MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií
Zahraničněpolitická pozice Ruska po nástupu Vladimíra Putina Bakalářská práce
Vypracoval: Olha Semenyuk (UČO 143833) Mezinárodní vztahy a evropská studia bakalářské (prezenční/kombinované) studium imatrikulační ročník 2004 Vedoucí: PhDr. Vít Hloušek,Ph.D.
V Brně, 2006
2
Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a že jsem veškerou literaturu a další informační zdroje, z nichž jsem při práci čerpala, uvedla v seznamu pramenů a literatury.
3
Děkuji PhDr. Vítu Hloušku, Ph.D. za odborné vedení práce a za jeho velmi cenné a věcné připomínky a rady.
4
Obsah Úvod...................................................................................................................4
I. Vladimír Putin - nový vládce Kremlu
1. Putin - od KGB ke Kremlu ..................................................................................5 2. První kroky prezidenta Putina jako hlavy státu ...................................................6
II. Zahraniční politika Ruské federace
1. Geopolitická situace a zahraniční politika současného Ruska.............................9 2. Zájmy Ruska v SNS...........................................................................................12 3. Rusko a EU .......................................................................................................16 3.1. "Společné prostory" Rusko-EU ..................................................................19 3.2. Energetiky ve vztazích Rusko-EU ..............................................................21 4. Vztahy Ruska s USA .........................................................................................23 4.1. Bezpečnost a energetika ve vztazích Ruska a USA ...................................28 5. Kavkaz v politice RF ..........................................................................................30 5.1 Zájmy a pozice Ruska v kaspickém regionu ..............................................31 6. Asie v politice Ruska..........................................................................................35 6.1. Zájmy Ruska ve Střední Asii .....................................................................37
Závěr ................................................................................................................41
Literatura a internetové zdroje ..........................................................................45
Počet znaků: 101 232
5
Úvod Rusko samo o sobě je dosti svébytný stát, jehož zkoumaní je docela nesnadný úkol, ale pro mě osobně velmi zajímavý. Zahraničněpolitická pozice Ruska od rozpadu SSSR se hodně změnila. V cele historii, jak carského Ruska tak i SSSR a následně i Ruské federace, osoba panovníka, prezidenta, hrála vždy významnou roli. A stejně jako před tím, tak i v současné době prezident hraje významnou roli jak ve vnímání státu okolním světem, tak i v budování vnitřní a zahraniční politiky. Dokonce se dá tvrdit, že v současném Rusku prezident Putin udává tempo, jak vnitřnímu vývoji země, tak ruské zahraniční politiky. V posledních letech se dá sledovat změna v chování Ruské federace, podle mě se na tom výrazně podepsal samotný prezident Ruské federace. A toto ve své práci budu brát jako za výchozí bod. Hlavní hypotézou této práce je, že po změně relevantních aktérů tvorby ruské zahraniční politiky po volbách v roce 2000, zahraniční politika je utvářená primárně prezidentem RF V. Putinem. Druhou a doplňkovou výzkumnou otázkou práce bude snaha posoudit, jak tato skutečnost ovlivnila úspěšnost ruské zahraniční politiky. Zahraniční politika je velmi komplexní a obsáhlé téma. A tak ve své práci budu věnovat pozornost určitým jejím aspektům a ne celému spektru zahraničněpolitických aktivit Ruské federace. V první časti se zaměřím na osobu prezidenta a na jeho první kroky v roli hlavy státu. Považuji to za důležité z hlediska pochopeni ruské mentality a z hlediska komplexnějšího pochopení jeho úspěchu na poli pozice Ruska jako významného hráče, respektive jeho návrat na pole strategických mezinárodních vztahů. Další
část
práce
bude
věnována
geopolitické
situaci
Ruska
a
ruskému
zahraničněpolitickému kursu po nástupu Putina. Zároveň se zaměřím na vztahy s hlavními partnery na poli zahraniční politiky. Budu se zabývat zájmy Ruska v zemích SNS, vztahy Ruska a Evropské unie, respektive s prioritními aspekty těchto vztahů. Rovněž se zmíním o rusko-amerických vztazích. Také se pozastavím na tom, jakou roli hraje Asie v politice Ruska. Jedna kapitola bude věnována pozici a zájmům Ruska na Kavkaze, respektive v Kaspickém regionu. Na závěr se pokusím zhodnotit dosavadní působení prezidenta Putina s cílem, jak se za jeho prezidentství změnilo Rusko a jakým směrem se posunulo. Zda směrem k demokracii nebo směrem k autoritativnímu státu.
6
I. Vladimír Putin – vládce Kremlu 1. Putin - od KGB ke Kremlu Dne 9. srpna 1999 Boris Jelcin jmenoval novým ruským premiérem, na veřejnosti doposud celkem neznámého, Vladimíra Putina. Ale toto se stalo začátkem jeho kariéry. Dál následovalo ještě více senzační prohlášení, které ohromilo světovou veřejnost: právě šestačtyřicetiletého Putina by Jelcin rád viděl jako svého nástupce. V srpnu 1999 Rusko vedlo válku s čečenskými separatisty. Rusko mělo dvě varianty: buď to odejde ze Severního Kavkazu, a tím fakticky přizná vítězství islámských separatistů, a nebo využije proti čečenským separatistům vojenskou sílu. Putin tehdy vydal příkaz přejit do protiútoku, a tím začal druhou čečenskou válku. Vítězství, které získaly vojenské síly vynesly Putina na vrchol politické pyramidy. Jinými slovy, toto vítězství zajistilo Putinu první místo v hierarchii Kremlu.1 Vladimír Putin se narodil 7. října 1952 v Petrohradu. Ve svých 17 letech se Putin rozhodl, že bude pracovat v KGB. A to se mu také splnilo v roce 1975, po tom co dostudoval Právnickou fakultu Leningradské university. Od samého počátku se v Putinu projevovala tvrdost, průbojnost a schopnost analytického myšleni. Z pětadvacetileté praxe 15 let Putin pracoval v KGB a při každé naskytnuté možnosti ujišťoval, že v žádném případě toho nelituje. V roce 1985 byl Putin převelen do Drážďan, kde pracoval do roku 1990. Podle jeho slov tam on pracoval „po linii politické rozvědky“. V rozhovorech s médií Putin zdůraznil, že se v NDR zabýval jen studováním politické situace v zemích NATO s důrazem na SRN, sbíral informace o politických stranách v obou částech Německa. Zanedlouho Putin a jeho kolegové dostali nový úkol. Gorbačov je pověřil, aby se snažili vytvořit víc přitažlivý obraz Sovětského svazu. Putin odjel z NDR v lednu 1990, tedy dva měsíce po pádu Berlínské zdi. Putin, který sledoval rozpad socialistického uspořádání NDR, už v té době chápal, že Gorbačovem zvolená varianta perestrojky v SSSR je od základu chybná.2 V roce 1991 Putin nastoupil jako předseda Komise po zahraniční styk pro oblast Petrohradu a od roku 1994 – první zástupce předsedy vlády Petrohradu. 1 2
Rahr Alexandr: Vladimír Putin, „něměc“ v Kremle. Moskva. 2004, s.3-4. Tamtéž.
7
Právě práce pro Anatolia Sobčaka (starosta Petrohradu) dala impuls pro další postup Putina po politickém žebříčku. Putin se zvýraznil v březnu 1994, kdy v Petrohradu probíhalo známé Bergedorfské fórum, které bylo založeno fondem Kerbera.3 Putin tehdy odsoudil pozici jednoho reportéra německého časopisu, který obviňoval Jelcina z toho, že ten nezná, jak má vypadat zahraniční politika Ruska. Hlas Putina donutil tehdy představitelé západních států obrátit na něj nově pozornost. Putin se velmi často setkával s politickými činiteli světového formátu. Během této doby Putin jasně dával najevo, že se stal antikomunistou. Jeho přáním bylo znovu vidět Rusko silným. Putin udržoval těsné vztahy s Německem, několikrát doprovázel Sobčaka v jeho zahraničních návštěvách. Putin se několikrát setkal s Kohlem.4 Od srpna 1996 Putin působil v Administraci prezidenta. A v květnu 1998 se stává ředitelem Federální služby bezpečnosti Ruské federace. Pak následoval funkci předsedy vlády. Počínaje 31.12.1999 Putin dostává pověření vykonávat funkci prezidenta RF. Posléze ve volbách, které následovaly v březnu 2000 Putin vítězí a stává se oficiálním prezidentem Ruské federace. Někteří pozorovatelé tvrdí, že za demokratickým gestem Jelcina se skrýval tenký politický kalkul. Po takovém odchodu už nikdo nemohl zabránit vítězství ve volbách Putina. Putin spolu s novou funkci dostal k dispozicí obrovské administrativní zdroje.5
2. První kroky prezidenta Putina jako hlavy státu Příchod Putina na politickou scénu byl hodnocen jako záhada. Putin byl představen lidu odnikud, jeho chování obsahovalo různorodé prvky, podle kterých se nedalo poznat, jaké bude jeho chování v budoucnu. Celá doba jeho premiérství a první rok ve funkci prezidenta by se dala shrnout pod jeden slogan: „Who is Mr. Putin?“ (Kdo je Putin?). Prezidentská kampaň nedala na tuto otázku odpověď. Od začátku bylo zřejmé, že konstruování jasného obrazu, a tedy formování jakékoliv 3
Bergedorfský fórum – politická a ekonomická nezávislá organizace založena v roce 1961. Cílem organizace je rozvoj alternativních směrů, nových iniciativ pro podporu dalšího rozvoje průmyslových zemí. 4 Tamtéž (poznámka 1). 5 Tamtéž.
8
ideologie, která by si neprotiřečila, by nebyla vhodnou strategii pro Putina, a proto se toto ani nestalo.6 Po březnovým volbám roku 2000, kdy musíme konstatovat bezkonkurenční vítězství Putina, bylo hlavním úkolem expertů rozluštit doposud nečtivý obraz Putina. Asi nejúspěšněji se toto povedlo L. Ševcovi, kdy prohlásil: „Zdá se mi, že nejdůležitější (v osobě Putina) je jeho pokus sloučit dva druhy nebo dva modely rozvoje. Na jedné straně, mobilizační model rozvoje, a inovační model rozvoje na straně druhé. Pokus uskutečnit mobilizační model se projevuje v politice, inovační – v ekonomice“.7 Zvolení Putina prezidentem RF svět vcelku přivítal. K tomu přispěly bezesporu jeho vstřícné iniciativy vůči Západu. Jednou s takových iniciativ se stala důrazná výzva Putina, aby parlament RF neprodleně ratifikoval po léta odloženou odzbrojovací dohodu START II.8 Ve svém projevu Federálnímu Shromáždění z 8.7.2000 Putin řekl: „Rusko se střetává s vážnými vnějšími problémy. Náš stát je zapojen do všech světových procesů… Nemůžeme, a ani nemusíme prohrávat strategicky. A pravě proto před nedávném byla schválená Koncepce zahraniční politiky RF, obnovena Koncepce. V této je uznána svrchovanost vnitřních cílů nad vnějšími“.9 Základem Koncepce zahraniční politiky je pragmatismus, ekonomická efektivita, priorita národních úkolů. Mimo to, že byla obnovena koncepce, Putin se od svého nástupu k moci zaměřil na obnovování vztahů se starými přáteli ze sovětské minulosti Ruska. Za pouhých 9 měsíců od svého nástupu do úřadu prezident Putin učinil ve vztazích Ruska s ostatním světem mnohem dalekosáhlejší kroky, nežli při jeho předchůdci. Začal obnovovat spojení Moskvy s tradičnými státy - satelity sovětské éry, včetně tak zvaných zemí - vyvrhelů, které jsou obviňovány ze spojení s terorismem nebo snahou mít zbraně hromadného ničení. Putin učinil značnou odchylku od sovětské praxe, kdy ve snaze zaktivizovat ruskou zahraniční politiku osobně navštěvoval tyto země a hledal tak nové možnosti jak pro oživeni ruského průmyslu, který se nacházel v žalostném stavu, tak i za 6
Bezprostředně před prezidentskými volbami ředitel Belfer Center for Science and International Affairs Graham Allison, poznamenal, že o Vladimíru Putinu teď se nedá říct nic konkrétního: „Zatím vidíme jen předvolební masku“. 7 Svůj názor L. Ševcova zformulovala během situační analýzy „Šest mesjacov prezidentstva Putina“ v fondu „Liberální mise“ (10.2000). http://www.liberal.ru/sitan.asp?Rel=1, otevřeno k 24.10.2006. 8 Dohoda START byla ratifikovaná 17.4.2000 9 Poslanije V. Putina Federálnímu Sobraniju Rossii. Moskva, Kreml, 8.7.2000. http://president.kremlin.ru/appears/2000/07/08/0000_type63372type63374_28782.shtml, otevřeno k 24.10.2006.
9
účelem realizace aktivní ruské zahraniční politiky.10 Jak správně podotkl ministr zahraničí ve vládě B. Jelcina A. Kozyrev, Putin se snažil, objímaje staré diktátory, uspokojit zájmy širokého spektra ruských voličů na straně jedné a na straně druhé – sblížit se ze Západem.11 Putin změnil dynamiku americko-ruských vztahů tak nečekaně, že se USA ocitlo v situaci, kdy muselo reagovat na iniciativy Putina. Během prvního roku působení Putina ve funkci prezidenta se zahraniční politika skutečně vyhranila jen ve vztahu k bývalým republikám Sovětského Svazu. Rusko slovy Putina otevřeně prohlásilo, že považuje bývalé sovětské republiky, s výjimkou třech pobaltských států, za sféru svých strategických zájmů. Důležitou změnou v politice bylo i to, že Moskva prakticky odmítla Společenství Nezávislých Států (SNS) jako nastroj šíření svého vlivů, a na místo toho se soustředila na posílení bilaterálních vztahů. A to přineslo své výsledky. V lednu 2001 Rusko a Ukrajina podepsaly smlouvu o vojenské spolupráci. Rusko spolu s Běloruskem a třemi středoasijskými státy založily „Evroasijský blok NATO“ i zabrzdily proces odsunu svých armád z teritorií Moldávie a Gruzie. Tato a jiná opatření dovolily Rusku pocítit více jistoty na svém vlastním dvoře, více než kdy za prezidenta Jelcina.12 Prezident Vladimír Putin přinesl své zemi sice křehkou politickou stabilitu, ale která konečně nastala po chaosu, ve kterém pobývalo Rusko většinu devadesátých let. Zastavil tak proces desintegrace moci, která byla přítomna za Jelcina. Putin zdůraznil nutnost věnovat se problémům, které trápí většinu obyvatel Ruska chudoba a nezaměstnanost. Putin dosáhl realizace daňové reformy. Během pokusu vzkřísit mezinárodní vliv Ruska projevil realismus a uznal, že Rusko si nemůže dovolit být velmocí a začal redukovat rozrostlou vojenskou mašinérií. Okouzlil západní leadery a začal lákat z8padní investory. Na druhé straně však většina skupin na ochranu lidských práv popisují spíše pesimistický obraz. Tvrdí, že za Putina zvláštní služby skrývají zvěrstva v Čečensku, pronásledují menšiny, novináře. Poukazují na to, že Putin přišel k moci pomoci, skandály pošpiněného, Jelcina. Ale i přes to Putin zůstal nejoblíbenějším politikem Ruska. Gorbačev prohlásil, 10
Tayler E. Patrick: Putin vostonavlivajet otnošenija so Starými druzjami iz sovetskogo prošlogo Rossii. (2000). http://www.inosmi.ru/translation/144050.html, otevřeno k 24.10,2006. 11 Rozhovor A. Kozyreva pro rádio "Эхо Москвы". 13.3.2003. http://www.echo.msk.ru/interview/21569/, otevřeno k 24.10.2006. 12 Cottrell Robert: Rossija v poiskach vnešnepolitičeskogo kursa. (2001)
10
že po nástupu Putina pozoruje „změny k lepšímu“. Výsledky, které byly zveřejněné v listopadu 2000 ukázaly, že 66% dotázaných respondentů schvalují počínání prezidenta. Důvěru pak projevilo ještě více, až 68%. Je to neobvyklý obrat v osudu Kremlu – v posledním roce prezidentování Jelcina bylo toto číslo jen jednociferné – 8%. Pro většinu Rusů však Putin zůstává tajemnou, nepředvídatelnou a nepoznanou osobností.13 Po podrobnější analýze lze však dojít k závěru, že tato podpora z části pramení se společného pocitu stability a pořádku, které postupně se vracejí do Ruska a z části díky tomu, že dochází k odlehčení chronické ekonomické krize, kterému dopomohl růst světových cen ropy. Po svém nástupu Putin zdůraznil, že Rusko musí získat svou bývalou silu, zůstat velkou mocností a hrát důležitou roli na současné mezinárodní aréně. Doslova se nechal slyšet o úkolech: „Zabezpečit bezpečnost státu, upevnění suverenity a uzemní celistvosti a jiných pozic, které v největší míře odpovídají zájmům Ruské federace jako velmoci, jako jednoho z vlivných center soudobého světa“.
