Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta
NEW LABOUR – „TŘETÍ CESTA“ bakalářská práce
Autor: Ivan Görčöš Vedoucí práce: doc. PhDr. Martin Kovář, Ph.D. Rok: 2010
Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.
Ivan Görčöš V Praze dne 16.5. 2010
Abstrakt: Ve své bakalářské práci New Labour – „třetí cesta" budu analyzovat vnitřní hospodářskou politiku Velké Británie uplatňované Labouristickou stranou vedenou Tony Blairem. Základní otázkou celé práce bude - existuje „třetí cesta“? Zůstala Labouristická strana pod vedením Tonyho Blaira ještě stále levicová? Nebo se z ní stala strana pravicová? Můžeme mluvit o pojmu post-thatcherismus? Podařila se myšlenka „třetí cesty“ a odklon od labouristickcýh tradičních hodnot a keynesiánství? Práci započnu již kolem roku 1979, kdy se Labour Party přesouvá do opozice. Hlavní část práce bude tvořit období, kdy se do čela strany dostává Tony Blair a začíná odklon od tradičního labouristického pojetí politiky. Zejména hodlám přihlédnout k jeho programu New Labour, New Life For Britain. Zaměřím se na politiku týkající se daní, inflace, pracovních míst, výdajů na zdravotnictví a nebo změny ve školství. Práci ukončím v roce 2007, kdy úřad ministerského předsedy převzal Gordon Brown.
Abstract: In my bachelor thesis New Labour – „Third way" I would like to analyze internal economic policy of Great Britain applicated by The Labour Party chaired by Tony Blair. The main question of my thesis will be -- Is the third way existing? Has the Labour Party with Tony Blair stayed still left-wing? Or has it become right-wing party? Can we speak about postthatcherism? Was the idea of third way and deflection from traditional labour significances and Keynesian economics successful? I am going to initiate my work around 1979 when Labour Party went to opposition. The main part of my thesis will begin when Tony Blair was starting to became leader of the party. Especially with the intention of the programme New Labour, New Life For Britain. I will focus on policy related to inflation, unemployment, expenditures on health care or changes in education system. I am going to cancel my work in 2007 when Gordon Brown has become Prime Minister.
Klíčová slova: Tony Blair, Velká Británie, třetí cesta, hospodářská politika, Labouristická strana
JEL klasifikace: E200, H500, N340
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 1 1. „Třetí cesta“............................................................................................................................ 3 2. „Třetí cesta“ a kritikové ......................................................................................................... 8 3. Vznik New Labour ............................................................................................................... 13 3.1 Wilson, Callaghan – sedmdesátá léta ............................................................................. 13 3.2 Osmdesátá léta................................................................................................................ 14 3.3 Devadesátá léta............................................................................................................... 17 3.4 Pět volebních slibů ......................................................................................................... 20 3.5 Desetibodová „Smlouva s lidmi“ ................................................................................... 22 4. Na cestě k volbám 1997 ....................................................................................................... 25 4.1 Úspěšná volební kampaň................................................................................................ 25 4.2 Profesionální volební kampaň ........................................................................................ 26 4.3 Ekonomické otázky ........................................................................................................ 27 4.4 Evropa a integrace .......................................................................................................... 28 4.5 Veřejné služby – školství, zdravotnictví ........................................................................ 28 4.6 Aféry a skandály............................................................................................................. 29 4.7 Tony Blair ...................................................................................................................... 29 4.8 Složení voličů................................................................................................................. 31 4.9 Shrnutí ............................................................................................................................ 34 5. Ekonomika ........................................................................................................................... 36 5.1 New Labour, „nová“ ekonomika, globalizace a vzdělání v návaznosti na ekonomickou prosperitu.............................................................................................................................. 38 5.2 Monetární politika .......................................................................................................... 39 5.3 Fiskální politika.............................................................................................................. 40 5.4 Ekonomický růst a životní standard ............................................................................... 43 5.5 Euro ................................................................................................................................ 44 6. Školství................................................................................................................................. 46 6.1 Excellence in Schools..................................................................................................... 48 6.2 Cíle vlády ....................................................................................................................... 49 6.3 Gramotnost a znalost počtů ............................................................................................ 51 6.4 Financování školství....................................................................................................... 52 6.5 Vysoké školy .................................................................................................................. 53 7. Zdravotnictví ........................................................................................................................ 57 7.1 The New NHS: Modern, Dependable ............................................................................ 58 7.2 NHS Plan: A Plan for Investment, a Plan for Reform ................................................... 60 7.3 Private Finance Initiative (PFI) ...................................................................................... 60 7.4 Shrnutí ............................................................................................................................ 62 Závěr......................................................................................................................................... 64 Seznam příloh........................................................................................................................... 67 Přílohy ...................................................................................................................................... 68 Literatura a prameny ................................................................................................................ 70 Seznam tabulek a grafů ............................................................................................................ 74
Seznam zkratek EMU – European Monetary Union ERM - European Exchange Rate Mechanism GCSE - General Certificate of Secondary Education IMF – International Monetary Fund MPC - Monetary Policy Committee NHS – National Health Service NICE - The National Institute for Clinical Excellence NVQ – National Vocational Qualification OFFA - Office for Fair Acces OFSTED - Office for Standards in Education PCTSs - Primary Care Trusts PFI - Private Finance Initiative
Úvod
Tématem mé práce je New Labour a „třetí cesta“. Třetí cesta je velmi kontroverzní a diskutovaná. Je kombinací levicové a pravicové politiky. Možností spolufungování volných trhů opírajících se o individuální snahu a zodpovědnost společně na jednom hřišti se státem poskytujícím veřejné statky, dbajícím na rovnost příležitostí a na práva a povinnosti. Stát se vlastně pokouší řešit nedokonalosti, které přináší volné fungování trhů. Třetí cesta je kompromisem. Je pěšinkou uprostřed. Občas vybočí více doleva, jindy zase více doprava. Obhájci třetí cesty zastávají názor, že volné fungování trhů je vhodné pro ekonomiku, ale může mít devastující účinky na lidskou společnost a kulturu. Tržní ekonomika není to samé jako tržní společnost. Třetí cesta je něco nového. Jiného. Je to odlišný přístup k řešení politických problémů opírající se o politiku středu. Konkrétně se zabývám uplatněním středové politiky třetí cesty ve Velké Británii mezi roky 1997 a 2007. V tomto období se po dlouhé době dostala k moci opět labouristická strana. Ta pod vedením Tonyho Blaira jako premiéra a Gordona Browna na postu ministra financí získala zcela „novou“ tvář. Především bych rád nastínil v mé práci veškeré relevantní události, které vedly k přetvoření Labouristické strany a jejímu vítězství ve volbách 1997 a dále potom rozebrat důležitá či zajímavá politická opatření během jejich vlády. Ve své práci bych rád získal odpovědi na následující otázky. Existuje vůbec „třetí cesta“? Co tou „třetí cestou“ může být? Jakou má podobu? Jaké ideje „třetí cesta“ podporuje? Je to skutečně efektivní politika? Stvořil Blair „novou“ stranu s „novou“ tváří? Jsou labouristé „novou“ stranou a nebo pouze stranou s „novou tváří“? Je to, co je ve středu a kompromisem tím nejlepším? Za metodu práce jsem zvolil zejména metodu popisnou, i když v některých částech se nevyhýbám ani metodě komparativní. Zaměřil jsem se pouze na úzkou skupinu aspektů, které jsem si vybral jako cílové pro pozorování vývoje a možnosti efektivního fungování třetí cesty. Prozkoumal jsem pouze vnitřní politiku a vnější zahraniční politiku jsem ponechal zcela stranou. Její rozpracování by jistě zaplnilo jednu další bakalářskou práci. Z vnitřních politik jsem si taktéž vybral pouze některé sféry. Jako nejlepší příklad vzniku a popisu struktury třetí cesty mi připadá volební kampaň a vůbec volby v roce 1997. Proto této části ve své práci věnuji poměrně velkou část. Z období labouristické vlády mezi roky 1997 a 2007 jsem si vybral taktéž vybral pouze určitou část. Tři oblasti, na které jsem se zaměřil. Jsou jimi ekonomika, školství a zdravotnictví. Ekonomika je samozřejmostí. Školství
1
a zdravotnictví jsem si vybral záměrně, protože to byly labouristy dvě velmi silně podporované politické oblasti, na které se zaměřily. Jak ve své volební kampani, tak i později během vlády. Proto by na nich „ruka“ třetí cesty měla být co nejvíce patrná. Do komplexního pohledu by samozřejmě dále patřila například politika zaměstnanosti, péče o životní prostředí, veřejná doprava, legislativní opatření, imigrační politika, kriminalita a spousta dalších. Já jsem si záměrně vybral pouze výše zmíněné tři kvůli jejich detailnějšímu a podrobnějšímu rozpracování. Tak, aby byly dobře a jasně viditelné přípdané změny, které nová labouristická vláda uvedla v život a nebo naopak, aby byla dobře viditelná její nečinnost. Učinil jsem tak kvůli omezenému rozsahu a zejména kvůli přehlednosti práce. V mé práci mi jde především o seznámení čtenáře s problematikou třetí cesty ve Velké Británii. Tak, aby jí porozuměl a orientoval se v ní. Dále bych rád na zpracovaném materiálu prokázal, zda-li je „třetí cesta“ skutečnou politikou. Vyvrátil či potvrdil některé teze kritiků i obhájců třetí cesty. Především mě zajímá hypotéza její politické efektivnosti. Zde bych to rozdělil do dvou sfér. Na část týkající se politiků a na část týkající se voličů. U politiků bych rád zjistil jestli se „image“ třetí cesty vyplácí v podobě zvýšených voličských preferencí. Naopak z pohledu voliče bych rád ukázal, jestli je pro něj vláda uplatňující třetí cestu méně či více výhodná. Respektive jestli je třetí cesta vůbec politikou schopnou života. Dále je pak klíčová odpověď na otázku, zda-li je třetí cesta jen jinou tváří sociální demokracie a nebo jestli jde o sociální demokracii zcela novou, odlišnou od té předchozí. Ve své práci budu vycházet především z britské literatury od autorů zabývajících se velmi dopodrobna labouristy a politikou „třetí cesty“. V české literatuře jsem nenašel dostatečné nebo téměř žádné informace k tomuto tématu. Při svém hledání vhodných zdrojů jsem taktéž navštívil archiv Ministerstva zahraničních věcí. Nicméně i tam jsem žádné zdroje nenašel, protože nejmladší data archivu týkající se Velké Británie končí kolem roku 1970. Proto jsem se přiklonil k zahraniční literatuře. „Třetí cesta“ je problematika poměrně nejednoznačná. Nemá své pevné mantinely ani rozhraní. Má těžko definovatelný tvar i příslušnost. Její politiky jsou značně různorodé a jsou kombinací mnohého. Proto doufám, že má práce čtenáři vytříbí a osvěží jeho pohled na politiku třetí cesty, především tu britskou, a na základě mnou zpracovaného materiálu si udělá čtenář poměrně ucelený obraz o politice, ideologii „třetí cesty“ a New Labour.
2
1. „Třetí cesta“
V této první úvodní kapitole bych rád čtenáře seznámil s tím, co to vlastně třetí cesta v politice je, jaké zastává postoje a názory. Čím se liší od levice i pravice. Pochopení a orientace v problematice třetí cesty je nezbytná pro lepší porozumění následujícím kapitolám. Třetí cesta je politikou středu. Je to politika nové, moderní či jakkoliv jinak to nazveme, změněné sociální demokracie. Třetí cesta není vyhraněná ani na levém ani na pravém pólu politického spektra. Stojí někde uprostřed. Její přívrženci dokonce velmi rádi říkají, že stojí „mimo“ levici a pravici, protože v jistých ohledech krajně nesouhlasí s levicí ani pravicí. S ortodoxní levicové politiky odmítá ideje znárodňování, kolektivismu, řízení nabídky. Naopak u pravice odmítá názor, že volné trhy jsou všemocné a jsou lékem na veškeré problémy. Třetí cesta kombinuje volné fungování trhů s nutností zásahů státu. Právě stát má být ten pomyslný „dozor“ nad trhy, který odstraňuje negativní důsledky jejich volného fungování, kterými je především nerovnoměrná redistribuce bohatství ve společnosti a sociální nespravedlnost a nerovnost. Mezi nejsilnější argumenty třetí cesty patří nemožnost poskytování některých veřejných statků volnými trhy. Tyto statky musí poskytovat stát. Nicméně stát má být malý, decentralizovaný a má být partnerem volných trhů. Třetí cesta kombinuje sociální jistoty levice s důrazem na individualismus a osobní snahu jednotlivce typickou pro pravici. Jako ilustrační velmi jednoduchý příklad mě napadlo připodobnění s člověkem, který se učí plavat, a záchranným kruhem. Ortodoxní levice hodí člověka do rybníka již se záchranným kruhem. Je skoro nemožné, aby se člověk utopil. Na druhé straně jsou jeho motivace k tomu, aby se naučil dobře plavat, zcela minimální. Navíc nakoupení záchranných kruhů pro všechny stojí poměrně hodně peněz. I ty, kteří záchranný kruh nepotřebují nebo nechtějí. Naopak ortodoxní zastánci pravice a volných trhů vhodí člověka do rybníka bez jakékoliv možnosti záchrany. Buď se naučí plavat, pohybovat se na trhu, a nebo se utopí. Motivace k tomu, aby se naučil plavat je opravdu velká, navíc neutrácí žádné peníze za záchranný kruh. Velkým negativem je, že vždycky se najde pár jedinců, kteří se plavat nenaučí a utopí se. Což by mohl být minimálně z morálního hlediska problém. Třetí cesta je alternativou mezi. Člověk je vhozen do rybníka. Má silnou motivaci naučit se plavat. Pokud se mu to ovšem nepodaří, je mu hozen záchranný kruh. Kruhů je méně než u levice a utopených je méně než u pravice. Třetí cesta by měla být kompromisem.
3
Tolik tedy ke krátké obecné definici třetí cesty. Teď bych se rád zabýval již konkrétními specifiky a idejemi její britské odnože v podobě New Labour. Na vytváření společného ideového rámce se podílel především Tony Blair a Anthony Giddens. Zároveň jsem se rozhodl doplnit tuto kapitolu o četné citáty, především z projevu Tonyho Blaira: The Third Way: New Politics for the New Century.1 Zde je celá pozdější ideologie New Labour na jednom místě. Mezi nejsilnější ideová schémata britských labouristů patří rovnost příležitostí. Všichni by měli mít stejné „startovací“ podmínky. V tomto ohledu se labouristé velmi liší od levice. Levicové strany vždy usilovaly o rovnost výsledku, Blair usiluje pouze o rovnost počáteční příležitosti s tím, že konečný výsledek pak záleží jen na individuálních schopnostech a snaze jednotlivce. Třetí cesta se nevrací k levicové politice daní a výdajů, kde daně=výdaje. Bojuje se sociálním vyloučením, podporuje obchod a vytváří dlouhodobý stabilní ekonomický rámec pro investice. Velmi důležitá je rodina a rodinné hodnoty. Četná politická opatření laboristů se v době jejich vlády týkala především podpory rodin, matek samoživitelek a podobně. S tím souvisí i silná a fungující společnost jejímž základem je rodina. „Aby uspěli jednotlivci, musí být silná společnost. Když je společnost slabá, moc a odměny plynou několika a ne mnohým. […] Naším úkolem je zdůraznit a vzít v potaz čtyři hodnoty, které nesmí chybět ve společnosti, která maximalizuje svobodu a potenciál všech našich lidí – rovnocenné bohatství, příležitost pro všechny, odpovědnost a společenství.“2 Především profit všech před profitem pouze několika je později velmi silně zdůrazňován. Přiměřené bohatství jednotlivce vede k sociální spravedlnosti. Příležitosti pro všechny spolu s odpovědností. Ale pozor! Rovnost příležitostí v podání labouristů neznamená rovnost bohatství a úspěchu. Levice je pro rovnost výsledku, třetí cesta zdůrazňuje rovnost příležitostí a pravice ponechává výsledek na volném fungování trhů. „Ale zdůraznění rovných příležitostí neznamená bezmyšlenkovitou jednotnost v podílu na bohatství a veřejných službách.“3 1
Chadwick, A. – Heffernan, R., 2003, The New Labour Reader, s. 28-33. Chadwick, A. – Heffernan, R., 2003, The New Labour Reader, s. 29. „For most individuals to succeed, society must be strong. When society is weak, power and rewards go to the few not many. […] Our mission is to promote and reconcile the four values which are essential to a just society which maximises the freedom and potential of all our people – equal worth, opportunity for all, responsibility and community.“ 3 Chadwick, A. – Heffernan, R., 2003, The New Labour Reader, s. 30. „But the promotion of equal opportunities does not imply dull uniformity in welfare provision and public services.“ 2
4
Práva znamenají povinnosti. A to nejen povinnosti těch, kteří využívají sociální systém a veřejné služby, ale povinnosti všech. Bohatých i chudých. „Práva, kterých užíváme, odpovídají povinnostem, které máme: práva a příležitost bez zodpovědnosti jsou zdrojem sobectví a chamtivosti.“4 Svoboda je výsledkem silné vlády. Stát má ochraňovat společnost a organizace a pomáhat jim s vypořádáváním se s novými výzvami měnícího se světa. Stát taktéž vytváří prostředí pro podnikání. Podnikání podporuje sociální rovnost a nové technologie jsou rozhodně příležitostí a není důvod se jich obávat. Blair také ve svém projevu definuje některé nové výzvy, se kterými se sociální demokracie musí potýkat. Zejména globalizace v podobě celosvětového trhu a mísení kultur. Dále technologický a informační posun. New Labour nesmí nové technologie přehlížet. Naopak jim musí jít napřed. Taktéž je důležitá změna v samotné politice. Především otázky týkající se evropské integrace a Evropské unie. „Vláda ve světle tohoto století se ukázala jako dobře připravená na snížení nebo zvýšení úrokových sazeb, vyprodukovala zisk, budovala domy, dokonce vedla válku a vyslala muže na měsíc. Nyní se musí naučit novým věcem: spolupráci se soukromým a dobrovolným sektorem; podílet se na zodpovědnosti a přerozdělovat moc; flexibilně se podílet na předvídání a řešení problémů; reagovat na silnější poptávku společnosti; a spolupracovat mezinárodně, nejen kvůli vedení nebo zabránění válkám, ale také při řešená společných problémů.“5 Blair vymezil i čtyři hlavní politické cíle labouristů:6 1. Dynamická ekonomika založená na individualismu a příležitosti, kde vláda pomáhá, nerozkazuje. 2. Práva a povinnosti jdou ruku v ruce. 3. Vláda je decentralizovaná a je v partnerském vztahu. 4
Chadwick, A. – Heffernan, R., 2003, The New Labour Reader, s. 30. „The rights we enjoy reflect the duties we owe: rights and opportunity without responsibility are engines of selfishness and greed.“ 5 Chadwick, A. – Heffernan, R., 2003, The New Labour Reader, s. 33. „Government in the course of this century have proved themselves well equipped to cut or raise interest rates, send out benefit cheques, build houses even fight wars and put men on the moon. Now they need to learn new skills: working in partnership with the private and voluntary sector; sharing responsibility and devolving power; acting flexibility to anticipate problems and to solve them; answering to a much more demanding public; and cooperating internationally not just to fight or avoid wars but to tackle common problems.“ 6 Chadwick, A. – Heffernan, R., 2003, The New Labour Reader, s. 33, vlastní úprava.
5
4. Zahraniční politika založená na mezinárodní spolupráci. Labouristé viděli konec konzervativců v tom, že nelze sjednotit volné trhy s rodinnými hodnotami a tradicemi. Vzniká mezi těmito dvěma póly napětí, dynamika volných trhů podkopává tradice a to pak vyústí v konflikt. Anthony Giddens shrnul přehledně hodnoty levice, pravice a třetí cesty takto: Tabulka 1 Žebříček hodnot – Old Labour x New Labour x New Right Sociální demokracie Thatcherismus, Třetí cesta klasická neoliberalismus (Old Labour) (New Labour) (New Right) Nepřetržitá účast státu na sociálním a ekonomickém Rovnost. Minimální vláda. životě. Stát ovládá civilní Atonomní občanská Ochrana zranitelných. společnost. společnost. Silný ekonomický Kolektivismus. Svoboda jako autonomie. individualismus. Kontrola trhů. Práva=povinnosti. Volné trhy. Keynesiánská kontrola Síla jde ruku v ruce poptávky, Přijmutí nerovnosti. s demokracií. korporativismus. Plná zaměstnanost. Kosmopolitní pluralismus. Tradiční nacionalismus. Filosofický Stát blahobytu až jako Silné egalitariánství. konzervatismus. záchranná síť. Silný stát blahobytu. Lineární modernizace. Realistická teorie Lineární modernizace. mezinárodního pořádku. Malá starost o ekologii. Účast v bipolárním světě. Účast v bipolárním světě. Zdroj: Chadwick, A. – Heffernan, R., 2003, The New Labour Reader, tabulky s. 35 a 37, vlastní úprava.
