VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Cestovní ruch a regionální rozvoj
Kategorizace a klasifikace ubytovacích zařízení ve vybraných zemích Evropské unie se zaměřením na komparaci českého a německého systému (bakalářská práce)
Autor: Jana Abrahamová Vedoucí práce: Doc. Ing. Jarmila Indrová, CSc.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval/a samostatně a vyznačil/a všechny citace z pramenů.
V Praze dne 02. 01. 2008
………………… podpis studenta
Poděkování Děkuji Doc. Ing. Jarmile Indrové, CSc. za odborné vedení bakalářské práce, za poskytnutí cenných rad a materiálních podkladů, které jsem mohla využít při zpracování tématu.
Obsah Obsah ..........................................................................................................................................1 Seznam použitých zkratek ..........................................................................................................2 Úvod............................................................................................................................................3 1. Postavení klasifikačních systémů v Evropě............................................................................4 1.1 Vývoj klasifikačních standardů na úrovni Evropské unie ................................................4 1.2 Role organizací cestovního ruchu v procesu klasifikace – HOTREC, IH&RA, WTO ....7 2. Klasifikace a kategorizace ubytovacích zařízení v jednotlivých státech Evropské unie ........9 2.1 Francie ..............................................................................................................................9 2.2 Itálie ................................................................................................................................10 2.3 Španělsko ........................................................................................................................11 2.4 Rakousko ........................................................................................................................11 2.5 Portugalsko .....................................................................................................................13 2.6 Řecko ..............................................................................................................................14 2.7 Velká Británie .................................................................................................................15 2.8 Nizozemí.........................................................................................................................16 2.9 Irsko ................................................................................................................................17 2.10 Dánsko ..........................................................................................................................18 2.11 Země střední a východní Evropy ..................................................................................19 3. Komparace českého a německého systému kategorizace a klasifikace ubytovacích zařízení ..................................................................................................................................................22 3.1 Organizace zabezpečující kategorizaci a klasifikaci ubytovacích zařízení ....................23 3.2 Klasifikace kategorií hotelového typu ............................................................................26 3.3 Klasifikace ostatních kategorií........................................................................................32 Závěr .........................................................................................................................................38 Seznam literatury a ostatních pramenů .....................................................................................40 Internetové adresy.................................................................................................................41 Seznam tabulek, grafů a příloh .................................................................................................43 Seznam tabulek .....................................................................................................................43 Seznam grafů ........................................................................................................................43 Seznam příloh .......................................................................................................................43 Příloha 1....................................................................................................................................44 Příloha 2....................................................................................................................................45 1
Seznam použitých zkratek AA
Automobile Association
AAA
American Automobile Associaton
ADAC
Allgemeiner Deutscher Automobil-Club
AHR ČR
Asociace hotelů a restaurací České republiky
BVCD
Bundesverband der Campingwirtschaft in Deutschland
BWVS
Bundesverband Wassersportwirtschaft
CEN
European Standardisation Committee
ČR
Česká republika
DEHOGA
Deutscher Hotel- und Gaststättenverband
DGT
Direcção-Geral do Turismo
DPH
Daň z přidané hodnoty
DTV
Deutscher Tourismusverband
EEC
European Economic Community Evropské hospodářské společenství
EU
Evropská unie
GNTO
Greek National Tourism Organisation
HO.RE.KA ČR
Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu
HORESTA
Hotel-, restaurant-, catering- og turisterhvervets hovedorganisation
HOTREC
Confederation of National Associations of Hotels, Restaurants & Cafés in the European Union
IH&RA
International Hotel & Restaurant Association
IMCI
International Marine Certification Institute
ISO
International Organisation for Standardisation
IUOTO
International Union of Official Travel Organisations
KČT
Klub českých turistů
NFHR ČR
Národní federace hotelů a restaurací České republiky
NQAS
National Quality Assurance Standards
RAC
Royal Automobile Club
SVT
Svaz venkovské turistiky
UNIHOST
Sdružení podnikatelů v pohostinství, stravovacích a ubytovacích službách ČR
WTO
World Tourism Organisation 2
Úvod Klasifikace a kategorizace ubytovacích zařízení hraje velmi významnou roli na poli hotelnictví a její vývoj není dodnes završen. Lze předpokládat, že i v budoucnu bude pozitivním způsobem ovlivňovat rozhodování zúčastněných subjektů – hoteliérů i spotřebitelů jimi poskytovaných služeb. Pro provozovatele ubytovacích zařízení její přínos spočívá v zajištění spravedlivějšího tržního prostředí. Klasifikovaná ubytovací zařízení jsou určitou garancí kvality, certifikát, který dokáže přivést dodatečnou klientelu, znamená konkurenční výhodu v rukou podnikatele. Spotřebitelům usnadňuje orientaci na trhu a umožňuje jim srovnávat jednotlivá ubytovací zařízení mezi sebou. Klient se může na základě objektivních kritérií sám rozhodnout, které zařízení nejlépe odpovídá jeho preferencím. Klasifikace a kategorizace ubytovacích zařízení jsou často předmětem diskusí mezi odborníky z řad orgánů vlády, profesních sdružení i samotných provozovatelů ubytovacích zařízení. Spory se týkají nejčastěji vymezení jednotlivých termínů, požadavků na příslušné třídy, rozsahu platnosti a v neposlední řadě i kompatibilitou s klasifikacemi jiných evropských států. V praxi bývá užití pojmů klasifikace a kategorizace úmyslně či nedopatřením zaměňováno. Pojmem kategorizace „rozumíme rozčlenění ubytovacích zařízení podle druhů do kategorií“1, např. hotel, motel či penzión. Klasifikace představuje „zařazení jednotlivých kategorií podle vybavení, úrovně a rozsahu poskytovaných služeb do tříd.“2 Jednotlivé třídy jsou označovány grafickými symboly, např. hvězdy, klíče, korunky apod. První část práce se orientuje na stručnou charakteristiku různých klasifikačních systémů uplatňovaných v EU, na jedné straně poukazuje na jejich společné znaky a na straně druhé upozorňuje na nejzásadnější odlišnosti. Pro přiblížení celé problematiky se věnuje i popisu snah o unifikaci národních klasifikačních systémů. Stěžejní částí práce je třetí kapitola, která se zaměřuje na detailní porovnání české klasifikace ubytovacích zařízení s jejím německým protějškem. Německo je jedna z nejvyspělejších evropských zemí a zároveň sousední stát České republiky. Lze proto očekávat, že oba systémy budou vykazovat značný počet shodných znaků. Cílem této práce je charakterizovat řešení klasifikačních systémů v jednotlivých evropských zemích, poukázat na pozitivní znaky těchto systémů a na problémy, se kterými je nutné počítat v rámci jejich aplikace v praxi. Druhotným úkolem práce je najít na trhu ubytovacích zařízení dostatek argumentů, které podpoří převládající odmítavá stanoviska proti zavedení jednotné, evropské či celosvětové, hotelové klasifikace.
1 2
MALÁ, Vlasta: Základy cestovního ruchu, Praha, VŠE 2002, ISBN 80-245-0439-1, str. 33 MALÁ, Vlasta: Základy cestovního ruchu, Praha, VŠE 2002, ISBN 80-245-0439-1, str. 33
3
1. Postavení klasifikačních systémů v Evropě 1.1 Vývoj klasifikačních standardů na úrovni Evropské unie Rozvoj cestovního ruchu ve druhé polovině 19. století vyvolal změnu v nahlížení na ubytovací zařízení. Do popředí se dostalo hledisko kvality, účastníci cestovního ruchu přestali chápat ubytovací zařízení pouze jako místo svého přenocování, ale začaly požadovat určitou úroveň kvality poskytovaných služeb. Jako předchůdce oficiálních kvalitativních standardů můžeme označit průvodce Automobilového a cyklistického klubu v Evropě, který představoval jednotlivé hotely podle zařízení, která nabízely. První moderní klasifikační systémy byly zavedeny automobilovými spolky, které poskytují základní informace o ubytovacích a stravovacích zařízeních v jednotlivých zemích světa. Jako nejznámější jsou uváděny britský systém AA (Automobile Association) nebo jeho americký protějšek AAA (American Automobile Association). Tyto standardy se týkají klasifikace jak ubytovacích tak stravovacích zařízení.3 V Evropě prošly klasifikační systémy od 50. let složitým vývojem. Za účelem dosažení vyšší přehlednosti a vzájemné srovnatelnosti klasifikací ubytovacích zařízení platných v EU se objevovaly různé stimuly pro zavedení jednotné světové nebo evropské klasifikace. Pilotní projekt zaměřený tímto směrem odstartovala organizace IUOTO, která v roce 1952 vydala studii4 zabývající se hotelovou klasifikací. Organizace vyjadřovala odmítavý přístup k unifikaci klasifikačních systémů, naopak zdůrazňovala význam participace všech dotčených subjektů při jejich vývoji (tzn. provozovatelů, zástupců profesních sdružení či představitelů centrálních nebo regionálních vlád). WTO, nástupce organizace IUOTO, pokračovala v myšlence IUOTO vyvíjet klasifikační standardy na regionální bázi. V letech 1985 – 1987 provedla v členských zemích průzkumy, které potvrdily, že 54 zemí z celkových 74 má vlastní klasifikační systém, jenž je zcela nebo zčásti kompatibilní s doporučeními WTO. Ostatní země neměly systém klasifikace odpovídající zavedeným standardům, nebo zde nebyla vyvinuta žádná úprava. Přes odmítavé přístupy k unifikaci těchto systémů, navrhlo Evropské hospodářské společenství v roce 1982 společný systém klasifikace hotelů. Tento krok vedl k odstartování celé řady sporů mezi HOTREC a EEC. Preferencí HOTRECu bylo poskytovat klientům srozumitelnější a uživatelsky příznivější informace, na jejichž základě by 3
Anglický systém ohodnocuje ubytovací zařízení jednou až pěti černými hvězdičkami, červené hvězdy představují výjimečnou kvalitu. Stravovací zařízení jsou označována 1 až 5 rozetami. Americký systém používá k rozlišení jednotlivých stupňů kvality symbol diamantu, jeho první tištěný hotelový průvodce byl vydán již roku 1917. Obdobu automobilových asociací můžeme najít i v jiných zemích, například v České republice poskytuje turistické informace ÚAMK (Ústřední automotoklub), v Německu se jedná o ADAC (Allgemeiner Deutscher Automobil-Club e.V). 4 Hotel Trade Charter
4
si sami velmi jednoduše vybrali ubytovací zařízení. Proto vystoupil s alternativním řešením – používáním grafických symbolů pro označení jednotlivých tříd ubytovacích zařízení. V roce 1986 diskuse vyústily k vydání doporučení EEC5, podle kterého členské státy mají podporovat zavádění grafických značek v hotelovém průmyslu, a které zdůrazňovalo další rozvoj spolupráce dotčených subjektů na různých úrovních. Grafická symbolika se rychle rozšířila, na počátku 90. let ji přijaly také CEN – Evropský výbor pro standardizaci spolu s ISO – Mezinárodní organizací pro standardizaci. Ve druhé polovině 90. let se přistoupilo ke slaďování používaných symbolů. CEN vytvořil pracovní skupinu, jejímž úkolem bylo sledování a vyhodnocování standardů pro hotelovou klasifikaci, čímž reagoval na požadavek ISO vytvořit mezinárodně platnou klasifikaci. Tento krok se setkal s velmi negativním postojem organizací IH&RA a HOTREC, které odmítaly mezinárodní unifikaci z důvodu extrémní finanční zátěže pro samotné provozovatele. Na základě těchto rozporů CEN zaměřil svoje aktivity pouze na sjednocování terminologie a kritérií pro odvětví hotelnictví. ISO v roce 1997 vytvořila pracovní skupinu pro oblast ubytovacích zařízení, která navrhla použít metodiku ISO 9000 jako základ pro mezinárodní hotelovou klasifikaci. IH&RA a HOTREC zamítly jakékoli další snahy ISO o integraci klasifikačních systémů a podpořily myšlenku řídit hotelovou klasifikaci na úrovni jednotlivých států, což vedlo k rozpuštění pracovní skupiny ISO. CEN zakončila svoji práci v roce 2001, kdy vydala evropskou normu pro služby cestovního ruchu6. Od roku 2002 IH&RA spolupracovala s WTO na monitoringu stávajících klasifikačních systémů. Výsledkem bylo v roce 2004 vydání zprávy „The Joint of WTO & IH&RA Study on Hotel Classification“, která určitou formou dotazníku vyplněného danou zemí poskytuje přehled o klasifikačních schématech, jejich organizaci, verifikaci a dalších podmínkách ve vybraných zemích Evropy a Středního východu. V roce 2005 se vyjádřil místopředseda Evropské komise a komisař pro průmysl a podnikání Günter Verheugen odmítavě proti dalším legislativním úpravám podnikání v odvětví cestovního ruchu na úrovni EU. Stejně jako HOTREC a jeho členské asociace odmítá jakoukoli regulaci klasifikačních standardů ze strany evropských orgánů a chápe je jako omezení rozhodovací autonomie provozovatelů. ISO přesto v lednu 2005 založil Technickou komisi, jejímž cílem je vyvinout jednotné standardy pro odvětví cestovního ruchu a související služby7. V současnosti neexistuje jednotný systém klasifikace platný napříč Evropskou unií, jednotlivé země rozvíjí vlastní klasifikační systémy nepřesahující hranice státu. Provozovatelé
5
Standardized Information in Existing Hotels (86/665/EEC) Hotels and other types of tourism accommodation – Terminology (prEN ISO 18513:2003) 7 TC 228: Tourism and Related Services 6
5
ubytovacích zařízení se tak mohou sami rozhodnout, které standardy budou pro svou činnost chápat jako závazné. S tím jak dochází ke společnému vývoji členských států EU, začínají se sjednocovat i některé znaky národních klasifikací. Určitý nadnárodní charakter mají klasifikace uplatňované hotelovými řetězci či klasifikace iniciované ze strany organizací cestovního ruchu. Klasifikační systémy hotelových řetězců jsou dány manuály kvality, které určují požadavky na jednotlivé třídy, úroveň poskytovaných služeb nebo vybavení hotelových pokojů. Pro zákazníka spočívá přínos manuálů kvality v jistotě, že čtyřhvězdičkový pokoj konkrétního řetězce v České republice bude zcela srovnatelný se čtyřhvězdičkovými pokojem daného řetězce v kterémkoli jiném státě EU. Organizace cestovního ruchu si vytvářejí klasifikační systému pro vlastní potřebu. Tour-operátoři při kompilaci zájezdových katalogů potřebují odlišit různé kategorie a třídy ubytovacích zařízení tak, aby výsledná stupnice byla srozumitelná konečnému zákazníkovi, a z toho důvodu přiřazují zařízením jednoduchou symboliku (různý počet hvězd, palem, písmen atp.). Pouze výjimečně používají klasifikační schéma navrhnuté legislativně nebo profesními organizacemi. Největší význam má v současné době klasifikace na národní úrovni. Tyto klasifikační systémy se od sebe v požadavcích liší, což je dáno zejména rozdílnými preferencemi převládající klientely. V řadě evropských zemí je typické, že ubytovací zařízení poskytují svoje služby spíše domácím turistům než zahraničním návštěvníkům, jedná se například o Francii nebo Itálii. Klasifikační kritéria proto reagují na požadavky svých konečných klientů, přičemž je logické, že francouzský turista klade důraz na splnění jiných standardů než turista z Portugalska. Na druhou stranu lze zde vymezit i několik společných znaků. Ve většině případů je oficiální klasifikace založena na dobrovolné bázi a je iniciována ze strany profesních asociací ve spolupráci s orgány vlády. Vedle oficiálních systémů existují i nezávislé hotelové klasifikace realizované různými sdruženími či komerčními organizacemi (např. Michelin Travel Guide). Současné klasifikační systémy zdůrazňují hledisko uživatele – jsou nástrojem ochrany spotřebitele a zároveň důležitým informačním zdrojem. Jednotlivé třídy jsou rozlišeny grafickými znaky (diamanty, korunkami apod.), přičemž ve většině případů je ubytovacím zařízením udělováno 1 až 5 symbolů. Stupeň 1 reprezentuje ubytovací zařízení vybavené pouze základním příslušenstvím, jež umožní klientovi uspokojivý pobyt. Rozsah stravovacích služeb je velmi omezen, často je poskytována pouze snídaně. Ubytovací zařízení označená dvěma symboly nabízejí svým zákazníkům již širší spektrum služeb, které v některých případech zahrnuje i doplňkové služby. Tříhvězdičkové hotely poskytují ubytování velmi dobré kvality, ubytovací jednotky jsou prostornější a pohodlněji vybavené. Ve většině případů je samozřejmostí vlastní sociální zařízení a široká nabídka doplňkových i stravovacích služeb. Čtvrtý stupeň svědčí o vysoce 6
kvalitním ubytovacím zařízení, které je velmi dobře vybaveno a nabízí vysokou míru komfortu. Pátý stupeň je přiřazován výjimečně luxusním hotelům s mimořádně vysokou kvalitou a širokou nabídkou poskytovaných služeb různého druhu. V posledních letech se objevily hotely s více než pěti mezinárodně uznávanými hvězdičkami – například Burj Al Arab v Dubaji ve Spojených arabských emirátech nebo Town House Galleria v italském Miláně, přičemž další sedmihvězdičkový hotel The Centaurus má být dokončen v roce 2010 v Islamabádu v Pákistánu. Vyšší počet hvězdiček je projevem snahy těchto subjektů o zdůraznění velmi výjimečného stupně kvality a luxusu. Jiná zařízení připojují ke svému názvu se stejným účelem různá přízviska typu deluxe, extra, superior apod. Stále však platí, že mezinárodní systém uznává nanejvýš pět hvězdiček, vyšší stupeň může být v některých případech pouze marketingovým tahem.
