015-019_MAZACOVA 19.2.2008 17:55 Stránka 15
Barbara Mazáãová
“V lÛnû ‰tûstí” (Bílá rÛÏe M. D. Rettigové jako první pokus o ãeskou sentimentální hru) V roce 1827 vydal Jan Hostivít Pospí‰il ve svém královéhradeckém nakladatelství hru Magdaleny Dobromily Rettigové Bílá rÛÏe.1 Dvouaktová hfiíãka, jiÏ autorka v podtitulu pfiípadnû oznaãila za “dramatickou maliãkost”, vznikla, jako ostatnû vût‰ina her2 první ãeské spisovatelky, pfiíleÏitostnû. V medailonu, oti‰tûném v Michlovû Literaturním létopise a sepsaném s nejvût‰í pravdûpodobností samotnou Rettigovou, o tom najdeme následující svûdectví: “Roku 1826 byla /Rettigová/ na Moravû, kdeÏto velk˘ch slastí zaÏila a vzácn˘ch známostí udûlala [...] mezi jin˘mi ctihodn˘mi pfiíznivci a ctiteli literatury na‰í poznala i váÏeného gubernálního radu Bayera a jeho jemnocitnou dceru Eleonoru, která chtíc otce mileného k sedmdesátému dnu narození pfiekvapiti, ji o nûjak˘ dramatick˘ kus v ãeské fieãi Ïádala, jenÏ chtûla s sv˘mi druÏkami na ten den provozovati v domácnosti, proãeÏ Ïádala, aby tam více Ïensk˘ch neÏ muÏsk˘ch osob bylo. Rettigová nevûdûla o takovém; proãeÏ domÛ cestuje pfiedsevzala ji takov˘ sepsati, kde by se dcefiino srdce ‰lechetné i láska její k otci vyznaãila; sepsala tedy za jedin˘ den dramatickou maliãkost Bílá rÛÏe, kterou tam hned zaslala [...].”3 Také díky tûmto okolnostem se Bílá rÛÏe doãkala vyti‰tûní – patfiilo zajisté k dobrému tónu ve vlastenecké spoleãnosti, Ïe rada Bayer nejen poctil Rettigovou “krásn˘m stfiíbrn˘m, dobfie vyzlacen˘m, jménem ‰lechetného pána ozdoben˘m koflíkem”4, ale téÏ financoval zmínûné vydání hry. Pfiíbûh, kter˘ hra zachycuje, zcela odpovídá úãelu, k jakému byla napsána. RÛÏena, dcera zahradníka Dobromira, se ãasnû ráno modlí v zahradû. Potkává zahradnického pomocníka Jarolíma, s nímÏ ji pojí láska, a vypravuje mu svÛj sen: pfii modlitbû se jí zjevil andûl a pfiislíbil, Ïe pokud o pÛlnoci u altánu, kde stojí jeho socha, najde a utrhne kvetoucí bílou rÛÏi, vyplní se to, oã v tu chvíli Boha poÏádá. Jarolím si je jist, Ïe RÛÏena bude prosit za jejich lásku, dívka v‰ak oponuje, Ïe má na srdci dÛleÏitûj‰í prosbu, je‰tû více neÏ Jarolíma miluje ot-
ce. Dobromir, kter˘ vyslechl rozmluvu skryt˘ v zahradní besídce, je dojat. Jarolímovi oznámí, Ïe má pro dceru Ïenicha, mladík propadá zoufalství a oznamuje svÛj úmysl odejít do svûta. RÛÏena je zdrcena, pfiesto se sv˘mi pfiítelkynûmi zdobí altán na oslavu otcov˘ch sedmdesátin. Jarolím se chová k RÛÏenû chladnû, ona odmítá moÏnost, Ïe by ji otec nutil do sÀatku proti její vÛli, a slibuje, Ïe druh˘ den sdûlí otci svÛj úmysl vdát se za Jarolíma. O pÛlnoci vychází k so‰e andûla, kam Dobromir nastrãil bílou rÛÏi, RÛÏena ji utrhne a prosí za otcovo zdraví. Dobromir, pfiesvûdãen o ‰lechtnosti své dcery i Jarolíma, svoluje k jejich sÀatku. Jak patrno, dûj je v Bílé rÛÏi upozadûn a v‰echny jeho kategorie jsou minimalizovány. Snad jediné jednání, které bychom mohli oznaãit za dramatické, pfiedstavuje Jarolímovo rozhodnutí odejít z ne‰Èastné lásky do svûta, to v‰ak zÛstane pfiíznaãnû nerealizováno. Pfiesto lze fiíci, Ïe