„Třetí cesta je rámcem myšlení a utváření politiky, který se snaží přizpůsobit sociální demokracii světu, který se podstatně změnil během posledních dvou, tří dekád. Je to třetí cesta ve smyslu pokusu předstihnout obojí, jak starou sociální demokracii, tak i neoliberalismus.“7
7
Chadwick, A. – Heffernan, R., 2003, The New Labour Reader, s. 36. „Third way refers to a framework of thinking and policy making that seeks to adapt social democracy to a world which has changed fundamentally over the past two or three decades. It is a third way in the sense that it is an attempt to transcend both old-style social democracy and neoliberalism.“
6
V ekonomické oblasti zastává třetí cesta názor, že volné trhy jsou sice prospěšné pro ekonomiku, ale mohou mít zničující následky na společnosti a kultuře. Ve společném dokumentu Tonyho Blaira a Gerharda Schrödera, Europe: The Third Way/ Die Neue Mitte, se k tématu píše: „Podporujeme tržní ekonomiku, nikoliv tržní společnost.“8 Neboli volné trhy nejsou to samé co občanská společnost. Co je dobré pro fungování trhů, nemusí být dobré pro společnost. Třetí cesta hledá vztah mezi individualitou a společností a předdefinovává práva a povinnosti, za kterých je to možné. Třetí cesta je přizpůsobením sociání demokracie nové době: „Upřímnost a sociální spravedlnost, svoboda a rovnost příležitostí, solidarita a odpovědnost ostatním – tyto hodnoty odolávají času. Sociální demokracie se jich nikdy nevzdá. Aby byly tyto hodnoty použitelné v současném světě, potřebují dopředu se dívající politiky schopné přijmout výzvy 21. století.“9 Podle labouristů je velice důležitá investice do lidského kapitálu. Proto i v jejich volebním programu je vzdělání a školství na prvním místě. Sám Blair považoval vzdělání za prioritu číslo jedna. Taktéž se labouristé vzdávají myšlenky silného zdanění. Naopak připouštějí, že nižší míra zdanění může být výhodná pro pozdější naplnění sociálních cílů. Trhy mají být flexibilní, aby se dokázaly vyrovnat s dynamickou evropskou ekonomikou. Vláda má poskytovat rámec, který umožní trhům správně fungovat. To pak vede k ekonomickému úspěchu a s tím související zaměstnaností. Politiky poptávky a nabídky se doplňují. Stejně jako konzervativci, i labouristé hledali inspiraci především za Atlantikem u „nových“ demokratů Billa Clintona než-li v kontinentální Evropě. S jediným rozdílem, že labouristé pokračovali na platformě vytvořené konzervativci. Společnost, odpovědnost, práva, povinnosti, rovnost příležitostí, flexibilita, moderní, globální, individualita a společenská spravedlnost, důraz na vzdělání. Volné trhy a stát dohromady. Toto vše definuje třetí cestu.
8
Chadwick, A. – Heffernan, R., 2003, The New Labour Reader, s. 110. „We support a market economy, not a market society.“ 9 Chadwick, A. – Heffernan, R., 2003, The New Labour Reader, s. 110. „Fairness and social justice, liberty and equality of opportunity, solidarity and responsibility to others – these values are timeless. Social democracy will never sacrifice them. To make these values relevant to today’s world requires realistic and forward-looking policies capable of meeting the challenges of the 21st century.“
7
2. „Třetí cesta“ a kritikové
Třetí cesta patří k velmi diskutovaným tématům. Má jak své četné zastánce, tak i odpůrce. V této kapitole bych rád vycházel především z knihy Anthony Giddense s názvem The Third Way and its Critics10. Je považována mezi kritiky na celém světě jako stěžejní přínos k diskuzi o možnosti fungování a efektivnosti třetí cesty. Giddens11 zde formuluje četné hypotézy jak pro, tak i proti třetí cestě. Já jsem si dovolil několik proti názorů vybrat a okomentovat je v této kapitole. Všechny tyto argumenty jsou v knize rozebrány velmi zeširoka a podrobně. Poněkud je zkrátím a zpřehledním. Rád bych, aby toto byla spíše kapitola na zamyšlenou nad otázkami třetí cesty. Prvním argumentem proti třetí cestě je tradice. Strany by se měly držet tradičních hodnot a nepřekračovat léty zaužívané mantinely svého působení. Tento názor zastávají především konzervativci. Z mého pohledu toto snad ani nelze považovat za příliš relevantní argument proti, protože každá strana má plné právo zastávat přesně takovou politiku jakou chce a obviňovat někoho, že se nedrží striktně levicových či pravicových pravidel do posledního detailu je přinejmenším pouze směšné. Druhým silným argumentem kritiků proti třetí cestě je její nejednotnost. Třetí cesta není jednostný a systematický přístup k řešení politických otázek. Toto již určitě lze jako negativum vidět. Nicméně to zase umožňuje stavět se k řešení problémů velmi efektivně, aniž by to bylo zatíženo předešlými zaužívanými postupy a vymezeným rámcem pro rozhodování, který nelze překročit. Třetí cesta není sjednocena a je přizpůsobena lokálním podmínkám, kterým musí čelit. To ji činí silnou lokálně a nepříliš konzistentní globálně. Třetím argumentem je vlastně neexistence třetí cesty. O tento argument se opírá poměrně hodně názorů proti třetí cestě. Třetí cesta je považována pouze za jakousi novou tvář sociální demokracie, která se přizpůsobila aktuálním potřebám a podmínkám, ale přes to zůstává stále sociální demokracií. Otázkou je, jestli již ono přizpůsobení není vytvořením něčeho zcela nového? Tady podle mého vzniká mrtvý bod diskuze, kdy lze donekonečna hledat jak argumenty pro, tak i proti. Za čtvrté. Třetí cesta hlásá rovnost příležitostí. Ale, aby byly rovné příležitosti, je nezbytné, aby bylo spravedlivě rozděleno bohatství a síla. A to se politice třetí cesty nedaří. 10
Giddens, A., 2000, The Third Way and its Critics. Sociolog Anthony Giddens je ředitelem London School of Economics and Political Science. Zabývá se především sociální demokracií a její budoucností. Je považován za ideového guru Tonyho Blaira a nemálo přispěl k formování New Labour. Často bývá ideový rámec New Labour nazýván „Giddens-Blair concept“. 11
8
To není úplně tak pravda. Jak později ve své práci uvádím, pomyslné nůžky mezi chudými a bohatými se za vlády New Labour začaly přibližovat. Především z té chudší strany. Otázkou zůstává, jak rychle by toto sbližování mělo probíhat. Pátým argumentem je radikálnost. Zatímco přívrženci třetí cesty ji označují za radikální a progresivní přístup v politice, kritici to nazývají pouze jakousi tichou pěšinkou uprostřed, která kličkuje mezi levou a pravou stranou a klikatí se podle toho jak je zrovna potřeba. Tady bych to okomentoval slovy: pokud je klikacení cestičky efektivní, proč ji neklikatit dál? Třetí cesta není inovací. Možná je novinkou ve Velké Británii, ale určitě není novinkou v kontinentální Evropě. „Zdá se býti důležité, aby se sociální demokracie neučila od třetí cesty, ale aby se třetí cesta učila od „klasické“ sociální demokracie.“12 Zde si stačí vzpomenout na Otu Šika a jeho tržně sociální reformy v ČSSR. Taktéž je dobré si připomenout sociální liberalismus, který se začal objevovat již na konci devatenáctého století a později po druhé světové válce jako reakce liberalismu na sociální otázky. Spojuje ideje politické svobody a rovnosti se sociální rovností a vzdává se přílišného důrazu na individualismus a soukromé vlastnictví. Proto zejména v USA je liberalismus považován za socialistický směr. Stát by měl zajistit práci, zdravotní péči a nebo vzdělání spolu s rostoucími právy občana. Sociální liberalismus je považován za středovou nebo středově levicovou ideologii. Proto nelze jinak než souhlasit s tím, že labouristé rozhodně nebyli první, kteří s konceptem levicové politiky nakloněné ke středu přišli. Sedmým argumentem je ekologičnost třetí cesty. Některým odpůrcům může připadat přístup třetí cesty málo ekologický. Když se podíváme na předvolební kampaň New Labour v roce 1997, jen s těží najdeme nějaké větší volební závazky týkající se životního prostředí. Labouristé vsadili na jinou kartu a životní prostředí zůstalo až na druhé koleji za školstvím, zdravotnictvím a nebo kriminalitou. Labouristé považovali „ekologičnost“ vlády za jakýsi samozřejmý aspekt. Podporovali například hromadnou dopravu v zájmu omezení počtu aut na silnicích. Ekologický postoj však nebyl nikdy silně protlačován. Výtky týkající se globalizace navazují na čtvrtý argument týkající se přerozdělování. Třetí cesta bere globalizaci jako danou, přesto „…selhává v zápase s nerovností příjmů,
12
Giddens, A., 2000, The Third Way and its Critics, s 19. „What seems to be needed is not for social democracy to learn from the third way, but for the third way to learn from „classical“ social democracy.“
9
bohatství a moci. Globalizace vytváří vítěze a poražené. Třetí cesta poraženým nenabízí nic – nemůže to udělat, protože převzala pohled na svět od vítězů.“13 Třetí cestě také podle kritiků chybí jednotný systém v řešení ekonomických otázek. Old Labour a vůbec ortodoxní levice zastávala v ekonomice pozici podporující znárodňování, udržování plné zaměstnanosti a řízení poptávky. Naopak neoliberálové podporovali privatizaci a maximální deregulaci trhů, která je podle nich výhodná pro všechny. Bohaté i chudé. Třetí cesta tuto jednotu nesdílí a bere si z obou přístupů něco. Možná právě nevyhraněnost třetí cesty je opět její výhodou. Může ekonomické otázky řešit jak pomocí zaužívaných levicových, tak i pravicových postupů v závislosti na tom, který je v tu danou chvíli vhodnější. „Třetí cesta se vezla na vlně ekonomické prosperity: nemá žádnou strategii pro zvládnutí ekonomické krize, pokud by se objevila.“14 Mezi silné odpůrce třetí cesty na české politické scéně patří i náš současný prezident Václav Klaus. Jako příspěvek do této kapitoly jsem vybral několik statí z jeho projevu ve Vancouveru předneseného ku příležitosti zasedání Montpelerinské společnosti15. Patrné jsou i některé již výše zmiňované argumenty proti třetí cestě. Václav Klaus, Vancouver, 30. srpna 1999:16 „Třetí cesta je nejrychlejší cestou do třetího světa.“ „Bylo nutné přijít na trh s novým produktem nebo, alespoň, se starým produktem v novém balení. Proto si myslím, že třetí cesta devadesátých let není nic jiného než nový pokus zachránit socialismus, sociáldemokratismus a stát blahobytu. Jsem totiž přesvědčen, že jsou jen dvě cesty lidské společnosti a že je třetí cesta eufemistickým a zavádějícím termínem pro cestu druhou – pro socialismus.“ „Třetí cesta není cestou uzavřené skupiny lidí, nepředstavuje dobře definovanou politickou strukturu a není ani jasnou filosofií nebo ideologií.“ 13
Giddens, A., 2000, The Third Way and its Critics, s. 24. „…it fails to contest inequalities of income, wealth and power. Globalization producers winners and losers. Third way offers nothing to the losers – it cannot do so, because it adopts the world-view of the winners.“ 14 Giddens, A., 2000, The Third Way and its Critics, s. 25. „The third way has been riding a wave of economic prosperity: it has no way of coping should there be an economic turn-down.“ 15 http://www.montpelerin.org/, poslední přístup 13.5.2010, společnost intelektuálů obhajujících liberalismus a volné trhy, laissez-faire. 16 http://www.klaus.cz/clanky/2069, poslední přístup 13.5. 2010, veškeré citace Klaus.
10
„Dnešní exponenti třetích cest jsou relativně úspěšní v předstírání, že podporují liberální hospodářskou politiku, což – samozřejmě – není pravda. Neměli bychom se nechat svádět jejich rétorikou. Nikdy nediskutují detaily, nikdy neprozrazují co mají na mysli, když mluví o regulaci a nikdy neříkají jak vyřešit vážné finanční problémy vysoké úrovně státních výdajů, nezbytné pro financování jimi navrhovaných sociálních programů.“ „Anthony Giddens, velmi vlivný poradce Tonyho Blaira, ve své nedávné knize „Třetí cesta: Renesance sociální demokracie“ (Cambridge, Policy Press, 1998) již samotným názvem dává dohromady třetí cestu se sociáldemokratismem. Aspoň je dostatečně upřímný, zatímco jiní to skrývají.“ „Třetí cesta je nejspíše novou formou ospravedlnění starých socialistických praktik než čímkoli jiným. To samo o sobě je nebezpečné. Pro ty z nás, kteří jsou citliví na různé „plíživé“ jevy a tendence – kam řadím stát blahobytu, rozpínavý stát, byrokratizaci společnosti, pokusy zájmových, nátlakových skupin polepšit si na úkor ostatních, nenávistná a iracionální nedůvěra v svobodné trhy a v jejich protagonisty – musíme očekávat, že nová vlna třetích cest může zkomplikovat naše snahy obhajovat svobodné trhy a svobodu vůbec, protože může svést některé z těch, kteří nás původně podporovali.“ Z mého pohledu, zejména argument nejednotnosti a nekoherentnosti třetí cesty jakož i názorová nevyhraněnost a nejednoznačná definice třetí cesty bývá povětšinou stěžejní kritikou, o kterou se opírají její odpůrci. Na to odpovídá Blair a Schröder takto: „Rozdílnost našich názorů je naším největším aktivem do budoucna. Naše společnosti od nás očekávají, že spojíme dohromady naše rozdílné zkušenosti do nového jednotného programu.“17 Třetí cesta, „to je odlišný produkt bez skutečného vědomí, co ten produkt vlastně je.“18 Po nástupu labouristů do parlamentu: „Víme, co nový režim není, ale zatím nevíme co vlastně je.“19 „Přetrvávající téma sociálně demokratických politik v Británii a kdekoliv jinde bylo hledáním politik spojujících tržní poptávku liberalismu a socialismus, radikální politiku a
17
Chadwick, A. – Heffernan, R., 2003, The New Labour Reader, s. 115. „The diversity of our ideas is our greates asset for the future. Our societies expect us to knit together our diverse experiences in a new coherent programme.“ 18 Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 50. „it is product differentiation without really knowing what the product is.“ 19 Chadwick, A. – Heffernan, R., 2003, The New Labour Reader, s. 77. „We know what the new regime is not; we don’t yet know what it is.“
11
parlamentní vládu, volné trhy a státní kontrolu, individuální svobodu a sociální spravedlnost, svobodu a rovnost. Výsledkem je, že sociální demokracie je hybrid; její politiky jsou spíše kompromisem nežli ideologicky čisté.“20
20
Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 54. „The enduring theme of social democartic politics in Britain and elsewhere has been the search for a politics that balances the competing demands of liberalism and socialism, radical politics and parliamentary government, free markets and state control, individual liberty and social justice, freedom and equality. As a result, social democracy is something of a hybrid; its politics a matter of compromises rather than ideological purity.“
12
3. Vznik New Labour
Co lze považovat za začátek éry New Labour? Kdy přesně vzniká? Na výběr máme z mnoha možností, s tím, že ani jedna není jednoznačná. Za počátek lze považovat již drobné změny v myšlení některých členů Labouristické strany v sedmdesátých a osmdesátých letech za předsednictví Callaghana nebo nástupem Kinnocka v roce 1983. Zapřísáhlí příznivci New Labour by pak zajisté volili rok 1994, kdy se do čela strany dostává Tony Blair či rok 1997, kdy New Labour vyhrává volby. Neexistuje jednoznačný počátek a New Labour se utvářela v dlouhém časovém horizontu. Patrick Diamond dokonce datuje počátky náznaků a snahu reformovat Labouristickou stranu až do roku 1931.21
3.1 Wilson, Callaghan – sedmdesátá léta Naposledy byla Labouristická strana u moci před rokem 1997 pod vedením Harolda Wilsona a po jeho odstoupení jej nahradil James Callaghan. Období 1974 – 1979 bývá označováno za období nejhorší labouristické vlády.22 Samotný Tony Blair vždy spíše odkazoval na labouristickou vládu Clementa Attleeho mezi roky 1945 – 51, která byla ideově příbuznější nežli období Wilsona a Callaghana, které bylo velkou labouristickou tragédií.23 Naopak Attleeho Blair vyzdvihoval. V roce 1995 řekl: „Nejlepší vláda v období míru v tomto století.“24 Myšlenky Attleeho a jeho vlády částečně vcházely i do nově utvořeného ideového modelu New Labour. Spíše se ale jednalo o prostou snahu lidem nepřipomínat nevydařená sedmdesátá léta a na léta čtyřicátá a padesátá si už reálně nikdo moc nevzpomínal. Wilson a Callaghan šli ve stopách tradicionalistického labouristického myšlení. To se utvořilo již při vzniku strany a charakterizovalo celou poválečnou politiku. Plánovaná ekonomika, keynesiánství, snaha o co největší rovnost za cenu vysokého přerozdělování pomocí progresivního zdanění, silné odborové svazy a snaha o stát blahobytu. Wilson se ještě v době svého prvního kabinetu mezi lety 1964-70 zavázal restrukturalizovat britskou ekonomiku v duchu keynesiánských vysokých státních výdajů, sociálního a příjmového plánování. Impulzem pro zvýšení ekonomického růstu chtěl zabránit 21
Diamond, P., 2004, New Labour’s Old Roots, s.2. Hickson, K. – Seldon, A., 2004, New Labour, Old Labour, s 316-319. 23 Hickson, K. – Seldon, A., 2004, New Labour, Old Labour, s. 308. 24 Driver, S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 15. „The Greatest peacetime government this century.“ 22
13
inflaci. Vysoké státní výdaje a měnová krize libry dokonce donutila Británii v roce 1976 žádat o půjčku u Mezinárodního měnového fondu (IMF). Ačkoliv byl Callaghan schopnější než Wilson, nastupoval do úřadu s tíhou předešlých chyb. Callaghan patřil k pravicově orientované části Labouristické strany. I když měl jisté snahy o změnu myšlení strany a posun k současným trendům, nestačil je prosadit. Z brzkých poválečných let se udržela i myšlenka plné zaměstnanosti. To v reálu znamenalo Labouristy požadovanou míru nezaměstanosti na úrovni 2% (v padesátých letech došlo ke zmírnění nároků na 2,5%). Sám Keynes považoval za přijatelnou míru nezaměstnanosti někde mezi 3 – 5 %. Labouristé se zde tedy snažili až o keynesiánský absurdismus.25 Udržování takto nízké míry nezaměstanosti vedlo k radikálnímu zvýšení inflace až k dvojmístným číslům. V duchu Phillipsovy křivky, kdy existuje výběr možností mezi nízkou mírou nezaměstnanosti a vysokou mírou inflace a obráceně. Nicméně koncem sedmdesátých let rostla jak nezaměstanost, tak i inflace a přidala se k tomu tragická ekonomická situace Británie. Celkově byla 70. léta charakterizována ekonomickou nejistotou díky pádu systému fixních měnových kurzů. Ekonomickému optimismu nepomohl ani první ropný šok v roce 1973-74 díky krizi na Středním Východě ani druhý ropný šok v roce 1979.26 Tento celkově špatný společensko-ekonomický vývoj byl ukončen takzvanou „zimou nespokojenosti“, „Winter of Discontent“, kdy v zimě 1978/79 došlo k velkým stávkám po celé zemi. Vláda se snažila o nezvyšování platů ve veřejném sektoru ne o více než 5% zatímco inflace byla mnohem vyšší. Celý tento vývoj pomohl konzervativcům v čele s Margaret Thatcher k vítězství ve volbách v roce 1979 s většinou 44 hlasů. Labouristé se tak přesunuli až do roku 1997 do opozice.
3.2 Osmdesátá léta Osmdesátá léta jsou často nazývána obdobím hledání „nové duše“ pro Labouristickou stranu. V roce 1983 nahradil Michaela Foota ve vedení strany mladý a dynamický Neil Kinnock. Byl považován za zastánce umírněné levice. Mezi lety 1987 a 1991 došlo k revizi politických cílů. Kinnock vytvořil nový model strany orientovaný více ke 25 26
Hickson, K. – Seldon, A., 2004, New Labour, Old Labour, s. 316-320. Driver, S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 22.
14
středu a odmítl řadu myšlenek starého programu. Nicméně stále neodsoudil závazky strany vůči plánování ekonomiky a regulaci obchodu. V roce 1989 vyšel dokument Meet the Challenge, Make the Challenge, který se stavěl proti labouristickým závazkům jednostranného nukleárního odzbrojování, vysokého zdanění a starého nacionalismu.27 Na počátku devadesátých let opustila Labouristická strana mnoho závazků z let 1983 a 1987. Díky dokumentům Looking to the Future (1990) a Opportunity Britain (1991) se vzdala Laouristická strana do roku 1992 závazků týkajících se sociální a ekonomické politiky a především přerozdělování blahobytu pomocí
silného
progresivního zdanění.28 Koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let šlo zejména o získání nových voličů. Jak si labouristé správně uvědomili, jejich tradiční voliči jim již nestačili a pro budoucí vítězství ve volbách bylo zapotřebí získat nové zdroje hlasů. Díky změně světa, ekonomiky, obchodu a průmyslu byl zájem o nekvalifikovanou pracovní sílu na ústupu. Naopak podíl zaměstnaných žen se neustále zvyšoval. Velmi důležitou voličskou skupinou se stali kvalifikovaní dělníci a pracovníci, a nově utvořená velmi silná střední třída. Zejména díky hlasům těchto skupin se dostali k moci konzervativci a po dlouhou dobu se u ní drželi.29 „Labouristé selhali v chápání toho, že stará pracující třída se mění na novou střední třídu: usilující, spotřebovávající, vybírající, co je nejlepší pro ně a jejich rodiny. Přerostli surový kolektivismus a nechali jej na parkovišti u supermarketu.“30 Labouristé tedy změnili strategii získávání voličů od získávání mas k tomu, aby získali všechny voliče (tzv. „catch-all strategy“). Během celých osmdesátých let byl počet konzervativních voličů větší než počet labouristických voličů. Labouristé přistoupili k výrazné změně image. Došlo ke změně rudé vlajky za rudou růži ve znaku strany i ke smíření s některými částmi konzervativistické politky, k novému provedení volební kampaně a způsobu komunikace s veřejností pod vedením Petera Mandelsona. Úspěch této nové strategie se dostavil ve volbách v roce 1997. U všech voličských skupin došlo k výraznému posíléní, často o 9 a více procent. Pouze u lidí starších 65 let není posun tak výrazný. To dokazuje i následující tabulka: 27
History of the Labour Party http://www.labour.org.uk/historyofthelabourparty3?PublishKey=8bfabed3-47f8-06c4-010a-b60ea9d7b1be, poslední přístup 15.11.2009. 28 Chadwick, A. – Heffernan, R., 2003, The New Labour Reader, s. 10-11. 29 Driver, S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 18-21. 30 Driver, S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 19-20. „Labour had failed to understand that the old working class was becoming a new middle class: aspiring, consuming, choosing what was best for themselves and their families. They had outgrown crude collectivism and left it behind in the supermarket car park.“
15
Tabulka 2 Volby 1997 - politika "catch-all" - procenta hlasů (rok 1992 v závorce)
Muži Ženy AB (střední třída) C1 (nižší střední třída) C2 (kvalifikovaní pracovníci) DE (nekvalifikovaní pracovníci) Věk 18-29 Věk 30-44 Věk 45-64 Věk 65+ Všichni voliči
Konzervativci Labouristé Lib. demokraté 31 (39) 44 (38) 17 (18) 31 (43) 44 (34) 17 (18) 42 (53) 31 (22) 21 (21) 26 (48) 47 (28) 19 (20) 25 (40) 54 (39) 14 (19) 21 (29) 61 (52) 13 (13) 22 (40) 57 (38) 18 (21) 26 (37) 49 (37) 17 (17) 33 (42) 43 (34) 18 (20) 44 (45) 34 (36) 16 (14) 31 (43) 44 (35) 17 (18)
Zdroj: Driver, S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 20, Table 1.1, vlastní úprava.
