábořiště Škuboš“ „A proč bych tam měl jezdit já?“ „No, nevím, mají tam spoustu holek...“ „A znám nějakou?“ „No, z Pardubic jsou kromě Škuboše ještě Helga, Dobby a Beruška.“

Vikki „Beruška, Beruška, Beruška..... BERUŠKA – já VÍM jak vypadá Beruška. Tak jo, já pojedu za Beruškou“ „Ale ona tam nemá tábořiště, to je jinej oddíl...“ „to ale neva, nějakou Berušku najdem, přece tam nepojedu jen tak“. Plán byl autostop do Jeseníku a dál.... Realita – vlak. Tady začala první haluz. Lístky zadarmo. Nějaký típek si koupil v Děčíně jízdenku SONE+ a už ji nepotřeboval a tak ji chtěl

-=14=-


někomu věnovat, aby mohl jezdit až do 24h po ve stínu a už hodinu nás sleduje“ či „tábor je v kolejích ČD zdarma. Jízdenka platí pro 5 lidí, z kanadách ve stanech a připraven vyrazit a toho max 2 dospělí. Cool. sejmout nás“ jsme strávili v podstatě celý přepad. Nakonec jsme naběhli do jídelny, kde Ve vlaku jsme nabrali příjemné 90 minutové jsme čekali hlídku. Nic. Tak jsme tábor prolezli, zpoždění a cesta se tak protáhla na rovných 6 ukradli olivy ze zásobáku,ochutnali zbytky z hodin. Hoďku a půl, tu poslední se světlem, večeře, polepili tábor papírkami a jali se hledat kterou jsme měli nachystanou na výstup na Škuboše. Našli jsme Lindu (vedoucí oddílu). hřeben jsme tak strávili s Českými drahami, Naneštěstí se vzbudila a museli jsme zasáhnout. které pro nás (asi 10 lidí) vypravily speciální Při krátké potyčce spadla na zem i s postelí a spoj z Lázně Lipová do Javorníku a ještě nám rezignovala. Zjistili jsme od ní, kde kdo spí a dali wodu sodowu zdarma. Fakt, lepší servis, než výměnou za nezpůsobení poplachu jsme ji zase EasyJet. Vzhledem k penězům, které jsme za to pustili. Pak jsem splnil bod Škuboš (což nebylo reálně dali (0 Kč), jsme byli opravdu spokojení. lehké, protože jsem ji nemohl rozeznat od její Cesta na hřeben byla proložena zajímavou stanové spolubydlící) a Okeo začal budit pauzou v pionýrském táboře, který jsme Koudyho (na Berušku dočasně rezignoval). Po náhodou našli a ve kterém jsme se dozvěděli, že té, co jsme rozebrali Koudyho stan a částečně skauti jsou super, s výjimkou dvou chyb – jsou sundali polovinu konstrukce konečně začal to všichni křesťani a nejsou koedukovaní. Moc poplach. Chvíli jsme se honili po táboře a nevím, jestli je křesťanství chyba, ale celkem nakonec nás hrdinně dopadli. Usnuli jsme ve jistě vím, že Junák je nenáboženská organizace a stanu pro slepice a plchy. velice tolerantní. Rozhodně bych nás neoznačil Pokud chcete z tábořiště Hraničky emigrovat jako křesťanskou organizaci. S tou koedukací do Polska, tak to máte asi 300m běhu do kopce. možná měla paní vedoucí i trochu pravdu. Pokud vím, stávalo se to často, ale vždycky se Pionýři že již dlouho bratří s Pionýry z Finska a nakonec všechny děti vrátily zpátky k nám. spolupráce jim výborně klape. Tady jsem se Ze zajímavých věcí na táboře, kde jsme inspiroval ještě o něco víc... strávili den a půl byly: tábořiště – asi nejhezčí v V celkem rozumném mezičase jsme dosáhli ČR, jaké jsem kdy viděl, výlet na kolech, kde se vrcholu Špičák (900m.n.m), zválené asi 3 km od Okeo trochu potloukl, slibový oheň a nalezení tábořiště Hraničky. Hraničky je mimochodem Berušky. název vesnice, která tam dříve stávala a ze které Beruška totiž byla Blanka – ona Škubošova zbyly jen základy a kusy zdí. (více se dočtete na spolubydlící, se kterou jsem vyměnil Škubošku http://www.zanikleobce.cz/index.php? za Okea – a Okeo tak dostal Berušku. Podle obec=2719) toho, co vím, tak spolu strávili noc v jednom stanu a … sakra, toto je Ajeťák, že? No, tak víc Vlastní přepad byl tristní. Stanovili jsme si 4 sem psát raději nebudu. cíle přepadu: Z tábora jsme se vydali do Javorníku, kde unést hlídku, polepit tábor nějakými texty, jsme navštívili, zámek, viděli jsme i zříceninu vzbudit Škuboše polibkem a najít Berušku. Rychlebského hradu a napsali dva pohledy na Vzbudit Mikiho a Koudyho (nebyl o čistě dívčí tábor, který jsme ten den opustili. Hádejte, komu tábor) – nebyl cíl přepadu, jako spíš jeho konec. byl pohled, co nebyl pro Škuboše... :) Do Vzhledem k tomu, že hlídce bylo zima a šla se Jeseníku jsme chytli po půlhodině stopa. zahřát do spacáku a tam usnula, nemohli jsme Podtrženo sečteno, nakonec jsme cíle přepadu splnit první bod přepadu. Zato jsme se jako splnili na 75%, užili si příjemné počasí v magoři asi 1,5 hodiny plížili kolem a hlídku Rychlebských horách a to vše za cenu cesty hledali. S myšlenkami jako „hlídka někde stojí Jeseník – Brno a jídlo. -=15=-


