z èeské a slovenské Vídnì a okolí

LukᚠKlánský znovu ve Vídni

nepatøí k dobré vizitce jakéhokoliv periodika. Jedná-li se však o mìsíèník, dá se „zpoždìní“ oèekávat. Když se však neví, zda nové èíslo spatøí svìtlo svìta, pøihodí se, že v této situaci se úsilí koncentruje na mnoho souvislostí souèasnì a oznámení o kulturních akcích se octnou úplnì vespodu vysokého štosu dùležitých zpráv. Takto jsme zaznamenali:

Kdo má rád hudbu, ten mohl prožít 15. bøezna t. r. v salónu klavírní firmy Bösendorfer v „Musikvereinu“ opravdu vzácnou radost. V pøeplnìném sále vystoupil sedmnáctiletý èeský pianista, student konzervatoøe v Praze a syn slavného èeského pianisty a pedagoga Ivana Klánského LukᚠKlánský a tlumoèil nám díla Bacha, Bethovena a Chopina. Jedním z pøídavkù byla i jeho vlastní kouzelná skladba. Mladých vynikajících pianistù je dnes na svìtì velmi mnoho, ale opravLukᚠKlánský, 1989 dových muzikantù – interpretù (hlavnì v jeho vìku!) velmi málo. Lukáši Klánskému už od dìtství (sleduji ho od jeho 8 let) jde o hudbu jako takovou. Nepøedvádí sebe, tlumoèí pouze náplò díla a to s takovou hloubkou, vroucností, inteligencí a vypracováním, jaké se málo kdy slyší! Podpora a pomoc obou rodièù – muzikantù (matka je profesionální kytaristka) a vynikající vedení pedagožky prof. Evy Boguniové jsou základem pro získání potøebných prostøedkù a vìdomostí k realizaci umìleckého projevu. Vlastní usilovná kritická práce se skrývá za každou tak živou, spontánní a oduševnìlou notou. Výsledkem je zcela ojedinìlý hudební zážitek! Pøeji tomuto sympatickému mladému muži, aby mohl dosáhnout nejvyšších met v hudebním umìní. Vzácným darem je umožnìní vystoupení mladých pianistù klavírní firmou Bösendorf. (Viktorie Švihlíková)

Výstava Ondøeje Kohouta Körperbilder 1. 3. 2006, poøadatel McKinsey & Company, Herrengasse 1-3, Wien K výstavì promluvila Mag. Petra Bergauer Výstava Ingrid Brandstetter Eros im Alltag 26. 4. 2006, Landhausgalerie Ausstellungsbrücke, St. Pölten vedoucí Landhausgalerie Milan Ráèek, známý autor Kulturfest im Passhaus 29.-30. 4. 2006 – Sand, Lehm und Feuer Passhaus, Sitzendorf an der Schmida, Hauptplatz 6

(mb)

Initiative Passhaus 2006 SEMINARE: • 27.-28. 5. 2006: Tadeltakt in der Hand des Künstlers / 5000 Jahre alte Wandtechnik wiederentdeckt • 12.-15. 8. 2006: Kleine Sommerakademie /Pigmente sammeln, zu Farben mischen und anwenden/ Geschichte erleben /mit selbstgemischten Farben und Naturmaterielien/ KULTURFESTE: • 8.-9. 7. 2006: „Tadelakt & Textilkunst“ • 23.-24. 9. 2006: „Kreisgräben“ KULTURBRÜCKE FRATRES Fratres 11, 3844 Waldkirchen / Thaya tel./fax: +43 (0)2843/2874, 0664/4305651 www.kulturbruecke.com dvojjazyèná moderace – dr. Christa Rothmeier Z programu Kultursommer 2006 – letní program 2006: • 10. 6.: pøednáška – Konstantin Kaiser: Èeský exil • 1. 7.: premiéra èetby neznámého textu Ingeborg Bachmann Jsem Slovanka • 22. a 23. 7.: K dìjinám židù ve Waldviertlu a na jižní Moravì • 5. 8.: ètení – Michal Ayvaz / Elfriede Gerstl – sonáty Gottfrieda v. Einem

Zyklus 1.0 tschechien – zeitgenössische Kunst: Tschechien – Niederösterreich Výstava je otevøena do 31. 5. 2006, pá – so 14-17 hod., ne – svátky 10-12 a 14-18 hod. Stift Lilienfeld NÖ – Dormitorium Vystavující umìlci: Franz Beer, Jan Brabenec, Jiøí Èernický, TomᚠCísaøovský, Milena Dopitová, Vernoka Holcová, Krištov Kintera, Karel Malich, Jan Merta, Arnulf Rainer, Markus Redl, Hannah Stippl.

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

Opoždìné kulturní zprávy

Pozn. red.: Prof. Viktorie Švihlíková, èeská klavírní virtuózka a pedagožka žijící ve Vídni. Zakladatelka klavírní soutìže Prague Junior note, nositelka ceny MZV ÈR Gratias Agit.

Vladimir Ashkenazy a pianista LukᚠVondráèek Zaèátkem dubna 2005 hostoval ve Vídni bývalý šéfdirigent Èeské filharmonie dirigent Vladimir Ashkenazy. Pod jeho taktovkou Vídeòští symfonici bravurnì provedli Dvoøákùv Klavírní koncert g moll, následoval Rachmaninùv Ostrov mrtvých a Straussovo Tot und Verklärung. Sólistou klavírního koncertu byl mladý èeský pianista LukᚠVondráèek. Dostalo se mu zaslouženì nejen nadšených ovací od vídeòského publika, ale také velké pochvaly místních kritikù. Shodli se také na tom, že by si mladý talent zasloužil možnost ve Vídni sólovì koncertovat.

Divadlo Tenkrát v San José aneb Omladina vèera, dnes a zítra Tímto divadelním pøedstavením si režisér Zdenek Homolka splnil svùj sen a dá se øíct, že Vlastenecká omladina hrála poprvé autorské divadlo. V programu sice stojí jméno Hoz Rohling, ale ten dodal jen nápad, kostru pøí-



%$ z èeské a slovenské Vídnì a okolí

$&

bìhu. Dialogy a rozšíøený dìj vymyslel Zdenek a vtiskl tak celé høe svého ducha a svùj jemný, osobitý humor. Nìkteré dialogy, zvláštì ženské, psal pøímo „na tìlo“ hereèkám spolku. Do dìje zabudoval velmi oblíbené trampské písnièky a pár dìvèat nechal zatancovat country tanec. Zdenek kromì režie hrál také hlavní roli, vymyslel a postavil skvìlé kulisy a Jiøince, která šila vìtšinu kostýmù, radil pøi jejich realizaci. V sobotu 22. dubna 2006, kdy se konala vídeòská premiéra, byl však právì Zdenek indisponován tìžkou chøipkou, která se nevyhnula ani Helence, pøedstavitelce jedné z hlavních ženských rolí. Obìma patøí obdiv a zvláštní dík, že pøedstavení neodøekli. Poprvé s námi hráli další tøi absolventi èeské školy – loòští maturanti Martina Kasanická a Peter Kubela a starosta Orla III Vít Èech. Spolu se sourozenci Katkou a Lukášem Andrejsovými výraznì „omladili“ celý soubor.

