VLIV ČERNÉ BARVY A SITUAČNÍHO KONTEXTU NA POSUZOVÁNÍ LIDÍ V ČERNÉM OBLEČENÍ
Výzkumná studie
Autoři: Pavla Linhartová, Adam Ťápal, Luboš Brabenec, Radomír Maceček, Jak Jiří Buchta
Metodologie psychologického výzkumu
Fakulta sociálních studií MU, 2010/2011 ABSTRAKT V předložené studii jsme zkoumali vliv černé barvy oblečení a situačního kontextu na utváření dojmu. Zjišťovali jsme míru dojmu agresivity a serióznosti, kterou lidé v černém oblečení působí na druhé lidi ve srovnání s lidmi oblečenými ve světlých barvách. Současně jsme zjišťovali vliv a význam kontextu agresivity a serióznosti na utváření příslušného dojmu. Výzkumu se zúčastnilo 476 studentů gymnázií, kteří posuzovali osoby na fotografii v různých barvách oblečení a různých kontextech. Výsledky ukázaly, že lidé v oblečení černé barvy jsou hodnoceni jako agresivnější i serióznější než lidé v oblečení světlé barvy. Tyto dojmy jsou umocněny příslušným kontextem, agresivním pro agresivitu, seriózním pro serióznost. Zvláště přínosným zjištěním je zásadní význam kontextu na utváření dojmu, se kterým musíme při zkoumání vlivu barvy oblečení a podobných fenoménů počítat.
TEORETICKÁ ČÁST A HYPOTÉZY Oblečení má velký vliv na utváření prvního dojmu, pro jehož utvoření je důležitá i jeho barva, což potvrzuje např. Radeloff (1990), který ve svém experimentu zjistil, že při percepci atraktivity jsou lidé více ovlivněni barvou oblečení než jeho stylem, a tato barva je pro ně také důležitější než výraz tváře hodnocené osoby. V našem výzkumu se zaměříme na to, jaký dojem vyvolává černá barva oblečení, a to v různých situačních kontextech. Adams a Osgood ve své studii shrnuli, že černá barva je asociována se zlem a smrtí téměř ve všech kulturách (Adams & Osgood, 1973, cit. dle Vrij, 1997). Sherman a Cloe (2009) dále zjistili, že černá barva je asociována s amoralitou. Většina dosavadních výzkumů zkoumala černou barvu v kontextu agresivního chování či fyzické konfrontace. V experimentu Franka a Giloviche (1988) respondenti považovali za agresivnější fotbalový tým v černé barvě ve srovnání s týmem v bílé barvě (jednalo se o identickou nahrávku zápasu, barva dresu byla počítačově upravena). Dále např. Vrij (1997) předložil jedné skupině respondentů fotku podezřelé ženy v černém oblečení, druhé skupině stejnou fotku ve světlém oblečení. Respondenti z první skupiny označovali ženu častěji za vinnou a také za agresivnější. Působí však černá barva agresivně i v jiném situačním kontextu? Domníváme se, že ne, protože to, jakým způsobem je podnět vnímán a hodnocen, je závislé i na kontextu, ve kterém
se
nachází.
