SOKOLOVNA SLAVÍ 90! Milí návštěvníci, V těchto dnech už je to kulatých 90 let, co naši předchůdci za velké slávy položili základní kámen vranské sokolovny. Stavba vlastní sokolovny byla zlomovým okamžikem pro rozvoj a další směřování Sokola ve Vraném nad Vltavou. Archivních materiálů a zajímavostí jsme získali velké množství, které by vydalo na několik takovýchto výstav či samostatnou publikaci. Snažili jsme se tedy vybrat z každé oblasti alespoň to základní a nejdůležitější. Čím hlouběji jsme se seznamovali s okolnostmi stavby sokolovny a vůbec fungováním celého vranského Sokola, tím víc musíme před našimi předchůdci smeknout. Vždyť od roku 1926 až dodnes je s různou intenzitou sokolovna sportovně-kulturním středobodem celé obce. Doufáme, že pro vás budou vystavené exponáty zajímavé a snad i inspirující. Budeme rádi, pokud nám po zhlédnutí výstavy napíšete nějaké postřehy a připomínky do návštěvní knihy.
Slovo architekta Návrh sokolovny neusiloval jen o to, aby se dům stal orientačním bodem obce, ale aby se také stal orientačním bodem v životech jejích obyvatel. Aby dům přirostl k srdci svým uživatelům, jenž dokázali spojit zdánlivě nesourodé stránky života, jako jsou vlastenectví, sport a kultura. Možná proto můžeme na objektu nalézt prvky lidového stavitelství, dispoziční členění chrámu, ale také racionalitu továrního objektu. Ing. Arch. Jan Medek
VRANSKÝ SOKOL A SOKOLOVNA V DATECH 1908 – založen Sokol ve Vraném nad Vltavou (24. 5. 1908) a hned 11. 6. 1908 byl vybrán první peníz na stavbu sokolovny: „Na svatební hostině při sňatku br Františka Rákosníka náměstka starostova ve Skochovicích dne 11. června br Antonín Veselý vydražil viržinku (cigaro) za 25 h a prohlásil tento peníz za první příspěvek na stavbu vranské sokolovny.“ Od té doby začalo velmi dlouhé, obětavé a neúnavné střádání peněz na budoucí stavbu sokolovny. 1908 – obecní zastupitelstvo přenechává Sokolu k bezplatnému užívání pozemek „Na hromadách“ 1919 – koupen pozemek „Na Hromadách“ výměry 4250 m2 za 100Kč 1920 – zvolen výbor pro stavbu tělocvičny 1923 – koupě pozemku vedle cvičiště (962 m2) za 1 924Kč. 22. 11. 1925 – zákaz cvičení u Zamrazilů, mimořádná valná hromada, rozhodnutí stavět sokolovnu 2. 4. 1926 – po třech zamítnutých plánech schválena stavba dle plánu architekta Františka Krásného (4. plán v pořadí) – pouze však jen část se vystaví (sál, sokolníkův byt, šatna a spolková místnost) 2. 5. 1926 – slavnostní položení základního kamene 6. 8. 1926 – Sokol plánuje pořídit si biograf, chce podat žádost o koncesi, a zároveň plánuje zavedení elektrického osvětlení (a to i v případě, že biograf povolen nebude) 28. 10. 1926 – pořádána akademie a to poprvé v nové sokolovně! „Za pilné práce, za darů, půjček do roka sokolovna byla otevřena dne 28. 10. 1926“ 2. 12. 1926 – první výborová schůze v sokolovně 4. 12. 1926 – mikulášská zábava 1. 1. 1927 – licence hostinské živnosti v sokolovně pro Josefa Marholda 24. 1. 1927 – první valná hromada v sokolovně 19. 6. 1927 – představení „Dramatického sdružení“ – drama „Velkostatkář“ od F. A. Šubrta 26. 6. 1927 – slavnostní otevření sokolovny 31. 7. 1927 – závody domácího cvičícího členstva, večer veselice 27. 11. 1927 – založen biograf (se záměrem získat peníze na splacení půjček) 1932 – postaven Tyršův pomník a zasazena pamětní lípa 1933 - ulice pod sokolovnou nazvána Tyršova Po celou dobu se v Sokole pilně cvičilo, kulturně žilo, obětavě pracovalo. Téměř každá akce směřovala k přispění na stavbu či splacení sokolovny. Jedním z mnoha příkladů jsou tyto „papírové cihly“, jejichž zakoupením mohli místní i přespolní přihodit svoji trošku do mlýna.
HISTORICKÝ PLÁN SOKOLOVNY
Po třech zamítnutých návrzích stavby (bratra Mikuláška, bratra Františka Vodičky a stavitele Antonína Tenkráta) župa schválila plán bratra stavitele Františka Krásného, který byl tehdy župním stavebníkem. Na prosbu bratra Josefa Zikla provedl jedno přání vranských Sokolů - vystavět také galerii.
