VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Vedlejší specializace Cestovní ruch

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2011

Bc. Iva Poživilová

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Vedlejší specializace Cestovní ruch

Makroregion Evropa a jeho postavení na mezinárodním trhu cestovního ruchu

Autor diplomové práce: Bc. Iva Poživilová Vedoucí diplomové práce: Ing. Zdeňka Petrů Rok obhajoby: 2011 2

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Makroregion Evropa a jeho postavení na mezinárodním trhu cestovního ruchu“ zpracovala samostatně, a to pod vedením Ing. Zdeňky Petrů. Veškerá použitá literatura a další prameny jsou řádně označeny a uvedeny v seznamu literatury.

V Praze dne …………..

Bc. Iva Poživilová

3

Poděkování

Tuto část bych ráda věnovala vedoucí své diplomové práce, Ing. Zdeňce Petrů. Chtěla bych jí touto cestou poděkovat za odborné vedení, cenné připomínky a rady, které mi vždy s ochotou a vstřícností při zpracování této práce poskytla.

4

ÚVOD .......................................................................................................................... 7 1. CESTOVNÍ RUCH JAKO FENOMÉN 21.STOLETÍ....................................... 9 1.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA CESTOVNÍHO RUCHU ........................................... 9 1.2 STATISTICKÉ SLEDOVÁNÍ .................................................................................. 15 1.2.1 Mezinárodní organizace cestovního ruchu ............................................... 16 1.2.2 Satelitní účet cestovního ruchu ................................................................. 18 1.3 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ ROZVOJ CESTOVNÍHO RUCHU ........................................ 21 1.3.1 Selektivní faktory....................................................................................... 21 1.3.2 Lokalizační faktory.................................................................................... 24 1.3.3 Realizační faktory...................................................................................... 26 1.4 EKONOMICKÉ PŘÍNOSY CESTOVNÍHO RUCHU ..................................................... 28 1.4.1 Vliv cestovního ruchu na národní ekonomiku........................................... 28 1.4.2 Význam cestovního ruchu pro světovou ekonomiku.................................. 30 2. MAKROREGION EVROPA A JEHO POSTAVENÍ NA MEZINÁRODNÍM TRHU CESTOVNÍHO RUCHU ............................................................................ 38 2.1 TERITORIÁLNÍ VYMEZENÍ EVROPY .................................................................... 38 2.2 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA MAKROREGIONU EVROPA.................................. 40 2.3 VÝVOJ V EVROPĚ .............................................................................................. 47 2.4 SUBREGIONY EVROPY ....................................................................................... 53 2.4.1 Jižní Evropa a Středomoří ........................................................................ 57 2.4.2 Západní Evropa......................................................................................... 59 2.4.3 Střední a východní Evropa ........................................................................ 62 2.4.4 Severní Evropa .......................................................................................... 65 2.5 VIZE EVROPA 2020 ........................................................................................... 67 2.6 CESTOVNÍ RUCH A EVROPSKÁ UNIE .................................................................. 68 2.6.1 Strategie Evropa 2020............................................................................... 69 2.6.2 Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu - Nový politický rámec Evropské unie pro evropský cestovní ruch.............................................. 71 2.6.3 Trend k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu ........................................ 73 2.6.4 Projekt CALYPSO ..................................................................................... 75 3. ZHODNOCENÍ POSTAVENÍ MAKROREGIONU EVROPA NA TRHU MEZINÁRODNÍHO CESTOVNÍHO RUCHU.................................................... 79 5

ZÁVĚR...................................................................................................................... 81 LITERATURA ......................................................................................................... 83 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................. 86 SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................... 86 SEZNAM TABULEK .............................................................................................. 87 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................. 88

6

Úvod Mezinárodní cestovní ruch se za posledních šest dekád stal jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících odvětví světové ekonomiky. Řada nových destinací se otevřela světu a investovala do rozvoje materiálně-technické základny. Cestovní ruch se stal hlavním motorem jejich hospodářského a sociálně-ekonomického růstu a zároveň růstu celé ekonomiky. Účast na cestovním ruchu představuje rovněž výrazný rys soudobé společnosti, která klade důraz na aktivní životní styl a snaží se za pomoci cestování o rozšiřování obzorů a poznávání nových vzdálených kultur. V současnosti

představuje

mezinárodní

cestovní

ruch,

podle

údajů

mezinárodní organizace UNWTO, 880 milionů příjezdů po celém světě a tato hodnota neustále narůstá. Do roku 2020 by měla dle prognóz překročit hranici jednoho a půl biliónu, což z něj činí jedno z nejrychleji rostoucích odvětví světové ekonomiky. Evropa na poli mezinárodního cestovního ruchu zaujímá dlouhodobě významné postavení, jež vychází z příznivých předpokladů pro rozvoj tohoto odvětví. V současnosti tak představuje více jak polovinu mezinárodních příjezdů, což ji staví na první příčku ve výkonnosti jednotlivých makroregionů. Toto prvenství si udržela i přes to, že patřila mezi makroregiony nejvíce postižené současnou světovou finanční krizí, která vypukla ve třetím čtvrtletí roku 2008 a má následky až do současnosti. Evropská unie prostřednictvím odpovědných orgánů vyvíjí na poli cestovního ruchu řadu iniciativ, jež mají směřovat k udržení konkurenceschopnosti evropského cestovního ruchu při současném následování trendu trvale udržitelného rozvoje. Cestovní ruch je pro Evropskou unii odvětvím s velkým potenciálem, jelikož představuje nástroj k dosažení dílčích cílů, které Evropská unie sleduje, jako je hospodářský růst, zaměstnanost nebo sociální soudržnost. Cílem této práce je na základě komparativní analýzy zhodnotit postavení makroregionu Evropa na mezinárodním trhu cestovního ruchu s ohledem na stanovenou hypotézu, že Evropa i do budoucna na základě svých konkurenčních výhod zůstane přední světovou destinací cestovního ruchu. První

část

práce

se

zabývá

základním

vymezením

teoreticko-

metodologického rámce a souvisejícími pojmy, jak je definovala Světová organizace 7

cestovního ruchu (UNWTO).

Jsou uvedeny nejdůležitější organizace, jež měly

přínos při vytváření mezinárodních statistických standardů a umožňují zhodnotit postavení jednotlivých makroregionů na mezinárodním trhu cestovního ruchu. Jsou rovněž shrnuty základní faktory, jež mají vliv na samotné rozmístění a rozvoj cestovního ruchu z ekonomického i geografického hlediska, a hlavní ekonomické přínosy pro národní ekonomiku a světovou ekonomiku jako celek. Druhá část této práce se zabývá samotným makroregionem Evropa, který v současnosti zaujímá přední místo ve výkonnosti cestovního ruchu a rovněž i v mezinárodních turistických příjmech z cestovního ruchu. Je vymezeno teritoriální rozložení Evropy, které následuje dělení organizace UNWTO, a shrnuty základní předpoklady rozvoje cestovního ruchu, jež výrazně přispěly k tomu, že tento makroregion je z dlouhodobého hlediska největším příjemcem mezinárodních návštěvníků. Analyzovány jsou rovněž jednotlivé evropské subregiony, u nichž jsou sledovány společné charakteristiky a hlavní vývojové tendence. Na

základě

Lisabonské

smlouvy,

jež

zařadila

cestovní

ruch

do

koordinovaných, podporovaných a doplňovaných aktivit, byl vypracován Nový politický rámec evropského cestovního ruchu, jež navazuje na širší ekonomickou strategii Evropa 2020 a reaguje tak na výzvy, jež vyplývají ze současné obtížné ekonomické situace Evropy, zesilující konkurence asijsko-pacifického regionu, nepříznivého demografického vývoje a zaměřuje se prioritně na zesílení konkurenceschopnosti evropského cestovního ruchu. Konkurenceschopnost cestovního ruchu je úzce propojena s jeho udržitelnosti a Komise se v rámci této iniciativy opírá o již zavedenou spolupráci se sítí udržitelných a konkurenceschopných regionů NECSTouR a sítí turistických destinací EDEN. V rámci projektu CALLYPSO podporuje Evropská unie orientaci na sociální cestovní ruch a zaměřuje se na umožnění sociálně znevýhodněným skupinám zapojit se do cestovního ruchu, jež představuje základní právo vyplývající z Globálního etického kodexu mezinárodní organizace UNWTO. Poslední kapitola se věnuje zhodnocení postavení makroregionu Evropa na současném poli mezinárodního trhu cestovního ruchu v návaznosti na uvedených trendech, které mohou formovat jeho budoucí vývoj.

8

1. Cestovní ruch jako fenomén 21.století Odvětví cestovního ruchu se stalo jedním z největších ekonomických, kulturních a sociálních fenoménů posledního století. Cestovní ruch je obecně chápán jako jeden z hlavních rysů moderní společnosti a je považován za nedílnou součást soudobého aktivního životního stylu. Jeho podíl na celkové spotřebě obyvatel roste a stává se stále důležitějším faktorem rozvoje národních ekonomik i ekonomiky světové.1

1.1 Základní charakteristika cestovního ruchu Cestovní ruch „řadíme do nevýrobních činností, do sféry služeb. Zabírá široké spektrum lidských činností spojených především s využíváním volného času.„2 Jeho hlavním motivem je záměrná změna prostředí, která umožňuje člověku uspokojit jeho individuální potřeby. Může se jednat o potřebu relaxace, odpočinku, aktivního pohybu či o určitou formu poznání a prožití kulturního zážitku.3 Cestovní ruch je odvětvím mnohostranným a průřezovým, jehož definice se liší v závislosti na tom, z pohledu jaké vědní disciplíny je zkoumán a definován.4 Organizace UNWTO (Světová organizace cestovního ruchu – United Nations World Tourism Organisation), která v roce 1991 na konferenci v kanadské Ottawě vymezila základní pojmy, definovala cestovní ruch jako činnost osob, cestujících na přechodnou dobu do místa mimo jejich běžné bydliště, a to na dobu kratší než je stanovena5, přičemž hlavní účel jejich cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti a osoby tedy nejsou odměňovány ze zdrojů navštíveného místa. 6,7

1

INDROVÁ, Jarmila. Cestovní ruch. Praha : Oeconomica, 2009. 8 s.

2

HOLEČEK, Milan; MARIOT, Peter; STŘÍDA, Miroslav. Zeměpis cestovního ruchu. Praha :

Česká geografická společnost, s.r.o., 1999. 14 s. 3


4


5

U mezinárodního cestovního ruchu je tato doba stanovena na kratší 1 roku, u domácího

cestovního ruchu činí 6 měsíců. 6

Understanding Tourism: Basic Glossary. Madrid : UNWTO, 2005/2007. Dostupné z WWW:

.

9

Na základě výše uvedené definice můžeme přistoupit k rozdělení cestovního ruchu. Kritérií k tomuto členění existuje celá řada, pro potřeby této práce však budou klíčová následující:

•

místo realizace

•

vztah k platební bilanci

•

motivace účasti na cestovním ruchu

Podle místa realizace, tedy podle území, na kterém probíhá, můžeme cestovní ruch dělit na domácí a zahraniční : • domácí cestovní ruch zahrnuje aktivity návštěvníka dané země, které jsou spojeny s jeho vnitrostátním cestováním po dobu kratší než 6 měsíců • zahraniční cestovní ruch vždy obsahuje aspekt překročení státních hranic (ať už s využitím zemní, letecké nebo námořní dopravy) a odlišuje se tak od domácího cestovního ruchu. V rámci zahraničního cestovního ruchu můžeme rozlišit: příjezdový cestovní ruch (inbound tourism), jenž je definován jako souhrn aktivit, které jsou spojené s příjezdem návštěvníků ze zahraničí do dané destinace, z pohledu oné cílové destinace, a výjezdový cestovní ruch (outbound tourism), který naopak představuje aktivity, jež jsou spojené s výjezdem domácích obyvatel z dané země do zahraničí, z pohledu domácí země Zahraniční a domácí cestovní ruch mohou být dále různými způsoby kombinovány - UNWTO uvádí ještě tyto dva typy cestovního ruchu.8 • vnitřní cestovní ruch - zahrnující domácí a příjezdový cestovní ruch určité země, představuje tedy veškerý cestovní ruch na jejím území • národní cestovní ruch – zahrnující domácí a výjezdový cestovní ruch obyvatel určité země

7

Pro cestovní ruch se někdy využívá mylný pojem „turistický průmysl“ (tourism industry),

který však UNWTO chápe jako výrobu produktů spjatých s cestovním ruchem. 8

Understanding Tourism: Basic Glossary. Madrid : UNWTO, 2005/2007. 1 s. Dostupné z

WWW: .

10

Obrázek 1: Schématické rozdělení druhů cestovního ruchu

Zdroj: ČSÚ dle podkladů UNWTO

• mezinárodní cestovní ruch tvoří příjezdový a výjezdový zahraniční cestovní ruch několika států nebo regionů a představuje z hlediska územní realizace nejširší pojem9 „S pojmem mezinárodní cestovní ruch se váže i pojem světový cestovní ruch (tourism of the world) a cestovní ruch světa (global tourism). Pod světovým cestovním ruchem rozumíme souhrn aktivního a pasivního zahraničního cestovního ruchu všech zemí světa a pod cestovním ruchem světa – souhrn domácího a zahraničního cestovního ruchu u všech států světa.“10 Často je též používán termín regionální cestovní ruch, který „zahrnuje cestovní ruch regionů a států jako cestovatelských cílů.(…) V mezinárodním cestovním ruchu podle klasifikace UNWTO může jít o cestovní ruch makroregionu Afriky, Ameriky, Asie a Pacifiku, Evropy, Asie a Středního Východu. Regionální cestovní ruch se však může vztahovat i na menší regiony, např. na střední Evropu, východní Evropu apod.“ Lze konstatovat, že „v hospodářsky vyspělých státech se domácí cestovní ruch stal základem rozvoje zahraničního cestovního ruchu. U rozvojových států je tomu naopak, základem rozvoje cestovního ruchu je zahraniční cestovní ruch.“11

9


10

HESKOVÁ, Marie. Cestovní ruch pro VOŠ a VŠ. Praha: Fortuna, 2006. 27 s.

11

Zahraniční cestovní ruch představuje rovněž výrazný zdroj devizových prostředků a další možností rozdělení je jeho vliv na platební bilanci státu:

•

zahraniční cestovní ruch aktivní představuje příjezdy zahraničních návštěvníků do dané země. Tento příjezd je spojen se spotřebou zboží a služeb, která je hrazena z devizových prostředků návštěvníků; tento příliv devizových prostředků má kladný vliv na platební bilanci státu, tedy stejný jako má vývoz zboží, a proto bývá někdy nazýván neviditelným exportem.12

• zahraniční cestovní ruch pasivní naopak představuje výjezdy obyvatel určitého státu do zahraničí. Tento výjezd je financován z vyvezených devizových prostředků; tento odliv devizových prostředků má pasivní vliv na platební bilanci státu, stejně jako dovoz zboží, a proto bývá někdy nazýván neviditelným importem.13 Zemi, která má kladné saldo platební bilance, tedy její devizové příjmy z cestovního ruchu převyšují devizové výdaje, můžeme označit jako zemi přijímající. Směřuje do ní nejvíce účastníků mezinárodního cestovního ruchu (převažují mezinárodní příjezdy nad výjezdy občanů dané země).14 Pokud naopak vykazuje země záporné saldo platební bilance (její devizové výdaje jsou vyšší než devizové příjmy z cestovního ruchu), jedná se o zemi zdrojovou, tedy zemi, ze které pochází nejvíce účastníků mezinárodního cestovního ruchu (převažují výjezdy občanů dané země nad mezinárodními příjezdy).15

11

HESKOVÁ, Marie. Cestovní ruch pro VOŠ a VŠ. Praha: Fortuna, 2006. 27 s.

12


13


14

MALÁ, Vlasta. Cestovní ruch. Praha : Vysoká škola ekonomická, 1999. 42 s.

15

Tamtéž.

12

Kritérium dle motivace účastníků na cestovním ruchu, neboli hlavní důvod návštěvy, bez kterého by se daná cesta nekonala, bylo navrženo16 UNWTO již v roce 1979 a je využíváno pro účely jak domácího, tak i mezinárodního cestovního ruchu. Postihuje hlavní segmenty poptávky na trhu cestovního ruchu a je tak využíváno pro jednotlivé fáze řízení organizací cestovního ruchu jako je marketingové plánování. Od této klasifikace17 se dále odvíjí i typologie jednotlivých účastníků cestovního ruchu: • volný čas, rekreace a prázdniny (leisure, recreation and holiday) - do této kategorie se řadí např.: prohlídka památek, nakupování, návštěva sportovních a kulturních akcí, rekreace, aktivní sport na neprofesionální úrovni, turistika, vysokohorská turistika, návštěva pláží, okružní plavby, letní kempy, svatební cesty apod. • návštěva známých a příbuzných (VFR) • cestovní ruch s profesními motivy (business and professional) zahrnuje konference, kongresy, meetingy, veletrhy a výstavy, jazykové kurzy a mnohé další • zdravotně orientovaný cestovní ruch (health treatment) představuje návštěvu lázní, wellness rezortů, fitness center apod. • náboženská a poutní turistika (religion, pilgrimages) • aj. jako např. letecká a námořní posádka na veřejných přepravních prostředcích, tranzit apod. Současně s definicí cestovního ruchu byly organizací UNWTO unifikovány i další související pojmy týkající se jednotlivých účastníků mezinárodního cestovního ruchu18:

16

UNWTO: Provisional Guidelines on Statistics of International Tourism. Madrid : UNWTO,

1979. 17

UNWTO: Recommandations on Tourism Statistics. Madrid : UNWTO, 2008.

18

Understanding Tourism: Basic Glossary. Madrid : UNWTO, 2005/2007. Dostupné z WWW:

.

13

• návštěvník (visitor) – v mezinárodním cestovním ruchu je definován jako osoba, která cestuje do jiné země, než ve které má své trvalé bydliště na dobu nepřekračující 12 po sobě jdoucích měsíců, přičemž hlavní účel cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v dané zemi nebo získání trvalého bydliště či občanství; dále je klasifikován na: turista (tourist/overnight visitor) – je v mezinárodním cestovním ruchu chápán jako osoba, která cestuje do země mimo své trvalé bydliště na dobu kratší než po sobě jdoucích 12 měsíců z důvodu jiného, než je výkon výdělečné činnosti a v dané zemi alespoň jednou přenocuje výletník (excursionist/same-day visitor) – jedná se též o osobu, která cestuje do země mimo své trvalé bydliště na dobu kratší než po sobě jdoucích 12 měsíců z důvodu jiného než je výkon výdělečné činnosti, ale v dané zemi ani jednou nepřenocuje Důležité je také vysvětlit samotný pojem destinace, pod kterým organizace UNWTO rozumí „geografický prostor (stát,region,místo), který si návštěvník vybírá jako cíl své cesty. Představuje místo s atraktivitami a s nimi spojenými zařízeními a službami cestovního ruchu, které si účastník cestovního ruchu nebo skupina vybírá pro svou návštěvu a které poskytovatelé přinášejí na trh.“19 Nejdůležitější indikátory, jež UNWTO v rámci své statistické činnosti sleduje, jsou: • mezinárodní příjezdy (international tourist arrivals) - jedná se o příjezdy20 návštěvníků ze zahraniční do cílové destinace a jsou tedy hlavním ukazatelem výkonnosti mezinárodního cestovního ruchu; UNWTO v rámci svých statistik rozlišuje: 19

Průmysl cestovního ruchu. Praha : Evropský sociální fond, 2008. Dostupné z WWW:

. 20

Jedná se o příjezdy osob, nikoliv o počet osob, tozn., že tatáž osoba, která navštíví stejnou

destinaci vícekrát, bude vždy započítávána jako nový příjezd.

