VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ
KAREL ČUPR
TZB I (S) MODUL 2 ODVÁDĚNÍ ODPADNÍCH VOD Z BUDOV
STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA
TZB I(S) · Modul 2
© Ing. Karel Čupr,CSc., Brno 2006
- 2 (69) -
Obsah
OBSAH 1 Úvod ...............................................................................................................5 1.1 Cíle ........................................................................................................5 1.2 Požadované znalosti ..............................................................................5 1.3 Doba potřebná ke studiu .......................................................................5 1.4 Klíčová slova.........................................................................................5 1.5 Metodický návod na práci s textem ......................................................6 2 Odvádění odpadních vod z budov...............................................................7 2.1 Druhy odpadních vod............................................................................7 2.1.1 Složení odpadních vod............................................................7 2.1.2 Množství odpadních vod.........................................................8 2.1.2.1 Průtok odpadních vod (Qww)...................................................9 2.1.2.2 Celkový průtok odpadních vod (Qtot) .....................................9 2.1.2.3 Odtok dešťových vod (Q) .....................................................10 2.2 Základní principy odvádění odpadních vod z budov ..........................10 2.3 Účel a cíle návrhu vnitřní kanalizace ..................................................11 2.4 Autotest ...............................................................................................11 2.5 Části vnitřní kanalizace .......................................................................12 2.5.1 Odtokové potrubí ..................................................................14 2.5.2 Splaškové připojovací potrubí ..............................................14 2.5.3 Splaškové odpadní potrubí....................................................16 2.5.3.1 Řešení ochrany odpadního potrubí proti šíření hluku a požáru20 2.5.3.2 Rozmístění splaškových odpadů v budově ...........................22 2.5.4 Větrací potrubí ......................................................................22 2.5.5 Svodné potrubí ......................................................................24 2.5.5.1 Svodné potrubí zakopané......................................................27 2.5.5.2 Svodné potrubí zavěšené.......................................................29 2.5.5.3 Zákazy umístění svodů a čistících tvarovek .........................30 2.5.6 Příslušenství vnitřní kanalizace.............................................30 2.5.6.1 Vpusti....................................................................................30 2.5.6.2 Zápachové uzávěrky .............................................................32 2.5.7 Drobné objekty a zařízení na vnitřní kanalizaci ..................33 2.5.7.1 Revizní, čistící a vstupní šachty............................................33 2.5.7.2 Žumpy ...................................................................................34 2.5.7.3 Odlučovač tuku .....................................................................35 2.5.7.4 Odlučovač ropných látek ......................................................36 2.5.7.5 Malé domovní čističky odpadních vod (ČOV).....................36 2.6 Autotest ...............................................................................................36 2.7 Dimenzování vnitřní kanalizace..........................................................37 2.7.1 Základy hydrauliky ...............................................................37 2.7.1.1 Proudění v potrubí.................................................................37 2.7.1.2 Základní pojmy pro výpočet .................................................38
- 3 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
2.7.1.3 Základní rovnice pohybu kapalin......................................... 38 2.7.1.4 Výpočet ztrát v potrubí......................................................... 39 2.7.2 Dimenzování dle ČSN EN 12056-2 (75 6760) ................... 40 2.7.3 Navrhování připojovacího potrubí ....................................... 43 2.7.4 Navrhování odpadního potrubí............................................. 44 2.7.5 Navrhování svodného potrubí. ............................................. 45 2.8 Autotest............................................................................................... 49 2.9 Dešťová kanalizace ............................................................................ 49 2.9.1 Navrhování a výpočet odvádění dešťových vod ze střech. . 50 2.10 Kanalizace podzemních podlaží ......................................................... 52 2.11 Ochrana proti vzduté vodě.................................................................. 53 2.12 Kanalizační přípojka........................................................................... 55 2.13 Materiály pro kanalizaci ..................................................................... 56 2.13.1 Kameninové trouby a tvarovky ............................................ 57 2.13.2 Betonové trouby a tvarovky ................................................. 57 2.13.3 Azbestocementové trouby a tvarovky .................................. 57 2.13.4 Litinové hrdlové odpadní trouby a tvarovky........................ 57 2.13.5 Ocelové pozinkované hrdlové odpadní trouby a tvarovky... 58 2.13.6 Olověné odpadní trubky ....................................................... 58 2.13.7 Odpadní trouby a tvarovky z PVC ....................................... 58 2.13.8 Odpadní trouby a tvarovky z polypropylenu........................ 58 2.13.9 Odpadní trouby a tvarovky z polyetylénu ............................ 59 2.14 Zkoušení vnitřní kanalizace................................................................ 59 2.15 Autotest............................................................................................... 60 3 Závěr ........................................................................................................... 69 3.1 Shrnutí ................................................................................................ 69 3.2 Studijní prameny ................................................................................ 69 3.2.1 Seznam použité literatury..................................................... 69 3.2.2 Seznam doplňkové studijní literatury................................... 69
- 4 (69) -
Úvod
1 1.1
Úvod Cíle
Odvádění odpadních vod z budov patří jako jedno ze tří stěžejních témat do problematiky zdravotně technických instalací ve specializaci technických zařízení budov. Posluchač se zde seznámí s problematikou odstraňování jak splaškových, tak dešťových vod z objektů. Kromě pasáží souvisejících s odpadními vodami obecně, budou postupně probrány a vysvětleny základní požadavky kladený na gravitační systém vnitřní kanalizace v souladu s ČSN EN 12056-1 až 5 (ČSN 75 6760 – Vnitřní kanalizace). Podrobně bude vysvětlena funkce a požadavky, které jsou kladeny na jednotlivé částí vnitřní kanalizace. Důraz bude položen na správný návrh a výpočet jednotlivých částí vnitřní kanalizace. Problematika vnitřní kanalizace bude probrána do hloubky potřebných základních znalostí absolventa bakalářského studia oboru pozemní stavitelství. Posluchač získá základní orientaci v probírané specializaci, která mu umožní pochopit vzájemnou propojenost mezi stavebním řešením objektů a požadavky nutných stavebních a dispozičních úprav pro vedení jednotlivých rozvodů vnitřní kanalizace.
1.2
Požadované znalosti
Předpokládají se základní znalosti z předmětu typologie obytných a občanských staveb, konstrukcí pozemních staveb. Pro navrhování a výpočty jsou nezbytnou podmínkou znalosti s aplikované matematiky a hydrauliky.
1.3
Doba potřebná ke studiu
Doba potřebná ke studiu jednotlivých kapitol bude různá. Obecné pasáže lze pochopit ve velice krátkém časovém horizontu. U stěžejních kapitol se pro plné pochopení a procvičení probírané látky předpokládá minimální doba 2 až 3 hodiny, podle náročnosti probírané tématiky. Dobu nelze kvantitativně přesně stanovit i z toho důvodu, že u každého posluchače budou vstupní znalosti a předpoklady ke studiu dané tématiky rozdílné. Rozhodujícím faktorem je i otázka do jaké hloubky bude chtít posluchač probíranou tématiku pochopit a uplatňovat ve svém dalším studiu a především v praxi.
1.4
Klíčová slova
Vnitřní kanalizace, odpadní vody, splaškové a dešťové odpadní vody, systém vnitřní kanalizace, jednotná kanalizace, oddílná kanalizace, potrubí vnitřní kanalizace, kanalizační přípojka, odpadní potrubí, svodné potrubí, větrací potrubí, připojovací potrubí, odtokové potrubí, výpočtový odtok, odtokový
- 5 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
součinitel, průtok odpadních vod, hydraulická kapacita, příslušenství vnitřní kanalizace, čistící šachta atd.
1.5
Metodický návod na práci s textem
Autor tohoto modulu při práci s textem doporučuje následný postup: Každou studovanou kapitolu nejdřívě komletně pročíst a stěžejní informace v textu podtrhnou. Dále se vrátit k pasážím, kterým posluchač nerozuměl, nebo které jsou na pochopení náročnější. Po prostudování každé kapitoly zodpovědět na otázky obsažené v autotestu. V případě, že bude správně odpovězeno na všechny otázky je možné na konkrétním příkladě nebo zadání aplikovat probíranou tématiku. Poznámka Autor tohoto modulu si zde dovoluje posluchače upozornit, že uvedené příklady řešení v dalším textu jsou většinou modelové. Při aplikaci na konkrétní zadání lze většinou aplikovat různé způsoby řešení, které jsou většinou specifické a použitelné pro daný případ. Vždy je ale nutné dodržet základní principy, reálnost technického a ekonomického řešení a základní požadavky dané příslušnou normou. Při řešení specifických problému je nutné vždy prostudovat příslušné pasáže normy nebo další odborné literatury, řešící danou problematiku.
- 6 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
2
Odvádění odpadních vod z budov
Stěžejní otázkou při řešení vnitřní kanalizace je odvedení veškerých odpadních vod z budovy a pozemků na kterých budova stojí. O jaké odpadní vody se jedná, jakým způsobem a za jakých předpokladů mohou být tyto vody odvedeny bude vysvětleno v následujících podkapitolách.
2.1
Druhy odpadních vod
Definice Odpadní vody (wastewater), jsou vody změněné použitím a všechny vody odvedené do systému vnitřní kanalizace.
Odpadní vody jsou tedy zpravidla znečištěné vody odtékající z objektů, ale i jiné vody, které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Odpadní vody se podle původu dělí na: -
Splaškové odpadní vody (domestic waste water) – odpadní vody z kuchyní, prádelen, koupelen, záchodů a podobných prostorů.
-
Dešťové vody (rainwater) – přirozené srážkové vody ze střech, které nebyly znečištěny použitím
-
Průmyslové odpadní vody (trade effluent) – odpadní vody změněné a znečištěné použitím v průmyslu nebo v drobných provozech, včetně chladících vod
-
Infekční odpadní vody - vody odváděné z infekčních oddělení nemocnic, laboratoří atd.
-
Podzemní
-
ostatní
2.1.1
Složení odpadních vod
Složení odpadních vod je charakterizováno obsahem jednotlivých znečišťujících látek. Každá odpadní voda vypouštěná do veřejné kanalizace může obsahovat maximální závazné limity znečištění, které jsou stanoveny v kanalizačním řádu, vypracované provozovatelem veřejné kanalizace. Základní kriteria se týkají především: -
pH faktoru (limit 7,2 -7,8),
-
množství sedimentu po hodině usazování (3 – 4,5 ml/l),
- 7 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
-
BSK5 – biologická spotřeba kyslíku ( stanovuje množství kyslíku, které spotřebují bakterie pro svou rozkladnou činnost při odbourávání organických látek za 5 dní – 100-400mg/l
-
CHSK- chemická spotřeba kyslíku (je množství kyslíku, které se spotřebuje na všechny chemické procesy ve znečištěné vodě – 2001000mg/)
-
Množství nerozpustných látek
-
Množství rozpustných látek
-
Oxidovatelnost, atd.
Různé kanalizační řády mohou jednotlivé limity upravovat podle svých specifických požadavků a stanovovat seznam látek ( pokud je jejich množství větší než povolený limit), které nejsou odpadními vodami a nesmějí do veřejné kanalizace vniknout. Jedná se především o radioaktivní látky, infekční látky, jedy, žíraviny, výbušniny,pesticidy, hořlavé látky a látky tvořící se vzduchem nebo vodou nebezpečné směsi, biologicky nerozložitelné tenzory, organická rozpouštědla, ropné látky, silážní šťávy, průmyslová a stájová hnojiva, zeminy, látky působící změnu barvy vody, neutralizační kaly, zaolejované kaly, látky narušující materiál stok nebo technologii čištění odpadních vod v čističkách, látky způsobující ucpání stok a jiné látky ohrožující bezpečnost obsluhovatelů stokové sítě. Odpadní vody, jejichž míra znečištění nesplňuje podmínky kanalizačního řádu, musejí být vnitřní kanalizací odváděny vždy odděleně od ostatních odpadních vod a před vypuštěním do veřejné kanalizace předčištěny tak, aby kanalizačnímu řádu odpovídaly.
2.1.2
Množství odpadních vod
Ve specializaci zdravotně technických instalací se budeme zabývat pouze vnitřní kanalizací. (Termín vnitřní kanalizace bude vysvětlen v následujících kapitolách). S tohoto důvodu budeme stanovovat množství odváděných vod dle ČSN EN12056- 2 (ČSN 75 6760) – Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy – Část 2:Odvádění splaškových odpadních vod – Navrhování a výpočet a ČSN EN12056- 3 (ČSN 75 6760) – Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy – Část 3:Odvádění dešťových vod ze střech– Navrhování a výpočet. Problematika odvádění odpadních vod z územních celků je problematika řešení inženýrských sítí. Pro gravitační systémy vnitřní kanalizace odvádějící splaškové (domovní) odpadní vody platí následující metoda výpočtu:
- 8 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
2.1.2.1 Průtok odpadních vod (Qww) Předpokládaný průtok odpadních vod v části nebo v celém systému vnitřní kanalizace, kde jsou na systém napojeny pouze domovní zařizovací předměty se vypočte ze vzorce: QWW = K .
∑ DU
Kde: Qww – je průtok odpadních vod v l/s K
součinitel odtoku (bez rozměru )
∑ DU
Součet výpočtových odtoků v l/s
2.1.2.2 Celkový průtok odpadních vod (Qtot) Qtot je celkový návrhový průtok odpadních vod v části nebo v celém systému vnitřní kanalizace, kde jsou na systém napojeny domovní zařizovací předměty, zařizovací předměty s trvalým průtokem nebo čerpané průtoky z čerpadel odpadních vod. Celkový průtok odpadních vod se potom vypočítá podle vzorce: Qtot = Qww + Qc + Qp Kde:
Qtot je celkový průtok odpadních vod Qww
průtok odpadních vod v l/s
Qc
trvalý průtok v l/s
Qp
čerpaný průtok v l/s
Hydraulická kapacita potrubí (Qmax ) musí odpovídat nejméně větší z následujících dvou hodnot: a) vypočtenému průtoku odpadních vod (Qww) nebo celkovému průtoku odpadních vod (Qtot) b) průtoku odpadních vod ze zařizovacího předmětu s největším výpočtovým odtokem Poznámka
Odtoky odpadních vod z nebytových zařizovacích předmětů, systémy vnitřní kanalizace odvádějící průmyslové odpadní vody atd. se stanovují individuálně. Poznámka
Podrobnější vysvětlení výpočtu průtoků odpadních vod, včetně tabulek a příkladů bude provedeno v kapitole popisující jednotlivé části vnitřní kanalizace.
- 9 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
2.1.2.3 Odtok dešťových vod (Q) Hodnota odtoku dešťových vod, které je nutno za stálých podmínek odvádět ze střechy se vypočte ze vtahu: Q = r . A. C Kde: Q je odtok dešťových vod v l/s r
intenzita deště dána v l/(s.m2)
A
účinná plocha střechy v m2
C
součinitel odtoku
Poznámka
Podrobněji bude vysvětleno v kapitole dešťová kanalizace.
