ISSN 0323-0570
Acta Mus. Moraviae, Sci. soc. XCVII: 1, 57–84, 2012
VÝZKUM OSADY KULTURY S LINEÁRNÍ KERAMIKOU VE VELATICÍCH (OKR. BRNO-VENKOV) EXCAVATION OF THE LINEAR POTTERY SETTLEMENT IN VELATICE
PETRA REBROŠOVÁ¹ – MARTIN KUČA¹ – PETR KOS² – MILAN VOKÁČ³ 1. Ústav archeologie a muzeologie, FF MU Brno 2. Ústav archeologické památkové péče Brno, v.v.i. 3. Muzeum Vysočiny Jihlava
ABSTRACT The article centres upon a section of a LBK settlement in the cadastral area of the village of Velatice, where rescue research was carried out in 2005 and 2006. The contribution presents and assesses in detail the ceramic material, chipped and polished stone industry and daub yielded by 40 settlement features. The results enable the location to be classified within the relative chronology of the LBK valid for Moravian territory. Attention is also devoted to individual settlement features that might have served as fortification elements, as well as to an aboveground construction. KEY WORDS: Neolithic, LBK, Velatice, Moravia, settlement, ceramic, stone industry, fencing
1. ÚVOD Předkládaná studie představuje výsledky zpracování záchranného archeologického výzkumu z roku 2005 a 2006, který proběhl na katastru obce Velatice, v trati „Velatický Široký“ a vychází z bakalářské diplomové práce P. Rebrošové (2010). Výzkum byl zahájen z důvodu výstavby komunikace a inženýrských sítí pro nové rodinné domy a proveden Ústavem archeologické památkové péče Brno, v. v. i. (NZ č. j. 216/05). Na polykulturní lokalitě bylo objeveno množství objektů, z nichž většina patřila kultuře s lineární keramikou (dále jen LnK) a jiným sídelním komponentám nebude věnována v textu pozornost. Kvůli rozsahu výzkumu a většímu množství získaného hmotného materiálu byla zpracována pouze severní část zkoumaného sídliště, která zahrnuje část plochy 1 (celkem 78 objektů) a celou plochu 2 (celkem 6 objektů). Celkové zpracování kultury s LnK je předmětem magisterské diplomové práce autorky. Veškerý materiál byl zapůjčen ke zpracování Muzeem Brněnska. 2. POLOHA A CHARAKTERISTIKA LOKALITY Obec Velatice se nachází v okrese Brno-venkov, cca 10 km východně od Brna. Lokalita se rozkládá na rozhraní dvou geomorfologických celků území ČR – České vysočiny a Západních Karpat. Do Západních Karpat patří celek Dyjsko-svrateckého úvalu, jehož severní výběžek zasahuje na katastr obce z jihu. Českou vysočinu reprezentuje Brněnská vrchovina, která se rozprostírá v okolí města Brna a dále na sever. Do Brněnské vrchoviny spadá protáhlá sníženina Boskovické brázdy společně s Bobravskou a Drahanskou vrchovinou (DEMEK – NOVÁK A KOL. 1992, 21–23). Katastr obce Velatice leží v předhůří Drahanské vrchoviny, přesněji v její východní části nazvané Konická vrchovina. Jižním okrskem Konické vrchoviny je pak Mokerská (Hornoříčecká) vrchovina, jejíž páteř tvoří údolí toku Říčky. 57
Konickou vrchovinu tvoří především spodnokarbonské droby, slepence a břidlice, které někdy vystupují na povrch v podobě menších skalních útvarů. Na zdejší kulmské sedimenty nasedají zvětraliny těchto hornin se zbytky neogenních sedimentů, které zde zanechalo karpatské moře, a také fluviální terasy, které jsou pokryté sprašovými hlínami z období kvartéru (DEMEK ED. 1987, 138; DEMEK – MACKOVČIN EDS. 2006, 232, 303) Trať „Velatický široký“ (tratě „Padělky“, „Zahrádky“, „Široké“ a „Kouty“) je situována SZZ od obce v nadmořské výšce 268 m n. m. na mírném návrší nad pravým břehem potoka Roketnice okolo bodu 49°12'3.182"N, 16°44'58.988"E, WGS 84 (NZ č. j. 216/05). 3. OSÍDLENÍ LOKALITY A HISTORIE VÝZKUMU Polykulturní lokalita je známa ze sběrů již od konce 19. století; v literatuře byla poprvé publikována I. L. Červinkou (1908, 67). Drobné výzkumy a sběry z různých tratí dokládají přítomnost různorodého pravěkého i středověkého osídlení. Nálezy jsou hlavně sídlištního charakteru, ale početně jsou zastoupeny i hrobové celky (vše viz REBROŠOVÁ 2010, 8–10). 4. NÁLEZOVÁ SITUACE A CHARAKTERISTIKA SÍDLIŠTNÍCH OBJEKTŮ Archeologickému výzkumu předcházela plošná skrývka ornice, která byla provedena za pomoci těžké mechanizace. Referovaný úsek výzkumu (plocha 2–3) navazoval na S-J úsek zkoumané plochy (plocha 1) a z východní strany byl omezen ochranným pásmem vysokotlakého plynovodu, za nímž komunikace pokračovala až k samotné hraně údolí (plocha 3; srov. ÚAPP Brno, NZ č. j. 184/06). Mocnost ornice byla v celém úseku skrývek nerovnoměrná, většinou se pohybovala v rozmezí 40 až 60 cm. Zatímco v jižní části bylo podloží budováno čistými sprašemi, které přecházely až do středního úseku komunikace (plochy 1 a 2), ve východní části (plochy 2 a 3) spraše postupně vykliňovaly téměř až k povrchu a místy tu byly střídány písčitými a štěrkovitými sedimenty terasy, která zjevně souvisela s morfogenezí blízkého údolí utvářeného erozním zářezem potoka Roketnice. Tmavočerné zemité zásypy objektů se jevily samostatně nebo ve vzájemných superpozicích, jejich kontaktní hranice bylo vesměs velmi obtížné identifikovat. Morfologické charakteristiky si byly u většiny objektů velmi podobné, vesměs se jednalo o kůlové a sloupové jámy, hliníky a stavební jámy. Z keramického materiálu, jenž byl získán již při snímání nadložních vrstev, bylo zřejmé, že objekty náleží do období staršího a mladšího neolitu (LnK a MMK) a mladšího eneolitu (Jek). Zajímavá situace byla v prostoru rozměrného hliníku 514, ve kterém byly ve svrchní úrovni zásypu zachyceny pláště dvou menších pecí s horizontálními topnými kanály a svislými otvory pro odvod kouře (obj. č. 1518 a 1521). Bylo evidentní, že pícky korespondují se stykovou vrstvou, která se nedala pouhým okem ve hmotě zásypu hliníku rozpoznat. Z těchto důvodů byl inkriminovaný prostor rozdělen do několika sondážních sektorů, jejichž smyslem bylo identifikovat další stratigrafické a plošné souvislosti. Jediným poznatkem, díky němuž bylo možné stanovit základ vertikální stratigrafie vrstev objektů 514 a 528, bylo vyčlenění svrchního nálezového kontextu, který oba pyrotechnologické objekty překrýval. Byť se nejednalo o výrazně mocnou vrstvu (č. 139), podařilo se z ní získat cenný keramický materiál charakteristický pro období mladšího eneolitu (Jek). V západním předpolí hliníku se koncentrovaly antropogenní útvary vesměs lineárního tvaru orientované S-J směrem. Během jejich preparace a současného snižování zásypu hliníku byly identifikovány další superpozice objektů, jež byly na základě keramiky datovány do období mladšího (MMK) a staršího (LnK) neolitu. Celkem bylo v referované části velatického lineárního sídliště zpracováno 84 objektů, Většina z objektů (78) se nacházela na pracovní ploše 1. Z 84 objektů obsahovala archeologický materiál téměř polovina – 41 objektů. Alespoň rámcově do chronologie LnK bylo 58
Obr. 1. Celkový pohled na lokalitu s vyznačenými plochami výzkumu, autor J. Gánovský.
zařazeno 52 objektů. Některé objekty byly datovány pouze na základě terénní situace (celkový přehled viz REBROŠOVÁ 2010, 19–20, Tab. 1). Z uvedených 84 objektů 30 buď neobsahovalo žádný materiál, nebo objekt nebylo možné datovat. Zbylých 54 bylo analyzováno takto: 13 objektů (č. 503, 505, 514, 631, 758, 761, 762, 766, 775, 1508, 1514, 1516 a 1519) bylo přiřazeno jen rámcově kultuře s LnK, jejich obsah nedovoloval žádné bližší určení, I. stupni kultury s LnK patří 4 objekty (č. 528, 777, 1505 a 1509), z nichž většina byla zařazena do subfáze Ib2. Pravděpodobně právě od této subfáze byla lokalita osídlena. Stopy po fázi Ia nebyly nalezeny a fáze Ib1 se vyskytuje jen na několika zlomcích. Druhému stupni by odpovídal materiál z 31 objektů. Celkem 18 objektů (č. 773=778, 784, 785, 786, 787, 788, 789, 791, 792, 793, 794, 795, 796, 799, 1502, 1510, 1513 a 1515) nese označení pouze II. stupně bez bližšího určení. Fázi IIa přísluší 10 objektů (č. 500, 501, 502, 749, 754, 771, 776, 780, 781 a 1500), dva jsou s otazníkem zařazeny do subfáze IIa1, menší zastoupení – 3 objekty (č. 531, 1501 a 1503), má fáze IIb. Objekt č. 740 náleží III. stupni. Dva objekty byly zařazeny do kategorie Ib2/IIa1 (č. 760 a 768), kdy materiál neumožňoval přesnější určení. Na rozhraní pozdního neolitu a časného eneolitu se nachází tři objekty (č. 1518, 1520 a 1521). Nejčastěji se opakujícím typem objektu byla sídlištní jáma (celkem 41×, následovaná kůlovou jamkou (36 objektů). Ostatní typy se vyskytují jen v minimálním počtu: stavební jáma (1 objekt), hliník (1 objekt), pec (2 objekty), žlab (2 objekty) a příkop (1 objekt). 59
Obr. 2. Detailní pohled na plochu 1, autor J. Gánovský.
