Vyšší policejní škola Ministerstva vnitra v Jihlavě SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ Z KONFERENCE DĚTSKÁ KYBERNETICKÁ KRIMINALITA A SOCIÁLNÍ SÍTĚ

Vyšší policejní škola Ministerstva vnitra v Jihlavě

SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ Z KONFERENCE DĚTSKÁ KYBERNETICKÁ KRIMINALITA A SOCIÁLNÍ SÍTĚ

JIHLAVA 2011

Sborník příspěvků navazuje na program konference s názvem „Dětská kybernetická kriminalita a sociální sítě“ pořádané Vyšší policejní školou Ministerstva vnitra v Jihlavě ve dnech 13. - 14. října 2011 v kongresovém sále Krajského úřadu Kraje Vysočina. Hlavním záměrem je vytvořit prostor pro dlouhodobější propojování poznatků z oblasti práva, informačních technologií, teorie a praxe výkonu orgánů činných v trestním řízení a pedagogických pracovníků. Konference by měla být setkáním vědecko-výzkumných pracovníků z Policejní akademie ČR, Vysoké školy Karlovy Vary, Právnické fakulty Masarykovy Univerzity, vědecko-pedagogických pracovníků z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Ministerstva školství, fundovaných odborníků z policejní praxe a zástupců strategie elektronické bezpečnosti. Předpokládá se, ţe v jejím průběhu se diskutovat o vysoce aktuálních problémech dětské kybernetické kriminality a sociálních sítí. Hlavními tématy budou problematika právní aspekty, trendy a eliminace kybernetické kriminality a vzdělávání, výzkum, prevence a strategie kybernetické a informační bezpečnosti. Pozornost se bude dále soustřeďovat na otázky efektivního vyuţívání informační bezpečnosti na internetových sociálních sítích. Cílem konference je zlepšení spolupráce škol a školských zařízení s Policií ČR, orgánem sociálně-právní ochrany dětí, státním zastupitelstvím, popř. soudy v problematice dětské kybernetické kriminality.

Program konference doc. RNDr. Josef Požár, CSc., JUDr. Štěpán Kalamár, Ph.D., Policejní akademie ČR v Praze Hrozby kybernetické kriminality a její právní aspekty plk. Mgr. Karel Kuchařík, vedoucí odboru informační kriminality, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, Policejní prezidium Aktuální trendy dětské kybernetické kriminality plk. Mgr. Lukáš Habich, vedoucí vnitřního oddělení Vyšší policejní školy MV v Jihlavě Spolupráce orgánů státní správy a samosprávy v eliminaci dětské kybernetické kriminality JUDr. Miroslav Petrák, Okresní státní zastupitelství Jindřichův Hradec Dětská kriminalita ve světle právních následků doc. Ing. Roman Rak, Ph.D., Vysoká škola Karlovy Vary Vybrané trendy kybernetické kriminality Profilování pachatelů kybernetické kriminality mjr. Ing. Stanislav Kovárník, kpt. Mgr. Bc. Rostislav Šenk, Policie ČR - oddělení informační kriminality Odboru analytiky SKPV Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje Kriminalita v oblasti internetu, komunikačních nástrojů a sociálních sítí z pohledu osvědčené praxe Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D., Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci E-bezpečí a jeho aktivity v oblastech prevence rizikového chování Ing. Petr Pavlinec, vedoucí odboru informatiky Krajského úřadu Kraje Vysočina Strategie elektronické bezpečnosti Kraje Vysočina

Ing. Pavel Vichtera, Národní centrum bezpečného internetu Odborná činnost Národního centra bezpečnějšího internetu JUDr. Radim Polčák, Ph.D., vedoucí Ústavu práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy univerzity Právo na informační sebeurčení a ochrana dětí před kyberkriminalitou Mgr. Martina Budínská, odbor speciálního vzdělávání, prevence a institucionální výchovy 27 Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Kyberšikana z pohledu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy PhDr. Vojtěch Bednář, mediální a manažerské poradenství Patologické jevy na online službách a sociálních sítích očima jejich provozovatelů Andrea Kropáčová, CESNET CERT/CSIRT týmy - zkušenosti z provozu Tereza Ondráčková, Monika Vlachová, Kyberšikana.eu Proti šikaně s vrstevníky

Obsah Hrozby kybernetické kriminality a její právní aspekty doc. RNDr. Josef Požár, CSc., JUDr. Štěpán Kalamár, Ph.D. ........................ 8 Aktuální trendy dětské kybernetické kriminality plk. Mgr. Karel Kuchařík ................................................................................ 18 Spolupráce orgánů státní správy a samosprávy v eliminaci dětské kybernetické kriminality plk. Mgr. Lukáš Habich ................................................................................... 21 Dětská kriminalita ve světle právních následků JUDr. Miroslav Petrák ................................................................................... 38 Vybrané trendy kybernetické kriminality Profilování pachatelů kybernetické kriminality doc. Ing. Roman Rak, Ph.D. .......................................................................... 57 Kriminalita v oblasti internetu, komunikačních nástrojů a sociálních sítí z pohledu osvědčené praxe mjr. Ing. Stanislav Kovárník, kpt. Mgr. Bc. Rostislav Šenk ............................ 77 E-bezpečí a jeho aktivity v oblastech prevence rizikového chování Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D. ............................................................................ 80 Strategie elektronické bezpečnosti Kraje Vysočina Ing. Petr Pavlinec .......................................................................................... 89 Odborná činnost Národního centra bezpečnějšího internetu Ing. Pavel Vichtera ........................................................................................ 94

Patologické jevy na online službách a sociálních sítích očima jejich provozovatelů PhDr. Vojtěch Bednář .................................................................................. 105 Proti šikaně s vrstevníky Tereza Ondráčková, Monika Vlachová ........................................................ 110

Hrozby kybernetické kriminality a její právní aspekty Doc. RNDr. Josef Požár, CSc., JUDr. Štěpán KALAMÁR, Ph.D. Úvod Rozvoj informatiky přinesl potřebu koncentrace velkého mnoţství různých údajů v informačních systémech ze všech oblastí lidské činnosti. Není tedy sporu o tom, ţe dnešní společnost je na počítačích a počítačových sítích a obzvláště na internetu velmi závislá. Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) potvrdila, ţe v loňském roce počet uţivatelů internetu překročil magickou hranici dvou miliard.1 Předností internetu je jeho: globální charakter, rychlost a virtuální prostředí. Tyto přednosti však dovedně vyuţívá i organizovaný zločin pro své rozsáhlé nelegální obohacování. Cílem tohoto příspěvku je poukázat na hrozby kybernetické kriminality s uvedením právních konsekvencí.

Pojem kybernetická kriminalita V počátcích rozvoje výpočetní techniky se výrazem „počítačová kriminalita“ označovalo „vloupání“ nebo „vykradení dat a informací“ z jednoho osobního počítače. Termín „počítačová kriminalita“, chápali odborníci jako páchání trestné činnosti, v níţ figuruje určitým způsobem počítač jako souhrn technického a programového vybavení včetně dat, nebo pouze některá z jeho komponent, případně větší mnoţství počítačů samostatných nebo propojených do počítačové sítě, a to buď jako předmět této trestné činnosti, ovšem s výjimkou majetkové trestné činnosti, nebo jako nástroj trestné činnosti. Vedle termínu „kybernetická kriminalita“ se můţeme setkat i s názvy jako kriminalita informačních technologií, popř. s anglickými termíny cybercrime, IT crime a computer crime. Vlastní název "počítačová kriminalita" má obdobný charakter jako pojmy "majetková kriminalita", "kriminalita mravnostní" apod. Takovýmito názvy jsou označovány skupiny trestných činů, mající určitý společný faktor, jako např. způsob provedení, hmotný předmět útoku (nepovinné znaky objektivní stránky trestného činu) apod. Ve své podstatě přitom můţe jít o velmi různorodou směsici trestných činů, spojených oním společným faktorem. Na rozdíl od jiných kategorií trestné činnosti – dlouho v teoretické oblasti neexistovala shoda v tom, co všechno lze povaţovat za počítačovou kriminalitu. Definice kybernetické kriminality se mění s vývojem technologií a změnami moţností výpočetní techniky jako takové. V poslední době se prosazuje spíše termín kybernetická kriminalita, která v sobě zahrnuje počítačovou kriminalitu, ale také některé další aspekty jako informační a komunikační technologie, jako útoky na softwarové a hardwarové zařízení a také sociální inţenýrství. Hovoří se o fenoménu, který bezpečnostní odborníci nazývají wetware (aktivita uţivatele). Pachatelé kybernetické kriminality se stále více zaměřují na lidský faktor neţ na hardware a software. Snaţí se 1

Viz

8

přimět uţivatele ke stahování a instalování škodlivého software, vydávají se za poskytovatele antivirových programů nebo za jiný důvěryhodný zdroj. To znamená, ţe tímto způsobem obejdou běţné kontroly zabezpečení a vytvářejí z aktivit uţivatele nejslabší článek. Podobné počítačové útoky se stále častěji objevují na sociálních sítích, kde se vyskytují falešné zprávy lákající na nějaké atraktivní nebo utajované video. Do kybernetické kriminality náleţí takové fenomény, které se zabývají mobilními technologiemi a útoky proti nim. Stručně řečeno, sem patří takové skutky, které se týkají skutečnosti, ţe trestný čin má vztah k software, k datům, resp. uloţeným informacím, nebo šířeji k informačním a komunikačním technologiím. Důvodem tohoto posunu je prolínání výpočetní techniky s komunikačními technologiemi a nabalování dalších aktivit na dosud poměrně úzce vymezenou oblast výpočetní techniky. Tím dochází k vytváření kompaktnějšího systému, kdy se do kybernetické kriminality zahrnuje oblast výpočetní techniky, komunikačních technologií a další technicky vyspělá odvětví jako například elektronické platební prostředky. V mezinárodním společenství jsou také často pouţívány pojmy ”kyberzločin” (”Cyber-Crime” či cybercrime) nebo ”high-tech” zločin. Jirovský2 definuje kybernetickou kriminalitu velice obecně, kdy jí rozumí takovou činnost, kterou je porušován zákon nebo je v rozporu s morálními pravidly společnosti. Dále uvádí, ţe tato kriminalita můţe být namířena proti počítačům, jejich hardware, software, datům, sítím apod., nebo v ní vystupuje počítač pouze jako nástroj pro páchání trestného činu, případně počítačová síť a k ní připojená zařízení jsou prostředím, v němţ se taková činnost probíhá. Z těchto důvodu budeme nadále pouţívat termín kybernetická kriminalita. Pachatelé kybernetické kriminality pracují v globálním prostředí, v kyberprostoru. Výraz kyberprostor (prostor, meziprostor, prázdný prostor, ale také vesmír) je uměle vytvořené slovo. Poprvé je pouţil W. Gibson, autor science fiction, v roce 1984 ve své knize Neuromancer, přičemţ vycházel ze základů kybernetiky jako vědního oboru. Kybernetika je multioborová věda, která se zabývá systémy komunikace a řízení v ţivých systémech, organizacích a strojích3. Termín kyberprostor (anglicky cyberspace) se pouţívá pro označení virtuálního světa vytvářeného moderními technologiemi (počítači, telekomunikačními sítěmi apod.) paralelně ke světu „reálnému“. Kybernetický prostor je tedy virtuální svět vytvořený moderními informačními a komunikačními prostředky. Dnes termín „kybernetická kriminalita“ zahrnuje širokou škálu rychle se vyvíjejících deliktů. Podle Lee Fishera, bezpečnostního experta a stratéga společnosti McAfee lze obecně počítačovou kriminalitu rozdělit do dvou kategorií: Nové delikty, které lze spáchat pouze online: Přestupky proti důvěrnosti informací, nedotknutelnosti a dostupnosti počítačových informací a systémů. Nejlépe zdokumentovanou formou tohoto typu deliktu je hacking, tedy nabourání počítačového systému, novější typy zahrnují například tzv. parazitování, kdy zločinci pouţívají vzdálené počítače k provádění vlastních 2 3

JIROVSKÝ, Václav. Kybernetická kriminalita. Praha : Grada, 2007, s. 19. WIENER, Norbert. Kybernetika neboli řízení a sdělování v ţivých systémech a strojích. Praha : Academia 1960.

9

činností, včetně ukládání nelegálních dat jako jsou například pornografické obrázky nebo pirátský software. Tradiční delikty prováděné online: Počítačové a telekomunikační systémy se pouţívají k útoku na právoplatné zájmy chráněné trestním právem, a to prostřednictvím činností jako je vydírání a podvod.4 Odborníci v celé Evropě se shodují, ţe kybernetická kriminalita nebývalou měrou roste. Nárůst elektronického obchodování a rozmach pouţívání internetu jako běţné součásti podnikání také otevřel organizovanému zločinu nové moţnosti jak svou kriminální činnost utajit a zamaskovat. K přesunu libovolných finančních částek dnes stačí několik kliknutí myší, díky čemuţ je dnes pro policii velmi obtíţné sledovat a orientovat se ve finančních transakcích mezinárodních zločineckých gangů. S tím souvisí i moţnost tvořit libovolné virtuální identity, která přináší organizovaným zločincům větší anonymitu. Počítače a moderní tiskové technologie také usnadňují tvorbu vysoce kvalitních falešných dokladů, které jsou často k nerozeznání od originálu. Kybernetickou kriminalitu je třeba chápat jako specifickou trestnou činnost, kterou je moţné spáchat pouze s pomocí výpočetní techniky, a kde tedy počítač figuruje jako: nástroj (prostředek) nebo cíl (hmotný předmět útoku) ke spáchání trestného činu. V souvislosti s uţíváním moderních informačních technologií jako nástrojů pro páchání trestné činnosti se jiţ delší dobu hovoří o „informační či kybernetické kriminalitě“ 5). Skutečný postih počítačové (kybernetické) kriminality lze v českém právním řádu nalézt aţ přijetím zákona č. 557/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon 6) s účinností od 1. 1. 1992, kdy byl do trestního zákona zařazen nový trestný čin „poškození a zneužití záznamu na nosiči informací“ podle § 257a trestního zákona7 jako první „počítačový“ delikt. Protiprávní jednání pachatele tohoto nového počítačového deliktu (§ 257a) spočívalo: v získání přístupu k nosiči informací a v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch v neoprávněném užití informací na něm uloţených; popřípadě v jejich zničení, poškození nebo učinění neupotřebitelnými; nebo v učinění zásahu do technického nebo programového vybavení počítače. Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb., který nabyl účinnosti 1. 1. 2010 vychází pojmově, pokud jde o počítačovou kriminalitu, z Úmluvy o počítačové kriminalitě.8 4

Viz. SMEJKAL, Vladimír. Počítačová a internetová kriminalita v České republice. Právní rozhledy, 1999, č. 12, příloha, s. 2. 6) Srov. Čl. I, bod 50. zákona č. 557/1991, kterým se mění a doplňuje trestní zákon. 7 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších změn a doplňků 8 Jedná se tedy o smlouvu Rady Evropy č. 185. schválené Výborem ministrů Rady Evropy 8. 11. 2001 (dále Úmluva). Česká republika tuto Úmluvu podepsala v roce 2005, avšak dosud neratifikovala, stejně jako ji neratifikovala přibliţně polovina dalších členů Rady Evropy. 5)

10

Ale ani tato Úmluva neobsahuje jednotnou definici počítačové (kybernetické) kriminality jako takové, ale souhrn aktivit, které by smluvní strany měly v rámci svého práva postihovat jako trestný čin. Jde o tyto následující aktivity: 1.

neoprávněný přístup,

2.

neoprávněné zachycení informací,

3.

zásah do dat,

4.

zásah do systému,

5.

zneuţití zařízení,

6.

falšování údajů souvisejících s počítači,

7.

podvod související s počítači,

8.

trestné činy související s dětskou pornografií,

9.

trestné činy související s porušením autorského práva a práv příbuzných autorskému právu.

Lze tedy dospět k závěru, ţe pojem "kybernetická kriminalita" je souhrnem uvedených činností, čímţ je tedy alespoň jejich výčtem pro různé případy definována. Kromě deliktů ve vztahu k počítačovým systémům a počítačovým datům jsou do této kategorie podle Úmluvy řazeny i delikty páchané pomocí počítačů. Tato trestná činnost se páchá snadněji, a tudíţ bude páchána i častěji a nejspíš i s vyšší společenskou nebezpečností (typicky trestné činy související s dětskou pornografií nebo porušováním autorského práva). Je otázkou, zda tato kategorizace je vhodná. Stejně tak by bylo moţné sem zařadit jakýkoliv jiný trestný čin, pokud k jeho spáchání byl pouţit či zneuţit počítačový systém nebo počítačová data. V kaţdém případě toto spojení počítačového systému, přeneseně řečeno, jako"objektu útoku" a "prostředku útoku" zřejmě komplikuje obecnější definici, takţe i v odborné literatuře se autoři uchylují spíše k popisu konkrétního jednání, neţ k abstraktním definicím. Je zřejmé, ţe klasická kybernetická kriminalita je popsána v prvních šesti, případně sedmi bodech „Úmluvy“ a s tím plně koresponduje konstrukce postihu počítačové kriminality v novém trestním zákoníku.

Právní postih kybernetické kriminality: V novém trestním zákoníku9) je počítačová kriminalita upravena v ustanoveních § 230 aţ § 232. Ve výkladových ustanoveních pak v ustanovení § 117 - Veřejné spáchání trestného činu se mj. stanoví, ţe trestný čin je spáchán veřejně, jestliţe je spáchán veřejně přístupnou počítačovou sítí a § 120 - Uvedení někoho v omyl a využití něčího 9)

Srov. § 230 aţ § 231 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších změn a doplňků.

11

omylu prostřednictvím technického zařízení, na rozdíl od ustanovení § 89 odst. 18 tr. Zákona č. 140/1961 Sb., uvést někoho v omyl či vyuţít něčího omylu lze i provedením zásahu do počítačových informací nebo dat, coţ se oproti staré právní úpravě jedná o rozšíření, viz tabulka 1. Zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon

Zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

HLAVA OSMÁ

HLAVA VIII

§§ 89 – 90 Společná ustanovení

§§ 110 – 139 Výkladová ustanovení

Odst. 4 Trestný čin je spáchán veřejně, jestliţe § 117 - Veřejné spáchání trestného činu je spáchán Trestný čin je spáchán veřejně, jestliţe je spáchán

a) obsahem tiskoviny nebo rozšiřovaného spisu, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo b) před více neţ dvěma osobami současně přítomnými.

a) obsahem tiskoviny nebo rozšiřovaného spisu, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo b) před nejméně třemi osobami současně přítomnými.

§ 89 odst. 18 (výklad pojmů)

§ 120 Uvedení někoho v omyl a využití něčího omylu prostřednictvím Uvést někoho v omyl či vyuţít něčího omylu lze technického zařízení i provedením zásahu do programového vybavení počítače nebo provedením jiné operace na počítači, zásahu do elektronického nebo jiného technického zařízení, včetně zásahu do předmětů slouţících k ovládání takového zařízení vybavených mikročipem, magnetickým, optickým nebo jiným speciálním záznamem, anebo vyuţitím takové operace či takového zásahu provedeného jiným.

Uvést někoho v omyl či vyuţít něčího omylu lze i provedením zásahu do počítačových informací nebo dat, zásahu do programového vybavení počítače nebo provedením jiné operace na počítači, zásahu do elektronického nebo jiného technického zařízení, včetně zásahu do předmětů slouţících k ovládání takového zařízení, anebo vyuţitím takové operace či takového zásahu provedeného jiným.

Tab. 1 - Srovnání předchozí a nové právní úpravy výkladových ustanovení v souvislosti s počítačovou kriminalitou. Původní jediné ustanovení § 257a „poškození a zneužití záznamu na nosiči informací“ 10) bylo v novém trestním zákoníku podstatně rozšířeno a aktualizováno, aby tak konečně mohlo být adekvátně reagováno na specifickou počítačovou kriminalitu, viz tabulka 2. Zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon

Zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

§ 257a odst. 1 písm. c) - poškození a zneužití § 230 - neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči záznamu na nosiči informací kdo učiní zásah do technického nebo informací programového vybavení počítače nebo jiného telekomunikačního zařízení …

10)

Srov. § 257a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších změn a doplňků.

12

§ 231 - opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat

*

§ 232 - poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti

*

§ 182 odst. 1 písm. c) porušování tajemství dopravovaných zpráv 1) úmyslně poruší tajemství b) datové, textové, hlasové, zvukové či obrazové zprávy posílané prostřednictvím sítě elektronických komunikací a přiřaditelné k identifikovanému účastníku nebo uţivateli, který zprávu přijímá, nebo c) neveřejného přenosu počítačových dat do počítačového systému, z něj nebo v jeho rámci, včetně elektromagnetického vyzařování z počítačového systému, přenášejícího taková počítačová data,

Tab. 2 - Srovnání předchozí a nové právní úpravy počítačové kriminality. Na první pohled je patrné, ţe nová právní úprava 11) počítačové kriminality je rozsáhlejší, pokud jde o popis postihovaných aktivit. Z původního jednoho ustanovení § 257a trestního zákona se stala ustanovení dvě: § 230 postihující neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací; § 231, který postihuje opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat. Přibyl i postih nedbalostního jednání: § 232 poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti. Ve staré právní úpravě můţeme problematiku počítačové trestné činnosti nalézt ještě v ustanovení § 124c – Porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou (uvede nepravdivý nebo neúplný údaj) a 124f - Porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem (vyláká povolení nebo licenci) v druhých odstavcích, kde se stanoví: „kdo učiní zásah do technického nebo programového vybavení počítače). V nové právní úpravě pak výše uvedeným trestným činům odpovídají ustanovení § 264 - Zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně vývozu zboží a technologií dvojího užití a § 267 - Zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního obchodu s vojenským materiálem, kde rovněţ v druhých odstavcích nalezneme shodu ve 11)

Srov. § 257a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších změn a doplňků, a § 230 a § 231 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v aktuálním znění.

13

způsobu provedení se starou právní úpravou „kdo učiní zásah do technického nebo programového vybavení počítače) viz tabulka 3. Zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon

Zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

§ 124c odst. 2 - Porušování předpisů o oběhu § 264 odst. 2 Zkreslení údajů a nevedení zboží ve styku s cizinou (nepravdivý podkladů ohledně vývozu zboží nebo neúplný údaj) a technologií dvojího užití kdo podklady potřebné pro evidenci zboţí a technologií, kontrolovaných podle zvláštních předpisů, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými, zatají nebo evidenci nevede, anebo kdo učiní zásah do technického nebo programového vybavení počítače, v němţ se vede evidence tohoto zboţí a technologií.

(2) Stejně bude potrestán, kdo podklady potřebné pro evidenci vývozu zboží a technologií dvojího užití zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými, zatají nebo evidenci nevede anebo kdo učiní zásah do technického nebo programového vybavení počítače, v němţ se vede evidence tohoto zboţí a technologií.

§ 124f odst. 2 – Porušování předpisů § 267 odst. 2 Zkreslení údajů a nevedení o zahraničním obchodu s vojenským podkladů ohledně zahraničního obchodu materiálem (vylákání povolení nebo licence) s vojenským materiálem Kdo zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými, zatají (2) Stejně bude potrestán, nebo evidenci nevede, nebo kdo učiní zásah do kdo podklady potřebné pro evidenci technického nebo programového vybavení počítače, zahraničního obchodu s vojenským v němţ se vede evidence zahraničního obchodu materiálem zničí, poškodí, učiní s vojenským materiálem neupotřebitelnými, zatají nebo evidenci nevede, nebo kdo učiní zásah do technického nebo programového vybavení počítače, v němţ se vede evidence zahraničního obchodu s vojenským materiálem.

Tab. 3 - Srovnání předchozí a nové právní úpravy počítačové kriminality - §§ 124c, 124f tr. zákona a §§ 264, 267 tr. zákoníku. Nová právní úprava některé skutkové podstaty trestného činu rozšířila o nový způsob provedení, který spočívá ve spáchání trestného činu „veřejně přístupnou počítačovou sítí“. Jedná se o následující trestné činy: neoprávněné nakládání s osobními údaji podle § 180 odst. 1 nebo 2, 3 písm. b) tr. zákoníku, pomluva podle § 184 odst. 1, 2 tr. zákoníku, šíření pornografie podle § 191 odst. 1 nebo 2, 3 písm. b) tr. zákoníku, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku křivé obvinění podle § 345 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle § 355 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku,

14

podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 356 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst1, 2 písm. a) tr. zákona, podněcování útočné války podle § 407 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Další způsoby provedení, které souvisí s počítačovou technikou nebo počítačovými programy pak spočívají např. v: porušení tajemství počítačových dat, porušení tajemství neveřejného přenosu počítačových dat do počítačového systému; výrobě, nabízení,

prodeji, zprostředkování nebo jiném zpřístupnění, nebo pro jiného v opatření nebo přechovávání počítačového programu, nebo jeho přizpůsobení k padělání nebo pozměnění peněz. Jedná se o následující trestné činy: porušení tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 odst. 1 písm. c); odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle § 183 odst. 1 tr. zákoníku, výroba a držení padělatelského náčiní podle § 236 odst. 1 tr. zákoníku, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně vývozu zboží a technologií dvojího užití podle 264 odst. 2 tr. zákoníku, padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. Zákoníku. Jako důsledek za spáchání trestného činu, kdy byl prostředkem k jeho spáchání počítač, pak můţe připadat v úvahu jeho zabrání podle § 103 tr. zákoníku.

Závěr Lze konstatovat, ţe určité druhy kybernetické kriminality šíří jako epidemie bez ohledu na národní hranice. V jiných případech sloţky trestné činnosti překonávají hranice s pečlivě uváţeným záměrem zmást či uvést v omyl. Nárůst informačních a komunikačních technologií v zájmu získávání prospěchu z informační společnosti zároveň zvyšuje četnost kybernetické kriminality na národní úrovni. Je tedy v zájmu hospodářství a veřejné bezpečnosti, aby země přijaly vnitrostátní legislativu pro boj s kybernetickou kriminalitou. Vnitrostátní právo se vyvíjí po staletí, zatímco internet pouze desetiletí. Právo se samozřejmě stále přizpůsobuje společenským změnám. V reakci na problém počítačové kriminality je třeba vnitrostátní legislativu modernizovat. Sieber uvedl výčet šesti hlavních směrů legislativy proti počítačové kriminalitě, kterou jednotlivé země přijímaly od sedmdesátých let: a) ochrana údajů a ochrana soukromí; b) trestní zákony, týkající se ekonomické kriminality související s vyuţitím počítače; c) ochrana duševního vlastnictví; d) ochrana před nezákonným či škodlivým obsahem; e) trestní právo procesní; a f) právní regulace bezpečnostních opatření, jako je šifrování či elektronický podpis. K řešení kybernetické kriminality je zapotřebí řady elementů: a) zajistit, aby byly trestné činy uvedeny v zákoně; b) zavést zákonná vyšetřovací oprávnění k boji proti

15

počítačové kriminalitě; a c) vykonávat je způsobem poskytujícím pojistky, jeţ garantují ochranu základních lidských práv a svobod. Co se týká trendů budoucího vývoje, lze říci, ţe v současné době jsou na vzestupu různá podvodná jednání, a to i přes častá varování v médiích. Doufejme, ţe se jedná jen o dočasný trend, který se rychle zvrátí poté, co společnost nabude větších zkušeností s informačními a komunikačními technologiemi. Zapomínat bychom neměli ani na dětskou pornografii, která díky internetu zaţívá „zlaté časy“. Novelou trestního zákoníku odstraňující beztrestnost přechovávání dětské pornografie byl sice učiněn velký krok vpřed, avšak i nadále je právní úprava pozadu za technologickým pokrokem. Problematická je zejména oblast „realistického znázornění neexistujícího dítěte“. Jiţ dnes je počítačová grafika na takové úrovni, kdy lze vytvořit pornografické dílo (obraz i video) i bez přispění skutečných dětí. Stejně jako dětská pornografie, tak i extremismus získal díky kyberprostoru nové moţnosti svého šíření. Tento problém nabývá i politický rozměr v otázce svobody slova. Svoboda slova totiţ není jednoznačným pojmem ani v rámci západních demokracií.

Literatura 1.

2. 3. 4. 5.

POŢÁR, Josef; Některá vybraná hlediska kybernetické kriminality. In Sborník 2. Mezinárodní slovensko-české konference „Sociální, ekonomické, právní a bezpečnostní otázky současnosti. Praha : Soukromá vysoká škola ekonomických studií, 2010, s. 380 – 386. ISBN 978-80-86744-84-1. KALAMÁR, Štěpán; POŢÁR, Josef. Vybrané aspekty informační bezpečnosti. Praha : PA ČR, 2010, 190 s. ISBN 978-807251-339-0. JIROVSKÝ, Václav. Kybernetická kriminalita. Praha : Grada, 2007, 284 s. ISBN 978-80-247-1561-2. KNÝ, Milan; POŢÁR, Josef. Aktuální pojetí bezpečnostního managementu a informatiky. Brno : Tribun EU, 2010, 128 s. ISBN 978-807399-067-1. POŢÁR, Josef; KALAMÁR, Štěpán; POKORNÝ, Vladimír. Základy teorie informační bezpečnosti. Praha : PA ČR, 2007, 219 s. ISBN 978-80-7251-250-8.

Kontakty: Doc. RNDr. Josef Poţár, CSc, děkan fakulty bezpečnostního managementu, Policejní akademie České republiky v Praze e-mail: [email protected] JUDr. Štěpán Kalamár, Ph.D. tajemník fakulty bezpečnostně právní, Policejní akademie České republiky v Praze e-mail: [email protected]

16

Doc. RNDr. Josef Požár, CSc. Děkan fakulty bezpečnostního managementu, Policejní akademie České republiky v Praze. Je absolventem přírodovědecké fakulty v Brně, obor matematika a fyzika. Rigorózní zkoušku vykonal z oboru matematická analýza a na strojní fakultě ČVUT v Praze ukončil externí aspiranturu z oboru technická kybernetika. Habilitační práci obhájil na Akadémii policajného zboru v Bratislavě v oboru bezpečnostní sluţby. Od roku 1992 pracuje na Policejní akademii ČR v Praze, kde vyučuje předměty Ochrana počítačových dat, Bezpečnost informací, Manaţerská informatika a Teorie informační bezpečnosti. Je autorem vysokoškolských učebnic Informační bezpečnost (2005), Manaţerská informatika (2003 a 2010) a dalších učebních textů Manaţerská informatika II (2006). Je spoluautorem publikací Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti II (2006), Základy teorie informační bezpečnosti (2007), Vybrané aspekty informační bezpečnosti (2010), Aktuální pojetí a tendence bezpečnostního managementu a informační bezpečnosti (2010) a celé řady článků a vystoupeních na konferencích o informační bezpečnosti. e-mail: [email protected]

JUDr. Štěpán Kalamár, Ph.D. Od roku 1969 – 1990 byl ve sluţebním poměru MV ČSR a FMV ČSFR na po linii Veřejné bezpečnosti. V letech 1990 – 2004 působil v soukromých firmách na pozicích právník, ředitel právního úseku Raab Karcher Staviva, metodik specialista v České národní bance Praha 1, vedoucí Ţivnostenského úřadu OÚ Praha 2, ředitel Ústavu pro expertizy a řešení mimořádných situací v Příbrami. V současné době působí jako tajemník Fakulty bezpečnostně právní, Policejní akademie České republiky v Praze. Je absolventem Fakulty Veřejné bezpečnosti Vysoké školy SNB v Praze, absolventem pedagogického minima Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Absolvent doktorandského studijního programu bezpečnostně právní studia, studijní obor bezpečnostní management a kriminalistika Policejní akademie v Praze. Svou pedagogickou činnost započal jako učitel předmětu trestního práva na Střední odborné škole MV v Praze v roce 2002. Od roku 2006 pracuje na Policejní akademii ČR v Praze, kde postupně pracoval jako akademický pracovník a tajemník katedry „Teorie policejní bezpečnostních činností“, akademický pracovník katedry „Kriminální policie“ a vyučoval předměty Teorie policejně bezpečnostních činností, Cizinecká policie. Nyní vyučuje předměty „Extremismus a je garantem předmětu „Teorie informační bezpečnosti“. Je spoluautorem publikací Základy teorie policejně bezpečnostní činnosti II (2006), Základy teorie informační bezpečnosti (2007), Vybrané aspekty informační bezpečnosti (2010), a řady článků o informační bezpečnosti. e-mail: [email protected]

17

Aktuální trendy dětské informační kriminality Mgr. Karel Kuchařík Informační kriminalita zpočátku u nás nezahrnovala faktor dětí jako samostatnou oblast. Tato skutečnost vyplývala i z toho, ţe v našich podmínkách nebyl přístup k hlavnímu informačnímu médiu, kterým byla a stále je síť internet, na takové úrovni, ţe by děti k ní měly dostatečný přístup. To samozřejmě se postupnou narůstající penetrací sítě internet však měnilo a to aţ do té míry, kdy dnes můţeme konstatovat na základě statistických výstupů, ţe síť internet resp. konektivita k síti internet je tzv. taţena právě segmentem dětí. Děti dnes statisticky stojí za nárůstem konektivity sítě internet do prostředí našeho soukromí. To se samozřejmě odráţí i ve vyuţívaných datových sluţbách v rámci informačního prostředí. První počátky překročení trestně právních hranic u dětí jsou spojeny s porušováním autorského práva. Touha a snaha po nových multimediálních obsazích a hrách je dětem přirozená a je logické, ţe právě ony hledají optimální moţnosti jak se k tomuto obsahu s jejich omezeným finančním potenciálem dostat. S touto oblastí je ale spojeno i specifické vnímání této problematiky ze strany dětí. Lze konstatovat, ţe tomu tak bylo od počátku aţ do současnosti. Více jak 90 procent dětí vnitřně nevnímá však porušení autorského práva jako delikt, který by měl dle jejich nazírání dosahovat trestně právní závaţnosti činu pro společnost a dokonce v takovém jednání nespatřují ani morální provinění. Vývoj je tedy v tomto spatřovat pouze ve změně nevědomého porušování autorského práva k vědomému. To co lze pozorovat v současné době je narůstající čas dětí strávený na internetu. Nechci se věnovat vzrůstající závislosti mladé generace na síti internet, ale co z toho souběţně plyne, je více a více času stráveného dětmi v prostředí internetu, kdy jsou v něm tzv. více viditelní a stávající se díky tomu potenciálními oběťmi, které si pachatelé mohou lépe předem vytipovat a samozřejmě v průběhu některých trestných činů i vhodně manipulovat. Mezi aktuální trendy trestné činnosti pak lze řadit trestné činy mravnostního charakteru, kde jsou děti poškozenými, přičemţ v některých případech se stávají oběťmi, u nichţ pachatel vyuţívá jejich neznalosti a nevyzrálosti. Na druhou stranu jsou trendem i nové typy trestných činů, kde se oběťmi stávají na základě přímo jejich samotné iniciace, která je cílená a kde jsou si vědomi všech okolností, avšak to neznamená, ţe by se ani v těchto případech nestávaly poškozenými. Tím prvním popisovaným typem trestné činnosti jsou děti většinou předpubertálního věku, které pachatel po předběţném vytipování svou empatií získá a to většinou pod smyšlenou identitou a následně dítě vmanipuluje do situace, kdy dítě poskytne nějaké osobní obrazové materiály intimního charakteru na základě čehoţ se dostává do tzv. spirály a pachatel poţaduje postupně víc a víc. V některých případech pak takové dítě je pohlavně zneuţito. Druhým popisovaným typem trestné činnosti jsou děti většinou jiţ pubertálního aţ postpubertálního věku, kdy jsou si vědomi, své sexuality, kterou chápu jako vhodný

18

a ţádaný artikl, který ve virtuálním světě nemůţe být dle nich nijak dotčen a nabízejí rovněţ osobní obrazové materiály intimního charakteru avšak tentokráte naprosto cíleně a za protihodnotu. S postupnou změnou finančního modelu ziskovosti her se stávají děti více závislé pro úspěšnost ve hrách na finančním příjmu, který jsou ochotny získávat i podvodnými jednáními. Právě u dětí hrajících tento typ her je to nejmarkantnější, neboť v případě takového modelu hraní u dospělých těmto nechybí většinou potřebné finanční zázemí. Hry jsou stavěny na finančním modelu bezplatebního vstupu do hry, nicméně při potřebě zvýšení schopností herní postavy je moţnost urychlit získání herních výhod dobitím kreditu, coţ lze provést koupí daného kreditu za peníze. Děti, které si na hře vytvoří určitou závislost, pak jsou ochotny, při nedostatku financí vyuţít i podvodných jednání nejen v reálném prostředí, ale především ve virtuálním a to jak ve hře, tak i mimo ni. Jsou ochotny například pod příslibem protisluţby ve hře od jiné postavy převzít některé směnné výhody, nechat si dobít kredit od cizích osob mimo hru pod nějakou legendou anebo přímo snahou o změnu kódu systému, aby tak zneuţili systém pro svou potřebu. Čtvrtým typem nového trendu dětské informační kriminality je pak zneuţívání sociálního prostředí překračující trestně právní rovinu. Aktuální dětská generace má intenzivní propojení jejich sociálních interakcí s tzv. sociálními sluţbami. A právě toho vyuţívají jak většinou dětští útočníci, tak jsou v tomto prostředí i dětské oběti. Je však třeba diferencovat projevy, kde jsou drobné výpady podobné jako v například reálné šťouchance mezi dětmi aţ po útoky cíleně a masivně dehonestující dítě takovou měrou, ţe je odhodláno si kvůli atakům šáhnout v krajní mezi aţ například na ţivot. Objekty z obou dvou stran nemusejí být však jen děti, nicméně to ţe jimi jsou, je nejčastější a s ohledem na propojenost se sociálními sluţbami v kombinaci s menší osobnostní vyzrálostí i nejintenzivnější, kdy v této skupině lze nacházet i obvykle větší a váţnějšími důsledky v reakci na proběhlé jednání.