1.2 Role organizací cestovního ruchu v procesu klasifikace – HOTREC, IH&RA, WTO HOTREC – Konfederace národních asociací hotelů, restaurací, kaváren a podobných zařízení je neziskovou organizací, která v současnosti sdružuje 40 asociací z 25 evropských zemí. Součástí HOTRECu může být jakákoli evropská země nezávisle na tom, zda je či není členem EU. Primárními cíli organizace je podpora a hájení zájmů svých členů před orgány EU a rozšiřování spolupráce mezi národními asociacemi v odvětví cestovního ruchu8. Vedle toho se snaží monitorovat a ovlivňovat přijímání legislativních aktů regulujících jednotlivé oblasti tohoto odvětví. V oblasti kvality je společným zájmem EU a HOTRECu posilování postavení zákazníka – zvýšení průhlednosti klasifikace ubytovacích zařízení a zlepšování jeho přístupu k relevantním informacím. Za tím účelem HOTREC zpřístupnil na svých webových stránkách informace o klasifikačních systémech evropských zemích v několika jazykových mutacích a zároveň pracuje na vydání Evropských kvalitativních standardů pro oblast hotelnictví a pohostinství. Chce tak poskytnout vzor pro analýzu a hodnocení národních klasifikačních systémů, nikoli je nahrazovat. Naopak odmítá tendence k integraci národních klasifikací pod jeden společný mezinárodní systém z důvodu, že národní úpravy musí odrážet určité rozdílné geografické, kulturní, klimatické a další podmínky. Upřednostňuje postupné sjednocování systémů na tržních principech. V říjnu 2005 vydal 15 doporučení pro národní a regionální hotelové klasifikace9. V dokumentu je kladen důraz zejména na poskytování
8
Zpracováno podle: http://www.hotrec.org/pages/about_hotrec/objectives/. 15 HOTREC recommendations fot the setting-up of and/or review of national/regional hotel classification systems in the Member States of the European Union (http://www.hotrec.org/files/view/325-d-0905-241a-dg_15_recommendations_for_classification.pdf) 9
7
přesných informací zákazníkům, respektování transparentnosti systémů, používání symbolů 1 až 5 hvězd pro označení třídy či podmínky kontroly dodržování schválených standardů. IH&RA, Mezinárodní asociace hotelů a restaurací založená v roce 1946, je jedinou organizací sdružující subjekty v odvětví cestovního ruchu s celosvětovou působností. Jejími členy jsou národní asociace hotelů a restaurací, hotelové a restaurační řetězce, vzdělávací instituce, asociace cestovních agentur a kanceláří a další. Mezi její hlavní úkoly patří sledování a vyhodnocování záležitostí, které určitým způsobem ovlivňují odvětví. Brání zájmy svých členů při vyjednávání legislativních podmínek se zákonodárci, stojí v opozici proti snahám o unifikovanou regulaci cestovního ruchu a podporuje národní a regionální iniciativy při tvorbě klasifikačních systémů. Důležitá je její spolupráce s WTO, která vedla k vydání výše zmíněné zprávy „The Joint of WTO & IH&RA Study on Hotel Classification“. WTO, Světová organizace cestovního ruchu při OSN, podporuje rozvoj cestovního ruchu jako odpovědného, trvale udržitelného a dostupného odvětví. V současnosti má 175 členských zemí a více než 300 partnerů v soukromém sektoru. Nese celou řadu důležitých úloh a funkcí, podílí se na přípravě, tvorbě a implementaci koncepcí vztahující se na různé záležitosti v cestovním ruchu, hraje důležitou roli v oblasti vzdělávání, organizuje konference, rozšiřuje nové poznatky (např. o destinačním managementu, e-tourismu, apod.), sleduje a vyhodnocuje faktory ovlivňující odvětví cestovního ruchu. Pro sekci kvality zřídila komisi, která monitoruje vzrůstající význam standardů v cestovním ruchu a v minulosti například podpořila snahy ISO o standardizaci terminologie cestovního ruchu.
8
2. Klasifikace a kategorizace ubytovacích zařízení v jednotlivých státech Evropské unie 2.1 Francie Francouzský systém klasifikace je založen na dobrovolnosti a byl iniciován ze strany Národního veřejného úřadu. Ubytovací zařízení hotelového typu jsou členěna do šesti tříd, hotel může získat 0 až 4 hvězdičky, 6. třída je označena jako **** Luxe stars (L) a je určena pro ubytovací zařízení poskytující služby vysoce nadprůměrné kvality. Počet hvězd je znázorněn jednak přímo na budově hotelu, ale i na jeho informačních materiálech (brožury, webové stránky apod.). Požadavky, jež je nutné splnit pro zařazení do konkrétní třídy, jsou pravidelně kontrolovány správním úřadem. Současná klasifikace počítá i s existencí standardů pro umožnění ubytování invalidním hostům (např. hotel s 20 pokoji musí vyhradit alespoň 1 pokoj pro zdravotně postižené osoby). Kritéria pro zařazování do jednotlivých tříd jsou založena na objektivní bázi, jedná se např. o počet pokojů, velikost jednolůžkového resp. dvoulůžkového pokoje, vybavení budov (př. výtah), vybavení pokojů (př. vlastní sociální zařízení, telefon) nebo požadavky na zaměstnance hotelu (př. jazykové schopnosti). Klasifikace není pro provozovatele ubytovacích zařízení finančním břemenem, hoteliéři musí uhradit pouze náklady spojené se získáním klasifikačního znaku. Kempy, které jsou součástí systému kategorizace, se označují 1 až 4 hvězdičkami, za jejich zařazování do tříd je zodpovědná komise složená z představitelů správních úřadů, sdružení provozovatelů kempů či zástupců Francouzské federace pro kempy a karavany10. Komise hodnotí kemp zejména dle kvantitativních kritérií (např. velikost parkovací plochy, počet umývadel s horkou vodou ve vztahu k počtu parkovacích míst apod.), proto výsledný počet hvězd ne vždy odpovídá celkové kvalitě poskytovaných služeb v kempu. Specifické formy ubytování poskytují tzv. gîtes, které můžeme chápat jako hostinské ubytování v soukromí11, chambres d’hôtes (lze chápat jako ekvivalent ubytování typu bed & brekfast s možností poznání francouzských gastronomických tradic, jedná se o ubytování soukromého charakteru), mládežnické ubytovny12, village vacances (neziskové organizace zaměřené na poskytování ubytování rodinám s dětmi), rezidence či kláštery. Hostinské ubytování v soukromí (gîtes) umožňuje přechodné ubytování na různě dlouhé časové úseky. Každý hostinský pokoj disponuje ubytovací kapacitou pro 2 až 10 osob, nabízí společenskou
10
Fédération Française de Camping Caravaning http://www.gites-de-france.com/gites/fr/gites_ruraux 12 auberges de jeunesse – http://fuaj.org/ 11
9
místnost, ložnici, kuchyň a koupelnu, které jsou pohodlně vybaveny. Jedná se o ubytování na venkově, v horách či v blízkosti moře, vždy je spojeno s možností provozování venkovních aktivit. Představuje ojedinělou příležitost, jak se může turista seznámit s regionálními zvyky či poznat, jak žije rodina majitele. První ubytování tohoto typu vzniklo již v roce 1951, v současné době podléhá klasifikaci. Hostinské pokoje jsou zařazovány do 5 tříd, kritéria jsou následující: např. počet koupelen, okolní příroda, příležitosti k provozování různých aktivit, kuchyňské vybavení, spotřebiče, počet ručníků, televizor, parkovací prostory apod. Bed & breakfast (resp. chambres d’hôtes) je vhodné ubytovací zařízení pro krátkodobé pobyty s maximálně 6 pokoji pro hosty. Stravovací služby jsou zaměřeny na nabídku místních specialit – je podáván domácí chléb, místní sýrové a mléčné pokrmy apod. Jsou klasifikovány do 4 tříd.
2.2 Itálie Hotelový klasifikační systém se v Itálii rozvíjí již od roku 1981, v roce 1983 se stal oficiálním. Národní klasifikační systém je pro provozovatele povinný. Ubytovací zařízení se rozčleňují podle objektivních kritérií do 5 kategorií, které jsou označovány hvězdičkami. Kritéria se vztahují na zajištění odpovídající kvality služeb (např. doba provozu recepce, kvalitativní vlastnosti personálu, etážová služba), ale i materiální vybavenosti hotelových budov a samotných pokojů (vlastní sociální zařízení, klimatizace, televizor, přímá telefonní linka apod.). Základní charakteristikou systému je regionální diferenciace – národní úroveň je postavena na regionálních systémech. V praxi je běžné, že kritéria požadována pro vyšší třídy v jednom regionu jsou brána jako povinná pro nejnižší třídy v regionu jiném. Tato rozdílnost s sebou přináší problém srovnatelnosti jednotlivých ubytovacích zařízení napříč celou Itálií. Regiony si mohou vybrat ze dvou klasifikačních systémů. První možností je kombinace obligatorních a fakultativních kritérií. V každé třídě je stanoven určitý počet povinných kritérií, které provozovatel musí splnit pro získání daného počtu hvězdiček. Vedle toho má k dispozici seznam volitelných zařízení, z něhož si vybírá, co bude chápat jako závazné. Tento systém je uplatňován například v Ligursku, Kalábrii či Kampánii. Druhá varianta je založena pouze na obligatorních kritériích, provozovatel musí splňovat vše, co mu určuje předpis pro danou třídu v daném regionu. Týká se např. Sicílie, Lombardie či Benátek. Dodržování stanovených požadavků je kontrolováno regionální vládou. Podle počtu dosažených hvězd se diferencuje také sazba DPH. Kromě hotelů, hostelů a kempů je možné najít v Itálii ubytování na farmách či v horských boudách. 10
2.3 Španělsko Jednotný oficiální klasifikační systém pro hotely na národní úrovni není ve Španělsku vyvinut. Klasifikace ubytovacích zařízení je pro jejich provozovatele povinná, ale je založena na regionální bázi. Každý ze 17 španělských regionů má vlastní systém hodnocení a vlastní škálu objektivních kritérií. Ta se týkají jak technických požadavků na stavby, tak i dodržování standardů pro poskytované služby. V praxi jsou však rozdíly mezi jednotlivými regiony velmi malé. Kontrola splnění požadavků je realizována ze strany místních vlád. Společným rysem je zařazování ubytovacích zařízení do pěti tříd a jejich označování hvězdičkami. Hoteliéři mají povinnost vyvěsit informaci o počtu dosažených hvězd na viditelné místo. Španělská klasifikace se dodnes potýká s problémem malé srovnatelnosti úrovně jednotlivých tříd s kvalitativními požadavky běžně uplatňovanými v EU. Kempy se rozčleňují do čtyř tříd13, penziony pouze do dvou tříd. Penziony a hostely jsou určeny zejména pro turisty s omezeným rozpočtem, velmi často nejsou vybaveny vlastní koupelnou, nebo je dostupná jen za příplatek, ve většině případů poskytují pouze snídani a nízký stupeň bezpečnosti. Tyto kategorie jsou označovány také jako fondas, refugios nebo hespederas. Kvalitnější služby jsou poskytovány rodinnými penziony, známými jako hostales, které ale ne vždy poskytují vlastní sociální zařízení. Mezistupněm mezi výše zmíněnými kategoriemi a klasickými hotely je tzv. hostal-residencia, spolu s rodinnými penziony odpovídá úrovni jedno- až dvouhvězdičkovému hotelu. Naopak velmi luxusní ubytování poskytují tzv. paradory. Jedná se o historické budovy nebo zámky, které byly nedávno zrekonstruovány na ubytovací zařízení a prošly důležitým procesem modernizace. Kromě služeb nadstandardní kvality nabízejí svým hostům možnost nevšedního zážitku.