Obr. 3. Severní část plochy 1, foto P. Kos.
60
4.1 Příkop Nejvíce objektů bylo možné spojit s kulturou s lineární keramikou, kdy tudy procházel asi 2,3 m široký žlab (obj. č. 528, obr. 2) podobný příkopu s plochým dnem a nálevkovitě rozevřenými stěnami, jehož původní tvar byl porušen mladšími zásahy. Zachovalý relikt byl dokumentován v jižní stěně skryté plochy a nelze vyloučit, že byl při západním obvodu ještě lemován drobným (snad palisádovým) plotem 531, po kterém se tu dochoval žlab široký cca 0,4–0,5 m, do něhož byly střídavě zapuštěny po větších vzdálenostech sloupové jámy (např. obj. č. 743); složité stratigrafické vztahy mezi jednotlivými okraji superponujících kontextů však mohou naznačovat také jiné souvislosti. Tatáž situace byla zachycena i při výzkumu jižního okraje zkoumané komunikace (plocha 1), kde byly podobné žlaby (obj. č. 534 a 539) odkryty dva, jeden z nich byl opět dosti nepřirozeně blízko vnitřnímu okraji příkopového hrazení sídliště (obj. č. 522). Podle stratigrafických vztahů dokumentovaných v souvislosti s pozůstatky příkopu nebylo možné vyloučit, že palisádové hrazení mohlo být zbudováno kolem příkopu až dodatečně, nebo porušeno mladšími aktivitami, které se tu odehrály později a vedly k rozšíření neolitického osídlení také mimo ohrazený areál. O existenci příkopového hrazení, které obklopovalo neolitickou osadu u Velatic nelze patrně příliš pochybovat, neboť při výzkumu, jenž proběhl při přeložce plynovodu v roce 2009, byl jihozápadně od silnice „Nové“, která dělí lokalitu na dvě části, zachycen ukázkový Sohlgraben (obj. č. 1656) široký 3,4 a hluboký 0,9 m, jenž se podařilo datovat keramikou rovněž do období kultury s LnK (KOS 2010). Jednoznačný doklad podobného hrazení zatím postrádáme pouze na severní straně sídliště, kde byly v několika řezech dokumentovány jeho náznaky ve složitých superpozicích (např. obj. č. 1547 a 1606), které se koncentrovaly k hraně údolí bezejmenného potůčku, jenž obtéká lokalitu ze severu (KOS 2008; 2009; 2010). Za další doklad příkopového hrazení obklopujícího osadu tentokráte z východní strany můžeme pravděpodobně považovat nález ze severovýchodní části zkoumané plochy (plocha 2). 4.2 Nadzemní kůlová stavba V severní části plochy 1 byla rozpoznána jedna neúplná nadzemní kůlová stavba (obr. 2). Tu představuje soubor 16 kůlových jam (773=778, 783, 784, 785, 786, 787, 788, 789, 790?, 791, 792, 793, 794, 795, 796, 1511?). Nebylo možno zachytit ani jednu celou dlouhou ani krátkou stranu domu, řady jsou značně neúplné. Pravděpodobně žádná z těchto kůlových jam neplnila funkci nosnou, protože jejich zachovaná hloubka se pohybuje mezi 0,2–0,3 m. U hloubky musíme brát v úvahu i výšku skryté ornice, která by ji mohla zkreslovat. Přesně středem hypotetického domu navíc prochází další objekt a možné středové kůlové jamky jím mohly být poničeny. Zachované jamky měly nejčastěji mísovitý a studňovitý profil, dno bylo ploché nebo mírně konvexní. Vzhledem k neúplnosti půdorysu nebylo možné zachytit délku domu, šířka je přibližně 4–5 metrů. Identifikace adekvátních stavebních jámy je vzhledem ke složité stratigrafické situaci objektů téměř nemožná. To platí i pro stanovení přesnější chronologie. Kůlové jámy mohou být součástí dlouhých stran domu, orientovaného ve směru SVJZ. Tato orientace je typická pro většinu staroneolitických staveb na Moravě, i když ojediněle byly prozkoumány i stavby s odlišnou orientací VSV–ZJZ (STŘÍŠKOVÁ 2007, 15–23, BÁLEK – ČIžMÁŘ – GEISLEROVÁ 2000, 8). Na dalších opevněných LnK sídlištích na Moravě je situace tato: v Brně-Novém Lískovci převládá směr delší osy domu SSV–JJZ (Berkovec 2004, 92), na lokalitě ve Vedrovicích je to SV–JZ (SEDLÁČKOVÁ 2005, 14–17), v Uničově ve dvou případech SZJV a v jednom SV–JZ (HÁJEK 2005, 21–40), z lokalit Bořitov, Černá hora a Rájec-Jestřebí nebyly pozůstatky nadzemních staveb zachyceny (BERKOVEC – ČIžMÁŘ 2001, 21–25).
61
Tab. 1. Přehled keramiky v jednotlivých vrstvách a sektorech objektu 514.
Hloubka (cm)
Lnk
MMK
JeK
Celkem
Bez vrstvy
31
Sektor 1
24
115
1
147
3
0
27
Sektor 2, 0–20 cm
54
160
2
216
Sektor 2, 20–40 cm
266
248
3
517
Sektor 3, 0–20 cm
108
258
0
366
Sektor 3, 20–40 cm
328
301
6
635
Vrstva 432
88
75
0
163
Vrstva 439–513/2, 3
144
102
0
246
celkem
1043
1262
12
2317
4.3 Hliník Hliník (obr. 2) byl charakterizován jako „objekt se smíšeným obsahem a intruzí“ dle kategorie vyčleněné na sídlišti v Těšeticích-Kyjovicích (KAZDOVÁ 1998, 62–63). Pravděpodobně došlo k narušení, popř. rozšíření staršího lineárního objektu mladším lengyelským. V rozsáhlém hliníku se nacházelo 1 262 ks keramiky MMK, 1 043 ks lineární keramiky a 26 kusů keramiky jevišovické kultury (viz Tab. 1.). Celkem 2 317 keramických kusů. Keramika jevišovické kultury představuje pouze 1 % a nachází se navíc téměř vždy u povrchu a její fragmenty jsou intruzivního charakteru (RULF 1997, 439–461). Spodní vrstvy hliníku jsou bohatší na nálezy keramiky LnK, naopak lengyelské střepy se koncentrují hlavně do 20 cm. Keramika kultury s MMK byla předběžně stanovena do fáze IIb, ale nevystavena žádnému podrobnějšímu zkoumání. Kolekce lineární keramiky čítá 160 jedinců JK s lineárním ornamentem a naznačuje, že materiál patří spíše do II. stupně kultury s LnK. Kromě keramiky bylo nalezeno i 21 ks ŠI, 16 ks BI a také 57 ks mazanice. 5. FENOMÉN STARONEOLITICKÝCH LINEÁRNÍCH SÍDLIŠŤ Ohrazené areály kultury s lineární keramikou se koncentrují hlavně v západní a střední Evropě. Nejvíce případů je zaznamenáno z Německa, což je dáno jednak rozlohou, tak stavem výzkumu a zvláště rozvojem letecké archeologie. Německo tedy zaujímá první místo s 83 lokalitami, na druhém pak Francie se sedmi, Česká republika také se sedmi (včetně Velatic a dvou sporných lokalit), dále Rakousko s pěti, Belgie se třemi, Nizozemí se dvěma a Maďarsko rovněž se dvěma lokalitami. Zajímavá je i absence tohoto fenoménu v Polsku, i když tato oblast zaujímá okrajové oblasti rozšíření kultury s LnK a opevnění by se zde dalo očekávat (SEDLÁČKOVÁ 2008, 38-43). Podobně donedávna chyběla ohrazená sídliště v Čechách. V roce 2006 byla ale při výzkumu pohřebiště vinařické skupiny na lokalitě Praha-Zličín zachycena i část neolitického sídliště s pozůstatky po čtyřech řadách palisádového ohrazení (JIŘÍK A KOL. 2007, 8; VÁVRA A KOL. 2009, 211–212). Nově je také publikováno zjištěné ohrazení lineárního sídliště na lokalitě Vráble – Fidvár (BÁTORA ET AL. 2012, 111–129, Fig. 7), což je první podobný objev na Slovensku. Na Moravě máme prozatím doložena ohrazená starolineární sídliště z lokalit Vedrovice, Brno-Nový Lískovec, Uničov, Bořitov, Černá hora a Rájec-Jestřebí. Poslední dvě zmiňované lokality jsou sporné, terénní situace a dokumentace je značně nejasná. K nejlépe prozkoumaným i zachyceným osadám patří Vedrovice, Brno-Nový Lískovec a Uničov (BERKOVEC 2004; BERKOVEC – ČIžMÁŘ 2001, 19–45; HÁJEK 2005). 62
