VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Rezortní bezpečnostní cíl - identifikace pacientů ve zdravotnických zařízeních Bakalářská práce
Autor: Michaela Burdová Vedoucí práce: doc. PhDr. Lada Cetlová, PhD. Jihlava 2015
Anotace Bakalářská práce je zaměřena na identifikaci pacientů ve zdravotnických zařízeních. Teoretická část obsahuje důleţité informace o zajištění bezpečné péče v České republice, jako je akreditace zdravotnických zařízení, certifikace, bezpečnostní cíle. Dále se v teoretické části zabývám identifikací pacientů, kterou uţívají různá zdravotnická zařízení. Praktická část se zabývá dodrţováním identifikace pacientů v akreditovaných a neakreditovaných zařízeních. Součástí je vyhodnocení výzkumu s grafickým znázorněním a slovním komentářem. Cílem bakalářské práce je zjistit dodrţování identifikace pacientů u hospitalizovaných pacientů v akreditovaných a neakreditovaných zařízeních.
Klíčová slova Identifikace pacienta, rezortní bezpečnostní cíl, identifikační náramek, bezpečná péče, akreditace
Annotation Bachelor work is focused on the identification of patients in healthcare facilities. The theoretical part contains important information to ensure safe care in the Czech republic, such as accreditation of healthcare facilities, certification and safety objectives. Furthermore, the theoretical part deals with the identification of patients who used various medical facilities. The practical part deals with the identification of patients in accredited and nonaccredited institutions as part of the research evaluation with a graphic and verbal commentary. The aim of the study is to determine compliance with the identification of patients hospitalized in accredited and non-accredited institutions.
Keywords Identification of the patient, departmental safety objective, wristband, safe care, accreditation
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí bakalářské práce doc. PhDr. Ladě Cetlové, PhD. za metodickou, pedagogickou a odbornou pomoc a její cenné rady. Dále děkuji zúčastněným pacientům v dotazníkovém šetření, zaměstnancům Nemocnice Jihlava a Nemocnice Dačice do zasvěcení o identifikaci pacientů v jejich zařízení. Poděkování patří i mé rodině, která mi poskytovala podporu po celou dobu studia.
Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístění své bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl jsem seznámen s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 7.5.2015
…………………………
Obsah 1
2
Úvod .......................................................................................................................... 8 1.1
Cíl ....................................................................................................................... 9
1.2
Hypotézy ............................................................................................................ 9
Teoretická část ......................................................................................................... 10 2.1
Kvalitní a bezpečná péče v ošetřovatelství ...................................................... 10
2.1.1
Historie ošetřovatelství a současnost ........................................................ 10
2.1.2
World Health Organization ....................................................................... 11
2.1.3
Spojená akreditační komise ČR, o.p.s. ..................................................... 12
2.1.4
Certifikace ISO 9001:2000 ....................................................................... 13
2.1.5
Joint Commission on Accrediation of Healthcare Organizations ............. 13
2.1.6
Ošetřovatelské standardy .......................................................................... 13
2.1.7
Audit ve zdravotnickém zařízení .............................................................. 14
2.1.8
Neţádoucí události .................................................................................... 14
2.1.9
Rezortní bezpečnostní cíle ........................................................................ 15
2.2
Rezortní bezpečnostní cíl - identifikace pacientů ve zdravotnických zařízeních 17
3
4
2.2.1
Identifikace ............................................................................................... 17
2.2.2
Identifikační náramky ............................................................................... 18
2.2.3
Slovní identifikace .................................................................................... 21
Praktická část ........................................................................................................... 23 3.1
Metodika výzkumné práce ............................................................................... 23
3.2
Výzkumný soubor ............................................................................................ 23
3.3
Zpracování získaných dat ................................................................................. 23
3.4
Výsledky výzkumu........................................................................................... 24
Diskuze .................................................................................................................... 31 4.1
Návrh a doporučení pro praxi .......................................................................... 34
5
Závěr ........................................................................................................................ 36
6
Seznam pouţité literatury ........................................................................................ 37
Internetové zdroje ........................................................................................................... 39 Seznam obrázků, grafů a příloh ...................................................................................... 41
1 Úvod Pro bakalářskou práci jsem si zvolila téma Rezortní bezpečnostní cíl - identifikace pacientů ve zdravotnických zařízeních. Toto téma bylo mou volbou, protoţe mne zajímalo, zda je v akreditovaných zařízeních dodrţovaná správná identifikace pacienta a jakou identifikaci pouţívají v neakreditovaných zařízeních. Také si myslím, ţe toto téma je velice aktuální s ohledem na některé zveřejněné kauzy u
nás i v zahraničí. Tyto kauzy byly často završeny vysokým odškodněním
pro pacienty. „Podle Lucemburské deklarace o bezpečnosti péče pacientů (2005) představuje zdravotnictví vysoce rizikovou oblast. Je neuvěřitelné, že v dnešní vysoce technické době je ve zdravotnických zařízeních jedním z největších rizik a jednou ze základních kategorií mimořádných událostí chybná identifikace pacientů. Chybná identifikace pacientů má často fatální následky.“ (Škrla, Škrlová, 2008, s. 115) Člověk se s první identifikací setkává hned po narození, kdy je mu přidělen identifikační náramek a s poslední identifikací se setkává při péči o mrtvé tělo. Někdy můţe nesprávná identifikace pacienta vést k neţádoucím událostem, které mají nedozírné následky, proto se zdravotnictví věnuje odhalování moţných rizik a zavádí preventivní opatření. Praktická část se zabývá výsledky vlastního výzkumu v Nemocnici Jihlava, která je akreditovaná u SAK, o.p.s. a v Nemocnici Dačice, která zatím akreditaci nemá. Stanovila jsem si jeden cíl a čtyři hypotézy. V praktické části je zmíněna metodika práce, charakteristika vzorků a výsledky vlastního výzkumu, který se zaměřuje na zjištění, zda se v akreditovaných a neakreditovaných zařízeních dodrţuje správná identifikace pacienta. Odpovědi jsou zpracované v grafických výsledcích se slovním závěrečným vyhodnocením. V posledním úseku je zahrnuta diskuze a závěr, v nichţ popisuji výsledek výzkumné části, potvrzuji nebo vylučuji hypotézy a cíle. V závěru diskuze se zmiňuji o návrhu řešení a doporučení pro praxi.
8
Závěr uzavírají přílohy, mezi které jsem zařadila dotazník pro pacienty, hlášení neţádoucích událostí a standard pro identifikaci pacientů.
1.1 Cíl Zjistit, zda je dodrţována identifikace pacientů u hospitalizovaných pacientů v akreditovaných a neakreditovaných zařízeních.
1.2 Hypotézy 1. Předpokládám, ţe v akreditovaném zařízení je dodrţována identifikace pacientů, neţ v neakreditovaném zařízení. 2. Domnívám se, ţe 100 % identifikačních náramků v akreditovaném zařízení je správně popsána a jsou dodrţovány předepsané postupy k identifikaci pacientů. 3. Domnívám se, ţe 85 % všeobecných sester v akreditovaném i neakreditovaném zařízení se ptá na jméno a příjmení pacienta před kaţdým výkonem. 4. Polovina respondentů se jiţ setkala s pochybením při identifikaci pacienta.
9
2 Teoretická část 2.1 Kvalitní a bezpečná péče v ošetřovatelství Posláním zdravotnictví je udrţovat zdraví a prodluţovat ţivot. Součástí tohoto procesu je sledování kvality a bezpečné péče. Proto existují organizace, které zvyšují prestiţ zdravotnického zařízení. Mezi organizace patří World Health Organization, Spojená akreditační komise ČR, o.p.s., Certifikace ISO 9001:2000 a Joint Commission on Accrediation of Healthcare Organization. (Staněk, 2011)
2.1.1 Historie ošetřovatelství a současnost Práce všeobecné zdravotní sestry byla v historii vnímána jako nedůleţitá, ošetřování nemocného bylo samozřejmostí a práce nelékařských pracovníků byla brána jako běţná součást ţivota. Dlouho se ošetřovatelské povolání snaţilo o prestiţní pozici. Dnes je toto povolání bráno jako velice odborná, kvalifikovaná a profesionální práce. Sestry se dlouhodobě vzdělávají a specializují se v různých oborech. (Kutnohorská, 2010) O ošetřovatelství se píše uţ od raného středověku, kdy péče o druhého byla přirozenou vlastností. Zkušenosti s léčbou a ošetřováním se předávaly z generace na generaci. V klášterech se pěstovaly vlastní byliny a vyráběly se z nich potřebné léky pro nemocné. Za válek byla zvýšená potřeba ošetřovatelské péče, války přinášely mor, pandemie a následnou smrt. Proto byla učiněna řada hygienických opatření, byly vybudovány lazarety, charitativní domy a ošetřovatelské řády na pomoc nemocným a raněným. (Kutnohorská, 2010) Ošetřovatelství v současné době naplňuje odkaz Florence Nightingalové (1820-1910), známé jako „paní s lampou“.