14

TF – mezinárodní turistické příjezdy na hranice ( bez jednodenních návštěvníků) VF – mezinárodní návštěvnické příjezdy na hranice (zahrnují turisty a jednodenní návštěvníky) TCE – mezinárodní turistické příjezdy do hromadných ubytovacích zařízení THS – mezinárodní turistické příjezdy do hotelů a podobných zařízení • příjmy z příjezdového cestovního ruchu (international tourism receipts) jsou příjmy získané destinací z příjezdového cestovního ruchu, neboli výdaje návštěvníků vynaložené v dané zemi; UNWTO do této statistiky zahrnuje jak jednodenní návštěvníky, tak rovněž turisty, kteří v dané zemi přenocují • výdaje

na

mezinárodní

cestovní

ruch

(international

tourism

expenditures) – jde o hodnotu zboží a služeb, jež návštěvníci v dané zemi spotřebují; UNWTO je v zásadě dělí na výdaje učiněné před/v průběhu/a po skončení samotné cesty. Jsou tedy zahrnuty nejen výdaje na ubytování, stravování, dopravu, ale rovněž výdaje, které se k ní přímým způsobem vztahují (např. nákup kamery). Nezahrnují však nákup produktů za účelem dalšího prodeje nebo kapitálové investice. Příjmy a výdaje z příjezdového cestovního ruchu jsou shromažďovány v rámci Platební

bilance,

která

je

sestavována

Mezinárodním

měnovým

fondem.

Mezinárodní měnový fond rovněž doporučuje, aby příjmy a výdaje týkající se mezinárodní dopravy byly klasifikovaly odděleně.21

1.2 Statistické sledování Získávání propracovanějších statistických informací je hlavní náplní nejrůznějších statistických organizací a důležitým prvkem hospodářské analýzy země. Měření ekonomického dopadu cestovního ruchu je důležitým krokem, jak 21

NĚMČANSKÝ, Milan. Odvětví cestovního ruchu: Vybrané kapitloy I.díl. Karviná : OPF

Slez.univ., 1999.

15

pochopit jeho vliv na jednotlivé národní ekonomiky a změřit změny v čase v návaznosti na měnící se hospodářské cykly.

1.2.1 Mezinárodní organizace cestovního ruchu UNWTO Mezinárodní organizace na podporu cestovního ruchu (UNWTO) sídlící v Madridu je specializovanou agenturou Organizace spojených národů a jednou z nejvýznamnějších vládních organizací na poli cestovního ruchu. Vznikla v roce 1974 přeměnou organizace nevládního charakteru IUOTO (International Uninon of Official Travel Organisations) na mezinárodní organizaci WTO22, jež stojí na principech mezivládní spolupráce.23 Tato organizace po celou dobu své existence aktivně podporuje rozvoj mezinárodního cestovního ruchu a napomáhá tak hospodářskému rozvoji členských zemí a jejich propagaci.24 „Členství v UNWTO nabývá celosvětově stále větší vážnosti a významu, a to zejména v souvislosti s aktivitami, které UNWTO vyvíjí na poli výzkumu, udržitelného rozvoje, v boji proti chudobě nebo za zachování světového míru. Aktivním zapojením se do práce UNWTO má členská země možnost získávat nejnovější informace a zkušenosti, mít přístup k prognózám a marketingovým analýzám světových trhů, k statistickým údajům o ekonomických ukazatelích jednotlivých trhů, spolupracovat při tvorbě dokumentů a ovlivňovat práci jednotlivých výborů, zapojit se do vzdělávacích programů určených na pomoc členským státům prostřednictvím zvyšování odbornosti a získávání know-how v oblasti cestovního ruchu. Členství v UNWTO je do jisté míry i prestižní záležitostí – aktivní účast se předpokládá u všech vyspělých zemí.“ 25 V současnosti je jejím členem 154 zemí, 7 teritorií a přes 400 přidružených

22

Název UNWTO nese až od roku 2003, kdy se stala specializovanou agenturou OSN a tuto

skutečnost zanesla do svého názvu. 23

About UNWTO [online].[cit. 2011-03-11]. Unwto.org. Dostupné z WWW:

. 24

25

Tamtéž.

Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO) : Tisková informace. Praha : Ministerstvo

pro místní rozvoj ČR, květen 2008. Dostupný z WWW: .

16

organizací, které reprezentují soukromý sektor, vzdělávací instituce, asociace cestovního ruchu a národní agentury pro podporu cestovního ruchu.26

OECD – Výbor pro cestovní ruch V rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)27 se otázkami týkajícími se cestovního ruchu zabývá Výbor pro cestovní ruch. Jeho činnost se

„zaměřuje především na výměnu zkušeností při tvorbě

národních politik, koncepcí a strategických dokumentů v oblasti cestovního ruchu; velmi přispívá k analyzování makroekonomických efektů prostřednictvím podpory vývoje Satelitního účtu CR a významně se podílí na uznání celého odvětví cestovního ruchu jako silného hospodářského odvětví v mezinárodním měřítku. OECD je jediná mezinárodní organizace na světě, která má na odvětví cestovního ruchu ryze ekonomický pohled a tím se výrazně odlišuje od činnosti ostatních organizací relevantních pro cestovní ruch.“ 28 WTTC Světová rada pro cestovní ruch (World Travel and Tourism Council) byla založena v roce 1990 jako globální fórum reprezentující soukromý sektor cestovního ruchu. V současnosti je v radě zastoupenou 100 předních světových společností, jejichž činnost je směřována na podporu rozvoje cestovního ruchu a odstraňování jeho bariér. 29 Zabývá se též publikační činností a pravidelně vydává soubor statistik cestovního ruchu “Tourism Satellite Accounting“. Tyto statistiky pro ni sestavuje

26

About

UNWTO

[online].[cit.

2011-03-11].

Unwto.org.

Dostupné

z

WWW:

. 27

28

Země OECD představují 70% světového obchodu na poli cestovního ruchu, zdroj: oecd.org Organizace

pro

ekonomickou

spolupráci

a

rozvoj.

Www.mmr.cz

[online].

[cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: . 29

INDROVÁ, Jarmila, et al. Mezinárodní cestovní ruch: Vybrané kapitoly. Praha :

Oeconomica, 2007. 34 s.

17

britská společnost Oxford Economic Forecasting (OEF), která je světovým lídrem na poli kvantitativních analýz.30 EUROSTAT EUROSTAT je statistický úřad Evropské unie se sídlem v Lucemburku, jehož hlavní náplní je předkládání statisticky srovnatelných dat za všechny členské státy EU31 a jejich regiony (NUTS).32 Tato ekonomická data, která mu poskytují jednotlivé národní statistické úřady, poté konsoliduje tak, aby je bylo možné jednotnou metodikou porovnat na národní i regionální úrovni.33 „Evropský statistický úřad EUROSTAT nepracuje sám, nýbrž je součástí tzv. Evropského statistického systému (ESS), který zahrnuje rovněž již zmíněné národní statistické úřady, ministerstva, evropské agentury a centrální banky, a to nejen v členských státech EU, ale i na Islandu, v Norsku a Lichtenštejnsku.(…) Svou činnost koordinuje ESS také s mezinárodními organizacemi, jako např. OSN, Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou.“ 34

1.2.2 Satelitní účet cestovního ruchu Cestovní ruch jako průřezové odvětví souvisí s celou řadou dalších oblastí, a proto je velmi obtížné jeho celkový ekonomický dopad na jednotlivé ekonomiky a potažmo celou světovou ekonomiku kvantifikovat.35 30

Economic potential in new EU accession countries . Www.wttc.org [online]. 2004

31

včetně kandidátních států

32

Více informací o metodice rozdělení regionů NUTS dále na: EUROSTAT [online]. 2010,

Dostupný z WWW: . 33

Evropský statistický úřad - EUROSTAT. Www.businessinfo.cz [online]. 2006.

[cit. 2011-04-30]. Dostupný z WWW:. 34

35

Tamtéž. INDROVÁ, Jarmila, et al. Mezinárodní cestovní ruch: Vybrané kapitoly. Praha :


18

V souladu s tím, jak rostl význam tohoto odvětví, začaly si jednotlivé mezinárodní organizace uvědomovat důležitost této kvantifikace a možnosti objektivního statistického srovnání. Až poté, co došlo v 80.letech 20.století k obecnému uznání významu cestovní ruch, zahájily organizace OSN a WTO výzkumné práce. Ty se týkaly jak unifikace systému definic mezi národními a mezinárodními statistickými úřady, tak i vytvoření mezinárodně srovnatelného a akceptovatelného standardu.36 Zcela „první pokusy byly započaty Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) formou tzv. ekonomických účtů turistiky. V dalších obdobích byly tyto práce iniciativou vedoucích mezinárodních organizací cestovního ruchu, zejména World Tourism Organization (UNWTO) a World Travel & Tourism Council (WTTC) rozvinuty do soustavy tzv. Satelitního účtu cestovního ruchu. Smyslem bylo zavedení jednotného a kompatibilního systému statistických informací jednotlivými státy ve svých statistických systémech. První návrhy a doporučení v tomto směru zorganizovaly ve spolupráci UNWTO, OECD a další mezinárodní orgány. Návrhy byly potvrzeny na mezinárodní konferenci o cestovním ruchu, organizované UNWTO a vládou Kanady v Ottawě v červnu 1991. Postupně zpracované programy a dokumenty byly v roce 1993 oficiálně přijaty Statistickou komisí OSN a staly se tak mezinárodně uznávanými standardy pro statistiku cestovního ruchu. Jde o dokumenty Doporučení ke statistice cestovního ruchu (Recommandations on Tourism Statistics, RTS) a Standardní mezinárodní klasifikace činností cestovního ruchu (Standard International Classification of Tourism Activities, SICTA). Výsledkem úsilí a spolupráce nadnárodních organizací bylo zpracování systému k měření ekonomických a sociálně-ekonomických přínosů cestovního ruchu, nazvaného satelitní účet cestovního ruchu.“37 Organizace OECD společně s UNWTO a Evropskou komisí (EUROSTAT) vytvořila Rámcový metodický manuál k satelitnímu účtu cestovního ruchu38, který byl 1.března 2000 schválen 25 členskými státy Komise pro statistiku OSN. 36

LEGIERSKÁ, Yvona. Statistika v cestovním ruchu. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

[online]. 2007, [cit. 2011-03-01]. Dostupný z WWW: <www.mmr.cz>. 37 38

Tamtéž.

2008 Tourism Satellite Account: Recommended Methdological Framework:(TSA:RMF 2008).

UN-WTO-OECD-EUROSTAT, 2008.

19

Tato mezinárodní doporučení a rovněž

rámcový metodický manuál k

satelitnímu účtu byly nově aktualizovány v roce 2008 na 39. setkání Statistické komise spojených národů.39 Význam satelitního účtu cestovního ruchu Satelitní účet nám na rozdíl od běžných statistik umožňuje přesně a komplexně analyzovat ekonomické přínosy odvětví cestovního ruchu vyjádřené jeho procentním podílem. Zaměřuje se zejména na tyto indikátory:40 • procentní podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP • podíl cestovního ruchu na vytváření pracovních míst • objem kapitálových investic vyvolaných cestovním ruchem • daňové příjmy z aktivit cestovního ruchu • vliv cestovního ruchu na platební bilanci státu Umožňuje rovněž sledovat vývoj tohoto odvětví ze strany poptávky po jednotlivých výrobcích a službách, které jsou spojené ať už přímo, nebo nepřímo s odvětvím cestovního ruchu, a ze strany nabídky v podobě produkce odvětví spojených s odvětvím cestovního ruchu. Jednotlivé národní satelitní účty se stávají

důležitým zdrojem při vytváření

koncepcí státní politiky cestovního ruchu a dlouhodoběji zaměřených strategií.41 Národní satelitní účet používá stále větší počet zemí, především ve vyspělých ekonomikách OECD. V Evropě má satelitní účet zavedeno přes 15 států. I přes to 39

Economic Impact of Tourism. OECD [online]. [cit. 2011-04-11]. Dostupný z WWW:

http://www.oecd.org/document/2/0,3746,en_2649_34389_1826114_1_1_1_1,00.html. 40

Zpracováno dle: BERÁNEK, Jaromír. Satelitní účet cestovního ruchu. Www.cot.cz [online].

2001. [cit.2011-04-12]. Dostupný z WWW:http://www.cot.cz/data/cesky/00_12/12_stat_1.htm>. 41 ,42

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Data ze satelitního účtu cestovního ruchu ČR

zkvalitní podmínky pro rozvoj odvětví . Www.mmr.cz [online]. 2010, ?, [cit. 2011-04-18]. Dostupný z WWW: .

20

však, že řada ekonomik podnikla kroky k jeho implementaci, relativně málo z nich má přístupná data ke srovnání a kompletní údaje tak nejsou zcela dostupná.42

1.3 Faktory ovlivňující rozvoj cestovního ruchu Hlavní faktory, které mají vliv na rozvoj a rozmístění cestovního ruchu lze z ekonomického i geografického hlediska členit na faktory: selektivní, lokalizační a realizační. Selektivní faktory, někdy též nazývané stimulační, mají vliv na vznik cestovního ruchu z hlediska poptávkové strany. Lokalizační faktory představují možnosti rozmístění cestovního ruchu ve vztahu k nabídce daného teritoria a v neposlední řadě realizační faktory, které přímo vedou k jeho faktické realizaci.43

1.3.1 Selektivní faktory Tyto faktory zaujímají primární postavení ve vztahu k rozvoji cestovního ruchu, jelikož právě jejich působením je umožněno využití podmínek pro cestovní ruch v konkrétních oblastech. Nejčastěji se dělí na předpoklady objektivní, které lze přímo měřit nebo objektivně zhodnotit, a subjektivní, jež jsou ovlivněny především celou řadou psychologických pohnutek. Objektivní předpoklady Mezi objektivní předpoklady, stimulující rozvoj cestovního ruchu, můžeme zařadit : •

stabilní vnitropolitickou situaci daného teritoria

•

bezpečnostní otázky a mírové podmínky

•

ekonomické reality: životní úroveň populace

•

stupeň urbanizace

•

demografický vývoj (hustota zalidnění, věková a etnická struktura)

•

stav životního prostředí

„Stabilita vnitropolitické situace umožňuje intenzivnější realizaci vnitrostátního cestovního ruchu i zapojení do mezinárodního cestovního ruchu. Konfliktní poměry

43

HRÁLA, Václav. Geografie cestovního ruchu. Praha : Idea Servis, 2001. 15 s.

21

vedou k jeho degradaci (např. situace baskických provincií ve Španělsku, v částech bývalé Jugoslávie, v oblasti Kavkazu a východního Černomoří). Otevřená demokratická společnost nebrání rozvoji cestovního ruchu, totalitní systémy se většinou snaží o jeho regulaci hlavně ve vztahu k vlastnímu obyvatelstvu tím, že omezují volné výjezdy do zahraničí.“44 Klíčovým předpokladem je rovněž ekonomická vyspělost země a životní úroveň obyvatelstva. S tím souvisí výše disponibilního příjmu, který má přímý vliv na růst poptávky po rozličných formách cestovního ruchu. Státy, jež zaznamenávají vysokou účast na mezinárodním cestovním ruchu, bývají většinou rozvinuté tržní ekonomiky s vysokými hodnotami hrubého domácího produktu na obyvatele, a jsou tedy řazeny mezi zdrojové země. Tyto oblasti mívají často pasivní saldo cestovního ruchu. Oproti tomu země rozvojové, charakteristické zaostalou tržní strukturou a malým podílem služeb na HDP a zaměstnanosti, jsou převážně zeměmi přijímajícími. Cestovní ruch tak bývá u těchto zemí hlavním zdrojem a jejich platební bilance cestovního ruchu vykazuje obvykle aktivní saldo.45 Země existenčně závislé na příjmech z cestovního ruchu můžeme však najít i v rozvinutých tržních strukturách, příkladem je evropská minirepublika – San Marino. Dalším významným faktorem, především od počátku 20.století, se stává proces urbanizace a růst tzv. megaměst. „V roce 1950 měly více než 8 mil.obyvatel jedině Londýn a New York. V roce 2000 překročilo hranici 8 mil.obyvatel 30 světových megaměst.“46 Dochází tak k prohlubování rozdílů v míře účasti na cestovním ruchu mezi obyvateli žijícími v tradičně zemědělských oblastech a obyvateli z větších měst.47 Mezi jeden z nejvýznamnějších faktorů demografického vývoje ovlivňující mezinárodní cestovní ruch můžeme zařadit růst počtu obyvatel, měřený ročním 44 45

HRÁLA, Václav. Geografie cestovního ruchu. Praha : Idea Servis, 2001. 12 s. INDROVÁ, Jarmila, et al. Mezinárodní cestovní ruch: Vybrané kapitoly. Praha :

Oeconomica, 2007. 11 s. HOLEČEK, Milan; MARIOT, Peter; STŘÍDA, Miroslav.Zeměpis cestovního ruchu. Praha : Česká geografická společnost, s.r.o., 1999. 15 s. 46 47

HRÁLA, Václav. Geografie cestovního ruchu. Praha : Idea Servis, 2001. 13 s. INDROVÁ, Jarmila, et al. Mezinárodní cestovní ruch: Vybrané kapitoly. Praha :


22

přirozeným přírůstkem. Na předních místech se již dlouhodobě umísťují rozvojové země, zejména kontinentu Afrika a Asie48 . Ekonomická situace v těchto zemích však nedovoluje této populaci významnější účast na cestovním ruchu.49 Neméně důležitá je i struktura obyvatelstva z hlediska věku, vzdělanosti a sociální příslušnosti. „Větší sklon k cestování je ve vyspělých zemích s delší střední délkou života, dobrým zdravotním stavem, což umožňuje cestovat i seniorům, kteří se často stávají lukrativní klientelou po celý rok. Vyšší vzdělanost se pozitivně projevuje na růstu mezinárodního cestovního ruchu.“ 50 Rostoucí počet obyvatel a koncentrace ekonomických aktivit v rámci urbanizace vedou k velkým tlakům na stav životního prostředí a stavějí tak současné generace před otázku udržitelnosti rozvoje cestovního ruchu. Organizace UNWTO na svém třináctém zasedání v Santiago de Chile roku 1999 přijala tzv. Globální etický kodex cestovního ruchu, v němž stanovila určitý rámec odpovědného a udržitelného rozvoje světového cestovního ruchu. Vzhledem k prognózám vývoje objemu mezinárodního cestovního ruchu, jenž se má do roku 2020 téměř zdvojnásobit, je třeba minimalizovat negativní dopady tohoto odvětví na životní prostředí a zachovat kulturní dědictví pro příští generace a současně maximalizovat přínosy obyvatel hlavních turistických destinací. 51 Subjektivní předpoklady Rozhodování obyvatel o účasti na cestovním ruchu je ovlivněno nejen řadou psychologických pohnutek, ale rovněž cílenou propagací určitých destinací, které se tak stávají módními, trendovými záležitostmi a „(...) mohou v relativně krátké době zvýšit příliv návštěvníků a postupně vyvolat i značné změny v rozmístění mezinárodního cestovního ruchu v širších oblastech.“52

48 49

Na územi Asie a Afriky činí PP cca 3%, v Evropě a Severní Americe je max.hranice 0,5%. INDROVÁ, Jarmila, et al. Mezinárodní cestovní ruch: Vybrané kapitoly. Praha :

Oeconomica, 2007. 50

Tamtéž

51

The Global Code of Ethics for Tourism. Santiago de Chile : UNWTO, 1999.