Kočičí příběh Naprosto přesně vím, jak to vypadá…Hibou se chystá napsat o svém milovaném domácím mazlíčkovi a je natolik přesvědčená o jeho dokonalosti, že své dílo musí zveřejňovat na stránkách Ajeťáka. Ale říkali jsme si v redakci, že nás, co máme doma kočky, je víc, a tak by si tato zvířata zasloužila nějakou tu stránku. A vzhledem k tomu, že prázdninové číslo je jako dělané na čtení v poledňáku, či jiných volných chvílích, připadalo nám, že nebude vadit, když stránek bude víc. Problém je v tom, že zážitků s mou kočkou je tolik, že si nedokážu vybrat jeden a navíc nejsou moc dlouhé, což znamená, že by článek byl moc krátký, takže doufám, že vám nebude vadit, když jich napíšu víc. 1 Vražda vlaštovky Abych nějak začala, moje kočka je kastrovaná, což sebou nese výhody, jako že nemůže mít koťata (to by se někdy dalo považovat za nevýhodu, obzvláště co se týče evoluce), někdy to má ale i negativní stránky, protože jako kastrát je teď spíše gaučovou ozdobou a sežere mnohem větší množství masa a granulí a já nevím, co všechno naše milovaná čičinka požívá. Řekli byste, že taková kočka ztratí i svoje pudy, ale kupodivu tomu tak není. Nedávno do našeho domu vletěly dvě vlaštovky (vážně nechápu, proč to udělaly) a posadily se na náš lustr, kde si vesele povídaly. Kočka, usazená na velíně (jak říkáme drátěnému koši na papíry, který je umístěný na kuchyňské lince asi tak ve výšce mé hlavy), obě štěbetající vlaštovky hypnotizovala pohledem. Když jsem si jí všimla, vstala jsem a šla se podívat, co že to tak upřeně pozoruje. Bohužel jsem ptáky vyplašila a jali se vyletět dvěřmi. Jedna vlaštovka ale netrefila směr a napálila to přímo do zavřeného křídla dveří a spadla na zem. Kočka hbitě opustila velín a lačně se přihnala k nebohé vlaštovce, další scenérii raději nebudu popisovat, protože je dost brutální a sama z ní mám doteď trauma. Ve chvílích, kdy nám ve své tlamě nosí zadávené myšky a podobné úlovky, přemýšlím, jestli jí nedáváme málo žrát, na druhou stranu je asi dobře, že se nechová úplně jako polštář. Mimochodem, dneska mi ležela kočka v posteli a když jsem jí prozkoumala havičku, zjistila jsem, že na ní má dost pocuchaný kožíšek. Vypadá to, že si chránila svoje teritorium. 2 Jak přišla na svět koťátka