Zastihla tehdejší nevzdělané a špinavé prostředí.
Vybudovala ošetřovatelský řád, kterým se inspirovala v Římě. Za Krymské války (1853-1856) Florence vypravila zhruba 70 ošetřovatelek na pomoc raněným. Postarala se nejen o zásobu čistého loţního prádla, pletených ponoţek a jiných materiálních potřeb, ale i o duševní potřeby raněných. Florence zaznamenala do svých deníků nemocniční prostředí, které by nevyhovovalo dnešním standardům. Plyny ze stok vnikaly do místností, byl nedostatek místa, nedostatek lékařských a chirurgických pomůcek a nedostatečná administrace. Florence se nenechala zaskočit a nevyhovující prostředí a péči změnila. Čistota a dostatek čerstvého vzduchu pro ni byl na prvním
10
místě. Postarala se také o otevření dietní kuchyně, zavedení čerstvé vody a kanalizace. Výsledkem všech úprav byl pokles úmrtnosti z 60 % na 2 %. (Kutnohorská, 2010) Florence je zakladatelkou mnoha změn, které výrazně změnily ošetřovatelství, mezi nejznámější změny patří zavedení výtahu na potravu, signalizační zařízení u lůţka nemocného, teplá voda v kaţdém patře. (Kutnohorská, 2010) Díky jejím vůdcovským schopnostem zaloţila roku 1860 první ošetřovatelskou školu v Londýně. Zaslouţila se o reformy pro zlepšení nemocnic a tuto revoluci přenesla i do civilních nemocnic. Florence posledních 45 let ţila jako invalida a teprve po své smrti jí bylo uděleno mnoho vyznamenání. Tato dáma byla hrdinkou ošetřovatelství a na počest jejího narození (12. 5. 1820) se slaví Mezinárodní den ošetřovatelství. (Sestřička, 2013) Dalším průkopníkem ošetřovatelství je Nikolaj Ivanovič Pirogov (1810-1881). Byl chirurgem, který objevil narkózu. Připravoval dobrovolné ošetřovatelky pro ruskou armádu a sám ošetřoval raněné, měl také podíl na vzniku Ruského červeného kříţe. Zakladatelem Mezinárodního červeného kříţe byl Jean Henri Dunant, ten zajišťoval odbornou pomoc raněným a přípravu ošetřujících. Červený kříţ má sedm základních principů, mezi které patří humanita, nestrannost, neutralita, nezávislost, dobrovolnost, jednota a světovost. (Kutnohorská, 2010) V dnešní době se ošetřovatelství bere jako profese, která má přesně definované kompetence. Ošetřovatelství se zabývá předcházením onemocnění a neustálým zvyšováním kvality poskytované péče. Na všeobecnou sestru jsou v dnešní době kladeny vysoké nároky z hlediska odbornosti, a to v oblasti medicínské i technické. Důleţitý je i její přístup k pacientům. (Kutnohorská, 2010)
2.1.2
World Health Organization
Světová zdravotnická organizace (WHO - World Health Organization) je orgán mezinárodní spolupráce v péči o zdraví. Tato organizace byla zaloţena 7. dubna 1948, proto se v tento den slaví Světový den zdraví. Orgánem Světové zdravotnické organizace je Světové zdravotnické shromáţdění sídlící v Ţenevě. Cílem je nejvyšší úroveň zdraví pro všechny. (Čevela et al., 2009)
11
„Světová zdravotnická organizace zajišťuje zejména následující úkoly: -
Boj proti infekčním nemocem,
-
Odbornou pomoc vládám, které o to požádají (živelné či jiné katastrofy),
-
Organizaci a podporu výzkumu určité zdravotní problematiky s mezinárodní účastí.“ (Čevela et al., 2009, s. 74)
Hlavním programem Světové zdravotnické organizace je program Zdraví pro všechny v 21. století. Hlavním principem je spravedlnost, solidarita, udrţitelnost, účast a etická volba. Tento program má vytyčeno 21 cílů, jako je například rozvoj lidských zdrojů, financování zdravotnictví, integrovaný záchranný systém, zdravější ţivotní styl, zdravé a bezpečné ţivotní prostředí. (Čevela et al., 2009) V České republice probíhal preventivní program Zdravé zuby, který se konal jiţ třináctým rokem. Úkolem byla kontrola chrupu u co nejvyššího počtu dětí prvního stupně základních škol. V České republice probíhaly programy, jako jsou například výstava Antibiotika, Podpora zdraví na pracovišti, Zdravá města, obce, regiony a spousta dalších. (WHO, 2014)
2.1.3 Spojená akreditační komise ČR, o.p.s. Spojená akreditační komise ČR, o.p.s. (SAK) vznikla roku 1998 jako nezávislá organizace. Posuzuje zařízení podle akreditačních standardů a zaměřuje se na zvyšování kvality a bezpečnou péči. Dnes je 74 standardů, které jsou řazeny do deseti kapitol. (Plévová, 2012) Hlavním úkolem Spojené akreditační komise je především vydávání akreditačních standardů. Dále pomáhá s přípravou na akreditaci a v poradenské činnosti, řeší problematiku zdravotní péče a bezpečí pacientů, věnuje se také publikační činnosti a spolupracuje na zvyšování kvality zdravotní péče s organizacemi v ČR, i v mezinárodní oblasti a vzdělává konzultanty a auditory. (SAK, 2010) Akreditační komise hodnotí zdravotnické zařízení, jak dodrţuje dané standardy. Akreditace je dobrovolná činnost, která zdravotnickému zařízení přináší sníţení rizik jak pro pacienty, tak pro zaměstnance, dále slouţí jako přínosce důvěry veřejnosti ke zdravotnickému
zařízení
a především
napomáhá ke
zlepšení
kvality péče.
(INTERNATIONAL, 2008)
12
Zařízení se hodnotí podle standardů, které jsou rozděleny do deseti oblastí. Principem je řízení, které sleduje činnosti prováděné ve zdravotnickém zařízení. Kdyţ zařízení splní podmínky akreditačních standardů shodujících se s chodem oddělení, je udělen certifikát o akreditaci. (SAK, 2010) Certifikát o akreditaci je vydáván po dobu tří let. (Škrla, Škrlová, 2003)
2.1.4 Certifikace ISO 9001:2000 Certifikace je definována jako činnost, která dokazuje důvěru o sluţbě ve shodě s normou nebo s poţadavky. Při certifikaci se ověřuje shoda s normami a předpoklady pro trvalé dodrţování jakosti. (Zelenka, Zelenková, 1997) Mezinárodní organizace ISO (International Organisation for Standardization) vznikla v roce 1947 v Ţenevě, původně byla tato organizace zaměřena na různé oblasti. Vytváří kritéria pro nezávislou certifikaci. Program ISO doplňuje akreditaci, ale nenahrazuje ji. Zaměření na jakost, kvalitu a bezpečí označujeme jako ISO 9001:2000. Cílem je zvýšit spokojenost zákazníků, ti prokazují trvalé poskytování péče dle poţadavků. (Plevová, 2012)
2.1.5 Joint Commission on Accrediation of Healthcare Organizations Společná komise pro akreditace zdravotnických zařízení JCAHO (Joint Commission on Accrediation of Healthcare Organizations) sleduje kvalitu a úroveň zdravotnictví jiţ od roku 1951. První akreditační standardy vydala tato organizace v roce 1926, byl to osmnácti stránkový soubor. JCAHO je předlohou mnoha dalších akreditačních programů v celé zemi. V roce 1999 JCAHO zveřejnila program dceřiné společnosti JCIA (Joint Commission International Accredation). Standardy v tomto programu jsou děleny do dvou skupin, první týkající se potřeb pacienta a druhá týkající se zdravotnického zařízení jako organizace. JCIA respektuje různé kultury a prostředí. Tuto mezinárodní akreditaci a certifikát získala Nemocnice na Homolce Praha, Ústav hematologie a krevní transfuze Praha, Masarykův onkologický ústav Brno a Fakultní nemocnice Ostrava. (Plevová, 2012)
2.1.6 Ošetřovatelské standardy Standard je chápán jako základní norma pro srovnání. (Juřeníková, 2010) Standard vymezuje minimální úroveň péče. Standardy dělíme na centrální, které vydává ministerstvo zdravotnictví, a lokální, které si zpracovává dané zařízení. Standardy 13
se zaměřují na popis činností a výkonů, nebo na metody a nástroje měření výsledků, například pády ve zdravotnickém zařízení, zaznamenávání a hodnocení dekubitů. (Plévová, 2012) Standard je prostředkem ke zvyšování kvality a slouţí k realizaci auditů. Dále slouţí jako akreditační nástroj k posouzení úrovně péče. Standardy se prezentují jako volný text, který nemá ţádný formální předpis. Standard vymezuje parametry, které se dají změřit nebo zhodnotit. Kaţdý standard má svůj název, číslo, označení, typ, platnost, místo pouţití, kdo ho uţívá a kdo ho sestavil. Nedílnou součástí standardu je audit, ten posuzuje, zda byl standard splněn. (Mášová, Havrdlíková, 2009) V Nemocnici Jihlava se při identifikaci pacientů řídí podle standardu číslo 009, který vypracovala Bc. Zuzana Mezerová. Cílem standardu je prevence záměny pacienta a poskytnutí bezpečné péče. Celé znění standardu se můţeme dočíst v příloze číslo 1.
