Z historie Linhartovy nadace Příběhy slona Linharta „Je snazší naučit slona létat, než provozovat nadaci v Čechách“
1987 – 1989 Architekt Jan Mayer postavil tým pro rekonstrukci zámeckého parku v Praze v Dolních Počernicích. K projektu byli přizváni toho času mladí výtvarníci (Ivan Exner, Stefan Milkov, Zdeněk Lhotský, Fáňa Svoboda, František Skála, Laco Garaj ...). Jan Mayer zjistil, že po vyplacení uměleckých honorářů nezbude architektům ani koruna a radostně prohlásil: „My jsme prostě taková nadace podporující mladé výtvarníky.“ „Je snazší naučit slona létat, než provozovat nadaci v Čechách“ zaznělo skromně z týmu. Létající slon Linhart se stal znakem a celý tým přijal název Linhartova nadace. Byla založena nadace s posláním podpory spolupráce mezi architekty, scénografy a výtvarníky. Její činnost brzy přesáhla původní rámec a zaměřila se na podporu kulturně společenského dění vůbec.
1990 Začala vyvíjet širokou aktivitu zaměřenou na zmapování české kulturní oblasti, a to nejen v oblasti vizuálního umění, ale i hudby, divadla a dalších žánrů. 21. srpna 1990 byla Linhartova nadace jako jedna z úplně prvních nadace v Čechách zaregistrována u MV ČR. V pražské Galerii ULÚV na Národní třídě proběhla výstava Česká alternativa, financovaná ze zahraniční architektonické zakázky Zámek Wachbach (SRN). „Některé autory jsme vyzvali, ale máme představu, že budou přicházet další, které neznáme, a na závěr vlastně vznikne úplně jiná výstava, než byla ta původní,“ řekl Jan Mayer v rozhovoru pro Lidové noviny. Egon Bondy: „Současnou výstavu je možno doporučit jakožto první vstup do alchymistické dílny, kde všechno připadá divné, ale přesto lze tušit, že se tu rodí budoucnost. V době, kdy Praha začíná mít mezi zahraničními umělci opět zvuk magnetického uměleckého centra, by i široká veřejnost měla vědět (a vidět), proč toho zvuku nabývá.“ Studentské listy: „Nejpřístupnější a nejvhodnější metodou pro návštěvníka je individuální přístup. Nepojímat tuto výstavu jako celek, ale vnímat každou plastiku, objekt, kresbu, obraz, environment, jako dílo, které má svého autora. Díky vysokému počtu zúčastněných úkol nelehký, ale vlastně jedině možný.“ Na výstavě se postupně představilo více než 150 předních českých výtvarníků, hudebních a divadelních souborů ale vystoupili zde i osobnosti jako je Allen Ginsberg či Lou Reed. Vybraná kolekce děl z výstavy Česká alternativa odcestovala díky americkým sponzorům do USA, aby v letech 1990 a 91 putovala po New Jersey, Washingtonu D. C., San Franciscu a New Yorku a započala tak důležitou kapitolu mezinárodních kulturních výměn. 14ti denní outdoor nonstop projekt Alternativa– Akce za otevření alternativních klubů na pražském Staroměstském náměstí. Jednání se zástupci alternativy se zúčastnil prezident Václav Havel se svými poradci. Primátor města Prahy Jaroslav Kořán nabídl alternativní kultuře desítky prázdných prostorů (budoucí R.C. Bunkr, Rock café, ROXY a další). Linhartova nadace zprovoznila prostory pod Stalinovým monumentem a zorganizovala zde první a zároveň pravděpodobně nejrozsáhlejší evropskou akci (galerie, koncertní a divadelní
scéna nezávislé a avantgardní kultury) zaměřenou na živou mezinárodní konfrontaci alternativních umělců, festival Totalitní zóna. Festivalu se zúčastnilo na 200 umělců ze 17 zemí světa a během dvou týdnů 30 000 návštěvníků. Zahraniční umělci byli ubytováni U divého muže ve Sněmovní ulici v Praze 1. Z dobového tisku: Fero Fenič: „Největší kulturní čin roku 1990: vystoupení 3 filharmonií pod vedením Rafaela Kubelíka na Staroměstském náměstí a otevření Totalitní zóny pod Stalinovým pomníkem“; Parta metálistů z Jižního města: „Jsou to všechno pitomí intelektuálové, tady někdo dostane přes hubu.