VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA katedra ekonomických studií
N u t n o s t d ů c h o d o v é re f o r m y v Č R v souvislosti se stavem veřejných financí bakalářská práce
Autor: Lucie Kolesová Vedoucí práce: Ing. Věra Nečadová Místo: Jihlava Rok: 2010
Anotace Bakalářská práce pojednává o nutnosti důchodové reformy v České republice v souvislosti se stavem veřejných financí, které se v posledních letech nevyvíjí právě pozitivně. Důležitá je zde analýza příčin, které žádají reformu důchodového systému. Ta je v České republice nevyhnutelná. V práci se objevuje také porovnání ve fungování důchodových systémů v zemích Evropské unie, konkrétně v Německu, Nizozemsku, Švédsku a ve Velké Británii. Prostor je zde věnován i reformě našich slovenských sousedů, jakožto možné inspirace pro Českou republiku.
Klíčová slova Sociální politika, veřejné finance, rozpočtová soustava, financování sociálního zabezpečení, důchodový systém v ČR, důchodový systém v zemích EU, reforma důchodového systému
Annotation This bachelor thesis treats with the necessity of the pension reform in the Czech Republic with regard to the state of the public finance. The public finance has not been evolving positively enough in recent years. Therefore, the analysis of the reason that require reforming the pension system. This pension reform in the Czech Republic is unavoidable. In the thesis, there is a comparison of running the pension systems in countries of the EU, in particular in Germany, the Netherlands, Sweden and in the Great Britain. One chapter is devoted to the reform in neighbouring Slovakia as to a possible inspiration for the Czech Republic.
Key words Social policy, public finance, budgetary scale, financing of the social security, pension system in the Czech Republic, pension systems in the countries of the EU, reforming a pension system
Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí bakalářské práce Ing. Věře Nečadové za odborné vedení práce, za trpělivost a podporu při jejím vytváření, za rady a cenné připomínky. Velký dík patří také své rodině, všem blízkým a přátelům za jejich podporu.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 15. 11. 2009 ...................................................... Podpis
OBSAH I. ÚVOD ...........................................................................................................................7 II. TEORETICKÁ ČÁST...............................................................................................9 1
Sociální politika .......................................................................................................9 1.1
Sociální politika a základní charakteristiky sociální politiky ........................... 9
1.2
Subjekty a objekty sociální politiky.................................................................. 9
1.2.1
Subjekty sociální politiky ......................................................................... 9
1.2.2
Objekty sociální politiky......................................................................... 10
1.3
2
3
4
Hlavní funkce a typy sociální politiky ............................................................ 10
1.3.1
Sociální politika a její funkce ................................................................. 10
1.3.2
Typy sociální politiky ............................................................................. 12
1.4
Základní principy sociální politiky ................................................................. 13
1.5
Nástroje sociální politiky ................................................................................ 13
Veřejné finance ve vztahu k sociální politice......................................................15 2.1
Vymezení pojmu „veřejné finance“ ................................................................ 15
2.2
Základní funkce veřejných financí ................................................................. 16
2.3
Zdůraznění vztahu mezi veřejnými financemi a sociální politikou ................ 17
Rozpočtová soustava .............................................................................................17 3.1
Rozpočtové zásady ......................................................................................... 20
3.2
Rozpočtová skladba ........................................................................................ 21
3.2.1
Cíle třídění .............................................................................................. 22
3.2.2
Zásady třídění ......................................................................................... 22
3.2.3
Hlediska třídění ....................................................................................... 22
3.3
Rozpočtový proces .......................................................................................... 24
3.4
Státní rozpočet ................................................................................................ 26
3.4.1
Příjmy státního rozpočtu ......................................................................... 29
3.4.2
Výdaje státního rozpočtu ........................................................................ 30
Sociální zabezpečení .............................................................................................34 4.1
Systém sociálního zabezpečení v České republice ......................................... 35
4.2
Financování sociálního zabezpečení ............................................................... 37
4.2.1
Průběžné financování = PAYGO............................................................ 37
4.2.2
Kapitalizovaný fond sociálního zabezpečení (fondové financování) ..... 38
4.3
Sociální zabezpečení v rámci teorie a praxe veřejných financí ...................... 38
-5-
III. PRAKTICKÁ ČÁST ..............................................................................................40 5
Důchodový systém v ČR .......................................................................................40 5.1
Důchodové pojištění – první pilíř důchodového systému .............................. 40
5.1.1
Starobní důchody .................................................................................... 41
5.1.2
Invalidní důchody ................................................................................... 44
5.1.3
Vdovské a vdovecké důchody ................................................................ 46
5.1.4
Sirotčí důchody ....................................................................................... 46
5.2
Penzijní připojištění – druhý pilíř důchodového systému .............................. 47
5.2.1 6
7
Důchodové systémy v zemích Evropské unie .....................................................49 6.1
Společné cíle důchodových systémů v zemích EU ........................................ 54
6.2
Fungování důchodových systémů ve vybraných zemích EU ......................... 56
6.2.1
Německo ................................................................................................. 56
6.2.2
Nizozemsko ............................................................................................ 59
6.2.3
Švédsko ................................................................................................... 59
6.2.4
Spojené království Velké Británie a Severního Irska ............................. 60
Reforma důchodového systému a vztah k veřejným financím .........................62 7.1
Co je to vlastně reforma? ................................................................................ 62
7.2
Vztah důchodů a veřejných financí ................................................................ 62
7.3
Kam směřujeme v penzijní reformě? .............................................................. 66
7.4
Nutnost důchodové reformy ........................................................................... 68
7.5
Jaké změny přicházejí v úvahu? ..................................................................... 71
7.5.1
NDC systém ............................................................................................ 71
7.5.2
Porovnání průběžného a fondového důchodového systému ................... 72
7.6
8
Co je to penzijní připojištění a k čemu slouží? ....................................... 47
Reforma na Slovensku .................................................................................... 73
7.6.1
Inspirace pro Českou republiku? ............................................................ 73
7.6.2
Co znamená přechod systémů pro občany slovenské republiky? ........... 75
Shrnutí praktické části .........................................................................................77
IV. ZÁVĚR ....................................................................................................................82 Seznam použité literatury ...............................................................................................84 Seznam použitých internetových zdrojů .........................................................................86 Seznam zkratek ...............................................................................................................88 Seznam obrázků ..............................................................................................................88 Seznam tabulek ...............................................................................................................89
-6-
I. ÚVOD Výběr tématu bakalářské práce pro mě nebyl až tak úplně obtížný. Vybrala jsem si problematiku v oblasti sociální, a sice důchody, respektive důchodový systém a nutnost jeho reformy. Důvodů jsem měla hned několik. Tím prvním je aktuálnost tohoto tématu. Nejen že se tato záležitost týká všech občanů na světě, ale za několik desítek let se bude týkat i mé generace. Proto bych ráda do této problematiky pronikla hlouběji. Dalším důvodem je fakt, že jsem semestrální praxi strávila na Okresní správě sociálního zabezpečení v Havlíčkově Brodě. Práce v této sféře by mě velice zajímala a bavila a domnívám se, že informace nabyté z této práce by mi mohly pomoci při získání zaměstnání, případně ulehčit obávaný vstup (nejspíš každého absolventa) do nového zaměstnání. Cílem mé bakalářské práce je analyzovat nutnost důchodové reformy v České republice v souvislosti s nepříznivým vývojem veřejných financí v posledních letech. Dále budu porovnávat fungování důchodových systémů ve vybraných zemích Evropské unie, kde se zaměřím na Slovensko a jejich nedávno provedenou reformu důchodového systému, Německo, Nizozemsko, Švédsko a Velkou Británii. V teoretické části bakalářské práce se v první kapitole budu zabývat obecně sociální politikou, jejími funkcemi, typy, subjekty a objekty sociální politiky, dále jejími principy nebo nástroji. Ve druhé kapitole definuji pojem veřejné finance a veřejný sektor. Třetí kapitola bude věnována poměrně podrobně rozpočtové soustavě, kde za základní bod považuji státní rozpočet, jeho příjmy a výdaje. Poslední kapitola této teoretické části se bude týkat sociálního zabezpečení, kde bych chtěla upozornit na velice relevantní záležitost, a sice financování sociálního zabezpečení. Toto je velice důležité pochopit, poněvadž se to bude prolínat téměř v celé praktické části. Právě v této druhé (praktické) části bakalářské práce se již zaměřím na splnění daných cílů. První dvě kapitoly praktické části budou pojednávat o důchodových systémech jak v České republice, tak v zemích Evropské unie, kde se zároveň zaměřím na výše vyjmenované země. Poslední kapitola se bude týkat již konkrétní reformy českého důchodového systému a veřejných financí. Budu definovat existující možnosti pro Českou republiku, analyzuji výdaje státního rozpočtu, především se zaměřím na důchodové výdaje.
-7-
Metody, které se objeví v bakalářské práci jsou následující: 1. popis, který bude použit především v teoretické části, 2. analýza, jenž je vhodná pro seznámení s fakty, které jsou příčinami pro nutnou důchodovou reformu a dále pro podrobné rozčlenění výdajů státního rozpočtu, 3. porovnání sloužící ke srovnání důchodových systémů ve vybraných zemích EU.
-8-
II. TEORETICKÁ ČÁST 1 Sociální politika 1.1 Sociální politika a základní charakteristiky sociální politiky Sociální politika je vždy součástí určitého společenského celku, nikdy není vnímána jako izolovaný fenomén. Naše společnost je tvořena celou řadou sfér společenského rozvoje. Mezi tyto sféry řadíme zejména sféru ekonomickou, sociální, ekologickou, vědecko-technickou, politickou a právní. A právě z těchto různých pohledů je sociální politika všímána – nevyvíjí se samostatně, ale v souladu ve všemi zmíněnými sférami. Je orientována především na člověka a na zlepšení základních životních podmínek obyvatelstva, ne méně slouží k zabezpečení sociálního klidu (sociálního smíru) v rámci daných hospodářských a politických pravidel dané země. Při zkoumání sociální politiky nás především zajímá, co vlastně sociální politika řeší a co je její náplní, kým jsou určována sociálně politická opatření a ke komu směřují (tzn. subjekty a objekty sociální politiky), jaké jsou cíle sociální politiky, jak jsou tyto cíle plněny a pomocí jakých nástrojů.
1.2 Subjekty a objekty sociální politiky 1.2.1 Subjekty sociální politiky Subjekty sociální politiky jsou ti, kteří mají zájem, předpoklady, možnosti a prostředky pro konání určité sociální činnosti nebo chování a kdo takové činnosti a chování může iniciovat, naplňovat a ovlivňovat. Mezi takové subjekty patří: •
Stát a jeho orgány -
důležitou roli hraje v tomto směru parlament, který vytváří a schvaluje legislativní opatření, které mají rozhodující význam pro sociální politiku. Vláda a správní orgány státu odpovídají za provádění určité sociální politiky v určitém čase. •
Zaměstnavatelé –
jsou povinni zabezpečovat opatření stanovená státem a jeho orgány. Ekonomický a sociální vývoj si vynutil kromě zákonných opatření i tzv. „dobrovolná“ sociálně
-9-
politická opatření zaměstnavatelů, která jsou orientována na své zaměstnance a lze je označit jako „podnikové sociální služby“ či „podnikovou sociální politiku“. •
Další instituce –
do této skupiny řadíme především zaměstnavatelské a zaměstnanecké odborové orgány – např. různé komory zaměstnavatelů, zaměstnanecké svazy, profesní komory, orgány tripartity (tj. vláda, odbory a zaměstnavatel) apod.; dále obce, jejich orgány a instituce, občanské organizace a iniciativy, regiony, místní komunity; církve, charitativní instituce, výchovné a vzdělávací instituce; občané, rodiny, domácnosti.
1.2.2 Objekty sociální politiky Objekty sociální politiky jsou jednotlivci nebo sociální skupiny, jimž jsou sociálněpolitická opatření určena. V počátcích rozvoje systémů sociální politiky nepokrývaly tyto systémy celou společnost, ale jen určité handicapované sociální či profesní skupiny – např. nemocné, zdravotně postižené, staré lidi, sirotky, nezaměstnané apod. Díky jejich vývoji byl vytvořen moderní systém sociálního zabezpečení, jehož adresáty a účastníky jsou všichni občané. Nárok na sociální zabezpečení a základní sociální jistoty se dnes považuje za součást základních lidských práv a svobod a je upraven mezinárodními úmluvami a organizacemi.
1.3 Hlavní funkce a typy sociální politiky 1.3.1 Sociální politika a její funkce Sociální politika plní řadu funkcí. Ty nám říkají, jakou má sociální politika schopnost vyvolávat efekty ve vztahu k objektům, jak sleduje a realizuje vytyčený cíl. Tyto funkce spolu velmi úzce souvisí. Mezi základní funkce patří: •
ochranná,
•
rozdělovací a přerozdělovací,
•
homogenizační,
•
stimulační,
•
preventivní.
- 10 -
Ochranná funkce je jednou z historicky nejstarších funkcí. Soustřeďuje se na minimalizaci či úplné odstranění důsledků určitých sociálních situací či událostí spjatých se světem práce (např. nezaměstnanost) nebo s rodinnými a životními událostmi (např. nemoc, stáří, apod.). Rozdělovací a přerozdělovací funkce je jednou z nejvýznamnějších, ale zároveň nejsložitějších funkcí. Je spojena s řešením sociálních rozdílů a nerovností v životních podmínkách obyvatel. Základ přerozdělovací funkce tkví v tom, že se upraví nebo obmění prvotní rozdělování. Přerozdělí se to, co již bylo díky nedokonalostem tržního mechanismu jednou nedokonale rozděleno trhem. Konkrétní uplatnění přerozdělovací funkce se uskutečňuje především prostřednictvím transferů a daní. Homogenizační funkce je poměrně mladá funkce sociální politiky. Jak jsem již řekla, tyto funkce spolu souvisí a tato funkce je toho důkazem. Jejím cílem je zmírnění a odstraňování sociálních rozdílů mezi lidmi v životních podmínkách sociálních subjektů a určité příjmové vyrovnání. Tato funkce je nejvíce uplatňována v sociální pomoci, a sice nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva. Stimulační funkce se orientuje na stimulaci chtěného či zamýšleného vývoje sociálních a ekonomických procesů. Díky stimulační funkci má sociální politika výrazný stabilizační efekt (udržuje sociální smír, zabraňuje sociálním konfliktům, tlumí sociální neklid) tím, že vytváří záchranné sociální sítě a poskytuje garance základních sociálních jistot. Preventivní funkce (též profylaktická) dbá na to, aby nežádoucí sociální komplikace vůbec nenastaly. Hlavními cíli této funkce je právě odstraňování příčin různých nepříznivých sociálních situací. V praxi tuto funkci mohou plnit všechny obory sociální politiky (nejzřetelněji vzdělávací politika tím, že poskytuje příslušné vzdělání pro plnění profesních rolí v životě a zdravotní politika). V současnosti tato politika nabývá na důležitosti. Moderní sociální politika se zaměřuje též na existenční prevenci orientovanou na zvládání životního stylu, osvětovou činnost1 i poradenství všeho druhu (poradenství pro nezaměstnané, pro toxikomany, apod.).
1
Cílem této činnosti je zvyšovat informovanost občanů a seniorů v oblasti péče o své zdraví, o svoji bezpečnost apod. Touto činností se zabývá např. Občanské sdružení OPORA, které pomáhá seniorům prostřednictvím přednášek.
- 11 -
1.3.2 Typy sociální politiky Sociální politika není ve všech zemích jednotná. Každá země vychází z určitých myšlenkových zdrojů. Typy sociální politiky a její rozsah se mění podle historického vývoje a v reálu je sociální politika výsledkem „mixu“ prvků všech tří typů. Základním kritériem je míra účasti státu a ostatních sociálních subjektů v sociální politice. V sociální politice vyspělých evropských zemí se vyskytují tyto tři základní typy sociální politiky: •
reziduální (liberální),
•
korporativní neboli výkonový (liberálně korporativní),
•
redistribuční (sociálně demokratický).
Reziduální typ neboli liberální – jak říká název typu sociální politiky, zdůrazňuje význam svobody a zodpovědnosti individua za uspokojování sociálních potřeb. Tento typ sociální politiky spoléhá téměř výhradně na trh, jeho instituce a rodinu. Pokud tyto subjekty selžou, pak nastupuje stát se sociální politikou. Jeho odpovědnost za sociální situace občanů je ale minimální. Dávky, které poskytuje, jsou relativně skromné. Zastánci tohoto směru jsou především konzervativci, kteří preferují sociálně tvrdé, ale ekonomicky efektivní řešení. Tomuto typu se nejvíce blíží USA a Japonsko, v poslední době se k němu přibližuje i Velká Británie. Korporativní typ – vychází z myšlenky, že sociální potřeby mají být prvotně uspokojovány prostřednictvím pracovního výkonu, zásluh a produktivity. Je založen na širší kooperaci občanů a často též na aplikaci sociálního pojištění. Role státu je oproti předešlému typu vyšší. Tomuto typu se blíží sociální politika např. Rakouska, Francie, částečně i Německa. Redistribuční typ – opírá se o dominující roli státu – sociální potřeby lidí vnímá jako sociální práva. Je přesvědčen o tom, že každý jednotlivec ve společnosti potřebuje důstojné zabezpečení materiálního života a individuální blahobyt. Tento typ sociální politiky je velice náročný na ekonomické zdroje, a proto klade důraz na přerozdělovací procesy i na pracovněprávní ochranu. Tomuto typu sociální politiky se řadí země Skandinávie, ale i Dánsko, Holandsko i některé další západoevropské země.
- 12 -
1.4 Základní principy sociální politiky Sociální politika je založena na principech, u kterých lze říci, že některé jsou důležité více a některé méně. Zde jsou tedy principy sociální politiky uvedeny podle důležitosti. Princip sociální spravedlnosti je historicky nejstarším principem sociální politiky, zároveň je tento princip klíčovým. Aby v zemi panovala sociální spravedlnost se snaží každý stát. Sociální spravedlnost je totiž základem právního řádu států. Princip sociální spravedlnosti by měl patřit k základním mravním a náboženským hodnotám každého jedince a každé rodiny, i když konkrétní obsah termínu „spravedlnost“ je velmi neurčitý. S výše uvedeným principem je úzce spjat princip sociální solidarity. Solidarita = porozumění pro jednotlivce nebo celek, soudržnost, pospolitost, vzájemná podpora. Z toho vyplývá, že východiskem tohoto principu je fakt, že člověk je sociální, společenská bytost a je ve svém vývoji odkázán na ostatní, na společnost. Princip subsidiarity je založen na takové myšlence, aby každý nejprve pomohl sám sobě a teprve ve chvíli, kdy jsou všechny varianty vyčerpány (např. pomoc rodiny), nastupuje stát. Posledním principem, který je v sociální politice uplatňován, se jmenuje princip participace. Jak napovídá jeho název, každý občan musí dostat šanci zúčastnit se na fungování společnosti v rámci jeho schopností a možností, což v důsledku ovlivňuje jeho život.
1.5 Nástroje sociální politiky Sociální politika je realizována pomocí celé řady různých nástrojů, které musí respektovat základní principy sociální politiky a musí umožnit naplňovat její cíle a funkce. Jsou součástí určitého systému, který se neustále vyvíjí a zkvalitňuje. Participálním nástrojem je v každé demokratické společnosti právní řád, v jeho rámci sociálně právní legislativa, koncepce a cíle vlády. Spektrum nástrojů sociální politiky je velice rozmanité. Lze je rozdělit podle toho, zda se jedná o:
- 13 -
•
právní normy (především Ústava ČR, Listina základních práv a svobod),
•
ekonomické nástroje (např. fiskální nástroje, úvěrové nástroje, cenová regulace apod.),
•
sociální dokumenty (např. koncepce, plány, programy a projekty organizací, jimiž se stanovují cíle sociální politiky a způsoby jejich dosahování),
•
nátlakové akce (např. stávky, petiční akce).
Je třeba zmínit, že v souvislosti s cíli sociální politiky zde významnou roli hraje hledisko času. Proto je třeba uvést další dva základní nástroje, se kterými by měla sociální politika pracovat, a sice: •
sociální doktrína (tj. dlouhodobá vize, představa o sociální politice),
•
program (je specifikací doktríny v kratším časovém období).
Jako poslední část této problematiky považuji za důležité zmínit nástroje, které mají konkrétně realizační charakter: •
Sociální příjmy, tj. příjmy spojené s opatřeními sociální politiky. Tvoří je zejména dávky důchodového a nemocenského pojištění, dávky státní sociální podpory a sociální pomoci, podpory v nezaměstnanosti.
•
Sociální služby, kterými není myšleno pouze poskytnutí služeb určitým skupinám obyvatel (např. péče o staré, nemohoucí apod.), ale i služby v širším slova smyslu, tj. ve sféře zdraví, vzdělání, bydlení nebo poradenství.