ˇ ˇ NEUSKUTECNENÝ NÁVRH BUDOVY
Návrh bratra stavitele Františka Vodičky ze Zbraslavi. Nejprve byl jeho plán přijat, brzy na to však zamítnut pro malé rozměry.
ˇ ˇ NEUSKUTECNENÝ NÁVRH BUDOVY II.
Stavební plán stavitele Antonína Tenkráta z Lhoty u Dolních Břežan. Necelý měsíc byli tehdejší Sokolové rozhodnuti stavět podle tohoto (již třetího) plánu v pořadí. Nakonec však byl 2. 4. 1926 definitivně vybrán návrh (4. v pořadí) architekta Františka Krásného.
ˇ SLAVNOSTNÍ POLOZENÍ ZÁKLADNÍHO KAMENE Zápis v sokolské kronice o slavnostním položení základního kamene z 2. 5. 1926: V neděli 2. května věštilo množství vyvěšených praporů slavnostní náladu. Byl výminečně krásný slunečný den. Před tím dlouho vládlo deštivé počasí. Pohoda slavnosti velmi prospěla. Domácích bratří v kroji slavnostním bylo přes sto. Také sester v kroji byl slušný počet. I dorostenky přišly v novém kroji. Sestry a dorostenky v národních krojích od rána prodávaly slavnostní upomínky. Dařilo se jim. Jiné sestry ve stánku na letním cvičišti u staveniště prodávaly v bufetu darované dorty, cukroví a bonbony. Těchto sladkostí se od 33 dárkyň a jednoho dárce sešlo početné množství. Kromě několika kousků rozprodáno vše. Od 12. hodiny polední vítáni hosté. Průvod vyšel od spolkové místnosti, hostince č. p. 40 o půl třetí hodině. U pomníku padlých vojínů a bratrů ve světové vojně promluvil br Josef Štulík s okrášleného vozu, na němž vezen byl základní kámen. Na pomník položen věnec. Na cvičišti promluvil s tribuny br starosta a slavnostní řečník br profesor Josef Bursa župní vzdělavatel z Michle (Praha). Prodchnut nezvratnými a národu našemu nezbytnými zásadami Tyršovými a Fügnerovými, naplněn vroucí láskou k Sokolstvu živě vylíčil, jak pevnou oporou je Sokol českému člověku na životní pouti. V otužilém těle je jasná mysl, ušlechtilé sebevědomí, bratrská láska, statečnost a odvaha. Dokonalý Sokol nezastavuje se před nejtěžší obětí, které na něm vyžaduje vlast a národ, nezapomíná, že Sokolstvo pojí všechny Slovany. V závěru pochválil uznáníhodnou obětavost sokolského bratrstva vranského i občanstva zdejšího odnášející se k vybudování sokolovny. Řeč jeho uchvátila. Pak nastal poklep na základní kámen. Prosloveno mnoho sokolských a vlasteneckých hesel. Pořad skončen večerním věnečkem. Vstupné 6Kč s dávkou (příplatkem). Slavnost zůstavila úchvatný, povznášející nezapomenutelný dojem v duši všech účastníků. Hudba v den slavnosti stála nás jen 546Kč 60h, protože místní bří hudebníci hráli z ochoty. Hmotný výtěžek je překvapující – 6240Kč 84h použijeme na stavbu. Br František Štěpánek (zedník) upravil z ochoty základní kámen přivezený na staveniště na okrášleném voze br Josefa Šťastného. Na památku vložen do něho zápis br Josefa Zikla, předsedy stavebního odboru.
