Úvod. Ředitel Územního odboru Přerov HZS Olomouckého kraje pplk. Ing. Jaroslav Hrubý

Svatý Florián Florián – mučedník, byl římský voják, který se narodil ve 3. století našeho letopočtu v Zieselmauru u Vídně. Byl pokřtěn a křesťansky vycho-ván. Po mnohaleté činnosti důstojníka v římském vojsku se stal vedoucím kanceláře císařského místodržícího v římském Lauriku (Lorch) v Horním Rakousku. Za císaře Diokleciána propuklo pronásledování křesťanů. V okolí Lauriku jich bylo 40 zatčeno. Florián chtěl uvězněné osvobodit ze žaláře. Byl však sám zatčen a předveden před svého nadřízeného Akvilína. Když odmítl obětovat bohům a nezřekl se křesťanské víry, byl mučen a vhozen do řeky Enssu (Emže) s mlýnským kamenem na krku. Zemřel 4. května roku 304. Legenda dodává, že jeho tělo bylo vyplaveno na skálu, kde ho hlídal orel před zhanobením pohany. V 8. století byl na tomto místě postaven kostel a klášter. Patronem proti ohni (podle legendy zachránil pomocí motlitby hořící dům) se stal až v 15. století. Patří k velmi populárním světcům. Florián není patronem jen hasičů, ale i kominářů, sládků, bednářů, mydlářů, Horního Rakouska, Bologně, Krakova a je pomocníkem proti pohromám vzniklým působením vody. Bývá zobrazován jako římský voják s přilbou, mečem, korouhví a nádobou vody, kterou vylévá na hořící dům, a někdy také s mlýnským kamenem.

Úvod Padesát roků v životě člověka znamená velké množství životních zkušeností, prožitých strastí, ale i událostí, na které se nedá zapomenout. Padesát roků činnosti profesionální požární ochrany znamená množství zachráněných životů, majetkových hodnot, zdárně i méně zdárně vyřešených mimořádných událostí, při kterých v mnohých případech byl nasazován život, aby byl zachráněn jiný. Toto výročí si v letošním roce připomínají současní příslušníci územního odboru Přerov Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje i jejich předchůdci. Rada MNV v Přerově na základě zákona č. 62/1950 Sb. se usnesla na vytvoření Požárního sboru města Přerova z povolání. Začátky byly velmi skromné. Při nástupu prvních příslušníků požárního sboru v roce 1953 se využívaly stávající prostory zbrojnice dobrovolné požární jednotky, které však nebyly přizpůsobeny potřebám profesionálního požárního sboru a nepřetržité pohotovostní službě. Proto se pohotovostní služba vykonávala v prostoru garáží. Pro tento účel a pro odpočinek směny byly upraveny prostory dílny a příručního skladu. Objekt byl postupně přebudován ke stanovenému účelu. Nynější sídlo jednotky HZS je v prostorách jejího vzniku. Postupně se situace zlepšovala, zvyšoval se stav až na současných 109 příslušníků. Taktéž se několikrát měnil název až na v nynější době užívaný Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje, územní odbor Přerov. Činnost požární jednotky byla vždy zaměřená nejen na záchranu životů a majetku občanů, ale i na odbornou přípravu a výcvik příslušníků. Svou činností vytvářeli historii profesionální požární ochrany v Přerově a jeho okolí. Zodpovědným přístupem vybudovali vysokou důvěryhodnost požární ochrany mezi občany na území své působnosti. Dnešní pokračovatelé této tradice, příslušníci HZS, se také za svou práci a činnost stydět nemusí. Podle statistiky ve výjezdech je Přerov jedním z nejzatíženějších okresů v České republice. Příslušníci dosahují vynikajících výsledků ve speciálních činnostech, které vykonává HZS. Přední místa zaujímají i ve sportovní činnosti, ať už je to v požárním sportu, nebo hasičském pětiboji, či doplňkových sportech pro zvyšování fyzické kondice. I do budoucna bych chtěl občany ujistit, že v Hasičském záchranném sboru najdou vždy pomoc, když ji budou nejvíce potřebovat. Odkud ostatní utíkají, tam jdou hasiči s heslem „Sobě ke cti, bližnímu ku pomoci, vlasti k ochraně.“ Ředitel Územního odboru Přerov HZS Olomouckého kraje pplk. Ing. Jaroslav Hrubý

Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje územní odbor Přerov

Historie požární ochrany z hlediska zákonnosti Potřeba ohně provází lidstvo od počátku jeho vývoje. Nejprve ho člověk potřeboval ke svému přežití, ale s výstavbou prvních osad mu tento živel nejen věrně sloužil, ale ohrožoval i jeho život a majetek. V průběhu staletí vyplynula potřeba vytvořit určitá pravidla, aby se zabránilo jeho ničivým projevům. První zmínky o nějakých pravidlech jak předcházet požárům, jsou v našich zemích ze 14. století a vytvářela si je jednotlivá města. První celoplošně vydanou instrukcí se stala „Práva městská Království českého a Markrabství moravského spolu s jejich sumou“ z roku 1579. Na panství se vztahovala hejtmanská instrukce, která platila v letech 1603 – 1703. Mimo jiné obsahovala zákaz chození s otevřeným ohněm do komor, maštalí, stodol a chlévů, vypalování lesů, skladování slámy a příze u komínů a pecí apod. Následoval patent pro předcházení požárům a jejich účinné hašení od císařovny Marie Terezie z roku 1751 pod názvem „Řád k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny Markrabství moravského“. Poté došlo i na vydání dvou patentů pro Čechy z roku 1755 pro královská města pražská a pro venkov. Zde se již řeší způsob vyhlašování poplachu, řízení zásahu a poskytnutí pomoci občanů. Patent nařizuje zrušit dřevěné komíny. Josef II. zpřísnil požadavky při předcházení požárům a vydal pro Čechy (1785) „Požární řády“. Postihy při porušování zásad při předcházení požárům řešil „Všeobecný trestní zákoník“ z roku 1852, který ukládal za žhářství těžký žalář, za přestupky vězení či pokuty. Za jeden z mezníků v historii požární ochrany lze považovat vydání „Řádu policie v příčině ohně“ z roku 1876. Odpovědnost za předcházení požárům byla přenesena na starostu. Obce měly za povinnost vydávat řády hašení, vykonávat preventivní prohlídky, zabezpečovat vodu na hašení, hasicí nářadí, zřizovat hasičské sbory i zjišťovat příčiny ohně. Občané se museli podílet na hašení ohně, poskytnout nádoby, koně či přístup k vodním zdrojům. Výše uvedený řád byl zrušen vládním nařízením č. 30/1941 Sb. o věcech požární ochrany. Odborný dohled nad obcemi, hasičstvy a jejich svazy připadl na ministra vnitra. Ten určoval, kde je nutno udržovat „hasičstvo“ z povolání a kde „hasičstvo“ dobrovolné. Byli ustanoveni hlavní a krajští požární ředitelé. Obce měly za úkol udržovat nářadí, výstroj, zbrojnice a zdroje vody pro použití ve stavech nouze. Musely poskytovat pomoc sousedům, mít stanovený počet hasičů a vybírat daň. Významným nařízením bylo zřízení hasičstva z povolání ve městech nad 50 000 obyvatel. Během války bylo vydáno ještě pět vládních nařízení, která se zabývala trestním postihem, opatřeními proti vznícení maštěných vláknin, zezávazněním technických norem, o věcech požární ochrany(č.30/1942 Sb.) a požadavky na uskladňování obilí a jiných žňových plodin. Po válce bylo nutno doplnit zničenou a rozkradenou výzbroj a výstroj. Tyto úkoly byly rozpracovány v dvouletém „Hasičském budovatelském plánu“. 5