14
II. Zahraniční politika Ruské federace 1.Geopolitická situace a zahraniční politika současného Ruska V současné etapě vývoje zahraniční politiky Rusko vybírá svou cestu rozvoje v globalizovaném světě. Výběr geopolitického paradigmatu rozvoje je dnes velice důležité. Jeví se to tak, že se dnes se Rusko musí soustředit na otázky nacionálního obrození, nepřipustit vlastní izolaci a konfrontace v zahraniční politice. Rusko si nemůže dovolit provádět konfrontační politiku ve vztahu k Čině, Rusko nemůže odstoupit od svých ekonomických zájmů ve všech zemích, které vyvolávají alergií na Západě. Zároveň Rusko se nemusí zříkat spojenců, které už má. Cílem se musí stát maximálně možná a reálně dosažitelná integrace v světovou ekonomiku a kvalitativní výboj na základě nových technologií, investic do vzdělání a také do průmyslu. Rusko http://www.inosmi.ru/translation/144352.html, otevřeno k 24.10.2006. 13 Doverie prezidentu rostet. http://www.vz.ru/politics/2006/8/4/44035.html, otevřeno k 24.10.2006. 14 Koncepcija vnešnéj politiki Rossijskoj federacii. In. Tuzikov A.R: Osnovy geopolitiky. Moskva, s.208209.
11
musí provádět všestrannou politiku, posilovat vztahy, především s evroasijskými státy, EU a asijskými giganty, protože v brzké době RF nenajde trhy, které jsou tak perspektivní ve svém růstu. Globalizace předpokládá zvýšené nároky vůči kompetencím státní správy. Pokud Rusko neprovede ekonomický výboj, nevystoupí jako plnoprávný silný hráč, v současném světě bude odsouzeno ktomu, že se ocitne na okrají světového rozvoje.15 Na Rusko se vyvíjí jinde nevídaný geoekonomický „nátlak“, protože se nachází v obklíčení ekonomické Triády světa – na západě Evropská Unie, na východě – Japonsko a těsně spojené s nim industriální zemí Asijsko-Pacifického regionu, na jižním východě – Čína. Toto rozložení sil nese název systém Velkých prostorů (sfér). Geopolitika spolupráce ve spojení s procesem globalizace financí, trans nacionalizací nejrůznějších
sektorů
ekonomiky,
vytvoření
propojených
v mezích
celého
geopolitického prostoru strategických aliancí mezi trans nacionálními organizacemi atd. se mění na tzv. geoekonomiku.16 V tomto smyslu je pro Rusko aktuální přijat důležitá rozhodnutí v oblasti geoekonomiky. Rusko musí vyřešit problém převodu zahraničně ekonomických vztahů na geoekonomickou strategii, jejíž základním obsahem je transnacionalizace ekonomiky. U spousty rozvinutých zemí, které používají geoekonomickou strategii čím dál více, se stírají meze mezi vnitřní a zahraniční ekonomikou. Jak a kdy zapadne Rusko, záleží od mnoha faktorů, včetně vůle a analytických schopností ruských politiků.17 Tím pádem, geopolitický vliv Ruska ve světě se do značné míry určuje chodem jeho ekonomického rozvoje, strategií při výběru geoekonomických sfér a precizně zformulovaným geoekonomickým klíčem, který odpovídá reálnému ekonomickému, sociálnímu, politickému a kulturnímu potenciálu zemí. „Současná zahraniční politika Ruska se opírá o principy pragmatizmu, předvídatelnosti a svrchovanosti mezinárodního práva.“ – tato slova zazněla z úst prezidenta
Vladimíra 18
Shromáždění.
15
Putina
v jeho
každoročním
poselství
Federálnímu
Což na druhé straně není vždy pravda, tak jak jedním vhodným
Sirota N.M.: O geostrategičeskich prioritetach Rossii. http://www.ibci.ru/AGP/conferencia/statya04.htm, otevřeno k 24.10.2006. 16 Butyrskaia I.G.: Geopolitičeskaja situacija Rossii. http://www.ibci.ru/AGP/conferencia/statya17.htm, otevřeno k 24.10.2006. 17 Tamtéž. 18 Každoroční poselství prezidenta Ruské federace V.V. Putina Federálnímu Shromáždění.
12
příkladem, kde se tato slova rozcházejí se skutečnosti je případ Gruzie, respektive vztahy Ruska a Gruzie. Zároveň není možné říct, že jedině Rusko je zodpověděno za špatné vztahy s Gruzii. Je skutečně pravděpodobné, že i Gruzie nese svůj díl viny na zhoršení rusko-gruzinských vztahů. Je bezesporu že, nástup V. Putina do jisté míry normalizoval ruskou zahraniční politiku. Dalo by se říct, že s příchodem Putina chování Ruska ve světě dostává stalé více rysy, zdravého rozumu a pragmatizmu, který je jedním z deklarovaných rysů nového ruského kursu. Ideologie a náplň Putinové zahraniční politiky se zásadně liší od přístupu jeho předchůdce – stala se totiž předvídatelná. Zdá se, že Moskva pochopila, že pokud Rusko se chce považovat za součást Západu tak se musí začít chovat jako Západ.19 Hned po svém zvolení Putin prohlásil nový zahraničněpolitický kurs. Ministr zahraničních věci Igor Ivanov označil jeho základní zaměření. Řekl, že Moskva bude provádět „samostatnou a konstruktivní politiku“, „tvrdě obhajovat“ své zájmy. Rusko by chtělo ovlivňovat globální procesy „budování stabilního, spravedlivého a demokratického světového pořádku“. Nová vláda Ruska pochopila, že status velmoci se bude určovat nejen tím, že stát vlastní jaderné zbraně.20 „V dnešním světě se mohutnost státu určuje nejen jejím vojenským potenciálem, ale i schopností být v popředí v oblasti technologií, schopností zabezpečit vysokou míru blahobytu pro společnost“, - hovořilo se v jedné programové stati Putina, která se objevila začátkem ledna roku 2000, hned po tom, co přebral vládu po Jelcinu. Bývalý ministr zahraničí USA Henry Kissinger řekl: „Rusko má právo, aby bylo vnímané vážně. Západní země se musí radit s Ruskem“. „Nejvyšší prioritou zahraničněpolitického kursu Ruska je obrana zájmů jedince, společnosti a státu.“21 Putin zdůraznil, že proto aby zahraniční politika byla efektivní je zapotřebí posílit stát. Je pochopitelné, že ruská zahraniční a bezpečnostní politika silně závisí na domácí politice. Při obhajobě svých zahraničněpolitických zájmů je Rusko pochopitelně zainteresované v rozvoji ekonomiky a mezinárodní autority státu. Cíle Ruska na mezinárodní aréně jsou zřejmé – bezpečnost hranic a vytvoření
http://www.kremlin.ru/sdocs/appears.shtml?type=63372, otevřeno k 24.10.2006. 19 A. Spiridonov, Ruská zahraniční politika, vztahy s USA, Mezinárodní politika 8,2002, st.11 20 Vnešnjaja politika Rossii: mnenie ekspetov. http://www.riisnp.ru/report01.htm, otevřeno k 24.10.2006 21 A.Tuzikov, Osnovy geopolitiky. Moskva, 2004 st.62
13
příznivých vnějších podmínek pro řešení vnitřních problémů Ruska. Mezinárodní postavení Ruska a jeho zahraniční politika v posledních letech se skutečně určovala vnitřními faktory – posílení ruské statností pozoruhodnými tempy ekonomického růstu, konsolidací ruské společností kolem prezidenta. Rusko projevovalo čím dál větší jistotu v sebe samo, nezávislost, včetně finanční a také v mezinárodních věcech. Charakteristickým prvkem dnešní ruské politiky je narůstající eurocentrismus. Putin právě v Evropě vidí příznivé možnosti pro Ruskou Federaci a chápe, že překonání bývalých rozporů poskytne Rusku jedinou možnost přístupu na evropské trhy a zachování své přítomností na subkontinentu v období, kdy se EU rozšiřuje. Obnovení přátelských vztahů s EU se dá objasnit přáním omezit závislost na Spojených státech a také zdravým ekonomickým základem těchto vztahů, jak s jednotlivými státy EU tak s Unií jako takovou.22 Dalším prvkem zahraniční politiky Ruska za Putina se stala změna chování vůči USA. Za Jelcina to byla snaha aby Západ vnímal Rusko jako supervelmoc a prvořadý západní stát. V současné době Rusko už neapeluje na své velmocenské postavení, a nesnaží se závodit s USA o sféry vlivu.
2. Zájmy Ruska v SNS Prvořadý význam pro geostrategii Ruska má obvod hranic bývalého Sovětského Svazů. Z historických a geografických důvodů blízké zahraničí je významné pro bezpečnost Ruska více, než-li pro jiné velké státy. Začátkem 90. let Rusko nemělo žádnou strategii co se týče SNS, všechno se zakládalo na, dá se říct, dělbě zdrojů. Po pádu tohoto uskupení se za základ nové doktríny vzal primitivní ekonomismus. Hlavní byla ekonomika, všechno ostatní nebylo podstatné. Stejná strategie se aplikovala i na vztahy se státy SNS. Časem pod nátlakem zcela objektivních okolností vznikalo uvědomění, že dělení zdrojů nestačí pro státem efektivní řízení.23 V poslední době se čím dál častěji mluví o tom , že prostor SNS je tradiční sféra
22
Prioritetnye napravlenija vnešnej politiki Rossii – SNG i Evrosojuz. http://www.novopol.ru/print8302.html 23 Margelov M.V.: Pobeda po očkam. In Rossija v globalnoj politike (2003). http://www.globalaffairs.ru/numbers/4/1983.html, otevřeno k 24.10.2006.
14
strategických zájmů Ruska. Samo o sobě to žádá vysvětlení. Nejde o to, že Rusko chce obnovení imperských ambic. Jde o to, že problémy, které vznikají na území SNS, mají pro Rusko principiální povahu. Země – účastníci Společenství – nejbližší partneři Ruska, se kterými je spojují dlouholeté historické, kulturní a ekonomické vztahy. Mimoto tam žijí desítky milionů Rusů.24 Společenství nezávislých států – je reálný faktor stability na obsáhlém území světa, spolek států z rozsáhlým okruhem úkolů a zájmu. Národní zájmy Ruska ve vztazích se státy SNS25 jsou: 1) Přátelská pozice bez ohledu na to, kdo je u moci; 2) Zamezení „tranzitních“ hrozeb vlastní bezpečnosti, které vznikají za mezemi SNS; 3) Vnitřní stabilita a absence konfliktu mezi sebou, které můžou hrozit Rusku nežádoucím spojením. Pro Rusko stále zůstává úkolem rozpracování reálné národní strategie ve vztahu k SNS a nových evropských nezávislých států, jehož řešení citelně ovlivňuje jak pozici Ruska v západním světě, tak i vnitrně-ekonomický rozvoj. Postsovětský prostor prochází další fázi vývoje, která je podmíněna jak vnitřní (SNS), tak i vnější dynamikou. Uvnitř postsovětského prostoru lze pozorovat: - Dokončení prvního nejtěžšího stupně formování nových nezávislých států. - Přetrvávající problémy státností. - Definování klíčových směrů vnějších vztahů, které v sobě slučují kooperaci s Ruskem a sousedy po SNS s ohledem na rozvoj spolupráce se Západem. - Rusko a téměř všechny nově vzniklé nezávislé státy se nacházejí ve stádiu ekonomického růstu.26 S příchodem V. Putina do Kremlu priorita a rozměr politiky nasměrované na SNS se stabilizovala. Ve svém projevu na zasedání Rady Bezpečnosti RF, kde se mimo jiné věnoval politice Ruska v SNS, Putin zdůraznil: „Uplynulé roky potvrdily, že mechanizmy SNS jsou používané pro široký politický dialog, zvlášť pak pro hledání 24
Tamtéž. Společenství Nezávislých Států – SNS, organizace , která zahrnuje 12 z 15 bývalých svazových republik sovětského svazu. Vzniklo 8.12.1991 podepsáním Dohody o založení SNS mezi Běloruskem, Ruskem a Ukrajinou, 21.12.1991 své podpisy připojily dalších 8 států Gruzie se připojila v roce 1993. Ukrajina, Moldavsko a Turkmenistán neratifikovaly Ústavu SNS a tak formálně nejsou členy SNS. 26 Korbinskaja Irina: Sodružestvo raznych skorostej. In Rossija v globalnoj politike (2004) http://www.globalaffairs.ru/region-sng/articles/2498.html?richedit_config=&readonly_attr=False, 25
15
společných postojů v řešení regionálních a mezinárodních problémů. Dnes se stává více dominantní ekonomický zájem v mezistátní spolupráci. Na území SNS se potkáváme s rostoucí politickou a ekonomickou konkurenci, a za účelem upevnění své pozice, musí Rusko nabízet a uskutečňovat efektivní a přitažlivé varianty řešení společných problémů pro všechny státy SNS.“27 Jedno z nejdůležitějších v oficiální ruské politice vůči SNS se stal formát „institucionalizace“: Toto se projevilo založením nových institucí – Evroasijské Ekonomické Společenství (ЕврАзЭС –rus. zkratka),28 Společný
Ekonomický
Prostor (SEP),29 ale rovněž, podle možností, upevněním starých integračních struktur ( Organizace Smlouvy Kolektivní Bezpečností30).
V praxi se však ale pracovalo
převážně na bilaterální úrovní. Obchodní problémy se do jisté míry řešily na ministerské úrovní. Gazprom - jedna z největších korporaci ve světě, která se zabývá těžbou plynu a jeho distribuci a РАО «ЕЭС России» - Jednotný Energetický Systém Ruska zůstávaly efektivními pákami v politicko-ekonomických sporech Moskvy s Minskem, Kyjevem a také s Tbilisi.31 Paralelně s tím se však Putin zásadně zaměřil na integraci směrem k západnímu společenství, do Evropy - s cílem vytvořit společný ekonomický prostor s Evropskou Unií a definovat novou ideologii postsovětských integračních snah vůči Evropě. Ruské nacionální zájmy v SNS tradičně zahrnují tři klíčové a propojené oblasti – ekonomiku, politiku a bezpečnost. Ale za poslední roky se změnil kontext a způsob realizace těchto zájmů. Ekonomika. V této sféře klíčovým faktorem se stal ekonomický růst Ruska, který je podporován rostoucími cenami ropy, a to i v jiných zemích SNS. Ekonomizaci otevřeno k 24.10.2006. 27 Vystuplenije na zasedanii Soveta bezopasnosti Rossijskoj Federaci, 19.7.2004 Moskva, Kreml http://www.kremlin.ru/appears/2004/07/19/1559_type63374type63378_74648.shtml, otevřeno k 24.10.2006. 28 10.10.2000 v Astaně (Kazachstán) byla podepsána Smlouva o založení ЕврАзЭС mezi Běloruskem, Kazachstánem, Kyrgyzstán, Ruskem a Tádžikistánem. V roce 2006 se připojil Uzbekistán. Je to mezinárodní ekonomická organizace, která se zabývá formováním společných vnějších celních hraníc, vypracováním společné zahraničně-ekonomické politiky, tarifu, cen a jiné komponenty, které jsou potřebné pro fungování společného trhu. 29 SEP (Единое экономическое пространство, rus.) je to projekt ekonomicky, a do budoucna, možná, politické integrace čtyř států SNS – Rusko, Bělorusko, Kazachstán a Ukrajina. Dohoda o zformování SEP byla podepsána 19.9.2003. 30 OSKB – je vojenský-politický svaz, který byl vytvořen bývalými sovětskými republikami na základě Smlouvy o Kolektivní Bezpečností, podepsaného 15.5.1992. Smlouva o právním statutu OSKB byla ratifikovaná Ruskem, Arménii, Běloruskem, Kazachstánem, Kyrgyzstán, Tádžikistánem a vstoupila v platnost 18.9.2003, v roce 2006 se připojil Uzbekistán.