•
Věcné dávky, které jsou spojeny především s ochranou zdraví (např. léky, zdravotní pomůcky a ochranné pracovní pomůcky).
•
Účelové půjčky a jejich výhodnější poskytování; tyto půjčky jsou návratné.
•
Úlevy a výhody např. pro mladistvé, studenty, důchodce apod.
•
Ceny regulované státem.
- 14 -
2 Veřejné finance ve vztahu k sociální politice 2.1 Vymezení pojmu „veřejné finance“ Veřejné finance – tento pojem v současné době slýcháme ze všech stran. Je užíván v každodenním životě laika i odborným tiskem, médii apod. Málokdo ovšem ví, jak složitá problematika se pod tímto pojmem skrývá. Pojďme nyní proniknout do této problematiky. Pod pojmem veřejné finance se skrývají dva významy: •
praktická činnost veřejné správy,
•
a teorie.
Veřejné finance jsou specifické vztahy a operace, které probíhají v rámci ekonomického systému mezi orgány a institucemi veřejné správy a ostatními subjekty (tj. občané, domácnosti, firmy, neziskové organizace apod.). Hlavními úkoly těchto specifických finančních vztahů jsou: •
veřejné zabezpečení veřejných statků (tím se rozumí jejich produkce a poskytování),
•
profinancování transferů (zejména sociálního charakteru),
•
stimulace ekonomických subjektů k určitému chování prostřednictvím dotací, pokut či daní (např. vztah subjektu k životnímu prostředí).
Aby výše uvedené činnosti mohly být profinancovány, vzniká fiskální systém, tj. veřejná rozpočtová soustava. Jeho hlavním účelem je vytvořit dostatečný objem veřejných příjmů různých veřejných rozpočtů tak, aby mohly být profinancovány veřejné výdaje. K základním prvkům veřejných financí lze zařadit veřejné výdaje, veřejné příjmy a daně. Z těchto prvků jsou pak dále odvozeny pojmy jako deficit a veřejný dluh, rozpočtová politika, fiskální politika, rozpočtový proces apod. Finanční vztahy a operace, které probíhají v rámci veřejných financí se zakládají na principech nenávratnosti, neekvivalence a nedobrovolnosti (na rozdíl od běžných obchodních nebo úvěrových transakcí, kde platí princip „něco za něco“). Subjekt - 15 -
(firma, jednotlivec apod.) musí přispívat do společného měšce státních nebo místních autorit, přičemž nemá zaručeno, že obdrží zpět adekvátní objem veřejných statků či transferů.
2.2 Základní funkce veřejných financí Tabulka 1: Základní funkce veřejných financí
Funkce
Charakteristika funkce Činnosti související s produkcí, zabezpečováním a financováním veřejných
Alokační
statků a veřejných služeb. Je zde řešena zásadní otázka produkce: jaké veřejné statky mají být produkovány a jaké množství má být kryto ze soustavy veřejných rozpočtů. Určujícím kritérium je zde kritérium efektivnosti. Souvisí s přerozdělováním. Jsou zde řešeny otázky: kterým skupinám
Redistribuční
a v jakém množství mají být odebrány zdroje a komu mají být získané zdroje prostřednictvím veřejných rozpočtů redistribuovány. Určujícím kritériem je kritérium distribuční spravedlnosti.
Stabilizační
Tato funkce má za úkol ovlivňovat dynamiku hospodářského růstu. Kritériem při řešení této otázky je stabilita ekonomiky.
Zdroj: Hamerníková, Maaytová 2007, vlastní zpracování
Veřejné finance a veřejný sektor lze přirovnat ke vztahu dvojčat, ne však identických. Lze tvrdit, že nelze analyzovat veřejné finance bez ohledu na jejich vazby k veřejnému sektoru a naopak. Veřejný sektor můžeme označit jako určitou část národního hospodářství. Veřejný sektor je důsledkem a produktem veřejného financování na straně jedné, a zároveň „motorem“ vyvolávajícím nepřetržitý koloběh prostředků v rámci veřejných financí na straně druhé. Na veřejný sektor lze nahlížet jako na nedílnou součást každé moderní ekonomiky, založené na tržním principu. Tento sektor (ať už na centrální, nebo na regionální, či místní úrovni) zahrnuje instituce a organizace zabývající se specifickými produkcemi a poskytováním veřejných statků nebo redistribucí. Charakteristickým rysem institucí a organizací veřejného sektoru je jejich částečné nebo úplné financování z veřejných prostředků a napojení na fiskální systém. (HAMERNÍKOVÁ B., KUBÁTOVÁ K. Veřejné finance – učebnice. 2. vydání. Praha: EUROLEX BOHEMIA s. r. o., 2004. Str. 20. ISBN 80-86432-88-2.)
- 16 -
2.3 Zdůraznění vztahu mezi veřejnými financemi a sociální politikou V rámci veřejných financí a sociální politiky považuji za nezbytné zmínit se o tzv. mandatorních výdajích, které značně zatěžuje státní rozpočet. Jsou to výdaje na sociální zabezpečení, které tvoří důchody, různé transfery (např. dávky státní sociální podpory nebo dávky v nezaměstnanosti) a další platby, jako příspěvek na penzijní připojištění, stavební spoření nebo hypoteční úrokové podpory. Občané mají na tyto dávky nárok ze zákona a vláda je nemůže snížit či jinak upravit. Jedinou možností je změna příslušných zákonů, které může pozměnit pouze vláda. Transfery jsou veřejné výdaje, které jsou poskytovány různým subjektům a díky nim se těmto subjektům zvyšují důchody. Důležitý je fakt, že zde nevzniká žádné protiplnění, tzn., že subjekt obdrží transfer, přitom nemusí nic vyprodukovat ani poskytnout (je zde uplatňován princip neekvivalence). Z toho je patrné, že tyto výdaje jsou pro stát velkou finanční zátěží. Výše mandatorních výdajů v České republice neustále roste a jistě není překvapením, že největší „zásluhu“ na tom mají důchody. Stárnutí obyvatelstva má za následek přibývání důchodců a tím nárůst výdajů na důchody. A právě to je jednou z hlavních příčin, proč Česká republika potřebuje naléhavě reformu důchodového systému. Ale dost předbíhání. Pojďme se na to tuto zajímavou problematiku podívat od začátku. O podrobnějším členění těchto vládních výdajů a o jejich výši je pojednáno v kapitole 7 (Reforma důchodového systému a vztah k veřejným financím), kde jsou tyto položky graficky i tabulkově znázorněny.
3 Rozpočtová soustava Rozpočtovou soustavou se rozumí soustava veřejných rozpočtů a institucí, které zabezpečují tvorbu, rozdělování, užití a kontrolu toků jednotlivých okruhů finančních prostředků v rámci této soustavy. Jak vypadá rozpočtová soustava v České republice ukazuje obrázek č. 1.
- 17 -
Rozpočtová soustava ČR
veřejné rozpočty
mimorozpočtové fondy
centralizované decentralizované
státní rozpočet
centralizované decentralizované
rozpočty krajů
rozpočty obcí
rozpočty regionálních rad regionů rozpočty OSS2 a příspěvkových organizací Obr. 1: Rozpočtová soustava ČR Zdroj: HAMERNÍKOVÁ B., MAAYTOVÁ A. a kol. Veřejné finance. 3. vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2007. Str. 179. ISBN 978-80-7357-301-0.
V následující tabulce je zobrazeno rozdělení mimorozpočtových fondů. Tyto fondy jsou charakteristické svou přísnou účelovostí. Jsou zřízeny zákonem a jejich hlavním cílem je vytvořit finanční zdroje na zabezpečení určitých cílů. Mimorozpočtové fondy fungují takovým způsobem, že shromažďují finanční prostředky a následně je přerozdělují vybraným subjektům, které se snaží zrealizovat konkrétní cíle pomocí různých aktivit či projektů.
2
OSS = organizační složky státu
- 18 -
Tabulka 2: Rozdělení mimorozpočtových fondů v ČR
státní účelové fondy
Mimorozpočtové fondy státní fondy na státní státní podporu privatizační svěřenecké podnikání fond fondy
ostatní mimorozpočtové fondy
Zemědělský intervenční fond
Podpůrný garanční lesnický a rolnický fond
Pozemkový fond ČR
Fond veřejného zdravotního pojištění
Národní fond
Fond životního prostředí
Českomoravská záruční a rozvojová banka
Fond na podporu české kinematografie
Česká exportní banka
Fond kultury
Česká finanční a inkasní banka
Fond rozvoje a bydlení
Exportní garanční a pojišťovací společnost
Fond dopravní infrastruktury
Agentura pro rozvoj podnikání
Fond sociálního pojištění
Regionální rozvojový fond Zdroj: HAMERNÍKOVÁ B., MAAYTOVÁ A. a kol. Veřejné finance. 3. vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2007. Str. 180. ISBN 978-80-7357-301-0.
Soustava veřejných rozpočtů se řídí rozpočtovými pravidly. Rozpočtová pravidla stanoví řadu důležitých parametrů rozpočtového procesu a způsobu hospodaření v rámci veřejné rozpočtové soustavy. Veřejné rozpočty jsou definovány třemi hlavními funkcemi: •
Alokační funkce – je nejstarší funkce a je charakteristická v tom, že umisťuje vymezené peněžní prostředky do příslušných hospodářských sfér.
- 19 -
•
Stabilizační funkce – soustřeďují se na ekonomické veličiny, jakými je zaměstnanost, hospodářský růst, inflace apod. Tyto veličiny jsou ovlivňovány tzv. aktivní fiskální politikou státu.
•
Redistribuční funkce – jedná se zde o přerozdělování části příjmů státního rozpočtu mezi jednotlivé ekonomické subjekty, což by mělo vést ke spravedlivějšímu rozdělení důchodů (např. sociální transfery a dotace).
Kromě těchto tří základních funkcí plní veřejný rozpočet ještě další funkce: •
Autorizační funkci – úroveň příjmů a výdajů schválená zákonodárným orgánem je závazná a musí být při realizaci vládou, radou obce nebo kraje apod. respektována.
•
Kontrolní a řídicí funkce – rozpočet je základem pro vnitřní řízení jednotlivých institucí, ministerstev, odborů apod. a současně umožňuje jejich sledování a kontrolu (např. vládou, parlamentem, zastupitelstvem, nezávislým kontrolorem nebo veřejností).
•
Informační funkci – rozpočet podává přehled toho, co chce vláda nebo samospráva vykonat v příštím roce a současně poskytuje informace pro všechny ostatní funkce.
3.1 Rozpočtové zásady Rozpočtové zásady jsou určité požadavky, které se uplatňují při konstrukci státního rozpočtu a ostatních veřejných rozpočtů. Těmito zásadami by se měl řídit celý rozpočtový proces. Mezi rozpočtové zásady patří: •
Zásada každoročního sestavování a schvalování – roční rozpočet je základním finančním plánem, podle kterého určitá instituce hospodaří. Rozpočet by měl být projednán a schválen před začátkem rozpočtového roku. Jednoroční rozpočtové období umožňuje kvalitní přehled o struktuře příjmů a výdajů státu.
•
Zásada úplnosti – tzn., že rozpočet musí obsahovat všechny finanční operace vlády, všechny příjmy a výdaje musí být zachyceny v úplných částkách.
•
Zásada jednotnosti – veškeré příjmy a výdaje procházejí centrálním rozpočtem, kde jsou účetně zaznamenány. Jsou zachyceny v jediném dokumentu a jednotným způsobem. Zásada úplnosti a jednotnosti slouží k tomu, aby bylo možné analyzovat, kontrolovat a srovnávat příjmy a výdaje veřejných rozpočtů a zabránit či odstranit negativní vlivy na hospodaření v budoucnosti.
- 20 -
•
Zásada reálnosti a pravdivosti – souvisí s kvalitou odhadů rozpočtových příjmů a výdajů. Tato zásada se snaží zabránit zkreslování údajů v rozpočtu. Reálně sestavený návrh rozpočtu je jedním z důležitých předpokladů pro jeho splnění bez větších odchylek.
•
Zásada vyrovnanosti – vyžaduje vyrovnanost rozpočtu v delším časovém období (tzv. „zlaté pravidlo rozpočtové politiky“), tzn., že výdaje veřejných rozpočtů by se měly rovnat příjmům. Respektování této zásady je důležitým předpokladem „zdravého“ hospodaření vlády a dalších centrálních institucí.
•
Zásada publicity (též zásada zveřejnění) – původně tato zásada měla zabránit tajnému hospodaření vlády. O objemu a struktuře příjmů a výdajů každého veřejného rozpočtu se rozhoduje na příslušné vládní úrovni nepřímo veřejnou volbou. Proto musí vláda informovat o návrhu veřejného rozpočtu (ale i o jeho plnění) voliče, daňové poplatníky, atd. To umožňuje v demokratických zemích zabezpečit kontrolu ze strany občanů – voličů (tzv. občanskou kontrolu).
•
Zásada efektivnosti, hospodárnosti a účinnosti – v některých zemích propojena na zásadu účelovosti podle zdrojů, tzn. předem vyčleněný příjem slouží k financování určené potřeby. Od zásady účelovosti se ale postupně upouští, zejména od detailní účelovosti.
•
Zásada přehlednosti – souvisí s rozpočtovou skladbou, kde jde o pevné stanovení věcné struktury rozpočtů, v rámci níž jsou logicky seřazeny a rozděleny příjmy a výdaje.
3.2 Rozpočtová skladba Rozpočtová skladba (neboli klasifikace) představuje závazné, jednotné a povinné třídění příjmů a výdajů veřejných rozpočtů, tj. státního rozpočtu, rozpočtů organizačních složek státu, rozpočtů státních fondů, rozpočtů obcí, krajů atd. Rozpočtovou skladbu stanovuje ministerstvo financí. Rozpočtová skladba umožňuje srovnatelné sledování příjmů, výdajů, salda3 hospodaření a jeho financování v soustavě veřejných rozpočtů ČR.
3
Saldo účtu = zůstatek aktivního nebo pasivního účtu. Zjistí se jako rozdíl mezi součtem částek zapsaných na straně „má dáti“ a na straně „dal“.
- 21 -
3.2.1 Cíle třídění Rozpočtová skladba je systematické, jednotné a přehledné třídění, které umožňuje: •
Zabezpečit jednotnost a přehlednost rozpočtů a mimorozpočtových fondů v rozpočtové soustavě.
•
Přehledně zjistit potřebné analytické informace o vývoji příjmů a výdajů – absolutně i relativně v celé rozpočtové soustavě, v čase i prostorově, analyzovat příjmy a výdaje včetně komparace, i pro mezinárodní srovnání a jejich využití v rozpočtové politice v dalších obdobích.
•
Umožňuje agregovat, sumarizovat příjmy a výdaje za celou rozpočtovou soustavu s využitím tzv. konsolidace, která umožňuje eliminovat riziko několikanásobného načítání určité operace, např. v případě dotací.
•
Třídění příjmů a výdajů rozpočtu na příjmy a výdaje nenávratné povahy a návratné povahy. Tím lze přesněji analyzovat hospodaření a krytí schodku příslušného veřejného rozpočtu.
(PEKOVÁ J. Veřejné finance – úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2005. Str. 113–114. ISBN 80-7357-049-1.)
3.2.2 Zásady třídění Třídění příjmů a výdajů veřejných rozpočtů respektuje následující zásady: •
zásadu jednotnosti a závaznosti třídění,
•
zásadu dlouhodobé stability třídění (potřebná pro dlouhodobé rozpočtové analýzy a rozpočtové plánování),
•
zásadu srozumitelnosti (umožňuje jak veřejnou, tak i občanskou kontrolu),
•
zásadu kompatibility (tj. vzájemná slučitelnost) s mezinárodními účetními a statistickými standardy.
3.2.3 Hlediska třídění Rozpočtová skladba nabízí čtyři hlediska třídění: •
Odpovědnostní (kapitolní) třídění – jak již název napovídá, příjmy a výdaje státního rozpočtu se zde třídí podle správců kapitol (tj. ministerstva a ústřední orgány). Toto třídění slouží ke stanovení odpovědnosti jednotlivých správců kapitol - 22 -
za hospodaření s rozpočtovými prostředky při každodenním řízení plnění rozpočtu. Odpovědnostní třídění je povinné pouze pro státní rozpočet, pro obce a kraje je nepovinné. •
Druhové třídění – toto základní třídění umožňuje propojení na účetnictví. Při třídění příjmů a výdajů se zde vychází z ekonomické charakteristiky jednotlivých finančních operací, a to podle kritérií: inkaso4 X platba5, nenávratná X návratná, běžná X kapitálová, domácí X zahraniční, povinná X dobrovolná. Jednotkami třídění jsou: rozpočtové třídy, seskupení rozpočtových položek, podseskupení rozpočtových položek, jednotlivé rozpočtové položky.
•
Odvětvové (dříve funkční) – z názvu je patrné, že se příjmy a výdaje třídí podle odvětví, tzn. na jaký účel jsou finanční prostředky vydávány. Netřídí všechny operace, ale jen všechny výdaje a nedaňové a kapitálové příjmy obcí, krajů a dobrovolných svazků obcí. Třídí se do šesti skupin s podrobnějším tříděním uvnitř jednotlivých skupin: zemědělství a lesní hospodářství, průmyslová a ostatní odvětví hospodářství, služby pro obyvatelstvo, sociální věci a politika nezaměstnanosti, bezpečnost státu a právní ochrana, všeobecná veřejná správa a služby.
4
Inkaso = přijaté finanční prostředky připsané na bankovní účet (PEKOVÁ J. Veřejné finance – úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2005. Str. 115–116. ISBN 80-7357-049-1.) 5 Platba = odepsání finančních prostředků z bankovního účtu (PEKOVÁ J. Veřejné finance – úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2005. Str. 115–116. ISBN 80-7357-049-1.)
- 23 -
Jednotkami třídění jsou: rozpočtové skupiny, rozpočtové oddíly, rozpočtové pododdíly, rozpočtové paragrafy. •
Konsolidační – příjmy a výdaje se zde třídí na záznamové jednotky.
3.3 Rozpočtový proces Rozpočtový proces je proces, jehož výsledkem je konkrétní rozpočet. Zahrnuje delší období než je rozpočtové, zpravidla 1,5 – 2 roky. Rozpočtový proces je složen z několika etap: •
sestavení návrhu příslušného veřejného rozpočtu ve vládě,
•
projednání a schválení návrhu v parlamentu,
•
plnění rozpočtu (tj. hospodaření podle schváleného rozpočtu během rozpočtového roku, případně schvalování úprav rozpočtu během rozpočtového období),
•
následná kontrola plnění rozpočtu (může být průběžná – během rozpočtového období nebo následná – po skončení rozpočtového období).
Práce spojené se sestavováním návrhu veřejného rozpočtu začínají zpravidla půl roku i dříve před začátkem nového rozpočtového období. Sestavení návrhu rozpočtu je nejsložitější etapa rozpočtového procesu. Při sestavování návrhu rozpočtu se zpravidla postupuje tak, že se bere v úvahu vývoj příjmů a výdajů v minulých letech, skutečný vývoj příjmů a výdajů od začátku roku do doby, kdy se začne pracovat na návrhu rozpočtu, tzn. většinou za tři čtvrtletí běžného roku. Na základě zkušeností s vývojem příjmů a výdajů v minulých letech a v běžném roce se provede odhad plnění příjmů a výdajů v závěrečné části roku, tzv. očekávané plnění rozpočtu do konce roku. Návrh rozpočtu je projednáván ve volených orgánech na příslušné úrovni. Při schvalování návrhu příslušného rozpočtu se věnuje zvláštní pozornost objemu
- 24 -
a struktuře příjmů a výdajů, změnám v daňovém určení, případně plánovanému saldu veřejného rozpočtu, včetně způsobu úhrady případného deficitu rozpočtu. Schvalování návrhu rozpočtu může být i dlouhodobou záležitostí, zejména v případě vrácení návrhu rozpočtu k přepracování. Pokud se nepodaří schválit návrh rozpočtu do začátku rozpočtového období, pak až do schválení návrhu rozpočtu se hospodaří podle tzv. rozpočtového provizoria. V České republice je návrh státního rozpočtu sestavován ministerstvem financí, které vychází z podkladů jednotlivých ústředních orgánů a ministerstev a požadavků obcí a krajů na transfery ze státního rozpočtu. Po projednání ve vládě se předkládá k projednání a ke schválení formou zákona zákonodárnému sboru – poslancům. Je projednáván pouze v Poslanecké sněmovně (senát se státním rozpočtem nezabývá), přičemž nejprve je detailně projednán v rozpočtovém výboru i v ostatních parlamentních výborech a na jednání pléna, a to celkem ve třech čteních (podle Jednacího řádu Poslanecké sněmovny). Při vlastním projednávání nejdříve vystoupí ministr financí, v tzv. expozé, se zdůvodněním návrhu státního rozpočtu. Se svými stanovisky vystoupí i mluvčí (tzv. zpravodajové) parlamentních výborů. (PEKOVÁ J., PILNÝ J., JETMAR M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 2. přepracované vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2005. Str. 217–219. ISBN 80-7357-052-1.)