Kontakt: Mgr. Karel Kuchařík, email [email protected]

19

Mgr. Karel Kuchařík vzdělání: 2001

Policejní akademie ČR

2003

specializovaný zahraniční kurz na problematiku protiteroristických opatření a vyšetřování tohoto druhu trestné činnosti s ohledem na moţnost vyuţití IT a na tzv. cyber terorismus

2005

Akadémia policejného zboru SR

2001-2009

zahraniční výcvikové kurzy specializované na problematiku IT při páchání trestné činnosti (Velká Británie, USA, Německo, Francie, Belgie, Europol, Interpol,)

2001-2011

aktivní účast na specializovaných konferencích zaměřených na oblast bezpečnosti v informačních technologiích a kybezločin

praxe: od listopadu 1995

zaměstnán u Policie ČR na úřadě vyšetřování

od ledna 1998

zařazen na specializovaný odbor úřadu vyšetřování pro vyšetřování organizovaného zločinu

od ledna 1999

tým vyšetřující rozsáhlou hospodářskou trestnou činnost

od září 2001

odhalování informační kriminality, Úřad sluţby kriminální policie a vyšetřování, Policejní prezidium ČR

20

Motto: „Svět není nebezpečný kvůli zlým lidem, ale kvůli těm, kteří s tím nic nedělají“. Albert Einstein

SPOLUPRÁCE ORGÁNŮ STÁTNÍ SPRÁVY A SAMOSPRÁVY PŘI ELIMINACI DĚTSKÉ KYBERNETICKÉ KRIMINALITY plk. Mgr. Lukáš Habich Úvod Nejvýznamnějším prostředkem sociální prevence je výchova dětí v rodinách a výchova dětí ve školách. Preventivně však mohou působit i nevládní organizace. Vlivným nástrojem je také sociální politika státu ovlivňující systém vzdělávání, zaměstnanost, stabilitu rodiny, fungování policejního a soudního aparátu a dalších institucí zabývajících se rizikovou mládeţí. Menší význam a dosah mají regionální a lokální programy pro úţeji definované skupiny rizikových dětí či rizikové mládeţe. Lokální, regionální i státní preventivní opatření však mohou být efektivní jen tehdy, jsou – li zaloţena na kvalifikované detekci problémů a je-li průběţně sledován jejich očekávaný vliv i neočekávané vedlejší účinky.12 Cílem tohoto příspěvku je informace o potírání kybernetické kriminality páchané mezi dětmi a o spolupráci s Policií ČR, orgány sociálně-právní ochrany dětí, státními zastupitelstvími a ostatními orgány státní správy a samosprávy v této oblasti. Dále chceme upozornit na stoupající tendenci jevu, který představuje útoky na důstojnost dětí pomocí elektronických prostředků. Z nejčastějších útoků se jedná o kyberšikanu, sexting a kyberstalking. Jeden z nejčastějších protispolečenských jevů páchaných dětmi je tzv. kyberšikana (cyberbullying). Slovo kyber (cyber) znamená útok vedený pomocí elektronických prostředků. Šikana pochází z francouzského slova „chicane“, coţ v překladu znamená zlomyslné obtěţování, týrání, poniţování, pronásledování, byrokratické lpění na liteře předpisů, například vůči podřízeným nebo vůči klientům. Podle dalších pramenů šikana (tentokrát z anglického slova „bullying“) označuje fyzické i psychické omezování či týrání jedince v kolektivu. Dochází k ní ve všech skupinách věkových i sociálních. Setkat se s ní můţeme v kterémkoliv typu škol a školských zařízeních, v armádě, sportovním klubu, ve vězeňském zařízení, ale také v rodinném prostředí [slabý (pra)rodič, neoblíbené, handicapované dítě] či v zaměstnání (podle toho, zda je původcem kolega či nadřízený, lze hovořit o mobbingu 13 nebo bossingu14 ).15 12

MATOUŠEK, O., MATOUŠKOVÁ, A. Mládeţ a delikvence. Praha: Portál s.r.o., 2011, 262 s. ISBN 978-80-7367-825-8. 13 Mobbing označuje nejrůznější formy znepříjemňování ţivota na pracovišti. Charakteristická je pro něj skrytost, rafinovanost a zákeřnost. Při rozhodování, zda uţ jde o mobbing, se uţívá tzv. Leymannova

21

Varianty šikany jsou různorodé, stejně jako metody, kterými je páchána. Zpravidla má agresor nad obětí fyzickou či početní převahu, tato (moţno říci) nadvláda vychází z jeho rodinných či jiných kolektivních vztahů. Následky (účinky) šikany si do dalšího ţivota odnášejí všichni zúčastnění. Významný dopad má však pochopitelně na oběť. Školní agresoři dovedou spoluţákovi znepříjemnit pobyt ve škole i mimo ni takovým způsobem, ţe můţe v některých případech spáchat sebevraţdou. Není výjimkou ani jednání agresora, které má znaky skutkových podstat trestných činů, zejména uvedených v hlavě I., trestné činy proti ţivotu a zdraví, zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Jedná se o brutální násilné útoky, které si agresoři přímo natáčejí na mobilní telefon a následně zveřejňují na sociálních sítích (happy slapping) aţ po psychické vydírání, coţ můţe mít stejně závaţné následky (sebepoškozování, nechuť k jídlu, závaţné dlouhotrvající psychické symptomy apod.).16

1. Útoky na lidskou důstojnost pomocí elektronických prostředků Čím je dítě citlivější, tím je psychický útok pomocí elektronických prostředků důraznější a závaţnější. Dítě se neumí účinně bránit, útok můţe být veden kdykoli a odkudkoli, bez ohledu na denní dobu a místo spáchání, neboť téměř 98 % dětí má přístup na internet a téměř 100 % dětí vlastní mobilní telefon. Čím více se mezi dětmi šíří komunikace pomocí internetových sociálních sítí či obdobných komunikačních programů, tím bývá útok silnější. Pro narušení psychiky oběti stačí velmi často jednorázový útok. Bez znalosti elektronické komunikace je odhalení těchto agresorů téměř nemoţné. Toto protispolečenské jednání na rozdíl od klasické šikany bývá zpravidla anonymní. V poslední době bývá velmi často zaměňována oběť s agresorem a škola pak chybuje v ukládání výchovného opatření dle § 31 zák. č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), jak vyplývá z pozdějších změn.17

2. Ukládání trestů ve škole či školském zařízení Jedním z nejdůleţitějších eliminačních kroků je trest. Účelem trestu je generálně– preventivní účinek spočívající v rychlosti udělení trestu, působení na ostatní členy, zamezení dalšího protispolečenského (resp. protiprávního) jednání a moţná náprava pachatele. V trestání by měla platit myšlenka „punitur, ne peccetur“ (trestá se proto, aby nebylo pácháno zlo). Jednou ze zásadních chyb v procesu ukládání výchovných opatření je nedostatečná znalost klimatu ve třídě a špatně provedené důkazní řízení, neboť škola spíše postihne oběť, která na útok pouze odpovídala, a samotný agresor pravidla. Za mobbing lze povaţovat pouze chování, které se objevuje alespoň 1× týdně po dobu minimálně 6 měsíců. [cit. 6. 3. 2011] Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Mobbing. 14 Bossing je jakousi podskupinou mobbingu. Je specifickým tím, ţe šikany se dopouští nadřízený (zaměstnanec). Od šikany školní se mobbing odlišuje svou skrytostí, rafinovaností a zákeřností. [cit. 6. 3. 2011] Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Mobbing 15 HABICH, L., PETRÁK, M. Projekt: Školní šikana a spolupráce školy s Policií ČR, orgánem sociálněprávní ochrany dětí, státním zastupitelstvím, popř. soudy. Kladno: AISIS, o. s., 2010 16 Dostupné z http://www.kr-vysocina.cz/dokumenty/ds-301758/p1=42676 17 HABICH, L. Spolupráce orgánů státní správy a samosprávy v eliminaci kyberšikany. Řízení školy, 2011, 9, 21-23 s. ISSN 1214-8679

22

zůstává bez postihu. Jedním z nejdůleţitějších úkolů školy je pomoc oběti kyberšikany, která spočívá v začlenění oběti do kolektivu třídy, popřípadě zajištění kontaktu se speciálním pedagogem či dětským psychologem. Velmi důleţitou roli zde hraje spolupráce školy s rodiči oběti i agresora. Rodiče by měli být o veškerém jednání svého dítěte informováni. 2. 1 Druhy trestů ve škole či školském zařízení A) u méně závaţné formy kyberšikany tzv. alternativní školní tresty, např. přednáška na téma kyberšikana, preventivní nástěnka atd.. B) závaznější forma – výchovné opatření (ust. § 31 z. č. 561/2004 Sb., školský zákon) Napomenutí Důtka třídního učitele Důtka ředitele Sníţená známka z chování Převedení do jiné třídy Podmíněné vyloučení ze školy nebo školského zařízení a Vyloučení ze školy nebo ze školského zařízení Ve výjimečných případech může ředitel školy:  doporučit rodičům umístění do pobytového oddělení střediska výchovné péče, případně do diagnostického zařízení  podat návrh na orgán sociálně–právní ochrany dítěte na zahájení práce s rodinou, případně na zahájení řízení o nařízení předběţného opatření nebo ústavní výchovy Jaký je rozdíl mezi šikanováním a škádlením.? Oba tyto fenomény jsou mimořádně komplikované a odpověď na ně není vůbec jednoduchá. Na tuto otázku odpovídá odborník na dětskou šikanu M. Kolář: „ Při škádlení se očekává, ţe to bude legrace pro obě strany. Ale kdyţ je patrné, ţe ten druhý to jako legraci nebere, ţe je zraněný, pak iniciátor škádlení pociťuje lítost, omluví se mu a v činnosti dále nepokračuje. U šikany je tomu naopak. Agresor chce oběti ublíţit, chce ho ranit. A má z toho radost. Nejenom ţe se neomluví, ale své jednání opakuje. Většinou násilí stupňuje“18. Nutno poznamenat, ţe šikana, kterou lze označit jako sociálně patologický jev, jako taková kriminalizována není, coţ jinými slovy řečeno znamená, ţe ji nelze postihnout trestněprávně ani jako přestupek či jiný správní delikt (nelze však přehlédnout systém morálních norem, na základě kterých dochází k utváření více či méně dobrých mezilidských vztahů, z tohoto hlediska je pak určité lidské jednání hodnoceno jako dobré nebo špatné/zlé).19 Šikanování je nebezpečné rozbujelou sociální nemocí ve společnosti, jejímţ důsledkem je poškozování zdraví jednotlivce, skupin, včetně rodiny a společnosti vůbec. Připomeňme si například obrovský výskyt domácího násilí, kdy jeden z partnerů

18 19

KOLÁŘ, M. Nová cesta k léčbě šikany, Praha: Portál, s.r.o, 2011, 64 s. ISBN 978-80-7367-871-5 Srov. HARVÁNEK, Jaromír a kolektiv. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, 54 s. Morálka má podle Tatiany Machalové společenský rozměr, coţ mj. znamená, ţe morální normy fungují nejen jako korektor individuálního jednání, ale téţ nabývají povahy sociálních norem [Ibid, s. 56].

23

systematicky týrá druhého, nebo současný podnikatelský rejstřík „komunikace“, který zahrnuje zastrašování, mučení, ale i vraţdy na objednávku.20

3. Povinnosti školy či školského zařízení Podle čl. 1 odst. 1 metodického pokynu ministra školství, mládeţe a tělovýchovy K prevenci a řešení šikanování mezi ţáky škol a školských zařízení, sp. zn. 24 246/2008-6 (dále Metodický pokyn 2008) je šikanováním jakékoliv chování, jehoţ záměrem je ublíţit, ohrozit nebo zastrašovat ţáka, případně skupinu ţáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině ţáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeţí, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhroţování či poniţování. Můţe mít i formu sexuálního obtěţování aţ zneuţívání. Nově se můţe realizovat i prostřednictvím elektronické komunikace, jedná se o tzv. kyberšikanu. Ta zahrnuje útoky pomocí emailů, krátkých textových zpráv, vyvěšování uráţlivých materiálů na internetové stránky apod. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako demonstrativní přehlíţení a ignorování ţáka či ţáků třídní nebo jinou skupinou spoluţáků. Nebezpečnost působení šikany spočívá zvláště v závaţnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoţivotních následcích na duševní a tělesné zdraví oběti. Mnoho rodičů se pokouší zabránit dalšímu útoku agresora tak, ţe znemoţnění oběti přístup na internet nebo ji odeberou mobilní telefon, coţ často bývá větším postihem pro samotnou oběť neţ pro agresora. Oběť tak ztrácí kontakt s ostatními spoluţáky ve třídě a riziko, ţe se stane opětovným zdrojem útoku, se neustále zvyšuje.21 Podle čl. 5 odst. 1 Metodického pokynu 2008 by měla kaţdá škola vytvořit vlastní Program proti šikanování. Tento program se stává součástí Minimálního preventivního programu. Minimální preventivní program je podle čl. 2 odst. 6 metodického pokynu Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy ČR ze dne 16. 10. 2007, č. j. 20 006/200751, k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, ţáků a studentů ve školách a školských zařízeních, konkrétní dokument školy zaměřený zejména na výchovu ţáků ke zdravému ţivotnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností. Minimální preventivní program je zaloţen na podpoře vlastní aktivity ţáků, pestrosti forem preventivní práce s ţáky, zapojení celého pedagogického sboru školy a spolupráci se zákonnými zástupci ţáků školy. Minimální preventivní program zpracovává na jeden školní rok školní metodik prevence. Program podléhá kontrole České školní inspekce a je průběţně vyhodnocován. Písemné vyhodnocení účinnosti jeho realizace za školní rok je součástí výroční zprávy o činnosti školy. Hlavní součástí Programu proti šikanování je tzv. krizový plán. Měly by z něj jednoznačně vyplývat kompetence jednotlivých (konkrétně označených) osob a specifický postup a způsob řešení šikany. Je nutné rozpracovat dva typy scénářů: 20 21

KOLÁŘ, M. Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál, s.r.o, 2011, 18 s. ISBN 978-80-7367-871-5 HABICH, L. Spolupráce orgánů státní správy a samosprávy v eliminaci kyberšikany. Řízení školy, 2011, 9, 21-23 s. ISSN 1214-8679

24

1. První zahrnuje situace, které jsou škola či školské zařízení schopny řešit vlastními silami. Do této skupiny patří postupy pro počáteční stádia šikanování a rámcový třídní program pro řešení zárodečného stádia šikanování.22 2. Druhý zahrnuje situace, kdy škola potřebuje pomoc z venku a je nezbytná její součinnost se specializovanými institucemi a orgány činnými v trestním řízení. Sem patří řešení případů závaţnějších forem šikany. Tvrzení zástupců škol „u nás kyberšikana není“ je dle výzkumů zcela nepravdivé, neboť dle provedeného výzkumu Centra prevence rizikové virtuální komunikace Univerzity Palackého v Olomouci se s kyberšikanou v ČR setkalo více neţ 59,4 % dětí ve věku od 11-17 let. Právní předpisy obsahující preventivní a eliminační prvky existují, chybí však koordinovaný přístup všech subjektů k tomuto protispolečenský fenoménu, neboť se jedná o multidisciplinární problém. Nelze opomenout ani odhodlání pedagoga či vedení školy tuto věc řešit. Dalším jevem jsou určité předsudky o represivních orgánech státní správy. Veselá a Pospíšilová popisuje v tzv. systému „brána“aneb, kdyţ policie nekoná, ţe policisté jsou si vědomi toho, ţe toto jednání je velmi problematické, a proto se snaţí oznamovatele od podání oznámení odradit různými „triky“. Jako příklad uvádějí: Policista (příp. osoba ve vrátnici či recepci) tvrdí, ţe nejde o trestný čin, ale jen o přestupek, event.. ţe případ bude stejně odloţen, takţe nemá smysl to hlásit. Policista ( příp. osoba ve vrátnici či recepci) tvrdí oznamovateli, ţe teď nelze oznámení přijmout (není tu kompetentní zaměstnanec, nefunguje počítač, nejde elektřina atd.), a proto je nutné, aby oznamovatel přišel jindy. Policista (příp. osoba ve vrátnici či recepci) tvrdí, ţe je nutné, aby oznamovatel doloţil konkrétní důkazy, bez toho ţe nelze zahájit vyšetřování Policista tvrdí, ţe „ s tím on nemůţe nic dělat“ (nejčastěji právě s kriminalitou dětí, často uţívá argument: „ je to tvrzení proti tvrzení“, příp. „děti nejsou trestně odpovědné“, „stejně to odloţíme“ apod.) 23 Dále v tzv. systému „brána. aneb kdyţ policie nekoná, popisují obranný mechanismus školy proti takovému jednání policisty. Pedagog tak na začátku prvotního zjištění věc neřeší oznámením patřičnému subjektu veřejné správy, neboť si je zcela jist, ţe věc nebude patřičně vyřešena a následně uzavřena odloţením spisového materiálu. Účinnost odstranění šikany spočívá ve včasném odhalení jejího raného stádia a správném zvolení vyšetřovací metody. Základem prevence ve škole je podpora pozitivních vztahů mezi ţáky a snaha o bezpečné prostředí. 24 22

HABICH. L, PETRÁK, M. Projekt: Školní šikana a spolupráce školy s Policií ČR, orgánem sociálněprávní ochrany dětí, státním zastupitelstvím, popř. soudy. Kladno: AISIS o. s., 2010

23

VESELÁ, M., POSPÍŠILOVÁ, K. Projekt: Spolupráce školy s policií a orgány sociálně – právní ochrany dětí při řešení školní šikany. AISIS o. s., 2010 24 HABICH, L. Aktuální trendy policejní praxe. In Sborník příspěvků Jihlava: RVS MO VPŠ A SPŠ MV v Holešově, 2010, 28 s., ISBN 978-80-254-9922-1

25

Škola a školské zařízení jsou povinni oznámit orgány sociální ochrany dětí zákon č. 359/1999 Sb., zákon o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.  které vedou zahálčivý nebo nemravný ţivot spočívající zejména v tom, ţe zanedbávají školní docházku, spáchaly trestný čin nebo které, jde-li o děti mladší neţ patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky nebo jinak ohroţují občanské souţití,  na kterých byl spáchán trestný čin ohroţující ţivot, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu,  které jsou ohroţovány násilím mezi dalšími fyzickými osobami, Musí se jednat o skutečnosti takové intenzity, ţe nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí. Dítě má právo poţádat školy a školská zařízení o pomoc při ochraně svého ţivota a dalších svých práv; tyto orgány jsou povinny poskytnout dítěti odpovídající pomoc. Dítě má právo poţádat o pomoc i bez vědomí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte.25 Osoba odpovědná za školu a školské zařízení a škola a školské zařízení jakoţto právnická osoba se dopustí správního deliktu tím, ţe nesplní povinnost bez zbytečného odkladu oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, ţe se dověděly o dítěti, na které se zaměřuje sociálně-právní ochrana, nebo nezajistí, aby tuto povinnost splnila škola, školské zařízení nebo jiné zařízení určené pro děti, za které je odpovědná. Za tento přestupek lze uloţit pokutu do 50 000 Kč. Při neoznámení trestných činů (zejména zvlášť závaţných trestných činů) můţe dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu dle ust. § 368 tr. zákoníku.

25

Ust. § 8 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

26

4. Povinnosti Policie ČR Postiţitelné mohou být pouze projevy šikany, které naplňují znaky skutkové podstaty (viz obrázek č. 1) trestného činu či přestupku. Ne v kaţdém (šikanózním) jednání lze spatřovat protiprávní jednání. PROTISPOLEČENSKÉ JEDNÁNÍ

ŠKÁDLENÍ

ŠIKANA

PROTIPRÁVNÍ JEDNÁNÍ

SPRÁVNÍ DELIKT (př. přestupek)

TRESTNÝ ČIN TRESTNÝ ČIN

- legrace pro mě, ale i pro něj - pokud to přeženu, následuje omluva*

- legrace jen pro něj a okolí - neomlouvá se - své jednání opakuje a stupňuje

OBECNÉ ZNAKY

TYPOVÉ ZNAKY

OSOBA STARŠÍ 15 LET FYZICKÁ OSOBA PŘÍČETNÁ

NAPLNĚNÉ ZNAKY SKUTKOVÉ PODSTATY PŘ UVEDENÉ VE ZVL. ČÁSTI PŘ.Z.

OBECNÉ ZNAKY

TYPOVÉ ZNAKY

OSOBA STARŠÍ 15 LET FYZICKÁ OSOBA PŘÍČETNÁ

NAPLNĚNÉ ZNAKY SKUTKOVÉ PODSTATY TČ UVEDENÉ VE ZVL. ČÁSTI TrZ

ČIN JINAK TRESTNÝ OBECNÉ ZNAKY OSOBA MLADŠÍ 15 LET FYZICKÁ OSOBA PŘÍČETNÁ

TYPOVÉ ZNAKY

NAPLŇENÉ ZNAKY SKUTKOVÉ PODSTATY TČ UVEDENÉ VE ZVL. ČÁSTI TrZ

PROVINĚNÍ OBECNÉ ZNAKY

Obrázek č. 1

*Michal Kolář, specialista na dětskou šikanu

ZVYŠUJE SE ŠKODLIVÉ JEDNÁNÍ

MLADISTVÍ OD 15 DO 18 LET FYZICKÁ OSOBA PŘÍČETNÁ

TYPOVÉ ZNAKY

NAPLŇENÉ ZNAKY SKUTKOVÉ PODSTATY TČUVEDENÉ VE ZVL. ČÁSTI TrZ

Obrázek č. 1 4.1 Postup při zjištění protiprávního jednání dítěte mající znaky šikany při podezření z trestného činu, provinění nebo činu jinak trestného Policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichţ podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, ţe byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen činit téţ nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.26 Nasvědčují-li skutečnosti, ţe byl spáchán trestný čin (včetně provinění a činu jinak trestného) sepíše policejní orgán dle ust. § 158 odst. 3 Tr. ř. Záznam o zahájení úkonů trestního řízení a nejdéle do 48 hod jej doručí státnímu zástupci. Hrozí-li při sepsání nebezpečí z prodlení provede prvotně policejní orgán neodkladné (př. ohledání místa činu) a neopakovatelné úkony (např. výslech umírajícího svědka za účasti soudce). V rámci těchto úkonů je oprávněn: a) vyţadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů, b) vyţadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro posouzení věci třeba, téţ znalecké posudky, c) obstarávat potřebné podklady, zejména spisy a jiné písemné materiály, 26

Ust. § 158 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Tr. ř.)

27

d) provádět ohledání věci a místa činu, e) vyţadovat za podmínek uvedených v § 114 provedení zkoušky krve nebo jiného podobného úkonu, včetně odběru potřebného biologického materiálu, f) pořizovat zvukové a obrazové záznamy osob, za podmínek stanovených v § 114 snímat daktyloskopické otisky, provádět osobou téhoţ pohlaví nebo lékařem prohlídku těla a jeho zevní měření, jestliţe je to nutné ke zjištění totoţnosti osoby nebo ke zjištění a zachycení stop nebo následků činu, g) za podmínek stanovených v § 76 zadrţet podezřelou osobu, h) za podmínek stanovených v § 78 aţ 81 činit rozhodnutí a opatření v těchto ustanoveních naznačená, i) způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádět neodkladné nebo neopakovatelné úkony, pokud podle tohoto zákona jejich provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení. Kaţdý má právo na právní pomoc. Je-li poţadováno vysvětlení od nezletilého (osoba mladší 18 let) je povinností policejního orgánu vyrozumět zákonného zástupce. Vyrozumět zákonného zástupce nemusí, pokud provedení úkonu nelze odloţit a nelze jej vyrozumět a zajistit. O obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, se sepíše úřední záznam. Úřední záznam slouţí státnímu zástupci a obviněnému ke zváţení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Nestanoví-li tento zákon jinak, úřední záznam nelze v řízení před soudem pouţít jako důkaz. Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůţe mu být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah. Kaţdá osoba, která podává vysvětlení orgánu činném v trestním řízení, musí být poučena a svých právech a povinnostech. Osoba nemusí vypovídat, pokud by sama sobě nebo osobě blízké (osoby uvedené § 100 Tr. ř.) přivodila trestní stíhání. Svědkovi můţe být dle § 55 Tr. ř. poskytnuta ochrana. Jedná se o případy, kdy jemu nebo osobě blízké v souvislosti s podáním svědecké výpovědi zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné váţné nebezpečí porušení jeho základních lidských práv a nelze ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem (§ 55 odst. 2 Tr. ř.). Další oblastí, v níţ má významnou roli vztah obviněného a poškozeného, je souhlas s trestním stíháním. U některých vyjmenovaných trestných činů (tedy ne u všech) je totiţ k zahájení trestního stíhání nutný souhlas poškozeného, pokud je k obviněnému v některém z výše uvedených blízkých vztahů. Pokud poškozený souhlas k trestnímu stíhání dal, můţe jej v průběhu trestního řízení vzít zpět. Odmítnutí souhlasu nebo jeho zpětvzetí je nevratné, znovu tedy jiţ souhlas dát nelze. Souhlas k trestnímu stíhání však není nutný nikdy, pokud trestným činem byla způsobena smrt, poškozený trpí duševní chorobou nebo poruchou, kvůli níţ byl omezen nebo zbaven způsobilosti k právním úkonům, dále v případech, kdy poškozeným je

28

osoba mladší 15 let, a nebo za situace, kdy je zřejmé, ţe souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůţkami, nátlakem, závislosti nebo podřízeností.27 Má-li výpověď osoby povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, policejní orgán ji vyslechne jako svědka za podmínek uvedených v § 158a Tr. ř. Jako svědka vyslechne i osobu mladší 15 let a osobu, o jejíţ schopnosti správně a úplně vnímat, zapamatovat si nebo reprodukovat jsou s ohledem na její psychický stav pochybnosti. Jestliţe lze předpokládat, ţe další prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání bude trvat delší dobu, zejména proto, ţe nebyla zjištěna osoba, u níţ je dostatečně odůvodněn závěr, ţe trestný čin spáchala, a v důsledku toho nelze zahájit trestní stíhání a hrozí ztráta důkazní hodnoty výpovědi, je moţno vyslechnout jako svědka i osobu, jejíţ výpověď má podle odůvodněného předpokladu rozhodující význam pro zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, ţe by mohl být na takovou osobu pro její výpověď vyvíjen nátlak anebo hrozí z jiného důvodu, ţe bude ovlivněna její výpověď. Pokud výslechy těchto osob nebyly po zahájení trestního stíhání provedeny znovu podle § 164 odst. 4, lze protokoly o jejich výslechu v hlavním líčení číst pouze podle § 211 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c); jinak je lze pouze předestřít podle § 212. Provádí-li opatření nebo úkony podle předchozích odstavců jiný policejní orgán neţ útvar Policie České republiky, vyrozumí o předmětu šetření neprodleně útvar Policie České republiky, který by jinak byl příslušný k řízení. Vznikne-li mezi útvarem Policie České republiky a jiným policejním orgánem spor o příslušnost, předloţí věc k posouzení státnímu zástupci. Jeho stanovisko je závazné.28 Fáze přípravného trestního řízení od zahájení úkonů trestního řízení dle § 158 odst. 3 Tr. ř. se nazývá prověřování. Policejní orgán je povinen prověřit skutečnosti nasvědčující tomu, ţe byl spáchán trestný čin do dvou měsíců od jejich přijetí, pokud se jedná o věc, kde se nekoná tzv. zkrácené přípravní řízení (toto řízení se zpravidla u mladistvých osob nekoná) a věc spadá do příslušnosti samosoudce (tj. trestné činy s horní hranicí trestní sazby nepřevyšující 5 let odnětí svobody), do 3 měsíců jde-li o věc příslušnosti okresního soudu, a do 6 měsíců, jde-li o příslušnost krajského soudu (trestné činy s dolní hranicí trestní sazby nejméně 5 let odnětí svobody). Pokud policejní orgán neprovede prověřování v daných lhůtách, písemně zdůvodní státnímu zástupci, proč tak neučinil a z jakého důvodu. Statní zástupce můţe v odůvodněných případech lhůtu prodlouţit. Vyjdou-li během prověřování najevo skutečnosti, ţe se nejedná o trestný čin, nebo je trestní stíhání nepřípustné29, nebo trestní stíhání je neúčelné30, nebo z výsledků 27

http://www.trestni-rizeni.com/vyklad-pojmu/osoba-blizka Ust. § 158 odst. 8 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů 29 § 11 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo – li zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Jedná se například o osobu, která není pro dostatek věku trestně odpovědná (osoba mladší 15 let). 30 Ust. § 172 odst. 2 písm. b), c) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Státní zástupce můţe zastavit trestní stíhání z důvodu dřívějšího rozhodnutí o skutku jiným orgánem, nebo je-li trest, k němuţ můţe trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému jiţ uloţen nebo který ho podle očekávání postihne. 28

29

prověřování vyplývá, ţe nastaly okolnosti uvedené v § 172 odst. 2 písm. c) 31 nebo se nepodařilo zjistit skutečnosti, ţe trestný čin spáchala konkrétní osoba, policejní orgán nebo státní zástupce věc o d l o ţ í usnesením. Usnesení musí být doručeno poškozenému, a pokud věc odloţil policejní orgán, musí být také doručeno do 48 hod. státnímu zástupci. Oznamovatel se o odloţení věci vyrozumí, pokud o to v § 158 odst. 2 Tr. ř. poţádal. 32 Výslech osoby mladší 15 let a výslech mladistvého (§ 102 Tr. ř.) Je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší neţ čtrnáct let o okolnostech, jejichţ oţivování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj, je třeba výslech provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším řízení zpravidla uţ nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere pedagog nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou mládeţe, která by se zřetelem na předmět výslechu a stupeň duševního vývoje vyslýchané osoby přispěla k správnému vedení výslechu. Můţe-li to přispět k správnému provedení výslechu, mohou být přibráni i rodiče. Osoby, které byly takto přibrány, mohou navrhnout odloţení úkonu na pozdější dobu a v průběhu provádění takového úkonu navrhnout jeho přerušení nebo ukončení, pokud by provedení úkonu nebo pokračování v něm mělo nepříznivý vliv na psychický stav vyslýchané osoby. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, orgán činný v trestním řízení takovému návrhu vyhoví. V dalším řízení má být taková osoba vyslechnuta znovu jen v nutných případech. V řízení před soudem je moţno na podkladě rozhodnutí soudu provést důkaz přečtením protokolu i bez podmínek uvedených v § 211 odst. 1 a 2 Tr. ř. Osoba, která byla k výslechu přibrána, se podle potřeby vyslechne k správnosti a úplnosti zápisu, k způsobu, jímţ byl výslech prováděn, jakoţ i k způsobu, jímţ vyslýchaná osoba vypovídala. Pedagogové se mohou při podezření z přestupkového jednání kromě policejního orgánu téţ obrátit na obecní či krajské úřady (viz níţe) v místě sídla školského zařízení.