Jako kontext můžeme označit prostředí a okolnosti, ve kterých je daný podnět vnímán
(Avramova et al., 2010). Výzkumné studie ukazují, že kontext ovlivňuje jak hodnocení barev (např. Maier et al., 2009), tak hodnocení osob (např. Wittenbrink et al., 2001). Předpokládáme, že černá barva v neagresivním kontextu evokuje spíše serióznost, potažmo respekt a spolehlivost. Černá se totiž obecně používá v situacích, kde je potřeba navodit vážnost, např. obchodní jednání apod. (barva formálního oděvu). Tuto domněnku podporuje i výzkum Damhorstové a Reedové (1986). Tohoto výzkumu se zúčastnilo 208 manažerů a manažerek,
kteří
měli
posuzovat
fotografie
adeptek
na zaměstnání. Ženy v tmavém oblečení byly manažery hodnoceny jako charakternější a měly podle nich vyšší morální reputaci. Dále musíme zmínit výzkum Vrije, Pannella a Osta (2005), ve kterém participanti ve skupině nahlas odpovídali na otázky týkající se událostí ve zprávě o zločinu, kterou si předtím přečetli. Ve skupině byli také konspirátoři, a to buď v černém, nebo ve světlém oblečení, kteří záměrně odpovídali špatně. Více se nechali zmást špatnými odpověďmi respondenti
ve
skupině
s černě
oblečenými
spiklenci,
což vypovídá o vlivu lidí oblečených v černé barvě. Autoři navrhují, že černá barva zde mohla hrát roli opět proto, že se jednalo o agresivní kontext. Výsledky však můžeme interpretovat tak, že konspirátoři v černém byli pro respondenty důvěryhodnější či přesvědčivější, což podporuje naši hypotézu. Černá barva zde totiž nepůsobila přímo v agresivní situaci (tedy při dotazování), jako ve výše zmíněných experimentech. Je však možné, že asociace agresivity i serióznosti jsou pro oblečení černé barvy typické a objeví se zároveň v různých kontextech, případně při posuzování lidí v černé barvě bez situačního kontextu (např. posuzování samotné fotografie bez vysvětlivek). Dosud totiž nebyly zkoumány tyto asociace společně. Máme dostatečnou empirickou podporu pouze pro tvrzení, že lidé v černé barvě jsou posuzováni jinak než lidé ve světlých barvách, nikoliv však pro tvrzení, že černá barva oblečení vyvolává určitý dojem nezávisle na situačním kontextu (kromě výše zmíněné interkulturní asociace černé barvy se zlem a smrtí). Proto budeme zkoumat za prvé, zda jsou lidé v černém oblečení považováni za agresivnější, resp. serióznější než lidé v oblečení světlé barvy (H1, H2). Za druhé, zda existuje rozdíl mezi vnímáním lidí v černém oblečení v různých situačních kontextech (H3, H4). Hypotézy 1. Lidé v černém oblečení jsou považováni za agresivnější než lidé v oblečení světlé barvy. 2. Lidé v černém oblečení jsou považováni za serióznější než lidé v oblečení světlé barvy. 3. Jako nejagresivnější jsou hodnoceni lidé v černém oblečení a v agresivním kontextu. 4. Jako nejserióznější jsou hodnoceni lidé v černém oblečení a v seriózním kontextu.
METODY Pro náš výzkum jsme zvolili experimentální design, a to formou posuzování fotografií participanty. Prezentovaný materiál Lidi v černém oblečení jsme se rozhodli prezentovat formou fotografií. Co se týče samotné tvorby fotografií a nezávislých proměnných, budeme manipulovat s proměnnou „barva oblečení“ osoby na fotografii, která bude buď černá, nebo světle šedá. Světle šedou barvu jako zástupce světlých barev jsme vybrali proto, abychom do experimentu nezaváděli vlivy jiných barev spektra, šedá je vlastně zesvětlená varianta černé barvy. Dále budeme manipulovat s proměnnou „situační kontext“, která spočívá v krátké větě umístěné nad samotnou fotografií, která seznámí respondenta s určitou hypotetickou situací, které se fotografie týká, a navodí tak námi požadovaný situační kontext. Pro navození kontextu
agresivity
použijeme
větu:
Tato
osoba
je
podezřelá
ze spáchání násilného trestného činu. Pro navození kontextu serióznosti větu: Tato osoba se účastní výběrového řízení na pozici státního zástupce. V třetím případě zůstane fotografie bez uvozujícího textu, tedy bez situačního kontextu. Dále budeme manipulovat s proměnnou „pohlaví“ osoby na fotografii (budeme tedy prezentovat jak muže, tak ženy) pro možnost širšího zobecnění výsledků a posílení externí validity projektu, eventuelně pro odhalení případných rozdílů mezi posuzovanými muži a ženami. Tomu jsme uzpůsobili i úvodní věty navozující kontext – „podezřelá osoba“ a „státní zástupce“ jsou pojmy výrazně neprovázané s určitým pohlavím. Při tvorbě fotografií jsme postupovali tak, abychom co nejlépe eliminovali intervenující proměnné, a to za prvé ty, které by mohly poskytovat nějaké další informace o kontextu situace
o
či
osobě
na fotografii. Všechny fotografie jsou na bílém pozadí, osoby na fotografiích mají neutrální výraz a žádné nápadné vzhledové prvky (dlouhé vlasy u muže, nápadné vousy, brýle apod.). Abychom dále eliminovali vliv vzhledu tváře a stylu oblečení jednotlivých osob, zvolili jsme pouze
jednoho
muže
a jednu ženu, kterým jsme pouze počítačově upravili barvu oblečení a přidělili situační kontext. Kombinací nezávislých proměnných „barva oblečení“, „situační kontext“ a „pohlaví“ tedy dostaneme celkem dvanáct verzí posuzované fotografie, přičemž každému účastníkovi budeme vždy prezentovat dvě fotografie.