Za plnění rozpočtu jako finančního plánu odpovídají ty orgány, které sestavovaly návrh rozpočtu. U státního rozpočtu je to ministerstvo financí. Ministerstvo financí kontroluje plnění státního rozpočtu průběžně i po skončení rozpočtového období. Přesné plnění příjmů a výdajů státního rozpočtu je však obtížné zajistit, proto musí podávat průběžnou zprávu o jeho plnění i zákonodárnému sboru (tzn. poslancům). Po skončení rozpočtového období se sestavuje závěrečný účet, tzv. státní závěrečný účet. Jde o přehled skutečného plnění příjmů a výdajů rozpočtu. Závěrečný účet, spolu se zdůvodněním odchylek v plnění rozpočtu, je opět projednáván a schvalován v zákonodárném sboru. (PEKOVÁ J., PILNÝ J., JETMAR M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 2. přepracované vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2005. Str. 219 – 220. ISBN 80-7357-052-1.)
- 25 -
Schematicky můžeme rozpočtový proces u státního rozpočtu zobrazit takto: Odvětvová ministerstva
Požadavky
Obce, kraje
Ministerstvo financí
Návrh státního závěrečného účtu
Návrh státního rozpočtu
Vláda následná kontrola
Poslanecká sněmovna
průběžná kontrola
Schválený státní závěrečný účet
Zákon o státním rozpočtu průběžná kontrola
Plnění státního rozpočtu Obr. 2: Rozpočtový proces státního rozpočtu ČR Zdroj: PEKOVÁ J., PILNÝ J., JETMAR M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 2. přepracované vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2005. Str. 221. ISBN 80-7357-052-1.
3.4 Státní rozpočet Státní rozpočet patří do rozpočtové soustavy a je charakteristický tím, že je nejvýznamnějším veřejným rozpočtem. Soustřeďuje největší část příjmů rozpočtové soustavy. Je nejdůležitějším finančním nástrojem, který využívá ústřední vláda k hospodaření státu a k financování státních netržních činností. Je též nejvýznamnějším nástrojem stabilizační politiky státu. Státní rozpočet plní funkce alokační, redistribuční a stabilizační. Jeho doménou je však funkce redistribuční a stabilizační. Je to dáno tím, že rozhodující nástroje redistribuce a stabilizace se využívají právě na úrovni státu prostřednictvím státního rozpočtu. Tyto nástroje jsou zpravidla uzákoněny – tzn., že o nich rozhoduje z velké části zákonodárný sbor. Na státní rozpočet můžeme nahlížet z několika hledisek. Můžeme ho chápat jako:
- 26 -
•
Centralizovaný peněžní fond, který soustřeďuje rozhodující část finančních prostředků rozpočtové soustavy.
•
Bilance státu, kde se příjmy a výdaje člení na základě rozpočtové skladby. Je zde důležité tzv. rozpočtové saldo, tzn. do jaké míry kryjí příjmy výdaje.
•
Finanční plán. Státní rozpočet by měl být závazným finančním plánem, neboť vystupuje jako rozpočtový zákon.
•
Významný nástroj rozpočtové politiky (jejímž subjektem je ministerstvo financí), kdy cílem této politiky by měl být vyrovnaný rozpočet.
•
Významný nástroj stabilizační politiky (jejímž subjektem je vláda) je praktickým důsledkem stabilizační funkce veřejných financí.
•
Nástroj řízení ve veřejném sektoru prostřednictvím financování jeho potřeb.
Státní rozpočet je tedy bilance, kde na jedné straně připlouvají příjmy a na straně druhé se z těchto příjmů hradí výdaje. Strukturu příjmů a výdajů státního rozpočtu České republiky přehledně ilustruje tabulka č. 3, ze které je zřejmé hlavní členění na příjmy běžné a kapitálové. Toto členění je shodné rovněž u výdajů. Běžné příjmy jsou typické tím, že se opakují každý rok, zatímco u kapitálových výdajů se tak neděje (podrobněji v kapitole 3.4.1 – příjmy státního rozpočtu a 3.4.2 – výdaje státního rozpočtu).
- 27 -
Tabulka 3: Obecné schéma státního rozpočtu ČR
Příjmy
Výdaje
Běžné
Běžné – neinvestiční
•
•
daňové – svěřené daně > sdílené daně (daň z příjmů, DPH)
> mzdy a platy
> cla
> povinné pojistné za zaměstnance
> pojistné sociálního zabezpečení
> materiálové, energie apod.
a příspěvek na státní politiku
•
zaměstnanosti •
alokační
redistribuční > transfery – dotace – neúčelové
> správní poplatky
> účelové
nedaňové – příjmy z pronájmu majetku
> OS, PO, podnikům, občanským
6
7
> od OS , PO , od podniků > odvody ČNB
sdružení a ostatním soukromoprávním
8
neziskovým organizacím, obcím
> přijaté úroky
a krajům, státním fondům
> přijaté sankce za porušení rozpočtové
(mimorozpočtovým) > placené úroky
kázně
> sociální dávky
> ostatní Kapitálové
> platby do zahraničí
•
z prodeje nemovitého majetku
> ostatní
•
z prodeje cenných papírů (ve vlastnictví
Kapitálové - investiční
státu) a majetkových podílů
•
na pořízení hmotného a nehmotného
•
příjmy z emise státních obligací
•
přijaté splátky z vládních úvěrů a půjček
•
na nákup cenných papírů
•
ostatní
•
poskytnuté investiční účelové dotace OS,
majetku
PO, obcím a krajům •
investiční půjčky poskytnuté různým subjektům
•
splátky úvěrů, půjček
•
ostatní
Zdroj: PEKOVÁ J., PILNÝ J., JETMAR M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 2. přepracované vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2005. Str. 226. ISBN 80-7357-052-1.
6
OS = organizační složka PO = příspěvková organizace 8 ČNB = Česká národní banka 7
- 28 -
3.4.1 Příjmy státního rozpočtu Pod pojmem příjmy státního rozpočtu si většina občanů vybaví daně. To je samozřejmě pravdivé tvrzení, avšak daně nejsou jedinými finančními prostředky, se kterými mohou vlády počítat. Fakt je ten, že daně naplňují veřejné rozpočty z převážné části. Existuje spousta dalších veřejných příjmů, např.: •
cla, odvody, tzv. dávky,
•
různé příspěvky,
•
poplatky,
•
příjmy z veřejného podnikání, z nakládání s veřejným majetkem,
•
pokuty,
•
výnosy z emisí státních cenných papírů, úvěry od peněžních institucí.
Příjmy státního rozpočtu
nenávratné
veřejné příjmy
daňové
návratné
z emise státních pokladničních poukázek z emise dluhopisů
nedaňové
běžný rozpočet
kapitálový rozpočet
Obr. 3: Příjmy státního rozpočtu Zdroj: PEKOVÁ J., PILNÝ J., JETMAR M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 2. přepracované vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2005. Str. 227. ISBN 80-7357-052-1.
Nejvýznamnější skupinou příjmů státního rozpočtu jsou běžné příjmy, z nichž většina má charakter pravidelně se opakujících příjmů. V nich tvoří daňové příjmy největší skupinu. Výlučným příjmem státního rozpočtu jsou cla, případně dovozní či vývozní daně. Cla jsou platby charakteru veřejné jednorázově placené daně, které jsou vybírány z hodnoty zboží při přechodu státní hranice a jsou odváděny do státního rozpočtu. Cla (dovozní i vývozní) mají povahu nepřímé specifické selektivní spotřební daně, zpravidla
- 29 -
uvalované na některé druhy zboží. Jejich výši určuje zpravidla celní sazebník. Na rozdíl od cel, dovozní či vývozní daně jsou uvalovány zpravidla (jsou-li vůbec uvalovány) na všechno zboží, které přechází státní hranici. Jsou též příjmem státního rozpočtu. V některých zemích plynou do státního rozpočtu i stabilní a výnosné povinné příspěvky na sociální zabezpečení. Druhou skupinou příjmů státního rozpočtu tvoří nedaňové příjmy. Mohou mít charakter pravidelně se opakujících i pravidelně neopakujících se příjmů (jak běžných, tak kapitálových). Mezi běžné nedaňové příjmy můžeme zahrnout příjmy ve formě uživatelských poplatků za služby, které zabezpečují neziskové organizace zřizované státem (typu organizačních složek státu v ČR). Tyto poplatky však zpravidla plynou provozovateli veřejné služby, proto jsou v příjmech státního rozpočtu spíše výjimkou. Dále to jsou příjmy z pronájmu státního majetku, přijaté sankční platby apod. Mezi kapitálové příjmy můžeme zařadit příjmy z prodeje státního majetku, příjmy z finančního investování apod. Vedle nenávratných finančních prostředků běžně státní rozpočet využívá i návratné zdroje. Většinou se jedná o příjmy z emise státních dluhopisů9, v některých zemích i půjčky od jiných článků rozpočtové soustavy, případně i půjčky ze zahraničí. (PEKOVÁ J. Veřejné finance – úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2005. Str. 130–131. ISBN 80-7357-049-1.)
3.4.2 Výdaje státního rozpočtu Veřejnými výdaji se financují veřejné potřeby, netržní činnosti státu a územní samosprávy. Veřejné výdaje jsou nástrojem financování potřeb institucí a organizací, které zřizuje stát a územní samospráva. U veřejných výdajů lze stanovit několik dalších charakteristických znaků: •
zdrojem krytí těchto výdajů jsou veřejné příjmy,
•
veřejné výdaje jsou založeny na principu nenávratnosti, nedobrovolnosti a neekvivalence,
•
jsou součástí HDP10, která je spotřebována kolektivně na základě veřejné volby.
9
Dluhopis je cenný papír, s nímž je spojeno právo majitele na splacení dlužné částky ve jmenovité hodnotě a na vyplácení výnosů z něj.
- 30 -
Instituce ve veřejném sektoru zabezpečují veřejné potřeby stále více prostřednictvím konkrétních cílených veřejných projektů a veřejných výdajových programů, které jsou plně či s finanční spoluúčastí příjemců programů financovány z veřejných výdajů. Stále častěji jsou veřejné projekty a veřejné výdajové programy zajišťovány i prostřednictvím soukromoprávních (nevládních) neziskových organizací a soukromým sektorem formou veřejných zakázek, nicméně vždy se na jejich financování podílí finanční zdroje soustředěné v rozpočtové soustavě. Veřejné projekty a veřejné výdajové programy by měly sloužit zároveň ke zvýšení hospodárnosti a účinnosti veřejných výdajů. Stěžejním problémem u veřejných výdajů je: •
stanovení jejich objemu,
•
jejich struktura (na jaké potřeby by měly být použity),
•
nalezení zdrojů financování veřejných výdajů,
•
výrazná dynamika veřejných výdajů ve druhé polovině 20. století,
•
efektivnost veřejných výdajů,
•
posouzení důsledků (efektů) veřejných výdajů.
(PEKOVÁ J. Veřejné finance – úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2005. Str. 193–194. ISBN 80-7357-049-1.)
Veřejné výdaje plní 3 základní funkce: •
Alokační – základním úkolem je zde financovat netržní činnosti státu, tzn. zabezpečovat veřejné statky pro obyvatelstvo. Alokačními výdaji jsou výdaje na nákup zboží a služeb, výdaje na zabezpečování veřejných statků. Jejich podíl na celkových veřejných výdajích již delší dobu stagnuje nebo dokonce klesá a to z toho důvodu, že se zvyšuje podíl redistribučních výdajů, zejména sociálních transferů, které jsou poskytovány obyvatelstvu.
•
Redistribuční – tato funkce slouží pro financování redistribuční činnosti státu. Hlavními nástroji redistribuce jsou zejména výdaje státního rozpočtu – peněžní
10
HDP = hrubý domácí produkt je makroekonomický ukazatel sloužící ke stanovení výkonnosti ekonomiky. Je to celkový tok peněžní hodnoty finální produkce (statků a služeb) vyrobené za určité období (nejčastěji za jeden rok) a na určitém území.
- 31 -
transfery různým subjektům, kterým se díky těmto transferům snižují nerovnosti v důchodech a majetku. •
Stabilizační – touto funkcí se rozumí financování stabilizačních a regulačních netržních činností státu. Stát se snaží prostřednictvím těchto výdajů ovlivňovat ekonomiku, především hospodářský růst a zaměstnanost.
Veřejné výdaje lze rozdělit do dvou velkých skupin, a sice na: •
Vládní výdaje, které mohou být podle svého účelu rozděleny na spotřební či investiční charakter. Obě skupiny vládních výdajů slouží k financování projektů nebo programů. Díky vládním výdajům vzniká produkce statků a služeb – tyto výdaje souvisí spíše s realizací alokační fiskální funkce (na rozdíl od transferů), kde – jak bylo uvedeno výše – jde zejména o zabezpečení veřejných statků.
•
Transfery jsou specifické veřejné výdaje, které jsou poskytovány různým subjektům a díky nim se těmto subjektům zvyšují důchody. Jejich specifikum spočívá v tzv. principu neekvivalence. Tzn., že subjekt tento transfer obdrží i když nic nevyprodukuje ani neposkytne. Nevzniká zde tedy žádné protiplnění. Transfery tedy souvisí s realizací redistribuční fiskální funkce.
Veřejné výdaje lze třídit z různých hledisek. Z hlediska časového (zároveň se jedná o druhové třídění) jsou veřejné výdaje členěny na běžné a kapitálové výdaje. Z běžných výdajů se financují běžné, každoročně se opakující potřeby v rozpočtovém roce na jednotlivých vládních úrovních. Podstatná část běžných výdajů má charakter tzv. nárokovaných mandatorních (obligatorních) výdajů, které je nutno zabezpečit, neboť jsou podloženy zákonnými úpravami nebo smlouvami. Mandatorními výdaji jsou především některé druhy peněžních transferů, ale mohou to být i některé alokační výdaje. Kapitálové výdaje slouží k financování dlouhodobých, zejména investičních potřeb, které přesahuje jedno rozpočtové období. Jsou zpravidla jednorázové, jsou vynakládány buď na financování konkrétní investice ve veřejném sektoru nebo na splácení investičního úvěru nebo na splácení půjček z emise střednědobých a dlouhodobých cenných papírů.
- 32 -
Další členění veřejných výdajů je na nenávratné a návratné výdaje. Rozhodující část veřejných výdajů v rozpočtové soustavě má charakter nenávratných a neekvivalentních výdajů. Souvisí to s podstatou veřejných financí a podstatou peněžních fondů v rozpočtové soustavě. Nenávratnými výdaji se v rozhodující míře financují netržní činnosti státu a jednotlivých článků územní samosprávy. Mezi návratné výdaje patří např. návratné poskytované půjčky (zpravidla bezúročné) mezi jednotlivými peněžními fondy v rámci rozpočtové soustavy nebo výdaje související s finančním investováním (např. nákup státních dluhopisů územní samosprávou, vklady na termínovaných účtech apod.). (PEKOVÁ J. Veřejné finance – úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2005. Str. 198–199. ISBN 80-7357-049-1.) Graficky lze základní členění veřejných výdajů znázornit takto: Výdaje státního rozpočtu nenávratné
veřejné výdaje
vládní nákupy
návratné
neinvestiční půjčky
investiční půjčky
transfery kapitálové
běžné
Obr. 4: Výdaje státního rozpočtu Zdroj: PEKOVÁ J., PILNÝ J., JETMAR M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 2. přepracované vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2005. Str. 228. ISBN 80-7357-052-1.
Další členění veřejných výdajů: •
podle účelů, na které jsou výdaje poskytovány (školství, zdravotnictví, obrana atd.) – nazývané jako odvětvové (funkční) třídění,
•
podle toho, z jakého peněžního fondu v rozpočtové soustavě jsou vynakládány – výdaje z veřejných rozpočtu a výdaje mimorozpočtových fondů,
- 33 -
•
z makroekonomického hlediska – vládní výdaje a peněžní transfery.
Na základě výše příjmů a výdajů se na konci rozpočtového období zjišťuje, jak vláda hospodařila s finančními prostředky, které měla k dispozici. Veřejný rozpočet může být: •
vyrovnaný – jsou-li příjmy rovny výdajům (P = V),
•
přebytkový – jsou-li příjmy větší než výdaje (P > V),
•
schodkový (deficitní) – jsou-li příjmy menší než výdaje (V > P).
Tabulka 4: Prohlubování deficitu11
Příjmy
Výdaje
stagnují
rostou
rostou pomaleji než výdaje
rostou rychleji než příjmy
klesají
rostou
klesají
stagnují
klesají rychleji než výdaje
klesají pomaleji než příjmy
Zdroj: PEKOVÁ J. Veřejné finance – úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2005. Str. 420. ISBN 80-7357-049-1.
4 Sociální zabezpečení Sociální zabezpečení je součást sociální politiky, zároveň ho lze chápat jako soubor institucí, a opatření, které směřují ke zlepšení základních životních podmínek obyvatel tím, že předcházejí, zmírňují a odstraňují následky sociálních událostí občanů. Je třeba zdůraznit, že sociálnímu zabezpečení se v různých zemích přikládá jiný obsah. V užším pojetí se sociální zabezpečení často omezuje pouze na: •
důchodové zabezpečení,
•
a sociální služby,
zatímco v širším pojetí je sem možno zahrnout: •
péči o zdraví (léčebná i preventivní),
•
zabezpečení při dočasné neschopnosti pro nemoc a úrazy,
11
deficit (neboli schodek) je rozdíl mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu. Vzniká tehdy, pokud stát utratí v kalendářním roce více peněz, než kolik získá výběrem daní a dalších poplatků. Je to tedy převaha výdajů nad příjmy a jde o výraz nerovnováhy bilance.
- 34 -
•
zabezpečení matek v případě v těhotenství a mateřství,
•
pomoc při výchově dětí v rodině, pomoc rodinám s dětmi,
•
zabezpečení při invaliditě,
•
zabezpečení ve stáří,
•
zabezpečení rodinných příslušníků a pozůstalých,
•
zabezpečení v nezaměstnanosti.
4.1 Systém sociálního zabezpečení v České republice V roce 1993 bylo zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti zavedeno pojistné jako samostatná platba oddělená od daňového systému. Peníze, které Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) v souladu se zákonem na pojistném vybere, jsou příjmem státního rozpočtu. Sociální pojištění, které je založeno na pojistném principu, tj. na pravidelném placení pojistného, obsahuje pojištění důchodové, nemocenské a pojištění v nezaměstnanosti. Sociální
zabezpečení
je
financováno
především
z příspěvků
zaměstnanců
a zaměstnavatelů a z příspěvků státu, který hradí příspěvky za některé skupiny obyvatelstva, např. za nezaměstnané, studenty, ženy na mateřské dovolené aj. Sociální pojištění v roce 2010 činí 6,5% z hrubé mzdy pro zaměstnance (přičemž zaměstnanec si platí pouze důchodové pojištění) a 25% z hrubé mzdy zaměstnance pro zaměstnavatele. (NAHODIL F. a kolektiv. Veřejné finance v České republice. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, s. r. o., 2009. Str. 238–240. ISBN 978-80-7380-162-5.)
Tabulka 5: Procentní sazby sociálního pojištění*
Zaměstnavatel za zaměstnance
Zaměstnanci
OSVČ
25,0%
6,5%
29,2%
nemocenské
2,3%
-
1,4% (dobrovolné)
důchodové
21,5%
6,5%
28,0%
1,2%
-
1,2%
Pojistné celkem
politika zaměstnanosti
* u zaměstnavatelů a zaměstnanců z hrubé mzdy, u OSVČ z příjmů po odečtení výdajů vlastní zpracování
- 35 -
Na počátku 90. let byly vytvořeny v České republice tři na sebe navazující relativně samostatné systémy: •
systém sociálního pojištění,
•
systém státní sociální podpory,
•
systém sociální pomoci.
U jednotlivých systémů je důležité rozlišovat, jako sociální situaci řeší, jakým způsobem jsou dávky financovány a jakým způsobem jsou tyto systémy organizačně zabezpečeny. Systém sociálního pojištění V tomto systému se řeší takové situace, na které se člověk může předem připravit (pojistit) formou odložení části své dnešní spotřeby na krytí budoucí nejisté sociální situace. V současné době jsou již provozovány systémy: •
důchodového pojištění a penzijního připojištění,
•
nemocenského pojištění.