52


23

1.3.2 Lokalizační faktory Lokalizační faktory umožňují rozvoj cestovního ruchu na základě přírodních a společensko-kulturních předpokladů konkrétní oblasti, determinují tedy jeho nabídku. O využití těchto předpokladů v rámci cestovního ruchu však v zásadě rozhodují selektivní a realizační faktory. Přírodní předpoklady Přírodní atraktivity svou rozmanitostí a ojedinělostí činí oblast z hlediska cestovního ruchu přitažlivější a exotičtější. Do těchto předpokladů můžeme zařadit53:

•

klimatické podmínky

•

hydrologické poměry

•

reliéf a morfologické poměry

•

fauna a flora

Klimatické podmínky jsou determinovány polohou, kterou zaujímají v některém z podnebních pásů, přičemž pro realizaci a využití cestovního ruchu jsou nejpříznivější podnební pásy – subtropický a mírný. Klimatické poměry mají zásadní vliv na sezónnost realizace cestovního ruchu. Hlavní sezonou pro mírný pás zásluhou horských masivů je jak letní, tak i zimní období. Naopak subtropické pásmo, ve kterém se soustřeďují nejpřitažlivější přímořská letoviska na světě (např. Středomoří nebo Karibik) nabízí téměř celoročně příznivé podmínky pro cestovní ruch.54 Z hlediska cestovního ruchu jsou rovněž důležité hydrologické poměry dané oblasti. „Nejvýznamnější oblastí přímořského cestovního ruchu se rozkládají na severoamerickém pobřeží Tichého oceánu, při Středozemním moři a v karibské části amerického pobřeží Atlantského oceánu.“55 Z menších částí povrchových vod pak jistě stojí za zmínku jezera, které vzhledem k využití cestovního ruchu ovlivňuje značně jejich poloha. Nejnavštěvovanější jsou tradičně jezera alpských a skandinávských oblastí. 53

54

Tamtéž. HOLEČEK, Milan; MARIOT, Peter; STŘÍDA, Miroslav . Zeměpis cestovního ruchu. Praha :

Česká geografická společnost, s.r.o., 1999. 16 s. 55

Tamtéž.

24

Pro cestovní ruch mají ale kromě povrchových vod význam i vody podzemní, které vyvěrají na zemský povrch v podobě minerálních nebo termálních pramenů. Tyto oblasti daly vzniknout lázeňským centrům mezinárodního významu (BadenBaden v Německu, Budapešť a Sárvár v Maďarsku, Vichy ve Francii). Rozmanitost reliéfu je jedním z dalších faktorů, který hraje roli při rozhodování o výběru cílové destinace. „Povrch krajiny posuzujeme ze dvou hledisek: jsou to tzv. makroformy reliéfu (morfologické členění krajiny obecně) a mikroformy reliéfu (podrobné členění krajiny). Pro určité druhy rekreačních aktivit jsou nejvýznamnější složkou reliéfu hory a pohoří (vertikální členitost reliéfu), pro jiné např. tvar a zvláštnosti pobřeží (horizontální členitost).“56 Fauna a flora mají na rozmístění cestovního ruchu poměrně menší vliv. Jsou ale typické pro určité oblasti a mohou tak být hlavním důvodem návštěvy cílové destinace. Může se jednat o návštěvu národních parků (Sequoia v Kalifronii), safari (Keňa) nebo cestování spojené s tzv. birdwatchingem.57 Pro řadu zemí rozvojového světa, které mají výrazný přírodní potenciál, může mít tato forma cestovního ruchu zásadní ekonomický význam. Společensko-kulturní předpoklady Společenské a kulturní předpoklady jsou vyhledávány zejména z důvodu dodatečného vzdělání a zábavy a ve většině případů tvoří pouze doplňkovou složku jiné formy cestovního ruchu. Jejich rozmístění, vyplývající i z historického vývoje, je značně územně koncentrované s převládajícím rozmístěním bodovým.58 Hlavními cíli cestovního ruchu jsou především města a jejich historická jádra, která soustřeďují celou řadu kulturních památek i společenských zařízení. Můžeme je klasifikovat následujícím způsobem:59

56

Průmysl cestovního ruchu. Praha : Evropský sociální fond, 2008. Dostupné z WWW:

. 57

Pojem z angl. terminologie mínící pozorování ptactva.

58


59

Zpracováno dle: HRÁLA, Václav. Geografie cestovního ruchu. Praha : Idea Servis, 2001.

23s.

25

•

•

•

kulturně-historické památky

architektonické stavby

technické stavby

objekty výtvarného umění

památníky

kulturní zařízení a kulturní akce

muzea a galerie

divadelní a operní představení

koncerty a festivaly

náboženské slavnosti a poutě

sportovní a zábavní akce

sportovní akce mezinárodního i místního významu

karnevaly

folklorní a historická představení

zábavní parky

Za turisticky nejatraktivnější lze považovat památky zapsané na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, který k červnu roku 2010 evidoval 911 položek ve 151 státech světa.60 Nejvíce památek světového dědictví se nachází v Itálii (45), Španělsku (42) a Čínské lidové republice (40).61

1.3.3 Realizační faktory V destinacích, kde existují vhodné lokalizační podmínky, umožňují realizační faktory samotné uskutečnění cestovního ruchu. Destinace musí být dosažitelná dopravní infrastrukturou a zabezpečena kvalitní materiálně-technickou základnou. Dopravní předpoklady Dopravní infrastruktura má pro rozvoj cestovního ruchu zásadní význam a představuje tak nezbytnou podmínku pro jeho realizaci. Jedná se o základní službu cestovního ruchu, kterou můžeme charakterizovat jako službu, která zajišťuje spojení 60

61

Z toho 704 položek kulturního dědictví, 180 přírodního a 27 smíšeného.

Unesco.org [online]. 1992 [cit. 2011-04-05]. World Heritage List. Dostupné z WWW:

.

26

mezi výchozím místem účastníka cestovního ruchu a cílovou navštěvovanou oblastí. Kvalita těchto služeb je ovlivněna vědeckotechnologickým pokrokem, hustotou dopravních sítí a v neposlední řadě také pohodlností dopravního prostředku.62 „S rozvojem poptávky po cestovním ruchu význam dopravy pro jeho realizaci i rozmístění roste. Spolurozhoduje o tom její modernizace, která umožňuje snižovat přepravní náklady a zvyšovat kapacitu, rychlost, kvalitu a bezpečnost.“63 Doprava umožňuje zapojovat do mezinárodního cestovního ruchu i vzdálenější destinace a tím zpřístupňovat i takové oblasti, které byly nedávno jen těžko dosažitelné. To umožnil převážně rozvoj letecké dopravy, která slouží cestovnímu ruchu jak na bázi pravidelných linek, tak i tzv. chartrových letů. V současné době se letecké společnosti spojují do velkých globálních aliancí (SkyTeam, StarAlliance, Oneworld), které jim umožňují koordinovat jednotlivé letové řády a poskytovat klientům větší výběr destinací.64 Na velké vzdálenosti je využívána rovněž železniční doprava, která vybavuje pravidelné mezinárodní železniční soupravy, a námořní doprava, která v rámci cestovního ruchu opět nabírá na významu z hlediska pořádání okružních plaveb na luxusních parnících podél všech kontinentů.65 K masovému rozvoji cestovního ruchu ve vnitrostátním i mezinárodním měřítku přispěla rovněž automobilová doprava a stala se tak vedoucím odvětvím přepravy v počtu přepravovaných účastníků.66 Materiálně-technické předpoklady Převážnou část materiálně-technické základny tvoří ubytovací a stravovací zařízení. Jejich kapacita limituje nabídku dané destinace a tvoří jakýsi strop pro využití lokalizačních podmínek.67 „V kapacitě a kvalitě ubytovacích služeb hrají roli jak ekonomické ukazatele, tak i geografická poloha.(..) Současný nárůst hotelových komplexů po celém světě je

62


63


64 63 64

66 67

HRÁLA, Václav. Geografie cestovního ruchu. Praha : Idea Servis, 2001.

HRÁLA, Václav. Geografie cestovního ruchu. Praha : Idea Servis, 2001. 29 s. Tamtéž.

27

nebývalý, ale i tak je téměř 9/10 světové hotelové kapacity soustředěno do významných turistických zemí Evropy a Severní Ameriky.“ 68

1.4 Ekonomické přínosy cestovního ruchu Cestovní ruch bývá někdy nazýván pro své pozitivní dopady jako “industry without chimney“ neboli

„odvětví bez komínu“ a jednotlivé vlády si potenciál

tohoto sektoru dobře uvědomují. V rozvojovém světě má vláda zájem na rozvíjení sektoru cestovního ruchu především z důvodu přístupu k devizovým prostředkům, generování zisku a následnému vymýcení chudoby. Vyspělé země mnohdy sledují i další cíle jako je rozvíjení mezinárodních hospodářských vztahů. 69

1.4.1 Vliv cestovního ruchu na národní ekonomiku Vliv cestovního ruchu, jako významné složky vnějších ekonomických vztahů, na jednotlivé národní ekonomiky spočívá především v jeho přínosech k tvorbě HDP, devizových rezerv státu a k vytváření pracovních příležitostí. Rovněž napomáhá určité diverzifikaci národní ekonomiky a jejímu vyrovnanému rozvoji. Vliv cestovního ruchu na zaměstnanost Cestovní ruch, jako pracovně náročné odvětví, může výrazně snižovat nezaměstnanost

vstřebáváním

pracovních

sil

uvolňovaných

z průmyslu

a

zemědělství. Vytváří pracovní příležitosti jak pro kvalifikovanou, tak i méně kvalifikovanou pracovní sílu a uplatnění v cestovním ruchu se tak nabízí široké vrstvě populace. 70 Z územního hlediska vytváří pracovní příležitosti rovněž v ekonomicky méně rozvinutých oblastech, které by těžko hledaly jiné uplatnění a využití. Příkladem mohou být například vysokohorské oblasti cestovního ruchu.71

68

GEHINOVÁ, Božena. Geografie cestovního ruchu. České Budějovice : Jihočeská Univerzita v

Českých Budějovicích, 2008. 10 s. 69

MAK, James. Tourism and the Economy : Understanding the economics of tourism.

Hawai : University of Hawai´i Press, 2004. 6 s. 70

NĚMČANSKÝ, Milan. Odvětví cestovního ruchu: Vybrané kapitoly I.díl. Karviná : OPF

Slez.univ., 1999. 460 s. 71


28

Zaměstnanost v cestovním ruchu lze obecně rozdělit na přímou zaměstnanost ve službách, jež jsou primárně určeny účastníkům cestovního ruchu, a tzv. vyvolanou (sekundární) zaměstnanost, která je vyvolána zprostředkovaným vztahem, jež má cestovní ruch na další odvětví ekonomiky.72 Vzhledem k tomu, že cestovní ruch ovlivňuje celou řadu dalších odvětví, je obtížné celkovou zaměstnanost statisticky kvantifikovat, intenzivně se touto oblastí v poslední době zabývá například organizace OECD.73 Vliv na tvorbu HDP ekonomiky Vyjádření podílu cestovního ruchu na HDP ekonomiky je jedním z nejdůležitějších indikátorů vypovídajícím o globálním dopadu cestovního ruchu na národní ekonomiku. Má velkou vypovídací schopnost, protože umožňuje srovnání na mezinárodní úrovni. V rámci vytvoření hrubého domácího produktu UNWTO rozlišuje následující pojmy74 : • „HDP průmyslu cestovního ruchu“ • „HDP ekonomiky cestovního ruchu“ První jmenovaný představuje takový hrubý domácí produkt, který je vytvořen odvětvími, které přímo zajišťují služby a zboží

75

pro účastníky cestovního ruchu,

tvoří tedy přímou přidanou hodnotu tohoto odvětví. Druhý uvedený pojem obsahuje navíc přidanou hodnotu nepřímou, tedy tu, která je vytvořena navazujícími odvětvími.76 Jejich činnost je vyvolána poptávkou

72

Tamtéž.

73

NĚMČANSKÝ, Milan. Odvětví cestovního ruchu: Vybrané kapitloy I.díl. Karviná : OPF

Slez.univ., 1999. 465 s. 74


Oeconomica, 2007. 20 s. 75

Např. hotelová a stravovací zařízení, doprava.

76

Např. stavebnictví, dodavatelé benzínu, energií.

29

účastníků v cestovním ruchu, přičemž tito účastníci netvoří oproti prvnímu případu rozhodující segment jejich trhu.77 Devizové příjmy z cestovního ruchu Devizové příjmy plynou ekonomice z příjezdového cestovního ruchu. „Tyto devizové příjmy mají pro národní ekonomiku tím vyšší přínos, čím více zboží a služeb pro zahraniční návštěvníky je produkováno domácí výrobou a je opřeno o domácí trh.“ 78 Dopady na národní ekonomiku z globálního hlediska Rozhodující je konečný vliv zahraničního cestovního ruchu na platební bilanci státu. Saldo platební bilance závisí zejména na tom, zda v dané zemi převažují devizové příjmy nebo devizové výdaje ze zahraničního cestovního ruchu a země je tzv. přijímající nebo zdrojovou.79 Je nutné rovněž zohlednit multiplikační efekt, který má na celou řadu již zmiňovaných odvětví. Ty nám ukazují, jak daná ekonomika využila získaných prostředků ke svému dalšímu rozvoji. Může se jednat o příjmový multiplikátor, multiplikátor zaměstnanosti, investic apod.80

1.4.2 Význam cestovního ruchu pro světovou ekonomiku Mezinárodní cestovní ruch se stal výrazným motorem růstu jednotlivých národních ekonomik a ekonomiky světové a náleží mezi jedno z nejrychleji rostoucích odvětví světové ekonomiky. V současnosti se podílí 30 % na světových vývozech komerčních služeb a 6 % na celkovém exportu zboží a služeb.

Umístil se tak na čtvrtém místě za

mezinárodním obchodem s ropou, chemickými produkty a automobilovým

77

INDROVÁ, Jarmila, et al. Mezinárodní cestovní ruch: Vybrané kapitoly. Praha : Oeconomica,

2007. 21 s. MALÁ, Vlasta. Cestovní ruch. Praha : Vysoká škola ekonomická, 1999. 77 s. 78


79


80

NĚMČANSKÝ, Milan. Odvětví cestovního ruchu: Vybrané kapitoly I.díl. Karviná : OPF

Slez.univ., 1999. 160 s.

30

průmyslem. Přínos cestovního ruchu ke světovému HDP je odhadováno na 5 %81 a v případě podílu na světové zaměstnanosti (přímé i vyvolané) se pohybuje okolo 6-7 %.82 Význam mezinárodního cestovního ruchu pro světovou ekonomiku je zejména patrný ze statistik předních mezinárodních organizací. Rovněž z nich vyplývá, že i přes určité nahodilé výkyvy způsobené ekonomickými či politickými vlivy je cestovní ruch značně odolným odvětvím a dokáže se rychle z těchto externích šoků vzpamatovat. Na následujícím grafu lze tuto vlastnost pozorovat v závislosti na hlavních událostech, které světovou ekonomiku v historii zasáhly. Ať už se jedná o světovou recesi počátku 90.let, teroristický útok z 11.září na World Trade Center, nebo vypuknutí epidemie SARS v roce 2003. Graf 1: Mezinárodní turistické příjezdy a reálný světový HDP 83

Zdroj: Thomas Cook Group plc Annual Reports & Accounts 2008 81

Procentní podíl cestovního ruchu na HDP se liší v závislosti na ekonomické vyspělosti země

a na postavení cestovního ruchu v dané ekonomice. Rozvinuté země, pro které představuje cestovní ruch relativně malý sektor, se tento ukazatel pohyboval okolo 2 % a více. Naopak země, pro něž je cestovní ruch hlavním pilířem ekonomiky, 10 %. V případě ostrovních států a destinací závislých na tomto odvětví jsou hodnoty ještě mírně vyšší. (zdroj: UNWTO Tourism Highlights 2010 edition) 82

UNWTO Tourism Highlights 2010 Edition. Dostupné z WWW:

. 83

Z grafu je zřejmé, že mezinárodní turistické příjezdy korelují v závislosti na ekonomickém

růstu vyjádřeném světovým reálným HDP.

31

Mezinárodní turistické příjezdy vykazují z historického hlediska kontinuální růst. Zatímco v roce 1950 představovaly pouhých 25 milionů, v současnosti činí 880 milionů mezinárodních turistických příjezdů.84 Oslabení zažil světový cestovní ruch na počátku nového tisíciletí, kdy byl paralyzován již zmiňovanými teroristickými útoky v USA a epidemií SARS. V současnosti se potýká s dopady světové finanční krize, která propukla ve třetím čtvrtletí roku 2008 a výrazně ovlivnila vývoj v roce 2009. Mezinárodní turistické příjezdy se tak snížily poprvé od roku 2003 o 4,2% a mezinárodní turistické příjmy, jež vykazovaly slabší růst po celé nové tisíciletí pak o 5,7% na současných 852 miliard amerických dolarů. (viz Příloha 2) Graf 2: Mezinárodní turistické příjezdy (mil.) a mezinárodní turistické příjmy (mld.USD) 1950-2009* 1000 900 800 700 600 Mezinárodní turistické příjezdy

500 400

Mezinárodní turistické příjmy

300 200 100 1950 1960 1970 1980 1990 1995 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

0

Zdroj: UNWTO Tourism Market Trends, 2006 edition; UNWTO Tourism Highlights, 2010 edition; Pozn.: *předběžná data UNWTO za rok 2009

Podle prognózy UNWTO, jež uveřejnila ve studii „Tourism 2020 Vision“, se mají mezinárodní turistické příjezdy do roku 2020 zdvojnásobit a dosáhnou tak 1,6 bilionů. Největšího růstu okolo 5% by měla zaznamenat Východní Asie a Pacifik,

84

V roce 1980 již 277 milionů, v roce 1990: 438 milionů, roku 2000: 681 milionů a v roce

2010: 880 milionů.(zdroj: UNWTO Tourism Highlights 2010 edition)

32

Jižní Asie, Střední Východ a Afrika. Podprůměrných hodnot růstu bude z dlouhodobého hlediska nabývat makroregion Amerika a Evropa. 85 Tabulka 1: Mezinárodní turistické příjezdy (v mil.) 1990-2009*

Zdroj: UNWTO Tourism Highlights 2010 Edition

Z celkového hlediska je realizace mezinárodního cestovního ruchu, měřená počtem mezinárodních příjezdů, značně nerovnoměrná. Více jak polovina (52,2%) těchto příjezdů směřuje do Evropy, která tak zůstává hlavním poptávkovým regionem, následuje ji Asie a Pacifik s nezanedbatelnými 22% a Amerika s 16%. Podíl makroregionů Afrika a Střední Východ je zatím marginální.(viz Graf 3)

85


.

33

Jejich podíl dle dlouhodobé prognózy organizace UNWTO se bude zvyšovat jen minimálně, v případě Středního Východu spíše poklesne.86,87 Graf 3: Podíl jednotlivých makroregionů na mezinárodních turistických příjezdech v r. 2009 (%)

Mezinárodní turistické příjezdy v r.2009 (%) Evropa (52,2%) Asie a Pacifik (20,6%) Amerika (15,9%) Afrika (5,2%) Střední Východ (6%)


Na základě statistik lze konstatovat, že rovněž mezinárodní příjmy jsou značně koncentrované, jelikož prvních deset zemí na sebe soustřeďuje 47 % procent z celkového světového příjmu z mezinárodního cestovního ruchu.