Nevýhodou tohoto postupu je, že respondenti mohou fotografie hodnotit jinak, než by hodnotili reálně přítomného člověka. Při využití reálně přítomných figurantů by však razantně narostl počet intervenujících proměnných a některé z nich by se nám pravděpodobně nepodařilo eliminovat vůbec už jen proto, že při opakované prezentaci by bylo velmi obtížné navodit shodné podmínky. Zkoumaný vzorek Zkoumaný vzorek pro náš experiment jsou středoškolští studenti gymnázií. Celkem se výzkumu zúčastnilo 476 studentů ze čtyř gymnázií (Brno, Jihlava, Znojmo), z toho 195 mužů a 276 žen, 5 osob neuvedlo své pohlaví. Věkové rozmezí respondentů je 15 – 20 let (M = 16,94 let). V tomto věku již zkoumané osoby mají rozvinuté abstraktní myšlení a s jistotou můžeme
říci,
že
si
dovedou
bez problému spojit kontext s fotografií a posuzovat na základě tohoto spojení. Předpokládáme, že dále se s věkem posuzování nebude výrazně měnit, dalším výzkumníkům však doporučíme tuto hypotézu ověřit. Způsob hodnocení fotografií a měření závislých proměnných Pro měření míry vnímané agresivity a míry vnímané serióznosti jsme zvolili metodu hodnocení fotografií respondenty pomocí přídavných jmen, tedy vlastností, které by osobě na fotografii přidělili. Při výběru způsobu hodnocení jsme zvažovali, zda použijeme otevřenou otázku typu „Jaký dojem ve vás vyvolává tato osoba?“, nebo jinou formu dotazování. Výhodou otevřené otázky je, že není návodná, a tudíž nemá žádný další vliv na situační kontext. Problematické je však její zpracování, protože by bylo třeba odpovědi respondentů klasifikovat a analyzovat dle
určitého
pravidla
nejen
na základě četnosti, ale i podle míry expresivity. Sémantický diferenciál by naopak byl pro zpracování dat nejvhodnější, ale nakonec jsme jej vyloučili z toho důvodu, že bychom tím participantům předem stanovili, které vlastnosti mají hodnotit, což je velmi návodné. Jako nejvhodnější jsme nakonec vybrali seznam určitých vlastností, ze kterého budou participanti vybírat vhodnou charakteristiku prezentovaných lidí podle svého uvážení. Abychom mohli měřit také výše zmíněnou míru expresivity těchto vlastností, přidali jsme k přídavným jménům stupnici v hodnotách 1 – 5. Participanti však budou volit intenzitu pouze u těch vlastností, které sami budou chtít zaškrtnout, budou tedy přemýšlet pouze nad vlastním dojmem, ne nad tím, jak intenzivní předepsané vlastnosti by osobě přisoudili.