Hibou Jistě vás napadlo, že naše kočka nebyla vždycky kastrovaná. Ano, bystré děti, je to tak, kočičky se kastrované nerodí. Ještě, než jsme ji zbavili jejího břemene, naše černá míca porodila čtyři koťata, tři černé uličníky a jednu hnědě mourovanou uličnici. Je tomu téměř rok, přesně na můj svátek (to je přece jasný, kdy je sv. Hibou), se kočka s velkým břichem v porodních bolestech dopotácela k zadní straně gauče, kterou nemilosrdně rozcupovala na kusy a v takto vytvořeném hnízdě uvnitř gauče porodila. Ta díra tam pořád je. Koťata už doma nejsou. Z pohovky je bratr uklidil do garáže, kde se učila chodit, ještě ve chvíli, kdy se mi vlezla do dlaně. Postupně obydlela celé přízemí. Řízek, Pantej, Netopýr a Lola neohroženě drancovali obyvák i kuchyni, při příchodu ze školy vás u dvěří vítala malá kočičí smečka. Celé to má smutný konec, živit pět koček je docela nákladná záležitost. Malý Řízek se nám ještě jako baculaté modrooké kotě ztratil a už jsme ho nikdy neviděli. Pantej šel za novou paničkou a bylo mu uděleno jméno Čert (čehož sem litovala, Pantej bylo originální), ale nedávno se k nám donesla zpráva, že se něčím udusil. Netopýra a Lolu jsme chovali doma nejdéle, mohli jste na nich vidět, že k sobě chovali sourozeneckou lásku, navzájem se umývali (z toho mám sekvenci fotek) a když už je kočka nechtěla kojit, Netopýr Lole dovoloval, aby ho ožužlávala. Nakonec šli z domu i oni, našěstí oba dohromady, byli na sebe zvyklí, ale jako převážně domácí kočky se z nich u bratrovy známé staly kočky venkovní. Takže kočka už je zase jenom jedna. Neřekla jsem vám, jak se naše kočka jmenuje. Ačkoliv všechna koťata jméno dostala bez problémů (taky z části proto, abychom nemuseli pořád říkat „ten černej“), naše kočka přeze všechny pokusy ji pojmenovat žádné nedostala. Návrhy Sazička, Mistr Yoda, Kobra, Žužla a jim podobné neuspěly, a tak je naše kočka prostě kočka. Těžko říct, jestli teď už je to jméno a měla jsem tudíž celou dobu psát slovo kočka s velkým K. Připadá mi ale, že kočky jména nepotřebují. Stejně většinou nepřijdou, když na ně jejich jménem zavoláte, pokud nemáte doma kočkopsa. Musíte uznat, že na to, že naší kočce nejsou ještě ani dva roky, stihla toho hodně, kdo z vás se může chlubit ulovenou vlaštovkou a čtyřmi koťaty?