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

Naše stálé publikum však pøijalo hru ponìkud rozpaèitì. Ti starší by si pøáli, abychom hráli opìt ty tradièní operetky jako døíve, které ovšem mladší publikum odmítá. To si naopak tuto hru trochu cimrmanovského ražení libovalo. Na podzim chystáme opìt klasiku, bude to veselohra Oscara Wilda Jak je dùležité míti Filipa za režie Aleny Tobrmanové a po pøedstavení bude hrát ve velké klubovnì opìt naše oblíbená hudba ze Znojma. Mnì jako pøedsedkyni Vlastenecké omladiny tìší, když vidím, kolik lidí se snaží nìco spoleèného vytvoøit, kolik námahy a obìtí pro to pøinášejí. Tentokráte pøinesl nejvìtší obì Zdenek a já se za to pøed ním hluboce skláním. (aVa)

$'

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

Ökumenischer Schulgottesdienst zum Osterfest Am 6. April 2006 fand um 8:00 Uhr in der Pauluskirche in 1030 Wien der traditionelle Gottesdienst der KomenskySchule zum Osterfest statt. Die Besonderheit am Passions-Schulgottesdienst war die Tatsache, dass es sich um einen ökumenischen Wortgottesdienst gehandelt hat. In Zusammenarbeit mit den verantwortlichen Personen der evangelischen Pfarrgemeinde A.B. Wien-Landstraße – im Besonderen der zuständigen ev. Pfarrerin Frau Dr. Christine Hubka – wurde der Gottesdienst gemeinsam von ihr zusammen mit dem Oberseelsorger der katholischen Tschechen in Österreich Herrn Pater Dr. Jan Horák SDB sowie der Pastoralassistentin Frau Paula Carmignato gestaltet. Unter Mitarbeit der evangelischen Religionslehrerinnen Dipl. Ing. Lucie Mundilová und Mag. Marion Mach, und katholischen Religionslehrerin Dipl. Päd. Miriam Carmignato an der Komensky-Schule entstand ein Gottesdienst, der den teilnehmenden SchülerInnen, LehrerInnen und Eltern sicher in Erinnerung bleiben wird. Sowohl in der Predigt von Frau Dr. Hubka als auch in den Begrüßungs- und Dankes-Worten eines Mitgliedes des tschechischen Pfarrgemeinderates kam das Bemühen zum Ausdruck, die Eigenheiten der jeweils anderen Konfession akzeptieren zu wollen und gleichzeitig die Gemeinsamkeiten zu stärken, die den beiden Glaubens-Gemeinschaften eigen sind. Die Schüler sollen damit auf den Umgang mit Anders-Denkenden und auch Anders-Gläubigen vorbereitet werden. Dieses Anliegen gewinnt besonders in Zeiten mit religiös begründeter Gewalt in vielen Teilen der Welt eine immer größere Bedeutung. Die Verantwortlichen sowohl der katholischen Tschechen in Wien als auch der Evangelischen Gemeinde wollen den begonnenen Weg der Zusammenarbeit auch In Zukunft fortsetzen zum Wohle der Jugendlichen. (Jürgen Egermeier, Mitglied des tschechischen Pfarrgemeinderates)

V Rapotínì zase vztyèí pomník Hansi Kudlichovi Jen do roku 1945 stával v Rapotínì v nynìjším Moravskoslezském kraji pomník Hanse Kudlicha, poslance, který se v øíšském snìmu v roce 1848 zasadil o zrušení poddanství a roboty. Kudlich, rodák z Úvalna na Krnovsku, studoval v dobì revoluèních nepokojù roku 1848 ve Vídni práva a filozofii a úèastnil se tehdejších bojù na barikádách, ze kterých si odnesl i zranìní. Doma byl ovšem oslavován jako hrdina a zvolen èlenem øíšského snìmu. Ovšem po rozpuštìní parlamentu byl na nìj vydán zatykaè a mladý poslanec byl nucen utéci Švýcarska. V nepøítomnosti pak byl odsouzen k trestu smrti. V cizinì Kudlich vystudoval medicínu a pùsobil jako lékaø v New Jersey v USA. Jeho životní pou se naplnila v dobì první svìtové války, v roce 1917. O osm let pozdìji byly jeho ostatky pøevezeny do rodného Úvalna. V té dobì už Kudlich pevnì patøil do panteonu oslavovaných sudetonìmeckých osobností, což dokládal i rapotínský pomník, vybudovaný u pøíležitosti stého výroèí Kudlichova narození, tedy v roce 1923. Propojenost se sudetskými Nìmci a jejich propagandou asi vý-

%

znamnì pøispìla k tomu, že v kvìtnu 1945 byl pomník stržen jako symbol nìmectví. Dobové vášnì pochopitelné ve vypjatém období po 2. svìtové válce však èasem opadly, takže dnes rapotínští chtìjí pomník Kudlichovi, majícímu koneckoncù zásluhu o zlepšení života rakouských rolníkù bez ohledu na jazyk a národnost, obnovit. Podle pøedstavitelù obce se však nemá jednat o døívìjší bronzovou sochu, ale zvolili daleko skromnìjší variantu – Kudlichovy zásluhy by mìla pøipomínat deska v podobì pøetrženého øetìzu jako symbolu znièení poddanských pout. Kudlich není jedinou osobností z rakouských dob, které doplatily na to, že si je pro sebe zabrala sudetonìmecká propaganda. V souèasné dobì se však na nì však snad již dovedeme na tyto lidi podívat klidnìjším zpùsobem. (MaFr)