Požární ochrana zůstala v působnosti ministerstva vnitra a to vydalo v roce 1945 vyhlášku „O zajišťování požární bezpečnosti v průmyslu a v živnostenských podnicích a historicky cenných objektech“. Následoval výnos MV „Odborný dohled v oboru požární bezpečnosti“, který patřil k úkolům veřejné bezpečnosti. Zřízením závodních hasičských sborů ve větších podnicích se zabývalo vládní nařízení z roku 1946. Sbor musel mít minimálně 18 členů a schvaloval ho příslušný ONV. V roce 1947 následoval výnos MV „Organizace a výkon veřejné požárně bezpečnostní služby u SNB“, jenž řešil činnost požárních inspektorů. Zákon č. 40/1948 Sb. o trestní ochraně proti požárům umožňoval i udělení trestu smrti za žhářství při branné pohotovosti státu. Prvním poválečným zákonem byl zákon č. 62/1950 Sb. o ochraně před požáry a jinými živelnými pohromami, který nahradil zákon z roku 1942. Prováděcím předpisem citovaného zákona bylo vládní nařízení č. 135/1950 Sb., o organizaci ochrany před požáry a jinými živelnými pohromami. Plnění úkolů na úseku PO zajišťovaly národní výbory (místní, okresní, krajské), jejichž zákonným orgánem pro tuto oblast bylo hasičstvo dobrovolné, z povolání nebo závodní. Příslušníci hasičstva ve službě požívali ochrany veřejného činitele. Zásadní vliv na reorganizaci požární ochrany měl zákon č. 35/1953 Sb. o státním požárním dozoru a požární ochraně. Odpovědnost za požární bezpečnost měly národní výbory, orgány státního požárního dozoru a ministr vnitra, který ji vykonával prostřednictvím ústřední správy státního požárního dozoru. Na jednotlivých stupních správních orgánů byly zřízeny inspekce státního požárního dozoru. Výkonnými orgány požární ochrany se staly veřejné a závodní jednotky PO (útvary, sbory z povolání, sbory dobrovolné a požární hlídky). Pro příslušníky státního požárního dozoru a požárních útvarů byly zavedeny stejnokroje a hodnosti. Na konci padesátých let byl přijat své době poplatný zákon o požární ochraně č. 18/1958 Sb., který vedl k rozbití organizace státního požárního dozoru. Státní orgány požární ochrany podřídil orgánům národních výborů, které nebyly odborně na výši a celou řadu státních funkcí převzala dobrovolná organizace Československého svazu požární ochrany. Snížily se početní stavy, disciplína a kázeň u požárních jednotek. Byl nedostatek financí, požárních stanic i zastaralá technika, čímž se snížila akceschopnost jednotek PO. Až v roce 1966 usnesením vlády č. 93 došlo k vyčlenění inspekcí požární ochrany z odborů pro vnitřní věci národních výborů a do jejich čela byl postaven náčelník. Veřejné požární útvary zůstaly zařízením příslušného národního výboru. Se vznikem federálního uspořádání státu v roce 1969 byla vytvořena Hlavní správa požární ochrany MV ČSR a MV SSR. V roce 1971 vznikly krajské, městské a okresní inspekce požární ochrany. Toto uspořádání existovalo až do 30. 6. 1986, kdy od 1. 7. vstoupil v platnost zákon ČNR č. 133/1985 Sb. o požární ochraně. Prováděcím předpisem k tomuto zákonu byla vyhláška MV č. 37/1986 Sb., kterou se zřídil Sbor požární ochrany a v jeho rámci správy a útvary Sboru PO. Správa Sboru požární ochrany se stala zvláštním orgánem státní správy ONV na úseku PO a zároveň řídila útvar 6


Sboru PO. Dále prováděla výkon státního požárního dozoru, zjišťovala příčiny požáru, zajišťovala po materiální a technické stránce chod útvaru. Porevoluční změny po roce 1989 si vyžádaly úpravy i na poli požární ochrany. Došlo k novele zákona o požární ochraně č. 203/1994 Sb. s účinností od 1. 1. 1995, na jehož základě vznikl Hasičský záchranný sbor. Do jeho čela je jmenován ředitel a zároveň vykonává funkci okresního požárního rady. Ředitel je přímým nadřízeným všem příslušníkům HZS, okresní požární rada vykonává státní správu na svěřeném území. Další novelizací z iniciativy Senátu ČR byl zákon č. 163/1998 Sb., který se týkal zavedení odchodného a náhrady za ztrátu platu ve vztahu ke služebnímu poměru. Zatím k poslední úpravě zákona o požární ochraně č. 133/1985 Sb. došlo v roce 2000 s účinností od 1. 1. 2001 a jedná se o zákon č. 237/2000 Sb.. Současně s touto úpravou vstupují v platnost i zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky, zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení.

Stanice Přerov Město Přerov leží v úrodné oblasti Hané na důležité dopravní křižovatce. Rozkládá se na obou březích dolního toku řeky Bečvy a v současné době má necelých 48 000 obyvatel. Již asi před 25 000 lety se v tomto prostoru usadili lovci mamutů. Po nich následovali lidé dalších kultur, lovci i usedlí zemědělci, Keltové a v 9. století v době Velkomoravské říše Slované. První písemné zprávy o Přerovu pocházejí z roku 1073. Zaručeně pravým dokladem je zpráva v listině biskupa Zdíka z roku 1131. Původní trhová ves byla králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1256 povýšena na královské město. To vystřídalo v průběhu staletí více vlastníků z řad šlechty až do roku 1850, kdy se stalo samostatnou obcí. Velký vliv na hospodářský rozvoj měla výstavba železnice v roce 1841. Došlo k nárůstu obyvatelstva a začaly vznikat četné spolky. S přibývajícím množstvím požárů a po vzoru měst na Moravě a Čechách se i přerovští občané usnesli na založení Dobrovolného hasičského sboru. K tomuto došlo po předchozích jednáních dne 30. června 1875 za účasti 90 občanů. Prvním velitelem sboru byl zvolen občan František Štěpka. Prvotní hasební techniku tvořily žebříky, sekyrky, čtyřkolová ruční stříkačka, vytahovací žebřík a velký hasičský vůz pro 31 mužů. Technika se během doby neustále modernizovala. Po založení sboru bylo na ulici Na Marku zbudováno dřevěné hasičské skladiště na nářadí a cvičná lezecká stěna vysoká 20 metrů. Ve 30. letech dvacátého století již dřevěný objekt nedostačoval nové technice a rostoucímu významu hasičů. Proto dne 23. října 1932 obdržel sbor od městské rady prostory v nově budovaném objektu přerovské vodárny na Šířavě. Jednotka zasahovala nejen při požárech a povodních ve městě, ale také v okolních obcích a na území 7


tehdejšího okresu. Nejvzdálenější výjezd zaznamenal sbor v roce 1928, kdy pomáhal při likvidaci požáru firmy Fürst v Uherském Hradišti. Po II. světové válce v roce 1946 byla provedena reorganizace hasičstva a přerovský SDH byl jmenován Okresní požární pomocí s povinností dostavit se ke každému požáru v okrese. Pro zajištění základní údržby vozového parku měl sbor dva placené strojníky, a to p. Richarda Pachla a p. Karla Holce. Dojezdové časy na okraj okresu činily maximálně 25 minut. Přerovský okres zahrnoval v té době 48 obcí a samotné město Přerov mělo asi 30 000 obyvatel. Z hospodářského hlediska převažovalo v okolních obcích zemědělství a v samotném městě potravinářství, strojírenství a spotřební průmysl. Nacházely se zde závody KAZETO, JUTA, Lučební závody, Heinik, Pivovar, MEOPTA, Strojírny KulkaKrátký, Středomoravské elektrárny, atd. Železniční stanice tvořila důležitý dopravní uzel. V důsledku modernizace a výstavby nových průmyslových závodů vznikla myšlenka o ustavení placeného požárního sboru. V roce 1951 byl podán návrh na jeho zřízení, který byl zamítnut na základě nevhodných podmínek, zejména neexistence dostatečných prostor k uskladnění požární techniky, a argumentu tehdejší Rady MNV, že stávající hasičský sbor je na dobré technické úrovni a zajišťuje velkou akční schopnost a pohotovost rychlého zásahu. Jednání o ustavení placeného sboru předcházely bouřlivé schůze. Podmínky pro výkon stálé služby v navrhovaných prostorách byly zcela nevyhovující, nebylo zde žádné sociální zařízení, žádné ubikace ani kanceláře a toaleta byla pouze jedna, společná s podnikem Městské vodárny. Byl vypracován stavební projekt – studie stavitelem Ing. Pilcem, kdy byly vyhlédnuty pozemky a zahájena jednání o povolení stavby, která ovšem nebyla prosazena přes veškerou snahu městských a okresních orgánů. Tehdejší rozpočet se odhadoval na 2 000 000 Kčs. V této požární zbrojnici měl být umístěn požární sbor z povolání i dobrovolný, kanceláře okresního výboru svazu hasičstva a okresní velitelství požární ochrany. Vyjednávání o vzniku placeného sboru PO neskončila a v březnu roku 1952 Rada MNV schválila zřízení tohoto sboru. Přednost při náboru do placeného požárního sboru měli členové dobrovolných hasičských sborů. Usnesením Rady ONV byl s účinností od 1. 1. 1953 ustaven Požární sbor města Přerova z povolání. Tím začíná nová etapa v dějinách hasičstva v Přerově a následně i v celém okrese. Požární sbor měl sídlo v prostorách SDH v domě č. 25 na ul. Šířava, kde sídlí až do současné doby. V průběhu let proběhlo několik stavebních úprav tak, aby objekt vyhovoval požadavkům doby. Velitelem jednotky byl jmenován pan Leopold Koutný, který společně s příslušníky Okresního velitelství požární ochrany Karlem Vičarem a Teodorem Janků organizoval založení jednotky. Kromě pana Koutného byli k 1. 1. 1953 za příslušníky sboru přijati tito pánové: Richard Pachl, Karel Holec, Eduard Rohleder, Rudolf Háze, Jan Kaluža a Jaroslav Spáčil. Od 5. 1. 1953 se stali příslušníky Lev Běhálek a František Vybíral. Dne 17. ledna nastoupila Vlasta Házová, 1. února Jarmila Dostálová, 1. března Ludmila Rohlederová a Leonard Zábranský. Dále přišli Jaroslav Mánek, Antonín Mánek, Vlastimil Koplas, Otakar Vágner, Jan Vypušťák 8


a Miroslav Zavadil. Tím byl naplněn stav příslušníků na 1 + 18 a ten vydržel až do roku 1967, i když jednotliví příslušníci byli nahrazováni novými. Zásahová technika byla převzatá od dobrovolného sboru. Tato byla uložena v šesti garážových stáních. Pro potřeby výjezdu byly k dispozici: motocykl ČZ, osobní auta Tatra 57 a Hanomag, dopravní vozidla Citroen a Mercedes 8, nákladní automobil Praga RN, malý tankovací vůz Laurin - Klement, velký tankovací vůz Praga N, automobilová stříkačka 15 Mercedes Deimler, DVS 8 Praga RN, automobilová stříkačka 16 - Praga RN a automobilový žebřík 24 - Chevrolet. S ohledem na úctyhodné stáří vozidel a různorodost značek bylo první starostí