Podobné výsledky najdeme i v jiných publikacích: Tabulka 3 Výsledky voleb 1997 Hlasy (%) 30,7 43,2 16,8
Konzervativci Labouristé Liberální demokraté
Křesla 165 419 46
Zdroj: Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 17, Table 2.1, vlastní úprava.
Labouristé tedy dosáhli ve volbách 1997 většinu 179 křesel v dolní sněmovně (the House of Commons). Pro zajímavost uvádím i výsledky z voleb 2005 znázorňující značný posun preferencí voličů. Zejména liberální demokraté oproti předešlým letům značně posílili. I přes to však labouristé zvítězili, i když s mnohem menším rozdílem. Posílili i konzervativci na úkor labouristů.
16
Tabulka 4 Volby 2005 - procenta hlasů (změna oproti roku 1997 v závorce)
Muži Ženy AB (střední třída) C1 (nižší střední třída) C2 (kvalifikovaní pracovníci) DE (nekvalifikovaní pracovníci) Věk 18-29 Věk 30-44 Věk 45-64 Věk 65+ Všichni voliči
Konzervativci Labouristé Lib. demokraté 33 (+5) 38 (-9) 21 (+4) 32 (-3) 38 (-5) 23 (+6) 37 (-6) 32 (+2) 24 (+3) 34 (-1) 35 (-2) 24 (+3) 32 (+4) 43 (-9) 18 (+5) 28 (+7) 45 (-13) 19 (+4) 24 (-1) 42 (-8) 26 (+9) 24 (-3) 42 (-8) 26 (+9) 33 (-2) 38 (-5) 22 (+4) 42 (+4) 35 (-7) 18 (+3) 33 (+2) 36 (-7) 23 (+6)
Zdroj: Driver, S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 21, Table 1.2, vlastní úprava.
18. července 1992 vystřídal Kinnocka ve vedení strany John Smith. Vedl ji pouhé dva roky. V roce 1994 zemřel náhle na infarkt.
3.3 Devadesátá léta Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1989 a pádu komunismu mnozí věřili, že neexistuje sociálně ekonomický model, ale pouze kapitalismus, který kombinuje efektivitu, prosperitu a sociální spravedlnost.31 Díky tomu mohly roztát mnohé ledy v myšlení socialistických stran a dříve nemyslitelný posun ke středu měl otevřenou cestu. V období mezi roky 1992 a 1994 dochází ke zpomalení modernizačního procesu. V roce 1992 konzervativní vláda Johna Majora ztratila svou podporu. Británie byla přinucena 16. září k odchodu z Evropského mechanismu směnných kurzů (ERM). Tento den bývá označován jako „černá středa“. Konzervativci na základě této nepříliš šť astné ekonomické události ztratili dobrou reputaci.32 Ve stejném roce v listopadu také v USA vítězí „noví“ demokraté pod vedením Billa Clintona. New Labour se snažila vymezit svoji budoucí strategii kampaně. Vystoupili jak proti Old Labour, tak i proti konzervativcům.33 „Nadevše Labouristická strana potřebovala čerstvý začátek: změněná Labouristická strana je základem vztahu důvěry s britskými voliči. A tato změna musí být viditelná: Labouristická strana se 31
Driver, S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 14. Driver, S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 10-11. 33 Hickson, K. – Seldon, A., 2004, New Labour, Old Labour, s. 309. 32
17
nezmění dokud to sama neoznámí. To bylo přesně to, co udělali demokraté (pozn. v USA, Bill Clinton), když se nazvali „novými demokraty“.“34 Poté, co zemřel John Smith se do popředí dostala dvě jména – Tony Blair a Gordon Brown. Oba dva prošli dlouhou labouristickou cestou než se dostali až na pomyslný vrchol, zejména po roce 1987. Brown zastával funkci stínového ministra financí zatímco Blair byl stínový ministr vnitra. Přístup obou dvou byl značně rozdílný. Zatímco Blair začal inklinovat k labourismu již na vysoké škole, Brown byl spíše labourismem objeven, než-li by jej sám hledal. V roce 1994 se stali rivaly v souboji o křeslo předsedy strany. Ačkoliv měl Brown politicky i zkušenostně navrch, nakonec to byl Blair, vycházející hvězda, který stanul v čele strany. 21. července 1994 byl Tony Blair zvolen předsedou Labouristické strany. Poprvé pomocí systému výběru labouristických parlamentních kandidátů – jeden člen, jeden hlas.35 Blair zvítezil především díky hlasům umírněné labouristické levice s odkazem Kinnocka. Po Blairově zvolení nastal čas na modernizaci strany. Především jejímu ideovému vymezení a stanovení jasného postoje k labouristické minulosti i budoucnosti. „Labouristická strana měla v Blairovi vůdce, který je povznesen nad točící se bažinou vnitrostranických rozepří a zájmových skupin působících uvnitř strany, a který tomu efektivně může čelit. V dobrém nebo špatném to musí změnit podstatu Labouristické strany.“36 Na říjnovém sjezdu strany Blair ve svém projevu poprvé představil nový slogan a pozdější image strany pod názvem New Labour, New Britain. „Vzkazem bylo, že Labouristická strana měla nového vůdce a novou stranu – a to je jasným důkazem toho, že se nejedná o Old Labour (ačkoliv by mohlo).“37 Jasným a zároveň velmi riskantním krokem, podporujícím novou tvář strany, bylo vyškrtnutí Klauzule IV (1918) (Clause IV, část čtvrtá) ze stanov strany na sjezdu labouristů v říjnu 1994 v Balckpoolu. Klauzule IV reprezentovala všechno staré od čeho se New Labour chtěla oprostit a tak vyškrtnutí bylo jedinou možností, jak stvrdit své úmysly se změnou. 34
Hickson, K. – Seldon, A., 2004, New Labour, Old Labour, s. 309. „Above all Labour needed a fresh start: a changed Labour Party is the basis of a new relationship of trust with the British electorate. And this change must be open: Labour has not changed until it announces it has changed. This was exactly what the Democrats had done when they called themselves the ‘New Democrats’.“ 35 OMOV – one member, one vote. Tento způsob volby zavedl Smith v roce 1993 z důvodů omezení vlivu odborových svazů ve straně. Kinnock se o to pokoušel, ale nikdy se mu to nepodařilo. 36 Driver, S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 12. „Labour had in Blair a leader who is elevated above the swirling morass of factions and interest groups which make up the party, who can be effectively challenged. For good or ill, that must permanetly change the nature of the Labour Party.“ 37 Driver, S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 13. „The message was that Labour had a new leader and a new party – and that, by implication, it wasn’t Old Labour (whatever that might be).“
18
Odkazovala na závazek Labouristické strany k tradičnímu socialistickému pojetí společného nebo veřejného vlastnictví: „Zajistit pracovníkům živících se manuální nebo intelektuální prací plné plody jejich práce a co nejvíce spravedlivé rozdělení toho, co by mohlo být společným vlastnictvím plynoucího z výroby, distribuce a směny, a ten nejlépe dosažitelný systém správy a kontroly práce nebo služeb.“38 Silný levicový tón je zcela zřejmý a pro New Labour byl nepřijatelný. Po vyškrtnutí Klauzule IV labouristé hledali podobu svého budoucího politického programu. V roce 1994 během kampaně volby předsedy strany vydal Tony Blair své osobní prohlášení Change and National Renewal, kde definoval pozdější moderní labouristické hodnoty. Spojil zde společnost s ekonomickou politikou, práva odpovídající povinnostem. To se stalo pozdějším základem pro nový projekt ideového uspořádání New Labour. K tomuto tématu se vztahuje i jeho první projev jako nového předsedy strany: „Během posledních několika let vzniklo silné přesvědčení, že jsme ztratili smysl účelu a směr, kterým se země ubírá. Jeden důvod zajisté je, že jsme ztratili jako země naši identitu. Růst sociálního členění společnosti, nerovnost a rozpad rodiny a společnosti nás rozdělil. Úkolem levice není nahrazení konzervativistického přísného individualismu starými představami arogantního paternalistického státu. Úkolem je spíše národní obnova, znovuvybudování silné občanské společnosti, kde práva a povinnosti jdou ruku v ruce, kde důvodem sociálního začlenění je podpora individuálního potenciálu a nikoliv jeho utlačování. Musíme brát na zřetel, že činnost společnosti za účelem zlepšení sociální situace a vědomí osobní zodpovědnosti jsou neslučitelné.“39 Z těchto myšlenek se později utváří nový program strany. V květnu 1995 byly schváleny nové stanovy strany. Labouristé opustili myšlenku, že být levicovou stranou znamená nahrazovat trh veřejným vlastnictvím. Soukromý i veřejný sektor mají ve společnosti místo a vyvažují tvorbu bohatství sociální spravedlností.
38
Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 4. „To secure for the workers by hand or by brain the full fruits of their industry and the most equitable distribution thereof that may be possible upon the basis of the common ownership of the means of production, distribution and exchange, and the best obtainable system of popular administration and control of each industry or service.“ 39 Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 10. „There has developed a keen belief that we have lost our sense of purpose and direction as a country. Our reason surely is that we have lost our identity as a country. The growth of social division, inequality and the disintegration of the family and the community have torn us apart. The task of the Left is not to replace Tories’ crude individualism with old notions of an overbearing paternalistic state. The task is rather one of national renewal, rebuilding a strong civic society and basing it on a modern notion of citizenship, where rights and duties go hand in hand, where the purpose of social action is to develop individual potential, not subjugate it. We have to counter the belief that action by society to improve social conditions and notions of personal responsibility are incompatible.“
19
Nová Klauzule IV zavazovala stranu k podpoře individuálního potenciálu, moc, bohatství a příležitosti mají být v rukou mnohých, nikoliv několika:40 „Labouristická strana je demokratická socialistická strana. Věří v sílu společné snahy, díky které dosáhneme více než-li bychom dosáhli sami, abychom vytvořili pro každého z nás možnost zužitkovat svůj potenciál a pro všechny z nás společnost, ve které moc, bohatství a příležitost jsou v rukou mnohých a nikoliv několika, kde práva, kterých požíváme jsou ve vztahu k povinnostem, které musíme plnit a kde žijeme společně, svobodně, v duchu solidarity, tolerance a respektu.“41 Inovovaná Klauzule IV koresponduje také s klíčovými prvky image New Labour – společenská spravedlnost, silná společnost a hodnoty, odměna za tvrdou práci, slušné vystupování, práva odpovídající povinnostem.42 Celé znění nového textu Klauzule IV uvádím v Příloze 1. Díky vyškrtnutí a změnění Klauzule IV Blair přivedl New Labour za hranici sociální demokracie a nebezpečně ji sblížil s myšlenkami thatcherismu nebo neo-liberalismu. Můžeme mluvit i o éře post-thatcherismu. V roce 1996 představila New Labour nový volební program strany pod názvem New Labour, New Life for Britain, který vycházel z myšlenek moderní levice a korespondoval s utvořenými idejemi z let 1992-1995. Předcházelo mu původních pět volebních slibů týkajících se vzdělání, zdravotnictví, kriminality, práce a ekonomické stability. Tyto byly později rozšířeny na desetibodovou „Smlouvu s lidmi“. Poté byl každý z těchto bodů rozšířen a vznikl soubor volebních závazků New Labour, který charakterizoval její budoucí politické snahy.
3.4 Pět volebních slibů43 První volební slib se týká školství. Jelikož mezi vize New Labour patřil posun od rovnosti výsledného stavu k rovnosti příležitostí, vztahovala se k tomuto schématu nového stranického myšlení i podpora školství. Ve svém volebním programu se labouristé zavazovali 40
Driver, S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 14. Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 4;. „The Labour Party is a democratic socialist party. It believes that by the strength of our common endeavour, we achieve more than we achieve alone so as to create for each of us the means to realise our full pontential and for all of us a community in which power, wealth and opportunity are in the hands of the many not the few, where the rights we enjoy reflect the duties we owe, and where we live together, freely, in a spirit of solidarity, tolerance and respect.“ 42 What Is The Labour Party, http://www.labour.org.uk/what_is_the_labour_party, poslední přístup 15.11.2009. 43 Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 12, Box 1.2. 41
20
ke zmenšení rozsahu tříd na 30 a méně žáků ve věku 5, 6 a 7 let za pomoci peněz ze schématu asistenčních služeb. Kriminalita byla jedním z dalších klíčových bodů. Už jen proto, že stará Labouristická strana nebyla nikdy v otázkách kriminality příliš aktivní. Až do změny vedení strany v roce 1992 měla strana nesmazatelnou značku „soft on crime“ (mírní v oblasti zločinu). Pokud už labouristé nějaká opatření či politiky týkající se kriminality zastávali, bylo to zejména spojeno s tím, že kriminalita vede k nezaměstanosti, chudobě a tím k nerovné společnosti, které se levice vždy snažila zabránit. Až s nástupem Tonyho Blaira do čela strany začala strana uplatňovat politiku nulové tolerance vůči kriminalitě. Volební kampaň v roce 1997 mimo jiné hovořila o kriminalitě zcela jasně: „Labouristická strana je stranou zákona a pořádku.“44 Volební slib se týkal zejména mladých nenapravitelných delikventů a snahy o zkrácení času mezi zatčením a odsouzením. Dalším bodem programu bylo zdravotnictví, které patří do sektoru veřejných služeb. Po vládě konzervativců zůstalo zdravotnictví zejména ve stavu privátním tedy vlastněném soukromými osobami a nikoliv státem s otevřeným tržním prostředím mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními. Labouristé chtěli naopak toto tržní fungování zrušit. Finálně došlo spíše k částečné restrukturalizaci zdravotnictví nikoliv k jeho celkové změně.45 Více v kapitole věnované zdravotnictví. Třetím bodem programu tedy bylo zkrácení čekacích listin ve zdravotnictví dotováním prvních 100000 pacientů 100 miliony liber ušetřenými na omezení byrokracie v NHS. Čtvrtý bod se týkal nezaměstnanosti a byl součástí programu New Deal, který byl zaměřen především na dlouhodobě nezaměstnané. Jeho úspěch byl však spíše diskutabilní. Dát práci 250000 nezaměstnaných mladším 25 let získaných z privatizace některých struktur. Poslední bod se týkal státních výdajů a hospodaření. Minulé labouristické vlády byly charakteristické keynesiánstvím, státními zásahy do ekonomiky a velkými výdaji na zajištění rovnosti. Po poslední konzervativní vládě pod monetaristickou taktovkou bylo britské hospodářství na vzestupu. Proto New Labour vstupovala do voleb s tím, že je tento trend zapotřebí minimálně udržet a odpoutat se od starých levicových vysokých výdajů. Ekonomická stabilita byla hlavním cílem. Jak pozanmenal budoucí labouristický ministr financí Gordon Brown:“Žádné další konjuktury následované krizí46 Mezi ekonomické 44
Driver, S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 109. „Labour is the party of law and order.“ 45 Driver, S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 123. 46 Driver, S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 67. „No more boom and bust.“
21
závazky patřilo stanovení přísných pravidel pro státní výdaje a půjčování, zajištění nízké inflace, posílení ekonomiky tak, aby úrokové míry klesly na nejnižší možnou úroveň.
3.5 Desetibodová „Smlouva s lidmi“47 Desetibodová smlouva dále rozvíjela pět pilířů volební kampaně zmíněných výše. Pět základních bodů byly vlastně jen vypíchnuté ty nejvíce chytlavé prvky. Týkala se otázek: Vzdělání, osobního prospěchu, obchodu, nezaměstnanosti, zdravotnictví, kriminality, rodinného života, kvality života, politiky a ústavy, zahraniční politiky. Vzdělání bylo prioritou číslo jedna. Zejména zvýšení podílu národního důchodu na vzdělání. Mezi body týkající se vzdělání patřilo snížení počtu žáků zmíněné výše, zajištění jeslí pro všechny děti do 4 let, boj s nízkou kvalitou školství a snaha o její zlepšení, zavádění výpočetní techniky jako odpověď na měnící se a modernizující se svět, umožnění celoživotního zlepšování a vzdělávání a větší výdaje na vzdělání obecně, které by do budoucna měly vést ke snížení nezaměstnanosti díky kvalifikované a specializované pracovní síle. Další část se týkala zejména osobního prospěchu a danění. Základem bylo nezvyšovaní daně z příjmů. Snahou bylo toto zdanění udržet a nezvyšovat. I přes tuto snahu se za vlády labouristů v prvním volebním období 1997-2001 daně mírně zvýšily.48 Mezi další cíle patřila ekonomická stabilita podporující investice, udržení či snížení inflace, hypoteční úrokové míry na velmi nízké úrovni. Snaha využít státních prostředků ke zbavení nezaměstnaných lidí závislosti na „státu blahobytu“ jejich opětovné zařazení do pracovního procesu. Ve třetím bodu byla obsažena podpora obchodu. Zajištění stabilního ekonomického prostředí, inflačně přátelského, k podpodpoře dynamického a konkurenceschopného obchodu a průmyslu, domácího i zahraničního. Podpora obchodu zajištěním schopných pracovních sil, infrastruktury a nových trhů. Zaměření se na ochranu spotřebitelů přísným legislativním rámcem. Podpora drobného podnikání. Do tohoto bodu spadal i slib zavedení minimální mzdy k přehodnocení špatně placených povolání. Otázkou byl dopad zavedení minimální mzdy, kdy se spíše předpokládal zánik těchto pod minimem placených pracovních pozic a růst nezaměstnanosti. Rozvoj obchodu na regionální i evropské úrovni. 47 48
Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 12, Box 1.3, s. 13-14, Box 1.4. Driver, S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 67.
22
Důležitou součástí byla i nezaměstnanost. Státní činnost v této oblasti má být zaměřená především na mladé lidi do 25 let věku, kteří jsou nezaměstnaní. Mezi další body patřilo zmírnění daňové zátěže pro zaměstnavatele, kteří vytvoří nová pracovní místa nebo pomoc rodinám pouze s jedním rodičem. Zdravotnictví je společně se školstvím veřejnou službou, na kterou bylo v předvolebním programu nejvíce upozorňováno. Labouristé se zavázali k přebudování zdravotnického systému NHS, omezení výdajů na administrativu a zlepšení péče o pacienta. Největším trnem v oku bylo vnitřní tržní prostředí mezi zdravotnickými zařízeními, k jehož zrušení se labouristé přímo zavázali ve svých předvolebních slibech. Zrušení čekacích listin při léčbě rakoviny. Ošetření má být okamžité. Podpora toho odvětví. Přísný dohled nad kvalitou vykonávané lékařské a zdravotnické péče a nová záchranná služba. Dalším bodem byl zločin a kriminalita. Jak jsem již poznamenal výše. K nové tváři labouristů patřila i jasná odpověď na otázky zločinu. Labouristé jsou stranou zákona a pořádku a budou postupovat přísně jak v potlačování jeho příčin, tak i v řízení s pachateli. Bod se týkal zejména kriminality mladých delikventů, zefektivnění práce policie a zákazu nebo maximálnímu omezení a zpřísnění podmínek pro držení lehkých ručních zbraní (pistole, brokovnice…). Podpora rodiny byla také jeden z deseti klíčových bodů. Podpora a snaha budovat silné rodiny a společnost, s přihlédnutím k systému penzí a společenské péče v duchu moderního státu blahobytu. Pomoc při skloubení práce rodičů a péče o děti. Zajištění důstojného a bezpečného stáří v penzi. Řešení otázky bezdomovců. V poměrně velkém rozsahu přijímá New Labour „zelené“ myšlenky. Jelikož se nové labouristické myšlení snažilo natočit jako zrcadlo modernímu světu, který takové myšlení potřebuje, patřila tam i zelená politika na ochranu životního prostředí, která je velmi aktuálním tématem. Zahrnovalo to podporu veřejné dopravy, podporu pro venkovské oblasti. Každá vláda by měla být podle labouristů „zelenou“ vládou podporující ochranu životního prostředí. Podporovali také integrovaný dopravní systém ve snaze zabránit zácpám a znečištění. Vše bylo zmíněno spíše okrajově bez nějakých konkrétních vizí. V předposledním bodě se labouristé zavázali k pořádku v politické sféře. Vyčištění politiky a decentralizace politické moci. Dohled nad řádným financováním stran na legální a trestně odpovědné bázi, ukončení dědičného principu pro členy horní komory (House of Lords), svoboda informací a sdělovacích prostředků, dodržování lidských práv.
23
Poslední bod se vztahoval k Británii jako součásti globalizovaného světa. Otázky zahraniční politiky, vztah k Evropské unii. Slib referenda o jednotné měně. Otázky obrany a účast v NATO. Účast v otázkách řešení světové chudoby (Afrika).
24
4. Na cestě k volbám 1997
1. května 1997 se labouristé opět po dlouhých osmnácti letech v opozici a čtyřech neúspěšných obdobích vrátili vítězně do parlamentu s většinou 179 křesel. Tomuto úctyhodnému volebnímu vítězství předcházela volební kampaň a události, které k němu nemálo přispěly. V následující kapitole bych rád rozebral klíčové aspekty průběhu voleb a volební kampaně v roce 1997.