2.4 Rakousko Rakouská hotelová klasifikace má výjimečné postavení mezi klasifikacemi v jiných státech EU, dochází k přejímání a zabudovávání jednotlivých rakouských klasifikačních standardů do systémů jiných zemí. Proces klasifikace je zevrubně upraven dvěmi základními směrnicemi, první z nich se týká takových zařízení, jež poskytují kromě ubytovacích i jiné druhy služeb (hotely, penziony atd.), druhá je určena pro takový typ zařízení, která jsou zaměřena výhradně na poskytování ubytovacích služeb, služby doplňkové neposkytují vůbec, nebo jen ve velmi omezeném rozsahu.
13
Čtvrtá třída nese přívlastek deluxe.
11
Hotelový klasifikační systém představuje jednotnou úpravu, je platný pro všechny spolkové země Rakouska. Rozlišuje ubytovací zařízení dvojího typu, rozdíl spočívá v poskytování stravovacích služeb. Zařízení poskytující tento druh služeb (hotely, penziony a ubytovací hostince) jsou členěna do 5 tříd, zatímco zařízení bez stravovacích služeb (hotely garni a hostely) jsou zařazována do 4 tříd. Jednotlivé třídy jsou označovány hvězdičkami, přičemž třída 4* může být doplněna dodatkem Superior14. Nejedná se o další, šestou, třídu, ale o označení nejlepších zařízení této třídy nabízející výjimečné služby – wellness, konferenční prostory a techniku, team-buildingové akce, apod. Hodnotící kritéria vycházejí z rozsáhlých průzkumů trhu, jsou zaměřena na hledisko hosta a formulována jako minimální standardy. Provozovatelé tak mají povinnost zcela splnit požadavky příslušné třídy. Při procesu kategorizace je posuzován zejména celkový vzhled a čistota zařízení, kvalita poskytovaných služeb, spokojenost hostů či nabídka doplňkových služeb a možnosti volnočasových aktivit. Hotelová klasifikace je pro podnikatele dobrovolná, ke klasifikování dochází na základě předložení žádosti provozovatelem hotelu. Majitel klasifikovaného ubytovacího zařízení musí být členem Profesního sdružení hoteliérů rakouské obchodní komory15. Za zhodnocení a zařazení hotelu do příslušné třídy je odpovědná zemská komise, která je zřízena Profesním sdružením, žadatel je o výsledku klasifikace písemně informován během 4 týdnů. V případě pětihvězdičkových a čtyřhvězdičkových hotelů s přívlastkem Superior konečnému rozhodnutí předchází tajná návštěva zařízení. Komise v rozmezí 3 až 5 let kontroluje, zda klasifikované podniky dodržují stanovené požadavky, v případě výskytu stížností na kvalitu daného zařízení nebo jím poskytovaných služeb ze strany hostů může být kontrola zrealizována i dříve. Vedle komisionálního přezkoušení jsou provozovatelé povinni pravidelně vykonávat samokontrolu, o jejíchž výsledcích informují Sdružení. Druhá směrnice klasifikuje ubytování apartmánového typu, prázdninové rekreační domy a jim podobná zařízení, která poskytují doplňkové služby jen výjimečně. Jedná se o oficiální jednotný předpis platný pro celé území Rakouska. Obecná ustanovení upravující podmínky předkládání žádosti o klasifikaci, požadavků na jednotlivé třídy, systém kontroly či označování jednotlivých tříd jsou shodná s ustanoveními výše zmíněné směrnice. Rozdíl spočívá ve sníženém počtu tříd, ubytovací zařízení tohoto typu jsou členěna pouze do 4 tříd. Další kategorie ubytovacích zařízení, které rozeznává rakouská statistika, jsou zotavovny, mládežnické ubytovny, kempy, ubytování v soukromí a venkovské statky (farmy). Následující graf zachycuje vývoj počtu hotelů a podobných ubytovacích zařízení (nezahrnuje přistýlky, kempy, rekreační domy a ubytování v soukromí) v letech 1996 – 2006. 14 15
Toto kvalitativní označení se používá od ledna 2006. Fachverband Hotellerie der Wirtschaftskammern Österreichs
12
Počet ubytovacích zařízení v třídách 5 a 4 hvězdičky vykazuje mírně rostoucí trend, průměrný roční nárůst byl o 2,5 %. Počet tříhvězdičkových ubytovacích zařízení je relativně konstantní, maxima dosáhl v roce 1997, tzn. 6 005 zařízení tohoto typu. Klesají trend je patrný z vývoje počtu ubytovacích zařízení v třídách 1 a 2 hvězdičky, průměrný roční úbytek byl 5,2 %. Pokles byl patrný zejména v prvním části sledovaného období, v letech 1996 – 2000 dosáhl průměrný roční úbytek 7,7 %, zatímco v období 2000 – 2006 byl průměrný pokles pomalejší, tj. o 3,5 % ročně.
Graf 1Vývoj počtu hotelů a podobných zařízení dle třídy v letech 1996 – 2006 v Rakousku
Vývoj počtu ubytovacích zařízení 12000 10000
Počet
8000 6000
5* a 4*
4000
3*
2000
2* a 1*
19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06
0
Roky
ZDROJ: http://www.statistik.at (Tourismus in Österreich 2006, Tourismus in Österreich 2005)
2.5 Portugalsko Systém klasifikace ubytovacích zařízení je jednotný pro celé území Portugalska. Klasifikace je pro hoteliéry povinná, informace o zařazení do příslušné kategorie a třídy musí být permanentně vyvěšena v blízkosti vchodu do hotelu. Zařazovaní do tříd je založeno na objektivních kritériích (př. rozloha ložnice, vlastní koupelna), druhotně i na kvalitě poskytovaných služeb. Odpovědnost za klasifikování ubytovacích zařízení nese DGT16. Portugalský systém rozeznává pět základních kategorií ubytovacích zařízení, která se dále dělí do různého počtu třídy. První kategorií jsou hotely, jedná se o zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty, která mohou být označena 1 až 5 hvězdičkami. Hotel garni bývá označován jako residential hotel. Kategorie aparthotelů (tj. „ubytovací zařízení hotelového typu, kde jsou
16
Direcção-Geral do Turismo
13
hosté ubytování v apartmánech nebo studiích“17) disponuje nejméně 10 ubytovacími jednotkami a může získat od 2 do 5 hvězdiček. Kategorie estalagem odpovídá anglickému označení inns, jedná se o ubytování v architektonicky zajímavých objektech, které jsou situovány v příjemném prostředí. Motely mohou být označeny dvěmi nebo třemi hvězdičkami, nacházejí se v blízkosti silnic a dálnic, každá ubytovací jednotka musí mít vlastní vstup přímo zvenčí a je jí vymezena určitá parkovací kapacita. Penziony jsou nazývány jako pensão, člení se na penziony první, druhé a třetí třídy, přičemž první třída znamená nejlepší kvalitu a může nést označení alnergaria. Tato zařízení jsou často umístěna mimo turisticky frekventovaná území, nabízejí tak možnost poznat tradiční kulturu. Do systému
pěti
kategorií
nejsou
zařazeny
tzv.
pousadas.
Jde
o
ubytování
ve
zrenovovaných historických objektech (zámky, sídla, paláce či kláštery) vysoce luxusního charakteru, design odpovídá tradicím daného regionu a může být spojen s ukázkou místních řemesel nebo gastronomických specialit. Nacházejí se na venkově v přírodním prostředí. Kempy podléhají povinné klasifikaci a člení se na kempy veřejné, soukromé a venkovské. Mohou být označeny 1 až 4 hvězdičkami.
2.6 Řecko V Řecku je platná oficiální jednotná klasifikace, odpovědnost za udělování licencí a hodnocení jednotlivých ubytovacích zařízení nese Řecká národní turistická organizace18. Rozlišuje základní a nezákladní kategorie ubytovacích zařízení, do první skupiny patří ubytování hotelového typu (hotely, penziony, motely, …) a kempy, do druhé je zařazováno ubytování v soukromí (pokoje či apartmány), ubytovací zařízení bez stravovacích služeb (turistické ubytovny a vily) a hostely (mládežnické ubytovny). Kategorie hotely a apartmány v soukromí se dále povinně člení do jednotlivých tříd. Klasifikace určená GNTO je tvořena starým a novým hodnotícím systémem. Starý systém rozlišuje 6 tříd, nejvyšší stupeň je označován písmenem L (Lux), ostatní písmeny abecedy A až E. Nová klasifikace odpovídá evropskému standardu – rozeznává 5 tříd a značí je hvězdičkami. Lze říci, že označení L odpovídá pěti hvězdičkám, A čtyřem, B třem, C dvou, D a E jedné hvězdičce. Hodnotící kritéria se orientují zejména na rozsah škály doplňkových zařízení a služeb, ne vždy odráží skutečnou kvalitu ubytovacího zařízení. Nová klasifikace není v současnosti zcela dokončena, v praxi většina hoteliérů zavedla již nový systém, ale stále se můžeme setkat s hotely označenými pomocí písmen. V Řecku je přísně zakázáno kempovat mimo vyznačená
17 18
BEDNÁŘOVÁ, Dana: Cestovní ruch: odborné německo-české názvosloví, Praha: Oeconomica 2005, str. 11 Greek National Tourism Organisation – GNTO
14
tábořiště, turistům je k dispozici více než 340 kempů, které musí být označeny symbolem GNTO.
2.7 Velká Británie V minulých letech byl klasifikační systém Spojeného království charakteristický velkým počtem diferencí, vlastní klasifikaci měly národní turistické centrály Anglie, Skotka i Walesu, automobilové kluby AA a RAC (Royal Automobile Club), používaly se různé symboly pro jednotlivé kategorie ubytovacích zařízení, které byly často doplněny přívlastky deluxe, highly commended apod. V současnosti je zaváděna oficiální klasifikace Národní kvalitativní standardy19, jež jsou založeny na používání jednotných třídících kritérií a symbolů jedné až pěti hvězd pro všechny kategorie ubytovacích zařízení. Na zavádění nové klasifikace se podílí národní turistické centrály VisitBritain20, VisitSctoland a VisitWales a automobilový klub AA ve spolupráci s místními vládami a dalšími subjekty hotelnictví. Kritéria a jednotlivé stupně dosud prochází změnami. Základní kategorie, která NQAS rozeznává, jsou hotely, penziony, studentské koleje, hostely, ubytovací zařízení bez stravovacích služeb, lodě, prázdninové parky (kempy) a prázdninové vesničky. V jednotlivých regionech se označení některých kategorií i jejich počet liší. Každá kategorie se poté dělí na několik podkategorií (např. kategorie hotel se dále dělí na hotely, venkovské hotely, rodinné hotely, městské hotely a tzv. metro-hotely – tzn. hotely, které neposkytují večeře). Počet hvězd, které každé ubytovací zařízení může získat, je odvislý od celkového zhodnocení pěti klíčových oblastí – čistota, služby, stravovací úsek, ložnice a koupelny. Jednotlivé oblasti jsou hodnoceny zvlášť určitým počtem procent a každá z nich je zařazena podle výsledného ohodnocení do odpovídající třídy. Aby ubytovací zařízení získalo příslušný počet hvězd, musí splnit veškeré stanovené požadavky na danou třídu, dále celkový počet získaných procent musí padnout do procentuálního rozpětí vyhrazeného dané třídě a minimálně do této třídy musí být zařazena i každá z pěti klíčových oblastí. Pro pochopení udává VisitBritain následující příklad klasifikace ubytovacího zařízení. Hotel, jenž usiluje o získání 3 hvězd, dosáhl v ohodnocení celkového počtu 65 %, což odpovídá požadované třídě. Jednotlivé klíčové oblasti byly ohodnoceny různě – oblast čistoty získala 59 % (druhá třída), oblast služeb 72 % (čtvrtá třída), stravovací úsek 43 % (první 19
National Quality Assurance Standards (NQAS) Organizace založená 1. dubna 2003. Vznikla sloučením Britského turistického úřadu (British Tourist Autority) a Anglické turistické rady (English Tourism Council). Jejími hlavními cíli je podpora Velké Británie jako turistické destinace, vyvíjení tlaku na růst kvality, uplatňování klasifikací ubytovacích zařízení či spolupráce s dalšími zúčastněnými subjekty. Na implementaci klasifikace se podílí oddělení této organizace – Quality in Tourism a enjoyEngland (oficiální turistická centrála Anglie). 20
15
třída), ložnice 67 % a koupelny 69 % (třetí třída). Ubytovací zařízení tak může být zařazeno pouze do druhé třídy, protože dvě z klíčových oblastí nedosáhly v kvalitě na úroveň tří hvězd21.
2.8 Nizozemí V roce 2004 Nizozemí zavedlo vlastní hotelový klasifikační systém, který se rozvíjel od konce 90. let. Systém je pro ubytovací zařízení povinný. Rozlišuje 5 tříd ubytovacích zařízení, která jsou označena hvězdami na tmavě červeném pozadí. Podnik, který nesplňuje požadavky ani pro první třídu, podléhá klasifikaci, ale není označen žádnou hvězdou a zároveň nesmí nést v názvu slovo hotel. Třídy jsou kromě hvězd rozlišeny také slovním označením – budget, tourist, comfortable, deluxe a first class. Kritéria mají kvantitativní i kvalitativní charakter a dělí se na základní a volitelná. Každá třída má vlastní základní standardy, které musí hotel zcela splňovat. Nesplnění byť jen jednoho základního kritéria by hotelu znemožnilo jeho zařazení do příslušné třídy. Podle klasifikace není přístupné, aby hotely nahrazovaly nesplnění některých ze základních kritérií větším počtem kritérií volitelných. Minimální počet volitelných standardů je určen zvlášť pro každou třídu, čímž je zaručena rozmanitost mezi nabídkou poskytovaných služeb ubytovacích zařízení, hotel zaměřený na business klientelu si dobrovolně volí jiná kritéria než hotel zaměřený na poskytování služeb rodinám s dětmi. Splnění volitelných kritérií je ohodnocováno určitým počtem bodů. Hotely jsou pravidelně kontrolovány. Zvláštním systémem se řídí ubytovací zařízení v kategorii bed & breakfast, za který odpovídá Dutch Bed & Breakfast Foundation. Klasifikace je postavena na objektivních kritériích, rozčleňuje zařízení do 5 tříd, které označuje tulipány. Podobně jako u hotelů platí, že zařízení, které nemůže být zařazeno ani do první třídy, není označeno žádným tulipánem. Jednotlivé třídy mají stanoveny minimální požadavky, třídy 2 až 5 musí navíc získat určitý počet bodů za doplňková zařízení a služby. Od roku 1989 nizozemská ubytovací zařízení podléhala společné klasifikaci pro státy Beneluxu. Tento systém byl nepovinný, členil hotely na 5 tříd, které označoval hvězdičkami, a byl založen na striktně objektivních kritériích. Vztahoval se i na klasifikaci kempů či prázdninových apartmánů.