Původní technika z roku 1953

„Nová“ technika z roku 1956

příslušníků sboru dostat tato vozidla do dobrého technického stavu. Opravy trvaly skoro celý rok. Začátky nebyly vůbec lehké. Příslušníci budovali požární útvar za nízký plat, se špatným sociálním zázemím, ve vlastním pracovním oděvu, ale o to s větším elánem. Pro výkon služby sloužila dílna s malým skladem výstroje ve dvorním traktu, kde byl umístěn jeden telefonní přístroj a místnost současně sloužila i jako kancelář pro velitele. Výkon služby byl prováděn na dvě směny po 24 hodinách, což se změnilo až v roce 1958. V době pohotovosti spávali příslušníci na zdravotních nosítkách. Osobní hygienu vykonávali v lavoru. Pro ohřev jídla sloužil jeden vařič a dílna byla vytápěna jedněmi kamny na pevná paliva. Zhruba v měsíci dubnu se uvolnila jedna místnost po zdravotní záchranné službě v přízemí bytového domu a dvě garážová stání. Z této místnosti byla upravena kancelář velitele útvaru, spojovací ústředna a kancelář okresního tajemníka Československého svazu požární ochrany. V průběhu dalšího měsíce byla uvolněna v domě bytová jednotka, ve které se zřídila mini šatna, denní místnost a odpočívárna, kde se spávalo stále na nosítkách, protože na postele nebyly peníze. Sociální zázemí tvořilo jedno WC, malá umývárna s jedním umyvadlem a sprchou. Tyto prostory se dále upravovaly tak, aby alespoň trochu vyhovovaly službě. Následovalo vystěhování bytu v prvním patře, kde se zřídila ústředna, kanceláře velitele a velitelů družstev. Tím se uvolnily přízemní prostory pro mužstvo.

9


Stanice Přerov roku 1970

Stanice Přerov roku 1980

Stanice Přerov nyní

10


První vskutku historický zásah, na kterém se podílel Požární sbor města Přerova z povolání byl 5. ledna 1953 požár sklepa v Přerově na Stalinově náměstí 4. Jeho likvidaci provedli dva příslušníci z hydrantu na ulici. První výjezd mimo Přerov se odehrál 5. února 1953, kdy hořel statek v Šišmě. K zásahům u větších požárů se nadále svolávali i dobrovolní hasiči pomocí sirény. Dalším mezníkem vývoje požárního útvaru byl rok 1960, kdy došlo ke změně státoprávního uspořádání, sloučením tehdejších okresů Kojetín, Přerov a Hranice do jednoho celku s okresním městem Přerov. Početní stav útvaru o síle 1 + 18 se jevil pro tak velký územní celek nízký a jednotka nebyla schopna kvalitně zasahovat na celém území. Ke zvýšení počtu příslušníků v Přerově na 22 došlo až v roce 1967. Na konci roku 1969 měl Požární útvar v Přerově celkem 39 požárníků. Nárůstu stavu zaměstnanců a doplňování techniky modernějšími a rozměrnějšími stroji již nepostačovala kapacita garáží ani prostor útvaru. Taktéž docházelo k výstavbě výškových domů a rozšiřování průmyslových podniků. Tím se logicky zvyšovalo požární nebezpečí, které ohrožovalo jak osoby, tak možnou výši škod na majetku. Řešení vzniklé situace se ujal v roce 1974 nový pracovník tehdejší Okresní inspekce požární ochrany (OIPO) pan Jan Sekera. Uvažovalo se o výstavbě nového objektu požární stanice s dostatečným zázemím. Jako podklad sloužil projekt moderní stanice v Praze. Vše bylo posuzováno s výhledem na 30 až 50 let dopředu. Zpracovaná projektová dokumentace byla zamítnuta pro velmi vysoké náklady na pozemek a inženýrské sítě, které přesahovaly tehdejší možnosti Okresního národního výboru. Proto bylo přikročeno k přestavbě a přístavbě stávající stanice za plného provozu. Generálním dodavatelem stavby se stal Okresní stavební podnik v Přerově. Celá akce se zvládla za necelé tři roky i díky velkému nasazení sloužících příslušníků OVPÚ. S ohledem na finanční náklady a provoz požární stanice byla rozdělena do čtyř etap: přístavba garáží I. sledu, přístavba garáží II. sledu, rekonstrukce dvorní části a rekonstrukce přední části. Stavba začala vydáním stavebního povolení 19. 1. 1977 současně s uvolněním bytů v domě, což představovalo zajištění náhradního bydlení pro devět rodin. První výkop byl proveden dne 11. 7. 1977. Pro zabezpečení trvalé akceschopnosti byla přemisťována vozidla, materiál, sklady, měněny místnosti pro pobyt příslušníků tak, aby byly vytvořeny podmínky pro stavební práce během celého ročního období. Po zvládnutí všech problémů mohlo být provedeno otevření první etapy – garáží I. sledu dne 23. 8. 1978. Nato plynule navázaly další etapy s konečným předáním do užívání symbolickým přeseknutím požární hadice předsedou ONV Přerov Františkem Fišmistrem a za účasti představitelů okresu a požární ochrany dne 27. 5. 1980. Součástí výstavby bylo i přemístění prostor učebny, kanceláře a kuchyňky SDH z přízemí budovy do III. nadzemního podlaží. Tak se po více jak 20 letech hasiči dočkali na svou dobu účelné stanice s kvalitním zázemím. Bylo vyřešeno garážování výjezdové požární techniky, uskladnění výzbroje a výstroje, vyhovující prostory pro školení a výcvik, oddych i sociální zázemí. V této podobě fungovala PS Přerov 14 let. Do zasedací místnosti ve III. NP se v roce 1985 přemístili z budovy ONV pracovníci Správy sboru 11


požární ochrany. Na poschodí zabrali tři kanceláře. Pro dobrovolné hasiče se začala budovat nová požární zbrojnice nad zadními garážemi ve dvoře, do které se nastěhovali v září 1989. Po sametové revoluci došlo ke změnám na poli personálním i organizačním. V roce 1991 byl zprovozněn půdní prostor ve IV. NP, kam se přesunul nově vzniklý ekonomický odbor. Hasiči zasahovali nejen u požárů, ale stále častěji u dopravních nehod a technických pomocí. Zvyšovaly se nároky na výcvik příslušníků. Postupně narůstaly jejich počty. Celkové řízení a vedení hasičského sboru bylo stále náročnější a vyžadovalo si nové kvalifikované odborníky a administrativní pracovníky. Prostory pro stavební řízení v přízemí objektu již nedostačovaly. To vše si vyžádalo další rozšíření prostor požární stanice. Jako nejvhodnější varianta byla vybrána nástavba třetího podlaží nad garážemi I. sledu. Přístavba byla naplánována se samostatným vstupem, což řešilo problém oddělení výjezdové hasičské jednotky od administrativy a od veřejnosti. Tím se zamezilo pohybu občanů v prostorách výjezdových hasičů. V červenci roku 1994 bylo vydáno stavební povolení a po výběrovém řízení se realizace stavebních prací ujala firma Žerotín, přičemž dokončení stavby bylo v roce 1995. Byly zřízeny nové kancelářské prostory, zbudována plynová kotelna, která vyřešila vytápění objektu. Stávající okna byla vyměněna za plastová, čímž došlo ke snížení tepelných ztrát. Nové omítky přispěly k celkovému vylepšení vzhledu budovy. Na sousední ploše bylo zbudováno travnaté fotbalové hřiště, antukový kurt a kolí bylo osázeno zelení. V této podobě slouží požární stanice dodnes. Přesto však probíhaly další práce na zlepšení výkonu služby, jako jsou rekonstrukce cvičné věže, podlahy ve výjezdové garáži, či odpadů a sociálních prostor v celém objektu. Na přerovské stanici se za 50 let vystřídalo 7 velitelů. Postupně se jimi stali: Leopold Koutný, Antonín Zapletal, Emil Blanař, Rudolf Háze, ing. Jaroslav Hrubý, ing. Jaromír Šindler a posledním v řadě je od 1. 7. 2002 ing. Miroslav Čoček. Na stanici se slouží s touto technikou: CAS 32 TATRA 815 CAS K 24 LIAZ 18.29 XA CAS 32 TATRA 815 CAS 24 TATRA 815 AZ 30 TATRA 815 Magirus AVP 27-2 TATRA 815 TA 2 AVIA 31 T Speciál DA 12 AVIA 31 KA AVIA 31.1 Kontejner První velitelé stanice: (zleva) R. Háze, KA AVIA 31.1 Kontejner E. Blanař, L. Koutný Záchranný člun kovový SeaNymph s proudovým motorem JOHNSON Záchranný člun gumový Quick Silver s motorem 12


VA 1 TOYOTA Land Cruiser 75 VAZ 1 NIVA 21214 OA Fabia OA Felicia Trumf OA Felicia Lxi Combi OA Felicia GLXi OA Favorit 135 Lxi OA Favorit 135 L Pick-Up

Současná výjezdová technika

Jmenovité složení směn k 1. 2. 2003 Velitel stanice: npor. Ing. Čoček Miroslav Směna "A"

Směna "B"

Směna "C"

Vel. směny: kpt. Mika Petr

npor. Kosík Petr

kpt.Vybíral Ant.

