květen, červen, červenec a srpen 2015
Bohoslužby přes léto: Tlučná – každou neděli od 8,30 hod. Plzeň – neděle 12.7., 26.7., 9.8., 23.8. a 30.8. od 10 hod. Horní Bříza – od 18 hod. (podle domluvy)
NENECHTE SI UJÍT: 28. června 2015 ZÁVĚREČNÁ BOHOSLUŽBA ŠKOLNÍHO ROKU 2014/15 Sbor sv. Pavla v Plzni od 10 hodin ---
12. července 2015 BOHOSLUŽBA S VYSTOUPENÍM ÚČASTNÍKŮ VBS 2015 Sbor sv. Pavla v Plzni od 10 hodin
Z OBSAHU TOHOTO VYDÁNÍ Dr. Dobson – Koutek pro manželství a rodinu Vděčnost? A za co jako? Touha křesťanského sboru po vlastním zdraví I. Adam Ford – Kdo opravil citát Benjamina Franklina? (komiks) VBS 2015 – informace a pozvání na koncerty Buď oslaven (3)
ZKOUŠKY S BOHEM Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. 1. Korintským 10:13 V těchto týdnech – tak jako pokaždé před prázdninami – zažívají děti na školách nepříjemné období: období zkoušek a písemek. Některé dokonce čeká maturita, které se lidově říká zkouška dospělosti. Přesto i v dospělosti čekají na člověka, na každého z nás, mnohé zkoušky – zkoušky jiného druhu než ty školní. Jsou to zkoušky, které odhalují či vybrušují náš charakter. Jsou to zkoušky, které nás zbavují falešných nadějí a jistot. Jsou to zkoušky, které nám umožňují poznat pravdivost slov, kdysi zapsaných lidmi stejně zkoušenými a stejně zachraňovanými. Jsou to zkoušky, které dávají příležitost Bohu. A i když to někdy vypadá, že jsme v našich životních zkouškách sami, že jsme ponecháni napospas živlům, náhodám, podlomenému zdraví, vládnoucí zlovůli a kdoví čemu ještě (i sám Ježíš ostatně na kříži volal, „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“), přesto jsme opakovaně ujišťováni, že skutečnost je jiná, že nejsme na to sami, že nic není náhoda, že všechno má svůj smysl a účel, že všechno obrátí Bůh k dobrému nám, kteří Ho uctíváme a milujeme. On je ve všech zkouškách s námi, ukáže nám, kudy jít dál, dá nám sílu obstát a vydržet i to, co se ve své moudrosti rozhodne nechat na našich bedrech po zbytek života v tomto světě. „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla,“ odpověděl Pán svému apoštolu Pavlovi na jeho prosby. Ano, milost, Boží nezasloužená přízeň, nám dává moc zvládat zkoušky. A víme, že jakýkoli úkol, který je před námi, není nikdy větší než moc, která je za námi. Poznal to David tváří v tvář Goliášovi; poznal to Pavel, kterému Bůh ponechal „trn v těle“; poznali to tisíce dalších, kteří ve zkouškách věřili Bohu. Součástí balíčku slibů, které nám Bůh dal, je i všudypřítomnost zkoušek. Utéct či se skrýt před nimi nelze… Bůh ale bude s námi i v nás a bude čekat, až zjistíme (pokolikáté už), že bez Něho to nezvládneme, rozhodně ne tak, jak si představoval. Ale s Ním – to je jiný příběh! Zažívejte ho i VY. Váš pastor Petr Krákora 1
Dr. Dobson – Koutek pro manželství a rodinu KDYŽ UŽ JE PO „BOJI“ Co by mělo znepokojovat manželské páry, nejsou hádky jako takové, ale to, co se děje poté, co „bitva“ skončí. Téměř všichni manželé zažívají čas od času konflikty, což není samo o sobě pro jejich vztah nezdravé. Slovní spor, který zůstává v rozumných mezích, může pomoci otevřít šuplíky a dát oběma manželům šanci ventilovat své frustrace a upustit páru zpod pokličky. Důležitá otázka však je: Co se děje poté, co výměna názorů skončí? Ve zdravém vztahu skončí doba konfrontace vzájemným odpuštěním, navrácením se jednoho k druhému, hlubším respektem a porozuměním, někdy i sexuálním uspokojením (jakožto projevem vzájemné jednoty). U nestabilních vztahů však není konflikt nikdy zcela vyřešen. A to je velmi nebezpečná
situace, kdy se důsledky jedné hádky začnou přelévat do předehry další. Je užitečné, když se manželé pečlivě zamyslí nad tím, co následuje po jejich vzájemné konfrontaci – smíření, nebo přetrvávající nepokoj? Ptejte se tedy sami sebe: Neřekl jsem nebo neudělal jsem něco, co zranilo či zarmoutilo mého partnera? Potřebuji ho požádat o odpuštění, že jsem útočil na jeho hodnotu, místo abychom se spolu zaměřili na problémy, které nás rozdělily? Zůstaly nějaké podstatné záležitosti, které jsme si nevyjasnili? Jednejte o nich co nejdříve, než se zanítí a rozleptají váš vztah zevnitř … Apoštol Pavel pochopil tento princip jasně. Proto nás nabádal, abychom nenechali nad naším hněvem zapadnout slunce (Efezským 4:26). A to je i skvělá rada pro manžele.