86


. 87


34

Graf 4: Podíl jednotlivých makroregionů na mezinárodních turistických příjmech v r. 2009 (%):

Mezinárodní turistické příjmy v r.2009 (%) Evropa (48,5%) Asie a Pacifik (23,9%) Amerika(19,4%) Afrika (3,4%) Střední Východ (4,8%)


Na následujících grafech a tabulce je uvedeno hlavních deset destinací z hlediska mezinárodních turistických příjezdů, příjmů a výdajů na cestovní ruch. Pozice

top

států

z hlediska

mezinárodních

turistických

příjezdů

a

mezinárodních příjmů vykazuje již dlouhodobě stabilní pořadí. Tabulka 2: Top destinace z hlediska mezinárodních turistických příjezdů 2009*

Pořadí

Mezinárodní turistické příjezdy (mil.) 2009*

1. Francie (TF)

74,2

2. USA (TF)

57,9

3. Španělsko (TF)

57,2

4. Čína (TF)

53,0

5. Itálie (TF)

42,7

6. Velká Británie (TF)

30,1

7. Turecko (TF)

25,0

8. Německo (TCE)

24,9

9. Malajsie (TF)

22,1

10. Mexiko (TF)

22,6


35

Z hlediska mezinárodních turistických výdajů na cestovní ruch dlouhodobě se žebříček hlavních destinací rovněž nemění. V roce 2009 však Čína předběhla na čtvrté místo Francii, jelikož „výdaje čínských turistů rostly v posledních deseti letech nejrychleji ze všech – ještě v roce 2005 zaujímali čínští cestovatelé svými výdaji sedmé místo. Dokonce i v období loňské krize tak stouply výdaje Číny na cestovní ruch o 21%.“88 Graf 5: Mezinárodní turistické příjmy a mezinárodní turistické výdaje TOP destinace (1995-2009)

Zdroj: UNWTO World Tourism Barometer June 2010

Převážná část těchto zemí, jak je patrné z výše uvedených grafů, spadají dle teritoriálního rozložení organizace UNWTO do makroregionu Evropa, který 88

První výsledky roku 2010 [online]. 2010 [cit. 2011-03-01]. Ministerstvo pro místní rozvoj.

Dostupné z WWW: <www.mmr.cz>.

36

dlouhodobě zaujímá významné postavení na mezinárodním trhu cestovního ruchu ve vyjádření výše uvedených statistických ukazatelů.

37

2. Makroregion Evropa a jeho postavení na mezinárodním trhu cestovního ruchu Makroregion Evropa zaujímá v současnosti silnou pozici na mezinárodním trhu cestovního ruchu, i přes to, že od poválečného vývoje relativně ztrácí svoji váhu v závislosti na snižujících se hodnotách hlavních mezinárodně sledovaných statistických ukazatelů cestovního ruchu. Jejich vývoji nenapomohl ani fakt, že byl tento makroregion nejvíce zasažen současnou světovou ekonomickou krizí. Z perspektivy Evropské unie se tak stává hlavním tématem politiky cestovního ruchu udržení jeho konkurenceschopnosti a trvalé udržitelnosti jeho dalšího rozvoje.

2.1 Teritoriální vymezení Evropy Evropa je z geografického hlediska tvořena západní částí souvislé pevniny Eurasie. Dělící hranici mezi Evropou a Asií tvoří pohoří Ural, které současně odděluje asijskou a evropskou část Ruska. Dle teritoriálního rozdělení organizace UNWTO však zaujímá Evropa celý evropský kontinent, včetně zemí bývalého Sovětského svazu, které již geograficky spadají do asijského regionu, ale z důvodu statistické kontinuity byly zařazeny po roce 1989 ke kontinentu Evropa. Dále zahrnuje Turecko z důvodu kulturních vazeb a rovněž stát Izrael.

38

Tabulka 3: Teritoriální vymezení subregionů Evropa dle organizace UNWTO

Severní Evropa Západní Evropa

Dánsko, Finsko, Island, Irsko, Norsko, Švédsko, Velká Británie Rakousko, Belgie, Francie, Německo, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Monako, Nizozemí, Švýcarsko Arménie, Azerbajdžán, Bělorusko, Bulharsko, Česká

EVROPA

Střední a východní Evropa

Republika, Estonsko, Bývalé země SSSR, Gruzie, Maďarsko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Litva, Lotyšsko, Polsko, Moldávie, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Tádžikistán, Turkmenistán, Ukrajina, Uzbekistán Albánie, Andorra, Bosna a

Jižní Evropa a Středomoří

Hercegovina, Chorvatsko, Makedonie, Řecko, Itálie, Malta, Portugalsko, San Marino, Srbsko a Černá Hora, Slovinsko, Španělsko, Kypr, Izrael, Turecko

Zdroj:UNWTO, 2008

Jednotlivé evropské státy jsou rozděleny do 4 subregionů, dle společných geografických kulturních či náboženských vazeb (viz Tabulka 3). Jižní Evropa a Středomoří byla spojena v jeden subregion v roce 2001. UNWTO při tomto rozdělení zohledňuje především lokalizační podmínky rozvoje cestovního ruchu daných oblastí.

39

2.2 Základní charakteristika makroregionu Evropa Evropa patří k ekonomicky nejvyspělejším makroregionům světa s vysokou životní úrovní svých obyvatel.89 Odvětví cestovního ruchu je pro tento makroregion klíčovým sektorem. Jen v případě Evropské unie produkuje více než 5 % HDP, 1,8 milionů zejména středních a malých podniků a zaměstnává okolo 5,2 % celkové pracovní síly (přibližně 9,7 milionů pracovních míst se znatelným podílem mladé pracovní síly). Pokud bereme v úvahu příbuzná odvětví, odhadovaný multiplikovaný přínos cestovního ruchu je ještě větší: cestovní ruch nepřímo generuje více než 10 % HDP Evropské Unie a zajišťuje okolo 12 % pracovní síly. V EU tak reprezentuje třetí největší socioekonomickou aktivitu po obchodu a stavebním sektoru.90 V současnosti je Evropa oblastí největší koncentrace mezinárodního cestovního ruchu, soustřeďující polovinu veškerých účastníků a příjmů světového cestovního ruchu, a to i přes to, že „byla až do konce 80.let 20.století nejvíce poznamenaná politickým i hospodářským rozdělením na bloky zemí s rozvinutou tržní ekonomikou a zemí s centrálně řízeným hospodářstvím.“91 Téměř půl století tak byl tento kontinent oddělen tzv. železnou oponou, která sahala od Barentsova moře až k Černému. Mezi země spadající „za železnou oponu“ patřily: Polsko, Východní Německo, Československo, Maďarsko, Jugoslávie, Rumunsko, Bulharsko, Albánie a SSSR. Tyto komunistické totality neměly na rozdíl od rozvinutých západních ekonomik zájem o rozvoj cestovního ruchu a ten mohl být tak realizován v plné míře až po roce 1989, kdy došlo k transformaci na tržní principy.

89

Nejvyšší životní úroveň měřená HDP na obyvatele máLucembursko, nejnižší naopak

Bulharsko či Rumunsko. Je tedy zřejmé, že stále převažují rozdíly mezi východem a západem Evropy. 90

Enterprise and Industry : Tourism [online]. 2010 [cit. 2011-04-06]. European

Commission. Dostupné z WWW: . 91


40

Obrázek 2: Železná opona rozdělující Evropu na východní a západní blok

Zdroj: www.pbs.org

Od 50.let 20.století začínají probíhat integrační tendence, které zejména v 90.letech napomáhají v Evropě výrazně posílit odvětví cestovního ruchu. Přijetí společné měny a odstranění celních kontrol na hranicích států Schengenské dohody ulehčilo cestování a zvýšilo příliv turistů. S tím spojené jednotné schengenské vízum rovněž otevřelo nové možnosti pro cestovní ruch zaměřený na návštěvníky, kteří mají vízovou povinnost vůči EU.92 V současnosti má tuto dohodu podepsáno 25 evropských států, z nichž 3 nejsou členy Evropské Unie (Island, Norsko, Švýcarsko). Zóna volného pohybu osob tak sahá od jihu Španělska až k norskému pobřeží při Barentsově moři.

92

Ministerstvo vnitra. ČR vstupuje do Schengenu. [online]. Praha : Tiskárna Ministerstva

vnitra,

prosinec

2007

[cit.

2011-03-01].

Dostupné

z

WWW:

41

Obrázek 3: Státy Schengenské dohody

Zdroj: www.mediavista.net

Evropa patří mezi nejhustěji zalidněné části světa, přičemž toto zalidnění je oproti ostatním kontinentům rovnoměrné. Nejvyšší hustotu mají tzv. jádrové oblasti, kde dochází k silné koncentraci průmyslu a obchodu, pobřežní oblasti či malé městské státy. Nejmenší hustotu pak mají horské a polární oblasti nebo odlehlé a obtížně přístupné části kontinentu. Nejméně zalidněnými částmi Evropy jsou například Island, Rusko, Kazachstán, nejvíce pak státy Beneluxu nebo Velká Británie.93 Z pohledu demografického vývoje tohoto makroregionu Evropa zaostává v důsledku nízké porodnosti a stárnutí obyvatelstva za ostatními makroregiony světa. Tento problém se týká zejména západoevropských zemí v čele s Německem, které se má do roku 2030 stát nejstarší zemí v Evropě.94 93

Obyvatelstvo Evropy [online]. 2008 [cit. 2011-04-11]. Dostupné z WWW:
bnl.wz.cz/view.php?cisloclanku=2008020015>. 94

ZVĚŘINA, Jaroslav. Demografický vývoj v Evropě. Revuepolitika [online]. 2008, 1/2008,

[cit. 2011-05-01]. Dostupný z WWW: .

42

V Evropě převládá vysoký podíl městského obyvatelstva, které se v rámci domácího cestovního ruchu podílí značnou měrou na cestovním ruchu tohoto kontinentu. Vysoký podíl účasti evropské populace na mezinárodním cestovním ruchu vychází z vysoké ekonomické vyspělosti tohoto makroregionu a současného životního stylu Evropanů.95 Domácí cestovní ruch tak vedle zahraničního zaujímá velmi významné postavení. Nejvýznamnější oblasti rekreace vznikly v okolí největších evropských měst (Londýn, Paříž, Moskva), které jsou navštěvovány jak turisty ze sousedních států, tak rovněž turisty z geograficky vzdálenějších kontinentů, zejména Severní Ameriky.96 Evropa disponuje širokou materiálně-technickou základnou pro uspokojení značně diferencované poptávky. Evropské hotely tvoří podstatnou část celosvětových hotelových kapacit (viz Graf 6). Od přelomu 20. a 21.století se projevují výrazné integrační tendence a vzniká celá řada hotelových řetězců. Mezi hlavní hotelové řetězce v Evropě patří: Accorhotels, Le Méridién nebo Best Western.

95 96

PALATKOVÁ, Monika. Mezinárodní cestovní ruch. Praha : Grada, 2011. 97 s. HOLEČEK, Milan; MARIOT, Peter; STŘÍDA, Miroslav.Zeměpis cestovního ruchu. Praha :

Česká geografická společnost, s.r.o., 1999. 18 s.

43

Graf 6: Kapacity hromadných ubytovacích zařízení cestovního ruchu ve vybraných evropských zemích v roce 2008

Graf 01 - Kapacity hromadných ubyt. zařízení cest. ruchu ve vybraných evroských zemích v roce 2008 (na 100 tis. obyv.) Capacity of Collective Accommodation Establishments of Tourism in Selected European Countries in 2008 (per 100 thous.Capitas)

400 350 300 250 200 150 100 50 0 Norsko / Norway

Lichtenštejnsko / Liechtenstein

Chorvatsko / Croatia

Finsko / Finland

Slovensko / Slovakia

Slovinsko / Slovenia

Rumunsko / Romania

Polsko / Poland

Rakousko / Austria

Malta / Malta

Litva / Lithuania

Lotyšsko / Latvia

Kypr / Cyprus

Francie / France

Španělsko / Spain

Řecko / Greece

Irsko / Ireland

Estonsko / Estonia

Německo / Germany

Dánsko / Denmark

Česká republika / Czech Republic

Bulharsko / Bulgaria

počet zařízení / Number of Establishments

450

Zdroj: MMR dle údajů EUROSTAT, 2008

Rozvoj cestovního ruchu je opřen o hustou síť silničních a železničních koridorů, vodních cest

a mezinárodních letišť, které dohromady tvoří

transevropskou dopravní síť (Trans-European Transport Networks, TEN-T). Tento projekt má za cíl propojit jednotlivé národní dopravní sítě a zefektivnit dopravu pomocí vysokorychlostních vlaků, jež cestujícím nabídnou alternativu k letecké dopravě a budou znamenat průlom v přeshraniční železniční dopravě. Prioritní v tomto směru je trať spojující Paříž, Brusel, Kolín nad Rýnem/Frankfurt, Amsterdam a Londýn.97 Evropa má také velký počet mezinárodních letišť, které tvoří uzlové body mezinárodní letecké přepravy a ročně přepraví až 70 milionů pasažerů (viz Tabulka 4).

97

TEN-T: revize politiky – k lépe integrované transevropské dopravní síti pro společnou

dopravní politiku. Brusel : Komise evropských společenství, 2009.

44

Oblíbenou formou cestování jsou nízkonákladové společnosti, které se v Evropě rozšířily zejména v letech 2002 a 2003. Mezi evropské průkopníky tohoto typu patří irský Ryanair a britský Easyjet.98 Tabulka 4: Evropská letiště podle počtu přepravených pasažerů (2007)

Pořadí Stát

Letiště

Pasažéři

1.

Velká Británie Londýn-Heathrow

68 068 304

2.

Francie

Paříž-Charles de Gaulle

59 922 177

3.

Německo

Frankfurt

54 161 856

4.

Španělsko

Madrid- Barajas

52 122 702

5.

Nizozemí

Amsterdam-Schiphol

47 794 994

6.

Velká Británie Londýn-Gatwick

35 218 374

7.

Německo

Mnichov

34 959 422

8.

Itálie

Řím- Leonardo da Vinci 32 945 223

9.

Španělsko

Barcelona

32 793 897

10.

Francie

Paříž-Orly

26 440 736

Zdroj: Airports Council International, 2008

V roce 2007 byla podepsána transatlantická Dohoda o otevřeném nebi („open skies“), která prohloubila a liberalizovala euro-americké vztahy na poli letectví a „umožnila evropským leteckým společnostem provozovat lety do Spojených států z jakéhokoliv evropského letiště nezávisle na domovské zemi společnosti a odstranila omezení pro lety amerických leteckých společností do Evropy.”

99

Z dlouhodobého hlediska by tak tato fáze dohody měla přinést větší konkurenci mezi leteckými společnostmi a zlevnění letecké dopravy pro veřejnost. V dlouhodobém horizontu tak bude možné sledovat dopady této dohody na vývoji počtu transatlantických turistických výjezdů.

98

BJELICIC, Borislav. Východní Evropa-perspektivní trh pro nízkonákladové letecké

společnosti. [online]. 2004, [cit. 2011-04-01]. Dostupný z WWW: . 99

Ministři podpořili dohodu o "otevřeném nebi". Euractiv [online]. 2007, ?, [cit. 2011-04-01].

Dostupný z WWW: .

45

Evropa, jako kolébka západní civilizace, má významné kulturně-historické a přírodní předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu. Na jejím území se nachází přes 400 památek zapsaných na Seznamu UNESCO, která jsou hojně navštěvována zahraničními turisty, zejména z východní Asie. Uveřejnění památky na tomto seznamu přispívá

k dalšímu rozvoji cestovního ruchu

a má tak jednoznačně

pozitivní přínos pro danou oblast. Příznivě působí na cestovního ruchu rovněž aktivity vyvíjené ze strany Evropské komise a jednotlivých příslušných orgánů. Projekt EDEN (European Destinations of Excellence) neboli „Evropské turistické destinace nejvyšší kvality“ se snaží o zvýšení povědomí o evropských destinacích, které jsou málo známé a tedy z hlediska cestovního ruchu dosud neobjevené a zároveň usiluje o odlehčení nadměrně navštěvovaným turistickým oblastem.100 Celoevropským turistickým produktem jsou rovněž Evropské kulturní cesty, které „představují konkrétní ukázku základních prvků, na nichž je Evropa založena: lidská práva, kulturní demokracie, evropská kulturní rozmanitost a identita, dialog, vzájemné kontakty a obohacování napříč hranicemi a staletími.“101 Mezi tyto cesty patří například Stezka podél Železné opony, Olivovníková cesta, Evropská termální cesta nebo Via Francigena. Většina Evropy leží v pro cestovní ruch příznivém mírném podnebním pásmu. Jižní Evropa pak zasahuje z části do subtropického pásma a nejsevernější oblast Špicberek, Nové země a severního pobřeží Ruska do subarktického a arktického pásu.102 Evropa nyní čelí otázce změny klimatu, která by výrazně ovlivnila nejen odvětví cestovního ruchu, ale celou světovou ekonomiku. “Snížení sněhové

100

Evropská Komise [online]. 2010 [cit. 2011-03-05]. EDEN. Dostupné z WWW:

. 101

Evropský den cestovního ruchu má za cíl podpořit kulturní cesty v EU [online]. 2010 [cit.

2011-03-05]. Europa.eu. Dostupné z WWW: . 102

Evropa-podnebí a přírodní krajiny [online]. ? [cit. 2011-04-01]. ZsDobrichovice.cz.

Dostupné z WWW: .

46

pokrývky v horských oblastech Evropy by mohlo vést mimo jiné k omezení zimní turistiky. Zvýšení hladiny moří by současně mohlo zapříčinit změnu cestovního ruchu v přímořských oblastech.“ 103 Přitom právě přímořské a pobřežní oblasti spolu s vysokohorskými masivy jsou vedle městských oblastí hlavním katalyzátorem rozvoje evropského cestovního ruchu.

2.3 Vývoj v Evropě Evropský cestovní ruch, jež zaujímá v mezinárodním cestovním ruchu z dlouhodobého hlediska významné postavení, zažil největší rozmach zejména v 60. a 70.letech. Mezinárodní turistické příjmy dynamicky rostly a Evropě tak patřil více jak 60% podíl všech světových příjmů z mezinárodního cestovního ruchu. Turistické příjezdy rostly průměrným ročním tempem 8,4% (viz Tabulka 5) a odvětví cestovního ruchu se tak bezpochyby začalo projevovat jako výrazný segment růstu evropské ekonomiky. Tabulka 5: Průměrný růst mezinárodních turistických příjezdů do Evropy

Časová řada Roční průměrný růst (%) 1950-2000

6,5

1950-1960

11,6

1960-1970

8,4

1970-1980

4,7

1980-1990

4,1

1990-2000

4,1

Zdroj: UNWTO Tourism Market Trends, 2006

103

Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu-nový politický rámec pro evropský

cestovní ruch. Brusel : Evropská komise, červen 2010. Dostupné z WWW: <ec.europa.eu/enterprise/sectors/tourism/files/communications/communication2010_cs.pdf>.

47

Na počátku 90.let tvořila Evropa s 260 miliony mezinárodních turistických příjezdů 60% světového cestovního ruchu. Ačkoliv se od této doby zapojila do cestovního ruchu celá řada dalších zemí a turisté se tak rozptýlili do nejrůznějších destinací, Evropa si i přes klesající dynamiku příjezdů toto prvenství udržela.104 V současnosti tak s 459,7 miliony představuje 52,2% všech mezinárodních příjezdů. To je bezpochyby ve srovnání s 50.lety, kdy byl cestovní ruch na začátku svého rozvoje a představoval tak v rámci Evropy 16,8 milionů příjezdů, neuvěřitelný posun. (viz Tabulka 6)

104


Oeconomica,

2007. 82 s.