“ Stalinův monument poskytl útočiště prvnímu nezávislému rozhlasovému vysílači Radio Stalin (budoucí Rádio 1), které zprostředkovávalo přímou interakci probíhajícího festivalu se širokou veřejností. Vysílání zahájilo projevem prezidenta republiky, který za tento čin dostal mnohatisícovou pokutu – k otevření éteru pro vysílání nezávislých rádií došlo až o mnoho měsíců později. Stud-Art 90 - přehlídka mladého českého umění, v prostorách pod bývalým Stalinovým pomníkem v Praze. K účasti byli přizváni posluchači všech pražských uměleckých škol. Bleděmodrý neon upozorňoval na projekci filmů studentů FAMU - zaslouženou odezvu získaly především Svěrákova Vesmírná Odysea II. a Playbacková cvičení Divadla Sklep. Život pod Stalinem se přesunul do domu U divého muže ve Sněmovní ulici na Malé Straně První veřejnou akcí v domě U divého muže ve Sněmovní ulici na Malé Straně byla výstava Martina Mainera. Japonský umělec Min Tanaka tu představil tanec Butó. 11. ledna 1991 byl přístup do domu U divého muže zablokován příslušníky VB. Petruška Šustrová, bývalá mluvčí Charty 77, v té době náměstkyně ministra vnitra Langoše: „Jsem teď v situaci, kdy mne z jedné strany může napadnout Špígl, že jsem pustila do historické budovy vlasaté vagabundy, aby se pak do mne pustil Expres, že bráním obnově české kultury.“ Kapitolu „Linhartova nadace U divého muže“ uzavřela za zvuku tranzistorového rádia a v působivém osvětlení několika ohnišť a hořící hlavy Davida Černého legendární divadelní skupina DEREVO.
1991 Ve Weaverville byla zahájena putovní výstava po Kalifornii s názvem Czech Introspective. Linhartova nadace opět pod Stalinem - Festival světla u příležitosti roku Tibetu. Vztah světla a tmy dominuje všem instalacím a vystoupením desítek našich i zahraničních nonkonformních umělců. Světlo vede návštěvníky expozice od jedné akce k druhé. A dále pod Stalinem - San Francisco Performance Festival, 3 a 1/2 dne šílenství. PhDr. Leoš Horák, Psychiatrická léčebna v Dobřanech: „Chceme probourat zeď mezi světem duševní nemoci a tzv. normality. Chceme ukázat, že duševní nemoc není jen beznaděj a utrpení, ale že v sobě skrývá i citlivost vůči pravdě i lži v mezilidských vztazích. Že v sobě skrývá věci, které normální člověk pomíjí.“ Otevřen klub Bunkr.
1992 Vzniklo EkoArt centrum v Praze - Dolních Počernicích a v Mostě, kde se pořádají ekologické aktivity, založené na dialogu umělců a široké veřejnosti. Prostředkem jsou umělecká sympozia, happeningy, výstavy. Vše za široké účasti médií. Realizace dřevosochařských projektu Stromů zmrtvýchvstání a Oživování mrtvého dřeva v Dolních Počernicích a Art of Ecology v ArtForu. Festival z ruin, přehlídka prací 20ti českých umělců (Už jsme doma, BKS, Jim Čert, Margita Titlová, Martina Riedelbauchová, Fáňa Svoboda a další) putovala od San Francisca po Tihuanu. Linhartova nadace vyhrála výběrové řízení Městské části Praha 1 a získala pro své aktivity stálý prostor bývalého pražského kina ROXY v Dlouhé ulici. První koncert v Roxy 13. června 1992 - kultovní hardcore kapela Fugazzi. Na pozvání nadace přijelo do Prahy šest Indiánů, kteří tu tvořili v rámci programu Úcta k životu - zpěvem přivolali bouřku ve Všenorech, vedli umělecké dílny po indiánsku v Náprstkově muzeu, pekli ryby v Počernicích a do Linhartovy nadace zanesli didgeridoo.
1993 Vzniká ekologicky zaměřený program Úcta k životu za účelem prohlubování ekologického myšlení u co nejširší veřejnosti. Postupné úpravy zruinovaných prostor bio Roxy a budování adekvátní dramaturgie; následná průběžná rekonstrukce za stálého provozu, kdy festivalové a happeningové akce přecházejí do každodenního programu a rodí se Experimentální prostor ROXY - pod světly jediného stroboskopu se zde konala první houseparty s belgickým DJ a proběhla tu výstava světové kolekce plakátů k problému AIDS s večerním programem Visual AIDS, po převratu poprvé koncertovali všichni The Plastic People of Universe.
1994 Hodinový blok filmových pohledů pěti režisérů na život/neživot Mostecka Moon Valley, oceněn na festivalu Ekofilm´95 za originální myšlenku.