Originální text tohoto příspěvku můžete nalézt na internetu na adrese: http://www.drjamesdobson.org/blogs/dr-dobson-blog/dr-dobson-blog/2015/05/20/after-the-fight-is-over
Dr. James Dobson je americký křesťanský psycholog a specialista na manželství a rodinu. Text je publikován se svolením vydavatele, Family Talk with Dr. James Dobson. Published with permission.
VDĚČNOST? A ZA CO JAKO? Jsem vděčný třeba ... ... za daně, které platím, protože to znamená, že mám práci a z ní výdělek. ... za oblečení, které mi je trochu moc těsné, protože to znamená, že mám dostatek jídla. ... za trávník, který potřebuje posekat, za okna, která potřebují umýt, za okapy, které potřebují spravit, protože to znamená, že mám domov. ... za všechno to nadávání na poměry a na vládu, které kolem sebe slyším, protože to znamená, že máme svobodu slova. ... za místo pro auto na samém konci parkoviště, protože to znamená, že pořád mám schopnost chodit. ... za tu paní, co za mnou seděla v kostele a zpívala falešně, protože to znamená, že mám hudební sluch. ... za duševní únavu i bolavé svaly na konci dne, protože to znamená, že jsem byl produktivní. (Převzato z internetu.) 2
Ne ti, kdo jsou šťastní, jsou vděční, ale ti, kdo jsou vděční, jsou šťastní.
Touha křesťanského sboru po vlastním zdraví I. První část kázání pastora Randy Sherrena (volný překlad) „Jedno (je) tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. … A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.“ (Efezským 4:4-7,11-16)
Jednou jsem dostal dopis od představitelů městského obvodu, kde jsem tehdy sloužil. Ten dopis měl za cíl vyzvat a povzbudit k zapojení lidí do místního dění. Člověk, který na onom úřadu dostal za úkol tento dopis napsat, si byl zřejmě dobře vědom toho, jak to zpravidla chodí v naší společnosti. A tak zvolil následující oslovení: „Vážený poskytovateli náboženství“. Opravdu, nedělám si legraci! Pokud jsem ovšem já, jako pastor, byl nazván poskytovatelem náboženství, čím jste potom z tohoto pohledu vy? Vy musíte být spotřebiteli náboženství. Je-li ale náboženství jen komodita, jakýsi druh zboží, kde já jsem poskytovatel a vy konzumenti, čím jsou potom křesťanské sbory? Nejsou žádné, protože nejsou potřeba. Jsou jen jakési „servisní stanice“ a „distribuční centra“, kam konzumenti náboženství docházejí, aby dostali své náboženství. Jedním z těch zákeřných způsobů, jakým hřích zasahuje do našeho života jako křesťanů, je právě skrze představu, tolik rozšířenou v naší kultuře, že na všechno se lze dívat jako na zboží. A když tuto představu přeneseme do křesťanství, je život v něm potlačen a zardoušen. A tak se děje vůle satana – ne tím, že z nás udělá drogové dealery nebo vrahy, ale že zadusí život sdílený mezi křesťany. Na nedávné přednášce o výchově a vzdělávání jsem se naučil nové slovo: komoditizace. Přednášející sice mluvil o školství, ale to, co říkal, platí stejně dobře i pro křesťanství. Žijeme v kultuře, která všechno přeměňuje na komoditu, kterou spotřebováváme. Tím ovšem odebíráme všemu, co děláme, rozměr vzájemných vztahů. A tím ztrácíme! Vzdělávání už není proces, při kterém jsou kontaktem s učiteli a druhými žáky rozvíjena naše obdarování a my se stáváme lidštějšími a užitečnějšími