48

Tabulka 6: Podíly Evropy na světových příjezdech a příjmech (1950-2009*)

Mezinárodní turistické Rok

příjezdy Evropa (mil.)

Podíl Evropy

Mezinárodní

Podíl Evropy

Změna proti

na

turistické

na

předchozímu

mezinárodních

příjmy

mezinárodních

roku (%)

turistických

Evropa

turistických

příjezdech (%)

(mld.USD)

příjmech (%)

1950

16,8

-

66,4

0,9

42,9

1960

50,4

-

72,7

3,9

56,5

1970

113,0

-

68,2

11,0

61,4

1980

178,5

-1,7

64,2

61,6

59,0

1990

265,0

6,0

60,5

142,9

52,9

1995

309,1

3,9

58,0

212,2

51,7

2000

395,9

6,9

57,6

232,5

48,3

2001

395,2

-0,7

57,5

227,5

48,4

2002

407,0

3,0

57,6

241,9

49,5

2003

407,1

0,0

58,6

283,4

53,0

2004

424,4

4,3

55,5

328,5

51,7

2005

441,0

4,3

55,0

348,3

51,0

2006

460,8

5,0

53,3

374,5

51,0

2007

485,4

4,8

53,9

435,2

50,8

2008

487,2

0,4

53,0

473,7

50,3

2009*

459,7

-5,7

52,2

413,0

48,5

Zdroj: UNWTO Tourism Highlights 2010 Edition; Tourism Market Trends 2006 (vlastní výpočty)

Mírné oslabení zažil evropský cestovní ruch na přelomu nového tisíciletí, kdy byla nejen Evropa, ale celá světová ekonomika paralyzována teroristickými útoky z 11. září. Tato událost ukázala, jak velmi je toto odvětví citlivé na události tohoto druhu. Lidé se obávali vycestovat a letecká doprava tak byla zcela ochromena. Evropě rovněž kvůli obavám Američanů a současně slabému dolaru poklesly devizové příjmy z mezinárodního cestovního ruchu. Následovaly bombové útoky v Madridu (2003) a v Londýně (2005), které se však již nijak výrazně mezinárodního cestovního ruchu v Evropě nedotkly.

49

Pod vlivem celosvětové finanční krize, která vypukla v roce 2008, a následné hospodářské recese nejdříve mezinárodní turistické příjezdy v Evropě stagnovaly a poté poklesly. Tento pokles za rok 2009 činil téměř 6% na 460 milionů, což byl největší propad ze všech makroregionů. Mezinárodní turistické příjmy zaznamenaly vývoj -7% oproti předešlému roku. V subregionálním aspektu byla nejvíce zasažena Střední a východní Evropa, nejméně pak Západní Evropa spolu s Jižní Evropou a Středomořím.105 Současnému vývoji nenapomohla ani erupce islandské sopky, která zablokovala letecký provoz nad Evropou a ztížila rovněž spojení se Severní Amerikou. Podle předběžných odhadů organizace UNWTO připravila evropský turistický průmysl o 2,3 miliardy dolarů.106 Graf 7: Mezinárodní turistické příjezdy (v mil.); Komparace Evropy s ostatními makroregiony cestovního ruchu 1990-2009*

600 500 400 Evropa Asie a Pacifik Amerika Afrika Střední Východ

300 200 100 0 1990

1995

2000

2005

2007

2008

2009

Zdroj: UNWTO Highlights, 2010 Edition; UNWTO Tourism Market Trends, 2006 Edition

105


. 106

Erupce islandské sopky připravily cestovní ruch o 2,3 miliardy dolarů [online]. 2010 [cit.

2011-04-11]. Novinky.cz. Dostupné z WWW: .

50

I přes své prvenství v mezinárodních příjezdech by mohla být Evropa do budoucna ohrožena zostřující se konkurencí ze strany asijsko-pacifického makroregionu, který nabral rychlých temp růstu a láká stále více zahraničních turistů. (viz Graf 7) Zejména jihovýchodní Asie má do budoucna být vedoucí destinací makroregionu a ten se tak má stát do roku 2015 jedničkou v mezinárodním cestovním ruchu. Turisté z Evropy by dle prognózy měli významně přispívat k vysokému počtu návštěvníků Asie.107 Počet zahraničních turistů, jak vyplývá z následující tabulky, rovněž roste pomaleji než celosvětový průměr, jenž je opět důsledkem zvyšující se konkurence ze strany asijsko-pacifických destinací a

rozprostření mezinárodních turistických

příjezdů do většího geografického prostoru.

Tabulka 7: Průměrný roční růst mezinárodních turistických příjezdů za období 2000-2009; Komparace Evropy v kontextu ostatních makroregionů (v%)

Makroregion

Roční průměrný růst (v%)

Evropa

1,8

Asie a Pacifik

5,7

Amerika

1,0

Afrika

6,2

Střední Východ 8,8 Svět

2,9


Tato hrozba pro evropský cestovní ruch se týká i ve vyjádření ukazatele mezinárodních příjmů, kde se levnější mimoevropské destinace asijsko-pacifického makroregionu vyvíjí rovněž dynamicky a v příjmech na jeden příjezd značně převyšují Evropu. 107

Asie jedničkou v cestovním ruchu [online]. únor 2011 [cit. 2011-04-01]. Tourism-

review.cz. Dostupné z WWW: .

51

Graf 8: Mezinárodní turistické příjmy (mld.USD); Komparace Evropy s ostatními makroregiony cestovního ruchu 1990-2009*

500 450 400 350

Evropa

300

Asie a Pacifik

250 200

Amerika

150

Afrika

100

Střední Východ

50 0 1990

1995

2000

2005

2007

2008

2009

Zdroj: UNWTO Highlights, 2010 Edition; UNWTO Tourism Market Trends, 2006 Edition

Evropa je nejen významným makroregionem přijímajícím, ale také zdrojovým. (viz Tabulka 8) V současnosti generuje celých 54,7% mezinárodních turistických příjezdů, což činí v absolutním vyjádření 481 milionů těchto příjezdů. Mezi země s největším počtem turistických výjezdů patří Německo, Velká Británie, Francie, Itálie a Nizozemí. Tyto země, rovněž ve vyjádření objemu mezinárodních výdajů, jsou hlavními zdrojovými trhy v celosvětovém měřítku. (viz Graf 5) „V roce 2009 došlo k výraznému propadu výdajů Španělska, a to kvůli vážným ekonomickým problémům, s nimiž se španělská ekonomika od roku 2008 potýkala.“108

108

PALATKOVÁ, Monika. Mezinárodní cestovní ruch. Praha : Grada, 2011. 99 s.

52

Tabulka 8: Výjezdový cestovní ruch Evropy (mezinárodní turistické příjezdy z Evropy)

Mezinárodní

Podíl

turistické příjezdy

mezinárodních

z makroregionu

turistických

Evropa ( v mil.)

příjezdů

1990

254,2

z makroregionu 58,0

1995

308,1

57,8

2000

395,5

57,9

2005

450,9

56,2

2006

472,3

55,8

2007

499,5

55,4

2008

507,2

55,2

2009*

481,0

54,7

Rok


„Evropa je také typická nadprůměrným podílem vnitroregionálních příjezdů a výjezdů (asi 90%), a to mimo jiné díky vysoké intenzitě turismu mezi zeměmi sousedními nebo blízkými i díky kratším vzdálenostem mezi jednotlivými zeměmi.„109

2.4 Subregiony Evropy Nejvýznamnějšími subregiony z hlediska cestovního ruchu jsou subregion Jižní Evropa a Středomoří

a subregion Západní Evropa, které zaujímají z

evropských mezinárodních příjezdů dlouhodobě největší podíl. (viz Tabulka 9) V roce 2009 do těchto regionů směřovalo celkem 317 milionů příjezdů a tvořily tak téměř 70% všech mezinárodních příjezdů. Následuje subregion Střední a Východní Evropa s 89,5 miliony příjezdů a poslední příčka náleží regionu Severní Evropy (53 miliony příjezdů).

109

Tamtéž, 97 s.

Tabulka 9: Podíly subregionů na mezinárodních turistických příjezdech Evropy (%)

Rok

Severní Evropa

Západní Evropa

Mezinár.

Mezinár.

Střední a východní

Jižní Evropa a

Evropa

Středomoří

Mezinár.

Mezinár.

turistické

Podíl

turistické

Podíl

turistické

Podíl

turistické

Podíl

příjezdy

(%)

příjezdy

(%)

příjezdy

(%)

příjezdy

(%)

(mil.)

(mil.)

(mil.)

(mil.)

1990

28,6

10,8

108,6

41,0

33,9

12,8

93,9

35,4

1995

35,8

11,6

112,2

36,3

58,1

18,8

103,0

33,3

2000

43,7

11,1

139,7

35,6

69,3

17,7

139,5

35,6

2005

52,8

12,0

141,7

32,0

87,5

20,0

159,1

36,0

2007

58,1

12,0

153,9

31,7

96,6

20,0

176,8

36,4

2008

56,4

11,6

153,2

31,4

100,0

20,5

177,7

36,5

2009*

53,1

11,5

146,0

31,8

89,5

19,5

171,1

37,2

Zdroj: UNWTO Tourism Highlights 2010 Edition (vlastní výpočty)

Lze konstatovat, že do roku 2007 mezinárodní příjezdy v absolutním vyjádření kontinuálně rostly, avšak v relativním vyjádření podíl regionu Západní Evropy dlouhodobě klesal ve prospěch regionu Střední a východní Evropy. (viz Graf 9) V roce 2008 však světovou ekonomiku zasáhla světová finanční krize a právě region Střední a východní Evropy utrpěl největších ztrát ze všech. Předpoklad z poloviny 90.let, že klesající podíl Evropy na mezinárodních turistických příjezdech bude eliminován vysokou dynamikou subregionu Střední a východní Evropa se tak nenaplnil.110

110


54

Graf 9: Mezinárodní turistické příjezdy (v mil.) do jednotlivých subregionů Evropy 1990-2009* 200 180 160 140 120

Severní Evropa

100

Západní Evropa

80

Střední a Východní Evropa

60


40 20 0 1990

1995

2000

2005

2007

2008

2009

Zdroj: UNWTO Highlights, 2010 Edition; Tourism Market Trends, 2006 Edition

Nerovnoměrnost subregionálního rozložení lze sledovat rovněž z hlediska ukazatele mezinárodních turistických příjmů, kde jsou opět nejvýkonnější subregion Jižní Evropa a Středomoří spolu se subregionem Západní Evropa (viz Graf 10), jež v roce 2009 tvořily více jak 70% celkových mezinárodních příjmů z cestovního ruchu Evropy. Graf 10: Mezinárodní turistické příjmy (v mld. USD) jednotlivých subregionů Evropy 19902009* 200 180 160 140 120

Severní Evropa

100

Západní Evropa

80


60


40 20 0 1990

1995

2000

2005

2007

2008

2009

Zdroj: UNWTO Highlights, 2010 Edition; UNWTO Tourism Market Trends, 2006

55

Nejdynamičtější tendence z hlediska mezinárodních příjmů vykazuje Střední a východní Evropa a které od 90. let dá se říci kontinuálně rostou. U zbývajících subregionů se prosazují spíše klesající či stagnující tendence. (viz Tabulka 10) S přihlédnutím k cenovým hladinám jednotlivých subregionů realizuje největší příjem na jednoho návštěvníka Severní Evropa, která předstihuje i celosvětový průměr. Tabulka 10: Podíly subregionů na mezinárodních turistických příjmech Evropy (%)

Rok

Severní Evropa

Západní Evropa

Mezinár.

Mezinár.

turistické

Střední a Východní

Jižní Evropa a

Evropa

Středomoří

Mezinár.

Mezinár.

turistické

Podíl

turistické

Podíl

turistické

Podíl

příjmy

(%)

příjmy

(%)

příjmy

(%)

Podíl příjmy (%) (mld. USD)

(mld.USD)

(mld.USD)

(mld.USD)

1990

26,2

18,3

63,1

44,2

2,1

1,5

51,4

36,0

1995

33,9

16,0

80,8

38,0

19,6

9,2

77,8

36,7

2000

35,9

15,4

82,8

35,6

20,4

8,8

93,4

40,2

2005

53,9

15,5

122,5

35,1

33,4

9,6

140,0

40,1

2007

70,7

16,2

149,6

34,3

48,5

11,1

166,3

38,2

2008

70,2

14,8

162,2

34,3

57,8

12,2

183,5

38,7

2009*

60,9

14,7

143,7

34,8

47,4

11,5

161,1

39,0

Zdroj: UNWTO Tourism Highlights 2010 Edition; UNWTO Tourism Market Trends 2006

„Význam subregionů podle výdajů na výjezdový turismus se liší – nejvýznamnějším subregionem je Západní Evropa (asi 50%), následují Severní Evropa (téměř 30%), Jižní Evropa (téměř 15%), Střední a východní Evropa (asi 10%)“111 a při samostatném vyčlenění Východního Středomoří tvoří tento podíl 2%.

111


56

2.4.1 Jižní Evropa a Středomoří Jižní Evropa a Středomoří je klasickým příjmovým regionem. Tvoří přibližně 35% evropského mezinárodního cestovního ruchu a 20% světového cestovního ruchu. V roce 2009 jej navštívilo 171,1 milonů návštěvníků a získal si tak prvenství v oblasti návštěvnosti jednotlivých evropských subregionů. Na prvním místě se umístil i co do celkových příjmů makroregionu, které dosáhly v témže roce 161,1 miliard USD a z hlediska příjmu na jednoho návštěvníka zaujímá s 940 USD třetí místo po Severní Evropě a Západní Evropě. Současná globální krize ovlivnila spíše než mezinárodní příjezdy příjmy tohoto subregionu, které poklesly o 7%. „Příčinou byla hlavně recese v Británii, Německu a USA, tedy v zemích, jejichž obyvatelé často vyrážejí na dovolenou do evropských přímořských letovisek i na poznávací cesty do jejich metropolí.“112 Do tohoto subregionu řadíme státy, které se rozkládají na pobřeží Středozemního moře (Itálie, Monako, Španělsko, Malta, Řecko, Albánie) a státy bývalé Jugoslávie (Slovinsko, Chorvatsko, Makedonie, Bosna a Hercegovina, Srbsko a Černá Hora). Geograficky můžeme do tohoto regionu zařadit i Portugalsko a ministáty jako Andorra, Vatikán, San Marino nebo britské zámořské území Gibraltar.113 Započítávány jsou od roku 2001 rovněž státy Východního Středomoří: Kypr, Turecko a Izrael. Oblíbenost tohoto regionu je dána vlivem středomořského klimatu a příznivými přírodními předpoklady. Pro svou vysokou intenzitu slunečního svitu, průzračné moře a široké písčité pláže bývá označován jako region disponující 3S: „sun, sea, sand“. Z tohoto důvodu zde také turisté ve srovnání s

ostatními

subregiony tráví delší pobyty. Do tohoto subregionu spadají rovněž země bohaté na kulturně historické památky, za všechny lze jmenovat Itálii, Španělsko, Řecko či Turecko, jež jsou hlavním motivem poznávacích cest turistů z celého světa.

112

Krize snížila počet turistů, navíc málo utrácejí [online]. září 2009 [cit. 2011-04-11].

Novinky.cz. Dostupné z WWW: . 113

HOLEČEK, Milan; MARIOT, Peter; STŘÍDA, Miroslav . Zeměpis cestovního ruchu. Praha :

Česká geografická společnost, s.r.o., 1999. 65 s.

57

Největší oblast koncentrace mezinárodního cestovního ruchu představuje Středomoří, přičemž turisticky nejatraktivnější je pobřeží typu riviéra. Názorným příkladem této oblíbenosti je španělská Costa Brava, Costa Bianca, Costa del Sol, dalmátské pobřeží v Chorvatsku nebo italské pobřeží Jadranského moře táhnoucí se od Terstu po Anconu. Materiálně-technická základna v podobě ubytovacích kapacit se soustřeďuje především na pobřežní oblasti, vzdálenější části zejména španělských destinací jsou nevyužity a pro cestovní ruch tak tvoří rezervu další výstavby.114 I přes to, že tento subregion zaujímá první místo na žebříčku evropské návštěvnosti, byl zde v minulosti cestovní ruch paralyzován vlivem politické nestability. Renomé tohoto subregionu ovlivnila v 90.letech zejména občanská válka v bývalé Jugoslávii, etnický konflikt v Kosovu nebo arabsko-izraleský konflikt, který sahá až do počátku 21.století. Tyto země mají cestu rozvoje cestovního ruchu ve větší či menší míře před sebou a do budoucna tak vzhledem ke svým přírodním a kulturně-historickým předpokladům mohou uplatnit svůj růstový potenciál. Nejvýznamnější postavení ze zemí bývalé Jugoslávie zaujímají Chorvatsko, Slovinsko a svou pozici si v poslední době dobývá i Černá Hora. Hlavní cílovou zemí tohoto subregionu je Španělsko, které ročně navštíví přes 50 milionů turistů a je tak třetí nejnavštěvovanější zemí na světě. Z hlediska mezinárodních příjmů obsazuje již dlouhodobě druhou pozici a v roce 2009 inkasovala 53 miliard amerických dolarů. Významnou zdrojovou zemí tohoto subregionu v rámci mezinárodního cestovního ruchu je Itálie, která stojí na 6.místě v mezinárodních turistických výdajích na světě. Je ovšem i pátou nejnavštěvovanější zemí na světě a čtvrtou zemí z hlediska mezinárodních příjmů. Tyto příjmy v roce 2009 představovaly 40 miliard dolarů.

114

GEHINOVÁ, Božena. Geografie cestovního ruchu. České Budějovice : Jihočeská Univerzita

v Českých Budějovicích, 2008. 37 s., 51 s.

58

Tabulka 11: Ekonomické ukazatele odvětví cestovního ruchu vybraných zemí subregionu Jižní Evropa a Středomoří za rok 2009 (%) :

Podíl

Podíl na

Podíl na

Podíl na

na

celkovém

přímé

celkové

přímém

HDP

Země

zaměstnanosti zaměstnanosti

HDP Itálie

3,1

8,4

3,6

9,5

Španělsko

5,0

14,7

2,6

13,3

Řecko

5,3

15,2

7,6

17,7

Chorvatsko

10,1

25,0

11,3

27,3

Portugalsko

4,9

13,3

6,4

16,2

Malta

11,2

22,4

11,9

22,8

Kypr

5,3

16,7

6,1

17,9

Izrael

2,4

7,9

2,7

8,4

Albánie

7,0

24,7

6,2

22,3

Bosna

2,4

8,9

2,1

8,1

Hercegovina Slovinsko

3,3

12,4

3,7

12,7

Zdroj: WTTC, 2011

Cestovní ruch je pro výše uvedené ekonomiky mimořádně významný, jak ale vyplývá z výše uvedené tabulky, největší přínos má cestovní ruch z hlediska zaměstnanosti v Chorvatsku, kde je na něm přímo i nepřímo závislých 28% aktivního obyvatelstva a je tak největším zaměstnavatelem na poli cestovního ruchu v Evropě. Následuje Albánie, Kypr a Řecko. K hrubému domácímu produktu pak tento sektor celkově přispívá jednou čtvrtinou ekonomiky zemí Chorvatska, Albánie a Malty.

2.4.2 Západní Evropa Západní Evropa je ekonomicky nejvýznamnější

a nejvyspělejší region

Evropy zahrnující státy: Rakousko, Belgie, Francie, Německo, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Monako, Nizozemí a Švýcarsko. Převážná část těchto zemí je členem Evropské unie a eurozóny.