2.2
Základní principy odvádění odpadních vod z budov
Předpokladem správného návrhu odvodu odpadních vod z objektu je navrhnout takové technické řešení, aby přivedená voda do objektu a nespotřebovaná voda (odpadní) byla spolehlivě odvedena do veřejné kanalizace, eventuálně jiným způsobem odstraněna. Podle způsobu odvádění odpadních vod rozlišujeme dvě základní soustavy stokových sítí. a) stoková síť jednotné soustavy (jednotná kanalizace). Je to soustava, která odvádí jednotlivé druhy odpadních vod společně jednou soustavou stok. (zpravidla společně dešťové a splaškové odpadní vody ) b) stoková síť oddílné soustavy (oddílná kanalizace). Je to soustava kdy splašková voda je odváděna jednou stokou a dešťová voda odděleně druhou stokou. Podle místních podmínek můžou nastat dále tyto případy: a) v obci je pouze dešťová veřejná kanalizace. Splaškové vody se z jednotlivých objektů odvádí do vodotěsné jímky bez odtoku – žumpy b) veřejná kanalizace v obci ústí přímo do vodního toku bez jakéhokoliv čištění. V tomto případě musí být splašková voda odváděná z jednotlivých nemovitostí čištěna v malých domovních čističkách a potom napojena na veřejnou kanalizaci c) v obci existuje jednotná kanalizace, ale kapacitně přetížena. Dešťové vody v tomto případě musí být vedeny do vsakovacích jam, eventuálně vedeny přes tzv. retenční nádrže do této kanalizace d) veřejná kanalizace v obci je pouze splašková. Dešťové vody musí být vedeny do vsakovacích jam, eventuálně odváděny do vodního toku
- 10 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
e) v obci není žádná kanalizace. Splaškové vody jsou vedeny do žump a dešťové vody jako v předcházejícím bodě. Poznámka
Podrobněji budou způsoby odstraňování odpadních vod vysvětleny v kapitole „ Způsoby odstraňování splaškových vod“.
2.3
Účel a cíle návrhu vnitřní kanalizace
Jak již bylo řečeno výše, vnitřní kanalizace jako celek musí spolehlivě, hospodárně a hygienicky odvést veškeré odpadní a dešťové vody z jednotlivých objektů . Aby tento předpoklad byl beze zbytku splněn musí být jednotlivé části vnitřní kanalizace navrženy tak, aby tuto funkci beze zbytku plnily po celou dobu své životnosti. Splnění těchto předpokladů je možné dosáhnout: a) správnou volbou použitého materiálu b) správně nadimenzovaným potrubím c) zvolením optimální trasy vedení jednotlivých částí vnitřní kanalizace d) dodržením všech požadavků vyhlášek, směrnic a technických norem e) potrubí, příslušenství a objekty na kanalizaci musí odpovídat ČSN EN 476 f) musí být dodržen maximální průtok příslušenstvím vnitřní kanalizace, které stanoví výrobce (např. vpusti, střešní vtoky atd.) Cílem správného návrhu vnitřní kanalizace by měla být kanalizace navržena tak, aby splňovala všechny výše uvedené předpoklady.
2.4
Autotest
-
Výjmenujte druhy odpadních vod podle původu
-
Co je stanovenop v kanalizačním řádu?
-
Jaké mohou být způsoby odvodnění objektu v obcích,
-
Jak se vypočítá průtok splaškových odpadních vod?
-
Jak se stanoví odtok dešťových vod?
- 11 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
2.5
Části vnitřní kanalizace
Vnitřní kanalizace (obr.č.2.1) pro jejíž navrhování, stavbu a zkoušení platí ČSN 75 6760 (2003) – Vnitřní kanalizace, je kanalizace odvádějící odpadní vody z objektů a přilehlých ploch funkčně souvisejících s objektem až po napojení na kanalizační přípojku, žumpu apod. Potrubí vnitřní kanalizace můžeme podle umístění v objektu rozdělit na: 1 – odtokové potrubí 2 – připojovací potrubí 3 – odpadní potrubí 4 - větrací potrubí 5 – svodné potrubí Kromě potrubí jsou součástí vnitřní kanalizace ještě: a. – příslušenství vnitřní kanalizace (např. vpusti, zápachové uzávěrky, arma-
tury atd.) b.- drobné objekty a zařízení (např. revizní, čistící a vstupní šachty, lapače
tuku, neutralizační stanice kyselin, odlučovače ropných látek atd. Definice – ad. 1 Odtokové potrubí : potrubí od zařizovacího předmětu, nádrží, zařízení a armatur, které je vyústěno volně nad vpusť, odvodňovanou plochu nebo jiné odvodňované zařízení, není odvětrané a nemá zápachovou závěru. Definice – ad. 2 Připojovací potrubí (branch discharge pipe): potrubí mezi zařizovacím předmětem a odpadním nebo svodným potrubím. Definice – ad. 3 Opadní potrubí (discharge stack): hlavní(obvykle svislé) potrubí, které odvádí vody od zařizovacích předmětů.
- 12 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
Definice – ad. 4 Větrací potrubí (ventilating pipe): potrubí, které omezuje kolísání tlaku v systému vnitřní kanalizace. Nejčastěji se jedná o potrubí, které prodlužuje odpadní potrubí nad nejvýše situované připojovací potrubí ukončené volně otevřeno do ovzduší. Definice – ad. 5 Svodné potrubí (drain): ležaté potrubí zavěšené pod stropem nebo uložené v zemi, na které je napojeno odpadní potrubí nebo zařizovací předměty umístěné v nejnižším podlaží.
Jednotlivé části jsou zřejmé z obr.č.2.1 a obr.č.2.2
4
2 3
obr.č.2.1 Legenda: 1 – odtokové potrubí 2 – připojovací potrubí 3 – odpadní potrubí 4 – větrací potrubí 5 – svodné potrubí
5
obr.č.2.2
- 13 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
2.5.1
Odtokové potrubí
Odtokové potrubí je potrubí vedené od zařizovacích předmětů a zařízení bez zápachové uzávěrky nad podlahovou vpusť nebo odvodňovanou plochu. Používá se k odvádění odpadních vod z namáčecích kádí a necek, v prádelnách, zařízení ve velkokuchyních, nádrží na vodu, pojistných ventilů na vodovodním potrubí apod. ČSN 73 6760 nedovoluje použití odtokového potrubí u pisoárových mís. Pokud plní odtokové potrubí funkci přelivu či výpustného potrubí ze zásobních, dešťových a jiných nádrží na vodu nebo vede od vodovodního pojistného ventilu, musí být ukončeno nejméně 40 mm nad vpustí či odvodňovanou plochou. Vpusť musí mít koš na zachytávání nečistot a je třeba zajistit doplňování vody v její zápachové uzávěrce. Nejmenší spád odtokového potrubí je 3 %, délka není omezena, ale má být pokud možno krátké. Vyústění odtokového potrubí má být přímo nad vpustí nebo žlábkem v podlaze. Odtoková potrubí se kladou obvykle volně podél stěn či v prostoru.
2.5.2
Splaškové připojovací potrubí
Připojovací potrubí se nachází mezi zařizovacím předmětem, vpustí nebo jiným odvodňovaným zařízením a odpadním potrubím. Může byt nevětrané (nejčastěji), nebo větrané. Nejmenší spád je 3 %. U připojovacích potrubí napojených na odpadní potrubí pomocí odbočky s větším úhlem než 75° musí být mezi dnem připojovacího potrubí v místě napojení na odpadní potrubí a hladinou vody v připojené zápachové uzávěrce dodržena svislá vzdálenost rovnající se nejméně jedné světlosti připojovacího potrubí (obr.č .2.3). Největší spád ČSN 73 6760 nestanovuje, je tedy možné i svislé vedení. Největší délka půdorysného průmětu připojovacího potrubí 3 m může být překročena jen výjimečně, je li možné čištění pomocí čistící tvarovky, demontovatelné zápachové uzávěrky zařizovacího předmětu, případně čistící zátky u Obr. č.2.3 vpustí a záchodových mís. Trubky spojujeme pomocí šikmých odboček 45° a 60°, redukcí a oblouků. Kolena se používají jen pokud se v sortimentu tvarovek z daného materiálu oblouky nevyrábějí. Ostrá kolena malého poloměru s úhly 87° až 90° nahrazujeme dvěma koleny 45°. Kolena s úhly 87° až 90° jsou však vhodná pro napojení zařizovacích předmětů, protože zabírají málo místa a spoj je možné snadno esteticky zakrýt. Excentrické redukce je třeba instalovat s rovným povrchem nahoře.
Připojovací potrubí do vnějšího ∅ 63 od zařizovacích předmětů s připojením nad podlahou vedeme nejčastěji pod omítkou v šikmých drážkách zdí, přizdívkách nebo dutinách sádrokartonových příček. Zděné příčky s drážkami mají mít tloušťku nejméně 150 mm. Napojení zařizovacích předmětů s připojením do podlahy a podlahových vpustí se provádí připojovacím potrubím vedeným pod stropem nižšího podlaží (možno zakrýt podhledem), nebo výjimečně v podlaze.
- 14 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
Vedení v podlaze je, vzhledem k nepřístupnosti potrubí, nevhodné a u dnešních tenkých podlahových konstrukcí mnohdy není ani možné. V praxi může nastat případ, že mezi odpadním potrubím a zařizovacím předmětem je překážka (např. dveře), kvůli které je nutno vést připojovací potrubí pod stropem nižšího podlaží i od zařizovacích předmětů s připojením nad podlahou. Potrubí do vnějšího ∅ 63 je pod stropem nižšího podlaží možné zazdít do drážky ve zdi. Norma ČSN 75 6760 stanovuje nejmenší jmenovité světlosti (DN) připojovacího potrubí, které je nutno dodržet bez ohledu na výpočet. Tyto světlosti jsou uvedeny v tab. č.2.1 Tab.č.2.1 – Minimální jmenovité světlosti (DN) připojovacích potrubí Připojovací potrubí
Min. jmenovitá světlost DN
Od více než jednoho zařizovacího předmětu
50
Od pisoárové mísy
50
Od dvou a více pisoárových mís
60
Od připojovacího potrubí které je nevětrané, zatížené průtokem Qtot ≥ 0,6 l/s a vedené s odklonem do 30°od svislice
60
Od pisoárových stání nebo stěn
70
Od umývacího žlabu nebo umývací fontánky
70
Délky nad 1,5m od velkokuchyňského dřezu
70
Od pisoáru nad 6 míst
100
Od záchodových mís se splachovací nádržkou o objemu 6 l a více nebo s tlakovým splachovačem
100
Mezní hodnoty pro použití nevětraného připojovacího potrubí jsou uvedeny v tab.č.2.2 Tabulka č.2.2 – Mezní hodnoty pro použití nevětraného připojovacího potrubí Připojovací potrubí
Mezní hodnoty pro použití doporučené
Největší délka potrubí (L) v m
4
1)
maximální 6 2)
Největší počet kolen s úhlem nad 60° (napojovací koleno nezahrnuto) Největší spádová výška (H) v m s odklonem do 45° od svislice
1
3 3)
1
2 4)
Nejmenší sklon v %
3
1 5)
- 15 (69) -
TZB I(S) · Modul 2 1)
Pokud je napojen drtič domovního odpadu, smí být připojovací potrubí dlouhé nejvíce 1 m 2)
Pokud je možnost čištění a nejedná-li se o připojovací potrubí jmenovité světlosti DN 90 od záchodové mísy 3)
Nejsou-li připojeny záchodové mísy nebo keramické výlevky s napojením DN 100
4)
Jen u připojovacího potrubí jmenovité světlosti DN 70 a DN 100
5)
Jen u připojovacího potrubí jmenovité světlosti DN 90 ukončeného záchodovou mísou; u ostatních připojovacích potrubí je dovoleno zmenšení sklonu pod 3% jen pokud se výpočtem prokáže průtočná rychlost nejméně 0,7 m/s.
Mezní hodnoty pro použití větraného připojovacího potrubí jsou uvedeny v tab.č.2.3 Tabulka č.2.3 – Mezní hodnoty pro použití větraného připojovacího potrubí Připojovací potrubí
Mezní hodnoty pro použití doporučené
maximální
5 1)
10 2)
Největší počet kolen s úhlem nad 60° (napojovací koleno nezahrnuto)
1
Bez omezení 3)
Největší spádová výška (H) v m s odklonem do 45° od svislice
-
3 4)
Nejmenší sklon v %
3
1 4)
Největší délka potrubí (L) v m
1)
Pokud je napojen drtič domovního odpadu, smí být připojovací potrubí dlouhé nejvíce 1 m 2)
Nejsou-li připojeny záchodové mísy a je-li možnost čištění
3)
Nejsou-li připojeny záchodové mísy nebo keramické výlevky s napojením DN 100
4)
Jen u připojovacího potrubí jmenovité světlosti DN 90 ukončeného záchodovou mísou; u ostatních připojovacích potrubí je dovoleno zmenšení sklonu pod 3% jen pokud se výpočtem prokáže průtočná rychlost nejméně 0,7 m/s.
2.5.3
Splaškové odpadní potrubí
Splaškové odpadní potrubí vede převážně svisle a propojuje připojovací a svodné potrubí.
Rozdělujeme je na: a) větrané
- spojené větracím potrubím s atmosférou (tak jak je uvedeno na obr. č. 2.1 a č. 2.2)
b) nevětrané - ukončené zátkou nad poslední odbočkou nebo napojením zařizovacího předmětu (obr.č.2.4) nebo přivětrávacím ventilem (obr. č. 2.5).
- 16 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
Obr.2. 4 ukončení zátkou
Obr.č.2.5 – ukončení přivětrávacím ventilem
Na splaškové odpadní potrubí se nesmějí připojovat žádné střešní vtoky a dešťová potrubí. Svisle vedený splaškový odpad je někdy nutné převést na jiné místo, což se provádí zalomením. Krátká zalomení se většinou provádějí s vnitřním úhlem zalomení 105° a více, nejlépe pomocí dvou kolen s úhly 30° až 45°. V tomto případě není nutné měnit průměr odpadního potrubí. Dlouhá zalomení nebo zalomení, kde by ležatá část potrubí zavazela, se provádějí s menším vnitřním úhlem. V tomto případě je nutné měnit průměr odpadního potrubí nad zalomením v případě, že mezi dva 45° kolena není vložen uklidňovací kus o délce min 250mm. Tato zalomení se řeší: a) pomocí dvou kolen s úhly 87° b) pomocí čtyř kolen s úhly 45° Možné způsoby jsou uvedeny na obr. č.2.6
Obr.č. 2.6 - 17 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
Ležatý úsek je veden pod stropem (možno zakrýt podhledem) ve spádu nejméně 3 %. U nevětraných odpadů ukončených zátkou nejsou zalomení vhodná. Důležitým detailem je také zalomení odpadu do svodného potrubí. Možné způsoby řešení jsou zřejmé z obr.č.2.7 obr.č.2.8
Obr.č.2.7
Obr.č.2.8 Kolena musejí být vždy podezděna (podbetonována, podepřena). Někdy je třeba zalomení přizpůsobit tvaru základových pasů a patek. Čistící tvarovky se na odpadním potrubí umísťují pokud možno na přístupném místě (mimo uzamykatelné sklepní boxy apod.) asi 1 m nad podlahou v nejníže ležícím podlaží a v blízkosti zalomení (kromě nevětraných odpadů ukončených zařizovacím předmětem). Osazení čistících tvarovek je patrné z obr. č.2.7 a č.2.8 Na odpadech delších než 27 m je vhodné osazení čistících tvarovek v každém 4. podlaží. Pro napojování připojovacích potrubí na odpad se používají jednoduché, dvojité nebo trojité odbočky s úhly odbočení 60° až 88,5°. Pokud se pro napojení - 18 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
připojovacích potrubí většího průměru než DN 65 (∅ 75) použije dvojitá odbočka s úhlem odbočení větším než 70°, musejí její větve ležet v rovinách svírajících mezi sebou úhel nejvíce 90°. Zabrání se tak zatékání odpadní vody z jednoho připojovacího potrubí do druhého. Odpadní potrubí se vede uvnitř budovy nejčastěji společně s vodovodem v drážkách nosných zdí zakrytých omítkou na pletivu či sádrokartonem. Pokud musejí být drážky zřízeny v obvodových zdech, je vhodné umístit do nich tepelnou izolaci. Vedení odpadů v příčkách je nevhodné, neboť se příčka musí zpravidla po celé výšce přerušit. Další vhodné umístění odpadů je v rozích místností, kde se potrubí dá snadno zakrýt omítkou na pletivu nebo sádrokartonem U skeletových staveb se odpadní potrubí často vedou podél nosných sloupů. Moderní je vedení odpadů v instalačních šachtách či dutinách sádrokartonových příček, rovněž společně s vodovodem. Odpadní potrubí se vede vždy volně - nesmí se zplna zazdít. V prostupech stropy se potrubí obalí plstěným pásem a zabetonuje. Možné způsoby vedení jsou zřejmé z obr.č.2.9
Obr.č.2.9
Svislé trouby musejí být upevněny v každém podlaží nejméně dvěma háky či objímkami pod hrdly. Háky se používají jen pro litinové hrdlové odpadní potrubí. U plastových odpadních potrubí upevnění pouze pod hrdly zpravidla nestačí. Pro hrdlové plastové potrubí bývá předepsána vzdálenost objímek nejvíce 1,5 m pro ∅ 63 a nejvíce 2 m pro větší průměry. Polyetylenové potrubí - 19 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
bez hrdel (Geberit PE) je třeba upevňovat pomocí pevných bodů tvořených objímkami umístěnými u dlouhých dilatačních hrdel ve vzdálenosti nejvíce 6 m. Jsou - li v podlaží odbočky pro připojovací potrubí, musejí být dlouhá hrdla s pevnými body u nich. Kluzná uložení (objímky) se rozmísťují ve vzdálenostech rovnajících se nejvíce patnáctinásobku vnějšího průměru potrubí. 2.5.3.1 Řešení ochrany odpadního potrubí proti šíření hluku a požáru Důležitou otázkou při řešení uchycení odpadního potrubí je aby hluk šířící se z potrubí nebyl přenášen přes stavební konstrukce do vnitřního prostoru. Rovněž tak je žádoucí, aby byla učiněna taková opatření, aby v případě požáru byla minimalizována možnost šíření požárů a vznikajících splodin do dalších podlaží. Opatření proti šíření a přenosu hluku je nutné realizovat jednak vhodným umístěním odpadního potrubí mimo exponované vnitřní prostory (ložnice, obývací pokoje, atd.) a jednak pomocí izolace, která odděluje potrubí s konstrukčními prvky objektu. Příklad nesprávného a správného provedení prostupu mezi nosným stropem a odpadním potrubím je uveden na obr.č.2.10
Obr.č.2.10 – příklad znázornění šíření zvuku šířícího se hmotou i vzduchem odpadními trubkami v oblasti šachty Další možné konstrukční řešení proti šíření se hluku jsou zřejmé z obrázku č.2.11- Změna směru s uklidňujícím kusem a obr.č.2.12 – detail umístění minerální vlny.