služebníky. Už když jsem studoval, od střední přes vysokou školu, seminář a další vzdělávací kurzy, pokaždé, co jsem dostal nějaký diplom, jsem si uvědomil, že mám jen další kvalifikaci na špatně placenou práci. A lidi se mě ptali, proč to dělám!? Odpovídal jsem, že o tom vím, ale že má motivace je zkrátka jiná než jejich, a tak to vlastně není žádná tragédie. Dnešní doba je o to víc nakloněna tomu, vidět vzdělávání jako hromadění kreditů k získání práce. Cílem je dostat práci, vydělat peníze. Nahromadit potřebné kredity můžete ve společnosti studentů a učitelů, ale stejně tak je můžete získat online nebo korespondenčně. A když jste hotov, dostanete kus papíru a ten odevzdáte potenciálnímu zaměstnavateli se slovy, „Dosáhl jsem těchto kreditů, dejte mi práci.“ A jen doufáte, že se vás zaměstnavatel nezeptá, „Když jste hromadil všechny tyhle kredity, změnilo vás to k lepšímu, rozvíjel jste své schopnosti, jste teď lidštější, než jste byl, když jste začal proces sběru kreditů?“ Chápete, o co tu jde? Když pak stejné smýšlení přeneseme do křesťanství, dostaneme onu komoditizaci náboženství. A existují takové náboženské instituce, kam můžete zajít a dostat své náboženství – je to jen komodita, která je odborně lidem předána jako v distribučním centru. A tyto instituce jdou ještě dál a dokonce se chlubí touto svou schopností jako něčím, díky čemu jsou úspěšní. Lákají vás, že můžete přijít, dostat svůj kousek náboženství, a přitom se nemusíte zapojit do vztahu s lidmi kolem vás. Jistě, komoditizace má své místo v našem životě. V některých oblastech funguje úplně v pořádku. Například přijedete k benzince – k té, která je dnes nejlevnější – natankujete beze slov u stojanu, zaplatíte u pokladny a můžete jet dál. Nemusíte se s nikým dlouze bavit, nemusíte se zavazovat k věrnosti té či oné benzince. A dobrá věc je, že když je u jedné pumpy nějaký problém, můžete zajet k jiné. Na tom není nic špatného. Nicméně v jiných oblastech života to špatné je. Jsou oblasti, kde nemůžete hledat jenom to nejlevnější, nebližší, nejpohodlnější, s nejmenší angažovaností, s naprostou nezávazností a možností jít kdykoli jinam. Například když se širší rodina schází ke štědrovečerní večeři. V této oblasti se člověk musí chovat jinak. Možná ale přesto máte někoho v rodině, kdo se pravidly komoditizace řídí… a na společnou rodinnou večeři nepřijde. Myslíte si, že bude ten večer o hladu? Jistěže ne, zaskočí si do restaurace nebo do bufetu. Protože tam může dostat „štědrovečerní večeři“, která je nejlevnější, nejbližší, nejpohodlnější, bez hovorů s lidmi, bez závazků, a když se vyskytne problém, tak jde jinam… a hlavně se nemusí snášet se členy své rodiny! Skvělá volba, že!? Moje přání a naděje je, že vy to takto nevidíte. Že vy řeknete, „Ne, tohle je štědrovečerní večeře, to je něco jiného, to je rodina, to je sešlost a sdílení,…“ Jistěže jsou v rodině i členové, kteří vám jdou na nervy, ale je to rodina! Jdete spolu životem jako rodina! Jasně, vnoučata rozlijí mléko a kdoví co ještě se přihodí, ale je to prostě rodina! A stojí to za to. Otázka tedy zní: Je křesťanský sbor spíše jako benzinka, nebo jako rodina? Je křesťanský sbor jako restaurace či bufet, nebo spíš jako nedělní oběd?