Brno si pøipomnìlo Fritze Grünbauma Mnoho osobností, jejichž pùsobení je pevnì spojeno s Vídní, ve skuteènosti pocházelo z území dnešní Èeské republiky, zejména z Moravy, pro niž byla rakouská metropole pøirozenou spádovou oblastí. Jen namátkou mùžeme jmenovat napøíklad pøíborského rodák Sigmunda Freuda, Opavana Hanse-Mariu Olbricha nebo Bròáka Adolfa Loose. Podobný pøípad pøedstavuje i proslulý kabaretiér z dvacátých a tøicátých let Fritz Grünbaum (1880-1941), který pocházel stejnì jako Loos z Brna. Právì zde, v Dietrichsteinském paláci, se také konala repríza výstavy Divadelního muzea ve Vídni No potìš pámbu, pane Grünbaum, která pøedstavila kabaretiérovy osudy od dìtství a mládí prožitého na Moravì, pøes léta úspìchù, kdy pøenesl do Vídnì revue s taneèními a zpìvnými èísly podle amerického vzoru a s Karlem Farkasem vytvoøil nesmírnì populární dvojici, svojí slávou pøipomínající èeského Voskovce s Werichem, až po trpký konec v koncentraèním táboøe Dachau v roce 1941. Grünbaum je v souèasné Èeské republice prakticky neznámý, nìkteré z jeho písní jsou v èeské verzi dosud velmi populární – pomìrnì èasto je v zábavných poøadech orientovaných na meziváleènou éru slyšet tøeba jeho song Já vidìl Helenu v bazénu. Propojenost èeského a rakouského prvku v Grünbaumovì díle dokumentovala na výstavì ve Vídni a v Praze i skuteènost, že se na jejím uspoøádání podílely instituce z obou státù a popisky byly vyhotoveny v obou jazycích. Pokud jste tedy vídeòskou expozici nestihli nebo jste se o ní nedozvìdìli, mùžete si až do 9. záøí udìlat malý výlet do Brna a vypravit se zde do lákavého svìta vídeòských kabaretù a revuí meziváleèné éry. (MaFr)

Poboèku Henkel v ÈR vede Rakušanka Na pozici manažerù nadnárodních firem v Èeské republice se pomìrnì èasto objevují Rakušané, kteøí se díky podobným kulturním koøenùm snadnìji vžívají do místní mentality. I šestatøicetileté Birgit Rechbergerová, od prosince roku 2005 generální øeditelka Henkel ÈR, se mùže ve svém rodokmenu vykázat stejnì jako znaèná èást obyvatel Rakouska èeskými pøedky. Rechbergerová vystudovala ve Vídni a svoji kariéru zaèala v Henkel Austria jako praktikantka v Key Account Managementu. Poté se vìnovala marketingu v oddìlení èistících prostøedkù a následnì se vypracovala na obchodní manažerku. Od roku 2000 pracovala ve Vídeòské centrále Henkel CEE, tedy poboèky

èastìji se však pravdìpodobnì budeme setkávat i s pøípady, kdy naopak do vídeòských poboèek a centrál budou pøicházet manažeøi z Èeské republiky. Možná pøekvapivì èasto se mùže jednat i o manažerky – alespoò Birgit Rechbergerová tvrdí, že ve støední a východní Evropì mohou ženy dìlat snadnìji špièkovou kariéru, protože napøíklad v Rakousku znamená narození dítìte pro mnoho manažerek naprostý konec pracovní aktivity. V Èeské republice prý není tlak až tak silný. Ovšem i v Rakousku lze vydržet – sama Rechbergerová do Prahy pøesídlila i s manželem – podnikatelem i s malým synem. (MaFr)

Dálnici Brno – Vídeò stále provázejí spory V polovinì bøezna se v Poysdorfu sešli odpùrci plánované dálnice mezi Brnem a Vídní z rakouské a èeské strany a své cíle shrnuli ve spoleèném memorandu. Jejich pøedstavitelé se sice vyslovili k možné blokádì stavby, ale zdùraznili, že hodlají dohlédnout na pøísné dodržování zákonù. Rakouskou trasu, konkrétnì její první úsek Eisenbrunn – Scrick na severním okraji Vídnì, už její protivníci soudnì napadli u Nejvyššího soudu ve Vídni. A už však tento spor dopadne, jak chce, rakouské ministerstvo dopravy již dalo najevo, že pøíslušnou plánovanou dálnici A5 stejnì nechce protáhnout až k samotným hranicím a komunikace má tak konèit zhruba dvacet kilometrù pøed Mikulovem. Ministerstvo se tak rozhodlo pøedevším kvùli nejasnostem na èeské stranì. Zde totiž vehementnì protestují ekologové, kterým se nelíbí, že schválená trasa má smìøovat pøes Novomlýnské nádrže a kolem Mikulova, èímž se naruší tamìjší krásná pøíroda. Místo toho navrhují, aby projekt využil dosavadní dálnice D2 do Bøeclavi a na ní plánovaný obchvat mìsta. To však vedení Jihomoravského kraje oznaèuje za nesmysl, protože trasa pøes Bøeclav by údajnì zasáhla chránìnou krajinnou oblast na soutoku øek Dyje (Thaya) a Moravy. Definitivnì by celou otázku mìl vyøešit územní plán, jehož schválení je plánováno na záøí. Lze však oèekávat, že obránci pøírody využijí všechny zákonné prostøedky, vèetnì rùzných odvolání, takže se celá záležitost mùže táhnout ještì dost dlouho. Navíc pokud v èervnových volbách v Èeské republice uspìjí Zelení tak výraznì, jak ukazují pøedvolební prùzkumy, tak budou pozice ekologù výraznì posíleny. Pùvodní odhad, že by se po rozšíøené silnici pøes Mikulov mohlo jezdit do Vídnì už v roce 2010, se za této situace zdá spíše utopickou pøedpovìdí. (MaFr)