právû tento aÏ nicotn˘ syÏet poslouÏil Rettigové velmi dobfie k tomu, oã jí ‰lo pfiedev‰ím: k pfiedstavení ideálních postav a ke konstrukci idyly. Dramatické figury pfiedstavují hlavní sloÏku hry. Rettigová je vûdomû a cílenû koncipuje jako ideální a vzorové, pfiinejmen‰ím vzhledem k rodícímu se mû‰Èanskému systému hodnot a jeho morálním a mravním horizontÛm. Poukazují na to uÏ samotná jejich jména a profese. Jméno RÛÏena, odvozené od královny kvûtin, nab˘valo v dobû obliby kvûtomluvy interpretující konotace, podobnû jako jméno Jarolím, jehoÏ základ obsahuje oznaãení roãního období, spojeného s nov˘m Ïivotem a nadûjí. Dobromirovo ukázkové explicitnû mluvící jméno nemÛÏe nikoho nechat na pochybách o dokonalosti tohoto otce, kter˘ je navíc povoláním zahradník, tedy nûkdo Ïijící v úzkém sepûtí s pfiírodou, kterou se ov‰em snaÏí pilnou prací usilovnû zu‰lechÈovat. Ideálnost takto pfiedem vybaven˘ch figur je tematizována od prvního v˘stupu. Je‰tû dfiíve, neÏ dá postavám vÛbec promluvit, vûnuje Rettigová pomûrnû velkou pozornost jejich 15
015-019_MAZACOVA 19.2.2008 17:55 Stránka 16
konání: “RÛÏena vûncuje andûla, pak vÛkol kvítí sype, napotom klekne a vroucnû se modlí. Dobromir pfiijde a spatfie ji, jeví radost nad zboÏností dobré dcery, sepne ruce, pozdvihne oãi k nebesÛm. [...] Jarolím zamy‰len˘ [...] jak spatfií RÛÏenu, zakroãí za strom a pozoruje ji s nejvroucnûj‰í milostí.” Pfiíkladnost figur, nastínûná v této nûmé expozici, je v dal‰ích scénách opakovanû stvrzována. Repertoár promluv a ãinností, které je jim pfiitom dáno proná‰et a vykonávat, je znaãnû omezen a obojí druh jednání, slovní i mimoslovní, má jednoznaãn˘ a také jedin˘ cíl: znovu a znovu manifestovat jejich charakter. K jeho základním danostem, patrn˘m uÏ z citované úvodní poznámky, patfií nekomplikovaná zboÏnost a z ní vypl˘vající pokora a odevzdanost, poklidná radost z kaÏdodenních darÛ Ïivota, pracovitost, zv˘‰ená citlivost, ohleduplnost k potfiebám druh˘ch a schopnost empatie, obûtavost, starostlivost, bezpodmíneãná láska k rodiãÛm a siln˘ vztah k pfiírodû, rsp. ke kvûtinám. ZboÏnost provází v‰echny figury bez v˘jimky. RÛÏena mimo vzpomínaného “vûncování andûla” hned v prvním v˘stupu prvního jednání v rozhovoru s Jarolímem sama sebe krátce charakterizuje: “ZboÏná jsem vÏdy, a veselá téÏ [...].” Ve chvílích úzkosti, kdy se domnívá, Ïe Jarolím odejde do svûta, pak znovu a znovu deklaruje neochvûjnou víru v BoÏí prozfietelnost, s jejíÏ pomocí pfiekonává krizové chvíle (I/8 “[...] Co to má b˘ti, co se pfiihodilo? BoÏe! Tobû osud svÛj odevzdávám! Ty, ty jistû v‰e k dobrému pfiivede‰; [...]”; II/2 “Jaká to tíseÀ! Musím ale, bych se neprozradila, sama sebe pfiemáhati; Pán BÛh jistû v‰e dobfie zfiídí!”; II/4 “[...] BÛh, kter˘ nám slíbil, kdyÏ rodiãÛ sv˘ch ctíti a milovati budeme, blaÏenost vezdej‰í, on mou modlitbu vysly‰í a budeme ‰Èastni!”). Odeãítáno ze scénick˘ch poznámek je tichá modlitba vedle práce její nejãastûj‰í ãinností (I/1 “klekne a vroucnû se modlí”, “oãi k nebi, obû ruce sepne, jakby se modlila”; II/8 “padne na kolena”, “ti‰e se modlí”). Ne nadarmo