2.1.7 Audit ve zdravotnickém zařízení Audit je nástrojem pro kontrolu stavu, je to hodnocení vycházející z dodrţování předem sepsaných kritérií. Audit hodnotí činnost oddělení, personálu, program a dokumentaci. Hledá shodu mezi plánováním a tím, co bylo uskutečněno, odkrývá problémy, silné a slabé stránky zařízení. Při auditu se pozorují všeobecné sestry při práci, hodnotí se sběr údajů a dat, dotazování pacientů, měření účinnosti, péče rodinou, kontroluje se dodrţování standardů a stav dokumentace. (Plévová, 2012) Rozlišujeme externí a interní audit. Při externím auditu kontrolují zdravotnické zařízení speciální auditoři různých orgánů. Interní audit je zaměřen na uspokojování potřeb managementu a vykonávají ho zaměstnanci zařízení, například vrchní sestry a primáři. (Plévová, 2012)
2.1.8 Nežádoucí události Neţádoucí událost je popisována jako ojedinělá, výjimečná a především neţádoucí. Za
neţádoucí událost se povaţuje činnost, která ohrozila zdraví pacienta
nebo zaměstnance, nebo majetek pacienta, či zdravotnického zařízení. Za neţádoucí událost se povaţuje například poškození pacienta, závaţný konflikt s pacientem, záměna léku, sebevraţda ve zdravotnickém zařízení, fyzické napadení a
jiné.
(Vondráček,Wirthová, 2009)
14
Při vzniku neţádoucí události zaměstnanec zajistí podrobný a pravdivý záznam události, zajistí identifikaci a písemné vyjádření svědků, zdravotnickou dokumentaci, která se k události vztahuje. O události zaměstnanec informuje svého nadřízeného. K sepsání události se můţe vyuţít předem připravený tiskopis určený k hlášení neţádoucích událostí, viz. příloha číslo 2 .(Vondráček,Wirthová, 2009) Zdravotnické zařízení zavádí systém hlášení neţádoucích událostí, který je dostupný všem pracovníkům. Hlášení těchto událostí pomáhá a usnadňuje při opakování takovýchto neţádoucích událostí. Rychlým vyplněním formuláře vzniká dostatek času na zhodnocení situace při právním sporu. (Plévová, 2012)
2.1.9 Rezortní bezpečnostní cíle Rezortní bezpečnostní cíle vycházejí z postupů vedoucích k minimalizaci rizik v oblastech, které jsou rizikové. Rezortní bezpečnostní cíle uvádějí určité poţadavky, jejich
splněním se sniţují rizika pro pacienty ve zdravotnických zařízeních.
Mezi rizikové oblasti patří: a) „Bezpečná a jednoznačná identifikace pacientů b) Bezpečnost při používání rizikových léků a léčiv c) Minimalizace rizika záměny pacienta, výkonu, místa výkonu d) Prevence pádů pacientů e) Prevence nemocničních infekcí řádnou hygienou rukou f) Bezpečná komunikace g) Bezpečné předávání pacientů „(Marx, Vlček, 2013, s. 17) Rezortní bezpečností cíl 1) – Bezpečná a jednoznačná identifikace pacientů Stanoví se vnitřní předpis pro správnou a bezpečnou identifikaci všech pacientů. Je stanoven přesný popis identifikace pacienta v neobvyklých i standartních situacích. Poţadavky vyţadují
minimálně
dva
nástroje
určené
k identifikaci
pacientů,
jako je například jméno a datum narození. Nezařazuje se sem však označení pokoje pacienta, nebo lůţka. Identifikace se provádí před podáváním léků, krevních přípravků, při odběru biologického materiálu a před diagnostickými a terapeutickými úkony. (Marx, Vlček, 2013)
15
Rezortní bezpečností cíl 2) – Bezpečnost při používání rizikových léků a léčiv Stanoví se vnitřní předpis pro riziková léčiva, jako je například kalium chloratum, inzuliny a hepariny. Je stanoven předpis pro objednávání těchto léků, skladování a jeho podání pacientovi. Pokud jsou tyto léky umístěny na pracovišti, je zaveden postup zabraňující nesprávnému podání. (Marx, Vlček, 2013) Rezortní bezpečností cíl 3) – Minimalizace rizika záměny pacienta, výkonu, místa výkonu Nemocnice zavede postup zajišťující provedení správného výkonu u správného klienta na správném místě. Dále je určen postup, jak označovat místo provedení, a zajistí se účast pacienta. Zavede se postup ověřování dostupnosti a funkčnosti dokumentace. Dokumentuje se předoperační bezpečnost a postup před výkonem. (Marx, Vlček, 2013) Rezortní bezpečností cíl 4) – Prevence pádů pacientů Zařízení zavede postup na hodnocení rizika pádů u pacienta. Zajistí se bezpečnostní opatření ke sníţení rizika pádů u rizikových pacientů. Zavede se jednotný postup pro prevenci a řešení pádů. Sledované výsledky se pravidelně vyhodnocují a zavádí se preventivní opatření, která zabraňují pádu u pacienta. (Marx, Vlček, 2013) Rezortní bezpečností cíl 5) – Prevence nemocničních infekcí řádnou hygienou rukou V zařízení je zaveden předpis na správné mytí rukou, pouţívání bariérových technik a desinfekčních přípravků. Vymezí se situace, ve kterých se vyuţívají ochranné pomůcky a zajistí se jejich dostupnost. Dále zařízení zabezpečí pravidelná školení v prevenci a kontroly šíření infekcí, stanoví se zaměření programu pro prevenci a
kontrolu infekcí, rizika a způsob ošetřování pacientů s infekcí, pouţívání
diagnostických a léčebných technik u takto nemocných pacientů. Postup prevence a kontroly infekcí je zařazen do programu zvyšování kvality a bezpečí klientů. (Marx, Vlček, 2013) Rezortní bezpečností cíl 6) – Bezpečná komunikace Nemocnice zavede postup při komunikaci přes telefon pro ordinování léků a hlášení výsledků. Při telefonické komunikaci se zaznamenává úplný obsah hlášení či ordinace.
