VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S R. O. Bc. Jana Flídrová

VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S R. O.

Bc. Jana Flídrová

Úloha a význam regionální gastronomie

Diplomová práce

2015

Úloha a význam regionální gastronomie Diplomová práce

Bc. Jana Flídrová

Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. katedra hotelnictví

Studijní obor: Management hotelnictví a lázeňství Vedoucí diplomové práce: Ing. Blanka Zimáková Datum odevzdání diplomové práce: 2015-06-09 Email: [email protected]

Praha 2015

Master’s Dissertation

The Role and Importance of Regional Gastronomy Bc. Jana Flídrová

The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd.

Department of Hotel Management

Major: Hotel and Spa Management Thesis Advisor: Ing. Blanka Zimáková Date of Submission: 2015-06-09 E-mail: [email protected]

Prague 2015

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Úloha a význam regionální gastronomie zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná.

V souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o.

........................................ Bc. Jana Flídrová

V Praze dne 09. 06. 2015

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé diplomové práce paní Ing. Blance Zimákové za její ochotu a spolupráci při vedení mé práce.

Abstrakt FLÍDROVÁ, Jana. Úloha a význam regionální gastronomie. [Diplomová práce] Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r.o. Praha: 2015. s. 127. Předkládaná diplomová práce si klade za cíl objasnit úlohu a význam regionální gastronomie v regionu Královéhradecko. Analyzovány byly některé vybrané stoleté gastronomické provozovny, regionální pivovary, cukrovary, mlékárny a pekárny. Do výzkumu byly zařazeny rovněž tradiční regionální odvětví, jakými jsou ovocnářství, zelinářství či rybníkářství. Všechny podniky a produkty byly zkoumány z hlediska historického vývoje se zaměřením na zjištění jejich významu pro obec, region či stát. V neposlední řadě je čtenář informován o regionálních produktech, které byly v nedávné době oceněny jednou ze značek kvality používaných na Královéhradecku.

Klíčová slova: Gastronomie, Královéhradecko, pivovarnictví, region, restaurace, význam.

Abstract FLÍDROVÁ, Jana. The Role and Importance of Regional Gastronomy. [Master’s Dissertation] The Institute of Hospitality Management in Prague, Ltd. Prague: 2015. p. 127.

The objective of the presented master’s dissertation is to clarify the role and importance of regional gastronomy in the region Královéhradecko. Some selected more than hundred years old gastronomic establishments, regional breweries, sugar factories, dairies and bakeries were chosen for this analysis. The research is also focused on traditional regional industries, such as pomology, vegetable-growing or fish farming. All enterprises were researched from the point of view of historical development. The attention was focused on the detection of importance of researched objects for a town, region or state. Last but not least the reader is informed about the update list of regional enterprises which were awarded for their high-quality goods.

Key words: Gastronomy, Královéhradecko, brewing industry, region, restaurant, importance.

Seznam tabulek

Tabulka 1: Počet činných pivovarů v Čechách (bez Moravy a Slezska) v 19. a 20. století Tabulka 2: Výroba podle skupina sýrů v letech 1984, 2001 a 2011 Tabulka 3: Přehled vybraných stoletých restaurací a hostinců na Královéhradecku Tabulka 4: Přehled pivovarů na Královéhradecku Tabulka 5: Speciální série pivních etiket v roce 1996 Tabulka 6: Přehled cukrovarů na Královéhradecku Tabulka 7: Obvyklá roční struktura výroby ZS Bystřice, a.s. Tabulka 8: Certifikované restaurace na Královéhradecku Tabulka 9: Oceněné regionální potraviny za rok 2015 – Královéhradecký kraj Tabulka 10: Přehled certifikovaných výrobků v kategorii Potraviny a zemědělské produkty v regionu Orlické hory Tabulka 11: Přehled všech certifikovaných výrobků v kategorii Potraviny a zemědělské produkty v regionu Broumovsko Tabulka 12: Přehled všech oceněných výrobků značkou KLASA na Královéhradecku v roce 2015 Tabulka 13: Přehled společností a jejich produktů oceněných značkou Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou ČR

Seznam grafů

Graf 1: Vývoj počtu pivovarů a minipivovarů v letech 1950 – 2011

Obsah Úvod ..................................................................................................................................... 12 1 Teoretická část ................................................................................................................ 14 1.1 Charakteristika gastronomie..................................................................................... 14 1.2 Regionální gastronomie ........................................................................................... 16 1.3 Pivovarnictví ............................................................................................................ 17 1.3.1 Vznik piva ......................................................................................................... 17 1.3.2 Vaření piva v Čechách....................................................................................... 18 1.4 Cukrovarnictví .......................................................................................................... 20 1.4.1 Cukrovarnictví ve světě ..................................................................................... 20 1.4.2 Cukrovarnictví v Čechách ................................................................................. 21 1.5 Ovocnářství .............................................................................................................. 22 1.6 Zelinářství ................................................................................................................ 23 1.7 Sýrařská tradice v Čechách ...................................................................................... 24 1.8 Projekty podporující rozvoj regionální gastronomie ................................................ 25 1.8.1 Czech Specials ................................................................................................... 25 1.8.2 Toulavá kamera ochutnává Česko ..................................................................... 26 1.8.3 Regionální potravina ......................................................................................... 27 1.8.4 Regionální značky ............................................................................................. 28 1.8.5 KLASA .............................................................................................................. 28 1.8.6 Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou ČR ............................ 29 2 Analytická část ................................................................................................................ 30 2.1 Vymezení regionu Královéhradecko ........................................................................ 30 2.2 Stravování na Královéhradecku v 19. století ........................................................... 31 2.2.1 Tradiční a masopustní pokrmy .......................................................................... 31 2.2.2 Postní a velikonoční pokrmy ............................................................................. 33 2.3 Stoleté restaurace na Královéhradecku .................................................................... 36 2.3.1 Hradecké hospody v 19. století ......................................................................... 38 2.3.2 Restaurace Na Hrázce a grillbar Splávek Na Hrázce ........................................ 38 2.3.3 Hotel a Restaurace U Zezuláků ......................................................................... 39 2.3.4 Restaurace Ve Štěnkově .................................................................................... 40 2.3.5 Hostinec s pivovarem U Hušků ......................................................................... 41 2.3.6 Restaurace Městská Dvorana ............................................................................ 41 2.3.7 Hostinec U Polních myslivců ............................................................................ 42

2.3.8 Hostinec U Šafrů ............................................................................................... 43 2.3.9 Hostinec Krčma ................................................................................................. 43 2.3.10 Olešnická formanka ......................................................................................... 44 2.3.11 Hostinec U Špatenků ....................................................................................... 45 2.3.12 Hostinec 13 ...................................................................................................... 46 2.3.13 Zámeček Solnice - Hostinec U Kamenného stolu ........................................... 47 2.4 Pivovarnictví na Královéhradecku ........................................................................... 48 2.4.1 Hradec Králové .................................................................................................. 50 2.4.2 Praskačka ........................................................................................................... 54 2.4.3 Všestary ............................................................................................................. 54 2.4.4 Chlumec nad Cidlinou ....................................................................................... 54 2.4.5 Smiřice............................................................................................................... 55 2.4.6 Třebechovice pod Orebem ................................................................................ 56 2.4.7 Běleč nad Orlicí ................................................................................................. 56 2.4.8 Syrovátka ........................................................................................................... 57 2.4.9 Rychnov nad Kněžnou ...................................................................................... 57 2.4.10 Potštejn ............................................................................................................ 58 2.4.11 Náchod ............................................................................................................. 58 2.4.12 Hronov ............................................................................................................. 60 2.4.13 Dobruška.......................................................................................................... 61 2.4.14 Broumov .......................................................................................................... 62 2.4.15 Velká Ledhuje a Police nad Metují ................................................................. 63 2.4.16 Sloupno a Dolní Přím ...................................................................................... 64 2.5 Lihovary a likérky na Královéhradecku ................................................................... 64 2.5.1 Smiřice............................................................................................................... 64 2.5.2 Hradec Králové .................................................................................................. 65 2.5.3 Rychnov nad Kněžnou ...................................................................................... 66 2.6 Cukrovary na Královéhradecku ............................................................................... 66 2.6.1 Colloredo-Mansfeldský knížecí cukrovar v Ledcích ........................................ 68 2.6.2 Colloredo-Mansfeldský knížecí cukrovar v Opočně ......................................... 68 2.6.3 Cukrovar České Meziříčí ................................................................................... 69 2.6.4 Cukrovar Syrovátka ........................................................................................... 70 2.6.5 Cukrovar Náchod............................................................................................... 71 2.6.6 Cukrovar Smiřice............................................................................................... 72 2.6.7 Cukrovar ve Skřivanech .................................................................................... 73

2.6.8 Cukrovar v Sadové ............................................................................................ 73 2.7 Ovocnářství na Královéhradecku ............................................................................. 75 2.7.1 Josef Eduard Proche .......................................................................................... 75 2.7.2 Alois Velich ....................................................................................................... 76 2.7.3 Jan Říha ............................................................................................................. 77 2.7.4 Jan Vondrák ....................................................................................................... 78 2.7.5 Josef Vorel ......................................................................................................... 79 2.7.6 Josef Boukal ...................................................................................................... 80 2.8 Zelinářství na Královéhradecku ............................................................................... 81 2.8.1 Bolehoštské kysané zelí ..................................................................................... 81 2.8.2 Mokerské zelí .................................................................................................... 82 2.8.3 Všestarská cibule ............................................................................................... 83 2.8.4 Zemědělská oblast na Hradecku ........................................................................ 83 2.9 Mlékárenství na Královéhradecku ........................................................................... 85 2.9.1 Bohemilk, a.s. .................................................................................................... 85 2.9.2 Niva s r.o. .......................................................................................................... 86 2.9.3 Kozí farma Žernov ............................................................................................ 87 2.10 Pekárenství na Královéhradecku ............................................................................ 88 2.10.1 Rolnické mlýnské a pekárenské družstvo v Praskačce .................................... 88 2.10.2 Pekárna Lično - BEAS, a .s. ............................................................................ 89 2.10.3 Perník s.r.o. ...................................................................................................... 90 2.10.4 Reznerovo pekařství ........................................................................................ 90 2.10.5 Pekařství Marie Kalousové .............................................................................. 91 2.10.6 Statek Tilia, s.r.o. ............................................................................................. 91 2.11 Rybníkářství ........................................................................................................... 92 2.11.1 Rybníkářství na Chlumecku ............................................................................ 93 2.11.2 Rybníkářství na Smiřicku ................................................................................ 94 2.11.3 Rybářství v Hradci Králové ............................................................................. 94 2.11.4 Rybníkářství na Opočensku ............................................................................. 94 2.12 Projekty podporující rozvoj regionální gastronomie .............................................. 95 2.12.1 Czech Specials ................................................................................................. 95 2.12.2 Toulavá kamera ochutnává Česko ................................................................... 97 2.12.3 Regionální potravina ....................................................................................... 97 2.12.4 Regionální značky ........................................................................................... 98 2.12.5 KLASA .......................................................................................................... 100

2.12.6 Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou ČR ........................ 101 2.12.7 Potravina a potravinář Královéhradeckého kraje .......................................... 101 3 Návrhová část ............................................................................................................... 103 Závěr .................................................................................................................................. 110 Seznam použité literatury a internetových zdrojů ............................................................. 111 Přílohy................................................................................................................................ 124

Úvod Tématem mé diplomové práce je Úloha a význam regionální gastronomie. Vybrané téma jsem si zvolila, protože se zajímám o současnou gastronomii a její nejnovější trendy. Z tohoto důvodu jsem se chtěla dozvědět rovněž něco více o její historii. Ke své analýze jsem si zvolila turistický region Královéhradecko vymezený Českou centrálou cestovního ruchu CzechTourism. K výběru regionu mě inspirovaly nejen mé osobní sympatie k danému regionu, ale především Královéhradecko jako region historického významu z pohledu vývoje české gastronomie. Gastronomický význam území byl předurčen například jeho spojitostí s významnými českými kuchařkami a propagátorkami tradiční české kuchyně: Magdalenou Dobromilou Rettigovou, Anuší Kejřovou a Anastázií Seidlovou. Cílem mé práce je zanalyzovat historický vývoj a význam české gastronomie v regionu Královéhradecko se zaměřením na tradiční regionální produkty. Jako objekty mé analýzy mně posloužily vybrané stoleté restaurační a hostinské provozovny, pivovary, lihovary, cukrovary, mlékárny a pekárny. Má analýza se dále zaměřila rovněž na posouzení významu pěstitelství a chovatelství ryb v regionu a dalších klíčových produktů vyprodukovaných na území Královéhradecka. V neposlední řadě jsem se orientovala na projekty, které svou podstatou propagují a vyzdvihují gastronomické produkty Královéhradecka. V mé práci chci ověřit následující hypotézy: H1 - Na Královéhradecku v minulosti existovala význačná gastronomická zařízení, která postupně ztrácela svůj význam a výsledkem jim byl nakonec buď zánik, nebo alespoň částečné obnovení jejich zašlé slávy. H2 - Některé regionální suroviny a produkty dosahovaly či stále dosahují národního nebo mezinárodního významu. K ověření stanovených hypotéz jsem použila metody deskripce, komparace, analýzy a pozorování. První teoretická část se nejdříve zaměřuje obecně na charakteristiku gastronomie a regionální gastronomie. Následně jsou zde uvedeny informace o zrodu a významu oborů pivovarnictví a cukrovarnictví u nás i ve světě. Stručně se tu také pojednává o vzniku a rozvoji některých dalších tradičních odvětvích, kterými jsou na Královéhradecku zejména

12

pomologie, zelinářství a rybníkářství. První část je zakončena přehledem a podrobnou charakteristikou projektů podporujících místní produkty. Ve druhé analytické části dochází k představení regionu Královéhradecko, tak jak byl vymezen Českou centrálou cestovního ruchu. Dále čtenáře podrobně seznamuje s tradičními regionálními pokrmy, které byly připravovány v minulosti našimi předky během roku. Zvláštní pozornost tu je věnována postním, velikonočním a vánočním pokrmům. Následně jsou tu analyzovány jednotlivé restaurace, hostince, pivovary, cukrovary, lihovary, mlékárny a pekárny z hlediska okolností jejich vzniku, vlastníků, typu produkce, jejich významu, vývoje a konečnému zániku nebo rozkvětu. Kromě gastronomických provozoven druhá část mapuje vznik a vývoj ovocnářství, zelinářství a rybníkářství v regionu. V závěru druhé části je uveden vždy jednotlivý regionální projekt a k němu náležející sumarizace produktů z Královéhradecka, které jsou tímto projektem podporovány. Ve třetí návrhové části se nachází zhodnocení diplomové práce. Hodnotí se, zda bylo dosaženo zadaného cíle a zda byly potvrzeny či zavrhnuty stanovené hypotézy. Třetí část dále předkládá možná řešení a návrhy, které by vedly k zvýšení významu regionální gastronomie na Královéhradecku. Diplomová práce byla zpracována na základě využití regionálních periodik, odborných publikací, internetových zdrojů, ale i návštěvy s tímto tématem souvisejících objektů.

13

1 Teoretická část 1.1 Charakteristika gastronomie Význam slova gastronomie pochází z dob antiky a vzniklo jako kompozitum dvou řeckých slov „gastér” (žaludek) a „nómos” (zákon či pravidlo). Prvotně se tedy jednalo o pravidla, jak správně regulovat žaludek. Gastronomie je vědecká disciplína, která v sobě spojuje tři složky – výživu (fyziologii jídla a pití), stravu (vazbu mezi jídlem a pitím) a odbytové místo (techniku a technologii stravování). Je to nauka o způsobu stravování národa, který podléhá historickým, kulturním a společenským podmínkám, neboť „osudy národů závisejí na způsobu, jak jsou vyživovány.” (Maurer, 2010, s. 52) Tento citát je jedním z mnoha dalších citátů J. A. BrillatSavarina. Jean Anthelme Brillat-Savarin byl významným francouzským gurmánem a gastronomem, který ve svém díle O labužnictví: fyziologie chuti popisuje multioborovost gastronomie. Prohlašuje, že gastronomie má spojitost s mnohými vědními obory, že souvisí: „s přírodními vědami, a to klasifikací potravinářských surovin; s fyzikou – zkoumáním jejich složení a kvality; s chemií – rozličnými analýzami a rozkládáním potravin; s kuchyní a s uměním připravovat jídla a dodávat jim příjemné chuťové vlastnosti; s obchodem – hledáním cenově přístupných zdrojů potravin a výhodného způsobu prodeje svých výrobků; nakonec také s politickou ekonomií – tím, že poskytuje prameny pro zdanění a rozvoj výměnného obchodu mezi národy.” (Brillat-Savarin, 1994, s. 35) Savarinova kniha O labužnictví: Fyzilogie chuti se stala vůbec první knihou napsanou o gastronomii. Proto je pozoruhodné, že více než 150 let stará kniha patří i dnes mezi nejdůležitější knihy, které byly kdy o gastronomii napsány. Jednotlivé národní gastronomie utváří z hlediska územního vymezení světovou gastronomii. Jedná se o oblasti, kde jsou v gastronomii praktikovány podobné zvyklosti, kde se preferují podobné suroviny a lidé mají obdobné chuťové preference. Světovou gastronomii můžeme rozdělit na tyto geografické oblasti: - střední Evropu (Maďarsko, Polsko, Slovensko, Česká republika, Německo) - severní Evropu (Finsko, Švédsko, Norsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko) - anglickou kuchyni (Spojené království Velké Británie a Severního Irska + anglicky mluvící země, Holandsko, Kanada, Dánsko, USA, Austrálie, Britské bývalé impérium) 14

- ruskou a ukrajinskou oblast - západní Evropa (Francie, Belgie, Itálie a Španělsko) - poloorientální oblast (Arábie, Turecko, Bulharsko, Malá Asie, Jižní Amerika) - orientální oblast (Čína, Japonsko, Indonésie). V hotelnictví západního světa je gastronomie často úzce spojována s francouzskou haute cuisine (vysokou kuchyní), která platí za základ evropské kuchyně. Francouzská gastronomie a haute cuisine má dlouhou tradici. Kuchařské postupy a estetika francouzské kuchyně ovlivňovaly kuchaře celého světa po více než 400 let. Velkého uznání se jí dostalo v roce 2010, kdy došlo k zapsání francouzské gastronomie na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Užším pojetím a zároveň součástí gastronomie je gurmánství a gurmetství. Dva pojmy, které jsou v současné době často zmiňovány, ať už odborníky, tak i laickou veřejností. Výraz gurmán, francouzsky gourmand, znamená v překladu jedlík nebo mlsoun. Taktéž český výraz labužník vychází z archaického slova „lábiti, labužiti” znamenající cpát se, hltat. Ve 20. století však dochází v obou jazycích k určitému posunu a gourmand je překládán spíše jako labužník neboli znalec dobrého jídla. Což potvrzuje také definice Brillant-Savarina, který považoval labužnost za nepřítelkyni přílišnosti. Přesto neuděláme chybu, když si budeme představovat gurmána, jako člověka, který rozumí gastronomii, umí si vychutnat kvalitní pokrmy, ale při tom bude znalý ve společenské etiketě a současné gastronomii. Výraz gurmet, francouzsky gourmet, byl v 19. století odvozen a uměle vytvořen právě ze zmíněného výrazu gourmand a používal se jako označení pro degustátory a ochutnávače vína. Později se význam slova rozšířil také na celou oblast gastronomie. Proto není divu, že se dnes oba výrazy zaměňují. Avšak v gastronomii není rozhodujícím faktorem cena nebo luxus. Úkolem gastronomie je správně propojit 3 složky: hosta, lokalitu a nabízený produkt. Tímto problémem se zaobírá nově vzniklý koncept nazvaný „Guestronomy”. Koncept „Guestronomy” byl vytvořen nizozemským odborníkem na poli gastronomie - Peterem Klossem. Výraz Guestronomy se skládá z anglického slova „guest” (host) a „gastronomy” (gastronomie). Koncept ve své podstatě slučuje gastronomii a management pohostinství. Vysvětluje kupříkladu zajímavý jev, proč si lidé v jeden den pochutnají na jednoduchém pokrmu ve vesnické hospodě a druhý den se nespokojí s ničím jiným než s delikatesou z tříhvězdičkové restaurace. Vysvětlením může být skutečnost, že 15

lidské potřeby a touhy jsou syntetizovány se všemi dostupnými smyslovými informacemi a až poté dochází k finálnímu rozhodnutí v mysli člověka.

1.2 Regionální gastronomie „Počátky tradic typické místní (regionální) kuchyně je třeba hledat ještě před průmyslovou revolucí v období vzniku a rozvoje pecí, mlýnů, hamrů, pivovarů, sladoven, sýráren, moštáren a dalších objektů, zpracovávajících místní zemědělské a ovocnářské produkty.” (Karásková, 2013, s. 26) Regionální gastronomii se obecně považuje za důležitou součást regionální identity s ohledem na turismus kulturní, kde je v širším pojetí vnímána jako součást kulturních hodnot určitého regionu. S rostoucím konkurenčním bojem mezi regiony se regionální kultura stává důležitým zdrojem nových aktivit a produktů k přilákání turistů do daného regionu. Gastronomie zde hraje mimořádně důležitou roli, protože se v tomto případě stává významným prostředníkem v procesu formování identity, jedinečnosti regionu, v postmoderních společnostech. Známé rčení „jsme to, co jíme” je v regionu chápáno jako identifikace turistů s místní kuchyní. Vzrůstající význam regionální gastronomie pro region je v dnešní době potvrzován turisty, pro něž je lokální gastronomie velkou motivací k cestování. Avšak zájem o regionální gastronomii u současných turistů roste až s jejich věkem. Tzv. „gastroturisty” se většinou stávají lidé starší 50 let. Vyšší věk „gastroturistů” má spojitost s jejich opětovnou možností více cestovat, poté co vychovali své děti a ty odešly z domu. Silný vztah mají k regionální gastronomii rovněž lidé, kteří se zajímají o kulturu a kteří umí ocenit jedinečnost lokální gastronomie. Tento vztah se dá přirovnat k situaci, kdy má cizinec pravděpodobně větší požitek z místního pokrmu, pokud zná místní jazyk. Z toho vyplývá, jak je důležitá provázanost regionální kultury a kuchyně. Potenciál evropské regionální gastronomie do budoucna byl potvrzen po provedení výzkumu společností EUROTEX v roce 1999. Projekt byl proveden v Řecku, Finsku a Portugalsku a jeho cílem bylo zjistit význam gastronomických suvenýrů. Z výzkumu vyplynulo, že 84% turistů, kteří navštívili zemědělskou oblast, si zakoupilo suvenýr v podobě jídla nebo pití, které si mohli vzít s sebou domů. Zákazníky tvořili především lidé se zájmem o kulturu a pohostinství. Hlavními důvody pro koupi těchto produktů byla jejich nízká cena a snadná přenosnost. Přes 75% respondentů dále řeklo, že autenticita produktu pro ně byla důležitá či velmi důležitá. 16

„Každý region v České republice má svůj vlastní neopakovatelný charakter, daný přírodním

bohatstvím,

kulturou

a

staletými

tradicemi

jeho

obyvatel.”

(http://www.regionalni-znacky.cz/arz/cs/pro-vyrobce/page/4/zakladni-informace, cit. 201504-24)

1.3 Pivovarnictví 1.3.1 Vznik piva „Laudamus veteres sed nostris utimur annis. (Staré chválíme, a přece naším žijeme časem.)” (Ptáček, 1991, s. 5) Staré latinské přísloví se může vázat rovněž k historii piva, k něčemu, co překonalo věky a stále provází lidstvo. Protože pivo se dá jistě zařadit mezi nejstarší a nejoblíbenější nápoje lidstva. Za zemi původu tohoto nápoje lze pravděpodobně považovat Mezopotámii. Už 7000 let před naším letopočtem se tu pěstovalo obilí, které se po sklizni skladovalo v hliněných nádobách. Místní obyvatelé, Sumerové, objevili pivo patrně náhodou, když se do nádob s obilím dostala voda a obsah zkvasil. Výsledkem byl kvašený nápoj s omamnou chutí. Důkazem tohoto objevu jsou recepty na vaření piva zapsané klínovým písmem na hliněných tabulkách nebo starobylý Epos o Gilgamešovi pocházejících z 2. tisíciletí př. n. l., kde se také nachází první zmínky o konzumaci sumerského piva. O tom, že se již v Mezopotámii pilo pivo, se dozvídáme od významného českého orientalisty prof. Bedřicha Hrozného (1879 – 1952) z jeho knihy Obilí ve staré Babylonii (1913), který se zasloužil o rozluštění klínového písma. Podle sumerských legend lidem odhalila tajemství o vaření piva bohyně Ninkasi. V Egyptě, je tento zázrak zase připisován Bohu slunci Ra. Egypťané byli spolu s Babyloňany, Arkády a Asyřany velkými milovníky piva. Vyráběli šumivé, navoněné, kořeněné nebo sladké pivo. K jeho přípravě využívali různé přísady: datle, mák, svatojánský chleba, atd., až později ho začali, stejně jako Sumerové, vyrábět z pšeničného nebo ječného sladu. Díky římské nadvládě se znalost vaření piva přenesla i do dalších evropských zemí, do Řecka, Říma či Litvy. K nejvášnivějším konzumentům piva však patřili Germáni. Významný antický dějepisec Tacitus ve svém díle O poloze, mravech a národech Germánských zmiňuje, že si Germáni připravovali speciální nápoj z ječmene. Jednalo se o pivo bez obsahu chmele. Místo chmele se používaly různé bylinky: rozmarýn, tymián, zelená hořčice nebo sezamová semínky. Až před rokem 800 našeho letopočtu, za vlády Karla 17

Velikého, se začíná pěstovat chmel k vaření piva. Z Germánie se dostalo vaření piva následně i na naše území mezi Slovany, a to před začátkem našeho tisíciletí. Byli to právě Slované, kdo dali tomuto kvašenému nápoji název pivo.

1.3.2 Vaření piva v Čechách „Pro mnohé Čechy představuje pivo nápoj bezmála národní. Oblibu zlatavého moku v našich zeměpisných šířkách potvrzuje také údaj z Guinnessovy [sic!] knihy rekordů: se spotřebou 160,5 litru na osobu za rok (měřeno v roce 2005) patří Češi vůbec k největším konzumentům piva na světě. Na dalších příčkách pak najdeme Irsko, Německo, Itálii a Rakousko.” (Vašků, 2015) Avšak největším producentem piva byla v nedávné době Čína. V roce 2012 zde bylo vyprodukováno 490 milionů hektolitrů. Čína tak předčila takové pivní velmoci, jakými jsou Spojené státy americké, Rusko, Brazílie nebo Německo. Nejstarší zpráva související přímo s vařením piva v Čechách pochází z roku 1088. Český král Vratislav II. (1061 – 1092) v nadační listině přiděluje kanovníkům z vyšehradské kapituly kromě dalších privilegií desátek chmele k vaření piva. První pivovar byl na našem území postaven o třicet let (1118) později v Cerhenicích. Zpočátku si obyvatelé trhových osad a vesnic vařili pivo bez povolení jen pro svou vlastní potřebu. V průběhu 13. stol. se díky vzniku měst stává vaření piva, pro měšťany a kláštery, význačným právem. Tato výsada byla oficiálně potvrzena pro všechny měšťany z královských měst císařem Karlem IV. v jeho Zlaté bule z roku 1356. Měšťané nejdříve vyráběli pivo různě po várečných domech. Později docházelo k zakládání měšťanských pivovarů, do kterých měšťané najmuli společně sládka. Od 14. století bylo privilegium vařit pivo udělováno feudálními pány také městům poddanským. V roce 1517 bylo várečné právo poskytnuto i třetímu stavu – šlechtě. „Svatováclavská smlouva” dávala šlechtě oprávnění vařit pivo po dobu šesti let, ale stanovená doba byla vždy prodlužována. Nově vzniklé vrchnostenské pivovary se tak často dostávaly do sporu s měšťanskými pivovary, protože měšťané byli nuceni odebírat, mnohdy nekvalitní, panské pivo (viz kapitola 2.4 Pivovarnictví na Královéhradecku). V Čechách se vařilo bílé pivo z pšenice a tmavé pivo z ječmene. Pšeničné pivo nebylo sladké ani hořké a mělo hustou konzistenci. Naopak tmavé pivo neboli „staré pivo” bylo spíše nahořklé chuti a ne tak husté jako pivo bílé. Za nejlahodnější byla považována piva žatecká, pražská, rakovnická, slánská či hradecká. Nejlepším a nejsilnějším starým pivem byl tzv. „březňák”. „Březňák” se nazývalo proto, že se vařilo v březnu a dosahovalo až 16°. 18

O rozvoj charakteristických vlastností současných českých piv se zasadil na konci 18. století slavný sládek Ondřej Poupě (1753 – 1805). Poupě přišel s novými zařízeními na výrobu piva a sladu, uplatnil nové metody kontroly pivovarských technologií (pivní váhy, pivní teploměr) či prosazoval vaření piva výlučně z ječného sladu. První polovina 19. století je považována za Zlatý věk pivovarnictví v Čechách. Téměř v každém městě, vesnici, panství, klášteře či zámku se tyčil nějaký pivovar. Jejich počet se v Čechách a na Moravě pohyboval kolem 1150. Vlastníky pivovarů již nebyli jen města, šlechta nebo kláštery, ale také velkostatkáři, akciové společnosti, továrníci nebo družstva. Po zrušení propinačního práva1 v roce 1869 však narůstala konkurence v důsledku volné soutěže mezi pivovary. Tato situace nakonec vyústila k postupnému rušení některých pivovarů. Neobstály především podniky, které si nemohly dovolit financovat modernizaci výroby. Z trhu postupně zmizely ruční pivovary. Dalším důvodem byla změna technologie vaření piva. Ze svrchního kvašení se přešlo na dodnes využívané spodní kvašení. Ve 20. století stále docházelo k úbytku pivovarů. Značný vliv na to měla 1. a 2. světová válka, hospodářská krize a znárodňování podniků po roce 1948. V tabulce č. 1 si můžete všimnout, jak klesal počet činných pivovarů v Čechách v 19. a 20. století: Tabulka 1: Počet činných pivovarů v Čechách (bez Moravy a Slezska) v 19. a 20. století počet činných rok pivovarů 1841 1052 1864 1026 1870 968 1874 918 1880 864 1896 594 1902 625 Zdroj: Ptáček, 1991, s. 10

rok 1905 1912 1920 1945 1950 1983

počet činných pivovarů 589 557 586 265 167 93

x x (celá ČSR) x x (z toho 16 Slovensko)

Ke konci 20. století se počet malých i velkých pivovarů moc nezměnil. Avšak přibylo mnoho minipivovarů 2. Jejich značného nárůstu si můžeme všimnout na grafu č. 1. Minipivovary byly a jsou určeny buď k zásobování pivem určité restaurace či restaurací,

Propinační právo určuje monopol prodeje, nutnost odebírat pivo, víno a další lihové nápoje od určitého producenta. Toto právo zaručovalo odbyt měšťanským, panským, církevním a obecním pivovarům. 2 Pivovar s výstavem do 10 000 hl. 1

19

nebo se v nich vaří menší množství piva na objednávku. Nejčastěji se výstav minipivovarů pohybuje okolo 500 hl za rok. Graf 1: Vývoj počtu pivovarů a minipivovarů v letech 1950 - 2011 Vývoj počtu pivovarů a minipivovarů v letech 1950 - 2011 200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2002 2004 2006 2008 2010 2011 Počet činných pivovarů

Minipivovary

Zdroj: http://www.agral.cz/LinkClick.aspx?fileticket=Is%2BU2ForGnA%3D&tabid=730&langua ge=cs-CZ, cit. 2015-05-15 „Pivovary jsou však zejména fenoménem, který podporuje rozvoj cestovního ruchu jak domácího, tak zahraničního. Nabízejí totiž nejen nově definované možnosti výroby a konzumace piva v jednom areálu, ale stále častěji je pivovarská činnost doprovázena výstavbou dalších zařízení vhodných pro turistiku, jako jsou kongresová centra, pivní lázně atd.” (ibid., cit. 2015-05-15)

1.4 Cukrovarnictví 1.4.1 Cukrovarnictví ve světě Přibližně z doby před 20 000 let pocházejí první zprávy o cukru. Před jeho objevením se sladilo přírodními surovinami. Nejvyužívanějším sladidlem byl med, následován ovocnými šťávami, sušeným ovocem, sušenou mrkví, povidly či mízou z břízy nebo javoru. V Čechách se cukr vyskytl v polovině 14. století za vlády Karla IV. První cukr byl velice drahý, protože byl do českých zemí dovážen až z Orientu. Proto se zprvu používal hlavně jako lék určený nemocným k rekonvalescenci. Ovšem později se stal 20

nepostradatelnou surovinou v kuchyních majetných vrstev. Překvapivé je, že se cukr přidával do omáček, sypalo se s ním maso, jedl se k rybám a dokonce byl i servírován místo dezertu. V 17. století si exotickým třtinovým cukrem začali Evropané sladit exotické nápoje. Do obliby tehdejší společnosti se totiž dostal čaj z Číny, čokoláda od domorodých Indiánů a káva ze Středního východu, které však jejich objevitelé nesladily. Převratným objevem se pro Evropu jistě stal objev německého chemika Andrease Sigismundu Marggrafa, který roku 1747 objevil krystalky cukru v řepě3. Jeho žák Franz Karl Achard vyplnil Marggrafův sen započít s průmyslovou výrobou řepného cukru, když v roce 1802 vybudoval v Kunerách, v dnešním Polsku, první řepný cukrovar na světě.

1.4.2 Cukrovarnictví v Čechách Za zakladatele českého cukrovarnictví je považován Karel Weinrich. Na žádost knížete Karla Thurn-Taxise vybudoval v roce 1831 velký cukrovar v Dobrovici u Mladé Boleslavi, kde zavedl mnohé vlastní či německé a francouzské novinky. Po výrazném úspěchu v Čechách založil řadu dalších cukrovarů: ve Slaném, v Syrovátce, Malé Chuchli, Sadské či Pečkách. Zpočátku se nově objevený řepný cukr vyráběl ve tvaru velkých homolí vážících až 12 kilogramů. Homole se z cukrovarů dovážely do maloobchodů nebo přímo do domácností, kde se vždy cukr dle potřeby odsekával. Odsekávání cukru bylo dosti nebezpečné. Proto se nový ředitel dačické rafinerie Jakub Kryštof Rad, možná i kvůli poraněnému prstu své ženy, roku 1841 zasadil o vynalezení lisu na kostky cukru. Na počátku roku 1843 se mu podařilo na něj získat patent, jehož koncesi brzy zakoupilo mnoho evropských cukrovarů. O dvacet let později se správce Hugo Jelínek a majitel cukrovaru ve Vysočanech Bedřich Frey postarali o další mezinárodní počin. Podařilo se jim zlepšit kvalitu cukru pomocí nové metody. Při ní dochází k čeření4 a saturaci5 najednou v jedné nádobě. Druhým významným vynálezem byla tzv. difúze 6. Majitel židlovického cukrovaru, Julius Robert, v roce 1864 díky užití difúze vylepšil loužení řízků z řepy. Extrakce se stala účinným nástrojem pro výrobu řepného cukru. Oba vynálezy se i s dalšími českými vynálezy postupně uplatňovaly v Evropě a podnítily tak rozvoj světového cukrovarnictví. České cukrovarnictví se tak od 60. let 19. Do roku 1802 se požíval pouze cukr vyrobený z cukrové třtiny. Při čeření je řepná šťáva čištěna vápenným mlékem. 5 Při saturaci se odstraňují přebytky vápna z řepné šťávy pomocí oxidu uhličitého. 6 Jedná se v podstatě o řízené louhování látek řepné šťávy skrz umrtvenou buněčnou blánu řepy. 3 4

21

století označuje za moderní průmysl. Největší rozkvět byl na našem území zaznamenán v roce 1872, kdy se tu cukr vařil ve více než dvou stovkách cukrovarů. Druhý vrchol nastal v letech 1921 a 1922. V té době neexistovaly téměř žádné překážky bránící rozvoji ekonomických vztahů. Tehdejší Československo mělo podíl 16.9%, na celosvětové produkci, což je asi 652 000 tun řepného cukru. Bylo to např. jako polovina produkce Německa. Bohužel ve 20. století pak nastala totální devastace českého cukrovarnictví. K jeho pádu krom druhé světové války přispěl především totalitní režim. Poté co byly podniky znárodněny, jim byla věnována minimální pozornost a většina z nich brzy zanikla. Plánované zemědělství rovněž přispělo k zničení české cukrovarnické tradice. Mezi lety 1990 a 2004 klesl počet cukrovarů z 60 na 10. Po roce 2007 v České republice zbylo už jen 7 činných cukrovarů. V současné době je české řepařství srovnatelné co do výnosů s nejvýznamnějšími producenty světa. Pokud to vnější a vnitřní podmínky umožnily, bylo české cukrovarnictví vždy schopné konkurovat ostatním evropským regionům.

1.5 Ovocnářství „V Čechách, na Moravě a na Slovensku má pěstování ovocných rostlin velkou tradici. Láska k ovocnému stromu provázela po staletí mnoho generací až do dnešní doby. S tím se postupně zvyšoval zájem o ovocné odrůdy, zprvu vzniklé výběrem z domácích krajových výpěstků, později stále více zaváděné ze zahraničí, které u některých druhů ve výsadbách postupně zcela převládly.” (Kutina, 1991, s. 8) Pomologie má v Čechách velmi dlouhou tradici. Bylo prokázáno, že již v prehistorických dobách byly slovanské národy pěstiteli7. První význačné písemné zprávy o ovocnářství se objevily ve středověku. V době od 13. do 15. století se v zámeckých, klášterních8, ba i poddanských zahradách začalo objevovat kvantum nových odrůd jabloní a hrušní. Velký rozkvět zažilo ovocnictví za dob vlády Karla IV. (1316 – 1376), jakožto velkého podporovatele pomologie. Naopak v dobách husitských docházelo k ničení ovocných stromů. Husitský kněz Jakoubek ze Stříbra jednou i prohlásil: „Žádné ovoce nebudeme požívati.” (Draštík, 2008, s. 2) Na konci 15. století se české ovocnářství vrátilo opět na vrchol. Za dob Rudolfa II. bylo považováno za nejlepší v Evropě. V pohřebních nádobách v hradišti Mikulčice se našly pecky z višní, slivoní a broskvoní, které se dochovaly z dob Velkomoravské říše. 8 Avšak první písemné doklady o zakládání ovocných sadů byly objeveny v zakládacích listinách klášterů už v 10. stol. 7

22

V 17. stol. rozvoj zastavila třicetiletá válka (1618 – 1648), kdy byla naše zem drancována a stromky ničeny nebo odváženy. Až na sklonku století byly založeny první ovocnářské školky a zámecké zahrady s tvarovanými hrušněmi a jabloněmi. V té době docházelo také k intenzivnímu rozmachu šlechtění ovocných dřevin. Z důvodu dalšího předání znalostí a nových poznatků pěstitelům se zkušení šlechtitelé a odborníci v oboru začali v 18. stol. sdružovat do ovocnických spolků. Zvlášť mocný rozvoj ovocnářství nastal v 80. až 90. letech 19. stol. Aby si pěstitelé mohli založit zahradu nebo sad, začaly se publikovat pomologické příručky, které měly pěstitelům napomoci k účelnému výběru odrůdy a druhu pro jejich výsadbu. Mezi nejznámější české příručky patří České ovoce od Františka Thomayera (1894), několikadílné České ovoce od Jana Říhy (1915 – 1919) či Atlas tržních odrůd ovocných od Karla Kamenického (1941). Po vzniku samostatného Československa se vyvíjel organizovaný ovocnářský výzkum, jehož cílem bylo zavádět nové způsoby pěstování ovoce do velkovýroby. Současné pomologické poznatky a zkušenosti vychází zejména z praxe a výsledků mnohých pozorování českých a zahraničních pomologů.