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

Henkelu pro východní a støední Evropu. Koncentrovala se pøitom na spolupráci s mezinárodními obchodními øetìzci. Loni tedy pøesídlila do Prahy, kterou už pøedtím poznala bìhem nìkolika služebních i soukromých cest, na post generální øeditelky místní poboèky jako nástupkynì Nìmce Petera Günthera pøecházejícího na dynamický ruský trh. I když Henkel si v Èeské republice vybudoval slušnou pozici, rakouská manažerka musí poèítat s ostrou konkurencí. Hlavním soupeøem je zde pro nìmeckou spoleènost americká firma Procter & Gamble, která zprivatizovala již pøed patnácti lety tradièního èeského výrobce Rakonu a na trhu se prosazuje zejména díky znaèce Ariel s 16 % podílem ve svém segmentu. Henkel èelí zejména podobnì úspìšným Persilem, ale také tøeba Perwollem, Palmexem, Silanem, Purem èi Brefem. Do jeho skupiny patøí ale i barvy na vlasy Palette a Schwarzkopf, zrovna tak jako kosmetika Fa nebo lepidla Pritt nebo Pattex. Dùležitými hráèi na trhu však zùstávají i nìkteøí domácí výrobci, napøíklad spoleènost Setuza, kteøí se koncentrují zejména na lacinìjší výrobky. Ty však mùže pomìrnì významnì postihnout zákaz používat nadále pøi praní fosfáty. Velká konkurence pøináší pro spotøebitele pochopitelnì pøíjemný efekt v podobì nižších cen – i proto hodnota pracích práškù loni prodaných v ÈR poklesla o 6 %. Henkelu se však daøilo a naopak dokázal navýšit obrat o 7 % na 3,3 miliardy korun, což však pøedstavuje pouze jediné procento z obratu z celé firmy, která podniká celkem v 51 zemích na celém svìtì. Firma se snaží své zákazníky v Èeské republice pøitahovat nejen dobrou cenou a kvalitou svých výrobkù, ale hodnì penìz investuje do reklamy – konkrétnì loni to bylo neuvìøitelných 600 milionù. Generální øeditelka Henkel ÈR zdùrazòuje, že základní tón reklam se v posledních letech v celé Evropì zmìnil – zatímco osmdesátá a devadesátá léta minulého století se nesla ve znamení velkých technických inovacích, ty souèasné se více koncentrují na pocity asociované s pøepychem, hýèkáním èi smyslností. I v propagaci je ovšem nutno brát ohled na národní specifika, která se dají mìnit jen postupnì a èásteènì. Zvláštností Èechù je podle Rechbergerové napøíklad jejich záliba v obøím balení práškù, èemuž se ve firmì øíká devítikilová mánie. Dùvod je ovšem prostý – kilo prášku tak v pøepoètu vyjde podstatnì levnìji. Národní rozdíly se ale projevují i v oblibì vùní – zatímco v Rakousku, stejnì jako v Nìmecku, Maïarsku èi Itálii slavily velký úspìch divoké rùže, v Èeské republice musely být výrobky s touto vùní z trhu staženy – jednoznaènì zde totiž u spotøebitelù vyhrávají spíše vùnì studené, severské. Že by to souviselo s èeským chladem v mezilidském pøístupu, na nìjž si nìkteøí návštìvníci Èeské republiky zvláštì z jižních zemí stìžují? Nicménì Henkel v Èesku se ve svém zájmu nemùže omezit jen na problematiku pracích práškù, i když k nim má Birgit Rechbergerová z celého sortimentu firmy nejblíže. Tahounem celé skupiny se však v Èeské republice v poslední dobì ponìkud pøekvapivì stávají lepidla. Souvisí to mimo jiné i s prudkým rozvojem automobilového prùmyslu v zemi – vždy v každém automobilu z nové továrny v Kolínì nad Labem se nachází neuvìøitelných 31 metrù lepidla. Nelze pochybovat, že manažerské místo v Èeské republice se mùže pro Rechbergerovou stejnì jako pro øadu dalších rakouských zamìstnancù nadnárodních firem stát odrazovým mùstkem pro další zajímavou kariérou, stále

Èeští lavinoví psi smìle konkurují rakouským Velice úspìšnì si na cvièení v Alpách vedl i jediný lavinový pes z Jeseníkù, letos šestiletý nìmecký ovèák Beis. Pes, který pùsobí v Jeseníkách od ledna 2004 a na svém pracovišti se naštìstí nemusel se skuteènou lavinou dosud potýkat, dokázal obstát v silné konkurenci kvalitních alpských lavinových psù a úspìšnì zvládl i ty nejnároènìjší zkoušky. Díky tomu získal prestižní certifikát, který i v Rakousku je udìlován jen tìm nejúspìšnìjším psím pomocníkùm pøi hledání lidí v lavinách. Znovu se tedy ukázalo, že èeští cvièitelé psù dosahují opravdu vynikajících výsledkù. Bohužel ne všichni psi v Èechách èi v Rakousku procházejí tak pøísným výcvikem a slouží k tak bohulibým úèelùm. Stále èastìji se v obou zemích mùžeme setkat s lidmi, u nichž se

%

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

zdá, že svojí údajnou láskou ke psùm pouze maskují nenávist k lidem, které jejich „miláèkové“ neustále obtìžují. Navíc zvíøata èasto chovají v krajnì nevyhovujícím prostøedí a ubližují tak i samotnému zvíøeti. Snažit se tento jev kritizovat je však prakticky marná práce – neúspìšnì proti pøílišnému množství psù ve mìstì kázal už autor lékaøské topografie Vídnì Zacharias Wertheim v roce 1810. (MaFr)

Rakouské kapely hrály v Akropoli

Skupina Sofa Surfers

V pražském paláci Akropolis mìly v bøeznu svá vystoupení rakouské skupiny Sofa Surfers a Mauracher. Vídeòští Sofa Surfers potìšily pøíznivce zpìváka Seala i indie rocku, spolupracovali s DJ Ricchardem Dorfmeisterem a jamajskou reggae-dubovou legendou Mad Professorem. (mk)

Skupina The Plastic People of the Universe Jedno z posledních pøedstavení, ne-li pøímo derniéru obnovených Pašijových her velikonoèních odehrála skupina The Plastic People of the Universe ve Vídni. Legendu èeského undergroundu ve spoleèném projektu s orchestrem Agon si do kulturního støediska WUK pøišly poslechnout pøibližnì dvì stovky lidí a soudì podle nadšeného ohlasu se jim koncert líbil. „Plastici“ se objeví v rakouské metropoli v brzké dobì znovu: 4. kvìtna vystoupí s vybranými skladbami v rámci Støedoevropské kulturní platformy o potlaèované hudbì v totalitních režimech 20. století. Pašijové hry velikonoèní s pùvodní myšlenkou oživení lidových tradic, v nichž libreto studenta teologie Vratislava Brabence zhudebnil dnes již zesnulý spoluzakladatel kapely Milan „Mejla“ Hlavsa, mìly utajenou premiéru pøesnì pøed 28 lety na Hrádeèku, na chalupì Václava Havla. Tóny obnovené podoby Pašijí ve spoleèném podání Plastic People a komorního orchestru Agon zaznìly poprvé v dubnu 2004 v pražském Divadle Archa.

Zitiert: Bundespräsident Heinz Fischer am 10. 4. 2006 im Standard-Interview In der Begründung der Unabhängigkeitserklärung wird eine Geschichtsbetrachtung geliefert, die ich für sehr problematisch halte. Da wurden Klischees formuliert, die einer ehrlichen Aufarbeitung dessen, was in Österreich geschehen ist und warum es geschehen ist, jahrzehntelang im Weg gestanden sind. Die historische Wahrheit ist aber eine andere: dass die österreichische Regierung im März 1938 weit gehend hilflos und tatenlos war, weil sie im Inneren nur eingeschränkte Autorität hatte. Und ein nicht unbeträchtlicher Teil der österreichischen Bevölkerung hat den Einmarsch deutscher Truppen von der Grenze bis zum Heldenplatz mit einem beträchtlichen Ausmaß an Begeisterung begleitet. Es gibt in diesem Dokument kein Wortfür die jüdischen Opfer, für die, die in den KZs umgekommen sind, die das Land verlassen mussten, die der NS-Justiz zum Opfer gefallen sind. Aus dem ist dann auch eine Haltung entstanden, aus der die Täterrolle vieler Österreicher lange Zeit ausgeklammert wurde. Es ist eine Errungenschaft der letzten 20 Jahre, dass man sich dazu bekannt hat, der Realität ins Auge zu sehen: Österreicher waren in der Zeit des Nationalsozialismus Opfer, aber auch Täter.