16
Hlášení či ordinace se zpětně přečte pro kontrolu. Správnost opakovaného hlášení potvrdí přijímací osoba. (Marx, Vlček, 2013) Rezortní bezpečností cíl 7) – Bezpečné předávání pacientů Stanoví se předpis na předávání pacientů mezi jednotlivými pracovišti, předpis obsahuje minimální kompetence pracovníků zajišťujících předávání pacientů. Je určená forma a rozsah dokumentace, která se předává. Předpis je v nemocnici dodrţován. (Marx, Vlček, 2013)
2.2 Rezortní bezpečnostní cíl - identifikace pacientů ve zdravotnických zařízeních Rezortní bezpečnostní cíle se zavádí kvůli preventivním opatřením, vedoucích k bezpečí pacientů ve zdravotnických zařízeních. Zavedením rezortního bezpečnostního cíle pro identifikaci pacientů se zvyšuje prestiţ zdravotnického zařízení a bezpečnost pro pacienty. Cílem Ministerstva zdravotnictví ČR, které vydává rezortní bezpečnostní cíle, je poskytnutí instrukcí pro uţití identifikačních systémů. Při zavedení identifikačního systému si zařízení zvolí produkt, který bude pro zařízení cenově dostupný a vhodný z materiálního hlediska. Tento systém musí být pochopen u personálu a především u pacientů. Je důleţité informovat o výhodách a zavedení systému média, která mohou informovat celý region o kladných stánkách systému. Vydané instrukce by měly obsahovat cíl projektu, údaje a umístění náramku, moţnost odmítnutí náramku pacientem. Dále pravidla přikládání a časový harmonogram kontrol. Patří k nim i manipulace s náramkem při různých úkonech, likvidace náramku a sledování indikátoru jakosti, který hodnotí, jakému počtu pacientů byl náramek nasazen. Zahrnuje i počet pacientů, kteří náramek odmítli, počet vyměněných náramků, porušení integrity kůţe, případy, kdy náramek zabránil pochybení. (Hellerová, 2009)
2.2.1 Identifikace Identifikace pacientů se vyuţívá jak u hospitalizovaných pacientů, tak i u ambulantních pacientů. V ambulantních zařízeních se nejčastěji vyuţívá Evropského průkazu zdravotního pojištění (EHIC), veřejností známého jako karta pojištěnce. Pacient tímto průkazem prokazuje svoji identitu. Na kartě jsou uvedeny tyto identifikační údaje: jméno, příjmení, datum narození, číslo pojištěnce, kód zdravotní pojišťovny,
17
číslo průkazu a jeho platnost. Ověření totoţnosti se kontroluje dotazem na jméno, příjmení a datum narození. (Neuwirt, 2010) Pacienti hospitalizovaní ve zdravotnických zařízeních jsou identifikováni podle identifikačních náramků, které jsou zaváděny v rámci akreditace zdravotnického zařízení. Dále se vyuţívá zdravotnické dokumentace. Údaje v dokumentaci se musí shodovat s údaji na identifikačním náramku. Při ověřování totoţnosti je zaměstnanec povinen ověřit identitu pomocí jména, příjmení a data narození verbální komunikací. (Neuwirt, 2010) Zdravotnictví převzalo zkušenosti z různých oblastí automatické identifikace, aby
zdokonalilo
systém
a
zajistilo
kvalitu
poskytované
péče.
Ve zdravotnictví se čárové kódy vyuţívají ve farmaceutické výrobě formou radiofrekvenční technologie pro zabezpečení správné výroby léku, namíchání léku, jeho sterilizování a zabalení. Identifikace je důleţitá i ve skladech zdravotnického materiálu, aby se vědělo o spotřebě zdravotnických materiálů a léků. Data jsou snímána prostřednictvím přenosných terminálů a odesílána do počítače. (Benadiková et al., 1994) Systém čárových kódů je vyuţíván i v laboratořích, krevních a transfúzních stanicích. Přes laboratoře projde nespočetné mnoţství vzorků, coţ vyţaduje i mimořádné monitorování. Etikety na vzorcích musí být odolné vůči nízkým teplotám, aţ -37°C, proto se uţívají speciální štítky, které tyto podmínky splňují. (Benadiková et al., 1994) V německé nemocnici v Rottenburgeru vyuţívají hlasovou technologii při testování moči. Laborant nemusí nic zapisovat ručně, přístroj zaznamenává hlas do počítače. Technik identifikuje slovně pacientův vzorek, poté zadává heslovité parametry. Vše je zaznamenáno přes mikrofon do počítače. (Benadiková et al., 1994)
2.2.2 Identifikační náramky Identifikační náramky jsou spolehlivé a praktické, cílem je zabránění vzniku neţádoucích událostí a upozornění na moţná rizika potřeb pacientů. Údaje na identifikačním náramku jsou určeny k ověření totoţnosti, na náramku je uváděno nejčastěji jméno, příjmení, datum narození, údaje o alergiích, různá rizika a název oddělení, kde je pacient hospitalizován. (Hellerová, 2009)
18
Identifikační náramky jsou důleţitým předmětem při identifikaci pacienta, dnes jiţ máme na trhu několik modelů. Nejjednodušší variantou jsou popisovatelné náramky s patentním uzávěrem, které jsou dostupné v několika barvách a stojí okolo 4,Kč.(IDSYS, 2012) Obrázek 1 Popisovatelný identifikační náramek (Zdroj: vlastní)
Dále se vyuţívají náramky s kapsou pro štítek, který je moţno vloţit nebo nalepit, cena náramku se pohybuje okolo 5,- Kč. (IDSYS, 2012) Na gynekologicko-porodnickém oddělení se vyuţívají náramky pro matku a dítě, vyrábějí se nejčastěji v bílé, růţové a modré barvě, cena se pohybuje okolo 20,- Kč. (IDSYS, 2012) Obrázek 2 Identifikační náramek pro matku a dítě (Zdroj: vlastní)
Další moţností jsou náramky pro čárové kódy. Tyto náramky mají plastový uzavírací patent, kterému se říká „snap“. Pro tyto náramky jsou vyuţívány speciální tiskárny s přímým tiskem, náramek se pohybuje cenově okolo 7,- Kč. (IDSYS, 2012) Pacientovi je vytvořena karta, kde jsou zaznamenány léky, které pacient uţívá, a specifické výkony. Pro snímání kódů z náramku se pouţívá přenosný terminál se snímačem kódů. Všechna načtená data jsou odeslána do počítače. (Benadiková et al., 1994)
19
Obrázek 3 Identifikační náramek s čárovým kódem (Zdroj: vlastní)
Další technologií jsou čipové RFID náramky, které se vyrábějí v různých velikostech pro děti a dospělé, cena se pohybuje okolo 30,- Kč. Náramky obsahují čip, který zaznamenává potřebné informace. (IDSYS, 2012) Tato technologie umoţňuje označovat osoby a objekty. Základem je počítač, speciální čtečka a tagy (ve zdravotnictví identifikační náramky s čipem). Uvnitř náramků je skryta miniaturní baterka. Tento systém sleduje mnoho informací o objektech včetně čísel, polohy, hodnotách a jiné. (Hunt et al., 2007) Obrázek 4 Identifikační náramek RFID (Zdroj: IDSYS)
Další skupinou jsou krátkodobé speciální náramky. Tyto náramky mají bezpečnostní uzávěr jako všechny ostatní náramky a moţnost nastavení velikosti. Cenově se pohybují stejně jako popisovatelné náramky. (IDSYS, 2012) Náramky, které nás upozorní na moţná rizika u pacienta, nazýváme výstraţné náramky. Náramky jsou dostupné v různých barvách dle zvyklosti oddělení. Například pacientovi s rizikem vzniku pádu se můţe připevnit ţlutý nebo červený náramek. U pacienta se mohou hodnotit různá rizika, jako je například riziko vzniku dekubitů nebo riziko alergické reakce. (IDSYS, 2012) Obrázek 5 Identifikační náramek výstražný (Zdroj: vlastní)
20
Náramek se přikládá ihned po přijetí na oddělení, v případě neznámého pacienta se uvádí „ neznámý muţ “ a „ neznámá ţena “ moţná rizika, datum a hodina příjmu a oddělení. Po zjištění identifikace je náramek vyměněn za náramek se všemi údaji. Je nutno informovat o účelu identifikace. Všeobecná sestra by měla pacienta informovat o
moţnosti odmítnutí identifikačního náramku. V takovém případě se ţádost
respektuje, zapisuje se do zdravotnické dokumentace a upozorňuje se ostatní zdravotnický personál. Důleţité je znát pravidla pro přiloţení náramku. Musíme dávat pozor, aby nedošlo k zaškrcení končetiny a následnému otoku. Vţdy je určena osoba, která náramek přikládá. Náramky by měly splňovat několik kritérií. Patří k nim pevnost, voděodolnost a správná velikost. Náramky by měly být cenově dostupné, hlavní je jejich zdravotní nezávadnost a moţnost zaznamenání identifikačních údajů. (Hellerová, 2009) Důleţitá je i kontrola náramků, aby nedocházelo k přetrţení náramku a smazání jeho údajů, nebo ke sklouznutí náramku kvůli nesprávnému utaţení. Pacient je poučen o
tom,
aby
náramek
nesundával
a
při
jakémkoliv
poškození
náramku
kontaktoval sestru, stejně tak činí při porušení integrity kůţe. Kontrola náramku by měla být prováděna minimálně jednou denně. (Hellerová, 2009) S identifikačním kdy
si
pacient
náramkem
se
manipuluje
při
překladu
na
jiné
oddělení,
náramek ponechává. Při propuštění se náramek znehodnotí
přestřiţením na drobné kousky nebo skartací, aby se nedaly zneuţít osobní údaje. Při úmrtí je náramek ponechán do doby, kdy se provede péče o zemřelého. U značení novorozenců se pouţívá jednoznačně stejný náramek pro matku a dítě, aby vzniklo vzájemné propojení. Náramek obsahuje jméno a příjmení dítěte, číslo porodu, datum narození, pohlaví a jméno a příjmení matky. Hned po narození se dítě bezprostředně označí, dále se vyuţívá označení dítěte na tělíčko. Identifikační náramek se upevňuje na zápěstí nebo na kotník. Podle zvyklosti oddělení je moţno označit zavinovačku, postýlku, nebo inkubátor. Označení na tělíčko se provádí 0,5 % vodným roztokem genciánové violeti na hrudník nebo stehno dítěte. (Hellerová, 2009)
2.2.3 Slovní identifikace Slovní identifikace nebo-li aktivní identifikace se provádí stejně jako identifikace pacienta pomocí náramků před diagnostickým a léčebným výkonem. Aktivní identifikace se provádí dotazem ,,Jak se jmenujete ?“ , ,, Kdy jste se narodil? “.