S ohledem na četné analogie v západní Evropě je zřejmé, že množství informací máme právě od tamějších badatelů. Zaměřují se především na zjištění tvaru a rozměru ohrazené plochy, typu a tvaru ohrazení, typu příkopu, typu vnitřní zástavby, funkce aj. Vzhledem k velkému počtu ohrazených sídlišť LnK je zde velká variabilita, což se odráží i v počtu interpretací tohoto fenoménu (BERKOVEC – ČIžMÁŘ 2001, 41; KAUFMANN 1997, 41–88; PETRASCH 1990, 382–383; SEDLÁČKOVÁ 2008, 54–70; VENCL 1997, 29–39 aj.). 6. DESKRIPCE KERAMIKY Celkem bylo ze severní části plochy zpracováno 3 881 zlomků, které představují 891 jedinců o celkové váze 112 333 g. Keramický materiál se nacházel v polovině zdokumentovaných objektů (41 obj., materiál ze sběru nebyl do počtů zahrnut). Podíl jemné (JK) a hrubé (HK) je 1 553 : 2 328 zlomků, což je asi 1 : 1,49 ve prospěch HK. V těchto číslech jsou započítány zdobené i nezdobené kusy. Velatice nejsou jediné sídliště, kde převládala HK, k dalším patří např. Brno-Ivanovice-„Díly“ (STŘÍŠKOVÁ 2007, 24), BrnoNový Lískovec (BERKOVEC 2004, 98) nebo Malhostovice-Nuzířov (ČEREVKOVÁ A KOL. 2011, 38). Převaha hrubé není vždy pravidlem, objeví se i lokality, kde jemná keramika byla větší složkou v celkovém počtu, např. Uničov – 2,2 : 1,8 (HÁJEK 2005, 60). Když ale vezmeme v úvahu pouze zdobené fragmenty, dostaneme poměr – JK 763: HK 523, což je téměř 1,65 : 1 ve prospěch jemné keramiky. Co do počtu zdobených jedinců převažuje keramika z jemně plavené hlíny. V porovnání s čísly uváděnými v práci P. Rebrošové (2010) se některé údaje mohou lišit, a to z důvodu odlišného způsobu popisu fragmentarizace souboru. 6.1 Kategorie tvarů Vyhodnocený keramický soubor byl ve značně fragmentárním stavu. Celá nádoba se dochovala pouze v jednom případě, v objektu č. 749. Větší části nádob se zachovaly více u hrubé keramiky (19×) než u jemné (12×); nejpočetnější kategorií byly výdutě (2 692 zlomků), okraje (607 zlomků), dna (150 zlomků) a odlomená ucha a výčnělky (60×). Tvar nádoby byl určen jen u 395 jedinců. Systematika tvarů byla převzata hlavně od R. Tichého (TICHÝ 1962, 274–276) a také z pohřebiště ve Vedrovicích (ČIžMÁŘ 2002, 151–190). Největší zastoupení měly celkově globulární nádoby, a to jak u jemné (celkem 95 jedinců), tak u hrubé keramiky (celkem 86 jedinců), jejichž počet je téměř shodný. V případě nádob z jemně plavené hmoty převládaly spíše menší tvary, u HK je tomu naopak. Druhým nejčastějším tvarem byla miska (celkem 117 jedinců), u které bylo rozlišeno několik variant. Tento tvar převládal u jemné keramiky – 97 jedinců, u hrubé to bylo pouze 20. Z 97 jedinců JK bylo 85 určeno jako nízké misky (z toho převážná většina byla polokulovitá s mírně zataženým okrajem nebo měla tvar kruhové úseče). Vyšším kónickým miskám s rovnými stěnami patřilo jen 12 jedinců. Z HK nízkým miskám patřilo 7 a vyšším kónickým 13 jedinců. Jako láhev či putna bylo určeno dohromady 58 jedinců. Je to jediný tvar, u kterého hrubý materiál – 42 jedinců, převažuje nad jemným – 16 jedinců. Hruškovitých nádob bylo 22. Jejich rozpoznání umožnila vždy pouze část okraje, na kterém bylo patrné mírné vyhnutí s nasedající rozšiřující se výdutí. U tohoto tvaru byl poměr mezi JK a HK téměř vyrovnaný (12: 10). Ostatní tvary se vyskytly jenom v několika případech: dvojkónický (1×), hrncovitý (6×). Mísa na nožce se neobjevila ani jednou. Do zvláštních tvarů byla zařazena část nádoby s výlevkou a také několik velmi malých jedinců, které by mohly patřit miniaturním nádobkám. 6.2 Keramická hmota a úprava povrchu Hmota keramického materiálu byla roztříděna do čtyř základních skupin – jemná s organickou / anorganickou příměsí a hrubá s organickou / anorganickou příměsí. 63
U hrubé keramiky převažuje neplavený materiál. V něm se poměrně často vyskytuje organická příměs, ale i anorganická příměs má velké zastoupení – ostřivo a grafit. Převažuje jemnozrnná hmota, početný je i hrubozrnný materiál, u nějž bývá někdy povrch nádoby nehlazen nebo upraven jen částečně. Grafit jako příměs se objevila ve 170 případech, významně převažovala u hrubé keramiky. Všeobecně byl povrch částečně upravovaný nebo hrubý. U jemné keramiky dominuje organická příměs. Slída, která je charakteristická pro velatickou JK, pravděpodobně nebyla do keramického těsta přidávána záměrně, spíše se přirozeně vyskytuje v místních půdách. Důležité zastoupení měl i v této kategorii grafit, který byl použit mj. i na úpravu povrchu, a to celkem u 135 jedinců. Číslo by bylo vyšší, kdyby se povrch zachovával častěji. Bylo rozlišeno vnější, vnitřní a oboustranné tuhování. V úpravě povrchu bylo zastoupeno i leštění a hlazení tenkostěnných nádob z jemné keramiky. 6.3 Výzdoba Na keramickém souboru byla sledována lineární (dále jen LO), plastická (dále jen PO) a technická (dále jen TO), případně jejich vzájemná kombinace – LO+PO a PO+TO. U jemné keramiky byl poměr mezi zdobenými a nezdobenými kusy 1: 1,29, u hrubé dokonce 1: 4,3. 6.3.1 Lineární výzdoba Nejdůležitějším a chronologicky nejcitlivějším prvkem je lineární ornament na jemné keramice. Při podrobnější klasifikaci záleží na kvalitě zkoumaného materiálu, protože hranice výskytu určitých prvků výzdoby v jednotlivých fázích a subfázích nemusí být zřetelná (ČIžMÁŘ 2002, 180). Lineární ornament se vyskytl na 673 keramických jedincích, u kterých byly rozlišeny základní kategorie (prostá rytá linie, dvojlinka, trojlinka, nota na koncích, úhlech a průsečících linií; nota uprostřed linie, vyplňovaná páska, lom linií bez not, nota mimo linii, volná nota, šárecká výzdoba, želiezovská výzdoba). V rámci těchto kategorií byly sledovány ještě některé dílčí komponenty jako tvar noty, šířka ryté linie, okrajový pás výzdoby a sledování hlavního výzdobného motivu. Většinou se lineární výzdoba koncentrovala na jemné keramice, u hrubé se objevila na 15 jedincích (prostá rytá linie a vyplňovaná páska). Vyplňovaná páska se jako jediný motiv LO vyskytuje ve větší míře i na hrubé keramice (ČIžMÁŘ 1998, 115). U ryté linie se nedalo určit, o jaký motiv se jedná. Okrajový pás výzdoby se objevil na 128 jemně plavených jedincích. Tento prvek zatím nebyl prokázán dříve než ve II. stupni (ČIžMÁŘ 1998, 109). Byly rozlišeny 3 podkategorie: nejčastější byla jedna oběžná linie (84×, obr. 4: 1, 7) a dvě oběžné linie (36×, obr. 4: 3), nejméně zastoupenou se staly tři a více oběžných linií (8×, obr. 5: 1; 6: 3; 9: 1). Na jednoduchých liniích byla častější řídká nota, s počtem oběžných linií se zhušťovaly i noty, které se řadily pod sebe. Nejčastějším projevem lineárního ornamentu se stala jednoduchá rytá linie (229× = 33 %). Toto vysoké procento odráží fragmentárnost souboru, která ztěžuje dataci některých objektů. Dvojlinka nebo trojlinka byla zaznamenána na 48 jedincích. V jednom případě byla rozpoznána pětilinka jako část oběžného kurvilineárního ornamentu. Další skupinou je nota na koncích, úhlech a průsečících linií, která je zastoupena na 183 jedincích (obr. 6: 4). Skupina /lom linií bez not/, je zde zahrnuta také, protože úhel linií většinou ukazuje, že na tomto lomu byla nota, jejíž zbytek se nám nedochoval. Celkem tedy 197 jedinců. Tento hlavní výzdobný motiv je charakteristický tím, že většinou navazuje na okrajový pás skrze jednotlivé noty. Mladší varianta se projevuje napojením hlavního motivu na linii pod okrajem bez výskytu noty v průsečíku (obr. 8: 2), což je popsáno pro fázi IIb (ČIžMÁŘ 1998, 118). V několika případech se dochovala nota mimo linii nebo volná nota, obě možnosti by měly signalizovat mladší vývoj LnK (týž, 118). 64
Tab. 2. Přehled zastoupení výzdoby v jednotlivých objektech. Legenda: NO – bez výzdoby, LO – lineární ornament, PO – plastický ornament, TO – technický ornament.