- 20 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
Obr.č.2. 11
Obr.č.2.12
Opatření proti šíření požáru lze realizovat použitím speciálních tvarovek nebo manžet. Příkladem můžou být tvarovky a manžety uvedené na obrázku č.2.13. Podstata ochrany proti požáru spočívá v tom, že v sobě integrují speciální látku, která v případě požáru zaplní prostor potrubí a tím zamezí šíření požáru a splodin do dalších podlaží.
Obr.č.2. 13
- 21 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
2.5.3.2 Rozmístění splaškových odpadů v budově Pro vedení odpadů je nejvýhodnější situování zařizovacích předmětů v jednotlivých podlažích nad sebou tak, aby připojovací potrubí byla krátká (do 3m). Vychází- li více připojovacích potrubí delších než 3 m, uvažujeme o navržení dalšího odpadu. U budov občanské vybavenosti (úřadů, škol apod.) a vysokých domů zřizujeme v hygienických místnostech více odpadů, aby při poruše jednoho nebylo vyřazeno z provozu celé hygienické zařízení. Při rozmísťování odpadů dbáme, aby zařizovací předměty mající připojení nejníže nad podlahou, byly pokud možno nejblíže k odpadnímu potrubí. Odpady procházející více podlažími rozmísťujeme podle polohy zařizovacích předmětů ve vyšších podlažích, neboť zařizovací předměty v nejnižším podlaží můžeme napojit pomocí krátkých nevětraných odpadů přímo na svodné potrubí či pro jejich větší počet zřídit nevětrané odpady ukončené zátkou. V podsklepených domech, kde přízemí plní jinou funkci, než vyšší podlaží (např. bytové domy s obchody v přízemí) bývá někdy nutné odvodnit hygienické místnosti v přízemí umístěné v jiných místech, než hygienická zařízení ve vyšších podlažích, nevětranými odpady.
2.5.4
Větrací potrubí
Větrací potrubí je napojeno na odpadní potrubí a zabezpečuje větrání kanalizace, neboť jím odcházejí zapáchající kanalizační plyny do atmosféry. Kromě toho má ještě další důležitou funkci - při odtoku odpadní vody omezuje podtlak v odpadních a svodných potrubích.
Není - li průtok odpadní vody, proudí vzduch s kanalizačními plyny odpadním a větracím potrubím nahoru. Při větším průtoku vody se proudění vzduchu otočí, protože voda proudící odpadním potrubím jej strhává s sebou. Vzduch je potom přisáván větracím potrubím z atmosféry a proudí dolů do odpadního potrubí. Pokud by vzduch nemohl být do odpadního potrubí přisáván, docházelo by v něm při větším průtoku vody k podtlaku způsobujícímu odsávání vody ze zápachových uzávěrek. Odsáté zápachové uzávěrky by neplnily svou funkci a zapáchající plyny z kanalizace by mohly unikat do místností. Větrací potrubí rozdělujeme na: -
samostatné - pro jedno odpadní potrubí (obr.č.2.14) společné - pro více odpadních potrubí (obr.č.2.14) doplňkové - vedené souběžně s odpadním potrubím, které větrá (obr.č.2.14) ostatní - (doplňkové nepřímé, ochozové, sekundární)
- 22 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
Obr.č.2. 14 Pokud je zajištěno větrání kanalizace alespoň jedním větracím potrubím napojeným na jeden z nejvzdálenějších odpadů od vyústění hlavního svodného potrubí z objektu, může se v odůvodněných případech upustit od zřízení větracího potrubí u jiných odpadů nebo větrací potrubí některých odpadů nahradit přivětrávacím ventilem. Přivětrávací ventil (např. HL 900 - obr. č.2.15) umístěný na horním konci odpadního potrubí umožňuje přisátí vzduchu do odpadu, ale zabraňuje unikání vzduchu se zapáchajícími plyny do místnosti. Použití přivětrávacího ventilu je vhodné u delších odpadů, jež nelze větrat, ani ukončit zátkou. Obr.č.2. 15
Větrací potrubí má být vedeno svisle. Při zalomení musí mít jeho ležatý úsek spád nejméně 2 % k odpadu, vhodnější však je použití dvou kolen s úhlem nejvíce 45°. Vyústění potrubí do atmosféry má být 0,5 m nad rovinou střechy. Pokud je větrací potrubí vyústěno blíže než 3 m od oken nebo jiných otvorů spojených s trvale používanými místnostmi budovy, musí být vyvedeno nejméně 1m nad nejvyšší část tohoto otvoru. Větrací hlavice se používá pouze tam, kde může dojít k vnikání mechanických částic (listí ze stromů nad střechou, popílku v průmyslových provozech apod.) do nesvislého větracího potrubí. Zaústění větracího potrubí do komínů, větracích průduchů, instalačních šachet a půdních prostorů není dovoleno. Společné větrací potrubí se zřizuje v případech, kdy využití střechy ( terasa, zahrada apod.) neumožňuje vyústění několika samostatných větracích potrubí nebo u střech, které by velké množství samostatných větracích potrubí mohlo esteticky znehodnotit. Není dovoleno spojovat větrací potrubí splaškové kanalizace s větracím potrubím od odpadních potrubí odvádějících infekční, případně jinak zdraví škodlivé vody. Doplňkové větrací potrubí umožňuje zvýšení průtočné kapacity odpadu neboť přivádí vzduch i do jeho nižších částí. Používá se u značně zatížených odpadů vysokých budov. Propojení doplňkového větracího potrubí vedeného souběžně s odpadem se provádí v každém druhém podlaží šikmou odbočkou - 23 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
(45° až 60°) umístěnou nad čistící tvarovkou. Dále je nutné napojení nad zaústěním nejvyššího a pod zaústěním nejnižšího připojovacího potrubí. Někdy, u značně zatížených odpadů, se doplňkové větrací potrubí napojuje také na svodné potrubí (vždy shora) vedené od těchto odpadů.
2.5.5
Svodné potrubí
Svodné potrubí je ležaté potrubí, na něž jsou napojena odpadní potrubí či vpusti v nejnižším podlaží. Může být zavěšené pod stropem nebo uložené v zemi. Svod dělíme na: - hlavní, které vyúsťuje z objektu a ve vzdálenosti 1 m před objektem se napojuje na kanalizační přípojku nebo vede do žumpy, malé čistírny odpadních vod či recipientu (dešťová kanalizace vedená např. do vodního toku); - vedlejší, jež se napojuje na hlavní svodné potrubí.
Síť svodných potrubí v objektu se navrhuje jako jednoduchá větvená soustava. Hlavní svod má být přímý, v jednotném spádu a umístěn pokud možno v těžišti mezi připojenými odpady, aby vedlejší svody byly krátké a přímé. Hlavní svod a důležitější vedlejší svody, na něž jsou napojeny další svody, mají začínat u dvorní vpusti, dešťových odpadů z větších střech nebo splaškových odpadů od záchodů, koupelen, hromadných umýváren a sprch. V rámci vnitřní kanalizace se splaškové odpadní vody a dešťové vody odvádějí systémem oddílné soustavy a pouze vně budovy mohou být odváděny systémem jednotné kanalizace. Správce stokové sítě může stanovit podmínky pro způsob napojení dešťových vod.
Možné vedení svodů je zřejmé z obr.č.2.16.
Obr.č.2. 16
- 24 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
Nejmenší spád svodů je:
a) 2 % u svodného potrubí splaškových vod a jednotné kanalizace do DN 200 b) 1 % u svodného potrubí dešťových a mechanicky a chemicky čistých průmyslových odpadních vod do DN 200 c) 1 % pro svodná potrubí DN 250 a DN 300 používaná u vnitřní kanalizace jen výjimečně. Největší spád svodů činí
a) 5 % u svodů, na které jsou napojena nevětraná odpadní potrubí ukončená zátkou či zařizovacím předmětem; b) 40 % u ostatních svodů a výjimečně 60 % u krátkých úseků vedlejších svo-
dů. Při spádu větším, než 15 % u potrubí z tradičních materiálů a větším, než 10 % u potrubí z plastických hmot, je třeba potrubí zabezpečit proti posunutí obetonováním Větší spády zmírníme uvnitř budovy pomocí spádových stupňů (obr. 2.17) a vně budovy pomocí spadišť.
Legenda: 1 – svodné potrubí 2 – svislý 3 – čistící šachta 4 – podbetonování zalomení Č – čistící tvarovka
Obr.č.2. 16
Optimální spád svodů je 3 % až 5 %.
Změny směru svodného potrubí se mají provádět pomocí oblouků o poloměru 1 m. V případě, že nejsou oblouky k dispozici, použijeme kolena s úhlem nejvíce 30°. Větší úhly se musejí, nejsou - li oblouky, vyskládat z kolen o úhlech 15° nebo 30° . Výjimkou je napojení 45° kolena na 45° odbočku. Svodná potrubí se spojují výhradně 45° a 60° jednoduchými odbočkami Postranní svody připojujeme vždy z boku. Napojení shora je možné provést jen výjimečně na zavěšené svody, které jsou proplachovány větším množstvím odpadních vod. Změny světlosti průběžných svodů provádíme pomocí redukcí, výhodné jsou excentrické redukce instalované s rovným povrchem nahoře, což
- 25 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
zabrání zpětnému zatékání vody do užšího potrubí. Srávné a nesprávné řešení svodného potrubí je zřejmé z obr.č.2.17
správné řešení
nesprávné řešení
Obr.č.2. 17 Čistící tvarovky se na svodném potrubí osazují: a) v závislosti na druhu odpadní vody a světlosti potrubí podle tab. 2.4 b) před změnou směru splaškového svodného potrubí provedenou pomocí kolena s úhlem 60° a větším; c) před zmenšením spádu svodného potrubí; d) u spádových stupňů (obr. 2.17); e) před nebo za vyústěním hlavního svodu z objektu. Největší vzdálenost od obvodové zdi je 2 m f) v místech se zvýšeným nebezpečím ucpávání potrubí (u spojení více svodných potrubí apod.).
Čistící tvarovku na svodném potrubí může nahradit čistící tvarovka na odpadu vstupní šachta vně domu, lapač střešních splavenin, podlahová vpusť s čistící zátkou nebo přístupná a demontovatelná zápachová uzávěrka na konci krátkého nevětraného odpadu. Svod nelze čistit přes kameninovou dvorní vpusť. tab.č.2.4 – největší vzdálenosti mezi čistícími tvarovkami
- 26 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
Podle způsobu uložení potrubí v objektu dělíme svody na: -
zakopané
-
zavěšené.
2.5.5.1 Svodné potrubí zakopané Svody se kladou do země vždy, když je to možné. Zakopané svody vedou pod podlahou podzemního podlaží nebo nepodsklepeného přízemí. Minimální dimenze těchto svodů je DN100. Nejvhodnější je vedení svodů pod podřadnými místnostmi, jako jsou chodby, sklepy, sklady, hygienická zařízení apod. Výhodné je vedení svodů vně budovy pod terénem, neboť při opravách není nutné kopat v budově.
Mezi vrcholem hrdla potrubí a úrovní podlahy musí být vrstva nadloží o tloušťce nejméně: a) 0,2 m u potrubí z litinových trub, b) 0,3 m u potrubí z kameninových, ocelových a plastových trub. V odůvodněných případech je možné vrstvu nadloží (krytí) zmenšit, pokud se použije litinové potrubí nebo potrubí Geberit PE, které se obetonuje. Potrubí pod venkovním terénem klademe do takové hloubky, aby vrstva nadloží nad ním byla nejméně 1 m (nezámrzná hloubka). U splaškových svodů do délky 5 m (např. mezi budovou a žumpou) je možné výjimečně vrstvu nadloží snížit na 0,8 m.
Při křížení se základy vedeme zakopané svody pokud možno kolmo k základům, ve kterých vytvoříme prostupy o dostatečné velikosti. Obvykle se používají prostupy čtvercového průřezu o rozměrech 300 x 300 mm. Pro větší průměry nebo spády potrubí se výška prostupu zvětšuje na 450 mm. Potrubí se v prostupech obsype pískem. Svody vedené podél základů pod úrovní základové spáry se musejí nacházet ve vzdálenosti dané úhlem vnitřního tření základové půdy (obr. č.2.18). Vzdálenost svodu od základu L je možné určit ze vztahu: H −h L= [m] tgα Kde H je hloubka dna výkopu pro svod pod podlahou [m], h- hloubka základové spáry pod podlahou [m], α úhel tření zeminy [°], který sdělí statik. Obr.č.2. 18
- 27 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
Přibližně můžeme předpokládat, že α = 45° a předchozí vztah má potom tvar : L=H-h [m] Svodné potrubí nemá být vedeno pod příčkami (s výjimkou křížení příček) nebo v těsné blízkosti příček. Rýhy pro svody mají být hloubeny v rostlé zemině. Pokud je třeba vést svodné potrubí v násypu, musí se násyp pod potrubím dobře zhutnit, případně potrubí podezdít. Čistící tvarovky se u zakopaných svodů umísťují do čistících šachet. U oddílné kanalizace nelze umístit čistící tvarovky různých kanalizací do jedné čistící šachty. Na svodech vně budov se čistící šachty nahrazují vstupními šachtami, které mohou být řešeny i jako šachty spojné. V šachtě nesmějí být žádná jiná potrubí nebo zařízení (vodovodní potrubí, uzávěry vody apod). Před nebo za vyústěním hlavního svodu z objektu musí být zřízena hlavní domovní čistící šachta, která se nazývá šachtou revizní . Šachty uvnitř budovy se budují nejčastěji jako zděné či betonové obdélníkového půdorysu o rozměrech daných hloubkou:
a) - při hloubce dna do 0,75 m pod podlahou je světlý průměr šachty 600 x 900 mm, b) - při hloubce dna více než 0,75 m pod podlahou je světlý rozměr šachty 800 x 1000 mm. Dno šachty má spád k čistící tvarovce. Vstup do šachty hluboké nejvýše 1,9 m tvoří ocelový poklop o rozměrech 600 x 900 mm. Při větší hloubce postačí ocelový nebo litinový poklop 600 x 600 mm. Tam, kde mohou jezdit dopravní prostředky, musí se použít těžký litinový poklop. Nad poklopem musí být světlá výška místnosti alespoň 1,6 m. Potrubí se má ve výkopu ukládat na pískové lůžko tloušťky min. 100 mm a po zkoušce těsnosti obsypat a zasypat pískem do výšky nejméně: a) 100 mm nad vrchol hrdla u kameninových, betonových a litinových trub; b) 300 mm u plastových trub. Další zásyp se provádí nejprve třemi ručně hutněnými vrstvami z prohozené zeminy tloušťky 150 mm a potom dalšími hutněnými vrstvami. Tvarovky plastových potrubí je nutno zajistit proti posunutí obetonováním. Obetonovat je nutné také potrubí z tradičních materiálů vedené ve spádu větším než 15 % a hrdla plastových potrubí se spádem 10 % a větším. Možný způsob přechodu mezi odpadním a svodným potrubím, jeho uložení a zasypání a průchod základem je zřejmý z obr.č.2.19
- 28 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
Obr.č.2. 19 - přechodu mezi odpadním a svodným potrubím, jeho uložení a zasypání a průchod základem.