21
Zpracováno dle http://www.qualityintourism.com/content/pdfs/Standards/Hotel%20Standard%20INT.pdf
16
2.9 Irsko V průběhu roku 2007 běžely v Irsku paralelně dva klasifikační systémy pro kategorie hotel a penzion. Starý, dobrovolný, systém pozbyl platnosti definitivně na konci roku 2007, nový systém prošel postupným procesem zavádění a od roku 2008 je pro povinný pro všechny hotely a penziony v Irsku. Na vývoji nové klasifikace se podílela Irská hotelová federace22 ve spolupráci s Národní turistickou centrálou23. Klasifikace zachovává třídění kategorie hotel do 5 tříd a kategorie penzion do 4 tříd, které jsou označeny hvězdami. Pro třídy 2*, 3* a 4* nově zavádí systém procentuelního hodnocení, který doplňuje (nikoli nahrazuje) označení příslušné třídy. Pomáhá tak konečnému klientovi objektivně porovnat dvě různá ubytovací zařízení se stejným počtem hvězdiček. Pro každou z těchto tříd je stanovena škála povinných kritérií, které musí hotel či penzion splnit pro to, aby mohl být zařazen do příslušné třídy. Vedle toho si provozovatel vybírá ze seznamu volitelných kritérií, které vybavení a služby bude jeho zařízení poskytovat. Tato doplňková nabídka je ohodnocena určitým počtem bodů vyjádřených v procentech. Ke klasifikačnímu procesu dochází na základě předložení formuláře, který je vyplněn příslušným ubytovacím zařízením. Údaje jsou přezkoumány externím subjektem a na základě zjištěných výsledků je zařízení klasifikováno. Za realizaci klasifikace a za kontrolu dodržování stanovených požadavků je zodpovědná Národní turistická centrála. Součástí procesu je i prohlídka zařízení na místě, odpovědnost za ni centrála přenesla na nezávislou společnost Tourist Accommodation Management Services. Další kategorie, jež jsou registrované Turistickou centrálou, je bed & breakfast a ubytovací zařízení bez stravovacích služeb. Pod kategorii bed & breakfast jsou zahrnuty farmy, town home (ubytování v samostatných či řadových domcích v městských oblastech), country home (ubytování v různých typech zařízení v přírodním venkovském prostředí), ubytování v historických a architektonicky výjimečných objektech, hospody a restaurace s vlastní ubytovací kapacitou aj. Na jednotlivé kategorie jsou stanoveny minimální požadavky, a pokud dochází ke změně majitele, je nutné nechat ubytovací zařízení přehodnotit. Irské kempy jsou rozřazovány do 4 tříd.
22
Irish Hotel Federation. Národní organizace hotelů a penzionů založená v roce 1937. Její primární funkcí je podporovat a hájit zájmy svých členů. 23 Fáilte Ireland (lze přeložit jako Vítejte v Irsku) – National Tourism Development Authority. Organizace založená roku 2003. Kromě jiných úkolů poskytuje pomoc ku podpoře rozvoje cestovního ruchu v Irsku a zachování image Irska jako vysoce kvalitní a konkurenceschopné turistické destinace. http://www.failteireland.ie/
17
2.10 Dánsko Oficiální dánský klasifikační systém je v praxi uplatňován Asociací hotelů, restaurací a podniků v cestovním ruchu – HORESTA. Systém je dobrovolný, každý hotel, jenž chce být klasifikován, musí být členem asociace HORESTA. Hotel může získat od 1 do 5 hvězdiček. Pokud neprošel klasifikačním procesem, nemá udělenu žádnou hvězdičku, přesto může být členem HORESTA. Klasifikace je založena na striktně objektivních kritériích, hotel je zařazován do příslušné třídy na základě toho, jaká zařízení a služby nabízí, a jaká nikoli. Ve výjimečných případech může dojít k odpuštění splnění určitého kritéria, prominutí je vázáno na souhlas klasifikační rady. Hotel zařazený do první až třetí třídy, který poskytuje pouze snídani, nese přízvisko garni. K prověřování klasifikace dochází alespoň jednou ročně. Dánsko disponuje rozsáhlou sítí kempů, jež jsou situovány při pobřeží, v okolí velkých měst nebo v přírodě. Podléhají klasifikaci, kterou provádí Dánská centrála kempů. Existuje pět tříd označených hvězdičkami, kempy od druhé třídy musí být vybaveny takovým zařízením, aby byly schopné poskytnout ubytovací služby pro karavany. Jedenkrát ročně probíhá neohlášená kontrola kempů. Oblíbenou kategorií ubytovacích zařízení jsou prázdninová centra. Jedná se o vlastní apartmány, které poskytují ubytování pro 2 až 8 osob a jsou ideální pro rodiny s dětmi. Nabízí řadu animačních programů pro děti, rodina si sama organizuje zajištění stravovacích a dalších služeb. Na apartmány, jejich zařízení a služby se vztahuje povinná klasifikace. Zařízení mohou být na základě objektivních kritérií označena 1 až 5 hvězdičkami, nebo nemusí nést žádný symbol. Vedle toho si mohou nechat dobrovolně klasifikovat i jednotlivé položky služeb, které nabízí – např. bazén, nabídku volnočasových aktivit pro dospělé či děti apod. Ostatní kategorie ubytovacích zařízení představují chaty a chalupy (jsou určeny k pronájmu v kterémkoli období v roce), hostely (poskytují ubytování ve dvou, čtyř a šestilůžkových pokojích), soukromé ubytování (část rodinného obydlí vyhrazená pro turisty), bed & breakfast (podléhají klasifikaci a pravidelné kontrole) a zámečky či historická sídla (nabízí výjimečné zážitky a komfort). Dánsko se připojilo k označování jednotlivých ubytovacích zařízení splňující ekologické požadavky pomocí symbolu Zeleného klíče. Kromě Dánska se ekologická klasifikace uplatňuje v Grónsku, Švédsku a Estonsku a je podporována řadou organizací (př. HORESTA). Týká se kategorií hotelů, hostinců, mládežnických ubytoven, konferenčních zařízení, restaurací, kempů a rekreačních domků. Existuje šest základních požadavků, které ubytovací zařízení musí splnit pro získání eko-symbolu (např. musí dodržet stanovené limity pro spotřebu vody a energie, musí vést odpadové hospodářství nebo musí k snídani nabízet určité procento pokrmů organického původu). Symbol je udělován na dobu jednoho roku, 18
přičemž každé ubytovací zařízení podstupuje jedenkrát či dvakrát ročně kontrolu dodržení všech požadavků. Jejich nesplnění může vést ke ztrátě Zeleného klíče. Dánský systém je velice podobný systémům ostatních severských zemí, což vedlo k řadě diskusí o vytvoření společnému systému. Diskuse vyústily k vytvoření Skandinávskobaltské klasifikace24 hotelů, ke které přistoupily Dánsko, Grónsko, Faerské ostrovy, Švédsko, Island, Litva, Lotyšsko a Estonsko. Základem je dánský systém (hotely se zařazují do 5 tříd a značí hvězdičkami), každá země má možnost klasifikační kritéria rozšiřovat či přizpůsobovat vlastním podmínkám. Systém je orientován na hledisko konečného zákazníka, cílem je, aby kvalita hotelů odpovídala jeho očekáváním. Pro větší srozumitelnost spustily vlastní webové stránky http://www.nordicbalticclassification.org.
2.11 Země střední a východní Evropy Polská klasifikace ubytovacích zařízení je regulována nařízením Ministerstva ekonomiky a práce a je založena na dobrovolnosti. Ubytovací zařízení, na něž se klasifikace vztahuje, se člení do následujících kategorií: hotel, motel, penzion, zájezdní hostinec25, hostely, turistické chaty a kempy. Hotely, motely a penziony (musí mít alespoň 7 pokojů pro hosty) jsou zařazovány do 5 tříd, jež jsou označovány hvězdičkami. Řada motelů má regionální charakter, prostřednictvím jejich vzhledu a designu se mohou hosté seznámit s tradiční kulturou dané oblasti. Zájezdní hostince jsou ubytovací zařízení s nejméně 30 ložnicemi a poskytují velmi omezený rozsah služeb. Spolu s hostely jsou zařazovány do třech tříd označených pomocí římských číslic. Turistické chaty jsou situovány okolo velkých měst a poskytují jen základní služby. Kempy, jež jsou součástí Polské federace kempů a karavanů, podléhají klasifikaci, která rozlišuje 4 třídy kempů a označuje je hvězdičkami. Kempování mimo vyhrazená tábořiště je oficiálně zakázáno. Maďarská oficiální hotelová klasifikace je povinná, řídí se všeobecnou směrnicí a podílí se na ní více subjektů – národní turistická centrála, organizace spotřebitelů, profesní organizace a další. Hotel je ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty a může být klasifikováno do 5 tříd. Jednotlivé podkategorie hotelu mohou být členěny na různý počet tříd a kromě symbolů hvězd nesou i slovní označení – lázeňský hotel (2 a 5 hvězd, spa), wellness hotel (3 až 5 hvězd, wellness), garni hotel (3 nebo 4 hvězdy, hotel bez stravovacích služeb), apartmánový hotel (3 až 5 hvězd, apartmán). Systém klasifikace udává minimální požadavky na zařízení a každá třída (s výjimkou první třídy) musí získat určitý počet bodů
24 25
Nordic Baltic Classification domy wycieczkowe
19
prostřednictvím splnění dalších fakultativních kritérií. Běžně jsou v Maďarsku využívány i ostatní kategorie ubytovacích zařízení, např. penziony, ubytování v soukromí, venkovská zařízení, hostely či kempy, které jsou klasifikovány do 4 tříd. V Bulharsku oficiální klasifikační systém zatím neexistuje, ubytovací zařízení se většinou řídí dle klasifikačních kritérií platných v členských státech EU. V červnu 2007 vešly v platnost nové požadavky, které se vztahují na všechny hotely, jež se nechávají klasifikovat nebo o klasifikaci žádají. Podle Ministerstva hospodářství a energie by se na nové klasifikaci měly podílet různé subjekty z odvětví hotelnictví – majitelé hotelů, investoři, cestovní kanceláře. Nový systém zavádí nové kategorie ubytovacích zařízení (např. business hotel nebo lázeňský hotel) a ubytovacích jednotek (např. apartmá, studio apod.). Za udílení či odebrání příslušné třídy by měla nést odpovědnost Státní agentura pro cestovní ruch. V současné době se setkáme s běžným označením tříd ubytovacích zařízení pomocí jedné až pěti hvězdiček. Rozlišovány jsou následující kategorie ubytovacích zařízení – hotely, penziony, kempy, motely, bungalovy, rodinné penziony, ubytování v soukromí, prázdninové resorty apod. Na Slovensku se kategorizace a klasifikace ubytovacích zařízení řídí vyhláškou Ministerstva hospodářství č. 419/2001 Z. z., která vstoupila v platnost 11. listopadu 200126. Vyhláška je povinná pro podnikatele, kteří provozují ubytovací zařízení na základě živnostenského oprávnění. Vyhláška určuje názvosloví pro oblast hotelnictví. Následující tabulka ukazuje, jaké kategorie a třídy jsou vyhláškovou rozlišovány. Pro označení tříd se používá standardní symbol hvězdy. Pro každou kategorii jsou stanoveny povinné požadavky, které jsou formulovány jako minimální, a fakultativní požadavky, jejichž splnění je bodově ohodnoceno. Systém požadavků je uveden v příloze vyhlášky.
Tabulka 1 Kategorie a třídy ubytovacích zařízení na Slovensku
Kategorie
Počet tříd
hotel
1 až 5
garni hotel
1 až 3
horský hotel
1 až 3
motel
1 až 4
botel
-
1 až 3
penzión
-
1 až 3
turistická ubytovna
-
1 až 2
hotel
26
Podkategorie
Zrušila a nahradila předchozí vyhlášku č. 125/1995 Z. z.
20
chatová osada
-
1 až 3
kempy
-
1 až 4
ubytování v soukromí
pokoj
1 až 3
objekt prázdninový byt ZDROJ: vyhláška Ministerstva hospodářství č. 419/2001 Z. z. http://www.zbierka.sk/zz/predpisy/default.aspx?ro=2001&cc=172
Tabulka 2 ukazuje vývoj počtu ubytovacích zařízení dle jednotlivých kategorií. Nejvíce ubytovacích zařazení spadá do kategorie hotel, motel nebo botel, největší meziroční nárůst tato kategorie dosáhla v letech 2000 až 2001, tedy 15,6 %. Počet zařízení v kategorii penzión od roku 2000 narůstá průměrně o 12,5 % ročně. Vzrůstající tendenci vykazuje i kategorie ubytování v soukromí, průměrný roční koeficient růstu je 3,2 %. Trend vývoje počtu turistických ubytoven a kempů je relativně konstantní. Naopak počet chatových osad klesá, a sice průměrně o 3,3 %. Tabulka 2 Vývoj počtu ubytovacích zařízení dle kategorií na Slovensku
Kategorie Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Hotel, motel, botel
Penzión
366 423 451 462 470 478 485
216 341 365 376 403 407 437
Turistická ubytovna 277 311 315 338 326 301 294
Chatová osada
Kempy a ostatní
83 78 78 75 71 66 68
617 849 823 833 792 764 759
Ubytování v soukromí 369 273 366 425 457 430 447
ZDROJ: vlastní konstrukce podle http://www.economy.gov.sk/index/go.php?id=2909
21
3. Komparace českého a německého systému kategorizace a klasifikace ubytovacích zařízení V České republice můžeme sledovat první pokusy o kategorizaci a klasifikaci ubytovacích zařízení již od roku 1939, kdy byly vládním nařízením prvně vymezeny kategorie ubytovacích zařízení a jednotlivé třídy A, B, C pro hotely a D pro ubytovací hostince. V Německu se zájem o klasifikační systémy objevuje v 90. letech, vznik moderního systému klasifikace pro hotelová zařízení je datován do roku 1996. Definice jednotlivých kategorií ubytovacích zařízení a typu pokojů jsou upraveny v obou zemích akceptovanou normou prEN ISO 18513:2003 Služby cestovního ruchu – Hotely a ostatní kategorie turistického ubytování – Terminologie. V německých zdrojích ji najdeme pod označením DIN EN ISO 18513, v českých zdrojích pod označením ČSN EN ISO 18513 (v ČR nabyla norma účinnosti 1. července 2004). V současné době můžeme v obou zemích vymezit základní předpisy upravující klasifikační systémy, jež jsou iniciované z různých úrovní. Na ubytovací zařízení v České republice se vztahují zejména Oficiální klasifikace pro kategorie hotel, hotel garni, pension a motel, Doporučený standard pro ubytování v soukromí, kempy a turistické ubytovny a vybrané paragrafy z vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb27. Podněty ku zpracování těchto materiálů přicházely zejména ze strany profesních sdružení. Základní německé klasifikační systémy představují Hotelová klasifikace a Klasifikace penzionů, iniciovaná Německým svazem hotelů a restaurací, a Klasifikace pro prázdninové byty a domy, ubytování v soukromí a kempy, jež spadá do kompetence Německého turistického svazu. Vedle základních systémů dále existují klasifikace vztahující se na sportovní přístaviště či na podniky poskytující ubytování pro děti a mládež. Pro klasifikační systémy je společné, že fungují na bázi dobrovolnosti, přičemž počet certifikovaných ubytovacích zařízení vlivem marketingu narůstá. Němečtí a čeští provozovatelé ubytovacích zařízení se mohou svobodně rozhodnout, zda klasifikační proces podstoupí či nikoli. V obou případech je spojen s vynaložením určitých nákladů, na druhé straně jim přináší řadu výhod, zejména zařazení do různých knižních hotelových průvodců nebo umístění jejich odkazů na oficiálních webových stránkách a v informačních systémech (např. v ČR klasifikace umožňuje zařazení na server www.czecot.cz, jež provozuje Czechtourism, v Německu jsou klasifikovaná zařízení součástí hotelového průvodce 27
Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky; Kategorie hotel, hotel garni, pension a motel; 2006 – 2009 Doporučený standard ubytovacích služeb; 1. Ubytování v soukromí; 2. Kempy a chatové osad; 3. Turistické ubytovny vyhláška 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu (ze dne 9. června 1998)
22
www.hotelguide.de a také mnohých regionálních seznamů ubytovacích zařízení). Cíle klasifikací jsou analogické – zvýšení transparentnosti trhu ubytovacích zařízení, posílení pozice konečného zákazníka, poskytnutí kvalifikované pomoci při výběru vhodného ubytovacího zařízení, zajištění konkurenčního prostředí či působení na růst kvality v oboru.