ji Jarolím, jat láskou a obdivem, nad‰enû oslovuje zajisté nezam˘‰len˘m (autorkou i postavou) oxymorónem “ZboÏná milenko!” Také Dobromir vykazuje bezmála jobovskou zboÏnost - ve tfietím v˘stupu prvního jednání, vyslechnuv RÛÏeninu úvodní rozmluvu s Jarolímem, “vystoupí z besídky se sepjat˘ma rukama” a praví: “BoÏe! OdpusÈ, pakli jsem kdy v bolestech m˘ch reptal. Díky tobû za tu churavost, díky za ty bolesti, bez nich ani bych nevûdûl, kterak mne dítû mé miluje a za mne se modlí. [...]” A i Jarolím ve chvíli tísnû volá k nebesÛm: “[...] Dûj se Pane, vÛle tvá! [...]” 16
Takto pojatá víra, v jejímÏ rámci o obydlenosti nebes není pochyb, zakládá u postav, nejartikulovanûji u Dobromira, sumu Ïivotní moudrosti, spoãívající ve schopnosti pfiijmout smutné stránky Ïivota sice se Ïalem, av‰ak klidnû a pokornû a navzdory v‰emoÏn˘m útrapám b˘t vyrovnán s dan˘m stavem vûcí, a to dokonce i tváfií v tváfi vûdomí koneãnosti – jakoÏe u Rettigové najdeme v Bílé rÛÏi na dvou místech i nepfiehlédnutelné elegické tóny. V desátém v˘stupu prvního jednání vede Dobromir nad truhliãkou s památkami po své zesnulé Ïenû takov˘to monolog: “Tak! Zase jeden rok uplynul do bezdné minulosti, sedmdesáte let jsem pfieãkal - ne velmi ‰Èastnû, aniÏ ne‰Èastnû. [...]” Z úcty postav k BoÏím pfiikázáním pramení i bezv˘hradná láska k rodiãÛm. Vidûli jsme, Ïe RÛÏena staví nemocného otce nad milence. Podobnû i Jarolím, alespoÀ podle Dobromirova tvrzení, “v‰echno vyraÏení sobû odepfiel, cel˘ ãas nikam nevy‰el, a tak svou malou mzdu ‰etfiil”, aby “chudinké matce své ãasem nûãeho poskytnouti mohl”. Enormní citlivost postav se projevuje ponejvíce pfiipomínanou starostlivostí o druhé a také pláãem. Dobromir, prohlíÏející vûci po neboÏce manÏelce, “utírá slzu”. V sedmém v˘stupu prvního jednání RÛÏena “tesklivû hledí do zahrady”, sleduje ne‰Èastného Jarolíma a komentuje jeho chování: “[...] Mním, Ïe pláãe?”, o nûkolik v˘stupÛ dále znovu konstatuje: “BoÏe! Jak hofiekuje!” Stejnû jako zboÏnost a citlivost je v‰em postavám Bílé rÛÏe vlastní pracovitost, spojená se samozfiejm˘m vûdomím povinnosti, a také pfiimûfiená a uãelná ‰etrnost. Jarolím ve ãtvrtém v˘stupu prvního dûjství potkává Dobromira, “v jedné ruce hrábû, v druhé kropící konev”. Zahradník se diví: “Dobré jitro, Jarolíme! TyÈ jsi zrána v práci! Mlad˘ lid rád si trochu poleÏí, kdyÏ ví, Ïe hospodáfi na loÏe uvázán jest.” Jarolím odpovídá: “Vûrn˘ ale ãeledín ví, kdyÏ hospodáfi churav˘ jest a dohlíÏet nemÛÏe, Ïe dvojnásobnû se pfiiãinit má, by hospodáfiství nehynulo.” Podobnû RÛÏena sleduje v úzkostech Jarolíma, o nûmÏ se domnívá, Ïe se chystá odejít do svûta, pfiítelkynû Velmíra o ní dokonce tvrdí, Ïe je “roztrÏitá, vzdychá jako v nemoci”, pfiesto neopomine otci “k posilnûní chutn˘ obûd pfiipravit”. V ‰estém v˘stupu prvního jednání ji pro zmûnu zastihujeme, jak “sedí u okna a do zahrady se ohlíÏejíc pilnû plete sáãek na peníze”. Není snad tfieba pfiíli‰ zdÛrazÀovat, Ïe tato v‰estranná ideálnost postav zakládá jejich v˘raznû zmen‰enou dramatickou potencionalitu: nejsou schopny konfliktu, ba ani zásad-