4.1 Úspěšná volební kampaň Velkou změnou, a z mého pohledu největším příspěvkem ke konečnému výsledku, byla velmi propracovaná moderní volební kampaň. Zatímco předchozí neúspěšná volební období se nesla v duchu nepřílišné aktivity a spoléhaní na zavedené a předem dané volební hlasy příznivců Labour Party, v roce 1997 došlo k výrazné změně. Labouristé vyrazili do boje s moderní kampaní odpovídající požadavkům moderního světa. Ústřední myšlenkou byla již zmíněná „catch-all strategy“ neboli získávání volebních hlasů i mezi voliči, kteří ještě do nedávna mezi labouristické příznivce rozhodně nepatřili. Zejména pak důležitým rysem bylo jasné vymezení názorů New Labour v otázkách, ve kterých do té doby nezastávali jasné či výrazné stanovisko. Taktéž využití médií, televize, rádia a internetu pozvedlo ve velké míře účinnost kampaně. Důležitý byl i výrazný pokles oblíbenosti konzervativců před volbami. Většinou odborníci soudí, že labouristé spíše vyhráli díky zklamání konzervativců a jejich chybám nežli svým výrazným přičiněním. Já osobně bych se přiklonil k názoru, že pravda je někde na pomezí. Určitě byli voliči minimálně značně ovlivněni posledními neúspěchy konzervativců, ale zároveň labouristé vyrazili do boje s opravdu velmi propracovanou strategií pod silným a přísným vedením dua Blair-Brown. K porážce konzervativců přispěla do určité míry jistě i jejich „okoukanost“. Úspěchy volební kampaně labouristů bych si dovolil rozdělit stejně jako to uvádí mnou prostudovaná literatura.49 Prvním bodem je propracovaná moderní volební kampaň. Zejména propracované moderní marketingové politické techniky. Využití médií. Zde uplatnil své schopnosti a kontakty především Blair. Kampaň byla také velice dobře cílená na koncové voliče. 49
Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 19-32.
25
Vymezení a jasná názorová jednotnost v otázkách ekonomiky. K tomuto nejvíce přispělo zrušení Klauzule IV, ve které se labouristé zavazovali k levicovému hospodaření s vysokými státními výdaji, velkým veřejným sektorem a znárodňováním. Všechno toto bylo pryč. Labouristé byli moderní stranou nakloněnou tržnímu přístupu v řízení státu. Navíc konzervativci v této oblasti ztratili svou dobrou reputaci. Nejenom kvůli tomu, že libra opustila v roce 1992 ERM. V kampani byla především zvýrazněna ekonomická selhání konzervativců a labouristé zobrazováni v nové image dobrého správce státní ekonomiky. Vztah k Evropě, Evropské unii. Evrospká integrace a otázky s ní spojené byly v kampani obraceny proti konzervativcům. Labouristé zastávali více méně neutrální názor a čekali, co se stane. Později se otázka evropské integrace ukázala jako jedna z důležitých roztržek uvnitř strany. Zatímco Blair byl intagraci a spojení s Evropskou unií nakloněn, Brown byl rozený euroskeptik. Aféry a skandály konzervativců. V předvolebním boji nešly stranou ani osobní věci a tak kampaň upozorňovala na různé soukromé i politické skandály oponentů z řad konzervativců. Zejména finanční a sexuální zápletky se těšily velké popularitě. Sociální sféra. Nejsilnější oblast labouristů a vůbec všech levicových stran. Zdravotnictví a školství byly tradičními výspami labouristů a tak nebylo s podivem, že kampaň byla zaměřená právě na tyto oblasti. Posledním a velice důležitým bodem předvolební kampaně byla osoba Tony Blaira. Blair byl opravdový charizmatický vůdce, který nejenom uměl nadchnout lidi, ale také si udělat patřičný pořádek ve svých vlastních řadách. Právě jeho osobě bych přisoudil veliký, podíl na výrazném volebním úspěchu New Labour. Především jeho vystupování a názorový rámec utvořily tuto moderní stranu, která šla do voleb. Na straně druhé jako jeho protivník v táboře konzervativců stál John Major, který ani nebyl schopný sjednotit názorově svou vlastní stranu.
4.2 Profesionální volební kampaň Ideovými otci moderní labouristické kampaně byli Philip Gould a Peter Mandelson, kteří měli možnost odkoukat mnohé věci při volbě „nových“ demokratů Billa Clintona v USA. Hlavním bodem strategie bylo oproštění labouristů od starého obrazu zásadové a ortodoxní levicové strany. Tím chtěli vzít konzervativcům vítr z plachet a zabránit poukazování na staré omyly a diskreditaci strany. Druhou částí kampaně byla prezentace
26
strany jako moderní nové strany, která se nebrání tržnímu a globalizovanému přostředí, ale která zároveň nabízí alespoň minimální sociální jistoty. Nikoliv však rovnost výsledného stavu, ale rovnost příležitostí. Práva a povinnosti jdou ruku v ruce. Labouristé měli dostatečné finanční prostředky a byli odhodláni je do voleb investovat. Zejména díky Blairovi se podařilo získat řadu soukromých finančních přispěvatelů na kampaň z řad velkých podnikatelů. Labouristé do voleb investovali dvě třetiny finančních prostředků, které do voleb vložili konzervativci. (7,4 milionu liber).50 „Efekt médií na kampaň v roce 1997 je těžko měřitelný. Co je ale jisté, že tradiční nepřátelství tisku vůči labouristům bylo menší. Přijetí Blaira (zajimavé, že leadra více nežli strany) ze strany the Sun podnítil zájem o roli bulvárních plátků ve volbách 1997. Je pravděpodobné, že toto rozmrazení vztahů s New Labour ze strany bulváru reflektovalo na změnu mezi jejich čtenáři spíše nežli na změnu v jejich redakčních radách, ale labouristé by se zajisté raději těšili z přízně the Sun a Daily Star než jejich nepřátelství jako v roce 1992.“51
4.3 Ekonomické otázky V přístupu
k ekonomickým
otázkám
jde
zejména
o
získání
ekonomické
věrohodnosti. Neboli veřejnost musí sdílet názor, že ta či ona politická strana je tím správným správcem financí státu. Ve volbách v roce 1992 měla tuto známku schopného správce Konzervativní strana. Zatímco labouristé byli ještě v roce 1992 považováni za politickou stranu vysokých veřejných výdajů a silného zdanění, konzervativci měli patřičnou pověst dobrého „ekonomického managementu“. Nicméně po „Black Wednesday“ a odchodu z ERM v září 1992 již nemohlo nic zabránit tomu, že konzervativci o svou reputaci přišli. „Proto, klesající nezaměstnanost, udržitelná inflace, příznivá platební bilance a zlepšení na trhu s bydlením nemohli zachránit konzervativce v roce 1997.“52 Lidé v ně ztratili důvěru. „Konzervativci si zničili svoji vlastní důvěryhodnost jako zastánce politiky snižování daní a 50
Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 20. Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 20. „The effect of the media on the 1997 campaign is hard to measure. What is clear, however, is that the traditional hostility of the national press to Labour had been diluted. The approval for Blair (interesingly on leader rather than the party) granted by the Sun sparked some interest in the role played by the tabloids in the 1997 election. It is probable that the thawing attitude to New Labour of the tabloids reflected a change among the papers’ readerships rather than among their editorial boards, but Labour, to be sure, would rather have the support of the Sun and Daily Star than their hostility as in 1992.“ 52 Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 21. „Hence, falling unemloyment, manageable inflation, a more favourable balance of payments and an upturn in the housing market could not save the Conservatives in 1997.“ 51
27
projevili se jako „nejméně povolaní“ k zesměšňování labouristické nově propagované fiskální umírněnosti. Jednoduše labouristé se zbavili nálepky „daňové bomby“, která je stála tak moc v kampani 1992.“53
4.4 Evropa a integrace „Hlavní evropská strategie New Labour byla upozornit na nejednotnost mezi konzervativci a zdůraznit jejich vlastní jednotnost.“54 Strategie konzervativců v oblasti evropské integrace nebyla nijak jednotná a pod taktovkou Johna Majora dostala přezdívku „wait and see“. Počkáme a uvidíme. Naopak labouristé slibovali vřelejší vztahy s Evropským společenstvím a především integraci v oblasti pracovních trhů, spolupráce v oblasti práv zaměstnanců a minimální mzdy. Nicméně později se ukázalo, že jejich jednotnost nebyla neochvějná.
4.5 Veřejné služby – školství, zdravotnictví Školství a zdravotnictví byly vždy silnými oblastmi labouristů. I přesto, že kampaň na ně byla silně zaměřená, nebylo nutné se obávat, že by je zde konzervativci předstihli. Naopak zde mohli labouristé získat tolik potřebné body navíc, které byly pro konzervativce téměř nedosažitelné. „Mantra Tonyho Blaira, že volby budou o ‘vzdělání, vzdělání, vzdělání’ plnila titulky v roce 1997…“55 Jak je patrné i z předvolebních slibů – snížení počtu žáků ve třídách, zlepšení kvality školství, zavádění výpočetní techniky, zvýšení výdajů na školství. Vzdělání se stalo problémem číslo jedna na seznamu New Labour. A co více, britští voliči na tato hesla slyšeli velice dobře.
53
Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 21. „Conservatives had destroeyd their own credibility as tax-cutters and had rendered themselves ‘most ill-qualified‘ to mock New Labour’s new-found fiscal restraint. Clearly Labour had moved significantly to defuse the ‘tax bombshell’ that cost them so dearly in the 1992 campaign.“ 54 Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 21. „New labour’s main European strategy was to point to the disunity among the Conservatives and stress their own unity.“ 55 Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 21. „Tony Blair’s mantra that the election would be about ‘education, education, education’ hit the headlines in 1997…“
28
4.6 Aféry a skandály Předvolební boj zuřil na všech frontách a proto se přešlo i k vytahování „špíny z pod pokličky“. Zde bych si dovolil pouze ocitovat: „1) Údajné finanční zločiny ministrů a poslanců, nelegální obchody a matení ostatních 2) Zdání dramatického růstu lobbysmu a poslanci v roli zprostředkovatelů 3) Údajné uplácení 4) ‘Pracovní místa pro věrné’, taktické používání seznamu vyznamenaných 5) Ředitelské posty pro bývalé ministry v penzi a civilní přisluhovače 6) Nepřehledný svět financování strany 7) Nekonvenční sexuální chování 8) Zvýšení platů pro ‘prominenty’ v privatizovaných veřejných strukturách.“56
4.7 Tony Blair Na výsledku voleb v roce 1997 se mimo jiné ve velkém podepsala i oblíbenost lídrů jednotlivých stran. Dokonce se dá soudit, že to byla spíše soutež mezi Tony Blairem a Johnem Majorem než mezi labouristy a konzervativci. K oblíbenosti Tonyho Blaira především přispělo, že měl za sebou stranu, kterou stvořil on sám, podle obrazu jaký potřeboval. Naopak John Major, i přes to, že byl oblíbeným a populárním, měl za sebou stranu s nesmazatelnými prohřešky z minulého volebního období. Proto měl Blair v otázce oblíbenosti navrch. Samozřejmě volební kampaň New Labour se snažila oblíbenosti Blaira patřičně využít. Gordon Brown a obdiv k lídrovi: „Je to otázka vedení a John Major musí vysvětlit jestli zvládl úkol vedení, když zklamal při ukázce vedení v Evropě. Tony Blair ukázal, že umí vést, předvedl to svou úžasnou reformou Labouristické strany, že umí vést a dosahovat výsledků, jestliže je to záležitost vedení.“57 Uvádím i výsledky ankety z roku 1997, kde je Blairova převaha v oblíbenosti u veřejnosti jasně patrná:
56
Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 22. „1) Alleged financial wrongdoing by ministers and MPs, shady deals and the misleading of others 2) The perception of a dramatic surge in lobbying and the intermediary role of certain MPs 3) The alleged ‘packing’ of ‘quangos’ 4) ‘Jobs for the faithful’, and tactical use of the honours list 5) Company directorships for retired ministers and senior civil servants 6) The murky world of party fund-raising 7) Unconventional sexual behaviour 8) Salary increases for ‘fat cats’ in the privatised public utilities.“ 57 Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 24. „It is a question of leadership and John Major has to explain if he makes an issue of leadership, how he has failed to show leadership in Europe. Tony Blair has shown he can lead, and has shown by his magnificent reform of the Labour Party that he can lead and get results, if the issue is one of leadership.“
29
Tabulka 5 Výsledky ankety o "nejlepšího ministerského předsedu" 1997 (v %) Měsíc Major/Hague Blair Ashdown Neví Leden 28 39 14 19 Únor 28 39 13 20 Březen 25 41 12 22 Duben Květen 10 62 13 14 Červen Červenec 11 61 15 14 Srpen 11 59 15 15 Září 12 63 13 11 Říjen 8 67 11 14 Listopad 8 60 15 16 Prosinec 8 59 16 17 Zdroj: Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 24, Table 2.2, vlastní úprava.
„Historie je většinou psána vítězi. Protože Labouristická strana vyhrála volby 1997 tak přesvědčivě, příznivci Blaira mohli říci, že to bylo díky jeho přesunu a přeměně strany čímž si Labouristická strana zajistila toto rozhodné vítězství. Taktéž, když se Blair stal prvním labouristickým vůdcem, který vyhrál troje volby v řadě, mohli zastávat názor, že to bylo jeho vedení, které umožnilo straně dosáhnout nebývalého volebního úspěchu.“58 Labouristé byli tedy tradičně silní v otázkách veřejných služeb (zdravotnictví, školství) a získali významné plusové body v dřívějších slabých oblastech jako je ekonomika nebo mezinárodní vztahy. S přihlédnutím k výbornému vedení ze strany Tonyho Blaira, propracovaného politického marketingu, moderně provedené kampaně s využitím médií a značnými vynaloženými finančními prostředky měli labouristé velmi dobře rozjetý vlak k vítězství ve volbách.
58
Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s.52. „History is always written by the victors. Thus, because Labour won the 1997 election so decisively, supporters of Blair were able to claim that it was thanks to his repositioning and rebranding of the party that Labour secured its decisive victory. Equally when Blair became the first Labour leader to win three general elections in a row, they have been able to argue that it was his leadership that enabled the party to achieve unprecedented electoral success.“
30
4.8 Složení voličů Úspěšnost volební kampaně lze také hodnotit dle dopadu na cílové skupiny voličů dle věku, pohlaví, sociálního postavení nebo geografického rozdělení. Labouristé si toho byli dobře vědomi a tak uplatňovali již zmíněnou „catch-all strategy“ a hledali nové voliče. „Labouristé pod vedením Neila Kinnocka jasně přijmuli ‘úžasnou’ volební strategii, pokusit se rozšířit jejich působnost z úzké uličky volebních hlasů, která způsobila katastrofu v roce 1983. Rozšířené hledání volebních hlasů pokračovalo pod krátkým vedením Johna Smithe, tempo se ale dramaticky zvýšilo až po nástupu Tonyho Blaira do vedení strany v roce 1994.“59 Co se týče sociálního postavení voličů, zadařilo se labouristům získat před volbami 1997 hlasy části „manažerské vrstvy“ společnosti, která byla vždy tradičně konzervativní, zatímco nepřišli o hlasy u svých tradičně silných vrstev manuálně pracujících. Tudíž konzervativcům ukrojili opět z jejich koláče. Tabulka 6 Hlasování dle sociálních vrstev ve volbách 1997 Konzervativci (%) Labouristé (%) Manažeři 40 29 Administrativní pracovníci 25 44 Kvalifikovaní pracovníci 24 50 Spíše nekvalifikovaní pracovníci 20 57 Zdroj: Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 26, Table 2.3, vlastní úprava.
Tabulka 7 Podpora labouristů dle sociálních vrstev, 1992-2005 % volilo labouristy AB C1 C2 DE 1992 19 25 40 49 1997 31 37 50 59 2001 30 38 49 55 2005 28 32 40 48 Změna 92-05 +11 +7 0 -1 AB – střední třída, C1 – nižší střední třída, C2 – kvalifikovaní pracovníci, DE – nekvalifikovaní pracovníci. Zdroj: Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997- 2007, s. 45, Table 3.3, vlastní úprava, včetně vysvětlivek. 59
Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 25. „Labour under Neil Kinnock cleraly adopted a ‘superclass’ electoral strategy, attempting to widen their appeal from the narrow confines of the 1983 debacle. The extended search for votes continued under the brief leadership of John Smith but gathered pace dramatically after Tony Blair’s ascent to the leadership of the party in 1994.“
31
Zajímavé je taktéž sledovat názor lidí, jak si myslí, že labouristická vláda hájí zájmy jednotlivých sociálních skupin v průběhu svých volebních období a před nimi. Tabulka 8 Jak New Labour hájí zájmy jednotlivývh sociálních vrstev? 1987 1997 2001 2005 % lidí říkající, že labouristé se starají o zájmy dělníků Opravdu hodně 46 33 11 10 Poměrně hodně 43 58 54 54 Poměrně málo 8 6 28 30 Skoro vůbec 1 1 7 7 % lidí říkající, že labouristé se starají o zájmy střední třídy Opravdu hodně Poměrně hodně Poměrně málo Skoro vůbec
6 52 35 5
10 71 13 1
14 60 20 6
7 56 28 9
Zdroj: Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997- 2007, s. 45, Table 3.1, vlastní úprava.
V oblasti věkového složení voličů se labouristé nejvíce snažili o získání hlasů mladých voličů do třiceti let věku. To se jim také ve velké míře podařilo a byl to jeden z velkých předvolebních úspěchů. Pravděpodobně díky moderně vyhlížejícímu výzoru strany i díky posunu v ekonomických otázkách více do prava, což mladým voličům velmi vyhovovalo. S přihlédnutím ke slibované podpoře zaměstnání mladých lidí do pětadvaceti let a větší „sociální podpoře ve startu do života“ se mnoho mladých voličů nechalo zlákat na labouristickou stranu. Tabulka 9 Hlasování dle věkového složení ve volbách 1997 Věková skupina Konzervativci (%) Labouristé (%) 18-29 21 53 30-44 25 46 45-65 31 40 65+ 41 31 Zdroj: Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 26, Table 2.4, vlastní úprava.
Význam pohlaví na volební výsledek byl diskutabilní. „Běžné vysvětlení pro úspěch konzervativců v roce 1992 byl způsoben rozdílností mezi pohlavími. Major a konzervativci
32
byli více populární mezi ženami než mezi muži. Důkaznost tohoto vztahu je diskutabilní a oponenti tvrdí, že ten tzv. rozdíl mezi pohlavími může být především vysvětlen s ohledem na další sociální štěpení jako je členství v odborech nebo věková struktura.“60 Podle výsledků průzkumů před volbami se ukázalo, že ochota volit jednotlivé politické strany je mezi muži a ženami přibližně stejná. Geografické rozdělení hlasů bylo možná tím nejdůležitějším aspektem. Zatímco pro labouristy byly vždy voličsky silné oblasti na severu a taktéž Skotsko a Wales, konzervativci měli převahu v na služby zaměřeném jihu Anglie. „Labouristé zklamali při vytváření cestiček k proniknutí za konzervativními voličskými hlasy jihu v roce 1992 navzdory nové recesi devadesátých let, která nepřiměřeně zasáhla sektor služeb.“61 To byla další možná příčina neúspěchu ve volbách 1992. Získání jižních oblastí bylo však spíše asi příčinou selhání konzervativců nežli natolik vítěznou snahou labouristů, jak jsem se již zmínil. Labouristé dokonce získali převahu ve volebním obvodu Magaret Thatcher – Finchley a Golders Green.62 Tabulka 10 Měnící se podpora labouristů geograficky 1992-1995 % hlasů ve volebním obvodu 1992-1997 1997-2001 2001-2005 England South +10,9 -0,6 -6,2 England Midlands +10,1 -2,2 -6,3 England North +9,5 -3,0 -5,7 Wales +5,6 -5,8 -5,7 Scotland +6,9 -1,5 -4,2 England South – Greater London, jihovýchod a jihozápad England Midlands – východní Anglie, východní a západní část Midlands England North – Yorkshire, Humberside, severozápad a sever Zdroj: Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 46, Table 3.4, vlastní úprava, včetně vysvětlivek.
60
Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 26-27. „A common explanation for Conservative success in 1992 was the gender gap. Major and the Conservatives were more popular with women voters than with man. Much of the evidence for this relationship was debatable and counter-claims were posted that the so-called gender gap could be explained largely with reference to other social cleavages such as trade union membership and age structure.“ 61 Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 27. „Labour failed to make significant in-roads into the Conservative vote in the south in 1992 despite the new recession of the 1990s which disproportionately hit the service sector.“ 62 Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 28.
33
Co se týče bytové politiky a podpory bydlení: „…vlády Thatcherové těžily ve zvolitelnosti z boomu vlastnictví nemovitostí, labouristé získali většinu hlasů od majitelů hypoték v roce 1997.“63
4.9 Shrnutí Závěrem je možné zopakovat jen jedinou větu. I když bylo volební vítězství labouristů v roce 1997 značné a i jejich obliba mezi lidmi vydržela nečekaně dlouhou dobu po volbách, byl jejich úspěch umožněn z velké části selháním Konzervativní strany v několika klíčových bodech. Vítězství bylo v mých očích kombinací výborné volební kampaně labouristů s „novou“ tváří strany a zároveň selháním, či okoukaností konzervativců. Ale přesto měli labouristé velmi dobré podklady a start pro příští volební období v roce 2001. Jak je totiž patrné z jejich předvolebních slibů, nejedná se o žádné striktní a konkrétní závazky umožňující udržet si kredibilitu i do dalších voleb. Blairovým plánem bylo totiž nejenom zvítězit v těchto volbách, ale také si pojistit prováděnou politikou další volební období. „Jestliže základ labouristického úctyhodného návratu k moci v roce 1997 byl způsoben úbytkem podpory konzervativců více nežli samotnou volební strategií labouristů, mohlo by se zdát, že labouristická volební nadvláda by mohla být ohrožená znovunabráním síly konzervativci a obrácením karty v jejich prospěch. Ačkoliv trvalé období oblíbenosti, pokračující popularity předsedy vlády a především úkoly před nimiž stojí konzervativci v opozici, dávají tušit, že by se labouristé měli udržet u moci i v příštích volbách.“64 Na konec bych rád doplnil pro případné zájemce o hlubší prostudování problému, že jediná publikace zabývající se přímo touto předvolební problematikou, kterou jsem měl možnost prostudovat, je mnou mnohokrát citovaný Coates – Lawler a jejich New Labour In Power, kde je toto téma opravdu podrobně zpracované a doplněné mnoha přehlednými 63
Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 29. „…Thatcher goverments had cashed in electorally on the home owning boom, Labour enjoyed a majority of votes from mortgage holders in 1997.“ 64 Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 32. „If the basis for Labour’s remarkable return to power in 1997 was to be found in the haemorrhage of Conservative support rather than in Labour’s own electoral strategy, it might be though that Labour’s electoral hegemony could be threatened by a reversal in Conservative fortunes. However, the enduring honeymoon period, the continued popularity of the Prime Minister, and , above all, the task facing the Conservatives in opposition, suggest that Labour should hold onto power at the next election.“
34
tabulkami a grafy. V jiných publikacích je toto období přehlíženo či zmíněno jen velmi okrajově. Já jej však při řešení otázek zda-li je New Labour pouze stranou s „novou“ tváří a nebo zcela novou, změněnou stranou považuji za klíčové. Na volební kampani a předvolebních událostech je dle mého názoru obraz New Labour daleko lépe patrný nežli během pozdějšího období jejich vlády. Ještě v publikaci A. Seldona Blair’s Britain 1997-2007 je volbám věnována jedna zajímavá kapitola, ale spíše z pohledu vztahu voleb a osoby Tonyho Blaira.