3.1 Organizace zabezpečující kategorizaci a klasifikaci ubytovacích zařízení V ČR se na klasifikaci kategorií hotel, hotel garni, penzion a motel vedle Ministerstva pro místní rozvoj podílely organizace Czechtourism, UNIHOST a Asociace hotelů a restaurací ČR. Za klasifikaci ostatních kategorií jsou odpovědni Svaz venkovské turistiky, Klub českých turistů a Kempy a chatové osady ČR, Živnostenské společenstvo. Czechtourism28. Česká centrála cestovního ruchu byla zřízena v roce 1993, od 1. srpna 2003 nese v názvu označení Czechtourism. Tato vládní agentura je příspěvkovou organizací, jejímiž primárními cíli je podpora zvyšování počtu zahraničních turistů v ČR a podpora zvyšování příjmů z cestovního ruchu, a to přilákáním movitější klientely a podporou opakovaných návštěv ČR. Hlavním úkolem je propagace a prezentace ČR jako atraktivní destinace cestovního ruchu doma i v zahraničí. Za tím účelem se Czechtourism účastní světových veletrhů, výstav a workshopů či pomáhá domácím subjektům na jejich účasti, pořádá press tripy pro zahraniční novináře a fam tripy pro příjezdové cestovní kanceláře, zřizuje zahraniční zastoupení v řadě zemí světa, provádí marketingová šetření a vydává prospekty a propagační materiály v několika jazykových verzích. Na podporu domácího cestovního ruchu spustila projekt http://www.kudyznudy.cz a vedle vlastních webových stránek provozuje turistický server http://www.czecot.com, na kterém přednostně propaguje ubytovací zařízení, která podstoupila klasifikační proces. Má zástupce v klasifikační komisi a její logo je součástí klasifikačních znaků. AHR ČR29. Asociace hotelů a restaurací ČR vznikla na základě rozhodnutí 26. října 2006 sloučením HO.RE.KA ČR (Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu) a NFHR ČR (Národní federace hotelů a restaurací). Vedle účasti ve Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR je jako jediná česká asociace členem mezinárodních organizací HOTREC a IH&RA. Svoje aktivity zaměřuje na širokou škálu činností, snaží se bojovat proti nekalé soutěži, zlepšit renomé odvětví gastronomie, zvyšovat kvalitu hotelnictví a restauračního provozu a má důležitý význam v oblasti propagace, vzdělávání a marketingu. Zájmy hoteliérů jsou zastoupeny odbornou hotelovou sekcí, jejíž aktivity se mimo jiné orientují na oblast hotelové klasifikace. AHR ČR s spolu s UNIHOSTem nesou pravomoc a 28 29
Zpracováno dle: http://www.czechtourism.cz Zpracováno dle: http://www.ahrcr.cz
23
odpovědnost za provádění hotelové klasifikace, udělují a obnovují pro své členy i nečleny certifikát a klasifikační znaky. Tři výkonní pracovníci sekretariátu Asociace, jeden zástupce rady Asociace a jeden člen za pětihvězdičkové hotely za Asociaci jsou součástí klasifikační komise. UNIHOST30. Sdružení podnikatelů v pohostinství, stravovacích a ubytovacích službách ČR bylo založeno roku 1992 jako dobrovolná a nezávislá profesní organizace. Mezi stěžejní úkoly UNIHOSTu patří obrana společných zájmů členů sdružení a jejich prezentace při jednání s veřejnými orgány, udělování certifikátů pro klasifikaci ubytovacích zařízení, spolupráce s odborným časopisem Gastronom, pořádání Gastrofestivalu Ostrava, partnerství se soukromými subjekty a další. Sdružení je členem Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a Hospodářské komory ČR. V oblasti klasifikace má stejné kompetence jako AHR ČR, jeho aktivity se zaměřují především na Moravskoslezský kraj, v klasifikační komisi zasedají 2 pracovníci UNIHOSTu. KČT31. Klub českých turistů byl založen v roce 1888, v současné době má okolo 40 000 členů. Klub vyvíjí celou řadu aktivit, např. vyznačuje turistické stezky, pořádá turistické srazy a cyklosrazy, vydává časopis Turista a obrazový atlas turistických zajímavostí, poskytuje svým členům řadu cenových zvýhodnění (např. na ubytování nebo ve spolupráci s Českými drahami na dopravu), apod. Mimo to se podílel na zpracování Doporučeného standardu ubytovacích služeb pro turistické ubytovny, provádí certifikaci a kontrolu turistických ubytoven a odpovídá za dodržování stanovených kritérií v této kategorii. Kempy a chatové osady ČR32. Vznik organizace Kempy a chatové osady ČR, Živnostenské společenstvo se datuje do roku 1990. Tato nezisková organizace sdružuje provozovatele a majitele kempů a chatových osad a jako taková nese odpovědnost za dodržování kritérií stanovených v Doporučeném standardu pro kempy a chatové osady. Jejími dalšími aktivitami je zvyšování dobrého jména oboru, společná propagace a prezentace produktů, konzultační a poradenská činnost apod. Svaz venkovské turistiky33. Svaz je dobrovolné profesní sdružení podnikatelů ve venkovské turistice, které bylo založeno roku 1997. Snaží se hájit zájmy svých členů, pečovat o rozvoj venkova a krajiny, podporovat obnovu tradic apod. Spolupracuje s řadou významných partnerů (př. Czechtourism, krajské úřady atd.) a je členem Svazu obchodu a cestovního ruchu a členem Eurogites (Mezinárodní organizace svazů venkovské turistiky). Spolu s ECEAT CZ („ECEAT CZ – Evropské centrum pro eko agro turistiku, člen ECEAT30
Zpracováno dle: http://www.unihostostrava.cz Zpracováno dle: http://www.klubturistu.cz 32 Zpracováno dle: http://www.camp.cz 33 Zpracováno dle: http://www.svazvt.cz 31
24
International, je česká, nevládní organizace sdružující odborníky specializující se na šetrný (udržitelný, odpovědný) cestovní ruch“34) spolupracoval na tvorbě Doporučeného standardu pro kategorii ubytování v soukromí, vymezil tento pojem a stanovil standardy pro zařazování do jednotlivých tříd. Nese odpovědnost za kvalitu poskytovaných služeb v této kategorii. V Německu jsou nejvýznamnějšími sdruženími v oblasti klasifikace DEHOGA35 – Německý svaz hotelů a restaurací a DTV36 – Německý turistický svaz. Vedle nich se na klasifikaci jednotlivých kategorií podílí příslušné asociace provozovatelů daného zařízení a další subjekty – např. automobilový klub ADAC, BVCD – Spolkový svaz kempů či BWVS – Spolkový svaz vodních sportů. V jednotlivých spolkových zemích jsou navíc zřízeny klasifikační společnosti. DEHOGA. Tato profesní organizace sdružuje hoteliéry a provozovatele restaurací. Prosazuje zájmy svých členů, zabývá se otázkami práva v oblasti gastronomie a hotelnictví, ochranou nekuřáků, daněmi, vzděláváním, ochranou životního prostředí, autorskými právy a jinými tématy vztahujícími se k oboru hotelnictví. Tvoří ji sedmnáct zemských svazů. Nese odpovědnost za jednotný systém klasifikace pro kategorie hotel a penzion, její výbor stanovuje závazná hodnotící kritéria a jejich jednotnou aplikaci ve všech spolkových zemích Německa. DTV. Je dobrovolnou profesní asociací různých subjektů v oblasti cestovního ruchu (zemských turistických organizací, měst, sdružení obcí, soukromých subjektů atd.) a má celostátní působnost. Byla založena roku 1902 jako Svaz německých dopravních spolků. Je nositelem zejména koordinační a poradenské funkce – napomáhá výměně poznatků a zkušeností, nabízí individuální poradenství v oblasti práva, poskytuje vzory smluv a rámcových dohod apod. Zodpovídá za klasifikaci kategorií prázdninové byty a domy, ubytování v soukromí (do 8 lůžek pro hosty), kempů a podílí se na klasifikaci sportovních přístavů. BVCD37. Spolkový svaz kempů byl založen v listopadu 2000. Tvoří ho zemské svazy v jednotlivých spolkových zemích, je reprezentantem zájmů provozovatelů kempů, hájí je při vyjednávání s úřady a institucemi na národní i evropské úrovni (je členem Evropské federace organizací kempů). Jeho aktivity spočívají v oblasti poradenství a vzdělávání, lobbingu, podpory kvality a marketingu. V současné době zastřešuje více než 1 200 kempů a jeho cílem je představit odvětví kempování jako kvalitní a plnohodnotné formy trávení volného času. 34
http://www.eceat.cz/public/docs/eceat_cz.htm Zpracováno dle: http://www.dehoga-bundesverband.de/home/index.html 36 Deutscher Tourismusverband; http://www.deutschertourismusverband.de/ 37 Zpracováno dle http://www.bvcd.de 35
25
Spolupracuje s DTV na klasifikaci kempů a na svých webových stránkách prezentuje jednotlivé kempy v Německu. BWVS38. Spolkový svaz vodních sportů je činný již od roku 1961. Zastupuje zájmy všech podnikatelů, kteří podnikají v oblasti vodního hospodářství. Snaží se ovlivňovat politické dění vztahující se na tuto oblast, udržuje kontakty s důležitými výbory a politiky. Pro své členy bezplatně provozuje poradenskou služby v oblasti daní, práva a podnikové ekonomiky, poskytuje vzory smluv, formulářů a všeobecných obchodních podmínek, prostřednictvím workshopů podporuje výměnu informací a zkušeností atp. Působí v oblasti certifikace přístavů – schválil společně s ADAC katalog kritérií, na jehož základě je klasifikace realizována.
3.2 Klasifikace kategorií hotelového typu V ČR jsou kategorie hotel, hotel garni, pension a motel klasifikovány na základě výše uvedené Oficiální jednotné klasifikace, která je aktuálně platná na období 2006 – 2009. Klasifikace rozlišuje pět tříd ubytovacích zařízení, které jsou označeny symbolem hvězdy a slovně. Tabulka 3 přehledně reflektuje možné zařazení jednotlivých kategorií do tříd a jejich slovní označení. Pět hvězdiček může získat pouze ubytovací zařízení v kategorii hotel. Tabulka je platná i pro depandance39, jejíž klasifikace plně odpovídá klasifikaci pro hotel garni.