Zároveň budou moci dopsat jiný svůj dojem – jakékoliv jiné vlastnosti, které se nevyskytují v našem seznamu. Seznam zvolených přídavných jmen obsahuje tři vlastnosti týkající se agresivity: agresivní,
hrubý
a útočný; tři vlastnosti týkající se serióznosti: důvěryhodný, seriózní a zodpovědný; dále šest vlastností nevztahujících se ani k jednomu z kontextů: citlivý, zajímavý, tichý, nenápadný, přátelský,
nervózní.
Při tomto počtu adjektiv, kde zároveň převládají slova nevztahující se k našim kontextům, není seznam tolik návodný, jako by byl sémantický diferenciál, ačkoliv zcela nenávodná zůstává pouze varianta otevřené otázky, kterou jsme zamítli pro její výše uvedené nevýhody. Zároveň jsme však ponechali výhodu otevřené otázky, tedy možnosti sdělit jakýkoliv jiný dojem. Z počtu bodů přidělených na stupnici u jednotlivých přídavných jmen vztahujících se k agresivitě a k serióznosti poté budeme vytvářet sumační škály „agresivita“ a „serióznost“ v hodnotách 0 – 15, přičemž vysoký skór bude odpovídat vysoké míře dojmu agresivity, resp. serióznosti. Do
dotazníku
pro participanty jsme přidali dále položky „číslo fotografie“, „věk“ a „pohlaví“. Popis procesu sběru dat Každý respondent bude hodnotit dvě fotografie, čímž zdvojnásobíme množství získaných dat. Vzhledem k tomu, že na fotografiích pracujeme pouze s jedním mužem a jednou ženou, účastník vždy dostane jednu fotografii ženy a jednu fotografii muže, aby stejnou osobu nehodnotil dvakrát (ačkoliv v jiné barvě oblečení), čímž předčasně neodhalíme záměr výzkumu (neměnilo-li by se pohlaví osoby na fotografii, ale změnila-li by se pouze barva či situační kontext, mohlo by vyjít najevo, s jakými proměnnými manipulujeme). Zejména z těchto důvodů a dále z důvodu časové náročnosti nebudeme jednotlivým účastníkům prezentovat více než dvě fotografie. Předem si materiál rozdělíme na fotografie mužů a fotografie žen, ze kterých vždy po jedné fotografii budeme náhodně rozdávat účastníkům. Přidělení barvy oblečení a kontextu tedy bude zcela náhodné. Výzkumník bude kontrolovat pouze to, aby každý respondent hodnotil vždy jednoho muže a jedu ženu, nebude tedy vědět, kterou fotografii přiděluje kterému člověku, čímž eliminujeme možnou intervenující proměnnou očekávání výzkumníka. Data budeme sbírat v jednotlivých třídách během vyučovací hodiny se svolením ředitele školy a každého jednotlivého vyučujícího. Experiment bude proveden na čtyřech školách pěti výzkumníky.
Výzkumník vstoupí do třídy společně s vyučujícím, představí se jako student psychologie a poprosí respondenty o účast na výzkumu, která je samozřejmě dobrovolná a anonymní. Vysvětlí studentům postup rozdávání fotografií a jejich hodnocení, zároveň je poprosí, aby fotografie hodnotili samostatně a nezávisle. Nemají-li respondenti další otázky, výzkumník rozdá každému respondentovi dva dotazníky a náhodně dvě fotografie, vše otočené přední stranou dolů. Po skončení vyplňování výzkumník sesbírá všechny dotazníky tak, aby zachoval informaci o tom, které dva dotazníky pochází od stejného respondenta a v jakém pořadí je hodnotil. Poté stručně informuje účastníky o výzkumném záměru.