21
Nikdy se pacienta neptáme otázkou ,, Jmenujete se paní Burdová ?“ , ,,Narodila jste se 16.2.1992 ?“ . Pacient, který je zmatený, agresivní, duševně nemocný nebo hůře slyšící, můţe odpovědět ,,ANO“, a tím dojde k chybné identifikaci a následnému pochybení. Důleţité je ověření pacientova jména pomocí identifikačního náramku, nebo dle dokumentace. Pokud pacient identifikační náramek nevlastní, je moţno vyuţít fotografie pacienta v dokumentaci, nebo vyuţít jiný biometrický údaj. (Marx, 2015)
22
3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumné práce Výzkumná práce byla uskutečněna jako kvantitativní studie s pouţitím techniky dotazníkového šetření. Dotazník byl sloţen ze 13 otázek. Dotazník obsahoval základní otázky o zařízení, zda byl pacientovi připevněn identifikační náramek, zda je náramek pevný, voděodolný a jak všeobecná sestra pacienta identifikuje. Otázky dávaly respondentům, na výběr z dvou aţ sedmi moţností. Dotazník byl určen pacientům na standardním oddělení pro dlouhodobě léčené pacienty. Byl zaměřen na základní otázky o identifikaci pacienta a byl sestaven v návaznosti na stanovený cíl a hypotézy. Cílem výzkumné práce bylo zjistit, zda je dodrţována identifikace pacientů v akreditovaných a neakreditovaných zdravotnických zařízeních. Hypotéza č. 1 se týkala otázek č. 2, 3, 6, 11. Hypotéza č. 2 se týkala otázky č. 3. Hypotéza č. 3 se týkala otázky č. 4. Hypotéza č. 4 se týkala otázky č. 12.
3.2 Výzkumný soubor Výzkumný soubor byl vytvořen pro pacienty v Nemocnici Jihlava a Nemocnice Dačice a probíhal od ledna 2015 do března 2015. Celkem bylo rozdáno 100 dotazníků a nazpět se vrátilo 94 vyplněných dotazníků. To znamená, ţe celková návratnost činila 94 %. Všichni účastníci byli seznámeni se způsobem vyplnění dotazníku. Dotazník je přiloţen v příloze číslo 3.
3.3 Zpracování získaných dat Získaná data byla zpracována prostřednictvím počítačového programu Microsoft Office Word 2007 pro psaný text a Microsoft Office Excel 2007 pro grafické znázornění grafů. Získaná data jsou zpracována do grafů.
23
3.4 Výsledky výzkumu Počet pacientů
55 50 50 JIHLAVA 44
45 40
DAČICE
Nemocnice
Graf 1 V jaké nemocnici se právě nacházíte?
Z grafu číslo 1 vyplývá, ţe celkový počet respondentů je 94. 50 pacientů se nacházelo v Nemocnici Jihlava a 44 pacientů se nacházelo v Nemocnici Dačice.
Procenta
150% 100% 100%
81,80%
50% 0%
18,20%
ne
0% Jihlava
Ano
Dačice Přidělení náramku
Graf 2 Byl Vám při příjmu na oddělení přidělen identifikační náramek?
Na grafu vidíme, ţe v Nemocnici Jihlava byl identifikační náramek přidělen 100 % pacientům (50 respondentům). V Nemocnici Dačice nebyl identifikační náramek přiloţen 81,80 % pacientům (36 respondentům), pouze 18,2 % pacientům (8 respondentům) byl přiloţen identifikační náramek, který si pacient ponechal při přeloţení z akreditovaného zařízení.
24
Procenta
150% 100%
Jméno,příjmení
100% 84%
Datum narození Oddělení
50%
18,20%
Rodné číslo
0% Jihlava
Alergie
Dačice
Diagnóza
Obsah náramku
Graf 3 Co je napsáno na Vašem identifikačním náramku?
Z grafu číslo tři lze vyčíst, ţe 100 % pacientů (50 respondentů) v Nemocnici Jihlava má na svém identifikačním náramku napsáno jméno a příjmení, datum narození. Dále v Nemocnici Jihlava má 84 % pacientů (42 respondentů) na svém identifikačním náramku napsán název oddělení, ţádné jiné znaky se na identifikačních náramcích nenacházejí. V Nemocnici Dačice má pouze 18,20 % pacientů (8 respondentů) napsáno
Procenta
své jméno a příjmení, datum narození a název oddělení. 100% 80% 60% 40% 20% 0%
86% 54,50% 45,50% Ano
14%
Ne Jihlava
Dačice
Kontrola jména před výkonem
Graf 4 Zeptá se Vás všeobecná sestra na jméno a příjmení před každým výkonem?
V Nemocnici Jihlava se všeobecná sestra ptá 86 % pacientů (43 pacientů) na jejich jméno a příjmení před kaţdým výkonem. Na jméno a příjmení před kaţdým výkonem se všeobecné sestry neptají 14 % pacientů (7 pacientů). V Nemocnici Dačice se všeobecné sestry ptají na jméno a příjmení 45,50 % pacientů (20 pacientů). Na jméno a příjmení se neptají 54,50 % pacientů (24 pacientů).
25
Procenta
100% 80% 60% 40% 20% 0%
86% 50% 50% Ano
14%
ne Jihlava
Dačice
Kontrola jménem na lůžku
Graf 5 Dívá se všeobecná sestra „pouze“ na jméno napsané na Vašem lůžku před výkonem?
Na otázku, jestli se všeobecná sestra dívá „pouze“ na jméno na lůţku, odpovědělo 14 % pacientů (7 respondentů) v Nemocnici Jihlava „ANO“. Na odpovědi „NE“ se shodlo 86 % pacientů (43 respondentů). V Nemocnici Dačice se dívá „pouze“ na jméno
Procenta
na lůţku 50 % sester (22 respondentů). 100% 80% 60% 40% 20% 0%
86% 86% 72% 50% 45,50% 0% Jihlava
Dačice
Kontrola jména
Přečtením štítku na lůžku Oslovením dotazem, například „Jak se jmenujete?“
Graf 6 Jakým způsobem sestra kontroluje Vaše jméno?
V Nemocnici Jihlava udává 86 % pacientů (43 pacientů), ţe sestry kontrolují jméno slovním dotazem. Přečtením štítku na lůţku kontroluje sestra 86 % pacientů (43 pacientů) a podle identifikačního náramku 72 % (36 pacientů). V Nemocnici Dačice udává 45,50 % pacientů (20 pacientů), ţe sestry kontrolují jméno slovním dotazem. Přečtením štítku na lůţku kontroluje sestra 50 % pacientů (22 pacientů). V Nemocnici Dačice se identifikuje 0 % pacientů podle identifikačního náramku.
26
Procenta
150% 100%
100%
100% Ano
50%
Ne
0% Jihlava
Dačice
Pevnost, voděodolnost
Graf 7 Je Váš identifikační náramek pevný a voděodolný?
Na otázku, zda je identifikační náramek pevný a voděodolný odpověděli všichni respondenti „ANO“. V Nemocnici Jihlava odpovědělo 100 % pacientů (50 pacientů) „ANO“. V Nemocnici Dačice má identifikační náramek 18,2 % pacientů (8 pacientů), všichni tázaní, coţ je 100 % (8 pacientů), udávají, ţe jejich náramek je pevný a voděodolný.
Procenta
150% 100%
96%
100%
Náramek se dá lehce sundat
50% 4%
0
Jihlava
Dačice
0%
Náramek je správně utažen a nedá se sundat
Utaženost
Graf 8 Dá se Váš náramek lehce sundat, nebo je správně utažen?
V Nemocnici Jihlava udává 96 % pacientů (48 pacientů), ţe je náramek správně utaţen a nedá se sundat. 4 % pacientů (2 pacienti) udávají, ţe náramek se dá lehce sundat. V Nemocnici Dačice udává 100 % pacientů (8 pacientů), ţe náramek je správně utaţen a nedá se sundat.