Jemná keramika objekt
poþet kusĤ
Hrubá keramika
NO LO PO TO LO+PO
NO
LO PO TO
PO+TO
LO+PO
500
9
0
1
0
0
0
8
0
0
0
0
0
501
11
1
5
0
0
0
3
0
2
0
0
0
502
24
2
5
0
0
0
12
0
1
1
3
0
1
0
0
503
1
0
0
0
0
0
0
0
0
514
903
207 153
6
0
1
448
5
24
45
14
0
528
220
27
17
0
1
0
157
1
6
7
4
0
531
6
1
1
0
0
0
4
0
0
0
0
0
631
4
2
0
0
0
0
2
0
0
0
0
0
740
446
107
68
2
0
3
211
4
18
27
6
0
749
561
123 114
1
1
0
242
1
32
36
9
2
754
15
2
5
0
0
1
7
0
0
0
0
0
758
1
0
0
0
0
0
0
0
0
1
0
0
760
71
18
15
0
0
0
30
0
6
1
1
0
761
2
0
0
0
0
0
1
0
0
1
0
0
762
2
0
0
0
0
0
2
0
0
0
0
0
768
9
1
3
0
0
0
3
0
0
1
1
0
771
75
20
8
0
0
0
43
0
1
2
1
0
775
1
0
0
0
0
0
1
0
0
0
0
0
776
49
9
12
0
0
0
21
1
2
3
1
0
777
30
6
12
0
0
0
10
0
0
0
2
0
780
69
12
13
0
0
0
37
0
2
3
2
0
781
54
23
7
1
0
0
18
0
2
2
1
0
782
4
1
0
0
0
0
2
0
0
0
1
0
784
1
0
1
0
0
0
0
0
0
0
0
0
799
1
0
1
0
0
0
0
0
0
0
0
0
1500
95
20
20
0
1
0
45
1
3
5
0
0
1501
284
70
58
2
0
0
115
0
18
19
2
0
1502
10
2
5
0
0
0
2
0
1
0
0
0
1503
70
20
16
0
0
0
31
0
3
0
0
0
1505
78
37
13
0
0
0
0
21
4
1
2
0
1508
19
1
1
0
0
0
0
10
2
3
2
0
1509
386
88
59
4
0
2
198
2
19
12
2
0
1513
3
0
1
0
0
0
1
0
0
1
0
0
1514
1
0
0
0
0
0
0
0
1
0
0
0
1515
2
0
1
0
0
0
1
0
0
0
0
0
1516
6
5
1
0
0
0
0
0
0
0
0
0
1518
9
2
2
0
0
0
5
0
0
0
0
0
1519
7
3
0
0
0
0
2
0
0
1
1
0
65
Graf 1. Přehled výzdoby na jemné keramice
Graf 2. Přehled výzdoby na hrubé keramice
Noty uprostřed linií (75×) bývají nejčastěji zastoupeny v kombinaci s notami na koncích linií, průsečících a úhlech, z nichž pak jsou poskládány nejtypičtější rektilineární výzdobné motivy (obr. 9: 1). Vyplňovaná páska představuje další dílčí motiv výzdoby, spíše však doplňkový. Původní představa, že páska je charakteristická pro fázi IIb (TICHÝ 1961, 293) je již překonána (ČIžMÁŘ 1998, 117). Objevuje se ve všech fázích kultury s LnK a není chronologicky citlivá. Ve velatickém souboru se ukázalo, že vyplňovaná páska je velmi variabilním motivem. V prostoru ohraničeném dvěma liniemi můžeme najít jak delší rýžky ve směru horizontálním, tak i malé vpichy kapkovitého tvaru. Zajímavým kusem je i fragment, kde se objevila na jedné hraniční linii oválná nota (obr. 8: 1). Tento prvek představuje mladší variantu motivu a spíše se vyskytuje v českém prostředí kultury s LnK, ostatně jako celý motiv vyplňované pásky (PAVLŮ – RULF – ZÁPOTOCKÁ 1986, 319–321). Páska se koncentruje na okrajích, kde může proto někdy zastupovat okrajovou výzdobu, ale objevuje se i na výdutích. Ve většině případů o ní můžeme mluvit jako o kurvilineárním motivu. Celkem se vyskytla na 21 jedincích. Šárecký výzdobný styl byl rozpoznán 8×, vždy na jemné keramice (obr. 5: 4; 8: 6; 9: 2). Okrajové linie byly na dvou kusech třínásobné. Ve dvou případech byly zkombinovány miniaturizované šárecké vpichy s notami. Převažoval rektilineární ornament, hlavně tzv. V-motiv. Z důvodů malého počtu jedinců se šáreckým stylem výzdoby lze zařadit tuto 66
skupinu jen orientačně ke starší fázi, a to dle globulární nádoby, not a malých záseků na předrýsované linii (VENCL 1961). Želiezovská výzdoba byla rozeznána na dvou jedincích. Jsou ale příliš malé na bližší určení. Tvar not by spíše napovídal I. fázi želiezovské skupiny. Popisovaný kus je podobný fragmentu z Bořitova (ČIžMÁŘ 1998, 123, obr. 8: 20). Chronologické zařazení určuje také tvar noty. Nejpočetnější byla oválná nota (134×, např. obr. 4: 6), dále pak kruhová (96×, např. obr. 4: 1), která se vyskytla jak v malém (průměr 3 mm), tak i ve větším provedení (průměr 7,5–8 mm). Následují mladší varianty not: trojúhelníková 27× (obr. 7: 1), šipkovitá 4×, nepravidelná 18×, půlkruhová 1× (obr. 7: 5), šárecký styl představuje miniaturizovaná nota (8×) a želiezovskou zase protáhlá čočkovitá přes dvě linie (2×). Ornament u LO pře+važuje rektilineární (109 jedinců, např. obr. 9: 4) nad kurvilineárním (84 jedinců, např. obr. 7: 3) v poměru 1,29 : 1. Na 41 jedincích se objevila i kombinace obou předchozích zmiňovaných (např. obr. 10: 1). U rektilineárního motivu se objevuje tzv. V-motiv (především horní V), kosočtverec, případně lomený meandr, v kurvilineární kategorii převažují spirály a girlandy. 6.3.2 Plastická výzdoba Plastická výzdoba byla určována podle kódu I. Pavlů a M. Zápotocké (PAVLŮ – ZÁPOTOCKÁ 1979). Celkem tedy bylo zhodnoceno 229 keramických zlomků. Jemné keramice náleží v této kategorii pouze 10 %. Ze 73 uch se nepodařilo určit 30, z nichž zbyly jen části nebo negativy. V ostatních případech převažovala ucha horizontální, vertikální byla zjištěna jen ve 2×. Převládala tedy ucha oválná (29×), dvě neměla klasický oblý profil, ale kvadratický. Dalším typem bylo ucho střechovité (6×), dále hrotité (3×), jazykovité (3×) a tunelovité (1×). Dvě ucha byla určena jako rohatá. U plastických výčnělků (na 148 jedincích) se podobně jako u uch někdy zachoval jen fragment nebo negativ (celkem 22×). Většinu kolekce se však podařilo určit. Nejpočetnějším byl výčnělek kruhový (56×). U tohoto typu převažoval spíše menší kruhový více promáčklý. K oválnému typu bylo přiřazeno 30. Oválné výčnělky nebyly promáčklé. Jazykovitých typů bylo rozpoznáno 21, objevovaly se hlavně na jemnozrnné hrubé keramice. Další tři kategorie jsou početně vyrovnané – výčnělky rohaté (7×), válcovité (7×) a dvojvýčnělky (6×). Pokud byl na keramickém fragmentu více než jeden výčnělek, jednalo se nejčastěji o stejný typ. Pouze v několika případech se objevila kombinace jazykovitého a kruhového výčnělku. Kombinace PO a LO výzdoby tvořila pouze doplňkovou kategorii a její zastoupení nebylo nijak výrazné. Nacházelo se na pouze na 11 jedincích, 3× na hrubé a 8× na jemné keramice. V případě jemné keramiky šlo 6× o kombinaci s uchem (oválná horizontální, obr. 5: 9) a 2× s výčnělkem (jazykovitý – obr. 7: 2 a oválný). 6.3.3 Technická výzdoba Do skupiny s technickou výzdobou náleží dohromady 236 jedinců, z nichž 180 bylo zařazeno mezi technickou výzdobu, zbylých 58 mělo plastickou a technickou výzdobu. U této třídy byly rozlišeny tyto výzdobné prvky: nehtové vrypy, krátké horizontální záseky v linii – motiv deště a prstové důlky. Technická výzdoba se tedy nevyznačovala velkou variabilitou, výjimku tvoří jedna její kategorie – nehtové vrypy. Tento styl se ukázal jako nejpočetněji zastoupený (213×). Nehtové vrypy byly jednoduché a dvojité. Bylo posuzováno i jejich umístění na nádobě a jejich směr (samostatné v linii, plošný pokryv aj). Nejčastější byly jednoduché vrypy (129×) a dvojvrypy (84×). Oba typy se vyskytovaly samostatně, výjimečně i v několika liniích, někdy tvořily i okrajový pás výzdoby. Sklon vrypů byl většinou šikmý nebo rovný, objevil se i svislý. Pokud se vyskytly vrypy v pásech, byly vždy vícenásobné. 67
Graf 3. Typologické zastoupení uch.
Graf 4. Typologické zastoupení výčnělků.