015-019_MAZACOVA 19.2.2008 17:55 Stránka 17
nûj‰ích ãinÛ. (Odtud také zmiÀovan˘ “chud˘” dûj.) Momenty, v nichÏ je neproblematiãnost figur zpochybnûna, jsou ojedinûlé a zÛstávají pouze v rovinû náznaku. Jarolím ve chvíli nejvût‰ího zoufalství “roz‰kube kvítí a rozhází je po zemi”, aby v zápûtí obligátnû svûfiil svÛj osud Bohu a vûcnû konstatoval: “Nadûje má svadla, jako toto kvítí.” Zamilovaná RÛÏena se svûfiuje sv˘m druÏkám: “Neptejte se a politujte mne, sestfiiãky; z jisté strany se na mne hory hrnou, které mne zaklopiti hrozí, a pfiedce jen jak˘si radostn˘ cit v srdci mém se oz˘vá, takÏe nemohu ani zcela truchliti, ani zcela se radovati.” BoÏena na toto vyznání reaguje neporozumûním (“ToÈ jest velmi podivné a nám nepochopitedlné!”), zatímco Velmíra pfiítelkyni napomíná (“Mlã, mlã! Dívka osmnáctiletá, a valné my‰lénky? To se nesrovnává! Teì máme vûnce víti, a k tomu vesel˘ zpûv patfií!”). RÛÏena napomenutí, alespoÀ navenek, poslechne a dá se do vití vûncÛ a zpûvu. Ve‰keré ãinnosti a aktivity, jimiÏ se postavy prezentují, se sestávají z bûÏn˘ch denních pracovních úkonÛ, modlení, tesknûní a rozjitfienosti, i ty jsou v‰ak korigovány sebeovládáním. Hlavním je manifestace citlivosti a pfiedstavení pfiíkladného jednání. Pro prvních pût v˘stupÛ prvního jednání pfiedepsala Rettigová zahradu, “na levé stranû ko‰at˘ strom, okolo nûho laviãka; na pravé stranû besídka, vprostfiedku, nûco vzadu, socha anjela stráÏce. [...]”, v˘stup ‰est˘ se má odehrát ve “svûtnici ãisté, jak se na zahradníka slu‰í, ozdobené”, jednání druhé se pak vrací opût do zahrady, “uprostfied ní stÛl a laviãky okolo nûho; kvûtiny v‰udy v nejpûknûj‰ím kvûtu”. Autorka poskytuje popisu prostoru velkou péãi a lze jen stûÏí pfiehlédnout její snahu malebnû jej uspofiádat. Prostor, peãlivû ãlenûn˘ vertikálnû (“uprostfied, nûco vzadu”) i pomyslnû horizontálnû (socha andûla stráÏce, fyzicky zpfiítomÀující BoÏí zájem o kaÏdého lidského tvora), je ohraniãen˘, utû‰en˘, intimní a bezpeãn˘. Postavy si jej upravily k obrazu svému – vykazuje znaky jejich zv˘‰ené a láskyplné péãe (“strom, okolo nûho laviãka”, “svûtnice ãistá, ozdobená”, “kvûtiny v nejpûknûj‰ím kvûtu”), citovû se k nûmu vztahují, ba upínají a nûkteré jeho prvky jsou schopny podnítit v nich silná citová hnutí. Pfiedev‰ím se to t˘ká sochy andûla stráÏce, která navíc získává prostfiednictvím RÛÏenina snu vyslovenû dramatizující a dûjotvornou úlohu a k níÏ naivní dívka chová tak vfiel˘ cit také proto, Ïe, jak vysvûtluje Jarolímovi, jde o “andûla stráÏce, kterého mi otec pfiede‰l˘ rok ke dnu narození mého daroval”. Dále je to napfiíklad vzpomínaná truhlice s památkami
po Dobromirovû zesnulé manÏelce a koneãnû sama zahrada, pfiesnûji její plody. KdyÏ ve druhém v˘stupu druhého jednání nacházejí RÛÏeniny druÏky v zahradû kvítí rozdupané ne‰Èastn˘m Jarolímem, vyslovují nejen lítost nad zmafien˘mi rostlinami (jejímu vyjádfiení je vûnováno cel˘ch pût replik), ale u zjitfiené RÛÏeny vyvolá nález dokonce my‰lenky na smrt a vûãn˘ pfiírodní kolobûh: “Milé sestfiiãky, kvítí zase nové nám vyroste, jen kdyÏ my samy v zkázu nepfiijdeme; mnohá z na‰ich