27
Procenta
150% 100%
100%
100% Ano
50%
Ne
0% Jihlava
Dačice
Správnost jména
Graf 9 Je jméno na Vašem lůžku správně napsáno?
V Nemocnici Jihlava udává 100 % pacientů (50 pacientů), ţe jméno na jejich lůţku je správně napsáno. V Nemocnici Dačice udává 100 % pacientů (44 pacientů), ţe jméno na jejich lůţku je správně napsáno.
Procenta
150% 100% 50%
98%
93,20%
6,80%
2%
0% Jihlava
Ano Ne
Dačice Čitelnost
Graf 10 Je jméno na Vašem lůžku čitelné?
V Nemocnici Jihlava uvádí 98 % pacientů (49 pacientů), ţe jméno na jejich lůţku je čitelné. 2 % pacientů (1 pacient) uvádí, ţe jméno na jejich lůţku čitelné není. V Nemocnici Dačice uvádí 93,20 % pacientů (41 pacientů), ţe jméno na jejich lůţku je čitelné. Zbylých 6,80 % pacientů (3 pacienti) uvádí, ţe jejich jméno čitelné není.
28
Procenta
150% 100%
100%
100% Ano
50% 0
0
Ne
0% Jihlava
Dačice
Kontrola náramku
Graf 11 Je Vám identifikační náramek kontrolován, zda není poškozen?
Pacienti v Nemocnici Jihlava uvádějí, ţe všem 50 pacientům (100 %) je kontrolován identifikační náramek. V Nemocnici Dačice uvádí 100 % pacientů (44 pacientů), ţe
jim
identifikační náramek kontrolován není. Z uvedených 44 pacientů
má identifikační náramek 8 pacientů, ani těmto pacientům náramek kontrolován není.
Procenta
150% 98%
100% 50%
84,00%
16,00%
2% 0% Jihlava
Ano Ne
Dačice Pochybení
Graf 12 Zaznamenali jste někdy pochybení ve zdravotnickém zařízení spojené s nesprávnou identifikací pacienta?
V Nemocnici Jihlava nezaznamenalo 98 % pacientů (49 pacientů) pochybení spojené s nesprávnou identifikací pacienta. 2 % pacientů (1 pacient) udává, ţe zaznamenali pochybení
spojené
s nesprávnou
identifikací
pacienta.
V Nemocnici
Dačice
nezaznamenalo 16 % pacientů (7 pacientů) pochybení spojené s nesprávnou identifikací pacienta. Dále 84 % pacientů (37 pacientů) udává, ţe jiţ zaznamenali pochybení ve zdravotnickém zařízení spojené s nesprávnou identifikací pacienta.
29
Procenta
100% 80% 60% 40% 20% 0%
82% 47,70% 52,30% Ano
18%
Ne Jihlava
Dačice Důvěra
Graf 13 Důvěřujete personálu, který Vás ošetřuje?
V Nemocnici Jihlava důvěřuje personálu 82 % pacientů (41 pacientů), naopak 18 % pacientů (9 pacientů) personálu nedůvěřuje. V Nemocnici Dačice důvěřuje personálu 47,70 % pacientů (21 pacientů), naopak 52,30 % pacientů (23 pacientů) personálu nedůvěřuje.
30
4 Diskuze V bakalářské práci „Rezortní bezpečnostní cíl – identifikace pacientů ve zdravotnických zařízeních“ jsem si zvolila hlavní cíl, kterým bylo zjistit, zda je dodrţována identifikace pacientů v akreditovaných a neakreditovaných zařízeních. Při rozdávání dotazníků jsem se setkala s pozitivní reakcí na moji ţádost. Z distribuovaných 100 dotazníků jsem vybrala 94 vyplněných dotazníků. Hlavní cíl, zda v akreditovaných zařízeních probíhá identifikace pacienta správně se potvrdil. V akreditovaném zařízení se pouţívají identifikační náramky dle standardu číslo 009. V neakreditované Nemocnici Dačice se při identifikaci pacienta neřídí ţádným platným standardem, vyuţívají popsání lůţka pacientovým jménem a slovní kontrolu. Vyhodnocení hypotéz Hypotéza číslo 1 V hypotéze číslo 1 jsem předpokládala, ţe v akreditovaných zařízeních je dodrţována identifikace pacientů, neţ u pacientů v neakreditovaném zařízení. K uvedené hypotéze se vztahovaly otázky číslo 2, 3, 6, 11. V otázce číslo 2 jsem se zabývala tím, zda byl pacientovi při příjmu na oddělení připevněn identifikační náramek, 100 % pacientů (50 pacientů) odpovědělo, ţe jim identifikační náramek byl při příjmu přidělen. V otázce číslo 3 jsem zjišťovala, co má pacient na náramku napsáno a zda obsahuje dva identifikační údaje. Všichni pacienti (100 %) uvedli, ţe na náramku je napsáno jejich jméno, příjmení a datum narození, 84 % pacientů (42 pacientů) uvedlo, ţe na jejich náramku je i název oddělení, kde jsou hospitalizováni. Na otázku číslo 6, jakým způsobem kontroluje všeobecná sestra Vaše jméno, odpovědělo 86 % pacientů (43 pacientů) přečtením štítku na lůţku a oslovením „Jak se jmenujete?“, 72 % pacientů (36 pacientů) uvedlo, ţe všeobecná sestra kontroluje i identifikační náramek. V otázce číslo 11 jsem zjišťovala, zda je pacientům identifikační náramek kontrolován. Na tuto otázku mi odpovědělo 100 % pacientů (50 pacientů), ţe jim je identifikační náramek kontrolován kaţdý den. Hypotéza číslo 1 se potvrdila. Podle mého výzkumu
31
se
v akreditovaném
zařízení
dodrţuje
připevnění
identifikačního
náramku
ihned při příjmu, dodrţuje se také správné zapsání identifikačních údajů na náramek, kontrola náramku a hlavně správná identifikace pomocí slovní identifikace doplněná kontrolou pacienta na lůţku a kontrolou identifikačního náramku. Hypotéza číslo 2 V hypotéze číslo 2 jsem se domnívala, ţe 100 % identifikačních náramků v akreditovaném zařízení je správně popsáno a dodrţují se předepsané postupy k identifikaci pacientů. K této hypotéze se vztahovala otázka číslo 3. V otázce číslo 3 mě zajímalo, co mají pacienti na svém identifikačním náramku uvedeno. Odpovědi byly rozděleny na akreditované a neakreditované zařízení. Pouze
18, 20 % pacientů (8 pacientů) v neakreditovaném zařízení vlastnilo
identifikační náramek, který si ponechali při přeloţení z akreditovaného zařízení. Na
těchto náramcích jsou správně uvedeny alespoň dva identifikační znaky.