Motiv deště byl zjištěn na 14 jedincích. Jako samostatný druh výzdoby byl zachycen na 9 výdutích a 1 okraji. Obdobě ojedinělou výzdobou byly prstové důlky. Kombinace PO a TO byla rozpoznána na 58 jedincích. Z plastické výzdoby se objevilo jednou ucho, nejvíce to však byly výčnělky (57×), a to kruhové a oválné. Pozice plastické a technické výzdoby, vrypy, jednoduché či dvojvrypy, tvořily výzdobné klikatkovité, horizontální nebo vertikální pásy mezi výčnělky (obr. 4: 8). Všechny popisované motivy byly pouze na hrubé keramice, na jemné se toto spojení nevyskytlo. 68
6.4 Zvláštní keramické tvary 6.4.1 Keramické kolečko V objektu č. 749 se objevilo jedno keramické kolečko. Bylo vyrobeno z jemně plaveného tvrdého materiálu, pravděpodobně z keramického střepu nádoby. Jeho funkce je zcela neznámá, vzhledem k tomu, že nemá žádný provrt. Je nepravidelného kruhového tvaru, jeho rozměry jsou: 2,2×2,5 cm, tloušťka je 3 mm. Nález keramických koleček není úplně ojedinělou záležitostí, jejich výskyt je doložen i z prací R. Tichého z 60. let minulého století (TICHÝ 1962, 278). V poslední době bylo popsáno v souboru z Brna-Ivanovic, i když tamější kus měl šikmý provrt s lze proto o něm uvažovat jako o závěsku (STŘÍŠKOVÁ 2007, 36). Další kolečka s i bez provrtu jsou známa ze severomoravské lokality Postřelmov (DAVIDOVÁ 2007, 38). Výskyt keramických koleček pokračuje i v kultuře s vypíchanou keramikou a také v MMK, kde se kolečka liší keramickou hmotou, ze které jsou vyrobeny (STŘÍŠKOVÁ 2007, 36). 6.4.2 Nádoba s výlevkou V objektu č. 1501 byl nalezen fragment okraje menší globulární nádoby s ulomenou výlevkou. Nálezy tohoto druhu bývají celkem ojedinělé a pouze zlomkového charakteru. Rudolf Tichý (1962, 275–79) uvádí podobné nálezy z několika lokalit, např. z Vedrovic, Mohelnice, Bohušovic, Boskovštejna aj. Fragment z poslední zmíněné lokality je nejpodobnější tomu velatickému (týž, 275–279). Jejich typologickým tříděním se ještě před R. Tichým podrobněji zabýval E. Neustupný (1956, 386–406). Ten roztřídil moravské a české nálezy do čtyř základních typů (A–D) a pokusil se tyto jednotlivé typy rámcově přiřadit k jednotlivým fázím tehdejší periodizace kultury s LnK. „Velatický“ fragment odpovídá typu A, který je popsán jako dlouhá trubkovitá výlevka směřující šikmo vzhůru, jejíž ústí se směrem nahoru zužuje (REBROŠOVÁ 2010, 47, Tab. 9). Typ A se vyskytl vždy s nálezy starší fáze kultury s LnK a ve většině případů byl nalezen společně s idolem nebo jeho částí. Původ tohoto typu hledá E. Neustupný ve východním Středomoří, ze kterého se dostal přes kulturu starčevskou až k nám do střední Evropy (NEUSTUPNÝ 1956, 387, 406–407). Nálezy částí nádob s výlevkami v Čechách nejnověji shrnul ve své práci M. Lička (2011). Nález z Prahy-Kosoře s mostovitou výlevkou řadí k typu C. Zároveň zde prezentuje jiný způsob třídění nádob s výlevkami s uvedením četných příkladů (LIČKA 2011, 133–135; 141 obr. 2). 7. RELATIVNÍ CHRONOLOGIE ZKOUMANÉ PLOCHY Relativní chronologie sídliště LnK ve Velaticích je postavena na podrobném rozboru keramiky a štípané a broušené industrie. Pro analýzu byly vybrány pouze nejkvalitnější soubory. Ne všechny objekty splnily podmínky pro důkladnější analýzy. Pro získání základního souboru objektů byla stanovena tato kritéria – vyloučení všech objektů obsahující kulturně smíšený materiál nebo intruzi a stanovení dolní hranice zdobených jedinců (tzv. statistický práh) lineárním ornamentem – min. 10 jedinců na objekt. Po filtraci zůstalo ze 41 objektů 11, a to č. 740, 749, 760, 776, 777, 780, 1500, 1501, 1503, 1505 a 1509. Tyto objekty už představují dostatečně reprezentativní celek ke stanovení relativní chronologie na sídlišti. Celý soubor byl zmenšen tedy o více než 72 % (29 objektů), což ale představovalo pouze 1 611 ks. Zbývajících 2 403 ks bylo podrobeno analýze, díky níž byly vyčleněny 3 sídlištní horizonty. 7.1 Stanovení sídlištních horizontů Při určování chronologie je rozhodující lineární výzdoba a jako doplnění technická a plastická výzdoba, která většinou nebývá příliš chronologicky citlivá. Také variabilita keramických tvarů je spíše doplňkovým ukazatelem. 69
Tab. 3. Celkový počet jedinců a jedinci s lineárním ornamentem v jednotlivých objektech.
Objekt
Jedinci celkem
LO jedinci
740
162
73
749
275
117
760
34
15
776
23
13
777
20
12
780
27
13
1500
37
21
1501
120
58
1503
26
16
1505
40
13
1509
127
61
Ve sledovaných 11 objektech neslo jakoukoli výzdobu celkem 666 keramických jedinců. Z tohoto počtu pak 502 zlomků mělo lineární ornament (celých 75 %), zbylých 25 % zaujímala výzdoba plastická a technická. Relativně vysoký počet jedinců nesoucí lineární výzdobu umožnil stanovit 3 sídlištní horizonty, které byly sjednoceny s fázemi LnK. Horizont A odpovídá nejstarší fázi osídlení, tedy Ib. Subfáze Ib1 zde byla těžko rozpoznatelná, na rozdíl od Ib2. Pro fázi Ib2 je typický oběžný motiv spirál či různých meandrovitých útvarů (obr. 7: 3; 9: 4). Na jejich konci už zpravidla bývá umístěna nota (obr. 8: 3), což předznamenává její masivnější výskyt v II. stupni. Ze střepového materiálu se nejčastěji dochovala jednoduchá rytá linie, dvojlinka, či právě část oběžného motivu s notou na konci. U keramických tvarů již situace není jednoznačná. Ve starším stupni by měly převažovat mísovité tvary. V objektech staršího horizontu je poměr misek a globulárních tvarů téměř stejný (16 : 14). Je ale známo, že pro mladší subfáze I. stupně je charakterističtější postupné vyrovnávání počtu obou těchto tvarů (ČIžMÁŘ 1998, 109–114). Horizont B je tvořen fází IIa. Tento horizont představuje vrchol osídlení a náleží mu nejvíce objektů – č. 749, 760, 771, 776, 780, 781 a 1500. Nota se již vyskytuje běžně a její nejčastější umístění je v průsečících nebo úhlech linií. Prostřednictvím noty se spojuje nově se objevující okrajový pás s hlavním výzdobným motivem. Zmíněný okrajový pás tvoří jedna nebo dvě linie (obr. 4: 3, 7). Charakteristický je tzv. V-motiv (horní i dolní), kosočtverný aj. Tvar noty je nejčastěji kruhový nebo oválný (obr. 8: 1, 2). Lineární výzdoba v této fázi není příliš variabilní, je geometrizovaná a vychází z předešlé fáze (ČIžMÁŘ 1998, 114–115). Tvarově převažují globulární nádoby, a to jak u jemné, tak u hrubé keramiky. Mnohem více se také objevují lahvovité a putnovité tvary, nesoucí hlavně plastickou nebo technickou výzdobu. Naopak lineární výzdoba se koncentruje na jemné keramice. Poslední horizont C tvoří prozatím dva objekty (č. 1501 a 1503), které byly zařazeny do fáze IIb, a jeden, přiřazený do III. stupně (č. 740). Tímto horizontem končí lineární osídlení a nastává delší hiát, který porušila až kultura s moravskou malovanou keramikou. Horizont C plně reprezentuje úpadkovou fázi se svým degenerativním lineárním stylem (obr. 6: 1, 5), přítomností želiezovské keramiky a také několika kusy šárecké keramiky (obr. 9: 2 aj.) z III. stupně podle Z. Čižmáře (1998, 129–134). Degenerace se projevuje nedotažením linií k notě nebo naopak protnutím noty a neuspořádaným tokem linií, které se vzájemně porušují. Noty mění svůj tvar i velikost, v závěrečném třetím stupni se minimalizují, i když ne všechny. V okrajovém pásu se objevují i trojnásobné linie. Hlavní 70
Obr. 4. Výběr keramiky z objektů 500 (1), 501 (2–5) a 502 (6–8), autor kreseb s keramickým materiálem P. Rebrošová.
71
Obr. 5. Výběr keramiky z objektu 740.
72
Obr. 6. Výběr keramiky z objektu 749.