Vel. družst: npor. Vybíral Jar. npor. Veverka Zd.

por. Jemelík Radov. prap. Machala Jiří

npor. Jemelka Jar. por. Ing. Rak Milan

Strojníci:

prap. Šmahlík St. prap. Ševčík Petr prap. Skřenek Rich. nstržm. Hanák Fr. nstržm. Lenoch Ar.

prap. Holboj Evžen. pprap. Maďár Mirosl. nstržm. Jemelík David nstržm. Navrátil Zd. nstržm. Ivan Martin

prap. Zedek Frant. prap. Zamazal Mar. prap. Caletka Mir. nstržm. Šimoník D. nstržm. Arabčuk Petr

Hasiči:

stržm. Volčík Milan stržm. Mirvald Petr stržm. Štefan Jan

prap. Foukal Milan. nstržm. Buryánek R nstržm. Hánečka M. stržm. Číhal Marek

pprap. Horák Jar. stržm. Zehnálek Jar. stržm. Lanšperk P. stržm. Navrátil T.

13


Stanice Hranice Město Hranice, ležící ve východní části okresu, je se svými skoro 20 000 obyvateli druhým největším městským celkem. První písemná zmínka o obci je z roku 1169. Trhová ves byla povýšena na město dvakrát, a to roku 1276 a 1292. Město v průběhu staletí patřilo několika šlechtickým rodům a církvi. Obyvatelé se živili hlavně zemědělstvím. Postupně se rozvíjelo řemeslnictví, z nich hlavně soukenictví. Rozvoj průmyslu kladně ovlivnila výstavba Severní dráhy v roce 1847. S narůstajícím počtem továren, a tím i obyvatelstva vzrůstal i požadavek na ochranu proti požárům. Z iniciativy občanů města vznikl hasičský sbor, jehož zakladatelem byl advokát Dr. F. Plachky, tehdejší starosta, který 18. ledna 1874 svolal hranické občany na střelnici za účelem založení sboru dobrovolných hasičů. Na této informační schůzi se sešlo 107 hranických občanů. Prvním velitelem sboru se stal sám zakladatel. Na zakoupení výstroje složili zakládající členové 1776 zlatých a přispívající členové 255 zlatých. Za tyto peníze byla zakoupena základní výstroj a výzbroj, která byla uložena u pana Václavíka v Čaputově ulici. Postupem času se technické vybavení zlepšovalo a došlo k přesunu do nových prostor. Dnes má sídlo ve stejné budově jako Hasičský záchranný sbor na ulici Tovačovského. Dynamicky se rozvíjející průmysl a bytová zástavba města vyžadovaly stále lepší, rychlejší a kvalitnější zásahy hasičů. Např. v roce 1957 bylo v bývalém hranickém okrese 22 požárů a škoda činila 841 265 Kčs. Denní průměrná způsobená škoda činila 2 305 Kčs. Hranický okres se stal jedním z nejhorších v tehdejším olomouckém kraji. Proto bylo rozhodnuto o zřízení stálé služby dvou strojníků z povolání. Tito sloužili osmihodinové směny mimo sobot a nedělí. Jednalo se o pana Firsta a pana Karla Terka. Hasičská zbrojnice byla u restaurace Pivnice pod kinem. Kancelář a celé zázemí pro hasiče bylo na náměstí 8. května asi 200 metrů od hasičské zbrojnice. Tyto prostory byly naprosto nevyhovující, a proto se mělo začít se stavbou nového hasičského domu. Plány na postavení tohoto domu již existovaly v roce 1946. Projekt na stavbu hasičského domu vypracoval ing. arch. Dr. Bohumil Babánek z Brna. Objekt měl stát na tehdejší třídě Generalisima Stalina . K realizaci projektu došlo po několika odkladech v roce 1957. Byly postaveny pouze garáže bez sociálního zázemí, které bylo dobudováno v roce 1969. Při realizaci stavby přespávala jednotka asi půl roku v autobuse Stanice Hranice z 50-tých let na nádvoří budoucí zbrojnice.

14


Na základě usnesení vlády a Zprávy o stavu požární ochrany z roku 1966 byla přijata opatření na jejichž základě rozhodla rada ONV ustanovit výjezdová družstva požárníků pro přerovský okres. Podle tohoto rozhodnutí bylo v Hranicích ustaveno stálé družstvo 6 požárníků z povolání. Jako první nastoupil k panu Karlu Terkovi pan Miroslav Voldán a o měsíc později potom Rudolf Gnida, Stanislav Šuba, Josef Pavlica a Jiří Glier. Od 1. 9. 1969 byl jmenován velitelem stanice pan Rudolf Gnida. K dispozici měli tuto techniku: dvě automobilové cisterny Praga RND, jednu cisternu ZIL, dvě vozidla Praga RN, jedno vozidlo Tatra 805 pro přepravu družstva, dopravní automobil Jeep - ale nepojízdný, gumový nafukovací

Původní zaměstnanci z roku 1969

Stanice Hranice před úpravami z roku 1969

Stanice Hranice nyní

15


člun, výsuvný žebřík 18 metrů dvoukolový, motorovou stříkačku o výkonu 1600 litrů za minutu, přenosné čerpadlo o výkonu 300 litrů za minutu a dvě přenosná čerpadla o výkonu 800 litrů za minutu. Prvního srpna roku 1969 bylo po požáru bytového domu v Havířově rozhodnuto navýšit stav na třináct požárníků. V průběhu roku 1970 byli přijímáni další pracovníci, a to Antonín Novák, Zdeněk Terplivec, Pavel a Petr Novákovi, František Matějíček, Jan a Oto Havranovi , Jan Menšík. V průběhu let odcházeli od sboru příslušníci jednak do důchodu, nebo na jiná pracoviště a byli nahrazeni novými. Stejně tak technika byla obměňována za novou , lepší a výkonnější. Nárůst lidí a techniky způsobil, že bylo nutno přistoupit k rekonstrukci stávajících a výstavbě nových prostor zbrojnice. Tato výstavba byla zahájena v roce 1974, nové prostory požární stanice byly předány do provozu 23. 5. 1975. Byly vybudovány nové šatny, sklady, ložnice, ústředna, kanceláře, společné prostory, sociální zařízení a prostory pro dobrovolnou jednotku města. Poslední větší oprava zbrojnice byla provedena v roce 1998, kdy došlo k rekonstrukci kotelny, byla přistavena posilovna a zateplen plášť budovy. Dnes na stanici slouží tři směny po šesti hasičích a velitel stanice. Příslušníci slouží s touto technikou: CAS K 24 TATRA 815 CAS K 24 LIAZ 101 CAS 32 TATRA 138 RZA 2 Mercedes Benz Sprinter 412 AVP 27 TATRA 148 DA 12 AVIA 31 Záchranný člun kovový SeaNymph s proudovým motorem JOHNSON OA Škoda 136 Favorit Jmenovité složení směn k 1. 2. 2003 Velitel stanice: kpt. Kunetka Ladislav Směna "A"

Směna "B"

Směna "C"

Vel. družst: npor. Kučera Boh.

por. Ludka Jaroslav

npor. Porubský Mir.

Strojníci:

prap. Čadra Zdeněk nstržm. Koláček T.

nprap. Jindra Pavel nprap. Ryška René pprap. Foltýnek Lub.

nstržm. Pazdera T. nstržm. Konečný L.