1995 Linhartova nadace představila stabilní dramaturgickou koncepci Experimentálního prostoru ROXY - Film v úterý, Divadlo ve středu, Koncert ve čtvrtek, Tančírna v pátek a v sobotu. CDMA vyhlásila 3x ROXY jako nejlepší klub v ČR. Párty MIX s Bushwackou byla vyhlášena druhou nejlepší na světe. Probíhají výstavy, workshopy.
1996 Nadace získala nový prostor ve Školské ulici v centru Prahy, začalo se se stavebními úpravami a přípravou koncepce využití.
1998 Vznikla Dramaturgická rada, která v Experimentálním prostoru Roxy začala zcela pravidelně pořádat programy zaměřené na široké umělecké spektrum - od etnických, přes divadelní a filmové projekty. I nadále se věnuje koncertům a výstavám. 1998 – 1999 Podle nového nadačního zákona proběhla transformace Linhartovy nadace. To vyvolalo zásadní změny v organizační struktuře. Nadace si v projektech ponechala úlohu vytváření programového konceptu a jeho dramaturgického naplnění. Zároveň se stará o získávání finančních prostředků prostřednictvím grantů, nadačních a sponzorských darů a členských příspěvků. Pro provozně produkční zajištění Experimentálního prostoru Roxy založila nezávislé společnosti, které vedle zabezpečení provozu vytvářejí další finanční zdroje pro realizaci dramaturgických záměrů nadace. Linhartova nadace do pronájmu získala a rekonstruovat začala další rozsáhlé prostory v 1. patře v Dlouhé 33 nad Roxy - vzniklUniversální prostor NOD jako největší pražský nekomerční prostor zaměřený na současné progresivní umění a mezinárodní tvořivou komunikaci - galerie, divadelní sál, internetové café a bar. Odstartováno mezinárodním multimediálním festivalem Last Underground(výstavy, performance, pohybové divadlo, multimédia a klubové filmové projekce).
1999 Linhartova nadace dokončuje rekonstrukci objektu ve Školské ulici, který otevírá pod názvem Komunikační prostor Školská 28. Slouží především workshopům, seminářům, kurzům, přednáškám a výstavám současného umění, vedle toho je nabízen ke kreativnímu využití na tématické večery a autorská čtení či jako zkušebna divadelních projektů. Stálý program zahájili tibetští mnichové vysypáním posvátné mandaly začátkem roku 1999.
2000 - 2001 Linhartova nadace se podílí na projektu Praha – Evropské město kultury roku 2000 a zúčastňuje se mezinárodního mediálního projektu Café 9.net – kavárna propojující přes online screening 9 kulturních měst Evropy, svůj podíl má na vzniku internetového časopisu K.U.L.T. Linhartova nadace zahajuje dlouhodobý projekt Prostor pro otevřenou komunikaci, jehož cílem je propojit všechny dosavadní a výše uvedené činnosti nadace a vytvořit otevřený multidimenzionální prostor pro prezentaci současné umělecké tvorby.
srpen 2002 povodeň - zaplaveny přízemní a suterénní prostory. Experimentální prostor Roxy postižen srpnovými povodněmi, voda v hlavním sále dosáhla výše 4,75 m od podlahy a odhadem bylo v prostoru 3,5 milionů litrů vody. Linhartova nadace vyhlásila veřejnou sbírku a zorganizovala fundraisingovou kampaň na získání finančních prostředků potřebných k rekonstrukci zničených prostor. Po odčerpání vody a základním vysušení prostor byl v listopadu zahájen provizorní provoz a program.
2003 Koncem února byly dokončeny stavebně rekonstrukční práce v Experimentálním prostoru Roxy a za provozu pokračovaly interiérové a technologické úpravy prostor. Obnova aktivit v plném spektru. 2004 Zahájen rezidenční program Otevřené ateliéry v bývalé oranžerii zámeckého parku v Praze - Dolních Počernicích. Díky podpoře Magistrátu hl m. Prahy a Úřadu městské části Praha Dolní Počernice může Linhartova nadace nabízet rezidenční pobyty umělcům z různých oborů i částí světa. Jedním z hlavních zdrojů financování Linhartovy nadace byly realizace architektonických projektů Jana Mayera a jeho spolupracovníků: 1987 – 89 Zámek Wachbach (SRN) 1990 Zámecký areál v Týnci u Klatov 1991 Zámecký areál Smolotely u Příbrami; RC Bunkr Praha 1993 Palác Domeček (R.C. Bunkr); 1. Holešovická kavárna 1995-2001 postprodukční studio (Postprodukce Praha); Barrandovské terasy (Lucerna Barrandov s.r.o.); Stará Měnírna, FSB (Stillking Films); EX Klub (Jablonex); Galerie Pygmalion Praha 1; Dětská hematologie, nemocnice v Praze - Motole; Divadlo Labyrint v Praze 5; Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