73
Obr. 7. Výběr keramiky z objektů 754 (1–2) a 760 (3–4).
motiv se již nenapojuje na okrajový pás skrze notu, ale obvykle jen na poslední linku. Tvarové spektrum zůstalo stejné jako v předchozím horizontu. 8. MAZANICE Mazanicový soubor ze severní části velatického sídliště je tvořen 195 kusy, které byly nalezeny ve 22 objektech (č. 514, 528, 631, 740, 749, 760, 768, 771, 775, 780, 781, 799, 1500, 1501, 1502, 1503, 1505, 1508, 1509, 1515, 1518 a 1520). Přehled objektů s přesným počtem a hmotností mazanice je k dispozici v bakalářské práci P. Rebrošové (2010, str. 54–55.) Nejvíce kusů se nacházelo v objektech č. 514, 528, 740, 780, 749 a 1518. Z ostatních objektů bylo mazanice získáno pouze zanedbatelné množství. Objekty č. 1518 a 1520 jsou interpretovány jako pece (NZ č. j 216/05), což potvrzují právě nálezy mazanice. Jsou tmavě oranžové až černé barvy, dokládající silný stupeň přepálení. 74
Obr. 8. Výběr keramiky z objektů 1500 (1–3) a 1501 (4–6).
Mazanice z obj. č. 1518 je rozdrobena na menší fragmenty a je popsána jako zborcený plášť pece. Z 18 kusů z obou pecí byly zjištěny pouze tři s otisky, všechny se nacházely v č. 1518. Při důkladnějším rozboru mazanice byla zvolena tato kritéria dle systému P. Vařeky (1995, 59–64): velikost, barva, stupeň výpalu a kompaktnost. Nejčastěji jsou zastoupené kusy středně a silně vypálené. Slabý výpal, který je charakteristický velkou drolivostí hmoty, je zastoupen v menšině. Extrémně silný výpal se vyskytl na kusech z pecí. Z hlediska kompaktnosti se nejvíce vyskytuje kategorie středně pevná hmota. Velikost je značně variabilní. Soubor není příliš fragmentární, objevily se i větší a střední kusy. Barevně převládaly odstíny středně a tmavě oranžové, sytě červené, černé. Z celkového počtu 195 ks bylo bez otisku 111 ks (57 %). Ze zbývajících 84 ks jsou zastoupeny otisky kůlů – nad 2 cm (32 ks), menších prutů (14), pravoúhlých tesaných prvků (5). 75
Obr. 9. Výběr keramiky z objektů 1503 (1–2) a 1505 (3–4).
9. ŠTÍPANÁ INDUSTRIE V zájmovém úseku zkoumané plochy sídliště bylo dohromady v 16 objektech (514, 528, 740, 749, 757, 758, 760, 761, 762, 777, 780, 781, 1501, 1505, 1509, 1520) získáno 68 ks štípané industrie (dále jen ŠI). Tabelární přehled ŠI po jednotlivých objektech je uveden v bakalářské práci P. Rebrošové (2010, Tab. 12). Surovinové určení provedl makroskopicky jeden z autorů (M. KUČA). U některých artefaktů byla identifikace původu suroviny nejednoznačná (cf. REBROŠOVÁ 2010, Tab. 12), proto byly vybrané kusy předány k upřesnění provenience A. Přichystalovi. Artefakty získané sběry nejsou předmětem této práce a byly z analýzy vyloučeny. 76
Obr. 10. Výběr keramiky z objektu 1509.
9.1 Surovinový rozbor Vzhledem k tomu, že některé objekty nebyly v úplnosti prozkoumány a výplň objektů nebyla plavena, lze získaný soubor kamenné industrie považovat za výběr. Dalším faktorem, který co do významu poněkud podhodnocuje výsledky rozboru, je polykulturní charakter lokality. Objekty 757 a 1520 nebyly jednoznačně datovány, proto jsou v Tab. 4 jen zmíněny. Nejpočetnější soubor pochází z rozměrného objektu kultury s MMK 514, který obsahoval 21 ks ŠI (Tab. 4.). Příměs kultury s lineární keramikou také poněkud snižuje výpovědní hodnotu. Nicméně jsou zde zastoupeny suroviny, které v objektech kultury s LnK nebyly zaznamenány – rohovec typu Stránská skála, silicit glacigenních sedimentů a kří77
Graf 5. Technologie vs. Suroviny štípané kamenné industrie. Legenda: O – odpad, Ú – úštěp, N – nástroj, Č – čepel, J – jádro. Další legenda je uvedena v Tab. 5.
dový rohovec. U těchto surovin lze předpokládat vazbu na osídlení s MMK. Stránskoskalský rohovec měl v době trvání kultury s MMK spíše lokální význam, v kultuře s LnK se s ním nesetkáváme (KUČA 2008, 97). Jeho zdroje se nachází vzdušnou čarou asi 5,5 km od lokality. Kolekce štípané kamenné industrie z jam datovaných do kultury s LnK je velmi chudá. Jednoznačně převažují rohovce typu Olomučany, soubor doplňují dvě nejčastější variety krumlovského rohovce, importované silicity krakovsko-čenstochovské jury a radiolarit. Olomučanský rohovec je běžnou surovinou užívanou v kultuře s LnK na Brněnsku (cf. OLIVA 1996, 108; MATEICIUCOVÁ 2008). Do budoucna by jistě bylo zajímavé komplexně zpracovat distribuci této suroviny. 9.2 Technologie a typologie Technologicky největší část kolekce reprezentují úštěpy a odpad (38 ks), následují čepele a jejich fragmenty (16 ks). Jedenáct kusů představují jádra a jejich zbytky. Z nástrojů byla zaznamenána pouze škrabadla, a to ve třech exemplářích. Jader se vyskytlo 11 kusů, z nichž jen malé procento představovalo vytěžené kusy. Většina jader pochází z rohovce typu Olomučany a v rámci této suroviny tvořila asi třetinu technologické části industrie. Svědčí to o poměrně snadné dostupnosti tohoto typu rohovce. Sporadicky byla determinována jádra z rohovce typu KL I a ze SKČJ. Jako čepele bylo určeno 16 artefaktů. Z tohoto počtu bylo pouze 7 čepelí vcelku, dalších 9 ks bylo určeno jako části čepelí. Lesk byl klasifikován na dvou čepelích. V kategorii nástroje byly determinovány jen tři artefakty. Ve všech případech se jedná o škrabadla zhotovená na úštěpu. Na každé z nich bylo použito jiné suroviny – SGS, rohovce typu KL II a SS. 10. BROUŠENÁ INDUSTRIE Artefakty broušené industrie (dále jen BI) byly determinovány v 5 objektech (č. 514, 528, 749, 760 a 780). Celkem bylo evidováno 12 ks, většinu z nich (10 ks) tvoří různé části kopytovitých klínů, dále se objevily neurčitelné fragmenty (1 ks) a část sekerky (1 ks). 78
Tab. 5. Surovinové určení ze všech sledovaných objektů.
Surovina
Poþet
%
rohovec typu Olomuþany
31
46
rohovec typu Krumlovský les, varieta II
11
16
rohovec typu Krumlovský les, varieta II?
1
1,5
silicit krakovsko-þenstochovské jury
9
13
rohovec typu Krumlovský les, varieta I
7
10
rohovec typu Stránská skála
4
5,8
silicit glacigenních sedimentĤ
2
2,9
radiolarit
1
1,5
kĜídový rohovec
1
1,5
rohovec typu Krumlovský les/silicit glacigenních sedimentĤ
1
1,5
celkem
68
100
Všechny artefakty byly změřené kapametrem typu KT-6 a určené makroskopicky jedním z autorů (M. VOKÁČ). Jedná se o velmi malý soubor, který neumožňuje učinit podrobnější analýzu. 10.1 Kopytovité klíny Části kopytovitých klínů byly určeny dle platné chronologie (PAVLŮ – RULF 1991, 277–365). Z 10 ks se podařilo určit 7; pouze jeden klín byl zachován celý (obr. 12: 1). Ten pochází z příkopu (obj. 528) a patří k typu A1a, stejně jako fragment z objektu 514. Další 3 neúplné části byly zařazeny k podtypu A1b. Tyto delší a masivnější kusy by měly přežívat do mladších fází. Část klínu z objektu č. 760 byla určena jako typ B, zachovala se
Obr. 11. Výběr štípané industrie z objektů 514 (2, 4, 5, 6, 7), 1501 (3) a 1520 (1), autor kresby M. Kuča.
79
Tab. 6. Artefakty BI v objektech. MS – magnetická susceptibilita v hodnotách X × 10–3 SI jednotek.