31

Státní zástupce odloţí věc, nebo jestliţe vzhledem k významu a míře porušení nebo ohroţení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichţ byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, je zřejmé, ţe účelu trestního řízení bylo dosaţeno. § 11 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo – li zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Jedná se například o osobu, která není pro dostatek věku trestně odpovědná (osoba mladší 15 let). 32 Zejména se jedná o poučení o právech a povinnostech oznamovatele při sepsání protokolu o trestním oznámení. Oznamovatel má právo být vyrozuměn do 1 měsíce o učiněných opatření policejním orgánem.

30

5. Navrhované řešení 1. Jedním z moţných navrhovaných řešení je vytvoření tzv. krajské pracovní skupiny v rámci orgánů státní správy a samosprávy (soudce, státní zástupce, příslušník Policie ČR, zaměstnanec krajského úřadu, zaměstnanec orgánu sociálně-právní ochrany dítěte, zaměstnanec probační mediační sluţby, speciální pedagog a dětský psycholog), kteří by se podíleli na řešení uvedené problematiky, zejména odbornou pomocí pedagogům, popř. rodičům, jak rozpoznat útoky na lidskou důstojnost dítěte a postiţené oběti zajistit pocit bezpečí a pomoci jí začlenit se opětovně do kolektivu jako jeho rovnoprávný člen (obr. č. 2). Uvedená krajská pracovní skupina by se pravidelně scházela a pomáhala by školám vytvořit krizový program v rámci minimálního preventivního programu, který je škola dle metodického pokynu MŠMT povinna vytvořit. Dále by pracovní skupina řešila moţné formy preventivních opatření a spolupodílela by se na odborné pomoci školám při vytváření krizového plánu.33

Obrázek č. 2 2. Dalším opatřením mohou být také povinné kurzy pro pedagogické pracovníky, v nichţ by se naučili rozpoznávat závadové chování na internetových sociálních sítích. 3. Vrstevníci proti kyberšikaně – jedná se o ţáky středních a základních škol, kteří svým spoluţákům předávají načerpané zkušenosti v oblasti informační bezpečnosti na sociálních sítích na internetu. Jsou pod dozorem zkušeného pedagoga a jejich cíle jsou zejména:

33

HABICH, L. Spolupráce orgánů státní správy a samosprávy v eliminaci kyberšikany. Praha: Wolters Kluwer, 2011, 21-23 s. ISSN 1214-8679

31

seznámit ţáky s riziky a výhodami vyuţívání informačních a komunikačních technologií poradit ţákům, jak se chránit, aby se s problémem kyberšikany vůbec nesetkali nastínit ţákům moţnosti řešení případných problémů, poskytnout kontakty zmapovat zkušenosti studentů s těmito problémy Jedním z projektů vrstevníků proti kyberšikaně je například www. kybersikana.eu (Tereza Ondráčková a Monika Vlachová – studentky třebíčského gymnázia) 4. Ţádoucí je rovněţ proškolení pracovníků státní správy a samosprávy a zpracování metodického pokynu pro příslušníky Police ČR, který by popisoval postup spolupráce školy či školského zařízení a rodičů s Policií ČR při vyšetřování, odhalování a objasňování závaţných forem útoků pomocí ICT technologií. 5. Programy určené pro školy – školy mohou pro děti organizovat programy i mimo výuku. Godson (1997) rozlišuje tři přístupy, které se ve školách na celém světě začínají prosazovat k podpoře „kultury zákonitosti“. a) přístup občanského vzdělávání – cílem je vychovat dobré občany, kteří se budou chtít angaţovat na tvorbě zákonů i na vládnutí své země. Nemusí však být speciálně vzdělaní na otázku kriminality. b) přístup vzdělávání v právu – jak mám být právo uplaťňováno c) přístup morální – morální rozhodnutí a zaujmutí stanoviska ke kriminálnímu jednání a chování jiných lidí.34 Dle mého názoru by měla být v těchto přístupech pomoc ze strany policie, kde by na školách vyučovali speciálně vyškoleni policisté. Policie ČR by v tomto směru působila nejen edukativně, ale také preventivně, kde by tímto programem bylo moţno minimalizovat predelikventní a delikventní chování dětí přímo ve škole a děti by se tak mohly poučit o případných následcích kriminálního jednání ve škole i mimo ni. V programovém přístupu vzdělávání v právu se v USA kromě učitelů, zúčastní výuky také soudci, policisté, státní zástupci, sociální pracovníci, věznice a další orgány státní správy. Neziskové organizace tyto programy podporují ve formě vydávání učebních textů a koordinaci těchto přístupů.

34

MATOUŠEK, O., MATOUŠKOVÁ, A. Mládeţ a delikvence. Praha: Portál, s.r.o., 2011, 269 s. ISBN 978-80-7367-825-8

32

Příklad programu pro školy ve Walesu (Velká Británie)

Obrázek č. 3 6. Jako zásadní se jeví důsledná integrace dané problematiky do výchovně-vzdělávacího procesu, např. pomocí metodických listů 7. Programy určené pro rodiče - škola by měla informovat rodiče o dané problematice dítěte ve škole samotné a zapojit také rodiče do řešení celé situace. Neziskové organizace a orgány státní správy by měly rodiče o moţných způsobech zneuţití a následných dopadech ICT technologií informovat. Rodiče jsou z hlediska prevence dětí nejdůleţitější, avšak nejsloţitější skupinou, neboť netvoří uzavřenou skupinu, pro kterou by bylo moţno provést specifický preventivní nebo edukační program. V západní Evropě existuje mnoho programů určené pro vzdělávání, terapeutických a poradenských sluţeb rizikové mládeţe a dětí. Společným cílem je naučit rodiče rozlišovat situaci, kdy má problém dítě a kdy sám rodič, omezit neuváţené zkratkovité jednání rodičů, posílit rodičovskou schopnost vnímat potíţe dítěte a jejich zdroje a naučit rodiče neagresivnímu, podpůrnému reagování na neţádoucí chování dítěte. Některé rodičovské školy přímo spolupracují se školami, do nichţ docházejí děti těchto rodičů. Jak tvrdí Matoušek a Matoušková, vliv rodičovských škol na prevenci kriminálního chování dětí systematicky zkoumán nebyl. Účastníky těchto placených kurzů jsou nejčastěji ţeny ze středních vrstev, je tedy pravděpodobné, ţe nejpotřebnější rodiny tento druh pomoci nevyuţívají.35 V poslední době se velmi dobře daří vést preventivní programy určené pro rodiče před rodičovskou schůzkou ve škole.

35

MATOUŠEK, O., MATOUŠKOVÁ, A. Mládeţ a delikvence. Praha: Portál, s.r.o., 2011, 267 s. ISBN 978-80-7367-825-8

33

Závěr Závěrem je třeba zdůraznit, ţe autoritativně vynucované právo má smysl (je legitimní) tam, kde společnost není sama o sobě dostatečně organizovaná, coţ brání její reprodukci nebo dalšímu rozvoji. Prostřednictvím autoritativní organizace neboli regulace tedy můţe dojít k odstranění společenských problémů, dosaţení pokojného stavu a nastartování dalšího rozvoje. Právo by tedy na internetu nemělo smysl tehdy, pokud by v síťovém společenství buďto neexistovaly konflikty, nebo pokud by případně konflikty byly řešeny samoorganizačními mechanismy k všeobecnému uţitku.36

36

GŘIVNA, T., POLČÁK, R. Kyberkriminalita a právo. Praha: Auditorium, s.r.o., 2008, 25 s. ISBN 978-80-9033786-7-4

34

Prameny: 1. ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V. Přestupkové právo. Praha: Linde, 2001, 368 s. 2. ČÍRTKOVÁ, L. Nebezpečné pronásledování - nový trestný čin. In Sborník Policejní akademie ČR, Praha: Policejní akademie ČR, 2009, ISSN1801-8211 3. CHROMÝ, J. Kriminalita páchaná na mládeţi. Praha: Linde, a.s., 2010, 239 s. ISBN 978-80-7201-825-3 4. HARVÁNEK, Jaromír a kol. Teorie práva. Plzeň: Vydavatelství Aleš Čeněk, 2008, 501 s. ISBN 978-80-7380-104-5 5. HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 875 s. ISBN 978-80-7400-049-2 6. HABICH, L. Spolupráce orgánů státní správy a samosprávy v eliminaci kyberšikany. Praha: Wolters Kluwer, 2011, ISSN 1214-8679 7. HABICH, L. Aktuální trendy policejní praxe. In Sborník příspěvků Jihlava: RVS MO VPŠ A SPŠ MV v Holešově, 2010, ISBN 978-80-254-9922-1 8. HABICH, L., PETRÁK, M. Projekt: Školní šikana a spolupráce školy s Policií ČR, orgánem sociálně-právní ochrany dětí, státním zastupitelstvím, popř. soudy. Kladno: AISIS o.s., 2010 9. CHMELÍK, Jan a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. Praha: Linde Praha, a. s., 2010, 367 s. ISBN 978-80-7201-820-8 10. NOVOTNÝ, František a kol. Trestní zákoník 2010. Praha: Eurounion Praha s.r.o., 2010, 834 s. ISBN 978-80-7317-084-4 11. GŘIVNA, T., POLČÁK, R. Kyberkriminalita a právo. Praha: Auditorium s.r.o., 2008. 191 s. ISBN 978-80-9033786-7-4 12. POŢÁR, J. Informační bezpečnost. Plzeň: Vydavatelství Aleš Čeněk, 2005, 303 s. ISBN 80-86898-38-5 13. LIDICKÁ, J. Kyberšikana. Psychologie pro praxi. Praha: Karolinum, 2009, č. 3/4, ISSN 1803-8670 Dostupné na http://www.wenku.cz/file_to_download/JL_Kybersikana.pdf. 14. MATOUŠEK, O., MATOUŠKOVÁ, A. Mládeţ a delikvence, Praha: Portál, s.r.o., 2011, 262 s. ISBN 978-80-7367-825-8 15. MARTÍNEK, Z. Agresivita a kriminalita školní mládeţe. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, 151 s. ISBN 978-80-247-2310-5 16. KOPECKÝ, K. Stalking a kyberstalking. Projekt: Nebezpečné komunikační jevy pro učitele se zaměřením na kyberšikanu, kyberstalking, kybergrooming a další sociálně-patologické jevy. Olomouc: 2010, ISBN 978-80-254-7737-3 Dostupné na: lms.e-nebezpeci.cz/unifor/loadFileMSSQL.php?file_id=3620408A

35

17. KOPECKÝ, K. Kybergrooming. Projekt: Nebezpečné komunikační jevy pro učitele se zaměřením na kyberšikanu, kyberstalking, kybergrooming a další sociálněpatologické jevy. Olomouc: 2010, ISBN 978-80-254-7573-7 18. KOLÁŘ. M., Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál, s.r.o. 2011, 320 s. ISBN 978-80-7367-871-5 19. KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 834 s. ISBN 978-80-7400-042-3 20. RAK, R. Kybernetická kriminalita a kriminalita kyberneticky související. Bezpečnostní teorie a praxe. In Sborník Policejní akademie ČR, Praha: Policejní akademie ČR, 2004, ISBN 80-7252-169-6 21. VOLEVECKÝ, P. Kybernetické trestné činy v trestním zákoníku. Trestní právo, č. 7-8, 2010, 42 s. ISSN 1211-2860 22. Preventing e-Crime For Dummies. Chichester (England): Wiley John and Sons, Ltd, 2009, 83 s. ISBN 978-0-470-74934-0

Internet: 23. www.saferinternet.cz [online]. 2009 [cit. 2011-01-29]. Rady a tipy. Česky. Dostupný z www: http://www.saferinternet.cz/rady-a-tipy 24. www.21stoleti.cz [online]. 2010 [cit. 2011-01-20]. Nová studie: Závislost na internetu dláţdí cestu k depresím. Česky. Dostupný z www:http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2010111944 25. www.blog.idnes.cz [online]. 2009 [cit. 2011-01-28].Kyberšikana zabijí! Česky. Dostupný z http://bystron.blog.idnes.cz/c/64160/Kybersikana-zabiji.html 26. www. cs.wikipedia.org [online]. 2011 [cit. 2011-01-21].Sexting. Česky. Dostupný z http://cs.wikipedia.org/wiki/Sexting 27. www. Linkabezpeci.cz [online]. 2010 [cit. 2011-01-02]. Linka bezpečí jako asistenční linka pomoci projektu. Česky. Dostupný z http://konference.e-bezpeci.cz/?akce=prezentace 28. www. cms.e-bezpeci.cz [online]. 2009 [cit. 2011-01-04].Co je to sexting. Česky. Dostupný z http://cms.e-bezpeci.cz/content/view/154/6/lang,czech/ 29. www.ipravnik.cz [online]. 2007 [cit. 2011-01-24]. Posuzovani stalkingu z právního hlediska. Česky. 30.Dostupný z http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/trestnipravo/pd_6/art_5000/detail.aspx

36

Kontakt: [email protected] Plk. Mgr. Lukáš Habich je absolventem magisterského studia na Policejní akademii ČR v Praze a v současné je na Policejní akademii ČR doktorandem. Současně je spoluřešitelem vědecko-výzkumného úkolu č. 4/4 na Fakultě bezpečnostního managamentu na Policejní akademii ČR v Praze, kde je garantem tématu „Právní a sociální problematika dětské informační bezpečnosti a kybernetické kriminality“. U Policie ČR pracuje od roku 2000 a působil jako inspektor a poté jako zpracovatel trestné činnosti na Obvodním oddělení Policie ČR Pelhřimov. Od roku 2008 působil jako učitel předmětů policejní právo a pořádková sluţba na Vyšší policejní školy MV v Jihlavě a od roku 2009 je zařazen jako vedoucí vnitřního oddělení kanceláře ředitele Vyšší policejní školy Ministerstva vnitra v Jihlavě a současně působí jako učitel a odborný garant předmětu trestně-právní vztahy a předmětu základy práva. Je členem pracovní skupiny Krajského úřadu kraje Vysočina s názvem: „ E-bezpečnost“ a členem pracovní skupiny Ministerstva vnitra v projektu s názvem „E-synergie“. Příspěvky ze své odborné činnosti publikuje na mezinárodních konferencích a v časopisu Řízení školy.

37

Motto:

„Nezareaguje-li se včas, citlivě a zároveň dostatečně důrazně na tzv. dětskou kriminalitu, zpravidla eskaluje ve stále nebezpečnější útoky.“

Dětská kriminalita ve světle právních následků JUDr. Miroslav Petrák Úvod Pohledy na trest a jeho úlohu ve společnosti jsou určovány především úrovní právního vědomí, chápáním morálních a filosofických hodnot, jakoţ i politickou a ekonomickou situací. V historickém vývoji lze zaznamenat tři určité teoretické koncepce účelu trestu. Původní (z dnešního pohledu nedokonalý) lex talionis (ve 20. stol. před naším letopočtem chápaný jako ţivot za ţivot, zub za zub, oko za oko), který byl v době moderních trestních zákon(ík)ů nahrazen nejpřísnější formou sociální kontroly, patří do tzv. teorie absolutní37. Právní pozitivisté, mezi které řadíme např. Paula Johanna Anselma von Feuerbacha38, byli zastánci tzv. teorie relativní39. Tato teorie byla zaloţena na myšlence sociální účelnosti trestu. Hrozba trestem měla vyvolat psychické zábrany páchat trestné činy, samotná aplikace trestu měla pak kaţdému ukázat, ţe je tato pohrůţka míněna váţně.40 Účelem teorie tedy byla nejen ochrana jednotlivce (či společnosti), ale téţ převýchova pachatele, jakoţ i odstrašení ostatních potenciálních pachatelů. Třetí teorie, tzv. smíšené, usilují o spojení myšlenek trestů odplatných a účelově pojatých. Jde-li o definici trestu, bývá charakterizován tak, ţe jde o právní následek trestného činu, přičemţ se zároveň odlišuje od následku jednání, jakoţto znaku objektivní stránky trestného činu. Jde o prostředek realizace ochranné funkce trestního práva, ukládaný soudem na základě zákona a jeho výkon je vynutitelný státní mocí. Vedle trestů lze ukládat i ochranná opatření. Jde o mladší právní následek činu jinak trestného. Jejich historickým předchůdcem byla tzv. zabezpečovací opatření. Ochranné opatření nemá na rozdíl od trestu působit pachateli újmu, ačkoliv tomu tak samozřejmě není, a mnohdy je ve srovnání s trestem závaţnější co do svého výkonu.

37

Bývá vyjadřována formulí: „Punitur, quia peccatum est.“ (česky: „Trestá se, protoţe bylo spácháno zlo.“). 38 P. J. A. von Feuerbach byl německý právník, který se narodil 14. 11. 1775 v Hainichenu a zemřel 29. 5. 1883 ve Frankfurtu nad Mohanem. 39 Ta narozdíl od teorie předchozí, viz poznámka pod čarou 1, bývá promulgována následovně: „Punitur, ne peccetur.“ (česky: „Trestá se, aby nebylo pácháno zlo.“). 40 KRATOCHVÍL, V. et al. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 463.

38

V teorii stran trestů a ochranných opatření rozlišujeme monisty a dualisty. Prvně jmenovaní nerozlišují tresty a ochranná opatření. Ti druzí, ostatně jak vyplývá z názvu, naopak ano. Sankční systém trestního práva nemůţe být neměnný a ani neměnný není. Musí reagovat na nové fenomény objevující se na kriminální scéně. Ne jinak tomu bude v případě kybernetické kriminality.41

1. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe), ve znění pozdějších předpisů (dále téţ ve zkratce „ZSM“), počínaje 1. 1. 2004 otevřel nový přístup k řešení trestních věcí mladistvých a činů jinak trestných v případě trestně neodpovědných osob mladších 18 let. Byla zakotvena celá řada institutů hmotněprávních (např. výchovná opatření) a některé instituty procesně-právní [zejm. odklony od standardního trestního řízení, jako např. (podmíněné) upuštění od uloţení trestního opatření42, narovnání, odstoupení od trestního stíhání]. Trestněprávní následek mladistvých není nazýván trestem, nýbrţ trestním opatřením. Namísto trestného činu se pouţívá termín provinění (viz § 6 odst. 1 ZSM). Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe rozlišuje tři základní trestně-právní následky provinění mladistvých (tj. osob ve věku mezi 15. a 18. rokem). Jsou jimi výchovná opatření, ochranná opatření a trestní opatření (viz tabulka 1). Z výčtu opatření je zřejmé, ţe stát dává přednost stylu: „více vést, chránit a pomáhat, neţ trestat“. Zákon o soudnictví mládeţe dále upravuje i moţnosti reakce na činy, které spáchaly osoby mladší 15 let, popř. mladiství, kteří jsou pro nepříčetnost anebo nedostatečnou rozumovou či mravní vyspělost trestně neodpovědní. Právní rámec ukládání opatření uvedeným subjektům traktuje třetí hlava ZSM a jejich přehled je uveden v tabulce 2. Jejich delikt bývá označován jako „čin jinak trestný“. Vhodné je poznamenat, ţe výchovná povinnost, výchovné omezení, napomenutí s výstrahou a dohled probačního úředníka jsou opatření, která se svým názvem shodují s instituty, které lze ukládat trestně odpovědným mladistvým. Rozdíl však je v tom, ţe výkon těchto opatření osobami mladšími 15 let a trestně neodpovědnými mladistvými (v dalším textu tyto dvě skupiny nazývám téţ „trestně neodpovědní nezletilí“) se neřídí zákonem o soudnictví ve věcech mládeţe, nýbrţ občanským soudním řádem43. Obdobné moţno říci i o zařazení (...) do vhodného výchovného programu ve středisku

41

Počítačová kriminalita za poslední rok způsobila na světě škody v hodnotě 388 miliard dolarů (skoro sedm biliónů Kč), obětí kyber zločinců se kaţdý den stane milión lidí. In: Kyberzločin ve světě způsobí ročně škody za sedm biliónů korun. Dostupné na: http://www.novinky.cz/internet-apc/bezpecnost/244539-kyberzlocin-ve-svete-zpusobi-rocne-skody-za-sedm-bilionu-korun.html.

[cit. 2011-09-13] 42

Vladimír Kratochvíl je řadí mezi hmotně-právní alternativy k potrestání. Srov. KRATOCHVÍL, V., op. cit., str. 853. 43 Viz zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále téţ ve zkratce „o. s. ř.“).

39

výchovné péče. Zde je totiţ realizace svěřena jiným subjektům, čili obsah a zaměření jsou odlišné neţ u trestně odpovědných mladistvých44.

1.1

Zahájení řízení45 ve věcech trestně neodpovědných nezletilých

Na toto řízení, kromě hlavy III. ZSM, dopadají ustanovení § 120 odst. 2, § 176-180 o. s. ř. (odchylky jsou stanoveny v § 90 aţ 95 ZSM). Řízení (civilní) lze zahájit dvěma způsoby (jiný je vyloučen), a to za 1. návrhem státního zastupitelství na zahájení řízení, a za 2. usnesením soudu pro mládeţ o zahájení řízení. V prvém případě je řízení zahájeno dnem, kdy návrh došel soudu pro mládeţ, ve druhém, dnem vydání usnesení. Předpokladem pro zahájení řízení je zjištění, ţe trestně neodpovědný nezletilý spáchal čin jinak trestný. Je proto vyloučeno vést řízení podle hlavy III. ZSM v případě činů, které mají povahu spíše dětských výstřelků či neuváţených jednání. V literatuře se uvádí neoprávněné ulovení jedné či dvou ryb. Setkal jsem se i s napadením spoluţáka, které policejní orgán kvalifikoval jako čin jinak trestný v případě trestně odpovědného pachatele ublíţení na zdraví podle § 221 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále téţ ve zkratce „tr. zák.“). Podkladem pro posouzení byla týdenní omluvená absence „poškozeného“ na vyučování. Důleţité proto je ujasnit si, co je čin jinak trestný. O jeho znacích platí totéţ, co o trestném činu s jedinou (zásadní) výjimkou. Stran dětí mladších 15 let absentuje pro vyvození trestní odpovědnosti věk. Protoţe geneze (dospívání) je u kaţdého z nás rozdílná, zákon o soudnictví ve věcech mládeţe v § 5 stanovil, ţe mladistvý je trestně odpovědný (pouze) tehdy, jestliţe v době činu dosáhl potřebné rozumové a mravní vyspělosti (která se jinak presumuje), aby mohl rozpoznat jeho škodlivost pro společnost nebo ovládat své jednání. V případě (prokázání) opaku (znaleckým zkoumáním) není trestně odpovědný. Pro samotný závěr, zda jde či nejde o čin jinak trestný, je v obou případech třeba prokazovat veškeré typové znaky skutkové podstaty činu jinak trestného, včetně protiprávnosti. Věk a zvláštní důvod nepříčetnosti (resp. podmíněné příčetnosti) se řadí ke znakům obecným. Závěrem nesmíme opomenout posouzení ve smyslu § 12 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění č. 306/2009 Sb. (dále téţ ve zkratce „TrZ“)46.

44

Viz zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále téţ ve zkratce „VýÚsV“). 45 Samozřejmě civilního! 46 Dnes účinná trestněprávní úprava nezná pojem nebezpečnosti činu pro společnost (jako obligatorní znak charakterizující materiální stránku trestného činu), nýbrţ pojem škodlivost, potaţmo subsidiaritu trestní represe („… Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. …“). Kacířsky však mohu konstatovat, ţe velký rozdíl mezi oběma pojmy v praxi nebude, ač to autoři předlohy zákona (či sami zákonodárci) neradi slyší. Jakýpak bude rozdíl mezi trestným činem (resp. přečinem) a proviněním? V hmotně-právní rovině ţádný. Do 31. 12. 2009 jsme si vypomáhali materiálním korektivem (stupeň nebezpečnosti činu pro společnost spáchaný mladistvým musel být vyšší neţ malý). Změnou § 6 odst. 2 ZSM, ve znění účinném po 1. 1. 2010, tak došlo ke zpřísnění hmotně-právních podmínek posuzování protiprávní činnosti u mladistvých a trestně neodpovědných nezletilých.

40

1.2 Průběh a charakteristika řízení Místně příslušným ke konání řízení je v souladu s § 88 písm. c) o. s. ř. soud pro mládeţ, v jehoţ obvodu má trestně neodpovědný nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností, své bydliště. Od této příslušnosti (jak jiţ několikrát uvedeno) se odvíjí i příslušnost státního zastupitelství k podání návrhu na uloţení opatření trestně neodpovědnému nezletilému. Konání společného řízení trestně neodpovědného nezletilého a trestně odpovědného pachatele je z povahy vyloučeno. Státní zastupitelství, které podalo návrh na zahájení řízení, můţe podaný návrh vzít zpět, a to zčásti nebo zcela. Můţe tak učinit aţ do pravomocného skončení řízení. Se zpětvzetím, které státní zastupitelství nemusí odůvodňovat, musí souhlasit soud pro mládeţ, neboť ten sám posoudí, zda tu důvody pro zpětvzetí jsou. V kladném případě řízení usnesením zastaví podle § 96 odst. 2 o. s. ř. Státní zastupitelství je oprávněno v průběhu řízení se souhlasem soudu pro mládeţ měnit návrh na zahájení řízení, který je třeba doručit ostatním účastníkům řízení. Změna návrhu zpravidla spočívá ve změně navrhovaného opatření za spáchaný čin jinak trestný při nezměněném skutkovém základu, protoţe např. bylo účelu zákona (ZSM) dosaţeno jiţ projednáním činu soudem pro mládeţ. Mezi účastníky standardně řadíme trestně neodpovědného nezletilého, zákonné zástupce, orgán sociálně-právní ochrany dětí47 (dále téţ ve zkratce „OSPOD“) a opatrovníka dítěte, kterým je soudem ustanovený advokát 48. Dále mohou být podle povahy věci účastníkem tohoto řízení osoby, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy nebo jiné obdobné péče; další osoby, o jejichţ právech a povinnostech má být v řízení jednáno; státní zástupce za předpokladu, ţe je navrhovatelem. Dokazování před soudem pro mládeţ se řídí § 120 o. s. ř., takţe účastníci řízení jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. O tom, které důkazy budou provedeny, rozhoduje soud. Jelikoţ jde o specifické nesporné řízení, které je ovládáno zásadou vyšetřovací, soud pro mládeţ musí provést i jiné potřebné důkazy ke zjištění skutkového stavu, neţ byly účastníky navrhovány. Neplatí zde zásada koncentrace řízení. Zahájí-li soud pro mládeţ řízení bez návrhu podle § 90 odst. 2 ZSM (kupř. z podnětu příslušného střediska Probační a mediační sluţby ČR49 či OSPOD), není státní zastupitelství účastníkem řízení a nemůţe do řízení vstoupit ani dodatečně. V soudní praxi však takovýto návrh snad nebyl zaznamenán.

47

Viz § 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále téţ ve zkratce „SocPrOchr“). 48 Připomínám, ţe ten se nemůţe nechat zastupovat advokátním koncipientem, ale jen jiným advokátem. 49 Srov. zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí zákon o Probační a mediační sluţbě), ve znění pozdějších předpisů.

41

2. Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy Podle § 39 odst. 1 písm. e) VýÚsV je státní zástupce oprávněn podávat soudu mj. návrh na uloţení ochranné výchovy dětem umístěným v zařízení na základě nařízené ústavní výchovy. V praxi vyvstala otázka, zda lze ukládat opatření podle § 93 odst. 1 písm. d) ZSM dětem s nařízenou ústavní výchovou. Na otázku lze odpovědět kladně, a to s přihlédnutím k § 16 odst. 1, § 17 odst. 1 VýÚsV. Z těchto ustanovení je zřejmé, ţe cílem pedagogických a psychologických sluţeb je předcházet vzniku takových poruch chování, které by vedly k ústavní nebo ochranné výchově. Výslovné stanovení preventivních cílů výchovné péče v právním předpisu neznamená, ţe by z tohoto programu byly vyloučeny děti v ochranné nebo ústavní výchově. Jde-li o souběh ochranné výchovy, která je ukládána podle zákona o soudnictví ve věcech mládeţe, a ústavní výchovy, jeţ je nařizována podle zákona o rodině, je třeba vzít v potaz to, ţe jde o dva rozdílné právní instituty a platí rozdílné podmínky pro jejich aplikaci a výkon. Ochranná výchova má širší funkce a plní vyšší formu ochrany dětí, neţ je tomu u výchovy ústavní. Není však moţné, aby ochranná výchova a ústavní výchova byly vykonávány současně. Při střetu obou výchov u téţe osoby je nutno vyjít ze zásady, ţe ochranná výchova má přednost před výchovou ústavní. Podle převládajících názorů vrchních státních zastupitelství a Nejvyššího státního zastupitelství není třeba ústavní výchovu rušit, neboť podle okolností případu se dítě po skončení ochranné výchovy můţe vrátit do výkonu ústavní výchovy.50 Návrh podle § 39 odst. 2 písm. e) VýÚsV podává okresní státní zastupitelství, v jehoţ obvodu působnosti se nalézá školské zařízení, ve kterém státní zástupce při výkonu dozoru zjistil poznatek odůvodňující podání návrhu; platí to i tehdy, jestliţe obvod působnosti tohoto státního zastupitelství se neshoduje s obvodem působnosti soudu příslušného k řízení. Řízení u soudu se účastní státní zastupitelství, které působí u soudu příslušného k řízení. Platí to i tehdy, pokud návrh podalo státní zastupitelství, jehoţ obvod působnosti se neshoduje s obvodem působnosti soudu příslušného k řízení.51

3. Zákon o rodině Mezi prostředky výchovy podle § 43 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále téţ ve zkratce „ZoR“) patří napomenutí nezletilého, jeho rodičů, popř. dalších osob odpovědných za výchovu dítěte, dohled nad nezletilým a omezení uloţená nezletilému. Základními předpoklady pro podání návrhu na uloţení výchovného opatření podle § 43 odst. 1, 2 ZoR jsou existence veřejného zájmu na podání návrhu a nedostatky v chování dítěte nebo narušení řádné výchovy. Veřejný zájem je dán, jde-li o ochranu práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu a na příznivé podmínky pro výchovu, vzdělávání a všestranný vývoj. Státní zastupitelství podá návrh, jestliţe OSPOD nevydal 50

Srov. opačné mínění NS ČR v jeho rozhodnutí ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. 8 Tdo 1158/2007. Srov. rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. SL 752/2008. Dále srov. metodickou pomůcku Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 19. 5. 2009, čj. 1 NDU 701/2009. 51

42

odpovídající rozhodnutí o uloţení výchovného opatření ve vlastní působnosti52 a soud nezahájil řízení o uloţení výchovného opatření bez návrhu. Stanovit dohled nad nezletilým lze z důvodů, které mohou spočívat jak v chování rodičů, popřípadě jiných osob odpovědných za výchovu dítěte, tak v chování dětí, např. záškoláctví, toulání se, páchání drobných krádeţí, hrubé jednání vůči rodičům nebo učitelům a spoluţákům (R 4/1981).