35
5. Ekonomika
K otázce ekonomiky se Blair již v roce 1991 vyjádřil takto: „V ekonomické politice…potřebujeme vytvořit novou ekonomiku dbající na veřejný zájem, která bere v potaz, že prospívající tržní prostředí je vhodné pro individuální volbu…ale bez toho, aniž bychom v tom viděli ideologii, kterou musíme poslouchat i v případě, že by byla v konfliktu s východisky, které společnost považuje za část veřejného zájmu…Vlády by měla hrát plnou a aktivní roli při rozvoji a modernizaci průmyslu…v partnerském vztahu mezi veřejným a soukromým sektorem…Je zde skutečně dobrý důvod pro investici do osobního rozvoje, nejen kvůli ekonomickému úspěchu, ale také kvůli tomu, že to umožňuje jednotlivci naplno rozvíjet jeho talent a tak má ve větší míře možnost ovlivnit svou budoucnost.“65 Toto se později stalo jedním z pilířů ideologie New Labour. Nejdůležitějším bodem v ekomomických otázkách byl jasný rozchod s ekonomickou politikou staré Labouristické strany, který byl jednou pro vždy stvrzen vyškrtnutím Klauzule IV ze stanov strany. Tím skončil i vliv keynesiánství, znárodňování a vysokých státních výdajů. Naopak New Labour přijmula některé myšlenky ekonomie strany nabídky a tržní prvky. New Labour akceptovala myšlenky vlád Thatcherové a navázala na konzervativní předchůdce. Zejména v tom, že vláda nevytváří koncovou ekonomickou prosperitu, ale podmínky k tomu, aby se ekonomická prosperita mohla rozvíjet. S konzervativními předchůdci se, ale labouristé rozešli ve dvou prvcích. „Zaprvé, nesdíleli názor, že efektivní fungování trhů vede k rovnosti, proto zastavili regresivní redistribuci z let konzervativců a započali pozvolný proces egalitariánské redistribuce. Zadruhé, byli více aktivní v mikroekonomické oblasti, zejména v oblasti zvyšování kvalifikace britské pracovní síly.“66 „…v udržení daňové struktury Lawsona a Thatcherové, v anti-odborových zákonech a neakceptování eura prokázal duumvirát Blair-Brown značnou moudrost. Zdědili silnou 65
Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 10. „In economic policy…we need to develop a new economics of the public interest, which recognises that a thriving competitive market is essential for individual choice…but without seeing it as an ideology in itself which we must obey even if it conflicts with the objectives we as a community have identified as part of the public interest…The government should play a full and active part assisting industry to grow and modernise…in a partnership between the public and private sector…There is a real case for investment in training, not just for economic succes, but to allow each individual the opportunity to develop his or her talents to the full and thus have much greater power over their own future.“ 66 Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 120. „First, it does not share the view that the effective functioning of markets demnads ever more inequlity, has put a stop to the regressive redistributions of Conservative years, and has even begun a modest programme of egalitarian redistribution. Second, it has a more activist approach to micro-economic intervention, especially in the interests of improvng the skills of the British work force.“
36
makro-ekonomiku po Majorovi a politický rámec vytvořený zejména Thatcherovou. Ale jejich největší úspěch bylo přijmutí revoluce jejich konzervativních předchůdců.“67 Pokud jde o úspěšnost ekonomické politiky mezi roky 1997-2007, naskýtá se otázka časového efektu ekonomických opatření. Některá se projeví ihned, jiná až za dlouhou dobu. Dle mého názoru zanechali konzervativci labouristům velmi dobře nastartovaný stroj, který již nebylo těžké udržovat v chodu i přes některé předchozí nezdary konzervativců. Ale i přes to nelze upřít vládě Tonyho Blaira, že během této doby zaznamenalo britské hospodářství nenadálý rozkvět v makroekonomické oblasti. „Dekáda od května 1997 zažila deset let trvalého a rozumně stálého ekonomického růstu. Nezaměstnanost povětšinou klesala, k úrovni daleko nižší, než která tu byla v předchozích dvaceti letech. Inflace byla mírná a stálá, daleko nižší a méně nevyzpytatelná než v sedmdesátých nebo osmdesátých letech. Úrokové míry v celkové míře poklesly, ať už reálné nebo nominální, dlouhodobé či krátkodobé. […] Většina britských příjmových skupin si polepšila ve zvýšení životního standardu. Kromě okrajových částí distribuce, během většiny těchto deseti let klesala nerovnost a chudoba ve všech směrech. Soukromé výdaje na spotřebu byly obzvláště velké.“68 K poslední části týkající se rovnosti bych jen dodal malé vysvětlení. Labouristům se především podařilo zvýšit životní standart nižších příjmových skupin (stačí si vzpomenout na závazek dát 250000 mladých lidí práci, který se naplnil velmi úspěšně, podpora rodin atd.) zatímco vyšší příjmové skupiny na tom zůstaly přibližně stejně. Pomyslné nůžky se tedy uzavíraly jen z jedné strany. Mezi hlavní přínosy labouristické ekonomické politiky patřilo osamostatnění britské centrální banky a nezávislé plánování inflace na zákldě inflačního cílování. Závazek nezvyšování daně z příjmů (Předvolební závazky se týkaly pouze daně z příjmů a nikoliv jiných druhů. Proto například u spotřebních daní došlo k nárůstu.) Velmi důležitým byl i výdajový rámec pro veřejné finance. Brown byl doslova posedlý umírněností ve veřejných výdajích a během labouristické vlády poklesla úroveň veřejných výdajů pod úroveň předchozí konzervativní vlády. 67
Seldon, A.,2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 212. „…in retaining the Lawson-Thatcher tax structure and anti-union laws, and in not joining the euro, the Blair-Brown duumvirate showed considerable wisdom. They inherited a strong macro-economy from Major, and a policy framework set mainly by Thatcher. But their greatest achievement was to consolidate the revolution of their Conservative predecessors.“ 68 Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s.186. „The decade from May 1997 has seen ten years continuous and reasonably steady economic growth. Unemployment has mostly edged downwards, to levels far below those seen in the previous twenty years. Inflation has been modest and steady, far lower and less turbulent than in the 1970s or 1980s. Interest rates have generally fallen, whether real or nominal, long or short. […] Most of Britain’s income groups have wittnessed large rises in living standards. Except at the edges of the distribution, most of these ten years saw declines ininequlity and poverty by most definitions. Private consumption spending has been particularly robust.“
37
Posledním důležitým aspektem dotvářejícím obraz ekonomického správcovství New Labour je samotná osoba Gordona Browna, který od roku 1997 až do roku 2007 zastával úřad ministra financí (Chancellor of the Exchequer). Významně se na řešení ekonomických otázek podílel i Tony Blair a Brown s ním většinů problémů přímo konzultoval.
5.1 New Labour, „nová“ ekonomika, globalizace a vzdělání v návaznosti na ekonomickou prosperitu Ke změnám image strany patřila i změna v otázkách ekonomických. Přizpůsobení se modernímu a globalizovanému světu. Bylo třeba najít způsob, jak uplatnit tradiční levicové hodnoty spravedlnosti a rovnosti v novém světě. Tony Blair k této problematice řekl: „Kritickou výzvou bude spojení našich cílů se světem, který podstoupil opravdovou revoluci změny. Technologie, obchod a cestování utvářejí naše životy. Naši mladí lidé budou pracovat v jiných odvětvích, často v těch týkajících se komunikací a designu, nikoliv stará masová výroba. Mnozí budou pracovat jako zaměstnanci či vlastníci v podnikání. Řemesla jsou dávno překonána. Práce od devíti do pěti není nadále všeobecná. Ženy pracují, což přináší nové možnosti, ale také nové napětí do rodinného života. Jihovýchodní Asie s námi může soutěžit v mnoha věcech za srovnatelných podmínek. Peníze jsou dnes obchodovány přes mezinárodní hranice v obrovských množstvích dvacetčtyři hodin denně. Nové, nové, nové: všechno je nové. Je zde naléhavý požadavek obnovit sociálně demokratický model, aby byl schopný čelit této změně.“69 Tony Blair při zveřejnění volebního prohlášení 2005: „Labouristická strana věří, že ekonomická dynamika a sociální spravedlnost musí jít ruku v ruce s vytvářením a udržováním prostředí pro podnikání a vytváření bohatství je politickou prioritou.“70 Jasné přiklonění se k tržním strukturám a odklon od klasických levicových myšlenek. V otázkách vzdělání měl Blair také jasno. Budoucností byla kvalifikovaná pracovní síla. Jedině ta se mohla prosadit v moderním světě. „Jesliže britský obchod bude pod
69
Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 62. „The critical challenge is to connect [our] goals to a world that has undergone a veritable revolution of change. Technology, trade and travel are transforming our lives. Our young people will work in different industries, often those of communications and design, not old mass production. Many will work in or own small businesses. Jobs for life are gone. Nine to five working is no longer universal. Women work, which brings new opportunities but new strains for family life. South East Asia can compete with us, in many parts on equal terms. Money is traded across international boundaries in vast amounts twenty-four hours a day. New, new, new: everything is new. There is an urgent task to renew the social democratic model to meet this change.“ 70 Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s.214. „Labour as a party not only believes that economic dynamism and social justice must go hand in hand but that creating and maintaining the right environment for enterprise and wealth creation is a poilicy priority.“
38
konkurenčním nátlakem, musí být (pracovníci) schopni vyrábět designově dokonale zpracované výrobky a služby s vysokou přidanou hodnotou. Toto vyžaduje mozek a ne svaly. Klíč k přežití v moderním světě je přístup ke vzdělání a informacím […] informace jsou měnou našich ekonomik.“71 Blair a globalizace: „Domácí ekonomika nemohla být držena v izolaci od globální ekonomiky. Role vlády byla pomoci obchodu a dělníkům vyrovnat se s rychle se měnícím a nejistým světem, kterému čelí.“72
5.2 Monetární politika Jedním z hlavních úkolů monetární politiky bylo udržení stabilní inflace. Již předchozí konzervativní vláda stavěla udržení nízké inflace na vrchol svých priorit a labouristé v tom dále pokračovali. Prvním a radikálním krokem Browna bylo osamostatnění britské centrální banky (Bank of England) a nezávislé určování inflace pomocí inflačních cílů. Inflační cíl byl udržet inflaci na úrovni jednoho procenta pod nebo nad 2,5% hranicí. To zároveň chránilo ekonomiku před deflací.73 Taktéž určování výše bylo v rukou centrální banky. Tím se Brown vzdal důležitého nástroje pro ovlivňování ekonomiky. Brown tedy ihned po svém nástupu do funkce zavedl následující opatření: zavedení inflačního cíle pro centrální banku, banka měla kontrolu nad krátkodobými úrokovými mírami díky nimž mohla dosahovat inflačního cíle, ustavení bankovní rady (Monetary Policy Committee - MPC), která je z velké části jmenována ministrem financí a má za úkol dohlížet na rozhodnutí týkající se úrokových měr.74 MPC se scházela jednou měsíčně a rozhodovala o výši krátkodobých úrokových měr většinou. Inflační politika v rukou nezávislé centrální banky byla velice úspěšná, protože míra inflace nikdy nebyla o více než 1% pod či nad hranicí 2,5% až do května 2007.75 Nicméně centrální banka přišla svým osamostatněním o dvě důležité funkce, které měla po dlouhou dobu – dohled nad komerčními bankami a správu státního dluhu. Toto přešlo 71
Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 63. „If British businesses are to compete, they need to be able to produce well-designed, high value-added goods and services. This requires brains not brawn. The key to survival in the modern world is access to knowledge and information […] information is the currency of our economies.” 72 Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 67. „The domestic economy could not be managed in isolation from the global economy. The role of government was to help business and workers deal with the rapidly changing and uncertain world they faced.“ 73 Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 70. 74 Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 113. 75 Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 197.
39
do rukou nově vytvořených orgánů – Debt Management Office a Financial Services Authority.76
5.3 Fiskální politika „První věc, kterou musela vláda udělat bylo zaručení ekonomické stability. „ ‘Žádná další konjunktura a recese’ se stalo mantrou Gordona Browna.“77 „…umírněnost znamená vyvážený rozpočet a ne danění, půjčování a výdaje, které by to ohrozily. Vláda by měla vytvořit ekonomický rámec, který by přinesl stabilitu britské ekonomice a podpořil by investice, produktivitu a růst.“78 Pokud jde o analýzu fiskální politiky z mého pohledu, nelze říci nic jiného, než že New Labour byla především výborným správcem. Po vládě Thatcherové a Majora zdědili rozvíjející se moderní a hlavně rostoucí ekonomiku typickou umírněnými státními výdaji a přijatelnou mírou zdanění. Právě přílišné přerozdělování a utrácení veřejných financí bylo velkým strašákem předešlých labouristických vlád. Ty se vždy velice brzy dostaly do finanční tísně a nezbývalo jim nic jiného, než hradit nedostatky financí v rozpočtu zvýšeným zdaněním. Proto předchozí labouristické vlády měly nesmazatelnou nálepku vysokého utrácení a zároveň vysokého zdanění. Toto byla vždy příčina, která jim podlomila nohy v dalším volebním období. V pozdější době s umírněným a racionálním přístupem konzervativců při nakládání s veřejnými financemi neměli labouristé šanci vyhrát volby. Podstatnou změnou bylo až odstranění již mnohokrát zmiňované Klauzule IV, která tuto nesympatickou nálepku nevyvážených veřejných financí smazala z portfolia New Labour. Blair i Brown si byli tohoto velmi dobře vědomi. Proto „prudence“ – opatrnost, umírněnost, moudrost a rozvážnost – byla hlavní při nakládání s veřejnými financemi. Nechtěli se dopustit chyb předešlých labouristických vlád. Dokonce Brown byl onou umírněností natolik posedlý, že dokonce veřejné výdaje i daně byly ještě více přitaženy a ještě opatrněji se s nimi nakládalo než za konzervativců.
76
Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 199 Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 67. „The first thing that governments had to do was promote economic stability. ‘No more boom and bust’ became Gordon Brown’s mantra.“ 78 Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 69. „…prudence meant balancing the budget and not taxing, borrowing and spending in ways that threatened it. Government should create an economic framework that would bring stability to the British economy and would promote investment, productivity and growth.“ 77
40
Pro britskou politiku je charakteristické dlouhodobé myšlení. Proto strana ihned po vítězných volbách začíná pracovat na tom, aby vyhrála i druhé volební období, protože spousta politických cílů není realizovatelná pouze v průběhu jednoho období. Blair a Brown dobře věděli, že klíčem k druhému volebnímu úspěchu je dobré řízení veřejných financí. Žádné zbytečné zadlužování, žádné zbytečné výdaje, které by vedly k vyššímu danění. Lidé musí získat v New Labour důvěru jako ve schopného správce financí. Jedině tak byla šance na výrazný úspěch v dalších volbách. Výhodou bylo, že volební sliby byly v těchto otázkách velice obecné a nespecifické, proto tato „umírněnost“ mohla být realizována dle aktuálních potřeb, aniž by Browna tížilo nějaké konkrétní břemeno volebních závazků. To bylo velkou výhodou. Umírněnost se řídila dvěma zásadami. První byla, že si vláda bude půjčovat finanční prostředky pouze na dlouhodobé investice a nikoliv na podporu současné spotřeby během výkyvů ekonomického cyklu. Druhou bylo rozumné investování prostředků, které mělo držet veřejný dluh jako podíl na HDP na „rozumné a přijatelné“ úrovni vzhledem k vývoji ekonomického cyklu.79 Daně Ačkoliv se Labouristé v předvolebních slibech zavázali k poklesu daní, opak byl pravdou. Daně sice během prvních pár let mírně klesly, ale poté vzrostly nepatrně nad původní předvolební úroveň. Z 34,8% národního důchodu na přelomu let 1996/7 na 36,3% na konci druhého vládního období Labouristů s vyhlídkou na další zvyšování daní k jejich dlouhodobému maximu za posledních 25 let.80 Daň z přidané hodnoty byla do roku 1979 na úrovni do 15%. Během vlády konzervativců vzrostla na 17,5% z důvodu financování zvýšení státních výdajů. Za vlády dvojice Blair-Brown se udržela na 17,5% do roku 2007. Daň z příjmu klesla mezi roky 1997 a 2007 mírně z 23% na 22%. Postupné zvyšování spotřební daně u motorových paliv (benzín, nafta) muselo skončit v roce 2000 kvůli rozsáhlým protestům po celé zemi. Toto postupné zvyšování spotřební daně započali již konzervativci za účelem zvýšení zájmu o veřejnou dopravu v rámci své „zelené“ politiky. Brown se původně zavázal k pokračování v tomto navyšování, ale později se to ukázalo jako neudržitelné.81
79 80
Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 72. Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 72. 81 Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 201.
41
Graf 182
Zdroj: Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 73, Figure 3.2, vlastní úprava.
Výdaje V počátcích své vlády se labouristé striktně drželi výdajových plánů předešlé konzervativní vlády. Vládní výdaje jako procento na HDP poklesly ze 41% v roce 1997 na 37,7% koncem roku 2000. Do roku 2004 vzrostl podíl vládních výdajů na 41,5%. I přes to však zůstával pod průměrem zemí Evropské unie. Během prvního volebního období rostly výdaje v průměru o 1,3% ročně (což byla zhruba polovina než u předchozí Majorovi vlády). V druhém volebním období se tento roční průměr zvýšil na 4,5%.83 Hlavními příjemci veřejných výdajů byla u labouristů velmi podporovaná odvětví – školství, zdravotnictví, boj proti kriminalitě a doprava. Především investice do zdravotnictví se nesetkaly s požadovaným efektem.. I přes značné prostředky vynaložené na podporu zdravotnictví došlo jen k malým výsledkům. „Od konce roku 1999 se Brown a Blair připravovali na výrazné zvýšení veřejných výdajů v oblasti zdravotnictví. Úkolem bylo z části zkrátit čekací seznamy, částečně zvládnout zvýšenou potřebu lékařské péče pro stárnoucí populaci a z části zamaskovat to, co bylo dlouhé roky považováno za výdajově opomíjené, alespoň ve srovnání s Francií, Německem a skandinávskými zeměmi, a také s USA, které (v roce 2006) utratilo za výdaje do zdravotnictví dvakrát více než Británie jako procento podílu na státním příjmu.“84
82
Graf se týká Velké Británie mezi roky 1978 – 2010. Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 76. 84 Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 204. „From late 1999, Blair and Brown prepared for a major increase in state spending on the National Health Service. The aim was partly to reduce waiting lists, partly to plan for an ageing society with increasing medical needs, and partly to make up for what was widely perceived as many years of under-expenditure, at 83
42
Graf 285
Zdroj: Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 76, Figure 3.3, vlastní úprava.
5.4 Ekonomický růst a životní standard Závazek nezvyšovat daně a nepřekročit výdajový plán nastavený konzervativci na další dva roky vzal z rukou Browna dva významné nástroje pro řízení ekonomické aktivity. Zejména zdanění je důležitým prostředkem redistribuce zdrojů mezi chudými a bohatými. Nicméně ani toto nezabránilo Brownovi k provádění mírné redistribuce.86 Brown zastavil redistribuci, která vedla k prohlubování nerovnosti. Naopak se zaměřil především na pomoc nejchudším. Životní standard se během labouristické vlády zvýšil. Mezi roky 1996/7 až 2003/4 vzrostly roční průměrné příjmy o 2,5%. Životní standard se především zvýšil u nízkopříjmových skupin obyvatel, bohatší část obyvatelstva si nijak výrazně nepolepšila ani nepohoršila. Proto dochází k uzavírání pomyslných nůžek pouze z jedné strany, jak už jsem poznamenal v jedné z předchzích kapitol. I přes to je však nerovnost v britské společnosti značná, vyšší než ve většině Evropských zemí . „Giniho koeficient rostl v prvním volebním období, poté se snižoval během druhého volebního období až na hodnotu, kterou vláda zdědila v roce 1997.“87 V Příloze 2 uvádím vývoj Gini indexu ve Velké Británii mezi roky 1979 a 2008.
least by comparison with France, Germany and Scandinavian countries, and with the US, which (in 2006) spent more than twice as much on its residents’ health as a share of income as Britain did.“ 85 Graf se týká Velké Británie mezi roky 1979 – 2007. 86 Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 113. 87 Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 78.