1.6 Zelinářství „Zelenina je jednou z hlavních součástí výživy člověka. Sběrem listů, kořenů, cibulí, oddenků a planých plodů si doplňoval živočišnou potravu již pravěký člověk. Rostliny totiž poskytují člověku nejen základní živiny, jako jsou bílkoviny, tuky a cukry, ale i důležité vitamíny, nerostné látky, tzv. hrubou vlákninu, silice a mnoho ochranných a léčivých látek.” (Troníčková, 1985, s. 6) Pěstováním zeleniny se zaobírá zelinářství. Při pěstování zeleniny se kladou značné nároky na pěstitelské podmínky. Pěstitelé se povětšinou dočkají kýžené úrody, pokud jsou schopni rostlinám zajistit dostatek světla, vody, tepla, živin a vhodných půdních podmínek. K zajištění vyšší pravděpodobnosti úspěchu se používají speciální agrotechnické metody. Mezi tyto metody se řadí: postupné výsevy, pěstování ve skleníku, pokrývání fóliemi, předpěstování sadby apod.

23

1.7 Sýrařská tradice v Čechách „Sýrařství jest svou rozmanitostí nejzajímavější částí mlékařského průmyslu“, tak začíná kniha Sýrařství nestora české mlékařské vědy profesora Otakara Laxy. (Štípková, 2013, s. 24) Sýr je mléčným výrobkem vyrobeným z prokysané mléčné tvarohoviny nebo sýřeniny. Již od nepaměti znali čeští hospodáři zpracování zkyslého mléka na tvaroh. K výrobě sýra je však nutné mít dostatek prvotřídního mléka. K postupnému zvyšování zemědělské produkce, počítaje v to mléko, docházelo v souvislosti s osídlováním našeho území českým a německým obyvatelstvem. Žel v průběhu 15. až 17. stol. v Čechách probíhalo mnoho válek, kvůli nimž se musela výroba sýrů omezit jen na tvaroh, syrečky, tvarůžky a menší množství salašnických sýrů. V 18. a 19. stol. se posléze o rozvoj sýrařství zasloužily šlechtické velkostatky. Dalšími důležitými roky byly pro české mlékárenství rok 1902, kdy bylo zahájeno vyučování na Zemské mlékařské škole v Kroměříži a rok 1909, kdy prof. Otakar Laxa založil Laktologický ústav v Praze. Dle dobových zmínek bylo prý v Čechách v roce 1920 asi 105 malých sýráren a 38 tvarůžkáren. Před 2. světovou válkou se výroba sýrů vyvíjela hlavně v soukromých a družstevních mlékárnách. Jak je známo, všeobecný rozvoj téměř ve všech odvětvích zbrzdil po roce 1948 totalitní režim. Další vývojové trendy ve výrobě sýrů na našem území můžete pozorovat v tabulce 2. Tabulka 2: Výroba podle skupina sýrů v letech 1984, 2001 a 2011

Zdroj: Štípková, 2013, s. 25 Z tabulky 2 také vyplývá, že došlo k výraznému nárůstu extra tvrdých sýrů. Důvodem je příliš namáhavá práce potřebná k výrobě tradičních sýrů a neschopnost výrobních linek docílit všech technologických požadavků na kvalitu. 24

Za posledních 15 let výroba českých sýrů značně klesla. Naopak vzrostl dovoz mlékárenský produktů z Německa a Polska. Z této příčiny je třeba podporovat nejen velkokapacitní výrobu, ale také regionální výrobce mléčných výrobků. Tito výrobci své zboží často prodávají na farmářských trzích nebo formou pojízdných prodejen. Na trzích mohou být lidé informováni přímo skutečnými producenty produktů či zboží ochutnat. Je možně, že právě díky nim vzroste zájem o české mléčné výrobky.

1.8 Projekty podporující rozvoj regionální gastronomie 1.8.1 Czech Specials Národní a regionální gastronomie byla a je podporována formou různých marketingových kampaní a projektů na podporu regionální a národní gastronomie, více či méně úspěšných. Jedním takovým projektem je projekt Czech Specials „Ochutnejte Českou republiku!“. Jedná se o partnerský projekt České centrály cestovního ruchu CzechTourism, Asociace hotelů a restaurací (AHR ČR) a Asociace kuchařů a cukrářů České republiky (AKC ČR). Projekt vznikl v červenci 2009 a jeho cílem je: podporovat a propagovat českou gastronomii mezi zahraničními i tuzemskými turisty, zvýšit povědomí o gastronomii jednotlivých regionů České republiky (zatraktivnit regiony prostřednictvím regionálních kulinářských specialit) a podpořit restaurace, které nabízejí pravé české pokrmy v moderním pojetí. Takovéto certifikované restaurace a hotelové provozovny jsou označeny certifikačním logem Czech Specials (obr. 1). Podmínkou pro zapojení restaurace do projektu bylo získání certifikace Czech Specials od České centrály cestovního ruchu CzechTourism. Tyto restaurace se v rámci projektu rozhodly připravovat tradiční národní a rovněž regionální speciality. Udělení certifikace Czech Specials je podmíněno předem stanovenými kritérii. Kritéria jsou následující: Provozovatel restauračního zařízení musí mít k provozování pohostinství minimálně živnostenský list. Provozovatel rovněž musí splňovat všechny hygienické a bezpečnostní předpisy práce a bezpečnosti hostů. Kuřácká část restaurace by měla být oddělena od nekuřácké části. Jídelní lístek je vyveden alespoň ve dvoujazyčném přehledném provedení. Obsluha zná všechny pokrmy uvedené na jídelním lístku a je o nich schopna hosta detailně informovat. Účet musí být vždy tištěný. 25

Ve všech prostorách provozovny je udržována čistota. Nemělo by se zapomínat ani na pravidelnou údržbu staršího vybavení. Obsluha musí působit profesionálně ve vztahu k zákazníkovi. Číšnice a číšníci nosí dobře udržovaný stejnokroj. K hostům je obsluha příjemná, přátelská a vždy připravena poskytnout doporučení ohledně nabízených pokrmů či probíhajícímu projektu Czech Specials. Restaurace se zavazuje k tomu, že v její nabídce budou nabízeny pokrmy Czech Specials. Tato skutečnost bude ověřena kontrolory, kteří provedou v restauraci degustaci. Kromě národních a regionálních specialit je možné, aby si restaurace registrovaly i tzv. speciality šéfkuchaře, které jsou dohledatelné na internetových stránkách CzechTourism. Restaurace mohou speciality měnit prostřednictvím administračního rozhraní na: www.czecot.com/fadmin. Všechny speciality Czech Specials musí být označeny logem projektu buď v jídelním lístku, nebo na zvláštní kartě. Takto označena musí být i samotná restaurace, ať na vchodových dveřích či na jiné informační tabuli poblíž objektu. Logo Czech Specials se restauracím uděluje na období tří let. Po uplynutí této doby bude logo odstraněno nebo dojde k prodloužení certifikace, tzv. recertifikaci na další tři roky. Nicméně značka může být podniku odebrána ještě před uplynutím této lhůty, a to v takovém případě, kdy dojde k porušení výše uvedených kritérií. První restaurace, které bylo uděleno logo Czech Specials byla restaurace U Bulánka v Batňovicích na Královéhradecku. V současné době se počet certifikovaných restaurací pohybuje kolem 370 (duben 2015). Avšak tento počet se stále mění, spíše klesá. Celý projekt a seznam certifikovaných restaurací se nachází na internetových stránkách www.czechspecials.cz a www.ochutnejtecr.cz. Projekt je dále propagován prostřednictvím

turistického

portálu

www.kudyznudy.cz,

profesním

portálem

www.czechtourism.cz a dalšími mediálními aktivitami agentury CzechTourism.

1.8.2 Toulavá kamera ochutnává Česko Neobvyklou formou propagace českých regionů je před pěti lety natočený televizní pořad Toulavá kamera ochutnává Česko. Tvůrci knihy a seriálu Toulavá kamera se rozhodli pokračovat ve svém díle další knihou o cestování, tentokráte za českými regionálními specialitami. Volné pokračování Toulavé kamery - „Toulavá kuchařka …aneb uvařte si s námi tradiční dobroty” vyšlo v roce 2008 a sklidilo nečekaný úspěch. Proto také o rok 26

později došlo k zfilmování knihy do šestnáctidílného televizního cyklu „Toulavá kamera ochutnává Česko“. Náplní jednotlivých dílů bylo divákům představit 16 turistických regionů České republiky a k nim vztahující se regionální pokrmy a produkty. V pořadu bylo ukázáno, jak a kde se pokrmy vyrábějí, jaké suroviny jsou k tomu používány nebo např. jaký význam pro region představují. Tvůrci Toulavé kamery na pořadu spolupracovali s agenturou CzechTourism a pořad byl moderován moderátory Toulavé kamery Ivetou Toušlovou a Josefem Maršálem. Toulavá kamera ochutnává Česko, se stala pravděpodobně také inspirací pro vznik projektu Czech Specials.

1.8.3 Regionální potravina Nejlepší krajové výrobky jsou každým rokem oceňovány značkou „Regionální potravina”. Projekt vznikl roku 2010 a dodnes bylo oceněno 475 produktů. Organizátorem projektu je Ministerstvo zemědělství spolu s Agrární a Potravinářskou komorou České republiky a má za cíl podporovat producenty regionálních potravin a motivovat zákazníky k zakoupení těchto produktů. Do soutěže o značku Regionální značka je každoročně zapojeno 13 krajů vyjma kraje Praha. Soutěžit se dá v 9 kategorií: alkoholické a nealkoholické nápoje, masné výrobky tepelně opracované včetně uzených mas, masné výrobky trvanlivé, sýry včetně tvarohu, ostatní mléčné výrobky, pekařské výrobky včetně těstovin, cukrářské výrobky včetně cukrovinek, ovoce a zelenina v čerstvé nebo zpracované formě, ostatní. Značka je poskytována vítězným potravinám v rámci krajských soutěží, a to bezplatně na 4 roky. Podmínkou pro udělení této značky je rovněž třeba, aby produkt pocházel nebo byl vyroben na území daného kraje a zároveň, aby byl také vyroben minimálně ze 70% z místních surovin. Díky krátké cestě potravin od výrobce k zákazníkovi je tak zaručena větší pravděpodobnost čerstvosti potravin. U výrobků se projevuje rovněž jejich vysoká kvalita a jedinečnost zajišťovaná unikátním výrobním procesem, originálními regionálními surovinami či využitím speciální receptury. Oceněné produkty jsou označené logem značky Regionální potravina (obr. 2), kde „stylizovaná příroda v logu evokuje svou jednoduchostí čistotu a kvalitu výrobku, která se dostává ke spotřebiteli. Regionální varianty loga s popisem kraje podtrhují původ potraviny, a tak podporují region, ze kterého produkt pochází.” (http://eagri.cz/public/web/regionalnipotraviny/o-projektu/, 2015-04-17) 27

1.8.4 Regionální značky V České republice existuje velké množství regionálních značek, jejichž cílem je propagace regionu s jeho tradičními produkty. Většina z nich je na národní úrovni sjednocena v Asociaci regionálních značek. (ARZ). Projekt ARZ „Regionální značky” zdůrazňuje kromě příslušnosti produktů k jednotlivým regionům taktéž jejich jedinečnost, kvalitu a šetrnost k přírodě. Regionální značka neslouží výrobcům jen jako nástroj propagace jejich produktů, ale slouží rovněž k posílení image regionu. Projekt se nesoustřeďuje jen na produkty (řemeslné výrobky a umělecká díla, potraviny a zemědělské produkty, přírodní produkty), ale v některých regionech jsou regionálními značkami podporovány také ubytovací a restaurační provozovny či zážitky pojící se s určitým regionem. Od roku 2014 ARZ sdružuje již 24 speciálně vytvořených regionů, které se rozhodly projektu účastnit, sdružuje: Polabí a Podkrkonoší, Beskydy, Krkonoše, Českosaské Švýcarsko, Jeseníky, Moravskou bránu, Prácheňsko, Moravský kras, Orlické hory, Moravské Kravařsko, Górolsko Swoboda, Haná, Vysočina, Broumovsko, Železné hory, Zápraží, Znojemsko, Kraj blanických rytířů, Krušnohoří, Kraj Pernštejnů, Opavské Slezsko, Toulavu a Šumavu. Správa značky každého regionu je zabezpečována regionálním koordinátorem. Regionálním koordinátorem se stává instituce nebo organizace, která podnítila vznik dané značky. Následně se ujme role prostředníka mezi regionálními výrobci a ARZ. Každý z 24 regionů je řízen jiným typem organizace, má jiná certifikační kritéria, jiné složení certifikační komise i způsob značení. Proto je vždy třeba si prostudovat internetové stránky jednotlivých regionů.

1.8.5 KLASA Vedle Regionálních značek se v Čechách uděluje regionálním potravinám značka „KLASA”. „Národní značka kvality KLASA slouží spotřebitelům a odběratelům k lepší orientaci při výběru produktů, k prezentaci jejich kvality v porovnání s konkurenčními potravinami.”

(http://eagri.cz/public/web/mze/potraviny/narodni-program-podpory-

potravin-klasa/, cit. 2015-04-18) Značka KLASA byla představena v roce 2003 Ministerstvem zemědělství a od počátku roku 2004 je spravována Oddělením marketingu Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF). Značka je udělována ministrem zemědělství všem kvalitním 28

zemědělským a potravinářským produktům. Podmínkou pro obdržení značky je splnění všech kritérií stanovených v „Pravidlech pro udělování národní značky KLASA”. Vyplnění všech kritérií a podmínek je ověřováno Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí a Státní veterinární správou. Po kontrole kvality a složení produktu odbornou radou může být výrobku udělena značka KLASA (obr. 3) minimálně na dobu tří let. Po uplynutí této doby dojde k přehodnocení kvality produktu a k následnému prodloužení nebo odebrání značky. Do projektu je zapojeno všech 14 krajů, které se projektu mohou zúčastnit se svými produkty v 10 kategoriích: mlýnské, pekárenské a cukrářské výrobky; lahůdky; mléko a mléčné výrobky; ovoce a zelenina; maso a masné výrobky; nealkoholické nápoje; ostatní výrobky; mražené krémy; alkoholické nápoje a rybí výrobky.

1.8.6 Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou ČR Další značkou kvality, kterou dříve uděloval 9 ministr zemědělství je značka „Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou ČR“. Tato značka má spotřebitelům zajistit, že takto označený výrobek byl stoprocentně10 vyroben jen z českých surovin a na území České republiky. Potravinářská komora si zvolila za hlavní cíl podporovat české potraviny a pomoci zákazníkům se lépe zorientovat na trhu s potravinami. Výhradním vlastníkem značky je od roku 2011 Potravinářská komora České republiky. Prezident Potravinářské komory ČR pak značkou vyznamenává výrobky zařazené do 14 kategorií ze všech 14 krajů České republiky. Značka je udělována na tři roky, během nichž je kvalita některých náhodně vybraných potravin nárazově kontrolována. O značku můžou zažádat všichni čeští výrobci. Ti pak musí dodat na sekretariát Potravinářské komory ČR svůj výrobek i s jeho náležitou dokumentací, kde dojde k jeho posouzení. V minulém roce činil počet vyznamenaných společností 53 (ke dni 7. 4. 2014), jednalo se tedy o více než 1200 výrobků.

Dnes je vydávána prezidentem Potravinářské komory ČR. U většiny výrobků se jedná o 100% podíl českých surovin. Výjimkou jsou konzervované výrobky, kde je třeba 70% podílu českých surovin a jednodruhové sterilované ovocné a zeleninové výrobky s minimálně 60% podílem českých surovin. 9

10

29

2 Analytická část 2.1 Vymezení regionu Královéhradecko Region Královéhradecko je v nedávné době vzniklým turistickým regionem. Česká centrála cestovního ruchu CzechTourism, po schválení Asociací krajů ČR, v roce 2010 uveřejnila novou mapu turistických regionů (viz obr. 4). Na jejím zpracování se kromě CzechTourismu podílo Ministerstvo pro místní rozvoj. Důvodem pro změnu mapy pocházející z roku 1999 byl fakt, že již neodpovídala potřebám cestovního ruchu. Proto byla nová mapa rozšířena o další 2 turistické regiony. Došlo k rozdělení Východních Čech na dvě části, na Východní Čechy a Královéhradecko a vznikl region Východní Morava. Mimoto se měnily některé hranice regionů a jejich názvy. Královéhradecko se nachází v severovýchodních Čechách u hranic s Polskem. Sever regionu je ohraničen Krkonošemi, na západě sousedí s regiony Český ráj a Střední Čechy a jižní část území přiléhá k Východním Čechám. Turistický region se skládá ze tří částí (obr. 5): Hradecka, Kladského Pomezí a Orlických hor a Podorlicka. Hradecko je z velké části tvořeno Polabskou nížinou, lesy, rybníky a písníky. Rovinatá krajina je ideálním místem pro cykloturistiku. Nejvíce pozornosti vzbuzuje největší město Královéhradecka – Hradec Králové, též známé pod označením „Salon republiky”, kde se nachází mnohé architektonické skvosty od předních českých architektů Josefa Gočára a Jana Kotěry. Západně od Hradce můžete dále obdivovat dva krásné zámky, novogotický Hrádek u Nechanic či chlumeckou Karlovu Korunu Jana Blažeje Santiniho. Mezi další zajímavá místa patří: Podorlický skanzen v Krňovicích, Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, Třebechovické muzeum betlémů nebo Památník bitvy u Chlumu. Kladské Pomezí je krajem přírodních krás a lidových tradic. Rozprostírá se v mezihoří Orlických hor a Krkonoš v severovýchodním výběžku České republiky. Kopcovitá krajina s pestrou geologickou minulostí je proložena skalními stěnami Broumovských stěn a Adršpašsko-teplických skal či před 2. světovou válkou vybudovaným dělostřeleckým opevněním u hranic s Polskem. Za návštěvu stojí také Benediktinský klášter v Broumově s přenádherným kostelem sv. Vojtěcha, Babiččino údolí nebo Muzeum stavebnice Merkur v Polici nad Metují. Orlické hory a Podorlicko se rozprostírá na území bývalého okresu Rychnov nad Kněžnou a v oblasti Orlických hor. Tato část regionu nabízí širokou škálu atraktivních turistických služeb od zimních sportů v severní části Orlických hor, přes rozsáhlou síť turistických tras pro turisty i cyklisty, až po bohatou nabídku památkových objektů. Mezi 30

oblíbené kulturní zastávky turistů patří zámky Častolovice, Opočno, Doudleby nad Orlicí, Potštejn, Dělostřelecká tvrz Hanička nebo Muzeum krajky ve Vamberku.

2.2 Stravování na Královéhradecku v 19. století 2.2.1 Tradiční a masopustní pokrmy Stravování na Královéhradecku bylo již v dávných dobách velmi pestré a rozmanité. Na počátku kalendářního roku či spíše až o masopustu se prováděly zabíjačky. Ve městech byly zabíjačky vykonávány městskými řezníky a na vesnici se toho ujal venkovský řezník nebo sám hospodář. Při zabíjačkách se vyráběla jelita, jitrnice a maso (často obalené plevami) se nosilo k řezníkům, kteří se postarali o jeho řádné vyuzení. Z vepřového sádla se často nechávaly vyškvařit škvarky. Ty se mohly jíst jen tak teplé s chlebem, v bramborových a zelných polévkách, nebo se z nich o Vánocích upeklo cukroví. Zbylé vepřové kůže byly využity na výrobu rosolu. Rosol byl nejčastěji konzumován s octem a pokrájenou cibulí. Masopust však nebyl jen čas vepřového, ale také období veselí, maškar, tance, koblihů a koláčů. Masopustní koblihy byly plněny mnoha druhy náplní: marmeládou, povidly, tvarohem, sladkou řepou ba i sladkým zelím. A pokud nestačily koblihy, usmažily se boží milosti. Neodmyslitelnou a zároveň oblíbenou pochoutkou bylo v zimních měsících kyselé vykvašené zelí obohacené o jablka a mléčné kvašené okurky. Jedlo se samotné, s vyškvařenou slaninou anebo se z něho připravovaly polévky s houbami a bramborami. Velmi často konzumovanou surovinou byly na Královéhradecku luštěniny. Jedl se hrách s kroupami, kyselým zelím a uzeným masem. Dětem chutnala spíše pučálka 11 z naklíčeného hrachu ochucená cukrovou vodou. Oblíben byl u dětí taktéž „jahelník” se sušenými švestkami a skořicí, buchty plněné mrkví a kyselými jablky tzv. „mrkvance” nebo makové „řepany”. Pěstování kulatých zrnek prosa, která se zpracovávala v mlýnech na jáhly, má svou tradici zejména v Orlických horách. Podle pověr mělo proso lidem přinášet bohatství. Řepany se mohly připravovat až po sklizni řepy cukrovky, která se do těchto velkých kynutých buchet přidávala k máku. Jejich obdobou byly menší buchtičky plněné mákem. Ty se po upečení obalovaly v domácím řepném sirupu a v nastrouhaném perníku. Řepný sirup se používal rovněž jako sladidlo místo medu nebo jako pomazánka na chléb či

Pučálka neboli pálenec vzniká tak, že nejdříve dochází k nabobtnáním hrachu ve vodě. Nabobtnalý hrách se nakonec opraží či opeče. 11

31

vdolky. Řepa patřila k základním potravinám nejchudší vrstvy, ale ani té často neměli chudí lidé v době nouze dost. Vedle hrachu se ve zdejší půdě nejvíce dařilo bramborám. Brambory nabízely místním kuchařům a kuchařkám více možností přípravy než hrách. Na Náchodsku se smažily „kramfleky” (též křápance), všude jinde známé jako bramboráky. Bramborákové těsto nebylo určeno jen k smažení, ale i k pečení. Pečenému bramborákovému těstu se říkalo „strouhanec”, který se často konzumoval nakrájený na kostičky s kyselým zelím. Na Hradecku se připravoval bramborový pokrm se zajímavým názvem, tzv. „rozcuchaná nevěsta”. Jednalo se o kombinaci strouhaných jablek a brambor zdobenou meduňkou. Svůj název pokrm získal díky své jisté střapatosti, tudíž neměl nic společného s neupravenými dívkami chystajícími se vdát. V chudších rodinách se jedly zase velmi často „brambory na šupavo”, tedy brambory vařené ve slupce s tvarohem. Dalšími regionálními bramborovými pokrmy jsou: brambory na loupačku, chlupaté knedlíky, šťouchanec12, koláčky z opékaných bramborů, drn, bramborka, škubánky či kucmoch. Vyjma luštěnin a brambor se na Hradecku dařilo jablkám, hruškám, švestkám, vlašským ořechům nebo hroznovému vínu. Ovoce se uchovávalo v seně nebo se sušilo. Sušené ovoce zde byla hojně využívaná surovina. Např. v Jeníkovicích se z něho připravovala polévka zvaná demikát. Tato polévka se skládala z neobvyklé kombinace sušeného ovoce, suchého chleba a dobře uleželých sýrových homolek. V Hradci byly vyhlášené kozí homolky. Homolky se buď opekly, nebo jen nechaly vysušit na slunci. Vedle demikátu se v domácnostech vařily sladké černé omáčky. Tyto omáčky obvykle doplňovaly uzené, ovar či rybu. V chudších rodinách se jako hlavní chod servírovaly jen prosté kaše z hrubé žitné nebo kukuřičné mouky kořeněné tzv. pracharandou13 ze sušených švestek. Maso bylo v 19. století pro mnohé lidi vzácností. V popisu panství rychnovského z roku 1826 se například píše: „Maso sice také někdy přijde na stůl, zvláště v neděli a ve svátek a ve slavné hody, o kmotrovství, o posvícení, o pouti atd., ale také jest pravda, že mnohý

ubohý

vesničan

třeba

celý

rok

ho

nevidí

a

do

úst

nedostane.”

(http://www.moh.cz/pdf/ohp/154.pdf, cit. 2015-04-30) Pokud se jedlo maso, bylo to buď maso hovězí, nebo ovčí. Až později se jedlo také maso vepřové. Neobvyklým masitým hlavním chodem Královéhradecka je jistě Pavlišovský řízek - specialita vesnice Pavlišov na

Pod pojmem šťouchanec se skrývají rozmačkané brambory polité mlékem a máslem. Pracharanda je tradiční surovinou staré české kuchyně. Jedná se o rozemleté sušené ovoce (většinou hrušky nebo švestky). 12 13

32

Náchodsku. Jestliže se rozhodnete objednat toto jídlo v nějaké místní restauraci, obdržíte neobvyklou kombinaci tradičního smaženého řízku, kyselého zelí a houskových knedlíků.

2.2.2 Postní a velikonoční pokrmy V březnu nebo dubnu se slaví Velikonoce. Velikonocům předchází 40denní půst, který naši předci důsledně dodržovali. Povoleno bylo jíst pouze jeden sytý pokrm s masem denně. Tento půst nemusely dodržovat děti do sedmi let. Během postu se snídaly často polévky. Ty se jak o postu, tak i po celý rok sestávaly hlavně z mléka, smetany, brambor a jednoduchých noků. Připravovala se např. mléčná polévka s chlupatými knedlíky, polévka ze syrovátky nebo polévka zvaná zelnice - postní. Pro Hradecko byla typickou polévkou tzv. „vodovka” připravovaná z úkropu, strouhaného česneku a kousků tvrdého chleba nebo „couračka”. Po vydatné polévce se mohla svačina odbýt chlebem s tvarohem, sýrem či slaninou. Vše se zapíjelo opět mlékem, pivem nebo jen vodou. Večeře byly často totožné se snídaní. Druhou možností bylo povečeřet čerstvý chléb s máslem nebo domácí sýrovou či tvarohovou „pomazánkou”. Tvaroh se krájel na plátky a sypal solí a sladkou mletou paprikou anebo se mohl jíst také nasladko, kdy se nadrobil na chléb a ochutil se medem. Některé domácnosti si během postu připravovaly také domácí sýr. K přípravě mléčných produktů se lidé na Královéhradecku uchylovali celkem často, protože téměř v každém stavení se nacházela alespoň jedna kráva. Osm dnů před Velikonocemi se v Hradci Králové na náměstí pravidelně konaly předvelikonoční trhy. Na trzích se dalo pořídit vše potřebné pro chod domácnosti. Nicméně návštěvníci trhu si sem chodili kupovat především jehňata. Dříve se chovala v okolí Hradce velká stáda ovcí, proto byl vždy na jaře dostatek kůzlat. Po skončení trhů se muselo náměstí řádně uklidit. S trhem souvisela v archivech uchovaná zmínka o tradici mazancové. „Z roku 1540 se zachoval záznam o zaplacení mazanců a koláčů mazanečníkovi, který patřil do cechu pekařského. Mazance posílala městská rada s purkmistrem darem do Prahy a okolním šlechticům, se kterými udržovala dobré styky.” (Doubek, 2001, s. 4) Zbylé mazance se také mohly obalit v trojobalu a usmažit anebo se z nich pekly mazancové žemlovky. Za největší postní velikonoční, ale i vánoční pochoutku se považovala mihule říční. Tato velmi chutná ryba se na Hradecku vyskytovala ve velkém měřítku. Byla určena primárně pro šlechtu. Dnes se v našich vodách téměř nevyskytuje. Dalším pečivem připravovaným v období předvelikonočním jsou jidáše. Jidáše se pletou z kynutého těsta a potírají se medem. Kynuté těsto se tvaruje do tvaru provazu, který symbolizuje oprátku, na které se Jidáš oběsil. Jidáše se pečou navečer na Škaredou středu. 33

Říkávalo se, že když se jidáše snědí ještě před východem slunce na Zelený čtvrtek, zajistí nám to zdraví a pokud se jidáš hodí do studny, studna bude uchráněna vyschnutí. Na Velký pátek a na Popeleční středu platil a platí pro katolíky přísný půst. V tyto dny bylo dříve dovoleno jíst pouze jeden pokrm za den. A v žádném případě to nesmělo být maso. Nejčastěji se jedly brambory s tvarohem, kyselo, bramborová nebo hrachová polévka. Na Bílou sobotu se často připravovala bílá nebo chlebová polévka. V Podkrkonoší je oblíbená příprava tzv. „Hladké ančky”, jejímž základem je mléko. Tato polévka se připravovala i na Královéhradecku. Každá rodina na ní měla svůj vlastní recept. Během dne se dále jedl mazanec a beránek. K večeru se podávala kůzlata nebo jehňata a známý pokrm s neobvyklým názvem – „litá sekaná”. Litou sekanou známe v jiných regionech spíše pod názvem nádivka nebo hlavička. Na Boží hod velikonoční se opět jedl mazanec a beránek. Po návratu ze sváteční mše museli všichni členi rodiny sníst alespoň část posvěceného velikonočního vejce, aby během roku nezabloudili. A pokud by přeci jen zabloudili, vzpomněli by si na někoho z rodiny, se kterým to vejce jedli a poté by jistě našli cestu domu. K slavnostnímu obědu se předkládalo tradiční české jídlo – vepřová pečené s knedlíky a zelím nebo pečené jehně či kůzle. 2.2.3 Vánoční pokrmy V dnešní době se stal kapr se salátem tradičním štědrovečerním jídlem, avšak naši předci jedli úplně jiné pokrmy. Na štědrovečerní večeři se rodina začala připravovat asi týden předem. Této době se říkalo hody. Celý podzim musela tehdejší rodina šetřit, aby si mohla tyto hody dovolit. Protože „tím jediným a hlavním dárkem bývala v polovině devatenáctého

století

na

venkově

štědrovečerní

večeře”.

(http://hradec.idnes.cz/vychodocesi-jedli-na-vanoce-i-dumlikacku-mela-chranit-predsvrabem-1c7-/hradec-zpravy.aspx?c=A111223_1705726_hradec-zpravy_mav, cit. 201504-21) Tak jako dnes se začínalo pečením cukroví, aby mělo čas se uležet a změknout. Poté se pekly koláče a vánočky. Na Štědrý den se kupříkladu v Ledcích pekly už „jen placky hruškové, tvarohové, zelníky a mrkvové. V pozdější době teprve vánočky…” (http://www.moh.cz/pdf/ohp/154.pdf, cit. 2015-04-30) Nejtypičtějším vánočním pokrmem byl téměř po celých východních Čechách černý kuba. Černý kuba nebo také houbovec má svůj původ v Krkonoších, kde se připravoval především z hub a rohlíků. Na Hradecku se mu říkalo hubník a vařil se z hub, do kterých se přimíchávaly kroupy nebo jáhly, dochucoval se česnekem a mastil omastkem. Houby se na 34

Vánoce vařily proto, že prý dle pověstí chránily před nemocemi. Kromě hubníku se připravovala také zapražená polévka nebo jáhly se švestkami. V chudších rodinách se obávali svrabu, záchranou se rodinám měla stát tzv. „dumlíkačka”, což byla hustá polévka ze sladké řepy. Štědrý večer byl spojen s mnoha zvyky a tradicemi. V každém městě či oblasti Královéhradecka se dodržovaly odlišné zvyky a konzumovaly typická místní jídla. Důkazy pro toto tvrzení můžeme najít ve sborníku Český Lid z roku 1892. Redakce Českého Lidu požádala sběratele a další specialisty v oboru o poskytnutí zpráv o obyčejích, pověstech, pořekadlech, písních či lidových pokrmech oné doby. Dočkali se zajímavých odpovědí. Sběratel V. S. Ponec podal zprávu o tom, jak probíhal Štědrý večer v okolí Hradce Králové. „Celá rodina se před večeří koupá. Při večeří rozsvítí se veliká svíce a každý z ostatních má malou třínožku. Kde jsou koně, přijde nejprve hrách. Jakmile si vezmou stolovníci po lžíci, chytí čeledín mísu s hrachem se stolu a skáče s ní, aby koně byli bujní. S prvním jídlem sedne také hospodyně a sedí po celý večer, aby husy dobře seděly.” (http://www.jstor.org/stable/42692493, cit. 2015-04-28) K večeři se podávaly buchtičky se slívovou omáčkou, vařené hrušky a jablka a vše se zapíjelo kávou. Nepostradatelnou součástí večeře na Hradecku byl samozřejmě také hrách. Ten naši předci konzumovali, aby získali sílu, zbytky hrachu se daly koním. Na Policku se naproti tomu zbytky jídla a slupky z jablek a ořechů házely kolem stromů na sníh. Jídelní lístek se tu většinou skládal z kysela s máslem, buchet (knedlíků) s houbami a buchet (knedlíků) s hruškami a křížalami. „Poněvadž ale na ten den ryby příliš drahé jsou, mohou si jen koupiti jenom domkaři14, a někdy ani ti ne, a proto jídlo to u většiny lidu odpadá.” František Hejzlar z Třebechovic pod Orebem takto ve sborníku objasnil, proč si lidé dříve jen zřídkakdy pro tento slavnostní den obstarávali ryby. (http://www.jstor.org/stable/42692493, cit. 2015-0428) Kapr se začal objevovat na venkovských štědrovečerních stolech až ke konci 19. století. A proto bylo v Třebechovicích na Štědrý večer zvykem nejprve podávat zasmaženou polévku s houskou a poté tzv. odvárku, což je řídká kaše ze sušených švestek či povidel s hrozinkami. Odvárku pojídali všichni stolovníci z jedné mísy. Nepoužívali k tomu žádné lžíce, nýbrž kousků buchet, tzv. „zlodějek”, které si v této kaši namáčeli. Pokud si rodina nemohla dovolit rybu, tak byla štědrovečerní večeře zakončena tzv. „muzikou”, vařenými sušenými křížalami, hruškami a švestkami.

14

Domkař je zastaralým pojmenováním pro vlastníka domu bez polností.

35

Na Rychnovsku se dle zpráv od Antonína Svobody konzumovaly podobné pokrmy jako na Hradecku. „O štědrém dnu ráno otloukají děti stromy vařečkou, při čemž obcházejíce říkají: „Stromečku, vstávej, ovoce dávej — je štědrej den." Za to dostane se jim od

majitele

zahrady

sušeného

ovoce,

cukroví

a

pod.”

(http://www.jstor.org/stable/42692493, cit. 2015-04-21) Večeře se skládala z houbové polévky s kroupami, vařeného hrachu, tzv. „jáhel-netuh”15 a vařeného sušeného ovoce s buchtičkami. V příhraniční oblasti se dále podávaly kousky housky polité smetanou nebo mlékem obsahujícím mletý mák. Vánoční stromeček se začal na venkově objevovat teprve v průběhu 1. světové války. Do té doby byl nahrazován různými předměty. Například v Orlických horách ho nahrazoval vrkoč. Vrkoč se vytvářel z kynutého těsta spleteného do věnce. Do věnce se následně umístilo osm špejlí a na ně se pak navléklo sušené ovoce.

2.3 Stoleté restaurace na Královéhradecku Na Královéhradecku se nachází několik hostinců, hospod a restaurací, které mají bohatou i několikasetletou historii. Významné jsou nejen svou dlouhou tradicí, nýbrž v některých případech rovněž svou spojitostí s nějakou historickou událostí nebo významnou osobnostní naší země. V dnešní době však některé z nich vypadají zcela jinak než v době své největší slávy, a to především v důsledku vlivu komunistického režimu, ve kterém byly přestavovány, rozebírány nebo jednoduše ponechány svému vlastnímu osudu. V následující tabulce 3 se nachází přehled vybraných stoletých restaurací a hostinců na Královéhradecku. Uvedené podniky jsou seřazeny vzestupně od nejstaršího až po nejnovější. Všechny tyto restaurace jsou stále v provozu kromě Olešnické formanky, která byla značně poničena rozsáhlým požárem a nakonec majitelem prodána zemědělskému družstvu. V tabulce jsou uvedeny současné názvy hostinců a restaurací. Avšak mnohé provozovny v průběhu jejich dlouhé existence nejednou změnily svůj název. U některých restaurací je mnohdy velmi obtížné přesně určit datum jejich vzniku. V kronikách, urbářích a dalších historických pramenech se leckdy pouze uvádí, že byl určitý podnik v minulosti využíván jako krčma či hostinec, ale chybí tu přesnější časové vymezení. Prameny často informují o roku nebo době, před kterou daná provozovna vznikla, o prostorách či vybavení,

Označení jáhly „netuhy” se používalo výhradně na Rychnovsku. Jedná se o jáhly maštěné máslem a sypané cukrem. 15

36

odkazujících na dřívější hostinský provoz a o dalších indiciích objasňujících historický původ restaurace. Třebaže dosud téměř všechny restaurace pokračují ve svém dlouholetém provozu, jejich majitelé museli těžce pracovat a bojovat za svá práva a majetek, který jim byl ve všech případech zvláště komunistickým režimem upírán. Tudíž pro nás není překvapující, že každá restaurace se v minulosti setkala s nějakou formou omezení nebo přerušení provozu. Součástí tabulky je rovněž údaj odhalující speciality, které se vařily či vaří ve zmíněných restauracích. Některé z nich patřily nebo patří mezi hlavní lákadla podniků. Vyjma těchto dvanácti jmenovaných podniků, se na Královéhradecku nachází jistě mnoho dalších stoletých restauračních zařízení, jejichž význam by se neměl opomínat, mezi takové lze zařadit například: Restauraci Na Hradě a Hostinec U Karla v Hradci Králové, Restauraci Na Roli v Třebechovicích pod Orebem, Restauraci U Doležalů v Polici nad Metují nebo Turistickou chatu Hvězda na Broumovsku. Přehled hostinců a restaurací je následován zevrubným představením jednotlivých podniků od jejich vzniku až po současnost nebo po ukončení jejich provozu. Tabulka 3: Přehled vybraných stoletých restaurací a hostinců na Královéhradecku Restaurace a hostince Hostinec U Špatenků Hostinec U Kamenného stolu Restaurace U Zezuláků Restaurace Městská Dvorana Hostinec Krčma Olešnická formanka Hostinec 13

Město Libřice

Vznik 1494

Zánik dodnes

Solnice

dodnes

Hradec Králové

1559 2. pol. 16. stol.

dodnes

-

Smiřice

1653

dodnes

drštková polévka utopenci, bramboráčky salámy, párky

Police nad Metují 1720 Olešnice 1738 Probluz 17. /18. stol.

dodnes 1951 dodnes

Štěnkov Hořiněves

1848 před 1882

dodnes dodnes

Chlum

1899

dodnes

Restaurace Na Hrázce

Hradec Králové

před 1897

dodnes

Hostinec U Hušků Zdroj: vlastní zpracování

Běleč nad Orlicí

1911

dodnes

Restaurace Ve Štěnkově Hostinec U Šafrů Hostinec U Polních myslivců

37

Speciality raci

jahodová zmrzlina pivo Bělečský Car

2.3.1 Hradecké hospody v 19. století Pokud se zaměříme na hlavní město Královéhradecka – Hradec Králové, zde docházelo k největšímu rozmachu hospod, výčepů a putyk po roce 1850. A aby hostinští nalákali více zákazníků, uchylovali se k různým praktikám, např. zaměstnávali nevěstky. To však bylo brzy (1861) zakázáno, protože do hostinců chodili i studenti. Vychytralí a ziskuchtiví majitelé hostinců si se zákazem uměli poradit po svém. Nevěstky vydávali za sklepnice nebo pokojské. V Novém Hradci se počet hostinců také do roku 1922 zvyšoval. Mezi nejznámější, dnes již zaniklé hostince patřil hostinec Na Brně, U Labutě, U Cabicarů či U Černého orla. Hostinec U Labutě patří k nejstarším hostincům, které vznikly v této době. Hostinec byl oblíben především u výletníků a pražských letních hostů. Pro hradecké studenty se tu zase pořádaly různé akademie, večírky a kabarety. Do hostince zavítali i zahraniční hosté, mezi nimiž byl například i albánský kníže Basri Bej Dukagjini. Dále tu existovaly hostince, které byly otevřeny jen přes léto: U Postlerů, U Vejvodů, V Nebíčku či U Fibingera. Hostince nesloužily jen k občerstvování. Lidé je často využívali jako úkryty před letními bouřkami. Z toho těžili rovněž jejich majitelé, kteří v nich při těchto příležitostech pořádali různá placená divadelní a eskamotérská představení, aby si přivydělali.