16
ruské politiky Ruska v SNS se dá doložit v číslech. Podle statistických údajů za leden až únor 2006 se export do států SNS zvětšil o 32,8% a to na sumu okolo 12,525 mld. USD. Kromě funkce odbytu státy SNS hrají důležitou roli pro Rusko i jako zdroj surovinových zásob. Strategicky důležitým v evropských státech SNS pro Rusko je zajištění tranzitu: palivového a energetického exportu na západ a železničního, automobilového a mořského tranzitu importu. A konečně strategicky význam pro Rusko má posílení zejména kooperačních vztahů se svým nejsilnějším konkurentem v SNS – Kazachstánem, a právě proto se hledají cesty optimálního rozvoje ekonomické spolupráce v SNS.32 Kromě zmiňovaných Gazproma a РАО «ЕЭС России», čím dál více se skutečnou pákou ruské politiky stává soukromý kapitál. Poprvé za celou svou historii Rusko podniká expansi kapitálu. Efektivita soukromého kapitálu v SNS přímo závisí od podpory státu. Politika. Pragmatismus, který je charakteristický pro prezidenta Vladimíra Putina, ovlivnil politiku Ruska v SNS a za poslední roky se tak stala značně umírněnou, vyváženou ve vztahu k suverénním státům. Efektivními nástroji během posledních let se jevila vysoká popularita prezidenta Putina, posílení jeho moci a zlepšení pozic Ruska v západním světě. Moskva nezanechávala pokusu ovlivnit rozložení politických sil v zemích SNS, posílit pozici „proruských“ politiků. Ale i když spolupráce s Ruskem se rozvijí, tak se nedá říct, že vystupování nových závislých států obsahuje hlavní integrační prvek – koordinaci politik ve vztahu k partnerům na západě.33 Bezpečnost. Jeden z nejzávažnějších problémů – vztahy se separatistickými sílami a neuznaným územím v SNS – ostře vyvstal na podzim roku 2003 ve spojení s krizí v Gruzii a také ruskými návrhy k vytvoření konfederace v Moldavsku. Dalo by se říct, že v současné době má Rusko špatnou zkušenost z Čečenska, a tak přechází k podpoře územní suverenity nových nezávislých států. Ale zároveň podniká aktivní pokusy udržet vojenskou přítomnost, které jsou účelové, vyvolané jak tradičním stereotypem tak i obavami, že odsun vojsk bez adekvátní náhrady dá podnět novým konfliktům, které reálně ohrožují bezpečnost Ruska. Dodržovaní deklarované spolupráce Ruska se Západem vyžaduje od obou dvou stran jasného
31
Tamtéž (poznámka 26). Tamtéž. 33 Tamtéž. 32
17
pochopení , společného zájmu a dosažení souhlasných odpovědí na všechny otázky bezpečnosti v SNS. Zároveň nelze říct, že v otázce podporování suverenity nových nezávislých států, Rusko vždy jedná podle toho co deklaruje ve své koncepci. Je to tím, že je cítít přítomnost sféry ruských zájmů, která má historické kořeny a není snadné se od ní odpoutat. Na druhou stranu jsou tu patrné i některé snahy zlepšení.34 Ve svém každoročním poselství Federálnímu Shromáždění RF dne 10.5.2006 Putin řekl: „Spolupráce se
státy SNS byla a zůstává nejdůležitějším směrem
zahraniční politiky Ruské Federace.“35 V současnosti spory o účelnosti a osudu Společenství nepolevují. Rusko, podle slov Putina, má zájem pracovat na otázkách reformování SNS. Je zřejmé, že Společenství pomohlo projit období formování partnerských vztahů mezi nově vzniklými mladými zeměmi. Také sehrálo pozitivní roli v zahlazování regionálních konfliktů na postsovětském území. SNS slouží jako platforma pro politický dialog mezi státy-členy. Multilaterální partnerství dovoluje společně řešit problémy s menšími náklady a větší efektivitou. V roce 2005 se konal Summit SNS v Kazani, a jeho hlavním výsledkem bylo ujištění, že SNS je potřebné pro všechny zúčastněné strany. Byl položen základ pro reformování SNS jako instituce, která žádanou platformou pro politický, ekonomický a kulturní dialog.36
3. Rusko a EU Partnerství Ruska a Evropské Unie dnes dostává více vyspělý a strukturální charakter. Málokdo pochybuje, že pro Rusko Evropa vystupuje jako rovnocenný partner, dokonce nebude od věci říct, že Rusko a EU jsou geograficky a historicky odsouzeny na úzké, i když komplikované, vztahy. Skoro všichni experti se shodují na tom, že bez těsné spolupráce s EU sociálně–ekonomická obnova a rozvoj Ruska bude velíce obtížná. 34
31 března 2006 v Soči byla podepsána dohoda o způsobu odsun ruských vojenských zakladen z území Gruzie. 35 Poslanije V. Putina Federálnímu Sobraniju Rossii. Moskva, Kreml, 10.5.2006. http://www.kremlin.ru/appears/2006/05/10/1357_type63372type63374type82634_105546.shtml, otevřeno k 13.11.2006 36 Zajavlenije dlja pressy po itogam zasedanija Soveta glav gosudarstv SNG. 26.8.2005, Kazan. http://www.kremlin.ru/appears/2005/08/26/2231_type63377type63380_92908.shtml, otevřeno k 13.11.2006.
18
Evropská unie je jedním z hlavních ekonomických a politických partnerů, se kterým Rusko rozvijí rovnoprávné vztahy. Právním základem spolupráce mezi EU a Ruskem je Dohoda o partnerství a spolupráci (DPS), která byla podepsána v červenci 1994 a vstoupila v platnost v prosinci 1997.37 DPS určuje hlavní cíle, směr a mechanizmy spolupráce. Na regulérním základě se konají setkaní ministrů zahraničních věcí Ruska a zemí EU. Dne 23. září 2003 se toto setkání poprvé konalo v novém formátu „1+25“ a 27. března 2004 se konalo první setkání Stalé rady partnerství na úrovni ministrů zahraničních věcí.38 V červnu 1999 v Kolínu nad Rýnem Evropská unie poprvé přijala „Kolektivní strategii“ ve vztahu ke státům, které nejsou členy EU. Rusko se stalo prvním partnerem v tomto novém nastrojí politiky EU. Následně v říjnu 1999 Rusko schválilo svojí Strategii rozvoje vztahů s EU na roky 2000 až 2010. Tato strategie určuje jak cíle rozvoje vzájemných vztahů mezi Ruska a EU, tak i způsoby jejích dosažení. Základní cíle Strategie jsou zajištění národních zájmů a zvýšení role a autority Ruska v Evropě cestou vytvoření celoevropského systému kolektivní bezpečností a cestou spolupráce. Dokument předpokládá rozvíjení spolupráce na bázi dialogu, politických konzultací a společných programů. Prioritními směry rozvoje a posílení partnerství a spolupráce mezi RF a EU jsou:
37
-
poskytnout partnerství RF – EU strategickou povahu;
-
rozšíření formátu a zvýšení politického dialogu;
-
rozvoj společného obchodu a investic;
-
spolupráce v oblastí financí;
-
rozvoj celoevropské infrastruktury spolupráce;
-
spolupráce v oblastí vědy, techniky, ochrany duševního vlastnictví;
-
přeshraniční spolupráce;
-
rozvoj právní báze spolupráce;
Dohoda stanoví institucionální zaklad pro dialog mezi Ruskem a EU. Dialog se provádí na všech úrovních: - na summitech čelních představitelů, které se konají dvakrát do roka jednou v Moskvě a podruhé v hlavním městě předsedající zemí EU a na kterých se určuje strategický směr rozvoje vztahů; -na ministerské úrovní v rámci Stalé Rady partnerství, která dovoluje ministrům setkávat se podle potřeby pro projednání konkrétních otázek; -mezi parlamentaří v rámci Komise parlamentní spolupráce mezi Evropským parlamentem Státní Dumoj; -mezi oficiálními představiteli obou stran: na každoročních zasedání Komise spolupráce a na expertní úrovní na zasedání podkomitetů DPS. http://ec.europa.eu/comm/external_relations/russia/intro/index.htm, otevřeno k 13.11.2006. 38 Ministerstvo inostrannych del Rossijskoj federacii. Rossija-Evrosojuz. http://www.mid.ru/nsdos.nsf/162979df2beb9880432569e70041fd1e/0d6c4b8c96cf31e7c3257234002adb10?OpenDocume nt, otevřeno k 13.11.2006.
19
-
zajištění zájmů Ruska při rozšiřování EU;39
-
role obchodních kruhů v rozvoji spolupráce;
-
zajištění plnění strategií uvnitř Ruska.40
Politický dialog na regulérním základě dovoluje dosahovat vzájemného pochopení mezi Ruskem a EU v řešení celé řady klíčových mezinárodních problémů, a také pochopení v otázkách a odpovědí, formující společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Základem spolupráce v tomto směru bylo přijetí na summitu Rusko – EU v Paříží 30. října 200041 „Společné deklarace o posílení dialogu spolupráce po politickým otázkám a otázkám bezpečnosti v Evropě“. Stanovy této deklarace byly dále rozvinuty na summitu Rusko – EU v Bruselu 3.října 2001 a vyvrcholilo samostatným prohlášení o posílení politického dialogu. Politický dialog mezi EU a Ruskem se soustřeďuje na výměnu a spolupráci v řešení mezinárodních krizí a konfliktů (včetně Gruzie, Blízký Východ, Irák, Irán, Západní Balkán a Afganistan). Jak Rusko tak i EU deklarují nutnost posilovat mnohostranné mechanizmy při řešení konfliktů, zvláště s ohledem na centrální roli OSN a OBSE. Roste vzájemné pochopení v oblasti odzbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení. Čím dál více pozornosti v bilaterálních konzultacích je věnováno bojí proti terorismu. Regulérní politický dialog také dává možnost EU a Rusku otevřeně projednávat otázky, u kterých se názory stran můžou lišit, například konflikt v Čečensku. Od roku 2005 Rusko a EU začaly provádět pravidelné konzultace po otázkách lidských práv.42 Program spolupráce Ruska a EU má za úkol pomoct Rusku v provádění 39
Jedná se o rozšíření, které následovalo v roce 2004 Strategie rozvoje vztahů Ruské federace s Evropskou unii pro střednědobou perspektivu (20002010). http://www.delrus.cec.eu.int/ru/p_320.htm, otevřeno k 13.11.2006. 41 Během jednáni na pařížském summitu byly zasažená cela řada aktuálních témat. Byl projednán problém dodavek ruského plynu v Evropu, řešila se otázka jakou roli má sehrát EU v uregulování probíhající blízkovýchodní krize. Putin řekl, že Rusko „je připraveno vnést svůj vklad v zajištění energetické bezpečnosti Evropy v dlouhodobě perspektivě.“ (Vstupní řeč na pes–konferenci po výsledním summitu Rusko EU, Paříž 30. října .2000). http://www.kremlin.ru/appears/2000/10/30/0000_type63377_28956.shtml, otevřeno k 13.11.2006. 42 EIDHR (Evropská iniciativa pro demokracii a lidská práva byla vytvořena v roce 1994 z iniciativy Evropského parlamentu) EIDHR nabízí Rusku: -balík různorodých grantu, které směřují na podporu projektu na federální, regionální a městské úrovní a určených NGO; -podporu rozvoji a posílení občanské společnosti jako důležité součástí demokracii Ruska; - podpora rozvoje demokracii a ochrany lidských práv na regionální úrovní. Příkladem financování makroprojektu v Rusku je projekty jako „Etnické menšiny a přístup k justicí“, „Rozšíření možností původních obyvatelů Sibiře co se týče získání vyššího vzdělání“. Nedávné „cílové“ projekty v Rusku – tripartitní program partnerství mezi Radou Evropy, Evropskou Komisi a ruskou vládou, který se zaměřuje na asistenci ruským vládním strukturám v plněni povinností, spojených s členstvím Ruska v Radě Evropy. Evropská komise ve spojení s Radou Evropy také financuje projekt Moskevské školy politických výzkumů. http://www.delrus.cec.eu.int/ru/p_406.htm, otevřeno k 14.11.2006. 40
20
základních ekonomických a sociálních přeměn. Program spolupráce EU a Ruska věnuje velkou pozornost podpoře reforem státních institucí, právní a administrativní sféře a také pomoci soukromému sektoru v oblastí ekonomického rozvoje. V současné době Program spolupráce EU a Ruska je financován v rámci programy TACIS.43 Tento program je v současnosti regulován Dohodou o partnerství a spolupráci EU a Ruska. Program spolupráce je unikátní. Zaprvé, všechny podniknuté kroky jsou výsledkem nepřetržitého dialogu mezi Ruskem a EU, to přispívá rozvoji partnerských vztahů a plnění vzájemných závazků. Zadruhé, program se provádí v těsné spolupráci s vládními orgány, a to posiluje význam a plnění všech závazků obou stran. Všechna dostupná pomoc je ruským partnerům poskytnuta ve formě grantů. Plán postupu je důkladně vypracováván, všechno se začíná na politické úrovni. Je vypracován Národní indikativní program (NIP).44 NIP 2004-2006 pro Ruskou federaci obsahuje tří hlavní oblasti spolupráce: -
Podpora institucionálních, soudních a administrativních reforem;
-
Podpora soukromého sektoru a rozvoj ekonomiky;
-
Podpora opatření na zmírnění sociálních následků přechodného období.