2.5.5.2 Svodné potrubí zavěšené Zavěšené svody jsou vedeny nad podlahou podzemního podlaží buď na závěsech pod stropem, nebo podél stěn na konzolách či pilířích. Minimální dimenze těchto svodů je DN 70. Vedení svodů nad podlahou podzemního podlaží se provádí v případech, kdy není možné zřídit svody zakopané, např. má - li se vnitřní kanalizace napojit na mělce pod terénem uloženou veřejnou stoku, žumpu či malou čistírnu odpadních vod (jejichž uložení ve velké hloubce by bylo neekonomické a někdy i neproveditelné), případně zřízení zakopaných svodů neumožňuje základová konstrukce budovy (založení na železobetonové desce, nevhodnost narušování starých základů u rekonstrukcí budov). Platí zde zásada vedení svodů pokud možno podřadnými místnostmi.
U svodů zavěšených pod stropem musí být dodržena podchodná výška alespoň 2,1 m. Podchodnou výšku není nutné dodržet u svodů vedených podél stěn, nejsou - li kříženy dveře.
- 29 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
Přímé napojování odpadů delších než 3 m do zavěšených svodů shora je nevhodné. Před napojením do šikmé odbočky shora má být provedeno zalomení potrubí. Zavěšená svodná potrubí je třeba upevňovat pomocí objímek nebo podezdívat pilířky. Upevnění musí být u každého hrdla. Plastová potrubí upevňujeme objímkami, které se podle potřeby osadí také mezi hrdla, aby jejich vzdálenost byla rovna nejvíce desetinásobku vnějšího průměru potrubí. Poznámka
V praxi se můžeme setkat s kombinací zavěšených svodů se svody zakopanými. Zavěšený svod je třeba zřídit např. od odpadních potrubí vyúsťujících ze stropu uprostřed místnosti v podzemním podlaží nebo v budově se dvěma podzemními podlažími. Kombinace se provádí také u rekonstruovaných budov, kde je nutno odvodnit i podzemní podlaží.
2.5.5.3 Zákazy umístění svodů a čistících tvarovek Kanalizační potrubí nesmí být vedeno v místnostech, kde by porucha kanalizace spojená s únikem vody mohla způsobit hygienické nebo jiné škody.
Zákaz umístění kanalizačního potrubí platí ve skladech potravin, skladech cenného zboží, jež by mohla voda znehodnotit, archivech, spisovnách, zařízeních se zvláštním hygienickým režimem, sacích komorách vzduchotechniky, šachtách pro shoz odpadků a prostorech s elektrickým zařízením (rozvodny, rozvaděče, trafostanice, telefonní ústředny, výtahové šachty a strojovny). Čistící tvarovky nesmějí být instalovány ve všech místech, kde nesmí být vedena kanalizace a dále pak v kuchyních a jídelnách. Zákaz platí také pro čistící tvarovky umístěné v čistících šachtách. Čistící šachta nesmí být umístěna v garáži.
2.5.6
Příslušenství vnitřní kanalizace
Mezi příslušenství vnitřní kanalizace patří vpusti, zápachové uzávěrky,střešní vtoky, kanalizační armatury a zařízení spojená s potrubím vnitřní kanalizace. 2.5.6.1 Vpusti Vpusti se zřizují pro odvodnění podlah v místnostech, dvorů, komunikací apod. Na vnitřní kanalizaci se používají vpusti: a. podlahové, b. dvorní, c. žlabové (odvodňovací žlaby).
Všechny vpusti uvnitř budov musejí mít zápachovou uzávěrku. Vpusti vně budov napojené na jednotnou kanalizaci musejí být opatřeny zápachovou uzá- 30 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
věrkou umístěnou v nezámrzné hloubce nebo alespoň zápachovou klapkou. Vpusti vně budov napojené na dešťovou kanalizaci zápachovou uzávěrku mít nemusejí (posuzujeme případ od případu). Podlahové vpusti odvodňující místa, kde může dojít k vyschnutí jejich zápachové uzávěrky (není zaručeno doplňování zápachové uzávěrky vodou) jako jsou kotelny, předávací stanice, místnosti s nádržemi na vodu, čerpací stanice apod. mají být kromě zápachové uzávěrky opatřeny ještě klapkou. Větší vpusti se opatřují ještě košem na zachytávání nečistot. 2.5.6.1.a Podlahové vpusti Osazení podlahové vpusti v budově je nutné pod každým výtokem vody (mimo požární hydrantové systémy a stabilní hasící zařízení), odtokem pojistného ventilu, přepadem z nádrže apod., kde není zajištěno odvodnění jiným způsobem (zařizovacím předmětem, vyspádováním podlahy k jiné vpusti, odvodňovacím kalichem). Podle ČSN 73 6760 mají být podlahové vpusti umístěny: a) v místnostech, kde se vyžaduje mokré čištění podlahy (kotelny, místnosti pro domovní odpadky); b) v prostorech se zásobními nádržemi na vodu zásobníkovými ohřívači vody, výměníky apod.(není nutné u ohřívačů v bytech); c) ve velkokuchyňských provozech. Dále je vhodné podlahové vpusti osadit: a) u pisoárových stěn, pisoárových stání a pisoárů se dvěmi a více pisoárovými mísami, b) ve sprchách bez sprchových mís, c) v umývárnách s pěti a více umyvadly nebo umývacím žlabem, d) v prádelnách, e) ve vodoměrných místnostech s vodovodními přípojkami DN80 a většími. Instalace podlahových vpustí je podle ČSN 73 6760 zakázána v prostorech, kde:
a) není zajištěno doplňování zápachové uzávěrky vodou (sklady, sklepy apod., kde není výtok vody); b) je vyloučeno, vzhledem k bezpečnostním předpisům vodu záp. uzávěrkách doplňovat (prostory s elektr. zařízením chráněné stabilním hasícím zařízením), zápachovou uzávěrku však můžeme instalovat na přístupném místě mimo vpust v tomto prostoru; c) se vytváří podtlak (nasávací komory větracích zařízení); musíme-li zde vpusť osadit, použijeme atypickou konstrukci s hlubokou zápachovou uzávěrkou odolávající podtlaku o 1kPa většímu, než je podtlak v místnosti; d) je možné zamrznutí vody v zápachové uzávěrce; zápachovou uzávěrku můžeme; instalovat mimo vpust v prostoru, kde není nebezpečí mrazu e) by mohly bez čistění unikat do kanalizace látky, které nejsou odpadními vodami.
- 31 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
V koupelnách bytů, hotelových pokojů apod. se podlahové vpusti nezřizují. Pokud pokládáme za vhodné sem vpusť osadit, musí být řešena jako průtočná a sloužit zároveň pro odvodnění vany. Napojením vany je zajištěno doplňování zápachové uzávěrky vpusti vodou. Pro odvodnění místností se vyrábějí různé typy vpustí. U pisoárů, ve sprchách a umývárnách se používají nejčastěji plastové podlahové vpusti. Při osazování vpustí je třeba dbát na dobré spojení s hydroizolací podlahy. 2.5.6.1.b Dvorní vpusti Pro odvodnění dvorů, atrií a jiných ploch v okolí domu se nejčastěji používají dvorní vpusti. Pokud není odvodňovaná plocha vydlážděna (vyasfaltována), musí být okolí vpusti nejméně do vzdálenosti 1 m od mříže vydlážděno nebo vybetonováno. Zápachová uzávěrka dvorních vpustí musí být osazena v nezámrzné hloubce s hladinou vody alespoň 1 m pod terénem. Dvorní vpusti musejí být opatřeny košem na zachytávání nečistot. V komunikacích s automobilovým provozem nahrazujeme dvorní vpusti vpustmi uličními nebo vpustmi žlabovými. 2.5.6.1.c Žlabové vpusti Po odvodnění komunikací souvisejících s domem je možné použít žlabové vpusti - odvodňovací žlaby. Dno žlabů může být ve spádu k odtoku nebo rovné, když je spád vytvořen spádem komunikace. Pro odvedení vody se uprostřed nebo na konci žlabu zřizuje nádržka se zápachovou uzávěrkou. Hladina vody v zápachové uzávěrce má být v nezámrzné hloubce, tedy 1 m pod terénem.
2.5.6.2 Zápachové uzávěrky Jsou armatury, které uzavírají a otvírají odtok ze zařizovacího předmětu (viz Dle konstrukce rozlišujeme zápachové uzávěrky na: - trubní zápachové uzávěrky (tvaru U nebo S) - zápachové uzávěrky k zařizovacím předmětům - integrované (zabudované) zápachové uzávěrky v zařizovacích předmětech Zápachové uzávěrky plní následující funkce: - zamezuje vnikání kanalizačních plynů při přetlaku plynu v kanalizaci do místnosti. - vytváří akustickou clonu proti hluku proudící vody v odpadním potrubí - napomáhá snížit průtok splašků v připojovacím potrubí - vhodnou výškou zabezpečuje, aby nenastalo přetržení vodního sloupce vlivem podtlaku a přetlaku v kanalizační síti - zachycuje sedimentující kal odplavený splaškovými vodami Aby zápachová uzávěrka plnila svoji funkci musí odolávat přetlaku 464 Pa, který je výchozí hodnotou pro posouzení odpadního potrubí.
- 32 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
Tlak, kterému je schopna zápachová uzávěrka odolávat bez porušení vodního sloupce se vypočte ze vztahu ∆p krit = 1,1.ρ ..g .hzu14
kde
ρ
- měrná hmotnost odpadních vod (999 kg.m3)
g
– tíhové zrychlení (9,81 m .s-2)
hzu14 - výška vodního sloupce v zápachové uzávěrce při 14 denní dovolené (dle ISO je běžná výška vodního sloupce zápachové uzávěrky 50 mm. Během 14-ti denní dovolené se za den odpaří 0,5mm vodního sloupce. To znamená, že výška vodního sloupce při 14 denní dovolené je 43 mm) ∆pkrit - maximální přetlak, který je zápachová uzávěrka schopna přenést Konkrétní typy zápachových uzávěrek pro jednotlivé zařizovací předměty lze volit z katalogu výrobních a obchodních firem.
2.5.7
Drobné objekty a zařízení na vnitřní kanalizaci
Mezi příslušenství vnitřní kanalizace patří revizní, čistící a vstupní šachty, lapače tuku, neutralizační stanice kyselin, odlučovače ropných látek, žumpy, malé domovní čističky, atd. 2.5.7.1 Revizní, čistící a vstupní šachty Revizní, čistící a vstupní šachty se zřizují na svodném potrubí uložené v zemi jak bylo zmíněno v kap.2.5.5.1 a slouží k přístupu k čistícím tvarovkám. Kromě čištění zanesené části svodného potrubí slouží k revizním odběrům vypoušťené odpadní vody z nemovitosti. Šachty umístěné uvnitř objektu mají převážně obdélníkový tvar rozměrů 600x900mm nebo 800x100mm podle hloubky uložení svodu. (viz. 2.5.5.1) Vně objektu se umísťují kruhové šachty nejčastěji v provedení z betonových prefabrikovaných skruží Ø1000mm, které jsou opatřeny 600mm vysokým kónickým vrchním nádstavcem. Průměr vstupu má 600mm a je opatřen litinovým poklopem. Pro vyrovnání s povrchem upraveného terénu jsou mezi kónický nádstavec a litinový poklop vkládané prstence výšky 100mm. Šachta je opatřena kapsovým nebo vidlicovým stupadlem. V těchto šachtách není čistící tvarovka, ale pouze profilované dno. Veškerá ústící potrubí do této šachty i potrubí z ní vycházející musí být přivedeny do stejné výšky, tj. nade dnem této šachty. V současné době je možné po souhlasu vodáren a kanalizací instalovat vnější kruhové šachty z korugovaného polyethylenu nebo PVC nebo teleskopické šachty z téhož materiálu. Tyto šachty mají průměr 315, 400 nebo 600 mm. (obr.č.2.20)
- 33 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
Obr.č.2. 20 - příklady vnějších plastových šachet
2.5.7.2 Žumpy Žumpa je zakrytá, vodotěsná, bezodtoková podzemní nádrž s neprodyšným stropem, v níž jsou shromažďovány splaškové odpadní vody. Žumpy se zřizují v případech, kdy nelze splaškové vody odvádět do kanalizace přímo, nebo přes malé čistírny odpadních vod. Vnitřní kanalizace nemovitosti s žumpou je oddílná - splaškové odpadní vody se svádějí do žumpy, dešťové vody odtékají do veřejné kanalizace, na terén apod. Pro návrh, výstavbu, provoz žump a zneškodňování jejich obsahu platí ČSN 75 6081. Pro shromažďování jiných než splaškových odpadních vod se používají akumulační nádrže. Umístění žumpy se volí tak, aby k ní byl možný příjezd fekálního vozu. Vzdálenost žumpy od vnější stěny budovy má být nejméně 1 m. Nejmenší vzdálenosti žump a přítokového svodného potrubí od domovních, veřejných a neveřejných studní stanovuje ČSN 75 5115. Od domovní studny je třeba při málo propustném půdním prostředí dodržet vzdálenost nejméně 5 m, při propustném půdním prostředí nejméně 12 m. U veřejných a neveřejných studní se tyto vzdálenosti zvětšují na 12 a 30 m. Při umístění žumpy je třeba přihlédnout k možnosti budoucího připojení nemovitosti na veřejnou kanalizaci. Akumulační prostor žumpy V se u bytových a rodinných domů vypočítá ze vztahu: V=n.q.t
kde
n je
[ l]
počet napojených obyvatel,
- 34 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
q-
specifická průměrná denní potřeba vody [l/(obyv. den)] podle tab.č. 2.5
t-
časový interval vyprazdňování žumpy ve dnech.
Tabulka č.2.5 - Specifické průměrné denní potřeby vody q Druh bytu a jeho vybavení
Specifická průměrná denní potřeba vody q [ l/obyv.den]
Byt se splachovacím záchodem, koupelnou a ústřední přípravou teplé vody
100 až 150
Byt se splachovacím záchodem, koupelnou a lokální přípravou teplé vody
80 až 110
Byt se splachovacím záchodem, koupelnou se sprchovým koutem nebo veřejné ubytovací a stravovací zařízení
60 až 110
Byt se splachovacím záchodem a výtokem vody (bez koupelny)
40 až 80
Byt nepřipojený na vodovod s odběrem vody z uličních stojanů nebo byt v nájemním domě se společným WC a jedním výtokem vody v poschodí
20 až 60
Poznámka: V návrhu se doporučuje přihlédnout i k případnému výhledovému zlepšení vybavení bytu zvyšující spotřebu vody.