Hasiči:

por. Ing. Ocelka R. nstržm. Honeš Jar. stržm. Žůrek Martin

nstržm. Matějíček Jan nstržm. Kopecký T.

stržm.Vilímek lad. stržm. Dohnal Jiří stržm. Haitl Václav

16


Stanice Kojetín Úhledné hanácké město Kojetín leží na pravém břehu řeky Moravy v nadmořské výšce 201 metrů n.m. Svým počtem asi 6 500 obyvatel je druhým nejmenším městem okresu. První písemná zmínka o Kojetíně je z roku 1233. V první polovině 13. století se dostává Kojetín spolu s okolními obcemi do držení pražského biskupství a stává se správním, církevním a obchodním střediskem okolí. Až do roku 1807 byl Kojetín rozdělen na město a tři předměstí (Kroměřížské, Vyškovské a Olomoucké). Velký význam má pro město vybudování železniční dráhy a vznik nádraží v Kojetíně. Kojetín se stává křižovatkou železničních tratí Přerov-Brno (1869), Kojetín-Těšín (1887), Kojetín-Tovačov (1895). Jako v mnoha českých a moravských městech tak i v Kojetíně občané založili hasičský sbor, a to na shromáždění dne 28. 3. 1874. Do roku 1882 v něm měli převahu němečtí občané. Při založení měl sbor 52 činných a 72 přispívajících členů. První vybavení tvořila sundávací stříkačka s nářadím a vozem pro mužstvo. Hasební nářadí a technika byla v průběhu let postupně modernizována. Po roce 1945 se mění tvář města. Tradiční podniky potravinářského průmyslu - cukrovar, lihovar, mlýn procházejí obdobím rekonstrukce a modernizace. Vznikají nové podniky, mezi nejmladší podniky patří Vítkovické železárny a drátovny Klementa Gottwalda, závod 05 Kojetín, Mechanické dílny II, Ingstav. Na úseku služeb pro obyvatelstvo rozvíjí činnost Okresní průmyslový podnik a Oblastní služby města Kojetín. Místní Sbor dobrovolných hasičů již na likvidaci stále častějších požáru nestačí a proto vzniká pro zvýšení akceschopnosti jednotky tzv. sbor smíšený. Od 1. 7. 1956 je v Kojetíně zřízena stálá požární služba s dvacetičtyřhodinovým režimem, do které nastoupili Štěpán Koudelka a František Hrabčík (požárníci z povolání), jejíchž úkolem je také údržba požární techniky a trvalá připravenost k zásahu. Pana Hrabčíka v roce 1957 nahrazuje Rudolf Rynda. Ten ukončil svou činnost v září roku 1959. Tím skončila stálá služba a přešlo se na osmihodinovou pracovní dobu jednoho strojníka v pondělí až pátek. To trvalo do roku 1967, kdy pan Koudelka odešel do důchodu. Smíšený sbor sídlil na stanici Stanice Kojetín z roku 1994 SDH na Husově ulici 17


a jeho příslušníky se stali členové SDH. Výjezd pro motorová vozidla byl značně nebezpečný a nebylo místo pro nové agregáty. Proto byl téhož roku městem přidělen pozemek pro stavbu nové požární stanice na Kromě-řížské ulici. Jednotka používala techniku SDH, kterou tvořila Praga V3S cisterna, a od roku 1959 vůz značky Tatra 805. Dne 13. 12 1969 byla zahájena činnost profesionálního sboru na stanici v Kojetíně na Kroměřížské ulici, kde jednotka sídlí do dnešní doby. Službu zde drželi tři pracovníci, po jednom na každé směně. Jednalo se o tyto požárníky: Václav Baďura, Cyril Minařík a Karel Nehyba. Budova byla v majetku města Kojetína a činnost byla úzce spjata s činností dobrovolného sboru. Úkolem příslušníků, kteří byli zařazeni do funkce strojníka, bylo udržovat techniku v bojové pohotovosti a převzít zprávu o události, vyhlásit poplach městskou sirénou, vyčkat příchodu dobrovolných hasičů a poté vyjet k zásahu. Technika na stanici, která byla v bojové pohotovosti: DVS 8 RN, CAS 7 RTK (kropička), RN valník, dvoukolový výsuvný žebřík, PPS 12. V roce 1974 byla zakoupena DA A-30 při příležitosti 100. výročí založení dobrovolného sboru. V roce 1976 byla do výjezdu předána CAS 25 RTHP Š-706 z útvaru Přerov. V roce 1982 byla ve dvorním traktu stanice zbudována přístavba sloužící jako další garáž a sklad materiálu CO.

Stanice Kojetín nyní

18


Objekt stanice Kojetín v roce 1995 městský úřad bezplatně převedl do vlastnictví HZS okresu Přerov. O rekonstrukci objektu se uvažovalo už od roku 1992, protože jeho prostory nevyhovovaly požadavkům na výkon služby (nevhodné vytápění, vlhké zdivo, špatné tepelně technické vlastnosti objektu, malé prostory, atd.). Vzhledem k limitovaným finančním možnostem byla stavba rozdělena do dvou etap. Pro první etapu, provedení nutných úprav pro provoz stanice, poskytly finanční prostředky vedle státního rozpočtu, HZS okresu Přerov a Okresní úřad v Přerově. Rekonstrukce byla realizována za jeden rok s ukončením v červenci 1997, bez přerušení akceschopnosti jednotek HZS okresu i jednotky SDH zařazené do kategorie JPO III. Byli vystěhováni nájemníci a krejčovská dílna z budovy a prostory upraveny pro výkon služby. Po skončení prací byl navýšen počet příslušníků na tři na směně. Přišli příslušníci, kteří sloužili v Němčicích nad Hanou a v Přerově. Po zrušení požární stanice v Němčicích n. H. v roce 1998 byl navýšen stav na čtyři ve směně, což trvá doposud. Po dokončení první etapy rekonstrukce byla zahájena druhá etapa – výstavba výjezdových garáží, zbrojnice pro dobrovolné hasiče a úprava dvorního traktu. V roce 1997 byla zakoupena CAS K 24 T-815 jako první zásahové vozidlo, které nahradilo dosavadní CAS 25 RTHP Š-706, nyní zálohové. V současné době je stanice dokončena v plném rozsahu a slouží jednotce HZS Olomouckého kraje, územní odbor Přerov i jednotce SDH města Kojetín. Dnem 1. 7. 2002 byla na stanici zřízena funkce velitele. Hasiči mají k dispozici tuto technikou: CAS K 24 TATRA 815 CAS 25 RTHP Škoda 706 RZA 2 AVIA 21.1 Furgon OA Škoda 136 Favorit Jmenovité složení směn k 1. 2. 2003 Velitel stanice: por. Ing. Charvát Miroslav Směna "A"

Směna "B"

Směna "C"

Vel. družst: por. Nevosad Jiří

por. Ondrašík Frant.

por. Rytíř Martin

Strojníci:

prap. Hubený Jiří prap. Staněk Martin

prap. Dostál Luděk nstržm. Vlč Jan

prap. Dvořák Jiří pprap. Trněný Jiří

Hasiči:

stržm. Hřeblo Petr

prap. Maňák Jaroslav

prap. Uličný Stanisl.

19


Stanice Lipník nad Bečvou Lipník nad Bečvou, město v Moravské bráně na řece Bečvě, je dnes městskou památkovou rezervací s mnoha cennými stavbami. Samotné město má v současné době přibližně 7 500 obyvatel. Trhová ves je zmiňována v roce 1238 a již roku 1260 se mluví o existenci města, které se připojilo k původní osadě kolem dnešního farního kostela. Majitelé města se často měnili a tvořily je mnohé šlechtické rody. Bylo městským střediskem a později sídelním městem panství přiléhajícímu k hradu Drahotuš a následně k hradu Helfštýnu. Lipník se úspěšně rozvíjel a bylo zde založeno mnoho cechů. Přelom ve vývoji Lipníku představovala 40. léta 19. století, kdy v roce 1842 dorazila do města Severní železniční dráha a po celých pět let zde byla konečná stanice. Nastal nebývalý rozvoj řemesel a došlo k výstavbě mnoha továren. Počátkem roku 1910 požádalo několik občanů české národnosti obecní výbor města Lipník nad Bečvou o povolení zřízení „českého“ sboru dobrovolných hasičů a schválení předložených stanov. Tehdejší německá většina obecního výboru žádost zamítla a předložené stanovy neschválila s odůvodněním, že ve městě existuje sbor dobrovolných hasičů (německých) již 36 let a místní potřebě vyhovuje. Proti zamítavému rozhodnutí města a c.k. místodržitelství v Brně byly ihned podány námitky na c.k. ministerstvo vnitra ve Vídni. Následkem zakročení zemského poslance a starosty České ústřední jednoty hasičské pro Moravu byly stanovy beze změny potvrzeny. Počátkem druhé poloviny roku 1910 byla již svolána první řádná valná hromada Českého sboru dobrovolných hasičů a dle stanov provedena volba výboru. Kromě veřejných sbírek se na vytvoření potřebného inventáře podíleli i hasiči města Prahy, kteří lipnickému sboru darovali stříkačku, množství hadic, žebříků a háků. Po skončení I. světové války v roce 1918 se německý sbor hasičů v Lipníku n. B. rozpadl a veškerý jeho majetek, movitý i nemovitý, přešel do rukou správy Českého sboru dobrovolných hasičů. Krátce nato byl název sboru změněn pouze na Sbor dobrovolných hasičů. Místní sbor se podílel na likvidaci požárů a živelních katastrof na Lipnicku dalších 60 let, než došlo ke zřízení profesionální jednotky ve Stanice Lipník nad Bečvou z roku 1985 městě. Rozvoj průmyslu, hlavně podniků TOS, SOLO, KAZETO, Polygrafia apod. a nárůst bytové výstavby počátkem 80. let minulého století společně s dlouhými dojezdovými časy jednotek 20


HZS Přerov a Hranice přispěly k vytvoření profesionální hasičské jednotky také v Lipníku n. B. Od 1. 9. 1985 sloužili na požární stanici Lipník n. B. tři příslušníci Správy a útvaru Sboru PO, a to na každé směně jeden strojník. Prvními sloužícími příslušníky byli: Lubomír Toman, Bohumil Batla a Pavel Špunar. K tomuto účelu byla městem poskytnuta budova v Palackého ulici, kde se nacházel tehdejší Veřejný požární sbor města Lipníka n.B. Požární technika – CAS 25 Š-706 a Avia A-30 DVS 12 byla rovněž majetkem města. Jednotka byla vybavena dýchacími přístroji SATURN S-7 v počtu dvou kusů. Ještě v prosinci přibyla na požární stanici další cisternová automobilová stříkačka typu CAS 32 T-148. Strojník sloužící na směně měl za úkol provádět drobné opravy na požární technice, udržovat její akceschopnost a v případě obdržení zprávy o události vyhlásit městskou sirénou poplach pro členy Sboru dobrovolných hasičů a následně vyjet k zásahu. Zprávu o požáru či jiné mimořádné události mohl službu konající příslušník obdržet pouze telefonicky, buď z dispečinku OVPÚ v Přerově, nebo přímo od občanů nahlašujících událost. Hasební obvod této stanice čítal 17 obcí.