2.3.2 Restaurace Na Hrázce a grillbar Splávek Na Hrázce Restaurace Na Hrázce, dříve Hostinec Na Hrázce, se nachází na okraji Hradce Králové ve čtvrti Malšovice. Svůj název získala dle názvu ulice, kde stojí. První písemná zmínka o hostinci pochází z roku 1897, kdy zde bývala pobočka hradeckého spolku Neruda. Leč dle historika Zdeňka Doubka tento objekt sloužil jako hostinec již před tímto rokem. Objekt byl v minulosti využíván na výrobu pálenky z bramborového lihu či pro provoz lázní. Majitelem usedlosti byl Josef Kašpar. Avšak Kašpar se spíše než o hostinec staral o svou výrobnu pian a pianin, kterou zde roku 1910 založil. Proto během druhé světové války došlo k prodeji hostince Karlu Hejcmanovi, který z něj následně vytvořil jeden z nejoblíbenějších podniků v okolí. Hejcman patřil k největším prodejcům brambor v Hradci Králové, proto si mohl dovolit investovat do „prý nejhorší hospody v Malšovicích”. Když se rozhodoval, zda si koupit auto či zmrzlinový stroj, pořídil si výrobník zmrzliny. Díky tomuto rozhodnutí se jeho podnik stal proslulý vynikající jahodovou zmrzlinou.

38

Roku 1958 došlo k znárodnění podniku a tím i ukončení jakýkoliv snah majitele dál zvelebovat hostinec. Hostinec přešel pod správu Restaurací a Jídelen (RaJ) Hradec Králové a Karel Hejcman se nedobrovolně stal civilním řidičem. I přesto se nevzdal a o podnik se soudil. V roce 1976 ho dostal zpět, s tím, že zůstane v nájmu RaJ. Nicméně v té době se už nejednalo o hostinec, ale o sklad učebnic. Po Hejcmanově smrti hostinec dědí jeho syn Václav. Teprve v roce 1992, po rozsáhlé rekonstrukci, dochází k znovuotevření restaurace. „ (…) Opravili jsme ji a znovu rozjeli. I navzdory tomu, že moje manželka musela přísahat mé matce na smrtelné posteli, že nikdy nebudeme dělat v hospodě” vypráví Václav Hejcman. (Broulík, 2009, s. 4) V roce 2001 byl u restaurace vybudován rovněž grillbar Splávek, hřiště pro děti a zahrádka. Dnes patří restaurace k oblíbeným místům turistů, protože se nachází na strategickém místě turistických a cyklistických tras a stále se tu prodává výborná zmrzlina.

2.3.3 Hotel a Restaurace U Zezuláků Na druhém konci ulice se nachází další restaurace, která v minulosti nesla stejné jméno jako předchozí restaurace, tedy Na Hrázce. Kvůli stejnému názvu z dřívějška si tyto dvě restaurace lidé dodnes pletou. Ve druhé polovině 16. století, původně krčma, byla obklopena hustými lesy a podle pověstí byla často obývána lapky, kteří přepadávali pocestné. Od konce 19. století až dodnes patří restaurace rodině Zezuláků. „Můj dědeček původem ze Zábědova u Hořic ho koupil před asi sto dvaceti lety a hostinec se stal vyhledávaným místem pro výletníky” vzpomíná otec dnešního majitele Václav Zezulák. (Broulík, 2009, s. 4) Ten také přeměnil hostinec čtvrté kategorie s biografem na rodinný hotel s restaurací. Zezulákův hostinec U Zelené lípy se dlouhou dobu pyšnil košatou lípou, která poskytovala stín hostům na zahrádce. Později musela být lípa bohužel pokácena kvůli rozšiřování podniku. Až do 50. let patřilo k hostinci hospodářství se slepicemi a prasaty, což bylo přínosem především za druhé světové války, kdy bylo v obchodech málo masa. V oné době náladu a sebevědomí hostům zvedali ochotníci, kteří v sále hostince hráli české divadelní hry. Oblíbené bylo taktéž nedělní zpívání lidových písní. V roce 1957 došlo k vyvlastnění. Rodina navíc musela stále splácet půjčku, kterou si vzala na rekonstrukci objektu. Podnik, ve vlastnictví RaJ, bez údržby a investic jen upadal. 39

Po restituci (1990) muselo zákonitě dojít k rekonstrukci. Poté, roku 1999, převzal podnik syn Václava Zezuláka - Martin Zezulák, který chtěl uplatnit nabyté zkušenosti z hotelu Pupp v Karlových Varech. A jaký je rozdíl mezi touto restaurací a restaurací Na Hrázce? „Na Hrázce jsou pro pivaře, my nabízíme dobré jídlo, ubytování, pořádání plesů či svateb,” říká Martin Zezulák. (Broulík, 2009, s. 4) Před několika lety (2011) však došlo k rozsáhlé přestavbě restaurace na rodinný penzion s 19 apartmány. "Dosud jsme žili z firem, jejich podnikových večírků či svateb. Jenže nynější doba zkrátka hospodám nepřeje a krize podle mne bohužel potrvá. Lidi nemají peníze a první si odřeknou hospodu a kulturu," (Záleský, 2011) Ovšem stavba penzionu se nesetkala s pozitivním přijetím místních občanů. Hradečtí občané si myslí, že se tak vysoká a moderní stavba do zástavby rodinných domků vůbec nehodí, protože vypadá jako panelový dům.

2.3.4 Restaurace Ve Štěnkově Další stoletá hospoda leží v osadě Štěnkov nedaleko Třebechovic pod Orebem. Prapočátky hostince jsou datovány do roku 1848, kdy hostinský Jan Pancíř vystavěl na návsi hospodu s tanečním sálem. Hostinec byl zajímavý svou architekturou (obr. 6). „Když pradědeček přišel do Třebechovic, chtěl koupit nejdříve hostinec na náměstí. Když ale přijel do Štěnkova a viděl, že dům vypadá jako kostel, bylo rozhodnuto. Chtěl totiž za mlada studovat na kněze,” vypráví současná majitelka Vlaďka Košvancová. (Broulík, 2010, s. 4) Výletní penzion se v té době skládal z 25 pokojů, lázní, kuželníku a udírny. V létě byl hojně navštěvován významnými hosty z Prahy i okolí. Hostinská Bartošová musela zvládnout provoz penzionu a hostince jen se svou matkou16. Avšak byla velmi oblíbená, protože by pro hosty udělala první poslední, jezdila pro cigarety na kole až do Prahy, do Hradce jezdila zase pro suchý led, celý penzion sama několikrát vymalovala „ (…) dokonce sama chodila chytat žáby a dělala žabí stehýnka,” líčí Košvancová. (Broulík, 2010, s. 4) Hostinec proslul tím, že měl nejlepší sklep17 v okolí, proto se mu říkalo Na Lednici. V 50. letech došlo k znárodnění komunisty jako u většiny restaurací. Rodina se přestěhovala do Třebechovic. Až 26. dubna 1991 dostali Košvancovi hostinec zpět s tím, že

16 17

Její manžel (myslivec) si nešťastně prostřelil hlavu. Z rybníků se v zimě vysekaly kvádry ledu, které ve sklepě vydržely měsíce.

40

si musí jejich vlastní vybavení zaplatit. Podnik byl v dezolátním stavu, což rodinu, nepřekvapilo, po tom co se dozvěděli, že například v sále běhala kobyla nebo že se tam topilo parketami z pokojů. Restaurace Ve Štěnkově je dnes oblíbeným místem vodáků a cyklistů. Donedávna byla restaurace bez kuchyně vyhlášená výborným pivem, bramboráčky či utopenci. Dnes si zde můžete objednat i jiná jídla.

2.3.5 Hostinec s pivovarem U Hušků Hostinec v Bělči nad Orlicí, postavený Josefem Janským, nemá tak pestrou historii, ale může se pochlubit dodnes fungujícím minipivovarem (od roku 1990). V roce 1911 ho zakoupil v dražbě obchodník Josef Hušek, známý také jako „Car“. Rodinou Huškovou byl provozován do vyvlastnění v 50. letech. V rámci restituce byl hostinec pak vrácen dcerám Zdeně a Haně Huškovým v devadesátých letech. Roku 1992 Zdena Jedličková (Hušková) prodala svůj podíl švagrovi Břetislavovi Nožičkovi a Josefu Voltrovi.

2.3.6 Restaurace Městská Dvorana Je známa jako nejstarší hospoda ve Smiřicích. Prvotní název pozdější hospody byl Vyllingerovský dům18. V úředních obecních záznamech se uvádí, že „(…) když už vdova po Janu Jankovi hospodářství nezvládala, přenechala svůj majetek svému synovi – předala mu stoly a tabuli s šenkem, výčepním stolem a pivními sklenicemi. Je nepochybné, že hospoda už byla v tomto domě dříve, a to asi od poloviny 17. století, pravděpodobně od roku 1653.” (Broulík, 2008, s. 4) Poté hospoda po desetiletí přecházela z rukou do rukou. Až v roce 1910 ji kupuje město Smiřice. Město ji přejmenovala na Městský hotel a o tři roky později k ní ještě přistavilo velký taneční sál – Městskou dvoranu. Kolem roku 1920 jezdil do Smiřic často známý malíř Max Švabinský, kde maloval krajinu. Do Městské Dvorany chodil rád na víno a někdy ve městě pobýval v bytě místního cukrovaru. Během 2. světové války město hotel nějaký čas pronajímá nějakému panu Bednaříkovi. Ten zde hrával s místními karty o velké peníze. Po jeho odchodu do Liberce je hospoda využívána jako centrální skladiště veterinárních potřeb pro koně německé armády. 18

Domy se v té době pojmenovávaly po prvním majiteli.

41

V 90. letech se v hospodě vystřídalo několikero nájemců. Dnes sem chodí lidé hlavně na oběd. Na pivo si zajdou spíše do centra města. Současným provozovatelem je Ivan Hnízdil, který se snaží o provoz Dvorany s tradiční českou kuchyní.

2.3.7 Hostinec U Polních myslivců Tento hostinec je unikátní hlavně svým umístěním, je zasazen přímo do místa bojiště prusko-rakouské války v roce 1866 známé jako bitva u Chlumu, bitva u Hradce Králové či bitva u Sadové. V dnešní době se jedná o památkovou zónu sestávající se z pomníků, hřbitova, kostnice, mauzolea, muzea, rozhledny atd. Sloužil především jako občerstvovací zařízení postavené roku 1899 pro vojáky, kteří si sem jezdili připomínat onu krvavou bitvu. Hostinec byl zhotoven jako lovecký zámeček. Za první republiky k němu byla přistavěna kuželna, tančírna, dřevěná terasa a přírodní amfiteátr. V amfiteátru se hrála divadelní představení pro tisíce lidí, byla zde hrána například Prodaná Nevěsta obsazená herci z Národního Divadla. Za komunismu zde hrál i Vlasta Burian, který v té době měl režimem zakázáno objevovat se ve filmech. Naopak zákaz návštěv tohoto území měli Rakušané a Němci. „Tehdy se našlo ve vesnicích dost takových lidí, kteří okamžitě, když viděli, že do obce přijel autobus s rakouskými nebo německými turisty, volali na patřičná místa.” (Broulík, 2009, s. 4) V 50. letech zde byla postavená ledárna. Led byl získáván několika páry koní z nedalekého rybníka. Zajímavé bylo následné chlazení piva. „To se v ledárně paličkama [sic!] a šrabkama [sic!] natloukl led na malé kousky, velké asi jako kostkový cukr. Tak upravený led se nasypal do pytle a obložil se tím sud s pivem”, říká štamgast Josef Kalaš. (Broulík, 2009, s. 4) Počátkem 90. let kupuje hostinec rodina Nováků od Jednoty19. Získali tmavou cihlovou hospodu s hrázděním, vyzdobenou předměty připomínající bitvu u Chlumu. Aby získali více hostů, musel hostinec projít několika změnami. Nejrozsáhlejší rekonstrukce se uskutečnila v roce 2009. V současnosti hostinec poskytuje zázemí šachovému klubu ŠK Lípa, hudebnímu pořadu HLUBOKÁ BRÁZDA, fotbalovému uskupení AC 1866 a různým soukromým oslavám. Nicméně za nejvýznamnější událost roku tu je samozřejmě považována každoroční rekonstrukce bitvy z roku 1866 navštěvovaná tisíce turisty.

19

Jednota ho vlastnila v době komunismu.

42

2.3.8 Hostinec U Šafrů Stejně tak jako Hostinec U Polních myslivců, tak i hostinec U Šafrů je jedinečný svým umístěním. Nachází se nedaleko rodného domu známého „padělatele” Rukopisu královédvorského - Václava Hanky v Hořiněvsi. Hostinec zde vznikl pravděpodobně před vznikem ochotnického divadelního spolku Hanka (před rokem 1882), který hrával v sále hostince U Paděrů20. Druhým majitelem se stal Josef Šáfr (1939). Šáfr byl nejen hostinským, ale také výborným řezníkem a uzenářem. V Hoříněvsi měl jedinou výrobnu masa v okolí. Jeho salámy a párky, které prodával v krámku u hostince, byly velmi oblíbené. Naneštěstí mu byl hostinec i řeznictví za dob komunismu zabráno. Nějakou dobu zde obsluhoval, ale v době rekonstrukce (1962) se musel s rodinou přestěhovat do pronajatého bytu. Navrácení hostince se Josef Šáfr do své smrti již nedočkal. Hostinec byl navrácen jeho dceři Olze Švehlové 15. února 1992, současné majitelce, která s hostincem zdědila i povinnost dál splácet hypotéku, kterou si její otec vzal, když hospodu kupoval. Olga zde začala provozovat lidovou hospodu s obnoveným provozem řeznictví a dílny na bourání masa, s tím, že vše brzo převezmou její synové František a Jan. Dnes je hostinec navštěvován především místními občany a od jara do podzimu sem zavítá mnoho cyklistů, kteří jedou kolem.

2.3.9 Hostinec Krčma Hostinec Krčma byl jedním z objektů zapojených do zmiňované bitvy u Chlumu. Původně panská krčma byla vybudována na příkaz benediktinského opata Otmara Daniela Zinkeho v roce 1720 v dnes již městské části Police nad Metují, ve Velké Ledhuji. Hlavním úkolem krčmy bylo zajistit odbyt blízkému panskému pivovaru. Benediktini vlastnili krčmu jen 15 let, poté dle archivních záznamů byla postupně ve vlastnictví tří majitelů. O následujících sto letech nebyly vypátrány žádné zmínky. Až okolo roku 1850 je známo jméno dalšího majitele – Miroslava Pichla. Miroslav Pichl byl právě tím, který byl nedobrovolně zapojen do bitvy v roce 1866, když byl zajat a donucen pruskými vojáky, aby jim sdělil podrobnosti o vojenské situaci ve městě. Dalšími majiteli hostince se stali Pásmovi. Jeden z členů rodiny Pásmů, Hynek Pásma, byl profesorem v Praze. Zde se seznámil se slavným ilustrátorem Adolfem

20

Paděra byl prvním známým majitelem hostince.

43

Kašparem21, kterého roku 1906 dokonce pozval do Ledhuje. Památkou na něj mu zůstal akvarel Krčmy (obr. 7) dnes předávaný z generace na generaci. Na sklonku 19. a 20. století se v Krčmě scházel houbařský spolek. Jeho členem byl také jeden z představitelů Katolické moderny22 – Sigismund Bouška. Což dokazuje jeho idylický popis krčmy: „Blíže panského pivovaru stojí starobylá chalupa. Je celá zarostlá psím vínem, s vysokou šindelovou střechou. Jde se do ní po kamenných, venku přistavěných schodech.

Přes

bystrý

potůček,

místy

kamennými

deskami

krytý.”

(http://www.geocaching.com/geocache/GC32YAJ_hostinec-krcma?guid=3bfee915-ffd44413-ac5c-38b575cfe986, cit. 2015-04-27) V roce 1938 se krčma stala sídlem štábu vojenské jednotky. V době protektorátu se příděly piva začaly zmenšovat až do úplného zákazu čepování v roce 1945. Částečné obnovy se krčma dočkala po 2. světové válce. Jeho tehdejší majitelka Františka Erberová se však v roce 1954 musela smířit s přenecháním hostince Restauracím a Jídelnám Náchod. Podnik byl navrácen roku 1990 rodu Erberů a k němu přidružený obchod rodu Pásmů. Oba rody se dohodly na výměně provozoven, protože v rodu Erberů nebyl nikdo, kdy by se mohl ujmout řízení hostince. Současným provozovatel hostince je Jiří Pásma. Pásma se rozhodl ponechat vzhled provozovny, tak jak jej upravil bývalý hostinský Přemysl Jirman v roce 1981.

2.3.10 Olešnická formanka Dnes již zaniklá Olešnická formanka se nalézala u silnice vedoucí z Hradce Králové do Trutnova. Jejím prvním provozovatelem byl dle urbáře23 z roku 1738 zahradník Jakub Bernard. Avšak po nějaké době se velmi zadlužil a živnost opustil. V roce 1754 ho zde proto nahradil bohatý a vzdělaný muž Jakub Semerák. Jakub Semerák se dobře věnoval nejen svému řemeslu, ale přitom byl také schopným olešnickým rychtářem v letech 1780 – 1800. Řemeslo po otci převzal syn Josef Semerák. O dalších majitelích: Františku Mojžíšovi, Janu Mojžíšovy, Františku Gennertovi, Hynku Středovi, Václavu Hrnčířovi či Jiřím Bašovi jsou známi jen osobní údaje o jejich manželkách a dětech. Adolf Kašpar je znám svými ilustracemi Babičky od Boženy Němcové a některých Jiráskových knih. Katolická moderna byla skupina kněží-literátů, kteří působili především na Moravě v době před první světovou válkou. Jejich ústředním cílem byla snaha přiblížit českou křesťanskou literaturu soudobým literárním směrům. 23 Urbář byl soupisem povinností, které měli poddaní vůči vrchnosti. 21 22

44

V roce 1880 převzal po rodičích formanku Jan Baše. Formanka U Bašů se v době před 1. světovou válkou těšila oblibě zvláště u povozníků či u hostů z Červeného Kostelce. Ve stejném roce, konkrétně 30. dubna 1880, se konal ve formance věneček určený k oslavě blížícího se prvnímu zastavení vlaku na nově vybudované zastávce Olešnice. „Podnikavý hostinský Jan předpokládal, … že by se cestující při cestě na zastávku mohli zastavovat v jeho hostinci. Zároveň musela být vyřešena přístupová cesta k zastávce od Červené hory. Majitel hostince prosazoval, aby šla kolem jeho usedlosti. (…) To ale občané obce neschválili.” (Hepnar, 2013, s. 32) Bašův syn Antonín byl ve vesnici rovněž oblíben a uznáván. Svou obětavost dokázal například v době neúrody (1917) a hladových demonstrací na Náchodsku. V té době se rozhodl okresní hejtman požádat právě Antonína Baše o pomoc. Antonín měl mnoho dobrých známostí, díky nimž se mu podařilo nakonec sehnat povoz obilí pro celý Náchod. Hostinec zanikl pravděpodobně roku 1951. Antonínův syn byl nucen požárem znehodnocený objekt roku 1970 prodat zemědělskému družstvu.

2.3.11 Hostinec U Špatenků Na rozdíl od olešnické formanky, kterou v její historii provozoval pouze jeden rychtář, v hostinci U Špatenků v Libřicích24 se stávalo často, že hostinský byl zároveň rychtářem. Jmenovaný šenk se řadí mezi nejstarší hostince na Královéhradecku a nachází se na bývalé solné stezce vedoucí z Polska směrem na Hradec Králové. V kronikách se uvádí, že jeho první majitel, Hanuš Ludvík, byl též rychtář v roce 1494. Užíval mnoha výsad a privilegií. Ludvík nemusel platit nic ze svých polností, navíc mu vesničané museli každý rok odevzdat část své úrody. Na oplátku za tyto výsady byl povinen vypravit koně vždy, když o to vedení kláštera v Třebechovicích požádalo. Ostatní rychtáři mohli též provozovat hostinec, a to díky českému králi. 26. června 1803 koupil hostinec Jan Špatenka a od té doby je hostinec ve vlastnictví rodu Špatenků až dodnes. Výjimkou bylo období od roku 1948 do roku 1991, kdy byl hostinec provozován Jednotou. Z hostince se stala ryze formanská hospoda, ke které patřil ještě grunt o rozloze 20 hektarů. „Na něm pracovali mladí, v šenku obsluhovali většinou

Podle pověsti prý obchodníci vyměňovali v hospodě své zboží a převažovali ho na libry. Z tohoto důvodu se obci dodnes říká Libřice. 24

45

starší, kteří byli na vejminku,” podotýká současný majitel hostince Zilvar. (Broulík, 2008, s. 4) Ve dvoře hostince se nacházela také lednice. Tato kamenná místnost se v zimě naplnila ledem z rybníku a obložila se slámou, takto v ní led vydržel celý rok. V meziválečném období se podnikaví Špatenkovi uchýlili překvapivě k provozu benzinové pumpy. Jednalo se jen o jeden stojan, kde jste si mohli natankovat benzin. Nicméně spojování benzinového stojanu například s obchodem s potravinami je možno dodnes vidět i v jiných zemích, například v irských a švýcarských vesnicích. K hostinci patřila ještě kuželna a sál, kde se hrálo divadlo a promítaly filmy až do 60. let. Stejně jako v Olešnici, tak i v Libřicích měla být vystavěna železniční zastávka na trati z Hradce Králové do Opočna. „Děda Jan Špatenek zjistil, že to bude u jeho pozemku, a tak vysázel v těch místech okrasnou zahradu a nechal postavit altán. Těšil se, jak bude cestující obsluhovat na krásné letní zahradě,” říká hostinský Zilvar. (Broulík, 2008, s. 4) Bohužel kvůli započetí 2. světové války se stavba zastávky nakonec neuskutečnila. Dnes je Hostinec U Špatenků vesnickou hospůdkou. Celý hostinec je postupně rekonstruován.

2.3.12 Hostinec 13 Hostinec beze jména. Právě tak lze pojmenovat hostinec, který získal označení 13 podle svého čísla popisného. Hostinec leží v obci Probluz, v jejíž blízkosti (5 km) se nachází již zmiňovaný Hostinec U Polních myslivců. Hostinec 13 byl rovněž zapojen do bitvy u Chlumu v roce 1866. Sloužil jako ležení pro saské vojáky25, proto poté co Prusové válku vyhráli, poničili Probluz. Vznik objektu lze datovat asi do doby na přelomu 17. a 18. století. Hostinec v Probluzi je památkově významnou stavbou. Vchod je tvořen dřevěným podloubím se štítem, uvnitř je kazetový strop a dělící stěna mezi výčepem a další místností je více než 100 let stará. Za dob komunismu (1958) byl dokonce prohlášen památkou, ale komunisté se o něj vůbec nestarali. Současný majitel Rostislav Ševčík dostal zničený hostinec zpět v roce 1991 a po několika letech dal zrušit statut památky, protože bylo finančně velmi náročné udržet hostinec v podobě, kterou po něm žádali památkáři.

25

Důkazem jsou kulky a střepiny, které byly nalezeny v trámech hostince.

46

V 60. letech 19. století byli majitelé hostince Pázlerovi. Ti k němu v roce 1910 přistavěli kuželnu, lednici, toalety a sál, ve kterém se ještě před 1. světovou válkou konaly zábavy a plesy. Po vyvlastnění roku 1951 se tu vystřídalo asi 9 majitelů. Dnes hostinec slouží především místním obyvatelům a v létě cykloturistům. V hostinci se nevaří, ale návštěvníci sem jezdí hlavně na pivo.

2.3.13 Zámeček Solnice - Hostinec U Kamenného stolu Poslední z vybraných stoletých hostinců je restaurace Zámeček v Solnici. Od roku 2008 je taktéž nazývána Hostinec U Kamenného stolu, který své druhé jméno získal díky tomu, že se zde v roce 1947 natáčela známá stejnojmenná česká komedie, načež upozorňují stěny polepené fotografiemi filmových scén. Komedie se tu natáčela půl roku a ve filmu jsou zachyceny lehce upravené exteriéry hostince a jeho okolí. Počátky hostince sahají do roku 1559, kdy Benjamin z Vlkanova, bohatý obchodník z Prahy, kupuje statek s domem nedaleko náměstí v Solnici. Následně dochází k jejich zbourání a vystavění nového domu, který se podobá zámečku. Po jeho smrti ho obývali jeho potomci až do roku 1620. Po ten čas se v objektu nacházel pivovar, hospoda tu ještě nebyla. 23. října 1699 kupují tehdy komplex sestávající se ze zámku, pivovaru, vinopalny, hospody, ovčínem a dvory karmelitáni. Ze zámečku udělali hospodu, kterou pronajímali. Po padesáti letech se jí rozhodli prodat primátoru Solnice Augustinu Bekovi. Ale prodej Zámečku proběhl pod podmínkou, že Bek splní karmelitány stanovené podmínky, např. že bude odebírat od karmelitánů kořalku nebo že se v hostinci nebudou hrát karty. Dalším významným majitelem byl Ignác Suchánek. Za jeho působení lidé rádi chodili do zámečku tančit. „Když bylo posvícení, tančilo se celý den, a když přišel večer, muzikanti odtroubili konec zábavy: běžte domů podojit dobytek a večer v devět se opět sejdeme. A tancovali až do druhého dne rána,” říká pamětník Josef Mašek. (Broulík, 2009, s. 4) Vyjma tance se v zámečku často hrál mariáš. Zámeček byl vyhlášeným podnikem, kam chodil také starosta obce třeba na místní specialitu – raky. „Solnice byla vyhlášena raky. A chytali se na maso, které se nechalo nějakou dobu na slunci a pak se hodilo do náhonu”, říká další z pamětníků. (Broulík, 2009, s. 4) Majitelé v době komunismu, Hynek a Aloisie Suchánkovi, byli odsouzeni velmi tvrdě. Jako kulaci byli posláni na několik let do vězení, propadl jim celý majetek, museli zaplatit pokutu a také dostali doživotní zákaz pobytu na Rychnovsku. Jejich majetek byl

47

převeden na JZD Solnice a postupně začal chátrat. Až v roce 1988 podala Aloisie Obstová26 žádost, aby se zámeček stal kulturní památkou. Žádost byla přijata. K obnovení hostince došlo po roce 1994 po snahách jeho současného majitele Antonína Vaňka.

2.4 Pivovarnictví na Královéhradecku O pivu bylo vyřčeno a napsáno již mnoho citátů nebo rčení. Lidová píseň Kde je sládek zmiňuje známé rčení: „Kde se pivo vaří, tam se dobře daří". Na Královéhradecku se v minulých dobách nacházelo mnoho pivovarů, kde se vařilo pivo. První pivovary v královéhradeckém regionu začaly vznikat v 16. století. Na jejich vznik měl značný vliv příchod renezance do Čech ve 30. letech 16. století a zasazování se šlechty o rozvoj svého panství. Tehdejší šlechta již nechtěla být závislá jen na dávkách od svých poddaných, proto se rozhodla podnikat a tím nepřímo podporovat rozvoj pivovarnictví v Čechách. V důsledku takovéhoto rozhodnutí začaly vznikat vrchnostenské velkostatky, jež byly řízeny šlechticem-velkostatkářem. Ovšem nejenom vrchnost byla oprávněna zřizovat pivovary. Všem královským městům bylo též králem uděleno právo várečné. V této době vybudované pivovary se tedy dělily do tří skupin, a to dle vlastníka. Jednalo se o pivovary: vrchnostenské (panské), měšťanské (právovárečné) a klášterní (většinou patřící rovněž šlechtě). Vrchnostenské pivovary se nejčastěji nacházely v hradních nebo zámeckých komplexech nebo dokonce docházelo k přestavbě původně panského sídla na pivovar. Takto vzniklé pivovary měly svá výsadní práva, která získávala již při svém vzniku. Naneštěstí se právě kvůli těmto výsadám dostávaly vrchnostenské pivovary do sporů s královskými městy, kde pivo vařili právováreční měšťané. Při snaze udržet si výsadní postavení ve městech se snažili měšťané zamezovat vaření vrchnostenského piva ve městech a dovážení vrchnostenského piva ze statků do měst. Vrchnost naproti tomu omezovala prodej surovin na výrobu piva měšťanům. Tyto rozepře nejednou skončily před soudem. Vítězem se většinou stala vrchnost, která ještě posílila svou moc, když v roce 1517 byly tzv. Svatováclavskou smlouvou podpořeny práva šlechtických pivovarů. V průběhu dalších století stále narůstal počet panských pivovarů. Ve 2. polovině 19. století se pivovar nacházel téměř v každé vesnici, ve městech byly i dva pivovary – panský a měšťanský. Na konci 19. století docházelo k přechodu z malých ručních pivovarů na

26

Aloisie Obstová byla dcera posledních majitelů – Suchánků.

48

parostrojní pivovary. Ve 20. století již nemohly vrchnostenské provozy konkurovat vznikajícím velkoprovozům. Se snížením odbytu se museli šlechtici uchýlit k pronajímání nebo prodeji svých podniků místním sládkům. Stejně tak jako majitelům restauračních zařízení se také majitelům pivovarských zařízení stal komunistický režim osudný, protože v něm šlechta přišla o všechny své pivovary. Bohužel většina vrchnostenských a měšťanských pivovarů na Královéhradecku už ukončila svůj provoz. Důvodem zániku takového množství podniků bylo jednak již zmiňované zestátnění a následné přestavění objektů pro jiné účely, tak i další různé důvody, které nebyly někdy ani v historických pramenech objasněny. V následující t-abulce č. 4 je sepsán seznam téměř všech pivovarů a minipivovarů ležících v regionu Královéhradecko. Podniky jsou seřazeny dle měst a regionů (Hradecko, Orlické hory a Podorlicko, Kladské pomezí), ve kterých se nacházejí. Stále funkční podniky jsou zvýrazněny zeleně. Ve většině případů se jedná buď o velké prosperující podniky, nebo o rodinné pivovary vařící pivo jen na objednávku či v malém množství pro potřebu několika hostinců a restaurací. Místní malé pivovary byly totiž leckdy přímo součástí restaurací. Místní pivo se tak stávalo velmi často hlavním lákadlem restaurace a nedílnou součástí regionální gastronomie. Stejně jako u restaurací, tak i u pivovarů někdy docházelo ke změně názvu. Změna názvu mnohdy souvisela se změnou výrobní technologie (parostrojní) nebo vlastníka (měšťanský, vrchnostenský, rodinný,…). Kromě těchto údajů můžete v tabulce najít také výpis nejvýznačnějších a nejznámějších druhů piv, která byla či stále jsou k dostání v uvedených pivovarech. Všechny pivovary jsou pod tabulkou dále individuálně analyzovány z hlediska doby jejich vzniku a zániku, z hlediska jejich historického vývoje včetně měnící se výše výstavu či z hlediska způsobu výroby piva. Tabulka 4: Přehled pivovarů na Královéhradecku Pivovar Právovárečný měšťanský pivovar

Město

Vznik

Zánik

Hlavní produkt

Hradec Králové

1846

1999

Hradecký lev, Votrok

Minipivovar U Zezuláků Pivovar Rambousek Rodinný pivovar Propper Pivovar Všestary Pivovar Chlumec nad Cidlinou

Hradec Králové Hradec Králové Praskačka Všestary Chlumec nad Cidlinou

49

1997 2004 2002 dodnes 2012 dodnes 16. stol. 1827 17. stol.

1949

Malšovický Zezulákův ležák Eliščino královské Rakytníkové pivo -

Chlumec nad Cidlinou

2014

dodnes

Sedlák chlumecké světlé 10°

Smiřice

1560

1948

tmavé pivo

Třebechovice pod Orebem

16. stol.

1933

-

Minipivovar U Hušků Vrchnostenský pivovar Syrovátka Městský Podorlický pivovar s.r.o. Panský pivovar Potštejn

Běleč nad Orlicí

1990

dodnes

kvasnicový ležák Bělečský Car

Syrovátka Rychnov nad Kněžnou Potštejn

16. stol.

1871

Řemeslný pivovar Clock Pivovar Náchod Společenstevní pivovar Hronov

Potštejn Náchod Hronov

1910

1949

Dobruška BroumovOlivětín

16. stol.

1985

Velká Ledhuje

1681

1952

Opat světlý a tmavý 12° ležák Ledhujský Prelát

Police nad Metují

1818

1942

-

Sloupno Dolní Přím

1672 1617

1903 1880

-

Rodinný pivovar U Vacků Vrchnostenský pivovar Smiřice Měšťanský pivovar Třebechovice pod Orebem

Pivovar Dobruška Pivovar Broumov Vrchnostenský pivovar ve Velké Ledhuji Měšťanský pivovar Police nad Metují Benediktinský pivovar Sloupno Pivovar Dolní Přím Zdroj: vlastní zpracování

10° Rychnovský 16. stol. dodnes Zilvar 1629 1914 Goldie 11° 2014 dodnes Weizenbier 1871 dodnes Náchodský Primátor

16. stol. dodnes

tmavý ležák Hron 12°světlý ležák Rampušák

2.4.1 Hradec Králové První zmínka o pivovarnictví v Hradci Králové pochází už z dob Přemyslovců. Je spojena s rokem 1297, kdy v Hradci pobýval český král Václav II. Nejstarší listiny týkající se hradeckého piva se objevily později ve 14. a 15. století. Pokud chtělo nějaké město v této době vařit pivo, muselo získat várečné právo. Jedině královská města mohla vařit pivo, přesto docházelo někdy k překračování tohoto nařízení. V Hradci se vařilo pivo pouze na Starém městě v několika menších pivovarech. Například v roce 1542 se v Hradci vyrábělo pivo v 37 malých pivovarů. Za týden nesmělo být vyprodukováno více než 14 sudů (1 sud = 2, 445 hl). V oné době se pivo vařilo různě po

50

domech. Pivo se z pivovarů rozváželo v pivácích27 po městě. K majitelům várečného práva se dopravovalo sklepními žlaby a následně bylo ve sklepech dokončeno kvašení dovezeného surového piva. Pivo patřilo ve středověku k základním surovinám. Nejčastěji se pilo teplé a pily ho i děti. Limonády ani káva tehdy neexistovaly. Pivem se snažili lidé uhasit žízeň, která byla násobena častou konzumací velmi kořeněných pokrmů. Koření se v pokrmech užívalo kupříkladu k překrytí odéru ze zapáchajícího starého masa. K založení prvního velkého hradeckého pivovaru došlo mezi roky 1844 až 1846. Právovarečný měšťanský pivovar uvařil první pivo tzv. svrchním kvašením 28. Při přechodu na dnes používané spodní kvašení 29 v roce 1864 bylo třeba rozšířit sklepy. Od té doby procházel pivovar nadále různými rekonstrukcemi. „Jeho kapacita se rozšířila z původních 17 466 hl v roce 1875 na 75 570 hl v roce 1910, v roce 1930 to už bylo téměř dvojnásobné množství a v roce 1992 byl výstav piva už 300 490 hl.” (Košťák, 1994, s. 8) Za tzv. zlatou dobou piva v Hradci Králové je považován konec 19. století, kdy se v roce 1893 uvařilo téměř 40 tisíc hektolitrů piva. Na počátku roku 1989 přešel všechen majetek a práva Právovárečného pivovaru na nově vzniklou společnost Pivovary Hradec Králové s. p. Po roce 1992, kdy dosáhla výstava pivovaru 300 490 hl, výroba už jen klesala. K obratu došlo o 2 roky později. 1. května 1994 přebírá hradecký pivovar Měšťanstvo právovárečné-družstvo. Výroba piva se v tomto roce ocitá na 250 000 hl a hradecké pivo se řadí dokonce do 1. desítky nejlepších piv mezi 75 pivovary v Čechách. Jedním z důvodů úspěšnosti pivovaru byl široký sortiment. V Hradci se vařilo 8°, 10°, 11°, 12° Hradecký lev, 14° Hradecký kalich, Pito (nealkoholické) a Dia pivo. Kromě toho se stal královéhradecký pivovar prvním pivovarem ve východočeském regionu, který dodával pivo v nerezových sudech, čímž zvýšil až dvojnásobně trvanlivost piva. V roce 1996 je stanoveno jednotné označení pro všechna hradecká piva – Královský lev, která se od sebe odlišovala svou barvou. Zajímavá byla také limitovaná edice etiket (viz tabulka 5) vydána v tomto roce.