Øeditel Èeského centra ve Vídni o èeské národnostní skupinì „Träger der gemeinsamen Geschichte“ Auf die Frage, welche Rolle in diesem Annäherungs- oder Kennenlernprozess die tschechische Volksgruppe in Wien spielen könnte, betont Direktor Sauer, dass sie die Repräsentanten der Tschechen in Wien seien und als „bedeutendes Element und Träger der gemeinsamen Geschichte“ fungieren. Hin und wieder gebe es auch gemeinsame Veranstaltungen mit Organisationen aus Reihen der tschechische Volksgruppe, jedoch sei es für das Zentrum von besonderer Bedeutung, das nicht-tschechisch-sprachige Publikum anzusprechen, denn „die tschechische Minderheit weiß das alles bereits“. (MZV-Èc-Presse, vyòato z èlánku rakouského tisku) Hrdlièkùv Pomník proti válce a fašismu u Albertiny, Vídeò

%

Královéhradecká firma Petrof není jen nejvìtší hudebnì nástrojaøskou spoleèností v Èeské republice, ale i v Evropì. V roce 2004, kdy oslavovala 140. výroèí založení, pøedstavila unikátní nástroj, Petrof III, opus 595 000, vyrobený ruènì ze speciálních materiálù, piano s mimoøádnými zvukovými parametry. V listopadu loòského roku jej poskytla k charitativní dražbì. Nìkolik milionù korun pomùže díky Kontu Bariéry Nadace Charty 77 mnoha slabozrakým a nevidomým lidem. Druhým významným okamžikem Petrofu bylo 15. záøí 2005 zvolení jednatelky a øeditelky firmy ZUZANY CERALOVÉ-PETROFOVÉ prezidentkou Evropské konfederace výrobcù hudebních nástrojù (CAFIM). Je tedy èlovìkem, který by mìl pøedevším hájit zájmy Evropy vùèi zbytku svìta, hlavnì Asii. O charitì, o asijské konkurenci a Petrofu povídala paní Ceralová-Petrofová s úsmìvem a s vyrovnaností, zdìdìnou po slavných pøedcích. Pøitom však nezastírala vážné problémy, které hýbou hudebním nástrojaøským byznysem v Evropì. Není vám líto, že krásný jubilejní klavír už nebude v reprezentaèních prostorách Petrofu a bude po dražbì sloužit neznámému majiteli? Trošku mi to líto je, protože jsem s tím nástrojem rok a pùl žila, absolvoval s námi øadu krásných okamžikù – ukonèení výroby ve vývojovém støedisku, hudební veletrh ve Frankfurtu, nìkolik hudebních výstav, Art Design. Vìøím, že nový majitel bude o nìj peèovat se stejnou láskou jako my. Proè jste zvolili právì Konto Bariéry? Díky mému údìlu a rodinì, z které pocházím, mám blízko k Chartì 77. Navíc jsem zjistila, že paní Jirkù je skvìlá øeditelka a cíle Konta Bariéry mají mnoho spoleèného s naší filozofií. Ostatnì v továrnì Petrof jsou zamìstnáni i nevidomí a slabozrací, kteøí se nezøídka podílejí i na tvorbì tónových kvalit jednotlivých nástrojù. Samotná myšlenka charitativní dražby spojené s koncertem pak vznikla 1. èervna 2005 pøi návštìvì zástupcù vedení nadace v naší továrnì.

hlednila komunikace s bankami a dalšími subjekty, vyøešily se vztahy s americkým partnerem a hledaly se rezervy ve firmì. Celý podnik se restrukturalizoval, pøijala jsem nový management, z asi 1200 zamìstnancù jsme se dostali nìkam k 650, zavøeli jsme ètyøi mimohradecké závody. Všechny zbytné peníze jsme pøevedli na splácení dluhù bankám. Nebylo to vùbec jednoduché, ale dnes máme hlavní èást zmìn za sebou, situace je úplnì jiná a pøemýšlíme spíše o rozvojové strategii.

Slyšel jsem, že vᚠamerický partner chtìl Petrof koupit? Je to jako v manželství. V dobì loòské krize, kdy poptávka po klavírech drasticky klesla díky americkým událostem, irácké válce, poklesem kurzu dolaru a špatné ekonomické situaci v USA, jsme se rozhodovali, jestli se po dvaceti letech úplnì rozejdeme, nebo to ustojíme a nastavíme nová pravidla hry. Zvolili jsme druhou cestu. Nᚠpartner, který vybudoval v Americe znaèku Petrof, pochopil, že je to i pro nìho výhodné a dnes naše vztahy fungují Máte ještì jiné charitativní aktivity? Vždycky jsme se hodnì zamìøovali na velmi dobøe. podporu hudebního klavírního mládí. Druhou skupinou, kam smìøuje naše Zmínila jste rozvoj firmy. Jakým smìrem se budlouhodobá podpora, jsou pak nevi- de ubírat? domí a slabozrací. Napøíklad se jedná Každý den pøemýšlíme co dál, protože o Konzervatoø Jana Deyla, Ježkovu kon- asijská konkurence také sílí každým dnem. Dokážou vyrábìt nástroje rychzervatoø. le a levnì. Naší obranou je znaèka, kvaPøed èasem se ocitla firma Petrof v ekonomic- lita a každodenní tvrdá práce. Nestaèí kých problémech. Bylo pro vás napøíklad tìžké být nejvìtší „pianovkou“ na kontinentu, naším krédem je dìlat nejlepší klapøistoupit k redukci poètu zamìstnancù? Propuštìní je vždycky tìžké, není to víry v Evropì. Nesoustøedíme se jen na nic populárního. Díky masivnímu ná- množství, ale pracujeme flexibilnì se stupu asijské konkurence, svìtové e- strukturou sortimentu. Jinak øeèeno, konomické recesi a problémùm v Ame- nedìlat masovou výrobu s malým zisrice jsme se na poèátku roku 2004 sku- kem, ale spíše vyšší modelové øady piateènì dostali do vážné situace. Banky nin, slohové nástroje, špièková køídla, nám zablokovaly konta, v továrnì byla což neumí asijská konkurence, s vyšší stávková pohotovost a vše bylo nejas- pøidanou hodnotou. né. Muselo dojít k rychlému øešení. Dohodli jsme se v rodinì, že dùvìru k ve- Je to skuteènì tak vážné s asijskou konkurencí, dení firmy dostanu já, èímž se zprù- hlavnì asi míníte Èínu?