Tabulka 3 Klasifikace kategorií hotelového typu v ČR
Třída *
Slovní označení Tourist
**
Hotel
Hotel garni
Motel
Pension
Economy
***
Standard
****
First Class
*****
Luxury
×
×
×
ZDROJ: Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky
Na základě výsledku procesu klasifikace je ubytovacímu zařízení udělen Certifikát a Klasifikační znak, které jsou vydávány výlučně AHR ČR nebo UNIHOSTem. Klasifikační znak má podobu samolepky, která nese označení příslušných letopočtů, logo agentury CzechTourism a informace o kategorii a třídě. Provozovatel je povinen znak umístit na dobře 38
Zpracováno dle: http://www.bwvs.de Depandance je „vedlejší budova ubytovacího zařízení bez vlastní recepce, organizačně související s hlavním ubytovacím zařízením, které pro depandance zajišťuje plný rozsah služeb odpovídající příslušné kategorii a třídě a není vzdáleno více než 500 m.“ ZDROJ: Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení ČR 39
26
viditelné místo. Certifikát i Klasifikační znak jsou udělovány na čtyřleté období od roku 2006, certifikáty udělené před 1. lednem 2006 jsou nyní neplatné. Požadavky Klasifikace se dělí na povinné a povinně volitelné. Ze seznamu povinně volitelných se žadatel může vyhradit proti určitému počtu požadavků, jimiž se necítí být zavázán. Pro udělení Certifikátu musí žadatel splnit veškeré povinné požadavky, z povinně volitelných nemusí dostát 3 požadavkům pro třídy * a **, resp. 6 požadavkům pro třídu ***, resp. 9 požadavkům pro třídy **** a *****. Stanovené požadavky se vztahují na vybavení pokoje (např. televizní přijímač, koš na odpadky, stůl nebo pracovní deska), hygienické vybavení na pokoji (např. ručník, župan, mýdlo) a servis (např. doba provozu recepce, praní, žehlení, čištění bot apod.). Jsou formulovány jako minimální. Nesplňuje-li zařízení v okamžiku podání žádosti všechny požadované standardy, je provozovatel povinen jejich výčet uvést v žádosti a stanovit termín, dokdy tyto nedostatky odstraní. Žádost o klasifikaci může podat jakýkoli provozovatel ubytovacího zařízení, lhostejno zda je či není členem AHR ČR nebo UNIHOSTu. Dle aktuální oficiální klasifikace vyhodnotí úroveň svého vybavení a doplní případné chybějící položky. Na základě zjištěných informací vyplní formulář žádosti a kontrolní list (jeho prohlášení o splnění požadavků pro danou kategorii a třídu je bráno je čestné) a odešle je na adresu příslušného sdružení. Nově může žádost podat i v elektronické verzi prostřednictvím webového formuláře. Žádost může být doplněna o prospekty či fotografie zařízení. S udělením klasifikace jsou spojeny náklady ve výši 3000,- Kč (pro členy sdružení AHR ČR a UNIHOST je cena poloviční). Žádost je posouzena klasifikační komisí, která rozhodne o udělení Certifikátu a Klasifikačního znaku. Předání Certifikátu a Klasifikačního znaku je v rukou sekretariátů AHR ČR a UNIHOSTu. Sekretariáty jsou zodpovědné za provedení kontroly řádné či mimořádné, v případě výskytu stížností ze strany hosta nebo zprostředkovatele služeb na nedodržení závazných standardů ubytovacím zařízením. Jestliže se stížnost prokáže být oprávněná, je povinností provozovatele uhradit náklady ve výši 3 000,- Kč. Pokud kontrola zjistí závažné porušování standardů, předá tuto informaci klasifikační komisi, která má pravomoc odebrat Klasifikační znak. Graf 2 znázorňuje počet přenocování v ubytovacích zařízeních hotelového typu v letech 2000 – 2006 v ČR. Nejvíce přenocování se uskutečnilo v kategorii tříhvězdičkových hotelů, maxima v této kategorii a třídě bylo dosaženo v roce 2005 (tj. 9,77 mil. přenocování), průměrný roční nárůst byl 3,3 %. Rostoucí tendence dosáhly i kategorie hotelů ve třídách 4* a 5* (tj. průměrně o 9,9 % ročně) a hotelů garni (tj. průměrně o 11,9 % ročně). Kategorie hotelů tříd 4* a 5* dosáhla největšího tempa růstu v letech 2003 – 2006, a sice 19,9 % ročně. Počet přenocování v hotelech garni vzrostl nejvíce mezi roky 2005 a 2006, a to o 60 %. Kategorie 27
hotelů ve třídách 1* a 2* vykazovala pokles, průměrně klesl počet přenocování v hotelech této třídy o 15,5 % ročně, což odpovídá současnému trendu rostoucího zájmu o vyšší kvalitu ubytovacích služeb. Vývoj počtu přenocování v kategorii penzion ve sledovaném období byl mírně klesající, a sice průměrně ročně o 3,5 %. Graf 2 Vývoj počtu přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních hotelového typu v ČR (v mil.)
Vývoj počtu přenocování podle kategorie (v mil.) 12,00
Hotely 4* a 5*
8,00
Hotely 3*
6,00
Hotely 1* a 2*
Počet
10,00
4,00
Hotely garni
2,00
Penziony 0,00 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
Roky
ZDROJ: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cru_cr (Tab. 2.5.2)
V Německu vyvinula DEHOGA dva stěžejní klasifikační systémy – Německou hotelovou klasifikaci a tzv. G-Klasifikaci. První systém se vztahuje na kategorie hotel, hotel garni, aparthotel, boarding house, penzion, gasthof a gasthaus40. G-klasifikace má užší zaměření, je určena pro kategorie penzion, gasthof a gasthaus, tzn. pro koncesovaná ubytovací zařízení, která nabízí nejméně 8 lůžek pro hosty, ale nejvíce 20 pokojů. Provozovatelé kategorií penzion, gasthaus a gasthof si mohou vybrat, kterým systémem se budou řídit, pokud splňují omezení vztahující se ke G-Klasifikaci. Pro usnadnění orientace na trhu jsou ubytovací zařízení spadající pod G-Klasifikaci kromě symbolů hvězdiček navíc označena písmenem „G“ (např. G***). Německá spolkově platná hotelová klasifikace byla zavedena na podzim roku 1996. Může ji podstoupit každé ubytovací zařízení s nejméně 8 lůžky pro hosty. Ubytovací zařízení jsou zařazována do 5 tříd, každé třídě přísluší slovní označení a určitý počet hvězdiček. Zvláštní formu představuje označení Superior. Vztahuje se na taková zařízení, která dosahují celkovým počtem získaných bodů na vyšší třídu, ale nesplňují minimální požadavky této 40
Českému označení penzion odpovídají v německém názvosloví 3 termíny – Penzion, Gasthof a Gasthaus. Podle německé normy jsou pojmy Penzion a Gasthaus zcela analogické, Gasthof je spojován více s oblastí gastronomie. Pro precizní vystižení je dále používána německá terminologie.
28
třídy. Superior označuje nejlepší ubytovací zařízení v dané třídě. Hotel garni nemůže nést dodatek Superior a může získat maximálně 4 hvězdičky. Tabulka 4 znázorňuje počet bodů, jež musí hotel dosáhnout v celkovém hodnocení, aby mohl být zařazen do žádoucí třídy a získat odpovídající počet hvězdiček. U hotelů garni jsou bodové limity nižší, nejnáročnější požadavky se týkají hotelů s dovětkem Superior. Jestliže chce pětihvězdičkový hotel získat tento dovětek, musí dosáhnout alespoň 650 bodů.
Tabulka 4 Minimální počet bodů pro jednotlivé třídy kategorie hotel (Německo)
Třída
Slovní označení
Počet bodů – hotel
Počet bodů – hotel garni
Počet bodů – Superior
*
Tourist
90
70
170
**
Standard
170
140
250
***
Komfort
250
220
380
****
First Class
380
350
570
*****
Luxus
570
×
650
ZDROJ: Německá hotelová klasifikace – Katalog kritérií 2005 – 2009 http://www.hotelsterne.de/downloads/Kriterienkatalog_2005-2009.pdf
Klasifikační znak má podobu mosazného štítu a nese kromě počtu udělených hvězd označení hotelové klasifikace, popř. i dovětek Superior nebo Garni. Je umístěn viditelně v oblasti vchodu do budovy. Kritéria pro udělení znaku jsou rozdělena na minimální a volitelná, která jsou ohodnocena určitým počtem bodů. Například požadavek na fén je minimální pro třídy 3* a výše, pro nižší třídy je fakultativní, splnění tohoto požadavku zároveň znamená získání 2 bodů. Objektivní kritéria se vztahují na následující oblasti – budovy a prostory, vybavení a zařízení, služby, volný čas, ztvárnění nabídky (např. dětské menu, dotazník pro hosty, online možnost rezervace) a hotelové vybavení pro pořádání konferencí. Každých 5 let je katalog kritérií zrevidován dle požadavků hostů, tím je zaručeno, že očekáváním hostů budou odpovídat poskytované služby. Žadatel o hotelovou klasifikaci musí vyplnit kontrolní list. Ten je elektronicky zpracován a na základě vyhodnocení dojde k zařazení hotelu do příslušné třídy. Klasifikace je platná na 3 roky, poté je možné ji obnovit podle aktuálně platných kritérií. Za provádění klasifikace a kontrolu ubytovacích zařízení na místě jsou odpovědné klasifikační společnosti41 (pověřené DEHOGou) v jednotlivých spolkových zemích. Jedná se buď o vlastní společnosti DEHOGy, nebo o jiné turistické organizace spolupracující s DEHOGou. Na tyto společnosti se obrací žadatelé o klasifikaci. Náklady na klasifikaci zahrnují úhradu klasifikačního štítu a klasifikační přirážku na pokoj 41
Klasifikačních společností je celkem 18. Například v Bavorsku se jedná o BTG Tourist – Touristische Marketing GmbH, v Hesensku o HOGA Service GmbH.
29
(za samotnou klasifikaci a za marketing). V rámci první klasifikace jsou náklady vyšší než při jejím obnovení. V jednotlivých spolkových zemích se výsledné ceny liší. Celkové náklady klasifikace mohou činit maximálně 640 Euro pro členy DEHOGy a 938 Euro pro nečleny. Dle statistik bylo v červenci 2007 celkem registrováno 7 944 klasifikovaných zařízení, z toho nejvíce v Bavorsku (tj. 1 935) a nejméně v Sársku (tj. 47). Nejčastěji byla zařízení klasifikována do tříd 3* (tj. 4 702) a 4* (tj. 2 086). Největší počet zařízení dosáhla třída 3* v Bavorsku – tj. 1 169 ubytovacích zařízení.42 G-Klasifikaci a její kritéria vyvinula DEHOGA ve spolupráci s Německým turistickým svazem. Systém je funkční od roku 2005. Ubytovací zařízení kategorie penzion, gasthaus a gasthof (tzn. zařízení, která nemají charakter hotelu) jsou zařazována do 4 tříd, které jsou kromě symbolu hvězdy specifikovány písmenem G. V jejich názvu nesmí být užit pojem hotel. Klasifikovaná ubytovací zařízení dostanou certifikát a smaltový klasifikační štít, který umístí u vchodové oblasti. Hodnotící kritéria fungují na stejném principu jako v případě hotelové klasifikace (např. lednička na pokoji je minimálním standardem pouze pro třídu G****, pro ostatní třídy je fakultativní, zároveň je splnění požadavku ohodnoceno 3 body), ale jsou zaměřena pouze na 5 klíčových oblastí – budovy a prostory, vybavení a zařízení, služby, volný čas a ztvárnění nabídky. Oblast konferenčního vybavení není zohledňována, což umožňuje i provozovatelům malých zařízení podstoupit klasifikaci. Žadatel o klasifikaci vyplní kontrolní list, který je odeslán na příslušnou klasifikační společnost43. Kontrolní list je elektronicky vyhodnocen a po přezkoušení ubytovacího zařízení na místě klasifikační komisí následuje udělení certifikátu a klasifikačního štítu. Klasifikace je platná po 3 roky. Celkové náklady tvoří poplatek za štít a klasifikační přirážka na pokoj. V jednotlivých zemích se částky různí, pohybují se přibližně od 150 do 750 Euro a jejich výše je závislá na členství ve svazu DEHOGA. K listopadu 2007 bylo v Německu registrováno pod G-Klasifikací celkem 486 ubytovacích zařízení. Nejvíce se jich nacházelo ve spolkové zemi Bavorsko (tj. 199), nejméně v Hamburku (tj. 0). Podniky byly nejčastěji zařazeny do třídy G*** (tj. 322 z celkového počtu), nejméně jich bylo ve třídě G* (tj. 9). V Bavorsku bylo evidováno celkem 132 podniků ve třídě G***, Brémy a Hamburk v této třídě neevidovaly žádné zařízení.44 Graf 3 zachycuje vývoj počtu přenocování v ubytovacích zařízeních kategorie hotel, hotel garni, gasthof a penzion v letech 2004 – 2006. Nejvíce přenocování se uskutečnilo v kategorii hotel, nejméně v kategorii penzion. Rostoucí tendenci ve sledovaném období
42
http://www.hotelsterne.de/system_statistik.php Jedná se o stejné klasifikační společnosti jako v případě hotelové klasifikace. 44 http://www.g-klassifizierung.de/tabelle.php 43
30
vykazují kategorie hotel (průměrný roční nárůst o 3,8 %) a hotel garni (v průměru o 4,6 % za rok). Vývoj počtu přenocování v gasthofech je konstantní, v penzionech mírně klesající (průměrně o 1,5 % ročně). Celkem počet přenocování v kategoriích hotelového typu vykazuje nárůst, a sice průměrně o 3,3 % za rok.
Graf 3 Vývoj počtu přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních typu hotel v Německu (v mil.)
Vývoj počtu přenocování v HUZ podle kategorie (v mil.) 160 Hotel
140 120
Hotel garni
Počet
100 80
Gasthof
60 40
Pension
20 0 2004
2005 Roky
2006
ZDROJ: Spolkový statistický úřad v Německu (http://destatis.de/jetspeed/portal/cms/Sites/destatis/Internet/DE/Content/Statistiken/Binnenhandel/Tourismus/Ta bellen/Content75/UebernachtungenBetriebsarten,templateId=renderPrint.psml)
Tabulka 5 porovnává úpravu deseti vybraných minimálních kritérií pro hotelové ubytování zařazené do třídy 3* v německém a českém systému. Požadavky německé klasifikace se v porovnání s českým protějškem zabývají i celkovým vzhledem budovy (např. hodnotí celkový dojem z hotelu, čistotu budovy či podobu recepce). Český systém se zaměřuje především na úpravu požadavků vztahujících se přímo na pokoj pro hosta. Obě klasifikace hodnotí úroveň poskytovaných služeb ubytovacím zařízením.
Tabulka 5 Komparace vybraných požadavků české a německé klasifikace pro ubytování hotelového typu
Druh požadavku (třída ***) Barevný televizor
Oficiální jednotná klasifikace (ČR) povinný na pokoj
Německá hotelová klasifikace povinný vč. přehledu
G-Klasifikace (Německo – G***) povinný vč. přehledu
programů
programů
minimálně
minimálně
minimálně
0,9 × 1,9 m
0,9 × 1,9 m
0,9 × 1,9 m
povinný na pokoj
povinný
povinný
možnost výběru –
povinný jako volně
přístupný volně
přístupný v budově
s ovladačem Rozměry lůžka
Koš na odpadky
Internetová přípojka povinně volitelný na pokoj
31
v budově hotelu nebo přímo na pokoji Doba obsazenosti
16 hodin
14 hodin
neřeší
povinně volitelný na
neřeší
neřeší
alespoň 2x týdně
alespoň 1x týdně
možnost výběru –
povinný v budově
recepce Směnárna
ubytovací zařízení Výměna ložního
při příjezdu hosta, po
prádla
4 dnech pobytu, jinak na přání povinný na recepci
Trezor
centrálně přístupný na recepci nebo na pokoji Sekretářské služby
Vysoušeč vlasů
povinně volitelný na
minimální pouze pro
ubytovací zařízení
třídu 5*
povinně volitelný
povinný
neřeší
povinný
ZDROJ: Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky (kategorie hotel, hotel garni, pension a motel 2006 – 2009), Německá hotelová klasifikace – Katalog kritérií 2005 – 2009 a Německá klasifikace pro gasthausy, gasthofy a penziony – Katalog kritérií 2005
V ČR
i
v Německu
existují
zvláštní
úpravy vztahující
se
na
ubytování
handicapovaných osob – smyslově postižených, vozíčkářů či lidí s omezenou hybností. Požadavky se vztahují na úpravu pokojů pro tuto skupinu lidí, speciální piktogramy, služby apod. V Německu se ubytovací i stravovací zařízení člení na skupiny A a B (bezbariérová zařízení pro hosty s omezenou možností pohybu a vozíčkáře), C (bezbariérová zařízení pro zrakově postižené hosty), D (bezbariérová zařízení pro neslyšící hosty). Skupina E zahrnuje zařízení, která nemají žádné bariéry vůči různě handicapovaným osobám. V ČR je nutné, aby nově
budovaná
zařízení
respektovala
vyhlášku
Ministerstva
pro
místní
rozvoj
č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Vyhláška upravuje například přístup ke stavbám ubytovacích zařízení, parkovací plochy či hygienická zařízení.