sester vadne, klesá v jarním kvûtu v chladn˘ hrob, a kvítí pfiedce nad ní kvete.” Jak patrno, zv˘‰ená citlivost postav se nevyjevuje jen v relacích k postavám ostatním, ale v˘znamn˘m zpÛsobem souvisí také s prostorem. Znám˘ a “regulovan˘” prostor citovû angaÏuje postavy do té míry, Ïe pouh˘ úmysl opustit jej pfiedstavuje nejdramatiãtûj‰í okamÏik hry. Dobromir reaguje váÏnou domluvou: “PfiedloÏ si to v‰ecko dobfie, Jarolíme! A nepohrdej zde ‰tûstím sv˘m. Netû‰ se, jinde jiného, vût‰ího dojíti. RozvaÏ, s v˘strahou to pravím, Ïe tu v lÛnû ‰tûstí sedí‰; jinde ho sotva najde‰. – Neodcházej!” RÛÏena pak dlouho vÛbec nechápe podstatu zprávy, neboÈ odchod z domova do svûta se zcela vymyká její zku‰enosti i pfiedstavivosti: “(uleknutá) Matku opustit? Kterak to myslíte, otãe?” a dále “(uÏasnutá) Ve svûtû ‰tûstí hledati, Jarolím? – Ne, to nemÛÏe b˘ti!” a dále “(Ïalostnû) [...] Co to má b˘ti, co se pfiihodilo?” Nebezpeãí rozvrácení idyly romantick˘m gestem je v‰ak, jak jsme vidûli, záhy zaÏehnáno a neutuchající zaslouÏené ‰tûstí a blaÏenou pospolitost v‰ech postav autorka stvrzuje Ïiv˘m obrazem, pfiedepsan˘m na závûr hry: “Jarolím a RÛÏena pfiimknou se k otci, on jich obejme; druÏinky pak obvinují kvûtenci v‰ech tfií, nad nimi vûnce z bíl˘ch rÛÏí vzhÛru drÏíce.” Pfiíkladné, citlivé, vlastním pfiiãinûním (pracují a modlí se) blaÏené figury bytující v dokonale idylickém prostoru, pfiedstavují neklamnou známku sentimentalismu. Rettigová byla jedním z prvních autorÛ, prosazujících ve sv˘ch mravoliãn˘ch plaãtiv˘ch povídkách5 tento mocn˘ proud evropské kultury do rodící se novodobé ãeské literatury a zku‰enosti zde nabyté se velmi patrnû pokusila uplatnit v Bílé rÛÏi. Hra je tak pozoruhodná nikoliv pouze v rámci nepoãetn˘ch dramatick˘ch prací autorky samé, ale téÏ v rámci celé ãeské dramatiky, v dobû napsání Bílé rÛÏe ostatnû taktéÏ je‰tû nepfiíli‰ hojné. Jakkoliv totiÏ Rettigová ve v‰ech komponentech textové struktury Bílé rÛÏe aplikovala jiÏ zavedené a zkonvencionalizované postupy (dojemn˘ idylick˘ pfiíbûh, slzící, naivní postavy, kvetoucí zahrádka patfií mezi 17
015-019_MAZACOVA 19.2.2008 17:55 Stránka 18
nejpfiíznaãnûj‰í prvky, ba pfiímo emblémy sentimentalistické literatury), nelze jí nepfiiznat, Ïe to udûlala ‰ikovnû, a vzhledem k tomu, Ïe v domácí dramatice de facto nemûla pfiedchÛdcÛ6, dokonce talentovanû. (Pouãení mohla ãerpat z vlastního pfiekladu sentimentálnû ladûné “dítûcí hry” Christiana Felixe Weisseho Malá sbûraãka klasÛ, oti‰tûném v Zieglerovû Vûrném raditeli rodiãÛ, dítek, pûstounÛ a uãitelÛ v roce 1824.) Jazyk Bílé rÛÏe sice v rovinû lexikální i frazeologické tûÏí z dobové sentimentální povídky, Rettigové se v‰ak podafiilo ze sady zaveden˘ch kli‰é (I/1 “oblaÏil mne líbezn˘ sen”; I/4 “I já uboh˘!”; II/1 “nadûje má svadla, jako toto kvítí” ; II/2 “klesá v jarním kvûtu v chladn˘ hrob”; II/4 “aÈ prchne Ïalost a bol”; II/5 “tma svá ãerná kfiídla rozprostírá”; II/9 “bûlospanilá RÛÏeno”) sestavit dialog, vykazující elementární dramatické kvality. Figury se v Bílé rÛÏi vyjadfiují srozumitelnû. âast˘m stfiídáním mluvící osoby se