Stavební provedení žumpy musí zaručovat nepropustnost a neprodyšnost. Vhodné je provedení z vodostavebního betonu (monolit i prefabrikát) nebo plastu (prefabrikovaná nádrž) s případným obetonováním. U betonových žump je vhodná hydroizolace asfaltovým pásem. V zátopovém území je třeba žumpu zabezpečit proti vyplavení jejího obsahu při povodni. Konstrukce žumpy musí odolávat tlaku zeminy, obsahu žumpy a jiným případným zatížením. Žumpa musí být větrána. Větrání se zajišťuje větracím potrubím vnitřní kanalizace. Hladinu splašků v žumpě je třeba kontrolovat, aby nedošlo k přetékání. Doporučuje se osadit signalizaci nejvyšší hladiny. U zařizovacích předmětů je třeba dbát na těsnost výtokových vodovodních armatur a nádržkových splachovačů.
2.5.7.3 Odlučovač tuku Odlučovač (lapač) tuku se používá k předčištění splašků s velkým obsahem tuku z velkokuchyňských provozů (velkokuchyňských dřezů, výlevek, varných kotlů apod.) Do odlučovače tuku nesmějí být odváděny jiné odpadní vody, zejména ne od strojů na škrábání brambor a přípravu zeleniny. Nejčastější umístění odlučovače tuku je pod terénem vně domu. Přístup do odlučovače je zajištěn poklopem. Za odlučovačem musí být osazena čistící tvarovka (šachta) pro odběr vzorků odpadní vody. Malé odlučovače se odvětrají přes větrané
- 35 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
potrubí vnitřní tukové kanalizace. Větší odlučovače musejí být odvětrány samostatným větracím potrubím. 2.5.7.4 Odlučovač ropných látek Odlučovač ropných látek se zřizuje na dešťové kanalizaci z parkovišť (v Brně nad 10 stání), kanalizaci z mycích ploch automobilů a provozů, odkud by s odpadními vodami mohly unikat ropné látky (benzin, olej apod.).
Odlučovač ropných látek umisťujeme pod teren jako zakrytý objekt. Pro kanalizaci odvádějící odpadní vody s ropnými látkami platí ČSN 75 6551.
2.5.7.5 Malé domovní čističky odpadních vod (ČOV) Malé domovní čističky odpadních vod se zřizují v případech, kdy nelze splaškové vody odvádět do kanalizace přímo. Vnitřní kanalizace nemovitosti s malou domovní čističky odpadních vod je oddílná - splaškové odpadní vody se svádějí do ČOV, dešťové vody odtékají do veřejné kanalizace, na terén apod. Návrh ČOV a popis jednotlivých částí tohoto zařízení je mimo rámec těchto opor. Posluchače, mající zájem o tuto tématiku odkazuji na odbornou literaturu eventuálně www stránky (např. firma ASIO atd.)
2.6
Autotest
-
Vyjmenujte základní části vnitřní kanalizace.
-
Popište a rozdělte připojovací kanalizační potrubí.
-
Kde začíná a končí odpadní kanalizační potrubí?
-
Co jsou hlavní a vedlejší kanalizační svody?
-
Kde umísťujeme přednostně kanalizační svod?
-
Jak nesmí být svodné potrubí řešeno (vyjmenujte základní chyby kterých se musíte vyvarovat při řešení kanalizačních svodů.
-
Jaké jsou minimální a maximální spády svodného potrubí?
-
Minimální krytí svodného potrubí uloženého uvnitř objektu a vně objektu.
-
Co je to doplňkové větrací potrubí?
-
Kterým prostorem nesmí v budově procházet kanalizační potrubí?
-
Co je to zápachová uzávěrka a jakou plní funkci?
-
Vyjmenujte drobné objekty na kanalizaci.
- 36 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
2.7
Dimenzování vnitřní kanalizace
Účelem dimenzování je pomocí výpočtových a empirických metod navrhnout správné světlosti potrubí vnitřní kanalizace. Správná funkce kanalizace je zaručena, pokud má potrubí světlost odpovídající výpočtovému průtoku a druhu odpadních vod. Potrubí nesmí být poddimenzováno nebo předimenzováno. Důležitou zásadou je zákaz zužování a rozvětvování potrubí ve směru toku odpadních vod. Při dimenzování vnitřní kanalizace porovnáváme vypočtené průtoky v jednotlivých částech potrubí s hydraulickými kapacitami (maximálními přípustnými průtoky) těchto potrubí. Nutné je přihlížet také k empirickým zásadám a k sortimentu vyráběných trub a tvarovek.
2.7.1
Základy hydrauliky
Pro praktické řešení konkrétních úloh při návrhu potrubí je nezbytné vycházet ze základních teoretických znalostí hydrauliky. Hydraulika je vědní obor, který patří do systému fyzikálně-technických věd. Zkoumá zákonitosti rovnováhy a pohybu kapalin a vzájemného působení kapalin a tuhých těles. Teoretický základ hydrauliky tvoří hydromechanika , která de rozděluje na hydrostatiku a hydrodynamiku.
Hydrostatika definuje zákonitosti a vysvětluje podmínky rovnováhy kapaliny a mechanické působení kapaliny na tuhá tělesa. Hydrodynamika zkoumá zákonitosti pohybu kapalin a jejích působení na tuhá tělesa. Při teoretickém řešení zákonitostí hydromechaniky zavádíme pro zjednodušení pojem ideální kapalina. U ideální kapaliny předpokládáme: • • •
Absolutní nestlačitelnost Dokonalou tekutost bez viskozity (to znamená, že mezi jejími částicemi nepůsobí tangenciální sily za klidu ani za pohybu) Objemovou stálost (to znamená, že nepodléhá teplotním změnám)
2.7.1.1 Proudění v potrubí Problematika proudění kapaliny v potrubí, při které sledujeme rychlost kapaliny a určujeme její závislost na poloze a čese, má pro praktické výpočty v oblasti aplikace hydrauliky v předmětu technické zařízení budov klíčový význam. Proudění rozdělujeme podle charakteru průtoku v jednotlivých průřezech průtokové plochy na ustálené a neustálené. Neustálené (nestacionární) proudění kapaliny je proudění, při kterém se průtok mění s časem. Ustálené (stacionární) proudění kapaliny je proudění, při kterém se průtok s časem nemění. Zvláštním případem ustáleného pohybu je pohyb
- 37 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
rovnoměrný. V tomto pohybu jsou vždy hydraulické charakteristiky po celé délce proudění konstantní. To znamená že je konstantní průtočná plocha (S), objemový průtok (Q) a rychlost (v).
Měníl-li se při konstantním průtoku Q průtočné plochy S a průřezová rychlost v, jedná se o pohyb ustálený nerovnoměrný. 2.7.1.2 Základní pojmy pro výpočet Mezi elementární pojmy kinematiky tekutin patří: - Průtočná plocha (průtočný průřez) S [ m2] - je plocha kolmá k proudnici. Průřez může být otevřený (řeka, potok atd.) nebo uzavřený (potrubí, stoka). Uzavřený průřez může být vyplněn zcela kapalinou, kdy průtočná plocha je totožná se světlou plochou řezu potrubí (vodovodní potrubí, potrubí v systému ústředního vytápění atd.) nebo jen z části. - Průřezová rychlost v [ m.s-1] - je střední rychlost průtočného průřezu. S
v
=
∫
u . dS S
Objemový průtok Q [m3 . s-1] průřezem za časovou jednotku.
[ m . s-1]
je objem tekutiny, který proteče průtočným [m3 . s-1]
Q=v.S
2.7.1.3 Základní rovnice pohybu kapalin Soustavu základních rovnic popisující pohyb kapalin tvoří: • • • •
Rovnice kontinuity (spojitosti) – zákon zachování hmotnosti Pohybová rovnice – vyjadřuje silové působení v proudící kapalině Bernoulliho rovnice – vyjadřuje zákon zachování mechanické energie proudu Věta o hybnosti
- Rovnice kontinuity Při ustáleném pohybu kapaliny je objem kapaliny, protékající za časový interval jakýmkoliv průřezem stálý. Q = S1.v1 = S2.v2 = Sn.va = konst. - Bernoulliho rovnice Při řešení ustáleného pohybu kapaliny v mnohých praktických úlohách počítáme s rovnicí, kterou v r. 1738 odvodil Bernoulli pro proudové vlákno ideální kapaliny.
- 38 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
z+
p u2 + = konstatnt ρ .g 2 g
Kde: Z - polohová výška průřezu nad porovnávací rovinu – geodetická výška p -výška tlakové čáry nad proudovou částicí nebo nad těžištěm ρ.g průtokového průřezu kapaliny – tlaková výška u2 - výška čáry energie nad čárou tlakovou – rychlostní výška 2g
Bernoulliho rovnici ve tvaru, jak byla uvedena v předcházejícím textu, můžeme aplikovat pouze v případě, pokud nebudeme uvažovat ztráty vznikající vnitřním třením. Ztrátu, která vyjadřuje úbytek energetické výšky mezi dvěma průřezy proudu, způsobenou odpory při pohybu skutečné kapaliny nazýváme ztrátovou výškou. Tato ztráta vniká jednak vnitřním třením vláken kapaliny navzájem, jednak třením o povrch stěn. Může být rovněž zapříčiněna místními ztrátami. Bernoulliho rovnice pro reálnou kapalinu s uvažovanou ztrátovou výškou, střední profilovou rychlostí (v) a Coriolisovým opravným činitelem (α =1,021,1) bude mít tvar:
h1 +
α .v 22 p p1 α .v12 + = h2 + 2 + + Zc ρ .g 2 g ρ .g 2 g
Ztrátová výška (Zc) je závislá mimo jiné na tom o jaký druh proudění kapaliny se jedná.
Při proudění laminárním je ztrátová energie ovlivněna pouze viskozitou kapaliny, která se mění z teplotou. Při prouděním přechodovém je ztrátová energie ovlivněna nejen viskozitou, ale i nerovnostmi vnitřního povrchu potrubí Při proudění turbulentním jsou ztráty závislé na průřezové rychlosti a tvaru potrubí 2.7.1.4 Výpočet ztrát v potrubí Celková ztrátová výška je součet ztrátové výšky způsobené třením kapaliny o stěny, vnitřními ztrátami způsobenými viskózním a turbulentním třením – Zt a místními ztrátami, způsobené prouděním kapaliny tvarovkami, armaturami atd. - Zi .
Zc = Zt + Zi Ztrátu třením proudící kapaliny v potrubí vypočteme z Darcy-Weisbachovi rovnice
L v2 Z t = λ. . d 2g
[ -]
- 39 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
kde:
λ L d v g
- součinitel tření - délka potrubí - průměr potrubí - rychlost proudění kapaliny - tíhové zrychlení
Místní ztráty v potrubí lze vypočítat z rovnice
Zi = ξi . kde:
ξ
v2 2g
- součinitel místních ztrát
Hodnoty ξ jsou většinou určeny experimentálně a platí pro všechny geometricky podobné případy proudění. Hodnoty součinitele místních ztrát jsou tabelárně zpracovány a uvedeny v odborné literatuře a tabulkách. Součinitel ztrát třením je obecně závislý na rychlosti proudění kapaliny, průměru potrubí, viskozitě a drsnosti. První tři veličiny jsou vyjádřeny Reynoldsovým číslem. v.d Re =
ν
Drsnost potrubí závisí na materiálu potrubí, korozi nebo inkrustaci stěn potrubí. Závislost součinitele ztrát tření λ jako funkci Reynoldsova čísla a drsnosti se dá odvodit z Nikuradzeho diagramu. (Tato problematika je již mimo rozsah požadavku na základní znalosti posluchače. Zájemce je možné odkázat na odbornou literaturu zabývající se touto tématikou)
2.7.2
Dimenzování dle ČSN EN 12056-2 (75 6760)
Dimenzování závisí na systému vnitřní kanalizace. V různých evropských zemích existuje mnoho druhů systémů vnitřní kanalizace. ČSN EN 12056-2 (75 6760) „Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy – Část 2: Odvádění splaškových odpadních vod – Navrhování a výpočet“, rozděluje systém vnitřní kanalizace do čtyř druhů. • Systém I – Jedná se o systém s jedním odpadním potrubím a s částečně plněnými připojovacími potrubími. Připojovací potrubí je plněno na 50% (stupeň plnění 0,5). Tento systém je používaný v Německu, Švýcarsku a Belgii. • Systém II – Jedná se o systém s jedním odpadním potrubím a s připojovacími potrubími od jednotlivých zařizovacích předmětů malých světlostí. Připojovací potrubí se navrhuje na 70% plnění (stupeň plnění 0,7). Tento systém se nejčastěji využívá ve Skandinávii. • Systém III – Jedná se o systém s jedním odpadním potrubím a s napojením každého zařizovacího předmětu samostatným připojovacím potrubím se 100% plněním. (stupeň plnění 1,0). Nejčastěji používaný ve Velké Británii. - 40 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
•
Systém IV – Jedná se o systém s oddělenými odpadními potrubími. Jedno odpadní potrubí odvádí fekální vody od záchodových mís a pisoárů a druhé potrubí odvádí splašky bez fekálií od ostatních zařizovacích předmětů. Nejčastěji používaný systém ve Francii.