Pivák je velký sud na pivo. Kvašení probíhá při teplotě kolem 20°C a víko kvasné nádoby je uzavřeno, oxid uhličitý se uvolňuje přes kvasnou zátku. 29 Kvašení probíhá při teplotě kolem 11°C a kvasná nádoba se nezavírá, vytvořená pěna se sbírá, aby se nepropadla do piva. 27 28

51

Tabulka 5: Speciální série pivních etiket v roce 1996 dřívější názvy královéhradeckých piv 12 % světlý hradecký ležák Královéhradecký ležák 12 % (světlý) Královéhradecká Jiskra 14 % (světlý speciální ležák) V roce 1996 u příležitosti 130. výročí bitvy u Hradce Králové vydal pivovar speciální sérii etiket s vyobrazením dobových vojáků: Myslivec 10 % (světlé výčepní; alk.: 4,0 %) Pěšák (nealkoholické světlé) Hulán 12 % (světlý ležák; alk.: 4,8 %) Husar 8 % (světlé lehké; alk.: 3,2 %) Kanonýr 10 % (tmavé výčepní; alk.: 3,8 %) Generál 14 % (světlý speciální ležák; alk.: 5,6 %) Kyrysník 11 % (světlý ležák; alk.: 4,3 %) Zdroj: http://www.pivovary.info/historie/h/hradec.htm O hradecké pivo byl zájem rovněž v zahraničí. Pivo bylo oblíbené jak v Německu, tak i v Kalifornii. Pivovar se snažil velmi aktivně o rozšiřování své působnosti. Za příklad si můžeme vzít uzavření kontraktu z roku 1998 s pivovarem Sluck v Minsku o licenční výrobě Královského lva. „Tento krok je určitě významným kvalitativním posunem. Je to jedna z našich snah ještě více proniknout na trh zemí bývalého Sovětského svazu”, vysvětlovala tehdejší ředitelka Růžena Králíčková. (Košťák, 1998, s. 1) Dalšími zeměmi vývozu byly pro Hradec: Slovensko, Švédsko, Německo nebo Litva. Bohužel ani zahraniční kontrakty nedokázaly dostatečně podpořit provoz Právovárečného pivovaru. V roce 1997 klesla produkce piva o 30%, a protože podnik tížily ještě vysoké dluhy z minulosti, musel pivovar dát o dva roky později výpověď všem zaměstnancům. V červnu 1999 došlo již k zastavení provozu. Ještě téhož roku se začalo hradecké pivo vařit v Havlíčkově Brodě, avšak Hradec stále doufal v obnovení místní značky, a tak se s pivovarem odmítal rozloučit. „Jeden dobrý zlatavý Hradecký lev v tomto případě nadobro zdechl. Čest jeho památce!” (Doubek; Lajdar, 2005, s. 68) Po deseti letech, v dubnu 2009, se podařilo bývalým zaměstnancům hradeckého pivovaru přesvědčit svého zaměstnavatele, Měšťanský pivovar v Havlíčkově Brodě, aby zaregistroval značku Hradecký Votrok 11%. Označení Votrok bylo někdejším pojmenování hradeckého piva, ale rovněž přezdívkou hradecké fotbalové jedenáctky. V září se pivo Votrok následně objevilo v některých hradeckých hospodách: v restauraci Severka, U Letců atd. Bývalý ředitel havlíčkobrodského pivovaru tvrdí, že „jiní chtějí jiné značky piva než ty globální, které koupí na každém rohu. A chtějí značky

52

regionální. Je v tom i kus patriotismu.” (Broulík, 2009, s. 3) „(…) my jsme chtěli vrátit Hradečákům pivo,” dodává bývalý pracovník hradeckého pivovaru Jindřich Klazar. V současné době produkuje pivovar v Havlíčkově Brodě dva druhy hradeckého piva: Hradeckého Votroka 11% a Hradecké 10°. Právovárečný měšťanský pivovar byl prvním velkým pivovarem v Hradci Králové. Naopak Minipivovar U Zezuláků se stal v roce 1997 prvním minipivovarem v Hradci. Minipivovar byl součástí již zmíněné restaurace U Zezuláků v Malšovicích. Zařízení vyrobila firma Škoda a pivo se nazývalo Malšovický Zezulákův ležák. Ležák byl zprvu u hostů oblíben, ale pivovar nebyl schopen zajistit stále stejnou kvalitu piva. Sládci se tu často střídali a náklady na provoz byly také poměrně vysoké. Proto došlo po sedmi letech k navrácení vybavení. Všechna technologie byla demontována a odeslána do vietnamského pivovaru ve městě Ho Chi Minh City. V Hradci se vyskytuje ještě jeden pivovar – Pivovar Rambousek, který drží nejedno prvenství. „Je to určitě nejmenší komerční pivovar v České republice,” říká majitel Milan Rambousek. (Černý, 2007, s. 1) Jeho rozloha čítá pouze 20 m² a maximálně vyprodukuje 500 litrů za měsíc. Pivovar vznikl v roce 2002 a nachází se přímo v centru města v sídle krajského úřadu v Regiocentru Nový pivovar. Milan Rambousek zde otevřel pivovar poté, co v roce 1999 došlo ke krachu Právovárečného pivovaru. Pivo, Eliščino královské, se tu vaří jen na objednávku. „Vyrábíme malé množství, tudíž to pivo musí být na chuť a musí mít vůni, což mi piva velkých pivovarů nedávají. Chuť piv těchto producentů je příliš unifikovaná,” dodává Rambousek. (Schejbal, 2006, s. 20) Nejžádanějším pivem pivovaru je pivo s příchutí kaštanového medu, který se dováží z jižní Evropy. Nicméně Pivovar Rambousek je schopen uvařit pivo od sedmičky až do třicítky. Jedna z posledních informací o hradeckém pivu pochází z minulého roku, kdy se hradecké strojírenské firmě ZVU Potez30 podařilo dostat na nejizolovanější trh světa – do KLDR. „Jejich zástupci v České republice nás oslovili přímo, že by měli zájem vyrábět pivo českého typu,” popisuje vznik kontraktu obchodní ředitel ZVU POTEZ Martin Kovář. (Rambousková, 2014, s. 1) Zástupci KLDR navštívili některé české minipivovary, vybrali si typ piva, který jim nejvíce zachutnal. Čeští sládci jim poté poskytli recepturu a naučili je pivo vařit. Převoz celého pivovaru s varnou probíhal po železnici přes Moskvu a Sibiř až do severokorejského turistického města Rason. Vedle pivovarnického zařízení bylo třeba dovést rovněž všechny suroviny. Ale ani obstarání všech potřebných surovin nepomohlo ZVU Potez se specializuje mimo jiné na výrobu pivovarnického zařízení. Své zařízení dodal např. do Pivovaru Rambousek. 30

53

Severní Koreji ve výrobě kvalitního piva. Hlavní překážkou se pro Korejce stala nestabilní elektrická síť a problémy s chlazením.

2.4.2 Praskačka Speciální pivo vyrábí rovněž Rodinný pivovar Propper v obci Praskačka nedaleko Hradce Králové, založený teprve v létě 2012. Specialitou pivovaru je 11° světlé kvasnicové nefiltrované Rakytníkové pivo. Dále se tu vaří Propper 11° světlé kvasnicové nefiltrované pivo, Propper 14° polotmavý kvasnicový nefiltrovaný ležák a sezónně pšeničné a tmavé pivo. Pivo je možné zakoupit přímo v pivovaře nebo si jej můžete objednat a nechat zaslat.

2.4.3 Všestary Hradecké pivo se nevyrábělo jen v Havlíčkově Brodě, ale také ve Všestarech, pravděpodobně v 16. století. Roku 1680 Hradec chtěl zrušit tento pivovar, ale nepodařilo se mu to. O pár let později (1691) bylo stanoveno, že se slad bude připravovat v podměstí a následně vozit do Všestar. Hradečtí se rovněž v dalších letech pokoušeli o přeložení pivovaru do jeho místa původu, ale neúspěšně. Pivovar fungoval asi do roku 1827.

2.4.4 Chlumec nad Cidlinou Chlumecké pivovarnictví má stejně jako to hradecké dlouhou tradici. Již v 1. polovině 15. století se objevují zprávy o tom, že dřívější majitelé panství, páni z Bergova, vybírali v Chlumci šenkovné a pivovarné. Největší rozmach pivovarnictví nastal po roce 1521, kdy se panství ujali Pernštejnové. Roku 1524 Vojtěch z Pernštejna věnoval měšťanům várečné právo, zasloužil se o vystavení tří pivovarů (Při Mastných krámech, U Valů a Kostelního) a pěti sladoven. V roce 1547 se dostává všechno zboží pod dohled královské komory. Proto na rozkaz Rudolfa II. byl v areálu hradu také zbudován roku 1579 komorní pivovar. Kvůli účasti Chlumce na stavovském povstání v letech 1618 – 1620 se nový držitel panství Václav Vchynský (později Kinský) postaral o potrestání měšťanů za revolty tím, že jim odebral všechny pivovary. Pivovary byly sloučeny do jednoho panského pivovaru. Od této doby se započíná historie pivovaru Kinských, jež setrvala až do poloviny 20. stol.

54

Během 19. století byl pivovar pronajímán několika nájemcům. Patrně nejvýznačnější z nich byli Josef Daněk se synem Josefem. Za svého působení v pivovaře (1820 – 1868) se syn Josef zasloužil o rozvoj pivovarnictví teoreticky i prakticky, když zde zavedl nový způsob přípravy piva, již zmíněnou metodou spodního kvašení. Svou teorii shrnul ve svém díle Popis pivovarství na spodní kvasnice. V 60. letech 19. století nechal hrabě Oktavián Kinský panský pivovar přestavět na největší průmyslový areál na Chlumecku. Avšak poté, co pivovar v době komunismu, konkrétně v roce 1948, dostala národní správa československých pivovarů, existoval pivovar už jen pouhý rok. Minulý rok byl v Chlumci otevřen Rodinný pivovar U Vacků. Rodina Vacků se rozhodla otevřít svůj minipivovar ve vlastním objektu, kde mají k dispozici sklepní prostory, které si drží celý rok přijatelnou teplotu pro pivo. Ke konečnému rozhodnutí se rozhodli poté, co ochutnali mnoho druhů piv na jihu Čech. Nejvíce jim zachutnalo pivo v pivovarech patřící Ing. Josefu Krýslovi, který jim následně dodal technologii a receptury. Při vaření je využíváno spodního i svrchního kvašení. V sortimentu minipivovaru najdete: Sedlák chlumecké světlé 10°, Sedlák polotmavý ležák 12°, Sedlák světlý ležák 12°, Sedlák chlumecké pšeničné 11°, Sedlák tmavý speciál 13,5° nebo speciální IPA india pale ale 15,5°. Piva můžete ochutnat v místní pivnici nebo např. v Pivotéce Pivoňka v Hradci, Pivovarské Bráně v Hradci a v některých pražských hospodách či na farmářských trzích.

2.4.5 Smiřice Počátky pivovarnictví ve Smiřicích se stejně jako v Chlumci datují do 16. století a jsou spojeny s významným šlechtickým rodem - rodem Trčků, který pozvedl pivovarnictví ve Smiřicích. První zmínky o funkčním smiřickém pivovaru a sladovně jsou z roku 1560. Vrchnostenský pivovar se vyskytoval v areálu zámku a byl hlavním příjmem panství. „K roku 1629 se dozvídáme, že celkový příjem panství dosahuje přes 30 000 kop gr., v tom výnos z pivovaru činí 37 procent, za obilí 15 procent, z dobytka 13 procent, pokuty a úroky z dluhů poddaných 10 procent, poddanské úroční platby 7,6 procenta a zbytek drobné příjmy.” (http://www.smirice.eu/zamek/pivovar.htm, cit. 2015-04-06) 21. června 1697 vypukl v pivovaře ohromný požár. Shořelo úplně vše včetně pivovaru, sladovny, ale také blízkého mlýna. V samotném městě Smiřice zbylo jen pár domů, proto muselo dojít k mnoha rekonstrukcím a renovacím. Vrchnostenský pivovar se specializoval na tmavé pivo. Kvalitu mu v 19. století rovněž zaručovalo správné skladování piva ve sklepích plných ledu z místního rybníka. 55

Po pádu monarchie se pivovar dostává do rukou Státních pivovarů a s nástupem komunismu (1948) dochází k jeho zrušení. Po deseti letech zde byla zřízena výrobna antibiotik pro krmné směsi.

2.4.6 Třebechovice pod Orebem Rozkvět pivovarnictví v Čechách se v 16. století projevil též v Třebechovicích, když byl na náměstí postaven Měšťanský pivovar Třebechovice pod Orebem. Roku 1855 postihl město mohutný požár, avšak na rozdíl od smiřického pivovaru se oheň měšťanskému pivovaru vyhnul. Kvůli této události město rozhodlo o přemístění pivovaru na Staré město. Ve starém pivovaře se tedy naposledy vařilo pivo 26. 3. 1872. Po roce 1882 se třebechovické pivo musí obávat konkurence v podobě pardubického a hradeckého piva, které se začalo čepovat v některých hostincích. Následkem je poklesající prosperita podniku a počínající úvahy o zrušení pivovaru. Posledním rokem provozu pivovaru byl rok 1933. O rok později se používal objekt již k jiným účelům. K prodeji došlo 18. prosince 1937.

2.4.7 Běleč nad Orlicí „Ve víně je pravda, v pivu síla ji unést,” tak zní motto Minipivovaru U Hušků, jež byl zbudován roku 1990 v již zmíněném Hostinci U Hušků. (Chadimová, 1998, s. 13) S nápadem postavit v objektu hostince pivovar přišel jeden z majitelů Ing. Břetislav Nožička. Nožička v té době působil jako technolog u královéhradecké dodavatelské společnosti, a tak si jednoduše dodal zařízení do svého vlastního pivovaru, aby mohl od roku 1993 sám vařit pivo. „Byla to dřina, za nejtěžší považuji nutnost být na nohou po celou dobu vaření, což je i 24 hodin,” řekl bývalý sládek. (Chadimová, 1998, s. 13) Nožičkovým nástupcem se na dva roky stal Michal Pojman (1997 – 1999), který pokračuje ve výrobě světlého nefiltrovaného kvasnicového ležáku, Bělečského Cara. V dubnu 2001 je novým nájemcem panem Netíkem povolán význačný hradecký sládek Josef Balounek, který zde působil do roku 2008. „Mé pivo je nefiltrované, není ochuzeno o bílkoviny, vitamíny či třísloviny. Ty pasterovaným pivům chybí. Lidi si pak stejně tyto přírodní produkty, kterých se velké pivovary zbaví, kupují v lékárnách v tabletách,” popisuje zkušený pivovarník své pivo. (http://www.pivovary.info/prehled/belec/belec.htm, cit. 2015-04-07) Balounek se snažil o vyrovnání posezónního výpadku prodejem

56

kvasničného ležáku i mimo minipivovar s názvem Pepan. V roce přibývá v sortimentu také pšeničné a medové pivo. V roce 2008 se započíná vařit černá nefiltrovaná 13° - Carevna a roku 2009 světlé 12° pivo s medem – Včelka. Už v roce 2000 přešel hostinec s pivovarem do vlastnictví Josefa Voltra. „Naše rodina restituovala hospodu. Při vypořádání dědictví jsem ho pak dostal já. Vaření piva mám jako vedlejšák. Náš pivovar je tak malý, že by mě neuživil,“ řekl Voltra, který provozuje pivovar dodnes. (http://www.pivovary.info/prehled/belec/belec.htm, cit. 2015-04-07)

2.4.8 Syrovátka Nejen ve Smiřicích, ale například také v Syrovátce, obci jihozápadně od Hradce Králové, se vyskytoval vrchnostenský pivovar, který byl součástí vrchnostenského komplexu hospodářských budov. Vznik pivovaru spadá nejspíše do 16. století. Dle Tereziánského katastru se tu v polovině 18. století ročně uvařilo asi 13,7 hl piva. V roce 1860 to bylo již 48 hl. Dobře zavedené řemeslo však roku 1871 v obci ukončil Karel Weinrich, kvůli jehož cukrovaru došlo k přestavbě pivovaru na byty pro úředníky.

2.4.9 Rychnov nad Kněžnou Dalším původně vrchnostenským pivovarem je doposud existující Městský Podorlický pivovar s.r.o., kde stejně jako ve Smiřicích působil rod Trčků. Vrchnostenský pivovar zde vznikl v 16. století přebudováním Trčkova zámku Kolowratskou vrchností. Kolowratové provozovali pivovar zezačátku sami a poté ho začali pronajímat. V roce 1918 ho prodali Janu Mikšovi, který pivovar zmodernizoval. Rychnovský pivovar se díky němu zařadil mezi nejlepší středně velké pivovary oné doby. Roční výstav se pohyboval kolem 15 000 hl a „vařilo se v něm desetistupňové světlé výčepní pivo, dvanáctistupňový světlý ležák, třináctistupňový Březňák a pro labužníky čtrnáctistupňový tmavý Porter.” (http://www.pivovarrychnov.cz/historie.html, cit. 2015-04-07) Ani pivovar v Rychnově nad Kněžnou neminulo znárodnění uskutečněné roku 1948. Za pár let byla ukončena výroba piva (1962) a odstraněno všechno pivovarnické zařízení. Objekt byl přestavěn na sodovkárnu. Rodina Mikšových dostala zcela zanedbaný objekt v rámci restituce zpět v roce 1993. Zchátralé nemovitosti se ujmul Jan Mikš, který celý areál uvedl do původního stavu, tedy do stavu před nástupem komunismu. 57

V roce 2001 vedle pivovaru a sodovkárny vzniká v komplexu taktéž výrobna sirupů a později pěstitelský pivovar a pěstitelská palírna. O sedm let později je v Rychnově založena firma Městský Podorlický pivovar s.r.o., jehož vlastníkem je Podorlická sodovkárna s.r.o. a částečně i město Rychnov nad Kněžnou. V současné době můžete v Pivovarském šenku, patřícímu k pivovaru, ochutnat několik druhů nefiltrovaných piv: 10° Rychnovský Zilvar, 11° polotmavý Rychnovský Kaštan, 12° Rychnovskou Kněžnu, 15° speciál Rychnovský Habrovák a další speciály. „Rychnovský minipivovar byl v roce 2012 vyhodnocen MF Dnes jako osmý nejlepší a

nejzajímavější

minipivovar

ze

současných

138

minipivovarů

v

ČR.”

(http://www.pivovarrychnov.cz/historie.html, cit. 2015-04-07)

2.4.10 Potštejn Nedaleko Rychnova se nachází obec Potštejn. Zde vznikl před rokem 1629 Panský pivovar. Prvním majitelem pivovaru byl Adam Felix Hnán z Harasova, následován Annou Kateřinou z Harasova, Kašparem Grambem a Magdalenou Grambovou. Od 19. století je Panský pivovar pronajímán. Kapacita varny činila asi 25 hl a výroba probíhala pouze ručně. Bohužel roku 1914 došlo k zastavení provozu. Přesně o 100 let později dochází k obnovení chátrajícího Panského pivovaru na moderní Řemeslný pivovar Clock. K obnově došlo v červenci 2014 za přispění Jiřího Andrše, Iva Muthsama a Jakuba Sychra. Pivovar vznikl ve starodávném objektu, ale majitelé se snaží o vaření moderního piva. „Pivovary se často ohánějí tím, že vaří tradičně a dodržují původní receptury, což v téměř všech případech není uskutečnitelné,“ říká Jakub Sychra. (http://www.pivovary.info/prehled/potstejn/potstejn.htm, 2015-04-08) S tím že roční výstav se rovnal 2500 hl. Moderní způsob přípravy piva dotváří originální láhve s nadčasovými etiketami (obr. 8).

2.4.11 Náchod Snad nejznámějším a nejvýznačnějším pivovarem na Královéhradecku je Pivovar Náchod. První zmínka o pivovaru právovárečných měšťanů v Náchodě pochází již z roku 1495. Největšího rozvoje dosáhl pivovar ve 2. polovině 16. století, kdy se tu vařilo „bílé“ pšeničné a „červené“ ječné pivo.

58

Novými vlastníky panství se stali Trčkové, kteří v roce 1623 měšťanům odebrali várečné právo. Vše změnil až rok 1869, kdy došlo k zrušení propinačního práva. Díky tomu mohl být v dubnu 1872 položen základní kámen nového parostrojního pivovaru v Náchodě. K uvaření prvního piva došlo v říjnu 1873. Obecní pivovar v Náchodě byl řízen městskou správní radou. Od roku 1887 se v nabídce pivovaru objevuje 13° ležák a první tmavé pivo – Náchodský granát. První pivní speciál Obecního pivovaru - 15° tmavé zdravotní pivo Salvator jde do výroby o 20 let později. K významnému omezení výroby muselo dojít kvůli nedostatku surovin během 1. světové války, „…bylo nutno řešit snižováním stupňovitosti piva až na 3° a

používáním

náhražek

při

výrobě

(cukrová

řepa,

kukuřice,

pelyněk).”

(http://www.primator.cz/cz/pivovar/historie.html, cit. 2015-04-09) Naopak význačným rokem byl rok 1935, kdy byla zavedena obchodní známka Náchodský Primátor, které se užívá dodnes. Během 2. světové války byl opět nedostatek surovin a v době komunismu, konkrétně roku 1951 přebírá pivovar národní podnik Hradecké pivovary. I přesto, že byl pivovar zestátněn, dosáhl roku 1989 nejvyššího výstavu ve své historii – 210 165 hl. K navrácení objektu městu dochází roku 1993. Avšak po pěti letech přichází finanční i odbytová krize, která donutila vedení uvažovat o odprodání podniku nějakému soukromníkovi. K tomu naštěstí nakonec nedošlo. Od roku 1999 jsou zaváděny další pivní novinky: Primátor Double (24% tmavé pivo), Primátor Weizenbier (světlé pšeničné kvasnicové pivo), Stout, English Pale Ale a další. Kromě piva se v pivovaře začaly od roku 2003 vyrábět také limonády, protože zvláště v tomto roce (2003) bylo vhodné rozšířit sortiment společnosti už jenom díky dobrému umístění některých náchodských piv na různých soutěžích. Roku 2009 je pivovar nakonec prodán, a to společnosti LIF a.s. „V létě spouští pivovar na popud nového majitele výrobu nového piva 11% ležáku PRIMÁTOR, které se velmi rychle stane nejoblíbenějším pivem z bohatého portfolia na tuzemském trhu.” (http://www.primator.cz/cz/pivovar/historie.html, cit. 2015-04-09) Nejvyššího uznání dosáhl Pivovar Náchod před dvěma lety, když na světové degustační soutěži v Londýně bylo náchodské pšeničné pivo Weizenbier oceněno jako nejlepší pivo světa.

59

2.4.12 Hronov Náchodský pivovar dodával pivo rovněž do Hronova, který neměl právo várečné. Poté co bylo 30. 4. 1869 zrušeno propinační právo, zrodila se v Hronově myšlenka na vlastní pivovar. Impulzem k této myšlence bylo pro Společenstvo hostinských hlavně zdražení piva dodávaného od pivovarského kartelu, dále možnost výroby vlastního piva či zvýšení hospodářské úrovně města. Stavba Společenstevního pivovaru Hronov započala roku 1909 a první várka byla uvařena 12. května 1910. Pivovar si lidé oblíbili, protože se jednalo o ryze český podnik. Kromě výčepního světlého piva se tu točil také tmavý ležák Hron - jedno z nejlepších tabulových piv, která se stáčela do speciálních hnědých litrových láhví s porcelánovým uzávěrem. I přes velkou averzi hronovských občanů vstoupil pivovar v roce 1911 do pivovarského kartelu, neúměrně zvýšil ceny piv a i kvalita piva velmi klesla. Proto muselo dojít ke změně vedení. Nový sládek Alois Dostál se snažil o zlepšení situace kolem pivovaru. A obec Hronov se rozhodla, že 15. 7. 1914 založí novou společnost - Parostrojní pivovar v Hronově, s.r.o., tedy společnost, ze které nebudou moci podílníci31 vystoupit. O čtyři roky později je pivovar prodán Aurelovi Bernkopfovi a o dalších šest let (1924) Aloisi Letzlovi a Anně Seidlové, kteří se v objektu pivovaru zasloužili o výstavbu sladovny. Ve 20. a 30. letech se projevuje konjunktura v Československu rovněž v hronovském pivovarnictví. „Spotřeba alkoholových nápojů jest stále velmi značná. Za rok 1929 vypilo se v Hronově přes 4000 hl piva. Uvážíme-li, že město čítá nyní 4500 obyvatelů, znamená to, že na každého obyvatele i nejmenší dítě připadá 177 půllitrů za rok,” píše se v regionálním tisku v květnu 1930. (Barták; Čížek, 2012, s. 170) Ve 30. a 40. letech přichází syn Seidlové po hospodářské krizi s výrobou a prodejem sladových výtažků jeho firmou Hronomalt, které se využívali jako sladidlo, potravinový doplněk či při cukrářské a pekařské výrobě. Výtažky se staly oblíbenými a ještě dlouhou dobu po zestátnění podniku (1948) se tu vyráběly. Samotný provoz pivovaru byl ukončen v červnu 1949. Jediné, co se tu poté vyrábělo, byl slad a již zmíněné sladové výtažky.

Do roku 1914 byl pivovar v rukou 213 podílníků. Podílníci libovolně a kdykoliv vystupovali ze společenstva a tím snižovali kapitálovou základnu. 31

60

Roku 1967 došlo k přeměně podniku na loupárnu brambor a sklad pro podnik Ovoce a zelenina. Po roce 1990 nastala úplná transformace objektu na byty.

2.4.13 Dobruška „Dobrušské pivo vařené, je chuti výborné.” (Kříž, 1994, s. 4) Tak zní slogan Pivovaru Dobruška, který se snaží pivovar již od získání várečného práva 32, roku 1320, naplňovat. Ze začátku se v náchodském panství vařilo pivo po domech uvnitř hradeb, což bylo dosti neekonomické. Z tohoto důvodu byl v 70. letech 16. století přistaven k radnici na náměstí společný pivovar. Dobruška však byla brzy odkázána na odběr piva a dalších lihovin z pivovaru v Náchodě, protože byl od roku 1624 dobrušský pivovar vrchností uzavřen. Ačkoli nová vrchnost (Colloredové) Dobrušce po deseti letech vrátila jejich výsady, potýkal se pivovar v dalších letech s dalšími problémy. V 18. století uchvátil pivovar velký požár (1806), dále vrchnost nechala například pivovar zapečetit, protože město porušilo nařízení vařit pouze bílé (pšeničné) pivo33. Lepší časy nastaly pivovaru na začátku 19. století, který je spojen s Jiráskovou literární postavou F. L. Věkem, ve skutečnosti Františkem Vladislavem Hekem. Hek, jako vlastník právovárečného domu, byl vybrán na post početvedoucího34, jehož hlavním úkolem bylo vypořádat se s dluhy vzniklých v souvislosti s nedávným požárem pivovaru. Ve své funkci nesetrval dlouho, kvůli neoprávněným stížnostem jeho nepřátel se jí nakonec brzy vzdal. K zásadní změně dochází v roce 1835, kdy se začíná pivovar pronajímat. Nicméně po třiceti letech (1866) bylo více než jasné, že pivovar zanikne vlivem dalšího neočekávaného požáru. V nově postaveném pivovaru, který patřil Právovárečné společnosti v Dobrušce, se začalo vařit již roku 1870. K značnému zvýšení produkce přispěla po nějakém čase rozsáhlá rekonstrukce pivovaru na moderní parostrojní pivovar. Parostrojní Pivovar se potýkal s problémy, které zažily i ostatní pivovary, za 1. světové války. Jistého zadostiučinění se mu dostalo za první republiky. Díky nové moderní varně se pivovar zařadil mezi nejmodernější zařízení s výrobou až 12000 hl.

Dobruška byla jedno z prvních královských měst, které získalo právo várečné. Pivovar v Dobrušce si dovolil uvařit hořké (ječné) pivo. 34 Představitel právovárečníků 32 33

61

Zdařilý rozvoj pivovaru chtěli po znárodnění v roce 1948 zastavit komunisté. Prostřednictvím ministerstva výživy mělo dojít k přeměně pivovaru na ovocnářský podnik, k čemuž nedošlo právě díky vysoké prosperitě a perspektivnosti podniku do budoucna. V 60. a 70. letech výstav piva stále stoupal. Od 26. června do 5. července 1970 se konaly oslavy 650 let dobrušského pivovarnictví, které byly „(…) také připomínkou 100 let vaření v novém pivovaru. K oslavám byl připraven 12° světlý speciální ležák „MUDERLANT”.” (Ptáček, 1991, s. 36) Další pivní novinkou se stal 12°světlý ležák – RAMPUŠÁK35. Po znárodnění docházelo k dalším renovacím až do 1. října 1977, kdy se dobrušský pivovar stává jen součástí (provozem) náchodského pivovaru. Za poslední rok provozu byl považován rok 1985. K obnově provozu došlo v roce 1990. Ten však trval pouze 5 let. Poté následovala opět odstávka, trvající tentokráte 10 let. Od června 2005 začal pivovar sloužit zejména návštěvníkům Dobrušky, které do města lákal a láká na tradiční ležák Rampušák, různé degustace, exkurze, prohlídky pivovarských sklepů s ukázkou výroby sladu či do stylové restaurace.

2.4.14 Broumov Nejvýchodněji položeným pivovarem Královéhradecka je Pivovar Broumov. Avšak v Broumově kdysi působily dva pivovary – městský a klášterní (vrchnostenský). Mezi těmito dvěma pivovary vládly dlouhodobé neshody. Zejména v 15. a 16. století docházelo k omezování výsad měšťanů. Benediktínští opati se snažili snížit působnost městského pivovaru například tím, že jim zakazovali prodej piva v okolních vesnicích. Benediktinský (klášterní) pivovar byl založen řádem Benediktinů v městské části Olivětín, bohužel není známo, kdy k tomuto aktu došlo. Jistě to bylo dlouho po obdržení práva várečného (1348) někdy v 16. století. V 17. století se tu objevil častý jev – požár, který způsobil velké škody jak na klášteře, tak i na pivovaře. Tudíž právě proto byl v letech 1712 – 1214 objekt nového pivovaru umístěn na zelenou louku, kde stojí dodnes. Od roku 1948 se podnik v rámci znárodňování stával součástí různých národních podniků. Až v roce 1997 vznikla společnost Pivovar Broumov spol. s r.o. „Pivovar Broumov „Název piva je v přímé souvislosti s novodobou uměle vytvořenou tradicí z poloviny šedesátých let, kdy „Rampušák” představoval v příjezdu masek při loučení se zimou v Deštném novodobého ducha Orlických hor, obdobu Krakonoše z Krkonoš.” (Ptáček, 1991, s. 36) 35

62

byl posledním pivovarem, který byl v roce 1997 z majetku státního podniku Pivovary Hradec Králové privatizován (z důvodů možné církevní restituce) a nemohl tak do té doby do servisu zákazníkům

investovat,"

vysvětlil

bývalý

ředitel

Šimonek.

(http://www.pivovary.info/prehled/broumov/broumov_h.htm, cit. 2015-04-11) Sortiment Pivovaru Broumov je velmi rozsáhlý. Výběr označení obchodní značky – Opat, poukazuje na vazbu pivovaru na klášter. „Pivovar vyrábí světlá piva - 8%, 10%, 11%, 12%,

13%,

polotmavé

17%

a

tmavé

pivo

10%.”

(http://www.pivovarbroumov.cz/historie.html, cit. 2015-04-11) V jeho nabídce se dále vyskytují: různá ochucená piva (s rakytníkem, malinami či javorovým sirupem), medové pivo 12°, pepřové pivo, koriandrové pivo 11°, vavřínové pivo, Opat Třešňové pivo, jahodové pivo, čokoládové pivo či nejnovější Absintový ležák Opat36.

2.4.15 Velká Ledhuje a Police nad Metují Jak již bylo zmíněno, broumovský pivovar zásoboval pivem rovněž okolní vesnice a města. Jedním takovým městem byla také Velká Ledhuje. Ale protože byl takovýto dovoz neekonomický, došlo po uznání starších privilegií města roku 1681 k rozhodnutí postavit Vrchnostenský pivovar ve Velké Ledhuji. Velká Ledhuje je část města Police nad Metují, kde došlo k vybudování Měšťanského pivovaru až v 19. století (1818). Nový polický pivovar se hned snažil o zvýšení odbytu, a to nepovoleným vývozem piva do okolních vesnic. Privilegium vyvážet pivo do vesnic na polickém panství patřilo již od jeho vzniku Vrchnostenskému pivovaru ve Velké Ledhuji. Z této příčiny museli být šenkýři z okolních vesnic pravidelně kontrolováni vrchnostenskými zaměstnanci. Avšak stejného prohřešku se dopouštěl i ledhujský pivovar, když šenkoval pivo v Ledhuji nedaleko od várečných domů právovárečných měšťanů. Vrchnostenský pivovar byl v minulosti často pronajímán. Důležité pro pivovar byly mnohé modernizace. Roku 1911 zde byla přistavěna strojovna a objekt byl vybaven parostrojním provozem. V 30. letech 20. století byl zase pivovar dovybaven pěti železobetonovými tanky o kapacitě 120 hl, novou varnou a šrotovnou. V pivovaře se vařilo: světlé a tmavé výčepní pivo, světlý 12° ležák a tmavý ležák Ledhujský Prelát 12°. Uvedené druhy piv bylo možno ochutnat v pivovarské restauraci vzniklé v 18. století. 36

„Pivo je spíš aromatické, a to díky přídavku macerátu z anýzu a pelyňku.” (http://www.pivovary.info)

63

V roce 1948 se po znárodnění stává pivovar součástí národního podniku Podkrkonošské pivovary a později do Hradeckých pivovarů, n. p. Právě Hradecké pivovary zažádali o likvidaci pivovaru, důvodem byla mimo jiné prý jeho neefektivnost a absence sladovny. A tak 31. 12. 1952 zde byla zastavena výroba. „Dnes již žije málo pamětníků jeho provozu, přesto jsou jeho znovu objevené osudy významnou součástí hospodářských dějin regionu a v neposlední řadě také historie vaření piva v Čechách.” (Barták; Čížek, 2007, s. 82)

2.4.16 Sloupno a Dolní Přím Zbývajícími dvěma pivovary je Benediktinský pivovar Sloupno (1672 – 1903) a Pivovar Dolní Přím (1617 – 1880). Vesnické pivovary, které dělí 18 kilometrů. O těchto dvou pivovarech neexistují téměř žádné informace. Snad jen, že Pivovar v Dolním Přímu v roce 1826 koupil hrabě Jan Harrach a v roce 1880 ho přebudoval na sýrárnu.

2.5 Lihovary a likérky na Královéhradecku Lihovarnictví se v Čechách začínalo dostávat do popředí v průběhu 18. století. Svůj podíl na vývoji lihovarnictví měl na Královéhradecku bezpochyby smiřický lihovar Malburg. Jeho produkty dostály věhlasu nejenom v Čechách, ale i v mnohých evropských zemích. Díky kvalitě a unikátnosti zboží se staly jeho produkty velice žádané. Jeho zboží se pravidelně dodávalo do regionálních restauračních provozoven. Vedle likérky ve Smiřicích se na Hradecku nachází stále funkční, dnes akciová společnost, Likérka KORD z Hradce Králové, kterou ve 20. století vedli bratři Ptáčníkové. Za zmínku stojí také další lihovary, které však vznikly v nedávné době. Pěstitelská pálenice HK v Hradci Králové a Pěstitelská palírna a lihovar v Rychnově nad Kněžnou jsou v dnešní době asi nejvyhledávanější lihovary na Královéhradecku.

2.5.1 Smiřice Nejvýznamnějším lihovarem na Královéhradecku byl pravděpodobně lihovar ve Smiřicích. Počátky lihovaru lze datovat do konce 19. století, kdy se z Prahy do Smiřic přestěhovala židovská rodina Mautnerů. Kolem roku 1750 si rodina pronajala zdejší tehdy 64

prodělečný pivovar a pálenici. Mautnerům se v podnikání velice dařilo, což se zdálo úředníkům podezřelé, proto jim také následně neprodloužili nájemní smlouvu. Z tohoto důvodu se někteří členove rodiny rozhodly odejít do Vídně. Ostatní se přejmenovali z Mautnerů na Malburgovi. Malburgovi se rozhodli ještě více rozšířit oblast svého podnikání. Postavili si továrnu, kde vyráběli likéry, punče, různé druhy vína a rumu, čaje, ovocné šťávy, ale také potaš či melasu pro nově vzniklý cukrovar barona Liebiga. Specialitou podniku se stala hořčice s okurčičkami dodávaná do luxusních hotelů. Smiřický podnik se neomezoval jen na produkci na domácím trhu. Oblíbenou vývozní komoditou byl zdravotní likér Vegetal. Kupříkladu francouzští odběratelé jim jednou zaslali dopis, v němž stálo: „Kdybyste obnovili výrobu svého vynikajícího likéru Vegetal, odebereme jakékoliv množství, určete si cenu.” (Krejčová, 2008, s. 3) Díky výborné pozici firmy Malburg na trhu, si mohl ředitel Osvald Malburg dovolit postavit byty pro své zaměstnance či jim poskytovat doživotní rentu. Avšak s penězi se u Malburga přihlásila touha po vyšším společenském postavení. Právě proto se oženil s maďarskou baronkou Illonou Puteani. S manželkou si však moc nerozuměl, tudíž nebylo překvapením, že se scházel s americkou umělkyní Josephine Bakerovou. Ta pro něj, ale především pro firmu znamenala zhoubu. Kvůli nákladným darům, které ji pořizoval, se Malburg tak zadlužil, že bylo nutné změnit firmu na akciovou společnost. Zakrátko, 13. 3. 1930, Osvald Malburg umírá při vážné autonehodě. Vedení podniku se ujímá Osvaldův bratr Jiří Malburg. Kromě tohoto neštěstí postihly rodinu další nesnáze během 2. světové války, kdy byl odhalen jejich židovský původ. Po skončení války byla rodina nakonec z podniku vyhnána. Samotný lihovar fungoval do roku 1960.

2.5.2 Hradec Králové Rovněž v Hradci Králové, v městské části Svobodné Dvory, se dříve nacházel lihovar. V současné době je občanům k dispozici Pěstitelská pálenice HK, s.r.o., nacházející se v městské části Slezské Předměstí. Pálenice je vybavena technologickým zařízením značky DESTILA Brno a disponuje kapacitou pro 150 litrů kvasu v jednom cyklu.

65

V pálenici zajišťují: vypálení dovezeného ovocného kvasu, měření cukernatosti kvasu, ředění destilátu na 50% pálenku nebo zjemnění a staření destilátu pomocí ultrazvuku37.

2.5.3 Rychnov nad Kněžnou Rychnov nad Kněžnou drží jedno prvenství v rámci České republiky. Na území města se nachází ojedinělý objekt, na jehož ploše a v jednom provozu se nalézá výrobna nealkoholických nápojů, pěstitelská moštárna, pivovar a od roku 2003 také pěstitelská palírna a lihovar. K výrobě pálenky je používáno stejného technologického zařízení (DESTILA) jako v Hradci Králové se stejnou kapacitou kotle (150 litrů). Pokud si zákazník přeje vyrobit pálenku v této palírně, může si vybrat ze 3 možností zhodnocení ovoce na rozdíl od Hradce, kde je potřeba dovést již hotový kvas: 1) Zákazník si doveze do palírny již svůj vlastní kvas. 2) Zákazník doveze v září či říjnu do palírny jablka, švestky nebo hrušky. K výrobě kvasu dochází v pálenici. 3) Zákazník naloží ovoce do nádob, které doveze do palírny a nechá je tam vykvasit. Přírodní ovocné pálenky z pěstitelské palírny přesahují regionální úroveň. Tento fakt dokazují jejich umístění na předních místech v regionálních a národních soutěžích. V minulosti již získaly ocenění za vynikající třešňovici, jablkovici či pivovici.