NIP pro Rusko předpokládá přidělení grantu v přepočtu 392 milionů euro, z nich 25 milionů je na zvláštní program pro Kaliningradskou oblast.45
3.1 „Společné prostory“ Rusko-EU Na summitu Rusko – EU, který se konal 6. listopadu 2003 se odrazil přelomový moment v procesu transformace Evropské unie ve vztahu Rusko – EU. V Římě se podařilo potvrdit, v Petrohradu deklarovanou, strategickou linii, která se zaměřuje na formování čtyř společných prostor. Bylo přijato řešení o založení stalé Rady partnerství. Podle slov Putina je to „…potvrzení stupně vyspělosti naši spolupráce.“46 Jak můžeme pozorovat, tak od nástupu Putina se vztahy mezi EU a Ruskem 43
TACIS je program technické podpory bývalým republikám SSSR (vyjímaje státy Baltiky), který byl ustanoven z iniciativy EU mající za cíl poskytnout podporu rozvoji ekonomických a sociálních reforem a demokratické reorganizaci. V Rusku se program TACIS řízeny společně Evropskou unii a Ruskou vládou. EU je představeno v Rusku Zastupitelstvím Evropské Komisi v Rusku. http://www.kcn.ru/tat_ru/science/funds/tacis.htm, otevřeno k 14.11.2006 44 Program spolupráce EU-Ruska/TACIS. http://www.delrus.cec.eu.int/ru/p_336.htm, otevřeno k 14.11.2006. 45 Russia: National Indikative Programme 2004-2006. Program vstupuje v platnost počátkem r.2004. http://ec.europa.eu/comm/external_relations/russia/csp/index04_06.htm, otevřeno k 14.11.2006 46 Putin V., Závěrečné řeč na summitu Rusko – EU. Strělnia, Dvorec Kongresov 31. 5. 2003
21
výrazně změnily, staly se mnohem dynamičtější. Za Jelcina zahraniční politika byla zaměřena spíš na Východ. Na summitu v Petrohradu bylo přijato řešení o vytvoření čtyř „společných prostor“ Rusko – EU: společný ekonomický prostor, prostor svobody bezpečnosti a spravedlností, prostor vnější bezpečností, prostor vědeckých zkoumání a vzdělávání, včetně kulturních aspektů. Práce za účelem vyhlazení tzv. „cestovních map", které se věnují vytvoření zmíněných prostoru, probíhá od dubna 2004. Evropská unie a Rusko na summitu v Moskvě v květnu 2005 schválily základní balík dokumentů – čtyři dohody o vytvoření „společných prostor“. Ke každému ze čtyř prostorů byla přijata „cestovní mapa“. Předseda Komise José Manuel Barroso po skončení jednání oznámil úspěch: „Můžu hovořit o dobrém dokončení naších jednání. Naše spolupráce roste“, - poznamenal. Při tom Barroso řekl, že teď „hlavní cíl – realizovat naše společné zájmy“. 47 První „cestovní mapa“- společný ekonomický prostor - klade za cíl přiblížit ekonomiky Ruska a EU, a to tak že je udělá víc kompatibilními, což by mělo mít za cíl rozvoj vzájemných investic a obchodů. Konečným cílem je integrace evropských a ruských trhů. Bilaterální dohoda o podmínkách vstupu Ruska do WTO, která byla podepsána na jaře 2004, je důležitým mezníkem v ekonomických vztazích Ruska a EU. Dialog mezi Ruskem a EU v oblastí energetiky také přispívá k vytvoření společného ekonomického prostoru.48 Druhá
„cestovní
mapa“
–
společný
prostor
svobody,
bezpečností
a
spravedlností, také známý jako „justice a vnitřní věci“. Tato oblast spolupráce mezi Ruskem a EU se rozvijí a je založená na úctě k lidským právům. Před oběma státy vyvstávají společné problémy, jako terorismus, ilegální migrace, obchod lidmi a narkotrafik. Spolupráce v této oblasti počítá i s jednáními, která se vedou ohledně usnadnění vízového režimu na vzájemné osnově. Tato jednání začala v druhé polovině roku 2004.49 Paralelně s tím pokračovaly bilaterální jednání o readmisi.50 http://www.kremlin.ru/appears/2003/05/31/1413_type63377_46443.shtml, otevřeno k 13.11.2006. 47 Tisková konference po výsledkům setkaní na nejvyšší úrovní Rusko – EU. 10.5.2005, Moskva, Kreml. http://www.kremlin.ru/appears/2005/05/10/1823_type63377type63380type82634_88013.shtml, otevřeno k 13.11.2006 48 EU-Russia relations (Vztahy EU a Ruska). http://ec.europa.eu/comm/external_relations/russia/intro/index.htm, otevřeno k 13.11.2006. 49 Během summitu Rusko-EU, který se konal 25.5.2006 v Soči bylo podepsána Dohoda mezi Ruskou federaci a Evropským společenstvím o usnadnění vydání víz občanam Ruské federace a Evropského unie. http://www.delrus.ec.europa.eu/en/p_507.htm, otevřeno k 13.11.2006. 50 Dohoda mezi Ruskou federaci a Evropským společenstvím o readmisi byla podepsána během summitu Rusko-EU, který se konal 25.5.2006 v Soči.podepsání této dohody je důležitou podmínkou
22
Třetí „cestovní mapa“ – společný prostor vnější bezpečností - dovoluje rozvíjet spoluprácí ve sféře zahraniční politiky a bezpečností, která zdůrazňuje důležitou roli mezinárodních organizaci jako OSN, OBSE a Rada Evropy.51 Čtvrtá „cestovní mapa“ – společný prostor výzkumů, vzdělání a kultury - má za cíl rozvoj spolupráce v oblastí vědy, vzdělání
a kultury, zvláště přes programy
výměny. Na summitu Rusko-EU, který se konal 25.11.2004 v Haagu, bylo rozhodnuto vytvořit v Moskvě Institut evropských studii. Vladimír Putin zdůraznil, že „cestovní mapy“ umožní „významně pokročit v cestě budování společné Evropy, bez dělících čar a vytvořit podmínky pro svobodnou komunikaci mezi lidmi“, také poznamenal: „progres je doufáme, že to bude dlouhodobý výsledek“. 52 Tento úspěch po přijetí „cestovních map“ byl upevněn i na summitu, který se konal v Londýně 4. října 2005. Tím byl položen pevný základ pro prohloubení rovnoprávného strategického partnerství s EU, další rozvoj dialogu i spolupráce na mezinárodní scéně.
3.2 Energetika ve vztazích Ruska a EU EU je zainteresována v zachování a zvýšení role Ruska jak dodavatele ropy a plynu, a také v posílení Ruska jako spolehlivého partnera a dodavatele. Jedním z hlavních výsledků summitu Rusko-EU, který se konal v Paříži 30.10.2000, bylo zahájení vedení energetického dialogu, který bude mít za cíl vytvoření širokého a stabilního partnerství v této oblasti a zvýšení spolehlivosti energetických dodávek, jak v EU tak i v Rusku.53 Energetické produkty představují více než 60% celkového exportu Ruska do EU, což v ekvivalentu je více, než 60 bilionu € ročně. 60% ruské ropy putuje do EU, což představuje 25% potřeby EU. Také Rusko dodává 50% přírodního plynu, což pro potenciální zavedení bezvízového režimu. Podle Dohody se Rusko zavazuje přijímat občany své země a také občane třetích zemí, které dorazily z RF, nebo osoby bez občanství. To se stane v případě jestli tyto osoby neodpovídají nebo přestávají odpovídat platným podmínkám vstupu, setrvání nebo bydlení na území požadovaného státu-člena EU. Stejné závazky ne sebe bere i EU. http://www.kremlin.ru/events/detail/2006/05/105911.shtml, otevřeno k 13.11.2006. 51 EU-Russia Common Spaces (Společné prostory Rusko-EU). http://ec.europa.eu/comm/external_relations/russia/intro/index.htm, otevřeno k 13.11.2006. 52 Tisková konference po výsledkům setkaní na nejvyšší úrovní Rusko – EU. 10.5.2005, Moskva, Kreml. http://www.kremlin.ru/appears/2005/05/10/1823_type63377type63380type82634_88013.shtml otevřeno k 13.11.2006 53 Vstupní řeč na tiskové konferenci po výsledkům setkaní na nejvyšší úrovní. Paříž, 30.10.2000 http://www.kremlin.ru/appears/2000/10/30/0000_type63377_28956.shtml, otevřeno k 13.11.2006.
23
představuje 25% celkové spotřeby EU. A proto jsou potřebné velké investice, aby byla zajišťována bezpečná a dostačující produkce a doprava energie.54 Na následujících summitech byly stanoveny důležité principy praktické realizace strategického partnerství stran, cestou posílení politického dialogu. Pravidelně se připravují shrnující zprávy, které se následně probírají a schvalují na summitech EURusko.55 Cíl dialogu spočívá v rozvoji dlouhodobého partnerství mezi EU a Ruskem v rámci DPS. Dialog se soustřeďuje na ropu, plyn, spolupráci na spojení elektrických sítí EU a Ruska a obchodování s jadernými materiály. Dialog na ruské straně je veden Ministrem průmyslů a energetiky RF V. Kristenko, a na straně EU F. Lamoureux, generálním ředitelem Evropské komise, který je zodpovědný za dopravu a energetiku.56 Podle slov prezidenta Ruska V. Putina, „Energetický dialog představuje důležitý aspekt spolupráce, který zahrnuje dodávky ruských energetických nosičů zemím Centrální a Západní Evropy, s paralelním získáváním investic evropského kapitálu v rozvoj energetického sektoru Ruska“.57 5.11.2002 v Moskvě došlo k oficiálnímu otevření Energetického technologického centru EU-Rusko (TC) s cílem zvětšit efektivitu předávání technologií. TC podporuje realizaci projektu s využitím předních technologií v oblasti energetiky, a to pomoci zapojení subjektů soukromého sektoru ekonomiky.58 V současné době vztahy mezi Ruskem a EU jsou soustředěny hlavně v oblasti energetiky. Mimo jiné i toto téma se projednávalo na neoficiálním summitu EURusko, který se konal 20.10.2006 ve finském městě Lahti, a na který byl pozván i prezident Putin. Mluvilo se také o ruské ratifikaci Energetické charty.59 Ze strany EU byla deklarována snaha vybudovat těsnou, vzájemně vyváženou a dlouhodobě 54
EU – Russia Relations. Other Issues. Energy. ( Vztahy EU – Ruské federace. Energetika ). http://ec.europa.eu/comm/external_relations/russia/intro/index.htm#Other_Issues, otevřeno k 13.11.2006. 55 Blíže k Shrnujícím zprávám viz. http://ec.europa.eu/energy/russia/overview/index_en.htm, otevřeno k 13.11.2006. 56 European Union – Russia Energy Dialogue ( Energetický dialog Evropské unii a Ruské federace ). http://ec.europa.eu/energy/russia/overview/index_en.htm, otevřeno k 13.11.2006. 57 Z vystoupení prezidenta Ruské federace V. Putina. http://www.delrus.cec.eu.int/ru/p_306.htm, otevřeno k 13.11.2006. 58 TC je projekt, který je společně financován EU a vládou RF. Působnost TC se soustřeďuje na technologii v následujících oblastech: -ropa a plyn; -elektřina; -uhlí; - obnovitelné zdroje energii; energetická efektivita. http://www.technologycentre.org/content.php?topic=4, otevřeno k 13.11.2006. 59 Dohoda k Energetická charta byla podepsána v Haagu 17.12.1994 a vstoupila v platnost v dubnu 1998. na dnešní den Dohodu podepsalo 51 zemí Evropy a Asii. Rusko podepsalo Dohodu v roce1994, ale dosud neratifikovalo. http://www.encharter.org/index.jsp?psk=02&ptp=tDetail.jsp&pci=265&pti=12, otevřeno k 14.11.2006.
24
vzájemnou výhodnou spolupráci. Bylo konstatováno, že Evropa potřebuje Rusko a Rusko potřebuje Evropu. J.M. Barroso zdůraznil, že energetika je důležitým aspektem vzájemné spolupráce. Obě strany se shodly na tom, že nadřazenost práva, transparentnost, otevřenost trhu jsou životně důležité principy, nutné pro zajištění energetické bezpečností.60 Média věnovala velkou pozornost návštěvě prezidenta Putina, jedny noviny věnovaly osobě Putina dokonce celou titulní stranu. Na tomto summitu Putin ještě jednou potvrdil, že Rusko nehodlá ratifikovat nevýhodnou Dohodu o Energetické chartě v současné podobě. Putin řekl: „My nejsme v zásadě proti principům, které řeší Energetická charta, ale myslíme si, že musí být upřesněné některá ustanovení této charty nebo rozpracován jiný nový dokument na základě stejných principů, které jsou založeny v tomto dokumentu. Protože bez respektování zájmů všech partnerů spolupráce nemůže mít dlouhodobou a pevnou perspektivu.“61 V podstatě by se dálo říci, že Rusko jedná podle svého národního zájmu a, v současně době se z něj stává obchodní partner na vysoké úrovní, se kterým je třeba jednat jako se sobě rovným. Putin poprvé zformuloval co je energetická bezpečnost pro Rusko. Hlavní starosti je podle něj problém „bezpečnosti odbytu“. Na toto téma prezident Putin řekl: „Obrátil jsem pozornost naších kolegů na fakt, že kupříkladu co se týče plynu, Evropská unie pokrývá pomocí ruských dodávek 44% své celkové spotřeby, což je 67% celkového exportu ruského plynu. To znamená, že ve své podstatě i Rusko je dnes závislé na evropských odběratelích, nežli odběrateli na svých dodavatelích“.62 Summit v Lahti ukázal to, co je zřejmé, a to že jak Rusko tak i EU nehodlají jít na kompromis, aspoň co se týče otázky energetiky. Je možné říct, že proces vzájemné adaptace a integrace ekonomik Ruska a EU má své objektivní limity, ale dá se počítat s dlouhodobou perspektivou založenou na historickém osnově.
60
Společná tisková konference prezidenta Putina s finským premiérem Matti Vanhanen a předsedou Evropské Komise Jose Manuel Barroso. 20. října 2006, Lahti, Finsko. http://www.kremlin.ru/appears/2006/10/20/1224_type63377type63380_112784.shtml, otevřeno k 14.11.2006. 61 Tamtéž. 62 Tamtéž.