Každý, kdo byl v Èínì, mi to urèitì potvrdí. Evropa je strašnì zastaralá v myšlení, flexibilitì, legislativì, celková filozofie je pomalá. V Èínì funguje všechno okamžitì. Pøestože svìt vidí Èínu jako velkou hrozbu, tak je to na druhou stranu obrovská šance k investicím, ke stavbì továren s levnou pracovní silou. Je to obrovský problém, který se nedá krátce vysvìtlit. Lépe je soustøedit se na Asii jako na prostor pro uplatnìní našich výrobkù než èekat, až nás Èína pohltí a všichni obèané si budou kupovat jen zboží, které je levné, nikoliv znaèkové a kvalitní. Mohu mluvit pouze za naši komoditu. Evropští výrobci hudebních nástrojù se shodli, že je tøeba podržet evropskou tradici a kvalitu, evropské know-how, postavit se za ochranu životního prostøedí, odmítání dìtské práce, urèité sociální výhody zamìstnancù. Zavøení továren a jejich pøesunutí do Asie je strašnì jednoduché a sebeznièující. Bohužel øada výrobcù to dìlá. Dnes není jednoduché vyrábìt v Evropì, ale v Asii. Zde se potýkáte s vysokými náklady, právy zamìstnancù, tam se vám otevøou nové možnosti a musíte hlavnì umìt kontrolovat množství výrobkù, aby se vám to nevymklo z rukou.

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

Zuzana CERALOVÁ-PETROFOVÁ: Jejím osudem je Petrof

Jaké je tedy poslání CAFIM? Propagovat a vyrábìt evropské zboží; podpora hudební mládeže – napøíklad v Nìmecku už deset let bìží program podpory muzicírování ve školách. Tamìjší ministerstva školství a kultury vytvoøí pøedpoklady a výrobci vybaví školy za minimální peníz nástroji a pomùckami. U nás jsem neuspìla. Ministrynì školství mi øekla, že èeské školství je pøíliš decentralizované a že se mám obrátit na kraje a obce a stát nemá na podporu hudebních aktivit na školách peníze. Takže já nemám partnera pro jednání, protože nemohu objíždìt všechny kraje a obce. Pøitom hudba je strašnì dùležitá, protože rozvíjí osobnost èlovìka. Spoléhat jen na

%!

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

poèítaèe a digitalizaci je trochu málo. V Nìmecku díky propojení ministerstva školství, kultury, škol a svazu výrobcù jsou v tomto mnohem dál.

ní dotace. Výsledkem je naprosto shodný výrobek, plagiát, který je tato firma schopna umístit do distribuèní sítì pùvodního majitele znaèky, tedy na evropský trh. Tento øetìzec se prakticky nedá zastavit a není proti tomu odvolání, protože èasto ani nemáte koho žalovat, protože ona firma mùže za pùl roku zmizet. Je to sice smutné, ale zpùsobili jsme si to sami, protože spousta evropských designerù, vìdcù a dalších odborníkù, kteøí mìli know-how, odešli kvùli penìzùm do Asie a tam ho prodali, a tak dnes Èíòané nemají s nièím problém. Když si nevìdí rady s rozebraným nástrojem, tak se jistì najde nìjaký Evropan, kdo jim za peníze prozradí zbytek. Je to zaèarovaný kruh.

Nahrávací prùmysl se už léta potýká s problémem kopírování. Málo se však ví, že kopírování ohrožuje i výrobce hudebních nástrojù. Vy jste se úèastnila na podzim setkání ve Wiesbadenu, kde se o tom hodnì hovoøilo. Takže jaké jsou závìry? Jak to vidíte? Velice špatnì... Není prostor nìco s tím udìlat... Je jistì jasné, že se to týká hlavnì vztahu Asie, pøesnìji øeèeno Èína – Evropa, potažmo Amerika. Když se èínská firma rozhodne kopírovat evropský produkt, tak zaène tím, že produkt rozebere, zamìstná silnì podhodnocené dìlníky, pak poøídí veškerou technologii, což jim umožòuje masivní stát- Takže obrana neexistuje?

Nevím. Jestliže budeme dùslední, tak by mohlo pomoci zamìøit se na dùsledné pátrání po plagiátech. Doporuèujeme omezit jejich dovoz a prodej a pùsobit na zákazníka. Samozøejmì by pomohly vysoké celní bariéry, ale to si Evropa nemùže dovolit, protože potøebuje vyvážet do Èíny. Pøi katastrofickém scénáøi by se mohlo klidnì stát, že by evropské hudební firmy zanikly, protože nebudou schopny èelit obrovskému cenovému tlaku... Z mého pohledu je tøeba dìlat vše pro to, aby se to nestalo – tedy bojovat a pøesvìdèit zákazníky, že levné zboží není výhodné, ale že stojí za to vážit si znaèky a tradice, která za tím stojí, a chtít kvalitu. I v hudbì platí, že nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné zboží. (Luboš Stehlík, Harmonie 1/2006)

Musik als Weg in die Welt / Hudba ako cesta do sveta: Gespräch mit Kamil Polak / Rozhovor s Kamilom Polakom Narodený 1974, navštevoval konzervatórium v Košiciach v kompoziènej triede u J. Podprockého, neskor na VŠMU u prof. J. Bokesa, vo Viedni a v Grazi u prof. B. Furrera. Žije a pôsobí vo Viedni. Z jeho diel vynikajú »Budzo – Das Bündel« (für Sopran, Bass, Streichqauartett und Klavier), »Trauermusik« pre orchester (venované obetiam z Oberwartu), »Alpenkönig und der Menschenfeind« na objednávku Landestheater Linz, »Auschwitz Metamorphosen« pre soprán, zobcovú flautu a live-elektroniku a iné. Momentálne pracuje na kompozícii pre vyuèovacie úèely »Protiklady«, septet, ktorý bude premiérovaný v Teatro la Fenice, v Strassbourgu a v Luxembourgu. Tiež pripravuje s režisérom Brunem Bergerem Gorskim svoju prvú romskú operu. Èo pre Vás znamená Thara-Haus? Pre mòa znamená Thara okrem jej pravého významu thara, tosara alebo tehara – zajtra – predovšetkým budúcnos, da možnos mladým Rómom. V Thara-Haus je viacero ponúk od kultúrnej práce, cez poradu o vo¾be povolaní, cez rôzne poèítaèove kurzy, až po možnos ukonèenia základnej školy. Èo robíte v Thara-Haus? Konkrétne moja práca pozostáva v hudobnej výuèbe. Vyuèujem intonáciu, teóriu, klavír, husle, vediem aj malý hudobný ensemble. Vyuèujem v skupinách, ale aj jednotlivo. Doteraz mám zatia¾ 9 študentov (zaèal som asi pred 4 týždòami) vo veku od 14 do 19 rokov. Preèo je hudobná výchova pre Vás tak dôležitá? „Cigáni“, presnejšie povedané Rómovia, sú všetci hudobníci...! Srandu nabok; moji študenti sú naozaj talentovaní, niektorí sa dokonca živia ako muzikanti, ale chcú vedie viac, chcú sa uèi, chcú si rozšíri svoj horizont. Zaujímajú sa o klasickú hudbu, lebo chcú lepšie pochopi tradiènú rómsku hudbu a vlastnú kultúru vôbec. Je tu nejaké spojenie? Pravdaže! Bez spoznania základov nemôže niè nové vzniknú! Musíme spozna základy a vývoj hudby, aby sme mohli uchova a ïalej rozvíja našu hudbu. Tradièná hudba je èas spektra sveta hudby. Chcel by som svojim študentom ukáza paletu hudby cez jazz, pop, hip-hop až po operu.