4. Občanský zákoník Základním obecným předpisem, který se pouţije při posuzování odpovědnosti trestně neodpovědných nezletilých (tedy opakovaně připomínám osob mladších 18 let), je letitý, stále ještě účinný zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále téţ ve zkratce „obč. zák.“). Vyvození právní odpovědnosti podle této normy svým způsobem předurčuje to, zda půjde o delikt, na který by snad mohly dopadat instituty trestního soudnictví. Jinými slovy řečeno. Jestliţe bude škůdce deliktně způsobilý53 ve smyslu § 422 obč. zák.54, není důvodu nepostupovat podle zákona o soudnictví ve věcech mládeţe ve spojení s dalšími jiţ citovanými právními předpisy. Z judikatury: Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn.: Rc (Rv) 988/25 Byl-li nedospělec vydráţděn ke škodnému činu chováním se poškozeného nedospělce, jest po přípravě škůdce povinen náhradou pouze poloviny škody. „Ţalobce i ţalovaný navštěvovali společně III. třídu. Kdyţ ţalobce vykřikl na ţalovaného, syna pekařova, ţe otec jeho peče mrzáky (baťovky), řekl mu ţalovaný, by si to nechal, ţe ho to bude mrzet, ţalobce však výrok ještě dvakráte opakoval, načeţ ţalovaný mrštil po něm násadkou s pérem, jeţ zasáhlo ţalobce do oka a poranilo je tak, ţe musilo býti vyňato. V trestním řízení byl ţalovaný uznán vinným přestupkem nedospělých. Ţalobní nárok na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice důvodem zcela po právu, odvolací soud vyhověl odvolání ţalovaného potud, ţe uznal ţalobní nárok po právu toliko polovicí. Důvody: Podle zjištěných okolností jest jisto, ţe ţalobce má spoluvinu na tom, ţe ţalovaný po něm hodil péřem, a sluší tuto spoluvinu spatřovati v tom, ţe ţalobce mezi vyučováním na ţalovaného posměšně pokřikoval a svá 52

Ust. § 43 ZoR, § 13 odst. 1 SocPrOchr. Deliktní způsobilost lze chápat jako způsobilost nést následky vlastního protiprávního jednání. 54 Ust. § 422 a následující § 423 obč. zák. znějí následovně: (1) Nezletilý nebo ten, kdo je stiţen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. (2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliţe prokáţe, ţe náleţitý dohled nezanedbal. (3) Vykonává-li dohled organizace, její pracovníci dohledem pověření sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. § 423 Kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, ţe není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, je povinen nahradit škodu v tomto stavu způsobenou; společně a nerozdílně s ním odpovídají ti, kteří jej do tohoto stavu úmyslně přivedli. 53

43

posměšná slova opakoval přes varovné upozornění, by si to nechal, ţe ho to bude mrzet. Naproti tomu však sluší uváţiti, ţe ţalobci bylo tehdy, teprve 9 let a ţe nemůţe ve smyslu příslušných předpisů občanského zákona za svou nerozváţnost býti činěn plně zodpovědným jako osoba dospělá (§ 248 odstavec druhý obč. zák.). Proto také nemůţe býti v tomto případě pouţito §u 1308 obč. zák., to tím méně, poněvadţ posměšná slova ţalobcova nemohou býti povaţováno za dostatečný podnět k tomu, by se ţalovaný, který je o 3 léta starší neţ ţalobce, dal strhnouti k činu tak nerozváţnému, jakým provedl svou odvetu. Přichází tedy v úvahu předpis §u 1310 obč. zák. Podle úsudku školního lékaře jest sice ţalovaný méně duševně nadán, povahy prchlejší a popudlivý, ale jinak je tělesně zdráv. Není tedy uţívání svého rozumu zbaven a sluší ho i v řízení civilním činiti za jeho trestný čin zodpovědným. Zřetelem k tomu, ţe nebylo zjištěno, ţe ţalovaný má jmění a ţe i ţalobce sám svůj úraz do jisté místy spoluzavinil tím, ţe na ţalovaného pokřikoval, má soud odvolací ve smyslu poslední věta §u 1310 obč. zák. za přiměřeno, by ţalovaný nesl škodu ţalobci způsobenou pouze polovicí, byť i zavinění ţalovaného bylo větší, neţ spoluvina ţalobcova.“

Závěr Dětská kriminalita a kriminalita páchaná dospělými má některé společné i odlišné rysy. Právě pro specifikum odlišnosti je problematika dětí upravena ve zvláštních zákonech (ZSM, VýÚsV, o. s. ř.). Tyto právní předpisy poněkud důsledněji zvýrazňují význam vyvíjející se osobnosti s akcentem na dosaţený rozumový, mravní a sociální vývoj dítěte, které se činu dopustilo. U dětí ml. 15 let je pak důleţité váţit i povahu deliktu. Drobná pytláctví, pomalování opuštěných a zchátralých objektů, mnohdy vyjadřující spíše touhu po dobrodruţství a nezájem dospělých, sice nelze schvalovat a opomíjet, není však vhodné je řešit prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení. Totéţ by snad mohlo býti řečeno např. o šikaně. Ovšem její důsledky, a to ať způsobované osobně či prostřednictvím elektronických prostředků, jsou postupem času nedozírné, nemá-li její páchání tzv. epizodický charakter. Ne kaţdému dítěti je dáno, aby vyrůstalo v podmíněném sociálním a kulturním prostředí, jeţ by mu mělo předávat vhodné morální hodnoty. Pro zmírnění či eliminaci protiprávního jednání u takového asociálního a delikventního dítěte (trestně neodpovědného nezletilého), tedy u takového, u něhoţ (ať z objektivního či subjektivního důvodu) selţe orientační rodina55, je nezbytná odborná spolupráce, kterou představují především učitelé, psychologové, úředníci probační a mediační sluţby, policisté, státní zástupci a soudci. Snahou všech uvedených subjektů by mělo být co nejrychlejší projednání věci a uloţení adekvátního opatření, je-li v tu chvíli jeho aplikace nezbytná.

55

Tj. rodina, v níţ vyrůstá. Naproti tomu rodina prokreační je ta, kterou jedinec zakládá (to jen na okraj).

44

Použité (a doporučené) zdroje (ke studiu): 1.

Učebnice, monografie, články

DAVID, L., IŠTVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N., KASÍKOVÁ, M., LAVICKÝ, P. et al. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 1108 s. ISBN 978-80-7357-460-4 DÁVID, R. Vstup státního zastupitelství do civilního řízení. In Státní zastupitelství, roč. VI., č. 6/2008. Praha : LexisNexis Cz, 2008. S. 7-14 HOLUB, M., NOVÁ, H., SLADKÁ, J. Zákon o rodině. Komentář a předpisy souvisící. 8. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 9. 2007. Praha : Linde Praha, a. s., 2007. 751 s. ISBN 978-80-7201-668-6 KINDL, M., ŠÍMA, A., DAVID, O. Občanské právo procesní. 2. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. 407 s. ISBN 978-80-7380-098-7 KRATOCHVÍL, Vladimír et al. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. 834 s. ISBN 978-80-7400-042-3 MATIAŠKO, M. Nad povahou přípravného řízení ve věcech dětí mladších patnácti let a k absenci právní pomoci v tomto řízení. In Trestní právo, roč. XII.,č. 3/2008. Praha : LexisNexis CZ, s. r. o., 2008. S. 24-30 PETRÁK, M. Činnost státního zástupce v civilním řízení. Rigorózní práce. Praha : Univerzita Karlova, 2010. 146 s. RYKL, M. Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty u dětí mladších patnácti let. In Státní zastupitelství, č. 5/2009. Praha : Novatrix, 2009.Ss. 19-22 ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., HRUŠÁKOVÁ, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007. 1227 s. ISBN 978-80-7179-375-5 WINTEROVÁ, A. et al. Civilní právo procesní. 5. aktualizované vydání. Praha : Linde, 2008. 736 s. ISBN 978-80-7201-726-3

2.

Mezinárodní předpisy a doporučení

Úmluva o právech dítěte [Rezoluce Organizace spojených národů č. 44/25, přijatá jejím Valným shromáţděním dne 20. 11. 1989, účinná od 2. 9. 1990; ČSFR ji ratifikovala v roce 1991, s platností od 6. 2. 1991 (publikována pod č. 104/1991 Sb.), Česká republika je jí vázána od svého vzniku] Standardní minimální pravidla pro výkon soudnictví nad mládeží – tzv. Pekingská pravidla (angl.: United Nations Standard Minimum Rules for the Administration Of Juvenile Justice – The Beijing Rules) [Rezoluce Oragnizace spojených národů č. 40/33, přijatá její Valným shromáţděním dne 29. 11. 1985]

45

Pravidla Organizace spojených národů na ochranu mládeže zbavené svobody – tzv. Havanská pravidla (angl.: United Nations Rules for the Protection of Juveniles Deprived of their Liberty - The Havana Rules) Riyadhské směrnice pro prevenci kriminality mládeže – tzv. Riyadské pokyny (angl.: United Nations Guidelines for the Prevention of Juvenile Delinquency – The Riyadh Guidelines) Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění 11 Dodatkových protokolů (publikováno pod č. 209/1992 Sb., č. 41/1998 Sb. a č. 243/1998 Sb.) Evropská úmluva o výkonu práv dětí (angl.: European Convention on the Exercise of Children´s Rights) (European treaty Series No. 160) [přijatá 25. 1. 1996, pro Českou republiku vstoupila v platnost 1. 6. 2001 (publikována pod č. 54/2001 Sb. m. s.)] Doporučení (2008)11 Výboru Ministrů členským státům k Evropským pravidlům pro mladistvé pachatele podrobené sankcím nebo opatřením [angl.: Recommendation CM/Rec. (2008)11 on the European Rules for juvenile offenders subject to sanctions or measures] Pravidla Výboru ministrů Rady Evropy, o přátelském soudnictví k dětem [angl.: Guidelines of the Committee of Ministers of the Council of Europe on childfriendly justice] Doporučení Rady Evropy (2003)20, o nových způsobech zabývajících se kriminalitou mládeže a soudnictvím nad mládeží [angl.: Recommendation Rec(2003)20 concerning new wals of dealing with juvenile delinquency and the role of juvenile justice, přijaté Výborem ministrů 24. 9. 2003] Doporučení Rady Evropy (2000)20, o včasné psychologické intervence pro prevenci kriminality [angl: Recommendation Rec(2000) 20 on the role of early psychical intervention in the prevention of criminality] Doporučení Rady Evropy (2005)5, o právech dětí žijících v ústavních formách péče [angl.: Recommendation Rec (2005)5 on the rights of children living in residental institutions] Rezoluce (78) 62, o kriminalitě mládeže a společenské změně [angl.: Resolution (78)62 on juvenile delinquency and social change] Doporučení Rady Evropy (87)20, o společenské reakci na kriminalitu mládeže [angl.: Recommendation No. R(87)20 on social reactions to juvenile delinquency; přijaté Výborem ministrů 17. 9. 1987] Doporučení Rady Evropy č. R(88)6, o společenské reakci na kriminalitu mládeže z řad mladých lidí z přistěhovaleckých rodin [angl.: Recommendation No. R (87)20 on social reactions to juvenile delinquency among young people from migrant families] Rezoluce č.(66) 25, o krátkodobém zacházení s mladými pachateli do 21 let [angl.: Resolution (66) 25 on the short-term treatment of young offenders of less than 21 years]

46

Doporučení Rady Evropy č. (2000)22, o zdokonalování implementace Evropských pravidel týkajících se komunitních sankcí a opatření [angl.: Recommendation No. REC (2000)22 on Improving the Implementation of the European Rules on Community Santions and Measures] Doporučení Rec (2006)2 Výboru ministrů členským státům k Evropským vězeňským pravidlům [angl.: Recommendation Rec(2006)2 of the Committee of Ministers to member states on the European Prison Rules]

3.

České právní a interní předpisy

Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o přijetí Úmluvy o právech dítěte Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních předpisů Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Zákon č. 48/1931 Sb., o trestním soudnictví nad mládeţí Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí zákon o Probační a mediační sluţbě), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe), ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů

47

Vyhláška č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů Pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce pořadové č. 3/1999, o postupu státního zastupitelství v netrestní oblasti Pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce pořadové č. 15/2001, o výkonu působnosti státního zastupitelství v netrestní oblasti ve znění pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce pořadové č. 1/2003 Pokyn obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně pořadové č. 3/2007, o trestním řízení ve věcech mládeţe Pokyn obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně pořadové č. 9/2008, o netrestní působnosti, ve znění pokynu č. 13/2008, 9/2009 Pokyn obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně pořadové č. 7/2009, o trestním řízení ve věcech mládeţe Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy

Kontakt: Okresní státní zastupitelství v Jindřichově Hradci e-mail: [email protected] JUDr. Mgr. Miroslav Petrák (1971) Vystudoval Policejní akademii České republiky v Praze [1996-1999 (Bc.), 2005-2007 (Mgr.)] a právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni [2000-2005 (Mgr.)]. V roce 2010 na právnické fakultě Univerzity Karlovy úspěšně absolvoval rigorózní řízení (JUDr.). V roce 2011 byl přijat do doktorského studia na Policejní akademii České republiky v Praze, kde je zároveň na Fakultě bezpečnostního managementu spoluřešitelem Projektu - dílčího vědecko-výzkumného úkolu č. 4/4 s názvem Informační bezpečnost a kybernetická kriminalita v organizaci. Je členem legislativní komise Unie státních zástupců. V letech 1993 aţ 2006 působil na různých pozicích Policie České republiky (obvodní oddělení, zvláštní technický útvar, okresní úřad vyšetřování, sluţba kriminální policie a vyšetřování). V lednu 2010, po více neţ tříleté čekatelské praxi, byl jmenován státním zástupcem. V rámci publikační činnosti přispívá do profesního časopisu Státní zastupitelství.

48

Přílohy:

49

Tabulka 1 – základní trestně-právní následky provinění mladistvých podle ZSM Výchovná opatření -

mají klíčový význam

-

největší potenciál k ovlivnění chování mladistvého

-

smyslem je vytváření podmínek pro další rozvoj mladistvých pachatelů

-

značná variabilita při jejich ukládání i změně

-

uplatnění ekonomie trestního řízení

-

nutnost spolupráce s příslušným střediskem probační a mediační sluţby

Ochranná opatření -

účelem je pozitivně ovlivnit psychický, etický a sociální vývoj mladistvého

-

jejich ukládání je záleţitostí léčení, edukace a separace

-

ukládají se podle ZSM ve spojení s trestním zákoníkem

dohled probačního úředníka (tzv. „probační dohled“)

kombinace prvků intenzivní a pravidelné kontroly, pomoci a odborného poradenství

probační program

kvalifikovanost a komplexnost, schvaluje Ministerstvo spravedlnosti České republiky, zaloţen na bázi dobrovolnosti ze strany mladistvého

výchovné povinnosti

bydlení s rodičem nebo jiným dospělým, který je odpovědný za jeho výchovu; vykonání bezplatně ve volném čase společensky prospěšné činnosti určitého druhu; usilování o vyrovnání s poškozeným; podrobení se ve svém volném čase vhodnému programu sociálního výcviku, psychologickému poradenství atp.

výchovná omezení

zejm.: nenavštěvování určitých akcí, zařízení nebo jiných pro mladistvého nevhodných prostředí; nestýkání se s určitými osobami; nepřechovávání předmětů, které by mohly slouţit k páchání dalších provinění

napomenutí s výstrahou

dva typy (§ 20 a § 11 ZSM), za splnění podmínek mohou napomenout zákonní zástupci, škola či výchovné zařízení, a konečně soud nebo státní zástupce

ochranné léčení

ústavní či ambulantní forma, obligatorně či fakultativně

zabezpečovací detence

toliko pro nebezpečné pachatele

zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty

podmínky uloţení jsou stejné jako u dospělých

ochranná výchova

-

o výchovu mladistvého není náleţitě postaráno a nedostatek řádné výchovy nelze odstranit v jeho vlastní rodině nebo v rodině, v níţ ţije,

-

dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána, nebo

-

prostředí, v němţ mladistvý ţije, neposkytuje záruku jeho náleţité výchovy,

a nepostačuje uloţení výchovných opatření.

Trestní opatření

-

-

při jejich ukládání se důsledně uplatňují zásady humanismu, zákonnosti, individualizace a proporcionality obsahují negativní hodnocení mladistvého, kterému působí určitou újmu

obecně prospěšné práce

v zásadě za jakékoliv provinění, od 50 do 150 hodin

peněţité opatření

mladistvý je výdělečně činný, denní sazba od 100 do 5 000 Kč po dobu od 10 aţ 365 dnů

peněţité opatření s podmíněným odkladem výkonu

podmíněný odklad výkonu je vyloučen u dospělých pachatelů; odklad na zkušební dobu v trvání aţ 3 roky

propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty

věci patřící mladistvému a uţité ke spáchání provinění, získané proviněním či odměnou za ně

zákaz činnosti

od jednoho roku do pěti let

vyhoštění

od jednoho roku do pěti let

domácí vězení

bez jakékoliv modifikace se pouţije trestní zákoník; povinnost být doma ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den, v ostatních dnech od 20.00 hod. do 05.00 hod.

zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce

mladistvý se dopustil úmyslného provinění v souvislosti s popsanou akcí

odnětí svobody

podmíněné, podmíněné s dohledem, nepodmíněné

50

Tabulka 2 – přehled moţných reakcí na činy jinak trestné spáchané dětmi mladšími 15 let a trestně neodpovědnými mladistvými podle ZSM výchovná povinnost

nejvariabilnější opatření, má formu příkazu k pozitivnímu konání, přiměřeně lze pouţít povinnosti uvedené v § 18 odst. 1 ZSM – viz tabulka 1, výčet povinností je demonstrativní

výchovné omezení

i zde lze přiměřeně pouţít omezení uvedená v § 19 odst. 1 ZSM, nezaměňovat s výchovnými opatřeními ve smyslu § 176 o. s. ř.

napomenutí s výstrahou

nejmírnější forma opatření, činí je zásadně soud meritorním rozhodnutím, napomenutí by měli být přítomni zákonní zástupci napomínaného

zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče

jde o programy realizované středisky výchovné péče (srov. VýÚsV); účelem těchto středisek (citovaný zákon v § 1 odst. 3 hovoří o školských zařízení pro preventivně výchovnou péči; jejich účelem je předcházet vzniku a rozvoji negativních projevů chování dítěte nebo narušení jeho zdravého vývoje, zmírňovat nebo odstraňovat příčiny nebo důsledky jiţ vzniklých poruch chování a přispívat ke zdravému osobnostnímu vývoji dítěte; podle § 2 odst. 1 VýÚsV mezi tyto zařízení patří: diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou, výchovný ústav; můţe jít o ambulantní či internátní programy

dohled probačního úředníka

trvá tak dlouho, dokud je třeba, aby byl naplněn jeho účel, nejdéle do 18. roku věku trestně neodpovědného pachatele;

ochranná výchova

představuje nejvýraznější zásah do poměrů delikventů; lze ji uloţit obligatorně či fakultativně

51

Návrh okresního státního zastupitelství na uložení opatření podle § 90 ZSM – vzor56 Razítko příslušného státního zastupitelství

ZC 111/2009 – 1

Pelhřimov 6. července 2009

Okresnímu soudu v Pelhřimově soudu pro mládeţ

Navrhovatel: Okresní státní zastupitelství57 v Pelhřimově Účastníci řízení: 1. nezletilý: Jan NOVÁK, nar. 1. 1. 1997 v Pelhřimově, ţák 6. třídy ZŠ Osvobození, bytem Pelhřimov 44, zastoupený opatrovníkem, který bude soudem ustanoven pro řízení podle § 91 odst. 2 ZSM 2. matka:

Jana Nováková, dělnice, bytem Pelhřimov 44

3. otec:

Milan Novák, podnikatel, bytem Pelhřimov 44

4. orgán sociálně-právní ochrany dětí: Městský úřad Pelhřimov, odbor sociálních věcí

Návrh na uloţení opatření podle § 90 odst. 1 ZSM Navrhovatel je osvobozen od soudních poplatků [§ 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších přepisů]. Pětkrát Příloha: spis Policie ČR sp. zn. KRPJ-12/2009

56

Veškeré popsané okolnosti i osoby v tomto i níţe uvedeném vzoru jsou smyšlené a jakákoliv podoba s ţijícími lidmi či jinými subjekty je čistě náhodná. 57 V řízení nesporném jsou účastníky navrhovatel a ti, o jejichţ právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, proto je třeba v návrhu označit státní zastupitelství jako „navrhovatele“.

52

I. Policejní orgán Policie ČR, Krajské ředitelství Jihlava, Sluţba kriminální policie a vyšetřování Pelhřimov usnesením ze dne 15. 5. 2009, čj. KRPJ-12/2009 - 41, pravomocným dne 26. 5. 2009 ), podle § 159a odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř. odloţil trestní stíhání nezl. Jana Nováka pro skutek kvalifikovaný v případě trestně odpovědného pachatele jako trestný čin ublíţení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., neboť je nepřípustné z důvodu nedostatku věku nezletilého. Těchto činů se nezletilý podle skutkových zjištění citovaného policejního orgánu měl dopustit tak, ţe dne 2. května 2009 v době kolem 15.30 hodin na silnici III. třídy č. 1333 ve směru od obce Putimov do obce Sázava, okres Pelhřimov, řídil malý motocykl tovární značky Simson SR 50, SPZ PE2 36-36, a na křiţovatce s místní komunikací v km 8,994 při odbočování vlevo v rozporu s § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. nedal znamení o změně směru jízdy, došlo ke střetu s osobním automobilem tov. zn. Kia Sportage, RZ 2J2 4358, řízeným Františkem Svíčkou, nar. 5. 1. 1961, který nezletilého předjíţděl; motocykl řídil i přesto, ţe nebyl drţitelem řidičského oprávnění podle § 81 zákona č. 361/2000 Sb., a při nehodě jeho spolujezdec Patrik Kolouch, nar. 12. 8. 1991, utrpěl zlomeninu holení a lýtkové kosti levé dolní končetiny, coţ si vyţádalo hospitalizaci v nemocničním zařízení do 6. 5. 2008 a následné léčení v trvání nejméně tří měsíců. Důkaz: spis Policie ČR sp. zn. KRPJ-12/2009, zejména pak usnesení Policie ČR, SKPV Pelhřimov čl. 2-3 protokol o nehodě v silničním provozu včetně fotodokumentace a plánku čl. 5-18 lékařská zpráva čl. 19 protokol o výslechu Jana Nováka čl. 20-21 úřední záznam sepsaný s Patrikem Kolouchem čl. 22-24 úřední záznam sepsaný s Františkem Svíčkou čl. 29-31 II. Ze zprávy Městského úřadu, odboru sociálních věcí Pelhřimov vyplývá, ţe nezletilý pochází z úplné rodiny. Otec je podnikatelem, matka je dělnicí ve společnosti Spokar Pelhřimov. Nezletilý má mladšího sourozence. Jan Novák je ţákem 6. třídy ZŠ Osvobození, kterou navštěvuje od první třídy. Ve škole prospívá průměrně. Z důvodu kouření v budově školy mu byla ve školním roce 2007/2008 sníţena známka z chování. Vyhraněné zájmy nemá. Důkaz: výpověď nezletilého a zákonných zástupců, zpráva Městského úřadu Pelhřimov ze dne 10. 5. 2009. )

Právní moc usnesení deklaruje jeho nezměnitelnost a vykonatelnost; z toho důvodu nutno právní moc usnesení o odloţení věci jako „rozhodující skutečnost“ (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) uvádět vţdy v návrhu na uloţení opatření.

53

III. Vzhledem k tomu, ţe se nezl. Jan Novák, nar. 1. 1. 1997, dopustil činu jinak trestného a jeho chování i před spácháním činu vykazovalo určité nedostatky kázeňského charakteru, je nutno zvolit takové opatření, při kterém bude moţné na jedné straně sledovat chování dítěte v rodině a rovněţ způsob výchovného působení rodiny a na druhé straně pozitivně vést dítě k ţivotu v souladu se zákonem. Současně je třeba vzít v úvahu téţ věk nezletilého, který se blíţí k věku trestní odpovědnosti. Ze všech těchto důvodů se jako vhodným opatřením jeví dohled probačního úředníka podle § 93 odst. 1 písm. a) ZSM ). Důkaz: výpověď nezletilého a zákonných zástupců, odborné vyjádření zpracované na základě pedagogicko-psychologického vyšetření, jehoţ vyţádání se navrhuje. IV. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem navrhuji vydání tohoto

rozsudku: Nezletilému Janu Novákovi, nar. 1. 1. 1997, se ukládá dohled probačního úředníka. JUDr. Pavel Příbor státní zástupce L. S.

)

Od 1. 1. 2010: podle § 93 odst. 1 písm. e) ZSM.

54

Návrh okresního státního zastupitelství na zahájení řízení o výchovném opatření podle § 43 ZoR - vzor Razítko příslušného státního zastupitelství

ZC 54/2009 – 12

Jindřichův Hradec 15. července 2009

Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci Navrhovatel: Okresní státní zastupitelství v Jindřichově Hradci Další účastníci řízení: 1. nezl. Vít Tuřín, nar. 21. 1. 1997, ţák 6. třídy ZŠ České Velenice, 2. nezl. Patrik Tuřín, nar. 1. 12. 2000, ţák 2. třídy ZŠ České Velenice, oba bytem České Velenice 26, okres Jindřichův Hradec, oba zastoupeni opatrovníkem, jehoţ ustanovení se ţádá.

Návrh na zahájení řízení o výchovném opatření podle § 43 odst. 1 ZoR Navrhovatel je osvobozen od soudních poplatků [§ 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších přepisů].

Čtyřikrát Příloha: spis Policie ČR, SKPV Jindřichův Hradec, sp. zn. ORJH-226/TČ-OK-2009

55

I. Policejní orgán Policie ČR, SKPV v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 9. 4. 2009, čj. ORJH-226/TČ-OK-2009-14, zahájil podle § 160 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání Vlasty Tuřínové, nar. 20. 1. 1974, pro skutek, v němţ je spatřován trestný čin ohroţování výchovy mládeţe podle § 217 odst. 1 písm. b), c) tr. zák., jehoţ se měla dopustit tím, ţe od 1. 9. 2007 do 31. 1. 2009 v Českých Velenicích, okres Jindřichův Hradec, zejména v rozporu s § 31 ZoR navzdory písemným upozorněním třídní učitelky a ředitele bezdůvodně neposílala do Základní školy v Českých Velenicích své dva nezletilé syny, Víta a Patrika Tuřína, v důsledku čehoţ oba nezletilí ve školním roce 2007/2008 a v prvním pololetí školního roku 2008/2009 zameškali nejméně 160 hodin, které trávili v hernách a barech v Třeboni. Důkaz: - výpověď zákonných zástupců - výpověď nezletilých - výpověď ředitele školy a třídní učitelky - kopie ţákovských kníţek - usnesení policejního orgánu

II. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, ţe byly splněny podmínky pro postup podle § 43 odst. 1 písm. b) ZoR, tedy zejména, ţe byly ve výchově obou nezletilých zjištěny nedostatky ve výchově takového rázu, jeţ mohou mít negativní vliv na další vývoj nezletilých. Okresní státní zastupitelství v Jindřichově Hradci proto navrhuje, aby Okresní soud v Jindřichově Hradci vydal tento rozsudek:

Nad nezl. Vítem Tuřínem, nar. 21. 1. 1997, a nezl. Patrikem Tuřínem, nar. 1. 12. 2000, se stanoví dohled.

JUDr. Jaromír Stoklásek, Ph.D. okresní státní zástupce L. S.

56

ZÁKLADNÍ TRENDY KYBERNETICKÉ KRIMINALITY V LETECH 2008-2011 Doc. Ing. Roman Rak, Ph.D. Úvod Bezpečnostní hrozby v oblasti informačních a komunikačních technologiích (ICT) se neustále velmi dynamicky mění a stále rozvíjejí, tak jak se zvětšuje počet uţivatelů, objevují se nové technologie a spektrum jejich praktického vyuţití. Ekonomická, technologická, vojenská a v poslední době i sociální závislost na ICT je nepopiratelná. Kybernetické hrozby a terorismus mění bezpečnostní doktríny jednotlivých zemí i vojenských či ekonomických uskupení. Díky ICT technologiím se mění i principy války. Člověk jako voják ještě z nedávných válečných konfliktů uţ nemusí být v první frontové linii. Postupně bude nahrazován nejrůznějšími roboty, bezpilotními letouny apod. Na druhé straně ale i malý stát, politické, náboţenské či jiné militantní uskupení můţe díky moderním technologiím napadnout kritickou infrastrukturu a způsobit ztráty srovnatelné s konvenční válkou, ovšem s mnohem niţším úsilím a náklady. Jednou z významných globálních bezpečnostních hrozeb se v první dekádě 21. století stále více stává hrozba globální nerovnosti. O globální nerovnosti nejvíce vypovídá fakt, ţe v současné době ţijí pod hranicí chudoby a absolutní chudoby 3 miliardy lidí. V perspektivě roku 2015 dojde sice k poklesu tohoto počtu na 2,6 miliardy, nicméně stále to bude představovat v poměru k počtu obyvatel Země velmi vysoké číslo. Sociální a ekonomické zaostávání velkých oblastí a regionů především v rozvojovém světě generuje nejen regionální, ale potenciálně i globální bezpečnostní nestabilitu. Velmi výraznou bezpečnostní hrozbu v tomto směru představuje především masová neřízená migrace. Můţe to mít váţné důsledky i pro bezpečnost Evropské unie, která je jiţ nyní cílem této migrace především ze zemí Subsaharské Afriky, a potenciálně tomu tak můţe být i z oblasti Blízkého východu. Sociální nerovnost vytváří i zcela nové bezpečnostní hrozby. Příkladem můţe být vznik tzv. „velkoměst v úpadku“ (failed cities), především v Africe, Asii a Latinské Americe. Sníţení míry globální nerovnosti jako globální bezpečnostní hrozby vyţaduje ze strany Západu realizaci vzájemně provázaných politických a ekonomických opatření, coţ se v prvé řadě týká účinné humanitární a rozvojové pomoci. I v těchto chudých regionech při prosazování svých zájmů mohou být vyuţity ICT technologie – vzpomeňme např. na tzv. nigerijské dopisy. Informační technologie, zejména prostředí Internetu dnes uţ nejsou jenom zdrojem informací, jak tomu bylo aţ do nedávné doby. V posledních letech Internet přebírá i komunikační roli, a to i s určitými sociálními aspekty, s vyuţitím tzv. sociálních sítí. Sociální sítě (anglicky Social Networks) jsou servery, pomoci nichţ mezi sebou mohou uţivatelé například komunikovat, sdílet fotky a videa, plánovat akce a srazy, hrát hry, seznamovat se, uvádět své ţivotopisy, zájmové profily, hledat práci, nabízet

57

nejrozmanitější inzerci, reklamu atd. Jednotlivé funkce se samozřejmě u kaţdé sítě liší, tyto základní funkce mají téměř všechny známější sociální sítě. Faktem je, ţe občané západních rozvinutých zemí dle statistik tráví na sociálních v průměru více jak hodinu denně! Je to obrovský potenciál pro lidskou komunikaci, obchodní činnost ale také pro bezpečnostní hrozby. Pro sociální sítě jsou dnes typické např. úniky osobních údajů ve velkém, sdruţování různých uskupení s agresivním podtextem (rasovém, náboţenské apod.). Neobvyklá není ani kybernetická šikana, manipulace s veřejným míněním (dokonce i např. v oblasti politiky, voleb atd.). Jestliţe dříve bylo potřeba (a stále pochopitelně je) chránit děti a mládeţ před dětskou pornografií, některé dnešní děti v prostředí Internetu, sociálních sítí nabízejí své sexuální sluţby za úplatu apod. Jinými slovy – ICT technologie jako takové mají obrovský potenciál pro široké spektrum nejrozmanitějších bezpečnostních hrozeb. Mnohem sloţitější je pak dnes evidovat, dokumentovat, vyšetřovat a dokazovat trestnou činnost v prostředí ICT. Je zcela jedno, zda ICT jsou prostředkem či jen cílem k nezákonným aktivitám.

58

Narůstající trendy kybernetické kriminality v letech 2008-2011 Podíváme-li se na poslední trendy v oblasti kybernetické kriminality v období 2008 aţ 20101 musíme hned na začátku konstatovat několik zásadních skutečností. Poprvé - to, o čem se ještě nedávno hovořilo spíše v rovině teoretických úvah či sociálních, sociologických, ekonomických, kriminologických či kriminalistických prognóz, se ve svých předpovědích bohuţel naplnilo. Můţeme říci, ţe tato forma kriminality jiţ plně „dospěla“ či vyzrála. Obětí se můţe stát kdokoliv, kdykoliv a ve velmi brutálním rozsahu s nedozírnými a trvalými následky. Je z tohoto pohledu jedno, zda se jedná o jedince, firmu či stát. Za poslední rok lze uvést značné mnoţství skutečných příkladů, které lze zobecnit a najít mezi nimi souvislosti. Za druhé - současná ekonomická a následně politická situace přispívá k novým, „efektivním“ tj. výdělečným formám kriminality, kterou je mimo jiné i kybernetická kriminalita. Opět je zcela jedno, zda se na problematiku díváme z perspektivy SR, ČR, středoevropských zemí, celé Evropy, USA a dalších velmocí G8 či „pouhých rozvojových“ zemí. Jedná se totiţ o globální jev vyplývající z celosvětové ekonomické recese, který s sebou přináší zcela nové skutečnosti a souvislosti. Tam kde oficiální ekonomika „trpí“ či nefunguje nebo zaostává, vzkvétá černý trh. Na rozdíl od krize dvacátých let minulého století se do černé ekonomiky díky vyspělým technologiím můţe zapojit podstatně větší mnoţství hráčů na tomto „neoficiálním“ trhu, který nemá geografických hranic a probíhá „on-line“. Zásadně se i mění pojem nedostatkového zboţí či sluţeb – tím jsou aktuální, přesné a korektní informace. Za třetí - administrativy (vlády a celý státní aparát) jednotlivých zemí jsou pohlceny řešením rozsáhlých ekonomických a následných sociálních problémů, které ve svém důsledku vyvolávají i politické krize. Řešení bezpečnosti jako takové (zejména i té kybernetické) není věnována dostatečná pozornost. Dochází k razantním škrtům ve státních i firemních rozpočtech. Primární pozornost je věnována zastavení ekonomického propadu a následně obnovení ziskovosti. Za čtvrté – informace jako takové se reálně stávají cenným obchodním artiklem v širokém smyslu slova. Na Internetu je velké mnoţství informací a zároveň je Internet prostředkem, jak se dostat k (nedostatečně) bezpečnostně chráněným informacím v uzavřených systémech. Dochází například k dalším rozsáhlým průnikům do Ministerstva obrany USA, zbrojních firem, tj. - úniky nejtajnějších informací, jsou zcizeny desítky miliónů citlivých osobních údajů majitelů kreditních a debetních karet.

59

Příklad 1: 11.9.2009, [3]: Počítačový hacker Albert Gonzalez (28) se v USA částečně přiznal k dosud největší zaznamenané krádeţi osobních dat po internetu. Hrozí mu aţ 25 let vězení. Federální soud se teď bude zabývat tím, jak odškodnit milióny obětí. Dokumenty u soudů v Massachusetts a New York obvinily v srpnu hackera z Miami z toho, ţe se v mezinárodní skupině podílel na krádeţi osobních dat z více neţ 40 miliónů kreditních a debetních karet. Gonzalez čelí podobným obviněním i v New Jersey. Případy upozornily na slabé stránky platebních systémů a přiměly sítě platebních karet a banky, aby systémy modernizovaly.