59

Země subregionu Západní Evropa ve srovnání s ostatními subregiony disponují nejmodernější materiálně-technickou základnou a nejrozvinutější dopravní infrastrukturou. Tyto realizační předpoklady lze rovněž považovat za hlavní katalyzátory kongresového cestovního ruchu. V roce 2009 tak tento region se 146 miliony mezinárodních příjezdů představoval přibližně 30% všech příjezdů do Evropy a stal se tak po Jižní Evropě a Středomoří nejnavštěvovanějším regionem tohoto kontinentu. V celosvětovém měřítku činí tento podíl 16,6% mezinárodních příjezdů a stal se tedy rovněž druhým nejvýznamnějším regionem celé světové ekonomiky v oblasti výkonnosti cestovního ruchu. Hlavním důvodem úspěšnosti tohoto regionu je také fakt, že do něj teritoriálně spadá již dlouhodobě nejvyhledávanější destinace světa – Francie, která tvoří 16,1% příjezdu do makroregionu. I přes to, že pro Francii nebyl rok 2009 nikterak příznivý a mezinárodní turistické příjezdy do této země poklesly o 6,3%, navštívilo tuto zemí neuvěřitelných 74,2 milionů turistů. Udržela si tak pozici turistické velmoci a stanula opět na prvním místě z hlediska evropských i světových příjezdů. Evropské příjmy z mezinárodního cestovního ruchu poklesly v roce 2009 oproti předešlému roku o 7% na 143,7 mil. Přesto však s téměř 17% podílem představuje společně s Jižní Evropou a Středomořím jeden z nejziskovějších regionů světa. Z hlediska cestovního ruchu je však nejen regionem přijímajícím, ale také výrazně zdrojovým, zejména díky návštěvníkům z Německa, Francie a Nizozemí, kteří se dlouhodobě drží na prvních deseti příčkách světových turistických výdajů, přičemž právě Německo si dlouhodobě udržuje prvenství. Nejvíce závislou zemí na cestovním ruchu je Rakousko, a to jak z hlediska tvorby HDP, kde tento sektor přispívá přímo i nepřímo 12,3%, tak na přímé i vyvolané zaměstnanosti, kde aktivně zapojuje 13,2% pracovní síly země. Následují Francie a Švýcarsko.

60

Tabulka 12: Ekonomické ukazatele odvětví cestovního ruchu vybraných zemí subregionu Západní Evropa za rok 2009 (%)

Podíl na

Podíl na

Podíl na přímé

Podíl na celkové

přímém

celkovém

zaměstnanosti

zaměstnanosti

HDP

HDP

Belgie

2,0

5,1

2,2

5,7

Francie

3,8

9,5

4,5

10,8

Lucembursko

2,0

4,5

2,8

6,3

Německo

1,7

4,7

1,8

5,2

Nizozemí

2,3

6,8

5,1

9,7

Rakousko

4,4

12,3

4,8

13,2

Švýcarsko

2,5

8,4

3,2

10,3

Země

Zdroj: WTTC, 2011

Mezi nejdůležitější turistické oblasti tohoto subregionu lze zařadit Azurové pobřeží, které od Saint Tropez na západě po italskou hranici na východě dosahuje skoro 150 km, belgické pobřeží Severního moře nebo německé a polské pobřeží Baltického moře.115 Kromě pobřežních oblastí jsou významné horské oblasti Alp, které jsou jednou z nejvíce navštěvovaných destinací celého světa. Rozpínají se od středomořského pobřeží Francie, přes Švýcarsko, severní Itálii, Rakousko až do Slovinska, přičemž převážná část cestovního ruchu těchto států v čele s Rakouskem závisí právě na možnosti jejich celoročního využití.116 Kromě přírodních a kulturně-historických předpokladů má také velmi rozvinutou materiálně-technickou základnu, která dokáže uspokojit diferenciovanou poptávku a rozličné formy současného cestovního ruchu.

115

GEHINOVÁ, Božena. Geografie cestovního ruchu. České Budějovice : Jihočeská

Univerzita v Českých Budějovicích, 2008. 49 s., 52 s. 116

Alpy

[online].

2001

[cit.

2011-04-12].

Letní

Alpy.cz.

Dostupné

z

WWW:

.

61

Tabulka 13: Průměrný roční růst jednotlivých subregionů Evropy v období 2000-2009* (%)

Subregion

Roční průměrný růst (%)

Severní Evropa

2,2

Západní Evropa

0,5


2,9


2,3

EVROPA

1,8


I přes to, že tento subregion v absolutním vyjádření počtu mezinárodních příjezdů stojí na prvním místě, jeho relativní dynamika klesá ve prospěch subregionu Střední a východní Evropa. Zatímco tak v 90.letech tvořil jeho podíl v rámci Evropy okolo 40%, v roce 2009 činí pouze 31,8 %. Tento trend lze rovněž sledovat ve vyjádření ukazatele průměrného ročního růstu za období 2000-2009*, kdy subregion Západní Evropa rostl nejnižším tempem 0,5 % a subregion Střední a východní Evropa naopak nejvyšším tempem v Evropě 2,9%. (viz Tabulka 13)

2.4.3 Střední a východní Evropa Subregion Střední a východní Evropa tvoří v současnosti 19% evropských mezinárodních příjezdů a stojí tak na třetím místě v návštěvnosti. Ve světovém měřítku pak přestavuje 10 %

podíl všech mezinárodních turistických příjezdů.

Z hlediska mezinárodních příjmů zaujímá s 47,4 mld USD poslední místo a to i ve vyjádření příjmu na jednoho návštěvníka, který činí 540 USD. V hodnotách tohoto ukazatele tak dosahuje 60% průměru Evropy, což je způsobeno především nižší cenovou hladinou ve srovnání s ostatními subregiony. Vývoj těchto ukazatelů byl v minulosti zapříčiněn především tím, že cestovní ruch byl ovlivněn politickou situací, kdy země s centrálně plánovaným hospodářstvím omezovaly cestování na povolené výjezdy do zemí socialistického bloku a cestování na západ bylo značně omezeno. Nutností byla tzv. žádost o

62

devizový příslib, což byla jediná možnost jak získat zahraniční měnu, a rovněž výjezdní doložka, která představovala samotné povolení k vycestování. Transformace na tržní ekonomiky po roce 1989 otevřela hranice, umožnila svobodné podnikání a uvolnila devizový trh a nastartovala tak rychlý přerod dosud přísně regulovaného trhu cestovního ruchu.117 Země bývalého SSSR

a pobaltské republiky patřily v letech 1995-2004

k nejrychleji rostoucím turistickým destinacím světa. Arménie v tomto období zaznamenala průměrný roční růst 40,9%. Dále ji na prvních třech místech následovaly státy Azerbajdžán a Kyrgyzstán.118 Do začátku globální ekonomické krize v roce 2008 vykazovala Střední a východní Evropa největší dynamiku ze všech evropských subregionů, která byla nastartována zejména ekonomickým růstem daných zemí. Krize ovšem způsobila, že byla v roce 2009 ve srovnání s ostatními subregiony nejméně výkonnou zemí v oblasti cestovního ruchu a mezinárodní turistické příjezdy se oproti roku 2008 snížily o 8,2%, z hlediska mezinárodních příjmů pak dokonce o 10,4%.

Tabulka 14: Srovnání dopadu světové finanční krize u jednotlivých subregionů Evropy z hlediska vývoje mezinárodních turistických příjezdů a příjmů (%)

Mezinárodní turistické příjezdy

Mezinárodní turistické příjmy

(mil.)

(mld.USD)

2008

2009*

09*/08

2008

2009*

09*/08

Severní Evropa

56,4

53,1

-5,8

70,2

60,9

-2,9

Západní Evropa

153,2

146,0

-4,7

162,2

143,7

-7,2

Střední a Východní

100,0

89,5

-10,4

57,8

47,4

-8,2


177,7

171,1

-3,7

183,5

161,1

-7,0

EVROPA

487,2

459,7

-5,7

473,7

413,0

-6,6

Evropa


117

ŠÍP, Jiří. Rozvoj cestovního ruchu v ČR po roce 1989 [online]. ? [cit. 2011-04-12]. Cot.cz.

Dostupné z WWW: . 118

UNWTO Tourism Market Trends, 2006 edition – Annex. UNWTO, 2006

63

Krizí byla nejvíce postižena Ukrajina, která zaznamenala v roce 2009 pokles o 18%. Přitom právě ta je z hlediska svého potenciálu, který je založen na přírodních předpokladech, pro rozvoj cestovního ruchu nedostatečně využita. Naproti tomu nejméně postiženou zemí bylo Maďarsko, které si zachovalo jako jedna z mála zemí tohoto subregionu kladné hodnoty růstu (+3%).119 Tabulka 15: Ekonomické ukazatele odvětví cestovního ruchu vybraných zemí subregionu Střední a východní Evropa za rok 2009 (%)

Země

Podíl na

Podíl na

Podíl na přímé

Podíl na celkové

Arménie

přímém 2,0

celkovém 8,0

zaměstnanosti 1,7

zaměstnanosti 7,1

Bulharsko

4,0

14,9

3,6

13,6

Česká

2,5

8,4

4,3

9,9

republika Estonsko

3,5

14,4

3,5

13,9

Maďarsko

4,1

11,1

5,6

10,2

Polsko

1,9

5,2

1,9

5,0

Rumunsko

1,6

4,1

2,6

5,2

Rusko

1,5

6,4

1,4

6,0

Slovensko

2,6

7,0

2,7

6,8

Ukrajina

2,2

8,5

1,9

7,5

Zdroj: WTTC, 2011

Mezi ekonomiky, které jsou na cestovním ruchu závislé, patří bezesporu Bulharsko, Estonsko a

Maďarsko, jejichž podíl na celkové tvorbě HDP a

zaměstnanosti se přibližuje hranici 15%. (viz Tabulka 15) Tento subregion z důvodu jeho historické a politické minulosti tak bývá pro svůj potenciál v oblasti cestovního ruchu nazýván „neobjeveným subregionem“. Hlavní slabinou rozvoje je však dlouhodobě přetrvávající nízká rozvinutost východoevropské infrastruktury a nesystematické využívání turistického potenciálu

119

viz Příloha 5

64

středoevropského území.120 Do budoucna je však mezinárodní organizací UNWTO považován za jeden z nejperspektivnějších subregionů Evropy.

2.4.4 Severní Evropa Severní Evropa se podílí svými mezinárodními příjezdy na evropském cestovním ruchu nejmenším podílem 11,5%, na světovém pak pouhými 6%. Z hlediska mezinárodních turistických příjmů je výkon tohoto subregionu s evropským podílem 14,7% poněkud příznivější. Příjem na jednoho návštěvníka je nejvyšší v Evropě a činí 1.150 USD, což je způsobeno zejména vyšší cenovou hladinou ve srovnání s ostatními subregiony. V hodnotách tohoto ukazatele tedy předstihuje značně i celý evropský průměr. (viz Tabulka 16)

Tabulka 16: Mezinárodní turistické příjmy na jeden příjezd jednotlivých subregionů Evropy za rok 2009* (mld.USD)

2009* Severní Evropa

1.150

Západní Evropa

980


530


940

Evropa Ø

900

Zdroj: UNWTO Tourism Highlights, 2010 Edition

V perspektivě současné finanční krize byl tento region nejméně postižen a v roce 2009 tak oproti loňskému roku utrpěl pouze minimální ztráty. Jednou z nejvíce postižených zemí byla i Velká Británie, která byla z dlouhodobé perspektivy hlavní destinací subregionu. V roce 2009 ji navštívilo 28 milionů turistů, což představovalo oproti roku 2008 pokles o celých 7%. Navíc slabá libra znamenala pro britské turisty nutnost opouštět od destinací se silnou měnou – dolar a euro, což

120

Celosvětový vývoj v mezinárodním cestovním ruchu na počátku roku 2009 [online]. 2009

[cit. 2011-04-14]. MMR.cz. Dostupné z WWW: < http://www.mmr.cz/CMSPages/GetFile.aspx?guid=508e201e-d185-468f-94c4acdcefcbee9e>.

65

mělo efekt na celou řadu evropských destinací. I přes to se hlavní město Londýn opět umístilo na první příčce v žebříčku návštěvnosti světových měst. Nižší mezinárodní návštěvnost můžeme spatřovat v ne příliš příznivých klimatických podmínkách, jelikož se nachází v chladném okraji kontinentální části Evropy. Nicméně turisté jsou často přitahováni typickou severskou přírodou a tzv. bílými nocemi, které

jsou charakteristické pro nejsevernější destinace tohoto

subregionu. Přírodní atraktivity výrazně převažují nad kulturně-historickými, k čemuž rovněž přispívá zájem o ekologii a životní prostředí zemí Severní Evropy, při současné existenci vyspělé materiálně-technické základny odrážející vysokou životní úroveň obyvatelstva. Tabulka 17: Ekonomické ukazatele odvětví cestovního ruchu vybraných zemí subregionu Severní Evropa za rok 2009 (%)

Podíl na

Podíl na

přímém

celkovém

HDP

HDP

Dánsko

2,1

Finsko

Podíl na přímé

Podíl na celkové

zaměstnanosti

zaměstnanosti

6,5

8,2

12,9

2,5

7,5

2,6

7,9

Island

5,1

15,3

5,4

17,4

Irsko

1,6

7,4

1,6

7,2

Norsko

1,0

4,1

1,4

5,6

Švédsko

1,9

5,7

1,8

5,8

Velká

2,4

7,1

3,0

7,9

Země

Británie Zdroj: WTTC, 2011

Nejvíce závislou zemí na odvětví cestovního ruchu z hlediska tvorby HDP i celkové zaměstnanosti je beze sporu Island, pro který krize znamenala znehodnocení islandské koruny. Toto znehodnocení však mělo následně pozitivní vliv na jeho cestovní ruch v podobě přílivu turistů převážně ze Severní Ameriky.

66

2.5 Vize Evropa 2020 Tourism 2020 Vision je studie organizace UNWTO, která „obsahuje předpokládaný vývoj mezinárodního turismu. Byla zpracována UNWTO ve druhé polovině 90.let s časovým horizontem do roku 2020 a zahrnuje období 1995-2020. Má čtyři hlavní součásti, a to celkovou prognózu vývoje mezinárodního turismu jako celku, regionální trendy mezinárodního turismu, analýzu klíčových faktorů vývoje a konečně prognózu pro vybrané tržní segmenty. Vize pracuje se šesti světovými regiony turismu, jimiž jsou Evropa, Ameriky, Východní Asie a Pacifik, Jižní Asie, Afrika a Střední Východ.“121 Podle této prognózy by si Evropa měla i nadále udržet pozici nejnavštěvovanější destinace na světě. Předpokládá se, že tento makroregion v roce 2020 navštíví 717 mil.osob, což je o přibližně 250 milionů více než v roce 2009, a podíl na mezinárodních příjezdech bude činit 46%, tedy o 7% méně než v roce 2009 a o 14% než v roce 1995. Graf 10: Mezinárodní turistické příjezdy dle jednotlivých makroregionů (mil.)


Vzhledem k již diskutovanému nižšímu růstu subregionu Západní Evropa bude nejvíce turistů mířit především do oblasti Střední a východní Evropy (223 mil.)

121


67

a do Jižní Evropy a Středomoří (212 mil.). Střední a východní Evropa by tak měla subregion Západní Evropa ve výkonu cestovního ruchu do roku 2020 předběhnout. Z hlediska výjezdového cestovního ruchu by mělo v roce 2020 vycestovat přibližně 728 milionů turistů, „což představuje roční míry růstu okolo 3,5%. Tato míra růstu je pod světovým průměrem, který se odhaduje na 4,2 %. I ve výjezdech tak bude tržní podíl Evropy klesat, a to na 47 % v roce 2020. I ve výjezdech však zůstane Evropa největším světovým zdrojem turistů.“122

2.6 Cestovní ruch a Evropská unie Počátky evropského integračního procesu datujeme od 50.let 20.století, avšak výraznějšího pokroku politika cestovního ruch v komplexním vyjádření zaznamenala až na konci 90.let, kdy byl spuštěn proces Turismus a zaměstnanost (1997), jež znamenal „přehodnocení přístupu k turismu a jeho uznání jako významného činitele zejména s ohledem na vytváření nových pracovních míst a ekonomický růst.“123 Výrazným milníkem je však přijetí Lisabonské smlouvy v roce 2009, která zařadila cestovní ruch mezi tzv. sektory s podporující, koordinující a doplňující pravomoci Unie.124

122

Analýza příhraničního regionu Český Les - sever a Český Les - jih z pohledu potřeb

rozvoje cestovního ruchu. Plzeň : Plzeňský kraj, 2009. Dostupné z WWW: <www.bak.plzensky-kraj.cz>. 123


124

Tamtéž. 186 s.

68

2.6.1 Strategie Evropa 2020 Evropská komise představila v březnu roku 2010 novou hospodářskou strategii „Evropa 2020“, jež má dostat hospodářství Evropské unie ze současné hospodářské krize, která postihla celou světovou ekonomiku, a připravit ji na další desetiletí budoucího vývoje. Tato

krize zahrnující především roky 2008/2009 postihla evropskou

ekonomiku velmi těžce

- „v roce 2009 klesl HDP o 4%, průmyslová výroba

Evropské unie se snížila na úroveň 90.let 20.století a počet nezaměstnaných nyní dosáhl 23 milionů, což je 10% výdělečně činného obyvatelstva EU a byly rovněž odhaleny zásadní strukturální nedostatky Evropy.“125 Strategie Evropa 2020 vychází ze tří vzájemně provázaných priorit126, které si kladou za cíl eliminovat současný deficitní růst evropského cestovního ruchu: • Inteligentní růst: rozvíjet ekonomiku založenou na znalostech a inovacích. • Udržitelný růst: podporovat konkurenceschopnější a ekologičtější ekonomiku méně náročnou na zdroje. • Růst podporující začlenění: podporovat ekonomiku s vysokou zaměstnaností, jež se bude vyznačovat sociální a územní soudržností. Pro splnění svých cílů navrhuje Evropská unie 7 stěžejních iniciativ, které by se měly stát hlavním činitelem pokroku výše uvedených prioritních témat.127 Hodnocení těchto priorit by mělo vycházet ze stanovené úrovně následujících prvořadých ukazatelů, které by Evropská unie do roku 2020 chtěla dosáhnout: • 75 % obyvatelstva ve věku od 20 do 64 let by mělo být zaměstnáno, • 3 % HDP Evropské unie by měla být investována do výzkumu a vývoje,

125

EVROPA 2020 : Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Brusel :

Evropská Komise, 2010. 126

Převzato z: EVROPA 2020 : Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující

začlenění. Brusel : Evropská Komise, 2010. 127

Viz Příloha 8

69

• v oblasti klimatu a energie by mělo být dosaženo takzvaných cílů „20-2020“128 • podíl dětí, které předčasně ukončí školní docházku, by měl být pod hranicí 10 % a nejméně 40 % mladší generace by mělo mít vysokoškolské vzdělání, • počet osob ohrožených chudobou by měl klesnout o 20 milionů.

Evropská unie vypracovala tři scénáře vývoje Evropy do roku 2020, které jsou vyobrazeny na následujících grafech: Graf 10: Tři scénáře pro Evropu do roku 2020

Zdroj: Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, 2010

Prvním možným scénářem je tzv. udržitelné oživení, jež předpokládá znovudosažení

128

konkurenceschopnosti

a

nastartování

produktivity

evropské

Cíl „20-20-20“ znamená snížení emise skleníkových plynů o 20% ve srovnání s rokem

1990, zvýšit podíl obnovitelné energie v energetickém mixu na 20% a zvýšit o 20% tzv.energetickou účinnost

70

ekonomiky, která se tak dokáže vrátit na předkrizové hodnoty růstu a zvýšit svůj potenciál. Druhý scénář předpokládá pomalá tempa růstu a nekoordinované reformy, které povedou k trvalé ztrátě dosud vybudovaného evropského bohatství a celkové stagnaci („pomalé oživení“) nebo k poklesu evropské ekonomiky ve světovém měřítku a s tím související vysoké míry nezaměstnanosti států Evropské unie („promarněné desetiletí“).