%"

Preèo je to také dôležité? Nevedomos vedie k neslobode, a to na všetkých postoch. Kto nevie, kto je Bach, Èajkovský alebo Chick Corea, v hudobnom svete nedôjde ïaleko. Ja osobne dúfam, že mojou osobou môžem prispie, že sa mládežníci neskor budú správne rozhodova. Hudba a dejiny hudby sú tak úzko spojene dejinami, literatúrou, výtvarným umením, že kto sa o to zaujíma a ïalej študuje, bude mu umožnený iný prístup ku kultúre a k náh¾adu na svet. Vlastnú kultúru, èiže rómsku identitu, môžeme pochopi a definova, ak vieme, èo vôbec kultúra je. Viete to sprostredkova? Naja, povedzme to takto: èlovek sa uèí celý život. Študoval som viacero rokov, na konzervatóriu v Košiciach, na univerzite v Bratislave, vo Viedni, v Grazi. Myslím, že poznám teóriu nato¾ko, že si myslím, že ju môžem svojim študentom sprostredkova. Ja osobne ïakujem svojim rodièom, že poznali hodnotu dobrého vzdelania. Pre mòa ako pre diea bola hudba alebo cvièenie na klavíri trest, keï som nieèo vyviedol. Ale keï som po prvý krát vyhral klavírnu súaž, úplne som sa hudbe oddal a pochopil som, že pre mòa je to jediná cesta, ktorá mi ponúkala perspektívu. A dnes, ako ïalej? Na jednej strane pracujem na svojich kompozíciách a na druhej strane sa cítim by povinný poda to ïalej svojim študentom. Myslím si, že jedno bez druhého nemá zmysel. (Das Gespräch hat geführt Lydia Anstiss)

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

Kamil Polak beim Unterricht mit jungen Musikern im THARA Haus

HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ • 27. 3. 1841 zemøela ve Vídni babièka Boženy Nìmcové Magdaléna Novotná. • 5.-11. 4. 1896 se konal na Støeleckém ostrovì v Praze V. sjezd celorakouské sociální demokracie. Jednalo se o taktice v boji za všeobecné hlasovací právo. Sjezd potvrdil autonomní postavení èeských sociálních demokratù a pøistoupil tak na federalizaci strany. • 18. 2. 1901 se narodil v Brnì èeský herec Hugo Haas. V Praze zaèínal v roce 1925, kdy opustil rodné Brno, kde vystudoval konzervatoø a vystupoval v brnìnské èinohøe. Jako charakterního herce ho angažoval režisér Jaroslav Kvapil do Mìstského divadla na Vinohradech. Od roku 1929 pùsobil na scénì Národního divadla. Ve filmu hrál už v nìmé éøe, ale až zvukový film mu dal možnost uplatnit jeho hereckou virtuozitu a stal se vyhledávaným filmovým partnerem. V rùzných veselohrách pøedstavoval nejrùznìjší lidové typy, ale také nepraktického intelektuála, domácího tyrana i prohnaného žebráka. Byl skuteèným mistrem rùzných masek. Jeho filmovými partnerkami byly Adina Mandlová, Lída Baarová, Vìra Ferbasová, Jiøina Štìpnièková, Hana Vítová aj. Jako tragéd exceloval postavou doktora Galéna v Èapkovì Bílé nemoci, kterou i sám režíroval. Po Bílé nemoci se rozpoutala proti Haasovi rasistická štvanice, byl propuštìn z Národního divadla a nakonec musel v roce 1939 uprchnout, aby si zachránil život. VUSA se prosadil jako scénárista, herec i režisér. Pøednášel a uèil také na herecké škole Actor’s Laboratory pøi divadle Coronet v Los Angeles. Z jeho amerického období je nejvýznamnìjší role v pøepisu Koptova románu Hlídaè è. 47, uvádìném pod titu-

lem Pick Up (Sebranec). V roce 1961 se i pøesto Hugo Haas vrátil do Evropy. Nejprve do Øíma a pak se usadil ve Vídni. V roce 1963 u pøíležitosti 80. výroèí založení Národního divadla navštívil jedinkrát Prahu. Hugo Haas, tento mistr slova, inteligentní komik a velký charakterní herec, zemøel 1. prosince 1968 ve Vídni a je pohøben v rodném Brnì. Rozhovor s ním a o nìm vedl pøed lety a ve své knize zaznamenal nᚠfejetonista a novináø Jindøich Lion. • Pøed 95 lety se 28. dubna ve Vysokém Mýtì narodila pøední èeské pìvkynì, sopranistka Marie (Maria) Tauberová. Zpìv studovala soukromì ve Vídni a Milánì. Tato vynikající koloraturní sopranistka pùsobila v Národním divadle v letech 19361973. Od poèátku se projevovala jako brilantní pìvecká virtuózka, ovládající svùj lehký, støíbøitì jasný soprán v celém rozsahu a s mimoøádnou hudební inteligencí. Její umìlecký typ ji pøedurèoval pro mozartovský repertoár a byla stejnì znamenitou Verdiho Gildou a Violetou (za tuto roli ji jednomyslnì vysoce ocenila vídeòská kritika), Rossiniho Rosinou, Donizettiho Norinou atd. Lehkost její perlivé koloratury doplòovala štíhlá, drobná postava a jevištní

%#

z èeské a slovenské Vídnì a okolí

pùvab. Tak se zapsal do pamìti její Ariel (Fibichova Bouøe), Petøík (Novákùv Zvíkovský rarášek), Janáèkova Bystrouška, Martinù Mirandolína a Julietta, Gounoudova Markétka i Wagnerova Eva. Pomìrnì málo zpívala role smetanovské, ale i pøesto se stala její Karolína ve Dvou vdovách klasickým ztvárnìním této role. Vìnovala se tvorbì oratorní i písòové, vystupovala v mnoha zemích svìta, Ženevì, Monte Carlu, Londýnì, v Jižní Americe a pøedevším ve Vídni a v Mnichovì. Hrála i v nìkolika filmech (napø. U nás v Kocourkovì). • 13.-14. 5. 1911 byla v Brnì založena samostatná Èeská sociálnì demokratická dìlnická strana v Rakousku. • Alfréd Radok se narodil 17. prosince 1914 v Týnì nad Vltavou. Byl významným èeským režisérem a dramatikem. K divadlu pøišel koncem roku 1938 poté, co musel pøerušit studium na filozofické fakultì UK. Zaèínal jako asistent režie v divadle E. F. Buriana, pokraèoval ve Vinohradském divadle a práci režiséra si vyzkoušel poprvé v Mìstském divadle v Plzni. Od roku 1945 se vìnoval režisérské práci v Èinohøe 5. kvìtna a ve Velké opeøe, v letech 1947-1948 v Divadle satiry, 1948-1949 v Národním divadle, v letech 1950-1952 v Divadle státního filmu a pak