VÝSLEDKY Celkem jsme získali 952 odpovědí od 476 respondentů. Z jejich odpovědí jsme vytvořili sumační škály pro míru vnímané agresivity („agresivita“) a pro míru vnímané serióznosti („serióznost“) osoby na fotografii, které nabývají hodnot 0 – 15. Celkový průměr škály agresivita je 4,03, průměr škály serióznost 6,82. První hypotézu, tedy že lidé v černém oblečení jsou považováni za agresivnější než lidé v oblečení světlé barvy, jsme testovali nezávislým t-testem pro dvě skupiny. Tabulka č. 1 zobrazuje popisné statistiky škály agresivita u jednotlivých barev. tab. č. 1: Míra vnímané agresivity u jednotlivých barev
barva
N
M
SD
černá šedá
485 467
4,48 3,57
3,85 3,56
Zjistili jsme signifikantní rozdíl v míře vnímané agresivity mezi osobami na fotografii v černém oblečení a v šedém oblečení, t (949) = 3,8, p < 0,001, SD = 0,24, d = 0,25. Osoby na fotografii v oblečení černé barvy jsou tedy posuzovány jako agresivnější, což potvrzuje naši první hypotézu. Druhou hypotézu, tedy že lidé v černém oblečení jsou považováni za serióznější než lidé v oblečení světlé barvy, jsme rovněž testovali nezávislým t-testem pro dvě skupiny. Tabulka č. 3 zobrazuje popisné statistiky pro škálu serióznost u jednotlivých barev. tab. č. 3: Míra dojmu serióznosti u jednotlivých barev
barva
N
M
SD
černá šedá
485 467
7,09 6,55
3,98 4,05
Zjistili jsme signifikantní rozdíl v míře vnímané serióznosti mezi osobami na fotografii v černém oblečení a v šedém oblečení, t (950) = 2,068, p = 0,039, SD = 0,26, d = 0,13. Osoby na fotografii v černém oblečení jsou tedy posuzovány jako serióznější, což potvrzuje naši druhou hypotézu.
Třetí hypotézu, tedy že jako nejagresivnější jsou hodnoceni lidé v černém oblečení a v agresivním kontextu, jsme testovali dvěma způsoby. Pro účely testování třetí hypotézy jsme vytvořili novou proměnnou „skupina“, kde jsme kódovali jednotlivé posuzované fotografie podle kombinace proměnných barvy oblečení a kontext. Získali jsme tedy šest skupin, které jsme následně porovnávali. 1. černá barva + žádný kontext
4. šedá barva + žádný kontext
2. černá barva + agresivní kontext
5. šedá barva + agresivní kontext
3. černá barva + seriózní kontext
6. šedá barva + seriózní kontext
Tabulka č. 5 zobrazuje popisné statistiky škály agresivita, tabulka č. 7 škály serióznost u jednotlivých skupin. tab. č. 5: Míra vnímané agresivity u jednotlivých skupin
skupina
N
M
SD
1
156
3,92
3,54
2
162
5,50
4,18
3 4 5 6
167
4,02
3,63
151
2,99
2,96
165
4,37
4,09
151
3,27
3,43
Analýzou rozptylů jsme zjistili, že mezi skupinami jsou signifikantní rozdíly, F (5, 946) = 9,299, p < 0,001, η2 = 0,05. Abychom zjistili, kde se rozdíl mezi skupinami nachází, použili jsme metodu plánovaných kontrastů v souladu s naší hypotézou. Provedli jsme nejprve plánovaný kontrast skupiny fotografií lidí v černém oblečení a v agresivním kontextu se všemi ostatními skupinami. Výsledný rozdíl při předpokladu nehomogenních rozptylů byl signifikantní: t (210,535) = 5,09, p < 0,001. Pro zpřesnění výsledku jsme se dále rozhodli srovnat inkriminovanou skupinu s ostatními skupinami jednotlivě pomocí metody jednoduchých kontrastů. Všechny rozdíly byly opět signifikantní, u všech kontrastů se signifikancí p < 0,01.