autorka vyvarovala rozvleklé monologiãnosti a popisnosti. Repliky vycházejí jedna z druhé, navazují na sebe a tematicky spolu souvisejí. Nic z toho nebylo v roce 1826 v ãeské dramatice samozfiejmostí! Rettigová pochopila i to, Ïe citová hnutí sv˘ch hrdinÛ musí v dramatu vyjádfiit pfiímou fieãí: do dialogu zakomponovala nedofieãené vûty, zvolání, otázky a repliky vybavila interpunkãními znaménky, jako jsou pomlãky, vykfiiãníky a otazníky, majícími naznaãit neobvykl˘ rytmus a intonaci promluvy, poukazující k du‰evnímu hnutí mluvící postavy. Ve ãtvrtém v˘stupu prvního jednání, kdyÏ Dobromir zkou‰í zamilovaného Jarolíma, stávají se promluvy jinocha s narÛstajícím zoufalstvím stále více zmatené a nesouvislé: “Jarolím: (roztrÏitû) Já? – o ne – opravdu ne, já jsem jenom tak myslil – ano myslím [...]”. Generální ãasoprostor hry zÛstává neurãit˘ a realizuje se prostfiednictvím v‰eobecn˘ch tradiãnû sentimentalistick˘ch emblémÛ (zahrada, ozdobená svûtnice, jitro), podílejících se nezanedbateln˘m zpÛsobem na tvorbû idyly – závûreãn˘ pÛlnoãní v˘stup se napfiíklad neobejde bez obligátního svítícího mûsíãku. Pfiesto i kategorie související s dramatick˘m ãasem dokázala Rettigová uplatnit v Bílé rÛÏi s estetick˘m nárokem. NejenÏe v rovinû figurální vybavila postavy zmínûn˘m vûdomím upl˘vání ãasu a nevyhnutelnosti smrti, ale vûnovala pozornost také ãasu celé hry i jednotliv˘ch v˘stupÛ a dokázala jej pouÏít jako generátoru dramatiãnosti. V úvodní poznámce Bílé rÛÏe nalezneme zcela pfiesn˘ ãasov˘ údaj: “Poãátek o v˘chodu slunce. Konec o pÛlnoci.” 18
Více neÏ o dodrÏení pomyslného pravidla jednoty ãasu v‰ak Rettigové ‰lo o detaily dokreslující prostfiedí a jeho prostfiednictvím i figury. Z pfiibliÏnû asi dvaceti hodin, do nichÏ je situován dûj hry, Rettigová ve scénick˘ch poznámkách v˘slovnû ãasovû situovala první a poslední v˘stupy. Jitro a pÛlnoc, jeÏ pfii tom pouãenû pouÏila, pfiedstavují momenty dne, sk˘tající nemalé koloritní a dramatické moÏnosti. Postavy vzhledem ke své senzitivitû denní dobu intenzivnû vnímají a nejednou se k ní v˘slovnû v fieãi vztahují. Reflektují ji hned první repliky hry – snem rozru‰ená RÛÏena, plna oãekávání, uvede svou poãáteãní promluvu zvoláním: “Ó, jaké to krásné jitro! [...]” Obdobnû akcentuje dramatiãnost nadcházející chvíle také pfied koncem hry, kdy se chystá do zahrady utrhnout rÛÏi – Rettigová zde navíc graduje dívãinu promluvu zvukov˘m efektem: “RÛÏena sama (pfii svíãce, sáãek dodûlává, poslední oãko zatahujíc, praví): Tak, práce dodûlána, a dobr˘ otec spí. O BoÏe, usly‰ prosbu mou! (hodiny bijí tfii ãtvrtû) Tfii ãtvrtû na dvanáctou, - andûle stráÏce, buì se mnou! (odejde).” Jarolím v souvislosti s postupujícím denním ãasem poukazuje na svou domnûle ztracenou lásku a tematizuje tak promûnlivost lidského osudu a nestálost ‰tûstí: “[...] Jak jsem je‰tû dnes pfii v˘chodu slunce ‰Èastn˘m byl! A nyní je‰tû nezapadlo – a v‰e jest zjinaãeno. [...]” Nûkteré motivy, topoi a my‰lenkové koncepty, pfiíznaãné pro Bílou rÛÏi, vytûÏil o celé dvû dekády pozdûji ve sv˘ch “obrazech ze Ïivota”, ale i v nûkter˘ch dal‰ích