3
Boží slovo nám na to jasně odpovídá, že křesťanské sbory, křesťanské církve, mají fungovat právě jako štědrovečerní večeře. Když se podíváme na text z epištoly (viz úvod), vidíme tam některá klíčová slova. První je slovo povolání. Smýšlíte o sobě, že jste byli povoláni – povoláni Bohem, pro zásluhy Ježíše Krista a mocí Ducha svatého – do křesťanského společenství? Křesťanství totiž, ač nás ovlivňuje jako jednotlivce, funguje právě uprostřed společenství křesťanů. Nefunguje pomocí textíků, e-mailů a SMSek. Musí tu být přítomnost, angažovanost, zájem, rodina. Byli jsme povoláni v jedno tělo. Což neznamená, že všichni jsme stejní! Je v nás jeden Duch, ale my jsme každý jiný. A v každém sboru se najdou jedni, kteří žasnou nad tím, jak jsou ti druzí potrhlí. A ti se zase na oplátku diví tomu, jak potrhlí jsou ti první. Nemluvíme o tom, že jsme všichni stejní, ale že jsme jedno tělo s jedním Duchem, že se upínáme k jedné naději, máme jednoho Pána, jednu víru, jeden křest, jednoho Boha, dychtícího po jednotě, spolupráci, sounáležitosti. Dalším klíčovým slovem je milost, která nám každému byla dána. Zajímavou věcí na komoditizaci je, že právě milost tam není potřeba. Jednou jsem mluvil s chlapíkem při jedné smuteční bohoslužbě, který se mi svěřil, že „k udržení své křesťanské identity zajde párkrát do roka na bohoslužbu“. Neměl jsem, co na to říct dobrého, tak jsem neřekl nic. A ten člověk pokračoval, že chodí do jednoho velkého kostela, do megasboru, jednak proto, že kázání jsou tam notoricky krátká, a také že ví, že může kdykoli přijít a odejít a nic se od něj nebude očekávat. A to mi řekl s naprosto vážnou tváří! Našel sbor, který „zkomoditizoval“ náboženství a on tam jednou za čas chodil, aby ho konzumoval. Obdarování bylo dáno každému z nás pro druhé. Své dary tedy přinášíme do svého sboru, jako jídlo na společnou večeři. A to, co přineseme, to tu máme. Někteří jste schopni učit a to přinášíte. Jiní máte schopnost vést, nebo udržovat věci v chodu, jiní jste obdařeni soucitem víc než ostatní, jiní štědrostí, jiní dokážete zpívat, hrát na hudební nástroje, a to všechno přinášíte s sebou do svého sboru. Při tom ovšem samozřejmě musíte užívat a zažívat milost, protože bez vzájemných projevů milosti spolu lidské bytosti dlouho nevydrží. Při komoditizaci tohle odpadá; nemusíte užívat milost, protože se nemusíte s nikým stýkat a o nikoho se zajímat. Můžete se přikrást dovnitř, můžete se odplížit ven… a je to; nemusíte nikomu projevovat ani zrnko milosti. Dílo služby je dalším důvodem, proč Bůh povolává křesťany do sborů. Sbory, společenství, rodiny mohou společně vykonávat rozsáhlejší dílo služby, než jednotliví křesťané. Dalším klíčovým pojmem je zde růst a budování církve, což mnozí chápou jen jako přidávání počtu členů, tedy konzumentů, do sboru. Víc zapsaných členů = vyspělejší sbor, myslí si. Růst ovšem znamená zrání, dospívání, „měřeno mírou Kristovy plnosti“. Řeknu vám příběh o dvou sborech. Ten jeden je nezdravý. V něm si lidé neustále stěžují. Nemají radost z práce svého pastora; nelíbí se jim hudba, která se tam hraje; nejsou spokojeni s tím, jak se využívají vybrané peníze; netěší je, kdo všechno mezi ně chodí. Stěžují si na to bez přestání. Všimli si totiž, že asi 15% toho, co se ve sboru děje, není správně! Říkají, že tak 15% kázání nestojí za to