25
4. Vztahy Ruska s USA Celkově lze konstatovat, že ruská zahraniční politika se po nástupu do prezidentské funkce Vladimíra Putina stala pro Spojené státy mnohem čitelnou a předvídatelnější. V celku by se dalo říct, že Spojené státy uvítaly zvolení Putina jako nového prezidenta Ruska. I když v současné době Rusko a USA nepředstavují vzájemnou hrozbu, stále není možné je nazvat partnery v oblastech řešení těch problémů, které stojí před každou z těchto zemí. „Pozitivní konverse“ není dokončena kvůli vážným rozporům a konfliktům zájmů. Velkou překážkou pro vzájemné pochopení zůstávají chybné představy jeden o druhém. Většina lidi v obou zemích nevidí možnosti pro těsnou spolupráci, pokud jedna strana nezmění buď sebe samotnou (v případě Ruska), a nebo své mezinárodní chování (v případě USA).63 Ale i přes to, že vzájemné vztahy obou zemí nikdy nebyly snadné, jsou tu viditelné snahy rozvíjet spolupráci a zlepšit vztahy mezi sebou. Do jisté míry tomu přispěla i změna čelních představitelů v obou zemích ( na straně Ruska to byl Vladimír Putina a na straně USA George W. Bush). V Koncepci zahraniční politiky Ruské federace, v kapitole pojednávací o prioritách je řečeno: „Ruská federace je připravena na překonání značných těžkostí poslední doby ve vztazích s USA, je připravena udržet vše vybudované během skoro 10 let, co bylo dílem infrastruktury rusko-americké spolupráce. Nehledě na důležité rozpory,
rusko-americká
spolupráce
je
podmínkou
zlepšení
mezinárodního
prostředí… To se především týká problému odzbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení…“64 Jedním z kroků na cestě ke zlepšení vzájemných vztahů je možné nazvat i společné prohlášení obou prezidentů o nových vztazích mezi Ruskem a USA. „Naše země vstoupily na cestu nových vztahů pro XXI. století, které nesou základ oddanosti demokratickým hodnotám, svobodnému trhu a nadřazeností zákonů. Rusko a USA překonaly dědictví „studené války“. Žádná ze stran nevnímá tu druhou jako soupeře nebo jako zdroj hrozby. Potvrzujeme odhodlání bojovat s hrozbami míru v XXI. století. Mezi ně patři – terorismus […], agresivní nacionalismus, náboženská 63
Kuchins Andrew, Nikonov Viacheslav, Trenin Dmitrij: Rusko-Americké vztahy: jak dosahnout víc. Moskva, s.2. 64 Koncepce zahraniční politiky Ruské Federace. In. Tuzikov A., Osnovy geopolitiky. Moskva, s.221-
26
netolerance a nestabilita. Abychom se mohli postavit těmto výzvám, je potřeba vytvořit nový strategický rámec pro zajištění vzájemné bezpečností Ruska a USA a celého světového společenství“.65 Spolupráce
v boji
s terorismem,
osud
smlouvy
ABM,66
snížení
počtu
strategických zbraní, formování bilaterální spolupráce nové kvality, to všechno dominovalo v programu jednání rusko-amerických vztahů ve druhé polovině roku 2001. Mezinárodní kontext vztahů Rusko-USA v tomto období se liší od toho co se dalo vysledovat během prvních měsíců u vlády administrace G. Bushe. Nejvíc se tyto změny projevily po událostech 11. záři 200167 a byly v zobecněné podobě zformulované na summitu ve Washingtonu, který se konal 13.11.2001. Putin v jednom ze svých vystoupeni poznamenal: „Je důležité aby spolupráce našich zemí v boji s terorismem nezůstala jen epizodou v historii rusko-amerických vztahů, a stala začátkem dlouhodobého partnerství a spolupráce“.68 Jinými slovy by se dalo říct, že impulsem k sbližování mezi Ruskem a USA se stalo zesílení hrozby mezinárodního terorismu.69 Během tohoto summitu oba prezidenti zveřejněli 6 společných prohlášení v otázkách
nových
vztahů
v
ekonomické
sféře,
spolupráce
v oblasti
boje
s biologickým terorismem, spolupráce v zóně nezákonného oběhu narkotik. Také zaznělo společné prohlášení týkající se Afganistanu a Blízkého Východu. V souvislosti s rostoucí mírou a intenzitou teroristických akcí ve světě po 11. září a akcím čečenských ozbrojenců na ruském území, se Rusko stalo jedním z hlavních protagonistů boje s mezinárodním terorismem. Reakce prezidenta Putina 222. 65 Společné prohlášeni prezidenta Ruské federace V.V. Putina a prezidenta Spojených Států Amerických G. Busha o nových vztazích mezi Ruskem a USA. 14.11.2001, Washington. Toto prohlášení bylo předneseno během státní návštěvy USA V. Putinem. http://www.kremlin.ru/interdocs/2001/11/13/1227_type72067_30514.shtml, otevřeno k 14.11.2006. 66 ABM – Smlouva mezi USA a SSSR o omezení jejích systému protiraketové obrany, byla podepsána 26.4.1972 a vstoupila v platnost 3.10.1972. Smlouva obsahuje omezeni systému ABM obou zemí. 13.12.2001 USA oznámila, že jednostranně odstupuje od Smlouvy. K 13.6.2002 Smlouva zanikla. Rusko na to reagovalo tak, že deklarovalo, že se cítí být svobodné od plnění všech závazků po smlouvě START II, která byla podepsána 3.1.1993 v Moskvě a týkala se snížení počtu strategických zbraní. http://www.nti.org/db/nisprofs/russia/fulltext/statements/us_rus_stability.htm, otevřeno k 14.11.2006. 67 11.9.2001 –v tento den byla provedena série teroristických útoku, 4 letouny leteckých společností byly uneseny a nesměřovány proti budovám Světového obchodního centra (WTC) v New Yorku a proti budově ve Washingtonu,DC. Tento teroristický útok vyžádal 2,973 oběti, 24 osoby se pohřešují. http://en.wikipedia.org/wiki/September_11%2C_2001_attacks, otevřeno k 14.11.2006. 68 Vystoupení před zástupci veřejnosti a politickými činiteli USA. 13.11.2001, Washington. http://www.kremlin.ru/appears/2001/11/13/0000_type63377_28699.shtml, otevřeno k 14.11.2006. 69 Blíže viz Spiridonov Andrei: Ruská zahraniční politika, vztahy s USA (1991-2002). In Mezinárodní politika 8/2002.
27
a ruské vlády na útok na WTC, ale především aktivní účast ruských informačních služeb v pátrání po vinících atentátu, zabezpečila Rusku významnou pozici v mezinárodní diskusi o hrozbách a podobách mezinárodního terorismu.70 Rozdílností v politických systémech obou zemí nevylučuje spolupráci ba dokonce skutečné partnerství. Proměna Ruska ve vyspělou, vládní, zákonnou tržní demokracii může využít několik generací, přičemž ani USA, ani EU, ani jiné státy nemůžou podstatně ovlivnit tento proces. Rusko, jako i kterákoliv jiná země, má právo provádět mezinárodní spolupráci, proto že to považuje za odpovídající jejím zájmům, a ne jako odměnu za to, že odpovídá nějakým kriteriím politického a sociálně-ekonomického rozvoje. Ovšem Rusko a Spojené státy můžou existovat i bez těsného partnerství. Ale takové partnerství jim napomůže dosáhnout svých národních zájmů ve větším rozsahu.71 Od roku 2001 je možné sledovat větší intenzitu ve vztazích Ruska a USA. Principy bilaterálního partnerství zajišťuje Moskevská Deklarace o nových strategických vztazích, která byla podepsána prezidenty V. Putinem a G. Busem v Moskvě 24. května 2002. V této Deklaraci leadery obou stran deklarují, že v současné době obě země vychází na úroveň nových strategických vztahů. Prioritními směry bilaterálních vztahů je vzájemná spolupráce při zajištění mezinárodní bezpečnosti a strategické stability, také boj s mezinárodním terorismem a reakci na jiné nové globální výzvy a hrozby. Obě strany také deklarují podporu v řešení regionálních konfliktů, přiznávají společný zájem na stabilitě ve Střední Asii a Jižním Kavkaze Jak Rusko tak i USA podporují spoluprácí ve věci Afganistanu. Jako kosponzory blízkovýchodního mírového procesu Rusko a USA deklarují odhodlání přikládat jak samostatné, tak i paralelní úsilí pro překonání krize na Blízkém Východě. Bude se vyvíjet úsilí při rozvoji obchodně-ekonomických vztahů, obě strany deklarují existencí velkého potenciálu pro růst bilaterálního obchodu a investici, což následně může přinést výhody ekonomikám obou zemí.72 Po odstoupení Spojených států od Dohody ABM bylo možné sledovat napětí na straně Ruska, které vyjadřovalo obavy, že je to chyba, která může způsobit vážné 70
Chovanec František: Politicko-ekonomické vztahy USA a Ruské federace po rozpadu SSSR. In Slovenská politologická revue. 3/2004, s.38. 71 Kuchins Andrew, Nikonov Viacheslav, Trenin Emituj: Rusko-Americké vztahy: jak dosáhnout víc. Moskva, s.2. 72 Moskevská deklarace o nových strategických vztazích mezi Ruskou federaci a Spojenými státy Ameriky, která byla přijata prezidentem V.V. Putinem a prezidentem G. Busem 24.5.2002 v Moskvě. http://www.kremlin.ru/interdocs/2002/05/24/0000_type72067_84410.shtml?type=72067, otevřeno
28
následky mezinárodní bezpečnosti. Tato krize byla zažehnaná, když došlo k podepsaní SORT (Treaty on Strategic Offensive Reductions - Smlouva o snížení počtu strategických útočných zbraní). To podle ruské strany dovolilo „snížit škody nanesené strategické stabilitě a bezpečnosti Ruské federace“.73 Ačkoliv odstoupení od dohody o ABM nevytvářelo bezprostřední hrozbu pro RF. Podepsání této smlouvy předcházelo téměř šest měsíců usilovné spolupráce na bilaterální úrovní, mezi experty Ruska a Spojených států.74 Lze konstatovat, že září roku 2001, za všeobecného přiznání, vytvořilo zlom nejen v rusko-amerických vztazích, ale i v současné zahraniční politice Ruska. Na podzim 2002 se dokonce zdálo, že rusko-americké vztahy dosáhly nevídaných výšin. Moskva v tomto postoupila natolik blízko, aby se stala jedním z hlavních spojenců USA. Putinu imponovalo vřelé přátelství Bushe, které tak napomáhalo posíleni autority prezidenta Putina ve světě. Také neprošlo bez povšimnuti to, že Washington značně snížil kritiku jednání ruské vlády v Čečensku. Administrace Bushe nejenže přijala Putina, ale politický režim vedený Putinem byl také kvalifikován jako celkově vyhovující pro spolupráci. To celkem logicky vyplývalo z priorit politiky Bílého domu po 11. září 2001 „bezpečnost, bezpečnost a ještě jednou bezpečnost“. Ochlazení ve vzájemných vztazích přinesl konflikt v Iráku. Na rozdíl od akci v Afganistanu, kterou velká část ruské elity a veřejnosti podporovala, s válkou v Iráku více než čtyři pětiny Rusů nesouhlasilo, a téměř 90% ji dokonce považovalo za protiprávní.75 Různorodé faktory předurčily lednové rozhodnuti Putina distancovat se od Washingtonu. Svou rolí sehrála také pozice Francie a Německa, které nepodporovaly operací USA v Iráku „Trvalá svoboda“. Toto klidně mohlo dojít k rozchodu mezi USA a Ruskem. Ale to se nestalo. V konečné fázi však Rusko deklarovalo svou připravenost spolupracovat se Spojenými státy v poválečné obnově Iráku. A již dokonce na rusko-americkém
k 20.11.2006. 73 Zpráva Státní Dumy Federálního Shromáždění Ruské federace. 12.6.2002, Moskva. http://www.nti.org/db/nisprofs/russia/fulltext/statements/us_rus_stability.htm 74 SORT byla podepsána v Moskvě 24.5.2002 prezidenty USA a RF, je také známa jako Moskevská dohoda. De jure, podepsány dokument je Dohodou, která musí projit procesem ratifikace Federálním Shromážděním Ruska a Senátem USA, de facto představuje jen fixaci jednostranných prohlášení prezidentu učiněných během listopadového rusko-amerického summitu v USA. Největším nedostatkem dokumentu je to, že jeho ustanovení můžou být různě vyložené, protože v něm nejsou stanovené klíčové termíny. Smlouva vstoupila v platnost 1.6.2003. http://www.armscontrol.ru/start/sort.htm, otevřeno k 20.11.2006. 75 Blíže viz: Kratochvíl Petr: Rusko a jeho vnímaní Spojených států. In Mezinárodní politika 12/2003, s.17—19.
29
summitu byla provedena symbolicky tlustá čára nad rozpory ohledně války v Iráku. A jak později ruský prezident řekl: „ Byla válka, ale je třeba jít dál.“76. Na podzim 2003 se tak rusko-americké vztahy vrátily do normálu. Zase převláda spolupráce, která ale zůstává povrchní. Můžeme říct, že irácká krize do jisté míry měla pro rusko-americké vztahy i pozitivní moment, Moskva a Washington utužily své vztahy. Moskva se odhodlala vyslovit svůj nesouhlas s USA, a Washington, i když ne moc ochotně, přiznal její právo jednat, jak uzná za vhodné. Krize zároveň ukázala ruské vládě jak je těžké budovat asymetrické vztahy se Spojenými státy a ujistila Bílý dům, že spolehlivost putinského Ruska jako partnera USA je dost omezená. Je zřejmé, že pro větší efektivitu spolupráce s USA Rusko potřebuje konkrétní a reálnou dlouhodobou strategií, zároveň však i Spojené státy musí věnovat více pozornosti komunikaci se svými partnery.
4.1 Bezpečnost a energetika ve vztazích Ruska a USA Pokud budeme hodnotit rusko-americké vztahy, tak je jasné, že existují dvě oblasti, kde je viditelné sblížení ruských a amerických zájmů dnes a v budoucnosti. Jedná se o oblast bezpečnosti a energetiky. Ve sféře bezpečností Rusko a USA pokračují jednat o, pro sebe jinak velmi výhodné, protiteroristické koalice. Tato koalice dovoluje Moskvě a Washingtonu celkem nezávislé, ale v rámci „globální války s terorismem“ řešit své problémy: jeden – čečenští bojovníky, a druhým – s Al Kájdou. V rámci této koalice strany demonstrují politickou solidaritu, vyměňují některé zpravodajské údaje. Svobodný charakter koalice se osvědčil i v případě irácké krize, kdy i přes napjaté momenty, oficiální činitelé zdůrazňovali, že USA zůstává partnerem Ruska v bojí s mezinárodním terorismem. Jak můžeme vidět v oblastí bezpečnosti se obě země shodují v bojí s terorismem a také v zabránění šíření zbraní hromadného ničení. Ale nehledě na to, že deklarují společný cíl zajištění míru i stability Eurasii, existuje neshodnost názorů co se týče zemí bývalého Sovětského svazu, jak například ukázaly prezidentské volby v Ukrajině,77 Tento fakt nedovoluje zajistit hlubokou spolupráci.78 76
Společná tisková konference s prezidentem USA G.Bushem. Sankt Peterburk 1.6.2003. http://www.kremlin.ru/appears/2003/06/01/1429_type63380_46559.shtml, otevřeno k 20.11.2006. 77 Jedna se tzv. oranžovou revoluce (také nazývána „pomarančeva revoluci“) která začala 22.11.2004
30
Ale nehledě na rozdíly a neshodnost názorů na některé otázky, terorismus zůstává vážnou výzvou pro tvůrce politiky následujících roků a desetiletí. Jak Moskva tak i Washington mají zájem nedopustit obsazení velké časti Středního a Blízkého Východu nesystémovými silami, a předejít tak dalšímu šíření islámského terorismu. Obě země se zasazují o nešíření zbraní hromadného ničení a obzvláště budování jaderného arzenálu v Severní Koreji a v Iránu, což by mohlo mít za následek závody ve zbrojení v Asii.79 Důležitým aspektem v bojí s terorismem je spolupráce ruských a amerických zvláštních služeb. Rusko stalé vlastní jednu z nejlepších zpravodajských služeb ve světě, která má cenné poznatky v některých nejnestabilnějších regionech světa. Na druhé straně, jak ukázaly události 11. září, války v Afganistanu a Iráku, zpravodajské služby USA by, nehledě na své působivé možností a kolosální zdroje, zřejmě jen získaly ze spolupráce na regulérním základě, se svým bývalým soupeřem. I když dnes jsou už rozpracované pracovní kontakty mezi zvláštními službami Ruska a USA, jejích potenciál ještě není prozkoumán.80 Potenciál spolupráce v oblastí energetiky je neméně zřejmý, nežli v oblastí bezpečností. Rozpočet Ruska je přímo závislý na exportu ropy, a tudíž i na cenách ropy. Americká ekonomika závisí na nepřerušených dodávkách energetických nosičů za přijatelné ceny. V energetické oblastí nesporným faktem zůstává to, že USA je největším spotřebitelem energetických zdrojů, a Rusko jejich největším výrobcem a vlastníkem. Rusko nikdy nebylo mezi vedoucími dodavateli energetických zdrojů do USA (jak tomu je v případě Evropy), ale její význam jako dodavatele těchto komodit v USA a Evropě v následujícím desetiletí bude nadále růst. I když Rusko pravděpodobně nebude provádět přímé a velké dodávky do Spojených států, stejně USA pocítí výhody v důsledku zvětšení nabídky energetických nosičů na světovém trhu pomocí Ruska, které tak následně bude ovlivňovat cenu ropy.81 Ruské společností už začaly
během prezidentských voleb na Ukrajině, ve kterých zvítězil provládní kandidát V. Janukovič. Následně stoupenci kandidáta od opozice V. Juščenko vyšli do ulic a bylo vzneseno obvinění o falšování voleb. Výsledkem revoluce bylo opakované druhé kolo vítěze kterého se stal V. Juščenko, který získal asi 56% hlasu. http://cs.wikipedia.org/wiki/Oran%C5%BEov%C3%A1_revoluce, otevřeno k 20.11.2006. 78 Kuchins Andrew, Nikonov Viacheslav, Trenin Emituj: Rusko-Americké vztahy: jak dosáhnout víc. Moskva. 79 Tamtéž. 80 Tamtéž. 81 Tamtéž.