Systém sociálního pojištění je financován z pojistného, které platí jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel i osoby samostatně výdělečně činné. Systém státní sociální podpory Tento systém se zabývá situacemi, kdy je účelné rodinu, především rodinu s dětmi, podpořit (např. při narození dítěte, při péči o dítě, při výchově apod.). Jednotlivé dávky jsou financovány ze státního rozpočtu (z daní) a jsou vypláceny prostřednictvím úřadů práce. Systém sociální péče (pomoci) Systém sociální péče řeší obtížné situace, kdy občan není schopen řešit sám nebo s pomocí své rodiny (např. hmotná či sociální nouze). Sociální pomoc se vyskytuje v těchto základních formách, které jsou financovány ze státního rozpočtu a z rozpočtu obcí: •
sociální služby (poskytují je především nestátní neziskové organizace, obce a kraje),
•
sociálně-právní ochrana a dávky sociální pomoci (poskytuje je stát prostřednictvím pověřených obecních úřadů).
- 36 -
Podle Nahodila lze schéma sociálního zabezpečení v ČR zobrazit též následovně: Sociální zabezpečení sociální pojištění
nemocenské, důchodové, v nezaměstnanosti
sociální péče
dávky sociální péče
sociální služby
Obr. 5: Schéma sociálního zabezpečení v ČR Zdroj: NAHODIL F. a kolektiv. Veřejné finance v České republice. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, s. r. o., 2009. Str. 240. ISBN 978-80-7380-162-5.
4.2 Financování sociálního zabezpečení Na problematiku financování sociálního zabezpečení bych chtěla upozornit, neboť pochopení této kapitoly je pro další pokračování bakalářské práce velice důležité. V této oblasti lze rozlišit dva přístupy: průběžné financování sociálního zabezpečení a kapitalizovaný fond sociálního zabezpečení.
4.2.1 Průběžné financování = PAYGO Je založeno na mezigenerační sociální solidaritě. Současní aktivní občané hradí výdaje na dávky předchozí generace, tj. současných důchodců. Tento cyklus se neustále opakuje a samozřejmě posouvá mezi generacemi. Při tomto systému je důležitá rovnováha mezi příjmy a výdaji v určitém období. Finanční prostředky, které jsou potřebné k financování jsou totiž soustřeďovány zpravidla ve státním rozpočtu a odsud jsou alokovány v podobě výdajů na sociální zabezpečení obyvatel. Při tomto financování sociálního zabezpečení je charakteristické, že běžné výdaje daného roku jsou financovány z běžných příjmů stejného roku. V praxi to znamená, že občané financují sociální dávky jiných pojištěnců a později jsou jeho sociální dávky financovány z příspěvků dalších pojištěnců, což je právě označováno jako mezigenerační solidarita.
- 37 -
4.2.2 Kapitalizovaný fond sociálního zabezpečení (fondové financování) Je založen na pojišťovacím principu a to tak, že si občané
(pojištěnci) vytvářejí
kapitálové rezervy u pojišťoven, které jsou používány na financování jejich vlastních důchodů. V úvahu je nutno brát i příslušné zhodnocení těchto rezerv. Tento systém posiluje odpovědnost občana za jeho život ve stáří. Tento systém byl u nás částečně uplatňován do roku 1948, kdy existovaly různé pojistné fondy, které disponovaly značným kapitálem. V současné době jej však nelze zavést, poněvadž fondové financování předpokládá existenci určitého nashromážděného kapitálu, který zatím ČR nemá a je nutné ho postupně vytvořit. Kromě těchto dvou systémů se též uplatňují kombinované systémy. Jak již bylo řečeno, ČR nemá v současnosti finanční rezervy na financování sociálního zabezpečení na základě kapitálových rezerv, proto je nutné volit průběžné financování na základě povinného sociálního pojištění s možností dalšího dobrovolného připojištění.
4.3 Sociální zabezpečení v rámci teorie a praxe veřejných financí Postavení sociálního zabezpečení v rámci teorie a praxe veřejných financí vyplývá především z následujících skutečností: •
Rozhodujícím subjektem sociálního zabezpečení ve většině vyspělých zemí je stát a jeho instituce. Stát realizuje sociální zabezpečení prostřednictvím státního rozpočtu a dalších veřejných rozpočtů. Ve vyspělých zemích představují výdaje na sociální zabezpečení i více než třetinu finančních prostředků veřejných financí.
•
Rozhodujícím zdrojem příjmů na sociální zabezpečení jsou příspěvky na sociální pojištění, které souvisí s celkovým daňovým zatížením občanů.
•
Sociální zabezpečení se považuje za samostatnou součást teorie veřejných financí, která preferuje financování potřeb sociálního zabezpečení prostřednictvím tvorby, rozdělování a používání parafiskálního fondu sociálního zabezpečení a vícepilířový systém financování. (NAHODIL F. a kolektiv. Veřejné finance v České republice. Plzeň: Aleš Čeněk, s. r. o., 2009. Str. 231. ISBN 978-80-7380-162-5.) Parafiskální fond sociálního zabezpečení je mimorozpočtový fond, který je napojen některými vztahy na státní rozpočet. Financování prostřednictvím tohoto fondu je
- 38 -
preferováno proto, aby nedocházelo k využití povinných příspěvků na sociální zabezpečení na financování jiných potřeb. (PEKOVÁ J. Veřejné finance – úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2005. Str. 238–239. ISBN 80-7357-049-1.)
I přes to, že o mandatorních výdajích se objevily informace již v teoretické části, dovolím si připomenout tuto problematiku ještě jednou a domnívám se, že zcela oprávněně. Mandatorní výdaje jsou výdaje na sociální zabezpečení a tvoří je důchody, různé transfery a platby. Občané na ně mají nárok ze zákona a vláda je nemůže snížit či jinak upravit. Jedinou možností je, pokud vláda změní příslušné zákony. Tyto mandatorní výdaje značně zatěžují veřejné rozpočty. Vývoj výdajů na sociální zabezpečení (resp. sociální výdaje) v určitém časovém období je možné analyzovat pomocí ukazatele, který se nazývá „sociální kvóta“: výdaje na sociální zabezpečení sociální kvóta =
* 100 HDP
→ udává podíl výdajů na sociální zabezpečení na hrubém domácím produktu v procentech
V ČR je nutností stabilizovat veřejné finance, neboť celková výše sociálních mandatorních výdajů a trend jejich dalšího zvyšování jsou neúměrné možnostem ekonomiky a významně ohrožují bilanci veřejných rozpočtů. Proto Česká republika musí neustále procházet reformami veřejných financí, kdy v květnu roku 2007 byla schválena první etapa reformy veřejných financí.
- 39 -
III. PRAKTICKÁ ČÁST 5 Důchodový systém v ČR Důchodové systémy značně ovlivňují ekonomiku ve všech zemích a Česká republika není výjimkou. Mandatorní výdaje v podobě výplat důchodů jsou tradičně největší položkou výdajů státního rozpočtu, což si názorně ukážeme v kapitole 7. V České republice je zaveden tzv. průběžný státní důchodový systém, který je založen na takovém principu, že současní plátci sociálního pojištění (aktivní občané) hradí důchody na dávky předchozí generace, tj. současným příjemcům důchodů. Vzhledem k vývoji populace je ale současný systém neudržitelný a proto je nutná důchodová reforma. Český důchodový systém tvoří v podstatě dva pilíře: •
Povinné základní důchodové pojištění, dávkově definované a průběžně financované (PAYGO). Je univerzální a zabezpečuje všechny ekonomicky aktivní osoby. Z tohoto pilíře jsou poskytovány důchody starobní, invalidní a pozůstalostní (tj. vdovské, vdovecké a sirotčí).
•
Dobrovolné doplňkové, příspěvkově definované, kapitálově financované penzijní připojištění se státním příspěvkem. Součástí tohoto pilíře je i např. životní pojištění, což je produkt komerčních pojišťoven.
(www.mpsv.cz/cs/3#ps)
5.1 Důchodové pojištění – první pilíř důchodového systému Základním cílem důchodového pojištění je zvýšení životního standardu v seniorském věku. V rámci důchodového pojištění se poskytují důchody: •
starobní,
•
částečné invalidní,
•
plné invalidní,
•
vdovské a vdovecké,
•
sirotčí.
- 40 -
5.1.1 Starobní důchody Politickým a finančním problémem u této dávky je věková hranice rozhodná pro nárok na starobní důchod. Tato hranice se od roku 1996 neustále posunuje, a to zejména díky tomu, že celá populace stárne. Podmínkou nároku na řádný starobní důchod je: •
získání potřebné doby pojištění,
•
dosažení stanoveného věku (tj. důchodového věku, popř. věku od něho odvozeného nebo věku 65 let).
Výše starobního důchodu se skládá ze dvou složek, a to: •
ze základní výměry důchodu, jejíž výše činí od 1. srpna 2008 2.170 Kč měsíčně,
•
z procentní výměry důchodu, která činí 1,5% výpočtového základu12 za každý celý rok doby pojištění, nejméně 770 Kč měsíčně. Tato procentní výměra závisí na příjmech osoby v rozhodném období13 pro výpočet důchodu.
Současná věková hranice pro nárok na starobní důchod je uvedena v následujících tabulkách: Tabulka 6: Věková hranice pro odchod do důchodu v ČR u pojištěnců narozených po roce 1968
Důchodový věk u mužů
65 let 62 let, pokud vychovaly alespoň 4 děti
Důchodový věk u žen
63 let, pokud vychovaly alespoň 3 děti 64 let, pokud vychovaly alespoň 2 děti 65 let, pokud vychovaly alespoň 1 dítě nebo byly bezdětné
Zdroj: údaje převzaty z webových stránek OSSZ, vlastní zpracování
12
Výpočtový základ se zjistí redukcí osobního vyměřovacího základu (osobní vyměřovací základ je měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů, tj. průměrný měsíční příjem člověka v rozhodném období. (www.mpsv.cz/cs/617) 13 U důchodů přiznávaných do roku 2016 (včetně) počíná rozhodné období kalendářním rokem 1986 a končí kalendářním rokem bezprostředně předcházejícím roku, v němž se přiznává důchod. Po roce 2016 bude rozhodné období stanovováno v rozsahu 30 kalendářních roků bezprostředně předcházejících roku přiznání důchodu. Do rozhodného období se zpravidla nezahrnuje rok, ve kterém pojištěnec dosáhl 18 let věku a kalendářní roky předcházející. (www.cssz.cz/cz/duchodove-pojisteni/davky/vypocet-a-vyplataduchodu/vypocet-a-vyplata-duchodu.htm)
- 41 -
Tabulka 7: Věková hranice pro odchod do důchodu v ČR u pojištěnců narozených v období let 1936 až 1968
Rok narození
Důchodový věk činí u: žen s počtem vychovaných dětí
mužů 1936 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968
14
0 15
60r +2m 60r+4m 60r+6m 60r+8m 60r+10m 61r 61r+2m 61r+4m 61r+6m 61r+8m 61r+10m 62r 62r+2m 62r+4m 62r+6m 62r+8m 62r+10m 63r 63r+2m 63r+4m 63r+6m 63r+8m 63r+10m 64r 64r+2m 64r+4m 64r+6m 64r+8m 64r+10m 65r 65r 65r 65r
57r 57r 57r 57r+4m 57r+8m 58r 58r+4m 58r+8m 59r 59r+4m 59r+8m 60r 60r+4m 60r+8m 61r 61r+4m 61r+8m 62r 62r+4m 62r+8m 63r 63r+4m 63r+8m 64r 64r+2m 64r+4m 64r+6m 64r+8m 64r+10m 65r 65r 65r 65r
1 56r 56r 56r 56r 56r+4m 56r+8m 57r 57r+4m 57r+8m 58r 58r+4m 58r+8m 59r 59r+4m 59r+8m 60r 60r+4m 60r+8m 61r 61r+4m 61r+8m 62r 62r+4m 62r+8m 63r 63r+4m 63r+8m 64r 64r+4m 64r+8m 65r 65r 65r
2 55r 55r 55r 55r 55r 55r+4m 55r+8m 56r 56r+4m 56r+8m 57r 57r+4m 57r+8m 58r 58r+4m 58r+8m 59r 59r+4m 59r+8m 60r 60r+4m 60r+8m 61r 61r+4m 61r+8m 62r 62r+4m 62r+8m 63r 63r+4m 63r+8m 64r 64r
3 54r 54r 54r 54r 54r 54r 54r+4m 54r+8m 55r 55r+4m 55r+8m 56r 56r+4m 56r+8m 57r 57r+4m 57r+8m 58r 58r+4m 58r+8m 59r 59r+4m 59r+8m 60r 60r+4m 60r+8m 61r 61r+4m 61r+8m 62r 62r+4m 62r+8m 63r
4 54r 54r 54r 54r 54r 54r 54r+4m 54r+8m 55r 55r+4m 55r+8m 56r 56r+4m 56r+8m 57r 57r+4m 57r+8m 58r 58r+4m 58r+8m 59r 59r+4m 59r+8m 60r 60r+4m 60r+8m 61r 61r+4m 61r+8m 62r 62r 62r 62r
5 a více 53r 53r 53r 53r 53r 53r 53r 53r+4m 53r+8m 54r 54r+4m 54r+8m 55r 55r+4m 55r+8m 56r 56r+4m 56r+8m 57r 57r+4m 57r+8m 58r 58r+4m 58r+8m 59r 59r+4m 59r+8m 60r 60r+4m 60r+8m 61r 61r+4m 61r+8m
Zdroj: www.cssz.cz/cz/duchodove-pojisteni/davky/starobni-duchody.htm
14 15
r = roky m = měsíce
- 42 -
Dalším důležitým faktorem pro nárok na starobní důchod je získání potřebné doby pojištění: Tabulka 8: Potřebná doba pojištění pro nárok na starobní důchod
Dosažení důchodového věku
Potřebná doba pojištění činí:
před rokem 2010
25 let
v roce 2010
26 let
v roce 2011
27 let
v roce 2012
28 let
v roce 2013
29 let
v roce 2014
30 let
v roce 2015
31 let
v roce 2016
32 let
v roce 2017
33 let
v roce 2018
34 let
po roce 2018
35 let
Zdroj: www.cssz.cz/cz/duchodove-pojisteni/davky/starobni-duchody.htm
Systém důchodů je financován ze státního rozpočtu, kam jsou odváděny platby na sociální pojištění od ekonomicky aktivních obyvatel. V současné době je, a bude, trend takový, že bude stále přibývat těch, kteří budou mít nárok na důchod a ubývat těch, kteří odvádějí své příspěvky. Tato situace má několik řešení: •
zvýšení hranice pro odchod do důchodu a tím snížit podíl klidí v důchodovém věku,
•
zvýšení celkových příjmů do rozpočtu zvýšením příslušných odvodů,
•
snížení výdajů z rozpočtu snížením vyměřovaných důchodů.
Vzhledem k uvedené situaci je připravena celková reforma penzijního systému, který předpokládá vyšší přímou účast každého občana formou penzijního připojištění. Každý občan si musí v průběhu svého zaměstnání také sám vytvořit určité finanční rezervy na to, aby jeho příjem v důchodovém věku odpovídal jeho potřebám. Příkladem velikosti takového připojištění jsou údaje uvedené v tabulce 9. Je třeba brát v úvahu, že tabulka je pouze orientační; obsahuje doporučené částky měsíčního spoření, kde cílem je dosáhnout výše důchodu na úrovni 80% čistého příjmu. Je možné si všimnout vyšších částek u žen. To je z toho důvodu, že se u žen
- 43 -
předpokládá dřívější odchod do důchodu a mají proto kratší dobu na vytvoření příslušných rezerv. Penzijní připojištění zajišťují penzijní fondy sepsáním smlouvy. Tabulka 9: Doporučené měsíční dávky spoření na stáří (v Kč)
Měsíční hrubý příjem v Kč
5.000
10.000
12.000
14.000
20.000
25.000
30.000
20
0
190
320
470
910
1.260
1.600
30
0
290
490
730
1.420
1.970
2.500
40
0
490
840
1.250
2.440
3.380
4.290
50
0
1.060
1.800
2.690
5.240
7.260
9.220
20
0
460
690
960
1.730
2.350
2.940
30
0
730
1.110
1.540
2.790
3.780
4.740
40
0
1.330
2.020
2.820
5.110
6.920
8.690
50
0
3.510
5.320
7.410
13.440
18.210
22.860
Věk: muž
Věk: žena
Zdroj: PEKOVÁ J., PILNÝ J., JETMAR M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 2. přepracované vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2005. Str. 334. ISBN 80-7357-052-1.
5.1.2 Invalidní důchody Tyto důchody prodělaly od roku 2010 změny. Plný a částečný invalidní důchod, které platily do 31.12.2009, nahradila jediná invalidita rozdělená do třech stupňů podle procentního poklesu pracovní schopnosti. Tzn., že plný invalidní důchod je nyní nově považován za invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a částečný invalidní důchod je považován za invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Podmínkou nároku na invalidní důchod je pokles pracovní schopnosti a potřebná doba pojištění. Nárok na invalidní důchod vznikne i v případě, že k invaliditě došlo následkem pracovního úrazu nebo choroby z povolání. Nárok na invalidní důchod vznikne pojištěnci, který splnil zároveň následující podmínky: •
nedosáhl věku 65 let,
•
pokles pracovních schopnosti, tzn. stal se invalidním,
•
získal potřebnou dobu pojištění,
•
nesplnil podmínky nároku na starobní důchod.
- 44 -
Tabulka 10: Podmínky pro nárok na invalidní důchod podle stupně invalidity
Stupeň invalidity
Pokles pracovní schopnosti občana
1. stupeň
nejméně o 35 %, nejvýše o 49 %
2. stupeň
nejméně o 50 %, nejvýše o 69 %
3. stupeň
nejméně o 70 %
Zdroj: údaje převzaty z webových stránek OSSZ, vlastní zpracování
Tabulka 11: Potřebná doba pojištění16 pro nárok na invalidní důchod
Počet let pojištění pro nárok na starobní Věk osoby
důchod
do 20 let
méně než 1 rok
20 – 22 let
1 rok
22 – 24 let
2 roky
24 – 26 let
3 roky
26 – 28 let
4 roky
nad 28 let
5 roků
Zdroj: údaje převzaty z webových stránek Finance.cz, vlastní zpracování
Výše invalidního důchodu se skládá, stejně jako u starobní důchodu, ze dvou částí: •
ze základní výměry, jejíž výše zůstává stejná, a sice 2.170 Kč měsíčně.
•
z procentní výměry, jejíž výše se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu za každý celý rok doby pojištění a dopočtené doby17 získané do dosažení důchodového věku, a to v závislosti na stupni invalidity. Procentní sazby výpočtového základu za každý celý rok doby pojištění činí: u prvního stupně invalidity 0,5 %, u druhého stupně invalidity 0,75 %, u třetího stupně invalidity 1,5 %.
(www.cssz.cz/cz/duchodove-pojisteni/davky/invalidni-duchody.htm)
16
Doba pojištění je i doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky. 17 Dopočtená doba je doba od vzniku nároku na invalidní důchod do dosažení důchodového věku.
- 45 -
5.1.3 Vdovské a vdovecké důchody Vdova má nárok na vdovský důchod po zemřelém manželovi, který: •
byl poživatelem starobního nebo invalidního důchodu,
•
splnil ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod,
•
splnil ke dni smrti podmínky nároku na starobní důchod,
•
zemřel následkem pracovního úrazu či nemoci z povolání.
Vdovec má nárok na vdovecký důchod za stejných podmínek jako vdova na vdovský důchod. Vdovský důchod náleží po dobu jednoho roku od smrti manžela. Po uplynutí této doby má vdova nárok na vdovský důchod, jestliže: •
pečuje o nezaopatřené dítě,
•
pečuje o dítě, které je závislé na péči jiné osoby,
•
pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela, který s ní žije v domácnosti a je závislý na péči jiné osoby,
•
je plně invalidní, tzn. ve třetím stupni invalidity,
•
dosáhla alespoň věku o 4 roky nižšího než činí důchodový věk pro muže stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší.
To platí obdobně i pro nárok muže na vdovecký důchod. Výše vdovského a vdoveckého důchodu se skládá ze dvou složek, a sice: •
ze základní výměry, jejíž výši činí od 1. srpna 2008 2.170 Kč měsíčně,
•
z procentní výměry důchodu, která činí 50 % procentní výměry starobního nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, na který měl nebo by měl nárok zemřelý v době smrti.
(www.mpsv.cz/cs/620)
5.1.4 Sirotčí důchody Nárok na sirotčí důchod má nezaopatřené dítě, zemře-li mu: •
rodič (osvojitel) nebo
•
osoba, která převzala dítě do péče, jestliže rodič (osvojitel) nebo tato osoba: - 46 -
pobírala starobní nebo invalidní důchod, ke dni smrti splnila podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod, ke dni smrti splnila podmínky nároku na starobní důchod, zemřela následkem pracovního úrazu. Výše sirotčího důchodu se též skládá ze dvou složek: •
ze základní výměry, která činí od 1. srpna 2008 2.170 Kč měsíčně,
•
z procentní výměry, která činí 40 % procentní výměry důchodu, na který měl nebo by měl nárok zemřelý v době smrti.