Lidé v černém oblečení a v agresivním kontextu, tj. 2. skupina jsou tedy hodnoceni ve srovnání s ostatními jako nejagresivnější, což potvrzuje naši třetí hypotézu. Čtvrtou hypotézu, tedy že jako nejserióznější jsou hodnoceni lidé v černém oblečení a v seriózním kontextu, jsme znovu testovali oběma způsoby při použití rozdělení skupin. tab. č. 7: Míra vnímané serióznosti u jednotlivých skupin
skupina
N
M
SD
1 2
156
6,93
4,12
162
6,22
3,93
3 4 5 6
167
8,10
3,70
151
6,54
4,17
165
5,50
3,81
151
7,72
3,87
Analýzou rozptylů jsme zjistili, že mezi skupinami jsou signifikantní rozdíly, F (5, 946) = 9,755, p < 0,001, η2 = 0,05. Abychom opět zjistili, kde se rozdíl mezi skupinami nachází, použili jsme metodu plánovaných kontrastů v souladu s naší hypotézou. Provedli jsme nejprve plánovaný kontrast skupiny fotografií lidí v černém oblečení a v seriózním kontextu se všemi ostatními skupinami. Výsledný rozdíl při předpokladu homogenních rozptylů byl signifikantní: t (946) = 4,491, p < 0,001. Srovnání inkriminované skupiny se všemi ostatními jednotlivě jednoduchými kontrasty potvrdilo všechny rozdíly až na jeden jako signifikantní. Nesignifikantní kontrast jsme nalezli při srovnání se skupinou šedé oblečení a seriózní kontext. Lidé v seriózním kontextu, a to jak v černé (skupina 3), tak v šedé barvě (skupina 6), jsou tedy vnímáni jako serióznější ve srovnání s ostatními skupinami, což zcela nepotvrzuje naši hypotézu. Pro zjištění vlivů jednotlivých proměnných jsme dále provedli faktoriální analýzu pro všechny čtyři škály s použitím faktorů kontext fotografie, barva oblečení osoby na fotografii a pohlaví osoby na fotografii. Tabulka č. 9 zobrazuje počet jednotlivých hodnot proměnných barva oblečení, kontext a pohlaví ze všech hodnocených fotografií. tab. č. 9: Rozložení hodnot barvy oblečení, kontextu a pohlaví osoby na fotografii Proměnná
N
Černá barva
485
Šedá barva
467
Žádný kontext
307
Agresivní kontext
327
Seriózní kontext
318
Muž
474
Žena
478
Agresivita: Jako signifikantní faktory se ukázali jak barva oblečení, tak kontext (p < 0,001), nikoliv však jejich interakce (p = 0,79). Signifikantním faktorem je rovněž pohlaví osoby na fotografii (p < 0,01). Žádné další interakce faktorů se nepotvrdily jako signifikantní. Graf č. 1 ukazuje průměrnou míru vnímané agresivity v závislosti na pohlaví, graf č. 2 v závislosti na pohlaví a barvě oblečení.
Graf č. 1 - agresivita
Graf č. 2 - agresivita
Graf č. 4 ukazuje průměrnou míru vnímané agresivity dle barvy oblečení a kontextu. graf č. 4
Serióznost: Barva oblečení tentokrát nebyla signifikantním faktorem (p = 0,06), kontext a pohlaví ano (p < 0,001, p < 0,01). Žádná interakce faktorů se nepotvrdila jako signifikantní. Graf č. 5 ukazuje průměrnou míru vnímané serióznosti v závislosti na pohlaví, graf č. 6 v závislosti na pohlaví a barvě oblečení.