Za poslední rok cena odcizené identity (počítačové přístupy, kreditní karty, bankovní účty) na černém trhu vzrostla za 5 na 15 $. Hacker odcizí např. tisíce takovýchto identit, které prodává dalším osobám, jeţ vyuţívají odcizenou identitu, páchají další trestné činy. Za páté. Sociální sítě se stávají nedílnou součástí našeho ţivota. Západní ţivotní styl nese v sobě i určitou nutnost se individuálně prosazovat. K tomu patří logicky i nutnost osobní propagace a neustálá komunikace s okolím, aby člověk na sebe v pozitivním smyslu upozornil. Říká se, ţe papír snese vše. Prostředí webu bezesporu ještě více, takţe na své osobní stránky lidé dávají stále více osobních, citlivých údajů. Setkáváme se i s jinými trendy neţ v minulých letech. Jestliţe rizikem bylo (a dosud je) zcizování identity, zneuţívání osobních údajů, nyní sociální sítě (obdobně jako i webové stránky) vytvářejí prostor k osobní nebo skupinové šikaně, nátlaku, vedoucích v krajních případech i k sebevraţdám. Technologie daly zcela nový rozměr sociální komunikaci a přenesly s sebou i nové, dosud nevídané negativní jevy, vyţadující mimořádnou pozornost. Za šesté. Samostatnou kapitolou je dětská pornografie, které se díky moderním technologiím nebývale daří. V minulých letech byl zcela jasný trend na ochranu dětí a mladistvých před zneuţíváním apod. Konzumní způsob ţivota vede pochopitelně ke kultu finančních prostředků – peněz, za které se nechá pořídit téměř cokoliv. Toto pochopila i nezletilá mládeţ, která v poslední době sama v prostředí webu nabízí své sexuální sluţby za úplatu jako zdroj na rodičích nezávislých finančních příjmů! Tím se zásadně mění scéna, neboť se děti a mládeţ sami vystavují a nabízejí ke zneuţívání. Za sedmé. Tvrdá ekonomická konkurence znamená i zesílení zájmů snad všech nadnárodních koncernů, potaţmo i států získat taktické nebo strategické informace, které mohou přinést konkurenční, např. ekonomickou výhodu. Prostředí ICT, potaţmo i Internetu je tak nástrojem pro průmyslovou špionáţ. Dnes se informace nekradou v papírové formě, ale primárně digitálně.

60

Příklad 2: 6.1.2011, [18], [19]: PAŘÍŢ (Mediafax) - Francouzská kontrarozvědka provedla razii v kancelářích zaměstnanců automobilky Renault podezřelých z účasti na průmyslové špionáţi, uvedla agentura Itar-Tass s odkazem na francouzský deník Le Parisien. Razie se zúčastnili zástupci paříţské prokuratury, na kterou se před týdnem obrátilo vedení Renaultu s informacemi, které získalo interním šetřením. Podle vedení automobilky údaje svědčí o tom, ţe tři vysoce postavení zaměstnanci firmy předali strategicky důleţité informace konkurenci. Podle generálního ředitele Renaultu Carlose Ghosna jde o informace o několika rozpracovaných modelech elektromobilů, které hrají v obchodní strategii pro následující roky klíčovou roli. Se svým partnerem, japonskou automobilkou Nissan, uţ Renault investoval do tohoto projektu 4 miliardy eur (100 miliard Kč). Všichni tři aktéři špionáţního skandálu jsou v současnosti odvoláni z funkcí. Všichni popírají svou vinu a mají v úmyslu podat ţalobu kvůli uráţce na cti. PAŘÍŢ (ČTK) - Francouzská prokuratura v pátek zahájila vyšetřování případu podezření na průmyslovou špionáţ v automobilce Renault. Vyšetřování má vést domácí zpravodajská sluţba DCRI. Úřady tím reagovaly na čtvrteční krok firmy, která u paříţské prokuratury podala ţalobu na krádeţ dat o projektu elektromobilů na neznámé pachatele. Renault podal obvinění z organizované krádeţe, korupce, porušení důvěry a předávání informací cizí mocnosti, sdělil paříţský prokurátor Jean-Claude Marin. Automobilka ve čtvrtek uvedla, ţe ţalobu podala po odhalení závaţných případů pochybení a zneuţití funkcí, které měly nepříznivý dopad na "strategická, technologická a duševní aktiva" Renaultu. Renault minulý týden dočasně zbavil funkcí tři manaţery podezřelé z předávání informací o projektu elektromobilů. V médiích se tehdy objevily zprávy, ţe Renault podezřívá ze špionáţe čínskou konkurenci a ţe francouzská tajná sluţba tuto moţnost prošetřuje. Čína však podezření odmítá a celý případ můţe zhoršit vztahy mezi oběma zeměmi. Francouzská vláda od té doby spojitost případu s Čínou bagatelizuje a říká, ţe ţádnou cizí zemi ze špionáţe nepodezírá. Právník Renaultu Jean Reinhart řekl, ţe firma ve své ţalobě podezíranou cizí mocnost nejmenovala. Identifikovala však podezřelé zahraniční soukromé společnosti. PEKING/PAŘÍŢ (ČTK) - Čína popřela informace o tom, ţe je zapletena do případu průmyslové špionáţe ve francouzské automobilce Renault. Informovaly o tom agentury AP a Reuters. Svůj podíl na špionáţi popřel rovněţ jeden ze tří vedoucích pracovníků Renaultu, které automobilka kvůli podezření z předávání informací o elektromobilech zbavila funkce. "Renault proti mně vznáší velmi váţná obvinění, které naprosto odmítám," uvedl Michel Balthazard, jenţ byl v Renaultu viceprezidentem pro vyspělé inţenýrství. Dodal, ţe firma ještě nerozhodla o tom, zda bude propuštěn.

V médiích se objevily zprávy, ţe Renault podezřívá ze špionáţe čínskou konkurenci a ţe francouzská tajná sluţba tuto moţnost prošetřuje. "Co se týče historky, ţe Čína je do toho zapletena, tu povaţujeme za naprosto neopodstatněnou, nezodpovědnou a nepřijatelnou," uvedl mluvčí čínského ministerstva zahraničí. Řada čínských automobilek je ve vlastnictví čínského státu nebo v spolupráci nich má vláda kontrolní podíl.

Elektromobil Nissan Leaf, vyvinutý ve automobilek Renault a Nissan byl vyhodnocen jako automobil roku 2011. Dávno před tím se stal předmětem Mluvčí francouzské vlády upozornil, ţe Francie zpravodajského zájmu, vědecko-technické špionáţe. zatím ţádnou zemi v souvislosti s touto špionáţní aférou oficiálně neobviňuje. "Dnes tu není ţádné oficiální obvinění ze strany Francie či francouzské vlády vůči jakékoliv zemi. Vyšetřování je v proudu," řekl mluvčí.

61

PAŘÍŢ (ČTK) - Údaje o programu elektromobilů francouzské automobilky Renault zřejmě získala organizovaná mezinárodní síť, uvedl Renault. Dodal ale, ţe nezbytná technologická tajemství zůstala skryta a ţe kauza průmyslové špionáţe výrobu vozu nezablokuje. "Je to práce profesionálů," uvedl provozní ředitel Renaultu Patrick Pelata listu Le Monde. "Renault je obětí organizované mezinárodní sítě," dodal. Automobilka v pondělí kvůli úniku dat zbavila funkce tři manaţery včetně jednoho člena výkonného výboru. Právník jednoho ze zadrţených ale označil kauzu za surrealistickou. Podle Pelaty unikla data týkající se nákladů a ekonomického modelu programu. Hlavní prvky technologie, která zahrnuje kolem 200 patentů, ale zůstaly utajeny. Program elektromobilu je klíčovým prvkem strategie, do níţ Renault investuje miliardy eur spolu s partnerskou japonskou automobilkou Nissan Motor. Pelata dodal, ţe program vývoje čtyř elektromobilů pokračuje podle plánu. Také uvedl, ţe trojici manaţerů čeká předběţné slyšení a ţe je pak zřejmě čeká výpověď. Podnik nyní zkoumá všechny moţné právní cesty, napsala agentura Reuters. Renault podle tisku podezřívá z průmyslové špionáţe čínskou konkurenci, jak uvedla agentura DPA. Francouzská tajná sluţba jiţ podle listu Le Figaro tuto moţnost prošetřuje. Renault však tyto informace nepotvrdil.

Co se tak zásadního změnilo za poslední období? Další rozšiřování média internetu jako takového. Čtvrtého listopadu 2008 byl 44. americkým prezidentem zvolen ještě před několika měsíci téměř celému světu neznámý muţ - Barack Obama. V jeho volební kampani bylo velmi úspěšně pouţito ve velkém rozsahu levného internetu (místo nákladných meetingů, televizních reklam, billboardů apod.), který přinášel nejrůznější zprávy, volební projevy atd. Stále větší mnoţství prostých Američanů se tak i jeho zásluhou stala pravidelným uţivatelem širokopásmového internetu. Internet se tak stal obrovským a velice efektivním komunikačním médiem i v politice, zasahujícím do kaţdé rodiny. Z pohledu Internetu se v USA zásadně zvýšil počet kaţdodenních uţivatelů, sledujících nejprve „politické“ a následně i ekonomické zprávy (v době recese). Zároveň se tím i zásadně zvýšilo riziko sociálního inţenýrství, zneuţití technologií apod. ke kriminálním či konkurenčním aktivitám cíleným na nepřipravené, prosté, důvěřivé uţivatele Internetu. Pachatelé kybernetické kriminality pouţili úplně nové technologie, zaměřené na „flashové“ (animační) komponenty internetových stránek, které byly hojně pouţívány v politické (a i jiné) mediální reklamě. Pozornost pachatelů byla zaměřena i na technologie „Adobe pdf“, které byly dosud povaţovány za velmi bezpečné. Různá videa, „flashe“ a pdf technologie, hojně pouţívané v multimediální komunikaci s voliči, se tak staly zároveň silnými a neočekávanými nástroji útočníků. Na konci roku 2008 softwarová společnost McAfee, zaměřená na počítačovou bezpečnost, zaznamenala 1,5 miliónů unikátních zdrojových kódů škodlivých komponent (tzv. malware), coţ je celková suma zjištěných za posledních 5 let před rokem 2008 dohromady [1]! Oborníci na počítačovou bezpečnost a prognostiku předpokládají, ţe tento trend bude pokračovat dál. Větší počet aktivních uţivatelů výpočetní techniky, větší počet rozmanitého HW, jeţ bude stále více a více vyuţíván odkrývá moţnost infikace většího počtu zařízení škodlivým SW. I propuštění ICT specialisté bez další perspektivy hledají laciné zdroje příjmů. Ekonomická recese znamená propouštění, které se nevyhýbá ani odborníkům ICT. Někteří z nich se uchylují k ilegálním aktivitám, slibujícím snadný výdělek. Lze vyuţít své znalosti zabezpečení či jeho slabin, stejně tak profesionálních dovedností. Nejsloţitější je situace tam, kde dosud „hýčkaní“ ICT odborníci nemají reálnou vidinu

62

na zaměstnání a další rozvoj své odbornosti. Jsou známy i případy, kdy propuštěný zaměstnanec odnáší např. zákaznická data, která dále vyuţívá, nebo prodává, nabízí konkurenci. Bez povšimnutí nezůstávají ani data o utajovaných skutečnostech, technologiích, firemních know-how. V době ekonomické krize je vidina lehkého získání peněz velkým lákadlem, a to nejen pro ICT profesionály. Novým trendem je i prodej tzv. „crimeware toolkits“, tj. hotových SW nástrojů v podobě produktů, slouţících k průniku do počítače a vykonání specializovaných aktivit (zcizení dat, monitorování psaní na klávesnici a odchyt uţivatelem pouţívaných hesel do různých aplikací, přístup k bankovním kontům, kreditním kartám apod. Tento trend byl nejprve zaznamenán ve východoevropských a asijských zemích, kdy amatéři si kupovali specializované SW balíky v průměrné cenně 100-200 $ od profesionálních hackerů, aby dále podnikali pirátské útoky a obchodovali s informacemi po celém světě. Popisovaný trend se nyní rozšířil po celém světě, jsou opět dokumentovány případy, ţe i nezaměstnaní ICT profesionálové nakupují „crimeware toolkits“ od profesionálních hackerů [2]. Spojené státy zaznamenávají vzrůstající počet kyberútoků přes internet kaţdý rok. V roce 2009 to bylo 5499 zaznamenaných průniků do vládních počítačů, zatímco o rok dříve to bylo 3928 a v roce 2006 jich bylo zaznamenáno jen 2172 [3]. Lze očekávat, ţe tento trend bude narůstat a bude přibývat nejrůznějších osob, které budou chtít „si to v praxi vyzkoušet“ pod vidinou rychlého a bezpracného zisku. Tím mohou být odcizená data, čísla kreditních karet, bankovních účtů a dalších informací, vedoucí k překonání bezpečnostních bariér pro dokončení poţadované nelegální aktivity, transakce. Počet takovýchto hackerů bude bohuţel narůstat pro jejich pocit, ţe je není moţné téměř vystopovat a prokázat trestnou činnost. Situace je podobná jako psychologie distribuce a konzumace drog, u které si mnoho poslíčků a překupníků myslelo, ţe je přivede rychle k velkým penězům. Zájem hackerů není jenom o personální data jednotlivců, ale i o korporátní data atd. Předpokládá se, ţe počet útoků bude nadále narůstat, stejně tak jako způsobené škody. Bude dále vzrůstat „sofistikovanost“ útočníků i jejich SW nástrojů a postupů, metodik. Nepříznivé situaci nahrává nepřipravenost jedinců, firem i států v podobě speciálních SW nástrojů, detekujících průnik do jejich počítačového světa. Řada firem potlačuje náklady na bezpečnost, a aby maximalizovaly své zisky a pochopily nejrůznější procesy (chování zákazníků atd.), investují v oblasti ICT do „business inteligence“, bez jakéhokoliv jeho bezpečnostního zabezpečení. V praxi to pak bude znamenat, ţe např. velké korporátní firmy získají ještě více informací strategického charakteru, které nebudou umět dostatečně bránit. Dojde k nárůstu obsahu i koncentrace velmi cenných, analytických informací o konkurenci, zákaznících atd., bez jakékoliv jejich ochrany ať uţ technologického, procesního nebo personálního charakteru. Masová průmyslová špionáţ a průniky do strategických objektů. Dosud jsme hovořili o individuálních osobách, hackrech jako o pachatelích. Kromě individuálních osob o citlivé informace nebo zničení konkurence mají zájem i velké soukromé korporátní instance, stejně jako jakékoliv malé firmy, státní instituce i stát jako takový. Na základě úspěšně realizovaných útoků a jejich forenzní analýzy nelze pro rozsáhlost komunikační sítě (prostředí internetu) a sofistikovanosti pouţitých technologií či metod

63

v mnoha případech určit identitu útočníka, který navíc můţe paralelně a masově útočit z obrovského mnoţství počítačů, jeţ získal pod svou kontrolu (tzv. botnety). Mnohdy vyšetřování stojí v cestě různorodá legislativa zemí, přes které byl útok veden, neschopnost realizace nebo koordinace mezinárodního týmu vyšetřovatelů. V roce 2009 došlo k velkým bezpečnostním incidentům charakteristickými únikem kritických dat nebo penetrací škodlivého SW. Příklad 3: 21.11.2008, [5]: V období mezi 4.11.2008 (prezidentské volby v USA) a 20.1.2009 (prezidentova inaugurace) došlo k dosud nevídanému kybernetickému virovému útoku na Pentagon. Během velmi krátké doby se virus rozšířil po armádních sítích. Útok byl veden v době masové komunikace v průběhu celých voleb v amerických (a i dalších) sdělovacích prostředcích a pochopitelně i na Internetu, takţe bylo nesmírně sloţité trasovat útok, který vyuţil komunikačního boomu k vlastnímu maskování. Americké úřady obviňovaly Čínu i Rusko z tohoto útoku, aniţ by bylo moţné cokoliv prokázat. Útok byl veden takovou silou, ţe Pentagon zakázal pouţívat externí HW jako jsou přenositelné flash disky, CD a DVD vypalovačky, aby nedošlo k úniku informací.

Příklad 4: 21.4.2009, [3]: Počítačoví špióni se opakovaně nabourali do nejnákladnějšího zbrojního programu Pentagonu. O moţném úniku plánů programu Joint Strike Fighter za 300 miliard dolarů, v jehoţ rámci se počítá s unifikací letecké výzbroje všech sloţek americké armády, informoval v úterý deník The Wall Street Journal (WSJ). List se odvolá na současné i bývalé vládní představitele, podle nichţ piráti zkopírovali a ukradli data související s designem a elektronickými systémy letadel, která by teď mohla poskytnout vodítka k úspěšnější obraně proti strojům. WSJ dodává, ţe se špióni nemohli dostat k nejcitlivějším informacím, které jsou uloţeny zvlášť v počítačích, jeţ nejsou napojené na internet. Piráti však vyuţili slabých míst v sítích firem účastnících se na vývoji a v sítích subdodavatelů. Projektu se účastní hlavně firmy Lockheed Martin, BAE Systems a Northrop Grumman. První dvě společnosti komentář odmítly a ta poslední se odkázala na první. Nevyjádřil se ani Pentagon, letectvo ale podle deníku zahájilo vyšetřování. Příslušnost útočníků a rozsah škod, které způsobili, není znám. Podle někdejší vládních představitelů směřuje stopa do Číny. Peking však opakovaně obvinění z počítačové špionáţe odmítá.

Terorismus a kybernetická válka. Současná doba nahrává k získání nezbytných a levných ICT technologií k vedení teroristických útoků různými skupinami aţ po reálné hrozby počítačové války malých i velkých států proti podstatně větším zemím s mnohem převyšující armádní silou. Největším rizikem je zranitelnost infrastruktury (výroba a rozvody elektřiny, plynu, vody, tepla, telekomunikace, doprava, zdravotní a další zásobování atd. atd.). Velice utajované a citlivé informace unikají i z nejvyšších vládních míst. Příklad 5. 6.10.2011, [22]: Dlouhý seznam míst a objektů, které jsou pro USA ţivotně důleţité z hlediska bezpečnosti, unikl na server WikiLeaks. List The Times v pondělí napsal, ţe jde o seznam vhodných cílů pro teroristy. Seznam se objevil v diplomatických depeších, zveřejňovaných serverem WikiLeaks. Seznam byl vypracován poté, co americké ministerstvo zahraničí vyzvalo zastupitelské úřady, aby mu poslaly seznam všech objektů, jejichţ ztráta by mohla kriticky ohrozit bezpečnost USA. Na seznamu jsou mimo jiné plynovody a ropovody a také komunikační a dopravní terminály.

64

V Británii jsou podle BBC na seznamu mimo jiné oblasti pro satelitní komunikaci a místa, kde vycházejí na povrch podmořské kabely, ale také továrny zbrojařského koncernu BAE a továrna v Edinburghu nutná pro jaderné ponorky. Na seznamu je dále plynovod Nadym na západě Sibiře, který je popsán jako „nejkritičtější zařízení spojené s plynem na světě“. Proudí jím ruský plyn do západní Evropy. Dále jsou na seznamu farmaceutická zařízení na zpracování krve vyrábějící krevní deriváty, která dodávají léky do celého světa. Soupis také obsahuje továrnu na výrobu protilátek proti hadímu jedu v Austrálii, kobaltový důl v Kongu nebo závod na výrobu inzulínu v Dánsku. Jsou na něm i továrny společností BASF a Siemens v Německu a farmaceutické továrny ve Francii nebo Švýcarsku. Titulek listu The Times o seznamu cílů pro teroristy je však podle BBC trochu nadnesený, sice jsou uvedena města, ale ne konkrétní adresy, i kdyţ ty si v mnoha případech není těţké zjistit. Na seznamu však také nejsou zmíněny bezpečnostní systémy chránící tato zařízení. Naopak lákavé pro teroristy je, ţe tato místa USA povaţují za kritická.

Příklad 6: 02.3.2009, [3]: Zatím neznámí internetoví útočníci se dostali ke kompletním tajným datům o americké prezidentské helikoptéře Marine One. Všechny údaje měly podle bezpečnostní agentury Tiversa, která monitoruje přenášená data přes výměnné sítě, putovat do Íránu. O úniku informoval americký server WPXI. Data o prezidentské helikoptéře nejspíše unikla výrobci zabezpečovacích systémů v americkém městečku Bethesda. Tamní zaměstnanci měli všechny údaje o vrtulníku v programu pro sdílení dat na internetu,“ uvedl Bob Boback z bezpečnostní organizace Tiversa. Podle něj pracovníci sdíleli data ve známých programech jako jsou LimeWire nebo BearShare. Právě tato síť měla být napadena hackery. Získaná citlivá data o konstrukčních úpravách helikopréty a inţenýrských i komunikačních protokolech byla následně podle agentury Tiversa odeslána na íránskou IP adresu.

Příklad 7: 8.4.2009, [3]: Hackeři propašovali do systému, který ovládá distribuci elektrické energie ve Spojených státech, programy, které mohly vyvolat náhlé výpadky a přetíţení sítě. Bývalí i současní představitelé americké vlády v oblasti bezpečnosti potvrdili deníku The Wallstreet Journal, ţe záškodnický software pocházel z Ruska, Číny a některých dalších států. Útočníci zatím pouze škodlivé programy propašovali do sítě a neaktivovali je. Američtí experti však předpokládají, ţe by tyto spící "trojské koně" mohly být zneuţity v případě mezinárodní krize nebo války. "Číňané se pokoušeli detailně zmapovat naši infrastrukturu, mimo jiné i síť rozvodu elektřiny. A Rusové dělali totéţ," sdělil listu vysoce postavený agent tajné sluţby. Bývalý americký představitel z oblasti vnitřní bezpečnosti pak potvrdil, ţe cílem podobných kyber-útoků jsou celé Spojené státy, a ne výlučně nějaký jednotlivý americký stát, region nebo firma.

Novinkou z poslední doby je pak odhalení softwaru, který by mohl způsobit přetíţení a výpadky jednotlivých součástí v rámci rozvodu elektrické energie. Takové výpadky mohou vyvolat chaos a narušit fungování všech závislých

65

systémů. Dluţno dodat, ţe rozvodná síť USA bývá lokálně přetíţena i běţným provozem a například Kalifornie se kaţdé léto potýká s hrozbou výpadků proudu. Jiţ minulý týden oznámili kanadští počítačoví experti, ţe odhalili obří špionáţní operaci, v jejímţ rámci neznání pachatelé pronikli do počítačů ve více neţ stovce zemí a ukradli z nich tajné materiály vládních úřadů i soukromých společností. Útok údajně pocházel z Číny, která to však rezolutně popřela.

K čemu došlo technologicky a co se bude dále rozvíjet za nové hrozby? Další růst „botů“ a „botnetů“. „Bot“ – jedním slovem hackerem či útočníkem ovládaný počítač. Útočníkovi se podaří proniknout do uţivatelova počítače a tam instalovat své programy. Dříve se to provádělo „manuálně“, dnes se specializovaný „crimeware“ skrytě stahuje („downloaduje“) a následně instaluje, aniţ by o tom majitel (oběť) věděl(a). Slůvko „bot“ je zkráceninou od Čapkova slova „robot“. Útočník získává skrytou plnou kontrolu nad počítačem. Běţně se i zde pouţívá vojenská terminologie – „Control and Command“ – „kontroluj a vel“. Počítač je pro útočníka robotem – zkráceně tedy „botem“, který za něj vykonává naplánovanou činnost. Často to je automatizovaný průnik do dalších počítačů a jejich podrobování. Na napadeném počítači nemusí někdy vůbec dojít k ţádným škodám, slouţí v některých případech jen jako předmostí k útoku na další počítače. Vznikají celé sítě ovládaných počítačů a tak hovoříme o „botnetech“ (bot – robot, net – síť). Botnetové struktury mohou obsahovat řádově desítky tisíc (dokonce i více!) počítačů, které pak zahájí masivní útok na stahování informací o kreditních kartách nebo začnou intenzivně komunikovat s cílovým počítačem (skupinou) protivníka (např. vojenské počítačové sítě) a ty dokáţí zcela zahltit, takţe nezbude prostor pro jejich primární funkci a tak dojde k jejich zhroucení, následně vyřazení z činnosti. „Bot“ nebo „botnety“ slouţí v podobných funkcích, jako v klasické kriminalitě „tzv. bílí koně“. V tomto případě se jedná o kriminálníkem podstrčené osoby, které vykonávají určitou nelegální činnost, aniţ by o tom sami věděli (nebo znají jen nepatrný zlomek všech souvislostí), často pod určitou legendou. „Boty“ a „botnety“ jsou podobné nástroje, zneuţívající nevědomost provozovatelů o tom, ţe jejich počítače byly napadeny. Zde jiţ na rozdíl od „bílých koní“ silně převaţuje jen a jen technologický charakter. Rozsáhlost botnetů má za následek ten fakt, ţe je téměř nemoţné vystopovat, odkud byl primárně veden útok. Často nelze ani posoudit zda počítač, ze kterého je veden útok, je počítačem skutečného útočníka nebo jen o útok z napadeného počítače, jehoţ majitel o tom vůbec neví. V praxi to můţe vést k situacím, kdy jedna velmoc obviňuje druhou z kybernetického útoku a ta to popírá. V roce 2010 robotická síť Rustock předstihla robotickou síť Cutwail coby největší robotickou síť jak podle objemu odeslané nevyţádané pošty, tak podle mnoţství aktivních botů, které ovládá. Politické kampaně. Internet bude ve stále větší míře vyuţíván k vedení politických či jiných marketingových kampaní jako alternativní, velmi levná a efektivní komunikační multimediální platforma, konkurující TV, tištěné reklamě apod. Tato skutečnost přináší s sebou bezpečnostní rizika, jako je nepřátelské zničení – diverze těchto kampaní (vyloučení dostupností serverů), rafinované informační podvrhy či šumy o kandidátech

66

apod. Internet je jiţ oblíbeným médiem i ve středoevropských zemích. Uţ i u nás nalezneme politické multimediální záznamy na YouTube.com, „Facebook“ové skupiny (digitální sociální sítě), vyjadřující podporu či odpor k politickým stranám, svolávání různých protestních akcí i násilného nebo nevhodného charakteru („vajíčkové“ útoky, které se mohou stupňovat ve své agresivitě a „nevinnosti“). Politická situace, intenzivní kampaň ve sdělovacích prostředcích (a tedy i na Internetu) přitahuje velké mnoţství zájemců, kteří se zajímají o aktuální dění. To lze zneuţít i pro zcela jiné cíle kriminálního charakteru. Příklad 8: 7.11.2008, [7]: V okamţiku, kdy byly vyhlašovány výsledky voleb 44. amerického prezidenta, se začal Internetem šířit spam. V subjektu emailu byly fráze jako „a new president, a new congress“, „Barack Obama wins“, „Election Night Results“ apod. Spam byl šířen z pěti webových domén, den předtím zaregistrovaných v Číně (pozor, mohl je zaregistrovat ale kdokoliv!). Email byl cílen na osoby, jeţ neviděli noční projev nově zvoleného prezidenta a nechtěli si nechat tuto událost ujít a mohli si ji prohlédnout alespoň v záznamu elektronických médiích. V okamţiku, kdy uţivatel klikl na patřičný odkaz, byl poţádán, aby si nainstaloval poslední verzi Adobe Flash přehrávače. Nenainstaloval se ale tento program, ale „keylogger“, který na uţivatelově počítači kradl hesla a přístupové kódy ke kreditním kartám, bankovním účtům, elektronické poště, chatu.

Digitální sociální sítě. Jsou to specializované, dnes velmi oblíbené internetové aplikace, umoţňující sdílet společné informace o lidech, jejich zájmech, preferencích, smýšlení, kontaktech, vazbách včetně nejrůznějších příloh v podobě fotografií apod. Sociální sítě mohou být zneuţity získáváním citlivých informací o osobách, jeţ je tam sami vkládají, aniţ by si uvědomovali moţné dopady. Jsou známé případy, kdy manţelky pracovníků elitních bezpečnostních sluţeb, jeţ skrývají svou identitu či soukromí, publikovaly nevědomě citlivé informace o rodině, fotografie z dovolených a společenských setkání na Facebooku. Digitální sociální sítě mohou rovněţ poslouţit jako dezinformační prostředek nebo k ovládání širokých mas, aniţ by byl znám jejich organizátor. Můţe se jednat o recese, podpory voličů, protestní akce, ale i výtrţnosti, násilí apod. V posledním roce se digitální sociální sítě stávají i platformou k individuální nebo skupinové šikaně, prosazování různých (nejen politických) nátlaků apod. Oblíbenými platformami jsou zejména Facebook (v roce 2010 mělo zde svůj účet 1.5 miliónůČechů), LinkedIn, Twitter, MySpace, YouTube, Flickr, Naymz, Xing, Bebo, BlackPlanet, v Jiţní Americe pro úplnost platformy Orkut, Hi5 apod. Internet je nyní nejenom zdrojem informací, ale stal se i zcela novou platformou pro sociální komunikaci. Digitální sociální sítě, útoky na ně byly v roce 2010 jedním z nejrozšířenějších jevů kybernetické kriminality. Hrozby nových webových technologií. Javové aplikace v prostředí webu – malé programy, jako jsou různé video přehrávače, interaktivní mapy apod., které se samy spouštějí z webu z webových stránek zvyšují riziko šíření „botů“, keyloggerů (SW, jeţ tajně odečítá z klávesnice psaná přístupová hesla a odesílá je útočníkovi) a dalšího škodlivého SW (tzv. malwaru). Další rozvoj spamu. Mění se podoba či forma šíření spamu. Dříve to byly digitální textové informace šířené emaily. Účinná obrana spočívala v kontextové filtraci (vyhledávání např. pomocí klíčových slov fulltextem) a jejich blokaci, aby se k uţivateli nedostali. Dnes je text psán do audiovizuálních formátů – např. fotografií, hudby v MP3 formátu apod. Kliknete a očekáváte, ţe uslyšíte vámi vybranou hudbu např. od oblíbeného Mozarta, ale místo toho uslyšíte mluvenou reklamu na prací prášky.

67

Mobilní platformy. Stírá se stále více rozdíl mezi mobilním a pevným připojením k Internetu, vyuţitím nejrozmanitějších SW aplikací. Mobilní zařízení mají své vlastní operační systémy, jsou kompatibilní s ostatním ICT světem. Existují zde stejné hrozby jako kdekoli jinde s tím, ţe tato zařízení mohou být zranitelnější, protoţe není věnována dostatečná ochrana jako jiným produktům. Neustále stoupá riziko moţnosti odposlechů mobilní komunikace a následné zneuţití jejího obsahu. Virtuální svět. Hackeři a pachatelé kybernetické kriminality nenechávají bez povšimnutí ani virtuální svět, hráče multiuţivatelských on-line her na Internetu. Neţ totiţ z hráčů někdo dosáhne určitých úspěchů ve hře (tzv. levelů), stojí to nezměrné úsilí a čas strávený za počítačovou klávesnicí. Herní úspěch se získává pracně dlouho. A tak není divu, ţe hackeři podnikají útoky a kradou přístupová hesla ke hrám, které pak na černém trhu nabízejí k prodeji. Příklad 9: Zanícení hráči jsou ochotni za přístup ke hře v rozvinutém stádiu zaplatit více jak 10 000 $! Tak například hotel ve virtuální hře „Entropie“ byl oficiálně prodán za 100 000 $! Podle odborníků je hodnota přístupových kódů k masovým virtuálním hrám jen ve východní Asii oceněna částkou 4 mld. amerických dolarů. Je tedy pochopitelná snaha o odcizení přístupových klíčů a jejich následné nelegální obchodování na černých burzách. Je zajímavé např. i to, ţe digitální herní průmysl se rozvíjí mnohem rychleji neţ bankovní svět [6].

29.08.2008 [6]: Vesmírná agentura NASA oznámila, ţe došlo ke kolapsu počítačových systémů na mezinárodní vesmírné stanici (International Space Station). Při další analýze bylo zjištěno, ţe počítače byly napadeny trojským koněm. Výpočetní stanice zkolabovaly proto, ţe intenzivně hledaly přístupové kódy k multiuţivatelské on-line internetové hře „World of Warcraft“, aby tyto byly zcizeny a následně odeslány útočníkům.

Na první pohled se jedná aţ o neuvěřitelný příběh, kdy pozemská vesmírná stanice téměř zkolabovala díky počítačovému viru. Společnost McAfee v roce 2008 našla 24 600 různých verzí kódu určených na zcizení přístupů k populárním on-line hrám jako jsou „World of Warcraft“, „Everquest“, „Lineage“. Počet verzí kódů byl více jak dvojnásobný oproti předchozímu roku. S přístupovými kódy se oficiálně obchoduje na speciálních počítačových burzách (např. Hong Kong – IGE.com), kde hráč prodává své těţce vydobyté úspěchy. Prodáním hesla se předává hra v aktuálním stavu dalšímu hráči.

68

Mnozí politici, odborníci apod. si myslí, ţe útoky na vášnivé hráče masových on-line internetových her jsou ekonomicky neškodné. Opak je ale pravdou. Uţivatelé aplikací v digitálním prostředí často uţívají stejná hesla do všech (nebo alespoň do většiny) aplikací. V okamţiku, kdy dojde k prolomení přístupu do hry, dochází mnohdy i ke zcizení přístupu ke kreditním kartám, bankovním účtům apod. Následují zneuţití kreditních karet, finanční podvody atd. Cesta do bank přes vášnivé hráče je mnohem snazší, neţ přímý útok – počítačové hry jsou totiţ podstatně méně chráněny tvůrci tohoto SW. Cílem útoku jsou firmy, mající velké množství osobních údajů. Pod osobními údaji si lze představit leccos. Mohou to být jména, příjmení, data narození ale i hesla a přístupové kódy ke hrám, následně i k bankovním účtům. Uţivatelé si díky neustále rostoucím počtu nejrůznějších přihlašovacím údajům v kaţdodenním ţivotě nechávají všude stejná hesla. Příklad 10 : 5.6. 2011, [20]. Společnost Sony Pictures Entertainment oficiálně potvrdila, ţe některé její weby napadli hackeři. Firma na odhalení útočníků spolupracuje s americkým Federálním vyšetřovacím úřadem (FBI). Zároveň zahájila interní vyšetřování, které má pomoci zjistit, jak se útočníkům podařilo překonat zabezpečení sítě. Sony uţ se v poslední době stala terčem útoku hackerů víckrát. K poslednímu útoku na web Sony Pictures, který je součástí japonského elektrotechnického koncernu Sony, se přihlásila skupina hackerů, která si říká LulzSec. Dostala se k osobním údajům zhruba jednoho miliónu lidí, kteří se na webu zaregistrovali. Útočníci zjistili uţivatelská hesla, data narození, jména, adresy, e-maily i telefonní čísla. Údaje pak vystavili na internetu. Sony v dubnu přiznala, ţe hackeři se dostali k osobním údajům zhruba 77 miliónů uţivatelů její herní sítě PlayStation Network. Krátce nato firma uvedla, ţe napadeny byly také servery její další divize Sony Online Entertainment. Celkem tak byly kompromitována data více neţ 100 miliónů uţivatelů, převáţně z Evropy a Severní Ameriky. Firma se tak stala obětí jednoho z největších kybernetických útoků v historii.