(www.mpsv.cz/cs/620)
Žádosti o přiznání dávky důchodového pojištění sepisuje s občany okresní správa sociálního zabezpečení příslušná podle místa trvalého pobytu občana.
5.2 Penzijní připojištění – druhý pilíř důchodového systému 5.2.1 Co je to penzijní připojištění a k čemu slouží? Penzijní připojištění je forma spoření, která je podporovaná státem. Právě penzijní systémy mohou pomoci odvrátit chudobu pro značnou část seniorské generace. Samotné penzijní připojištění je zákonem definováno jako shromažďování peněžních prostředků od účastníků penzijního připojištění a státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištění. A proč je výhodné založit si penzijní připojištění? Otázka je jednoduchá. Hlavní důvod je riziko nízkého státního důchodu (díky nepříznivému demografickému vývoji), který budou senioři pobírat v budoucnosti. Ti, kteří se rozhodnou spořit, mají zajištěn další pravidelný příjem k dávce starobního důchodu. Tyto dávky se spoří během ekonomicky aktivního života občana na osobním účtu klienta. Je důležité říci, že čím dříve si fyzická osoba s penzijním fondem smlouvu uzavře, tím lépe. Penzijní připojištění je založeno na principu, kdy se úročí celkově uspořená částka, která je rok od roku vyšší. Obvykle se na začátku spoření vkládají nižší příspěvky a s růstem pracovní kariéry a příjmů se tyto příspěvky zvyšují. Se spořením je dobré
- 47 -
začít již před třicátým rokem života. Výše příspěvků záleží na každém občanovi, rozhoduje se individuálně, např. podle jeho věku, současného a předpokládaného budoucího příjmu, věku odchodu do důchodu apod. (www.finance.cz/duchody-a-penze/informace/penzijni-pripojisteni/co-je-to/) Jak jsem uvedla na začátku, toto připojištění je podporováno státem. Státní příspěvky jsou připsány na konto účastníka automaticky za každý řádně a včas zaplacený měsíční příspěvek. Tabulka 12: Výše státního příspěvku u penzijního připojištění (v Kč)
Měsíční platba (v Kč)
Státní příspěvek
100 – 199
50 Kč + 40 % z částky nad 100 Kč
200 – 299
90 Kč + 30 % z částky nad 200 Kč
300 – 399
120 Kč + 20 % z částky nad 300 Kč
400 – 499
140 Kč + 10 % z částky nad 400 Kč
500 a více
150 Kč (= maximální státní příspěvek)
500
2950
2662
2508
2379
1740
1000
1564
1500
1637
2000
2144
2500
2597
3611
3000
3284
3500
3962
4000
4295
4500
1290
P o č e t ú č a s t n í k ů (v tis.)
Zdroj: www.finance.cz/duchody-a-penze/informace/penzijni-pripojisteni/statni-prispevek/
0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008
Obr. 6: Vývoj počtu účastníků penzijního připojištění se státním příspěvkem v letech 1995–2008 Zdroj: údaje převzaty z webových stránek APFČR, vlastní zpracování
Z tohoto a následujícího obrázku jednoznačně vyplývá zvyšující se zájem o penzijní připojištění. Vzhledem k současnému stavu veřejných financí (podrobně rozvedeno v kapitole 7) a demografickému vývoji není divu, že se občané snaží zajistit si vyšší příjmy v důchodu, zajistit si tak důstojnější a spokojenější život v seniorském věku a ne spoléhat se pouze na stát.
- 48 -
6
2004
4,651
5,347
2003
5,088
3,222
2002
3,683
2,93
2,47
2
2,77
3
4,162
4
2,658
Mld. Kč
5
2008
2009
1 0 2000
2001
2005
2006
2007
Obr. 7: Výdaje na státní příspěvky v rámci penzijního připojištění v letech 2000–2009 (v mld. Kč) Zdroj: údaje převzaty z webových stránek MFČR, vlastní zpracování
6 Důchodové systémy v zemích Evropské unie V zemích evropské unie je uplatňován tzv. třípilířový systém důchodového zabezpečení (není to však pravidlem, můžeme se setkat i s fungováním dvoupilířového systému), přičemž přístup každé země je odlišný: Tabulka 13: Charakteristika uplatňovaných pilířů v zemích EU
Pilíř
Definice pilíře = penze garantovaná státem. Je založený na mezigenerační solidaritě a je
První pilíř
financován průběžným způsobem (toto financování je vysvětleno v kapitole 4.2). Země se silným prvním pilířem jsou: Německo, Rakousko, Itálie. = aktivity zaměstnavatelských subjektů, které směřují k poskytování dávek občanům ve stáří. Účast v tomto systému může být dobrovolná nebo
Druhý pilíř
povinná jak ze strany zaměstnavatele, tak ze strany zaměstnance. Tento pilíř je oproti prvnímu pilíři financován jedině kapitálově (neboli fondově). Země se silným druhým pilířem jsou: Nizozemsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Švýcarsko.
Třetí pilíř
= soukromé aktivity občanů (např. komerční životní pojištění, spoření atd.).
Zdroj: Slaný, Krebs a kol., 2004, vlastní zpracování
- 49 -
Lze vymezit několik kritérií pro uspořádání důchodových systémů: Tabulka 14: Kritéria pro uspořádání důchodových systémů
Státní garance:
Osobní rozsah systému:
•
je zavedena,
•
není zavedena
•
všichni výdělečně činní,
•
všechny osoby s trvalým pobytem,
•
jen určité skupiny
(jednotnost systému je nutná pro dosažení finanční rovnováhy tohoto systému)
Účast osob:
Financování:
•
povinná,
•
dobrovolná kolektivní,
•
dobrovolná individuální
•
průběžné,
•
kapitálově rezervní,
•
smíšené
•
dávkově definovaný (při vstupu účastníka se systém zavazuje, že při splnění určitých podmínek bude zahájena výplata dávky v určité výši v tom případě, že budou pravidelně placeny stanovené
Vztah příspěvků a dávek:
příspěvky), •
příspěvkově definovaný (účastník platí příspěvky a výše dávky je stanovena podle výše celkových zaplacených příspěvků. Účastník musí také splnit dané podmínky nároku na tuto dávku.)
Dávková konstrukce:
•
jednosložková (v tomto případě je stanovený minimální důchod),
•
dvousložková (zde se důchod skládá z pevné jednotné částky a částky závislé na výdělku a době pojištění)
Solidarita:
Daňová úprava:
Správa systému:
•
mezigenerační,
•
příjmová – v rámci jedné generace
•
zdaňování,
•
daňové úlevy pro příspěvky,
•
výnosy z investic,
•
vyplácené dávky
•
státní,
•
veřejná nebo soukromá
Zdroj: Slaný, Krebs a kol., 2004, vlastní zpracování
- 50 -
Každá země se snaží o zajištění funkčního, maximálně efektivního a minimálně rizikového důchodového systému. K tomu pochopitelně musí vynakládat finanční prostředky (náklady). Pokud jsou náklady důchodových systémů zvýšené, lze to vyřešit v rámci prvního pilíře nebo lze tyto náklady přenést na druhý, případně třetí pilíř. Vláda musí zabezpečit co nejlepší alokaci nákladů. Podle uvedených kritérii v tabulce č. 14 bylo vytvořeno několik variant uspořádání důchodových systémů. V následující tabulce je uvedeno, které varianty jsou v současnosti v zemích evropské unie nejobvyklejší. Tabulka 15: Používaná uspořádání v důchodových systémech zemí EU
Kritérium Státní
Varianta 1
Varianta 2
Varianta 3
Varianta 4
ano
ano
ano
Ne
všichni
všichni
všichni
výdělečně činní
výdělečně činní
výdělečně činní
garance Osobní rozsah
skupiny osob podle zaměstnání
systému Účast osob
povinná
povinná
povinná
dobrovolná
Financování
průběžné
průběžné
kapitálové
kapitálové
dávkově
dávkově
příspěvkově
definované
definované
definované
Vztah příspěvků a dávek
pevná částka
závislá na výši
dávkově i příspěvkově definované
závislá na výši
závislá na výši
zaplacených
zaplacených
příspěvků
příspěvků
mezigenerační
žádná
žádná
ano
ano
ano
ano
Správa
státní, popř.
státní, popř.
soukromá
soukromá
systému
veřejná
veřejná
nebo závislá Výše dávek
na předchozím výdělku a době
zaplacených příspěvků a době dožití
pojištění Solidarita
mezigenerační a příjmová
Daňová úprava
Zdroj: SLANÝ A., KREBS V. a kol. Sociální ochrana a důchodový systém. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita (ekonomicko-správní fakulta), 2004. Str. 45. ISBN 80-210-3390-8.
- 51 -
Tabulka 16: Charakteristika jednotlivých variant důchodových systémů
Varianta 1:
Používá se v rámci základního povinného pojištění (tzv. 1. pilíř) Je modifikací varianty 1, cílem této varianty je eliminovat nepříznivý
Varianta 2:
demografický vývoj a jeho vliv na důchodový systém. Charakteristický pro Švédsko, Polsko, Itálii, Lotyšsko.
Varianta 3:
Je velmi diskutovanou variantou (tzv. povinné spoření). Největší problém je zde přeměna ze současných systémů na fondové.
Varianta 4:
Typická pro doplňkové důchodové systémy (tzv. třetí pilíř)
Zdroj: Slaný, Krebs a kol. 2004, vlastní zpracování
Protože je i Česká republika členem EU, považuji za nezbytné zmínit se o uspořádání českého důchodového systému. Jak je vidět v tabulce č. 13, v moderních penzijních systémech jsou uplatňovány tři pilíře, a to: •
1. pilíř – jako systém svázaný s výdělkem,
•
2. pilíř – zaměstnanecký,
•
3. pilíř – doplňkový,
•
další pilíře, které jsou obvykle různým způsobem kombinované.
Ale jak je to tedy s Českou republikou? Je důležité uvést, že pokud některý z pilířů není zcela plně vyvinut, mluví se např. o systému 2,5 pilířovém apod. A právě tento „nedokončený“ systém18 je uplatňován i v České republice, kde funguje pilíř základního povinného důchodového pojištění, dále třetí doplňkový pilíř tvořený penzijním
18
V zájmu přesnosti nutno říci, že tomu tak v posledních cca 15 letech nebylo vždy. K prvnímu pilíři, existujícímu dlouhodobě, bylo nutno prakticky vždy připočíst životní pojištění, které tvořilo základ třetího pilíře. Poté, co ve vládě v roce 1993 neprošel návrh na tzv. zaměstnanecké penzijní pojištění (kolizní se stala otázka podílu odborových organizací na správě zaměstnaneckých penzijních fondů), byl schválen zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Podle něj se od podzimu roku 1994 začaly uzavírat první smlouvy a dotvářet III. pilíř. O částečné vyplňování prostoru pro II. pilíř se Parlament postaral až v létě 1999, když s platností od 1. ledna 2000 odsouhlasil významné daňové úlevy pro platby zaměstnavatelů svým zaměstnancům na penzijní připojištění, a tím je výrazně motivoval k podstatnému posílení jejich pozice spoluplátců. Tedy k naplňování kritéria rozhodujícího o tom, zda lze daný produkt považovat za součást II. pilíře. Přestože hodně zaměstnavatelů přispívá mnoha svým zaměstnancům na penzijní připojištění, neplatí to absolutně: je hodně účastníků, kterým zaměstnavatel z nějakého důvodu nepřispívá. Proto ono „poloviční“ označení, kdy produkt penzijní připojištění řadíme primárně do III. Pilíře, ale zčásti – „napůl“ – do pilíře druhého. (ŠULC J. Alternativy reformy penzijního systému v České republice. 1. vydání. Praha 10: Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. (v edici EUPRESS), 2005. Str. 31. ISBN 80-86754-34-0.)
- 52 -
připojištěním a životním pojištěním.19 Část tohoto pilíře má podstatné rysy (ale ne všechny) charakteristické pro druhý pilíř, proto o něm můžeme mluvit jako o „dvouapůlpilířovém“. V následující tabulce je schématicky znázorněno současné uspořádání českého důchodového systému: Tabulka 17: Současné uspořádání českého důchodového systému (v roce 2005)20
Kritérium
I. pilíř
II. pilíř (částečně)
Důchodové pojištění
Penzijní připojištění
III. pilíř Penzijní připojištění
Státní garance
ano
ne
Osobní rozsah
všichni výdělečně činní
individuální
Účast osob
povinná
dobrovolná
Financování
průběžné
kapitálové
Vztah plateb a dávek
Výše dávek závislá na:
Solidarita
dávkově definovaný
příspěvkově definovaný
příspěvkově i dávkově definovaný
délce doby pojištění a omezeně také na výši předdůchodových příjmů
výši zaplacených příspěvků
výši příspěvků a rizikové složce
mezigenerační a příjmová
částečně ano
převážně ne
Daňová zvýhodnění Správa systému
Životní pojištění
ano státní
soukromá
Zdroj: ŠULC J. Alternativy reformy penzijního systému v České republice. 1. vydání. Praha 10: Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. (v edici EUPRESS), 2005. Str. 31. ISBN 80-86754-34-0.
19
Životních pojistek je více typů. My se zde budeme věnovat typu se spořící složkou, kdy klient má nárok na čerpání dávky nejdříve po 60 měsíčních platbách a dosažení věku 60 let. Tuto podmínku splňuje například kapitálové životní pojištění pro případ dožití sjednaného věku, pro případ smrti a dožití a takové, které obsahuje invalidní omezení. (Šulc, 2005) 20 V rámci reformy důchodového systému byly zatím provedeny pouze parametrické změny. Proto je možno uvést tyto informace i z roku 2005.
- 53 -
6.1 Společné cíle důchodových systémů v zemích EU Problematika stárnutí obyvatelstva není problémem pouze České republiky, ale i Evropská rada na několika zasedáních již upozorňovala na tento problém a s tím související přiměřenost a udržitelnost úrovně důchodů. Přiměřenost důchodů Všechny členské státy zajišťují, aby starší občané získaly nárok na důchod. Tyto důchody jsou z většiny vypláceny z prvního pilíře. Důležité je zmínit, že systém důchodového zabezpečení se zasluhuje o to, že stáří již není synonymem chudoby a že slušnou životní úroveň si senioři mohou zachovat i po odchodu do důchodu. K zachování přiměřené výši důchodu podporují členské státy soukromé důchodové zabezpečení. K přiměřenějším důchodům a k posilování principu spravedlnosti mezi generacemi povede právě větší důraz na zaměstnanecké důchodové zabezpečení, na veřejné i soukromé zabezpečení financí s prvky solidarity a silnou vazbu mezi příspěvky a dávkami. Finanční udržitelnost systémů důchodového zabezpečení Finanční udržitelnost systémů důchodového zabezpečení je pro každý členský stát základním bodem pro zajištění přiměřené výše důchodů do budoucna. Pokud stát není schopen zajistit dlouhodobou finanční udržitelnost, může být ohroženo zachování či zvyšování přiměřené hladiny důchodů poskytovaných v rámci veřejných důchodových systémů. Pracovní skupina pro stárnutí obyvatelstva – tzv. Výbor pro hospodářskou politiku vypracoval prognózy, podle kterých v letech 2000–2050 veřejný výdaje na důchody ve většině členských států pravděpodobně stoupnou o 3 až 5 procentních bodů HDP. Tím by pochopitelně vzrostly i průměrné výdaje Evropské unie. K zajištění udržitelných důchodů je důležitým faktorem vysoká míra zaměstnanosti. Státy Evropské unie se snaží plnit několik hlavních společných cílů: •
Zamezit sociálnímu vyloučení – zde je důležité, aby senioři nebyly ohroženi chudobou a měli možnost slušného a důstojného života.
•
Umožnit lidem zachování životní úrovně – stát zajišťuje občanovi vhodný důchodový systém, který mu umožňuje vytvořit nároky na důchod a tím pobírat určitý příjem i po odchodu do důchodu a jeho životní úroveň tak neklesne.
- 54 -
•
Podpořit solidaritu – zde je myšlena podpora solidarity uvnitř jedné generace i mezi generacemi navzájem, což by mělo opět sloužit jako ochrana proti chudobě.
•
Zvýšit míru zaměstnanosti – to je důležitým prvkem pro udržitelnost penzijních systémů, kde záleží na počtu důchodců v poměru ke skutečnému počtu produktivních osob (= tzv. koeficient ekonomické závislosti).
•
Prodloužit profesní život – tzn., aby zaměstnanci nebyli povzbuzováni k předčasnému odchodu do důchodu, aby zaměstnavatelé (resp. hospodářská politika a politika zaměstnanosti) nabízely různé pobídky pro účast starších pracovníků apod.
•
Zajistit udržitelnost penzijních systémů v kontextu zdravých veřejných financí – jedná se o veřejné finance a o zajištění jejich trvalé udržitelnosti při reformě penzijního systému v zemi. To musí být samozřejmě doprovázeno zdravou rozpočtovou politikou, v ideálním případě se snižováním veřejného dluhu.
•
Vyváženě upravovat výši dávek a příspěvků – znamená, aby důchodové systémy a jejich reformy zajišťovaly rovnováhu mezi aktivně pracujícím obyvatelstvem a důchodci. Tento cíl má za úkol nepřetěžovat aktivní generace (aby neplatily příliš vysoké příspěvky) a zároveň aby důchody nebyly sníženy pod určitou úroveň.
•
Zajistit přiměřené a finančně silné důchodové zabezpečení ze soukromých zdrojů – jde zde o zajištění prostřednictvím přiměřeného regulačního rámce a zdravého hospodaření, aby ze soukromých a veřejných penzijních soustav mohly být vypláceny důchody s požadovaným stupněm efektivity, dostupnosti, přenositelnosti a bezpečnosti. Soukromé důchodové zabezpečení hraje ve většině členských států při zajišťování přiměřené příjmové ochrany ve stáří čím dál významnější úlohu. Tato úloha se musí odrazit v silném regulačním rámci, který zajistí vysoký stupeň efektivity, dostupnosti, přenositelnosti a bezpečnosti soukromých penzijních soustav (SLANÝ A., KREBS V. a kol. Sociální ochrana a důchodový systém. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita (ekonomicko-správní fakulta), 2004. Str. 39. ISBN 80-210-3390-8.).
•
Přizpůsobit se pružnějším modelům zaměstnání a profesního života – mnohé penzijní systémy jsou vhodně stavěny pro ty, kteří mají běžné zaměstnání, tzn. práci na plný úvazek. V horší situaci se nacházejí lidé s netypickým zaměstnáním nebo s přerušovaným profesním životem. A právě tento cíl má za úkol přizpůsobit se těmto pružnějším formám zaměstnání.
- 55 -
•
Naplnit snahy o větší rovnoprávnost mezi ženami a muži – jedná se zde o diskriminaci žen, kdy ženy (díky delší naději dožití) pobírají nižší důchodové dávky.
•
Demonstrovat způsobilost penzijních systémů, reagovat na nové výzvy – občané si musí uchovat důvěru k penzijním systémů, proto by penzijní systémy měly reagovat na měnící se okolnosti, poskytovat spolehlivé informace o jejich perspektivě atd.
6.2 Fungování důchodových systémů ve vybraných zemích EU Důchodové systémy zemí západní poloviny Evropy se dají rozdělit do dvou skupin. Ty, které mají silný státní 1. pilíř a ty, které mají silný státní 2. pilíř, který je financován převážně fondovým systémem. Tabulka 18: Rozdělení zemí do skupin na základě poměrů mezi jednotlivými pilíři systému důchodového zabezpečení
Země se silným státním 1. pilířem
Země se silným státním 2. pilířem
Německo
Nizozemsko Spojené království Velké Británie a
Rakousko
Severního Irska
Itálie Zdroj: Šulc 2005, vlastní zpracování
Pro porovnání důchodových systémů jsem si vybrala: •
Německo – jako zakladatele novodobého sociálního pojištění,
•
Nizozemsko – jako velice vyspělou zemi,
•
Švédsko – jako zástupce severských zemí,
•
Spojené království Velké Británie a Severního Irska – jako ostrovní stát.
6.2.1 Německo Věková hranice pro odchod do důchodu je v Německu 65 let. To lze označit rovněž za horní mez. Je však možno pracovat i déle. Samotný důchodový systém je třípilířový, přičemž celková penze je kumulací právě tří následujících systémů:
- 56 -
•
I. pilíř tvoří tzv. systémy dle pravidla = zákonné důchodové pojištění, které je nejvýznamnějším systémem: zákonné důchodové pojištění se třemi oblastmi pro pracovníky, pro zaměstnance a pojištění pro horníky, pojištění státních úředníků, důchodové pojišťovací systémy pro podnikatele a svobodná povolání (je to např.: pojištění pro zemědělce, řemeslníky, umělce a publicisty, doktory, atd.).
Obrázek 8 nám ukazuje, kolika procenty se jednotlivá pojištění podílejí na výdajích důchodového rozpočtu.