graf č. 5 - serióznost
graf č. 6 - serióznost
Graf č. 7 ukazuje průměrnou míru vnímané serióznosti v závislosti na pohlaví a barvě oblečení. graf č. 7
DISKUZE Z rozložení škál míry dojmu agresivity a serióznosti a jejich průměrů je vidět za prvé, že zde byla vysoká míra nulových hodnot u obou škál, přičemž u škály agresivity téměř třikrát vyšší. Za druhé že lidé průměrně přisuzovali osobám na fotografii vyšší hodnoty serióznosti, než agresivity. Je možné, že tyto nesrovnalosti (zejména v rozložení) způsobila volba neověřené metody. Svou roli zde mohl hrát hlavně výběr slov, jimiž měli respondenti fotografie hodnotit. Některá slova mohli někteří respondenti běžně používat, pro jiné respondenty se však nemusela nacházet v jejich aktivní slovní zásobě. Je zde tedy riziko, že ačkoliv respondenti hodnotili osobu na fotografii jako agresivní, námi zvolená slova jeho dojem přesně nevystihovala. Rovněž je problematická subjektivní míra vlastností. Ačkoliv jsme dali respondentům možnost vyjádřit jakýkoliv jiný dojem, či vlastnost, kterou by přisoudili osobě na fotografii, tato možnost zůstala většinou nevyužita. Jediná vlastnost, která byla opakovaně přidělována osobám na fotografii, bylo sebevědomí. Problematické by však bylo rovněž řazení nových slov do kontextů. Proto jsme se rozhodli nezařadit tato slova do výsledků. Výsledky našeho experimentu jsou v souladu s předchozími výzkumy v tom smyslu, že lidé v černém oblečení byli vnímáni jako agresivnější než lidé v oblečení světlé barvy. Novým a důležitým poznatkem však je, že kontext, ve kterém je člověk v černém oblečení posuzován, hraje při jeho posuzování ostatními lidmi velkou roli, což dokazuje signifikantní vliv jak barvy oblečení, tak kontextu při posuzování dojmu agresivity. Na grafu lze vidět, že lidé v šedém oblečení a v agresivním kontextu byli dokonce posuzování jako agresivnější, než lidé v černém oblečení v jiných kontextech. Protože se nepotvrdila signifikance vlivu interakce barvy oblečení a situačního kontextu, jedná se o dva samostatné faktory, které oba hrají významnou roli. To znamená, že ptáme-li se respondentů na míru dojmu agresivity, přičemž předem navodíme agresivní kontext, který může navodit samotná otázka na tento dojem (tedy i sémantický diferenciál), míra dojmu agresivity výrazně vzroste právě díky kontextu. Bylo by tedy vhodné zkoumat dále efekt černého oblečení v kontextu neutrálním. Dále jsme zjistili, že muži jsou posuzování jako agresivnější než ženy. Pohlaví se jako signifikantní faktor projevilo pouze u posuzování míry dojmu agresivity, nikoliv při volbě slov týkajících se agresivity. Respondenti tedy přisuzovali mužům vyšší míru dojmu agresivity a, jak je patrné z grafu, tato míra s černou barvou oblečení výrazně narostla. Co se týče serióznosti, lidé v černém oblečení byli sice posuzování seriózněji než lidé v šedém oblečení, barva oblečení se však neukázala být signifikantním faktorem. Ačkoliv na grafu vidíme, že v každém jednotlivém kontextu byly osoby na fotografii v černém oblečení posuzovány mírně seriózněji, rozhodující zde byl faktor kontextu, který se jako jediný projevil
signifikantní jak u škály vnímané míry dojmu serióznosti, tak u škály zahrnující počet zvolených slov týkajících se serióznosti. U míry dojmu serióznosti bylo opět signifikantním faktorem pohlaví. Ženy byly posuzovány seriózněji, a to jak v černé, tak v šedé barvě. V rozporu s výzkumem Damhorstové a Reedové (1986), ve kterém však figurovaly pouze ženy, nikoliv ve srovnání s muži, bylo tedy signifikantním faktorem pouze pohlaví, nikoliv barva oblečení. Opět zde platí výrazný nárůst míry dojmu serióznosti díky serióznímu kontextu. Dominanci faktoru kontextu potvrzuje i fakt, že při srovnávání skupiny lidí v černém oblečení a v seriózním kontextu jsme u obou škál nenašli rozdíl mezi skupinou