43
Labouristé se zavázali nezvyšovat daně z příjmu. Naproti tomu, stejně jako předešlé vlády zvýšili spotřební daně (tabák, motorová paliva). To má vliv i na rovnost, protože například vyšší daň na cigarety a tím i jejich vyšší cena ovlivňuje především chudší skupiny obyvatel.88 Britské ekonomice se mezi roky 1997 a 2007 dařilo. Zaznamenala průměrný roční růst ve výši 3% s kulminací koncem roku 2000, kdy růst dosahoval hodnot kolem 4%. Do roku 2004 opět ekonomika mírně zpomalila podobně jako světová ekonomika a opětovně se dostala k tříprocentním hodnotám. Nicméně ne každému odvětví se dařilo stejně dobře a byly pozorovatelné velké rozdíly. Zatímco obchod a finanční služby překročily 30% na celkovém produktu, výroba poklesla pod hranici 16% v roce 2002. Od roku 2001 rostl soukromý sektor podstatně pomaleji než veřejný. Mezi roky 2003 a 2004 vzrostla zaměstnanost ve veřejném sektoru o 2,5% zatímco v soukromém pouze o 0,5%. V roce 2004 tvořila zaměstnanost ve veřejném sektoru jednu pětinu z celkové zaměstnanosti. 89
5.5 Euro Přijetí eura a vstup do eurozóny se stal jedním z mála konfliktů mezi Blairem a Brownem. Zatímco Blair byl přijetí eura a evropské integraci nakloněn, Brown byl spíše skeptický a nedůvěřivý vůči jednotné evropské měně. Blair a evropská integrace, 1991: „Jestliže je Británie spokojena sama se sebou jako s evropským národem, bylo by přínosné přijmout jednotnou měnu a přiblížit se ekonomické integraci, ale s přihlédnutím k diskuzi, kde by k tomu mělo dojít – na opatřeních, která doprovázejí měnovou unii jako nezbytná součást jejího fungování a aktuálnost institucí Evropského společenství tak, aby s růstem moci rostla i jejich demokratická odpovědnost.“90 Přijetí eura by mělo pro Velkou Británii jak pozitiva, tak i negativa. Mezi pozitiva by patřila jednoznačně úspora při převádění měny. Odpadly by ztráty z převádění libry na euro při bankovním styku se státy eurozóny, který je velmi četný. Euro by dozajista bylo také „The Gini coefficient is increasing during Labour’s first term, then falling back during the second term to more or less to point the government inherited in 1997.“ 88 Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 116. 89 Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 77-79. 90 Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 10. „If Britain was confident in itself, in its modern identity as a European nation, it would be supporting the movement towards a single currency and closer European integration, but focusing the debate where it should be – on the measures that must accompany monetary union to make it work, and up-dating radically the institutions of the European Community to insist that, as its power increases, so must its democratic accountability.“
44
pobídkou pro zvýšení a zintenzivnění obchodních vztahů mezi Británií a eurozónou. Zároveň by díky euru odpadla nejistota z budoucího vývoje kurzu při obchodování. Mezi negativa přijetí eura patří především mírné omezení obchodu se starými zámořskými obchodními partnery Velké Británie. Taktéž důležitým argumentem proti je rozdílná míra inflace napříč celou eurozónou. V případě ekonomického šoku to může zapříčinit značně odlišné dopady na jednotlivé ekonomiky. Ale, celá eurozóna musí přijímat společná opatření při čelení šokům, která většinou znamenají až druhou nebo i třetí nejeefektivnější možnost řešení pro danou zemi. „Jedno opatření pro všechny může pravděpodobně znamenat, že nebude dobré pro nikoho.“91 Vláda si mezi roky 1997 a 2003 stanovila cíl vše připravit na přijetí eura a podle odezvy veřejného mínění a dalších ukazatelů v roce 2003 o přijetí eura rozhodnout pozitivně či negativně. Průzkumy veřejného mínění však silně naznačovaly odpor Britů vůči euru. Především u nízkopříjmových skupin, žen nad 35 let, a zejména těch, co volí konzervativce. V květnu 1998 bylo v průzkumu veřejného mínění 34% pro a 48% respondentů proti přijetí eura. V listopadu 2000 se tento poměr dokonce ještě více polarizoval na 18% pro a 71% proti přijetí eura.92 V červnu 2003 padl konečný verdikt euro nepřijmout. Gordon Brown: „Jasný a jednoznačný postoj Velké Británie k vstupu do EMU nebyl v současnosti učiněn a rozhodnutí o vstupu nyní by nebylo v národním ekonomickém zájmu.“93
91
Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 192. „One size fits all probably implies a perfect fit for no one.“ 92 Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 192, oba průzkumy. 93 Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 193. „A clear and unambiguous case for UK membership of the EMU has not at the present time been made and a decision to join now would not be in the national economic interest.“
45
6. Školství
Mezi velice známé citáty Tonyho Blaira patří: „Vzdělání, vzdělání, vzdělání.“94 Vzdělání a školství bylo pro labouristy prioritou číslo jedna. Blair i ostatní labouristé totiž považovali vzdělání za nástroj ekonomické prosperity státu. Čím bude národ vzdělanější, tím poroste jeho ekonomická produktivita a bude se zvyšovat životní úroveň. Zvyšování standardů ve školách bylo hlavním cílem. V dokumentu Excellence in Schools (červenec, 1997) bylo vzdělání popsáno jako: „…klíč k vytváření společnosti, která je dynamická a produktivní.“95 Jenom pro připomenutí uvádím některé důležité závazky z předvolebního programu labouristů: Snížit počet žáků ve třídách pod 30 pro děti ve věku 5-7 let, místo v jeslích pro děti mladší 4 let, zvyšování standardů ve školách, vybavení škol počítači a umožnění co největšímu počtu žáků práci s těmito technologiemi, program celoživotního vzdělávání, zvýšení výdajů na vzdělání jako nákladů na prevenci snižování nezaměstnanosti.96 Už v říjnu 1979 Neil Kinnock mluvil o podpoře školství takto: „Musíme využít tento čas v opozici k tomu, aby se vzdělání stalo ústředním tématem politické diskuze a veřejné poptávky. Musí to být prst v pěsti budoucí labouristické vlády. Musíme se ujistit, že získá důležitost ekonomické, průmyslové a energetické politky. To je to nejdůležitější, pokud chceme, aby naše společnost byla více harmonická, výřečná, myslící, tolerantní, demokratická. Je to základní priorita pokud chceme ekonomicky přežít.“97 Vzdělání
mělo
u
labouristů
vždy
zvláštní
postavení
v jejich
hierarchii
egalitariánských ideálů. New Labour však tuto problematiku posunula ještě o stupeň výše, protože se dostala k moci v období globalizace, kdy nestačilo pouze vyrovnávat poměry uvnitř země, ale zároveň stačit i okolnímu světu. „New Labour a jejich vize vzdělání je ambiciózní, ale v souladu s novým ortodoxním pohledem na ekonomiku, snahy a politické příspěvky byly provedeny v souladu s přesně vymezeným celkovým rámcem zdrojů. Od 94
Docking, J., 2000, New Labour’s Policies for Schools, s. 3. „Education, education, education.“ 95 Docking, J., 2000, New Labour’s Policies for Schools, s. 3. „…the key to creating a society which is dynamic and productive.“ 96 Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 170, Box 12.1, vlastní úprava. 97 Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 169-170. „We have to use this period of opposition to make education a central issue of political debate and public demand. It has to be a finger in the fist of the next Labour Government. We must ensure that it gains the importance of economic, industrial and energy policy. That is an elementary necessity if we are to make our society more harmonious, more articulate, more reasoning, more tolerant, more democratic. That is a fundamental priority if we are to survive economically.“
46
počátku, vzdělávací politiky navrhované New Labour zohledňovaly nelehký mix konzervativního konzumu a individualismu, kupříkladu výběr (školy) rodiči, a odvolávání se na tradiční labouristické zájmy kolektivismu a občanství, tak jako nově formulovaný závazek komplexního uceleného vzdělání. Úspěšné sjednocení těchto rozdílných filosofií může být považováno za typický příklad New Labour, catch-all vítězná strategie získání všech voličů….“98 Z mého pohledu bych rozdělil intervence New Labour v oblasti školství do těchto několika bodů: •
Vyrovnat se a navázat na konzervativní politiku předešlé vlády. Zde byl především problém v oblasti financování reforem ve školství. Labouristé se totiž
zavázali
k výdajové
umírněnosti
preferované
již
předchozí
konzervativní vládou. •
Snaha o zvýšení standardů uvnitř školství. Kvalita výuky, vyučujících, škol, moderní vybavení učeben. Efektivnost výuky, snížení počtu žáků ve třídách.
•
Vyrovnání se okolnímu světu. Přizpůsobení standardů ve školách tak, aby se žáci vyrovnali vědomostmi lídrům v okolním světě v průběhu nějaké doby.
•
Vysoké školství, univerzity. Především zavedení kontroverzních „top-up fees“ poplatků. Sjednocení systému poplatků, studentské půjčky. Univerzity i v období labouristů hrály až druhé housle jakožto bod zájmu vlády.
•
Diskuze na téma – jak moc se vzdělanost odráží na celkové ekonomické výkonnosti země? Má to být financováno spíše státem nebo individuálně (především poplatky na univerzitách)? Spíše taková mediální přetřelka mezi příznivci a odpůrci labouristické vzdělávací politiky protkaná srze celé období 1997 – 2007.
Vybírám zde jen ty klíčové momenty. Legislativa týkající se školství byla samozřejmě během deseti let opravdu bohatá a do značné míry i dosti nepřehledná. Proto mi nepřipadá vhodné zbytečně se do toho zamotávat více než-li je nezbytné. Navíc je nutné upozornit, že v každé části Velké Británie platí jiné místní úpravy. Například výše poplatků
98
Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 171-172. „New Labour’s vision for education is ambitious, but in keeping with its new economic orthodoxy, the aspirations and policy commitments have been made within the context of an acceptance of a stringent general resource framework. From the outset, the education policies proposed by New Labour have reflected an uneasy mix of Conservative consumerism and individualism, exemplified for instance by parents’ choice, and appeals to traditional Labour concerns with collectivism and citizenship, such as the restated commitment to comprehensive education. The succesful union of these divergent philosophies may be thought as the quintessence of New Labour, a catch-all, election winning strategy….“
47
na vysokých školách se rapidně liší v Anglii, Walesu, Skotsku i Severním Irsku. O rozlišování mezi domácími studenty, studenty z jiné části Británie a studenty z EU a dalších částí světa ani nemluvě.
6.1 Excellence in Schools Dokument byl vydán v červenci 1997. Sloužil ke zvýraznění záměrů vlády a opatření, která má v plánu provést během vládního období, tedy příštích pěti let. Šlo v podstatě o jakýsi „plán práce“, který byl na začátku volebního období přednesen parlamentu. Zdůrazňoval cíle, které chtěla vláda dosáhnout v oblasti školství do roku 2002.99 Ve stručnosti se jednalo o šest základních oblastí:100 1.
Vzdělání bude prioritou číslo jedna. Vzdělání bude v centru vládního zájmu a bude ve zvýšené míře financováno vládními zdroji.
2.
Politiky budou uplatňovány tak, aby z nich profitovali mnozí, nikoliv pouze někdo. The Assisted Places Scheme – systém, ve kterém mohou děti získat subvencované místa na nezávislých školách bude zrušen a uvolněné zdroje budou využity na zmenšení počtu žáků ve věku 5 – 7 let ve třídách a dále na zlepšení péče v jeslích jako prevence budoucího selhání.
3.
Zaměření na zvyšování standardů ve školství. Standardy jsou důležitější než struktury. Prosazování a zvyšování standardů se má dít prostřednictvím jakési soutěže mezi školami. Školy podobného typu mají mezi sebou soutěžit o potenciální žáky či studenty formou zlepšující se výkonnosti a služeb.
4.
Intervence bude nepřímo úměrná úspěšnosti. Vláda nebude zasahovat do škol, které byly úspěšné s vyjímkou zásahů, které povedou ke zvýšení úrovně výuky. Vláda bude provádět zásahy či kontroly zaměřené na ochranu žáků, především v mladším věku.
5.
Nulová tolerance k nedostatečnému výkonu. Školy, které nebudou splňovat požadované standardy a budou se ve „výkonnosti“ držet někde na konci pomyslného seznamu se musí zlepšit, začít od znova a nebo
99
http://www.ukchildcare.ca/policy/whitepaper.shtml, poslední přístup 17.4. 2010. Docking, J., 2000, New Labour’s Policies for Schools, s. 24.
100
48
jednoduše skončit
a zavřít. V tomto ohledu byl plán vlády
nekompromisní 6.
Vláda bude kooperovat s těmi, kteří se zavázali ke zvyšování standardů. Mezi tyto osoby, partnery patří rodiče, učitelé, ředitelé, místní samospráva, církev, podnikatelé, soukromé školy, dobrovolníci a neziskové organizace.
6.2 Cíle vlády Podrobněji rozváděly teoretický rámec z předešlé kapitoly. Měly být naplněny do konce roku 2002. Cíle vlády:101 Děti ve věku do 7 let •
66% dětí do 3 let musí mít místo v jeslích, zejména v problémových oblastech.
•
Do září 2000, v žádné třídě s dětmi mezi 5 – 7 lety nesmí být více jak 30 žáků.
Děti ve věku 11 let •
80% musí dosáhnout požadovaného standardu gramotnosti.
•
75% musí dosáhnout požadovaného standardu ve znalosti počtů.
•
Souvisí zejména s vyrovnáváním se okolnímu světu.
Mládež ve věku 16 let •
Dosažení daných úrovní znalostí v různých srovnávacích testech z rozdílných oblastí.
Mládež ve věku 19 let •
85% musí dosáhnout určitého stupně NVQ (National Vocational Qualification), úroveň 2 nebo srovnatelná.102
Záškoláctví a vyloučení ze školy •
Neomluvená absence nesmí překročit 0,5% zameškaných dní za rok.
•
Za rok nesmí být vyloučeno více než 8400 žáků. 101
Docking, J., 2000, New Labour’s Policies for Schools, s. 25, Figure 2.1, vlastní úprava. http://www.direct.gov.uk/en/EducationAndLearning/QualificationsExplained/DG_10039029, poslední přístup 17.4. 2010. NVQ je srovnatelná úroveň praktických znalostí, řešení reálných problémů z pracovní oblasti, která pomáhá rozvíjet schopnosti a znalosti pro lepší začlenění do pracovního prostředí. Pro lepší srovnání má úrovně 1-5. NVQ je založena na celostátních standardech pro různé typy zaměstnání. Standardy udávají schopnosti a znalosti, které musí mít uchazeč o tento typ práce. V podstatě jde o jakési kurzy, které připravují na budoucí zaměstnání, s tím, že je lze absolvovat s různou úspěšností, která se pak celonárodně srovnává. Oblasti, které se v rámci NVQ dají studovat: Business a management; prodej a marketing; zdravotní péče, jídlo, catering, volný čas; stavebnictví; výroba, produkce, strojírenství. 102
49
Střední školy •
800 nových specializovaných středních škol do roku 2003.
Počítače, internet •
Internet do všech škol do roku 2002.
•
Učitelé musí umět zacházet s výpočetní technikou a využívat ji.
•
Žáci po dostudování musejí mít dobré znalosti práce s výpočetní technikou. Vláda shrnula svou politiku ve školství do pěti velkých témat103 – kvalita,
rozmanitost, rodičovská volba, větší autonomie pro školy a větší odpovědnost. Kvalita se týkala zejména výuky žáků ve věku 5 – 16 let, kterým bylo poskytováno široké a vyvážené vzdělání stavící na rozvíjení individuálních schopností jednotlivých žáků spojujících prvky výuky, domácího studia a potřeb jednotlivých studentů. Toto bylo pravidelně ve čtyřletých intervalech kontrolováno inspekčním orgánem Office for Standards in Education (OFSTED).104 Tedy kontrola škol se přesunula z pravomoci místních samospráv pod jeden centrální vládní úřad, což ve velké míře napomáhalo srovnání hladiny rozdílností. Taktéž záleželo i na rozvoji kariéry jednotlivých učitelů. Pro koordinaci nabídky učitelů na trhu práce a pro řízení procesu jejich zaměstnávání vznikla vládní instituce The Teacher Training Agency, která zároveň dohlížela na zvyšování kvality přípravy budoucích učitelů.105 Zlepšila se kvalita a podmínky studia pro děti se speciálními potřebami. Pro starší žáky byla zavedena norma General Certificate of Secondary Education (GCSE), která sjednotila požadavky na vzdělání na středních školách a nahradila předchozí různé standardy kvality, které nebyly společné.106 Rozdílnost znamenala představení či utvoření příspěvkově dotovaných škol, které nebyly závislé na místní samosprávě, ale byly autonomní. Školy měly velkou volnost v řešení svých problémů a v najímání služeb a zaměstnanců. Docházelo k výrazné konzumní orientaci škol. Navíc se zvyšoval rozdíl mezi školami pod místní samosprávou, které většinou neměly k dispozici takové finanční prostředky jako tyto školy dotované. Týkalo se to jak středních (25% dotovaných), tak i základních škol (3% dotovaná). Větší možnost volby pro rodiče spočívala v naprosto volném výběru vhodné školy pro jejich dítě. To bylo omezeno pouze 103
Docking, J., 2000, New Labour’s Policies for Schools, s. 21-23. http://www.ofsted.gov.uk/, poslední přístup 17.4. 2010. 105 http://www.tda.gov.uk/, poslední přístup 17.4.2010. The Teacher Training Agency je dřívěší název, organizace vznikla v roce 1994 na základě zákona Education Act z téhož roku. Současný oficiální název organizace je Training and Development Agency for Schools. 106 http://www.direct.gov.uk/en/EducationAndLearning/QualificationsExplained/DG_10039024, poslední přístup 17.4. 2010. 104
50
fyzickou kapacitou škol. K tomu, aby ji školy naplňovaly byly nuceny systémem státních příspěvků vázaných na počet studentů. Jednalo se vlastně o jakýsi pseudo trh, kdy na straně poptávky stáli rodiče s dětmi a na straně druhé školy. Systém už v počátcích narazil na problémy, protože nebyl dostatek kvalitních škol, které by zcela pokryly poptávku rodičů. Větší autonomie škol spočívala v omezení kontrol místní samosprávou a větší volností v řešení svých problémů a koordinaci financování. Toto převzali labouristé již jako připravený rámec od předchozí konzervativní vlády. Větší zodpovědnost – ve zjednodušené podobě se jednalo o systém kontroly škol, který dohlížel na výkonnost škol, na jejich rozvoj a zlepšování kvality v duchu dosahování vyšších standardů. Bylo to založeno na kooperaci OFSTEDu, inspekcí, rodičovské kontroly a sledování mnohých jiných převážně tabulkových indikátorů.
6.3 Gramotnost a znalost počtů Jedním ze základních srovnání zvyšování standardů s okolním světem se staly testy gramotnosti a znalosti počtů pro děti ve věku 11 let. Požadovaného standardu gramotnosti mělo dosáhnout do roku 2002 80% žáků a standardu v počtech mělo dosáhnout 75% žáků. Zejména jde o vyrovnání standardu znalostí s žáky ze států z oblasti okrajů Pacifiku (Pacific Rim Countries), mezi které patří například USA, Kanada, Rusko, Austrálie, Hong Kong, Japonsko a další.107 V září 1998 byl zaveden standard gramotnosti ve školách a speciální vyučovací hodina zaměřená na tuto problematiku. To stejné bylo provedeno i se záměrem zlepšení kvality počtů v září 1999.108 Jak uvádí Guardian, na základě srovnávacích testů z roku 1998 dosáhlo požadované úrovně v testech gramotnosti pouze 64% studentů a 57,9% ze znalosti počtů.109 „Procento žáků dosahujících očekávané úrovně pro jedenáctileté vzrostla o 12 procentních bodů v angličtině a o 10 procentních bodů v matematice mezi roky 1997 a 2000, a zdá se, že je to na dobré cestě ke splnění cílů 80% v angličtině a 75% v matematice do roku 2002.“
107
2010.
110
Vývoj úrovně znalostí angličtiny mezi roky 1995 a 2006 se u 11-letých
http://geography.about.com/od/urbaneconomicgeography/a/econtigers.htm, poslední přístup 18.4.
108
Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 175-176. http://www.guardian.co.uk/uk/1999/feb/23/rebeccasmithers, poslední přístup 18.4. 2010. 110 Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 366. „The percentage of pupils reaching the expected levels for eleven-year-olds rose by 12 percentage points in English and 10 percentage points in maths from 1997 to 2000, and they seemed well on course to meet the targets of 80% in English and 75% in maths by 2002.“ 109
51
žáků zvýšil o zhruba 25% (78% celkově). A v matematice si stejná věková kategorie polepšila přibližně o 30% (75% celkově).111 I přestože došlo ke zvýšení standardu, neexistuje jednoznačné přesvědčení, že by k tomuto stavu nejvíce přispělo stanovení cílů vládou. „Při bližším pohledu na data, vyvstávají pochybnosti, nakolik to byly ony cíle, které způsobily změnu. Ve skutečnosti skóre rostlo rychleji během posledních let konzervativní vlády, když nebyly stanoveny žádné cíle a věda bez národního cíle sledovala stejnou linii jako angličtina a matematika. Také důvod zvyšování skóre je předmětem otázek.“112 Jednou z odpovědí by mohly být použité testy, které skóre navyšovaly a byly hůře srovnatelné v globálních měřítcích.