-=16=-


Zdravčák – krutá realita Celé zdravotčení začíná každý rok papírováním. Takže se mi tak měsíc před táborem doma hromadí na zemi stovky papíru, které třídím podle různých kriterií, jako jsou nemoci či alergie. Ono u tábora, kde je asi 70 lidí, je to opravdu docela dost papírů, a tak si asi umíte představit jakou radost vám udělá, když vám rodiče v záchvatu uklízení všechny tyhle papíry dají na stůl do úhledné hromádky. Ono to sice vypadá jako velká nuda, ale člověk se z těch vašich dotazníků sem tam dozvídá vtipné věci typu syn měří 170 a váží 10 Kg. Když to všechno konečně přečtu, což je po některých doktorech fakt napínavý úkol, zařídím každému obálku s jeho jménem, kam dám všechny jeho papíry a sem tam nějakou svoji poznámku. Další část práce je schvalování jídelníčku. Moc rád bych to dělal podle toho, co mám rád, ale místo toho si doma ten jídelníček vybarvuji a hledám v něm chyby typu tady není mléko a tady zase ovoce. Někdy musím některé jídlo úplně zrušit, protože neodpovídá vyhlášce pro stravování na táboře. Další vtipná část je příprava materiálu. Asi si neumíte představit kolik toho tábor spotřebuje. Před táborem se musí některé léky a materiál nakoupit, z čehož má Snortlin jako hospodář vždy ohromnou radost a ještě větší by měl, kdyby viděl kolik se toho každý rok vyhodí (vratí zpět do lékárny). Ono to není jednoduchý nějaké léky jsou nařízené vyhláškou a nějaké se kupují co kdyby. Když už se nacpe bedna léčivem a připraví se další zavazadla je načase vyrazit. Jak tedy vypadá takový průměrný den zdravotníka na táboře: Vstávám a jdu se umýt, po cestě mě už lidi sem tam zastavují s neakutními věcmi, takže je odkazuji na ordinační hodiny po jídle. Z umývarky jdu zkontrolovat kuchyň ( oni ani neví, že je chodím kontrolovat, myslí si, že je jdu jen po ránu pozdravit). A taky se zastavuji ve zdravčáku pro léky pro lidi, co je jí před jídlem či po jídle. Takže, vybaven svojí bedničkou na léky a s ešusem, jdu na snídani a tak, jako služba vydává snídani, vydávám já všemožné léky. Už během snídaně se hromadí v čekárně hromada lidí. Většinou jdou s

Mirek tím, že je bolí v krku a nebo s tím, že jdou na převaz či na kontrolu klíšťat, sem tam se objeví i zajímavý případ v podobě akutního nedostatku vitamínu C v podobě cumlacích bombonů. Po ošetření všech těchhle lidí začíná pravidelné papírovací okénko, kdy u každého zapisuji, co se mu stalo, jak se mu to stalo, jak jsem to ošetřil a proč jsem to tak udělal. Tahle dopisová hra zabere většinou víc času, než samotné ošetření. Po opuštění stanu se prakticky zpravidla ozve nějaké zděšené volání zdravotník. Už jsem se naučil nešílet protože v 99,99% případů tenhle humbuk tvoří vlčata, protože si jedno z nich našlo klíště. Opravdu není nic lepšího než se vydat na záchod a dojít tam až za hodinu, protože pokaždé, když tam vyrazíte, začne vás někdo hledat. Tak to jde celý den, furt léky, klíšťata, hygiena, papírování a sem tam něco jiného. Taky je potřeba udělat si výlet do nemocnice. A není to proto, že by mě bavilo čakat několik hodin v nemocnicích po celém okolí, ale proto, že některé věci vyhodnotím jako zavažné nebo jako špatně lečitelné v našich podmínkách. To je asi na zdravotčení to nejhorší, člověk nikdy neví, kdy už s tím má jet do nemocnice a kdy ne. Samosebou u krvacení je to jasný nebo u nějakých zavažných věcí, ale u takových bolestí kloubů člověk nikdy neví. Další velký balík práce je hygiena na táboře. Nemyslete si, že mě baví furt řešit, že tam a tam je nepořádek nebo, že tohle by se jíst už fakt nemělo. Pro ty z vás, co se ještě nesmířili s tím, že se jídlo po nesnězení opravdu vyhazuje, bych chtěl říct počkejte až to budete někdy dělat vy a sami to pochopíte. Takhle to vypadá jako nuda, ale sem tam se stane něco zajimavýho, jako když si Hibou málem vypíchla oko, nebo když si Thran popálil ruku. Bohužel, takovýchto vážných případů je míň a míň, dávno jsou pryč časy, kdy si lidé zasekávali při zatloukaní kůlu sekeru do hlavy. Ne, že bych se nějak vyžíval v utrpení jiných, ale každý zdravotník chce někdy zažít něco pořádnýho, něco, co si muže dát za rámeček: „Tohle jsem zvládl.“ A po táboře je opět papírovaní a uklízení všech věcí. Tak tohle je zdravotnická práce ve zkratce, jsou tam ještě další věci, ale ty raději nebudu více rozebírat.