2.6 Cukrovary na Královéhradecku V královéhradeckém regionu se v 19. století vyskytovalo mnoho významných cukrovarů. Největší rozkvět nastal v 50. letech 19. stol., jak se můžete dozvědět v kapitole „Colloredo-Mansfeldský knížecí cukrovar v Ledcích”. V průběhu své existence se cukrovary potýkaly s mnoha problémy. Těmi nejzásadnějšími byly časté požáry. Většinou dřevěné konstrukce v kombinaci s cukerným prachem v určitém prostředí fungovaly jako třaskaviny. Požáry byly tak ničivé a rychlé, že povětšinou nebylo možné cukrovar zachránit. Výhodou bylo, že tato neštěstí obyčejně vedly

U čerstvě vypáleného destilátu se provede odplynění, které probíhá v ultrazvukové nerezové nádobě. Destilát je rozkmitán frekvencí 40kHz. Díky této metodě je možno pít pálenku přímo po vypálení. 37

66

k přestavbě či modernizaci objektu. Později se naštěstí začaly projektovat železobetonové nebo ocelové konstrukce, které nebyly tak náchylné ke vzniku požáru. K modernizaci docházelo i z důvodu navýšení výrobní kapacity, aby podnik udržel krok s konkurencí. Obvykle se nahrazoval stará technologie novou technologií, v 19. století to byla parní technologie. Opakem byla v některých případech objevující se krize z nadvýroby. Na druhou stranu díky vzniku mnoha cukrovarů bylo možné začít s vývozem českého cukru do zahraničí. Byla to rovněž snaha výrobců proslavit českou výrobu řepného cukru i za našimi hranicemi. Dalším interním problémem byla kupř. neznalost pěstování cukrovky nebo nezkušené vedení podniku, které nebylo schopné plně využívat výrobních kapacit, analyzovat situaci na trhu, atd. V tabulce č. 6 jsou uvedeny všechny dohledatelné cukrovary v regionu. Jsou seřazeny od nejstaršího po nejmladší. V současné době se v Královéhradecku nachází pouze jeden funkční cukrovar, a to Cukrovar České Meziříčí. Ostatní ukončily svůj provoz z rozličných důvodů. Téměř u všech bylo možné určit přesnou dobu jejich fungování. V tabulce je pro představu také uvedeno, jak velké množství cukrové řepy se za den v podniku zpracovávalo. Všechny cukrovary byly pro svou obec a celý region jistě velkým přínosem, protože zaměstnávaly mnoho lidí. Celorepublikově se proslavil Cukrovar ve Smiřicích, kde se na konci 20. století při výrobě využívalo automatického vaření cukru. Cukrovaru ve Skřivanech se podařilo dosáhnout dokonce celosvětového věhlasu, když na počátku 20. století začal vyvážet své cukrové homole. Tabulka 6: Přehled cukrovarů na Královéhradecku Cukrovar Vznik Zánik Cukrovar v Ledcích 1835 1872 1837 1843 Cukrovar v Hradci Králové 1838 . Cukrovar v Chlumci nad Cidlinou Cukrovar v Syrovátce 1850 1949 1856 1941 Cukrovar v Opočně Cukrovar ve Skřivanech 1862 1977 Cukrovar ve Smiřicích 1868 1994 1998 Cukrovar v Předměřicích nad Labem 1871 Cukrovar v Sadové 19. stol. . 1872 dodnes Cukrovar České Meziříčí Zdroj: vlastní zpracování

67

Maximální množství zpracované řepy za den 2800 t 11201 t 300 t 1000 t 7000 t

2.6.1 Colloredo-Mansfeldský knížecí cukrovar v Ledcích Revoluce v roce 1848 podnítily převratné společenské změny, jež zasáhly i hospodářskou sféru. Zásadním se ukázalo být zrušení roboty a poddanství. Velkostatkáři (většinou šlechtici) tak ztratili bezplatnou pracovní sílu, avšak byly jim vypláceny roční splátky od poddaných, kteří museli splatit vyvázání jejich usedlostí z poddanských závazků. Nashromážděný kapitál posléze mohli šlechtici využít jako vstupní investiční kapitál k zahájení podnikání. Někteří šlechtici se rozhodli podnikat v průmyslu, protože 50. léta 19. stol. byla léta průmyslové revoluce. Naopak jiní velkostatkáři využili příznivého klimatu v úrodných oblastech k započetí podnikání v oboru cukrovarnictví, které bylo v oné době na dobré úrovni. Proto také převážná část cukrovarů vzniklých v 50. letech 19. stol. patřila šlechtě a nacházela se u velkých statků. Mezi takové cukrovary se dá zařadit ColloredoMansfeldský knížecí cukrovar v Ledcích., i když nevznikl v 50. letech 19. stol.

Ledecký cukrovar byl prvním cukrovarem postaveným ve východních Čechách. Nacházel se v malé vesnici Ledce nedaleko Třebechovic pod Orebem a svůj provoz zahájil již v roce 1835. Kvůli udržení konkurenceschopnosti musel být cukrovar po zmíněné revoluci nákladně modernizován, protože v té době nově vzniklé konkurenční cukrovary zpracovávaly desítky tisíc vídeňských centů38. Z tohoto důvodu byl do podniku pořízen parní stroj se dvěma parními kotly. Výsledkem bylo navýšení výroby z 10 – 20 tisíc vídeňských centů v 40. letech na 40 – 50 tisíc vídeňských centů řepy v 50. letech 19. století. Zavedení nové technologie se ale neobešlo bez následků. V roce 1861 v cukrovaru vybuchl jeden z parních kotlů. Výbuch zažehl ohromný požár, který usmrtil asi šest osob a zničil celý cukrovar. Muselo dojít k jeho opětovné výstavbě. Bohužel ani rozsáhlá modernizace nezajistila cukrovaru v Ledcích dlouhou budoucnost. Colloredo-Mansfeldové se totiž v roce 1856 rozhodli postavit další cukrovar. Ten se nacházel prý ve výhodněji položeném Opočně-Podzámčí. Pro cukrovar to znamenalo ztrátu knížecí řepy a nutnost odebírat řepu pouze od drobných dodavatelů. Poslední ránou bylo pro podnik založení Společného rolnického cukrovaru v Českém Meziříčí, které notně přispělo k zrušení prvního východočeského cukrovaru na konci roku 1872. 2.6.2 Colloredo-Mansfeldský knížecí cukrovar v Opočně Jak již bylo zmíněno, druhý Colloredo-Mansfeldský cukrovar byl vystavěn roku 1856 v Opočně v městské části Podzámčí. 38

Jeden vídeňský cent váží 56,006 kg.

68

Naneštěstí stejně jako cukrovar v Ledcích byl brzy (v roce 1868) také zasažen velkým požárem. Po jeho kompletním zničení byl znova postaven, ale na jiném místě. Impulsem k obnovení cukrovaru byla zřejmě plánovaná železniční trať z Týniště nad Orlicí do Náchoda, která by dopomohla cukrovaru k dovozu všech potřebných surovin pro výrobu a následně k distribuci produktů. Přestavba trvala dva roky a stála 490 000 zlatých. Došlo rovněž ke změně technologie. Díky tomu vzrostla kapacita cukrovaru z původní kapacity 25 tun na 300 tun zpracované řepy za den. Od roku 1882 Colloredo-Mansfeldové dali cukrovar do pronájmu firmě Werther, Fiedler a Gimbel. V této době bylo celkem běžné pronajímat šlechtické velkostatky. V pronájmu zůstal opočenský cukrovar do 1. července 1918. Poté se jeho vedení ujali opět Colloredo-Mansfeldové. Šlechtický rod v témže roce založil podnik s názvem „Colloredo-Mannsfeldská správa hospodářství a průmyslových podniků v Podzámčí.“ Výnosy podniku se přidělovaly stejným dílem mezi všechny bratry. Během 1. světové války se musel cukrovar vypořádat s nedostatkem uhlí, vápence a koksu. Dále se musel obejít bez dodávek surovin pomocí železnice či kvalifikovaných pracovníků. I přes všechny problémy neutrpěl cukrovar naštěstí velké škody. Za první republiky cukrovar ovlivnila pozemková reforma (1919-1938). K částečnému uchránění majetku před úplným záborem došlo díky založení akciové společnosti „Rolnický cukrovar, zemědělské a průmyslové podniky, akciová společnost v Podzámčí.“ Akciová společnost si tak mohla zakoupit cukrovar a dostala do pronájmu 2 222 hektarů půdy na dobu 24 let. Cukrovar v Podzámčí fungoval v této vlastnické formě až do 8. října 1941, kdy došlo, dle rozhodnutí říšského protektora Reinharda Heydricha, k ukončení provozu. Řepný kontingent získal Cukrovar v Českém Meziříčí, který byl součástí akciové společnosti Středočeský cukerní průmysl.

2.6.3 Cukrovar České Meziříčí Cukrovar v Českém Meziříčí vznikl hlavně proto, že místní rolníci, kteří dodávali řepu do ledeckého cukrovaru, nebyli spokojeni s její nízkou výkupní cenou. Tak byl Společný rolnický cukrovar v Českém Meziříčí založen rolníky mezi lety 1871 – 1872. Již brzy se však, především kvůli nezkušenému vedení, začal potýkat s velkými

69

problémy. Ty jej přivedly do konkurzu. V konkurzu ho roku 1885 nakonec odkoupila vídeňská firma Nathan Hellmann. Oskar Bondy, nový majitel cukrovaru, skomírající podnik viditelně pozvedl. Jeho zásluhou došlo ke stabilizaci řepní základny, odbytišť cukru a k výrobě cukru v různých formách. Nadějný rozvoj byl zastaven, jako u předešlých podniků, obrovským požárem. Onehdy vzniklé obnovené budovy cukrovaru stojí v Českém Meziříčí dodnes. S nástupem fašismu v roce 1938 byl nucen „Zucker-Bondy” odejít kvůli svému židovskému původu do zahraničí. Rodinný podnik převedl na akciovou společnost „Středočeský cukerní průmysl”. Od 50. let 20. století nastává pro tuto dobu typická stagnace ve vývoji státních podniků. Přesto se v průběhu dalších 50 let do podniku pravidelně investovalo. Důkazem je zrekonstruovaná kotelna z 50. let, nutné výměny zařízení nebo nové silo na skladování cukru z konce 80. let. K privatizaci podniku došlo v roce 1992. O rok později se z cukrovaru stala akciová společnost. Poté co podnik vstoupil do akciové společnosti Tereos TTD postupně docházelo k zvyšování kvality a navyšování výrobní kapacity. Avšak nebývalé rekonstrukce se podnik dočkal teprve po vstupu České republiky do EU v roce 2004. V rámci rekonstrukce byla postavena např. chladící věž, nový kotel nebo vápenka. Leč po nebývalém rozmachu přišel o několik měsíců později ničivý požár. Požár napáchal škody v hodnotě 70 milionů, cukrovarská technologie byla zcela zničena. Ačkoli se zdálo, že již nedojde k znovuobnovení podniku, po měsíci usilovných oprav se mohlo začít s cukrovarnickou kampaní. Dnes je Cukrovar v Českém Meziříčí jediným funkčním cukrovarem na Královéhradecku a zároveň druhým největším cukrovarem v České republice. Jedna cukrovarnická kampaň tu trvá až 130 dní, během ní se zpracovává denně kolem 7 500 tun řepy, což je 90 000 tun cukru.

2.6.4 Cukrovar Syrovátka V 50. letech 19. století vznikaly též velkokapacitní cukrovary s kapacitou více než 100 000 vídeňských centů. Mezi ně se řadil cukrovar v Syrovátce. Cukrovar nechal vybudovat mezi lety 1848 až 1850 svobodný pán Michael Václav Dobřenský z Dobřenic, majitel několika statků v okolí včetně Syrovátky. Závod byl na svou dobu velmi moderně vybaven. Strojní zařízení se skládalo ze 2 belgických a 1 českého parního stroje a byl schopen ročně zpracovat až 100 000 vídeňských 70

centů řepy. Tak obrovská kapacita však kvůli neznalosti pěstování cukrovky nebyla ani zdaleka využita. Vyráběl se tu zejména rafinovaný cukr, sirup či melasa k výrobě lihu pro lihovar.

Protože se Michael Dobřenský při nákladné stavbě podniku velmi zadlužil, byl nucen ho od roku 1857 pronajímat baronu Riese-Stallburgovi. Nicméně o 4 roky již nebyl schopen splácet dluhy, a tak na něj byla uvalena exekuce. Cukrovar koupili dědicové známého cukrovarníka Karla Weinricha za 400 000 zlatých. Podnik byl vybaven moderním strojním zařízením (6 parních kotlů) a kapacita zvýšena na obdivuhodných 200 000 vídeňských centů řepy. Za dob hospodaření rodu Weinrichů v Syrovátce byla výroba proměnlivá, ale spíše se vzrůstající tendencí. Cukrovar vylepšoval materiální postavení místních obyvatel, protože v něm bylo zaměstnáno mnoho dělníků, a to zejména před první světovou válkou, kdy byli obyvatelé Syrovátky odkázáni právě na práci v cukrovaru nebo na statku. Ve 20. letech 20. století musel být rodinný cukrovar kvůli pozemkové reformě prodán akciové společnosti rolníků za 5 milionů československých korun. K prodeji došlo 20. dubna 1923 a podnik tak získal nové jméno: „Rolnický cukrovar v Syrovátce, akciová společnost“. Díky porolničení cukrovaru se zvětšil počet dodavatelů cukrové řepy až trojnásobně oproti době, kdy byl podnik v soukromém vlastnictví. Kromě toho došlo k další modernizaci, která však podnik opět uvrhla na pokraj své existence. V roce 1922 Rolnický cukrovar vstoupil do Svazu královéhradeckých cukrovarů. Sdružení se zabývalo určování řepných rajonů, řepných kontingentů či hájením členských zájmů. Okupace znamenala pro podnik nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, uhlí, přepravních vagonů na řepu39 a především snížení spotřebitelů o třetinu. V roce 1948 se z cukrovaru stal národní podnik, což bylo jasným signálem blížící se likvidace. Likvidační schůze se uskutečnila 18. 8. 1949 v Hradci Králové, tou byl také potvrzen zánik syrovátského cukrovaru.

2.6.5 Cukrovar Náchod Zásluhou vzniku značného množství cukrovarů v 50. letech 19. stol. vzrostla produkce řepného cukru na našem území. V souvislosti s dovozem třtinového cukru a Vlečka vedla ze Syrovátky do obce Dobřenice, která byla pro cukrovar největším dodavatelem cukrové řepy, ještě v době, když byl podnik v soukromém vlastnictví. 39

71

světovou hospodářskou krizí (1857 – 1859) způsobil ovšem tento rozmach zároveň první krizi z nadvýroby v Čechách. Tato těžká situace ještě více uspíšila zánik některých zadlužených cukrovarů, mezi které patřil např. zmiňovaný cukrovar v Syrovátce. Je zřejmé, že měla rovněž svůj podíl na neúspěchu při snaze postavit již vyprojektovaný cukrovar knížete Schaumburg Lippe v Náchodě. O plánované stavbě náchodského cukrovaru se můžeme dozvědět pouze z jednoho statisticko-kartografického zdroje z roku 1858. Výsledkem této situace bylo na jedné straně snížení dovozu třtinového cukru, ale na straně druhé byl roku 1860 odstartován vývoz českého řepného cukru do zahraničí.

2.6.6 Cukrovar Smiřice V letech 1866 – 1868 byl ve Smiřicích postaven cukrovar, který si později vydobyl celorepublikovou slávu. Jeho iniciátorem byl majitel smiřického panství baron Jan Liebig, jež si vytyčil cíl - zvýšit rentabilitu panství pomocí stavby cukrovaru. Baron Liebig si ponechal své panství jen do roku 1881. V tomto roce jej prodal císařskému a královskému fondu ve Vídni. Císařský fond dal cukrovar do pronájmu vídeňské firmě Jindřicha Beniese na dobu 20 let. Firma zrušila zdejší rafinerii cukru a surový cukr odtud odvážela do Rosic. Díky tomu se zde uvolnily další prostory potřebné k počáteční rekonstrukci cukrovaru v průběhu roku 1888. Během rekonstrukce tu byla vybudována např. cukrovarská kantýna a elektrické osvětlení. V roce 1908 firmě J. Benies skončila nájemní smlouva. Podnik se vrátil opět do vlastnictví císařského a královského fondu. V průběhu 10 let fond do cukrovaru pořídil dokonalejší stroje, pračku či vybudoval difuzní síň a lanovou dráhu. Po vzniku Československa přešel podnik v majetek státu a za totality byl přidělen pod správu Předměřických cukrovarů n. p. Samostatným podnikem se stal cukrovar na krátkou dobu v roce 1953. Poté byl začleněn do národního podniku Východočeské cukrovary n. p., v Hradci Králové. Od roku 1960 docházelo opět k postupné rekonstrukci národního podniku. Obnova byla zaměřena hlavně na zvýšení zpracování cukrové řepy. Modernizovali se finální váhy, zaváděly se nové stroje do výroby, zkracovaly se jednotlivé prostoje atd. „…cukrovar ve Smiřicích v letech 1988-1994 byl asi nejslavnějším cukrovarem v ČSSR, kam se jezdilo na exkurze a to hlavně díky řízení technologii včetně automatického vaření cukru.” (http://www.smirice.eu/firmy/cukrovar1.htm, cit. 2015-05-19) Smiřický cukrovar byl velmi dlouhou dobu státním podnikem, déle než ostatní již zprivatizované podniky. Vedení podniku několikrát jednalo se zakladatele cukrovaru - Ministerstvem 72

zemědělství, avšak neúspěšně. K rekonstrukci a následnému zrušení podniku nakonec došlo v roce 1994. „V mysli současných cukrovarníků je stále Cukrovar Smiřice legendou a to, i když již neexistuje a to dokonce za hranicemi naší země.” (ibid., 2015-05-19)

2.6.7 Cukrovar ve Skřivanech Cukrovaru ve Skřivanech, malé obci vzdálené 3 km od Nového Bydžova, se podařilo dokonce dosáhnout světového věhlasu. Zakladatelem skřivanského cukrovaru byl v roce 1862 majitel panství Gustav Ledvinka. O deset let později však Ledvinka prodal zámek i s cukrovarem Adolfu Ritterovi ze Záhony. Po velkém požáru 8. dubna 1882 se Ritter rozhodl objekt cukrovaru přestavět na rafinerii cukru. Od roku 1889 bylo panství ve vlastnictví Liebigů, stejně jako dříve panství ve Smiřicích. Rafinerie vzkvétala. V roce 1905 a 1912 objekt opakovaně poničil velký požár. Nutné renovace vedly k rozsáhlé přestavbě a modernizaci cukrovaru. Na počátku 20. století se cukrovar neobyčejně proslavil, a to díky exportu tzv. „homoliček” vyvážených až do 50 zemí světa. V té době tu pracovalo až 1200 zaměstnanců. Výroba však musela být zastavena během 2. světové války, aby se v podniku mohla vyrábět vojenská technika. Ke znárodnění cukrovaru došlo dne 11. dubna 1948. To bylo předzvěstí blížícího se konce slavného cukrovaru, který nastal v roce 1977. Cukrovarnická výroba tu byla nahrazena výrobou potravinářských obalů.

2.6.8 Cukrovar v Sadové Sadová, vesnice nedaleko Hradce Králové, je dávána v souvislost především s bitvou u Sadové v roce 1866. Právě z této doby pocházejí různé zmínky o místním cukrovaru. V obecní kronice stojí, že se u cukrovaru nacházel malý hřbitov, kde bylo během bitvy pohřbeno 65 vojínů. Pochoval je tam prý domovník cukrovaru. Brzy po bitvě umřel i domovník a byl pohřben k ostatním vojínům. Zajímavostí je, že domovník zemřel v 66 letech v roce 1866 a stal se 66. nebožtíkem na hřbitově. Sadovský cukrovar zmiňuje během bitvy rovněž pamětní kniha obce Mžany: „Mžanský rolník Martin Zámečník pozoruje na Hůrce v Nechanicích bitvu, hlavně na komín 73

u cukrovaru v Sadové vyhlížel a co horlivý pěstitel cukrovky o komín ten velkou starost měl. Komín

ten,

ač

ranou

z

děla

zasáhnut,

předce

[sic!]

obstál.“

(http://popamatkach.cz/mapa/prusko-rakouska-valka-1866/bytva-u-hk-jizni-kridlo/sadova/, cit. 2015-05-21) Pro potřebu cukrovaru mezi Sadovou a Smiřicemi byla zavedena také vlečka. Její provoz byl zahájen 25. 3. 1882. Na konci 80. let 20. století byla trať prodloužena do nově vybudované stanice Hněvčeves, kdežto do Sadové vedla jen odbočka do roku 1938. Cukrovar v Sadové zanikl před 2. světovou válkou.

2.6.9 Cukrovar v Předměřicích nad Labem Cukrovar v Předměřicích nad Labem byl dalším vesnickým cukrovarem ležícím v blízkosti Hradce Králové. Vznik Společného rolnického cukrovaru jako akciové společnosti se datuje do roku 1871. Ve 20. století byl několikrát přestavován. Z původní stavby se zachovala kotelna a oktogonální 59 metrů vysoký komín. Jako mnoho dalších cukrovarů byl i tento cukrovar v roce 1948 znárodněn a po dalších padesáti letech (roku 1998) uzavřen. Útržkovité informace týkající se předměřického cukrovaru jsou k nalezení například v obecní kronice uveřejněné v Předměřickém zpravodaji.

2.6.10 Cukrovar v Hradci Králové a Cukrovar v Chlumci nad Cidlinou Posledními dvěma cukrovary na Královéhradecku byly Cukrovar v Hradci Králové a Cukrovar v Chlumci nad Cidlinou. Hradecký cukrovar se nacházel v městské části Kukleny. V provozu byl v letech 1837 až 1843. Chlumecký cukrovar byl založen pravděpodobně o rok později. O jeho existenci se dozvídáme např. z biografie Matěje Valtery, významného cukrovarníka z Náchodska. Matěj Valtera je rodákem z malé vesnice Kleny. Narodil se 29. 10. 1844 do rolnické rodiny. Dle přání rodičů se od roku 1858 připravoval na kněžské povolání v benediktinském gymnáziu v Broumově. Avšak brzy přišel na to, že ho spíše láká obchod, proto dále studoval gymnázium, tentokráte v Hradci Králové, a poté se vydal do Prahy, kde se učil účetnictví a směnečnému právu.

74

Díky svým znalostem zemědělství se jeho prvními místy zaměstnání staly cukrovary v Chlumci nad Cidlinou (1868 – 1870), v Heřmanově Městci (1870 – 1871), v Dymokurech a v Bohušovicích nad Ohří (od roku 1872). Nabyl tak znalostí z oblasti ekonomie či znalostí týkajících se řízení podniku. Po svém sňatku s bohatou dcerou statkáře v roce 1876 se rozhodl koupit cukrovar v Lounech. Zprvu se musel velmi zadlužit, ale díky vydařeným cukrovarnickým kampaním se mu dluhy dařilo splácet. V 90. letech 19. stol. jeho cukrovar již patřil k největším a nejmodernějším cukrovarům v Rakousku-Uhersku.

2.7 Ovocnářství na Královéhradecku Ovocnářství má v královéhradeckém regionu dlouhou tradici. Místní úrodná půda dala vzniknout mnohým ovocným sadům a ovocnářským školkám. Ovocné sady u obce Synkov-Slemeno na Rychnovsku se dají srovnávat i s ovocnými sady v západní Evropě. Sady existují od poloviny 70. let 20. století a jsou tvořeny zejména jabloněmi, hrušněmi a slívami. Zde vyšlechtěná Synkovská jablíčka byla oceněna certifikátem Orlické horyoriginální produkt. Jak již bylo zmíněno v kapitole Stravování na Královéhradecku, ovoce bylo místními obyvateli hojně využíváno. Stalo se nedílnou součástí regionální gastronomie. Z ovoce se vařily polévky, omáčky k masům, sušené ovoce se používalo místo cukru, atd. Obce Sloupno, Smiřice, Prasek či Chlumec nad Cidlinou byly rodišti významných pomologů. Tito ovocnáři dokázali vypěstovat nepřeberné množství nových druhů ovocných dřevin, podrobně sepisovali své postupy a metody či dál předávaly své znalosti běžným pěstitelům i novým dychtivým zájemcům o pomologii. O významu těch nejuznávanějších pomologů se můžete přesvědčit v několika následujících biografiích.

2.7.1 Josef Eduard Proche Velmi obtížně bychom na Královéhradecku hledali tak významného, zaníceného a své práci oddaného pomologa jakým byl Josef Eduard Proche. Proche se narodil 13. prosince 1822 v Novém Bydžově. Již od mládí pěstoval svou lásku k ovocnářství a učil se roubovat. Eduardův otec však chtěl, aby se vzdělával, a tak syna poslal na střední školu do Jičína. Po dvou letech ale muselo dojít k Eduardovu návratu, protože jeho otec zemřel a syn zdědil jeho hokynářství. Obchod mu moc nešel. Dával přednost spíše studiu odborné cizojazyčné literatury. A „když se jako mladý kupec vydal na 75

zkušenou do Poděbrad, ocitl se záhy v ovocném arboretu Sans Pareil po ovocnáři Matěji Rösslerovi, což definitivně rozhodlo o příštím povolání mladého nadšeného ovocnáře.” (Draštík, 2008, s. 7) Od té doby Proche obětoval většinu svého volného času při pobytu v Praze střídavě studiu ve vinohradské zahradě Na Kozačce u pomologa H. R. Dickreta a ve smíchovské univerzitní botanické zahradě s poradcem V. F. Kosteleckým. Při svém studiu se obzvláště zaobíral fyziologií a anatomií ovocných dřevin, ale zajímalo ho i vše ostatní, co nějak souviselo s pěstováním ovoce. Osobně sledoval taktéž vývoj pomologie v zahraničí. Určoval si nesnadné cíle, např. vypěstovat dostatečné množství jakostního šlechtěného ovoce pro všechen lid. V roce 1849 se Proche vrátil do Nového Bydžova, protože mu onemocněla matka. Pokusil se zde znovu obchodovat, opět s nezdarem. Velmi šťastně se cítil, když si roku 1862 zakoupil zemědělskou usedlost (1,2 ha) ve Sloupně, kde pěstoval šlechtěnce ze semene a křížil různé odrůdy. Dopisoval si s pomologickými odborníky z celého světa, někdy mu zaslali i rouby, které však Proche rozdal rolníkům. Na tomto pozemku vypěstoval stovky odrůd, přesně 1300. O svých postupech a všech svých výpěstcích si vedl podrobné zápisy. V roce 1888 se dokonce zasadil o vysázení polního sadu s 900 stromy. Dvacet ze svých kříženců pojmenoval. Jeho první kříženec z roku 1851 byl nazván Josef Daněk, podle známého sládka z Chlumce nad Cidlinou, dále Božena Němcová, Česká pochoutka, Libernáč sloupenský nebo Malinové sloupenské. Procheho si vážili nejen ovocnáři, ale i rolníci, kterým byl štědrý pěstitel vždy nápomocen v pěstování a roubování stromků. V roce 1894 byl poctěn pozváním do Petrohradu na mezinárodní výstavu. Kvůli svému již pokročilému věku však odmítl a navrhl místo sebe svého chlumeckého přítele a výborného pomologa Jana Říhu. 12. 11. 1908 byl Eduard Proche nalezen mrtev mezi svými stromy. Měl 7 dětí, žel žádné z nich se ovocnářství nevěnovalo. Jeho osobnost je dobře zachycena v epitafu nad rodinnou hrobkou: „Pracoval vždy do únavy, klidu sobě nedopřál – pochvalu vždy zavrhoval, cenu svoji zapíral, srdce jeho zlaté bylo, každému jen blaho přálo, za vše dobré co vykonal, tichý spánek buď mu přán!” (Holmanová, 1988, s. 14)

2.7.2 Alois Velich Na tom, že se Proche stal ovocnářem, měl jistě vliv rodinný přítel a lidový ovocnář Alois Velich (1774 – 1854).

76

Velich je spjat především s městem Chlumec nad Cidlinou, kde od roku 1822 zastával funkci kněze a pomologa více než 30 let. Propagoval nové vývojové tendence v ovocnářství a snažil se v něm odstranit ustálené pověry. V Chlumci vybudoval ovocnou školku, skleník s cizími odrůdami a v neposlední řadě vyšlechtil věhlasnou třešni Velichovu chrupku. Svým přístupem inspiroval a podněcoval mladé zájemce o pomologii, které dál vzdělával v oboru.

2.7.3 Jan Říha Jeho dalším učněm byl Jan Říha, ovocnář evropského významu a přítel Eduarda Procheho. Jan Říha se narodil do chudé chlumecké rodiny roku 1853 jako nejstarší syn z 15 dětí. Po absolvování obecné školy ho otec dal do učení k truhlářskému mistrovi Zvonečkovi. Pro truhlařinu se však moc nehodil, protože byl fyzicky slabý. Sám Jan dával přednost práci v mistrově zahradě před prací v dílně. S mistrem i později jako truhlářský pomocník měl mnoho sporů, které roku 1874 vyústily k jeho propuštění. Říhovi další kroky vedly do zámeckých zahrad, kde byl od 1. 1. 1875 přijat za zahradnického učně. Po získání výučního listu se mohl stát zahradnickým pomocníkem. Splnila se mu tak jeho tužba pobývat mezi stromy a květinami. Toužil prohlubovat své pomologické vědomosti, proto vydělané peníze často investoval do ovocnářských knih. Hrabě Oktavián velmi oceňoval Říhovy pracovní výsledky, které provedl v pěstitelských školkách. To ho však nepřesvědčilo, aby mu povolil stát se žákem pomologického ústavu v Praze v Troji. V únoru 1890 Říha podal výpověď, protože se chtěl podílet na úpravě sadů výstaviště pro nadcházející zemskou výstavu. O dva roky později byla speciálně pro něj, díky pomoci okresního starosty, v Chlumci zřízena nová funkce okresního zahradníka. Ta mu dopomohla k navázání písemného, ale i osobní kontaktu s nejuznávanějšími kolegy v oboru. Psal si s hrabětem Attemsem z Vídně, s Wikarym z Bolzana či s knížetem Gagarinem z Petrohradu, který jej, po Procheho odmítnutí, v roce 1894 pozval na mezinárodní výstavu do Petrohradu. Po svém návratu dále cestoval po Evropě, kde přednášel, radil, diskutoval či se vzdělával. Své schopnosti zužitkoval při zušlechťování chlumecké pomologické zahrady, která brzy dosáhla světové úrovně. Jako nejlepší český znalec odrůd ovocných dřevin té doby se často zúčastňoval výstav jako rozhodčí pro pojmenování nových odrůd. Spolupracoval s Thomayerem na

77

„bibli českého ovocnářství” - Českém ovoci. Byl členem Ovocnického spolku pro království České. Publikoval pravidelně v odborných časopisech a o pár let později napsal dílo České ovoce. Obsáhlé a hodnotné dílo se skládalo z šesti svazků, kde byly podrobně popsány a ilustrovány mnohé druhy ovoce. Po vzniku Československa ho ministerstvo zemědělství pověřilo, aby již v pokročilém věku založil ovocnářské arboretum. Arboretum čítalo 100 ha, nacházelo se tam kolem 30 000 ovocných stromků složených z 2000 druhů ovocných dřevin. Zemřel 12. června 1922 na plicní tuberkulózu.

2.7.4 Jan Vondrák „Jan Vondrák je jedním z posledních představitelů slavné éry východočeských okresních pomologů a ovocnářských inspektorů… Byla to slavná éra, na niž by bylo potřeba v lecčems navázat. Jan Vondrák patří mezi nejzasloužilejší příslušníky této ovocnářské generace,” tak ocenil slavného pomologa u příležitosti jeho 70. narozenin autor význačné knihy Moderní zahrada Vladimír Mölzer. (Provazník, 1988, s. 3) Ovocnář Jan Vondrák se narodil 27. ledna 1908 v Praseku nedaleko Nového Bydžova. Na rozdíl od Jana Říhy již od mládí se mohl věnovat pomologii a snažil se přiblížit svému velkému vzoru - bydžovskému rodákovi Eduardu Prochemu. Svá studia zahradnictví započal v okresní školce v Novém Bydžově u inspektora ovocnictví Jana Doležala. Ve studiu pokračoval následně v Praze v Zemském pomologickém ústavu v Troji, aby se po jeho dokončení mohl opět vrátit do Bydžova a převzít po Doležalovi ve svých pouhých 23 letech místní školku. Pod jeho vedením školka vzkvétala a zanedlouho se stala jednou z nejlepších školek v Čechách. Zaváděl zde nové tvary a druhy stromků, spolupracoval s různými výzkumnými stanicemi. V roce 1949 se stal také inspektorem ovocnictví a o osm let později se v nemalé míře podílel na sjednocení Československého svazu zahrádkářů. Vondrák se rovněž věnoval publikační činnosti. Sám napsal desítky článků do odborných zahrádkářských periodik či spolupracoval na několika ovocnářských publikacích. Avšak za jeho nejdůležitější a celostátně nejuznávanější dílo je považována kniha Zakládání a provoz moštáren a sušáren ovoce, kterou sepsal společně s L. Kamínkem a M. Kamínkem. Kniha vychází z autorových vlastních zkušeností s moštárnami na Novobydžovsku. Díky ní bylo možno zřídit moštárny i v těch nejmenších oblastech zpracovávajících ovoce.

78

Za svého života byl vyznamenán rodák z Praseku více než 50 rozličnými čestnými diplomy, vyznamenáními, medailemi nebo poděkováními. V roce 1968 se dočkal dokonce státního vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Dále by se mohlo vyzdvihnout nejvyšší možné vyznamenání, jež obdržel od Českého zahrádkářského svazu – Zlatou medaili za zásluhy o rozvoj ČZS nebo vyznamenaní od městského výboru v Novém Bydžově – Zlatou medaili za zásluhy o rozvoj města.

2.7.5 Josef Vorel Také Smiřice měly svého význačného pomologa – Josefa Vorla. Josef Vorel se narodil 10. srpna 1887. Jeho otec již zezačátku rozhodl, že se jeho syn stane zahradníkem. A tak roku 1901 nastoupil Josef do učení k Josefu Štuplovi40 působícím ve smiřickém zámeckém parku. Po čtyřech letech se dále učil v zámeckém parku v Děčíně u knížete Franze von Thun – Hohensteina. Kníže si všiml jeho ovocnářského nadání a podporoval ho při jeho studiu na královském zemském pomologickém ústavu v pražské Troji. Po následném několika měsíčním pobytu v Srbsku a čtyřměsíční vojenské službě v Hradci Králové se v roce 1910 stal zahradnickým příručím v ovocné školce knížete Lobkovice v Jezeří u Mostu. S počátkem první světové války musel Vorel narukovat k hradeckému pluku. Ve válce byl brzy Rusy zajat a držen jako válečný zajatec. Zachránil ho až jeho příbuzný, který ho vyreklamoval na práci k mnichovskému zahradníkovi do Krasnodaru. V oné době se mu podařilo získat místo vychovatele dětí u knížete Gončarova. Kníže si Vorla oblíbil a pomohl mu k uskutečnění jeho dalších studií pomologie, tentokráte na Varvanovském pomologickém učilišti na Kavkaze. Po skončení války se roku 1920 vrátil transportem domů. Následujících šest let byl zaměstnán na smiřickém velkostatku. Poté se jeho působištěm stalo na dva roky Komárno, kde vyučoval zahradnictví a dával přednášky, ale necítil se tu dobře. V roce 1928 byl jmenován správcem zahradníkem v Topolčiankách. Topolčianky bylo městem, které často navštěvoval první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Masaryk správci zadával důležité úkoly. Vorel byl např. prezidentem pověřen vyrobit věnec k 10. výročí od smrti generála M. R. Štefánika či vyzdobit slavnostní tabuli k příležitosti státní návštěvy egyptského krále.

Josef Štupl byl mistrem ve svém oboru, svému umění se naučil v zámeckých zahradách vídeňského Schönbrunnu. 40

79

Obě zakázky se shledaly s úspěchem, a proto ho také prezident Masaryk v roce 1932 jmenoval správcem zahrad pražského hradu41. Během svého téměř patnáctiletého působení v královské zahradě se mu podařilo zahradu neuvěřitelně zušlechtit. Jen ho mrzelo, že stejného názoru nebyl prezident Beneš. Nikdy nebyl schopen docenit jeho schopnosti. Jednou o jeho práci dokonce řekl: ,,Jakápak nádhera, jakýpak kouzelník – musí, vždyť je za to placenej !“ (http://www.smirice.eu/lide/vorel/vorel.htm, cit. 2015-05-26) Proto není překvapivé, že když Beneš v roce 1945 prováděl očistu hradu, Vorel patřil mezi ty, kteří museli z hradu odejít. Posledním Vorlovým zaměstnavatelem se roku 1948 stal státní statek v rodných Smiřicích. Ministerstvo zemědělství ho pověřilo založením sadů v Ratibořicích. Svá poslední léta strávil v domě svého bratra ve Smiřicích, kde také v roce 1958 zemřel.

2.7.6 Josef Boukal Pokud bychom měli zmínit nějaké současné významné královéhradeckého ovocnáře, neměli bychom zapomenout na hradeckého rodáka Josefa Boukala. Josef Boukal bydlí v Citrusové ulici v Hradci Králové. Název ulice je příznačný pro jeho zálibu, protože je specialistou v pěstování citrusů. Pěstování mandarinek, pomerančů a citronů se věnuje více než 30 let. Říká, „že když v lednu pomeranče a mandarinky sklidí, vydrží mu až do srpna, protože nejsou poškozené transportem ani ničím postříkané.” (Vítková, 2014, s. 3) O citrusy se opravdu dobře stará, v létě je kropí studenou vodou a při mrazech jim zase trochu přitopí. Každý rok sklidí kolem 40 kg ovoce, které pak většinou rozdá dětem. Boukal je však především uznávaným šlechtitelem jabloní. Nové odrůdy jabloní vypěstované ze semene si nechává patentovat. Zatím má 9 patentů. Vyšlechtění jedné jabloně si vyžádá 15 let. Ovocnářství zasvětil 55 let a díky unii zahrádkářů navštívil mnohé země.

41

O jeho jmenování se usiloval také generál Syrový.

80

2.8 Zelinářství na Královéhradecku Na Královéhradecku působilo a působí mnoho zemědělských družstev a společností, které se zasadily o rozvoj zelinářství v regionu. Nacházejí se rovněž v malých vesnicích, které však mnohdy spolupracují s většími obcemi, aby byly schopné konkurence. Nejúrodnější oblastí je na Královéhradecku Polabská nížina. Pokud bychom se měli zaměřit na nejvýznamnější zelinářské produkty regionu, patřilo by sem hlavně hlávkové zelí, luštěniny či cibule. Dále to jsou brambory, kořenová zelenina nebo kukuřice. Pěstováním hlávkového zelí je známá obec Bolehošť a ves Mokré na Rychnovsku. Zelí se dříve konzumovalo velmi často. Lidé si ho často nechávali vykvasit ve velkých nádobách a poté se jedlo samotné nebo se z něho připravovaly různé polévky (viz kapitola 2.2 Stravování na Královéhradecku v 19. stol.). Již v 19. stol. existovalo nepřeberné množství receptů na zelná jídla. Následující čtyři podkapitoly se podrobněji věnují výše jmenovaným hojně se vyskytujícím zelinářským produktům regionu.

2.8.1 Bolehoštské kysané zelí Hlávkové zelí je v České republice zeleninou číslo jedna. Výraz „zelí” vychází ze staročeského označení pro zeleninu – „zelé”, kdežto přívlastek hlávkové je překladem německého označení pro zelí „Kopfkohl” nebo „Hauptkraut”. V minulosti se mu ještě říkalo hlavatice nebo kapusta. Kysané zelí je nejspíše vynálezem Tatarů. Slované si jej oblíbili a seznámili s ním celou Evropu. Tento specifický způsob konzervace tkví v mléčném kysání, vyvolaném mikroorganismem Streptococcus brassicae. Výrobou kysaného zelí je v královéhradeckém regionu známý AGROSPOL Bolehošť, a.s. Podnik se skládá z rostlinného úseku, živočišného úseku, zelárny a zahrady a obhospodařuje kolem 1250 ha zemědělské půdy v obci Bolehošť na Rychnovsku, kde má pěstování zelí dlouhou tradici. AGROSPOL se zaměřuje zvláště na pěstování a zpracování hlávkového zelí, které se pěstuje na polích se specifickými půdními podmínkami. Zelí je šetrně zpracováváno, aby zůstala zachovaná jeho dietetická hodnota a vysoký obsah zelné šťávy bez použití jakýkoliv chemických látek. Možná proto bylo bolehoštské zelí oceněno značkou Český výrobek - garantováno Potravinářskou komorou ČR a značkou Klasa. Specifická chuť zelí vznikla díky vhodným přírodním podmínkám, dlouholetým pěstitelským zkušenostem a současným moderním technologiím.