2.6.2 Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu - Nový politický rámec Evropské unie pro evropský cestovní ruch Tento Nový politický rámec pro evropský cestovní ruch129 „reaguje na zařazení turismu do koordinovaných, podporovaných a doplňovaných aktivit na základě Lisabonské smlouvy a otevírá zcela novou politiku turismu v Evropské unii.“130 Zaměřuje se zejména na nové překážky, kterým současný evropský cestovní ruch čelí, jako je stále silnější konkurence ze strany nově se rozvíjejících a rozvojových zemí, jež jsou oproti těm tradičním evropským levnějšími destinacemi. „S ohledem na tuto konkurenci tak musí Evropa nabídnout udržitelný a kvalitní cestovní ruch a vsadit na komparativní výhody, zejména různorodost krajiny a mimořádné kulturní bohatství. Musí rovněž posílit spolupráci se zeměmi, jejichž obyvatelé mohou tvořit zdroj návštěvnosti evropských destinací, jak se bude zvyšovat jejich životní úroveň.“131 Evropský turismus musí rovněž čelit již diskutovaným dopadům finanční a ekonomické krize 2008/2009, která výrazně oslabila evropský cestovní ruch a nepříznivému demografickému vývoji, který způsobí výrazné stárnutí evropské populace.132 „Nový akční rámec by měl také posílit pozici evropského cestovního ruchu v boji s klimatickými a strukturálními změnami. Úkolem vnitrostátní a evropské

129

Viz Příloha 6 a Příloha 7

130


131

Stanovisko Výboru regionů na téma "Evropa jako přední světová destinace cestovního

ruchu - Nový politický rámec pro evropský cestovní ruch". Brusel, 27.ledna 2011. 132


71

politiky cestovního ruchu pak bude zohlednění těchto strukturálních změn v oblasti strukturální nezaměstnanosti a optimálního rozložení investic souvisejících s cestovním ruchem.“133 Hlavní cíl nového politického rámce, tedy růst konkurenceschopnosti při současném zachování podmínek udržitelnosti se vztahuje rovněž k již zmíněné širší ekonomické strategii Evropa 2020 z března 2010 (Communication from Commission COM/2010/2010 Europe 2020 –A Strategy, sustainable and inclusive growth).134 Při formulaci

prioritních opatření vychází však Komise z výsledků

konference v dubnu 2010 v Madridu neboli tzv. Madridské deklarace:135 •

stimulovat konkurenceschopnost odvětví cestovního ruchu v Evropě;

•

podporovat rozvoj udržitelného, odpovědného a kvalitního cestovního ruchu;

•

zlepšit obraz a viditelnost Evropy jakožto místa udržitelných a kvalitních turistických destinací;

•

maximalizovat potenciál politik a finančních nástrojů EU v zájmu rozvoje cestovního ruchu

Zlepšení konkurenceschopnosti cestovního ruchu v Evropě je postaveno na soustavném zvyšování kvality nabídky a vytváření tematických turistických produktů na evropské úrovni jako je již fungující celoevropské projekty: • EDEN (European Destinations of Excellence) • Evropské kulturní cesty (European Cultural Routes) • Evropská hlavní města kultury (European Capital of Culture)136

133

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR [online]. 2009 [cit. 2011-04-15]. Závažné problémy

evropského cestovního ruchu. Dostupné z WWW: <www.mmr.cz>. 134 135

PALATKOVÁ, Monika. Mezinárodní cestovní ruch. Praha : Grada, 2011. 198 s. Zpracováno dle: Stanovisko Výboru regionů na téma "Evropa jako přední světová

destinace cestovního ruchu - Nový politický rámec pro evropský cestovní ruch". Brusel, 27.ledna 2011.

72

• Dny evropského dědictví (European Heritage Days)137 • Cena Evropské unie pro kulturní dědictví (European Union Prize for Cultural Heritage)

Konkurenceschopnost cestovního ruchu je úzce propojena s jeho udržitelnosti a Komise se v rámci této iniciativy bude opírat o již zavedenou spolupráci se síti udržitelných a konkurenceschopných a udržitelných regionů NECSTouR a síti turistických destinací EDEN. Rovněž je nutné zlepšit obraz a vnímání Evropy a stimulovat tak následně turistickou poptávku po Evropě. Významnou iniciativou, jež má za úkol propagovat Evropu ve třetích zemích je internetový portál www.visiteurope.com pod správou Evropské komise cestovního ruchu. Jelikož mají na cestovní ruch přímý i nepřímý vliv mnohé další evropské politiky je Komise připravena tuto koordinaci zesílit a rovněž přezkoumat nástroje vízové politiky k jejich optimálnějšímu využití.

2.6.3 Trend k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu Následování trendu udržitelného a šetrného rozvoje cestovního ruchu vyplývá jak z výše jmenované strategie Evropa 2020, tak rovněž z Nového politického rámce Evropské unie. Udržitelný turismus v zásadě „představuje filosofii a koncepční přístup k rozvoji turismu. Koncept udržitelného turismu vychází z konceptu udržitelnosti, založeného na myšlence, že přírodní, kulturní a další zdroje jsou limitované, a proto je třeba s nimi nakládat optimálním způsobem. Optimální využívání zdrojů má přispívat k zachování biologické diverzity, minimalizaci ekologických, kulturních a sociálních vlivů a maximalizaci profitu pro zachování životního prostředí a místních komunit.“138

136

Projekt Evropské město kultury byl zahájen Radou ministrů v roce 1985, aby přispěl ke

„sbližování obyvatel Evropy“. V roce 1999 byl přejmenován na Evropské hlavní město kultury. 137 138

Každý rok v měsíci září se otevírají nejširší veřejnosti brány nejznámějších památek. PALATKOVÁ, Monika. Mezinárodní cestovní ruch. Praha : Grada, 2011. 147 s.

73

Mezi stěžejní dokumenty patří zejména mezinárodní deklarace a úmluvy jednotlivých mezinárodních organizací, jež rozebírají konkrétní kroky k trvale udržitelnému rozvoji cestovního ruchu. Mezi tyto můžeme řadit Agendu 21 (Summit OSN v Riu, 1992) Deklaraci tisíciletí (2000) stanovující Rozvojové cíle tisíciletí nebo Globální kodex etiky v rámci iniciativy organizace UNWTO.139 Z pohledu Evropské unie

dostala udržitelnost pevnou vazbu v souvislosti s

cestovním ruchem vydáním Sdělení z roku 2007 „Agenda pro udržitelný a konkurenceschopný evropský turismus“, jež zahrnuje tři prioritní cíle pro udržitelný turismus: • ekonomická prosperita • sociální rovnost a koheze • ochrana kulturního a životního prostředí Na problematiku trvale udržitelného rozvoje odkazuje projekt EDEN (European Destinations of Excellence) neboli Evropské turistické destinace nejvyšší kvality, který byl spuštěn v roce 2006 a prosazuje modely trvale udržitelného a šetrného rozvoje v destinacích Evropské unie. Společným znakem těchto destinací je závazek k podpoře tohoto rozvoje a s tím související ochranou životního prostředí. „Oceněnými turistickými destinacemi jsou nově objevované, málo známé evropské lokality, jež se nacházejí v 27 členských i v kandidátských zemích. Projekt EDEN pomáhá šířit povědomí o praktikách trvale udržitelného rozvoje ve vybraných destinacích po celé Unii a proměňovat tyto lokality v celoroční objekt zájmu. Cílem tohoto procesu je také ulevit nadměrně navštěvovaným turistickým destinacím.“140 V souvislosti s trvale udržitelným rozvojem je nutné připomenout rovněž projekt NATURA 2000, představující soustavu chráněných přírodních území v EU, jejichž hlavním cílem je zachování a

síť evropských regionů pro udržitelný a

konkurenceschopný cestovní ruch NECSTouR, jež stojí na principech udržitelného a konkurenceschopného cestovního ruchu, která jsou obsažena v šesti tématech:

139

Tamtéž. 156 s.

140

Evropská Komise [online]. 2010 [cit. 2011-03-05]. EDEN. Dostupné z WWW:

.

74

•

sociální a ekonomická odpovědnost

•

aktivní ochrana kulturního dědictví a identity

•

doprava a cestovní ruch

•

překonávání sezónnosti

•

kvalita života obyvatel

•

sociální rozměr udržitelného cestovního ruchu

V Evropě v současnosti zažívají ekologicky šetrné formy cestovního ruchu nebývalý rozvoj. Pod „zelený cestovní ruch“, jak bývá také nazýván, můžeme zařadit například ekoturistiku a agroturistiku. V tomto případě se však jedná o užší pojmy než udržitelný cestovní ruch a označují spíše produktově orientovaný cestovní ruch.141 V této formě cestovního ruchu má nejdelší tradici italské Toskánsko, kde mohou návštěvníci obdivovat italské vinice nebo olivové háje, rychle se také rozvinul

ve

francouzské

Bretani

a

Irsku.

Z východní

Evropy

jsou

nejnavštěvovanějšími destinacemi Bulharsko nebo Chorvatsko. Světovou jedničkou však zůstávají rakouské oblasti Alp a Německo.

2.6.4 Projekt CALYPSO Projekt CALYPSO spuštěný v roce 2009 je iniciativou Evropské komise a současně prvním krokem, jež má v návaznosti na Nový politický rámec cestovního ruchu Evropské unie podpořit potenciál sociálního cestovního ruchu a „zvýšit zaměstnanost v EU, prodloužit turistickou sezonu, umožnit všem využívat služeb cestovního ruchu, posílit evropské občanství, povzbudit ekonomickou aktivitu a růst v Evropě a zlepšit výkon místních ekonomik prostřednictvím rozvoje sociálního cestovního ruchu.“142 141

142


Cestovní ruch: Evropa musí zůstat přední světovou destinací [online]. 2011 [cit. 2011-04-

15].

Evropská

komise.

Dostupné

z

WWW:

2014/tajani/hot-topics/tourism/index_cs.htm>.

75

Je zaměřen na čtyři sociální skupiny: mladé lidi, rodiny, starší občany a osoby se sníženou pohyblivostí. Tyto skupiny mají rovněž právo poznávat jiné kultury prostřednictvím využívání služeb cestovního ruchu, jak je zdůrazněno v Globálním etickém kodexu Světové organizace cestovního ruchu při OSN.143

Cestování seniorů Vzhledem k demografickému vývoji Evropy, který předpokládá, že se do roku 2060 podíl cestovatelů ve věku 64+

144

zdvojnásobí a bude tak tvořit 30%

evropské populace, se jeví tento segment pro podporu cestovního ruchu

jako

nejperspektivnější a stává se centrem pozornosti poskytovatelů služeb cestovního ruchu, zejména vyspělých zemí. Je rovněž jedním z nejrychleji rostoucích v celé Evropské unii a můžeme říci, že „v současné době se evropští senioři podílí na celkovém počtu delších dovolených (tj. 4 a více přenocování) přibližně 15 %. Většina těchto dovolených je realizována v rámci domovské země.“145 Jelikož se jedná o skupinu, která byla ekonomickou krizí téměř nedotčena, očekává se, že i jejich výdaje na cestovní ruch porostou. V zahraničí již dnes „existuje celá řada prázdninových programů pro seniory, jedná se například o seniorské programy cestovního ruchu v Portugalsku, Španělsku a ve Francii, na nichž participují především místní a regionální autority.“146

143

Cestovní ruch: Evropa musí zůstat přední světovou destinací [online]. 2011 [cit. 2011-04-

15].

Evropská

komise.

Dostupné

z

WWW:

2014/tajani/hot-topics/tourism/index_cs.htm>. 144

Z pohledu cestovního ruchu není pevně vymezen pojem senior a jeho věková hranice,

v zásadě může být členěn do věkových podskupin: 55-64, 65-74 a 74+. 145

Světové trendy v cestovním ruchu : 9.díl: Cestování seniorů [online]. 2009 [cit. 2011-04-

16]. Czechtourism. Dostupné z WWW: . 146

Kolektiv autorů Katedry cestovního ruchu VŠE v Praze. Cestovní ruch pro všechny.

Praha :

Ministerstvo

pro

místní

rozvoj

ČR,

2008.

?

s.

Dostupné

z

WWW:

.

76

Cestování mladých Dle organizace UNWTO je v současnosti sektor mladých cestovatelů tzv. Youth Travel společně se seniorským cestovním ruchem jedním z nejrychleji rostoucích segmentů jak světového cestovního ruchu a tedy i výraznou hybnou silou evropského cestovního ruchu do budoucna. V současnosti tak představuje 20% světových mezinárodních příjezdů, přičemž se výrazně dotýká i mezinárodních příjmů, jelikož průměrná útrata těchto cestovatelů vzrostla za posledních 5 let o celých 40%.147 „Na cesty se mladí lidé vydávají nejčastěji po zakončení určitého studijního cyklu, před startem profesní kariéry nebo při změně zaměstnání. Odtud pochází výraz „Gap Year“, česky by se dal přeložit jako přelomový rok.“148 Převážná část těchto mladých cestovatelů směřuje do jižní a severní Evropy, všeobecně nejoblíbenější evropskou destinací je Francie. Charakteristickými rysy těchto cest je jejich vyšší četnost a návštěva více destinací současně. Mladí se rovněž nebojí objevovat nové destinace, popřípadě ty, které jsou ohroženy teroristickými útoky, přírodními katastrofami nebo epidemiemi. Při vyhledávání a rezervování svých cest využívají pak v největší míře internet.149

Cestování rodin s dětmi Rodiny s dětmi s nízkým příjmem jsou dalším segmentem, na něž se projekt CALYPSO zaměřuje. V současnosti je v Evropě skladba rodin různá, „existují klasické rodiny s oběma rodiči a dětmi, rodiny, kde děti vychovává jeden z rodičů a tzv. patchwork families, tj.rodiny složené ze dvou cizích rodin. Také se zvyšuje počet rodin, kde rodiče žijí ve volném svazku, případně v oddělených domácnostech.“ 150 147

Světové trendy v cestovním ruchu : 7.díl: Mladí cestovatelé [online]. 2009 [cit. 2011-04-

16]. Czechtourism. Dostupné z WWW: . 148

Tamtéž.

149

Tamtéž.

150

Kolektiv autorů Katedry cestovního ruchu VŠE v Praze. Cestovní ruch pro všechny.

Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2008. ? s. Dostupné z WWW: .

77

Cestovní ruch handicapovaných Pro osoby se sníženou pohyblivostí či s jiným handicapem je cestování více než složité, a to i přes skutečnost, že dle statistických údajů žije v současnosti na světě více než 650 milionů zdravotně postižených lidí. Přitom zaměření se na tento segment cestovního ruchu by mohlo mít pozitivní vliv na zotavení se ze současné krize pro řadu destinací, jelikož cestování tohoto segmentu by mohlo odstranit mimosezónní výkyvy a zvýšilo celoroční využití ubytovacích a stravovacích kapacit v odvětví cestovního ruchu.151

151

Handicapovaní: Cestování po světě je stále problematické [online]. leden 2011 [cit. 2011-

04-17]. Tourism-review.cz. Dostupné z WWW: .

78

3. Zhodnocení postavení makroregionu Evropa na trhu mezinárodního cestovního ruchu Mezinárodní cestovní ruch Evropy zaujímá z dlouhodobé perspektivy významné postavení. Již od 60. let se mezinárodní turistické příjezdy a mezinárodní příjmy z cestovního ruchu vyvíjely nadprůměrnými tempy a Evropa si tak získala jasný náskok nad ostatními makroregiony světa. Zatímco na počátku 90.let tvořila 60% všech mezinárodních příjezdů, v současnosti tento podíl činí 52%. Důvodem tohoto mírného poklesu je zapojení nových zemí do mezinárodního cestovního ruchu a rozptýlení turistů do celé řady destinací. I přes klesající dynamiku a pomalý růst oproti celosvětovému průměru si ale prvenství ve výkonnosti cestovního ruchu v absolutních hodnotách udržela. Nutno podotknout, že Evropa

je ve vyjádření

statistického ukazatele

mezinárodních příjezdů značně nadhodnoceným makroregionem, jelikož každé překročení hranic je opětovně započítáváno do výsledného statistického přehledu. Mírné oslabení zažil cestovní ruch na počátku nového tisíciletí, kdy byla nejen Evropa, ale celá světová ekonomika paralyzována teroristickými útoky. Tato událost ukázala, jak silně je toto odvětví citlivé na události tohoto druhu. Negativně poznamenala vývoj evropského cestovního ruchu rovněž světová finanční krize, jež propukla v roce 2008 a měla výrazné dopady na vývoj v roce 2009. Mezinárodní turistické příjezdy poklesly o téměř 6% a v souvislosti s tím rovněž mezinárodní turistické příjmy, jež zaznamenaly pokles 7%. Evropa se tak stala nejhůře postiženým makroregionem na poli mezinárodního cestovního ruchu. Z hlediska subregionální komparace v absolutní výkonnosti mezinárodního cestovního ruchu vede dlouhodobě subregion Jižní Evropa a Středomoří společně se Západní Evropou. V roce 2009 tak dohromady představovaly téměř 70% evropských mezinárodních příjezdů, z hlediska mezinárodních turistických příjmů pak 75% . Subregion Jižní Evropa a Středomoří, jež je hlavním příjmovým subregionem Evropy, těží zejména z příznivých lokalizačních faktorů rozvoje cestovního ruchu vyplývajících ze strategické polohy zemí na pobřeží Středozemního moře. Pro převážnou část zemí tohoto subregionu je cestovní ruch hlavním motorem růstu jejich ekonomik . 79

Západní Evropa, jako ekonomicky nejvýznamnější subregion, umožňuje prostřednictvím rozvinuté materiálně-technické základny uspokojit diferenciovanou poptávku rozličných forem cestovního ruchu.

Představuje nejen subregion

příjímající z důvodu teritoriálního zahrnutí dlouhodobě nejvyhledávanější destinace světa – Francie, ale rovněž výrazně zdrojový, prostřednictvím výjezdového cestovního ruchu návštěvníků z Německa, kteří se dlouhodobě umisťují na první příčce z hlediska vyjádření ukazatele výdajů na mezinárodní cestovní ruch. I přes to, že subregion Západní Evropa v absolutním vyjádření počtu mezinárodních příjezdů zaujímá první pozici, jeho relativní dynamika klesá ve prospěch subregionu Střední a východní Evropa. Západní Evropa zaznamenala mezi lety 2000-2009 nejnižších hodnot průměrného ročního růstu mezinárodních příjezdů ve srovnání s ostatními srovnávanými subregiony Evropy. Subregion Střední a východní Evropa, jež bývá často označován “neobjeveným

subregionem”,

představuje

z

hlediska

budoucího

vývoje

mezinárodního cestovního ruchu výrazný potenciál. Rozvoj jeho angažovanosti v mezinárodním cestovním ruchu byl dlouhodobě tlumen politickým a historickým vývojem, který nedovolil tomuto subregionu naplno využít jeho konkurenčních výhod. Střední a východní Evropa má však značné nedostatky v rozvinutosti a rozsahu stávající infrastruktury zejména ve východní části subregionu a v nesystematickém využívání turistického potenciálu středoevropského území. Dynamický růst ukazatele mezinárodních příjezdů, který dosáhl v rámci Evropy mezi lety 2000-2009 nejvyšších hodnot, byl výrazně zbržděn současnou světovou finanční krizí, která tento subregion zasáhla nejvíce ze všech. Pro některé země znamenala dokonce dvouciferný pokles v relativních hodnotách tohoto ukazatele. Severní Evropa si z hlediska mezinárodních příjezdů udržuje konstantní podíl, prvenství však drží v příjmu na jednoho návštěvníka, v jehož hodnotách vzhledem k vyšší cenové hladině předstihuje značně celý evropský průměr. Země Severní Evropy vykazují vysokou životní úroveň svých obyvatel, a to nejen z ekonomického hlediska, ale rovněž ekologického. Skandinávské země přijímají nejpřísnější předpisy na ochranu životního prostředí a následují tak trend trvale udržitelného rozvoje, jež Evropská unie považuje za jednu z předních priorit rozvoje evropského cestovního ruchu směřující k udržení konkurenceschopnosti na poli mezinárodního cestovního ruchu.