100 % pacientů (8 pacientů) má na identifikačním náramku uvedeno jméno, příjmení, datum narození a oddělení, z kterého byl pacient přeloţen. V akreditovaném zařízení má 100 % pacientů (50 pacientů) na svém identifikačním náramku uvedeny alespoň dva
identifikační znaky. V tomto případě uvádělo 100 % pacientů,
ţe má na svém náramku uvedeno jméno, příjmení a datum narození, 84 % pacientů (42 pacientů) má na náramku uvedeno i oddělení, kde je pacient hospitalizován. Tato
hypotéza se potvrdila podle mých předpokladů. Hypotéza se vztahuje
k podobnému výzkumu z College of American Pathologist z roku 2002. Dva roky zde byly sledovány chyby na identifikačních náramcích pacientů v 214 nemocnicích. Výsledkem bylo, ţe 7,7 % náramků bylo nečitelných, na 9,1 % chyběl identifikační údaj a na 6,8 % náramcích byl uveden chybný údaj. (Howanitz et al., 2002)
32
Hypotéza číslo 3 V hypotéze číslo 3 jsem se domnívala, ţe 85 % všeobecných sester v akreditovaném i
neakreditovaném
zařízení
se
ptá
na
jméno
a
příjmení
pacienta
před kaţdým výkonem. Hypotéza se týkala otázky číslo 4. Při vyhodnocování otázky číslo 4, zda se všeobecná sestra ptá na jméno a příjmení před kaţdým výkonem jsem zjistila, ţe v Nemocnici Jihlava se všeobecná ptá na jméno a
sestra
příjmení před kaţdým výkonem 86 % pacientů
(43 pacientů) a v Nemocnici Dačice pouze 45,50 % pacientů (20 pacientů). Z výsledků vyplývá, ţe ani jedna hodnota nepotvrzuje mou hypotézu. Hypotéza číslo 4 V hypotéze číslo 4 jsem si myslela, ţe polovina respondentů se jiţ setkala s pochybením při identifikaci pacienta. Tato hypotéza se vztahovala k otázce číslo 12. Při vyhodnocování otázky číslo 12, zda se jiţ pacienti setkali s pochybením při identifikaci pacienta jsem došla k závěru, ţe v Nemocnici Jihlava zaznamenalo pochybení 2 % pacientů (1 pacient). V Nemocnici Dačice zaznamenalo pochybení 16 8,5
% %
pacientů (7 pacientů). Celkem z 94 pacientů zaznamenalo pochybení pacientů (8 pacientů). Závěrem bych chtěla uvést, ţe hypotéza
číslo 4 se nepotvrdila. To je velice důleţité, protoţe kdyby se polovina pacientů setkala se špatnou identifikací, bylo by to velmi vysoké procento. Tato hypotéza se vztahuje k podobnému výzkumu v Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN), kde byl pacientům byl plošně přikládán identifikační náramek, který směl pacient odmítnout. Tento výzkum zjišťoval uţitečnost identifikačních náramků z pohledu zaměstnanců a pacientů. Výzkum ukázal, ţe 18 % pacientů se v minulosti i přítomnosti setkalo s pochybením zdravotníků. (Šedo et al., 2006)
33
4.1 Návrh a doporučení pro praxi Identifikace pacienta je důleţitým prvkem pro omezení chyb a zpřesnění poskytované péče. Problematika identifikace pacienta je velice aktuální téma. Proto je důleţité evidovat pochybení v této oblasti nezamlčovat ani nepřehlíţet tyto chyby. Pro takovéto případy je nutné všechny chyby evidovat a hlásit všechny neţádoucí události. Pochybení mohou mít pro pacienty nedozírné následky, jako je třeba provádění výkonu u jiné osoby, či záměna novorozenců, která byla medializována roku 2011 v třebíčské nemocnici. V neakreditované Nemocnici Dačice bych doporučila zavést plošné přidělování identifikačních náramků. Hlavní činností Nemocnice Dačice je péče o dlouhodobě nemocné pacienty. Zde by bylo vhodné barevné rozlišení náramků pro rizika pádu a dekubitu. Důleţitou roli v tomto opatření hrají finanční prostředky, které by musela nemocnice nalézt. Dále by nemocnice měla zavést standard, nebo pokyn pro identifikaci pacientů. V Nemocnici Jihlava vyuţívají popisovatelné identifikační náramky. Určitým zlepšením kvality náramku by mohlo být zavedení radiofrekvenční technologie nebo čárových kódů. Tyto technologie umoţňují sledování pacienta v areálu nemocnice. Pacientovi je monitorován jeho stav, léčba a vyšetření. Jako příklad lze uvést měření hladiny glukózy v krvi u lůţka. Nejprve se pacientovi načte kód na náramku, odebere se vzorek speciálním přístrojem, který je vybaven čtečkou kódů. Výsledky jsou ihned odeslány do informačního systému. Dalším příkladem je páska s rizikem pádu. Kdyţ se pacient vzdálí z lůţka, personál ihned dostane signál o pohybu pacienta. Tato metoda je poměrně nová a drahá. Na kaţdém oddělení by měli pacienta informovat o důleţitosti identifikace pacienta, o výhodách identifikačních náramků i moţnosti jeho odmítnutí. Všeobecná sestra by měla pacienta informovat o barevném rozlišení náramku a hrozícím riziku. Informuje také o údajích na náramku. Také informuje pacienta, jak se chovat v případě ztráty nebo poškození náramku. Dále všeobecná sestra předá informace o pravidelném kontrolování náramku, manipulaci s ním a jeho likvidaci při propuštění z nemocnice. Pacientovi vysvětlí, ţe náramek je určen pro jeho bezpečí. Důleţité je identifikovat pacienta podle daných standardů a uţívat nejméně dva identifikátory potřebné pro bezchybnou identifikaci. Pozornost je věnována všem
34
pacientům, ale nejvíce těm, kteří mají totoţné jméno. Všechny údaje zapisované do počítače je nutné několikrát kontrolovat. Pokud se budou dodrţovat standardy, bude nemocnice důvěryhodná a atmosféra bude pozitivní. Dále je důleţité účastnit se seminářů a školení týkajících se identifikace pacienta, Školení o standartní identifikaci probíhají po celý rok a organizuje je školicí středisko Ministerstva zdravotnictví ČR. Důleţité pro zdravotní systém je neustálé zaškolování a celoţivotní vzdělávání v oblasti péče a bezpečí pacientů.
35
5 Závěr V dnešní době je práce všeobecné sestry sledována z mnoha stran, největším kontrolorem je však pacient a jeho rodina, která monitoruje sebemenší pochybení a zaváhání. Nároky na péči se neustále zvyšují a pacienti chtějí být s péčí spokojení. Zjišťovala jsem, jaké identifikační prostředky jsou vyuţívány v akreditovaných a neakreditovaných zařízeních při identifikaci pacienta. Při poskytování ošetřovatelské péče je snaha poskytovat kvalitní péči a minimalizovat moţná rizika. Bakalářská práce řeší dodrţování identifikace pacientů ve zdravotnických zařízeních, která jsou akreditovaná i neakreditovaná. V teoretické části se věnuji okruhům, které k tématu neodmyslitelně patří. Je zde popsána stručná historie ošetřovatelství, která vyzdvihuje Florence Nightingalovou, která poloţila základy ošetřovatelské péči. Dále se věnuji Světové zdravotnické organizaci, která se věnuje poskytování zdraví pro všechny. Také se věnuji Spojené akreditační komisi ČR, o.p.s., která posuzuje zdravotnické zařízení pomocí standardů a uděluje certifikát o akreditaci, s tímto tématem souvisí i Certifikace, organizace JCAHO, kterou zde také zmiňuji, stejně jako audit ve zdravotnickém zařízení a systém hlášení neţádoucích událostí. V poslední části vysvětluji pojem Rezortní bezpečnostní cíl – identifikace pacientů a uvádím nástroje pro správnou identifikaci, jako jsou identifikační náramky a slovní kontrola. Ve výzkumné části jsem porovnávala způsob identifikace pacientů v akreditovaném a neakreditovaném zařízení. Hlavním cílem bylo zjistit, zda je dodrţována identifikace pacientů hospitalizovaných v akreditovaném a neakreditovaném zařízení. Výzkum ukázal, ţe pacienti hospitalizovaní v akreditovaném zařízení jsou identifikováni podle daného standardu, který Nemocnice Jihlava vypracovala v rámci akreditace. V Nemocnici Dačice nejsou pacienti identifikováni podle ţádného platného standardu/pokynu. Vyuţívá se popsání lůţka a slovní kontroly. Doufám, ţe v budoucnosti bude přibývat více akreditovaných zařízení, která zajišťují nejen pacientovu ochranu, ale i zlepšení kvality péče a zajištění systematického přístupu k prevenci neţádoucích událostí.
36
6 Seznam použité literatury BENADIKOVÁ, A., WEINLICH, S. a MADA, S. Čárové kódy - automatická identifikace. Praha, 1994, 251 s. ISBN 80-856-2366-8. ČEVELA, R., ČELEDOVÁ, L. a DOLANSKÝ, H. Výchova ke zdraví pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 108 s. Sestra. ISBN 978-802-4728-605. HUNT, V., PUGLIA, A. a PUGLIA, M. RFID: a guide to radio frequency identification. Hoboken, N.J.: Wiley-Interscience, 2007, xxiv, 214 p. ISBN 978-0470107-645. INTERNATIONAL, Joint Commission. Mezinárodní akreditační standardy pro nemocnice: překlad 3. vyd. 1. české vyd. Praha: Grada, 2008, 309 s. ISBN 978-8024724-362. JUŘENÍKOVÁ, P. Zásady edukace v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 77 s. ISBN 978-802-4721-712. KEBZA, V. Psycholog ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2014, 104 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 978-802-4624-464. KUTNOHORSKÁ, J. Historie ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 206 s. ISBN 978-802-4732-244. MARX, D. a VLČEK, F. Národní akreditační standardy pro nemocnice: účinné od 1. ledna 2014. Editor David Marx, František Vlček. Praha: Tigis, 2013. 3.vyd. ISBN 97880873230405. PLEVOVÁ, I. Management v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 304 s. Sestra (Grada). ISBN 978-802-4738-710. ŠEDO, J., MARX, D., VLČEK, D., GUTOVÁ, L. a MAŠKOVÁ, M. Identifikace pacientů pomocí identifikačních náramků. Praha: Asociace pro rozvoj sociálního lékařství a řízení péče o zdraví ve spolupráci s vydavatelstvím ST, 2006, roč. 9, č. 2. ISSN 1213-6050. ŠKRLA, P. a ŠKRLOVÁ, M. Kreativní ošetřovatelský management. 1. vyd. Praha: Advent-Orion, 2003, 477 s. ISBN 80-717-2841-1.