Stanice Lipník nad Bečvou nyní

Požární stanice v době vzniku dispozičně vyhovovala potřebám Správy a Útvaru Sboru PO. Protože se jednalo o starší budovu, bylo nutno provádět různé 21


opravy a úpravy. Práce prováděli příslušníci svépomocí spolu se členy Sboru dobrovolných hasičů. Městský úřad k těmto úkolům přistupoval velice kladně a mnoho prací vstřícně financoval. V roce 1991 byl stav směny navýšen o jednoho příslušníka na každou směnu, dohromady tedy sloužilo na požární stanici v Lipníku n. B. šest hasičů. Jelikož se plánovalo další zvyšování počtu příslušníků a stav objektu požární stanice těmto požadavkům nevyhovoval, hledala se možnost, kde získat nové prostory. Vedení Hasičského záchranného sboru okresu Přerov ve spolupráci s Okresním úřadem Přerov a Městským úřadem Lipník n. B. se podařilo odkoupit objekt bývalého Podniku bytového hospodářství v Mánesově ulici. Následovaly opět úpravy garáží, terénu, místností pro výkon služby atd. Datem 25. 10. 1995 se profesionální jednotka včetně Sboru dobrovolných hasičů do těchto nových prostor přestěhovala. V této době rovněž došlo k navýšení stavu příslušníků sloužících na požární stanici na celkový počet devět (tři na směně). Závažné dopravní nehody, které se stávaly na silnici pro mezinárodní provoz E 462 mezi Hranicemi a Olomoucí, a výstavba nové silnice R 35 si vyžadovaly pořízení nového rychlého automobilu, vybaveného zařízením na vyprošťování osob z havarovaných vozidel. K 1. 7. 1996 byla stanice doplněna o rychlý záchranný automobil RZA-1 Nissan Patrol a došlo k dalšímu navýšení stavu na čtyři příslušníky sloužící na směně. Od tohoto data slouží tedy na požární stanici v Lipníku n. B. ve třech směnách dvanáct hasičů. Mimo vozu RZA-1 používala profesionální jednotka i nadále techniku města, o kterou se na oplátku náležitým způsobem starala. Jednalo se stále o dvě cisternové automobilové stříkačky a jeden dopravní automobil. Až v roce 1998 byla na požární stanici přidělena cisterna v majetku HZS, a to CAS-24 T 815 po repasi nástavby. Tato již plně vyhovovala potřebám jednotky HZS pro prvotní i celkový zásah. Se stávající technikou a ve výše uvedeném stavu slouží příslušníci na požární stanici v Lipníku nad Bečvou dodnes. Od 1. 7. 2002 byl jmenován nový velitel stanice. Předchozí velitel vykonával tuto funkci zároveň s funkcí velitele požární stanice v Hranicích. Stanice je vybavena touto technikou: CAS 24 TATRA 815 RZA 1 NISSAN PATROL VA Škoda 135 Favorit Záchranný člun kovový SeaNymph s proudovým motorem JOHNSON

22


Jmenovité složení směn k 1. 2. 2003 Velitel stanice: por. Ing. Suchánek Zdeněk Směna "A" Vel. družst: npor. Špunar Pavel

Směna "B"

Směna "C"

npor. Javůrek Frant.

npor.Čechák Michal

Strojníci:

nstržm. Hons Petr prap. Anděl Josef prap. Holý Vladimír nstržm. Skařupa Petr nstržm. Rozehnal Mir. nstržm. Lenert M.

Hasiči:

nstržm. Patrman Lad. prap. Volf Stanislav

stržm. Kantor Jar.

Okresní velitelství, SPD, OIPO, Sbor požární ochrany, SaÚ SPO …… Ještě dříve než činnost „mokrých“ hasičů se na našem okrese datuje činnost hasičů „suchých“. Jejich první předchůdci pracovali na okresních národních výborech na tzv. Inspektorátech civilní ochrany od roku 1948. Zde byli zaměstnáni požární inspektoři, kteří měli na starost požární prohlídky v průmyslových závodech, skladištích a kulturních objektech. Zaměřovali se především na kontrolu elektrických instalací, stavů komínů a dodržování požárních předpisů. V obcích byl kontrolován stav techniky, výzbroje, výstroje a požární vody. V roce 1950 vstupuje v platnost první poválečný zákon o ochraně před požáry a živelními pohromami č. 62/1950 Sb., kterým jsou zřízeny při ONV Okresní velitelství požární ochrany. V Přerově byl jmenován velitelem Karel Vičar a referent Teodor Janků, v Hranicích Rudolf Anežka a referent Bohumil Mouček a v Kojetíně to byl Karel Losert, později nahrazen Františkem Roubalem. Náplň práce byla stejná, jen kontroly se možná více zaměřily na živnostníky a venkov. Začala se vést okresní evidence požárů. S účinností zákona č. 35/1953 Sb. vstoupil v platnost název Státní požární dozor. Na úrovni okresu - Okresní inspekce státního požárního dozoru, která byla organizována podle velitelské podřízenosti. Jeho příslušníky byli maximálně dva zaměstnanci, kteří vykonávali veškerou činnost na úseku požární ochrany. Kontrolovali dodržování protipožárních opatření a požadavků PO při projektování a výstavbě objektů. Zajišťovali zpracování směrnic a pokynů v oboru PO. Zaměřovali se i na zjišťování akceschopnosti jednotek. Příslušníci OI SPD byli oprávněni vstupovat do objektů za účelem prohlídek, požadovat zprávy a doklady o stavu protipožárních opatření, vyšetřovat příčiny požárů, oznamovat osoby 23


k trestnímu stíhání, ukládat pokuty za porušení předpisů PO a také nosit stejnokroje s vojenskými hodnostmi. Další změna zákona nastala v roce 1958, kdy byla OI SPD přejmenována na Okresní inspekci požární ochrany s působností pod odborem vnitřních věcí okresního národního výboru. Tímto zákonem byla snížena působnost okresních inspekcí. Mnohé úkoly byly přeneseny na dobrovolnou organizaci a na národní výbory. Počet zaměstnanců zůstal nezměněn. V roce 1960 došlo k územní reformě a pracovníci ze sloučených okresů přešli do Přerova. Na základě usnesení vlády č. 93/1966 došlo k vyčlenění OIPO z odboru vnitřních věcí a jejího postavení na roveň ostatních odborů. Do čela OIPO byl jmenován náčelník. Tento měl dva zástupce, a to pro prevenci a pro represi. Funkci zástupce pro represi vykonával velitel útvaru. Součástí reforem bylo navýšení počtu pracovníků. V roce 1968 jich zde Zaměstanci OIPO z roku 1988 (zleva): Havlík J, Dostál I., pracovalo šest, a to Sekera J., Vychodil P., Ing. Schwarz M, Roháčová P., Emil Blanař, Teodor Chromcová M.,Ing. Kosík A.,Háze R. Janků, Josef Spurný, Josef Hrdlička, Jaroslav Bartoš a Zdeněk Kobeda. Na inspekci byl zřízen úsek stavební prevence. V sedmdesátých letech došlo k výměně generací a přišli noví pracovníci: Ivan Dostál, Jan Sekera, Pavel Vychodil a ing. Alois Kosík. Krátce zde byli zaměstnáni ing. Oldřich Kožuch a ing. Alexander Bialý. V osmdesátých letech došlo k dalším změnám a do stavu byli přijati ing. Miroslav Schwarz, Pavla Roháčová, Jan Havlík a Marcela Chromcová. V roce 1985 nastala dlouho očekávaná změna v podobě vydání nového zákona o požární ochraně č. 133/1985 Sb., který s mnoha novelami platí dosud. Vznikla Správa a útvar Sboru požární ochrany jako samostatný odbor ONV. Poprvé došlo ke sloučení výkonné a řídící složky v jeden celek. Stav zaměstnanců na správě byl navýšen na 8 a v čele stál opět náčelník. K zajištění úkolů na úseku PO byly při okresní správě zřízeny úseky a oddělení: • oddělení pro výkon státního požárního dozoru • úseky kontrolní činnosti, technické prevence, technicko-ekonomický, vnitřní, zjišťování příčin požárů, obrany a kádrové a personální práce. Listopadové události z roku 1989 měly vliv i na oblast požární ochrany. Byly provedeny změny na postech vedoucích pracovníků. Došlo ke zrušení MNV, ONV, KNV a ke vzniku obecních, městských a okresních úřadů. Dnem 1. 1. 1991 24