12%
2%
78% zákonné důchodové pojištění pro pracovníky, pro zaměstnance a pojištění pro horníky pojištění státních úředníků důchodové pojišťovací systémy pro podnikatele a svobodná povolání Obr. 8: Procentní výše výdajů jednotlivých pojištění Zdroj: Slaný, Krebs a kol., 2004, vlastní zpracování
Zákonné důchodové pojištění je nejvýznamnějším systémem. Ostatní speciální druhy pojištění jsou určeny pro konkrétní skupiny obyvatelstva. Výše příslušného důchodu závisí na výšce příspěvkově povinného příjmu, který pojištěnec dosáhl během celého pracovního života a době povinnosti být pojištěn. Důchod je počítán podle důchodové formule z roku 1992. Ta by měla zajistit po 45 letech pojištění kolem 71 % srovnatelného příjmu pojištěnce.
- 57 -
•
II. pilíř představuje podnikové připojištění, které platí podnikové pojišťovací systémy. Podílejí se 7,5 % na celkových důchodových výdajích: různé formy podnikového pojištění pro pracovníky privátní sféry, dodatečné pojištění pro zaměstnance veřejné sféry.
Úlohou tohoto pilíře je poskytovat příjem, který bude doplňovat důchod v důchodovém věku, přičemž se v této záležitosti angažují zaměstnavatelské subjekty. •
III. pilíř tvoří privátní pojištění, které je oblíbenou investicí německých občanů. Existují zde různé formy soukromého pojištění, které jsou podporovány; výdaje jsou daňově uznatelné.
I v Německu se potýkají s velkým problémem, kterým je demografický vývoj. Tím rovněž nebyli ušetřeny problému týkajícího se financování důchodových systémů. Podle prognóz bude v roce 2050 poměr osob starších 65 let (tzn. důchodů) na ekonomicky aktivní obyvatelstvo 52/100. Příčinu můžeme hledat v nízké porodnosti a zvyšující se průměrné délce života. Zajisté i z tohoto důvodu je způsobeno, že deficit ve státním penzijním systému neustále roste. Proto i Německo mluví o důchodové reformě a na přelomu roku 2000 a 2001 byl projednáván návrh důchodové reformy, ve kterém se jedná o: •
zvýšení sazby pojištění v roce 2020 na max. 20 %,
•
zvýšení sazby pojištění v roce 2030 na max. 22 %,
•
postupném snižování podílu důchodu k čisté mzdě na 64 % v roce 2030,
•
zavedení přídavného kapitálového připojištění, které by mohl zaměstnanec financovat ze svého příjmu do soukromých penzijních fondů,
•
setrvání podpory podnikového připojištění, které by bylo nahrazeno podporou kapitálového připojištění
Tabulka 19: Důchodový věk21 v Německu
Normální věk
Minimální věk
muži
ženy
muži
ženy
65
65
60-63
60-63
Zdroj: údaje převzaty z webových stránek OSSZ, vlastní zpracování
21
Údaje uvedené na stránkách OSSZ mají pouze informační charakter. Pro zjištění závazných údajů je třeba kontaktovat příslušnou instituci v dané zemi.
- 58 -
6.2.2 Nizozemsko V Nizozemsku, jako v jedné z nejbohatších zemí světa, se můžeme setkat s dvoupilířovým důchodovým systémem: •
I. pilíř důchodového systému = státní důchody, zajišťující minimální nutné dávky od 65 let, přičemž plná penze je placena po 50 letech pojištění. Pokud tak není, za každý rok je penze redukována o 2 %. Pro samotného důchodce tato dávka dosahuje 70 % minimální mzdy, pro manželský pár 100 % minimální mzdy.
•
II. pilíř důchodového systému = privátní důchody neboli zaměstnanecké důchodové pojištění. Tyto důchody jsou většinou vypláceny zaměstnaneckými fondy. Nizozemský druhý pilíř je jeden z nejvíce rozvinutých druhých pilířů na světě. Spoření v zaměstnavatelských fondech není povinné, ale i přesto se jich účastní více než 95 % zaměstnanců.
Tabulka 20: Důchodový věk v Nizozemsku
Normální věk
Minimální věk
muži
ženy
muži
ženy
65
65
-
-
Zdroj: údaje převzaty z webových stránek OSSZ, vlastní zpracování
6.2.3 Švédsko Švédsko je typickým představitelem skandinávského modelu sociálního zabezpečení. Švédská reforma, která proběhla v roce 2000, vytvořila, kromě jiného, povinný, plně fondově financovaný
a
příspěvkově
definovaný
pilíř.
Základem nového
důchodového systému zůstalo však průběžné financování důchodové soustavy. Tento systém má k dispozici naplněné rezervní fondy, ze kterých lze čerpat prostředky pro výdaje na překlenovací období reformy – zaručené minimální důchody. Další změnou byl výpočet důchodu, který je založen na celoživotním výdělku. I při zachování PAYGO systému se výše důchodu vypočítává pomocí individuálních záznamů jako příspěvkově definovaná – tzv. NDC22 (blíže v kapitole 7.5.1). Vidíme tedy, že ve Švédsku fungují dva pilíře. Nelze ale opomenout ani dobrovolné soukromé penzijní plány, které pokrývají více než 90 % všech zaměstnanců. Jedná se 22
NDC systém je poměrně nová metoda a jeho cílem je zkombinovat výhody průběžného a fondového přístupu k financování.
- 59 -
především o zaměstnavatelské fondy, založené na dohodách mezi zaměstnavateli a odbory. Jde o dávkové definování systémů, financované průběžně, doplněné tvorbou rezerv na pokrytí budoucích penzijních závazků. (SLANÝ A., KREBS V. a kol. Sociální ochrana a důchodový systém. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita (ekonomicko-správní fakulta), 2004. Str. 51. ISBN 80-2103390-8.) Tabulka 21: Důchodový věk ve Švédsku
Normální věk
Minimální věk
muži
ženy
muži
ženy
65
65
61
61
Zdroj: údaje převzaty z webových stránek OSSZ, vlastní zpracování
Švédsko má výborné výchozí podmínky pro start reformy. Disponují naplněnými rezervními fondy, mají nastavený poměrně vysoký důchodový věk a zároveň dobrou úroveň důchodů i fungující ekonomiku.
6.2.4 Spojené království Velké Británie a Severního Irska I ve Velké Británii se setkáme s dvoupilířovým důchodovým systémem, který je složen ze státní a privátní složky: •
I. pilíř důchodového zabezpečení = státní důchody, které jsou financovány průběžně. Státní systém se skládá ze dvou složek – z plošných dávek a dávek odvozených z výdělků, přičemž výše těchto dávek je shora omezená. Tyto dávky se vyplácejí pouze zaměstnancům, ale ne osobám samostatně výdělečně činným. V současné době pokrývá 25 % mzdy dosažené za 20 nejlepších let výdělků. Je třeba zdůraznit, že Velká Británie má jeden z nejnižších podílů státních důchodů v Evropě a během 20 až 30 let se bude nadále snižovat.
(SLANÝ A., KREBS V. a kol. Sociální ochrana a důchodový systém. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita (ekonomicko-správní fakulta), 2004. Str. 52. ISBN 80-2103390-8.)
- 60 -
Velká Británie chystá reformu I. pilíře, která provede změny týkajících se: vyplácených dávek, které klesnou na 20 % mzdy, výpočetního základu pro stanovení důchodu, který bude pozměněn na průměr z výdělků za celou profesní kariéru. Specifickým rysem důchodového systému ve Velké Británii je možnost vyvázat se za přesně určitých podmínek ze státního I. pilíře. •
II. pilíř důchodového zabezpečení = soukromé penzijní fondy, které jsou financované fondově nestátními institucemi. Ve Velké Británii jsou velice rozšířené a i přes to, že nejsou povinné, pokrývají více než 95 % pracujících. Možná i to je důvod, že tato část penzijního systému patří k nejpropracovanějším v Evropě. Fondy lze ve Velké Británii rozdělit do dvou skupin: podnikové fondy, které zabezpečují důchodové pojištění zaměstnanců velkých společností, které jej zároveň spravují a riziko (kterým může být např. případný deficit ve fondu) nese zaměstnavatel, oddělené fondy, které jsou řízeny externími investičními společnostmi, bankami a pojišťovnami. Podle zákona jsou zaměstnavatelé povinni přispívat do těchto fondů za své zaměstnance.
Většina penzijních schémat ve Velké Británii je dávkově definovaná, průměrně zajišťuje 60 až 70 % dosažené mzdy (spolu se státním důchodovým zabezpečením). Některé menší fondy přechází k příspěvkově definovanému systému, a to především kvůli úsporám a lepší kontrole nákladů. Dá se předpokládat, že z těchto důvodů budou k tomuto systému přecházet i větší fondy.
Tabulka 22: Důchodový věk ve Velké Británii
Normální věk muži 65
ženy 60 (do roku 2020 vzroste též na 65 let)
Minimální věk muži
ženy
-
-
Zdroj: údaje převzaty z webových stránek OSSZ, vlastní zpracování
- 61 -
7 Reforma důchodového systému a vztah k veřejným financím 7.1 Co je to vlastně reforma? Pod pojmem reforma se rozumí celá řada systémových změn, přeměn či korekcí. Tyto změny mohou být různě intenzivní a každý stát má tyto reformy jiné. Co se týká důchodové reformy, je to dlouhodobější záležitost a většinou se jedná o korekci, tzn. o zlepšení či nápravu současného stavu. Reforma důchodového systému je v České republice nevyhnutelnou záležitostí, a to díky vyššímu věku, kterého se lidé dožívají. Věk do starobního důchodu se sice stále prodlužuje, ale nedosahuje rychlosti prodlužování věku. To způsobuje fakt, že je každoročně vypláceno stále více starobních důchodů, což pochopitelně zatěžuje státní pokladnu. Starobní důchody totiž vyplácí stát a tím se zvyšují výdaje státního rozpočtu.
7.2 Vztah důchodů a veřejných financí Tím se dostávám do problematiky veřejných financí. V současnosti se v tržních ekonomikách projevuje stále tíhnutí k rozpočtovým deficitům. To je způsobeno několika faktory: •
fiskální iluzí, kdy voliči hledí pouze ve svůj prospěch a volí politické strany, které slibují např. nižší daně a vyšší vládní výdaje,
•
redistribucí v čase, kdy současná generace preferuje přesunutí vládního dluhu na další generace,
•
lobbyistickými skupinami, které prosazují své zájmy přes politické strany.
Česká republika chystá reformu veřejných financí, která má za úkol snížit deficit veřejných financí a přitom podpořit hospodářský růst. Níže uvedená tabulka vypovídá o špatném hospodaření vlády s finančními prostředky a o nárůstu vládního dluhu. Měl by to být jasný alarm pro vládu, že reforma veřejných financí je nevyhnutelná a neodkladná. Vládní dluh totiž nezadržitelně roste.
- 62 -
Tabulka 23: Fiskální ukazatelé a jejich hodnoty za rok 2001–2009 (v mld. Kč)
Fiskální
2001
2002
2003
2004
2005
2006
-135,0
-166,8
-170,6
-83,3
-106,7
-84,9
591,5
702,3
775,0
855,1
885,4
345,0
395,9
493,2
592,9
691,2
2007
2008
2009
-23,9
-100,3
-215,0
948,3
1023,8
1104,9
1282,3
802,5
892,3
999,8
1178,2
ukazatel Vládní deficit Vládní dluh23 Státní dluh24
Zdroj: údaje převzaty z webových stránek Českého statistického úřadu, vlastní zpracování
250 192,4 Mld. Kč
200 150
109,1
93,5
100
97,3 66,4
56,4
19,4
50 0 2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Obr. 9: Vývoj deficitu státního rozpočtu ČR (v mld. Kč) Zdroj: údaje převzaty z webových stránek Euroekonom, vlastní zpracování
Další známkou potřeby důchodové reformy jsou tabulky č. 24 až 26. Tabulka č. 24 analyzuje sociální výdaje rok 2008 a 2009, kde je vidět nárůst výdajů na sociální záležitosti, resp. výdaje na důchodové pojištění. Tabulka č. 25 pak odráží vývoj výdajů na sociální zabezpečení v letech 2003 až 2008. Navíc se dá předpokládat, že vzhledem ke stárnutí populace (tabulka č. 28) se tyto náklady budou navyšovat stále.
23
Vládní dluh zahrnuje závazky sektoru vládních institucí vyplývající z emise oběživa (v ČR nepřichází v úvahu), přijatých vkladů, vydaných úvěrových cenných papírů jiných než účasti (s výjimkou finančních derivátů, což jsou finanční instrumenty, jejichž podstatou je forma termínovaného obchodu, tzn., že dochází k určitému zpoždění mezi sjednáním obchodu a jeho plněním) a přijatých půjček ke konci roku. (www.czso.cz) 24 Státní dluh je tvořen souhrnem státních finančních pasiv (závazky státu vzniklé ze státem přijatých zahraničních půjček , úvěrů od bank a z vydaných státních dluhopisů a jiné závazky státu). (www.czso.cz)
- 63 -
Tabulka 24: Sociální výdaje státního rozpočtu za rok 2008 a 2009 (v mld. Kč)
Výdaje státního rozpočtu
Rok 2008
Rok 2009
409,40
438,00
13,50
15,10
304,80
331,60
Celkem Z toho: • nezaměstnanost •
důchodové pojištění
•
nemocenské pojištění25
30,76
26,00
•
dávky v hmotné nouzi
5,25
5,50
•
státní sociální podpora26
41,90
41,10
•
ostatní
13,19
18,7
Zdroj: údaje čerpány z webových stránek Hospodářské komory ČR, vlastní zpracování
Tabulka 25: Vývoj výdajů na důchodové zabezpečení v letech 2003–2008 (v mil. Kč)
Položka / rok
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Důchodové zabezpečení
220 323
225 185
241 161
266 226
282 599
304 871
331 600
Zdroj: údaje čerpány z webových stránek Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (VÚPSV), vlastní zpracování
331 600
350000
2004
304 871
282 599
266 226
2003
241 161
225 185
150000
208 275
200000
220323
250000
196114
M i l. K č
300000
100000 2001
2002
2005
2006
2007
2008
2009
Obr. 10: Vývoj výdajů na důchodové zabezpečení v letech 2001–2009 (v mil. Kč) Zdroj: údaje čerpány z webových stránek VÚPSV, vlastní zpracování 25
Kromě nemocenské sem patří i peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. 26 Do státní sociální podpory patří: přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné.
- 64 -
3% 3%
Rok 2008
10% 1% 8%
politika zaměstnanosti důchodové pojištění nemocenské pojištění dávky v hmotné nouzi státní sociální podpora ostatní
75%
4%
3%
Rok 2009
9% 1% 6%
politika zaměstnanosti důchodové pojištění nemocenské pojištění dávky v hmotné nouzi státní sociální podpora ostatní
77% Obr. 11: Procentní podíl jednotlivých výdajů k celkovým sociálním výdajům v roce 2008 a 2009 Zdroj: údaje čerpány z webových stránek Hospodářské komory ČR, vlastní zpracování
Tento graf ukazuje procentní podíl jednotlivých sociálních výdajů k sociálním výdajům celkovým. Je zřejmé, že nejvíce výdajů je vynakládáno na důchodové pojištění. V roce 2008 činí jejich výše 75% sociálních výdajů, o rok později se tyto výdaje zvýšily ještě o 2%, tzn. na 77%. Podrobnější přehled výdajů podle jednotlivých druhů důchodů je uveden v následující tabulce (č. 26).
- 65 -
Tabulka 26: Výdaje na důchody v letech 2003–2008 (v tis. Kč)
Druh důchodu Období
Celkem
vdovský a
sirotčí
(v tis. Kč)
starobní
invalidní
2003
156 272 739
40 666 451
18 830 143
2 503 944
218 273 277
2004
163 025 907
42 350 225
18 940 034
2 566 898
226 883 064
2005
175 668 780
45 602 571
19 692 897
2 683 649
243 647 897
2006
188 948 637
49 040 984
20 733 840
2 740 414
261 463 875
2007
203 932 710
53 674 139
22 365 390
2 903 845
282 876 084
2008
222 104 620
57 398 143
22 967 401
3 065 809
305 535 973
vdovecký
5000
7744
7270
7075
6833
6292
5576
4610
6000
3797
Kč
7000
5148
8000
5910
9000
6808
10000
8187
10045
9638
11000
8747
Zdroj: údaje čerpány z webových stránek Českého statistického úřadu, vlastní zpracování
4000 3000 2000 1000 0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Obr. 12: Průměrná měsíční výše starobních důchodů v ČR v Kč (stav v prosinci příslušného roku) Zdroj: údaje čerpány z webových stránek Českého statistického úřadu, vlastní zpracování
7.3 Kam směřujeme v penzijní reformě? Špatnou konstrukci penzijního systému si dlouhodobě nemůže dovolit žádná země. Na druhé straně realizace důchodové reformy není vůbec jednoduchou záležitostí. Každé ze zvolených řešení bude mít jistě plošný dopad do všech ekonomických oblastí, do celé oblasti veřejných financí. Navíc je důležité zde propojit stránku ekonomickou, politickou i etickou.
- 66 -
Stojí za připomenutí, že současný důchodový systém je založen na principu průběžného financování. Tento systém může být ale funkční jen tehdy, pokud více lidí vstupuje do produkčního věku (tj. ekonomicky aktivní obyvatelstvo) a platí sociální pojištění, než kolik jich odchází do důchodu a pobírá starobní důchody. V tomto případě může mít systém vzestupnou tendenci a může fungovat nekonečně dlouho. V současné době se však Česká republika potýká právě s demografickými problémy, i když jak vypovídá následující tabulka, situace se zlepšila co se týká přirozeného přírůstku obyvatel.
Tabulka 27: Ukazatelé o obyvatelstvu ČR
Živě narození na 1000 obyvatel
Zemřelí na 1000 obyvatel
Přirozený přírůstek/úbytek na 1000 obyvatel
2000
8,8
10,6
-1,8
2001
8,9
10,5
-1,7
2002
9,1
10,6
-1,5
2003
9,2
10,9
-1,7
2004
9,6
10,5
-0,9
2005
10
10,5
-0,6
2006
10,3
10,2
0,1
2007
11,1
10,1
1
2008
11,5
10,1
1,4
Zdroj: údaje čerpány z webových stránek Českého statistického úřadu, vlastní zpracování
Následující tabulka ale tak pozitivní hodnoty neukazuje. Jedná se o věkovou strukturu obyvatelstva, kde je možné vidět jeho stárnutí. To se samozřejmě promítne do množství starobních důchodů poskytovaných státem a tím vyššími výdaji ze státního rozpočtu. Právě při změně demografických trendů vzniká problém financování starobních důchodů.
- 67 -
Tabulka 28: Věková struktura obyvatelstva v ČR
Počet obyvatel k 31.12.
V tom ve věku 0 až 14 let
15 až 64
64 a více
Index stáří27
2000
10 266 546
1 664 434
7 179 109
1 423 003
85,8
2001
10 206 436
1 621 862
7 170 017
1 414 557
87,2
2002
10 203 269
1 589 766
7 195 541
1 417 962
89,2
2003
10 211 455
1 554 475
7 233 788
1 423 192
91,6
2004
10 220 577
1 526 946
7 259 001
1 434 630
94,0
2005
10 251 079
1 501 331
7 293 357
1 456 391
97,0
2006
10 287 189
1 479 514
7 325 238
1 482 437
100,2
2007
10 381 130
1 476 923
7 391 373
1 512 834
102,4
2008
10 467 542
1 480 007
7 431 383
1 556 152
105,1
Zdroj: údaje čerpány z webových stránek Českého statistického úřadu, vlastní zpracování
Musíme však brát v úvahu nejen tyto demografické vlivy, ale i finanční stránku. Je možné předpokládat, že ekonomicky aktivní obyvatelstvo bude platit stále více (tzn., že daňová zátěž produktivní generace se bude zvyšovat) a senioři budou dostávat stále méně, aby nerovnováha sociálního pojištění nebyla čím dál větší. To však na druhé straně může vyvolat nespokojenost na obou stranách, jak u mladé generace, tak u starší generace. Obě strany totiž při každé přípravě reformy zdůrazňují své zájmy. A právě díky stárnutí se neustále posouvá hranice věku odchodu do důchodu. Státy evropské unie mají jeden z cílů právě prodloužení profesního věku. Určitým krokem vpřed by mohlo být i zrušení systému předčasného odchodu do důchodu, placení příspěvků pro osoby, které se rozhodnou pro dřívější odchod do důchodu, zpřísnění podmínek nároku na získání invalidního důchodu apod. Názory na tato řešení by mohly být určitě předmětem diskuze a zajisté by byly velice individuální.