37
ŠKRLA, P. a ŠKRLOVÁ, M. Řízení rizik ve zdravotnických zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 199 s. ISBN 978-802-4726-168. VONDRÁČEK, L. a WIRTHOVÁ, V. Právní minimum pro sestry: příručka pro praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 95 s. Sestra. ISBN 978-802-4731-322. ZELENKA, J. a ZELENKOVÁ, L. Řízení jakosti: Metrologie, normalizace, certifikace. Hradec Králové: Gaudeamus, 1997, 276 s. ISBN 80-704-1398-0.
38
Internetové zdroje HELLEROVÁ, M. Identifikace pacientů hospitalizovaných ve zdravotnických zařízeních: Metodická doporučení: Identifikace pacientů: zavedení identifikace pacientů, značení novorozenců. Www.mzcr.cz [online]. 2009 [cit. 2015-05-04]. Dostupné
z:
http://www.mzcr.cz/dokumenty/zavedeni-identifikace-pacientu-
hospitalizovanych-ve-zdravotnickem-zarizeni_7387_2842_29.html HOWANITZ, P.J., RENNER, S.W. a WALSH, M.K. Continuous wrist-band Monitoring over 2 Years Decreases Identification Errors: College of American Pathologists. Www.archivesofpathology.org: Q-Tracks Study: Archives of Pathology and
Laboratory
medicine
[online].
2002
[cit.
2015-05-04].
Dostupné
z:
http://www.archivesofpathology.org/doi/pdf/10.1043/00039985%282002%29126%3C0809%3ACWMOYD%3E2.0.CO%3B2 IDSYS. Identifikační náramky: Identifikační systémy. Www.idsys.cz [online]. 2012 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http://www.idsys.cz/identifikace-pacienta/ MARX,
D.
Zdravotnický
Www.zdravotnickydenik.cz
deník:
[online].
Nesprávná
2015
[cit.
identifikace
2015-05-04].
pacientů.
Dostupné
z:
http://www.zdravotnickydenik.cz/2015/03/nespravna-identifikace-pacientu-2-dilserialu-o-bezpeci-pacientu/ MÁŠOVÁ, R. a HAVRDLÍKOVÁ, M. Sestra: Standardy ošetřovatelské péče. Www.zdravi.e15.cz
[online].
2009
[cit.
2015-05-04].
Dostupné
z:
http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/standardy-osetrovatelske-pece-podle-donabediana444784 NEUWIRT, K. Elektronická identifikace v projektecch elektronického zdravotnictví: 76 stran.
Www.estat.cz
[online].
2010
[cit.
2015-05-04].
Dostupné
z:
http://www.estat.cz/data/e-ID_zdravotnictvi_broz_FINAL.pdf SAK, Spojená akreditační komise ČR. Www.sakcr.cz [online]. 2010 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http://www.sakcr.cz/cz-top/sluzby/akreditace/ SESTŘIČKA, Redakce. Florence Nightingale. Sestricka.com [online]. 2013 [cit. 201505-04]. Dostupné z: http://sestricka.com/florence-nightingale-zena-a-osetrovatelka
39
STANĚK, I. Medical Tribune: Co znamená kvalita a bezpečnost zdravotní péče. Www.tribune.cz
[online].
2011,
[cit.
2015-05-04].
Dostupné
z:
http://www.tribune.cz/clanek/20957 WHO. Světová zdravotnická organizace: Programy WHO. Www.who.cz [online]. 2014 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http://www.who.cz/projekty-v-cr.html
40
Seznam obrázků, grafů a příloh Obrázek 1 Popisovatelný identifikační náramek (Zdroj: vlastní) ................................... 19 Obrázek 2 Identifikační náramek pro matku a dítě (Zdroj: vlastní) ............................... 19 Obrázek 3 Identifikační náramek s čárovým kódem (Zdroj: vlastní) ............................. 20 Obrázek 4 Identifikační náramek RFID (Zdroj: IDSYS) ............................................... 20 Obrázek 5 Identifikační náramek výstraţný (Zdroj: vlastní) .......................................... 20
Graf 1 V jaké nemocnici se právě nacházíte? ................................................................. 24 Graf 2 Byl Vám při příjmu na oddělení přidělen identifikační náramek? ...................... 24 Graf 3 Co je napsáno na Vašem identifikačním náramku? ............................................ 25 Graf 4 Zeptá se Vás všeobecná sestra na jméno a příjmení před kaţdým výkonem? .... 25 Graf 5 Dívá se všeobecná sestra „pouze“ na jméno napsané na Vašem lůţku před výkonem? ........................................................................................................................ 26 Graf 6 Jakým způsobem sestra kontroluje Vaše jméno? ................................................ 26 Graf 7 Je Váš identifikační náramek pevný a voděodolný? ........................................... 27 Graf 8 Dá se Váš náramek lehce sundat, nebo je správně utaţen? ................................. 27 Graf 9 Je jméno na Vašem lůţku správně napsáno? ....................................................... 28 Graf 10 Je jméno na Vašem lůţku čitelné? ..................................................................... 28 Graf 11 Je Vám identifikační náramek kontrolován, zda není poškozen? ..................... 29 Graf 12 Zaznamenali jste někdy pochybení ve zdravotnickém zařízení spojené s nesprávnou identifikací pacienta? ................................................................................... 29 Graf 13 Důvěřujete personálu, který Vás ošetřuje? ........................................................ 30
Příloha 1 Standard pro identifikaci pacientů Nemocnice Jihlava ................................... 42 Příloha 2 Hlášení neţádoucí události Nemocnice Jihlava .............................................. 45 Příloha 3 Dotazník .......................................................................................................... 47
41
Příloha 1 Standard pro identifikaci pacientů Nemocnice Jihlava
Příloha 2 Hlášení nežádoucí události Nemocnice Jihlava
Příloha 3 Dotazník
Váţená paní, váţený pane Jmenuji se Michaela Burdová a jsem studentkou 3. ročníku bakalářského studia oboru Všeobecná sestra na Vysoké škole polytechnické Jihlava. Tento dotazník je anonymní, pouze pro účely mé bakalářské práce na téma: Rezortní bezpečnostní cíl- identifikace pacientů ve zdravotnických zařízeních. Cílem mé práce je zjistit, zda je dodrţována identifikace u hospitalizovaných pacientů jak v akreditovaných zařízeních, tak v neakreditovaných zařízeních. V dotazníku neexistují správné a špatné odpovědi. Označte jednu odpověď, pokud není uvedeno jinak. U otevřených otázek napište Vaši odpověď. Předem děkuji za vyplnění dotazníku Michaela Burdová
1. V jaké nemocnici se právě nacházíte? □ Nemocnice Jihlava □ Nemocnice Dačice 2. Byl Vám při příjmu na oddělení přidělen identifikační náramek? □ Ano □ Ne
3. Co je napsáno na Vašem identifikačním náramku? (můţete označit více moţností, nebo dopsat) □ Jméno, příjmení □ Datum narození □ Oddělení □ Rodné číslo □ Alergie □ Diagnóza □ Jiné: 4. Zeptá se Vás všeobecná sestra na jméno a příjmení před kaţdým výkonem? (odběr krve, měření tlaku, podávání léků a jiné) □ Ano □ Ne 5. Dívá se všeobecná sestra „pouze“ na jméno napsané na Vašem lůţku před výkonem? □ Ano □ Ne 6. Jakým způsobem všeobecná sestra kontroluje Vaše jméno? (Můţete označit i více odpovědí) □ Přečtením štítku na lůţku □ Oslovením dotazem, například „Jak se jmenujete?“ □ Podle identifikačního náramku 7. Je Váš identifikační náramek pevný a voděodolný? □ Ano □ Ne
8. Dá se Váš náramek lehce sundat, nebo je správně utaţen? □ Náramek se dá lehce sundat □ Náramek je správně utaţen a nedá se sundat 9. Je jméno na Vašem lůţku správně napsáno? □ Ano □ Ne
10. Je jméno na Vašem lůţku čitelné? □ Ano □ Ne 11. Je Vám identifikační náramek kontrolován, zda není poškozen? □ Ano □ Ne 12. Zaznamenali jste někdy pochybení ve zdravotnickém zařízení spojené s nesprávnou identifikací pacienta? □ Ano □ Ne 13. Důvěřujete personálu, který Vás ošetřuje? □ Ano □ Ne Děkuji za vyplnění dotazníku Michaela Burdová