zřizuje přednosta Okresního úřadu v Přerově příspěvkovou organizaci Správa a Útvar Sboru požární ochrany, která má vlastní právní subjektivitu. Organizace dostávala na svou činnost příspěvek od státu, který byl určen na provoz, údržbu a mzdy. Požární technika byla stále přidělována MV ČR – HS Sboru PO. Další potřebné prostředky si musela zabezpečit sama. Vznikla jednotlivá oddělení, která měla své vedoucí. Jednalo se o oddělení SPD, ekonomicko - hospodářské oddělení a úseky personální práce a obrany. V čele útvaru stál velitel. Na správě pracovalo devět zaměstnanců. V devadesátých létech byli přijati tito příslušníci: Dušan Pala, Jaroslava Kolářová, Pavla Sojková a Helena Vaňková, která již naše řady opustila. Další novela zákona o PO vedla ke zřízení Hasičského záchranného sboru okresu Přerov ke dni 1. 1. 1995. Zřizovatelem se stal Okresní úřad Přerov. V čele nové organizace je ředitel, který se stal jejím statutárním zástupcem. Organizačně došlo ke členění na odbory: prevence, represe, ekonomický a vnitřní správy a operační středisko. Vedoucí odboru prevence se současně stal zástupcem ředitele. Úkoly vyplývající z náplně práce plní příslušníci ve služebním poměru a zaměstnanci v pracovním poměru. Na přelomu tisíciletí byli přijati do služebního poměru Renata Padalíková, Dana Trnkalová a ing. Jaroslav Symerský. Hasičský záchranný sbor okresu ukončil svou činnost k 31.12.2000. V souvislosti s reformou státní správy byl 1.1.2001 zřízen ze zákona č. 238/2000 Sb. Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje. Z bývalých okresů vznikly územní odbory. Příspěvková organizace se změnila na rozpočtovou. Územní odbor vede ředitel pplk. Ing. Jaroslav Hrubý. Organizačně je členěn na úseky: úsek prevence a plánování (zástupce ředitele kpt. Ing. Jaroslav Symerský), úsek IZS a operačního řízení (zástupce ředitele kpt. Ing. Jaromír Šindler) a provozní oddělení, na kterém jsou zaměstnány dvě pracovnice (kpt. Jaroslava Kolářová a npor. Pavla Sojková). Úsek prevence a plánování je rozdělen na dvě oddělení, a to na oddělení prevence a oddělení ochrany obyvatel a krizového havarijního plánování (toto bylo přičleněno k HZS od roku 2001 a tvoří ho pracovníci odboru obrany bývalého okresního úřadu). K prevenci byli po roce 2001 přijati dva noví pracovníci – ing. Tomáš Jemelka a Pavel Rušar. Od roku 1950, v dobách Okresního velitelství požární ochrany, až po rok 2002, za HZS Olomouckého kraje územní odbor Přerov, se vystřídalo na vedoucí funkci 7 lidí, ať to byl velitel, náčelník či ředitel. Jednalo se o tyto jmenované: Karel Vičar, Alois Zdařil, Bohumil Mouček, Emil Blanař, Ivan Dostál, ing. Alois Kosík a ing. Jaroslav Hrubý. Prevence patří k základním článkům požární ochrany od jejího prvopočátku. Její hlavní úlohou je předcházení vzniku požárů a snižování požárního rizika. Tímto zaměřením se výrazně liší od úlohy požárních jednotek, jejichž posláním je likvidace a snižování rozsahu již vzniklých rizikových stavů. Úsek v rámci svěřené působnosti ve svém územním odboru zabezpečuje výkon státního požárního dozoru plněním zejména těchto úkolů v následujících oblastech:

25


1. Stavební prevence Posuzuje předloženou stavebně projektovou dokumentaci z hlediska požární bezpečnosti a územně plánovací dokumentaci. Při ověřování způsobilosti stavby a technických zařízení se zaměřuje na: • možnost bezpečné evakuace • zachování stability a nosnosti konstrukcí po stanovenou dobu • rozdělení stavby do požárních úseků • zabezpečení stavby požární vodou • vymezení zásahových cest a příjezdových komunikací • zajištění bezpečnosti osob provádějících hasební zásah • navržení technických a technologických zařízení stavby z hlediska požární bezpečnosti • rozmístění výstražných a bezpečnostních značek • kontrolu dokladů o montáži, zkouškách a revizích požárně bezpečnostních i technologických zařízeních Je dotčeným orgánem státní správy a k územnímu řízení, stavebnímu řízení, kolaudačnímu řízení vydává závazná stanoviska. Vyjadřuje se k posouzení požárního nebezpečí činností s vysokým požárním nebezpečím. V současné době tyto úkoly zabezpečují kpt. Dušan Pala a por. Ing. Tomáš Jemelka. 2. Kontrolní činnost Provádí požární kontroly komplexní, tématické a kontrolní dohlídky. Při těchto kontrolách se hlavně zaměřuje na: • správnost začlenění, stav a úroveň zabezpečení PO při provozovaných činnostech • vybavení a doklady o provozuschopnosti požární techniky, věcných prostředků PO a požárně bezpečnostních zařízení • odbornou způsobilost osob zabezpečujících plnění povinností o PO • zpracování předepsané dokumentace PO • způsob, úroveň a lhůty provádění školení zaměstnanců o PO • zřízení jednotky PO a preventivních požárních hlídek • zabezpečení požární ochrany v mimopracovní době Podílí se na posuzování bezpečnostní dokumentace zpracované a předkládané v rámci prevence závažných havárií a na schvalování posouzení požárního nebezpečí činností s vysokým požárním nebezpečím. Kontrolní činnost zajišťují kpt. Pavla Roháčová a nstržm. Pavel Rušar.

26


3. Zjišťování příčin vzniků požárů Patří k významným a složitým technickým disciplínám v rámci činností dotýkajících se oboru požární ochrany. ZPP provádí a zajišťuje mjr. Ing. Miroslav Schwarz s tímto zaměřením: • provádí zjišťování příčin vzniků požárů a okolností, majících vliv na šíření požárů • zpracovává předepsanou dokumentaci v této oblasti-zejména odborná vyjádření případně znalecké posudky, které slouží k dalšímu řízení • pro účely stanovení návrhů preventivních opatření a zaměření preventivně výchovné činnosti provádí rozbory požárů a technických zásahů • spolupracuje s odbornými pracovišti, Policií ČR, a s příslušnými útvary HZS ČR 4. Výchova obyvatelstva V rámci pilotního programu vykonává preventivně výchovnou činnost formou výuky na základních školách a exkurzí na požárních stanicích. Cílem je seznámit děti s nebezpečím, které jim hrozí při vzniku požáru, kam a jak mají zavolat, jak se chovat, aby k požáru nedošlo. Při tom se využívá zkušeností z Kanady a Velké Británie.

Strojní služba Účinná pomoc hasičů také závisí na technickém vybavení a jeho rychlé dopravě na potřebné místo. Nejedná se jen o přepravu jednotky k zásahu, ale i hasicích prostředků, výzbroje a výstroje. V začátcích organizované likvidace požárů se používaly ručně tažené povozy, později tažené koňmi a s nástupem motorové techniky došlo na automobily. Podobný vývoj prodělala doprava hasiva (vody) k požáru. V prvopočátcích byla voda k zásahu dopravována pomocí lidského řetězu ve džberech, kdy byla nápomocna každá „ruka“. S rozvojem strojírenství se začala používat ruční pístová čerpadla, jež jsou nyní považována za historické skvosty. Po nich následovala zmodernizovaná čerpadla s parním pohonem. V současnosti jsou nejvíce rozšířená odstředivá čerpadla poháněná spalovacím motorem. Jedním z nejdůležitějších úkolů při vzniku požárního sboru z povolání bylo jeho zabezpečení požární technikou. Jako v každých začátcích, to byl nelehký a složitý úkol. Převzatá technika od SDH byla různých značek a stáří. Sbor se tehdy chlubil celkem 7 vozidly: třemi požárními stříkačkami, jedním motocyklem s přívěsným vozíkem a osvětlovacím agregátem. Jako veteráni zde byla výjezdová vozidla, cisterna na podvozku Laurint - Klement z roku 1929 a cisternové vozidlo 27