oznámení

Zahranièní Èeši mají jen malý zájem o èervnové volby do snìmovny

%$

Letošních èervnových voleb do Poslanecké snìmovny se opìt mohou zúèastnit i Èeši žijící v zahranièí. Poprvé tak mohli na èeských zastupitelských úøadech volit pøed ètyømi lety, v roce 2002. Ze 70 tisíc potenciálních volièù však k volebním urnám pøišlo jen asi 3700 osob, tedy zhruba 5 %. Seznamy volièù pro letošní volby se uzavíraly tuto nedìli a první souèty ukazují, že ani letos nebude úèast èeských krajanù ve volbách vyšší. Uvedl to Richard Krpaè z tiskového odboru ministerstva zahranièí: „Já bych to neoznaèil jako mizivý zájem, zhruba odpovídá tomu zájmu, který byl pøed ètyømi roky. V souèasné dobì registrujeme zhruba ètyøi tisíce obèanù Èeské republiky, kteøí pravdìpodobnì pøijdou k volbám na naše zastupitelské úøady.“ Za mizivou až nulovou však oznaèil úèast zahranièních Èechù ve volbách šéf èeské diplomacie Cyril Svoboda. Bìhem své souèasné návštìvy v Kanadì sice pøipustil, že Èeši nìkdy musejí cestovat na velkou vzdálenost, aby vùbec mohli na zastupitelských úøadech volit. Na druhou stranu ale pøipomnìl, že už léta volají po korespondenèních volbách a mìli by proto svou vyšší úèastí ve volbách dokázat, že o nì mají skuteèný zájem. Pøedseda Èeského a slovenského sdružení v Kanadì Miloš Šuchma k tomu však pro Radio Praha øekl: „Pokud se jedná tøeba o Kanadu, tak mùžou volit jenom lidi, kteøí žijí v Torontu, Montrealu a Ottawì. Všichni na západ od tìchto mìst vlastnì (volit) nemohou kvùli vzdálenostem. Nehledì na to, že každý se musí registrovat, získat volièský prùkaz, musí to mít notáøsky ovìøené, èili je s tím spojena nesmírná byrokracie. Takže to bude symbolická volba pro skalní volièe, kteøí se tím proderou v tìchto tøech mìstech.“ V Kanadì pøitom po Spojených státech a Slovensku žije tøetí nejpoèetnìjší èeská komunita na svìtì. K èeské nebo slovenské národnosti se tu pøi posledním sèítání pøihlásilo pøes 50 tisíc lidí. A pøestože zdaleka ne všichni mají i èeské obèanství, volilo tu pøed ètyømi lety jen nìkolik set osob. Podobná situace je v USA. V New Yorku v roce 2002

v dalších, naposledy opìt v Národním divadle. Od roku 1949 spolupracoval jako dramaturg s ès. filmem. Je tvùrcem Laterny magiky a byl jejím umìleckým vedoucím. Roku 1965 hostoval jako režisér v Mnichovì a Vídni, roku 1966 v Berlínì a v roce 1967 v Bruselu. V roce 1968 odešel do exilu. Režíroval ve Švédsku a pøed svým nástupem do vídeòského Burgtheatru dne 23. dubna 1976 ve Vídni zemøel. Vyzrál v jednoho z nejvýznamnìjších èeských a evropských režisérù druhé poloviny 20. století. Usiloval o komplexní využití všech jevištních složek k dosažení co nejúèinnìjší jevištní atmosféry. Herce vedl k psychologicky pøesvìdèivému ztvárnìní postavy. Vìnoval se èinohøe, opeøe i operetì. V hudebních inscenacích se snažil o vyjádøení hudby vizuálními prostøedky. Výèet režírovaných her je velmi rozsáhlý. odevzdalo svùj hlas 137 volièù a ve Washingtonu to byly zhruba ètyøi desítky lidí. V Bratislavì v roce 2002 odvolilo kolem 360 èeských obèanù. Podle pøedsedkynì Klubu èeských obèanù na Slovensku Jany Bratinkové bude letos situace pro èeské volièe ještì komplikovanìjší: „Byl zrušen generální konzulát v Košicích, takže lidé, kteøí bydlí v okolí Košic a minulých voleb se úèastnili, budou muset cestovat do Bratislavy, což je samozøejmì finanènì nároèné. Jeden z problémù, který zapøíèiní i sníženou úèast na volbách, je v tom, že voliè se musí prokázat buï platným cestovním pasem Èeské republiky nebo obèanským prùkazem. Pas pøitom vìtšina starších lidí nemá. Do Èeské republiky ho nepotøebují a je to finanènì nároèné. Takže i nìkteøí lidé, dùchodci, kteøí jsou zapsáni ve volièském seznamu, nebudou moci volit, protože nemají pas a nemohou si ho dovolit.“ K vyšší volební úèasti zahranièních Èechù by podle èeských krajanù pøispìl zákon o korespondenèních volbách. Ten ale snìmovna letos na jaøe odmítla kvùli tomu, že se poslanci nedohodli o víceménì technické otázce preferenèních hlasù. Senátoøi i vláda však hodlají zákon o volbách poštou podat znovu. Ministr zahranièí Cyril Svoboda je pøesvìdèen, že v pøíštích volbách do snìmovny už budou moci zahranièní Èeši volit korespondenènì. (Milena Štráfeldová, Èeský rozhlas)

Èeši v cizinì si vyberou z jihoèeské kandidátky Termín: 2 a 3. èervna, pátek, od 14:00 hodin do 22:00 hodin, sobota, od 8:00 hodin do 14:00 hodin. Pøenos aktuálních volebních výsledkù do Prahy bude zajištìn elektronicky. V cizinì se voleb do Poslanecké snìmovny mohou zúèastnit èeští obèané, kteøí v zahranièí dlouhodobé žijí èi pracují a kteøí velvyslanectví ÈR v zemi pobytu písemnì požádají o zapsání do zvláštního seznamu volièù. Hlasovat ale mohou i lidé s trvalým bydlištìm v Èeské republice, kteøí budou v dobì voleb za hranicemi, napøíklad na dovolené jako turisté, èi pracovnì, jako tøeba diplomaté. Tyto osoby budou ovšem moci hlasovat na zastupitelských úøadech jen tehdy, pokud si ve své domovské obci vèas vyžádali volièský prùkaz.