hrách, Josef Kajetán Tyl. Uãinil tak samozfiejmû na zcela jiné úrovni – hodnotová orientace postav, obdobná Rettigové, stejnû jako koncept idylického domova (tfieba i ztraceného) u nûj pozb˘vají explicitní a pfiímoãarou formulaci a jsou zapojeny do daleko komplikovanûj‰í a vrstevnatûj‰í stavby. Jeho dílo je tak s “dramatickou maliãkostí” Rettigové nesoumûfiitelné, navíc nic nenasvûdãuje tomu, Ïe Bílou rÛÏi vÛbec znal, bohat˘m inspiraãním zdrojem jeho divadelního talentu byla, jak známo, soudobá dramata nûmeckojazyãná, to v‰ak nic nemûní na tom, Ïe u Rettigové se tyto prvky v ãeské dramatice objevily vÛbec poprvé v tak nelomené podobû. Rettigová byla s nejvût‰í pravdûpodobností vÛbec první, kdo si plnû uvûdomoval stûÏejní v˘znam kulturních projevÛ v bûÏném Ïivotû rodícího se proãesky orientovaného mû‰Èanstva – vût‰ina aktivit této mimofiádnû ãinorodé a inteligentní Ïeny smûfiovala právû k jejich podpofie. V Domácí kuchafice
015-019_MAZACOVA 19.2.2008 17:55 Stránka 19
pfiedstavila nejen soubor chutn˘ch reprezentativních pokrmÛ, ale kladla dÛraz také na úroveÀ a estetiku jejich podávání a konzumace. Své Ïaãky vyuãovala etiketû a ãeské konverzaci. Vûnovala pozornost estetice bydlení a odívání a vedla dívky k ruãním pracím, v nichÏ vynikala minimálnû stejnû jako v kuchafiském umûní: háãkovala rukaviãky, mimo klasického vy‰ívání dokázala vy‰ívat na tylu a rybími ‰upinami, paliãkovala a ‰ila krajky. Za svého pobytu v Ústí nad Orlicí spoluzaloÏila svépomocnou ãeskou knihovnu, jejíÏ se stala knihovnicí, a spoluorganizovala ãeská ochotnická pfiedstavení. V Rychnovû nad KnûÏnou iniciovala vznik kávové spoleãnosti, pfii jejíchÏ setkáních kladla dÛraz na kultivovan˘ ãesk˘ hovor, a ve svém bytû organizovala domácí divadlo. Pofiádala v˘lety spojené s deklamací a zpûvem. V‰echny tyto ãinnosti, vynalézavé vafiení a zdobné ruãní práce nevyjímaje, pfiedstavovaly ve dvacát˘ch a tfiicát˘ch letech pro Ïenu z mû‰Èansk˘ch vrstev aktivity znaãnû novátorské, ba prÛkopnické. O tom, Ïe se Rettigové iniciace ãeského kulturního Ïivota, jiÏ cílenû podnikala na tolika frontách a k jejímÏ projevÛm patfii-
lo ostatnû i sepsání Bílé rÛÏe, dafiila, svûdãí i fakt, Ïe se tato hra stala pfiedmûtem mezitextového navazování. V roce 1828 vydal Josef Bolemír Kaun hru sepsanou v intencích Magadaleny Dobromily a nazvanou Láska dûtí. Dedikoval ji Rettigové k jmeninám a v pfiedmluvû v˘slovnû zmínil, Ïe k napsání jej inspirovala její Bílá rÛÏe. Ve hfie samé pak v postavách “fieditele mûsteãka” Veleslava, jeho manÏelky Dobfienky a jejich milujících dûtí Milinky, Siloráda a Bohuslávka zobrazil v ideální podobû rodinu Rettigov˘ch7. (Studie vznikla v rámci projektu âeská divadelní encyklopedie III./3A Biografick˘ slovník - âinoherní divadlo 19. století 1785 – 1862, identif. ã. DA 01P010UK017, realizovaného s podporou Ministerstva kultury âR.) PhDr. Barbara Topolová, Ph.D. (roz. Mazáãová), absolventka FF UK, obor teorie a dûjiny divadla. V letech 1992 – 1995 redaktorka kritické rubriky Divadelních novin, od roku 1996 vûdecká pracovnice Kabinetu pro studium ãeského divadla.