V našich podmínkách se nejčastěji používá systém I. To znamená, že veškeré splaškové vody mohou být odváděny jedním odpadním potrubím. Počet odpadních potrubí v budově se stanovuje podle dispozice objektu a umístění jednotlivých zařizovacích předmětů. ČSN EN 12056-2 (75 6760) „Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy – Část 2: Odvádění splaškových odpadních vod – Navrhování a výpočet“ mění způsob výpočtu vnitřní kanalizace oproti uvedenému způsobu v ČSN 73 6760 „Vnitřní kanalizace“. Dle této normy se připojovací, odpadní a svodné potrubí dimenzují tak, že výpočtový průtok odpadních vod Qww nebo celkový průtok odpadních vod Qtot musí být menší nebo nejvýše roven hydraulické kapacitě potrubí Qmax. V případě, že výpočtový průtok odpadních vod Qww je menší než největší výpočtový odtok DU připojeného zařizovacího předmětu, dimenzujeme potrubí na tento výpočtový odtok. Průtok odpadních vod - Qww je předpokládaný průtok odpadních vod v části nebo v celém systému vnitřní kanalizace, na který jsou napojeny pouze domovní zařizovací předměty. Průtok odpadních vod Qww vypočteme ze vzorce: Qww = K ∑ DU
kde:
Qww je K ΣDU
průtok odpadních vod v l/s součinitel odtoku součet výpočtových odtoků v l/s
Součinitel odtoku vychází z rozdílné současnosti používání zařizovacích předmětů a je uveden v tabulce „Součinitel odtoku K“ Tabulka č.2.6 : Součinitel odtoku K Způsob používání zařizovacích předmětů Nepravidelné používání, např. v bytech, penzionech, úřadech Pravidelné používání, např. v nemocnicích, školách, restauracích, hotelech Časté používání, např. na veřejných záchodech nebo sprchách Speciální používání, např. v laboratořích
K 0,5 0,7 1,0 1,2
Výpočtové odtoky jednotlivých druhů zařizovacích předmětů jsou uvedeny v tabulce č.2.7
- 41 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
Tabulka č.2.7 : Výpočtové odtoky DU Zařizovací předmět Umyvadlo, bidet Sprcha-vanička bez zátky Sprcha-vanička se zátkou Pisoár s nádržk. splachovačem Pisoár se splach. nádržkou Pisoárové stání (na osobu) Koupací vana Kuchyňský dřez Myčka nádobí (bytová)
Systém I Systém I Zařizovací předmět DU DU l/s l/s 0,5 Autom. pračka (kapacita do 0,8 6 kg) 0,6 Autom. pračka (kapac. do 1,5 12 kg) 0,8 Záchod.mísa se spl. nádrž- nepřípust. kou 4 l 0,8 Záchod.mísa se spl. nádrž2,0 kou 6 l 0,5 Záchod.mísa se spl. nádrž2,0 kou 7,5 l 0,2 Záchod.mísa se spl. nádrž2,5 kou 9 l 0,8 Podlahová vpusť DN 50 0,8 0,8 Podlahová vpusť DN 70 1,5 0,8 Podlahová vpusť DN 100 2,0
Celkový průtok odpadních vod - Qtot, je celkový průtok odpadních vod v části nebo v celém systému vnitřní kanalizace, na který jsou napojeny domovní zařizovací předměty, zařizovací předměty s trvalým průtokem vod, nebo čerpané průtoky. Celkový průtok odpadních vod Qtot vypočteme ze vzorce:
Qtot = Qww + Qc + Q p kde:
Qtot Qww Qc Qp
je
celkový průtok odpadních vod v l/s průtok odpadních vod v l/s trvalý průtok v l/s čerpaný průtok v l/s
Hodnoty průtoku odpadních vod Qww, vypočtené pro různé odtokové součinitele K a součty výpočtových odtoků DU, jsou uvedeny v tabulce č.2.8 Tabulka č.2.8 : Průtoky odpadních vod Qww Součet výpočtových odtoků ΣDU 10 12 14 16
K 0.5
K 0,7
K 1,0
K 1,2
Qww l/s 1,6 1,7 1,9 2,0
Qww l/s 2,2 2,4 2,6 2,8
Qww l/s 3,2 3,5 3,7 4,0
Qww l/s 3,8 4,2 4,5 4,8
- 42 (69) -
Součet výpočtových odtoků ΣDU 130 140 150 160
K 0.5
K 0,7
K 1,0
K 1,2
Qww l/s 5,7 5,9 6,1 6,3
Qww l/s 8,0 8,3 8,6 8,9
Qww l/s 11,4 11,8 12,2 12,6
Qww l/s 13,7 14,2 14,7 15,2
Odvádění odpadních vod z budov
18 20 25 30 35 40 45 50 60 70 80 90 100 110 120
2.7.3 a)
2,1 2,2 2,5 2,7 3,0 3,2 3,4 3,5 3,9 4,2 4,5 4,7 5,0 5,2 5,5
3,0 3,1 3,5 3,8 4,1 4,4 4,7 4,9 5,4 5,9 6,3 6,6 7,0 7,3 7,7
4,2 4,5 5,0 5,5 5,9 6,3 6,7 7,1 7,7 8,4 8,9 9,5 10,0 10,5 11,0
5,1 5,4 6,0 6,6 7,1 7,6 8,0 8,5 8,5 10,0 10,7 11,4 12,0 12,6 13,1
170 180 190 200 220 240 260 280 300 320 340 360 380 400 500
6,5 6,7 6,9 7,4 7,6 7,7 8,1 8,4 8,7 8,9 9,2 9,5 9,7 10,0 11,2
9,1 9,4 9,6 9,9 10,4 10,8 11,3 11,7 12,1 12,5 12,9 13,3 13,6 14,0 15,7
13,0 13,4 13,8 14,1 14,8 15,5 16,1 16,7 17,3 17,9 18,4 19,0 19,5 20,0 22,4
15,6 16,1 16,5 17,0 17,8 18,6 19,3 20,1 20,8 21,5 22,1 22,8 23,4 24,0 26,8
Navrhování připojovacího potrubí Nevětraná připojovací potrubí.
Jmenovitou světlost nevětraného připojovacího potrubí v systému I navrhujeme podle hydraulické kapacity Qmax, uvedené v tabulce č.2.9, za předpokladu dodržení mezních hodnot pro použití nevětraného připojovacího potrubí. Tabulka č.2.9 : Hydraulická kapacita a jmenovité světlosti nevětraného připojovacího potrubí 0,40 0,50 0,80 1,00 1,50 2,00 2,25 2,50 Qmax (l/s) 1) Systém I (DN) 40 50 60 70 802) 903) 100 1) Nepřípustné 2) Žádné záchodové mísy 3) Ne více než dvě záchodové mísy a ne více než jedna celková změna směru 900 V systému I nesmí nevětrané připojovací potrubí přesáhnou tyto mezní hodnoty použití: b)
největší délka potrubí L – 4,0 m největší počet kolen – 3 (napojovací koleno se nezahrnuje do počtu) největší spádová výška (s odklonem 450 nebo větším) H – 1,0 m nejmenší sklon –1,0 % Větraná připojovací potrubí.
Jmenovitou světlost větraného připojovacího potrubí v systému I navrhujeme podle hydraulické kapacity Qmax, uvedené v tabulce č.2.10, za předpokladu dodržení mezních hodnot pro použití větraného připojovacího potrubí. - 43 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
Tabulka č.2.10: Hydraulická kapacita a jmenovité světlosti větraného připojovacího potrubí 0,60 0,75 1,50 2,25 3,00 3,40 3,75 Qmax (l/s) 1) 2) 3) Systém I (DN) připo50/40 60/40 70/50 80/50 90/60 100/60 jovací/větrací 1) Nepřípustné 2) Žádné záchodové mísy 3) Ne více než dvě záchodové mísy a ne více než jedna celková změna směru 900 V systému I nesmí větrané připojovací potrubí přesáhnou tyto mezní hodnoty použití: - největší délka potrubí L – 10,0 m - největší počet kolen – bez omezení - největší spádová výška (s odklonem 450 nebo větším) H – 3,0m - nejmenší sklon – 0,5 %
2.7.4
Navrhování odpadního potrubí
Jmenovitou světlost odpadního potrubí s hlavním větracím potrubím navrhujeme podle hydraulické kapacity Qmax, uvedené v tabulce č.2.11 Tabulka č.2.11 : Hydraulická kapacita a jmenovité světlosti odpadního potrubí. Qmax (l/s) Odpadní a hlavní větrací Odbočky s velkým Odbočky s malým potrubí DN úhlem odbočení úhlem odbočení 60 0,5 0,7 70 1,5 2,0 801) 2,0 2,6 90 2,7 3,5 1002) 4,0 5,2 125 5,8 7,6 150 9,5 12,4 200 16,0 21,0 1) Nejmenší jmenovitá světlost při napojení záchodových mís do systému II 2) Nejmenší jmenovitá světlost při napojení záchodových mís do systému I,III a IV Pro odpadní potrubí s doplňkovým větracím potrubím provádíme návrh jmenovité světlosti s ohledem na hydraulickou kapacitu podle tabulky č.2.12
- 44 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
Tabulka č.2.12: Hydraulická kapacita a jmenovité světlosti odpadního potrubí s doplňkovým větracím potrubím. Qmax (l/s) Odpadní a hlavní větSekundární Odbočky Odbočky s malým rací potrubí větrací potrubí s velkým úhlem úhlem odbočení DN DN odbočení 60 50 0,7 0,9 70 50 2,0 2,6 1) 80 50 2,6 3,4 90 50 3,5 4,6 2) 100 50 5,6 7,3 125 70 7,6 10,0 150 80 12,4 18,3 200 100 21,0 27,3 1) Nejmenší jmenovitá světlost při napojení záchodových mís do systému II 2) Nejmenší jmenovitá světlost při napojení záchodových mís do systému I,III a IV
2.7.5
Navrhování svodného potrubí.
Kapacitní průtok svodného potrubí je možné počítat pomocí hydraulických vzorců, diagramů nebo použít tabulky. Pro rychlý návrh je možné použít tabulky, které jsou sestavené podle výpočtu z rovnice White-Colebrooka při drsnosti potrubí kb = 1,0 mm a kinematické viskozitě čisté vody 100C teplé ν = 1,31.10-6 m2.s-1. Kapacitní průtoky a rychlosti vody ve svodném potrubí při stupni plnění 50% jsou uvedeny v tabulce č. 2.13 Kapacitní průtoky a rychlosti vody ve svodném potrubí při stupni plnění 70% jsou uvedeny v tabulce č.2.14 Tabulka č.2.13: Kapacitní průtoky a rychlost vody ve svodném potrubí, stupeň plnění 50%. Sklon DN 100 DN 125 % Qmax v Qmax v 0,5 1,8 0,5 2,8 0,5 1,0 2,5 0,7 4,1 0,8 1,5 3,1 0,8 5,0 1,0 2,0 3,5 1,0 5,7 1,1 2,5 4,0 1,1 6,4 1,2 3,0 4,4 1,2 7,1 1,4 3,5 4,7 1,3 7,6 1,5 4,0 5,0 1,4 8,2 1,6 4,5 5,3 1,5 8,7 1,7 5,0 5,6 1,6 9,1 1,8
DN 150 Qmax v 5,4 0,6 7,7 0,9 9,4 1,1 10,9 1,3 12,2 1,5 13,3 1,6 14,4 1,7 15,4 1,8 16,3 2,0 17,2 2,1
DN 200 Qmax v 10,0 0,8 14,2 1,1 17,4 1,3 20,1 1,5 22,5 1,7 24,7 1,9 26,6 2,0 28,5 2,1 30,2 2,3 31,9 2,4
- 45 (69) -
DN 250 DN 300 Qmax v Qmax v 18,9 0,9 34,1 1,0 26,9 1,2 48,3 1,4 32,9 1,5 59,2 1,8 38,1 1,8 68,4 2,0 42,6 2,0 76,6 2,3 46,7 2,2 83,9 2,5 50,4 2,3 90,7 2,7 53,9 2,5 96,9 2,9 57,2 2,7 102,8 3,1 60,3 2,8 108,4 3,2
TZB I(S) · Modul 2
Tabulka č.2.14: Kapacitní průtoky a rychlost vody ve svodném potrubí, stupeň plnění 70%. Sklon DN 100 DN 125 DN 150 DN 200 DN 250 DN 300 % Qmax v Qmax v Qmax v Qmax v Qmax v Qmax v 0,5 2,9 0,5 4,8 0,6 9,0 0,7 16,7 0,8 31,6 1,0 56,8 1,1 1,0 4,2 0,8 6,8 0,9 12,8 1,0 23,7 1,2 44,9 1,4 80,6 1,6 1,5 5,1 1,0 8,3 1,1 15,7 1,3 29,1 1,5 55,0 1,7 98,8 2,0 2,0 5,9 1,1 9,6 1,2 18,2 1,5 33,6 1,7 63,6 2,0 114,2 2,3 2,5 6,7 1,2 10,8 1,4 20,3 1,6 37,6 1,9 71,1 2,2 127,7 2,6 3,0 7,3 1,3 11,8 1,5 22,3 1,8 41,2 2,1 77,9 2,4 140,0 2,8 3,5 7,9 1,5 12,8 1,6 24,1 1,9 44,5 2,2 84,2 2,6 151,2 3,0 4,0 8,4 1,6 13,7 1,8 25,8 2,1 47,6 2,4 90,0 2,8 161,7 3,2 4,5 8,9 1,7 14,5 1,9 27,3 2,2 50,5 2,5 95,5 3,0 171,5 3,4 5,0 9,4 1,7 15,3 2,0 28,8 2,3 53,3 2,7 100,7 3,1 180,8 3,6
Poznámka
Při dimenzování jednotlivých částí vnitřní kanalizace je nutné dodržet následující zásady: Připojovací potrubí: dimenzujeme vždy část za zařizovacím předmětem. V úseku v kterém připojovací potrubí odvádí splaškové vody od více zařizovacích předmětů bereme celkové množství odváděných splaškových vod od těchto zařizovacích předmětů. Podle hydraulické kapacity navrhneme průměr potrubí. Zohledníme minimální požadované průměry připojovacího potrubí podle tab.2.1. Odpadní potrubí: dimenzování provádíme na součet všech zařizovacích předmětů napojených na odpadní potrubí. To znamená, že dimenze navrženého potrubí bude počítaná těsně nad přechodem odpadního potrubí do svodu. Průměr odpadního potrubí musí být po celé délce konstantní (kromě případu kdy dochází k zalomení většímu než 105°). V tomto případě před zalomením zvětšujeme profil o dimenzi než jaká vyšla výpočtem. Při dalším zalomení se již profil nezvětšuje. Větrací potrubí:
dimenze větracího potrubí je stejná jako dimenze příslušného odpadního potrubí na které je větrací potrubí napojeno.
Svodné potrubí: Je nutné dimenzovat vždy po jednotlivých úsecích v kterých je vypočten stejné průtočné množství odpadních vod. Při návrhu dimenzí potrubí je nutné kromě hydraulické kapacity zohlednit i navrhovaný sklon a rychlost proudění odpadní vody v potrubí.
- 46 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
Příklad 2.1
Určete průměry jednotlivých částí potrubí vnitřní kanalizace bytového domu za předpokladu, že bude vnitřní kanalizace řešena jak je znázorněné na obr.č.2.21
Obr.č.2.21 Řešení
1. Z tabulky č.2.7 zjistíme výpočtové odtoky DU jednotlivých zařizovacích předmětů
Koupací vana
DU = 0,8 l . s-1,
Záchodová mísa
DU = 2,0 l . s-1,
Umyvadlo
DU = 0,5 l . s-1,
Kuchyňský dřez
DU = 0,8 l . s-1.
Prádelní dřez
DU = 0,5 l . s-1.
Automatická pračka
DU = 0,8 l . s-1.
2. Součinitelé odtoku K zjistíme z tabulce 2. 6 Pro byt K = 0,5. 3. Průtok splaškových vod Qww vypočteme pro jednotlivé odpadní potrubí ze vtahu: Qww = K ∑ DU
- 47 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
Odpad č.1: Qww = K ∑ DU = 0,5 ⋅ (3.2,0) + (6.0,8) + (5.0,5 ) =1,825 l/s Odpad č.2: Qww = K ∑ DU = 0,5 ⋅ (2.2,0) + (2.0,5 ) =1,12 l/s Zařizovací předměty v 1.NP) mimo odpad Qww = K ∑ DU = 0,5 ⋅ (2.0,8) + (2.0,5 ) =0,81 l/s
č.1
a
č.2
:
4. Protože se v připojovacím potrubí nevyskytuje trvalý Qc ani čerpaný průtok Qp, platí, že celkový průtok splaškových vod Qtot = Qww.
Dále platí podle tab.2.1 minimální průměry připojovacího potrubí. Pro připojovací potrubí od WC musí být min. DN100. Od jednoho umyvadla DN40. Od jedné vany DN60. Část připojovacího potrubí na které je napojena pračka a umyvadlo má průtok Qww = K ∑ DU = 0,5 ⋅ (1.0,8) + (1.0,5 ) =0,57 l/s. Dle tab. 2.9 lze použit potrubí DN50 Část připojovacího potrubí na které je napojena 2x pračka a 2xprádelní dřez má průtok Qww = K ∑ DU = 0,5 ⋅ (2.0,8) + (2.0,5 ) =0,81 l/s. Dle tab. 2.9 lze použit potrubí DN60 5. dimenze odpadního potrubí č.1 - Qww=1,825 l/s. Dle tabulky č. 2.11 by bylo možné navrhnou odpadní potrubí DN70. Protože je ale na odpad napojeno připojovací potrubí DN100 (wc) je nutné zachovat minimální světlost DN100 i u odpadu. Odpad č.1 bude mít tedy DN100 dimenze odpadního potrubí č.2 - Qww=1,12 l/s. Dle tabulky č. 2.11 by bylo možné navrhnou odpadní potrubí DN70. Protože je ale na odpad napojeno připojovací potrubí DN100 (wc) je nutné zachovat minimální světlost DN100 i u odpadu. Odpad č.1 bude mít tedy DN100 6. dimenze svodného potrubí za předpokladu, že spád svodu je konstantní 2% - úsek A- Qww=1,825 l/s. Dle tabulky č. 2.13 by bylo možné navrhnou svodné potrubí DN100. Dimenzi by bylo možné realizovat za předpokladu, že bude přechod mezi odpadním a svodným potrubím realizován vložením uklidňovacího kusu o minimální délce 250mm vloženého mezi dvě 45°kolena. Jinak je nutné svodné potrubí zvětšit o jednu dimenzi než jakou má odpadní potrubí tj. DN 125. Dimenze úseku A je navržena DN125 - úsek B- Qww = 0,5 ⋅ (3.2,0) + (8.0,8) + (7.0,5 ) =2,0 l/s. Dle tabulky č. 2.13 by bylo možné navrhnou svodné potrubí DN100. Dimenzi by bylo možné realizovat za předpokladu, že bude mít předcházející úsek svodu stejnou dimenzi. Protože jsme v úseku navrhli DN125 musí mít i úsek Dimenzi DN 125. - úsek C- Qww = 0,5 ⋅ (5.2,0) + (8.0,8) + (9.0,5 ) =2,29 l/s. Dle tabulky č. 2.13 by bylo možné navrhnou svodné potrubí DN100. Dimenzi by bylo možné realizovat za předpokladu, že bude mít předcházející úsek svodu stejnou dimenzi. Protože jsme v úseku navrhli DN125 musí mít i úsek dimenzi DN 125.