7.4 Nutnost důchodové reformy Není tajemstvím, že se českým politikům do reformy vůbec nechce, ale toto odkládání není řešením. Je pravda, že se vláda nemá šanci zavděčit oběma stranám. V tomto případě se nezavděčí nejspíš ani jedné straně – ani seniorům, ani pracujícím. V České republice se totiž důchody budou snižovat a sociální pojištění, které platí aktivně ekonomické obyvatelstvo, se bude zvyšovat. 27
Počet 65letých a starších na 100 0-14letých obyvatel
- 68 -
Hlavním problémem České republiky je, jak již bylo řečeno, stárnutí obyvatelstva, vysoký podíl státu na financování důchodů a zvyšující se výdaje na vyplácení nejen starobních důchodů. Proto je do budoucna tento současný systém finančně neudržitelný. Navíc Česká republika nemá dostatečný rezervní fond, který by sloužil na pokrytí rostoucích výdajů a nemá ani dostatečně rozvinutý pilíř doplňkových důchodů. Dávkově definované průběžné systémy jsou vhodné pro takové země, které mají mladou populaci. Důležité je, aby obyvatel, kteří platí pojistné (tzn. ekonomicky aktivních občanů), bylo mnohem více, než počet občanů pobírajících důchod. Stávající systém je nevýhodný téměř pro všechny občany mladší 40 let, a to pro muže i ženy. Avšak pokud nenastane důchodová reforma, budou na tom nejhůře ti nejmladší a dosud nenarození. Je důležité, aby reforma dokázala zvýšit prostředky věnované na financování důchodů. Cílem je, aby bylo spotřebováváno co nejmenší podíl ze státních výdajů. Nejdůležitější pro důchodovou reformu jsou návrhy politických stran, které se v různých faktorech liší, ale nakonec dojdou k téměř stejnému závěru, a sice k rapidnímu snižování důchodových dávek v budoucnu pro dnešní čtyřicátníky a mladší. Je důležité, aby reforma byla provedena co nejdříve, protože každoroční odkládání reformy stojí stát vysoké finanční prostředky. Reforma českého důchodového systému byla naplánovaná do třech etap, přičemž první etapa již byla schválena a nabyla účinnosti od 1. ledna 2010: •
První etapa – zde již byly pozměněny určité parametry, jako např.: Pozdější věk odchodu do důchodu, Delší potřebná doba pojištění pro získání nároku na důchod, Byla zavedena třístupňová invalidita, Byla zrušena doba studia jako náhradní doba pojištění28. Stejně tomu tak je i v Dánsku, Španělsku, Francii, Irsku, Rakousku, Finsku, Velké Británii, Slovensku, Maďarsku, Švýcarsku, Norsku, Nizozemí, Portugalsku, Islandu, Itálii. Souběh práce a důchodu, což podporuje ekonomickou aktivitu seniorů. Tzn., že důchodce má možnost pracovat a přitom pobírat buď důchod v plné výši a nebo
28
Náhradní doba pojištění je časový úsek, který se počítá do „odpracovaných“ let, ale důchodové pojištění občan fyzicky neplatí (např. studium, rodičovská dovolená, péče o závislou osobu apod.)
- 69 -
na základě jeho žádosti pouze polovinu starobního důchodu, na který má nárok. To má samozřejmě svoje opodstatnění a sice takové, že se důchodci zvyšuje procentní výměra důchodu za každých 180 kalendářních dnů výkonu výdělečné činnosti o 1,5% výpočtového základu (v úvahu je nutné brát fakt, že procentní výměra se zvyšuje za dobu po 31.12.2009). Problematika týkající se parametrů je podrobněji popsána v kapitole 5.1 a 5.2. •
Ve druhé etapě, která čeká na schválení, se jedná o: Změnách v penzijních fondech, změnách v soukromých důchodech, tzn. v penzijním připojištění se státním příspěvkem a životním pojištění, což jsou produkty komerčních pojišťoven. Zákon o penzijním spoření přinese relevantní změny. Minimální výše příspěvku bude 100 Kč, další změny se budou týkat výše státního příspěvku.
Tabulka 29: Výše státního příspěvku u penzijního připojištění (v Kč)
Měsíční platba (v Kč)
Státní příspěvek
300 – 399
50 Kč + 40 % z částky nad 300 Kč
400 – 499
90 Kč + 30 % z částky nad 400 Kč
500 – 599
120 Kč + 20 % z částky nad 500 Kč
600 – 699
140 Kč + 10 % z částky nad 600 Kč
700 a více
150 Kč (= maximální státní příspěvek)
Zdroj: http://www.finance.cz/duchody-a-penze/informace/postup-duchodove-reformy/soukromeduchody/
•
Třetí etapa má umožnit pojištěncům částečné vyvázání ze základního důchodového pojištění do soukromého systému. Mohou se tedy rozhodnout, zda jejich důchod bude plynout pouze ze základního důchodového pojištění nebo částečně i ze spořícího pilíře důchodového systému. Pojištěnci by si tedy nevolili, zda budou či nebudou platit příspěvky na důchodové pojištění, ale budou se rozhodovat, jaké budou zdroje financování jejich budoucích důchodů. Pokud by byla tato část reformy zrealizována, vznikl by třetí pilíř důchodového systému (tzv. opt-out), který představuje investování do podílových fondů a na Slovensku již úspěšně funguje. Výhodou zavedení tohoto pilíře by mohl být růst míry úspor, individuální zodpovědnost (tzn. že by byl každý zodpovědný za zabezpečení svého stáří, protože
- 70 -
by v produktivním věku spořil sám na sebe a ne na jiné důchodce) a pozitivní dopad na trh práce, tím, že by lidé byli motivováni k setrvání v zaměstnání. Na druhé straně tato reforma podstatně snižuje míru solidarity ve společnosti a chybí zde garance státu. (www.finance.cz/duchody-a-penze/informace/postup-duchodove-reformy/volbazdroju-duchodu/)
Pro reformu důchodového systému v České republice byl v lednu 2010 sestaven desetičlenný poradní expertní sbor ministra financí a ministra práce a sociálních věcí („PES“), který má za úkol analyzovat současnou situaci důchodového systému a navrhnout řešení a cesty vedoucí k potřebné reformě českého důchodového systému. Ráda bych zde zmínila především jedno důležité jméno této skupiny, a to Vladimír Bezděk, který se v této oblasti již angažoval v letech 2004-2005 a tento sbor bude navazovat na činnost Bezděka a jeho komise.
7.5 Jaké změny přicházejí v úvahu? V kapitole 7.4 byly popsány plánované 3 etapy důchodové reformy – parametrické změny, které již byly pozměněny, změny v penzijních fondech a opt-out systémy (možnost vkládat část plateb na důchodové pojištění do soukromého sektoru). Tyto tři složky tvoří jedno řešení, které lze brát v úvahu při hledání úspěšné cesty ke správné důchodové reformě – tj. zavedení vícepilířového systému. Jako další možnou variantou, která dosud nebyla popsána, je zavedení tzv. NDC systému neboli systému virtuálních účtů.
7.5.1
NDC systém
Tento systém je založen na průběžném příspěvkově definovaném systému, kde hlavním principem je účastníkův vlastní účet, na který se mu připisují odvedené příspěvky a jejich zhodnocení. Vybrané příspěvky na osobní účty jsou pouze pomyslné, jsou totiž používány k výplatě současných důchodů. Právě od toho je odvozen další možný název tohoto systému, a sice systém fiktivních či virtuálních účtů. Při realizaci tohoto systému je velice patrný princip ekvivalence, poněvadž výše důchodů závisí na příspěvcích a investičním zhodnocení (aktiva jsou zhodnocována mírou, kterou stanoví zákon).
- 71 -
C Počáteční hodnota penze P (v době odchodu do důchodu) =
, kde G
P = výše důchodu (anuita), C = pomyslný kapitál na osobním účtu, G = faktor anuity, který představuje jednotkovou počáteční hodnotu důchodu přiznaného v určitém věku a vypláceného doživotně. NDC systém není však založen na mezigenerační solidaritě. Důchodci budou dostávat částku odpovídající naspořené částce, tzn., že tento systém snižuje míru přerozdělování. Určitou mírou solidarity zde může být chápána záruka minimálního důchodu pro skupiny občanů s nízkými příjmy a vznik důchodového nároku za některá nepříspěvková období (např. v období, kdy osoba nepobírá příjem – příspěvky za toto období hradí stát). S tímto systémem má zkušenosti již několik zemí, např. Švédsko, Itálie, Lotyšsko nebo Polsko. Je však důležité podotknout, že univerzální podoba NDC systému neexistuje. Záleží na různých faktorech v zemi, např. na výchozích podmínkách nebo na koncepci reformy. Podle toho je pak NDC systém v příslušné zemi nastaven.
7.5.2 Porovnání průběžného a fondového důchodového systému Informace, že český důchodový systém funguje na průběžném financování, se zde vyskytla již několikrát. Ale mějme na paměti, že opakování je „matka moudrosti“ a navíc informace takovéhoto kalibru jsou nejen pro tuto kapitolu, ale pro celou práci, velice relevantní. V rámci důchodové reformy se totiž vyskytují i takové zprávy, že Česká republika uvažuje o zavedení právě fondového systému. Ale i tato varianta má své klady i zápory, neboť každý systém je citlivý na jiné faktory. Následující tabulka napomůže seznámit a pochopit charakteristiky každého systému.
- 72 -
Tabulka 30: Charakteristika průběžného a fondového důchodového systému
Průběžný důchodový systém
Fondový důchodový systém
•
•
Málo citlivý na krátkodobé ekonomické výkyvy (např. na finančních trzích),
na rozdíl od průběžného systému je
pokud ovšem nepřerostou v dlouhodobou
relativně odolný,
krizi, •
také citlivý na demografická rizika, ale
•
většina průběžných systémů je dávkově definovaná. To je plus za předpokladu, že
citlivý na změny a výkyvy na finančních trzích,
•
často jsou příspěvkové definované (→
je systém důvěryhodný a pojištěnec věří
žádná nebo jen minimální redistribuce),
slibům státu (resp. systému), že od něj
tzn. že se zde objevuje určitá míra
obdrží důchody za několik desítek let,
ekvivalence a občané tak nepovažují tyto
•
velmi citlivý na demografické riziko,
odvody tolik za daň, ale spíše za pojistné,
•
výnosy jsou závislé na demografickém
•
výnosy jsou závislé na finančních trzích,
vývoji (na počtu plátců a na počtu příjemců penzí), •
minimálně citlivý na inflaci
Zdroj: údaje čerpány z webových stránek České národní banky, vlastní zpracování
7.6 Reforma na Slovensku 7.6.1 Inspirace pro Českou republiku? Česká republika, díky neustálému odkládání důchodové reformy, se může nechat inspirovat okolními zeměmi, např. Slovenskem, které zahájilo důchodovou reformu od 1. ledna 2004, ale i Polskem nebo Maďarskem, od kterého by se Česká republika mohla poučit z chyb, kterých se Maďarsko dopustilo během první reformy. Ta byla totiž krajně neúspěšná a maďarská vláda musí chystat reformu číslo 2. Ale zpět ke Slovensku. Prvním reformním krokem byla změna průběžného systému (1. pilíře) v roce 2004. Druhým krokem, který je uplatňován od roku 2005, bylo zavedení spoření na důchod (2. pilíř) a třetí krok představoval vznik třetího dobrovolného pilíře.
- 73 -
Tabulka 31: Reforma slovenského důchodového systému
Slovensko před reformou
Slovensko po reformě
Česká republika
Průběžný systém důchodů –
Vytvořen třípilířový systém
zásadní nevýhoda.
financování důchodů (dosud
Státní průběžný systém.
byl jediný pilíř – Sociální
Fungují pouze dva pilíře
Při výpočtu důchodu bral
pojišťovna), od 1.1.2005
(sociální pojištění a
systém v úvahu pět nejlépe
vytvořen druhý a třetí pilíř.
penzijní fondy).
placených let z posledních deseti let před důchodem.
Výše důchodů byla seshora ohraničena (cca 9 200 Sk). Zdroj: údaje čerpány z webových stránek Měšec.cz, vlastní zpracování
Z tabulky je jasně vidět zásadní reformní krok důchodového systému. Slovensko vytvořilo systém tří pilířů financování důchodu: •
První pilíř = sociální pojišťovna, kam zaměstnavatelé odvádějí za zaměstnance odvody ze mzdy. Tento pilíř zajišťuje důchody na principu průběžného financování.
•
Druhý pilíř = důchodové správcovské společnosti. Jejich úkolem je vytvoření a správa třech důchodových fondů, které se od sebe odlišují svou rizikovostí a výnosností vložených prostředků, a to: Růstového – tento fond je nejrizikovější, poněvadž může obsahovat až 80 % akcií. Zároveň však může být i nejvýnosnější. Může sem investovat občan, kterému chybí do důchodu více než 15 let. Vyváženého – tento fond může tvořit až 50 % akcií, dalších 50 % musí tvořit dluhopisy nebo vklady v bankách. Může sem investovat občan, kterému do důchodu chybí více než 7, poté musí přejít na konzervativní fond. Konzervativního – tento fond je 100 % tvořen dluhopisy a vklady v bankách.
Tyto tři fondy zajišťují kapitálovou složku důchodového systému a jsou spravovány důchodovou správcovskou společností. Fondy mají za úkol investovat a zhodnocovat prostředky občana.
- 74 -
Důchodové správcovské společnosti hrají společně s životními pojišťovnami zásadní roli ve vyplácení důchodů. Občan si může vybrat mezi dvěma variantami: do životní pojišťovny nechá převést pouze část peněžních prostředků a ostatní část si nechá vyplácet právě důchodovou správcovskou společností nebo na životní pojišťovnu převede všechny prostředky a nechá si vyplácet doživotní důchod ve formě anuity. •
Třetí pilíř = dobrovolné důchodové společnosti. Jedná se o zcela dobrovolné a státem daňově zvýhodňované odvody.
Pokud se občan zapojí pouze do prvního pilíře, jeho důchod bude ve výši násobku tří veličin: •
tzv. aktuální důchodové hodnoty, která se odvíjí od vývoje mezd a mění se každý rok,
•
počtu odpracovaných let,
•
tzv. průměrného osobního mzdového bodu, který vyjadřuje poměr mzdy jednotlivce k průměrné mzdě na Slovensku.
Důchod závislý na druhém pilíři pochopitelně nelze určit přesně.
7.6.2 Co znamená přechod systémů pro občany slovenské republiky? Základním determinantem je zde věk občanů. Jedinci, kterým je k 1.1.1995 16 a méně, mají za povinnost vstoupit do druhého pilíře v době nástupu do prvního zaměstnání. Pak budou odvádět 9 % z hrubé mzdy Sociální pojišťovně a 9 % penzijnímu fondu, který si jedinec vybral. Lidé starší 16 let se mohou dobrovolně rozhodnout, zda chtějí vstoupit do druhého pilíře nebo ne. Jelikož je minimální doba spoření 10 let, není doporučováno vstupovat do nového systému lidem, kteří mají do odchodu do důchodu právě méně než 10 let. Doporučená doba spoření je navíc minimálně 18 až 20 let. Pokud osoba podepíše smlouva s některým penzijním fondem, nemůže se vrátit zpět k tomu, aby přispíval pouze do prvního pilíře. Má však možnost přejít jednou ročně k jinému penzijnímu fondu. (www.mesec.cz/clanky/duchodova-reforma-na-slovensku-inspirace-pro-cr/)
- 75 -
Změny v průběžném systému zachovaly principy solidarity hned v několika bodech: •
spravedlivější důchody (při výpočtu důchodů se bere v úvahu celá délka pracovní kariéry a výše mzdy, ze které byly placeny odvody),
•
možnost flexibilního odchodu do důchodu (občan má právo odejít do důchodu i před dosažením věkové hranice pro odchod do důchodu, přičemž musí počítat s určitou peněžní srážkou, a sice za každých 30 dní před dosažením důchodového věku snížení důchodu o 0,5 %),
•
zvýhodnění rodičů (spočívá ve snížení odvodů na důchodové pojištění o 0,5 % za každé nezaopatřené dítě),
•
zrovnoprávnění vdov a vdovců (nárok na vyplácení důchodů mají podle stejných pravidel),
•
pravidelná a automatická valorizace důchodů (tj. zavedení systému pravidelných úprav dávek důchodového pojištění) bude probíhat každoročně, a to podle inflace a růstu mezd (jde o tzv. švýcarský model).
Další velkou změnou pro slovenské občany je zmiňovaný druhý pilíř, kdy si občan podle svého uvážení (a také podle věku!) zavádí spoření na osobní důchodový účet. „Zákon o starobním důchodovém spoření“, který je nositelem této myšlenky, má za úkol několik cílů: •
zvýšení důchodů o 9 % spořením a zhodnocením na osobních účtech občanů (část důchodových odvodů – 9 % – bude zaměstnavatel za zaměstnance platit na osobní důchodový účet občana v důchodových správcovských společnostech místo do průběžného systému),
•
flexibilní možnost odejít do důchodu,
•
svoboda volby věku pro odchod do důchodu,
•
zastavení zadlužování, dlouhodobá stabilita a udržitelnost důchodového systému,
•
státní garance, bezpečnost a funkčnost reformovaného důchodového systému.