81

Kysané zelí se vyrábí ve vlastní kysárně. AGROSPOL jej prodává volně vážené nebo v polyetylenových sáčcích o hmotnosti 500 gramů do obchodů. Výkupní cena zelí se nijak nemění, avšak ta tržní se stále zvyšuje. „My třeba kilogram prodáme asi za 11 korun, ale na trhu je zákazníkům nabízen i za 33 korun”, řekl předseda ZD Bolehošť již v roce 1998. (Hrazděra, 1998, s. 3) Jak velké jsou asi rozdíly mezi prodejní a tržní cenou dnes? Bolehoštské kysané zelí můžete zakoupit v supermarketu TERNO Hradec Králové, v supermarketu GLOBUS Pardubice, v supermarketech a hypermarketech ALBERT a u dalších prodejců.

2.8.2 Mokerské zelí V minulých dobách byla pěstováním zelí vyhlášena také vesnice Mokré nacházející se nedaleko Opočna na úpatí Orlických hor. Mokerské zelí mělo opravdu vynikající pověst, vždy když se dovezlo na trh, ihned se prodalo. Vyznačovalo se tím, že na povrchu bylo modré a uvnitř bílé. Pokud byl dobrý rok, hlávky zelí dorostly do kuriózních rozměrů, vážily až 36 kg. K pěstování zelí se využívaly stále stejné pozemky, tzv. spraše42. Úrodné sprašové půdy měly samooživovací a samočistící vlastnosti, které rostlinám zaručovaly sladkost a výbornou kvalitu43. Vláha jim byla dodávána z neustálého přísunu podzemní vody. Ke sklizni zelí docházelo během léta a podzimu. Ranné zelí (Pourovo a Dobrovodské) se sklízelo v srpnu, polopozdní zelí (Pourovo a Dobrovodské) v září a pozdní zelí (kruhárenské) od října do listopadu. Někdy se pěstovalo tzv. „amagér”, zelí k zimnímu uskladnění. První dřevěná kysárna byla postavena rodinou Boukalovou, zelí se tu šlapalo v dřevěných kádích. Stavba zděné kysárny se uskutečnila v roce 1942. Dvanáct betonových bazénů bylo možno naplnit nejméně dvakrát ročně 250 tunami hlávkového zelí. Na konci každé zelné sklizně se konala „mačinková zábava”44. Konala se v místním tanečním sále. Do středu sálu se umístil věnec z mačinek a ostatními mačinkami byly dekorovány zdi a okna sálu. Během zábavy se říkaly básničky a povídky o zelí, vrcholem večera byl speciální tanec nazvaný „mokerské šimy”.

Spraše původně vznikly vyvátím jemnozrnného materiálu z pouštních oblastí nebo jiných oblastí bez vegetace. Typické spraše jsou rozmělnitelné v prstech a mají světle okrovou barvu. Ve sprašové hlíny se spraše mění po intenzivním odvápnění. V Čechách se sprašové hlíny vyskytují především v nížinách. Řadí se mezi úrodné zemědělské půdy. 43 V ostatních krajích se na kořenech rostlin často tvořily nádory. 44 Mačinky jsou malé nezralé zelné hlávky, které zůstanou po sklizni na poli. Po sklizni dorůstají asi měsíc na seříznutém košťálu. 42

82

Zelí se v Mokrém pěstovalo i během obou světových válek. Slavná pěstitelská tradice byla ukončena na konci 20. stol. Dnes jsou zelná pole zarostlá jen křovím a rákosem.

2.8.3 Všestarská cibule Cibule kuchyňská je po hlávkovém zelí v Čechách nejrozšířenější a nejdůležitější zeleninou. Prvně byla cibule objevena ve středoasijských stepích. Nyní se cibule pěstuje po celém světě. Právě na Královéhradecku se nachází jeden z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších pěstitelů u nás – Zemědělské družstvo Všestary. Cibule se tu pěstuje již od roku 1962. „Pěstování cibule se sice ve velkém rozjelo v polovině 60. let minulého století, ale do té doby tu mělo dlouho tradici. Zemědělci zjistili, že jsou tu pro ni skvělé podmínky a cibule má vynikající kvalitu,” říká jednatel firmy Vital Czech45 Otakar Šafka. (Mladá fronta Dnes Královéhradecké vydání. 20100612-20100613) Podle všestarských zemědělců k tomuto úspěchu přispívá zejména vysoce úrodná půda, nízká nadmořská výška (265 m. n. m.), mírné teploty a dostatek slunečního svitu. Družstvo stále zvětšuje osevní plochy. V roce 2012 se jednalo o 187,5 hektarů cibule. Všestarská cibule se také díky svým jedinečným vlastnostem stala v roce 2008 držitelem ochranného zeměpisného označení Evropské unie. Místní cibule obsahuje až o 25% železa více než ostatní druhy a dvojnásobek vitaminu B3. Mimoto se pyšní vyrovnanými nutričními parametry a nízkými hodnotami škodlivých látek. Vyjma České republiky se cibule vyváží na Slovensko, do Maďarska či Chorvatska.

2.8.4 Zemědělská oblast na Hradecku Mezi významné zemědělské podniky v řepařské oblasti na Hradecku patří Zemědělská společnost Bystřice, a.s. se sídlem v Kratonohách. Podnik vznikl v roce 1996 a je zaměřen na rostlinnou a živočišnou výrobu. Hospodaří na 1800 hektarech 46 a zaměstnává 50 zaměstnanců. Zaměřuje se na pěstování cukrovky, řepky olejné, kukuřice, ječmene a pšenice. K dosažení lepších zemědělských výsledků se používají moderní pesticidy s vysokou účinností, které prý nemají negativní dopad na životní prostředí. Rostliny jsou vyživovány v režimu tzv. precizního zemědělství, tím se myslí nasazení moderních strojů a technologií, při kterém je aplikováno jen potřebné množství hnojiv. V Vital Czech je dceřinou společností Zemědělského družstva. Orná půda se rozprostírá na území Kratonoh, Boharyně, Roudnice, Dobřenic, Kunčice u Nechanic, Michnovky, Puchlovic, Zvíkova nad Bystřicí, Kosičky, Trnavy, Starých Nechanic a Radostova. 45 46

83

této sféře spolupracuje Zemědělská společnost s Agropodnikem Hradec Králové. Úkolem Agropodniku je zajistit půdní rozbory k zjištění obsahu základních půdních živin. Doplňkové hnojivo je následně do půdy doplňováno pomocí GPS. V tabulce 6 je přehled obvyklého množství plodin pěstovaných ZS Bystřice během roku a kolik tun na hektar jednotlivá plodina vynesla. Tabulka 7: Obvyklá roční struktura výroby ZS Bystřice, a.s. Plodiny

výnosnost hektarů tun/ha

pšenice ozimá 550 7 řepka ozimá 230 3,8 ječmen jarní 150 5 cukrovka 140 75 kukuřice zrno 120 9,5 Zdroj: vlastní zpracování podle http://www.zskratonohy.cz/rostlinna-vyroba/ Původně zemědělské družstvo Piletice bylo v roce 1994 rozděleno na 2 hospodářské jednotky. Jednou z nich je již zmiňovaný VH Agroprodukt, spol. s r.o. Hradec Králové. Společnost byla řízena zkušeným agronomem a pěstitelem Ing. Janem Věckou a spolumajitelem firmy Čerozfrucht47 Ing. Janem Hnilicou. Na počátku vzniku se Agroprodukt kromě zemědělské výroby věnoval také chovu dojnic. K pěstování zeleniny bylo využíváno 80 z 300 hektarů. Od roku 1997 navazují na rodinnou tradici synové Ing. Věcka, Mgr. Jan Věcek a Roman Věcek, kteří podnik v oné době převzali. Společnost se začala specializovat v prvé řadě na výrobu kořenové zeleniny (karotky a petržele). Jejími dalšími plodinami byly: kapusta, čínské zelí, pór, květák a ozimá cibule. Díky tomu, že Agroprodukt převzal ze zemědělského družstva také středisko zeleniny, získal tím skleníky a fóliovníky k pěstování okurek. V současnosti Agroprodukt hospodaří na asi 1300 ha orné půdy a stále se věnuje především pěstování karotky (na 300 ha). Na druhém místě je petržel a pastinák (na 30 ha). Vyjma kořenové zeleniny má pole oseta obilninami, kukuřicí, řepkou olejnou a dalšími plodinami. Zeleninu společnost prodává do Odbytového družstva Jizera, od kterého ji skupuje řetězec Kaufland.

47

Čerozfrucht je firma zabývající se velkoobchodem se zeleninou a ovocem.

84

2.9 Mlékárenství na Královéhradecku Východní Čechy jsou někdy nazývány tradiční mlékařskou baštou. I přes krach mnohých mlékáren jich tu ještě dost zůstalo a snaží se udržet se na trhu. Nejvýznamnější je patrně skupina InterLacto Group, která v mlékárenské divizi sdružuje tři významné mlékárny: Bohemilk, a.s. v Opočně (viz kapitola 2.9.1 Bohemilk, a.s.), Moravii Lacto, a.s. v Jihlavě a Olešnickou mlékárnu RMD v Olešnici na Moravě. Mezi ty, které se neudržely na trhu a zkrachovaly, se řadí: Mlékárna Hradec Králové (MHK), Promil z Nového Bydžova, Milpo z Police nad Metují, Mlékárna Bystřec a další. Krom mlékáren mají v regionu dobrou pověst sýrárny. Oblast Orlických hor a Podorlicka již v minulosti proslula klasickou výrobou tvrdých sýrů, při které se sýřenina zpracovávala ručně. Touto metodou se v nich za rok vyrobilo 100 až 350 tun tvrdého sýra. Mezi takové sýrárny patřila sýrárna v Polici nad Metují, Klášterci nad Orlicí, Orlici či Bystřeci. Pokud se podíváme na Hradecko, najdeme tu společnost Niva s.r.o. (viz kap. 2.9.2) vyrábějící plísňový sýr Niva. Zpracováním kozího mléka se na Náchodsku zabývá např. Kozí farma Žernov (viz níže) nebo farma v Teplicích nad Metují.

2.9.1 Bohemilk, a.s. Celorepublikově nejznámějším mlékárenským výrobkem Královéhradecka je jistě opočenská zmrzlina vyráběná opočenskou mlékárnou. Vznik mlékárny v Opočně spadá do roku 1936. Při výrobě zpracovává kvalitní mléko z Podorlicka, jedné z oblastí, která byla nejméně ekologicky znečištěna. Mlékárna byla v minulosti majetkem holandských společností NUTRICIA a Friesland. Svůj dnešní název získala v červnu 2005, kdy se jejím novým vlastníkem stala akciová společnost BOHEMILK. Bohemilk zároveň patří do skupiny InterLacto Group, která sdružuje mlékárnu v Jihlavě, Opočně, Olešnici na Moravě a další zemědělské subjekty. Hlavními produkty podniku dodávané pod značkou Bohemilk jsou trvanlivá a čerstvá velmi chutná mléka, trvanlivé smetany, jogurty, zakysané smetany, máslo a směsné máslo. Společnost je také největším výrobcem zmrzlinových směsí v Čechách. Ty se vyrábí pod značkou FREDOMIX a MIXAR. Nejnovějším produktem společnosti Bohemilk je retro novinka - mléko ve skleněné láhvi. „Skleněná láhev o obsahu 0,75 l váží 300 gramů a svým jedinečným tvarem navazuje na českou tradici. Oproti minulosti je však láhev lehčí a nevratná,“ uvádí manažerka designérské

společnosti

O-I

Sales 85

and

Distribution

ČR.

(http://www.mediaguru.cz/aktuality/bohemilk-uvadi-retro-novinku-%E2%80%93-mlekove-skle/#.VWmQtEbDHNk, cit. 2015-05-30) Produkt je nyní nabízen v řetězcích Globus a Interspar. Opočenská zmrzlina Již od 60. let 20. století vyrábí mlékárna v Opočně vanilkovou zmrzlinu proslulou v celé České republice. „Zmrzlina je jedinečná svou lahodnou smetanovou chutí a jemnou konzistencí, díky které se na jazyku lehce rozpustí,” říká Lucie Peterová ze společnosti Bohemilk. (Bednář, 2010) Zmrzlinové směsi se vyrábějí ze sušené smetany v tzv. sušárně. Avšak zprvu byly tyto průmyslové polotovary určeny k výrobě krému do špiček, až později se staly základem receptur české vanilkové zmrzliny. Zmrzlina se stala nejprodávanějším produktem opočenské mlékárny a nositelem národní značky Klasa. Stejného vyznamenání se ještě podařilo získat všem typům opočenského mléka, smetaně na vaření a ke šlehání, zakysané smetaně, bílému smetanovému a selskému jogurtu. Pro svou oblibu se zmrzlinová směs přidává do krémů některých českých a slovenských sušenek. Také samotná zmrzlina je vyráběna v několika variantách, od smetanové až po vodovou variantu. Smetanová se připravuje rovněž v hořké extra čokoládové variantě. Mléčná má zase kakaovou, kávovou nebo pistáciovou alternativu. Nízkotučná je vyráběna dokonce v 17 různých obměnách. Do gastronomických provozoven jsou dodávány směsi pro přípravu zmrzliny točené, ale i porcované. Cukráři už pak jen rozmíchají kilogram směsi ve dvou litrech studené vody a vše nechají 15 minut odstát. Po 15 minutách se směs přecedí a nalije do zmrzlinového stroje.

2.9.2 Niva s r.o. Vznik dalšího významného mlékárenského produktu, plísňového sýra Nivy, je úzce spjat s již zmiňovaným bývalým dolnopřímským pivovarem, který v roce 1880 hrabě Jan Harrach přestavěl na sýrárnu. V té době se tu denně zpracovávalo asi 1000 litrů mléka. Mléko se nepasterizovalo, rovnou se zasyřovalo a vysrážená sýřenina se následně vlila do dřevěných rámečků. Takto vznikal v kraji oblíbený harrachovský smetanový sýr, podobal se

86

belgickému romadúru. Sýry byly skladovány ve zracích sklepích. Chlazení sklepů bylo až do září 1998 zajišťováno pouze přírodním ledem z místního rybníku. Od roku 1900 v mlékárně působil prof. a dr. Otakar Laxa (1874-1961). Laxa se značně zasloužil o rozvoj mlékárenského průmyslu v bývalém Československu. Je zakladatelem Československé mlékařské vědy, Československého mlékařského sdružení a autorem knihy Mlékařská encyklopedie a Sýrařství (1914). Niva se tu vyráběla od roku 1950. Po znárodnění o dva roky později se podnik zaměřil právě a pouze na výrobu Nivy. K velkým změnám došlo v roce 1986 s příchodem nového vedoucího výroby Jiřího Bednáře. Byla postavena pasterizační stanice, nová výrobní linka, výrobníky sýřeniny, nové sklady a garáže. Podnik byl do roku 1994 pod správou hradecké mlékárny. V roce 1994 byla dolnopřímská mlékárna samostatným státním podnikem a o vyřešení privatizace, v červenci 1995, se novým vlastníkem stala společnost NIVA s.r.o. Plísňový sýr Niva Inspirací pro výrobu sýrů s plísní ve hmotě byly již před stoletím francouzské sýry. Sýr Niva je kravský sýr s modrou plísní uvnitř. Na rozdíl od ostatních českých výrobců plísňového sýru48 se při výrobě sýru využívá techniky solení nasucho, podobná technika se používá taktéž při výrobě francouzského ovčího sýru Roquefortu. Sýr poté zraje ve zracích sklepích. Zrání trvá 5 až 7 týdnů, záleží na teplotě vzduchu ve sklepě. Dlouho dobu se dolnopřímské sklepy ochlazovaly přírodním ledem. Nicméně nejenom kvůli velké finanční náročnosti se v roce 1998 přešlo na chlazení freonem. A jak vznikl název Niva? Jelikož je název Roquefort chráněným názvem pro jižní Francii, musel nový sýr dostat jiné jméno. Ruského technologa Charitonova z mlékárny Madeta v Českých Budějovicích napadl název Niva, protože mu modrozelený sýr připomínal nivu, úrodnou louku. Vyjma společnosti Niva s.r.o. se podobný plísňový sýr v Čechách vyrábí ještě v Madetě a.s. a v Mlékárně Otinovsi s.r.o.

2.9.3 Kozí farma Žernov Na Královéhradecku se však nezpracovává jen kravské mléko. Své zastoupení tu mají rovněž výrobci produktů z kozího mléka. Jedním z nich je Milan Domáň, současný předseda Zemědělského družstva v Žernově na Náchodsku.

48

Všechny ostatní výrobci namáčí sýry do solné lázně.

87

„Na začátku 90. let to pro mě byl koníček, měl jsem 12 koz, ale při privatizaci družstva se uvolnil jeden kravín, tak jsem celý chov do družstva převedl. Dnes máme stádo 50 koz, vyrábíme jogurty, měkký i tvrdý sýr a zájem roste”, popsal M. Domáň počátky chovu koz v Žernově. (Mladá fronta Dnes - Královéhradecké vydání. Roč. 21, č. 264., 2010, s. 5) Provoz v kozí farmě byl započat žernovskými družstevníky v roce 1992. Ekonomika chovu koz je silně závislá na prodeji plemenných zvířat. Na počátku byly nakoupeny krátkosrsté bílé a hnědé kozy od drobnochovatelů s převahou bílých. Poté se však farma zaměřila především na chov hnědosrstých koz, který byl v roce 2000 uznán za chov šlechtitelský. Ale není to pouze plemenný materiál, na který se žernovská farma zaměřila, jsou to zejména produkty z kozího mléka. Vyrábí se tu dohřívané sýry, krémové sýry, jogurty či tvaroh. Tyto výrobky jsou vhodné zvláště pro lidi, kteří nesnesou bílkoviny obsažené v kravském mléku. Dále mají antivirové vlastnosti, podporují léčbu některých alergií, jsou dobrým lékem na nervovou soustavu, na kožní nemoci atd. Kozí farma má stálý okruh odběratelů, kteří si jezdí pro produkty osobně. V poslední době se zájem o kozí mléko zvýšil, pravděpodobně proto, že se lidé více zajímají o zdravou výživu. Přesto je třeba podotknout, že rentabilita farmy je nízká. Chov koz bude družstvem tolerován jen za podmínky, že bude stále dotován státem a nebude ztrátový. Za své úsilí bylo družstvo v roce 2010 odměněno první cenou v regionální soutěži Potravina a potravinář roku. Cenu obdrželi za kolekci přírodních kozích sýrů.

2.10 Pekárenství na Královéhradecku V dávných dobách se v českých pekárnách pekl hlavně chleba. Na rozdíl od dnešního bochníku byl chleba větší a vydržel až dva týdny. Tradiční chléb se vyráběl v každé vesnici. I nyní se v královéhradeckém regionu vyskytuje mnoho pekařství, avšak jejich sortiment je rozšířen o jemné pečivo, zákusky, dorty atd. Mnohé z nich jsou dnes buď společnosti s ručením omezeným, nebo akciové společnosti. Existují tu také rodinné pekárny, o které se starají jen členové rodiny. V této kapitole jsou představeny některé významné regionální pekárny. Mnohé z nich jsou držitelé různých značek a ocenění kvality.

2.10.1 Rolnické mlýnské a pekárenské družstvo v Praskačce Ve 20. století, konkrétně v roce 1916, vzniklo v dnešní městské části Praskačka v Hradci Králové družstvo zaměřené na zpracovávání a uvádění plodin na trh. 88

Již na počátku vzniku byl k družstvu přistavěn tříposchoďový mlýn s elektrickým pohonem a z místního nádraží vedoucí vlečka. Mlýn se sedmi zaměstnanci byl schopen za 24 hodin semlít až 18 500 kg obilí. V roce 1918 byla v objektu dohotovena také velkokapacitní velkopekárna. Za 3 hodiny v ní bylo možné upéct 240 pecnů, každý o váze 4 kilogramů. Pro region byla nesmírně důležitá, protože kromě Hradce Králové zásobovala chlebem a dalším pečivem kolem 30 obcí v okolí. Mnoho škod způsobila v červenci 1929 větrná smršť. Vítr strhl střechy a déšť smáčel zásoby obilí a mouky. Díky pojištění se z toho družstvo naštěstí rychle dostalo. Další pohroma postihla v roce 1942 pekárnu. Pekárna vyhořela, ale brzy byla opět schopna provozu. O rok později byla pekárna okupačními orgány uzavřena. Důvodem bylo podezření, že se v pekárně nacházely utajené zásoby mouky a uhlí. V souvislosti se vznikem JZD v roce 1950 pravděpodobně zaniklo místní družstvo. Družstevní budovy byly následně využívány Východočeskými mlýny a pekárnami. V 60. letech minulého století do pekárny nastoupil jako zaměstnanec první zástupce rodiny budoucích vlastníků. V rámci privatizace v roce 1991 ji tato rodina odkoupila a v pekárenské tradici pokračují dodnes.

2.10.2 Pekárna Lično - BEAS, a .s. Jednou z nejdynamičtěji rostoucích firem Královéhradeckého kraje je Pekárna Lično, která získala již mnohá ocenění. Je nositelem značky Klasa, pravidelně vyhrává krajskou soutěž Potravina a potravinář roku a daří se jí rovněž v celostátních soutěžích. A v čem tkví úspěch společnosti? „Sázíme na kvalitu. To je asi to nejdůležitější”, říká obchodní ředitelka společnosti Miroslava Valovičová. (Bílek, 2010, s. 5) Ličenská pekárna nedaleko Kostelce nad Orlicí byla vybudována v roce 1960. Jejím investorem byla LPD Jednota. O dva roky později se provozovatelem pekárny staly Východočeské mlýny a pekárny Pardubice n.p. V roce 1991 získala pekárnu v rámci privatizace (v dražbě) akciová společnost BEAS Hradec Králové. V té době měla firma pouze 20 zaměstnanců a pekly se zde jen 2 druhy konzumního chleba. Z důvodu udržení konkurenceschopnosti bylo třeba rozšířit sortiment nabízeného pečiva. Největší rozmach firma zaznamenala v roce 2002, kdy byla k původní provozovně přistavěna další přístavba.

89

Specialitou podniku jsou ručně vyráběné svatební a sváteční koláče, které v roce 2010 získaly cenu Chuťovka roku. Avšak nejznámějším a nejprodávanějším výrobkem pekárny je Ličenský chléb vyráběny bez použití konzervačních látek. „Používáme původní recepturu výroby kvasů. Spočívá v tom, že vezmeme třetinu původního kvasu, třetinu žitné mouky a třetinu vody a necháme to prokvasit. To opakujeme třikrát a teprve ze třetí várky se vyrábí chleba”, vysvětluje postup při výrobě chleba vedoucí pekárny Ladislav Jirčík. Pekárna zkouší dávat na trh různé speciální druhy chleba. Byly jimi např. Orlický chléb s příměsí bramborových vloček nebo chléb Porlicko s přídavkem hlívy ústřičné. V současnosti pekárna v Ličnu vyrábí více jak 230 druhů pekařského či cukrářského pečiva a zásobuje Královéhradecký i Pardubický kraj. V činnosti je 10 linek, u kterých pracuje asi 200 zaměstnanců.

2.10.3 Perník s.r.o. Druhou významnou pekárnou nacházející se v blízkosti Hradce Králové je pekárna v Těchlovicích provozovaná společností Perník s.r.o. Společnost vznikla v roce 1999. Při výrobě Perník s.r.o. spolupracuje se svou mateřskou firmou J4 s.r.o. z Předměřic nad Labem. Tato firma se řadí k největším světovým výrobcům průběžným pecí. Její doménou jsou pekařské výrobky a potraviny. O tom, jak se takové výrobky vyrábějí, informovala firma J4 s.r.o. zákazníky z celého světa v roce 2008 v Těchlovicích. V onom roce tu byla zkonstruována předváděcí pekárna, kde si zákazníci mohli vyzkoušet různé receptury k pečení sušenek, piškotů či jemného pečiva. Sortiment společnosti je rozdělen do tří řad: běžné s cukrem, celozrnné a speciální (bezlepkové výrobky, bio výrobky, výrobky bez přidaného cukru). V těchto řadách můžete najít např. různé sušenky, piškoty nebo plněné perníčky. Tyto produkty je možné zakoupit buď v e-shopu Perník s.r.o. nebo v privátních značkách SPAR, GLOBUS, COOP, PENNY MARKET atd.

2.10.4 Reznerovo pekařství V Orlických horách si získal věhlas chléb z Reznerova pekařství. Malé pekařství se nalézá přímo pod lyžařskými vleky v Deštném v Orlických horách, v největším turistickém středisku Orlických hor. Jeho majitelem je Karel Rezner, který peče chleba dle české tradiční receptury. Základem těsta je chlebový kvas a 70% žitné mouky. „Pokud chceme tuto 90

recepturu zachovat, je opravdu nutné péct ručně. Těsto ze žitné mouky je lepivé a stroje by si s ním neporadily. Proto velké pekárny pečou z pšeničné mouky. Mám knížku z roku 1904 a tam je na chleba přesně stejný recept, který dnes používám”, říká vlastník pekárny. (Bílek, 2011, s. 5) Držitel ocenění Orlické hory – originální produkt je na tuto práci bohužel sám, protože by těžko hledal někoho, kdo by s ním chtěl vyrábět chleba ručně. Karel Rezner, pochází z pekařské rodiny. Do Deštného se přestěhoval s rodiči ze středních Čech roku 1962. Již od malička pomáhal rodičům v pekárně. Pekárna však nebyla jejich, až do roku 1987 byla součástí státního podniku Východočeské pekárny a cukrárny Pardubice. Poté přešla na tři roky do vlastnictví města a teprve v roce 1990 se stala soukromým podnikem náležejícím firmě Karel Rezner – Reznerovo pekařství. Právě v té době ji od svého nemocného otce převzali jeho synové. Zezačátku jezdili bratři Reznerovi různě po obcích a prodávali chléb na náměstí. Někdy se jim podařilo prodat až 300 bochníků, ale to se nelíbilo obchodníkům, proto chleba začali dodávat do jejich prodejen. Se svým pomocníkem Rezner upeče denně přibližně 450 bochníků chleba vážící jeden kilogram. Zboží poté rozveze do blízkého okolí. Do místní pekárny si jezdí chléb koupit i horolezci, protože má trvanlivost až dva týdny. Kromě chleba pro svou prodejnu ještě peče rohlíky, na Velikonoce mazance a o Vánocích vánočky.

2.10.5 Pekařství Marie Kalousové Tradiční receptury jsou následovány rovněž v dalším orlickohorském pekařství, v Pekařství Marie Kalousové. Provozovna se nachází v Rokytnici v Orlických horách poblíž Žamberka. Krom originálních receptur je křehkosti a výborné chuti dosahováno díky pečení výrobků ve zděné parní peci. Před vložením do pece je všechno pečivo ručně vyráběno. Pekárna je držitelem ocenění Orlické hory – originální produkt.

2.10.6 Statek Tilia, s.r.o. Dalším oceněným chlebem v rámci projektu regionálních značek je na Broumovsku Radešovský chléb. Jeho výrobcem je rodinná firma Statek Tilia s.r.o. v Radešově nedaleko Police nad Metují. Společnost byla založena v roce 1994 a zaobírá se rostlinnou výrobou. Statek má 91

k dispozici kotelnu na spalování dřevní hmoty, sušárnu bio produktů, malý kamenný mlýn, původní pec, prodejnu a prostory k uchování potravin a strojů. Hlavním produktem statku je žitný celozrnný chléb. K výrobě chleba se používá převážně žita z radešovských polí. Žito se mele v malém kamenném mlýnu a kvásek se poté pěstuje ze žitné mouky. Zákazníci si mohou vybrat ze tří velikostí bochníku. Kilogramový chléb se peče v hranaté formě, tak jak to dělají i ostatní výrobci. Kdežto chléb o váze 700 g nebo 400 g je pečen v kulaté keramické misce. Pečení kvasového chleba v keramické misce je v Čechách unikátem.

2.10.7 Kvíčerovská pekárna spol. s r.o. Poslední vybranou pekárnou je Kvíčerovská pekárna v Polici nad Metují. Pekárna byla založena 5. prosince 1991. Zpočátku se však společnost musela vypořádat s velkými personálními problémy. První chléb byl ve výrobně upečen v únoru 1992, avšak pro nové zaměstnance to nebylo nic snadného, protože se pekařskému řemeslu museli naučit až v praxi. V té době ve výrobně totiž působil pouze jeden vyučený pekař. O rok později se společnosti začalo tak dařit, že se rozhodla expandovat. Byla otevřena druhá pekárna v Teplicích nad Metují, tam se vyrábělo pečivo. Provozovna fungovala do konce roku 2002. Polická pekárna se zaměřuje zejména na výrobu sladkého pečiva a polického chleba. Bochníky se vyvalují ručně a jejich specifická chuť je zapříčiněna způsobem výroby, kdy se využívá mléčného kvašení žitné mouky. Stejně jako v předchozím případě byl tento chléb oceněn certifikátem Broumovsko – regionální produkt a v roce 2011 mu byla přiděleno ocenění Regionální potravina Královéhradeckého kraje. Společnost stále rozšiřuje svůj sortiment. Mezi její produkty dnes patří i různé druhy chlebů, jemné pečivo, listové pečivo, celozrnné pečivo, zákusky, dorty atd. Výrobky jsou zásobovány obce Trutnov, Červený Kostelec, Náchod, Pec pod Sněžkou a Hronov.

2.11 Rybníkářství „Nejslavnější kapitolou našeho rybářství je výstavba rybníků. Starobylost a evropská proslulost českého rybníkářství” jsou dobře známy. (…) „Úvodem je třeba říci, že žádné

92

přesné zprávy o počátcích rybničního hospodářství u nás nejsou známy.” (Andreska, 1987, s. 32) Ve východních Čechách má rybníkářství dlouhou tradici. První chovné rybníky zde byly zakládány již ve 12. století. Ve 13. stol. se jejich počet ještě zvýšil, ale největšího rozvoje bylo docíleno v 16. stol. Toto období je právem nazýváno „zlatým věkem českého rybářství”. Je to období, kdy vznikaly ty největší rybníky u nás. Východočeské rybníkářství tehdy překonala dokonce i rybníkářství jihočeské. Rozloha rybníků v té době činila asi 180 000 hektarů, dnes se pohybuje okolo 53 000 hektarů. Rybníkářská renezance i s jejím vodohospodářským pokrokem byla pro šlechtu velmi přínosným hospodařením, ale zároveň od ní vyžadovala vysoké finanční investice. Proto si budování velkého množství rybníků mohla dovolit buď jen velká bohatá města, nebo vyšší šlechta mající ve vlastnictví více jak sto poddanských vesnic. Když měšťané neměli dostatek finančních prostředků k zakládání rybníků, tak se z nich stali překupníci a vývozci ryb. Ryby byly vyváženy do dnešního Německa, Rakouska a Polska.

2.11.1 Rybníkářství na Chlumecku Chlumecké rybniční hospodářství náleželo k těm nejvýznamnějším. U dolního toku řeky Cidliny se rozprostírala význačná oblast chlumecko-dymokurských rybníků. Od roku 1490 do roku 1560 zde bylo rodem Pernštejnů vybudováno na 416 rybníků. Celému kraji dominoval Žehuňský rybník. Založen byl králem Vladislavem II. v roce 1498 a měřil 258 ha. Dodnes existující rybník byl v té době velmi smělou stavbou, protože přehrazoval celou Cidlinu. Mezi další rozsáhlé rybníky se řadí rybníky Rutvas (200 ha), Velkochlumecký (190 ha), Velký Kosický (164 ha) nebo Milošovec (136 ha). Po velkém rozmachu však přišel velký nenavratitelný úpadek. Velké množství rybníků, zvláště po třicetileté válce, bylo vysušováno a přeměňováno na ornou půdu. V původním rozsahu setrvaly pouze rybníky, které nebylo možno ani pomocí náročných úprav změnit na úrodnou půdu. V polovině 20. stol. byly mnohé rybníky znárodňovány. V té době také vzniklo Rybářství v Chlumci nad Cidlinou. Skládalo se z několika velkostatků (Chlumeckého, Mcelského, atd.) o výměře 3 300 ha. Po Sametové revoluci došlo k velkým změnám. Část zestátněného majetku byla navrácena původním majitelům a část byla vrácena městům. V roce 1993 pak byla založena

93

akciová společnost Rybářství Chlumec nad Cidlinou. Dnes společnost spravuje přibližně 235 rybníků o výměře asi 1 700 ha.

2.11.2 Rybníkářství na Smiřicku Na smiřickém panství v 16. století hospodařil šlechtický rod Trčků z Lípy. Vystavěli tu na 60 rybníků. Ulovené ryby byly prodávány ve Slezsku.

2.11.3 Rybářství v Hradci Králové Rovněž hlavní město Královéhradecka má co dočinění s lovem ryb, protože rybářství bylo v dávných dobách v Hradci Králové velmi hojnou činností. Labe i Orlice byly dříve plné ryb, proto na březích těchto řek vznikaly osady rybářů, kteří se živili nasazováním, lovem a prodejem místních ryb. Při povodních se do řek dostali dokonce lososi. Na své úlovky byli Hradečtí náležitě pyšní. Zásobovali jimi rovněž vysokou šlechtu a krále. Např. roku 1657 zaslali místní obyvatelé úhoře a lososi králi Leopoldovi I. a 1607 zaslali Janu Rudolfu Trčkovi z Opočna velkého sumce.

2.11.4 Rybníkářství na Opočensku Již z roku 1495 pochází první zmínka o nějakém konkrétním rybníku (Halínu) na Opočensku. Ostatní rybníky jsou zaevidovány v urbářích z 16. stol. Na sklonku 15. stol. je většina rybníků na Opočensku obhospodařována rodem Trčků z Lípy. Největším dochovaným chovným rybníkem z té doby je rybník Broumar (1540). Rybník je napájen vodou ze Zlatého potoka, jež pramení v Orlických horách. „Zlatý potok má naprosto čistou pstruhovou vodu. Ryba z našich sádek je tak čistá a zbavená veškerých nežádoucích příchutí,” říká správce rybářství v Opočně. (Bednář, 2010, s. 5) V současnosti je hospodařením na opočenských a okolních rybnících pověřena Správa Kolowratského rybářství a jejím vlastníkem je Jan Kolowrat Krakowský 49. Vlastní a pronajaté rybníky měří zhruba 330 ha vodních ploch. V rybnících se chovají hlavně kapři, dále štiky, líny nebo tolstolobici.

49

Rod Kolowratů má mnohaleté zkušenosti s rybářským hospodařením.

94

V roce 2002 byla vedle sádek zřízena také zpracovna ryb. Vyrábí se tu různé výrobky z ryb, specialitou provozovny jsou uzené ryby. Některé rybí produkty byly dokonce oceněny certifikátem Orlické hory originální produkt.

2.12 Projekty podporující rozvoj regionální gastronomie V této kapitole jsou analyzovány různá ocenění, certifikace, soutěže, projekty, programy a marketingové kampaně, které mají za úkol propagovat a vyzdvihovat regionální gastronomii na Královéhradecku. Podporovány nejsou pouze jednotlivé produkty a suroviny, ale také jejich producenti. Pro získání ocenění je třeba splnit dané podmínky nebo se přihlásit či být nominován do soutěže. Obdržená ocenění a certifikace jsou někdy výrobcům poskytována na omezenou dobu. Ta však může být prodloužena nebo zkrácena, v případě, že bylo kontrolory zjištěno, že oceněná surovina nebo produkt již nesplňuje předepsaná kritéria.

2.12.1 Czech Specials Prvním projektem je marketingová kampaň Czech Specials „Ochutnejte Českou republiku!”. V královéhradeckém regionu získalo dodnes (červen 2015) certifikaci 8 restaurací: Tabulka 8: Certifikované restaurace na Královéhradecku Restaurace Restaurace U Bulánka Bar Restaurant Atlanta Restaurace Černý kůň

Město Batňovice Hradec Králové Hradec Králové

Restaurace U Beránka

Náchod

Restaurace Panorama Restaurace Studánka Restaurace U Zvonu Hostinec U Hubálků Zdroj: vlastní zpracování

Regionální specialita Úpický řízek Vysocké sýkorky po pansku Pavlišovský řízek, Náchodské chlupaté knedlíčky s houbami

Rychnov nad Kněžnou vlastní žitno-pšeničný chleb Rychnov nad Kněžnou Kolowratský kapr pečený na šalvěji Rychnov nad Kněžnou Kostelec nad Orlicí Kyselo z chlebového kvásku

Zcela vůbec první certifikaci v rámci České republiky získala Restaurace U Bulánka v Batňovicích, která se nachází právě na Královéhradecku. V jídelním lístku certifikované pokrmy najdeme pod pojmem Česká kuchyně. Kromě národních specialit mohou hosté ochutnat již zmiňovanou krajovou specialitu - Pavlišovský neboli Úpický řízek.

95

V hlavním městě regionu, v Hradci Králové, jsou dvě certifikované restaurace, Bar Restaurant Atlanta a Restaurace Černý kůň. Restaurace Atlanta leží v centru města. Certifikovaná jídla jsou v menu zahrnuta v sekci Tradiční česká a krajová jídla. Krajové speciality tu zastupují Vysocké sýkorky po pansku, jež jsou tvořeny uzeným, smaženým v bramborovém těstíčku a vysockým kysaným zelím. Druhý pokrm pochází z Královéhradeckého kraje a nazývá se Krkonošský guláš z divočáka se špekovými knedlíky. Ve druhé královéhradecké restauraci – v Restauraci Černý kůň můžete ochutnat pouze národní certifikované pokrmy. Avšak v jídelním lístku pod označením Česká kuchyně je zde národní kuchyně zastoupena nejen tradiční svíčkovou nebo smaženým řízkem, ale také Živáňskou masovou jehlou nebo Pečeným králičím stehnem na česneku. Náchodsko zastupuje hotelová secesní restaurace U Beránka ležící na náměstí v Náchodě. Bohužel se na webových stránkách restaurace nenachází žádné logo či popisek, že by provozovna patřila do projektu Czech Specials. Nicméně v menu pod označením České speciality si tu lze vybrat ze dvou regionálních pokrmů, Pavlišovského řízku nebo Náchodských chlupatých knedlíčků s houbami. Nejvíce oceněných restaurací Královéhradecka se nalézá na Rychnovsku. Pravděpodobně nejlepší z nich je hotelová restaurace Panorama v Rychnově nad Kněžnou, kde vaří šéfkuchaři Libor Tláskal a Pavel Nemecz, účastníci posledních dvou Apetit festivalů. Jídelní menu restaurace je velmi rozsáhlé. Leč ani ve třicetiosmistránkovém menu, stejně jako u předchozí restaurace, nic neodkazuje na Czech Specials. Restaurace nabízí 3 národní jídla: svíčkovou, staročeskou kachnu a smažený řízek. Absence regionálních pokrmů je zde nejspíše nahrazena výrobou vlastního žitno-pšeničného chleba podle receptury z 18. stol., čerstvými rybami z Opočna a bylinkami z vlastní zahrady. Další hotelovou restaurací v Rychnově je Restaurace Studánka v Hotelu Studánka. Jídelní lístek je opatřen logem projektu a národní a regionální pokrmy najdeme v sekci Tradiční česká kuchyně Magdaleny Dobromily Rettigové. Jako regionální specialitu si tu můžete objednat Kolowratského kapra pečeného na šalvěji. Třetí oceněná restaurace v Rychnově, Restaurace & Café bar U Zvonu, je součástí penzionu a nachází se přímo na náměstí. Na internetových stránkách je vyvěšen obdržený certifikát Czech Specials, avšak v jídelním lístku nejsou nijak označena česká, natož regionální jídla. Poslední certifikovanou restaurací z Rychnovska je Hostince U Hubálků. Restaurace používá logo Czech Specials národní specialita a Czech Specials z regionu. Na jídelním lístku se objevují krajové speciality z Krkonoš: Kyselo z chlebového kvásku 96

s praženým vejcem, houbami a bramborem, či Smetanová huspenina z uzeného pstruha s cibulkou, česnekem a opečenými kousky bílého pečiva, jejichž obměny se však připravují i na Královéhradecku. Do regionálních specialit restaurace dále zařazuje např. Hrušky smažené ve vinném těstíčku s vanilkovou omáčkou.