- 48 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
Úkol 2.1
Jakou dimenzi by mělo svodné potrubí z příkladu č. 2.1, pokud by v každém podlaží kromě již uvedených zařizovacích předmětů byly nanapojeny 3 WC snavíc?
2.8
Autotest
-
Podle charakteru průtoku rozdělujeme proudění na:
-
Co je to průtočná plocha, průřezová rychlost a objemový průtok
-
Napište základní tvar rovnice kontinuity
-
Napište Bernoulliho rovnici pro ideální a reálnou kapalinu
-
Jak vypočítáme ztráty třením a místní stráty v potrubí
-
Uveďte vztahy pro stanovení průtoku odpadních vod
-
Jakým způsobem se navrhuje jmenovitá světlost potrubí vnitřní kanalizace
2.9
Dešťová kanalizace
Dešťové odpadní potrubí spojuje střešní vtok nebo žlab se svodným potrubím. Podle umístění v budově je dělíme na venkovní a vnitřní. Všechna dešťová odpadní potrubí odvodňující střechy, terasy apod. s plochou nad 10 m2 mají být napojena na kanalizaci. Do dešťových odpadů nesmějí být napojena žádná připojovací potrubí od zařizovacích předmětů.
U sedlových (šikmých) a plochých střech majících spád k okraji budovy - venkovní fasádě - zřizujeme zpravidla venkovní dešťová odpadní potrubí vedená po fasádě.. Vzdálenosti venkovních dešťových odpadů od sebe závisí na uspořádání, velikosti a spádu střešních žlabů. Venkovní dešťové odpadní potrubí napojené na kanalizaci opatřujeme nad terénem podnožní troubou dlouhou 1,5 m odolnou proti mechanickému poškození a v úrovni terénu lapačem střešních splavenin Vnitřní dešťové odpadní potrubí se používá zejména u plochých střech spádovaných často od okrajů budovy. Pro odvodnění sedlových střech vysokých budov jsou také vhodnější vnitřní dešťové odpady, neboť potrubí vedené vně budovy by zde v zimě snadno zamrzalo. Rozmístění vnitřních dešťových odpadů je závislé na poloze střešních vtoků. Každá plochá střecha (kromě rodinných domků a malých staveb) má být odvodněna alespoň dvěma vnitřními dešťovými odpady, aby při ucpání jednoho odpadu nedošlo k zaplavení střechy. Střešní vtoky musejí být opatřeny mřížkou.
- 49 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
Nejvhodnější je vedení vnitřních dešťových odpadů v instalačních šachtách společně se splaškovými odpady nebo v drážkách zdiva či koutech místností na chodbách a schodištích mimo obytné místnosti. Řešení vnitřních dešťových odpadů je obdobné jako u splaškových odpadů, případné nutné zalomení a napojení na svodná potrubí se provádí stejně. Spád ležatého úseku zalomeného odpadu je nejméně 1 %. Lapače střešních splavenin jsou u vnitřních dešťových odpadů zakázány. Čištění venkovního dešťového odpadu umožňuje otevíratelné víko lapače střešních splavenin. Na vnitřních dešťových odpadech se osazují čistící tvarovky 1 m nad podlahou nejnižšího podlaží a v blízkosti zalomení. Kromě tradičního způsobu odvodnění plochých střech lze využit i podtlakové systémy. U podtlakového systému je pro odvodnění střechy využíváno podtlaku, který vznikne při zaplnění celého průřezu potrubí vodou (100 %ní plnění). Dešťová voda z několika střešních vtoků je svedena do jednoho dešťového odpadu jehož plným průřezem odtéká, a vzniklý podtlak způsobuje odsávání vody ze střechy. Jedním odpadem je možno odvodnit střechu o ploše cca 2000 až 2500 m2. Vysoká průtoková rychlost zajišťuje samočistitelnost systému. Pro podtlakový systém se používají specielní střešní vtoky konstruované tak, aby byly zahlceny vodou a nemohlo dojít k nasávání vzduchu do odpadního potrubí. Potrubí od střešních vtoků je vedeno v nulovém spádu pod střešní konstrukcí uvnitř budovy k odpadnímu potrubí umístěnému např. u obvodové stěny rovněž uvnitř budovy. Odpadní potrubí (s čistící tvarovkou 1 m nad podlahou)je napojeno na klasickou gravitační kanalizaci. Střecha musí být opatřena havarijním přepadem v atice. Oproti tradičnímu řešení dešťové kanalizace má podtlakový systém zejména tyto výhody: a) menší průměry potrubí, b) malý počet svislých odpadů, c) podstatně méně zakopaných svodů, d) méně střešních vtoků. Podtlakový systém odvodnění plochých střech nachází uplatnění zejména u velkých halových staveb (průmyslové a letištní haly, supermarkety apod.), kde umožňuje uvolnění a lepší využití dispozice, ve které nepřekážejí dešťové odpady a čistící šachty na zakopaných svodech.
2.9.1
Navrhování a výpočet odvádění dešťových vod ze střech.
Metoda výpočtu je obsahem ČSN EN 12056-3 (75 6760) „Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy – Část 3: Odvádění dešťových vod ze střech – Navrhování a výpočet“. Tato norma platí pro systémy odvodňování střech ve kterých konstrukce okapových žlabů neomezuje kapacitu odtoku. Hodnota odtoku dešťových vod, které je nutné za stálých podmínek odvádět ze střechy, se počítá z rovnice Q = r. A.C (l/s) kde:
Q
je odtok dešťových vod v l/s
- 50 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
r A C
intenzita deště v l/(s.m)2 účinná plocha střechy v m2 součinitel odtoku (bez rozměru)
Hodnota intenzity deště se stanovuje ze statisticky zpracovaných údajů o intenzitě deště, vztahující se na frekvenci opakování dešťových přívalů specifické intenzity a doby trvání. V případě, že tyto údaje nejsou k dispozici, volíme pro návrh hodnotu intenzity deště hodnotu z tabulky č.2.15 „Hodnoty intenzity deště“, která odpovídá místním klimatickým podmínkám. Nejmenší použitá intenzita deště dle této tabulky se vynásobí příslušným bezpečnostním součinitelem uvedeným v tabulce č.2.16
Tabulka č.2.15: Hodnoty intenzity deště. Intenzita deště (l/s.m2) 0,010 0,015 0,020 0,025 0,030 0,040 0,050 0,060 Tabulka č.2.16: Součinitele bezpečnosti. Situace střešních žlabů
Součinitel bezpečnosti Podokapní, nástřešní a nadřímsové střešní žlaby 1,0 Podokapní, nástřešní a nadřímsové střešní žlaby, u kte1,5 rých by přelití vody mohlo způsobit částečné nesnáze. Mezistřešní, zaatikové, zvláštní střešní žlaby a místa pro odvádění střechy, kde by dešťový příval nebo 2,0 ucpání v systému odvodnění střechy způsobily vniknutí vody do budovy Mezistřešní, zaatikové, zvláštní střešní žlaby v budovách vyžadující vysoký stupeň ochrany: nemocnice; citlivá sdělovací zařízení; skladiště látek, které ve 3,0 styku s vodou uvolňují toxické nebo vznětlivé plyny a budovy schraňující umělecká díla vysoké hodnoty. Další dimenzování jednotlivých částí vnitřní kanalizace odvádějících dešťové vody je stejné jako v případě dimenzování částí vnitřní kanalizace odvádějící splaškové vody. Dešťové vody lze rovněž dále využívat jako užitkovou vodu v domácnostech. Jedná se o její další využití např. pro závlahu přilehlých ploch, na praní a splachování záchodů. Příklad využití je zřejmý z obr.č.2.22
- 51 (69) -
Obr.č.2.22
TZB I(S) · Modul 2
2.10 Kanalizace podzemních podlaží Často se stává, že místní kanalizační síť je v takové hloubce, že na ní nelze odpadní vody napojit tak, aby odtékaly gravitačně. V tomto případě je nutné volit přečerpávání a následné napojení celé vnitřní kanalizace (případně její části). V dnešní době se přečerpávání odpadních vod nejčastěji provádí dvěma způsoby:
1. zaústěním svodného potrubí do jímky, ze které se odpadní voda přečerpává čerpadlem do výše položeného kanalizačního potrubí; 2. napojením potrubí od zařizovacích předmětů na kompaktní přečerpávací zařízení. Možné způsoby přečerpávání odpadních vod je znázorněno na obr.č.2.23
Obr.č.2.23 Příklad kompaktního přečerpávacího zařízení je uveden na obr.č.2.24. Toto zařízení se umísťuje v jímce, která je kromě jiného vybavena malým ponorným kalovým čerpadlem. Pro případ přerušení dodávky elektrického proudu je nutné instalovat pomocné ruční čerpadlo. Zaústění do veřejné kanalizace každé přečerpávané odpadní vody musí být provedeno přes smyčku. Výška této smyčky musí ležet nad úrovní vzduté vody veřejné kanalizace. Pro případ přesáhnutí této výšky bývá výtlačné potrubí opatřeno zpětným ventilem nebo zpětnou klapkou. Alternativně lze ponorné čerpadlo umístit v šachtě mimo objekt jak je patrno z obrázku č.2.25 - 52 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
Obr.č.2.24
Obr.č.2.25 Poznámka
Navrhování čerpacích stanic odpadních splaškových a dešťových vod v rámci vnitřní kanalizace popisuje ČSN EN 12056-4 (75 6760) Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy – Část 4: Čerpací stanice odpadních vod – Navrhování a výpočet. Vlastní dimenzování čerpacích stanic odpadních vod je již mimo rozsah těchto skript. Zájemce o tuto tématiku odkazuji jednak na výše citovanou ČSN a další odbornou literaturu zabývající se touto tématikou.
2.11 Ochrana proti vzduté vodě Vzdutí odpadní vody v jednotné veřejné stokové síti vzniká při velkých přívalových deštích, když je stoka v celém průřezu zaplněna vodou. Vzdutá voda vniká kanalizační přípojkou do potrubí vnitřní kanalizace a může
- 53 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
vytékat ze zařizovacích předmětů a vpustí nacházejících se pod její hladinou. Jak to někdy může dopadnou dokumentuje obr.č.2.26
Obr.č.2.25 Ochrana proti vzduté vodě se dnes provádí pomocí automatických zpětných uzávěrů. Jednotlivé zařizovací předměty a jejich malé skupiny (do dvou kusů) lze chránit automatickým zpětným uzávěrem napojeným přímo na zařizovací předmět nebo instalovaným na jeho připojovací potrubí Vyrábějí se rovněž podlahové vpusti se zabudovaným zpětným uzávěrem. Větší skupinu zařizovacích předmětů je nutno chránit napojením na zvláštní svod vedený odděleně od ostatních svodných potrubí opatřený automatickým zpětným uzávěrem na principu zpětné klapky. Automatické zpětné uzávěry mohou být mechanické s přídavným ručním uzávěrem. Automatické zpětné uzávěry se na zakopaných svodných potrubích umísťují do šachet stejných rozměrů jako mají šachty čistící.
V případech, kdy není použitá zpětná klapka umožňující v zavřené poloze průtok odváděné splaškové vody z nemovitosti není možné provozovat jednotlivé zařizovací předměty. Obr. č.2.26 ukazuje jak je možné tuto situaci řešit pomocí speciální zpětné klapky umožňující odtok odpadní vody z nemovitosti. Obr.č.2.26
- 54 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
2.12 Kanalizační přípojka Kanalizační přípojka je potrubí odvádějící odpadní vody z vnitřní (domovní) kanalizace do stoky veřejné kanalizace. Pro navrhování, výstavbu a opravy kanalizačních přípojek platí ČSN 75 6101 a pokyny provozovatele veřejné kanalizace. Přechod ležatého svodného potrubí vnitřní kanalizace objektu do kanalizační přípojky bývá zpravidla 1 m před objektem. Může však být řešen i pomocí vstupní šachty v předzahrádce nebo jiné části soukromého pozemku.
Kanalizační přípojku dělíme na: - veřejnou část (pod veřejným pozemkem) - domovní část (pod soukromým pozemkem). Každá nemovitost připojená na stokovou síť se u jednotné kanalizace odvodňuje jednou samostatnou kanalizační přípojkou. Je-li v místě stavby oddílná kanalizace, odvádíme jednotlivé odpadní vody samostatnými přípojkami. Pro každou odpadní vodu (dešťovou, splaškovou) zřídíme jednu přípojku. Odvodnění jedné rozsáhlé nemovitosti více přípojkami nebo odvodnění více samostatných nemovitostí jednou přípojkou je možné jen výjimečně se souhlasem provozovatele veřejné kanalizace. Kanalizační přípojka má být co nejkratší, v kolmém směru na stoku. Šikmo mohou být vedeny přípojky do délky cca 2 m např. od dešťových odpadních potrubí na fasádě objektu. Území nad kanalizační přípojkou v šířce 0,75 m od osy potrubí na obě strany nesmí být zastavěné, ani osázené stromy. Čištění kanalizační přípojky umožňuje revizní nebo vstupní šachta . Spád přípojky gravitační kanalizace má být v její celé délce stejný (mimo napojení na stoku). Pro jmenovitou světlost potrubí DN 150 je předepsán spád nejméně 2 %, pro potrubí DN 200 a větší nejméně 1 %. Největší dovolený spád je 40 %. Pokud by vycházel větší spád, je nutné zřídit na přípojce spadiště nebo provést napojení na stoku pomocí spádišťové šachty. Hloubka uložení potrubí přípojky se řídí hloubkou vyústění ležatého svodného potrubí z objektu a hloubkou stoky. Nejmenší krytí potrubí přípojky zeminou je 1 m, pod komunikací určenou pro jízdu nebo stání vozidel se doporučuje krytí nejméně 1,8 m. Při vedení kanalizační přípojky je třeba dodržet vzdálenosti od ostatních souběžných a křižujících inženýrských sítí podle ČSN 73 6005. Napojení kanalizační přípojky na veřejnou stoku se provádí podle zvyklostí provozovatele veřejné kanalizace v místě stavby přípojky. Potrubí jmenovité světlosti DN 150 a DN 200 se na stoku obvykle napojují do určené (před napojením zaslepené) odbočky nebo vložky, která je na stoce zřízena. U stok z kameniny nebo plastu se používají odbočky, u zděných či betonových stok kameninové vložky. Vložky a odbočky jsou osazeny tak, že napojené potrubí přípojky svírá v místě napojení s podélnou osou stoky úhel 60° a je do stoky zaústěno ve spádu 10 %. Při napojování přípojky do odbočky nebo vložky je nutné znát převýšení mezi dnem stoky a dnem potrubí přípojky u vložky, které sdělí provozovatel veřejné kanalizace. Pokud na zděné či betonové stoce není vložka, vyvrtá nebo vyfrézuje se pro napojení přípojky o jmenovité světlosti DN 150 a DN 200 ve stěně stoky otvor, do kterého se osadí a zabetonuje připojovací kus dlouhý 500 až
- 55 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
600mm. Připojovací kus má svírat s podélnou osou stoky úhel 60° a nesmí zasahovat do průtočného profilu stoky. Výšku zaústění přípojky do stoky určuje provozovatel veřejné kanalizace. U neprůlezných stok se přípojky zaúsťují do horní poloviny (v Brně do horní třetiny) profilu stoky. Do vstupních šachet se mohou přípojky jmenovité světlosti DN 150 a DN 200 zaústit jen výjimečně po dohodě s provozovatelem veřejné kanalizace. Přípojky jmenovité světlosti DN 250 a větší se zaúsťují do stok ve spojných vstupních šachtách nebo spojných komorách. Úhel a převýšení přípojky vůči stoce se volí podle požadavků provozovatele veřejné kanalizace. Při velkém výškovém rozdílu mezi přípojkou a stokou je možné napojit přípojku na stoku pomocí spadišťové šachty. Jmenovitá světlost kanalizační přípojky se navrhuje výpočtem stejně jako světlost svodného potrubí. Bez ohledu na výpočet nesmí mít potrubí přípojky menší světlost než DN 150. Větší světlost než DN 200 je možné navrhnout, pokud se v projektu doloží hydrotechnický výpočet, ve kterém se zdůvodní nemožnost použití trub o světlosti DN 200. Výpočet musí, kromě přehledného stanovení průtoku, obsahovat skutečné plnění potrubí světlosti DN 200 (větší než 70 %) při vypočteném průtoku odpadních vod a skutečné plnění a výpočtovou rychlost odpadních vod v potrubí větší navržené světlosti.