(http://www.cssz.cz/cz/casopis-narodni-pojisteni/archiv-vydanych-cisel/clanky/casopisnarodni-pojisteni-c-4-2004-clanek-1.htm)
- 76 -
8 Shrnutí praktické části Následující stránky budou patřit shrnutí. Po prostudování několika knih, novinových článků, různých statistik, tabulek a grafů si dovolím konstatovat, že reforma českého důchodového systému je naprosto nevyhnutelná. Považuji za důležité připomenout, že současný důchodový systém je založen na principu průběžného financování. Tento systém může být ale funkční jen tehdy, pokud více lidí vstupuje do produkčního věku (tj. ekonomicky aktivní obyvatelstvo) a platí sociální pojištění, než kolik jich odchází do důchodu a pobírá starobní důchody. A to je právě problém České republiky. Lidé se dožívají stále vyššího věku. Věk do starobního důchodu se sice stále prodlužuje, ale nedosahuje rychlosti prodlužování věku. Prvním, a zároveň hlavním, problémem je tedy stárnutí obyvatelstva; druhým je vysoký podíl státu na financování důchodů a zvyšující se výdaje na vyplácení nejen starobních důchodů. Stárnutí obyvatelstva způsobuje, že je každoročně vypláceno stále více starobních důchodů, což se pochopitelně odráží do stavu veřejných financí. Starobní důchody totiž vyplácí stát a tím se zvyšují výdaje státního rozpočtu, které v posledních letech neustále rostou a tím se veřejné finance dostávají do neuspokojivé bilance. Proto je do budoucna tento současný systém finančně neudržitelný. Česká republika chystá nejen reformu důchodového systému, ale celkovou reformu veřejných financí, která má za úkol snížit deficit veřejných financí a přitom podpořit hospodářský růst. Není tajemstvím, že současná vláda se nemůže pochlubit příliš dobrým hospodařením s finančními prostředky, poněvadž vládní dluh nezadržitelně roste. Reforma českého důchodového systému byla naplánovaná do třech etap, přičemž první etapa již byla schválena a nabyla účinnosti od 1. ledna 2010. V této etapě byly pozměněny určité parametry, jako např. pozdější věk odchodu do důchodu, delší potřebná doba pojištění pro získání nároku na důchod, byla zavedena třístupňová invalidita, byla zrušena doba studia jako náhradní doba pojištění, byl též zaveden souběh práce a důchodu, což podporuje ekonomickou aktivitu seniorů. Tzn., že důchodce má možnost pracovat a přitom pobírat polovinu starobního důchodu, na který má nárok. Ve druhé etapě, která čeká na schválení, se jedná o změnách v penzijních fondech, změnách v soukromých důchodech, tzn. v penzijním připojištění se státním příspěvkem a životním pojištění, což jsou produkty komerčních pojišťoven. Zákon
- 77 -
o penzijním spoření přinese relevantní změny. Třetí, poslední, etapa má umožnit pojištěncům
částečné
vyvázání
ze
základního
důchodového
pojištění
do soukromého systému. Pokud by byla tato část reformy zrealizována, vznikl by třetí pilíř důchodového systému (tzv. opt-out), který představuje investování do podílových fondů. A jaké má Česká republika možnosti? Ve výše uvedeném odstavci jsou alternativy reformy popsány. Ve stručnosti tedy ještě jednou. Jsou to: parametrické změny, které již byly pozměněny, změny v penzijních fondech a opt-out systémy (možnost vkládat část plateb na důchodové pojištění do soukromého sektoru). Tyto tři složky tvoří jedno řešení, které lze brát v úvahu při hledání úspěšné cesty ke správné důchodové reformě – tj. zavedení vícepilířového systému. Jako další možnou variantou, která dosud nebyla popsána, je zavedení tzv. NDC systému neboli systému virtuálních účtů. Tento systém je založen na průběžném příspěvkově definovaném systému, kde hlavním principem je účastníkův vlastní účet, na který se mu připisují odvedené příspěvky a jejich zhodnocení. Vybrané příspěvky na osobní účty jsou pouze pomyslné, jsou totiž používány k výplatě současných důchodů. Právě od toho je odvozen další možný název tohoto systému, a sice systém fiktivních či virtuálních účtů. Při realizaci tohoto systému je velice patrný princip ekvivalence, poněvadž výše důchodů závisí na příspěvcích a investičním zhodnocení (aktiva jsou zhodnocována mírou, kterou stanoví zákon). NDC systém není však založen na mezigenerační solidaritě. Důchodci budou dostávat částku odpovídající naspořené částce, tzn., že tento systém snižuje míru přerozdělování. Určitou mírou solidarity zde může být chápána záruka minimálního důchodu pro skupiny občanů s nízkými příjmy a vznik důchodového nároku za některá nepříspěvková období (např. v období, kdy osoba nepobírá příjem – příspěvky za toto období hradí stát). S tímto systémem má zkušenosti již několik zemí, např. Švédsko, Itálie, Lotyšsko nebo Polsko. Je však důležité podotknout, že univerzální podoba NDC systému neexistuje. Záleží na různých faktorech v zemi, např. na výchozích podmínkách nebo na koncepci reformy. Podle toho je pak NDC systém v příslušné zemi nastaven. Další možností, o které Česká republika uvažuje, je zavedení fondového systému (nyní český důchodový sytém funguje na principu průběžného financování). Fondové financování je založeno na pojišťovacím principu a to tak, že si občané (pojištěnci) vytvářejí kapitálové rezervy u pojišťoven, které jsou používány na financování jejich
- 78 -
vlastních důchodů. Daně občana jdou na individuální účet (jakýsi individuální penzijní fond) a platí zde zásada taková, že kolik prostředků si kdo odloží na individuální účet v době, kdy pracoval, z tolika peněz bude muset v důchodu vyjít až do konce života. V úvahu je nutno brát i příslušné zhodnocení těchto rezerv. Tento systém posiluje odpovědnost občana za jeho život ve stáří. A nyní prostor pro důchodové systémy zemí Evropské unie. V zemích evropské unie je uplatňován tzv. třípilířový systém důchodového zabezpečení. To však není pravidlem, poněvadž se můžeme setkat i se spoustou zemí, které uplatňují dvoupilířový systém. Ale vraťme se zpět k třípilířovým systémům (je zde nutno ještě podotknout, že přístup každé země k jednotlivým pilířům je odlišný). Prvním pilířem je penze garantovaná státem. Je založený na mezigenerační solidaritě a je financován průběžným způsobem. Země se silným prvním pilířem jsou Německo, Rakousko, Itálie. Druhý
pilíř
skrývá
aktivity
zaměstnavatelských
subjektů,
které
směřují
k poskytování dávek občanům ve stáří. Účast v tomto systému může být dobrovolná nebo povinná jak ze strany zaměstnavatele, tak ze strany zaměstnance. Tento pilíř je oproti prvnímu pilíři financován jedině kapitálově (neboli fondově). Země se silným druhým pilířem jsou např. Nizozemsko, Spojené království a Švýcarsko. A na závěr třetí pilíř. Tím jsou myšleny soukromé aktivity občanů (např. komerční životní pojištění, spoření atd.). Pro porovnání důchodových systému v zemích EU jsem si vybrala 4 země, a sice Německo, Nizozemsko, Švédsko a Velkou Británii. Právě v Německu je používán třípilířový systém. Celková penze je kumulací právě tří následujících systémů: První pilíř tvoří tzv. systémy dle pravidla neboli zákonné důchodové pojištění, které je nejvýznamnějším systémem. Druhý pilíř představuje podnikové připojištění, které platí podnikové pojišťovací systémy a třetí pilíř tvoří privátní pojištění, které je oblíbenou investicí německých občanů. Existují zde různé formy soukromého pojištění, které jsou podporovány. V Nizozemsku, v jedné z nejbohatších zemí světa, se můžeme setkat s dvoupilířovým důchodovým systémem. Prvním pilířem důchodového systému se rozumí státní důchody, zajišťující minimální nutné dávky od 65 let. Druhý pilíř důchodového systému jsou privátní důchody neboli zaměstnanecké důchodové pojištění. Tyto důchody jsou
- 79 -
většinou vypláceny zaměstnaneckými fondy. Tento pilíř se může chlubit faktem, že je jeden z nejvíce rozvinutých druhých pilířů na světě. Švédsko
je
typickým
představitelem
skandinávského
modelu
sociálního
zabezpečení. Švédská reforma, která proběhla v roce 2000, vytvořila, kromě jiného, povinný, plně fondově financovaný a příspěvkově definovaný pilíř. Základem nového důchodového systému zůstalo však průběžné financování důchodové soustavy. Tento systém má k dispozici naplněné rezervní fondy, ze kterých lze čerpat prostředky pro výdaje na překlenovací období reformy – zaručené minimální důchody. Další změnou byl výpočet důchodu, který je založen na celoživotním výdělku. I při zachování PAYGO systému se výše důchodu vypočítává pomocí individuálních záznamů jako příspěvkově definovaná – tzv. NDC. Ve Švédsku tedy fungují dva pilíře, ale nelze opomenout ani dobrovolné soukromé penzijní plány, které pokrývají více než 90 % všech zaměstnanců. Jedná se především o zaměstnavatelské fondy, založené na dohodách mezi zaměstnavateli a odbory. Jde o dávkové definování systémů, financované průběžně, doplněné tvorbou rezerv na pokrytí budoucích penzijních závazků. Ve Velké Británii se rovněž setkáme s dvoupilířovým důchodovým systémem, který je složen ze státní a privátní složky. Prvním pilířem důchodového zabezpečení jsou státní důchody, které jsou financovány průběžně. Státní systém se skládá ze dvou složek, a to z plošných dávek a dávek odvozených z výdělků, přičemž výše těchto dávek je shora omezená. I Velká Británie chystá reformu tohoto prvního pilíře. Druhým pilířem důchodového zabezpečení jsou myšleny soukromé penzijní fondy, které jsou financované fondově nestátními institucemi. Ve Velké Británii jsou velice rozšířené i přes to, že nejsou povinné. Velká Británie má rovněž velmi silný státní druhý pilíř. Česká republika by se mohla nechat inspirovat reformou našich slovenských sousedů, u kterých důchodová reforma odstartovala 1. ledna 2004, ale i Polskem nebo Maďarskem, od kterého by se Česká republika naopak mohla poučit z chyb, kterých se Maďarsko dopustilo během první reformy. Ta byla totiž krajně neúspěšná a maďarská vláda musí chystat reformu číslo 2. Ale zpět ke Slovensku. Prvním reformním krokem byla změna průběžného systému (1. pilíře) v roce 2004. Druhým krokem, který je uplatňován od roku 2005, bylo zavedení spoření na důchod (2. pilíř) a třetí krok představoval vznik třetího dobrovolného pilíře. Slovensko tedy vytvořilo systém tří
- 80 -
pilířů financování důchodů. První pilíř představuje sociální pojišťovna, kam zaměstnavatelé odvádějí za zaměstnance odvody ze mzdy. Tento pilíř zajišťuje důchody na principu průběžného financování. Druhým pilířem jsou důchodové správcovské společnosti. Jejich úkolem je vytvoření a správa třech důchodových fondů (růstového, vyváženého a konzervativního), které se od sebe odlišují svou rizikovostí a výnosností vložených prostředků. Tyto tři fondy zajišťují kapitálovou složku důchodového systému a jsou spravovány důchodovou správcovskou společností. Fondy mají za úkol investovat a zhodnocovat prostředky občana. Třetím pilířem se rozumí dobrovolné důchodové společnosti. Jedná se o zcela dobrovolné a státem daňově zvýhodňované odvody. Teď už je pouze na české vládě, kdy a jak moc trnitou cestu zvolí k realizaci důchodové reformy. Jedno je ale téměř jisté. Návrhy všech politických stran tíhnou ke snížení důchodů a naopak ke zvýšení sociálního pojištění pracujících občanů, což zajisté nevyvolá pozitivní reakce obyvatel. Reforma důchodového systému zkrátka není snadná a krátkodobá záležitost, ale i přesto by se neměla odkládat, poněvadž každé zdržení reformy stojí Českou republiku nemalé finanční prostředky.
- 81 -
IV. ZÁVĚR Po zpracování bakalářské práce se domnívám, že jsem splnila zadané cíle práce, kterými byla mimo jiné analýza nutnosti důchodové reformy v České republice v souvislosti s nepříznivým vývojem veřejných financí v posledních letech. Dalším cílem bylo porovnání důchodových systémů ve vybraných zemích Evropské unie, přičemž jsem si vybrala Německo, Švédsko, Nizozemsko a Spojené království Velké Británie a severního Irska. Zaměřila jsem se i na Slovensko a jejich nedávno provedenou reformu důchodového systému. Pro splnění cílů jsem provedla následující: Analyzovala jsem příčiny, proč je nutná reforma českého důchodového systému. Je to především díky dvěma faktorům. Tím prvním je stárnutí obyvatelstva, tzn., že se lidé dožívají stále vyššího věku a tím roste počet lidí, kteří pobírají starobní důchod. Řešením této situace by mohla být motivace starších lidí jejich zaměstnavateli (např. zaměstnanecké výhody apod.) a zabránit tím tak jejich odchodu do předčasného důchodu. Další možností je prodlužování důchodového věku a nebo úplné zrušení předčasného důchodu. Druhý zásadní problém je vysoký podíl státu na financování důchodů a zvyšující se výdaje na vyplácení nejen starobních důchodů. Stárnutí obyvatelstva způsobuje, že je každoročně vypláceno stále více starobních důchodů, což se pochopitelně odráží do stavu veřejných financí. Česká republika má tři hlavní možnosti, jak na důchodovou reformu. Zavedení vícepilířového systému, zavedení tzv. NDC systému neboli systému virtuálních účtů nebo zavedení fondového systému (místo současného průběžného). Tato myšlenka se mě osobně velice líbí, poněvadž se každý musí spoléhat sám na sebe a nejen na stát a každý je částečně zodpovědný za svoje stáří. Dalším cílem bakalářské práce bylo porovnání důchodových systémů ve vybraných zemích EU. V těchto zemích je uplatňován tzv. třípilířový systém důchodového zabezpečení (např. v Německu, ale není tomu tak v každé zemi). Prvním pilířem je penze garantovaná státem, druhý pilíř skrývá aktivity zaměstnavatelských subjektů a třetím pilířem jsou myšleny soukromé aktivity občanů (např. komerční životní pojištění, spoření atd.). Některé země se mohou pyšnit silným státním prvním pilířem – např. Německo, Rakousko nebo Itálie; jiné naopak silným státním druhým pilířem – např. Nizozemsko nebo Spojené království.
- 82 -
Česká republika se úplné důchodové reformy dosud nedočkala. Je třeba si uvědomit, že každé odložení důchodové reformy stojí naši republiku nemalé finanční prostředky, proto český důchodový systém potřebuje reformu co nejdříve. Na druhé straně je faktem, že žádná reforma není snadnou a krátkodobou záležitostí. Inspirací by nám mohli být naši slovenští sousedé, jejichž úspěšná penzijní reforma odstartovala již 1. ledna 2004.
- 83 -
Seznam použité literatury •
BRDEK M. a kol. Trendy v evropské sociální politice. 1. vydání. Praha 3: ASPI Publishing s. r. o., 2002. ISBN 80-86395-25-1.
•
HAMERNÍKOVÁ B., KUBÁTOVÁ K. Veřejné finance – učebnice. 2. vydání. Praha: EUROLEX BOHEMIA s. r. o., 2004. ISBN 80-86432-88-2.
•
HAMERNÍKOVÁ B., MAAYTOVÁ A. a kol. Veřejné finance. 3. vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2007. ISBN 978-80-7357-301-0.
•
HINDLS R., HOLMAN R., HRONOVÁ S. a kolektiv. Ekonomický slovník. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-819-3.
•
KREBS V. a kol. Sociální politika. 4. vydání. Praha: ASPI, a. s., 2007. ISBN 97880-7357-276-1.
•
KUBÍČEK J. a kolektiv. Hospodářská politika. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, s. r. o., 2006. ISBN 80-86898-99-7.
•
NAHODIL F. a kolektiv. Veřejné finance v České republice. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, s. r. o., 2009. ISBN 978-80-7380-162-5.
•
NEČADOVÁ V. Sociální politika (studijní texty pro VŠPJ).
•
NEČADOVÁ V. Základy podnikové ekonomiky (studijní texty pro VŠPJ). ISBN 978-80-87035-16-0.
•
NEČADOVÁ V. Veřejná správa (studijní texty pro VŠPJ). ISBN 978-80-87035-191.
•
PEKOVÁ J. Veřejné finance – úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2005. ISBN 80-7357-049-1.
•
PEKOVÁ J., PILNÝ J., JETMAR M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 2. přepracované vydání. Praha 3: ASPI, a. s., 2005. ISBN 80-7357-052-1.
•
SLANÝ A. a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-738-3.
•
SLANÝ A., KREBS V. a kol. Sociální ochrana a důchodový systém. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita (ekonomicko-správní fakulta), 2004. ISBN 80-2103390-8.
•
ŠULC J. Alternativy reformy penzijního systému v České republice. 1. vydání. Praha 10: Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. (v edici EUPRESS), 2005. ISBN 8086754-34-0.
- 84 -
•
ŠULC J., ILLETŠKO P. Penzijní připojištění. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o., 2000. ISBN 80-8169-979-9.
•
ŽÁK M. a kol. Velká ekonomická encyklopedie. 2. rozšířené vydání. Praha 1: LINDE Praha, a. s., 2002. ISBN 80-7201-381-5.
- 85 -
Seznam použitých internetových zdrojů •
Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. c2010 [cit. 2010-03-01]. Důchodové pojištění. Dostupné z WWW:
.
•
Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 6.1.2010 [cit. 2010-03-05]. Důchodové pojištění. Dostupné z WWW: .
•
Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 6.1.2010 [cit. 2010-03-11]. Pozůstalostní důchody. Dostupné z WWW: .
•
Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 1.2.2010 [cit. 2010-03-22]. Důchodová reforma . Dostupné z WWW: ..
•
Česká správa sociálního zabezpečení [online]. 2007 [cit. 2010-03-05]. Výpočet a výplata důchodů. Dostupné z WWW: .
•
Česká správa sociálního zabezpečení [online]. 2010 [cit. 2010-05-05]. Důchody. Dostupné z WWW: .
•
Česká správa sociálního zabezpečení [online]. c2010 [cit. 2010-03-20]. Evropská unie - důchodové pojištění. Dostupné z WWW: .
•
Česká správa sociálního zabezpečení [online]. c2010 [cit. 2010-03-25]. Aktuality ze sekce Národního pojištění. Dostupné z WWW: .
•
Finance: Stupně invalidity [online]. c2000-2010 [cit. 2010-03-10]. Invalidní důchody. Dostupné z WWW: .
•
Finance [online]. c2000-2010 [cit. 2010-03-13]. Penzijní připojištění. Dostupné z WWW: .
•
Finance [online]. c2000-2010 [cit. 2010-03-19]. Důchodová reforma. Dostupné z WWW: <www.finance.cz/duchody-a-penze/informace/postup-duchodovereformy/>.
•
Český statistický úřad [online]. c2010 [cit. 2010-04-27]. Makroekonomické údaje. Dostupné z WWW: .
- 86 -
•
Český statistický úřad [online]. 2010 [cit. 2010-03-16]. Veřejná databáze ČSÚ. Dostupné z WWW: .
•
MFČR [online]. 22.5.2009 [cit. 2010-03-15]. Vývoj penzijního připojištění v ČR. Dostupné z WWW: .
•
Měšec [online]. 26.1.2005 [cit. 2010-03-22]. Důchodová reforma na Slovensku inspirace pro ČR?. Dostupné z WWW: .
•
Měšec [online]. 27.6.2007 [cit. 2010-03-19]. Důchodová reforma je na světě. Dostupné z WWW: .
•
Důchodová reforma z pohledu ekonomie. In Rozhovor. Praha : Demografické informační centrum, c2004-2009 [cit. 2010-03-16]. Dostupné z WWW: . ISSN 1801-2914.
•
Česká národní banka [online]. c2003-2010 [cit. 2010-03-22]. Autorské články a rozhovory - český systém penzijního připojištění je divný. Dostupné z WWW: .
•
Hospodářská komora ČR [online]. 2.4.2010 [cit. 2010-04-27]. Sociální výdaje státu. Dostupné z WWW: .
•
Výzkumný ústav práce a sociálních věcí [online]. leden 2010 [cit. 2010-04-28]. Ekonomické a sociální ukazatelé ČR. Dostupné z WWW: .
•
APFCR [online]. 2009 [cit. 2010-03-15]. Asociace penzijních fondů. Dostupné z WWW: .
- 87 -
Seznam zkratek •
ČR – Česká republika
•
EU – Evropská unie
•
HDP – Hrubý domácí produkt
•
PAYGO – Průběžné financování
•
NDC systém – Systém virtuálních (neboli fiktivních) účtů
•
„PES“ – Poradní expertní sbor
•
APFČR – Asociace penzijních fondů České republiky
•
MFČR – Ministerstvo financí České republiky
•
OSSZ – Okresní správa sociálního zabezpečení
•
VÚPSV – Výzkumný ústav práce a sociálních věcí
Seznam obrázků •
Obr. 1: Rozpočtová soustava ČR
•
Obr. 2: Rozpočtový proces státního rozpočtu v ČR
•
Obr. 3: Příjmy státního rozpočtu
•
Obr. 4: Výdaje státního rozpočtu
•
Obr. 5: Schéma sociálního zabezpečení v ČR
•
Obr. 6: Vývoj počtu účastníků penzijního připojištění se státním příspěvkem v letech 1995–2008
•
Obr. 7: Výdaje na státní příspěvky v rámci penzijního připojištění v letech 2000–2009 (v mld. Kč)
•
Obr. 8: Procentní výše výdajů jednotlivých pojištění
•
Obr. 9: Vývoj deficitu státního rozpočtu ČR (v mld. Kč)
•
Obr. 10: Vývoj výdajů na důchodové zabezpečení v letech 2001–2009 (v mil. Kč)
•
Obr. 11: Procentní podíl jednotlivých výdajů k celkovým sociálním výdajům
•
Obr. 12: Průměrná měsíční výše starobních důchodů v ČR v tis. Kč (stav v prosinci příslušného roku)
- 88 -
Seznam tabulek •
Tab. 1: Základní funkce veřejných financí
•
Tab. 2: Rozdělení mimorozpočtových fondů v ČR
•
Tab. 3: Obecné schéma státního rozpočtu ČR
•
Tab. 4: Prohlubování deficitu
•
Tab. 5: Procentní sazby sociálního pojištění
•
Tab. 6: Věková hranice pro odchod do důchodu v ČR u pojištěnců narozených po roce 1968
•
Tab. 7: Věková hranice pro odchod do důchodu v ČR u pojištěnců narozených v období let 1936–1968
•
Tab. 8: Potřebná doba pojištění pro nárok na starobní důchod
•
Tab. 9: Doporučené měsíční dávky spoření na stáří (v Kč)
•
Tab. 10: Podmínky pro nárok na invalidní důchod podle stupně invalidity
•
Tab. 11: Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod
•
Tab. 12: Výše státního příspěvku u penzijního připojištění (v Kč)
•
Tab. 13: Charakteristika uplatňovaných pilířů v zemích EU
•
Tab. 14: Kritéria pro uspořádání důchodových systémů
•
Tab. 15: Používaná uspořádání v důchodových systémech zemí EU
•
Tab. 16: Charakteristika jednotlivých variant důchodových systémů
•
Tab. 17: Současné uspořádání důchodového systému
•
Tab. 18: Rozdělení zemí do skupin na základě poměrů mezi jednotlivými pilíři systému důchodového zabezpečení
•
Tab. 19: Důchodový věk v Německu
•
Tab. 20: Důchodový věk v Nizozemsku
•
Tab. 21: Důchodový věk ve Švédsku
•
Tab. 22: Důchodový věk ve Velké Británii
•
Tab. 23: Fiskální ukazatelé a jejich hodnoty za rok 2001–2009 (v mld. Kč)
•
Tab. 24: Sociální výdaje státního rozpočtu za rok 2008 a 2009 (v mld. Kč)
•
Tab. 25: Vývoj výdajů na sociální zabezpečení v letech 2003–2008 (v mil. Kč)
•
Tab. 26: Výdaje na důchody v letech 2003–2008 (v tis. Kč)
•
Tab. 27: Ukazatelé o obyvatelstvu ČR
•
Tab. 28: Věková struktura obyvatelstva ČR - 89 -
•
Tab. 29: Výše státního příspěvku u penzijního připojištění (v Kč)
•
Tab. 30: Charakteristika průběžného a fondového důchodového systému
•
Tab. 31: Reforma slovenského důchodového systému
- 90 -