2.12.2 Toulavá kamera ochutnává Česko Česká televize před dvěma lety odvysílala televizní pořad Toulavá kamera ochutnává Česko. Jeden z dílů byl rovněž zaměřen na Královéhradecký kraj. V díle Praha a Královéhradecký kraj byla nejdříve představena chovatelka včel z Rokytnice v Orlických horách. Simona Adamcová se začala věnovat včelařství, poté co měl její otec vážnou autonehodu, brala to jako formu terapie pro svého otce. Paní Adamcová začínala se 3 úly, dnes jich má 300. Na své louce vyrábí lesní malinový med. Krom medu ještě produkuje medovinu, 36% medový likér a další včelí produkty. Následně byla představena Cukrárna U Rudolfa v Hradci Králové. Jejím vlastníkem je Rudolf Papírník, jež se specializuje na výrobu vlastnoručních čokoládových pralinek. Svou živnost Papírník provozuje 10 let. Během roku v průměru vyrobí vždy 15 druhů. Avšak v zimě, kdy je o pralinky největší zájem jich vyrábí až 40. Na nápad otevřít si vlastní cukrárnu přišel v baru, když pil Absint. Napadlo ho, že by mohl vytvářet bonbony plněné tímto nápojem. A tak se i stalo. Pralinky jsou vytváří minimálně ze 70% kvalitní čokolády. Nejpopulárnější náplní je absint, vaječný koňak nebo pivovice. Trvanlivost bonbonů je krátká (maximálně tři týdny), protože jejich jediným konzervantem je cukr. V nedávné době jeho produkt obdržel ocenění Regionální potravina Královéhradeckého kraje.

2.12.3 Regionální potravina V rámci krajské soutěže v Královéhradeckém kraji získaly (do 2. 6. 2015) ocenění Regionální potravina roku 2015 prozatím produkty uvedené v tabulce 9. Ocenění si může výrobek ponechat na dobu čtyř let. Tabulka 9: Oceněné regionální potraviny za rok 2015 – Královéhradecký kraj Kategorie Masné výrobky tepelně opracované včetně uzených mas Masné výrobky trvanlivé Sýry včetně tvarohu

Produkty Bohuslavická vepřovka Skalický uherák Smetanový mls – čoko poleva 97

Výrobce ZEPO Bohuslavice, a.s. SKALIČAN a.s. Rodinná Farma pod Lipou

Mléčné výrobky ostatní

Syrové kravské mléko Koláč sváteční s povidlovou náplní

Pekařské výrobky včetně těstovin Cukrářské výrobky, včetně cukrovinek Ovoce a zelenina v čerstvé nebo zpracované formě Ostatní Zdroj: vlastní zpracování

Babiččina kostka Indiánské borůvky s fruktózou Kapr filet uzený pikant

Agrodružstvo Lhota pod Libčany Libor Obešlo KVÍČEROVSKÁ PEKÁRNA spol. s r.o. KAND s.r.o. Rybářství Chlumec nad Cidlinou, a.s.

2.12.4 Regionální značky Od roku 2014 Asociace regionálních značek sdružuje již 24 speciálně vytvořených regionů, které se rozhodly zúčastnit projektu na podporu regionálních produktů a služeb. Na Královéhradecku byly vytvořeny 2 takové regiony: region Orlické hory a region Broumovsko. Orlické hory – originální produkt® Region Orlické hory je tvořen dvěma částmi, Orlickými horami a Podorlickem. V této oblasti se certifikovaným produktům od května 2007 uděluje značka Orlické hory – originální produkt® (obr. 9). „Logo Orlické hory – originální produkt® znázorňuje orlici, která odkazuje na název hor i na přírodní bohatství regionu. Nepravidelná kontura pak symbolizuje ruční práci a historickou patinu, která je známkou dlouhodobého používání a kvality.” (http://www.regionalni-znacky.cz/orlicke-hory/cs/o-znacce/, cit. 2015-06-02) Tuto značku v Orlických horách uděluje Místní Akční Skupina (MAS) POHODA venkova ve spolupráci s MAS Vyhlídka. Splnění všech daných kritérií posuzuje nezávislá Certifikační komise složená z místních odborníků. Produkt musí být kvalitní, šetrný k životnímu prostředí, mít nějaký speciální vztah k Orlickým horám a především musí pocházet z tohoto regionu. V tabulce 10 jsou uvedeny všechny certifikované výrobky v kategorii Potraviny a zemědělské produkty v regionu Orlické hory.

98

Tabulka 10: Přehled certifikovaných výrobků v kategorii Potraviny a zemědělské produkty v regionu Orlické hory Výrobek 1. Dobrušská piva 2. Čerstvé sýry z Rampuše 3. Paštika, klobása a salám z Rampuše 4. Deštenský chléb 5. Paštika, klobása a salám z Rampuše 6. Kyšperské zabijačkové speciality 7. Kyšperské tvarůžkové pochoutky

Výrobce Staročeský pivovárek, s.r.o.

Petr Sokol Petr Sokol Karel Rezner Petr Sokol MASOEKO s.r.o.

MASOEKO s.r.o. MASOEKO 8. Letohradské uzeniny s.r.o. Správa Kolowratského 9. Ryby z podhůří rybářství Orlických hor ZOPOS 11. Chlenská Přestavlky a.s. tlačenka Zdroj: vlastní zpracování

Výrobek 12. Sváteční koláčky 13. Rychnovská piva Zilvar, Kaštan, Kněžna 14. Chlenská uzenina 15. Ličenský chléb 16. Přírodní ovocné pálenky 17. Polní plodiny a byliny Podorlicka

Výrobce BEAS, a.s. – Pekárna Lično Městský Podorlický pivovar s.r.o. ZOPOS Přestavlky a.s. BEAS, a.s. – Pekárna Lično Podorlická sodovkárna s.r.o.

LABRIS, s.r.o.

18. Rokytnické pečivo

Pekařství Marie Kalousová

19. Včelí produkty

Lenka Skalická

20. Synkovská jablíčka

Ovocné sady Synkov, s.r.o.

-

-

BROUMOVSKO originální produkt® V regionu Broumov uděluje certifikovaným produktům značku BROUMOVSKO originální produkt® Společnost pro destinační management Broumovska (SMDB). Tato značka musí splňovat stejná kritéria jako značka v regionu Orlické hory, avšak se zaměřením na Broumovsko. „Symbolem značky se staly zaoblené tvary pískovcových útvarů typické nejen pro Broumovské stěny, ale pro další části CHKO Broumovsko, jejíž území značka pokrývá” (viz obr. 10). (Doma v Orlických horách, léto 2013, s. 1) Značku ocení nejen turisté, kteří budou vědět, že kupují skutečně suvenýr z Broumovska, ale i místní obyvatelé, kteří by zase chtěli podpořit místního výrobce. V tabulce 11 jsou uvedeny všechny certifikované výrobky v kategorii Potraviny a zemědělské produkty v regionu Broumovsko.

99

Tabulka 11: Přehled všech certifikovaných výrobků v kategorii Potraviny a zemědělské produkty v regionu Broumovsko Výrobek 1. Výrobky z Kvíčerovské pekárny 2. Vyzrálé bio hovězí maso 3. Měkké salámy 4. Fermentované salámy 5. Toma Natura - Pramenitá voda 6. Radešovský chléb 7. Biodžemy 8. Ovčí sýry, jogurty, jogurtová mléka, tvarohy, tvarohové dezerty probiotické, žinčice Zdroj: vlastní zpracování

Výrobce Kvíčerovská pekárna s.r.o. Ekofarma Bošina Madegroup Madegroup Pepsico CZ, s. r. o., závod Teplice nad Metují Statek Tilia Statek Tilia Monika Menčíková - farma Šonov

2.12.5 KLASA Národní značka kvality KLASA byla udělena již 1132 výrobkům v České republice. V letošním roce (2015) značku KLASA získalo na Královéhradecku zatím 14 produktů (do 2. 6. 2015). Nejúspěšnějšími výrobci v regionu jsou pro tuto chvíli mlékárna BOHEMILK, a.s. z Opočna a společnost specializující se na pochutiny - Kand s.r.o. z Dobrušky. Přehled všech úspěšných produktů je sepsán v tabulce 12. Tabulka 12: Přehled všech oceněných výrobků značkou KLASA na Královéhradecku v roce 2015 Kategorie Výrobek Mléko a mléčné výrobky BOHEMILK Créme fraiche 200g, 1kg BOHEMILK trvanlivá smetana do kuchyně BOHEMILK trvanlivá smetana ke šlehání 1 lt. BOHEMILK Trvanlivá tekutá zmrzlinová směs s příchutí vanilka 1 l BOHEMILK trvanlivé mléko plnotučné BOHEMILK trvanlivé mléko polotučné CONDÉ neslazené zahuštěné plnotučné mléko Čerstvé mléko z podhůří Orlických hor – polotučné Ovoce a zelenina Tomato ketchup chilli Tomato ketchup s česnekem Tomato ketchup sladký

100

Výrobce BOHEMILK, a.s. BOHEMILK, a.s. BOHEMILK, a.s. BOHEMILK, a.s. BOHEMILK, a.s. BOHEMILK, a.s. BOHEMILK, a.s. BOHEMILK, a.s. KAND s.r.o. KAND s.r.o. KAND s.r.o.

Maso a masné výrobky Krajánek Ostatní výrobky Hořčice kremžská Hořčice plnotučná Zdroj: vlastní zpracování

PEJSKAR & spol., spol. s r.o. KAND s.r.o. KAND s.r.o.

2.12.6 Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou ČR Výrobky oceněné značkou Český výrobek byly vyrobeny pouze z českých surovin na našem území. V královéhradeckém regionu se tímto oceněním pyšní devět společností z různých potravinářských kategorií. Společnosti značku mnohdy získaly za více jak jeden produkt. V tabulce 13 jsou uvedeny všechny společnosti z Královéhradecka, které k 20. 5. 2015 byly oceněny. Tabulka 13: Přehled společností a jejich produktů oceněných značkou Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou ČR Název společnosti AGROSPOL Bolehošť, a.s. Allivictus, s.r.o. BEAS, a.s. BOHEMILK, a.s. FrostFood a.s. Mlékárna Olešnice, RMD Mlýny J. Voženílek spol. s r.o. NIVA s.r.o. Tereos TTD, a.s. Zdroj: vlastní zpracování

Výrobna

Oceněný produkt

Bolehošť Česká Skalice Lično Opočno Rokytnice Olešnice Předměřice n. Labem Dolní Přím České Meziříčí

Bolehošťské kysané zelí Allivictus Tinktura Pekárenské produkty Mléčné produkty Mražené polotovary Mléčné produkty Různé druhy mouky Niva 50 % t.v.s. Cukr bílý

2.12.7 Potravina a potravinář Královéhradeckého kraje Tato soutěž je speciální v tom, že se zaměřuje pouze na Královéhradecký kraj. Jejím organizátorem je Okresní agrární komora Hradec Králové a Královéhradecký kraj a tento rok proběhne již 10. ročník. Producent může do soutěže přihlásit 3 vlastní produkty. Podmínkou pro účast je, aby se jeho provozovna nacházela na území Královéhradeckého kraje a výrobky splňovaly platné právní předpisy.

101

O vítězích rozhodují spotřebitelé, kteří pro své oblíbené potraviny mohou hlasovat každý rok pomocí hlasovacích lístků. Výrobci se mohou během jara a léta prezentovat na některých krajových prodejních akcích. Účelem soutěže je propagace krajových potravinářských a zemědělských výrobků, které mají přispět k podpoře zaměstnanosti, zachování tradic, k zvýšení povědomí zákazníků atd. v kraji.

102

3 Návrhová část V závěrečné části této diplomové práce jsem se zaměřila na zhodnocení mého výzkumu. Dále tu bylo hodnoceno, zda by měly být stanovené hypotézy potvrzeny nebo zavrženy a jaká případná řešení či návrhy by napomohly k posílení úlohy a významu gastronomie, jejích produktů a tradičních odvětví Královéhradecka. Z analýzy gastronomie v regionu Královéhradecko jsem se zjistila, že stanovená hypotéza H1 (Na Královéhradecku v minulosti existovala význačná gastronomická zařízení, která postupně ztrácela svůj význam a výsledkem jim byl nakonec buď zánik, nebo alespoň částečné obnovení jejich zašlé slávy.) se mi z velké části potvrdila. V minulých dobách vznikala restaurační zařízení, která lákala místní obyvatele, ale i pocestné, obchodníky, významné úředníky a další na krajové speciality. V regionu Královéhradecko to bylo zprvu pivo, jež patřilo k základním surovinám středověku. Pivo se do hostinců dováželo z blízkých pivovarů nebo si hostinští zřizovali své vlastní minipivovary. Jak je známo, prvními sládky byli mniši v klášterech, po získání várečného práva byly pivovary také zakládány měšťany a šlechtou, což však vedlo k mnoha sporům. Kromě sporů vlastníkům podniků život znepříjemňovaly velmi časté rozsáhlé požáry. Silná vůle a odhodlání vlastníků a místních občanů se staly silnými impulsy k opakovanému obnovování téměř shořelého objektu. Avšak nejtěžším obdobím bylo pro pivovary, ale také další soukromé provozovny a podniky období totalitního režimu. Dlouhá léta budovaná rodinná a tradiční zařízení během několika leta propadla státu a jeho majitelé byli šťastni, pokud jim režim povolil v podniku alespoň žít nebo obsluhovat. Státu, který nechal hodnotné a prosperující podniky chátrat. Bez udržování budov a s nulovými investicemi podnik mnohdy balancoval na hraně své existence. A poté, když se jejich původním majitelům podařilo svůj majetek získat zpět, dočkali se navrácení zanedbaného objektu. Někdy byl podnik tak poničený, že se jeho majitelé již nepokoušeli ani o jeho obnovu. Rekonstrukce a renovace podniků si mohli dovolit spíše majetní lidé, protože bylo třeba státu někdy zaplatit dokonce i za jejich vlastní zařízení. Gastronomická zařízení nesloužila jen ke stravování a popíjení piva. Již středověké hostince a restaurace byly známá kulturní centra obce. Tento trend se přenesl i do dalších století. V 19. a 20. stol. si majitelé těchto podniků snažili získat přízeň stálých i nových zákazníků rozšířením své nabídky poskytovaných služeb. Proto se přímo v podnicích nebo blízko nich často stavěly taneční sály. V nich se kromě tanečních zábav a veselic, konaly 103

různá kabaretní představení, zpívaly lidové písně, promítaly se tu filmy nebo tu byla uspořádána divadelní představení. V hostinských divadlech hráli především ochotníci, ale existují případy, kdy do těchto typů divadel zavítali i profesionálové. Například k Hostinci u Polních myslivců na Chlumu byla za 1. republiky přistavěna terasa a přírodní amfiteátr. Pro tisíce diváků zde vystupovali např. v Prodané Nevěstě herci z Národního Divadla a v 50. letech 20. stol. zde působil Vlasta Burian, protože mu v té době nebylo povoleno hrát ve filmech. Naopak nejvíce se díky filmu v padesátých letech proslavil Hostinec U Kamenného stolu. Oblíbená komedie se Sašou Rašilovem, Svatoplukem Benešem, Rudolfem Hrušínskými a dalšími známými herci se tu natáčela bezmála půl roku. Avšak také ostatní hostince byly navštěvovány známými osobnostmi. Do Městské Dvorany ve Smiřicích jezdil pravidelně význačný malíř 20. stol. Max Švabinský. Ve Smiřicích bydlel v cukrovaru a do Dvorany chodil na víno. Památkou na návštěvu Hostince Krčma ve Velké Ledhuji ilustrátorem Adolfem Kašparem je zase pěkný akvarel Krčmy (viz obr. 7), který je předáván z generace na generaci. Kromě minipivovarů a kulturního vybavení se ke gastronomickým objektům přistavovaly lázně, kuželny, udírny, řeznictví, různé malé krámky nebo dokonce benzinové pumpy. To vše potvrzuje hypotézu 1. Význačných hostinců a restaurací bylo na Královéhradecku mnoho. A jejich vedením byly mnohdy pověřeny opravdu inteligentní lidé, např. rychtáři. Pokud věděli jak rozhodovat o důležitých činnostech obce, dokázali si poradit i s řízením restaurace. Také mnohé rodiny se živily provozem restaurace. Jak už bylo řečeno znárodňování podniků v 50. letech změnilo osudy mnoha lidí. Celoživotní dřina majitelů provozoven přišla najednou vniveč, někteří vlastníci byli dokonce perzekuováni a potrestáni. Nicméně v mnohých případech se bývalí majitelé nedokázali smířit se ztrátou svého majetku. Proto nelze tvrdit, že by většina těchto podniků zanikla, ba naopak po privatizaci se většinou původní vlastníci či jejich potomci snažili provozovnu zrenovovat a navrátit jí její původní lesk. Zastaralé specifické symboly restaurací byly nahrazeny novými, ale podobnými předměty, které jsou schopné možná i lépe vystihovat charakter restaurace a v restauracích se začala vařit tradiční oblíbená jídla. V případě, že byla devastace objektu příliš rozsáhlá, muselo dojít k prodeji či přestavbě objektu např. na byty. Většina jmenovaných stoletých restaurací a hostinců se dnes řadí mezi oblíbené vesnické hospůdky navštěvované místními obyvateli. Některé z nich nadto leží na křižovatce turistických cest či u řeky. Tudíž jsou vyhledávanými cíly turistů, cyklistů, vodáků, běžkařů, kteří si po dlouhé cestě přejí odpočinout v nějaké příjemné hospůdce. Myslím si, že tyto 104

provozovny jsou schopné dál provozovat svou živnost. Během roku jsou navštěvovány místními a v sezóně jsou mnohdy plné turistů. Nemá smysl vymýšlet pro ně nějakou novou koncepci, protože si svůj podnik každý řídí podle sebe. Co se týká jejich historické významnosti, vlastníci by se měli více snažit ukázat návštěvníkům, v čem je právě jejich podnik výjimečný. Poukázat pomocí dekorace, šikovně umístěných tabulek, popisků, vhodných předmětů, speciálních pokrmů na konkurenční výhodu restaurace. Měli by se snažit o to, aby jejich restaurace nebyla jen náhodným místem k občerstvení pro znavené turisty. V neposlední řadě by mohli zapracovat na propagaci svého podniku. V dnešní době mnoho lidí používá internet, proto by bylo vhodné, aby si restaurace vytvořila své vlastní internetové stránky. V případě, kdy se jedná o velmi malý hostinec je možno vložit informace o své existenci alespoň na internetové stránky obce nebo do místního zpravodaje, který je také někdy vkládán na internetový portál obce. Další variantou je zařazení provozovny do nějaké internetové databáze nebo tištěného průvodce. Stává se totiž velmi často, že turisté po návštěvě památek chtějí poobědvat nebo povečeřet v nějaké dobré místní restauraci, ale nevědí, jakou by měli zvolit. V současnosti jim jejich volbu ulehčují různé portály se seznamy restaurací a připojenými recenzemi. Ve stejné situaci byly rovněž pivovary a cukrovary. K zániku mnohých pivovarů a cukrovarů přispěl totalitní režim. Dalšími důvody zániku byly: neschopnost splácet dál dluhy, vznik konkurenčního podniku v blízkém okolí, přestavba objektu na jiný typ provozu, zastavení provozu vydané státními činiteli, pozemková reforma (1919-1938) a další. Cukrovary však dopadly ještě mnohem hůře než pivovary. Nyní je na Královéhradecku v provozu pouze Cukrovar ve Velkém Meziříčí. Je jistě škoda, že tolik cukrovarů v této oblasti zaniklo, protože v oblasti Polabské nížiny jsou opravdu příhodné podmínky pro pěstování řepy cukrovky. V regionu vyráběné pivo a cukr měly a mají ohlas jak v Čechách, tak i ve světě. Pivo z bývalého hradeckého Právovárečného měšťanského pivovaru v době existence pivovaru vyváželo na Slovensko, do Švédska, Německa, Litvy či Ukrajiny. Hradecké pivo bylo oblíbeno i v USA. V roce 1994 se místní pivo dokonce umístilo v 1. desítce nejlepších piv v České republice a o čtyři roky později uzavřelo kontrakt s pivovarem v Minsku o licenční výrobě Královského lva. Zajímavého kontraktu se podařilo docílit i dalšímu hradeckému, nejmenšímu komerčnímu pivovaru v Čechách, pivovaru - Pivovaru Rambousek. Minulý rok navázalo spolupráci s pivovarem v Severní Koreji. Ale největšího uznání se dostalo Pivovaru Náchod. V roce 2013 získalo pšeničné pivo Weizenbier na mezinárodní výstavě v Londýně ocenění pro nejlepší pivo světa. 105

V současné době se pivovary snaží oslovit zákazníky novými druhy piv. Oblíbená se v poslední době stala různá ochucená piva. Díky dobrému jménu pivovary uvádějí na trh pod svým jménem např. limonády vyráběné podobně jako pivo. Samozřejmostí je věčná snaha výrobců následovat současný trend zdravé výživy, tedy vyvarovat se všem umělým barvivům a aromatům. K podpoře prodeje pivovary dále pořádají různorodé exkurze, degustace atd. Již zmiňovaný cukrovar ve Velkém Meziříčí je druhým největším cukrovarem v Čechách. V minulosti se proslavil Cukrovar ve Skřivanech, na poč. 20. stol. se odtud vyvážely tzv. homoličky cukru do 50 zemí světa. Stejně jako v pivovarech, tak i do cukrovarů se pořádaly exkurze. Např. v letech 1988 až 1994 se jezdilo do snad nejslavnějšího cukrovaru v tehdejším Československu, do Cukrovaru Smiřice, aby návštěvníci mohli pozorovat řízenou technologii včetně automatického vaření cukru. Vedle piva a cukru mělo své významné místo také ovoce a zelenina. Na Královéhradecku se narodily ovocnáři světového významu. Jejich neobyčejná láska a zájem o šlechtění a pěstování ovocných dřevin nemá obdoby. Díky jedinečnosti a talentu se ovocnáři mnohdy dostávali do kontaktu se světovým ovocnářstvím. Jimi vypěstované druhy ovocných stromků se pěstují v mnoha zemích. Své postupy a metody publikovali v rozsáhlých knihách a odborných časopisech, takže je mohou i současní pěstitelé následovat. Zelenině se daří nejvíce v úrodné půdě Polabské nížiny. Především v 19. stol. se vesnice Mokré a Bolehošť proslavily pěstováním zelí. Mokerské zelí vynikalo svými nevšedními rozměry a svou kvalitou podpořenou pěstováním hlávek v úrodné sprašové půdě. Obyvatelé Mokrého si jej vážili a na ukončení sezóny pořádali tradiční taneční zábavu. V Mokrém bylo bohužel pěstování zelí ukončeno na konci 20. stol. V Bolehošti tradice pěstování zelí pokračuje. Společnost AGROSPOL Bolehošť, a.s. se zaměřuje na výrobu kysaného zelí, jímž zásobuje mnohé obchody ve východních Čechách. Všestarská cibule je zase jedním z 23 produktů, které v Čechách obdrželi Chráněné zeměpisné označení od Evropské unie. Jak je vidět z předcházejících odstavců, regionální ovoce a zelenina jsou kvalitními produkty, jejichž produkce by se měla podporovat. Naneštěstí v dnešní době jsou pro pěstitele na trhu nastaveny nelehké podmínky. V podkapitole 2.8.1. Bolehoštské kysané zelí je zmíněno, jak malé jsou výkupní ceny produktů. Tržní cena stoupá, kdežto ta výkupní zůstává stále stejná. Kromě toho jsou čeští pěstitelé ohrožovány také dovozci ze zahraničí. Tyto předchozí oddíly rovněž potvrdily platnost H2 (Některé regionální suroviny a produkty dosahovaly či stále dosahují národního nebo mezinárodního významu.). Neměli 106

bychom zapomínat rovněž na významnost některých regionálních mlékárenských a pekárenských výrobků. Stát se snaží podporovat regionální producenty formou státních dotací a podpůrných programů. Konkrétně o podporu Královéhradecka se zasazují další programy a projekty, jež jsou organizovány různými institucemi. Jedná se o: Czech Specials, Toulavá kamera ochutnává Česko, Regionální potravina, Regionální značky, KLASA, Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou ČR, Potravina a potravinář Královéhradeckého kraje, Česká chuťovka a další. Ještě před rokem jsem chtěla tuto práci zaměřit na projekt Czech Specials, jako kvalitní nástroj k propagaci národní a regionální gastronomie. Ale po prostudování různých materiálů, osobní účasti na Gastrofestivalu Czech Specials nebo po vyslechnutí názorů odborníků na tento projekt jsem změnila názor. Czech Specials je českým projektem, přesto má anglický název. S možným vysvětlením tohoto faktu přišel odborník z oblasti gastronomie Michael Klíma50. Podle pana Klímy Czech Specials původně vznikl jako projekt, který by mohl posílit upadající příjezdový cestovní ruch a propagovat ho tak v zahraničí, proto byl projekt pojmenován anglicky. Avšak správně by se měl projekt jmenovat Czech Specialities. Proto byla později k názvu přidána další část názvu – Ochutnejte Českou republiku. Z toho vyplývá, že kampaní je propagována především česká gastronomie. Toto vysvětlení potvrzuje i agentura CzechTourism, která chtěla určený název zachovat kvůli již započaté PR kampani. Ani výběr národních, ale především těch regionálních jídel nebyl pro některé regionální restaurace vůbec jednoduchý. „…pro některé regiony žádná „specialita“ nebyla, a tak byli současní místní kuchaři vyzváni, aby s nějakou místní regionální specialitou přišli. … S takovými násilnostmi se člověk nemohl setkat ani za socialismu v podobném seznamu 100 a 1 krajových jídel od Antonína Nestávala někdy z roku 1965.” (http://www.cestovniruch.cz/results/zobraz_prispevek.php?id_prispevek=7135, cit. 2015-04-16) Seznam všech oceněných restaurací se nachází na webovém portálu Czech Specials. V minulém roce byla vytvořena nová verze (http://www.czechspecials.cz/) tohoto portálu. Restaurace tu jsou seřazeny podle abecedy, což je značná nevýhoda oproti staré verzi

50

Certifikovaný odborný lektor a konzultant v oblasti cestovního ruchu, člen mezinárodního svazu konzultantů Foodservice Consultants Society International a emeritní profesor na Triton College ve státě Illinois v USA.

107

(http://old.czechspecials.cz/), kde jste si mohli vyhledat restaurace dle krajů. Bohužel to není jediná nevýhoda. Asi nejhorším „prohřeškem“ správce webu je vložení neodpovídajících internetových odkazů na jednotlivé restaurace. Velmi často se vám stane, že po kliknutí na odkaz vybrané restaurace se vám otevře internetová stránka nějakého hotelu, kde teprve až mezi záložkami s názvem gastronomie, restaurace, restaurant atd. najdete vámi hledanou restauraci. Pokud si budete chtít rozkliknout odkazy všech certifikovaných restaurací, tak se vám to určitě nepodaří. Některé odkazy vůbec nefungují, další vás zase přesměrují na jiné stránky, např. na seznamku anebo se vám otevřou stránky restaurace, která je již nějakou dobu uzavřena. Dokonce se vám může stát, že se ocitnete na stránce, která byla pravděpodobně napadena hackery, a proto je dočasně nedostupná. České speciality jsou v jídelním lístku většinou označovány logem Czech Specials nebo jsou do něho zařazeny pod názvem: česká jídla, staročeská jídla, Czech Specials, regionální speciality, atd. Avšak z jídelních lístků na internetových stránkách certifikovaných restaurací velmi často nelze rozeznat, která jídla jsou ta certifikovaná, protože nejsou zařazena ani v jedné ze jmenovaných kategorií či nejsou nijak speciálně označena. Host pak může jen doufat, že získá více informací přímo ve vybrané restauraci. Některé restaurace sázejí na originálnost či schopnost hosta pobavit už jen tím, jaké pokrmy si může host v restauraci objednat. Koryto z ptactva rozličného (1/2 pečené kachny, pečená krůtí prsa, husí prsa, zelí) z restaurace Dačický v Kutné Hoře či Gulášek feldkuráta Katze se špekovým knédlem a cibulkou z Hotel Restaurantu Švejk v Kraslicích patří mezi taková pojmenování pokrmů. A kdyby hosty nepobavily žertovné názvy pokrmů, možná je pobaví způsob, jakým byly jednotlivé suroviny získány. Např. ryby byly naloveny v pivovarské kašně, zvěřina byla upytlačena v Českém lese. Velmi často tyto názvy vycházejí z běžné mluvy určitého historického období či jsou spjaty s lokalitou, kde se provozovna nachází. S originalitou by se to však nemělo přehánět! Hostovi by mělo být vždy jasné, co se pod nabízeným pokrmem opravdu skrývá. Již certifikované restaurace by měly být opakovaně navštěvovány kontrolory, kteří se mají ujistit, zda restaurace dodržují všechna kritéria Czech Specials. Jedním z důvodů pravidelných kontrol restaurací je častý jev, kdy restaurace změní kuchaře a neoznámí to CzechTourism. Kontroloři by měli tuto restauraci znovu navštívit, protože změna kuchaře může vyústit k poklesu kvality připravovaných pokrmů a tím i k nedodržení podmínek certifikace a následným stížnostem hostů.

108

Pořad Toulavá kamera ochutnává Česko je rozhodně zajímavým nápadem, jak lidem představit regionální produkty a potraviny. Avšak délka jednoho dílu se pohybuje okolo 26 minut, což je velmi málo. V každém dílu jsou navíc představeny rovnou dva regiony. Představované regiony ani nekorespondují s rozdělením dle CzechTourism, ale dle krajového rozdělení. Do seriálu nejsou vybírány ty nejtypičtější a nejznámější produkty. Ale je možné, že se tvůrci snažili spíše zaměřit na gastronomické zajímavosti jednotlivých regionů. Ostatní projekty jsou si podobné tím, že se většinou snaží o vyzvednutí regionálního původu produktů a surovin, že jsou vyráběné z regionálních surovin nebo musí splňovat další kvalitativní kritéria. Takto označené produkty by měly být znakem kvality daného výrobku, přesto to tak vždy nebývá, protože jsou někdy intervaly znovuobnovení značky moc dlouhé. Nadto v dnešní době se v českých obchodech vyskytuje docela dost druhů značek kvality, proto je pro zákazníky často obtížné se v jednotlivých značkách orientovat.

109

Závěr Regionální gastronomie se stala důležitou součástí každého regionu. Na kvalitních regionálních specialitách staví některé regiony dokonce svou image a dotváří jimi tak regionální identitu. Jídlo poskytuje přímou vazbu na krajinu daného území, na území, z kterého by návštěvník rád okusil tradiční produkt. Proto se mnozí turisté při toulkách českou vlastí zastaví v místní restauraci a chtějí ochutnat nějaký místní pokrm. Z analýzy gastronomie a jejích produktů v regionu Královéhradecko vyplynulo, že tu již od středověku existovala specifická gastronomická zařízení, jež byla známá nejen po celém kraji, ale i za jeho hranicemi. Historický vývoj restaurací a pivovarů byl značně narušen vlivem politických faktorů, jež omezovaly činnost právoplatných vlastníků a provoz samotných podniků. Přesto se většině z nich podařilo přečkat tyto těžké chvíle a vydobýt si zpět své místo na trhu. Naopak rozvoj cukrovarů byl ve 20. stol. téměř zcela zastaven. Na Královéhradecku se dále neobyčejně dařilo a daří ovocnářství, zelinářství, a rybníkářství. Dobré podnebí, úrodná půda, dostatek slunečního svitu a množství vodních ploch se staly ideálním základem pro rozvoj těchto odvětví. Pozornost si zaslouží rovněž mléčné a pekařské výrobky, jež jsou pravidelně oceňovány v regionálních i národních soutěžích certifikáty kvality. Úloha a význam regionální gastronomie a produktů na Královéhradecku je značná. Důkazem pro toto tvrzení je tato diplomová práce, jež předkládá řadu informací, potvrzující tento fakt.

110

Seznam použité literatury a internetových zdrojů Periodika: [1] BEDNÁŘ, Pavel. Opočenský kapr chutná díky řece z hor. Mladá fronta Dnes Královéhradecké vydání. 20101016-20101017, roč. 21, č. 241. [2] BEDNÁŘ, Pavel. Zmrzlina z Opočna má skvělé renomé. Mladá fronta Dnes Královéhradecké vydání. 20100814-20100815, roč. 21, č. 188. [3] Běleč nad Orlicí často měnila svůj název i podobu, dnes tu také vaří dobré pivo. Hradecké noviny. Hradec Králové, 1994, roč. 3, č. 94, s. 9. [4] BÍLEK, Vladimír. Synkovská jablíčka obstojí v konkurenci evropských pěstitelů. Sklizeň začíná. Mladá fronta Dnes - Královéhradecké vydání. 20100911-20100912, roč. 21, č. 212. [5] BÍLEK, Vladimír. V Deštném se peče žitný chléb. Recept? Stejný jako před 100 lety. Mladá fronta Dnes - Královéhradecké vydání. 20110122-20110123, roč. 22, č. 18. [6] BÍLEK, Vladimír. Zájem o ličenský chléb je tak velký, že chtějí postavit další pekárnu. Mladá fronta Dnes - Královéhradecké vydání. 20101016-20101017, roč. 21, č. 241. [7] BROULÍK, Petr. U Špatenků: Šenk s pečetí krále: exkluzivní práva potvrdil hostinci v Libřicích už v 15. století sám Vladislav Jagellonský, král uherský a český. Mladá fronta Dnes - Hradecký kraj. 2008, roč. 19, č. 260, s. 4. [8] BROULÍK, Petr. Městská dvorana: třísetletá hospoda: hospodou prošla slavná pěvkyně i Max Švabinský, kterého pak ze Smiřic ostudně vypráskal cukrmistr. Mladá fronta Dnes Hradecký kraj. 2008, roč. 19, č. 295, s. 4. [9] BROULÍK, Petr. U Polních myslivců: šenk na bojišti: nový hostinský mění podobu hostince na Chlumu, který připomíná mrtvé z rakousko-pruské války roku 1866. Mladá fronta Dnes - Královéhradecké vydání. 2009, roč. 20, č. 17, s. 4. [10] BROULÍK, Petr. U Šáfrů: ukradený hostinec: řezník splácel do smrti hypotéku na hostinec v Hoříněvsi, který mu komunisti v padesátých letech vzali. Mladá fronta Dnes Královéhradecké vydání. 2009, roč. 20, č. 29, s. 4. [11] BROULÍK, Petr. Hostinec 13: nechráněná památka: šenk v Probluzi posloužil jako ležení saským vojákům a zůstaly v něm trámy a stěny z Rakouska. Mladá fronta Dnes Královéhradecké vydání. 2009, roč. 20, č. 41, s. 4. [12] BROULÍK, Petr. Zámeček: šenk U Kamenného stolu: hostinec v Solnici se stal kulisou populární komedie, komunisté ho po 250 letech zavřeli a dnes je opět v provozu. Mladá fronta Dnes - Královéhradecké vydání. 2009, roč. 20, č. 66, s. 4. [13] BROULÍK, Petr. Na Hrázce: triumf zmrzliny: majitel hostince v Malšovicích po válce zválcoval konkurenci, když místo auta raději pořídil zmrzlinový stroj. Mladá fronta Dnes Královéhradecké vydání. 2009, roč. 20, č. 106, s. 4.