lidí v šedém oblečení a seriózním kontextu. Kromě již zmíněných nedostatků v designu je problematická také volba fotografií, protože jsme účastníkům prezentovali pouze jednu ženu a jednoho muže. Příštím výzkumníkům doporučujeme provádět podobný experiment s více fotografiemi mužů i žen, což umožní i bezproblémové prezentování více fotografií jednomu respondentovi. Ačkoliv se kontext potvrdil jako signifikantní faktor u všech analýz, doporučujeme rovněž ověření vhodnosti a srovnání jiného způsobu navození kontextu, než který jsme zvolili my, například pozadí fotografie apod. Poněkud problematické je zařazení fotografie bez kontextu. Jak bylo výše uvedeno, participantům jsme vždy dávali dvě fotografie. Pokud byla fotografie bez kontextu prezentována jako druhá, je zde riziko perseverace vlivu kontextu předchozí fotografie. Opět se tedy nabízí možnost prezentovat více fotografií, např. ve stejném kontextu jednotlivým skupinám respondentů. Dalším doporučením může být srovnání černé barvy s jinými barvami, než pouze s šedou barvou, například s více světlými barvami najednou, případně i s výraznými barvami spektra. Co se týče designu, ne vždy se nám podařilo plně kontrolovat, aby si účastníci vzájemně nenahlíželi do dotazníků, vhodnější by tedy bylo, kdyby participanti hodnotili fotografie o samotě nebo alespoň po jednom v lavicích, v případě provádění výzkumu ve školním prostředí. Jak jsme již výše zmínili, předpokládáme, že percepce černé barvy se s věkem nemění, samozřejmě by ale bylo vhodné zahrnout do výzkumu i jiné věkové kategorie.
ZÁVĚR Zjistili jsme, že lidé v oblečení černé barvy jsou vnímáni jako agresivnější a jako serióznější než lidé v oblečení světlé barvy, v našem případě světle šedé barvy. Důležitým zjištěním je velká významnost kontextu, ve kterém je osoba v černém oblečení posuzována. Míra vnímané agresivity a serióznosti výrazně narostla u obou barev oblečení právě tam, kde jsme tento kontext předem navodili, tedy míra vnímané agresivity v agresivním kontextu a míra vnímané serióznosti v seriózním kontextu. Je třeba mít na paměti, že při zkoumání vlivu
černé barvy oblečení hraje předchozí navození kontextu důležitou roli a může velmi ovlivnit výsledky.
ZDROJE
Výzkumné studie Avramova, Y., Stapel, D., & Lerouge, D. (2010). Mood and context-dependence: Positive mood increases and negative mood decreases the effects of context on perception. Journal of Personality and Social Psychology, 99(2), 203-214. Damhorst M. L., Reed J. A. P. (1986). Clothing color value and facial expression: effects on evaluations of female job applicants. Social Behavior and Personality: An International
Journal, 14(1), 89-98. Frank M. G., Gilovich T. (1988). The Dark Side of Self- and Social Perception: Black Uniforms and Aggression in Professional Sports. Journal of Personality and Social Psychology, 54(1), 74-85. Maier, M., Barchfeld, P., Elliot, A., & Pekrun, R. (2009). Context specificity of implicit preferences: The case of human preference for red. Emotion, 9(5), 734-738. Sherman, G. D., Clore, G. L. (2009). The Color of Sin, White and Black Are Perceptual
Symbols of Moral Purity and Pollution. Psychological Science, 20(8), 1019 – 1025. Vrij A. (1997). Wearing Black Clothes: The Impact of Offenders' and Suspects' Clothing on Impression Formation. Applied Cognitive Psychology, 11, 47 – 53. Vrij A., Pannell H., Ost J. (2005). The Influence of Social Pressure and Black Clothing on Crime Judgements. Psychology, Crime & Law, 11(3), 265 – 274. Wittenbrink, B., Judd, C., & Park, B. (2001). Spontaneous prejudice in context: Variability in automatically activated attitudes. Journal of Personality and Social Psychology, 81(5), 815-827. Abstrakty Radeloff, D. (1990). Role of color in perception of attractiveness. Perceptual and Motor Skills, 71(1), 151-160.