Objekt
Popis
Surovina
MS
514
fragment kopyt. klínu
metabazit typu Jizerské hory
0,32
514
fragment kopyt. klínu
metabazit typu Jizerské hory
0,05
528
kopytovitý klín
metabazit typu Jizerské hory
0,35
749
fragment kopyt. klínu
metabazit typu Jizerské hory
0,51
749
fragment sekerky
metabazit typu Jizerské hory
0,34
749
neurþitelný kus
metabazit typu Jizerské hory
0,28
749
fragment kopyt. klínu
metabazit typu Jizerské hory
0,24
749
fragment kopyt. klínu
metabazit typu Jizerské hory
0,17
760
fragment kopyt. klínu
metabazit typu Jizerské hory
0,58
780
fragment kopyt. klínu
metabazit typu Jizerské hory
0,47
780
fragment kopyt. klínu
metabazit
0,06
z něj ale pouze prostřední široká a masivní část (obr. 12: 3). Týl i ostří jsou ulomené a obité, pravděpodobně byl použit druhotně jako otloukač. Menší část kopytovitého klínu z objektu č. 514 nesla stopy po červeném barvivu. Kromě jednoho nejednoznačného fragmentu byla surovina u všech dalších určena jako metabazit typu Jizerské hory. Tato provenience se projevuje poměrně nízkou naměřenou susceptibilitou v hodnotách pod 1 × 10-3 SI jednotek (viz Tab. 6.). Obliba suroviny ve starém neolitu byla velká a její větší využívání pokračovalo i do středního neolitu (ŠÍDA 2006, 409–410 s další lit.). Zajímavé je naprosté opomíjení surovin z nedalekých zdrojů v brněnském masívu a na Drahanské vrchovině (zelená břidlice, diorit, porfyrit, kulmské horniny). 10.2 Sekerka Jediný téměř celý artefakt tohoto typu byl nalezen v objektu č. 749 (obr. 12: 4). Dle trapezoidního nižšího průřezu a oblých boků by patřil k variantě C2 (PAVLŮ – RULF 1991, 321). Tento typ se objevuje přes celou dobu trvání kultury s LnK (SALAŠ 2002, 196), ale častěji se objevuje s mladším keramickým materiálem, což je případ i tohoto kusu z objektu, který byl datován do III. stupně. 11. OSTATNÍ KAMENNÁ INDUSTRIE Ostatní kamenná industrie (dále jen OKI) je zastoupena o něco málo početněji, a re prezentují ji těrky (18 ks), otloukače (5 ks) a brousky (2 ks). Ostatní kamenná industrie byla opět určena makroskopicky (M. VOKÁČ). Těrky byly zhotoveny z rozdílných surovin (REBROŠOVÁ 2010, 64, Tab. 14). Jejich spektrum tvoří pískovec a kulmská droba, pocházející z lokálních zdrojů v nedaleké Boskovické brázdě a na úpatí Drahanské vrchoviny. Ojediněle se vyskytl kvarcit nebo břidlice, kde lze spíše uvažovat o menší podložce než o skutečné těrce. Na několika těrkách se našly stopy opotřebení na pracovní ploše i podstavě. Tvoří je drobné příčné rýžky, způsobené silným třením obilí. 80
Obr. 12. Výběr broušené industrie z objektů 528 (1), 514 (2), 760 (3) a 749 (4), autor kresby P. Rebrošová.
Otloukače byly vyrobeny z ruly a kulmské droby. Jsou na nich patrné stopy po obití a dalším opotřebování (tamtéž, Tab. 15). Nalezené brousky byly oba jednodílné, deskovitého tvaru, oba ze slídnatého pískovce snad křídového stáří (tamtéž, Tab. 16). 12. GRAFIT Grafitová surovina byla nalezena ve dvou exemplářích, jeden kus pochází z objektu č. 749, druhý ze sběru. Surový grafit byl přidáván jak do keramického těsta, tak na úpravu vnějšího i vnitřního povrchu jemné keramiky, které tímto dodával charakteristické zbarvení a lesk. Nálezy grafitu nejsou nijak ojedinělé, objevily se např. při výzkumu na dalších lokalitách ve Slatinkách (HUMPOLA 2007, 37), v Brně-Ivanovicích – „Dílech“ (Stříšková 2007, 45) nebo v Těšeticích-Kyjovicích (HLOžEK – KAZDOVÁ 2002, 165–167 s další lit.). Nejbližší ložiska grafitové suroviny se nacházejí jihozápadně od Brna u Oslavan (TICHÝ 1961, 81). Další naleziště lze sledovat severozápadním směrem u Velké Tresné a Olešnice (KUžVART 1983, 42). 13. ZÁVĚR Předkládaná studie vyhodnocuje dílčí úsek sídliště kultury s lineární keramikou ze záchranného archeologického výzkumu polykulturní lokality ve Velaticích, v poloze „Velatický Široký“. Výzkum zde probíhal v letech 2005–2006. Samotná lokalita je situována na východ od brněnské kotliny. Hlavním cílem studie bylo zařazení části této lokality do periodizace kultury s lineární keramikou, a to na základě keramického materiálu a kamenné industrie. Pozornost byla rovněž věnována interpretaci několika sídlištních komponent (příkop, žlab aj.). 81
Celkem bylo v zájmovém prostoru identifikováno 84 objektů, z nichž bylo v databázi popsáno 41 objektů kultury s lineární keramikou. Zbylé objekty neobsahovaly vhodný datovatelný materiál, proto byly z následného rozboru vyloučeny. Na sídlišti byly na základě keramiky stanoveny tři rámcové sídlištní horizonty. Horizont A, do kterého by patřily objekty č. 528, 777, 1505 a 1509, představuje nejstarší doklady osídlení kulturou s lineární keramikou, zde fázi Ib. Do něj by s určitou pravděpodobností mohlo náležet i torzo zachovaného neckovitého příkopu. V dalších časových horizontech se osídlení rozšířilo také do prostoru před samotný příkop. Zajímavé může být srovnání s opevněnou lokalitou Brno-Nový Lískovec. Zde byl příkop rovněž datován do fáze Ib. Po zániku jeho funkce nedošlo k opuštění lokality, ale k rozšíření osídlené plochy ve fázích IIa, IIb a III, a to i za původní bariéru, byť již nebylo tak intenzivní (BERKOVEC – ČIžMÁŘ 2001, 38). Nejintenzivnější osídlení bylo zaznamenáno ve fázi IIa kultury s lineární keramikou. Do druhého horizontu tedy náleží následující objekty: č. 500, 501, 502, 749, 754, 760, 771, 776, 780, 781 a 1500. Pracovně byl označen tento horizont jako B. Poslední horizont C je charakterizován fází IIb a začátkem III. stupně. Patří sem objekty č. 1501 a 1503 a také objekt č. 740 (III. stupeň) s nálezy degenerativního, želiezovského a šáreckého výzdobného stylu. Dle nálezové zprávy by se měly objekty této fáze na sídlišti ještě objevit v jeho střední části. Pouze rámcově byly některé objekty zařazeny do II. stupně, a to č. 773, 784, 785, 786, 787, 788, 789, 791, 792, 793, 794, 795, 796, 799, 1502, 1510, 1513 a 1515. Kromě jedné výjimky jde vždy o kůlové jamky náležející nadzemní stavbě. Tato stavba má pro kulturu s LnK typickou orientaci SV–JZ. Bohužel nebyla zachycena celá a vhledem ke značné superpozici objektů v jejím okolí nemohla být ani blíže časově zařazena, protože se k ní nepodařilo najít příslušnou stavební jámu. Podobné vývojové sídlištní schéma bylo na Brněnsku zjištěno i na lokalitě BrnoIvanovice, trať „Díly“ (STŘÍŠKOVÁ 2007, 47), a v Kuřimi, trať „Záhoří do klínů“ (BÁLEK – ČIžMÁŘ – GEISLEROVÁ 2000, 8–19), kde osídlení začíná na konci staršího stupně, výrazně se rozvíjí ve fázi IIa a pokračuje s menším ústupem i do mladší fáze IIb (v případě Kuřimi se šáreckým stylem i do III. stupně) kultury s lineární keramikou. Obě nalezené pece zahloubené do hliníku patří na samý konec neolitu a začátek eneolitu, kdy byla poloha znovu osídlena kulturou s moravskou malovanou keramikou. Surovinové a typologické složení kamenné industrie se nevymyká stavu poznání kultury s lineární keramikou na Brněnsku. V surovinovém spektru štípané industrie převažovaly lokální rohovce typu Olomučany, následovány rohovci typu Krumlovský les. V menším počtu byly v objektech kultury s lineární keramikou identifikovány importované silicity krakovsko-čenstochovské jury a radiolarit. V objektu kultury s moravskou malovanou keramikou se také objevily silicity glacigenních sedimentů, křídový rohovec a rohovec typu Stránská skála. Po technologické stránce dominovaly úštěpy a jádra, především z rohovce typu Olomučany, což svědčí o místním zpracovávání této suroviny. Nástroje reprezentovala pouze tři škrabadla. Nejpočetnější složku broušené kamenné industrie tvoří fragmenty kopytovitých klínů, převážně z metabazitu typu Jizerské hory, typické suroviny pro starý neolit. Ostatní kamennou industrii zastupují především těrky a podložky, vyrobené opět z místních zdrojů kulmských drob a pískovců. Z dřívějších povrchových průzkumů je známo, že rozsah polykulturní lokality ve Velaticích se silným zastoupením kultury s lineární keramikou je značný, proto rozborem malého úseku sídliště lze řešit pouze dílčí otázky. Nové poznatky o ohrazené staroneolitické lokalitě přinese další výzkum.