Útoky na duševní vlastnictví. Hlavní zájem počítačových podvodníků se přesunul od osobních informací k duševnímu vlastnictví firem, především nejznámějších celosvětově působících společností. Duševní vlastnictví firem je často nedostatečně chráněno, a protoţe lze snadno zpeněţit, stává se v podzemní ekonomice v podstatě novým platidlem. Vyplývá to z celosvětové studie antivirové firmy McAfee mezi více neţ 1000 respondenty. Příklad 11: 28.03.2011, [21]. Krádeţe duševního vlastnictví firem se soustřeďují zejména na obchodní tajemství, marketingové plány, výsledky výzkumu a vývoje nebo i na zdrojové kódy softwaru. O narušení dat organizace často mlčí. Pouze tři podniky z deseti informují o veškerých narušeních dat. Naopak 60 procent společností si vybírá, jaké incidenty oznámí a jaké ne. Firmy zároveň hledají země, kde existuje mírnější legislativa z hlediska povinnosti informovat o únicích dat. Kvůli ekonomické recesi přesunula část firem svá datová úloţiště do levnějšího zahraničí. Hledání levnějších variant ukládání dat připustila polovina účastníků studie, coţ v porovnání s rokem 2008 představuje výrazný nárůst. Třetina organizací plánuje zvýšit mnoţství citlivých informací uloţených v zahraničí, zatímco před dvěma roky se takto vyjádřila pouze pětina respondentů.

69

Za nejméně bezpečné oblasti pro podniková data jsou povaţovány Čína, Rusko a Pákistán, na opačném konci ţebříčku z hlediska důvěryhodnosti se nachází Velká Británie, Německo a USA. Za novou hrozbu pro bezpečnost podnikových informací povaţuje McAfee rozšiřování zařízení, jako je iPad, iPhone a telefony se systémem Android, které zaměstnanci vyuţívají pro pracovní i soukromé účely.

Závěry – jak se bránit Kybernetické hrozby nadále porostou a budou vţdy vyuţívat zranitelnosti nového SW, aplikací, zařízení (HW) a v neposlední řadě chování lidí. Běţný uţivatel se můţe do určité míry bránit sám správným chováním v prostředí na Internetu (nedívá se do pošty, která mu není přímo osobně určena nebo ji nečeká, nezná odesílatele, neinstaluje programy které nepotřebuje a nejsou důvěryhodné, zajišťuje pravidelný – bezpečnostní – upgrade svého operačního systému, aplikací aktuálními „patchemi“ („záplatami“), odstraňující bezpečnostní nedostatky apod.). Důleţité je pouţívání legální antivirové ochrany, která se průběţně on-line sama aktualizuje. Při koncepčním řešení ochrany na úrovni jednotlivého uţivatele, firem a státních orgánů je třeba vyřešit mnoho netriviálních problémů (v anglické literatuře „výzev“ – „chalanges“) v mezinárodním prostředí jako jsou: Neustále rostoucí příleţitosti ke kybernetické kriminalitě; Mnoho útoků není ani detekováno, neví se, ţe vůbec proběhly; Mnoho detekovaných útoků není nikam reportováno (specializovaná pracoviště na ochranu před nimi, stejně jako policii, útvarům vyšetřování); Sloţitost určení rozsáhlosti útoku; Sloţitost vymezení „místa trestného činu“; Zajištění důkazů (digitálních stop), které jsou oproti klasické kriminalistice vnímány jako „nehmotné“; Určení originálu (originálnosti) dat; Zamezení zničení stop; Při zajišťování stop spolupráce s poskytovateli sluţeb (tzv. providery); Zajištění dostatečných vyšetřovatelských analytických kapacit a jejich technického vybavení; Otázky lidských práv a soukromí; Mezinárodní spolupráce; Náklady … Kybernetickou kriminalitou se je nutné zabývat i v souvislosti s terorismem, zejména při ochraně tzv. kritické infrastruktury. Tou se rozumí všechna aktiva, nebo jejich části, které jsou nezbytné pro udrţování kritických funkcí společnosti, včetně zásobovacího řetězce, zdraví, bezpečí, zabezpečení, ekonomické a sociální bytí člověka, a jejichţ

70

narušení nebo destrukce by měla významný dopad na (členský) stát, jako důsledek selhání těchto funkcí; nebo jakékoli jiná (riskantní) aktiva, nebo jejich části, jejichţ narušení nebo destrukce můţe jako přímý důsledek mít významný dopad na udrţování chodu kritických společenských funkcí. 12. února 2007 přijala Rada Rozhodnutí č. 2007/124/EC, Euratom58, stanovící specifický program "Prevence, připravenost a důsledky zvládání terorismu a dalších s bezpečností souvisících rizik pro období 2007 – 2013 (dále "Program CIPS") jako část celkového programu pro "Bezpečnost a ochrana svobod". Pro implementaci programu přijala komise 24. září 2008 roční pracovní plán59, specifikující jeho specifické cíle a tematické priority. Součástí plánu je i „Evropský program na ochranu kritické infrastruktury“ (EPCIP).

Informační zdroje: [1] http://www.securitymanagement.com/news/cybercrime-trends-will-worsen-2009according-forecasts-004969 [2] http://www.finjan.com/content.aspx?id=1994&objid=641 – Web Security Trends Report 2008 [3] http://www.novinky.cz/internet-a-pc/178821-hacker-se-priznal-k-nejvetsi-kradezidat-v-historii-internetu.html [4] http://www.novinky.cz/internet-a-pc/software/179070-hackeri-se-zameruji-namensi-firmy-ktere-nemaji-penize-na-ochranu-pocitacu.html [5] www.foxnews.com/politics/2008/11/21 http://www.nytimes.com/2008/04/04/technology/04ihtcybercrime07.html?pagewanted=1 [6] http://www.forbes.com/2008/08/29/videogame-hackers-nasa-tech-entercx_ag_0829hack.html [7] http://www.consumeraffairs.com/news04/2008/11/obama_email_scams.html [8] http://news.cnet.com/8301-10784_3-9914896-7.html?tag=mncol;txt – prezentace “prime target – energy“ [9] http://www.youtube.com/watch?v=fJyWngDco3g – prezentace útoku na elektrárnu [10] http://www.youtube.com/watch?v=XRGHGb5axK4&NR=1 – USA obviňují Čínu z kybernetického útoku na USA [11] http://blogs.zdnet.com/security/?p=1806 http://www.coe.int/t/DGHL/cooperation/economiccrime/cybercrime/default_en.asp 58

OJ L58 z 24.2.2007, str.1, které je k dispozici na http://ec.europa.eu/justice_home/funding/intro/funding_intro-en.htm 59 Rozhodnutí komise C (2008) 5202 z 24. září 2008, přijímající Výroční pracovní program pro 2009, přístupný na http://ec.europa.eu/justice_home/funding/cips/funding_cips_en.htm

71

[12] http://abcnews.go.com/Technology/cyber-threats-expect2010/story?id=9456824&page=1 [13] http://www.root.cz/clanky/bezpecnostni-stripky-nejvetsi-aktualni-bezpecnostnihrozby/ [14] http://www.ibm.com/news/cz/cs/2010/08/25/k059881r36634h01.html [15] http://businessworld.cz/it-strategie/globalni-bezpecnostni-hrozby-dosahlyrekordni-urovne-6779 [16] http://www.lupa.cz/clanky/hrozby-facebook-weby-penezenka/ [17] http://www.defenceandstrategy.eu/redakce/index.php?lanG=cs&clanek=28108&slozka =31340&xsekce=26869&show=diskuze& http://www.eprofil.cz/2010/09/07/ciscomidyear-security-report-svet-it-bezpecnosti-se-meni/ [18] http://www.novinky.cz/auto/221636-automobilku-renault-zasahl-spionazniskandal.html [19] http://www.novinky.cz/ekonomika/221716-tajne-informace-z-renaultu-se-dostalydo-rukou-cinanum-pise-le-figaro.html [20] http://www.novinky.cz/internet-a-pc/bezpecnost/235337-sony-potvrdila-ze-jejiweby-opet-napadli-hackeri.html [21] http://www.novinky.cz/internet-a-pc/bezpecnost/229089-hackeri-se-zacalizamerovat-na-dusevni-vlastnictvi-firem.html?ref=boxE [22] http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/218768-wikileaks-pomohly-teroristums-vyberem-tercu-zverejnily-dulezita-mista-pro-usa.html Doc. Ing. Roman RAK, Ph.D. Má zkušenosti s rozsáhlými mezinárodními projekty v oblasti telekomunikací, automobilového průmyslu, energetiky a bezpečnosti. Pracoval v pozicích CIO (Chief Information Office), liniového a projektového manaţera. Podílel se na vytváření bezpečnosti ve velkých institucích. Zajímá se o optimalizační procesy a komplexní bezpečnost, biometrické aplikace a objektovou identifikace, ochranu firemního vlastnictví. Vystudoval Moskevský energetický institute v oblasti jaderných technologií a soudní inţenýrství na VUT Brno. Rovněţ vystudoval audit informačních systémů na Bankovním institutu v Praze. Docent v oboru ochrany osob a majetku, byl členem redakčních rad Data Security management a Security magazín. Externě spolupracuje s Policejními akademiemi v Praze a Bratislavě. Nositel státního vyznamenání Za rozvoj bezpečnosti v ČR. Autor nebo spoluautor více jak dvaceti kniţních publikací a několik stovek odborných statí publikovaných doma i v zahraničí. Je řešitelem několika vědecko-výzkumných úkolů na různých institucích v ČR a SR. V současné době vede Katedru kriminalistiky a forenzních disciplín VŠKV a je jednatelem společnosti IrisIdent s.r.o., která se profesně zabývá identifikací vozidel a informačními systémy v tomto oboru.

72

Motivace a znalosti pachatelů v kybernetickém prostoru Doc. Ing. Roman Rak, Ph.D. Společně s technologickou stránkou kybernetických hrozeb a jejich realizací v podobě útoků je nutné analyzovat motivaci potenciálních útočníků (pachatelů). Podobně jako kybernetické hrozby, i motivy útočníků v kybernetickém prostředí mají své predikovatelné trendy. Mezi technologickou stranou věci a lidským faktorem motivace existují souvislosti, které jsou podmíněné geopoliticky, ekonomickou globalizací a z ní vyplývajících kriminologických aspektů. V praxi existuje mnoho pohledů, jak členit pachatele trestných činů v kybernetickém prostoru. Jedním z moţných způsobů je pohled dle útočníkovy motivace a jeho znalostí a dovedností. Podle motivace můţeme pachatele začlenit do čtyř základních motivačních sektorů (kvadrantů kruţnice, viz Obr. 1), kterými jsou: pomsta, výstřednost, publicita a finanční zisk. Tyto sektory jsou graficky uspořádány tak, aby proti sobě leţely motivační impulsy, které se navzájem vylučují a naopak vedle sebe jsou umístěny sektory, které mezi sebou mohou prolínat, přecházet z jedné motivace na druhou. V těchto čtyřech motivačních sektorech je umístěno 8 základních skupin pachatelů, u kterých je navíc graficky vyjádřena i úroveň jejich technologických znalostí a dovedností. V pomyslném středu kruţnice (bod nula, 0) je znalost minimální, tedy nulová. Po obvodu kruţnice (pomyslná hodnota 1, 100%) je pásmo s absolutní mírou znalostí a dovedností pachatele. Osm graficky znázorněných skupin pachatelů je popsáno v následujících odstavcích.

Obr. 1 Základní taxonomie pachatelů kybernetické kriminality v závislosti na motivaci a úrovní znalostí a dovedností útočníka.

73

Novic V kybernetickém prostoru je nováčkem. Jeho znalosti a dovednosti jsou omezené a je odkázán na jiné osoby. Zpravidla pouţívá hackerské nástroje, které stahuje z prostředí Internetu. Často ani neví, jak fungují, co dělají, co mohou způsobit nebo poškodit. Jeho útoky nejsou vyhraněné. Záleţí na jim pouţívaných nástrojích, které vytvořil někdo jiný. Oproti svým vrstevníkům je jeho chování v počítačovém světě úchylné. Chce být uznávaným členem hackerské skupiny a pro toto uznání je ochoten udělat cokoliv. Hledá vzrušení, chce rovnoprávně přispívat do světa hackerské kultury.

Kybernetický chuligán Oproti novicovi má lepší počítačové znalosti a dovednosti. Sám jiţ programuje, vytváří vlastní skripty. K jeho typickým aktivitám patří webovský defacing, spam, krádeţe čísel kreditních karet, telekomunikační podvody. Upoutává na sebe pozornost státních orgánů. Touţí po slávě, popularitě, publicitě. V některých případech se stává miláčkem médií, v myslích některých osob je novodobým hrdinou.

Vnitřní nepřítel Je to nespokojený, současný nebo bývalý zaměstnanec, který zneuţívá důvěry zaměstnavatele, pravomocí svého postavení. Často se jedná o IT specialistu, administrátora nebo člena managementu. Znalosti informačních a komunikačních technologií jsou na dobré úrovni. Typické aktivity jsou skryté útoky, trójské koně, triggerové útoky. Typické jsou velké ztráty pro zaměstnavatele a obvykle malý osobní zisk útočníka. Jeho primární motivací jsou různé formy ukřivděnosti, pocity nedocenění či nepochopení, přehlíţení managementem a z nich plynoucí touha po pomstě. Útočník obvykle postrádá dostatek empatie, má slabé mezilidské dovednosti. Netouţí po popularitě.

Malý zlodějíček Pouţívá ICT technologie jako nástroj pro finanční zisk, stejně jako jiné nástroje před tím při jiném kriminálním prostředí. Kyberprostor chápe jako další příleţitost (kromě drobné klasické kriminality) ke svému obohacení. Jeho počítačové znalosti a dovednosti jsou průměrné, i kdyţ studiu informačních technologií věnuje pozornost jako samouk. Cílem jeho aktivit je prostředí Internetu, elektronické obchodování, bankovní sektor, kreditní karty. Zneuţívá důvěry lidí. Motivem jsou peníze, nenasytnost. Netouţí po publicitě.

Stará garda Zastává myšlenky prvních hackerů podobně jako původní hippies: cílem lidského bytí je absolutní svoboda. Ta se téţ týká svobodného přístupu k informacím a jejich sdílení s ostatními lidmi. „Jelikoţ platím daně, mám právo i na všechny informace získávané, uchovávané, zpracovávané a dále distribuované státní správou, bez ohledu na jejich stupeň zabezpečení“. Stará garda neuznává proto osobní vlastnictví ani autorská práva. Má velmi vysoké odborné znalosti a dovednosti, ale sama zpravidla neútočí. Píše skripty, útočné programy a napomáhá jejich šíření, nabádá ostatní k jejich pouţití.

74

Autor virů V kybernetickém prostoru z pohledu sociálního i kriminologického je specifickou entitou. Má velmi vysoké odborné znalosti a můţe být členem jakékoliv skupiny tohoto členění. Jím psané viry působí v celém světě miliardové škody, přičemţ jeho motivace nemusí být vţdy zcela zřejmá. Můţe se jednat o touhu opravdu tyto škody způsobit, častěji spíše ale jde o překonávání nejrůznějších „intelektuálních výzev“, kde tvůrci krabicového softwaru nechávají volný prostor k podobným aktivitám.

Profesionální kriminálník Na rozdíl od malého zlodějíčka je profesionálem se vším všudy, především odbornými znalostmi a chováním. Veškeré své znalosti a dovednosti vyuţívá na podporu svých kriminálních aktivit v kyberprostoru. Má vysokou psychickou odolnost. Pouţívá cokoliv pro dosaţení svého cíle. Jeho motivací jsou peníze, finanční prospěch. Vyhýbá se střetu se státními institucemi, netouţí po slávě ani popularitě, protoţe jej ohroţují. Je často najímán organizovaným zločinem.

Informační válečník Ten, jehoţ prací je vést v kyberprostoru útoky nebo před nimi chránit. Cílem útoků je destabilizovat, přerušit nebo poškodit integritu dat nebo informačních systémů, jeţ řídí nebo kontrolují rozhodovací procesy. Jako prostředky či nástroje pouţívá standardní nebo nestandardní technologie vyuţívané často státem jako zbraňové systémy. Jedná se o osobu s vysokým technickým backgroundem a speciálním tréninkem, vysokou psychickou odolností. Motivací je vlastenectví nebo sounáleţitost s určitou sociální nebo náboţenskou entitou, která můţe za určitých předpokladů uplatňovat své politické či jiné poţadavky terorem.

Trendy v motivaci kybernetických útočníků Dnešní kybernetický svět se postupně rychle mění v nepřátelské prostředí finančních a cílených útoků. Kybernetické útoky nejsou ničím novým. Mění se však motivace, která se za nimi skrývá. Nebudeme se v blízké budoucnosti jiţ často setkávat s hackery ze staré gardy ani s kybernetickými chuligány, jako spíše s vnitřním nepřítelem, autorem virů, profesionálním kriminálníkem či informačním válečníkem, jejichţ cílem je jedna osoba, jedna instituce nebo průmysl, sociální skupina či země. Jiţ v dnešní době se setkáváme s tím, ţe jsou najímáni specialisté pro špionáţ konkurence. Tito specialisté pouţívají trójské koně, aby instalovali spyware u svých konkurentů a tím získali citlivé informace o instituci, jejich zaměstnancích, produktech, sluţbách či zákaznicích.

75

Literatura: [1] Council of Europe: „Organised crime situation report 2005“, Focus on the threat of economic crime, December 2005 [2] IMD 2005: World Competitiveness Yearbook 2005 (www.imd.ch/wcc) [3] 2005 CSI/FBI Computer Crime and Security Survey, Computer Security Institute (www.gocsi.com), 2006 [4] Zpráva společnosti McAfee o virtuální kriminalitě, McAfee Inc., 2004 [5] Symantec Internet Security Threat Report Trends for July 05-December 05, Symantec Corp., březen 2006 [6] 2005 Annual Roundup and 2006 Forecast, TrendMicro Inc., 2006 [7] Hype Cycle for Cyberthreats 2006, www.gartner.com [8] M.K. Rogers, A two-dimensional circumplex approach to the development of a hacker taxonomy, Digital Investigation, June 2006, ISSN 1742-2876

76

Kriminalita v oblasti internetu, komunikačních nástrojů a sociálních sítí z pohledu osvědčené praxe mjr. Ing. Stanislav Kovárník, kpt. Mgr. Bc. Rostislav Šenk Specializovaný útvar na boj s informační kriminalitou je dislokován na organizačním článku krajského ředitelství policie. Jedná se o pracoviště zabývající se vyšetřováním počítačové trestné činnosti a v oblasti informačních a komunikačních technologií. Policisté provádějí odhalování informační kriminality, ve které je elektronické médium prostředkem email, internet banking, sociální sítě atd., nebo je jeho cílem a dojde k poškození databáze, serveru, web pages, nebo jiných dat či zdrojových kódů. Počítačová kriminalita je v zahraničí označována jako cybercrime a postupně se vyvíjí s rozvojem IT. Největší nárůst a rozmach zaznamenala vstupem internetu – veřejné počítačové sítě do běţné domácnosti. Při tomto došlo k dynamickému rozvoji této trestné činnosti a počty deliktů a trestných činů narůstají geometrickou řadou. Na uvedenou skutečnost reagovala Policie ČR a byly zřízeny teamy – skupiny odborníků na odhalování tohoto druhu trestné činnosti. Specialisté zařazení u výše uvedeného útvaru provádějí vyhledávání, monitoring, vyhodnocování a vyšetřování informační kriminality, kdy pachatelé vyuţívají informační technologie ke spáchání a krytí této nebo i jiné trestné činnosti a dalších nových forem trestné činnosti v této oblasti, jako jsou DOS útoky, XXS útoky, poškozování telekomunikačního provozu, útoky na databáze a webhosting a další sofistikované kybernetické delikty. Nedílnou součástí činnosti specializovaného oddělení je technologická a odborná podpora ostatních součástí a základních útvarů PČR v oblasti zajišťování výpočetní techniky a digitálních dat tak, aby bylo nadále moţné pouţít informační technologie nebo data v dokazování trestného činu v trestním řízení. Dále policisté provádějí zpřístupnění a prověrky dat jednotlivých zařízení výpočetní techniky pro potřeby vyšetřování a odbornou podporu v případě uţití IT technologií podezřelými osobami, ve vztahu k důkazní situaci probíhajícího trestního řízení, kdy takové uţití je dnes běţné snad v jakékoliv činnosti člověka.

Kriminalisté se zabývají nejčastěji odhalováním a vyšetřováním trestné činnosti v těchto oblastech: Oblast drţení, šíření a výroby dětské pornografie prostřednictvím internetu a v prostředí elektronických komunikačních systémů Jedná se o trestnou činnost (§ 191 a §192 t.z. a souvisejících TČ), kdy pachatelé, pouze po síti Internet vzájemně komunikují a to prostřednictvím chatů, emailů, ICQ, Skype a jiných komunikačních elektronických kanálů. Na základě předstíraných identit, nebo po vzájemné dohodě si vyměňují materiály obsahující dětskou pornografii. Tyto materiály mají buďto předem opatřeny prostřednictvím Internetu, nebo snímky sami pořizují, popřípadě nutí své komunikační protějšky, aby sami vytvořili své vlastní závadové fotografie (v případě komunikace se skutečně dětmi) a následně zveřejňují, na coţ je navázána samostatná problematika zneuţívání.

77

Oblast nebezpečného vyhroţování a pronásledování prostřednictvím internetu a elektronických komunikačních systémů Jedná se o trestnou činnost (§ 175, § 272, §352, § 353, §354, §357 t.z. a souvisejících TČ), kde pachatelé pod dojmem anonymity v prostředí elektronických komunikací a internetu z různých pohnutek vyhroţují, popřípadě pronásledují svojí oběť, které v mnoha případech není známa identita útočníka. Útočník kryje svou identitu za pouţití elektronických komunikačních nástrojů a internetu. Oblast specifických trestných činů souvisejících s podstatou existence veřejné počítačové sítě a elektronických komunikačních systémů Jedná se trestnou činnost přímo související s existencí výpočetní techniky, počítačových sítí, elektronických komunikačních nástrojů, Internetu a dalších (§ 228, § 230, § 231, § 232, § 276 t.z. a souvisejících TČ). Jedná se o sofistikované útoky na zařízení pracující ve výpočetních systémech. Útoky na servery, webové stránky, zařízení pracující v síti internet, bezdrátové vysílání signálu a podobné. Útočník zařízení nepoškozuje přímým fyzickým přístupem, ale pomocí sofistikovaného softwarového útoku (např. cíleného směrování toku dat, rušení signálu bezdrátového zařízení, šíření počítačového viru, průniku do zabezpečeného systému obejitím bezpečnostních nastavení, smazání dat, útoku na bankovní systémy a dalších) způsobí takovou poruchu zařízení, která díky nefunkčnosti softwarové části, znemoţní jeho fungování, nebo můţe způsobit i fyzickou likvidaci tohoto zařízení jeho nesprávným provozem. Oblast obecných trestných činů vyuţívající prostředí Internetu a elektronických komunikačních systémů Jedná se o trestnou činnost, kde je výpočetní technika, Internet a další elektronické komunikační nástroje vyuţita zpravidla jako prezentační a následně komunikační nástroj určený ke spáchání jednání zpravidla podvodného charakteru zpravidla (§ 209, § 181, §182 t.z. a souvisejících TČ). Jedná se zpravidla o podvodné inzeráty na prodej zboţí, kdy po objednání zboţí a úhradě, nedojde k jeho dodání, existuje spousta variant tohoto jednání od prodeje běţných věcí aţ po prodej motorových vozidel, elektroniky a jiných. Pachatelé se kryjí za pouţití výhradně Internetových a elektronických komunikačních nástrojů. Vyuţívají moţnosti elektronického zakládání bankovních účtů na falešné identity a jejich následnou elektronickou manipulaci. V těchto případech útočník zanechává stopu výhradně vedenou prostřednictvím elektronické komunikace a uţití elektronických nástrojů pro platby, zadání inzerátů a podobně.

Závěr: Informační kriminalita jiţ nepředstavuje pouhý zlomek majetkové trestné činnosti, ale virtualizace společenských vztahů dospěla tak daleko, ţe jen velmi malé procento populace nevyuţívá ţádný informační prostředek tj. telekomunikační zařízení – mobilní telefon, počítač, nebo jiné komunikační a informační moţnosti sluţeb informační společnosti. V budoucnu jiţ nebude moţné bez těchto technologií zajistit fundamentální práva nebo běţné sluţby pro kaţdého občana, tj. podání podnětu státnímu nebo správnímu orgánu, elektronické podání v podobě podepsané zaručením elektronickým podpisem, voip volání, pouţívání telekomunikační sluţeb cestou veřejné počítačové

78

sítě, internetové, nebo telefonické bankovnictví atd. a penetrace pouţívání informační technologií bude vzrůstat s příchodem dalších moţností v oblasti technologií. Z tohoto důvodu dojde i nárůstu informační kriminality a tradiční způsob spáchání trestné činnosti projde přirozeným vývojem do dalších forem, jak k tomu došlo například u podvodného jednání in natura do podoby internetového podvodu nejvíce spáchaného na aukčních nebo inzertních portálech. Případů trestné činnosti páchané na úseku informačních a komunikačních technologií jsou desítky aţ stovky, přičemţ velká část jich není oznámena a oběti těchto trestných činů si zpravidla ani neuvědomí, ţe na nich byl spáchán trestný čin, nebo poškozený z důvodů pozdějšího racionálního uvaţování neoznámí věc orgánům činným v trestním řízení. Bez uţití zpětné dokumentace a získání údajů o elektronické komunikaci je odhalení jednání pachatelů v prostředí informačních a komunikačních technologií prakticky nemoţné. Tento druh trestné činnosti je v současnosti nejrychleji rozvíjející se formou trestné činnosti a je povinností státu zabezpečit specialisty na boj s tímto druhem trestné činnosti a není moţné vše ponechat na neziskových organizacích nebo jiných odborníků z praxe, mimo státní a správní zřízení České republiky. Příspěvek poskytli příslušníci Policie ČR, oddělení Informační kriminality, Odbor analytiky SKPV, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje.

79

Projekt E-Bezpečí a jeho aktivity v oblastech prevence rizikového chování Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D. 1. Co je projekt E-Bezpečí Projekt E-Bezpečí (www.e-bezpeci.cz) je preventivní, informační, výzkumný a vzdělávací projekt s celorepublikovou působností, realizovaný Centrem prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, zaměřený na oblast nebezpečných komunikačních jevů, se kterými se mohou setkat uţivatele internetu a mobilních telefonů. Mezi ústřední témata, kterými se projekt E-Bezpečí zabývá, patří: a)

kyberšikana (různé formy šikany v rámci online komunikace – např. vydírání, vyhroţování, poniţování nebo zesměšňování obětí),

b) kybergrooming (komunikace s neznámými uţivateli internetu směřující k vylákání oběti na osobní schůzku), c)

kyberstalking a stalking (různé formy nebezpečného pronásledování),

d) spam a hoax (nevyţádané, podvodné, poplašné nebo jinak nebezpečné zprávy), e)

sexting (sdílení vlastního sexuálně laděného obsahu),

f)

ochrana osobních údajů na internetu,

g) rizika sociálních sítí (např. Facebook), blokace a eliminace nebezpečného obsahu. Projekt E-Bezpečí vyvíjí celou řadu aktivit, které se zaměřují na prevenci, edukaci, výzkum a intervenci v oblasti rizikového chování spojeného s uţíváním ICT. Prioritní a nejdůleţitější aktivitou je poskytovat vzdělávání nejrůznějším cílovým skupinám (děti, učitelé, rodiče, policisté, pracovníci OSPOD, manaţeři prevence kriminality atd.). Vzdělávání probíhá formou interaktivních workshopů a přednášek realizovaných přímo na konkrétní instituci, v poslední době rovněţ testujeme experimentální vzdělávací akce v prostředí Second Life (více na http://sl.e-bezpeci.cz). Více o vzdělávání v další části příspěvku. Další oblastí, kterou se projekt E-Bezpečí zabývá, je poradenství a intervence. V roce 2010 zaloţilo Centrum prevence rizikové virtuální komunikace PdF UP specializovanou online poradnu pro oblast rizikového chování na internetu – zejména pro případy kyberšikany, sextingu, kybergroomingu, rizik sociálních sítí, zneuţití osobních údajů, blokaci neţádoucího internetového obsahu atd. Poradna je v tuto chvíli uznávaným článkem v boji proti internetové kriminalitě (včetně preventivní sloţky). Veškeré poradenské sluţby jsou klientům poskytovány zdarma. V systému poradny aktuálně funguje psychologické, sociálně-patologické, pedagogické a právní poradenství. Poradna úzce spolupracuje s PIS Policie ČR Olomouc). Jedná se tedy o propracovaný a funkční systém, který zajistí, aby byly všechny případy řešeny

80

kvalitně, rychle a efektivně. Díky spolupráci dalších odborných pracovišť je moţné zpracovat předloţené kauzy komplexně z pohledu různých odborníků. Poradna je k dispozici na internetové adrese www.napisnam.cz.

Tým projektu E-Bezpečí rovněţ realizuje vědeckovýzkumné aktivity, zaměřené na ţáky. Kaţdý rok probíhají na území ČR série výzkumů monitorujících existenci sociálně-patologických jevů, zejména kyberšikany, kybergroomingu a sextingu, u českých dětí. Výzkumy E-Bezpečí pracují s velkými vzorky respondentů (v roce 2010 celkem 12000 respondentů ze všech regionů ČR). Kaţdý rok Centrum prevence rizikové virtuální komunikace PdF UP publikuje výzkumnou zprávu, která sumarizuje informace zjištěné výzkumem. Detaily o datech z výzkumu jsou k dispozici na internetové adrese: http://www.e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/cat_view/27vyzkumne-zpravy či alternativně na http://www.prvok.upol.cz/index.php/kestaeni/cat_view/19-vyzkumne-zpravy. Mezi doplňkové aktivity projektu E-Bezpečí patří tvorba výukových a informačních materiálů pro různé cílové skupiny (ţáky, učitele, policisty). Tyto materiály jsou v elektronické podobě ke staţení na webových stránkách projektu. Další aktivitou realizovanou ve spolupráci s Českým rozhlasem Olomouc jsou pravidelné ţivé rozhlasové diskusní pořady. Záznamy pořadů jsou k dispozici na http://cms.ebezpeci.cz/podcast.

81

2. Vzdělávací aktivity E-Bezpečí E-Bezpečí se snaţí zvýšit informovanost o problematice nebezpečných komunikačních jevů spojených s virtuální komunikací, proto realizuje řadu vzdělávacích akcí modifikovaných pro různé cílové skupiny: a) besedy pro žáky ZŠ a studenty VŠ, b) přednášky pro studenty VŠ, c)

přednášky pro učitele a ředitele ZŠ, SŠ, VOŠ, VŠ,

d) systematické certifikované vzdělávání učitelů, e)

přednášky pro Policii ČR,

f)

přednášky pro pracovníky OSPOD,

g) přednášky pro manažery prevence kriminality, h) přednášky pro rodiče, i)

přednášky pro veřejnost,

j)

přednášky pro nejrůznější cílové skupiny v prostředí Second Life.

Dle potřeby lze vzdělávací obsah poskytovaný týmy E-Bezpečí modifikovat pro další cílové skupiny.

Vzdělávací akce mapují jak konkrétní nebezpečné jevy, tak moţnosti prevence a obrany proti útočníkům. Představa o problematice je vytvářena na základě modelových situací i skutečných kauz (z celého světa), které jsou cílovým skupinám představovány pomocí prezentací a videoukázek. Od roku 2008 výcvikem E-Bezpečí prošlo:

82

A. Více než 10 000 žáků. B. Více než 800 učitelů. C. Více než 600 policistů. D. Více než 100 manažerů prevence kriminality. E. Více než 300 studentů učitelství (budoucích učitelů). Lektorské týmy E-Bezpečí působí na celém území České republiky. Aktuální stav edukačních aktivit znázorňuje následující mapa (data k 11. září 2011). Na mapě je zaevidováno cca 115 proškolených institucí.

(mapa proškolených institucí)

83

3. E-Synergie a další projekty Týmy Centra prevence rizikové virtuální komunikace realizují velké mnoţství vzdělávacích a výzkumných grantových projektů. Jejich společným tématem je oblast sociálně-patologických jevů spojených s uţíváním IT, přičemţ hlavní snahou těchto projektů je poskytnout zdarma vzdělávání a preventivní programy jednotlivým cílovým skupinám. V roce 2011 byla ve spolupráci s Ministerstvem vnitra ČR, Krajským ředitelstvím policie ČR a firmou Vodafone Czech Republic, a.s. zahájena realizace projektu ESynergie – vědeckovýzkumná síť pro rizika elektronické komunikace (CZ.1.07/2.4.00/17.0062). Cílem projektu je vytvořit funkční vědeckovýzkumnou síť, propojující vzdělávací, výzkumné a podnikatelské organizace zaměřující se na oblast rizikové virtuální komunikace v kyberprostoru a související kyberkriminalitu. Síť bude funkčně propojovat jak oblast teoretickou (výzkum, teoretické ukotvení problematiky), tak i oblast praktickou (vzdělávání, intervence, trestně-právní řešení problematiky, implementace znalostí do komerční sféry). Spolupráce a přenos informací bude realizován prostřednictvím stáţí a odborných praxí, prostřednictvím networkingových aktivit a dalších interaktivních komunikačních technik. Uvnitř sítě budou také probíhat vzdělávací a školící aktivity vedoucí ke zvýšení spolupráce jednotlivých členů sítě a ke zvyšování existujícího know-how. Projekt E-Synergie je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Více informací o projektu naleznete na internetové adrese www.esynergie.cz.