6.4 Financování školství113 Financování školství bylo poměrně složité. Labouristé si naplánovali velké změny a reformu celého školství v podobě zvyšování standardů a přizpůsobování se globálnímu trhu s lidským kapitálem. Během prvních dvou let měl Brown silně svázané ruce, protože se zavázal k výdajové umírněnosti, která kopírovala trend udaný minulou konzervativní vládou. Mezi lety 1999 a 2002 bylo školství podpořeno £19 miliardami. Peníze byly poskytovány přímo školám, které je mohly využívat podle svých představ a potřeb. I přes to byly výdaje na školství v poměru k HDP menší než v roce 1995. Během prvního volebního období klesly výdaje na školství v poměru k HDP z 4,9% na 4,7%.114 „Naproti tomu, během druhého volebního období vláda navýšila výdaje na školství (a také na zdravotnictví). Z £23,48 miliard mezi lety 1999-2000 na £34,36 miliard v letech 2005-2006, to je navýšení o 60%.“115 Peníze byly rozdělovány do tříletých rozpočtů s ročními výplatami. „Vládní financování školních budov se více než zdvojnásobilo z £1,26 miliardy v letech 1997-1998 na £3,02 miliardy
111
Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 367, Figure 17.1, vlastní úprava, oba dva údaje. Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 366. „A closer look at the data, however, raises doubts about whether it was the targets that were making the difference. Scores in fact rose more rapidly in the final years of the Conservative government when no targets were set, and science without a national target followed the same trajectory as English and maths. Even the meaning of the rising scores has been questioned.“ 113 Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 378-79. 114 Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 173. 115 Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 379. „In contrast, in the second term the government boosted education (and also health) spending. From £23.48 billion in 1999-2000 and to £34.36 billion in 2005-06, an increase of 60%.“ 112
52
v letech 2005-2006.“116 Celkově se však výdaje na školství mezi roky 1996-1997 a 20062007 zvýšily z 4,8% na 5,7%.117
6.5 Vysoké školy Vysoké školy a univerzity nikdy nepatřily mezi hlavní priority. A to jak za konzervativní vlády, tak i v průběhu vlády New Labour. I přes to se přijatá opatření v této oblasti stala mnohdy diskutovanějšími než v jiných oblastech školství.. Jedná se především o zavedení poplatků na vysokých školách, tzv. „top-up fees“.118 Před nástupem New Labour fungovalo vysoké školství na principu hrazeném státními granty a dotacemi z peněz daňových poplatníků. Bylo tedy v podstatě zdarma. Pohnutkou k zavedení vyššího či spíše rozšířeného školného byla Dearingova zpráva vydaná v roce 1997, která měla za úkol prozkoumat finanční poměry ve vysokém školství. Dearing v ní vyjádřil potřebu budoucího financování vysokého školství formou státních příspěvků kombinovaných se zavedením školného. Naprosto jednoznačně tato zpráva vyjádřila názor, že do budoucna již vysoké školství nemůže být financováno pouze z kapes daňových poplatníků.119 „Obsahovala 93 doporučení celkem, z nich osm bylo klíčových: všichni řádní studenti by měli přispět £1000 za akademický rok po skončení školy na příjmově podmíněné bázi; měla by zde být návratnost související se zvyšujícím se počtem studentů; reputace diplomů z britských vysokých škol ve světě musí být chráněna; vysoké školství by mělo ve větší míře využívat technologií; vláda by měla zvýšit dotace na výzkum; výuka na univerzitách by měla být více profesionální; univerzity by měly zastávat silnější regionální a komunální roli; a měla by existovat evidence o platech a prováděné práci všech zaměstnanců.“120 Navrhovaná výše poplatků v Dearingově zprávě měla pokrýt zhruba 25% nákladů na výuku.121 Dearing 116
Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 379. „Government funding for school buildings more than doubled from £1.26 billion in 1997-8 to £3.02 billion in 2005-6.“ 117 Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 379. 118 http://www.guardian.co.uk/education/2002/oct/31/highereducation.uk2, poslední přístup 18.4.2010. 119 http://www.leeds.ac.uk/educol/ncihe/, poslední přístup 18.4. 2010. 120 http://www.guardian.co.uk/education/2007/jul/24/highereducation.tuitionfees, poslední přístup 18.4. 2010. „There were 93 recommendations in all, but eight key messages: all full-time undergraduates should contribute £1,000 per year of study after graduation on an income-contingent basis; there should be a return to the expansion of student numbers; the world-class reputation of UK degrees must be protected; higher education should make greater use of technology; the government should increase funding for research; there should be more professionalism in university teaching; there should be a stronger regional and community role for universities; and there should be a review of pay and working practices of all staff.” 121 Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 131.
53
také ve své zprávě zdůraznil, že je nutné utvořit systém vysokého školství na světové úrovni, raději nežli mít jen několik institucí světové prestiže.122 „New Labour u moci rychle odmítla Dearingův návrh poplatků a grantů v jejich okamžité odpovědi na jeho zprávu a představila jimi preferovanou představu poplatků závislých na majetkových poměrech společně se studentskými půjčkami splatnými zpětně. Představení školného a zrušení grantů ukázalo jasný rozchod s ideologií Old Labour, pro kterou bylo ‘vzdělání zdarma’ příznačné.[…] Vláda se rozhodla představit poplatky společně s obhajobou myšlenek ‘nového realismu’ a ‘těžké volby’ v globálně soutěživém prostředí, ve kterém je lidský kapitál klíčem k mezinárodní konkurenceschopnosti. Vláda také znovu zopakovala to, co již bylo dobře známo: práva a povinnosti jdou ruku v ruce. Investice národa musí být vyvážená se závazky jednotlivce.”123 Samozřejmě existovala jakási linie obhajoby ze strany New Labour pro zavedení poplatků. David Blunkett, ministr školství v prvním období New Labour, zdůvodňoval poplatky takto: „…od těch kteří profitují z univerzitního vzdělání ve smyslu vyšších výdělků během života by se logicky mohlo očekávat, že přispějí na jeho náklady.“ 124 Opozice naopak zastávala názor, že ze vzdělaných lidí potenciálně profituje celá společnost. Proto by mělo být v zájmu společnosti, aby byla vzdělaná a tudíž by se vysoké školství mělo i nadále hradit z daní. Jak tedy poplatky fungovaly? V prvních letech mezi roky 1998 a 2006 si univerzity mohly účtovat za jeden akademický rok školné ve výši £0-1250. Přesná výše závisela na příjmu rodičů a několika dalších testovaných indikátorech. Tento poplatek byl splatný předem, to znamená před započetím školního roku. K tomu existoval systém studentských půjček s velice nízkým nebo v podstatě nulovým úrokem, kdy se úročily pouze aktuální mírou inflace. Studentské půjčky zprostředkovávala Students Loans Company.125 Studentská půjčka se vztahovala jak na školné, tak na finance nutné k absolvování studia. Tato půjčka byla
122
Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 472. Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 177-178. „New Labour in power swiftly rejected Dearing’s proposal on fees and maintance grants in its immediate response to the Report and announced its own preferred option of means-tested fees and loan repayments. The introduction of tution fees and the abolition of grants marked a distinct break with the ideology of old Labour, for whom ‘free education’ had been a shibboleth. […] The Government placed the decision to introduce fees in the context of its espousal of ‘new realism’ and ‘hard choices’ in a globally competitive environment, in which human capital is the key to international competitiveness. The Government also reiterated what was to become a familiar theme: ‘rights and responsibilities go hand in hand. The investment of the nation must be balanced by the commitment of the individual’.“ 124 Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 131. „…those who benefited from a university education in terms of higher lifetime earnings could reasonably be expected to make an additional contribution to its cost.” 125 http://www.slc.co.uk/, poslední přístup 18.4. 2010. 123
54
splatná po ukončení studia. Jakmile student začal vydělávat £15000 ročně a více, splácel z platu 9% měsíčně což znamená částku kolem £5 týdně.126 Konečná verze školného vešla v platnost v září 2006.127 Podle nového si mohou univerzity účtovat roční školné až ve výši £3000 což zhruba odpovídá 50% nákladům na výuku. K získání vyššího školného než je základních £1250 musí univerzita prokázat u úřadu s názvem Office for Fair Acces (OFFA)128, že její přijímací řízení je nestrané a spravedlivé a kdokoliv má možnost se na univerzitu přihlásit. OFFA v podstatě hlídá férový přístup k univerzitnímu vzdělání. Většina univerzit využívá školného u nejvyšší hranice, i když se samozřejmě najdou takové, které si účtují nižší školné. Školné je opět splatné před započetím akademického roku a je provázáno na systém studentských půjček, které se splácejí až po dostudování. Jak školné, tak i podmínky půjček jsou závislé na příjmu rodičů a dalších testovaných indikátorech. Pro studenty z chudých rodin je k dispozici obsáhlý systém grantů a stipendií. Stipendia jsou především prospěchová. Rozdílné výše školného jsou ve Skotsku, Walesu, Severní Irsko přijalo stejné směrnice jako Anglie. Taktéž je rozdíl mezi zahraničními studenty z EU, jiných částí světa a ještě i mezi studenty z různých částí Velké Británie (např. když student z Anglie chce studovat ve Skotsku). Rozdílné školné může být účtováno i v závisloti na studovaných oborech (technické obory a medicína jsou dražší).129 „Nevyhnutelně, Blairovo premiérství se zapíše do paměti především kvůli zavedení školného na univerzitách. Souzeno podle jeho originálních snah o vytvoření trhu by to mohlo přinést významný prospěch Oxfordu a Cambridge a dalším uznávaným univerzitám, což zatím nemůže být pokládáno za úspěch. Reforma ale změnila charakter vysokého školství v Anglii s minimálními zásahy a bezpochyby vydláždila cestu pro podstatnější změny v letech následujících.“130 Období deseti let vlády New Labour bylo spíše zklamáním. Studenti nebyli nadšení ze zavedení poplatků. Naopak zaměstnanci se cítili nedocenění s větším očekáváním investiční podpory. Je však nutné říci, že v roce 2007 byly univerzity v mnohem leším stavu než před deseti lety a našly si cestu k £9 miliardám rezerv na kapitálové projekty. Počet
126
http://www.independent.co.uk/student/student-life/finances/are-topup-fees-good-or-bad796011.html, poslední přístup 18.4. 2010. 127 Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 478. 128 http://www.offa.org.uk/, poslední přístup 18.4. 2010. 129 http://www.guardian.co.uk/money/2005/aug/04/highereducation.politics, poslední přístup 18.4.2010 130 Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 484. „Inevitably, Blair’s premiership will be remembered in higher education mainly for top-up fees. Judged by his original aims of creating a market that would bring significant benefits to Oxbridge and the other leading universities, they cannot yet be seen as a succes. But the reform changed the character of higher education in England with minimal disruption and will no doubt pave the way to more substantial change in years to come.“
55
studentů na univerzitách také rostl. V mezinárodním srovnání byly britské univerzity na druhém místě za bohatšími sestrami z USA, které si drží prvenství díky výborným výzkumným výsledkům. Vysokoškolské vzdělání začalo být chápáno jako součást globálního trhu a britské univerzity na něm zaujaly přední příčky.131
131
Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 483-484.
56
7. Zdravotnictví
Zdravotnictví bylo hned za školstvím další prioritou a velkou výzvou pro New Labour, protože patří mezi významé složky veřejných služeb. Zde se však labouristická politika příliš neshodovala s politikou předešlé konzervativní vlády. Na konci osmdesátých a začátkem devadesátých let provedli konzervativci reformu zdravotnictví. To mělo fungovat na bázi jakéhosi pseudo-trhu mezi jednotlivými složkami NHS.132 Jednotliví praktičtí lékaři se stali držiteli státních cenných papírů (tzv. „GPs133 fundholding“). Toto tržní prostředí mělo vést ke zvyšování standardů ve zdravotnictví a zefektivňování jeho fungování spolu se snižováním nákladů a lepší péčí o pacienty. Naopak labouristé v tržním soutěžení uvnitř systému neviděli žádný pozitivní přínos a spíše dávali přednost partnerství mezi veřejným a privátním sektorem. Taktéž „fundholding“ nepovažovali za úspěšné řešení. „Myšlenkou bylo, že tržní konkurence by měla být nahrazena více provázanou a spolupracující sítí místních zdravotnických profesionálů pracujících s nemocnicemi a ostatních dodavatelů k poskytování zdravotní péče.“134 V předvolební „smlouvě s lidmi“ se labouristé zavázali k sedmi výrazným bodům, které naplní v oblasti zdravotnictví.135 1. Snížení čekacích listin o 100000 lidí 2. Zrušení vnitřního trhu a zákaz „fundholdingu“ praktických lékařů 3. Zrušení čekání na operace rakoviny 4. Vysoké a přísné standardy pro nemocnice 5. Vytvoření nezávislé organizace dohlížející na standardy ve stravování 6. Nová rychlá záchranná služba 7. Zvýšení výdajů na zdravotnictví, větší vynakládání peněz na pacienty a nikoliv na administrativu.
132
http://www.nhs.uk/Pages/HomePage.aspx, poslední přístup 26.4. 2010. GP=general practitioner, praktický lékař poskytující základní lékařskou péči bez jakékoliv výrazné specializace 134 Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 122. „The idea was that the competitive market would be replaced by a more collaborative network of local health professionals working with hospitals and other providers to source health care.“ 135 Coates, D. – Lawler, P., 2000, New Labour In Power, s. 197, Box 14.1, vlastní úprava. 133
57
7.1 The New NHS: Modern, Dependable Nové NHS: Moderní, spolehlivé. Dne 8. prosince 1997 vyšel dokument The New NHS: Modern, Dependable.136 Jednalo se o dokument, který vyjadřoval dlouhodobé plány labouristické vlády v oblasti zdravotnictví. Především přetransformování tržního prostředí zavedeného konzeravtivci a zákaz „fundholdingu“. Část úvodu bych si dovolil ocitovat: „Namísto (předchozího konzervativního přístupu – pozn. autora) zde bude “třetí cesta” v provozováí NHS – systém založený na partnerství a řízený výkonem. Půjde ruku v ruce se současnou snahou pracovníků NHS, aby překonalo překážky vnitřního trhu. Stále více těch, kteří pracují v základní péči, NHS Trusts a Helath Authorities se pokouší dostat pryč ze stavu otevřeného soutěžení k přístupu založenému více na spolupráci. Nevyhnutelně jsou tyto snahy pouze částečně úspěšné a jejich plody se ještě neprojevily u pacientů ve všech částech země.”137 Dále je zde zmíněno šest hlavních principů, kterými se bude politika zdravotnictví 138
řídit.
NHS by mělo fungovat jako celonárodní systém zdravotní péče, která je na úrovni a
splňuje ty nejvyšší požadavky. Místní doktoři znají nejlépe své pacienty, jsou jim nejblíže a proto i nejvíce rozumějí jejich potřebám. Proto by vždy NHS mělo spolupracovat s místními lékaři a zohledňovat lokální specifika v rámci celonárodního systému. NHS nemá být jen velké monstrum daleko ve svých výšinách, ale má být nablízku a přizpůsobit se aktuálím potřebám lidí. NHS by mělo fungovat na principu partnerství, především s místní samosprávou. Zefektivnění fungování celého systému NHS. Zejména omezení a zlepšení administrativního aparátu. Ušetřené finance měly být použity na zlepšení péče o pacienty. Část takto ušetřených prostředků byla použita i ve financování snah na zkrácení čekacích seznamů. Vysoká kvalita zdravotnické péče měla být zaručena pacientům při jakkoliv náročném ošetření. Vysoké standardy měly být samozřejmostí. Posledním šestým principem měla být všeobecná spokojenost. Především odpovědnost celého systému pacientům a s otevřeným a přátelským vystupováním NHS vůči veřejnosti.
136
http://www.archive.official-documents.co.uk/document/doh/newnhs/contents.htm, poslední přístup
26.4. 2010.
137
Chadwick, A. – Heffernan, R.,2003, The New Labour Reader, s. 149. „Instead there will be a ‘third way’ of running the NHS – a system based on partnership and driven by performance. It will go with the grain of recent efforts by NHS staff to overcome the obstacles of the internal market. Increasingly those working in primary care, NHS Trusts and Health Authorities have tried to move away from outright competition towards a more collaborative approach. Inevitably, however, these efforts have been only partially successful and their benefits have not as yet been extended to patients in all parts of country.” 138 Chadwick, A. – Heffernan, R.,2003, The New Labour Reader, s. 149-150.
58
Ačkoliv by se mohlo zdát, že labouristé zcela zavrhovali konzervativní politiku, není to úplně pravda: “Ne všechno na starém systému bylo špatné. Tato vláda věří, že co se počítá, to fungje. Jestliže něco funguje efektivně, pak by to nemělo být zamítnuto už jen z tohoto důvodu. Nový systém bude fungovat na základě toho nejlepšího z minulosti.“139 V dalších částech dokumentu pak labouristé zdůrazňovali, co je především potřeba změnit a kde vidí největší problémy součastného systému. Zejména se jedná o problém velké roztříštěnosti a nejednotnosti systému, zvýšení efektivnosti a férovosti systému a omezení přebujelé administrativy. V rámci tohoto plánu také vznikly zdravotnická uskupení s názvem Primary Care Trusts (PCTSs)140. Jedná se o seskupení zdravotní péče první úrovně. Tedy té, se kterou přijde pacient do kontaktu jako první. Tato uskupení jsou tvořena praktickými lékaři, zubaři, očními lékaři, lékárníky. V Anglii jich je kolem 150. Každé toto uskupení zahrnuje určitou oblast. Úkolem je co nejvíce se přiblížit lokálním potřebám a požadavkům pacintů. Zajišť ují, aby zdravotní péče v oblasti byla dostupná a kvalitní. Jsou to velmi důležité součásti celého zdravotnického systému NHS a čerpají téměř 80% jeho rozpočtu. Tyto přidělené finance musí využívat efektivně s maximálním ohledem na pacienta. Pokud NHS zjistí jakékoliv nedostatky v nakládání s finančními prostředky, může odvolat a propustit vedení daného Trustu. To je samozřejmě pro NHS taktéž nákladné. „Primary Care Trustrs rozhodují o typu služeb, které bude nemocnice poskytovat a jsou zodpovědné za dostatečnou kvalitu služeb. Primary Care Trusts jsou místní organizace, mají ideální pozici k porozumění lokálním potřebám společnosti. Ujišťují se, že složky NHS pracují efektivně ve spolupráci s místní samosprávou a ostatními složkami, které poskytují lokální zdravotnickou a sociání péči, tím pádem sledují zda-li jsou léčebné potřeby místní komunity uspokojovány.”141
139
Chadwick, A. – Heffernan, R.,2003, The New Labour Reader, s. 150. „Not everything about the old system was bad. This Government believes that what counts is what works. If something is working effectively then it should not be discarded purely for the sake of it. The new system will go with the grain of the best of these developments.“ 140 Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 122. 141 http://www.nhs.uk/chq/Pages/1078.aspx?CategoryID=68&SubCategoryID=153, poslední přístup 26.4. 2010. „PCTs make decisions about the type of services that hospitals provide and are responsible for making sure that the quality of service is high enough. They also control funding for hospitals. As PCTs are local organisations, they are in a good position to understand the needs of their local community. They make sure that NHS organisations work effectively with local authorities, and other agencies that provide local health and social care services, so that the local community's treatment needs are met.”
59
7.2 NHS Plan: A Plan for Investment, a Plan for Reform NHS Plán: Plán pro investice, plán pro reformu. Tento 147 stranový dokument vyšel v červenci 2000.142 Především představoval souhrný plán pro přerozdělování a financování zdravotnictví a plánovaných změn s ohledem na měnící se potřeby společnosti. Zdravotnické služby měly být soustředěny kolem potřeb pacienta. Zabýval se financováním zdravotnického personálu a investicemi do zdravotnických zařízení. Zároveň také zdůrazňoval změny čekající pacienty v závislosti na propojení veřejného a soukromého sektoru. Představil postupy pro zkrácení doby čekání na ošetření a z toho plynoucí zlepšení zdravotní péče a snížení nerovnosti. Spolu s tímto plánem vznikly také dva nové úřady – The National Institute for Clinical Excellence (NICE) a The Commision for Health Improvement. The National Institute for Clinical Excellence: „Zajišťuje poradenství, nastavuje standardy kvality a sparvuje národní databázi ke zvyšování lidského zdraví, prevence a léčení nemocí.“143 NICE je především orgán sledující standardy jak doma, tak i v zahraničí s poradním a doporučujícím hlasem. Doporučuje a představuje nejmodernější postupy v oblasti léčby, práce ve zdravotnictví. Nabízí školící a výzkumné programy. The Commision for Health Improvement je inspekční orgán. Dohlíží na dodržování standardů napříč celým NHS a uděluje značky kvality.144 V roce 2004 byl vystřídána novým orgánem s názvem Healthcare Commission. Později bylo upouštěno od přísnosti regulační zátěže NHS.
7.3 Private Finance Initiative (PFI) „Jít cestou soukromého vlastnictví se ukázalo jako nejvíce kontroverzní aspekt labouristických reforem veřejného sektoru. Napříč zdravotnictvím a školstvím, se labouristická vláda dívala na soukromý sektor jako na možnost zvýšení kapacity sektoru
142
http://www.dh.gov.uk/prod_consum_dh/groups/dh_digitalassets/@dh/@en/documents/digitalasset/dh _4055783.pdf, poslední přístup 26.4. 2010. 143 http://www.nice.org.uk/aboutnice, poslední přístup 26.4. 2010. „Provides guidance, sets quality standards and manages a national database to improve people’s health and prevent and treat ill health.“ 144 Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 123.
60
veřejného. Když labouristé převzali úřad v roce 1997 nebyli ve stavu potlačit, ukončit manažerské reformy konzervativců.“145 PFI je jednou z politik vlády, která podporuje zapojení soukromého sektoru do sektoru veřejného. Jedná se o partnerství a vzájemnou spolupráci. Tato iniciativa byla uvedena v život již v roce 1992146 za konzervativní vlády. Soukromý sektor investuje finance do kapitálových projektů ve veřejném sektoru. Současná soukromá investice se tedy stává pozdějším veřejným výdajem. Tyto investice jsou uskutečňovány za výhodnějších podmínek poskytnutých státem. Soukromý sektor naopak poskytne peníze, management, styl práce a zkušenosti. Nese také část rizika. Především pokud je možné riziko ovlivnit na straně soukromého sektoru (kvalita stavby apod.) nese celé riziko nebo alespoň jeho velkou část soukromník. Pokud je riziko závislé na faktorech, které nejsou soukromým sektorem příliš ovlivnitelné (výše poptávky po produktu, službě apod.), potom by měl velkou část rizika popřípadě celé riziko nést veřejný sektor. Mezi roky 1997 a 2004 bylo takto uzavřeno na 600 dohod147 o financování projektů ve veřejném sektoru soukromníky. Jednalo se o výstavbu nemocnic, financování dalších zdravotnických projektů nebo také výstavba a renovace škol. Navíc se jednalo o rozvoj veřejného sektoru, který není financován státní pokladnou. Existují samozřejmě i kritické hlasy. Zejména většina kritiků považuje PFI za tichou a nenápadnou privatizaci veřejného sektoru. Dále je tu problém s roztříštěností a nejednotností. Pokud se různé části soukromého sektoru podílejí na odlišných projektech ve veřejném sektoru, nelze na konci očekávat jednotný a unifikovaný stav celého systému. Taktéž byla otázkou výhodnost celého partnerství pro daňové poplatníky. Podle National Audit Office148 vykazují kapitálové projekty financované soukromým sektorem větší úspory než-li projekty veřejné. „Soukromě financované veřejné služby nepřinášejí ze soukromého sektoru pouze management a přístup k řešení problémů obvyklý v soukromém sektoru, ale také porušují velkou rozdílnost politického postoje sociálních demokratů mezi společnými veřejnými službami a soukromými trhy – a mohou představovat, […], ‘Faustovu smlouvu‘ mezi
145
Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 125. „Going private has proved one of the most controversial aspects of Labour’s reforms to the public sector. Across both helath and education policy, the Labour government has looked to the private sector to increase the capacity of the public sector. When Labour took office in 1997 it was in no mood to roll back the managerial reforms started by the Conservatives.“ 146 http://www.parliament.uk/commons/lib/research/rp2001/rp01-117.pdf, poslední přístup 27.4. 2010. 147 Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 125. 148 http://www.nao.org.uk, poslední přístup 27.4.2010.