Příspěvek byl podpořen projektem „Moravskoslezská škola archeologických doktorandských studií II“ GA ČR 404/09/H020. 82
LITERATURA BÁLEK, M. – ČIžMÁŘ, Z. – GEISLEROVÁ, K. 2000: Předběžná zpráva o záchranném výzkumu neolitického sídliště v Kuřimi. PA – Supplementum 13, Praha, 8–19. BÁTORA, J. ET AL. 2012: The Rise and Decline of the Early Bronze Age Settlement Fidvár near Vráble, Slovakia. In: KNIESEL, J. – KIRLEIS, W. – DAL CORSO, M. – TAYLOR, N. – TIEDTKE, V. (eds.): Collapse or Continuity? Environment and Development of Bronze Age Human Landscapes. Proceedings of the International Workshop “Socio-Environmental Dynamics over the Last 12,000 Years: The Creation of Landscapes II (14th–18th March 2011)” in Kiel, Volume 1, 111–129. BELCREDI, L. a kol. 1989: Archeologické lokality a nálezy okresu Brno-venkov, Brno. BERKOVEC, T. 2004: Ohrazené areály kultury s lineární keramikou na Moravě (I), Brno-Nový Lískovec, Pod Kamenným vrchem. ARF 5, Olomouc. BERKOVEC, T. – ČIžMÁŘ, Z. 2001: Příkopové areály v prostředí kultury s lineární keramikou na Moravě, In: Metlička, M. (ed.): Otázky neolitu a eneolitu našich zemí 2000, Plzeň, 19–45. ČEREVKOVÁ, A. – KUČA, M. – PETŘÍK, J. – UHLÍŘOVÁ, H. 2011: Neolitické sídliště v trati Rybníčky v Malhostovicích, místní části Nuzířov (okr. Brno-venkov), AMM, Scientiae sociales 96/2 2011, 37–60. ČERVINKA, I. L. 1908: Moravské starožitnosti II. O pokolení skrčených koster na Moravě, Kojetín na Hané. ČIžMÁŘ, Z. 1998: Nástin relativní chronologie lineární keramiky na Moravě. AMM, Sci. soc. 83, 105–139. ČIžMÁŘ, Z. 2002: Keramika z pohřebiště v „Široké u lesa“. In: Podborský, V. (ed.): Dvě pohřebiště neolitického lidu s lineární keramikou ve Vedrovicích na Moravě, Brno, 151–190. DAVIDOVÁ, T. 2007: Šárecký stupeň na horním toku Moravy (rkp. diplomové práce, uložené na FF UK v Praze). DEMEK, J. (ed.) 1987: Zeměpisný lexikon ČSR (Hory a nížiny), Praha. DEMEK, J. – NOVÁK, V. A KOL. 1992: Neživá příroda, Brno. DEMEK, J. – MACKOVČIN, P. (eds.) 2006: Zeměpisný lexikon ČR – Hory a nížiny. Praha. HÁJEK, Z. 2005: Ohrazené areály kultury s lineární keramikou na Moravě (II), Uničov, „Na Nivách“. ARF 7, Olomouc. HLOžEK, M. – KAZDOVÁ, E. 2002: Nálezy grafitu v kultuře s lineární keramikou v Těšeticích – Kyjovicích a řešení otázky jejich provenience. SPFFBU M 7, 23–31. HUMPOLA, D. 2007: Sídliště kultury s lineární keramikou na katastru obce Slatinky (rkp. bakalářské diplomové práce uložené na ÚAM FF MU v Brně). JIŘÍK, J. – VÁVRA, J. – KUBÁLEK, P. – KUCHAŘÍK, M. – HANUŠ, R. 2007: Neolitické sídliště a pohřebiště z doby stěhování národů v Praze-Zličíně, Hrozenkovská ul., v roce 2006, Zprávy České archeologické společnosti – Supplément 68, 8–11. KAUFMANN, D. 1997: Zur Funktion linienbandkeramischer Erdwerke. In: Vorträge des 15. Niederbayersichen Archäologentages, Deggendorg, Gessellschaft für Archäologie in Bayern, 41–88. KAZDOVÁ, E. 1998: Poznámky k intruzím keramiky v neolitických sídlištních objektech. In: Prostředník, J. – Vokolek, V. (eds.): Otázky neolitu a eneolitu našich zemí, Turnov – Hradec Králové, 60–63. KOS, P. 2008: Velatice (okr. Brno-venkov), PV 49, 292. KOS, P. 2009: Velatice (okr. Brno-venkov), PV 50, 258. KOS, P. 2010: Velatice (okr. Brno-venkov), PV 51, 325. KUČA, M. 2008: Exploitation of raw materials suitable for chipped stone industry manufacture in the Moravian Painted Ware Culture in the Brno region. PV 49, 93–107. KUžVART, M. (ed.) 1983: Ložiska nerudních surovin ČSR. Praha. LIČKA, M. 2011: Otvory ve stěnách nádob kultury s lineární keramikou v Kosoři, okr. Praha-západ. SPFFBU M 14–15, 131–148. MATIECIUCOVÁ, I. 2008: Talking stones: the chipped stone industry in Lower Austria and Moravia and the beginnings of the Neolithic in Central Europe (LBK), 5700–4900 BC. Dissertationes Archaeologicae Brunenses/Pragensesque. Brno. NEUSTUPNÝ, E. 1956: K relativní chronologii volutové keramiky. AR 8, 386–407. OLIVA, M. 1996: Štípaná industrie kultury s malovanou keramikou v Těšeticích-Kyjovicích. K otázce výběru surovin v neolitu jižní Moravy. AMM, Scientiae sociales 81, 101–109. PAVLŮ, I. – RULF, J. 1991: Stone Industry from the Neolithic Site of Bylany, PA 82, 277–365. PAVLŮ, I. – RULF, J. – ZÁPOTOCKÁ, M. 1986: Theses on the neolithic site of Bylany. PA 77, 288–412. PAVLŮ, I. – ZÁPOTOCKÁ, M. 1979: Současný stav a úkoly studia neolitu v Čechách. PA 70/2, 281–318. PETRASCH, J. 1990: Überlegung zur Funktion neolitischer Erdwerke anhand mittelneolitischer Grabenanlagen aus Südostbayern. JfMV 73, 369–387. REBROŠOVÁ, P. 2010: Část osady lidu kultury s lineární keramikou, okr. Brno-venkov (rkp. bakalářské diplomové práce uložené na ÚAM FF MU v Brně). RULF, J. 1997: Intruze keramiky. Příspěvek ke kritice pramenů. AR XLIX, 436–471.
83
SALAŠ, M. 2002: Broušená kamenná industrie z vedrovických pohřebišť. In: Podborský, V. (ed.): Dvě pohřebiště neolitického lidu s lineární keramikou ve Vedrovicích na Moravě, Brno, 191-209. SEDLÁČKOVÁ, Z. 2008: Staroneolitické ohrazené areály v Evropě (rkp. magisterské diplomové práce uložené na ÚAM FF MU v Brně). STŘÍŠKOVÁ, J. 2007: Sídliště kultury s lineární keramikou v Brně-Ivanovicích-„Dílech“ (rkp. bakalářské diplomové práce uložené na ÚAM FF MU v Brně), Brno. TICHÝ, R. 1961: O používání tuhy v mladší době kamenné. PA 52/1, 76–84. TICHÝ, R. 1962: Osídlení s volutovou keramikou na Moravě. PA 53/2, 245–301. VAŘEKA, P. 2005: Nálezy mazanice v archeologických strukturách – deskriptivní systém a databáze Mazanice. AF 4, 59–64. VÁVRA, J. – JIŘÍK, J. – KUCHAŘÍK, M. – KUBÁLEK, P. 2009: Výzkum pohřebiště z doby stěhování národů v PrazeZličíně v letech 2005–2008, Archaeologica Pragensia 19, 209–230. VENCL, S. 1961: Studie o šáreckém typu. SbNM 15–3, Řada A – Historie, 93–140. VENCL, S. 1997: K problému počátku pravěkých fortifikací. SPFFBU M 2, 29–39. PRAMENY NZ č. j. 216/05; NZ č. j. 184/06 Nálezové zprávy uloženy na ÚAPP Brno SUMMARY Rescue research was carried out in the “Velatický široký” section of the Velatice location, situated ca 10 km east of Brno, in 2005 and 2006. The research was necessitated by the impending construction of a communication and underground services for a new housing development. The research covered three areas and unearthed part of a polycultural settlement (NZ č. j. 216/05). The study centres on features associated with the LBK in the north section of area 1 and on features from area 2. Attention was also devoted to some settlement features, especially to an identifiable fragment of an aboveground pole building and a ditch that might have been part of the fortification system of the location. There were 84 features in the selected areas. Fewer than half (41) contained archaeological material that was subsequently analysed: ceramics, stone industry and daub (REBROŠOVÁ 2010, 19–20). In total, 3 881 ceramic items, were analysed. The proportion of rough to fine ceramics was 1,49 : 1. A similar predominance of rough ceramic is known from LBK settlements in Brno-Ivanovice “Díly” (STŘÍŠKOVÁ 2007, 24) and BrnoNový Lískovec (BERKOVEC 2004, 98). The proportion of decorated to undecorated items was 1,65 : 1 in favour of fine ceramics. The classification of shapes and decorative elements and the determination of ceramic matter were based on Z. ČIžMÁŘ (1998; 2002) and I. PAVLŮ and M. ZÁPOTOCKÁ (1983). Most of the series were fragments; only one complete vessel survived. In terms of shapes, the globular prevailed in both ceramic categories, followed by bowls and tubs. Other shapes only occurred sporadically. Interesting items include the fragment of a rim with a spout, and a ceramic wheel. Linear ornaments prevailed among the fine ceramics (673 items). Although analysis of individual components took place, motifs were only reconstructed for a few specimens. Simple engraved lines dominated, followed by “notes” at the end of lines, angles and intersections, and notes on the lines. Detailed observation of the shapes of the notes and their positions in relation to the lines enabled classification into three settlement horizons, placement of the location within valid relative chronology: the settlement possibly functioned from phase Ib of the older phase to the terminal phase III, with its heyday in phase IIa. Stone chipped industry from the location is similar to that in other settlements of the Brněnsko region. The Olomučany-type chert prevails, while other resources include the Krumlovský les-type chert, The Jurrasic Cracow Flint, erratic flint etc. Polished stone products were made of the Jizerské hory-type metabasite. The daubseries (195 items) also featured 84 items with imprints of rods, small poles and rectangular chiselled elements. The LBK settlement in Velatice is similar, in terms of material processed so far, to other settlements known from the area, which has a dense network of late-Neolithic settlements (BELCREDI A KOL. 1989). Whether the Velatice site differed from these or not can be only determined after the processing of the remaining material and after determination of the function of some of the features, most notably a ditch and a dyke.
84