poslouchat. Asi 15% pracovníků sboru nedělá svou práci pořádně. Tak 15% členů snad nejsou ani křesťany, atd. Druhý sbor je na druhé straně města a zjevně má stejného architekta (Architekta). Ale tenhle sbor je zdravý. V něm lidé dělají věci společně. Slouží společně. Podporují se vzájemně. Zapojují se ochotně, atd. A důvod? Všimli si totiž, že 85% toho, co dělají, je správně! Zjistili, že v 85% případů mají svého pastora rádi a ví, že svou službu dělá dobře. Vidí, že vybrané peníze se v 85% případů používají efektivně. Zkrátka, i když vidí chyby a možnosti ke zlepšení, jsou tam lidé šťastní a mluví o svém sboru dobře. Kdo opravil citát Jsem si jistý, že tahle ilustrace není nijak těžká na Benjamina Franklina? pochopení. Je z ní snadno patrné, že zdraví nebo nezdraví křesťanského sboru nespočívá příliš na tom, co se navenek Komiks od Adama Forda opravdu děje, ale souvisí spíše s přístupem, který tam lidé k sobě navzájem mají. Nezdravý sbor je charakteristický jedním osobním zájmenem: když tam lidé mluví o svém sboru, říkají ONI. „Co tam oni dělají!“ „Viděli jste, k čemu se oni rozhodli?“ To je symptom nezdraví. Na druhé straně, zdravý sbor je charakteristický jiným zájmenem: v něm když lidé mluví o svém sboru, říkají MY. „No, to jsme to my nějak pokazili. Tohle se nám zrovna nedaří.“ Čím více lidí s postojem „85% věcí děláme dobře a je to požehnáním“ v daném sboru bude, tím lepšímu zdraví se bude těšit. ORIGINÁL KOMIKSU NAJDETE NA INTERNETU: Příště 2. část kázání: o poslání a povolání pastora. http://adam4d.com/those-who Pastor Randy Sherren slouží Sboru sv. Michaela v Bloomigtonu, MN, USA.
4
Přeloženo a použito se souhlasem autora. Translated and published with permission of the author.
Tj. nezasloužené laskavé jednání, opak jednání „podle toho, jak si kdo zaslouží“.
Události a dění v našich sborech
VBS 2015 – informace a pozvání na koncerty Letní biblická škola 2015 (VBS 2015) se letos koná od 7. do 12. července, denně od 9h do 15h!, s možností zůstat do 16h. Americkými dobrovolníky, kteří přiletí VBS pořádat a vést, jsou „staří známí“ Ed Kasper a Jenni Petersen, dále její maminka Sally a mladý pár Jill a Eric Wolfovi. K tomu je třeba přidat členy kapely Koiné a jejich manželky! Maličkým účastníkům budou s porozuměním angličtiny pomáhat ti starší účastníci a zázemí kolem budou zajišťovat oba naši pastoři. Téma letošní VBS bude Ježíšova podobenství. Kromě poslechu, hraní, zpívání a sportování čekají na děti i různé rukodělné projekty. V sobotu 11. července se pak i s rodiči vydáme na výlet. V neděli 12. července uzavře VBS 2015 závěrečná bohoslužba s představením, které děti sehrají, piknikem a koncertem Koiné. Druhý koncert Koiné je v plánu tu samou neděli večer v Zach’s Pub naproti Plaze (od 19,30 hod. – bude upřesněno). Pozvání přímo od skupiny Koiné najdete na internetu: www.youtube.com/watch?v=QmquYKLebVI.
Sbírka na pomoc Nepálu Od 4. do 12. května proběhla mezi žáky a učiteli ZŠML a mezi účastníky bohoslužby v neděli 10. května společná sbírka na pomoc lidem v Nepálu postiženým zemětřesením. Celkem se vybralo 7000 Kč, které byly zaslány na účet Střediska humanitární a rozvojové pomoci Diakonie ČCE, určený na materiální pomoc Nepálu. Všem, kteří jste přispěli, protože vám nejsou lhostejné životní podmínky lidí zasažených přírodní pohromou, srdečně dekujeme.