61
ekonomickými přínosy efektivity a politickými a demokratickými náklady na kontrolu soukromého sektoru.“149 Na příkladu partnerství soukromého a veřejného sektoru je podle mého velmi dobře viditelný přístup potenciální třetí cesty, kdy jde o splynutí levicových i pravicových proudů a tvoří se něco zcela nového. Vůbec spojování soukromého a veřejného využívají labouristé poměrně často ve svých politikách. Samozřejmostí je otázka efektivnosti a prospěšnosti tohoto konání, kdy se na to vždy lze dívat jak pozitivně, tak i negativně. Většnou záleží na tom, které straně „barikády“ čitatel zrovna fandí. Mezi velké přínosy PFI se řadí zejména snížení pacientů na čekacích listinách pod jeden milion v roce 2003. To se nepodařilo po více než desetiletí. Umožnilo to především navýšení kapacity počtu operací.
7.4 Shrnutí Po labouristické vládě mezi roky 1997 a 2007 zůstalo zdravotnictví ve fázi přetváření. I když se podařily některé výrazné změny (NHS Plan), pořád zůstalo mnoho věcí nedotažených. Důležitou změnou bylo především to, že vláda přestala přímo operovat s penězi v přímém kontaktu se zdravotnickými zařízeními. S nimi začaly nakládat Primary Care Trusts. NHS fungovalo jako poskytovatel rozpočtů pro PCTs. Dále se zachovalo jakési pseudo tržní prostředí i přes to, že se jej labouristé snažili zbavit, především mezi soukromými zdravotnickými strukturami. Z tohoto pohledu byli labouristé úspěšní, protože veřejné zdravotnictví začalo fungovat spíše na partnerství soukromého a veřejného sektoru a upustilo se od soupeření uvnitř veřejného sektoru. Lze to nazývat politikou soutěže a volby. Možností volby především pro pacienta, který je vždy středem politiky. Kde chce být ošetřen, kým chce být ošetřen. Dalším velkým přínosem bylo zkrácení čekacích dob.150 U kardiochirurgických zákroků z dvou let na tři měsíce u ostatních zákroků bylo maximum šest měsíců do konce roku 2007. Do konce roku 2008 se doba čekání v mnohých případech zkrátila na 18 týdnů. 149
Driver,S. – Martell, L., 2006, New Labour, s. 127. „Privately financed public services not only bring in private sector management and private sector ways of doing things, they also breach the great political divide for social democrats between public collective services and private markets – and may represent, […], a ‘Faustian bargain’ between the economic gains of efficiency and the political and democratic costs of private sector governance.” 150 Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 406.
62
Položil se dobrý základ a vytvořily se struktury, které do budoucna mohou přinést výrazný posun britského zdravotnictví kupředu. Zároveň se ale labouristé potýkali se zvyšující se nákladností zdravotnického systému a je velmi pravděpodobné, že toto zatížení poroste. Především ale dokázali zefektivnit fungování NHS, vynaložené prostředky jsou lépe používány a spravovány, peníze „sledují“ pacienta. Do roku 2010 se výdaje na zdravotnictví vyšplhaly na zhruba 11% HDP, což je výrazně více než evropský průměr.151 „…Blairova vláda nastavila nový směr ve zdravotnictví zahrnující volbu pacienta, rychlejší přístup, nové podněty a více pluralizmu v poskytovatelích. V mnoha ohledech to byl slibný přístup ke změně, která korespondovala s dlouhodobými výzvami pracujících různé věkové struktury a vyšších očekávání v jiné části společnosti; ale tento program byl představen spolu s předchozími závazky masivního zvýšení financování, přijímání nových pracovníků a budování nových nemocnic. Reforma se zaměřila na flexibilitu, ale to by znamenalo zainvestování do nových služeb. Investice se projevily zvýšením nákladů v systému již existujících.“152 Najdeme i kritické ohlasy na adresu zdravotnictví během Blairovi vlády: „Jednou z největších tragédií Blairovy vlády je, že tolik veřejných výdajů navíc na zdravotnictví se projevilo s minimálním skutečným efektem.“153
151
Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 404. Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 405. „…the Blair government set a new direction for the health service involving patient choice, more rapid access, new incentives and more pluralism in providers. In many ways this was highly promising agenda for change which fitted to the long-term challenges of working with a different age structure and higher expectations in a different kind of society; but this programme was introduced alongside the previous commitments to massive increases in funding, staffing and the building of new hospitals. The reform plan aimed at flexibility, but this would take investment in new services. The investment margin was taken over by the cost increases already in the system.“ 153 Seldon, A., 2007, Blair’s Britain 1997-2007, s. 205. „One of the biggest tragedies of Blair’s government is that so much extra public spending on health turned out to have so little real effect.“ 152
63
Závěr
Nyní bych rád shrnul svou dosavadní práci a vyvodil z ní závěry. Ze všeho nejdříve bych rád připomenul hypotézy, které jsem stanovil v úvodu, a na které chci získat odpovědi z výše zpracovaného materiálu. Existuje vůbec „třetí cesta“? Co tou „třetí cestou“ může být? Jakou má podobu? Jaké ideje „třetí cesta“ podporuje? Je to skutečně efektivní politika? Stvořil Blair „novou“ stranu s „novou“ tváří? Jsou labouristé novou stranou a nebo pouze stranou s novou tváří? Je to, co je ve středu a kompromisem tím nejlepším? Na tyto otázky jsem se během své práce snažil najít odpověď. Začal bych od té pro mě nejdůležitější. Tedy jestli je New Labour skutečně novou stranou a nebo je to jen stará dobrá sociální demokracie schovaná pod rouškou silných gest a slov Tonyho Blaira. V tomto ohledu jednoznačně vycházím z kapitoly týkající se předvolebního období od roku 1992 až do voleb roku 1997. Pomalá přeměna strany započala sice již dříve, ale až v tomto období mi připadají změny natolik markatní, že je lze považovat za bernou minci, která může hypotézu vyvrátit či potvrdit. Prvním a asi i zásadním bodem v odpovědi na tuto otázku bylo vyškrnutí Klauzule IV ze stanov strany v roce 1994. Tím se sociální demokracie jednoznačně rozešla se zastaralými levicovými praktikami jako je znárodňování, odmítání trhů, státem ovlivněné veškeré oblasti života. Odmítla koncept vysokého zdanění a ještě vyšších výdajů na financování sociální sítě. Už jen tento krok v mých očích jednoznačně odlišuje „staré“ a „nové“ labouristy. Vůbec bych se nebál toho, že vznikají labouristé zcela noví. Zatím sice ještě ne úplně vymezení a připravení na veškeré výzvy moderního globalizovaného světa, přesto noví. K další výrazné změně pak dochází během volební kampaně v roce 1997, kdy labouristé uplatňují „catch-all“ strategii při získávání hlasů. Labouristé si uvědomili, že již jim nestačí tradiční hlasy pracující dělnické třídy, ale na vítězství ve volbách potřebují i střední třídu, mladé i důchodce. Ze strany ještě před několika lety podobné leklé rybě se stal moderní progresivní dravec. Dravec, který využívá brilantně takovou politiku a takové politické závazky, které osloví tu nejširší veřejnost. Ať už jsou to původní voliči levice nebo pravice, v předvolební kampani labouristů si jistě našli něco pro sebe zajímavého. New Labour se ztotožnila s myšlenkami moderního světa, globálnosti, začala naplno využívat sílu médií.
64
Z těchto dvou aspektů mi jednoznačně vychází, že New Labour je stranou novou, či spíše natolik přeměněnou a inovovanou, že ji lze za novou považovat. Proto odpovědí na otázku je, že Blair v mých očích vytvořil stranu novou, která povstala z popela strany staré. Třetí cesta není v tomto případě jen naoko nová tvář se starým motorem. Je to nový přístup od absolutních základů. V úvodu jsem si také dovolil zmínit otázku výhodnosti třetí cesty jak pro labouristickou stranu, tak pro její voliče. Pro labouristy to byla změna určitě pozitivní a přiblížením ke středu politického spektra jednoznačně neprohloupili. Jasným argumentem jsou tři vítězná volební období v řadě, kdy se labouristé dostali k moci po dlouhých letech opozice. Pro běžného voliče už přínos tak patrný není. Labouristé nepřijali nijak zásadní politická opatření. Chudí si za vlády labouristů mírně polepšili, bohatší zůstali přibližně na svém. Pozitivem je, že se nůžky z jedné strany uzavírají. Přesto o nějakém výrazném přínosu New Labour pochybuji, či spíše na základě prostudovaného materiálu bych si nedovolil jednoznačně obhajovat kvalitu labouristického vládnutí a považuji je především za velmi dobré správce. Zde se dostávám k otázce efektivnosti politiky třetí cesty ve Velké Británii. Z mého pohledu je nemožné v současné době ať už vyzdvihovat nebo zatracovat labouristy a každý takto vyhraněný názor bych bral s rezervou. Labouristé plynule navázali na dobře rozjetou politiku předchozí konzervativní vlády. Ať už ve výdajové umírněnosti v oblasti ekonomiky, nebo přijetím či navázáním na referomy ve zdravotnictví a školství. Na straně druhé, labouristé se projevili jako dobří správci. To plyne z kapitoly věnované ekonomice. Rozpočty a výdaje udrželi na uzdě a spokojeně klouzali na vlně příznivě připraveného podkladu od konzervativců. Otázkou je, jak by se labouristům, kdyby nepřevzali tak úspěšné politické dědictví od konzervativců a nebo museli čelit nějaké zásadní a silné krizi, dařilo. Teprve potom by se projevila skutečná efektivnost uplatňování politiky třetí cesty. Proto mou odpovědí na tuto otázku je, že si labouristé sice nevedli špatně, ale je to převážně způsobeno dobrou výchozí pozicí od konzervativců s nejasně prokazatelným přínosem politik třetí cesty. Jako příspěvek k tomuto tématu by jistě stálo za zpracování vyrovnání
se New Labour s ekonomickou krizí posledních let, kdy původní úspěšné
konzervativní politiky začínají pomalu, ale jistě vyprchávat. Na závěr jsem si nechal skupinu otázek, které jsou nejvíce komplikované, ale přes to není nalezí odpovědi na ně natolik těžké. Existuje vůbec třetí cesta? Co tou třetí cestou může být? Jakou má podobu? Jaké ideje třetí cesta podporuje? 65
Právě odpověď na tyto otázky je těžká a lehká zároveň. Po dlouhém přemýšlení jsem dospěl k závěru, že existuje pouze subjektivní odpověď závislá na čitateli. Neexistují jasné mantinely, které by třetí cestu vymezovaly a definovaly. Třetí cesta je jako nejasná nafouklá průhledná bublina, u které nevíme, kde přesně začíná a končí. Nemůžeme říct – aha, to je tak nebo tak a to je třetí cesta. Na straně druhé i argumenty proti neexistenci třetí cesty nestojí pro mě na jednoznačných základech. Například tolikrát zmiňovaný argument nejednotnosti, který užívá i náš prezident Václav Klaus. Nevidím důvod, proč by něco mělo být uniformní a jendotné jen, abychom tomu mohli dát společný název. Můj subjektivní názor je, že třetí cesta existuje. A je jedno jestli tomu budeme říkat třetí, druhá, čtvrtá nebo prostě jen jiná cesta. Nemusí to být ani cesta, je to prostě politika blíže středu politického spektra. Nic není podle mě černé nebo bílé a vždycky existuje šedá. Třetí cesta je tou šedou. Někdy více přikloněná k pravici, jindy zase k levici. Je to politika středu beroucí si z obou to, co právě potřebuje. Třetí cestu bych na základě mé práce definoval jako přebudovanou sociální demokracii v moderním kabátě, která čelí výzvám globalizovaného světa posledního desetiletí. To New Labour určitě splňuje a je to k nalezení na mnoha příkladech v mé práci.
66
Seznam příloh Příloha č. 1 Nový text změněné Klauzule IV…..s.68 Příloha č. 2 Gini index ve Velké Británii mezi roky 1979 a 2008 …..s.69
67
Přílohy
Příloha 1 Nový text změněné Klauzule IV Labour's aims and values 1. The Labour Party is a democratic socialist party. It believes that by the strength of our common endeavour, we achieve more than we achieve alone so as to create for each of us the means to realise our true potential and for all of us a community in which power, wealth and opportunity are in the hands of the many not the few, where the rights we enjoy reflect the duties we owe, and where we live together, freely, in a spirit of solidarity, tolerance and respect. 2. To these ends we work for: •
•
•
•
a dynamic economy, serving the public interest, in which the enterprise of the market and the rigour of competition are joined with the forces of partnership and cooperation to produce the wealth the nation needs and the opportunity for all to work and prosper, with a thriving public sector and high quality services, where those undertakings essential to the common good are either owned by the public or accountable to them; a just society, which judges its strength by the condition of the weak as much as the strong, provides security against fear, and justice at work; which nurtures families, promotes equality of opportunity and delivers people from the tyranny of poverty, prejudice and the abuse of power; an open democracy, in which government is held to account by the people; decisions are taken as far as practicable by the communities they affect; and where fundamental human rights are guaranteed; a healthy environment, which we protect, enhance and hold in trust for future generations.
3. Labour is committed to the defence and security of the British people, and to cooperating in European institutions, the United Nations, the Commonwealth and other international bodies to secure peace, freedom, democracy, economic security and environmental protection for all. 4. Labour will work in pursuit of these aims with trade unions, co-operative societies and other affiliated organisations, and also with voluntary organisations, consumer groups and other representative bodies. 5. On the basis of these principles, Labour seeks the trust of the people to govern. Zdroj: http://www.thecitizen.org.uk/views/clause4.htm, staženo 15.5. 2010.
68
Příloha 2 Gini index ve Velké Británii mezi roky 1979 a 2008
Zdroj: http://www.poverty.org.uk/09/index.shtml, staženo 15.5. 2010.
69
Literatura a prameny Monografie: COATES, David – LAWLER, Peter – New Labour In Power, 1 st pub., Manchester, Manchester University Press 2000, 311 s., ISBN 0-7190-5462-1 DIAMOND, Patrick: New Labour’s Old Roots, Revisionist Thinkers in Labour’s History 1931-97, 1 st pub., Exeter, Imprint Academic 2004, 263 s., ISBN 0 907845 894 DOCKING, Jim: New Labour’s Policies for Schools, 1 st pub., London, David Fulton Publishers Ltd 2000, 210 s., ISBN 1-85346-611-5 DRIVER, Stephen – MARTELL, Luke: New Labour, 2 nd pub., Cambridge, Polity Press 2006, 242 s., ISBN 0-7456-3331-5 GIDDENS, Anthony: The Third Way and its Critics, 1 st pub., Cambridge, Polity Press 2000, 189 s., ISBN 0-7456-2450-2 HICKSON, Kevin – SELDON, Anthony: New Labour, Old Labour, The Wilson and Callaghan Governments, 1974-79, 1 st pub., New York, Routledge 2004, 350 s., ISBN 0-41531282-5 CHADWICK, Andrew – HEFFERNAN, Richard: The New Labour Reader, 1 st pub., Cambridge, Polity Press 2003, 336 s., ISBN 0-7456-2943-1 RAWNSLEY, Andrew: Servants of the People: The Inside Story of New Labour, 2 nd pub., London, Penguin Books Ltd. 2001, 568 s., ISBN 978-0-14-027850-7 SELDON, Anthony: Blair’s Britain, 1997-2007, 1 st pub., Cambridge, Cambridge University Press 2007, 690 s., ISBN 978-0-521-70946-0
70
Internetové zdroje: - BREWER, M., Welafare reform in the UK: 1997 – 2007, The Institute for Fiscal Studies, http://eprints.ucl.ac.uk/14842/1/14842.pdf, poslední přístup 22.2. 2010. - BREWER, M., GOODMAN, A. – MURIEL, A., SIBIETA, L., Powerty and inequality in the UK: 2007, The Institute for Fiscal Studies, http://www.ifs.org.uk/bns/bn73.pdf, poslední přístup 22.2. 2010. - Clause IV, stará i nová verze, http://www.thecitizen.org.uk/views/clause4.htm, poslední přístup 15.5. 2010. - General Certificate of Secondary Education, http://www.direct.gov.uk/en/EducationAndLearning/QualificationsExplained/DG_10039024, poslední přístup 17.4. 2010. - KLAUS, V., Třetí cesta a její fatální omyl, oficiální stránka Václava Klause, http://www.klaus.cz/clanky/2069, poslední přístup 13.5. 2010. - Labouristická strana, oficiální stránka, http://www.labour.org.uk/historyofthelabourparty3?PublishKey=8bfabed3-47f8-06c4-010ab60ea9d7b1be, poslední přístup 15.11.2009. http://www.labour.org.uk/what_is_the_labour_party, poslední přístup 15.11.2009. - National Audit Office, oficiální stránka, http://www.nao.org.uk, poslední přístup 27.4.2010. - National Health Service, oficiální stránka, http://www.nhs.uk/Pages/HomePage.aspx, poslední přístup 26.4. 2010. http://www.nhs.uk/chq/Pages/1078.aspx?CategoryID=68&SubCategoryID=153, poslední přístup 26.4. 2010. - National Institute for Clinical Excellence, oficiální stránka, http://www.nice.org.uk/aboutnice, poslední přístup 26.4. 2010. - National Vocational Qualification http://www.direct.gov.uk/en/EducationAndLearning/QualificationsExplained/DG_10039029, poslední přístup 17.4. 2010. - NHS Plan: A Plan for Investment, a Plan for Reform, http://www.dh.gov.uk/prod_consum_dh/groups/dh_digitalassets/@dh/@en/documents/digital asset/dh_4055783.pdf, poslední přístup 26.4. 2010. - Office for Fair Acces, oficiální stránka, http://www.offa.org.uk/, poslední přístup 18.4. 2010. 71
- Office for Standards in Education, oficiální stránka, http://www.ofsted.gov.uk/, poslední přístup 17.4. 2010. - Pacific Rim and Economic Tigers, http://geography.about.com/od/urbaneconomicgeography/a/econtigers.htm, poslední přístup 18.4. 2010. - Students Loan Company, oficiální stránka, http://www.slc.co.uk/, poslední přístup 18.4. 2010. - The Excellence In Schools White Paper, http://www.ukchildcare.ca/policy/whitepaper.shtml, poslední přístup 17.4. 2010. - The Guardian, oficiální stránka, http://www.guardian.co.uk/uk/1999/feb/23/rebeccasmithers, poslední přístup 18.4. 2010. http://www.guardian.co.uk/education/2007/jul/24/highereducation.tuitionfees, poslední přístup 18.4. 2010. http://www.guardian.co.uk/money/2005/aug/04/highereducation.politics, poslední přístup 18.4.2010. http://www.guardian.co.uk/education/2002/oct/31/highereducation.uk2, poslední přístup 18.4.2010. - The Independent, oficiální stránka, http://www.independent.co.uk/student/student-life/finances/are-topup-fees-good-or-bad796011.html, poslední přístup 18.4. 2010. - The Mont Pelerin Society, oficiální stránka, http://www.montpelerin.org/, poslední přístup 13.5.2010. - The Poverty Site, http://www.poverty.org.uk/09/index.shtml#g7, poslední přístup 22.2. 2010. http://www.poverty.org.uk/09/index.shtml, poslední přístup 15.5. 2010. - Training and Development Agency for Schools, oficiální stránka, http://www.tda.gov.uk/, poslední přístup 17.4.2010. - The New NHS: Modern, Dependable, http://www.archive.official-documents.co.uk/document/doh/newnhs/contents.htm, poslední přístup 26.4. 2010. - UK National statistics, oficiální stránka, http://www.statistics.gov.uk/, poslední přístup 22.2.2010.
72
- UK Parliament, oficiální stránka, http://www.parliament.uk/commons/lib/research/briefings/snep-03870.pdf, poslední přístup 22.2. 2010. http://www.parliament.uk/commons/lib/research/rp2001/rp01-117.pdf, poslední přístup 27.4. 2010.
73
Seznam tabulek a grafů Graf 1 – Zdanění jako procentuální podíl na HDP během let 1978 – 2010 …..s. 42 Graf 2 – Veřejné výdaje jako procentuální podíl na HDP během let 1979 – 2007 …..s. 43 Tabulka 1 - Žebříček hodnot – Old Labour x New Labour x New Right …..s. 6 Tabulka 2 - Volby 1997 - politika "catch-all" - procenta hlasů (rok 1992 v závorce) …..s. 16 Tabulka 3 – Výsledky voleb 1997 …..s. 16 Tabulka 4 - Volby 2005 - procenta hlasů (změna oproti roku 1997 v závorce) …..s. 17 Tabulka 5 - Výsledky ankety o "nejlepšího ministerského předsedu" 1997 (v %) …..s. 30 Tabulka 6 - Hlasování dle sociálních vrstev ve volbách 1997 …..s. 31 Tabulka 7 - Podpora labouristů dle sociálních vrstev, 1992-2005 …..s. 31 Tabulka 8 - Jak New Labour hájí zájmy jednotlivývh sociálních vrstev? …..s. 32 Tabulka 9 - Hlasování dle věkového složení ve volbách 1997 …..s. 32 Tabulka 10 - Měnící se podpora labouristů geograficky 1992-1995 …..s. 33
74