-=17=-


Horoskop Beran (21.3 – 20.4.) Začátek školního roku pro vás nebyl příliš šťastný. Dejte si pozor na falešné přátele a místo práce si raději hřejte na hrudi nějaké chlupaté zvířátko. Býk (21.4 – 21.5.) Máte energie na rozdávání. Pozvěte všechny své přátele na večírek ve stylu divokého západu, nebo si zajeďte na podzimní dovolenou, lovit divou zvěř. Blíženci (22.5 – 21.6.) Nemějte obavy ohledně nepříjemných povinností. Vše zvládnete s elegancí vám vlastní a vy nevyjdete z obdivu. Rak (22.6. - 22.7.) Nebuďte na své rodiče tolik přísní. Pozvěte je na kávu a řekněte si vše, co máte na srdci. Rodina vás podpoří ve vašem kariérním postupu. Lev (23.7. - 22.8.) Svou lásku už déle skrývat nevydržíte. Začněte jednat a do konce měsíce pocítíte nesmírnou vášeň od osoby, která se k vám do teď chovala odtažitě. Panna (23.8. - 22.9.) Máte pocit, že je toho na vás příliš? Držte si starosti dál od těla, obklopte se zelenou barvou a zkuste v sobě objevit dosud skrytý cit pro umění. Váhy (23.9. - 23.10) Přestaňte se trápit svou vlastní nerozhodností. Vemte osud do vlastních rukou a splňte si svůj sen. Štír (24.10. - 22.11.) Vašemu okolí na vás záleží, nemusíte si hrát na drsňáky. Poslechněte hlas svého srdce a budete velmi překvapeni, kam vás zavede. Střelec (23.11. - 21.12.) Kupte si ten krásný společenský kostým a vyražte na ples nebo na maškarní. Možná, že pod maskou černé kočičky se skrývá osoba, která stejně jako vy touží po nezávazném vztahu plném dobrodružství a překvapení. Kozoroh (22.12. - 20.1.) V práci nebo ve škole se vám daří, tak se nebojte prosazovat své nápady, budou po zásluze oceněny. Zavolejte starému příteli a pokláboste nad sklenkou Kofoly. Vodnář (21.1. - 20.2.) Vše se vám daří, nebo si to alespoň myslíte. Zkuste se na chvíli odprostit od svých povinností a dělejte co se vám chce. Jeďte si hrát do Mexika, nebo kupte svému příteli či přítelkyni krabici zmrzliny. Ryby (21.2. - 20.3) Nepřehánějte to s večírky a nočními zátahy. Tancovat po stole je sice zábava, ale můžete lehce prochladnout. Pijte hodně čaje a konečně si přečtěte nějakou knihu.

-=18=-

Září 2008 Ajeťák Měsíčník 6. střediska Junáka A je to! Díky spojení ebanky s Raiffeisen bank se změnil bankovní kód z 2400 na 5500

Recommend Documents