80

Závěr I přes klesající dynamiku mezinárodních příjezdů do Evropy se jejich počet v absolutním vyjádření téměř zdvojnásobil a Evropa si tak na poli cestovního ruchu drží dlouhodobě významné postavení. To je dáno zejména relativní zralostí evropského trhu cestovního ruchu a jeho komparativními výhodami v podobě různorodosti krajiny a mimořádného kulturního bohatství. V současnosti však čelí stále silnější konkurenci v podobě dosud neobjevených destinací, zejména asijských států, proto by těchto svých komparativních výhod měla co nejvíce využívat a nabídnout kvalitní a současně také udržitelný cestovní ruch. Ve srovnání s těmito nově se rozvíjejícími destinacemi asijsko-pacifického regionu má Evropa nesporný potenciál v kulturním a historickém bohatství, který by měl i nadále udržovat konkurenceschopnost tohoto makroregionu na mezinárodním trhu cestovního ruchu. Evropská unie formulovala v rámci Nového politického rámce evropského cestovního

ruchu

21

prioritních

opatření,

která

povedou

ke

stimulaci

konkurenceschopnosti Evropy a jejímu udržení jako přední turistické destinace světa, za současné podpory udržitelného, odpovědného cestovního ruchu a soustavného zvyšování kvality nabízených služeb. Zvyšování kvality nabízených služeb úzce souvisí s vytvářením či rozšiřováním již fungujících tematických produktů na celoevropské úrovni. Lokality spadající do projektů jako jsou EDEN, Evropské kulturní cesty, NECSTouR či NATURA 2000 se stávají celoročním objektem zájmu návštěvníků nejen v rámci kontinentu Evropa, ale z celého světa a zlepšují tak obraz Evropy jako přední turistické destinace. Do budoucna je rovněž stěžejní iniciativa projektu CALLYPSO, jež zpřístupňuje využívání služeb cestovního ruchu širší populaci a umožňuje prodloužení

turistické

sezony

v návaznosti

na

cestování

čtyř

sociálně

znevýhodněných skupin a tím povzbuzuje ekonomickou aktivitu a růst evropského cestovního ruchu. Do budoucna budou tak směrodatným segmentem tohoto makroregionu, vzhledem k jeho demografickému vývoji, osoby ve vyšším věku, které budou disponovat nejen zvýšeným fondem volného času, ale i vyššími disponibilními příjmy a ochotou cestovat mimo hlavní turistickou sezonu. Odvětví cestovního ruchu, jako důležitý zdroj příjmů a pracovních míst, se 81

stalo klíčovým prvkem rozvoje řady evropských zemí a jejich ekonomik a ty by tak dále měly tak pracovat na rozvíjení vztahů s těmi destinacemi, jež tvoří největší zdroj jejich návštěvníků. Evropa vzhledem ke svému výraznému turistickému potenciálu vycházejícího z rozvoje dosud neobjevených evropských destinací, kulturně-historického dědictví a přírodní rozmanitosti zůstane i do budoucna konkurenceschopným makroregionem, který si dokáže udržet prvenství na poli mezinárodního cestovního ruchu a zůstat přední světovou destinací.

82

Literatura Knihy a jiné publikace 1. EVROPA 2020 : Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Brusel : Evropská Komise, 2010.

2. BERÁNEK, Jaromír. Satelitní účet cestovního ruchu. Www.cot.cz [online]. 2001. Dostupný z WWW:http://www.cot.cz/data/cesky/00_12/12_stat_1.htm>.

3. GEHINOVÁ, Božena. Geografie cestovního ruchu. České Budějovice : Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích, 2008. ISBN 978-80-7394142-0.

4. The Global Code of Ethics for Tourism. Santiago de Chile : UNWTO, 1999. 5. HESKOVÁ, Marie. Cestovní ruch pro VOŠ a VŠ. Praha: Fortuna, 2006. ISBN 80-7168-948-3.

6. HOLEČEK, Milan; MARIOT, Peter; STŘÍDA, Miroslav . Zeměpis cestovního ruchu. Praha : Česká geografická společnost, s.r.o., 1999. ISBN 80-86034-39-9.

7. HRÁLA, Václav. Geografie cestovního ruchu. Praha : Idea Servis, 2001. ISBN 80-85-970-36-8.

8. INDROVÁ, Jarmila. Cestovní ruch. Praha : Oeconomica, 2009. ISBN 978-80-245-1569-4.

9. INDROVÁ, Jarmila, et al. Mezinárodní cestovní ruch: Vybrané kapitoly. Praha : Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1287-7.

10. Kolektiv autorů Katedry cestovního ruchu VŠE v Praze. Cestovní ruch pro všechny. Praha :

Ministerstvo

pro

místní

rozvoj

ČR,

2008.

?

s.

Dostupné

z

WWW:

.

11.MAK, James. Tourism and the Economy : Understanding the economics of tourism. Hawai : University of Hawai´i Press, 2004. ISBN 0-8248-2789-9.

12. MALÁ, Vlasta. Cestovní ruch. Praha : Vysoká škola ekonomická, 1999. ISBN 80-7079443-7.

83

13. Ministerstvo vnitra. ČR vstupuje do Schengenu. [online]. Praha : Tiskárna Ministerstva vnitra, prosinec 2007.Dostupné z WWW:

14. NĚMČANSKÝ, Milan. Odvětví cestovního ruchu: Vybrané kapitoly I.díl. Karviná : OPF Slez.univ., 1999. ISBN 80-7248-034-0.

15. PALATKOVÁ, Monika. Mezinárodní cestovní ruch. Praha : Grada, 2011. ISBN 978-80-2473750-8 Průmysl cestovního ruchu. Praha : Evropský sociální fond, 2008. Dostupné z WWW: .

16. Stanovisko Výboru regionů na téma "Evropa jako přední světová destinace cestovního

ruchu - Nový politický rámec pro evropský cestovní ruch". Brusel, 27.ledna 2011. 17.TEN-T: revize politiky – k lépe integrované transevropské dopravní síti pro společnou

dopravní politiku. Brusel : Komise evropských společenství, 2009. 18.Tourism Satellite Account: Recommended Methdological Framework:(TSA:RMF 2008). UN-WTO-OECD-EUROSTAT, 2008.

19. Understanding Tourism: Basic Glossary. Madrid : UNWTO, 2005/2007. Dostupné z WWW: .

20. UNWTO: Provisional Guidelines on Statistics of International Tourism. Madrid : UNWTO, 1979. 21. UNWTO: Recommandations on Tourism Statistics. Madrid : UNWTO, 2008. 22. UNWTO Tourism Highlights 2010 Edition. Dostupné z WWW: .

23. UNWTO Tourism Market Trends, 2006 edition – Annex. UNWTO, 2006

84

Internetové zdroje 24. www.businessinfo.cz 25. www.cot.cz 26. www.czechtourism.cz 27. www.ec.europa.eu 28. www.epp.eurostat.ec.europa.eu 29. www.euractiv.cz 30. www.europa.eu 31. www.letni-alpy.cz 32. www.mediavisa.net 33. www.mmr.cz 34. www.novinky.cz 35. www.oecd.org 36. www.pbs.org 37. www.revuepolitika.cz 38. www.tourism-review.cz 39. www.unesco.org 40. www.unwto.org 41. www.wttc.org

85

Seznam obrázků Obrázek 1: Schématické rozdělení druhů cestovního ruchu……………………..

11

Obrázek 2: Železná opona rozdělující Evropu na východní a západní blok……..

41

Obrázek 3: Státy Schengenské dohody…………………………………………...

42

Seznam grafů Graf 1: Mezinárodní turistické příjezdy a reálný světový HDP…………………

31

Graf 2: Mezinárodní turistické příjezdy (mil.) a mezinárodní turistické příjmy

32

(mld.USD) 1950-2009*………………………………………………………… Graf 3: Podíl jednotlivých makroregionů na mezinárodních turistických

34

příjezdech v r. 2009 (%)………………………………………………………… Graf 4: Podíl jednotlivých makroregionů na mezinárodních turistických

35

příjmech v r. 2009 (%)………………………………………………………… Graf 5: Mezinárodní turistické příjmy a mezinárodní turistické výdaje TOP

36

destinace (1995-2009)..………………………………………………………… Graf 6: Kapacity hromadných ubytovacích zařízení cestovního ruchu ve

44

vybraných evropských zemích v roce 2008…………………………………… Graf 7: Mezinárodní turistické příjezdy (v mil.); Komparace Evropy s ostatními

50

makroregiony cestovního ruchu 1990-2009* ………………………………… Graf 8: Mezinárodní turistické příjmy (mld.USD); Komparace Evropy

52

s ostatními makroregiony cestovního ruchu 1990-2009* ……………………… Graf 9: Mezinárodní turistické příjezdy (v mil.) do jednotlivých subregionů

55

Evropy 1990-2009* …………………………………………………………… Graf 10: Mezinárodní turistické příjmy (v mld. USD) jednotlivých subregionů

55

Evropy 1990-2009*…………………………………………………………… Graf 11: Mezinárodní turistické příjezdy dle jednotlivých makroregionů (mil.)

67

Graf 12: Tři scénáře pro Evropu do roku 2020…………………………………

70

86

Seznam tabulek Tabulka 1: Mezinárodní turistické příjezdy (v mil.) 1990-2009*………………

33

Tabulka 2: Top destinace z hlediska mezinárodních turistických příjezdů 2009*

35

Tabulka 3: Teritoriální vymezení subregionů Evropa dle organizace UNWTO..

39

Tabulka 4: Evropská letiště podle počtu přepravených pasažerů (2007)……….

45

Tabulka 5: Průměrný růst mezinárodních turistických příjezdů do Evropy……

47

Tabulka 6: Podíly Evropy na světových příjezdech a příjmech (1950-2009*)…

49

Tabulka 7: Průměrný roční růst mezinárodních turistických příjezdů za období

51

2000-2009; Komparace Evropy v kontextu ostatních makroregionů (v %)…… Tabulka 8: Výjezdový cestovní ruch Evropy (mezinárodní turistické příjezdy

53

z Evropy)…………..…………………………………………………………… Tabulka 9: Podíly subregionů na mezinárodních turistických příjezdech

54

Evropy (%)……………………………………………………………………… Tabulka 10: Podíly subregionů na mezinárodních turistických příjmech Evropy

56

(%)……………….……………………………………………………………… Tabulka 11: Ekonomické ukazatele odvětví cestovního ruchu vybraných zemí

59

subregionu Jižní Evropa a Středomoří za rok 2009 (%)………………………… Tabulka 12: Ekonomické ukazatele odvětví cestovního ruchu vybraných zemí

61

subregionu Západní Evropa za rok 2009 (%)…………………………………… Tabulka 13: Průměrný roční růst jednotlivých subregionů Evropy v období

62

2000-2009* (%) …… ………………………………………………………… Tabulka 14: Srovnání dopadu světové finanční krize u jednotlivých subregionů

63

Evropy z hlediska vývoje mezinárodních turistických příjezdů a příjmů (%)…. Tabulka 15: Ekonomické ukazatele odvětví cestovního ruchu vybraných zemí

64

subregionu Střední a východní Evropa za rok 2009 (%)……………………….. Tabulka 16: Mezinárodní turistické příjmy na jeden příjezd jednotlivých

65

subregionů Evropy za rok 2009* (mld. USD)………………………………… Tabulka 17: Ekonomické ukazatele odvětví cestovního ruchu vybraných zemí

66

subregionu Severní Evropa za rok 2009 (%)……………………………………

87

Seznam příloh Příloha 1: Mezinárodní turistické příjezdy 1950-2005 Příloha 2: Mezinárodní turistické příjmy 1950-2005 Příloha 3: Mezinárodní turistické příjezdy Evropa 1990-2005 Příloha 4: Mezinárodní turistické příjmy Evropa 1990-2005 Příloha 5: Mezinárodní příjezdy – hlavní destinace Evropy 2009 Příloha 6: Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch Příloha 7: 21 prioritních opatření Příloha 8: Evropa 2020

88

Příloha 1: Mezinárodní turistické příjezdy 1950-2005

Zdroj: UNWTO Tourism Market Trends 2006

89

Příloha 2: Mezinárodní turistické příjmy 1950-2005


90

Příloha 3: Mezinárodní turistické příjezdy Evropa 1990-2005


91

Příloha 4: Mezinárodní turistické příjmy Evropa 1990-2005

Zdroj: UNWTO Tourism Market Trends, 2006 92

Příloha 5: Mezinárodní příjezdy – hlavní destinace Evropy 2009


93

Příloha 6: Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – Nový politický rámec pro evropský cestovní ruch

94

95

96

97

Zdroj: Stanovisko Výboru regionů na téma "Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu - Nový politický rámec pro evropský cestovní ruch". Brusel, 2011

98

Příloha 7: 21 prioritních opatření Evropské unie na podporu evropského cestovního ruchu 1. Stimulace konkurenceschopnosti odvětví cestovního ruchu v Evropě Podpora diverzifikace turistické nabídky: (1) Vytvořit soudržnou strategii rozmanité podpory turistické nabídky a lépe vyzdvihnout hodnotu společného dědictví Evropy zejména prostřednictvím známky „evropské dědictví“ a jiných akcí jako Dny evropského dědictví a Cena Evropské unie pro kulturní dědictví. (2) Podnítit začlenění „přírodního“ dědictví, pro něž bude rovněž vytvořena známka, do strategií cestovního ruchu. Rozvoj inovací v cestovním ruchu (3) Komise zřídí platformu „IKT a cestovní ruch“ tvořenou zúčastněnými subjekty a jejím úkolem bude usnadnit přizpůsobení odvětví cestovního ruchu a podníků v tomto odvětví vývoji trhu s novými technologiemi a informačního trhu a zlepšit jejich konkurenceschopnost, přičemž se maximálně využije možných synergií mezi těmito dvěma odvětvími. (4) Při přípravě budoucího sdělení o elektronickém obchodování na vnitřním trhu, které zhodnotí provádění směrnice o elektronickém obchodování, posoudí Komise možnosti většího začlenění odvětví cestovního ruchu do tohoto kontextu. Zlepšit profesní kvalifikace (5) Na podporu vzdělávání v odvětví cestovního ruchu se Komise pokusí prosazovat možnosti různých programů EU, jako jsou Leonardo nebo rámcový program pro inovace a konkurenceschopnost a jeho součásti „Erasmus pro mladé podnikatele“ a „Digitální gramotnost pro inovace“. Podporovat prodloužení turistické sezóny (6) Usnadnit mechanismus dobrovolných turistických výměn mezi členskýmis táty, což umožní zejména některým klíčovým skupinám, jako je mládež, starší osoby, lidé se sníženou pohyblivostí a ekonomicky slabé rodiny, cestovat zejména během nízké sezóny.

99

(7) Vytvořit dobrovolný mechanismus výměny elektronických informací s cílem lépe koordinovat školní prázniny mezi členskými státy, aniž by však byly dotčeny kulturní tradice členských států. Upevnit základnu socioekonomických znalostí o cestovním ruchu (8) V rámci výročního sdělení „Přehled výsledků v oblasti spotřebitelských trhů“ zajistí Komise dohled nad trhem a bude se zabývat spokojeností evropských spotřebitelů s různými produkty a službami cestovního ruchu (doprava, místo, ubytování, cestování, dovolená a zájezdy) (9) Komise v krátké době vytvoří pilotní projekt vedoucí k vytvoření sítě výzkumných ústavů, univerzit, soukromých i veřejných středisek sledování cestovního ruchu, regionálních a celostátních orgánů a vnitrostátních turistických kanceláří. (10) Ve střednědobém výhledu bude Komise na základě výsledků pilotního projektu podporovat zřízení „Virtuálního střediska sledování cestovního ruchu“, které bude podporovat a koordinovat výzkumné činnosti různých vnitrostátních výzkumných ústavů a poskytovat socioekonomické údaje o cestovním ruchu na evropské úrovni. 2. Podpora rozvoje udržitelného, odpovědného a kvalitního cestovního ruchu (11) Na základě iniciativy NECSTouR a EDEN vytvořit systém ukazatelů k udržitelnému řízení destinací. Na základě tohoto systému ukazatelů Komise vytvoří značku, která bude propagovat turistické destinace. (12) Organizovat osvětové kampaně pro evropské turisty ohledně výběru destinací a způsobu dopravy, vztahů turistů s místními obyvateli navštívených destinací či boje proti zneužívání dětí a žen. (13) Vytvořit na základě stávajících zkušeností jednotlivých členských států evropskou známku „Kvalitní turistika“, díky níž se zvýší bezpečnost turistických produktů a důvěra spotřebitelů v tyto produkty a odmění se úsilí pracovníků cestovního ruchu o kvalitní služby ke spokojenosti zákazníka. (14) Usnadnit průmyslu cestovního ruchu odhalovat rizika spojená s klimatickou změnou, aby se zabránilo ztrátovým investicím a prozkoumaly se možnosti vytváření alternativních turistických nabídek.

100

(15) Navrhnout listinu udržitelného a odpovědného cestovního ruchu a zřídit evropskou cenu pro podniky cestovního ruchu a destinace s ohledem na hodnoty uvedené v listině. (16) Navrhnout strategie pro udržitelný pobřežní a mořský cestovní ruch. (17) Zřídit či posílit spolupráci mezi Evropsku unií a hlavními rozvíjejícími se zeměmi (Čína, Rusko, Indie, Brazílie) a zeměmi Středomoří k propagaci modelů rozvoje udržitelného a odpovědného cestovního ruchu a výměny osvědčených postupů. 3. Lepší obraz a viditelnost Evropy jakožto souboru udržitelných a kvalitních turistických destinací (18) Ve spolupráci s členskými státy vytvořit skutečnou známku „Evropa“, která by mohla doplňovat propagační činnosti na vnitrostátní a regionální úrovni a umožnila by, aby byly evropské destinace snáže rozeznatelné od ostatních mezinárodních destinací. (19) Propagovat portál „visiteurope.com“ s cílem zvýšit atraktivitu Evropy jako místa mnoha udržitelných a kvalitních turistických destinací, zejména v rozvíjejících se ekonomikách. (20) Podporovat společné propagační akce na velkých mezinárodních akcích nebo na velkých veletrzích či výstavách cestovního ruchu. (21) Posílit účast Evropské unie na mezinárodních fórech, zejména ve Světové organizaci cestovního ruchu, OECD, T20 a Euro-Med. 4. Maximalizovat potenciál politik a finančních nástrojů EU v zájmu rozvoje cestovního ruchu.

Zdroj: Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu-nový politický rámec pro evropský cestovní ruch. Brusel : Evropská komise, červen 2010

101

Příloha 8: EVROPA 2020

Zdroj: EVROPA 2020 : Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Brusel : Evropská Komise, 2010.

102

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE

Recommend Documents