111

[14] BROULÍK, Petr. U Zezuláků: bývalý šenk lapků: hostinec v Malšovicích stál kdysi v hlubokých hvozdech, dostal jméno po lípě a vařil i pivo Mazel. Mladá fronta Dnes Královéhradecké vydání. 2009, roč. 20, č. 135, s. 4. [15] BROULÍK, Petr. Po zemi zbrocené krví: pozvánka do polského Kladska i do okolí staletých hospod ze seriálu MF DNES. Mladá fronta Dnes - Královéhradecké vydání. Praha: MaFra, 2009, roč. 20, č. 187. [16] BROULÍK, Petr. Ve Štěnkově: výletní hostinec bankéřů dnes patří vodákům a kolařům. Mladá fronta Dnes - Královéhradecké vydání. 2010, roč. 21, č. 262. [17] Cukrovar dával lidem práci: Syrovátka bývala vladyckou vesnicí. Hradecké noviny. Hradec Králové, 1998, roč. 7, č. 113, s. 17. [18] ČERNÝ, Martin. Pivovar z Hradce uvaří pivo v Rusku. Hradecké noviny. 2004, roč. 13, č. 14, s. 8. [19] ČERNÝ, Martin. V hradeckém pivovaru se po letech opět vaří pivo. Hradecký deník. 2007, roč. 16, č. 291, s. 1. [20] Doma v ORLICKÝCH HORÁCH: Turistické noviny pro území Orlických hor a Podorlicka. Dobruška: Občanské sdužení MAS POHODA venkova ve spolupráci s Asociací regionálních značek, o.s. 2013. [21] ĎOUBAL, Stanislav. Pivovar - patriot láká do Dobrušky: tradiční ležák Rampušák opuští brány pivovaru zřídka, lidé za ním musí do Dobrušky. Mladá fronta Dnes - Hradecký kraj. Hradec Králové, 2005, roč. 16, č. 221, s. 4. [22] DOUBEK, Zdeněk. Na čem si pochutnávali předkové: Historický pohled do královéhradeckého jídelníčku. Hradecké noviny. Hradec Králové, 1994, roč. 3, č. 236, s. 9. [23] DRAŠTÍK, Pavel. V Procheho díle nikdo nepokračoval a lidé na něho téměř zapomněli: (Josef Eduard Proche). Hradecký deník. 2008, roč. 17, č. 230, s. 7. [24] DRAŠTÍK, Pavel. Význačný ovocnář se narodil, působil a před sto lety zemřel v našem regionu: (Josef Eduard Proche). Hradecký deník. 2008, roč. 17, č. 229, s. 7. [25] FIBIGR, Aleš. Z dějin pivovarnictví v Chlumci nad Cidlinou. Chlumecké listy. 2014, roč. 44, č. 7, s. 39. [26] FILLA, Pavel. Dolnopřímská Niva bojuje úspěšně na trhu s konkurencí. Hradecké noviny. 2000, roč. 9, č. 276. [27] FRAJDL, Jiří. Východní Čechy ve druhém tisíciletí. Hradecké noviny. 2001, roč. 10, č. 105. [28] FRONĚK, Daniel. K výročí Karla Weinricha. Listy Cukrovarnické a Řepařské. 2010, 126(12): 453. Dostupné také z: http://www.cukr-listy.cz/on_line/2010/PDF/453.PDF [29] GROSSMANNOVÁ, Judita. Karotka a petržel zde hrají prim: Piletické středisko zeleniny změnilo svůj název - včetně sortimentu výroby. Hradecké noviny. 1994, roč. 3, č. 90, s. 9. [30] HOLMANOVÁ, F. Josef Eduard Proche. Novobydžovský zpravodaj. 1988, 15(3). Dostupné také z: http://soubory.novybydzov.cz/archiv-nz/1988-3.pdf 112

[31] HOŘEJŠ, Miloš. Podnikatelské aktivity šlechty v cukrovarnictví na příkladu ColloredoMannsfeldského cukrovaru v Opočně-Podzámčí. Listy Cukrovarnické a Řepařské. 2010, 126(9-10): 317-320. Dostupné také z: http://www.cukr-listy.cz/on_line/2010/PDF/317320.PDF [32] HOUDEK, František. Dobyvatelé bílého zlata. Vesmír [online]. 2014 [cit. 2015-05-16]. Dostupné z: http://vesmir.cz/2014/12/23/dobyvatele-bileho-zlata-obrazy-dejin-ceskehocukrovarnictvi/ [33] HOUDEK, František. Jak se cukr bičem stal. Vesmír [online]. 2014 [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://vesmir.cz/2014/12/29/se-cukr-bicem-stal/ [34] Hradecké pivo se pilo už při návštěvě Václava II. Mladá fronta Dnes - Královéhradecké vydání. Praha: MaFra, 2009, roč. 20, č. 217. [35] Hradecké řeky bývaly plné ryb. Hradecké noviny. 1994, roč. 3, č. 94, s. 9. [36] HRAZDĚRA, Karel. Bolehoští zemědělci chov dojnic nezruší: z prodeje kysaného zelí profitují obchodníci podstatně víc než výrobci. Hradecké noviny. 1998, roč. 7, č. 47, s. 3. [37] HRAZDĚRA, Karel. Chov domácích koz čeká na svou renesanci: malá kupní síla obyvatel a vysoké ceny obchodníků snižují odbyt výrobků. Hradecké noviny. 1998, roč. 7, č. 141, s. 3. [38] HRAZDĚRA, Karel. Niva z Dolního Přímu má půlstoletou tradici: rostoucí poptávka po plísňovém sýru si vyžádala prodloužené směny. Hradecké noviny. Hradec Králové, 1998, roč. 7, č. 62, s. 3. [39] CHADIMOVÁ, Marcela. Bělečský Car je poctivou dvanáctkou: zdejší lahodný zlatavý mok se dodává výlučně do místní hospody. Hradecké noviny. Hradec Králové, 1998, roč. 7, č. 41, s. 13. [40] Když se ještě ve Všestarech vařilo pro Hradec pivo… Hradecké noviny. Hradec Králové, 1993, roč. 2, č. 234, s. 9. [41] KOŠŤÁK, Jiří. Vaření piva se už ujme počítač: Hradecký pivovar si ke svému 150. výročí nadělil novou moderní plně automatickou varnu. Hradecké noviny. Hradec Králové, 1994, roč. 3, č. 80, s. 7. [42] KOŠŤÁK, Jiří. Hradecký Lev dobývá Ameriku: Měšťanstvo právovárečné se hlásí o svá práva a už měsíc vlastní pivovar. Hradecké noviny. Hradec Králové, 1994, roč. 3, č. 137, s. 7. [43] KOŠŤÁK, Jiří. Hradecké pivo se bude brzy vyrábět také v Bělorusku. Hradecké noviny. 1998, roč. 7, č. 169, s. 1. [44] KREJČOVÁ, Jana. Likérka: Osud jménem Bakerová: významní podnikatelé. Mladá fronta Dnes - Hradecký kraj. 2008, roč. 19, č. 104, s. 3. [45] KREJČOVÁ, Jana. Upečte si piškoty i chleba: v Těchlovicích vznikla předváděcí pekárna, kde si zájemci mohou vyzkoušet rozličné receptury. Mladá fronta Dnes - Hradecký kraj. 2008, roč. 19, č. 218, s. 4. [46] KŘÍŽ, Petr. Pivo z Dobrušky v rodinném balení: Od května letošního roku, po bezmála deseti letech, je Rampušák opět dodáván v lahvích. Hradecké noviny. Hradec Králové, 1994, roč. 3, č. 123, s. 6. 113

[47] KOŠŤÁK, Jiří. Zatím bezejmenný zlatý mok: Restaurace U Zezuláků má svůj pivovar. Hradecké noviny. Hradec Králové, 1993, roč. 2, č. 136, s. 8. [48] MÁLEK, Vlastimil. České cukrovary v 50. letech 19. století. Listy Cukrovarnické a Řepařské. 2010, 126(9-10): 280-283. Dostupné také z: http://www.cukrlisty.cz/on_line/2010/PDF/280-283.PDF [49] MAURER, Pavel. Návrat české stračeny. Reflex. 2010, č. 24. [50] Náchodský pivovar začal vařit nové speciální polotmavé pivo. Mladá fronta Dnes Hradecký kraj. Hradec Králové, 2005, roč. 16, č. 223, s. 2. [51] POKRAČOVÁNÍ Z KRONIKY. Předměřický zpravodaj. 2013, (12): 14-15. Dostupné také z: http://obec.pnl.cz/soubory/zpravodaj-2013.pdf [52] Potravinářská Revue: Odborný časopis pro výživu, výrobu potravin a obchod. 2013. Praha: AGRAL s.r.o. ISSN 1801-9102. Dostupné také z: http://www.agral.cz/LinkClick.aspx?fileticket=Is%2BU2ForGnA%3D&tabid=730&langua ge=cs-CZ [53] Pro kozí sýr i jogurty se jezdí přímo do družstva: Žernovský bochník, dohřívaný a krémový: Zemědělské družstvo právě za takovou kolekci letos získalo první cenu v regionální soutěži Potravina a potravinář roku. Mladá fronta Dnes - Královéhradecké vydání. 20101113-20101114, roč. 21, č. 264. [54] PROVAZNÍK, Miroslav. Vynikající pomolog. Novobydžovský zpravodaj. 1988, 15(1). Dostupné také z: http://soubory.novybydzov.cz/archiv-nz/1988-1.pdf [55] RAMBOUSKOVÁ, Michaela. Obchod s KLDR? Kim má pivovar z Hradce. Mladá fronta Dnes - Královéhradecké vydání. 20140524-20140525, roč. 25, č. 120. [56] RICHTER, Karel. Jan Říha: Kdo je kdo v Chlumci n.C.?. Chlumecké listy. Chlumec nad Cidlinou, 2001, roč. 31, č. 2, s. 8-9. [57] SEDLÁČEK, Ondřej. Douška. Potštejnský zpravodaj [online]. 2014, č. 4 [cit. 2015-0408]. Dostupné z: http://www.potstejn.cz/images/Zpravodaj/Zpravodaj-2014-2.pdf [58] SCHEJBAL, Jaroslav. Vyrobit se dá i zelené pivo. Profit. 2006, roč. 17, č. 24, s. 20. [59] Slavný chlumecký ovocnář Jan Říha: vyučil se truhlářem, ale už jako dítě našel zalíbení v zahradnictví. Hradecké noviny. Hradec Králové, 1997, roč. 6, č. 33, s. 13. [60] SMRČKA, Luboš, Vladimír HÖNIG a Jan HROMÁDKO. Kde je budoucnost cukrovarnictví v České republice. Listy Cukrovarnické a Řepařské. 2012, 128(5-6): 193197. Dostupné také z: http://www.cukr-listy.cz/on_line/2012/PDF/193-198.pdf [61] ŠIMONEK, Petr. Kde se pivo vaří, tam se dobře daří, zpívá se v písničce: v olivětínském pivovaru přemýšlí, čím vylepšit prodej i export, jak být konkurenceschopní. Hradecké noviny. Hradec Králové, 1998, roč. 7, č. 62, s. 2. [62] ŠKALOUD, Vladimír. Ovocnáři Královéhradecka a jejich vztah k Rusku. Hradecké noviny. Hradec Králové, 1994, roč. 3, č. 53, s. 9. [63] ŠTÍPKOVÁ, Jarmila. Tradice výroby sýrů a naše současnost. Potravinářská Revue: Odborný časopis pro výživu, výrobu potravin a obchod [online]. 2013, 8(3): 24-29 [cit. 201505-31]. Dostupné z:

114

http://www.agral.cz/LinkClick.aspx?fileticket=%2BleHkBF1mpg%3D&tabid=730&langu age=cs-CZ [64] Tři sta tisíc hektolitrů moku!: hradečtí pivovarníci mají letos opravdu významné jubileum. Hradecké noviny. Hradec Králové, 1994, roč. 3, č. 94, s. 8. [65] V Náchodě vaří kvasnicové pivo. Mladá fronta Dnes - Hradecký kraj. 2003, roč. 14, č. 260, s. 2. [66] VÁCLAVÍČKOVÁ, Jarka. Nestorovi českého ovocnářství patří uznání za vynikající práci pro obor. Hradecké noviny. 1998, roč. 7, č. 162, s. 8 [67] Vánoce: Ze sbírek zaslaných „Českému Lidu“. Český lid: sborník věnovaný studiu lidu českého v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. V Praze: F. Šimáček, 1892-, roč. 1, č. 3, s. 294-301. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/42692493 [68] VAŠKŮ, Kateřina. 2015. Zlatavý nápoj bohů: Pivo a jeho neuvěřitelné rekordy. 100+1 [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://www.stoplusjednicka.cz/pivo-zlatavy-napojbohu [69] VÍTKOVÁ, Kateřina. Ovoce z Citrusové ulice se nekazí: sklizeň citrusových plodů začala. Mladá fronta Dnes - Královéhradecké vydání. 2014, roč. 25, č. 5. [70] Všestarská cibule má více vitaminů i železa. Mladá fronta Dnes - Královéhradecké vydání. 20100612-20100613, roč. 21, č. 136.

Literatura: [1] ANDRESKA, Jiří. Rybářství a jeho tradice. Vyd. 1. Praha: Státní zemědělské nakl., 1987, 205 p., 32 p. of plates. [2] BARTÁK, Jan a Jan ČÍŽEK. Dějiny vrchnostenského pivovaru ve Velké Ledhuji. Stopami dějin Náchodska. Náchod: Státní okresní archiv; Zámrsk: Státní oblastní archiv, 2007, č. 11, s. 61-102. [3] BRILLAT-SAVARIN, Jean Anthelme. O labužnictví: fyziologie chuti. 2. upr. vyd. Přeložil Rafaela Zachystalová. Praha: Nakladatelství Lidových novin, 1994, 347 s. ISBN 80-7106-111-5. [4] ČÁPOVÁ, Sabina. Cukrovar České Meziříčí a jeho socioekonomický vliv na mikroregion. Pardubice, 2012. Dostupné také z: http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/45633/2/CapovaS_Cukrovarceske_TL_2012.pdf. Bakalářská práce. [5] ČÍŽEK, Jan a Jan BARTÁK. Z historie pivovaru v Hronově. Náchodsko od minulosti k dnešku. Sborník příspěvků in memoriam PhDr. Ladislav Hladký, CSc. Náchod: Regionální muzeum; Liberec: Bor, 2012, č. 7, s. 151-180. [6] DRAŠTÍK, Pavel. Josef Eduard Proche. Sloupno, 2008. Dostupné také z: http://www.sloupno.cz/wp-content/kniha-proche.pdf

115

[7] DOUBEK, Zdeněk. Postní a velikonoční jídla z Královéhradecka. Hradec Králové: Společnost ochránců památek ve východních Čechách, 2001, 48 s. [8] DOUBEK, Zdeněk a Milan LAJDAR. Kouzlo objevů: čtení o starém Hradci. 2. vyd. Hradec Králové: ML, 2005, 207 s. ISBN 80-901267-7-4. [9] HARTMAN, Josef. Josef Daněk- český vlastenec na Chlumecku 1819-1894. Chlumec nad Cidlinou: Městské kulturní středisko, 1969, 15 s. [10] HEPNAR, Antonín. Bývalá olešnická formanka. Rodným krajem. 2013, č. 47, s. 30-33. [11] KAMENICKÝ, Karel a Karel KOHOUT. Atlas tržních odrůd ovoce. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1958. [12] KLOSSE, Peter. The Essence of gastronomy: understanding the flavor of foods and beverages. Boca Raton, Fla: Crc Press, 2014. ISBN 978-148-2216-769. [13] KUTINA, Josef. Pomologický atlas 1. Vyd. 1. Praha: Brázda, 1991, 287 s. ISBN 80209-0089-6. [14] MALOVICKÝ, Václav. Co chutná mezi Orlicí, Labem a Cidlinou: kulinárně vlastivědné putování krajem plným vody, aneb, O kuchyni hradecké, chlumecké, smiřické, novobydžovské, ale také o pardubickém pernikářství, pernštejnských rybnících či Lázních Bohdaneč, ale také o páteru Koniášovi, kyselu, hladké Ančce, zelí či bludičkách. 1. vyd. Praha: VM, 2010, 240 s. ISBN 978-80-903110-7-7. [15] NASAVRCKÁ, Petra. Analýza expirační doby kozích mléčných produktů. Hradec Králové, 2011. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. [16] ORIEŠKA, Ján. Technika služeb cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Idea Servis, 1999, 244 s. ISBN 80-859-7027-9. [17] PTÁČEK, Josef. Dobrušské pivovarnictví 1320-1991: kapitoly z dějin dobrušského pivovarnictví v sedmi stoletích. 1. vyd. Dobruška: Expedice F. L. Věka, 1991, 82 s. [18] PTÁČEK, Josef. Rolnické mlýnské a pekárenské družstvo v Praskačce (okr. Hradec Králové) a jeho poukaz na 4 kg chléb. In: Sběratelské zprávy. Hradec Králové: Česká numismatická společnost, pobočka v Hradci Králové, 2013, s. 96-97. 135. ISSN 0231-9500. Dostupné také z: http://cnshk.sweb.cz/sberatelske%20zp/135_sberatelske%20zp/135_sberatelske%20zp.pdf [19] RICHARDS, Greg. Edited by Anne-Mette Hjalager and Greg. Tourism and gastronomy. London: Routledge, 2002. ISBN 978-020-3218-617. [20] SKORŇAKOV, Sergej M., Jan JENÍK a Václav VĚTVIČKA. Zelená kuchyně. Praha: Lidové nakladatelství a vydavatelství a nakladatelství ÚV SČSP, 1988. [21] TOUŠLOVÁ, Iveta a Marek PODHORSKÝ. Toulavá kamera. 1. vyd. Praha: Freytag, 2005. ISBN 80-731-6264-4. [22] TRONÍČKOVÁ, Eva. Zelenina. Praha: ARTIA, 1985. ISBN 37-012-86. [23] VÁVRA, Miloslav. Pěstování a zužitkování švestek a třešní. [Vyd. 1. V Praze]: Státní zemědělské nakl., 1965, s. 176.

116

[24] VLČKOVÁ, Věra. Matěj Valtera - cukrovarnický velkopodnikatel z Klenů. Rodným krajem. 2013, č. 47, s. 47-50. [25] WOOD, Roy C. Key concepts in hospitality management. Londýn: Sage Publications Ltd, 2013, xiv, 180 pages. SAGE key concepts. ISBN 978-144-6200-698.

Internetové zdroje: [1] Bohemilk uvádí retro novinku – mléko ve skle. MEDIA GURU [online]. 2015 [cit. 201505-30]. Dostupné z: http://www.mediaguru.cz/aktuality/bohemilk-uvadi-retro-novinku%E2%80%93-mleko-ve-skle/#.VWmQtEbDHNk [2] Bolehošťské kysané zelí. AGROSPOL Bolehošť, a.s.: Tradiční výrobce kysaného zelí [online]. 2015 [cit. 2015-05-29]. Dostupné z: http://www.agbo.cz/zelarna [3] CAKLOVÁ, I. Seznam držitelů značky: Seznam společností a oceněných výrobků k 20/05/2015. Potravinářská komora České republiky [online]. 2015 [cit. 2015-06-02]. Dostupné z: http://www.foodnet.cz/polozka/?jmeno=Seznam+dr%C5%BEitel%C5%AF+zna%C4%8D ky&id=35226 [4] Certifikace: Podmínky pro certifikát. Czech Specials [online]. c 2014 [cit. 2015-04-16]. Dostupné z: http://www.czechspecials.cz/certification/podminky-pro-certifikat/ [5] CAHA, Milan. Benediktinský pivovar: Broumov - Olivětín. HRADY.cz: Cestujte s přehledem [online]. 2009 [cit. 2015-04-11]. Dostupné z: http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=25805 [6] Cukrovar České Meziříčí. Tereos TDD, a.s. [online]. 2015 [cit. 2015-05-19]. Dostupné z: http://www.cukrovaryttd.cz/vyroba/zavody/cukrovar-ceske-mezirici/ [7] Cukrovar České Meziříčí i přes požár vyrobil stejně cukru jako loni. Český rozhlas Hradec Králové [online]. 2004 [cit. 2015-05-19]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/hradec/zpravy/_zprava/cukrovar-ceske-mezirici-i-pres-pozarvyrobil-stejne-cukru-jako-loni--148043 [8] Cukrovar, Předměřice nad Labem. Fabriky.cz [online]. 2008 [cit. 2015-05-21]. Dostupné z: http://www.fabriky.cz/2008_cukrovar_predmerice/index.htm [9] Cukrovar Skřivany. Fabriky.cz [online]. 2008 [cit. 2015-05-21]. Dostupné z: http://www.fabriky.cz/2008_cukrovar_skrivany/index.htm [10] Cykloturistika v regionech České republiky: Královéhradecko. Cyklotoulky.cz: cykloturistika, cyklistika, cyklotrasy [online]. 2011 [cit. 2015-05-28]. Dostupné z: http://knihy.cyklotoulky.cz/regiony/region-kralovehradecko.php [11] ČASTO KLADENÉ OTÁZKY. Vaše pivo.cz: ...a víc nepotřebujete [online]. c 2015 [cit. 2015-04-05]. Dostupné z: http://www.vasepivo.cz/sekce/casto-kladene-otazkyS102.html [12] ČERMÁKOVÁ, Hana a Vít PECHANEC. Důvtip východočeských kuchařek. Východní-Čechy.info: Oficiální turistický portál Pardubického kraje [online]. c 2006-2015 [cit. 2015-04-29]. Dostupné z: http://www.vychodni-cechy.info/gastronomie/

117

[13] Gastrofestival Czech Specials. RESTU [online]. 2014 [cit. 2015-04-18]. Dostupné z: http://www.restu.cz/festival/gastrofestival-czech-specials/ [14] HAMPL, Jaromír. Všestarská cibule. Značka, kterou chrání i Evropská unie. Deník.cz [online]. 2012 [cit. 2015-05-29]. Dostupné z: http://www.denik.cz/ekonomika/vsestarskacibule-znacka-kterou-chrani-i-evropska-unie-20120730.html [15] Historie: 90. LÉTA 20. STOLETÍ AŽ SOUČASNOST. Kvíčerovská pekárna [online]. 2012 [cit. 2015-06-01]. Dostupné z: http://www.kvicerovskapekarna.cz/pekarna/historie/ [16] Historie a současnost. Hostinec U polních myslivců [online]. c 2009 [cit. 2015-03-31]. Dostupné z: http://www.upolnichmyslivcu.cz/historie [17] Historie a současnost Hostince U Špatenků v Libřicích. HOSTINEC U ŠPATENKŮ v Libřicích [online]. c 2014 [cit. 2015-04-02]. Dostupné z: http://hostinecuspatenku.webgarden.cz/ [18] HISTORIE ČESKÉHO OVOCNÁŘSTVÍ. Ovocnářská unie České republiky [online]. 2015 [cit. 2015-05-24]. Dostupné z: http://www.ovocnarska-unie.cz/?page=3 [19] Historie českého pivovarnictví: Data a fakta. 2013. Český Svaz Pivovarů a Sladoven [online]. [cit. 2015-05-14]. Dostupné z: http://www.ceske-pivo.cz/historie-ceskehopivovarnictvi-data-fakta [20] Historie. Niva s.r.o.: Tradiční výrobce sýrů s plísní uvnitř hmoty [online]. 2015 [cit. 2015-05-31]. Dostupné z: http://www.syr-niva.cz/historie [21] Historie firmy. Rybářství Chlumec nad Cidlinou, a.s. [online]. 2015 [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://www.rybychlumec.cz/historie-firmy [22] Historie pivovaru. Pivovar Broumov [online]. c 2005 - 2015 [cit. 2015-04-11]. Dostupné z: http://www.pivovarbroumov.cz/historie.html [23] Historie pivovaru Broumov: Olivětín. Pivovary.Info [online]. c 2015 [cit. 2015-04-11]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/prehled/broumov/broumov_h.htm [24] Hospůdka v obci Hořiněves, teplá jídla, nápoje. Hospoda U Šafrů [online]. c 2007 2015 [cit. 2015-04-02]. Dostupné z: http://hospodausafru.sluzby.cz/ [25] Hostinec Krčma. GEOCACHING [online]. 2011 [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.geocaching.com/geocache/GC32YAJ_hostinec-krcma?guid=3bfee915-ffd44413-ac5c-38b575cfe986 [26] Hradecko. Kudyznudy.cz [online]. 2015 [cit. 2015-05-28]. http://www.kudyznudy.cz/kam-pojedete/kralovehradecko/hradecko.aspx

Dostupné

z:

[27] Informace k soutěži. Potravina a potravinář roku 2015 Královéhradeckého kraje:…královské pochutnání [online]. 2015 [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://www.potravinarroku.cz/informace-k-soutezi.php [28] Informace o obci: Historie. Oficiální stránky obce Skřivany [online]. 2015 [cit. 201505-21]. Dostupné z: http://www.skrivany.cz/informace-o-obci/historie/ [29] Jak šel čas … Pivovar U Hušků [online]. c 2012 [cit. 2015-03-31]. Dostupné z: http://pivovaruhusku.webnode.cz/o-nas/

118

[30] KARÁSKOVÁ, Taťána. REGIONÁLNÍ GASTRONOMIE JAKO NÁSTROJ CESTOVNÍHO RUCHU: Národní a lokální gastronomické projekty. Karviná, 2013. Slezská univerzita, Obchodně podnikatelská fakulta. [31] Katalog certifikovaných produktů. Regionální značky: Broumovsko [online]. 2014 [cit. 2015-06-02]. Dostupné z: http://www.regionalni-znacky.cz/broumovsko/cs/certifikovaneprodukty/?k=produkty [32] Katalog certifikovaných produktů. Regionální značky: Orlické hory [online]. 2014 [cit. 2015-06-02]. Dostupné z: http://www.regionalni-znacky.cz/orlicke-hory/cs/certifikovaneprodukty/?k=produkty [33] KLÍMA, Michael. CZECH SPECIALS. Cestovni-ruch.cz [online]. 2011 [cit. 2015-0416]. Dostupné z: http://www.cestovniruch.cz/results/zobraz_prispevek.php?id_prispevek=7584 [34] KODEDA, Marek. 2009. Vrchnostenské pivovarnictví. Pivovary.Info [online]. [cit. 2015-05-05]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/view.php?cisloclanku=2009020012 [35] KRÁLOVÁ, Táťána. Mlékárny se zatím drží. Které půjdou z kola ven? Zemědělec [online]. 2001 [cit. 2015-06-01]. Dostupné z: http://zemedelec.cz/mlekarny-se-zatim-drziktere-pujdou-z-kola-ven/ [36] KRÁLOVÉHRADECKO: Manuál pro průvodce v cestovním ruchu. CzechTourism [online]. 2013 [cit. 2015-05-28]. Dostupné z: http://www.czechtourism.cz/getmedia/d5b3e2f5-233b-4a2a-943488751d5be13e/11_02_13_kralovehradecko.pdf.aspx [37] KUPKA, Lubomír. REGISWEB.cz: Městská Dvorana Smiřice [online]. 2013 [cit. 201503-31]. Dostupné z: http://www.dvoranasmirice.cz/default.php?id=1&ai=1&lang=cz&idk=542.1427667006&i dka= [38] MÁLEK, Vlastimil. Dějiny některých objektů v Syrovátce (existujících i zaniklých): Bývalé vrchnostenské objekty. Dějiny obce Syrovátky [online]. 2015 [cit. 2015-04-07]. Dostupné z: http://dobrenice.wz.cz/syrovatka/syr7.htm [39] MAREČEK, Petr. Hrázka vyrostla v rodinný park piva a oddechu. In: MF Dnes [online]. 2002 [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/hrazka-vyrostla-vrodinny-park-piva-a-oddechu-fao-/domaci.aspx?c=2002M069E03F [40] Městský Podorlický pivovar s.r.o. Pivovar Rychnov: Historie [online]. c 2015 [cit. 2015-04-07]. Dostupné z: http://www.pivovarrychnov.cz/historie.html [41] Měšťanský pivovar Třebechovice pod Orebem. Pivovary.Info [online]. c 2015 [cit. 2015-04-07]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/historie/t/trebechovice.htm [42] Minipivovar U Hušků Běleč nad Orlicí. Pivovary.Info [online]. c 2015 [cit. 2015-0407]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/prehled/belec/belec.htm [43] Minipivovar U Zezuláků Hradec Králové. Pivovary.Info [online]. c 2015 [cit. 2015-0406]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/historie/h/zezulak.htm [44] Mokerské zelí. Kronika obce Mokré [online]. 2015 [cit. 2015-05-29]. Dostupné z: http://www.obecmokre.cz/kronika/index.php?nid=4986&lid=cs&oid=2546094

119

[45] Národní program podpory potravin - KLASA. KLASA: (Potraviny, eAGRI) [online]. c 2009-2015 [cit. 2015-04-18]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/potraviny/narodni-program-podpory-potravin-klasa/ [46] NIVA s.r.o. Dolní Přím – výrobce sýru Niva. Hradecký venkov o.p.s. [online]. 2015 [cit. 2015-05-31]. Dostupné z: http://hradeckyvenkov.cz/storage/201109111931_DSC04172.jpg [47] Niva (sýr). Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001[cit. 2015-05-31]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Niva_%28s%C3%BDr%29 [48] Nové rozdělení turistických regionů České republiky. CzechTourism [online]. 2010 [cit. 2015-05-27]. Dostupné z: http://old.czechtourism.cz/media/tiskove-zpravy/nove-rozdelenituristickych-regionu-ceske-republiky.html [49] NOVOTNÝ, Petr. Gastronomie regionální. Arts Lexikon [online]. 2012 [cit. 2015-0416]. Dostupné z: http://artslexikon.cz/index.php/Gastronomie_region%C3%A1ln%C3%AD [50] O asociaci: Asociace regionálních značek. ARZ [online]. c 2010-2014 [cit. 2015-04-17]. Dostupné z: http://www.regionalni-znacky.cz/arz/cs/o-nas/ [51] O nás: Představení projektu. Czech Specials [online]. c 2014 [cit. 2015-04-16]. Dostupné z: http://www.czechspecials.cz/about-us/ [52] O nás. Rodinný pivovar Propper: pivo vařené s láskou… [online]. c 2012 [cit. 2015-0406]. Dostupné z: http://www.pivovarpropper.cz/o-nas/ [53] O projektu. Stezky dědictví: projekt rozvoje regionální gastronomie [online]. c 2008 [cit. 2015-04-17]. Dostupné z: http://gastro.eceat.cz/o-projektu/ [54] O společnosti: Historie Opočenské mlékárny. Bohemilk [online]. 2013 [cit. 2015-0530]. Dostupné z: http://www.bohemilk.cz/cz/spolecnost/historie [55] Osobnosti a Polabské muzeum: Bedřich Hrozný. 2015. Polabské muzeum [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://www.polabskemuzeum.cz/sluzby-verejnosti/osobnosti-apolabske-muzeum#Bed%C5%99ich%20Hrozn%C3%BD [56] Otázky a odpovědi. Stezky dědictví: projekt rozvoje regionální gastronomie [online]. c 2008 [cit. 2015-04-17]. Dostupné z: http://gastro.eceat.cz/otazky-a-odpovedi/ [57] Pekárna Lično: Historie pekárny Lično. BEAS, a.s. [online]. 2015 [cit. 2015-06-01]. Dostupné z: http://www.beas.cz/index.php?p=provozovny&sp=pekarna-licno [58] PETRÁNEK, Jan. Spraš. On-line Geologická encyklopedie [online]. 2007 [cit. 201505-29]. Dostupné z: http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?spras [59] PĚSTITELSKÁ PÁLENICE HK s.r.o. PĚSTITELSKÁ PÁLENICE HRADEC KRÁLOVÉ: O nás [online]. c 2010 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://www.palenicehk.cz/o-nas [60] Pěstitelská palírna: l. Podorlická sodovkárna [online]. c 2015 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://www.sodo.cz/p-stitelska-palirna.htm [61] Pivovar: Historie. Pivovar PRIMÁTOR [online]. c 2015 [cit. 2015-04-09]. Dostupné z: http://www.primator.cz/cz/pivovar/historie.html 120

[62] Pivovar Hradec Králové. Pivovary.Info [online]. c 2014 [cit. 2015-04-05]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/historie/h/hradec.htm [63] Pivovar Smiřice. Pivovary.Info [online]. c 2014 [cit. 2015-04-07]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/historie/s/smirice.htm [64] Pravidla pro udělování národní značky KLASA. KLASA [online]. 2011 [cit. 2015-0418]. Dostupné z: http://www.eklasa.cz/filespace/content/pravidla_pro_udelovani_narodni_znacky_KLASA. pdf [65] Představení společnosti. Perník Těchlovice [online]. 2014 [cit. 2015-06-01]. Dostupné z: http://biscuit-pernik.cz/ [66] Radešovský chléb. Regionální značky: Broumovsko [online]. 2014 [cit. 2015-06-01]. Dostupné z: http://www.regionalni-znacky.cz/broumovsko/cs/certifikovaneprodukty/detail/505/radesovsky-chleb [67] RICHARDS, Greg. Gastronomy as a source of regional identity and tourism development. Academia.edu [online]. 2001 [cit. 2015-04-16]. Dostupné z: https://www.academia.edu/2006320/Gastronomy_as_a_source_of_regional_identity_and_t ourism_development [68] Rodinný pivovar U Vacků: O nás. Www.pivochlumec.cz [online]. c 2014 [cit. 2015-0406]. Dostupné z: http://pivochlumec.cz/rodinny-pivovar-u-vacku/o-nas [69] Rokytnické pečivo. Regionální značky: Orlické hory [online]. 2014 [cit. 2015-06-01]. Dostupné z: http://www.regionalni-znacky.cz/orlicke-hory/cs/certifikovaneprodukty/detail/55/rokytnicke-pecivo [70] Rostlinná výroba. ZS Kratonohy [online]. 2015 [cit. 2015-05-29]. Dostupné z: http://www.zskratonohy.cz/rostlinna-vyroba/ [71] Rybářské hospodářství. Jan Egon Kolowrat Krakowský Liebsteinský [online]. 2015 [cit. 2015-06-04]. Dostupné z: http://www.kolowrat.com/cs/rybarstvi/rybarskehospodarstvi.html [72] Řemeslný pivovar Clock v Potštejně. Pivovary.Info [online]. c 2015 [cit. 2015-04-08]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/prehled/potstejn/potstejn.htm [73] Sadová. PUTOVÁNÍ ZA DĚDICTVÍM NAŠICH PŘEDKŮ: Interaktivní památkový portál [online]. 2015 [cit. 2015-05-21]. Dostupné z: http://popamatkach.cz/mapa/pruskorakouska-valka-1866/bytva-u-hk-jizni-kridlo/sadova/ [74] Skřivany. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001[cit. 2015-05-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sk%C5%99ivany [75] Smiřice - pivovar. Smiřice a Holohlavy [online]. c 2015 [cit. 2015-04-06]. Dostupné z: http://www.smirice.eu/zamek/pivovar.htm [76] Smiřice - cukrovar. Smiřice a Holohlavy [online]. c 2015 [cit. 2015-05-19]. Dostupné z: http://www.smirice.eu/firmy/cukrovar.htm [77] STANÍČEK, Petr. Gurmán vs gurmet – past na snoby. Pixynergia [online]. 2008 [cit. 2015-04-16]. Dostupné z: http://pixy.cz/pixynergia/?s=gurmet 121

[78] Statek Tilia. Statek Tilia [online]. 2015 [cit. 2015-06-01]. Dostupné z: http://www.statektilia.cz/index.php/statek [79] Stručná historie českého cukrovarnictví. Tereos TDD, a.s. [online]. 2012 [cit. 2015-0516]. Dostupné z: http://www.cukrovaryttd.cz/historie/strucna-historie-ceskehocukrovarnictvi/ [80] ŠŤASTNÁ, Lucie. Regionální potraviny v České republice a jejich podpora prodeje. In: Česká zemědělská univerzita v Praze [online]. 2013 [cit. 2015-04-18]. Dostupné z: http://tt.pef.czu.cz/Files/7_printVersion_538.pdf [81] TICHÁ, Jana. Rodáci a významné osobnosti: VELICH, Alois. Informační centrum Chlumcem nad Cidlinou [online]. 2012 [cit. 2015-05-25]. Dostupné z: http://ic.chlumecnc.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=100515&id=1333&query=major%C 3%A1t [82] Toulavá kamera ochutnáva Česko. Czech Specials [online]. c 2009-2015 [cit. 2015-0417]. Dostupné z: http://old.czechspecials.cz/toulava-kamera/ [83] Trať 046 (Sadová -) Hněvčeves - Smiřice. Pardubický spolek historie železniční dopravy [online]. 2012 [cit. 2015-05-21]. Dostupné z: http://www.pshzd.cz/sadovasmirice.html [84] TŮMA, Jiří. Východočeši jedli na Vánoce i dumlíkačku, měla chránit před svrabem. IDNES,cz: Hradecký kraj [online]. 2011 [cit. 2015-04-21]. Dostupné z: http://hradec.idnes.cz/vychodocesi-jedli-na-vanoce-i-dumlikacku-mela-chranit-predsvrabem-1c7-/hradec-zpravy.aspx?c=A111223_1705726_hradec-zpravy_mav [85] Ultrazvukové "staření" destilátů. PALENICE.NET [online]. 2008 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://www.palenice.net/view.php?cisloclanku=2008060005 [86] Úvodní stránka. Ovocnářství [online]. 2015 [cit. 2015-05-24]. Dostupné z: http://www.ovocnarstvi.eu/ [87] VACEK, Jan. Josef Vorel ze Smiřic a jeho rodina. Smiřice a Holohlavy: Rodina Vorlova [online]. 2015 [cit. 2015-05-26]. Dostupné z: http://www.smirice.eu/lide/vorel/vorel.htm [88] Válka 1866 a její dopady na život v našich obcích. Obec Sadová [online]. 2015 [cit. 2015-05-21]. Dostupné z: http://www.obecsadova.cz/index.php?nid=655&lid=cs&oid=21139 [89] VH Agroprodukt: Ochutnejte mrkev z Piletic. Kaufland [online]. 2015 [cit. 2015-0529]. Dostupné z: http://www.kaufland.cz/Home/02_Sortiment/004_nasi_pestitele/014_mrkev/index.jsp [90] Výrobky KLASA. KLASA [online]. c 2014 [cit. 2015-04-18]. Dostupné z: http://www.eklasa.cz/spotrebitele/kategorie-vyrobku/ [91] ZÁLESKÝ, Petr. Na místě staleté krčmy v hradeckých Malšovicích roste moderní penzion. In: IDNES.cz [online]. 2011 [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://hradec.idnes.cz/na-miste-stalete-krcmy-v-hradeckych-malsovicich-roste-modernipenzion-1zi-/hradec-zpravy.aspx?c=A111020_1671414_hradec-zpravy_klu [92] Základní informace. ARZ [online]. c 2010-2014 [cit. 2015-04-17]. Dostupné z: http://www.regionalni-znacky.cz/arz/cs/pro-vyrobce/page/4/zakladni-informace

122

[93] ZD Žernov. Potravinář roku [online]. 2010 [cit. 2015-05-31]. Dostupné z: http://www.potravinarroku.cz/profil-firmy.php?id=144 [94] Značka Regionální potravina oceňuje ty nejlepší výrobky z každého kraje. Regionální potravina: O projektu [online]. c 2015 [cit. 2015-04-17]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/regionalni-potraviny/o-projektu/ [95] ZRŮBEK, Rudolf. Lidová strava v Podorlicku. [online]. 2008 [cit. 2015-04-30]. Dostupné z: http://www.moh.cz/pdf/ohp/154.pdf

Televizní vysílání: Toulavá kamera ochutnává Česko. Praha a Královéhradecký kraj [epizoda z televizního seriálu]. Režie A. Majstorovičová. ČT, 2013. ČT1 26. 6. 2013.

Další zdroje: Muzeum Gastronomie, Jakubská 12, 110 00 Praha 1

123

Přílohy Obrázek 1 – Logo Czech Specials

Zdroj: http://www.czechspecials.cz/special-pages/media/download/

Obrázek 2 – Logo značky Regionální potravina

Zdroj: http://eagri.cz/public/web/regionalni-potraviny/o-projektu/

Obrázek 3 – Logo značky Klasa

Zdroj: http://www.szif.cz/cs/marketingova-podpora-trhu/klasa 124

Obrázek 4 – Mapa turistických regionů České republiky vymezená CzechTourism

Zdroj: http://www.czechtourism.cz/getmedia/b0d295fd-4af6-4426-868026e5b80018f6/29_01_10_mapa_turistickych_regionu_cr.jpg.aspx Obrázek 5 – Mapa turistického regionu Královéhradecko

Zdroj: http://images.slideplayer.cz/7/1962215/slides/slide_1.jpg 125

Obrázek 6 – Hostinec ve Štěnkově nad Orlicí

Zdroj: http://i.idnes.cz/10/112/cl6/KLU37354b_HK.JPG Obrázek 7 – Akvarel Hostinec Krčma od Adolfa Kašpara

Zdroj: http://www.geocaching.com/geocache/GC32YAJ_hostinec-krcma?guid=3bfee915ffd4-4413-ac5c-38b575cfe986 126

Obrázek 8 – Nadčasové etikety Řemeslného pivovaru Clock v Potštejně

Hektor 10° Světlé výčepní

Exorcist 14° Foreign Extra Stout Maid 12° Polotmavý ležák

Zdroj: http://www.pivovarclock.cz/kategorie/piva-zakladni-rada

Obrázek 9 – Logo regionální značky Orlické hory originální produkt

Zdroj: http://www.maspodchlumi.cz/data/File/loga/orlicky_b1.jpg

Obrázek 10 – Logo regionální značky Broumovsko regionální produkt

Zdroj: http://www.maspodchlumi.cz/data/File/Znacky/broumovsko.jpg 127