STAVBA SOKOLOVNY 1908 – založen Sokol a vybrán první peníz na stavbu 1919 – koupen pozemek „Na Hromadách“ 1920 – zvolen výbor pro stavbu tělocvičny 1921 – aktuální jmění na stavu sokolovny = 11 024 Kč – dary, výtěžky z akcí a slavností – např. plesy, zábavy, veřejná cvičení, slavnost rozvinutí praporu, apod. 1923 – koupě pozemku vedle cvičiště 6. 4. 1923 – umístění staveniště sokolovny: „6. dubna schváleno, aby tělocvična stála na místě vysázeném akátem a cvičební sál měl rozměry 20m x 14m (metrů). 19. dubna sjednán odběr kamene na stavbu tělocvičny za 1500 Kč.“ 24. 1. 1926 přijat a posléze pro malé rozměry zamítnut stavební plán br Františka Vodičky, stavitele ze Zbraslavi 5. 3. 1926 – schválen a posléze zamítnut návrh stavitele Antonína Tenkráta 2. 4. 1926 – schválena stavba dle plánu Fr. Krásného (4. plán) – pouze však jen část se vystaví (sál, sokolníkův byt, šatna a spolková místnost) 26. 4. 1926 – vyměření staveniště, vykopávky 29. 4. 1926 – vyzdívání základů. ,,Stavba bude stát přes 144 000 Kč. Máme jen 30 000 Kč hotových a materiálu a práce za 30.000 Kč - úhrnem 60 000 Kč. Chybí nám 80 000 Kč, které si z větší části opatříme půjčkou.“ 2.5. 1926 – slavnostní položení základního kamene 4.6. 1926 – schválena parketová podlaha za 56 Kč/m2 11.6.1926 – papírna bezplatně pořezala veškeré stavební dříví
STAVBA SOKOLOVNY 13. 7. 1926 – do této chvíle spotřebováno 65 000 cihel 26. 7. 1926 – dosaženo rovnosti na stavbě 30. 7. 1926 – laťování, zakončení zednických prací (pohoštění pro zedníky) 31. 7. 1926 – malá hostina pro stavaře v nedostavěné sokolovně 2. 8. 1926 – plánek schodiště před hlavním vchodem od br architekta Fr. Krásného 28. 10. 1926 – pořádána akademie a to poprvé v nové sokolovně 6. 11. 1926 – noční hlídky sokolovny (o 2 lidech) 9. 5. 1927 – zařízení stálé šatny ve sklepní místnosti sokolovny zadává se br Josefu Vodvářkovi. Podium a pult do šatny zhotoví truhlář Pelikán na Vraném. 25. 6. 1927 – slavnostní valná hromada v předvečer slavnostního otevření sokolovny 26. 6. 1927 – slavnostní otevření sokolovny r. 1928 – U sokolovny vyhloubena byla studně za 3 304 Kč. Zajímavé bylo stanovení místa k hloubení. Br Malanik, disponent Radlické mlékárny přivedl za tím účelem proutkaře, který doporučil vykopati studnu na místě, kde nyní je. Studně byla asi 11 m hluboká. r. 1932 – provedena přístavba jeviště včetně herecké šatny a kulisárny v suterénu (v 60 letech byla proměněna na sklad uhlí pro ústřední parní topení v sokolovně)
ˇ SLAVNOSTNÍ OTEVRENÍ SOKOLOVNY 26. 6. 1927 Přestože se v nově vybudované sokolovně konala první slavnostní akademie již 28. 10. 1926 (čili jen necelých 6 měsíců od položení základního kamene budovy), veřejné slavnostní otevření připadlo až na 26. 6. 1927. Zápis z kroniky je následující: Nastal nezapomenutelný 26. červen den slavnostního otevření naší sokolovny. Protektorát slavnosti převzalo zastupitelstvo skochovsko-vranské, předsedou slavnostního odboru byl br Josef Zikl. Jasné jitro letního dne věštilo dobrou pohodu. V 6. hodině ranní rozléhal se Vraným, jehož domy byly bohatě vyzdobeny prapory, veselý budíček povznášející slavnostní náladu občanstva. Všude radostný živý ruch. Od 7. do 10. hodiny vlnilo se cvičiště okrskovým žactvem, dorostem a členstvem. Dály se zkoušky na odpolední veřejné cvičení. Okolní bratrské jednoty ochotně půjčily nedostávající se tělocvičné nářadí, továrna prkna k pořízení sedadel na cvičišti, bratrská modřanská jednota stoly a židle, bratrská župa Pražská stuhy pořadatelské. Od 10 do 11 hodin vítáni početní hosté. Dostavily se deputace: Svazu ruského Sokolstva, spolku ruského Sokolstva v Praze, oba uvedené sokolské útvary zahrnovaly ruské uprchlíky (běžence), žijící u nás po veliké (světové) vojně. Utekli se k nám ze strachu z bolševismu (komunismu) ovládnuvšího celou Rus; delegát Sokola cetinjského (Jugoslávie); deputace: obecního zastupitelstva, ČOS (Československé obce sokolské) z Prahy, výboru sokolské župy Pražské, jízdního odboru pražského Sokolstva, sokolských jednost z Velké Prahy: Praha I. s hudebním sborem a Starou gardou, Praha II., Královské Vinohrady, Nusle, Podolí, Krč, Záběhlice, Braník, Pankrác, Bubeneč; deputace sokolských jednot: Chodov, Dobříš, Nový Knín, Modřany, Cholupice, Davle, Kunratice, Psáry, Zbraslav, Slapy, Mníšek, Jílové, Zvole, Nová Ves pod Pleší. Deputace: dobrovolných hasičských sborů: Skochovice, Zbraslav, Zvole; podpůrného spolku „Budoucnost“ na Vraném, „Dramatického sdružení“ na Vraném; ozdravovny na Strnadech jménem péče o pracující dorost, kuratoria téže ozdravovny; spolku rodáků z Nového Knína. Telegraficky blahopřála bratrská sokolská jednota v Uhlířských Janovicích.