Poznámky 1) Rettigová. M. D.: Bílá rÛÏe, Hradec Králové 1827. 2) Mimo Bílou rÛÏi sepsala Rettigová k dobroãinnému pfiedstavení pro nemajetné obãany jednoaktovou deklamaãní “past˘fiskou hru” Hygea, na popud Karolíny a Jindfii‰ky z Vald‰tejna pak pro loutkové pfiedstavení tradiãní “masopustní Ïert” Ko‰. Veselohra Dfievûná tetiãka, která byla dramatizací její povídky ze sbírky Narcisky, se stejnû jako hra Lindor neb Láska a ctnost a nûmecky psaná komedie Unschuld und Edelmut, nedochovala. 3) Michl, J. W. J: Literaturní létopis ãili Obraz slovesnosti SlovanÛv náfieãí ãeského v âechách, na Moravû a v Uhfiích od léta 1825 do l. 1837, Praha 1837, s. 323. 4) TamtéÏ. 5) Mezi v˘znamnûj‰í sentimentální povídky M. D. Rettigové náleÏí napfiíklad Arno‰t a Bûlinka z 1. dílu Mafienãina ko‰íãku (1821) a Lidka, lesní dívka z 2. dílu (1822). 6) J. Jungmann uvádí v prvním vydání své Historie literatury ãeské z roku 1825 (tedy rok pfied napsáním Bílé rÛÏe) v soupisu “básní dramatic-
k˘ch” pouze ‰est ãesk˘ch ãinoher, sepsan˘ch generaãnû spfiíznûn˘mi autory M. D. Rettigové a potaÏmo tûÏících ze souãasného Ïivota: ·tûpánkovu ZasnûÏenou chatrã (1815) a Brambory (1821), Klicperovu hru Bratfií (napsáno jako ukázka Ïánru ãinohry pro první vydání Jungmannovy Slovesnosti /1820/), Uhlífika (1821), Dvojãata (1825) a hru Matûje Sychry Náhrada dobrého srdce oti‰tûnou v Milinû v roce 1825. I kdyÏ se v nûkter˘ch ze jmenovan˘ch her objevují sentimentalistické motivy, Ïádnou z nich nelze oznaãit za tak prÛkaznû sentimentalistickou jako Bílou rÛÏi. 7) ManÏel M. D. Rettigové, J. A. S. Rettig (autor her Kouzelná pí‰Èala aneb Na odslouÏenou v Klevetníku, 1821 a Ne‰kodí pfiátel zkou‰eti, 1822), pÛsobil jako magistrátní úfiedník v rÛzn˘ch mûstech, z jedenácti dûtí manÏelÛ pfieÏily ranûj‰í dûtství tfii: dcera Jindfii‰ka, zvaná Milina (pozdûj‰í koloraturní sopranistka ve Stavovském divadle, ve ·t˘rském Hradci a Mnichovû) a synové Karel (pÛsobil jako typograf) a Ondfiej Josef Liboslav (piarista a v˘znaãn˘ mineralog, autor veselohry SÀatek ze Ïertu, 1841).
19