3.3 Klasifikace ostatních kategorií Kategorie ubytování v soukromí, kempy, chatové osady a turistické ubytovny jsou v ČR klasifikovány na základě Doporučeného standardu ubytovacích služeb z roku 2000.
32
Za certifikaci a dodržování stanovených požadavků v kategorii ubytování v soukromí je odpovědný Svaz venkovské turistiky45. Ubytování v soukromí je definováno jako „turistické ubytování ve stavbách (bytový dům, rodinný dům, stavba pro individuální rekreaci), které vzhledem ke svému specifickému charakteru neodpovídají svým vymezením jednotlivým kategoriím ubytovacích zařízení dle vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu.“46 Může být realizováno ve formě ubytování v obytných místnostech objektu, nebo jako pronájem samostatných objektů a pozemků. Zahrnuje tři následující podkategorie – malý kemp, ubytovací objekt / apartmán (letní byt) s vlastním vařením (self catering) a ubytování se stravováním (Bed and Breakfast). Je klasifikováno do 4 tříd. Aby mohlo ubytovací zařízení podstoupit certifikaci, musí splňovat požadavky stanovené na kategorii a podkategorii, kapacitu (tzn. maximální kapacita je 35 osob, v podkategorii kemp 20 kempinkových stání) a třídu. Požadavky se člení na závazné minimum, které musí zařízení zcela splňovat, a požadavky na třídu, které jsou bodově ohodnoceny. Ubytovací zařízení je klasifikováno na základě dosaženého procenta z maxima bodů. Standardy se dále člení na všeobecné, pro informace, bezpečnost, ceny a rozsah služeb, pro obytnou místnost, pro společenskou místnost, pro samoobslužnou kuchyň, pro lůžka, pro hygienické zařízení a na hygienické a ekologické standardy. Udělení certifikátu předchází vstupní a následná kontrola, kterou provádí certifikační orgán, jenž zároveň rozhoduje o zařazení do odpovídající třídy. Náklady na první certifikaci činní 700,- Kč pro členy SVT a 2 900,- Kč pro ostatní provozovatele. K této ceně je nutné připočíst cestovné kontrolorů. Obnovení certifikátu se váže na poplatek ve výši 400,- Kč pro členy SVT a 900,- Kč pro ostatní subjekty.47 Kempy jsou rozřazovány do 4 tříd. Klasifikační standardy jsou stanoveny jako minimální a vztahují se na oblasti přístupu, vnitřních prostor a recepce, společenských a stravovacích prostor, služeb, vybavení kempu a minimální obytné plochy, hygienické vybavení a na pronajímaná ubytovací zařízení. Za provádění klasifikace a kontrolu ubytovacích zařízení nese odpovědnost organizace Kempy a chatové osady ČR. Turistické ubytovny jsou klasifikovány do 2 tříd. Certifikace je povinná pro všechny turistické ubytovny, jejichž provozovatelem jsou složky KČT nebo Trasa s.r.o. KČT je odpovědný za realizaci klasifikace, dodržování požadavků a kontrolu ubytovacích zařízení. Pro turistické ubytovny bylo stanoveno 10 požadavků, které se zaměřují na úpravu např. 45
V původním dokumentu z r. 2000 označen jako Svaz podnikatelů ČR ve venkovské turistice a agroturistice. Na svých webových stránkách aktualizoval systém klasifikace pro ubytování v soukromí – http://svazvt.cz/. 46 http://svazvt.cz/files/standardy.htm 47 Zpracováno dle aktualizované klasifikace ubytování v soukromí na webových stránkách Svazu pro venkovskou turistiku: http://svazvt.cz/files/standardy.htm
33
počtu lůžek v ubytovací místnosti, velikosti obytné místnosti, hygienického zařízení či dostupných služeb. K udělení certifikátu může dojít buď na základě osobní návštěvy zařízení odpovědným kontrolorem, nebo zasláním vyplněného dotazníku na adresu KČT. Platnost certifikátu je 4 roky. Udělení certifikátu je spojeno s úhradou poplatku ve výši 1 500,- Kč (pro zařízení, jejichž majitelem je KČT, je poplatek 500,- Kč). Graf 4 znázorňuje vývoj počtu přenocování v ubytovacích zařízeních kategorie kemp, chatová osada a turistická ubytovna a ostatní48 v letech 2000 – 2006 v ČR. Všechny tři kategorie se ve sledovaném období vyvíjely relativně konstantně. Kategorie ostatní ubytování zaznamenala výkyv pouze v letech 2000 – 2001, kdy došlo k poklesu počtu přenocování meziročně o 27,4 %. Vysoké hodnoty z roku 2000 (tj. 12,97 mil.) v dalších obdobích již nedosáhla. Kategorie kempy zaznamenala jediný větší výkyv mezi lety 2001 – 2002, kdy došlo k poklesu počtu přenocování o 39 %, v dalších obdobích se veličina vrátila na původní úroveň. Podobná změna se týká i kategorie chatové osady a turistické ubytovny, mezi roky 2001 a 2002 veličina klesla o 23,2 %, poté se vrátila na původní hodnoty.
Graf 4 Vývoj počtu přenocování v ubytovacích zařízeních ostatních kategorií v ČR (v mil.)
Vývoj počtu přenocování v HUZ ostatních kategorií (v mil.) 14,00
Kempy 12,00
Počet
10,00
Chatové osady a turistické ubytovny
8,00 6,00
Ostatní
4,00 2,00 0,00 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
Roky
ZDROJ: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cru_cr (Tab. 2.5.2)
Německý turistický svaz (DTV) v roce 1994 vyvinul klasifikační systém pro kategorie prázdninový dům a byt a ubytování v soukromí s maximálně 8 lůžky pro hosty. Zařízení jsou zařazována do 5 tříd a označena kromě symbolu hvězdy písmeny F (prázdninové byty a domy) a P (ubytování v soukromí). Tato specifikace umožňuje snazší rozlišení DTV systému 48
„Jsou to např. léčebné lázně, rekreační zařízení podniků (odborových svazů), školící střediska podniků (odborových svazů) a jiná ubytovací zařízení, která vyčleňují lůžkovou kapacitu pro cestovní ruch (např. domovy mládeže, vysokoškolské koleje, podnikové ubytovny apod.).“ ZDROJ: http://vdb.czso.cz/vdbtab/tabnahled.jsp?cislotab=CRU+01&stranka=0&razeni=ta&kapitola_id=39
34
od klasifikací používaných DEHOGou. Prázdninové domy a byty jsou definovány jako „uzavřené ubytování s vlastním sanitárním zařízením a zařízením pro osobní péči, ve kterém je hostům poskytován přechodný pobyt.“49 Klasifikační kritéria byla od doby zavedení již čtyřikrát obnovena, k jejich aktualizaci dochází každé tři roky. Samotný klasifikační certifikát je ubytovacímu zařízení udělen na tříleté období, přičemž klasifikace musí být provedena vždy podle aktuálně platného katalogu kritérií. Současně stanovená kritéria jsou platná od 1. ledna 2007. Ubytovací zařízení, které se chce na procesu klasifikace zúčastnit, musí splňovat všechna minimální kritéria. Vedle všeobecných standardů je nutné splňovat i minimální kritéria určená pro každou jednotlivou třídu, v opačném případě je objekt zařazen do nejbližší nižší třídy. Každé kritérium v katalogu je ohodnoceno kladným nebo záporným počtem bodů (např. pro kategorie prázdninový byt a dům platí: jsou-li přikrývky povlečeny a pronájem lůžkovin je zahrnut v ceně ubytování, obdrží zařízení plus 12 bodů; musí-li si hosté sami dovést vlastní lůžkoviny, obdrží zařízení mínus 18 bodů). Každá kategorie má vlastní katalog kritérií. K zařazení podniku do příslušné třídy dojde na základě celkového dosaženého počtu bodů. Tabulka 6 ukazuje, kolik bodů musí ubytovací zařízení získat, aby mohlo být zařazeno do žádoucí třídy.
Tabulka 6 Celkový počet bodů odpovídající jednotlivým třídám v kategoriích prázdninový byt a dům a ubytování v soukromí (Německo)
Třída Počet bodů kategorie F Počet bodů kategorie P
* 100 – 249
** 250 – 499
*** 500 – 699
**** 700 – 899
***** nad 900
100 – 199
200 – 449
450 – 649
650 – 849
nad 850
ZDROJ: Katalog kritérií DTV pro prázdninové byty a domy a Katalog kritérií DTV pro ubytování v soukromí
Za realizaci klasifikace jsou odpovědné regionální turistické organizace, které musí mít uzavřenou licenční smlouvu s DTV. Je-li organizace členem DTV, probíhá uzavření licenční smlouvy bezplatně, v opačném případě musí uhradit částku ve výši 330 Euro. Od ledna 2007 platí, že alespoň 1 pracovník turistické organizace odpovědný za klasifikaci musí podstoupit odborné školení pod záštitou DTV, a tím je zaručeno, že licenční smlouva zajistí jednotnost klasifikačního systému ve všech spolkových zemí Německa. Systém nepřipouští, aby svoje zařízení hodnotil sám jeho provozovatel. Turistické organizace mají k dispozici 2 způsoby realizace klasifikace. První způsob spočívá ve vytvoření kontrolní komise, která prověří zařízení na místě, ohodnotí ho a o výsledku klasifikace informuje DTV. Druhou možností je obrátit se na nezávislá kontrolory DTV, kteří jsou pro klasifikaci zvláštně 49
http://dtv-tin.de/index.php?sid=1005&ses=50d9aec6f040fa9e88ecb4e4b6347079 (vlastní překlad)
35
vyškoleni. O přidělení počtu hvězd je provozovatel vyrozuměn sdělením příslušné turistické organizace, může používat reklamní předměty DTV-klasifikace (např. klasifikační štít nebo samolepící etiketu s přidělenými hvězdami). Provozovatel musí uhradit náklady na klasifikaci, jež tvoří paušální poplatek pro turistickou organizaci a licenční poplatek. Výši paušálních poplatků si jednotlivé turistické organizace mohou stanovit samy, DTV doporučuje, aby se pohybovaly v rozmezí od 50 do 80 Euro za první klasifikovaný objekt a za každý další objekt v rozmezí 40 – 70 Euro. Licenční poplatek je stanoven ve výši 15 Euro a turistická organizace ho odvádí DTV při zadávání kompletních údajů o provedené klasifikaci do systému. Pokud provozovatel zažádá o klasifikační štít, musí navíc uhradit jeho cenu. K prosinci 2007 bylo celkem ve všech spolkových zemích evidováno 56 662 klasifikovaných zařízení, z toho 53 378 v kategorii prázdninový dům a 3 284 v kategorii ubytování v soukromí. Nejvíce ubytovacích zařízení bylo ve třídě 3*, a to 29 224 prázdninových domů a 1 813 zařízení typu ubytování v soukromí. Nejvíce klasifikovaných zařízení bylo v Bavorsku (tj. 16 540 prázdninových domů a 951 ubytování v soukromí), a to ve třídě 3* (tj. 8 949 prázdninových domů a 581 ubytování v soukromí). V Hamburku nebylo evidováno žádné klasifikované zařízení.50 DTV se ve spolupráci s ADAC a Spolkovým svazem kempů (BVCD) podílí na klasifikaci kempů. Systém byl zaveden v roce 2000, v roce 2002 došlo k přepracování požadovaných standardů. Kempy se řadí do 5 tříd a označují hvězdičkami a písmenem C, což zajišťuje nezaměnitelnost s ostatními klasifikačními systémy. Hodnocení je založeno na objektivních kritérií, zaměřuje se na oblasti recepce a služeb, sanitárního zařízení a kempinkových stání. Certifikát a klasifikační štít jsou udělovány na dobu tří let. Klasifikaci provádí v jednotlivých spolkových zemích Svazy podnikatelů v kempech. Náklady klasifikace se mezi zeměmi liší, pohybují se v rozmezí od 300 do 750 Eur. Srovnání vybraných požadavků na jednotlivé třídy v této kategorii v českém a v německém systému se věnuje Příloha 1. Graf 5 znázorňuje vývoj počtu přenocování v letech 2004 – 2006 v kategoriích kemp, prázdninové domy, mládežnické ubytovny a chaty a ostatní kategorie51. Nejvíce přenocování se uskutečnilo v prázdninových ubytovacích zařízeních, průměrně 38,63 mil. přenocování každý rok. Lze říci, že vývoj počtu přenocování ve všech sledovaných kategoriích se vyvíjí relativně konstantně, nejvyššího průměrného ročního tempa růstu dosáhla veličina za kategorii mládežnické ubytovny a chaty, tj. průměrný nárůst o 2,8 % ročně.
50 51
http://www.deutschertourismusverband.de/index.php?pageId=255 Ostatní kategorie zahrnují rehabilitační kliniky, kliniky poskytující péčí atd.
36
Graf 5 Vývoj počtu přenocování v ostatních kategoriích ubytovacích zařízení v Německu (v mil.)