(www.esynergie.cz)

84

Mezi další důleţité projekty, které spadají do clusteru E-Bezpečí, je projekt E-Bezpečí – prevence, edukace, intervence (2010, 2011), dotovaný MŠMT z programu prevence rizikového chování. Díky této dotaci jsou kaţdý rok na území ČR proškolováni programem E-Bezpečí ţáci ZŠ a SŠ (cca 1500-2000 za rok). Jako příklady regionálních projektů, které vznikají ve spolupráci s jednotlivými městy, lze uvést projekty E-Bezpečí pro Olomouc a E-Bezpečí pro Ostravu. Ty se zaměřují na edukační a preventivní aktivity v oblasti E-Bezpečí na území konkrétního města/regionu. Projekty jsou dotovány z Městských programů prevence kriminality podporovaných dotací MVČR. Důleţité je také zmínit, ţe v roce 2010 připravilo MVČR (odbor prevence kriminality) ve spolupráci s Centrem PRVoK PdF Univerzity Palackého v Olomouci (E-Bezpečí) projekt systematického proškolování policistů preventivně-informačních oddělení/skupin jednotlivých krajů. Díky tomu získalo základní výcvik v oblasti EBezpečí cca 500 policistů všech krajů ČR. Další informace naleznete na www.ebezpeci.cz.

4. Tým a partneři Projekt E-Bezpečí funguje díky spolupráci celé řady subjektů, partnerů a spolupracujících institucí. Mezi hlavní partnery patří Statutární město Olomouc a Olomoucký kraj, Statutární město Ostrava, Policie ČR v různých krajích (zejména Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje), Ministerstvo vnitra ČR (odbor prevence kriminality), Ministerstvo školství ČR, Český rozhlas Olomouc, firma Vodafone Czech Republic, a.s. a celá řada dalších institucí. Lektorský tým působí na celém území ČR, kde také realizuje vzdělávací aktivity pro jednotlivé cílové skupiny.

85

5. Portál E-Bezpečí

(www.e-bezpeci.cz)

86

6. Literatura a další zdroje Internetový portál E-Bezpečí (www.e-bezpeci.cz) Internetové stránky projektu E-Synergie (www.esynergie.cz) Internetové stránky Online poradny E-Bezpečí (www.napisnam.cz) Internetové stránky E-Bezpečí Second Life Campus (sl.e-bezpeci.cz) Internetové stránky Centra PRVoK (www.prvok.upol.cz)

7. Kontakt Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D. Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Ţiţkovo nám. 5, Olomouc, 771 40 [email protected] Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D. Osobní údaje: Jméno: Kamil Kopecký Tituly: Mgr., Ph.D. Narozen: 12. 11. 1977, Nové Město na Moravě Státní příslušnost: ČR E-mail: [email protected] Tel.: (+420) 585 635 601, (+420) 777 146 808 http://cz.linkedin.com/in/kamilkopecky/

http://facebook.com/kamilkopecky Vzdělání akademické: 2000 – 2004 Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, doktorský studijní program Pedagogika (Ph.D.) 1996-2000 Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Učitelství 2. stupeň ZŠ 1992-1996 Gymnázium Ţďár nad Sázavou Pracovní zkušenosti: Od roku 2010 do současnosti Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta vedoucí Centra prevence rizikové virtuální komunikace, vedoucí projektu E-Bezpečí

87

Od roku 2000 do současnosti Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta odborný asistent Katedry českého jazyka a literatury Od roku 2004 do současnosti Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury IT specialista pro oblast online technologií Od roku 2004 do současnosti Net-University, s.r.o. Jednatel, expert pro oblast teorie a managementu e-learningu, multimediální specialista Členství, expertní skupiny: expert bezpečnostního výzkumu, vývoje a inovací Ministerstva vnitra ČR -IS BVaVaI ČR (od roku 2011) oponent projektů typu A, F FRVŠ (Agentura RVŠ) vedoucí národního projektu E-Bezpečí (od roku 2008) garant Metodického portálu Výzkumného ústavu pedagogického Praha – modul Bezpečný internet (od roku 2010) lektor SIPVZ (modul P ICT v ČJL) člen vědeckého výboru SaferInternet Institute (od roku 2009) člen České pedagogické společnosti (od roku 2009) člen Etického fóra ČR (od roku 2011) oponent IGA UP (interní grantová agenda UP)

88

Strategie elektronické bezpečnosti Kraje Vysočina Ing. Petr Pavlinec Krajský úřad Kraje Vysočina se poprvé začal detailněji zabývat problematikou elektronické bezpečnosti na konci roku 2009. Důvodem pro vznik těchto aktivit byl mimo jiné i fakt, ţe je tato oblast nedílnou součástí rozvíjejících se informačních a komunikačních technologií a Kraj Vysočina má mnoho aktivit a projektů v oblasti IT a proto bylo nezbytné se věnovat i této problematice. Také se toto téma stále častěji začalo objevovat v médiích a přibývalo velké mnoţstvím více či méně významných kauz. Kraj Vysočina se také stal několikrát obětí kybernetické kriminality, kdy byla například napadena mobilní telefonie příspěvkových organizací Kraje Vysočina. Tyto útoky stály veřejné rozpočty nemalé finanční částky. Dalším impulzem pro rozvoj této aktivity byl vznik krajského policejního ředitelství, kde vznikaly týmy specializované na vyšetřování elektronické kriminality, konkrétně začal Kraj Vysočina intenzivněji spolupracovat s odborem analytickým. Významná byla i dlouhodobá spolupráce se sdruţením CESNET. Kraj Vysočina také podepsal memorandum o zapojení se do společného projektu týkajícího se elektronické bezpečnosti s 15-ti evropskými regiony, které budou usilovat o podporu z evropských fondů. Inspirací pro rozvoj aktivit elektronické bezpečnosti byl pro Kraj Vysočina Region Wales (UK), kde jsou jiţ několik let realizovány aktivity z oblasti elektronické bezpečnosti. Velká Británie je velmi vyspělá v oblasti řešení bezpečnosti. V rámci projektu e-Crime Wales60 byl vytvořen na regionální úrovni samostatný orgán, který nejen vytváří preventivní programy, informační broţury a letáky a spravuje regionální bezpečnostní portál, ale i aktivně působí v oblasti elektronické bezpečnosti – provádí bezpečnostní audity, hledá potenciální hrozby a navrhuje preventivní opatření. V rámci projektu byl také vytvořen regionální CSIRT a zaloţena pracovní skupina, kde se setkávají zástupci regionu, policie, státního zastupitelství, komerčního sektoru apod. Cílovými skupinami tohoto projektu jsou především veřejnost a podnikatelé. V lednu roku 2010 vznikla na Krajském úřadě Kraje Vysočina Pracovní skupina pro řešení problematiky elektronické bezpečnosti. Vedle pracovníků krajského úřadu z odboru informatiky, školství a sociálních věcí, jsou jejími členy odborní pracovníci z řad Policie ČR, Krajské hospodářské komory Kraje Vysočina, Okresního státního zastupitelství v Jihlavě, příspěvkové organizace Vysočina Education, dále pak odborníci ze společností SaferInternet Praha, CESNET Praha a ze společnosti AutoCont Jihlava. K této problematice byla také zpracována a Radou Kraje Vysočina schválena Strategie elektronické bezpečnosti Kraje Vysočina na léta 2010 aţ 2012. Cílem Strategie je informovat o nebezpečí, které hrozí uţivatelům informačních a komunikačních technologií. Cílovými skupinami, na které se projekt eBezpečnost zaměřuje, jsou kromě dětí a mládeţe, domácností, seniorů a odborné veřejnosti, také drobní a střední podnikatelé. V rámci tohoto dokumentu byly také navrhnuty jednotlivé aktivity týkající se elektronické bezpečnosti, které byly a jsou realizovány pracovní skupinou. 60

www.ecrimewales.org

89

Uvnitř Krajského úřadu Kraje Vysočina byly také realizovány aktivity k posílení bezpečnosti v ICT. Informace o rizicích elektronické kriminality byly začleněny do vstupních školení zaměstnanců krajského úřadu a příspěvkových organizací a do jejich vnitřních předpisů. V rámci projektu Kvalita 09 byla vytvořena Strategie bezpečnosti ICT kraje Vysočina. Tento dokument obsahuje legislativní, procesní a technická opatření k posílení ICT bezpečnosti na úrovni krajského úřadu a příspěvkových organizací. Ve spolupráci se státním zastupitelstvím v Jihlavě byla vytvořena kazuistika s přehledem modelových případů zneuţití internetu nebo počítačových programů, které se staly na Vysočině. Jedním z cílů aktivit eBezpečnosti kraje Vysočina je mimo jiné i sběr případů elektronické kriminality a jejich následná prezentace jednotlivým cílovým skupinám. V současné době je ve spolupráci s Policií ČR tento dokument dále rozšiřován. Byl zřízen krajský portál eBezpečnosti61, kde je moţné nalézt všechny informace o minulých a současných aktivitách Kraje Vysočina v oblasti elektronické bezpečnosti. Jsou zde také uveřejněny aktuální případy elektronické kriminality, které byly zveřejněny v médiích. Dále pak informace o konferencích, seminářích, školeních nebo jiných plánovaných akcích a uţitečné odkazy na další internetové stránky a projekty, které se zabývají elektronickou bezpečností. Dále byl vytvořen portál Kam se obrátit s problémy s elektronickou kriminalitou? Na ten se uţivatelé dostanou přes výše zmíněný portál eBezpečnosti. Jednotlivé cílové skupiny (Děti a studenti, Rodiče, Občané a Organizace a malé střední firmy) zde mohou najít informace o tom co dělat v daných situacích, kdyţ se stanou obětí elektronické kriminality a na koho se obrátit. Je zde také preventivní část, kde je moţné získat informace o tom, jak problémům s elektronickou kriminalitou předcházet a databáze jiţ proběhlých kauz. Ve spolupráci se sdruţením CESNET připravuje Kraj Vysočina pro jednotlivé cílové skupiny dokument Minimální bezpečnostní standardy. Tento dokument obsahuje základní popis zabezpečení, doporučená technická opatření, základní kroky nasazení a cenové odhady. Aktuálně je k dispozici bezpečnostní standard pro středně velké firmy a pro školy. V krajských médiích byly pravidelně ve spolupráci s Vyšší policejní školou Ministerstva vnitra v Jihlavě zveřejňovány články s tematikou elektronické bezpečnosti pro jednotlivé cílové skupiny. Tyto články se věnovaly právním aspektům útoků na lidskou důstojnost elektronickými prostředky, kybergroomingu, kyberstalkingu, apod. Pracovní skupina pro elektronickou bezpečnost pravidelně pořádá konference, semináře, školení nebo různé vzdělávací akce týkající se elektronické bezpečnosti. Tyto akce jsou pořádány pro širokou veřejnost, příspěvkové organizace, informatiky apod. Aktivity Kraje Vysočina byly soustředěny od počátku především na spolupráci se školami. Prostřednictvím kterých je moţné šířit informace o této problematice k dětem a studentům. Ve spolupráci s příspěvkovou organizací Vysočina Education byla vytvořena lektorská skupina, jejímiţ členy jsou pedagogičtí pracovníci a učitelé, kteří 61

www.kr-vysocina.cz/ebezpecnost

90

byli proškoleni v problematice elektronické bezpečnosti a měli by dále v této problematice školit své pedagogické kolegy. Byly také akreditovány u MŠMT dva vzdělávací kurzy: Bezpečný internet práce s informacemi a Bezpečný internet – platby a ochrana počítače. Během podzimu 2011 se plánuje doškolení členů lektorské skupiny a její případné rozšíření o nové členy. Vysočina Education ve spolupráci se Saferinternet Praha podalo projekt do OP VK s názvem i-Bezpečná škola, který plánuje vyuţití stávající lektorské skupiny, její rozšíření a rozšíření skupiny i o konzultanty. Dále pak budou vytvářeny studijní a metodické materiály, další akreditace vzdělávacích programů a workshopy týkající se elektronické bezpečnosti. Co se týče zaměření na studenty, v září 2011 byla vyhlášena soutěţ Víš, co ti hrozí na netu? Soutěţ je určena pro ţáky 2. stupně základních škol a pro studenty středních škol. Cílem této soutěţe je přiblíţení problematiky elektronické bezpečnosti a jejich negativních důsledků ţákům a studentům. Ti mají za úkol pomocí hraného filmu, počítačové animace, plakátu, kresleného komiksu nebo prezentace zachytit problematiku elektronické kriminality (kyberšikana, kybergrooming, kyberstalking, apod.). Uzávěrka je 31.12.2011 a výherci mohou získat notebooky, chytré telefony, tablety, xBox Kinect, knihy, antivirové programy a mnoho dalších hodnotných cen. Další cílovou skupinou, na kterou se Kraj Vysočina v oblasti elektronické bezpečnosti zaměřuje, jsou malé a střední firmy. Ve spolupráci s Hospodářskou komorou byla vytvořena značka „Kraj Vysočina DOPORUČUJE PRO BEZPEČNÝ INTERNET.“ Aktuálně je tato značka určena pro poskytovatele internetového připojení, jejichţ produkty naplňují myšlenku elektronické bezpečnosti. Spolupráce s poskytovateli internetového připojení je z pohledu uţivatelů resp. zákazníků velmi důleţitá, jelikoţ oni jsou velmi často prvními, s kým se uţivatel při pořizování internetového připojení setkává. A tedy je nezbytné, aby se právě od nich dozvěděl o nástrahách a problémech, které mohou při nedostatečném zabezpečení a neuváţeném pouţívání nastat. Kritéria, která musí ţadatel splnit, jsou například poskytování internetového připojení na území kraje Vysočina nebo alespoň jeden produkt naplňující myšlenku elektronické bezpečnosti. Uţivatel značky „Kraj Vysočina DOPORUČUJE PRO BEZPEČNÝ INTERNET“ se zavazuje, ţe bude propagovat značku a myšlenku elektronické bezpečnosti u svých zákazníků, předávat jim materiály týkající se této problematiky nebo hlásit bezpečnostní incidenty z oblasti elektronické bezpečnosti pracovní skupině nebo Národnímu CSIRT týmu. Dále pak se zavazuje, ţe bude pravidelně vzdělávat své zaměstnance v oblasti elektronické bezpečnosti a zveřejňovat na svých stránkách informace o produktech naplňujících myšlenku el. bezpečnosti. O udělení značky jednotlivým ţadatelům rozhoduje pracovní skupina. Jednotlivé firmy uţívající tuto značku jsou zveřejněny na krajském portálu eBezpečnosti. Značku k dnešnímu dni62 získaly tři společnosti poskytující internetové připojení – WIFCOM, JaroNet a [email protected]. V nejbliţší době se plánuje rozšíření značky na prodejce hardwaru a softwaru. V listopadu 2011 je plánováno školení na téma elektronické bezpečnosti i pro tuto 62

26. září 2011

91

skupinu. Dále budou dokončeny Minimální bezpečnostní standardy pro jednotlivé cílové skupiny. Projekt eBezpečnosti také úzce spolupracuje s projektem DE-LAN z programu INTERREG IVC, v rámci tohoto projektu byla organizována výměnná návštěva do Walesu, kde měli členové pracovní skupiny moţnost seznámit se s projektem e-Crime Wales a plánována je i další spolupráce s tímto projektem.

Ing. Petr Pavlinec Osobní údaje: Jméno : Ing. Petr Pavlinec Datum narození : 6. 12. 1976 Bydliště: Jihlava Mobil.: +420 724 650 102 E-mail : [email protected] Stav: ţenatý, 2 děti Vzdělání a dovednosti: 1996 – 2001 : Vysoká škola ekonomická Praha –informační technologie, znalostní inţenýrství, ekonomie 1995 : Blundell’s secondary school , Tiverton, Anglie – specializace matematika a fyzika Profesionální kariéra: programátor Delphi, CAD a správce LAN (1996–2000), reference: Kulhánek s.r.o., Jihlava; BOSCH Wiena správce internetového uzlu (UNIX) (1999 – 2000), reference: Elson spol. s r.o., Praha specialista na architektury IS – projekt implementace CRM (2000), reference: ŠKOFIN (Volkswagen Group) produkt manager ERP systému SRS (Systém řízení a správy) pro ČR (2000), reference: Emel Brno, s.r.o. testér divize Flotec (2000), reference : Starite Industries, Delavan, WI, USA programátor Autocad a Pascal/Delphi (1996 – 1999), reference : Robert Bosch AG, Abt. VKT6, Vídeň, Rakousko vedoucí odboru informatiky Krajského úřadu kraje Vysočina (2001-doposud), reference: KrÚ Vysočina místopředseda KI AKČR (2002-2004) předseda subkomise GIS krajských úřadu při KI AKČR (2004) předseda pracovní skupiny GIS krajů (2005-doposud) člen řídících výborů EU projektů– Prelude (IST 2002-2004),

92

Phare 2001 (MV) a Phare 2002 (MV), ICHNOS (Interreg 3C 2005) , IANIS+ (ERISA – 2006-2007) člen Broadbandového fóra při MIČR (2006-2007) řízení ICT projektů kraje Vysočina – Metropolitní síť Jihlava (2002-2005), páteřní síť ROWANet (SF - SROP 2004 - 2007), Datový sklad kraje Vysočina (2004-2005), Regionální SAN Vysočina (2007-2009), Technologické centrum kraje (2009-2011), Digitalizace a ukládání (2009-2011), ROWAnet II. (2009-2011)

93

Úvod do tématu internetové bezpečnosti a prevence sociálně patologických jevů spojených s užíváním nových online technologií Ing. Pavel Vichtera 1. Proč má význam zabývat se online bezpečností Počet uţivatelů internetu v České republice stále narůstá. Hlavními tahouny rozvoje nových komunikačních forem jsou jednoznačně děti a teenageři. Zatímco v celé populaci je 60% uţivatelů internetu, mezi dětmi ve věku od 9 do 16 let mají uţivatelé internetu zastoupení 90%. Nejmladší uţivatelé internetu ochotně a bez výhrad přijímají většinu nových trendů, na internet a do mobilních telefonů přesouvají významnou část svého sociálního ţivota. Způsob, jakým děti a dospívající nová média pouţívají, se čím dál více vzdaluje dospělým. Rodiče a pedagogové ztrácejí přehled o tom, jak přesně jejich děti tráví čas s internetem nebo mobilem a jaká rizika dospívajícím při pouţívání nových médií hrozí. Dospělí proto nevědí, jak oblast nových médií zpracovat jako výchovné a pedagogické téma, popř. ţe je vůbec nutné děti a dospívající upozorňovat na závaţná hrozící nebezpečí.

2. Digitální domorodci současnosti Děti a dospívající pouţívají nová média v první řadě pro komunikaci. Posílají si zprávy v reálném čase pomocí instant messagingu a chatů, e-mailují a píší zprávy v sociálních sítích. Právě sociální sítě, jako je např. Facebook, jim dávají moţnost být ve spojení s mnoha lidmi najednou a především se před nimi aktivně prezentovat s vyuţitím fotografií, videí, odkazů a komentářů. Sdílení multimediálního obsahu patří k důleţitým formám zábavy teenagerů. Prostřednictvím webových portálů, jako je YouTube, sdílejí videa, hudební klipy, posílají si hudební nahrávky ve formátu mp3 atp. Internet je pro teenagery také důleţitým a často jediným zdrojem informací, které vyuţívají pro svůj osobní ţivot i školní výuku.

3. Proč jsou nové komunikační nástroje pro dospívající tak důležité Jedním z nejdůleţitějších vývojových úkolů v období dospívání je budování vlastní identity. Identitu si mladý člověk vytváří kromě jiného na základě zpětné vazby okolí, především vrstevníků. Zpětnou vazbu potřebuje a vyhledává více neţ jindy. Sociální sítě a další komunikační nástroje umoţňují nebývalým způsobem vlastní prezentaci a masivní zpětnou vazbu. Dospívající na internetu vyhledávají příleţitosti ke komunikaci, vytvářejí si nové vztahy, experimentují se sebeobrazem a ochotně jej vysílají do světa. Na rozdíl od dnešních dospělých, nerozlišují komunikaci a vztahy na

94

virtuální a skutečné. Komunikace a vztahy uskutečňované online jsou pro ně stejně reálné a důleţité, jako ty tváří v tvář. Zjednodušeně se dá říci, ţe internet a jeho aplikace pomáhají naplňovat přirozené potřeby mladých uţivatelů. Z titulu věku jsou však také zvýšeně ohroţení. Pozornost věnují situaci tady a teď, budoucí dopady svého jednání příliš neřeší. Ke komunikaci přistupují nenuceně a neohroţeně, s důvěrou. Ochotně poskytují osobní údaje, soukromé informace, fotografie. Experimentují se sexualitou, ve zdánlivě anonymním prostředí internetu snadněji, neţ v kontaktu osobním. Jsou kritičtí, neváhají zveřejňovat nekonformní názory, mají tendenci k radikálnímu hodnocení a řešení. To vše v prostředí internetu.

4. Rizika internetu Internet a moderní online technologie přinášejí dětem a dospívajícím mnoho pozitivního. Zároveň ale představují řadu rizik. Rizika spočívají především: 1. v nevhodném, nebezpečném či nezákonném obsahu, 2. v potenciálně patologické komunikaci a vztazích. Diskutuje se o tom, zda informační technologie mohou vytvářet závislost (např. počítačové hry), o relevanci informací na internetu vyuţívaných ţáky ve škole, o agresivní reklamě apod. V zásadě platí, ţe internet a moderní technologie samy o sobě nejsou zdrojem ohroţujících či krizových situací. Příčinou jejich vzniku je vţdy neopatrné či neetické a nebezpečné zacházení s těmito technologiemi. Problémy spojené s uţíváním internetu nejsou primárně technologickým, ale společenským fenoménem. Internet a komunikační nástroje jsou nově zneuţívány pro tyto jevy: Kyberšikana a Happy Slapping Kybergrooming Kyberstalking Dětská pornografie a manipulace s dětmi Porušování autorských práv a neoprávněné uţívání cizího díla. S rozvojem komunikátorů a sociálních sítí, které dávají uţivatelům moţnost snadno zveřejňovat informace o své osobě i druhých, se objevuje problém zneužití soukromých informací k pronásledování (kyberstalking), kyberšikaně nebo kybergroomingu. Oběť přitom tyto informace obvykle zveřejňuje zcela dobrovolně a ohroţuje tím nejen sebe ale i své okolí, rodinu či spoluţáky. Zneuţívání informačních a komunikačních technologií k slovnímu napadání, vyhroţování, uráţení, obtěţování a jinému šikanování vytipované oběti označujeme jako kyberšikanu. Důsledky kyberšikany mohou zásadně poznamenat psychiku oběti, její sebevědomí a sociální ţivot. Ve světě se mnoţí případy, kdy kyberšikana skončila aţ sebevraţdou oběti. Ke kyberšikaně přitom děti často dají agresorovi samy příleţitost, a to především tím, ţe před ním příliš odhalí své soukromí – svěří mu intimní informaci nebo dobrovolně poskytnou intimní materiál.

95

Poskytování osobních informací a přílišné otevírání soukromí je rizikové také z pohledu moţného napadení kybergroomerem, který se snaţí s dítětem na internetu, nejčastěji prostřednictvím chatu nebo seznamky, navázat důvěrný vztah, dítě vylákat na osobní schůzku a následně je sexuálně či jinak zneuţít. Techniky kybergroomerů bývají velmi rafinované. Jsou trpěliví, systematičtí a „pracují“ zároveň s mnoha potenciálními oběťmi najednou. Snad nejznámějším případem kybergoomingu v ČR je kauza Pavla Hovorky, který na internetuvystupoval jako sponzor dětských domovů, vyhlásil pro ně např. soutěţ „dítě VIP“. Dětský výherce směl strávit dva týdny v Praze. Zde jej P. H. pohlavně zneuţil na vrátnici, kde pracoval jako ostraha. Další oběti kontaktoval P. H. prostřednictvím internetových seznamek a zval je na osobní setkání. Odmítající chlapce vydíral zveřejněním fotografií či šířením zpráv o údajné homosexualitě atp. Výsledkem setkání byl v několika případech pohlavní styk. P. H. byl obviněn z trestného činu pohlavního zneuţívání, vydírání, ohroţování výchovy mládeţe, svádění k pohlavnímu styku a znásilnění. Soud mu uloţil trest odnětí svobody na 8 let ve věznici s ostrahou a nařídil zároveň sexuologickou léčbu. Odvolací soud později tento trest zmírnil na 6,5 let, neboť se nepodařilo prokázat znásilnění, ale „pouze“ pohlavní zneuţívání celkem 21 chlapců. Novým nebezpečným jevem je nevědomé i vědomé šíření dětského pornografického materiálu samotnými dětmi. Původně neškodné online experimentování se snadno stává příleţitostí k vydírání a nucenému obchodování se sexuálně laděnou komunikací (sexting), fotografiemi a videi (přibývají např. případy, kdy dospívající poskytují neznámému uţivateli intimní materiál výměnou za kredit do mobilního telefonu). Dospívající se vystavují také riziku zákonného postihu pro neoprávněné nakládání a distribuci děl vázaných autorskými právy.

5. Zneužívání nových informačních technologií jako skutková podstata trestných činů Kyberšikana, kybergrooming ani neopatrné zacházení s osobními údaji nejsou samy o sobě trestnými činy. Mohou ale být posuzovány i trestány jako: Nebezpečné pronásledování (stalking; § 354 TZ) – např. dlouhodobě opakované pokusy kontaktovat všemi dostupnými prostředky oběť, která proto pociťuje důvodné obavy o ţivot nebo zdraví svůj či svých blízkých Účast na sebevraždě (§ 144 TZ) – např. zaslání SMS obětis úmyslem vyvolat u ní rozhodnutí k sebevraţdě Porušení tajemství dopravovaných zpráv (§ 182 TZ) – např. „odposlech“ odesílaného e-mailu Porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (§ 183 TZ) – např. zveřejnění fotografií z telefonu oběti Pomluva (§ 184 TZ) – např. vytvoření webových stránek zesměšňujících oběť, šíření nepravdivých komentářů o jiném uţivateli v sociální síti atp.

96

Poškození cizích práv (§ 181 TZ) – pachatel např. uvede oběť v omyl vydáváním se při chatování za jinou osobu a způsobí jí tím váţnou, nemajetkovou újmu Šíření pornografie (§ 191 TZ) – např. zasílání pornografických videí, vč. dobrovolného zachycení vlastního obnaţeného těla, osobě mladší 18 let Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií (§ 192 TZ) – např. přeposlání MMS s fotografií osoby mladší 18 let předstírající sexuální styk Zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193 TZ) – např. přesvědčení oběti mladší 18 let nechat se vyfotit v sexuálně dráţdivé poloze Nebezpečné vyhrožování (§ 353 TZ) – např. zasílání výhruţných SMS schopné vzbudit důvodnou obavu Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací (§ 230 TZ) – např. získání přístupu k počítači neoprávněným pouţitím hesla oběti Opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§ 231 TZ) – např. „kamarád“ oběti vyzví její heslo k počítači s úmyslem spáchání neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací Vydírání (§ 175 TZ) – pachatel např. nutí oběť k šikanování další osoby pod pohrůţkou zveřejnění citlivých fotografií oběti Poškození cizí věci (§ 228 TZ) – např. úmyslné poškození mobilu oběti zasláním viru Útisk (§ 177 TZ) – pachatel např. zneuţívá strachu oběti a k něčemu ji nutí, a to bez pohrůţky násilím Šíření toxikomanie (§ 287 TZ) – např. výsměšné poznámky na sociálních sítích o abstinenci oběti Porušení práva na ochranu osobnosti (není trestným činem) – natočení videa nebo pořízení fotografie a následné zveřejnění bez souhlasu zobrazených osob, zveřejnění osobních informací o jiné osobě.

6. Řešení sociálně patologických jevů, šířících se prostřednictvím informačních technologií Sociálně patologické jevy spojené s uţíváním internetu (kyberšikana, kyberstalking, kybergrooming ad.) je třeba při zjištění neodkladně řešit. Psychologické a společenské dopady na oběť s časem rostou, mnoţí se obtíţně kontrolovatelné stopy v online prostředí, v případě kyberšikany roste počet zúčastněných a svědků. U dětí a dospívajících je třeba řešit problém primárně s rodinou. Pomoci by měl a můţe pedagog, výchovný poradce, školní metodik prevence či pracovník pedagogickopsychologické poradny. Při podezření, ţe zjištěné jednání můţe naplňovat některou ze skutkových podstat trestných činů je na místě spolupráce se sociálním pracovníkem a je nutné kontaktovat policii.

97

Zásadně platí, že potíže dětí a mladých lidí spojené s online komunikací je nutné nepodceňovat. Neřešené mohou mít fatální důsledky.

7. Prevence Uvedené negativní průvodní jevy rozvoje informačních technologií představují váţně riziko pro zdravý psychosociální vývoj a bezpečnost dětí a dospívajících, zaslouţí si proto cílenou prevenci. Výchova dětí k bezpečnému a etickému uţívání moderních technologií ve školách a zvýšení jejich povědomí o moţných hrozbách jsou nejúčinnější a zároveň nejdostupnější prostředek prevence.

8. Co by měli vědět mladí uživatelé internetu Zásady pro bezpečný pohyb a komunikaci na internetu lze shrnout v DESATERU ONLINE BEZPEČNOSTI: 1.

Nedůvěřovat neznámým lidem na internetu. Na internetu se kaţdý můţe vydávat za někoho jiného.

2.

Nikdy nikomu na internetu nesdělovat osobní informace, jako je celé jméno, adresa bydliště, navštěvovaná škola, telefonní číslo.

3.

Nikdy nechodit na osobní schůzku s člověkem známým jen z internetu (děti do 15 let). Nikdy nechodit o samotě na osobní schůzku s člověkem známým jen z internetu, vţdy o schůzce předem informovat někoho dospělého (děti nad 15 let).

4.

Zabezpečit profil v sociální síti pomocí nastavení soukromí tak, aby k osobním informacím nebo fotografiím měli přístup jen známí a prověření lidé.

5.

Chránit si svá hesla k e-mailovým účtům a profilům v sociálních sítích.

6.

Nikdy nikomu neposílat nebo nikde na internetu nezveřejňovat své příliš odváţné nebo intimní fotografie.

7.

Na internetu (v profilu na sociální síti nebo chatu) se chovat s vědomím, ţe jednou zveřejněný soubor nebo text nelze nikdy spolehlivě smazat a můţe být kdykoliv pouţit jako prostředek vydírání či škodit jeho autorovi.

8.

Vědomě vyvaţovat čas strávený na internetu nebo hraním počítačových her s časem stráveným koníčky a osobním kontaktem s přáteli.

9.

Nikoho při online komunikaci neuráţet, nenapadat, nikomu nevyhroţovat.

10. Nikoho bez jeho souhlasu nenatáčet kamerou v mobilním telefonu ani nefotografovat, bez výslovného svolení zobrazované osoby záznam nezveřejňovat.

98

9. Prevence ve školských zařízeních 1.

Prevenci sociálně patologického jednání není moţno brát jako záleţitost dobrovolnou. Školská zařízení jsou povinna ji realizovat, a to na základě celospolečenské zakázky zdravého psychosociálního rozvoje mladé generace.

2.

Pro začlenění tématu etického a bezpečného pouţívání informačních technologií“ do výuky lze najít dostatek prostoru, zejména v předmětech občanská nauka, rodinná výchova, základy společenských věd, ale také v hodinách českého jazyka, dějepisu a informatice.

3.

Didaktické propojení nových technologií a moderních metod výuky lze dosáhnout vyuţíváním informačních technologií a informačních zdrojů ve spojení s pracovními dílnami, interaktivní skupinovou prací, diskusemi s odborníky na danou problematiku, zadávání individuálních studijních projektů apod.

4.

Je vhodnější (z hlediska pedagogického, psychologického, sociálního, právního a ekonomického) věnovat zvýšené úsilí prevenci neţ náročné nápravě a případně nutné restrikci.

10. Možnosti preventivních aktivit ve školách a školských zařízeních: S ohledem na prevenci je důleţité začleňovat téma potenciálních hrozeb do kaţdodenní výuky a ţivota ţáků: Projektový den proti kyberšikaně, s vyuţitím metodických materiálů, osvětových a vzdělávacích spotů, dostupné např. na www.bezpecne-online.cz,). Tvorba třídních/školních Úmluv proti kyberšikaně. Tvorba a zveřejnění Školního desatera bezpečného a etického uţívání internetu a informačních technologií. Zveřejnění moţnosti oznámení kyberšikany a jiného elektronického násilí ve škole (konkrétní pracovník, peer, anonymní hlášení). Školní peer to peer program (ambasadoři bezpečného internetu, příklad www.kybersikana.eu). Zahrnutí preventivních aktivit do minimálního školního programu prevence. Podpora pozitivního vyuţívání techniky - Třídní webové schránky – ţáci se podílejí - Profil třídy na sociální síti - Společné aktivity na internetu pedagog/třídní kolektiv - Tvůrčí soutěţe, společné hledání moţností pro rozvíjení osobnosti - Zapojování moderních technologií do výuky. Systematické vzdělávání pedagogických pracovníků v uţivatelských dovednostech Definice práv a povinností ţáků vzhledem k informačním technologiím na půdě školy, zakotvení do školního řádu. Definice práv a povinností pedagogů, jejich zveřejnění.