31
zkušební prodej své produkce na amerických trzích. Ekonomika Ruska nezávisí na Mezinárodním měnovém fondu a půjčkách u jiných mezinárodních finančních institucích, ve kterých USA hraje dominantní pozici. Rusko má teď hlavně zájem na přístupu k globálnímu finančnímu kapitálu a přímým investicím transnacionálních organizací. Nehledě na to, že americké a ruské energetické společnosti při uzavírání dohod se řídi vlastními zájmy, a ne pokyny svých vlád,
politický dopad takových
obchodních kroku je zřejmá. Na závěr by se dálo říct, že jak Rusko tak i Spojené státy se ve vztazích jeden s druhým řídí svými vlastními potřebami a zájmy. Domnívám se, že Rusko potřebuje USA ale zároveň na Rusku záleží mnohé ve fungování světového řadu. A to by se dálo brát jako základ pro vzájemné vztahy. I když nelze říct, že spojenecké vztahy mezi Ruskem a USA lze dosáhnout v krátkodobém horizontu. Jedním z kroků správným směrem se stalo nedávné podepsáni protokolu, kterým se završilo bilaterální jednání mezi Ruskem a USA v rámci WTO. Tento protokol byl podepsán 19.11.2006 v Hanoi ministrem ekonomického rozvoje Ruské federace G. Grefem a obchodním představitelem USA Susan Schwab. G. Gref řekl: „Je to historický krok, poslední krok, který navrátí Rusko do tržních principu fungování světové ekonomiky a dává možnost plnoprávné, rovné konkurence na světovém trhu“.82
5. Zájmy Ruska na Kavkaze Kavkazský region je polem, kde se kříží linie mezinárodní politiky. Obtížně zde dochází k procesu utváření nových nezávislých států – Gruzie, Arménie, Ázerbajdžán. Pokračují ozbrojené konfliktu – v Čečensku, v Abcházii a Jižní Osetie, v Nahorném Karabachu. Je patrné pronikání na Kavkaz ze styčných území Blízkého a Středního Východu charakteristického mezinárodním terorismem a náboženským extremismem. Důležitou rolí v politickém a veřejném životě sehrál „islámský faktor“.
82
Protokol po WTO musí být schválen Kongresem USA. Při tom Kongres bude muset zrušit tzv. opravu Jakson-Vanik z roku 1974, která byla vnesená v Zákon o obchodě USA, s cílem uložení ohraničení na obchod se socialistickými státy. Aktivní fáze jednání Ruska a WTO trvala 6. let, jednání se vedla s 56 zeměmi. Rusku zbývá podepsat dohody ještě se dvěma státy – Gruzie a Moldávie, a pak se stane plným členem WTO. http://www.vz.ru/economy/2006/11/19/57736.html, otevřeno k 20.11.2006.
32
Ropa Kaspiku a cesty jejího transportování jsou objektem konkurence nejen společnosti, ale i politického soupeření mezi velkými zeměmi. Zájmy Ruska a USA, Evropské unie, Japonska a Činy se prolínají, křižují se a sráží právě na Kavkaze. Prezident Putin řekl: „Severní Kavkaz – je největším centrem různorodé, ale jednotné ruské duchovní kultury. A jakékoliv pokusy narušit tuto jednotu vždy nacházely odpor, včetně odporu ze strany kavkazského národu. Ruský a kavkazský národ mají společný osud“.83 Otázka Kavkazu je složitá tím, že má hluboké historické kořeny – ona byla aktuální pro včerejší Rusko, zůstává aktuální pro Rusko dnešní, a stává ještě víc aktuálnější pro Rusko zítřejší. Ale ani fakt, že Kavkaz po je čtyři sta let součásti Ruska, neprokázalo, že Kavkaz je legitimní část Ruska. Velká část obyvatel regionu se neasociuje s Ruskem, a to se jeví jako velká mezera ve vzájemných vztazích. A to co se děje v Čečensku, Dagestánu a v Ingušetii není projevem současné doby. Tragické události v Dagestánu, Beslanu a Nalčike84 ukázaly, že řešení komplexního kavkazského problému není snadné a jeho konečné řešení zůstane na budoucích pokoleních. Pokud hovoříme o politice Ruska na Kavkazu, tak do toho nelze nepřičíst vztahy s Gruzií, ruské působení v Čečensku, zájmy v Kaspickém regionu a další. Ale každé z těchto témat je tak obsáhlé, že by se o nich daly napsat samostatné práce. A proto větší pozornost bych chtěla věnovat právě zájmům v Kaspickém regionu.
5.1. Zájmy v Kaspickém regionu Před tím než hovořit o samotných zájmech, je třeba na úvod alespoň v kostce 83
Vystoupení V. Putina na veřejném foru národů Kavkaza a Jihu Ruska. Soči, 25.březen.2004. http://www.kremlin.ru/events/articles/2004/03/62238/62475.shtml, otevřeno k 22.11.2006. 84 Dagestán – 7. srpna „Islamská mirotvorčeskaja brigada Basajeva a Hattaba, počtem od 400 do 500 můžu vešla v Botlichijskij rajon Dagestanu a obsadila řadu vesnic a prohlásila začátek operace „Imam Gazi-Mahomed“. Federální síly podnikli řadu útoku a teprve 14. záři bylo osvobozená poslední vesnice. http://en.wikipedia.org/wiki/Dagestan_War, otevřeno k 22.11.2006. Beslan – 1. září 2004 beslanská škola číslo 1 byla . více jak 1200 děti a dospělých se stali rukojmí teroristu. 3. září výsledkem nečekané střelby a následně provedeného útoku zemřeli 329 lidi z nich 159 děti. Tento teroristický útok byl do jisté míry spojen s konfliktem Ruska a Čečenska. http://en.wikipedia.org/wiki/Beslan, otevřeno k 22.11.2006. Nalčik - 13. října 2005 islamisty zaútočili hned na několik objektu ve městě Nalčik, hlavním městě Kabardinoi-Balkarii. 14. října byly potlačené poslední tří ohniska, ve kterých se nacházeli bojeviki a drželi rukojmí. Následkem tohoto útoku zemřelo 35 pracovníků policie a sílových struktur a 12 občanu. Bylo zničeno 887 a zadrženo 50 teroristu. http://en.wikipedia.org/wiki/October_2005_Nalchik_attack, otevřeno k 22.11.2006.
33
popsat, co se skrývá pod samotným pojmem „Kaspický region“. Pojem kaspický region ( Caspian, Caspian Basin, Caspian Sea Region, etc. ) je moderní, ač v současné politické geografii již vžitý, termín americké diplomacie, který se pro snadnější kategorizaci vztahuje na obsáhlý region tvořený třemi novými nezávislými republikami jižního Kavkazu ( Ázerbajdžán, Gruzie, Arménie ) a pěti středoasijskými
státy
(Kazachstán,
Turkmenistán,
Uzbekistán,
Tádžikistán,
Kyrgyzstán), ačkoliv pouze tři z nich (Ázerbajdžán, Kazachstán, Turkmenistán) mají přistup ke Kaspickému moři. Rusko a Irán, respektive jejich kaspická pobřeží, třebaže rovněž mají přistup ke Kaspickému moři, obvykle zůstávají v referencích především amerických politologů mimo rámec Kaspického regionu. Pro označení takto vymezených kaspických států Ruska i Iránu se vžil pojem Caspian Littorals.85 V prvním desetiletí 21. století Kaspický region zůstává nejen jedním z center světové produkce uhlovodíků, ale i nejdůležitějším geopolitickým uzlem, kde se potkávají zájmy několika zemí světa. V současnosti se Kaspický region stává celkem soběstačným regionálním uzlem soudobé politiky, a na vývoji situace v něm závisí i mezinárodní procesy na regionální a globální úrovni. Situace v Kaspickém regionu je charakteristická tím, že zájmy regionálních a mimoregionálních zemí se těsně prolínají, jak v energetické oblasti, tak i ve sféře mezinárodní bezpečnosti. To se v plné míře vztahuje k Rusku, USA, Číně a k Evropské unii, které se ocitly v pozici vůdčích hráčů. Soudobá politická realita ukazuje, že velké země na jedné straně hledají cesty k navázání spolupráce na bilaterální a multilaterální osnově se stranami regionu, na straně druhé – v té či jiné podobě vedou „velkou hru“, která se určuje národními a geoekonomickými zájmy, které se transformovaly po událostech 11. září 2001. Celkem lze vymezit následující skupiny zájmů: ►první kolo: pobřežní přikaspické státy (Rusko, Kazachstán, Turkmenistán, Irán, Ázerbajdžán). Tyto státy se snaží řešit vnitřní problémy pomocí dodávek energetických surovin na světové trhy; ►druhé kolo: státy-zóny tranzitu (Rusko, Irán, Čína, Turecko, Gruzie, Arménie, Ukrajina, Rumunsko, Bulharsko a další) – snaží se vytěžit výhody pomocí 85
Kaspické moře – největší vnitřní more světa, nachází se na 28 metrech niž úrovně světového oceánu. Ploch vodného povrchu – 376 tisíc kilometru čtverečných Caspian drží největší množství jesetra, je jedinou přírodní rezervaci ve světě. Pod Kaspickým mořem leží potenciálně vysoká naftová pole. Prokázané zásoby ropy činí 18 – 20 miliard tun, zemního plynu 7 – 8 trilionu kubických metru. Kaspický Babylon. http://www.eurasia-media.ru/news/readnews_ru.php?pid=11&newsid=73, otevřeno
34
transportování energetických surovin na jejích území; ►třetí kolo: tradiční regionální hráči (Rusko, Irán, Čína, Turecko) – snaží se maximálně posílit strategické pozice regionu; ►čtvrté kolo: velké světové hráče (USA, EU, Rusko, Čína) považují Kaspik jako součást geopolitického boje o kontrolu nad strategicky důležitým regionem světa.86 Význam Kaspického moře v geopolitickém boji asi nejlíp vystihl bývalý ministr obrany Spojených států Carl B.Weinbnerg. Podle jeho slov, kdyby se Rusku povedlo udržet nadvládu v Kaspiku, bylo by to pro něj „více důležitým vítězstvím, nežli vítězství Západu, který dosáhl rozšířením NATO na Východ“.87 Se začátkem 21. století se dá hovořit o „nové fázi“ procesu v regionu Kaspického
moře,
která
byla
zapříčiněná
zvýšením
významu
kaspických
surovinových zdrojů ve světovém rozměru. Dalším faktorem, který určoval novou fázi, byla událost 11.září, kdy došlo ke změně situace v regionu Centrální Asie, a tím pádem, i v regionu Kaspického moře. Pro Rusko, jednoho ze států Kaspického regionu, má situace v regionu zvláště důležitý význam. Rusko zaujímá pevné pozice v regionu. Je to podmíněno několika faktory: ►Historicko-kulturní faktor. Rusko je přítomné v regionu víc jak jedno a půl století. Společné soužití v jednom státě spojilo Rusko s dalšími přikaspickými republikami těsným historickými a kulturními pouty, což do značné míry předurčilo velkou váhu a vliv Ruska na Kaspiku. ► Tranzitní potenciál. Rusko se nachází na střetu mezi Evropou a Asii a má přístupy k moři, což jí zaručuje důležitou strategickou polohu jako tranzitního státu. V současné době hlavní trasa tranzitu kaspické ropy vede po ruském území. V této situaci Rusko má dodatečnou nátlakovou páku a může mít vliv na politiku přikaspických států. ► Rusko má dostatečně silné ozbrojené síly ve srovnání s ostatními státy regionu, i přes řadu problémů, které mají současné vojenské síly RF.88 k 24.11.2006. 86 Nakašydze D,:Kaspijskaja neft i mezhdunarodnyje otnošenija. Vlasť Č.3. 2002, s.64. 87 Glumskov Dmitrij: Region peremen. http://old.expert.ru/kazakhstan/current/24ktema.shtml, otevřeno k 24.11.2006. 88 Rusko v regionu je představeno Kaspickou vojenskou flotilou. V roce 2005 rusko přišlo z iniciativou vytvoření mnohonárodních vojensko-námořních sil rychlé reakce(„Casfor“). V perspektivě Rusko chce vytvořit něco podobného baltskému (Baltops) a černomořskému (Blackseafor) operativním sdružení NATO. V srpnu 2005 v mezinárodním mořském přístavu Aktau (Kazachstán) Protiteroristický centr SNS provedl společné velitelsko-štábní učení „Kaspik-Antiteror-2005, kterého se účastnili zvláštní
35
Pro zahraniční politiku Ruska je Kaspik jedním z prioritních směrů. Má na něm jak ekonomické tak i poltické zájmy.89 Pro Rusko je Kaspický region tradiční oblastí národních zájmů. Rusko je zainteresované v posílení svých pozic na Kaspiku a má zájem na tom, nedopustit dominaci třetích sil v regionu. Ekonomické zájmy Ruska leží v osvojení zdrojů ruského a jiných sektorů Kaspického moře, což dovoluje zajistit vlastní energetickou bezpečnost a přiliv tvrdých peněz do státní pokladny. Když budeme vycházet ze zmiňovaných zájmů, politika Ruska směřuje k řešení tří základních strategických úkolů: ♦ Ochrana a posílení pozice Ruska v Kaspickém regionu; ♦ Zachování stability v regionu; ♦ Rozvoj regionální spolupráce.90 Do dnešního dne se vedou rozhovory o právním statusu Kaspického moře. V.Putin na toto téma řekl: „Je to velmi důležitá otázka. Musí se řešit jen na základě souhlasu všech pobřežních států“.91 Velkého pokroku na tomto poli bylo dosaženo v roce 2002, kdy Rusko a Kazachstán
podepsaly „Protokol k rusko-kazachstánské dohodě z 6.7.1998 o
rozhraničení dna severní časti Kaspického moře, které má za cíl realizovat suveréní práva na využiti nerostného bohatství. Vladimír Putin poznamenal: „Je to významná událost v dvoustranných vztazích, která bude mít pozitivní efekt pro naše partnery v Evropě a Severní Americe“. Jak protokol tak i dohoda vstoupila v platnost v květnu 2003.92 Ve stejném roce byla podepsaná dvoustranná dohoda mezi Ruskem a Ázerbajdžánem „O rozhraničení styčných úseků dna Kaspického moře“.93 jednotky Ruska a Kazachstánu. http://www.vniistinfo.ru/pressa/20060529/6212.html, otevřeno k 25.11.2006. 89 Kaspijskij region posle 11 sentebrja. http://www.kisi.kz/old/Parts/KISS/images/books/02-1203Central_Asia5.html, otevřeno k 25.11.2006. 90 Tamtéž. 91 Vystoupení Vladimíra Putina na schůzce prezidentu přikaspických států. 23.duben 2002 Ašchabad. http://www.kremlin.ru/appears/2002/04/23/0000_type63377_28882.shtml, otevřeno k 25.11.2006. 92 Prezidenty V. Putina a N. Nazarbajev podepsali Protokol 13.5.2002. tento dokument vymezuje geografické koordináty průchodu modifikované středové linii rozhraničení dna severní částí Kaspického moře. Podíl v osvojení těchto nalezišť , které leží na středové linií rozdělují se na půl mezi Ruskem a Kazachstánem. http://www.kremlin.ru/text/news/2002/05/38243.shtml, otevřeno k 25.11.2006. 93 Dohoda byla podepsaná prezidenty V. Putinem a G.Alijevym 23.9.2002. Dokument vymezoval geografické koordináty průchodu linie rozhraničení styčných úseků dna Kaspického moře. Byla použita metoda středové linie. http://www.kremlin.ru/text/news/2002/09/38628.shtml, otevřeno k 25.11.2006.