Počet
Vývoj počtu přenocování v HUZ ostatních kategorií (v mil.) Kempy
45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
Prázdninové domy Mládežnické ubytovny a chaty Ostatní 2004
2005 Roky
2006
ZDROJ: Spolkový statistický úřad v Německu (http://destatis.de/jetspeed/portal/cms/Sites/destatis/Internet/DE/Content/Statistiken/Binnenhandel/Tourismus/Ta bellen/Content75/UebernachtungenBetriebsarten,templateId=renderPrint.psml)
DTV se dále spolupodílí na klasifikaci přístavišť. Tento systém byl zaveden v roce 2005 a jeho cílem je zpřehlednit trh veřejných přístavů, loděnic a podobných zařízení konečnému zákazníkovi. O klasifikaci si může zažádat každý provozovatel přístavu (podnikatel, sdružení, obec atd.), který je členem jednotného informačního systému pro vodní turistiku Gelbe Welle (Žlutá vlna). Obrátí se svou žádostí na DTV, která je spolu se Spolkovými svazy vodního hospodářství odpovědná za klasifikaci zařízení v této kategorii. Prohlídkou a kontrolou stanovených kritérií na místě je pověřená společnost IMCI (International Marine Certification Institute). Dodržování kritérií v každém přístavu musí být zkontrolováno certifikovaným odborníkem z IMCI, který je pro provádění klasifikace speciálně vyškolen. IMCI předá veškerou dokumentaci vztahující se k provedené kontrole DTV, která sdělí výsledek klasifikace provozovateli. Klasifikačním znakem jsou modré hvězdy (1 až 5) udělované na tříleté období. Provozovatel si zároveň může zažádat o informační štít Gelbe Welle. Klasifikační kritéria jsou jednotná, na jejich vývoji se podíleli Turistický svaz Meklenburska-Předního Pomořanska, AQU Centrum pro bezpečnost práce, management kvality a ochranu životního prostředí s.r.o. a Sdružení německých sportovních přístavů. Standardy, jež musí být dodrženy pro zařazení do třídy 1*, se týkají např. počtu míst pro naloďování a vyloďování (alespoň 2), dobře viditelné označení přístaviště, dostupnosti tabule s turistickými informacemi, zásobování pitnou vodou, připojení elektrického proudu, nakládání s odpadky apod. Náklady na klasifikaci pro provozovatele se liší v závislosti na velikosti přístavu, pro nejmenší přístavy činí 550 Eur. K celkovým nákladům je nutné připočíst cenu na klasifikační smaltový štít s označením počtu hvězd a symbolem Gelbe Welle. 37
Závěr V současné době většina evropských zemí má vlastní etablované klasifikační systémy ubytovacích zařízení. Každoroční národní statistiky vykazují nárůst v počtu klasifikovaných zařízení, což je důkazem toho, že sami hoteliéři si uvědomují stále rostoucí význam klasifikace a dobrovolně se na její realizaci účastní. Umožňuje jim zhodnotit jejich nabídku poskytovaných služeb, zviditelnit speciality podniku a v neposlední řadě je důležitá pro propagaci ubytovacího zařízení prostřednictvím různých médií. Účastí na klasifikaci provozovatelé sledují jednoznačný cíl – přivést do hotelu více hostů a nabídnout jim již před jejich příjezdem relevantní informace o kvalitě zařízení a služeb. Na základě těchto vhodně prezentovaných údajů dá konečný zákazník přednost klasifikovanému zařízení před podnikem, jehož služby nejsou ničím garantované. Klasifikace zároveň přispívá k nárůstu kvality v oblasti cestovního ruchu, což odpovídá současným trendům na straně poptávky, kde očekávání hostů jsou stále více zaměřena na kvalitativní stránku, hosté zvažují vztah ceny a kvality a neváhají za poskytnutí vyššího stupně komfortu zaplatit vyšší cenu. Tato práce se zaměřila na nalezení shodných znaků mezi klasifikačními systémy evropských zemí. Srovnatelnost systémů se projevila zejména v oblasti dobrovolnosti, způsobu realizace či používaných symbolů. Ve většině zemí jsou klasifikovaná zařízení označena pomocí symbolu hvězd, který je srozumitelný hostům z různých zemí, a na jejím vývoji a realizaci se podílí turistické organizace v zemi. V praxi se však uživatelé klasifikačních systémů setkávají s problémem jejich kompatibility – německý hotel zařazený do třídy 3* nemusí svou úrovní vybavení a poskytovaných služeb odpovídat tříhvězdičkovému hotelu v Maďarsku. Tento problém by mohl být podle některých názorů vyřešen unifikací klasifikačních systémů alespoň v rámci EU. Výsledkem této práce je nalezení hodnotných argumentů, které ve velké míře stojí proti sjednocování národních klasifikací. Prvním argumentem je klimatický aspekt. Hosté švédského hotelu, který leží za polárním kruhem, budou poptávat zcela jiné služby a v jiné kvalitě než hosté hotelu, jenž se nachází na španělském pobřeží Costa Brava. Z toho důvodu nelze unifikovat nastavení klasifikačních kritérií, která by zařazovala do jednotlivých tříd zároveň hotely v přímořských letoviscích a hotely v zimních střediscích. Druhý argument se váže na otázku celkových nákladů. Proces sjednocování by si vyžádal nesmírné náklady na činnost orgánu, který by vyvíjel jednotící standardy, a zároveň by přenesl obrovskou finanční zátěž na samotné provozovatele. Podnikatelé v méně vyspělých evropských státech by svá zařízení jen stěží přizpůsobovali standardům odpovídajícím německým či rakouským hotelům. Zavedení 38
jednotné klasifikace by pro ně bylo v podstatě likvidačním opatřením. V neposlední řadě je nutné
zvážit
otázku
administrativní
náročnosti
celého
integračního
procesu.
Je
pravděpodobné, že by s sebou přinesl řadu dokumentů, certifikátů či povolení, která by musela být vyplněna každým provozovatelem ubytovacího zařízení, poté zkontrolována kompetentním orgánem a opatřena razítkem. Tato neproduktivní činnost by byla samozřejmě velice časově náročná pro obě strany – pro hoteliéry i úředníky. Jediný argument, který hovoří ve prospěch zavedení evropsky jednotného systému, je jednoduchost či pochopitelnost pro konečného zákazníka. Nabídky všech ubytovacích zařízení v každé evropské zemi by bylo možné velice rychle srovnávat mezi sebou a vyhodnocovat. Na druhou stranu se turisté dnes již naučili zacházet s mezinárodně uznávanými klasifikačními symboly hvězd a dokáží si představit strukturu a kvalitu nabídky ubytovacího zařízení označeného pomocí určitého počtu hvězd. Na základě těchto argumentů lze říci, že centrální unifikace klasifikačních zařízení je neopodstatněnou záležitostí, je efektivnější podporovat integraci systémů vedenou zdola nahoru. Sami hoteliéři se musí snažit přizpůsobovat se mezinárodními trendům tak, aby zůstávali konkurenceschopnými.
39
Seznam literatury a ostatních pramenů [1.]
BEDNÁŘOVÁ, Dana: Cestovní ruch: odborné německo-české názvosloví, Praha, Oeconomica 2005, ISBN 80-245-1008-1
[2.]
Doporučený standard ubytovacích služeb: 1. ubytování v soukromí, 2. Kempy a chatové osady, 3. Turistické ubytovny, Praha, 2000
[3.]
HOUŠKA, Petr, a kol.: Klasifikace ubytovacích zařízení jako způsob podpory kvality služeb v cestovním ruchu, Praha, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR 2007, ISBN 978-80-87147-00-9
[4.]
IH&RA, WTO: The Joint WTO & IH&RA Study on Hotel Classification, 2004
[5.]
INDROVÁ, Jarmila: Hotelový management: vybrané kapitoly, Praha, VŠE 1996, ISBN 80-7079-775-4
[6.]
KOLEKTIV AUTORŮ: Slovník cizích slov, Praha, Encyklopedický dům, spol. s r. o. 1998, ISBN 80-90-1647-8-1
[7.]
MALÁ, Vlasta, a kol.: Cestovní ruch a Evropská unie: sborník prací, Praha, VŠE 2000, ISBN 80-245-0084-1
[8.]
MALÁ, Vlasta: Základy cestovního ruchu, Praha, VŠE 2002, ISBN 80-245-0439-1
[9.]
MÍŠKOVÁ, Zuzana: English in the tourism industry: Angličtina v cestovním ruchu, Praha, Ekopress 2005, ISBN 80-86119-39-4
[10.]
Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky: Kategorie hotel, hotel garni, pension a motel: 2006 – 2009,
[11.]
ŘEŠETKA, Miroslav: Anglicko český a česko anglický slovník, 5. vydání, Olomouc, Fin Publishing 1997, ISBN 80-86002-35-7
[12.]
ŘEŠETKA, Miroslav: Německo český a česko německý slovník, 4. vydání, Olomouc, Fin Publishing 1997, ISBN 80-86002-32-2
[13.]
vyhláška Ministerstva hospodárstva Slovenskej republiky č. 419/2001, ktorou sa upravuje kategorizácia ubytovacích zariadení a klasifikačné znaky na ich zaraďovanie do tried
[14.]
vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj ČR č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu
[15.]
vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj ČR č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace
40
Internetové adresy [16.]
http://cz.franceguide.com
[17.]
http://travel.excite.co.uk/travel/guides/europe/portugal/Accommodation
[18.]
http://umih.fr/classement-hotels/THE_FRENCH_CLASSIFICATION_S.pdf
[19.]
http://www.aa.co.za
[20.]
http://www.adac.de
[21.]
http://www.ahrcr.cz
[22.]
http://www.bedandbreakfastclassificatie.nl/
[23.]
http://www.bvcd.de
[24.]
http://www.bwvs.de
[25.]
http://www.camp.cz
[26.]
http://www.campingfrance.com
[27.]
http://www.cehat.com
[28.]
http://www.cestovni-ruch.cz
[29.]
http://www.cot.cz
[30.]
http://www.czechtourism.cz
[31.]
http://www.czso.cz
[32.]
http://www.danskecampingpladser.dk
[33.]
http://www.dehoga-bundesverband.de
[34.]
http://www.destatis.de
[35.]
http://www.deutschertourismusverband.de
[36.]
http://www.dkhotellist.com
[37.]
http://www.dtv-gastgeberportal.de
[38.]
http://www.dtv-tin.de
[39.]
http://www.ebookireland.com
[40.]
http://www.eccefpolis.gr/
[41.]
http://www.eceat.cz
[42.]
http://www.economy.gov.sk
[43.]
http://www.enit.it
[44.]
http://www.enjoyengland.com
[45.]
http://www.failteireland.ie
[46.]
http://www.fuaj.org
[47.]
http://www.galiciaguide.com
[48.]
http://www.gites-de-france.com
[49.]
http://www.g-klassifizierung.de 41
[50.]
http://www.gnto.gr
[51.]
http://www.hah.hu
[52.]
http://www.horesta.dk
[53.]
http://www.hotelarze.pl
[54.]
http://www.hotels.nl/starinfo.html
[55.]
http://www.hotelstars.cz
[56.]
http://www.hotelstars.ie
[57.]
http://www.hotelsterne.at
[58.]
http://www.hotelsterne.de
[59.]
http://www.hotelsterren.nl
[60.]
http://www.hotrec.org
[61.]
http://www.ih-ra.com
[62.]
http://www.klassifizierung.de
[63.]
http://www.klubturistu.cz
[64.]
http://www.madeinbg.com/site/Index.aspx
[65.]
http://www.mi.government.bg/
[66.]
http://www.mmr.cz
[67.]
http://www.nordicbalticclassification.org
[68.]
http://www.ont.lu
[69.]
http://www.parador.es
[70.]
http://www.polandtour.org
[71.]
http://www.qualitaet-im-deutschlandtourismus.de
[72.]
http://www.qualityintourism.com
[73.]
http://www.shi.cx.cz
[74.]
http://www.statistik.at
[75.]
http://www.svazvt.cz
[76.]
http://www.uamk.cz
[77.]
http://www.unihostostrava.cz
[78.]
http://www.unwto.org
[79.]
http://www.visitbritain.com
[80.]
http://www.visitdenmark.dk
[81.]
http://www.visiteurope.com
[82.]
http://www.visitscotland.com
[83.]
http://www.visitwales.co.uk
[84.]
http://www.zbierka.sk 42
Seznam tabulek, grafů a příloh Seznam tabulek Tabulka 1 Kategorie a třídy ubytovacích zařízení na Slovensku..............................................20 Tabulka 2 Vývoj počtu ubytovacích zařízení dle kategorií na Slovensku................................21 Tabulka 3 Klasifikace kategorií hotelového typu v ČR............................................................26 Tabulka 4 Minimální počet bodů pro jednotlivé třídy kategorie hotel (Německo) ..................29 Tabulka 5 Komparace vybraných požadavků české a německé klasifikace pro ubytování hotelového typu.........................................................................................................................31 Tabulka 6 Celkový počet bodů odpovídající jednotlivým třídám v kategoriích prázdninový byt a dům a ubytování v soukromí (Německo).........................................................................35
Seznam grafů Graf 1Vývoj počtu hotelů a podobných zařízení dle třídy v letech 1996 – 2006 v Rakousku .13 Graf 2 Vývoj počtu přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních hotelového typu v ČR (v mil.) ......................................................................................................................................28 Graf 3 Vývoj počtu přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních typu hotel v Německu (v mil.) ......................................................................................................................................31 Graf 4 Vývoj počtu přenocování v ubytovacích zařízeních ostatních kategorií v ČR (v mil.) 34 Graf 5 Vývoj počtu přenocování v ostatních kategoriích ubytovacích zařízení v Německu (v mil.)...........................................................................................................................................37
Seznam příloh Příloha 1 Komparace vybraných požadavků na jednotlivé třídy v kategorii kemp v rámci českého a německého systému………………………………………………………………..44 Přílohy 2 Klasifikační znaky českého a německého systému………………………………...45
43
Příloha 1 Komparace vybraných požadavků na jednotlivé třídy v kategorii kemp v rámci českého a německého systému Český systém Požadavek Recepce
Třída 1* a 2* 3* a 4*
Minimální plocha na kempinkové stání52 Přípojka elektrického proudu
Sprchování
1* a 2* 3* 4* 1* 2* 3* 4* 1* 2* 3* a 4*
Požadavek Recepce
Minimální plocha na kempinkové stání53
Přípojka elektrického proudu
Sprchování (počet sprch s teplou vodou v budově)
Třída 1* a 2* 3* 4* 5* 1* 2* 3* 4* 5* 1* 2* 3* 4* 5* 1* 2* 3* 4* 5*
Řešení služba recepce zajištěna, noční služba kdykoli dosažitelná nepřetržitá služba recepce, k dispozici místnost pro příjem hostů 40 m2 60 m2 80 m2 není požadována 20 % kempových jednotek 40 % kempových jednotek 60 % kempových jednotek na každých 100 hostů 1 sprcha pro muže a 1 pro ženy tekoucí teplá voda ke sprchování k dispozici nejméně 6 hodin denně (min. kapacita 10 litrů / osoba) tekoucí teplá voda ke sprchování k dispozici nepřetržitě Německý systém Řešení řeší pomocí kontaktní osoby na telefonu obsazenost recepce alespoň 6 hodin denně obsazenost recepce alespoň 8 hodin denně obsazenost recepce alespoň 12 hodin denně 80 m2 100 m2 120 m2 160 m2 200 m2 není požadována 50 % kempinkových stání 70 % kempinkových stání 90 % kempinkových stání 100 % kempinkových stání 2 4 5 6 7
ZDROJ: Doporučený standard ubytovacích služeb (Hlava druhá – kemp); Kontrolní formulář DTV pro klasifikaci kempů 52
Systémy řeší pojem kempinkové stání různě. V ČR pojem zahrnuje minimální plochu pro stan nebo stan + obytný přívěs + auto nebo obytný auto + buňka + maringotka) 53 Německý systém uvažuje tzv. hrubou plochu (tj. celková plocha kempu dělené počtem kempinkových stání)
44
Příloha 2 Klasifikační znaky českého a německého systému a) Klasifikační znaky užívané v ČR pro ubytování hotelového typu
b) Klasifikační znaky užívané v Německu
45