99

11. Povinnosti školy při podezření, že se dítěti děje újma/či dítě jinému újmu činí, včetně újmy činěné prostřednictvím moderních online technologií: Poţádá-li dítě školu o pomoc při ochraně svého ţivota a dalších svých práv, škola je povinna mu odpovídající pomoc poskytnout. Škola má povinnost oznámit bez zbytečného odkladu obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, ţe rodiče dítěte (či osoby, jimţ je dítě svěřeno) neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti nebo nevykonávají nebo zneuţívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti (mohou-li tyto skutečnosti nepříznivě ovlivnit vývoj dítěte). Povinnost oznámit bez zbytečného odkladu obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, ţe některé z dětí vede zahálčivý nebo nemravný ţivot (např. zanedbává školní docházku nebo spáchalo čin, který by byl jinak trestným), mohou-li tyto skutečnosti nepříznivě ovlivnit vývoj dítěte. Oznámit bez zbytečného odkladu obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, ţe na některém z dětí byl spáchán TČ ohroţující např. jejich zdraví či mravní vývoj neboţe dítě je ohroţováno násilím (mohou-li tyto skutečnosti nepříznivě ovlivnit vývoj dítěte), mohou-li tyto skutečnosti nepříznivě ovlivnit vývoj dítěte. Spolupracovat s OSPODem a obecním úřadem při péči o děti vyţadující zvýšenou pozornost (např. výše uvedené děti). Zpracovat Minimální preventivní program a Program proti šikanování. Zajišťovat poradenské sluţby zaměřené mj. na prevenci SP jevů. Na poţádání OSPODu mu sdělit údaje potřebné pro poskytnutí sociálně-právní ochrany dětí. Povinnosti mlčenlivosti se nelze dovolávat, jestliţe mají být sděleny údaje o podezření z týrání, zneuţívání dítěte nebo ze zanedbávání péče o něj.

12. Povinnosti pedagogů při podezření, že se dítěti děje újma či dítě jinému újmu činí: Pedagog má povinnost vykonávat dohled nad ţáky v zájmu mj. předcházení škodám na zdraví či majetku. Musí proto činit taková opatření, aby zamezil akutnímu nebezpečí a předcházel moţným rizikům, a tedy i informovat ředitele školy při podezření na taková moţná rizika. Povinnost spolupracovat s výchovným poradcem a metodikem prevence.

13. Povinnost občanů, vč. pedagogů a sociálních pracovníků (bez ohledu na povinnost mlčenlivosti) při podezření, že se dítěti děje újma/či dítě jinému újmu činí:

100

Kdokoliv se můţe dopustit TČ schvalování trestného činu (§ 365 TZ), jestliţe před alespoň 3 současně přítomnými osobami schvaluje spáchaný zločin (např. TČ vydírání, kterým pachatel způsobil těţkou újmu na zdraví). TČ nadrţování (§ 366 TZ) se dopustí kdo pachateli vybraných TČ pomáhá uniknout trestnímu stíhání, nejedná-li ve prospěch osoby blízké. TČ nepřekaţení trestného činu (§ 367 TZ) se dopustí, kdo se hodnověrně dozví o připravovaném nebo páchaném vybraném trestném činu (např. podvodu způsobivším škodu velkého rozsahu) a spáchání nebo dokončení tohoto TČ nepřekazí (pokud mohl TČ překazit bez značných nesnází nebo vydání sebe či osoby blízké v nebezpečí smrti, ublíţení na zdraví aj.). Za překaţení se povaţuje i včasné oznámení státnímu zástupci či Policii ČR. TČ neoznámení trestného činu (§ 368 TZ) se dopustí, kdo se hodnověrně dozví, ţe někdo jiný spáchal některý z vybraných TČ (např. zneuţití dítěte k výrobě pornografie) a takový TČ neoznámí státnímu zástupci nebo Policii ČR. Rodiče jsou povinni při ochraně zájmů a práv dítěte spolupracovat s OSPODem. Kaţdý je povinen předcházet škodám mj. na zdraví či majetku. Kaţdý je oprávněn upozornit rodiče na závadné chování jejich dětí. Kaţdý je oprávněn upozornit OSPOD na dítě vyţadující zvýšenou pozornost.

14. Povinnosti sociálních pracovníků při podezření, že se dítěti děje újma/či dítě jinému újmu činí: Povinnost pomoci dítěti na jeho poţádání při ochraně jeho ţivota a dalších práv Stejná oznamovací povinnost vůči obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností jako má škola Povinnost mlčenlivosti o věcech, o nichţ se pověřené osoby dozvěděly v souvislosti s výkonem svého povolání. Této povinnosti je můţe zprostit osoba, v jejíţ prospěch daný sociální pracovník mlčenlivost zachovává. Povinnost mlčenlivosti se nevztahuje na případy, kdy má sociální pracovník stejně jako jakýkoliv jiný občan povinnost oznámit některý z vybraných TČ Povinnost oznámit státnímu zastupitelství či Policii ČR skutečnosti nasvědčující tomu, ţe byl spáchán na dítěti trestný čin, nebo ţe dítě bylo pouţito ke spáchání trestného činu (povinnost mlčenlivosti v tomto případě nehraje roli) Povinnost na základě poţádání OSPODu sdělit údaje potřebné pro poskytnutí sociálně-právní ochrany dětí. Povinnosti mlčenlivosti se nelze dovolávat, jestliţe mají být sděleny údaje o podezření z týrání, zneuţívání dítěte nebo ze zanedbávání péče o něj Povinnosti OSPODu stanoví zák. o sociálně-právní ochraně dětí. Povinnosti osob pověřených výkonem sociálně-právní ochrany dětí jsou dány rámcově zákonem o sociálně-právní ochraně dětí a dále rozsahem jejich pověření

101

Povinnost reagovat v mezích svého pověření na kaţdé oznámení jeho prošetřením a případnými kroky k ochraně dítěte Povinnost poskytovat v mezích svého pověření pomoc nepříznivých sociálních podmínek a výchovných vlivů

při

překonávání

Povinnost poskytovat v mezích svého pověření pomoc rodičům při řešení výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě a poskytnout či zprostředkovat rodičům poradenství při výchově a vzdělávání dítěte Povinnost pomoci v mezích svého pověření rodiči na jeho poţádání při výkonu jeho rodičovských práv a povinností Spolupráce s dalšími orgány a organizacemi (obecní úřady, školy, Probační a mediační sluţba aj.)

15. Možnosti uložení výchovných opatření pachatelům Především v případě kyberšikany nebo zásahu do osobnostních práv a autorských bývají pachateli především vrstevníci oběti. Přes svůj často nízký věk nejsou zcela beztrestní. Děti do 15 let sice nejsou trestně odpovědné ani za přestupek, soud jim ale můţe uloţit jedno nebo více opatření, např. výchovné omezení, terapeutický nebo psychologický výchovný program ve středisku výchovné péče nebo např. dohled probačního úředníka, uloţení ochranné výchovy v Dětském domově se školou (dříve Dětský výchovný ústav). Mladiství mezi 15 a 18 lety jsou odpovědní za přestupek a při dostatečné rozumové a mravní vyspělosti i trestně odpovědní. Za jejich provinění můţe soud uloţit i trestní opatření, kterým můţe být např. peněţité opatření nebo odnětí svobody, výchovné nebo ochranné opatření, např. uloţení ochranné výchovy ve výchovném ústavu pro mládeţ.

16. Kyberšikana Jak vyplývá z výsledků výzkumu Minimalizace šikany Nadace O2, v České republice zaţilo kyberšikanu 10% dětí. Z toho 40% přitom vůbec nevědělo, ţe v jejich případě jde o projevy kyberšikany, ani jak se před agresorem bránit. Vzhledem k závaţným dopadům, které můţe byť i nevinně míněná hra změněná v kyberšikanu způsobit, představuje prevence kyberšikany jedno z hlavních témat, jimţ je třeba se především v rámci školských zařízení věnovat Detekce kyberšikany Oběť může vykazovat tyto symptomy: Vyhýbá se činnostem, myšlenkám a pocitům spojených s kyberšikanou, o šikanování nehovoří. Proţitky můţe vytěsňovat z paměti. Brání se pouţívání mobilního telefonu a e-mailu. Má ztišené vyzvánění. Maţe stopy, skrývá obsah korespondence nebo profilu před rodiči. Chová se úzkostně, napjatě, nastraţeně, očekává další napadení.

102

Chová se uzavřeně, málomluvně. Má sníţené sebevědomí, trpí pocity méněcennosti. Zhoršené psychické proţívání často provází nejrůznější somatické projevy, běţné jsou poruchy spánku. Trpí stresem, který se projevuje nepozorností, roztěkaností, zapomnětlivostí, školní výkonnost se sniţuje. To vše se odráţí ve zhoršeném prospěchu. Je nezřídka v kolektivu osamocená, opuštěná, můţe ve větší míře vyhledávat společnost dospělých. Můţe ale cítit k agresorům, zvlášť pokud je zná např. ze školního kolektivu, vazbu či dokonce sympatie.

17. Doporučení pro pedagogy a rodiče při podezření na kyberšikanu Odlište, zda se nejedná o opakovaný konflikt nebo škádlení mezi rovnocennými partnery. Zachovejte klid, zdrţte se výrazných emotivních reakcí. Zjištěnou situaci konzultujte s odborníkem (výchovným poradcem, školním preventistou, školním speciálním pedagogem nebo psychologem) a vedením školy, Zvaţte, zda můţe škola vyřešit kyberšikanu sama ve spolupráci s rodiči či je potřebné, nezbytné poţádat o pomoc další subjekty (PPP, SVP, SPC, Policie ČR, OSPOD, jiné organizace zabývající se šikanou). Za kaţdou cenu chraňte oběť před pokra- čováním kyberšikany. Chraňte zdroj informací, o případu nehovořte s nikým nezainteresovaným nebo nekompetentním. Vyslechněte oběť, agresora (oběť jej většinou zná) a případné svědky. O výpovědích učiňte záznam. Výpovědi lze později konfrontovat – zaměřit se na: závaţnost a četnost napadání, závaţnost dopadů napadání na oběť, dobu, po kterou napadání trvá, kdo všechno je do dění zapojen a jakým způsobem. Uchovávejte důkazy. Oběti poskytněte podporu, ujistěte ji, ţe není opuštěná, bezbranná, bezmocná, ţe na vině je agresor. Informujte rodiče oběti i agresora, domluvte společný postup a cíl první pomoci. Veďte agresory k aktivní nápravě. Celý případ řešte důsledně, rychle, bez zbytečných průtahů. K uzavřenému případu se v dětském kolektivu jiţ nevracejte, není-li to nezbytně nutné (prevence další victimizace).

103

Tým Národního centra bezpečnějšího internetu. Další informace a kontakty Národní centrum bezpečnějšího internetu, Sovova 3, Praha 8. Tel. 734 709 025. Pavel Vichtera, [email protected] www.saferinternet.cz www.bezpecne-online.cz www.horkalinka.cz Kontakt pro nahlášení [email protected]

nezákonného

obsahu

a

nebezpečných

aktivit:

Na příspěvku spolupracovali: Mgr. Anna Mašková Mgr. Kateřina Lukášová Mgr. Rastislav Pacák Mgr. Jana Brandejsová Ing. Pavel Vichtera Ing. Pavel Vichtera Předseda Národního centra bezpečnějšího internetu a koordinátorem projektu Saferinternet.cz. Je zodpovědný za strategii a kaţdodenní chod národního centra. Vystudoval Vysokou vojenskou leteckou školu a od roku 1995 působil v PVT a.s. jako manaţer a později jako ředitel projektu internetových sluţeb Pvt.net. Od roku 2001 je majitelem CZI s.r.o., poskytovatele webových řešení pro průmysl obchod a státní správu. Ing. Pavel Vichtera, koordinátor projektu Saferinternet.cz NÁRODNÍ CENTRUM BEZPEČNĚJŠÍHO INTERNETU Svornosti 30, 150 00 Praha 5 Tel.: +420-257329315 GSM: +420-605 252 963 e-mail: [email protected] <mailto:[email protected]> www.saferinternet.cz ; www.horkalinka.cz ; www.bezpecneonline.cz http://www.bezpecneonline.cz/

104

Rizikové jevy na veřejných online službách očima jejich provozovatelů PhDr. Vojtěch Bednář Anotace: Příspěvek se věnuje problematice rizikových, patologických jevů na veřejných komunikačních sluţbách v online prostředí respektive v tzv. sociálních sítích tak, jak je vidí provozovatelé těchto sluţeb. Účelem příspěvku je diskutovat pohled těchto subjektů na danou problematiku a vloţit jej do kontextu současného stavu online komunikačních prostředků.

1. Na úvod Rizikové jevy na online komunikačních sluţbách, které ohroţují jejich uţivatele, zejména děti a mladistvé jsou nepochybně závaţným problémem, který je nezbytně nutné řešit. Chceme-li je řešit efektivně, je nezbytné, abychom jím rozuměli. Porozumění ale nikdy nebude dostatečně plastické a úplné, nezahrneme-li mezi úhly pohledu, kterými se na danou problematiku díváme, také ten, jenţ patří provozovatelům online sluţeb. Tedy, nepokusíme-li se na problém podívat jejich vlastníma očima. Účelem tohoto příspěvku není v ţádném případě poskytnout úplný a plně vypovídající popis, jak rizikové jevy vidí provozovatelé online sluţeb, nýbrţ přispět k diskuzi na toto téma očima sociologa, odborného poradce a dlouholetého odborného publicisty. Takto by měl být chápán, a také interpretován.

2. Veřejná online služba a její provozovatel Pokud se provozovatelé online komunikačních sluţeb účastní konferencí jako je tato, respektive pokud jsou dotazováni na svou aktivitu v oblasti identifikace a potírání patologických jevů, jeţ se dějí v rámci jejich serverů, komentují svou činnost v tomto směru obvykle dvěma způsoby. Prvním z nich je, ţe „snaţíme se dělat, co můţeme, ale problém je velmi sloţitý a náročný“, druhým pak ţe „rizikové jevy nás nezajímají, za obsah na našich sluţbách zodpovídají uţivatelé“ a ţe „zasahujeme, pokud jsme k tomu vyzváni vnější autoritou“. Druhý z obou pohledů najdeme zejména u provozovatelů menších, méně známých a také více specializovaných sluţeb, zatímco aktivní přístup k identifikaci a řešení rizik volí spíše provozovatelé velkých, významných serverů, byť bychom samozřejmě našli výjimky oběma směry. Ve skutečnosti je vztah vlastníků online sluţby k rizikovým jevům dějícím se v rámci jimi provozovaných systémů mnohem plastičtější a méně jednoznačný, neţ „pouhé“ ignorování problémů, respektive Sisyfovská snaha o jeho odhalení a eliminaci. Abychom jej pochopili, musíme porozumět vztahu mezi samotnou veřejnou online sluţbou, a jejím provozovatelem. Veřejná online sluţba pracuje typicky na principu F2M (few to many). To znamená, ţe aplikace, kterou vytváří a udrţuje subjekt o několika málo zaměstnancích či

105

spolupracovnících můţe mít řádově statisíce, nebo dokonce miliony uţivatelů. Současný stav techniky umoţňuje, aby byly i velmi náročné webové aplikace provozovány s nízkými provozními náklady a dokonce s malými nároky na obsluţný personál. Protoţe obsah aplikace je tvořen v případě sociálních médií hlavně samotnými uţivateli, vzniká prudký nepoměr mezi mnoţstvím informací, které médium nese a schopnostmi jeho provozovatelů, technickými i personálními, tento obsah postihnout. To determinuje rovněţ jejich schopnost identifikace patologických jevů (tvořených obsahem) i schopnost je efektivně řešit. Veřejné sluţby jsou aţ na některé výjimky provozovány za účelem zisku. Jejich příjmem je především reklama, inzerce kontextově navázaná na obsah, a/nebo na profilové informace uţivatelů. Samotný obsah pak je navzájem propojen logickými a z nich plynoucími hypertextovými vazbami. Obsah tvoří materii, která umoţňuje inzerci, a tedy i zisk. Narušení konzistence této materie znamená riziko narušení zisku, a to i (v extrémních případech), pokud je toto narušení poměrně malé. Z těchto důvodů jsou provozovatelé významně demotivováni do obsahu tvořeného uţivateli jakkoli zasahovat. Zejména u menších sluţeb platí, ţe online sluţba pro svého provozovatele není jedinou aktivitou. Díky tomu, ţe je z velké části schopna (jak jsme si vysvětlili výše) fungovat autonomně a s minimálními náklady, je mnoho menších sluţeb jen jednou z mnoha činností jejich provozovatelů. Není neobvyklé, ţe různé aktivity sdílí technické i lidské zdroje. Důsledkem toho je, ţe moţnost provozovatele kontrolovat obsah se dále sniţuje a ten k tomu nejen ţe není motivován, ale také nemá prostředky, aby s rizikovými jevy v rámci své sluţby pracoval. V České republice – i jinde- se jiţ dlouho vede debata na téma, kdo zodpovídá za obsah internetových sluţeb; zda je to primárně uţivatel, který obsah vytvořil, nebo provozovatel sluţby, kde byl obsah publikován. Jakkoli je názorem autora tohoto příspěvku, ţe zodpovědnost za obsah nesou oba a provozovatel v první řadě, je častou praxí provozovatelů snaha vyhnout se z odpovědnosti přesunutím veškerého břímě za obsah na uţivatele v licenčním ujednání své sluţby a následné schovávání se za tento postulát. Z ekonomického hlediska se tato praxe můţe jevit jako pochopitelná, na druhé straně její efekty pro provozovatele sluţeb nejsou jednoznačné.

3. Dopady rizikových jevů na provozovatele Rizikové, respektive patologické jevy v rámci online sluţeb na druhou stranu mohou mít na jejich provozovatele velmi negativní dopady, a provozovatelé si tuto skutečnost uvědomují. Rizikový jev – poškozování uţivatele, narušování jeho virtuálního profilu, světa, soukromí či otevřená trestná činnost v kyberprostoru či z kyberprostoru vycházející se pro provozovatele sluţby stávají velmi rychle problémem, který v sobě spojuje několik klíčových vlastností. Hlavní z nich je, ţe jakmile je takový problém publikován a stává se problémem mediálním, chcete-li veřejným, můţe být jeho dopadem výrazné poškození provozovatele v podobě více, nebo méně masivního odchodu uţivatelů od jeho sluţby. To znamená sníţení objemu inzerce, s ním spojeného sníţení obratu a celkového zhoršení profitability sluţby jako celku. Důsledkem můţe být v krajním případě takové zhoršení ekonomické situace, které přinutí provozovatele

106

sluţbu zavřít. V současném online prostředí, kde sice vzniká a zaniká mnoho různých sluţeb, ale kde je vytvoření dlouhodobě fungující aplikace časově velmi náročnou záleţitostí, je to problém o to významnější. Protoţe mnoho provozovatelů online sluţeb má kromě nich řadu dalších aktivit, mohou se dopady problému ze sociálního média velmi snadno přesunout i do těchto, zdánlivě nesouvisejících, oblastí. Zájem médií, veřejných orgánů, ale také – a především – otřesená důvěra obchodních partnerů, to vše vyvolané exponovaným problémem vzniklým z patologického jevu vyvoleného uţivateli online sluţby mohou provozovatele významně poškodit. Důleţité je, ţe takto se nejčastěji projevují problémy, které byly zanedbány ve svých počátcích, neobjeveny, nebo které existovaly delší dobu v latentní podobě. Jinými slovy, exponování problému znamená takřka vţdy důsledek jeho ignorace v době, kdy jej bylo moţné řešit, ale toto řešení představuje náklady. Rizikové jevy tady pro provozovatele sluţeb představují dilema. Na jedné straně je nákladné je identifikovat a řešit, na straně druhé ale neřešení můţe způsobit katastrofu dalece překračující hranici konkrétní aplikace i celého online světa.

4. Prevence a protiopatření Preventivní objevování patologických jevů je velmi obtíţné, náročné a samozřejmě, drahé. Aktivity provozovatelů online sluţeb v této oblasti se v současnosti ubírají v zásadě třemi směry (a jejich kombinací). Jsou to Automatická analýza obsahu a odhadování patologií Manuální kontrola obsahu Poskytování uţivatelských nástrojů k hledání rizikových jevů Automatická analýza je rychlá a efektivní, ale technicky náročná a můţe přinášet pouze podpůrné informace a podklady pro další manuální zpracování. To znamená, ţe můţe fungovat pouze v kombinaci s manuálním moderováním obsahu a vyhodnocováním komunikace. Pomineme-li skutečnost, ţe manuální zpracování obsahu je drahé, neboť vyţaduje dedikovaného pracovníka, který navíc musí být zaškolen, odborně způsobilý a potřebuje praxi, patří mezi jeho největší problémy narušování soukromí uţivatelů a samozřejmě riziko vzniku sporných situací v okamţiku, kdy je obsah manuálně moderován. Důsledkem tohoto moderování můţe být v krajním případě „vzpoura“ uţivatelů s obdobnými důsledky, jako má samotný patologický jev, a to zvláště u aplikací s menší, ale zato více homogenní uţivatelskou základnou. To znamená, ţe moderování musí být prováděno citlivě. Tento fakt na jedné straně opětovně zvyšuje nároky na personál, na straně druhé ale potencuje sníţení jeho schopnosti správně rozpoznat problém. Třetí metoda, tedy podpora „uţivatelského“ moderování obsahu funguje u většiny současných sociálních médií v podobě funkce „nahlášení závadného obsahu“. Nedostatky, které jsou s touto hlásnou funkcí spojené (tedy její moţné nechtěné pouţití, zneuţití, neporozumění její funkci, atd.) jsou většinou kompenzovány statistickým omezením, kdy k získání pozornosti automatizovaného algoritmu, nebo člověka – moderátora je nezbytné, aby byla u jednoho obsahu pouţita více, nejlépe vzájemně

107

nesourodými uţivateli. Tato skutečnost pochopitelně sniţuje její schopnost fungovat a především zamezuje jí pouţívat operativně. V praxi se u mnoha sluţeb samozřejmě uplatňuje kombinace všech výše uvedených přístupů. Automatická detekce patologií na principu heuristické analýzy, slovníkového systému a hledání podobností analyzuje obsah serveru. Podezřelé obsahy jsou předávány k manuální kontrole, stejně jako uţivatelská hlášení. To vše je náročné a drahé, a tak provozovatelé serverů mají tendenci tlačit k maximalizaci automatizované sloţky – za cenu sníţení kvality výsledku, případně k omezení manuální kontroly – za cenu profesionální slepoty, sníţení citlivosti atd. Kontrola, která by včas, efektivně a zcela odhalovala všechny patologické jevy a adekvátně na ně reagovala, je však u většiny serverů sice technicky moţná, avšak ekonomicky nedostupná.

5. Závěr Pokud se z rizikových jevů online stává skutečný problém, je přirozenou tendencí poskytovatelů sluţeb snaţit se je externalizovat. Externalizace nefunguje, a to na ţádné úrovni. Detekci a eliminaci těchto jevů nelze zcela převést na uţivatele, ale ani na vnější subjekt, který můţe problémy pouze konzultovat. Někteří provozovatelé efektivně rezignují na snahu o vyhledávání rizikových jevů, protoţe náklady na tuto činnost jsou z jejich pohledu příliš vysoké a nepoměrné k riziku expozice problému tak, aby je bezprostředně poškodil. Někteří se pokoušejí řešení rizikových jevů koncentrovat do jednoho subjektu či osoby avšak nikoli proto, aby je optimalizovali, ale aby sníţili vlastní zodpovědnost za obsah. Zodpovědní provozovatelé významných sluţeb pak problematice rizikových jevů a ochraně uţivatelů věnují prostředky i čas, ne však proto, ţe si to mohou dovolit, ale protoţe riziko problému, který by měl bezprostřední dopad na jejich podnikání je prostě příliš vysoké. Domnívám se, ţe těţiště prevence a řešení rizikových jevů a patologií v rámci online prostředí neleţí u poskytovatelů sluţeb, ale u jejich uţivatelů. Řešením je, po mém soudu, osvěta, vzdělávání, aktivizace a především uvědomění si vlastní zodpovědnosti nejenom za sebe, ale za bezpečí, zdraví a integritu svých virtuálních přátel u uţivatelů sociálních médií a moderních online sluţeb. A to uţ ve velmi raném věku.

Kontakt: PhDr. Vojtěch Bednář Fakturační adresa: Slezská 5, Český Těšín, 737 01 Telefon 603 343 831 email: [email protected] Doručovací adresa: Černochova 5, Olomouc, 779 00 web: www.mediálni-poradce.cz Datum a místo narození: 22. 9. 1979, Karviná

108

Pracovní stav: OSVČ, IČ: 74 999 125 Vzdělání: 1998 – Maturita, Gymnázium Český Těšín (prospěl s vyznamenáním) 2006 – Filozofická fakulta Univerzity Palackého Olomouc, obor Sociologie – ţurnalistika, Udělen titul Magistr (s vyznamenáním) 2006 – dosud Student doktorského studia KSA FF Olomouc (v kombinované formě) 2009 – Filozofická fakulta Univerzity Palackého Olomouc, obor Sociologie, rigorózní zkouška, udělen titul Doktor filosofie (PhDr.) Pracovní činnost: 1998 – 1999 – O.S. AVE, Český Těšín 2099 – současnost: samostatná činnost mediálního a manaţerského poradce a lektora Pedagogická a poradenská činnost (vzdělávací organizace) Výběr: Centrum Andragogiky, s.r.o. Gopas, a.s. Hertin, s.r.o. Ing. Radim Martynek VCVS ČR, o.p.s.

109

Prevence rizikového chování dětí a mládeže při užívání informačních a komunikačních technologií Tereza Ondráčková a Monika Vlachová Zjednodušeně by se dalo říci, ţe se naše práce zabývá zejména prevencí kyberšikany. Kyberšikana je zvláštní druh šikany, konkrétně se jedná o vědomé zneuţívání internetu, mobilního telefonu a jiných informačních a komunikačních technologií s cílem poškodit jinou osobu. Existuje mnoho projevů tohoto chování, jako např. posílání uráţlivých zpráv nebo pomluv, pořizování záznamů a jejich zveřejňování, vytváření zesměšňujících stránek atd.

1. Jak jsme se k tématu dostaly? Před třemi lety jsme se přihlásily do Klubu P+, peer programu určeného studentům Gymnázia Třebíč, vedeného PhDr. et PaedDr. Janou Matějkovou, psycholoţkou Pedagogicko-psychologické poradny Třebíč. S ostatními členy jsme se setkávaly po dobu dvou let. Výstupem projektu byla tvorba vrstevnického preventivního programu na námi vybrané téma, nás zaujala kyberšikana. Jak vyplývá z výzkumu Nadace O2 a občanského sdruţení Aisis (tisková zpráva z 16.2.2010)63, aţ 60% dětí neví, co je to kyberšikana, pouze 19% dětí se o ní dozvědělo ve škole, 69% dětí si myslí, ţe se s kyberšikanou nemůţe setkat. Tato alarmující čísla nás přiměla vybrat si toto téma a snaţit se situaci změnit k lepšímu.

2. Kdo převzal nad projektem záštitu a kým byl monitorován? Garantem projektu je PhDr. et PaedDr. Jana Matějková (Pedagogicko-psychologická poradna Třebíč), která projekt od počátků sledovala a program základním školám doporučila. Projekt byl také monitorován Mgr. Hanou Doleţalovou (Gymnázium Třebíč). Oponentský posudek k projektu zpracovala PhDr. Miluše Němcová, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny Třebíč, a Mgr. Anna Ševčíková, odborná pracovnice katedry Institutu výzkumu dětí, mládeţe a rodiny na fakultě sociálních studií MU Brno.

3. Jaké jsme si stanovily cíle? Cíle projektu: seznámit ţáky s riziky a výhodami vyuţívání informačních a komunikačních technologií poradit ţákům, jak se chránit, aby se s problémem kyberšikana vůbec nesetkali

63

http://www.nadaceo2.cz/pro_media/tiskove_zpravy/_083.html

110

nastínit jim moţnosti řešení případných problémů, poskytnou jim kontakty zmapovat zkušenosti ţáků s těmito problémy Do 9. června 2011 byl preventivní program představen na 9 základních školách, v komunitním centru Ambrela a ve dvou dětských domovech. Programu se zúčastnilo téměř 700 dětí.

4. Co bylo k programu dále vytvořeno? K programu bylo vytvořeno mnoho podpůrných materiálů: Ilustrační videa, která jsme natočily ve spolupráci s našimi spoluţáky, jsou dostupná i na serveru YouTube.com na adrese http://www.youtube.com/user/prevencekybersikany. Informační letáky, které jsme rozdávaly studentům pro skončení prezentace preventivního programu, obsahují základní informace a kontakty, na něţ se mohou děti v případě potřeby obrátit. Metodický materiál, ve kterém je detailně popsáno, jak je třeba při prezentaci preventivního programu postupovat, umoţňuje modifikovat prezentaci preventivního programu pro různé věkové skupiny. Obsahuje systém grafických značek, které upozorňují, které informace jsou vhodné pro danou věkovou skupinu. Nabízí soubor rozšiřujících informací a otázek, jimiţ můţeme zatáhnout děti do aktivity. Internetové stránky www.kybersikana.eu jsme vytvořily a provozujeme samy. Upozorňujeme na jejich existenci při prezentacích a nabízíme tak moţnost dětem, jejich rodičům a učitelům vyhledat si více informací o dané problematice. Stránky byly oceněny i v Evropské soutěţi o nejlepší dětský obsah online. Obsadily jsme 1. místo v národním kole. V celoevropském kole ohodnotila odborná porota naše stránky 4,7 body ze 7. Informační kampaň, během níţ jsme rozeslaly informační leták o našich stránkách do mnoha českých základních škol. Některé z nich umístily odkaz na naše stránky na svůj školní web. Informace o naší činnosti se objevily i na stránkách Krajského úřadu kraje Vysočina nebo Teenwebu Českého rozhlasu.

5. Jak prezentace probíhají? Kaţdá prezentace programu trvá 45 minut, jejím základem je námi vytvořená prezentace v programu Microsoft PowerPoint s originální grafikou. Během prezentace vyuţíváme také interaktivní tabule. Od nastíněných témat se odvíjí další diskuze s dětmi. Děti mluví o svých vlastních zkušenostech s vyuţíváním informačních a komunikačních technologií. Během programu jsou dětem pouštěna ilustrační videa s konkrétními projevy kyberšikany a je jim doporučena návštěva internetových stránek www.kybersikana.eu. Po proběhnutí prezentace děti dostanou informační letáky

111

s obrázky a základními informacemi, dále mají moţnost se na nás obrátit s jakýmkoliv problémem souvisejícím s tímto tématem, s jehoţ řešením se jim snaţíme pomoct.

6. Jaký systém zpětné vazby jsme zvolily? Abychom mohly zhodnotit přínos programu pro danou skupinu, vytvořily jsme několik dotazníků: hodnotící dotazníky, které vyplňovaly děti Potvrzení o provedení prezentace preventivního programu, kde se objevilo slovní hodnocení pedagogických pracovníků evaluační dotazníky, které vyplňovaly děti měsíc pro proběhnutí prezentace Stručné shrnutí zpětných vazeb účastníků: Pro 92% respondentů byl program srozumitelný. 77% respondentů se dozvědělo nové uţitečné informace. 86% respondentů se program velmi líbil. Nejvíce děti ocenily ilustrační videa, grafickou a obsahovou stránku prezentace a doprovodného materiálu. Pedagogičtí pracovníci hodnotili program kladně. Ve svých hodnoceních vyzdvihovaly názornost uvedených příkladů, doprovodné materiály, zvolený způsob prezentace programu a komunikaci mezi dětmi a námi. Z výsledků evaluačních dotazníků vyplynulo, ţe děti dokázaly interpretovat získané informace i za delší dobu. Děti si uvědomily rizika, která na ně mohou při uţívání informačních a komunikačních technologií číhat. Dále šetření dokázalo, ţe šíření informací o problematice elektronické bezpečnosti není zbytečné. Porozumění dané problematice prokázali účastníci i svými dotazy, které během prezentace pokládali.

7. Čeho jsme se také účastnily? Kromě prezentací pro děti a školáky jsme se snaţily šířit informace v této oblasti i na různých odborných setkáních: setkání metodiků prevence pedagogicko-psychologických poraden kraje Vysočina a krajského školského koordinátora Mgr. Petra horkého (29. září 2010) odborný seminář k problematice elektronické bezpečnosti na Krajském úřadě kraje Vysočina v Jihlavě (1. dubna 2011) schůze Komise pro sociálně-právní ochranu dětí a mládeţe při Městském úřadě v Třebíči (7. dubna 2011) odborná konference Ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky s odbornou podporou Národního centra bezpečnějšího internetu na téma Prevence internetové kriminality a děti: technologie, edukace, legislativa (7. června 2011)

112

8. Jak byla naše práce oceněna? Práci jsme přihlásily do Středoškolské odborné činnosti oboru č. 14 Pedagogika, psychologie, sociologie a pedagogika volného času. Postoupily jsme do celostátního kola, ve kterém jsme obsadily 1. místo. Internetové stránky www.kybersikana.eu se v Evropské soutěţi o nejlepší dětský obsah online umístily na 1. místě v národním kole. V současné době spolupracujeme s Národním centrem bezpečnějšího internetu na projektu SaferInternet Ambasadorů. Spolupracujeme také s pracovní skupinou při KÚ Kraje Vysočina, která se zabývá internetovou kriminalitou.

Literatura ONDRÁČKOVÁ, Tereza, VLACHOVÁ, Monika. Prevence rizikového chování dětí a mládeţe při uţívání informačních a komunikačních technologií. [Středoškolská odborná činnost]. 2011. [Dostupné z www: http://soc.nidm.cz/archiv/rocnik33/obor/14].

Kontakt Tereza Ondráčková

[email protected]

Monika Vlachová

[email protected]

Webová stránka:

www.kybersikana.eu

Společná e-mailová adresa: [email protected]

113