36
Vzhledem k tomu, že dohoda o Kaspiku byla podepsána v květnu 2002 právě mezi Ruskem a Kazachstánem, a také mezi Kazachstánem a Ázerbajdžánem můžeme mluvit o tom, že vzájemná spolupráce tří států při osvojování minerálních zdrojů dna středního a severního Kaspiku získala pevnou mezinárodně-právní bázi.94 Podle V. Putina, použití pravidla „rozdělme dno – voda je společná“ a principu postupnosti povede k vzájemně výhodnému řešení problému statusu Kaspického moře.95 V březnu 2005 Rusko podepsalo s Kazachstánem dohodu o začátku budování druhé větve ropovodu KTK (Kaspijskij truboprovodnyj konsorcium) TengizNovorossijsk. Tento umožní zvětšit roční objem těžby ropy s 28 na 67 mln.tun. A důsledkem pak bude zvýšení energetické závislosti Evropy.96 V současné době je situace taková, že větší část ropy se totiž těží západními (převážně americkými) společnostmi, hlavní díl části dodávek kaspických surovin se zatím nacházejí v rukou Ruska. Moskva má silnou páku nátlaku na své sousedy v regionu v podobě kvóty pumpování uhlovodíků po svém území.97
6. Asie v politice Ruska Asie má důležitý, a čím dál více rostoucí, význam pro ruskou zahraniční politiku, což je do jisté míry určeno sounáležitostí Ruska k tomuto rozvíjejícímu se regionu a také nutnosti rozvoje a ekonomického vzestupu Sibiře a Dalekého Východu. V Koncepci zahraniční politiky Ruské federace stoji: „Důraz bude kladen na aktivizaci participace Ruska v hlavních integračních strukturách Asijsko-Pacifického regionu 94
fórum „Asijsko-Pacifické ekonomické spolupráce“ (APEC)98, fórum
Kazachstán a Ázerbajdžán podepsali dohodu o rozhraničení protilehlých úseků dna Kaspického moře po středové linii v listopadu roku 2001, v únoru 2003 Protokol k němu. V květnu 2003 byla podepsaná dohoda mezi Ruskou federaci, Republikou Kazachstán a Republikou Ázerbajdžán o bodě styčné linie rozhraničení styčných úseků dna Kaspického moře. http://yakovenko.rian.ru/12/20040220/56.html, otevřeno k 25.11.2006. 95 Podepsání prezidenty V. Putinem a G. Alijevym Dohody mezi Ruskem a Ázerbajdžánem „O rozhraničení styčných úseku dna Kaspického moře“. 23.září 2002, Moskva. http://www.kremlin.ru/text/news/2002/09/38628.shtml, otevřeno k 25.11.2006. 96 Malyševa Dina. Geopolitičeskije manevry na Kaspii (29.5.2006). http://www.vniistinfo.ru/pressa/20060529/6212.html, otevřeno k 25.11.2006. 97 Kaspijskij region posle 11 sentebrja. http://www.kisi.kz/old/Parts/KISS/images/books/02-1203Central_Asia5.html, otevřeno k 25.11.2006. 98 APEC – mezinárodní regionální organizace, je to největší ekonomický fórum, na který přijde víc než 60% světového VVP. Byl vytvořen v roce 1989 v Canbeře s podnětu premiér ministru Austrálie a
37
Asociace států Jižní-Východní Asie (ASEAN)99 v otázkách bezpečnosti a vytvoření iniciativní role Ruska v „šanghajské pětce“ (Rusko, Čína, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán). Jedním z nejdůležitějších směrů ruské zahraniční politiky v Asii je rozvoj přátelských vztahů s asijskými státy, v první řadě s Indií a Čínou. […] Ruská zahraniční politika směruje k zvýšení pozitivní dynamiky vztahů se státy Jižní a Východní Asie“.100 Z celkové rozlohy Ruska - 17,1 miliónů kilometrů čtverečních je skoro 14 miliónů na území Asii. Právě tam, za Uralem, se nachází větší část přírodního bohatství, diky kterému stát zaujímá zvláštní místo ve světovém hospodářství. Rusko vytváří přirozený most mezi trhy Evropy a Asií unikátním transportně-tranzitní potenciálem, jehož ochrana od strategických konkurentů a plnohodnotná realizace je nutnou podmínkou úspěšného rozvoje.101 Rusko se aktivně účastní ekonomických vztahů mezi zeměmi AsijskoPacifického regionu(APR).102 Co do struktury ruského exportu do Východní Asie je tento více vyrovnaný než-li export do států – členů Evropské unii, třebaže objem je menší. Za poslední tři roky se podíl 11 zemí APR v ruském zahraničním obchodu zvětšil o 13,4%.103 Asie je právoplatně zařazena do jedné z hlavních hybných sil světového rozvoje, jejíž význam a role se bude stále zvyšovat. Stejně tak je zřejmý i význam asijského směru pro Rusko. Podle slov S. Lavrova, ministra zahraničí Ruské federace,: „Tady jako nikde jinde, se spřahají naše vnitřní a zahraničněpolitické zájmy, protože bez ekonomického progresu nemůže být pevného základu pro naší politiku
v tomto
regionu.
A
ona
přímo
závisí
na
sociálně-ekonomickém,
infrastrukturním a jiném rozvoji Sibiře a Dalekého Východu.“104 Nového Zélandu. Hlavním cílem APEC je zajištění režimu volného a otevřeného obchodu a posílení regionální spolupráce. Rusko participuje v APEC od roku 1998. http://en.wikipedia.org/wiki/AsiaPacific_Economic_Cooperation, otevřeno k 26.11.2006. 99 ASEAN – politická, ekonomická a kulturní regionální mezivládní organizace zemí Jiho-Východní Asie. Byla založena v 9.8.1967 v Bangkoku spolu s podepsáním „Deklarace ASEAN“.Od roku 1996 Rusko – plnoprávný partner po dialogu s ASEAN. http://en.wikipedia.org/wiki/Association_of_Southeast_Asian_Nations, otevřeno k 26.11.2006 100 Koncepcija vnešném politiki Rossijskoj federacii. In Tuzikov A.R.: Osnovy geopolitiky. Moskva, 2004, s.222-223. 101 Bordačěv T.V.: Buduščeje Asii i politika Rossii. In „Rusko v globální politice.“ Číslo 2, 2006. http://www.globalaffairs.ru/numbers/19/5545.html, otevřeno k 26.11.2006. 102 APR – politický a ekonomický termín, který označuje strany, které leží po perimetru Pacifického oceánu a četné ostrovní státy v samotném oceánu. Anglický název - Pacific Rim(oblast Pacifiku). http://en.wikipedia.org/wiki/Pacific_Rim, otevřeno k 26.11.2006 103 Tamtéž (poznámka 82). 104 Lavrov S.V.: Podjom Asii i severnyj vektor vnešném politiki Rossii. In „Rusko v globální politice“.
38
Asijské integrační procesy (ASEAN, APEC, SCO105) vytváří objektivní základnu pro efektivní zapojení Ruska. Je možné říct, že Rusko má silný potenciál pro podporu řešení praktických problému regionu. Je zřejmé, že nejen Rusko potřebuje ekonomicky mobilní a politicky stabilní Asii, ale i samotná Asie má zájem na prosperujícím Rusku. Pro zahraniční politiku Ruska v Asii je důležité pokračovat v udržování, za poslední roky vytvořených, dobrých sousedských styků a partnerství v bilaterálních vztazích, a to v první řadě s partnery v rámci SNS, ЕврАзЭС, SCO, a také s dalšími partnery.
Je třeba i nadále aktivovat účast v perspektivních mnohostranných
strukturách APR. Na pozadí rusko-evropských styků jsou strategické partnerství, schůzky čelních představitelů, budování čtyř společných prostorů a četné dialogy na téma asijský sektor v rámci ruské politiky zatím nedostatečně rozvinuté. Důležitou roli v tom může sehrát oboustranná účast Sibiře a Dalekého Východu v procesech regionální ekonomické integrace. Dalekovýchodní region Ruské federace se už teď účastní integračních procesů orientovaných na Čínu. Na státy APR připadá 85% celkového zahraničního obchodu ruského Dalekého Východu, a jeho ekonomické vztahy se sousedy jsou více intenzivní, nežli s evropskými regiony Ruska. Prioritou je zvětšení objemů a zvýšení kvality obchodu se zeměmi APR. V střednědobé perspektivě lze toho dosáhnout pomocí rozšíření energetické spolupráce. Většina států APR potřebuje nové zdroje energetických nosičů a považují Rusko jako potenciálně spolehlivého partnera.106
6.1. Zájmy Ruska ve Střední Asii Co se týče ruských zájmů ve státech Střední Asie, tak je jejich základem snaha udržet zvláštní vztahy v politické, ekonomické, obranné a kulturní sféře.107 Základní místo v současných zájmech Ruska zaujímají otázky bezpečnosti. A Č.2, 2006. http://www.globalaffairs.ru/numbers/19/5570.html, otevřeno k 26.11.2006. 105 SCO - Šanghajská organizace pro spolupráci - je mezivládní organizace založená 14.6.2001 těmito státy Čína, Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Uzbekistán. http://en.wikipedia.org/wiki/Shanghai_Cooperation_Organization, otevřeno k 26.11.2006. 106 Bordačěv T.V.: Budučeje Asii i politika Rossii. In „Rusko v globální politice.“ Číslo 2, 2006. http://www.globalaffairs.ru/numbers/19/5545.html, otevřeno k 26.11.2006. 107 Dřív všechny středoasijské země byli součásti Sovětského svazu, teď jsou to členové SNS, pro ruskou diplomacii „blízké zahraničí“ je to prioritním směr pro ruskou diplomacii. Vyplivá to i z Koncepce
39
jsou zvlášť aktuální v podmínkách dnešní slabosti ruského státu. Střední Asie má víceúrovňový význam pro ruskou bezpečnost. Jeden z problému je hrozba Rusku ze strany mezinárodního terorismu i náboženského extremismu. Střední Asie se nachází poblíž Kavkazu a jižního regionu Ruska, ve které je soustředěná hlavní 22 miliónová část muslimského obyvatelstva. Do sféry bezpečností Ruska patří podpora Střední Asie jako svého „zadního dvorku“, což lze vnímat jako zamezení toho, aby se region ocitnul pod kontrolou jiného velkého státu, a možnosti tak vytvořit geopolitické strategické hrozby ruským zájmům. V říjnu 2003 Rusko vybudovalo v Kyrgyzstánu svojí vojenskou základnu, na které jsou rozmístěné bojové letouny.108 Ekonomické zájmy Ruska ve Střední Asii celkově mají praktický význam. Hlavním je – nejen zvyšování objemu obratu zboží, ale i udržení ekonomik země regionu v toku ruského ekonomického systému, dosažení jejích integrace s Ruskem. Absolutní objem ruského zahraničního obchodu se zeměmi středoasijského regionu není velký, ale stejně zůstává důležitým obchodním partnerem. Největší obrat zboží s Ruskem má Kazachstán – přibližně 4,5 mld. USD za rok. Druhým největším partnerem je Uzbekistán - přibližně 1 mld. USD. Zároveň Střední Asie je odbytištěm pro ruskou techniku a průmyslové zboží a také zdrojem některých zásob ve kterých Rusko cítí potřebu – bavlna, ovoce atd.109 Další oblast ekonomických zájmů Ruska ve Střední Asii je spojena s energií. Tento region je bohatý na ropu a zemní plyn. Dříve Rusko kontrolovalo jejích cesty transportováním. V současné době Střední Asie má zájem na diversifikaci svých energetických nosičů. Je zřejmé, že pro Rusko to bude na jedné straně znamenat ekonomické ztráty a na straně druhé ztrátu svého vlivu v regionu. Proto se ze začátku Rusko stavělo negativně ke snaze středoasijských zemí najít alternativní trasy transportování energetických nosičů. Po nástupu prezidenta V. Putina do úřadu došlo k přechodu k aktivnímu kursu, politické spolupráce mezi státy. Hlavním nástrojem kontroly se stala spolupráce a vypracování společných projektů. Účast Ruska v projektech těžení a transportování kaspických energetických nosičů se staly jejími novými ekonomickými zájmy.110 S příchodem V. Putina k moci Moskva začala více pozornosti věnovat SNS, a zahraniční politiky RF podepsané prezidentem V. Putinem 28.6.2000. 108 Zhao Huasheng: Čína, Střední Asie a Šanghajská organizace spolupráce. Pracovní materiály, č.5. Moskva 2005. http://www.carnegie.ru/ru/pubs/workpapers/wp-05-2005-www.pdf, otevřeno k 27.11.2006. 109 Tamtéž.
40
tím pádem i Střední Asii.111 Dochází také ke korektuře strategického kurzu. Rusko se obrací směrem na Východ, ke Střední Asii, jde o vyvážený kurz, který vede ke snížení nátlaku.112 Přímý sílový pressing byl vyměněn na principiální tvrdost a obratnost, aby Rusko bylo atraktivní pro středoasijské země. Výsledkem je od roku 2000 ruská přítomnost ve Střední Asii s tendencí růstu, začaly se rozvíjet bilaterální vztahy. Obzvlášť je vidět oteplení ve vztazích s Uzbekistánem a Turkmenistánem. V květnu 2002 V.Putin navštívil tyto země. Byla podepsáno dohoda o zakoupení turkmenského zemního plynu, a také jeho transportování po ruských plynovodech v objemu 50. mld.kub.m. S Uzbekistánem bylo podepsáno 28 dohod převážně v oblastí vojensko-technické spolupráce. Rusko využitím páky ekonomických výhod a aktivní spoluprácí, podnítilo země Střední Asii znovu se k ní obrátit čelem. V oblastí ekonomické spolupráce Rusko také začalo obnovovat své pozice. Velkou roli ve zvýšení vlivu Ruska v regionu sehrála i SCO. Dokonce
Uzbekistán,
který
se
vždy
odlišoval
dost
chladným
vztahem
k mnohostranné spolupráci, vstoupil do této organizace. Organizace se stala dodatečným mostem, který spojuje Rusko se zeměmi Střední Asie. Rozvoj SCO napomáhá obnovení vlivu Ruska v regionu. 113 Rusko vládlo ve Střední Asii více než století a půl. Její vliv na politické, ekonomické, vojenské a kulturní vztahy mezí státy regionu je příliš velký na to, aby se lehce neutralizoval.
110
Tamtéž. Jak jíž bylo zmíněno v kapitole věnované zájmům Ruska v SNS. Blíže viz kapitola 3. 112 Jak je známo bývaly prezident RF B. Jelcin ve své zahraniční politice věnoval malou pozornost státům SNS a zaměřoval se spíš na Západ. 113 Zhao Huasheng: Čína, Střední Asie a Šanghajská organizace spolupráce. Pracovní materiály, č.5. Moskva 2005. http://www.carnegie.ru/ru/pubs/workpapers/wp-05-2005-www.pdf, otevřeno k 27.11.2006. 111
41
Závěr V závěru své práce se chci krátce věnovat tomu, v čem politika prezidenta V. Putina se liší od politiky bývalého prezidenta B. Jelcina. Je třeba začít asi tím, že po svém nástupu se V. Putin pustil do federální reformy, která směřovala k maximální centralizaci moci prezidenta. Narozdíl od svého
předchůdce,
který
byl
proslulý
svou
frází,
která
byla
adresovaná
gubernátorům: „Berte suverenity tolik, kolik chcete“.114 Putin tak omezil účast regionálních leaderů ve velké politice, a to pomocí změny principu formování Rady Federace (Совет Федераций). Podle mého názoru, zásadní odlišnost politiky Putina od politiky Jelcina spočívá v tom, že Jelcin ve své zahraniční politice málo obracel svou pozornost na státy SNS. Ve větší míře se věnoval tomu, že chtěl přesvědčit Západ o tom, že Rusko pořad zůstává supervelmocí, a že pořád je tak silné a může soupeřit se Západem respektive Spojenými státy. V. Putin ve své zahraniční politice deklaroval jako jeden z nejdůležitějších a prioritních zájmů právě vztahy se státy SNS. Nejednou zdůrazňoval potřebu intenzivnější spolupráce a posílení spolupráce v rámci Společenství. Také za jeden z prioritních směrů považoval Asii, která se aktivně rozvíjela a nabízela perspektivní trhy. Putin zdůraznil, že Rusko je plnoprávný a rovnocenný partner předních civilizovaných národů, a že jako takové má právo na svůj názor. Také nejednou akcentoval, že Rusko nabírá silu a je připraveno zaujmout své místo ve světové politice. Na rozdíl od Jelcina, který ve svém chováni k USA a Západu stále vystavoval Rusko jako prvořadý západní stát, Putin chápe, že pokud chce, aby ho Západ vnímal jako západní stát a stát, který má své postavení na mezinárodní scéně, tak musí začít tak chovat. Za Jelcina existoval názor, že je jeho politika málo přehledná a málo předvídatelná. Kdyžto za Putina se shoduji na tom, že politika současného prezidenta se opírá více o principy pragmatizmu a předvídatelností. Za 114
jelcinského
Ruska
krize
stala
způsobem
života.