Výsledky našich darů Bohu Ve Sboru sv. Pavla v Plzni jsme v měsících březen, duben a květen 2015 darovali na podporu šíření dobré zprávy o Pánu Ježíši Kristu celkem 5385 Kč. Děkujeme všem za jejich dary i za vděčnost a důvěru, kterou jimi vyjádřili. Své peněžní dary můžete nadále vkládat do ošatky při bohoslužbách nebo do kasičky v předsálí kaple. Jak často a kolik darovat? To zůstává mezi vámi a vaším věrným a štědrým Bohem.
On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s Ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte. 1. Tesalonickým 5:10-11 5
BUĎ OSLAVEN (3) ZAMYŠLENÍ Z PERA EARLA C. WALESE
Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Lukáš 1:34 Tuhle otázku položila kdysi Maria andělovi, když jí oznámil, že se jí narodí dítě. Vyznala tak, že nemá vlastní prostředky k tomu, aby naplnila tento Boží záměr. Dostala odpověď, že dítě přivede na svět i přesto, že nemá biologické možnosti k tomu potřebné. Když popíšeme Mariinu situaci těmito slovy, lépe tak vidíme tu nesmírně důležitou podobnost mezi její jedinečnou situací a naší neustálou situací. Bůh má ve zvyku říkat svému lidu, že budou konat věci, pro jejichž konání nemají vlastní, přirozené prostředky a zdroje. (Někdy mají dokonce sklony dělat opačné věci!) Podle žalmisty, který napsal Žalm 103(:14), Hospodin pamatuje, že jsme prach. Bůh stále ví, že bez Jeho dechu života, přítomného v nás, jsme každý z nás pouhou sbírkou pozemských částic, sestavených v lůně matky a rozložených uvnitř rakve. Vím, že to nezní moc působivě, když se nazýváme sbírkou pozemských částic. Zkrátka to znamená, že jsme jen hromádkami zmineralizované hlíny, které nejsou sami o sobě ničeho schopny.
Dříve, než vám tato představa začne působit deprese, pamatujte, že Bůh má zalíbení v hromádkách hlíny!!! Dokonce kdysi poslal Bůh svého jednorozeného Syna, aby vykoupil tyto hromádky hlíny. A dodnes neustále sesílá svého svatého Ducha, aby sloužil těm svým hromádkám hlíny a skrze ně i dalším. Což je mimochodem i odpověď, kterou Bůh dal ústy anděla na Mariinu otázku. Ona se ptala, Jak se to může stát?, načež Boží posel prohlásil, Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní. Maria už znala své místo a pozici, nyní poznala i Boží slib – a tak odvětila, Jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova. Maria byla ochotna posloužit jako hliněná nádoba. Věděla, že je jen služebnicí. A byla s tím spokojena. Což nás udivuje, když to srovnáme s typickým novodobým přístupem. Co nás udiví ještě víc, je, že i její Syn byl ochoten sloužit jako hliněná nádoba. A byl s tím spokojen. Ačkoliv způsobem bytí byl roven Bohu, přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka. Byl ochoten žít také jako sbírka pozemských částic, poskládaných v lůně. Byl ochoten sloužit ve stavu naprosté a neustálé závislosti na Božím Dechu. A co vy? Citované pasáže najdete v 2. Korintským 4:7 a Filipským 2:6-7.
MODLETE SE SE MNOU: Drahý Ježíši - věděl jsi, že se můžeš spoléhat na Otce, že Ti poskytne svůj Dech potřebný ke každému kroku na cestě, kterou Ti vytyčil. Věděl jsi, že každé slovo, které bylo třeba říct, ti přejde přes rty právě ve chvíli, kdy je svět kolem bude potřebovat slyšet. Věděl jsi, že každý skutek, který se měl skrze Tebe odehrát v tomto světě, přijde v pravý čas a v pravé podobě, protože jsi pokorně a bez výhrad přijal svou roli služebníka. Dokázal jsi, že náš Otec je dokonale spolehlivý. Ukázal jsi, jak to vypadá, když je člověk dokonale spoléhající. Vskutku jsi žil jako Pomazaný, Kristus, Mesiáš. Zjev i dnes, že jsi můj Pán. Buď oslaven!
6
Vydává Česká evangelická luteránská církev, Školní nám. 1, Plzeň, 318 05, www.luterani.cz, e-mail:
[email protected], FB: https://www.facebook.com/luterani.cz, YTB: https://www.youtube.com/channel/UCHCofZ0I754ENissyVoQzbQ.