2.13 Materiály pro kanalizaci Pro vnitřní kanalizaci, odvádějící odpadní vody z domů a přilehlých ploch, se používají trouby, které se spojují tvarovkami. Jmenovité světlosti tvarovek jsou uvedeny v tab.č.2.17 Tabulka č.2.17 - Jmenovité světlosti a vnější průměry potrubí kanalizace Plastové Nové (32) 40 50 63 75 (90) 110 125 160 200 materiály označení DN/OD Staré ozna- (32) 40 50 63 75 (90) 110 125 160 200 čení Ø (140) Ostatní Nové (25) 30 40 50 70 (80) 100 125 150 200 materiály označení DN/ID 150 200 Staré ozna- (25) 32 40 50 65 (80) 100 125 čení DN Jmenovité světlosti (průměry) uvedené v závorkách se dnes používají ojediněle. Vnější průměr 140 je výběhový rozměr plastového potrubí. Tučná jsou stará označení jmenovitých světlostí, která se liší od nového označení. K materiálům používaným pro výrobu trub a tvarovek vnitřní kanalizace patří: a) nekovové materiály - kamenina, beton a azbestocement; b) kovové materiály - litina, ocel a olovo. c) plastový materiál – PVC, polypropylen (PP), polyethylen (PE)
- 56 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
2.13.1 Kameninové trouby a tvarovky Kamenina je keramický materiál. Mají hnědou barvu, jsou nehořlavé, odolné proti korozi, chemikáliím a vodní erozi. Výhodou je také dlouhá životnost. Nevýhodou je malá pevnost, křehkost a značná hmotnost způsobená nutnými velkými tloušťkami stěn. U vnitřní kanalizace je kameninové potrubí tradičním materiálem pro svodná (ležatá) potrubí uložená v zemi pod podlahou nejnižšího podlaží budovy nebo vně budovy pod terénem. Tradičním způsobem spojování kameninových trub a tvarovek na splaškové a dešťové kanalizaci je hrdlový spoj utěsněný karbolínem impregnovaným konopným provazcem a asfaltovou zálivkou.V poslední době se těsnící provazec a zálivka nahrazuje pryžovým nebo polyuretanovým těsněním.
2.13.2 Betonové trouby a tvarovky Betonové trouby a tvarovky se pro vnitřní kanalizaci dnes používají jen velmi málo. Jsou určené pro ukládání do země pouze vně budov a jsou vhodné jen na dešťovou kanalizaci.
2.13.3 Azbestocementové trouby a tvarovky Azbestocementové neboli osinkocementové trouby a tvarovky se vyrábějí ze směsi azbestu (osinku), cementu a vody. Tyto trouby a tvarovky našly u nás širší uplatnění v 50. až 70. letech, kdy se používaly jako náhrada za nedostatkové litinové odpadní potrubí pro svislá odpadní, a zejména větrací potrubí. Dnes se pro krátkou životnost a zdravotní závadnost materiálu už nepoužívají.
2.13.4 Litinové hrdlové odpadní trouby a tvarovky Litinové hrdlové odpadní trouby a tvarovky se vyrábějí ze šedé nelegované litiny. Trouby i tvarovky se dodávají vně a uvnitř chráněné proti korozi asfaltovým povlakem černé barvy nebo základním nátěrem červenohnědé či zelenomodré barvy. Potrubí je nehořlavé, pevné, odolné proti nárazu a pokud je kvalitně vyrobeno, má i dlouhou životnost. Nevýhodou je křehkost a nepružnost, velká hmotnost, vysoká cena a značná pracnost při spojování. Litina je tradičním materiálem používaným pro vnitřní kanalizaci. Trouby a tvarovky jsou vhodné pro ležatá zakopaná i zavěšená svodná potrubí, svislá odpadní potrubí a připojovací potrubí větších průměrů. Spojování trub a tvarovek se provádí pomocí hrdel těsněných konopným provazcem a zalitím zbývající části hrdla olovem. Olovo může být nahrazeno hliníkovou vlnou (ne do země) zatlučenou do hrdla. V praxi se hrdla zalévají také cementovou kaší, spoj je však nepružný a může vykazovat netěsnosti.
- 57 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
2.13.5 Ocelové pozinkované hrdlové odpadní trouby a tvarovky Ocelové pozinkované hrdlové odpadní trouby a tvarovky se k nám dovážejí z Německa. Ocelové potrubí je vhodné zejména pro svislá odpadní, větrací a připojovací potrubí (od zařizovacích předmětů). Možné je také provádět z něho zavěšené ležaté svody. Ocelové potrubí je u našich vnitřních kanalizací rozšířeno jen velmi málo protože je kromě jiného poměrně drahé.
2.13.6 Olověné odpadní trubky Olověné odpadní trubky se dnes u nás používají pouze výjimečně, pokud nelze použít jiný materiál, pro připojovací potrubí v chemických laboratořích. Dříve (do konce 30. let 20. stol.) byly velmi rozšířeny a prováděla se z nich připojovací potrubí malých průměrů od zařizovacích předmětů.
2.13.7 Odpadní trouby a tvarovky z PVC Naši výrobci vyrábějí trubky z PVC v barvě šedé (obchodní označení novodur) a barvě červenohnědé. Trubky a tvarovky z PVC jsou levné, odolné proti korozi a vodní erozi, lehké a snadno se montují. Nevýhodou je hořlavost, menší pevnost než u litinového potrubí. Nejvyšší teplotní zatížení je 40°C, u červenohnědých trubek a tvarovek krátkodobě až 60°C. Potrubí z PVC neodolává dlouhodobému působení koncentrovaných ropných produktů. Pro připojovací a odtokové potrubí od zařizovacích předmětů, svislé odpadní a větrací potrubí se používají trouby a tvarovky v barvě šedé. Pro svodné potrubí ukládané do země jsou určeny trouby a tvarovky červenohnědé barvy (PVC - KG). Spojování trub a tvarovek se provádí pomocí hrdel s těsnícím kroužkem. U šedých PVC trub je možné vytvořit hrdlo za tepla při montáži a spojení provést zasunutím konce trubky do hrdla a slepením lepidlem L 20.
2.13.8 Odpadní trouby a tvarovky z polypropylenu Odpadní potrubí z polypropylenu (PP) je známo pod označením HT. Trouby a tvarovky vyrábějí už i naši výrobci. Barva potrubí je šedá. Polypropylen je odolný proti korozi a vodní erozi, je lehký, snadno se montuje a je pevnější než PVC. Při správné instalaci je zaručena dlouhá životnost potrubí. Teplotní zatížení může být trvale až do 100°C. Nevýhodou polypropylenového potrubí je hořlavost. Z HT trub a tvarovek se instalují svislá odpadní a větrací potrubí, zavěšené ležaté svody a připojovací potrubí od zařizovacích předmětů. Potrubí není určeno pro pokládku do země. Spojování HT potrubí se provádí pomocí hrdel s těsnícím kroužkem.
- 58 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
2.13.9 Odpadní trouby a tvarovky z polyetylénu Pro odpadní potrubí se používá vysokohustotní polyetylén (HD - PE). Polyetylenové odpadní trouby a tvarovky se k nám dovážejí ze zahraničí (Rakousko). Jejich barva je černá. Potrubí je odolné proti korozi, vodní erozi, působení teplot od - 40°C do + 80°C (krátkodobě do 100°C), chemikáliím, nárazu, má malou hmotnost a dlouhou životnost. Nevýhodou je hořlavost a nutnost použití specielních nástrojů pro některé druhy spojů. Polyetylenové potrubí je použitelné pro celou vnitřní kanalizaci, tedy pro připojovací, odpadní a větrací potrubí a zakopané i zavěšené svody. Nejčastějšími způsoby spojování polyetylenového potrubí vnitřní kanalizace je svařování na tupo, svařování elektrospojkou a hrdlový spoj. Tepelnou roztažnost potrubí se svařovanými spoji umožňují dlouhá hrdla. Hrdlový spoj je utěsněn těsnícím kroužkem.
2.14 Zkoušení vnitřní kanalizace ČSN 73 6760 předepisuje zkoušení vnitřní kanalizace. Po dokončení hrubé montáže se potrubí vnitřní kanalizace ponechá nezakryté (nezazděné, nezasypané), aby bylo možné provést technickou prohlídku a zkoušku vodotěsnosti svodného potrubí. Odpadní, připojovací a větrací potrubí se může zkoušet na plynotěsnost. Teprve po ukončení zkoušky vodotěsnosti s kladným výsledkem je možné svodné potrubí zakrýt (zasypat). O technické prohlídce a obou zkouškách se vyhotoví zápis podle vzoru uvedeného v normě. Při technické prohlídce se kontroluje kvalita provedené hrubé montáže, zejména spojů potrubí. Zkouška vodotěsnosti spočívá v naplnění svodného potrubí vodou a kontroly jeho těsnosti. Před započetím zkoušky se svodné potrubí pomalu naplní vodou do úrovně nejnižšího vývodu (skluzu pro záchodovou mísu, vpusti apod.), případně do úrovně nejnižší čistící tvarovky na odpadním potrubí, pokud pod ní žádné vývody nejsou. Zkušební přetlak vody má být nejméně 3 kPa (0,3 m), nejvíce 50 kPa (5 m). Mezi naplněním potrubí a vlastní zkouškou se nechá uplynout čas stanovený v ČSN, v němž se ustálí teplota a vlhkost potrubí, unikne vzduch a potrubí dočasně nasákne vodou.
Zkouška vodotěsnosti trvá jednu hodinu, během které se sleduje úroveň hladiny vody a její případné dolévání se měří. Výsledek zkoušky je kladný, jestliže únik vody vztažený na 10 m2 vnitřní plochy potrubí nepřesáhne 0,5 l . h-1. Zkouška plynotěsnosti odpadního, připojovacího a větracího potrubí se může provádět až po osazení zařizovacích předmětů a napuštění zápachových uzávěrek vodou. Plnícím kohoutem se napouští z tlakové nádoby nebo kompresoru zkušební plyn. Po utěsnění větracího potrubí se musí dosáhnout přetlak plynu 0,4 kPa. Zkušební plyn musí být zdravotně nezávadný, nevýbušný, nehořlavý, ale zapáchající či barevný. Jestliže po dobu 0,5 hodiny od naplnění potrubí plynem není tento plyn v objektu cítit nebo vidět, je zkouška plynotěsnosti vyhovující.
- 59 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
2.15 Autotest -
Co je to dešťová kanalizace ?
-
Jak zabráníme vnikání nečistot do svodného potrubí dešťové kanalizace?
-
Jak dimenzujeme vnitřní dešťovou kanalizaci?
-
Kdy je nutné přečerpávat splaškové vody a jakým způsobem se to provádí?
-
Jak zabráníte proniknutí vzduté vody z veřejné kanalizace do objektu?
-
C je to domovní přípojka a jak ji rozdělujeme?
-
Vyjmenujte zásady, které je nutné dodržet při zřizování kanalizačních přípojek
-
Jaké průměry potrubí se používají pro vnitřní kanalizaci?
-
Jaký materiál je možné použít pro vnitřní kanalizaci a na které části vnitřní kanalizace se jednotlivé materiály používají?
- 60 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
Příklad 2.2
Vzorové řešení situace
- 61 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
Příklad 2.3
Rozvinutý řez přípojkou
- 62 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
Příklad 2.4
Půdorys svodnéh potrubí vedeného ve výkresu základů.
- 63 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
Příklad 2.5
Půdorys kanalizace 1.PP
- 64 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
Příklad 2.6
Půdorys kanalizace 1.NP.
- 65 (69) -
TZB I(S) · Modul 2
Příklad 2.7
Půdorys kanalizace typického podlaží
Příklad 2.8
Rozvinutý řez hlavním svodem
- 66 (69) -
Odvádění odpadních vod z budov
Příklad 2.9
Rozvinutý řez opdadní,m potrubím č.3 a 6
- 67 (69) -
Závěr
3
Závěr
Autor předkládaného modulu „Odvádění odpadních vod z budov„ si je plně vědom skutečnosti, že nemohl plně vyčerpat danou problematiku z důvodu omezeného rozsahu daného modulu. Doporučuje proto posluchačům denního studia návštěvy přednášek, kde budou jednotlivé pasáže dále rozvedeny a prohloubeny. Pro studenty kombinovaného studia doporučuje využít další odbornou literaturu a www stránky odborných firem, výrobců a dodavatelů částí týkajících se vnitřní kanalizace.
3.1
Shrnutí
Předkládané opory seznamují posluchače ze základním částmi vnitřní kanalizace. Vnitřní kanalizace je zde probrána v takovém rozsahu, aby umožnila posluchači pochopit problematiku vnitřní kanalizace jak vcelku, tak její jednotlivé části. Po prostudování by mněl posluchač bez problému zvládnout nejen vlastní zkoušku z předmětu zdravotně technických instalací a vypracovat jednoduchý projekt ve cvičení, ale především získané poznatky uplatnit v praxi, jako absolvent bakalářského studia.
3.2 3.2.1 [1] [2] [3] [4]
3.2.2
Studijní prameny Seznam použité literatury Čupr, K. , Bartošová,B., Počinková, M., Vrána,J.,Zdravotní technika pro kombinované studium, Akademické nakladatelství CERN, s.r.o. Brno 2002 Kucbel J. a kol. Technické zariadenia budov II, SNTL Praha 1988 ČSN EN 12056 Vnitřní kanalizace – gravitační systémy – Část 1 až 5 ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace
Seznam doplňkové studijní literatury
[5]
73 6005 Prostorová úprava vedení technického vybavení Odkazy na další studijní zdroje a prameny
[6]
ČSN 75 6081 Žumpy
[7]
www.tzb-info.cz
[8]
ostatní prospekty a www stránky výrobců kanalizačního potrubí (OSMA, Pipe-life, Geberit, Instaplast,Wavin Ekoplastik, Dyka, Marley atd.
- 69 (69) -