Prováděla
se
Volkova Marina: Ošibka Jelcina. http://www.ng.ru/politics/2000-08-12/1_error.html, otevřeno k 1.12.2006.
42
nepředvídatelná politika s pozice sily. Moskva chtěla zůstat velmoci, ale v tentýž čas chtěla brat na sebe co nejmíň závazků. Rusku chyběla silná centralizovaná vláda a stabilní státní příjem. Politika Putina je přímo opačná politice Jelcina. Putin se snaží lavírovat mezi vnitřní a zahraniční politikou a zároveň se snaží vybudovat silné a centralizované Rusko, Putin usiluje o rovnováhu sil. Na jedné straně děla to co od něj očekává Západ a na straně druhé posiluje suverenitu Ruska.
První a základní hypotézou této práce je to, že po změně relevantních aktérů tvorby ruské zahraniční politiky, po volbách 2000, ruská zahraniční politika od tohoto data je utvářena primárně prezidentem RF V. Putinem. Podlé mého názoru v zásadě je možné říct, že se tato hypotéza potvrdila. Jak bylo uvedeno v práci zahraniční politika po roce 2000 stala víc přehledná a předvídatelná, což se pozitivně odrazilo na ekonomické a politické situaci Ruska. Po nástupu Putina do funkce získali ekonomické reformy novou dynamiku. Rusko po dlouhé době znovu prožívalo stabilní období. Do velké míry ekonomickému posílení Ruska dopomohly vysoké ceny na ropu, to je bezpochyby. Dále Rusko začalo vypořádávat s dluhy. V jeho chování byla vidět jistota a znaky stability. Tento ekonomický progres zapříčinil to, že Rusko znovu začali akceptovat a ve větší míře vážit. Jak správně jednou poznamenal Putin, rostoucí ekonomický potenciál dovoluje Rusku hrát čím dál větší roli v globálním rozvoji. Dalším pozitivem, který Putin může zapsat na své konto je předsednictví Ruska v G8. Summit G8 v Petrohradu ukázal, že Rusko je otevřené Západu a že skutečně postupně získává ztracenou sílu. A jak místo organizace tak i program G8 ukázaly posílení pozic Ruska. John Kirton (vedoucí výzkumné skupiny G8 Torontské univerzity) poznamenal: „Petrohrad vešel do historie tím, že během této schůzky bylo přijato více závazků a systémových společných řešení, než na kterémkoliv jiném summitu“. Další krokem je podepsání dohody s USA, která se tyká vstupu do WTO. Nelze tvrdit, že je to zásluha jedině Putina, ale na druhou stranu, právě stabilita a tržní reformy přivedly k tomu, že Rusko v brzké době (zůstává se dohodnout s Gruzii a Moldávii) se může stát plnoprávným členem WTO. Putin ve své politice deklaroval pragmatismus. Jeho politika je více vektorová, zaměřuje se na posílení a další rozvoj vztahů s Evropou, respektive EU, dalším prioritním cílem jsou vztahy s Čínou a zeměmi Střední Asii. Ne poslední místo mají,
43
v putinské politice, i Spojené státy. Také jako jeden z nejdůležitějších směru v zahraniční politice jsou vztahy se státy-členy SNS. Je patrný pokrok ve vztazích Rusko-EU. Můžeme sledovat větší intenzitu ve vzájemné spolupráci. Dvakrát do roka se konají summity, po skončení kterých skoro pokaždé strany posouvají vzájemnou spolupráci na další úroveň. Dá se konstatovat, že jak Rusko tak i Evropa potřebují jeden druhého, a že jejích vztahy jsou partnerské. Jistá míra oteplení je přítomná i ve vztazích Rusko-USA. Podle mého názoru do velké míry je to zapříčiněno právě osobou Vladimíra Putina, který, dalo by se říct, docela dobře rozumí s G. W. Busem. I když tito vztahy nelze nazvat spojeneckými, a jsou asymetrické, ale můžeme je charakterizovat jako vztahy, které se na obou stranách řídi vlastními zájmy a potřebami, a jak jeden tak i druhý to tolerují. Často je Putina obviňovány z toho, že vede Rusko autoritářskou cestou, a že čím dal víc Rusko vzdaluje od demokratického zřízení. Samotný Putin je nazýván diktátorem. Ale pokud se podíváme na historii Ruska a Ruského impéria, tak uvidíme, že tento stát potřebuje silnou a vůdčí osobnost. A podle mého názoru kvůli tomu, že Putin vládne takříkajíc „silnou ruko“ nelze ho hned nazývat diktátorem, je třeba přihlédnout k tomu, že za Putina Rusko znovu získává svou sílu a postavení na mezinárodní aréně, také je dosaženo větší otevřenost Ruska Západu. Je konstatováno, že v řešení konfliktů na Blízkém Východě, energetickou bezpečnost, definitivní navedení pořádku v Kosovu a na Balkánu se nelze obejit bez Ruska. Dá se říct, že s názorem Putina, na důležité otázky, se počítá. Což, pokud můžu soudit, je významným faktem. Někteří tvrdí, že v Rusku vládne „hybridní“ režim – něco mezi demokracii a autoritářským režimem. V poslední době v Rusku se vžil pojem „suverénní demokracii“, který se stává ruskou doktrínou. Tato doktrína spojila politické elity Ruska a také se jí dostalo uznání na Západě. Ruská vláda se tím podepsala pod heslem další demokratizaci Ruska. Podle některých politologu „suverénní demokracie“ je protějškem řízené demokracii. Pro-prezidentská politická strana Jednotné Rusko (Единая Россия) za stěžejní kamen svého programu vzala právě „suverénní demokracii“.
Tento pojem není
vymýšleny, tato slova jsou vzaté s ruské ústavy. Předseda Gosdumy a leader strany Единая Россия, B. Gryzlov, tento pojem vysvětlil tak, že stát je suverénní a systém je demokratický. Suverenita je národní idea Ruska.
44
Tento pojem popisuje skutečný stav věci při vládnuti Putina, který se snaží ze všech sil posilovat suverenitu Ruska. Což se mu dost dobře daří. Putin se neuchýlil k diktátorským metodám a ani autoritářským, snaží se zachovat demokracii. Ale podřídil jí suverenitě jako vyšší hodnotě. Putin chce uznáni vedoucí role státu na mezinárodní scéně a také respektování její ekonomických a geopolitických zájmu. A při tom usiluje o to aby Rusko bylo přijato takové jaké je, a nehodlá při tom měnit nebo zmírňovat svou politiku. A ještě jedná poznámka, co se týče Putina, zda se být pozoruhodným fakt vysoké podpory a důvěry občanů v prezidenta, po celou dobu co je u moci. Tak tím bych se asi dala uzavřít otázka zda je Putin soudobý diktátor Ruska nebo demokrat. Doplňkovou výzkumnou otázkou byla snaha posoudit
do jaké míry příchod
Putina a jeho následná politika ovlivnily úspěšnost ruské zahraniční politiky. Podle mého názoru je to sporné. Jedním z důvodu je to, že politika Putina ve světě je vnímaná nejednoznačně. Veřejnost se rozdělila do dvou táboru jeden tvrdí, že Putin přinesl Rusku stabilitu a druhý zas naopak, že Putin vede stát do záhuby. Ale v zásadě bych řekla, že z výše popsaného vyplivá spíš to, že zahraničněpolitická pozice Ruska skutečně za poslední roky posílila, a že teď je Rusko vnímáno ne jako „nemocný medvěd“ ale jako stát který prochází transformaci a zaujímá své místo na mezinárodní aréně. Do jisté míry znakem úspěšné ruské zahraniční politiky je i její ekonomický růst, přitažlivost ruského trhu pro zahraniční investory, a také vnímáni Ruska jako případného partnera.
45
Seznam pramenů a literatury: Monografie: Kuchins Andrew, Nikonov Viacheslav, Trenin Emituj: „Rossijsko Amerikanskije otnošenija: kak dostič bolšego“. Moskva. 2005 Rahr Alexandr: „Vladimír Putin, „něměc“ v Kremle“. Moskva. 2004 Tuzikov A.R.: „Osnovy geopolitiki“. Moskva 2004 Članky v časopisech Chovanec František: „Politicko-ekonomické vztahy USA a Ruské federace po rozpadu SSSR“. Slovenská politologická revue. 3/2004 Kratochvíl Petr: „Rusko a jeho vnímaní Spojených států“. Mezinárodní politika 12/2003, Spiridonov: „Ruská zahraniční politika, vztahy s USA.“ Mezinárodní politika 8/2002.
Internetové zdroje: Internetové články platné k 7.12.2006 11.9.2001, on-line text (http://en.wikipedia.org/wiki/September_11%2C_2001_attacks) ABM,on-line (http://www.nti.org/db/nisprofs/russia/fulltext/statements/us_rus_stability.htm) Bordačěv T.V.: „Budučeje Asii i politika Rossii“. Rossija v globalnoj politike 2/2006. (http://www.globalaffairs.ru/numbers/19/5545.html) Butyrskaia I.G.: „Geopolitičeskaja situacija Rossii“, on-line text (http://www.ibci.ru/AGP/conferencia/statya17.htm) Cottrell Robert: „Rossija v poiskach vnešnepolitičeskogo kursa“ (2001), on-line text (http://www.inosmi.ru/translation/144352.html) Dohoda mezi Ruskou federaci a Evropským společenstvím o readmisi, on-line text (http://www.kremlin.ru/events/detail/2006/05/105911.shtml) Dohody mezi Ruskem a Ázerbajdžánem 23.9.2002, on-line text (http://www.kremlin.ru/text/news/2002/09/38628.shtml) Doverie prezidentu rostet, on-line text (http://www.vz.ru/politics/2006/8/4/44035.html) EU-Russia relations, on-line text (http://ec.europa.eu/comm/external_relations/russia/intro/index.htm) EU-Russia Common Spaces, on-line text (http://ec.europa.eu/comm/external_relations/russia/intro/index.htm)
46
EU – Russia Relations. Other Issues. Energy, on-line text (http://ec.europa.eu/comm/external_relations/russia/intro/index.htm#Other_Issues) European Union – Russia Energy Dialogue, on-line text Kaspijskij region posle 11 sentebrja, on-line text (http://www.kisi.kz/old/Parts/KISS/images/books/02-12-03Central_Asia5.html) Korbinskaja Irina: „Sodružestvo raznych skorostej.“ Rossija v globalnoj politike 2004, online
text
(http://www.globalaffairs.ru/regionsng/articles/2498.html?richedit_config=
&readonly_attr=False) Lavrov S.V.: „Podjom Asii i severnyj vektor vnešném politiki Rossii“. Rossija v globalnoj politke“. 2/2006, on-line text (http://www.globalaffairs.ru/numbers/19/5570.html). Margelov M.V.: „Pobeda po očkam.“ Rossija v globalnoj politike (2003). on-line text (http://www.globalaffairs.ru/numbers/4/1983.html) Ministerstvo inostrannych del Rossijskoj federacii. Rossija-Evrosojuz, on-line text (http://www.mid.ru/nsdos.nsf/162979df2beb9880432569e70041fd1e/0d6c4b8c96cf31e7c325 7234002adb10?OpenDocument) Moskevská deklarace 24.5.2002, on-line text (http://www.kremlin.ru/interdocs/2002/05/24/0000_type72067_84410.shtml?type=72067) Malyševa
Dina:
„Geopolitičeskije
manevry
na
Kaspii“
5/2006,
on-line
text
(http://www.vniistinfo.ru/pressa/20060529/6212.html) Poslanije V. Putina Federálnímu Sobraniju Rossii 2000-2006, on-line text (http://www.kremlin.ru/sdocs/appears.shtml?type=63372) Prioritetnye napravlenija vnešnej politiki Rossii – SNG i Evrosojuz, on-line text (http://www.novopol.ru/print8302.html) Program spolupráce EU-Ruska/TACIS, on-line text (http://www.delrus.cec.eu.int/ru/p_336.htm) Putin V.: „Závěrečné řeč na summitu Rusko – EU.“ 31. 5. 2003, on-line text (http://www.kremlin.ru/appears/2003/05/31/1413_type63377_46443.shtml) Rozhovor A. Kozyreva pro rádio "Эхо Москвы". 3/2003, on-line text (http://www.echo.msk.ru/interview/21569). Russia: National Indikative Programme 2004-2006, on-line text (http://ec.europa.eu/comm/external_relations/russia/csp/index04_06.htm) SCO-6/2001,on-line text (http://en.wikipedia.org/wiki/Shanghai_Cooperation_Organization) Shrnující zprávy,on-line text(http://ec.europa.eu/energy/russia/overview/index_en.htm) Sirota N.M.: „O geostrategičeskich prioritetach Rossii“, on-line text
47
(http://www.ibci.ru/AGP/conferencia/statya04.htm) Z vystoupení prezidenta Ruské federace V. Putina, on-line text (http://www.delrus.cec.eu.int/ru/p_306.htm) SORT, on-line text (http://www.armscontrol.ru/start/sort.htm) Společná tisková konference prezidenta Putina s finským premiérem Matti Vanhanen a předsedou Evropské Komise Jose Manuel Barroso. 10/ 2006, on-line text http://www.kremlin.ru/appears/2006/10/20/1224_type63377type63380_112784.shtml Společné prohlášeni prezidenta RF V. Putina a prezidenta USA G. Busha, on line text (http://www.kremlin.ru/interdocs/2001/11/13/1227_type72067_30514.shtml) Společná tisková konference s prezidentem USA G.Bushem. 1.6.2003, on-line text (http://www.kremlin.ru/appears/2003/06/01/1429_type63380_46559.shtml) Strategie rozvoje vztahů Ruské federace s Evropskou unii pro střednědobou perspektivu (2000-2010), on-line text (http://www.delrus.cec.eu.int/ru/p_320.htm) Ševcova Lidija: „Šest mesjacov prezidentství Putina“ 10/2000, on-line text (http://www.liberal.ru/sitan.asp?Rel=1) TACIS on-line text (http://www.kcn.ru/tat_ru/science/funds/tacis.htm) Tisková konference po výsledkům setkaní na nejvyšší úrovní Rusko – EU. 10.5.2005, (www.kremlin.ru/appears/2005/05/10/1823_type63377type63380type82634_88013.shtml) Vnešnjaja politika Rossii: mnenie ekspetov,on-line text (http://www.riisnp.ru/report01.htm) Volkova Marina: „Ošibka Jelcina“, on-line text (http://www.ng.ru/politics/2000-08-12/1_error.html) Vstupní řeč na tiskové konferenci po výsledkům setkaní na nejvyšší úrovní.10/2000 (http://www.kremlin.ru/appears/2000/10/30/0000_type63377_28956.shtml) Vystoupení před zástupci veřejnosti a politickými činiteli USA. 13.11.2001, on-line text (http://www.kremlin.ru/appears/2001/11/13/0000_type63377_28699.shtml) Vystuplenije
na
zasedanii
Soveta
bezopasnosti
RF.
19.7.2004
on-line
text
(http://www.kremlin.ru/appears/2004/07/19/1559_type63374type63378_74648.shtml) Vystuplenije V.Putina na obščestvenom forume narodov Kavkaza i Juga Rossii. 3/2004, online text (http://www.kremlin.ru/events/articles/2004/03/62238/62475.shtml) Zajavlenije dlja pressy po itogam zasedanija Soveta glav gosudarstv SNG. 8/2005,on-line text (http://www.kremlin.ru/appears/2005/08/26/2231_type63377type63380_92908.shtml) Zhao Huasheng: „Čína, Střední Asie a Šanghajská organizace spolupráce“.Pracovní materiály,5/2005 (http://www.carnegie.ru/ru/pubs/workpapers/wp-05-2005-www.pdf)
48
Zpráva Gosdumy federálnímu Sobraniju RF. 12.6.2002, on-line text (http://www.nti.org/db/nisprofs/russia/fulltext/statements/us_rus_stability.htm)