na podvozku proslulé Pragy Anky z roku 1934, tehdy jediné cisternové vozy na okrese. V následujících letech musel útvar vystačit s touto převzatou technikou. Až v roce 1956 se z Brna dovezlo nákladní vozidlo Praga RN přestavěné na automobilovou stříkačku AS 16 a z Vysokého Mýta získal útvar první cisternovou automobilovou stříkačku CAS 16 Praga RN. Na delší dobu to bohužel bylo vše. Na základě vládního usnesení z roku 1966 a s nástupem tehdejšího velitele útvaru Emila Blanaře na místo náčelníka okresní inspekce PO v roce 1967, se situace s požární technikou změnila k lepšímu. Útvar se mohl těšit z nejmodernějších technických prostředků té doby, které se vyráběly u nás i v zahraničí (NDR, SSSR – bývalé socialistické státy). V sedmdesátých letech útvar vlastnil mimo cisternové automobilové stříkačky CAS 25 a CAS 32 i novou výškovou techniku. Šlo o dva automobilové žebříky sovětské výroby ZIL s dostupnou výškou 30 m. Jeden byl umístěn na požární stanici v Přerově a druhý na stanici v Hranicích. V roce 1977 k výškové technice přibyla vysokozdvižná požární plošina PVP 27 T-148 s dostupnou výškou 27 m, která byla vybavena suchovodem na dopravu hasiva do koše, v kterém mohli zasahovat až tři hasiči. Tato technika byla určena jak pro záchranu osob z výškových budov, tak pro hasební práce. V osmdesátých letech útvar modernizoval cisternovou techniku. V převážné míře šlo o CAS 25 a CAS 32 na podvozcích Š-706 RTHP a T-148 z národního podniku KAROSA Polička, ale také o vozidla IFA a AVIA. Počátkem devadesátých let se činnost hasičů postupně rozšiřovala na různé záchranářské práce a s tím se musela pořídit i speciální technika pro jejich činnost. Útvar se začal vyzbrojovat technikou na pomoc při dopravních nehodách. Jednou z nejpotřebnějších pomůcek pro efektivní zásah bylo vysokotlaké hydraulické vyprošťovací zařízení, nejprve s ručním pohonem a po modernizaci i s motorovým agregátem a navijákem vysokotlakých hadic. V roce 1990 bylo vyprošťovací zařízení zakoupeno do Přerova a později, v roce 1992, i na hranickou pobočku. Technické automobily byly vybavovány dalším speciálním zařízením. Po nástupu Ing. Aloise Kosíka do funkce náčelníka se Zásahová technika v Přerově z roku 1980 začal strojní park modernizovat rychleji. V roce 1990 útvar dostal první CAS K 25 na podvozku Liaz 101 s vysokotlakým a 28


nízkotlakým odstředivým čerpadlem, v roce 1991 vysokozdvižnou plošinu PP 27-2 na podvozku Tatra 815 PJ 6x6, v roce 1992 CAS K 25 Liaz 101 a gumový záchranný člun Quick Silver 330 se závěsným motorem Mercury 15 HP, v následujícím roce automobilový žebřík AZ 30 Magirus na podvozku Tatra 815 PJ 4x4, v roce 1994 CAS K 25 na podvozku LIAZ 18.29 a v roce 1995 technický automobil TA 2 na podvozku Avia A-31 T a rychlý zásahový automobil RZA-1 na podvozku Nissan Patrol, který byl umístěn na požární stanici v Lipníku nad Bečvou. V tomtéž roce dostal útvar převodem z Rychlé zdravotnické pomoci v Hranicích vozidlo Avia A-21 Furgon. Vozidlo bylo přestaveno na technický automobil TA 2 a umístěno na PS do Hranic. Od roku 1996 se začal rozvíjet kontejnerový systém, který je výhodný zejména z ekonomického hlediska. Na podvozek vybavený kontejnerovým nosičem lze umístit libovolný kontejner a přepravit ho na místo zásahu. Na kontejnerové nosiče byla přestavěna dvě vozidla Avia a zakoupeny kontejnery na speciální použití. Prvním byl kontejner určený k likvidaci ropných havárií. Dalšími byly kontejnery na prostředky k likvidaci havárií s nebezpečnými látkami (1997), valníkový kontejner s hydraulickou rukou pro přepravu nákladů (1999), týlový kontejner (1998) pro týlové zabezpečení při déle trvajících zásazích, například při povodních, rozsáhlejších požárech lesů apod. a kontejner na přepravu pohonných hmot (1998). Povodně, které v červenci roku 1997 postihly asi třetinu našeho okresu, podnítily nákup nové záchranářské techniky. Zásluhou hasičů z okresu Praha – západ, kteří vypomáhali s likvidací následků povodně v Troubkách, dostal útvar od Okresního úřadu Praha – západ účelové prostředky na nákup nové techniky. Byly zakoupeny tři celokovové čluny Sea Nymph se závěsným proudovým pohonem Johnson a rozmístěny na požární stanice do Přerova, Hranic a Lipníka n.B. V roce 1998 byla zakoupena cisternová automobilová stříkačka CAS K 24 na podvozku Tatra 815 4x4 pro požární stanici Hranice a velitelský vůz Toyota Land Cruiser 75 byl umístěn do Přerova. V roce 1999 byla zakoupena cisternová automobilová stříkačka CAS K 24 na podvozku Tatra 815 4x4 pro pobočku do Kojetína a v následujícím roce totéž vozidlo pro požární stanici Přerov. V roce 2001 bylo na PS v Hranicích zakoupen rychlý zásahový automobil RZA 2 na podvozku Mercedes Benz Sprinter a technický automobil TA 2 A-21 Furgon byl z Hranic přesunut na pobočku do Kojetína. Moderní cisternové automobilní stříkačky (CAS) jsou osazeny čerpadly na nízkotlaký a vysokotlaký provoz. Ve výbavě vozidla je elektrocentrála se stožárem a stativy k osvětlení místa zásahu, plovoucí čerpadlo, odsávač kouře s adaptérem na vytvoření lehké pěny nebo pro přetlakovou ventilaci, speciální proudnice, elektrický naviják na vyprošťování vozidel, motorová pila a rozbrušovací agregát. Technické automobily (TA) a rychlé zásahové vozy (RZA) jsou vybaveny vysokotlakým vyprošťovacím zařízením s navijákem vysokotlakých hadic, přetlakovou ventilací, elektrickým navijákem na vyprošťování vozidel, 29


vysokotlakým čerpadlem a nádrží na vodu k provedení prvotního hasebního zásahu. Používá se nejmodernější hasivo Pyrocool. Další výbavu na jednotlivých stanicích tvoří hadicový přívěs, přívěs CO, pojízdný přiměšovač pěnidla, ponorná čerpadla, PPS 12, elektrocentrály, hliníkové nastavovací žebře a jiný materiál. Na úseku strojní služby od jejího vzniku pracuje kpt. Roman Derych.

Spojová technika Při vzniku profesionální jednotky probíhalo ohlašování požárů pomocí dvou telefonních linek státních a jedné přímé linky na veřejnou bezpečnost. Pro spojení mezi dispečinkem a výjezdovými vozidly sloužily radiostanice FREMOS. Jednalo se o elektronkové radiostanice s měničem, které měly malý dosah. Byly namontovány do dvou výjezdových vozů. Další obnova radiostanic nastala v letech 1970-80 po obdržení radiostanic řady TESLA-VXN. Šlo o radiostanice tranzistorové, vozidlové VXN 101 s vysílací elektronkou s dosahem 15 km, kapesní VXN 020 - dosah do 2 km, přenosné VXN 100 s dosahem do 5 km a základnovou VXN 116 - dosah 20km. Na dispečinku byl instalován firmou KOMEX nový ovládací stůl s vícesmyčkovým telefonem pro číslo 150 s digitálním časem a záznamem nahrávání telefonních hovorů a radiostanic na magnetofony. Při rekonstrukci elektrických rozvodů bylo instalováno automatické spínání světel a nouzového osvětlení spolu se záložním zdrojem, vnitřní rozhlas, telefonní rozvody spolu s telefonní ústřednou 1/20 a pro zabezpečení výjezdu vozidel semafory. Po roce 1980 se začaly využívat nové základnové i vozidlové radiostanice z TESLY Pardubice typu VR 21 s dosahem 25 km a kapesní plně integrované PR 35 z TESLY Přelouč. Pro snadnou obsluhu byl na ústředně namontován nový ovládací pult od firmy Džbánov. Tyto radiostanice spolehlivě sloužily až do nedávné doby, kdy byly předány sborům dobrovolným hasičů, kde se dodnes používají. Při budování jednotného integrovaného záchranného systému byly zakoupeny radiostanice BENDIX a MOTOROLA. Došlo k vybudování nového dispečinku – operačního střediska s využitím výpočetní techniky, digitálního záznamu časů, telefonů a radiostanic. Při vytváření bezobslužných pobočných stanic byly pro zabezpečení spojení v rámci celého okresu vybudovány převaděče v Kozlově a v Hranicích, které jsou později pro lepší spojení přemístěny do Partutovic a Pavlovic. Telefonní spouštění sirén bylo nahrazeno rádiovým spínáním spolu s programem pro ovládání hlasových sirén. Se vznikem krajů se buduje spojení, kde veškeré řízení přebere krajské operační středisko. Rádiové spojení nahradí nové radiostanice sítě PEGAS s technologií Matra s návazností na jednotlivé složky IZS. Spojovou techniku udržovali do roku 1990 technici na směně Orel Ladislav a Rusoň Jaroslav. Později bylo spojové oddělení převedeno na denní směny. K 1. 7. 1993 30


nastoupil ke sboru kpt. Říha Josef, který dodnes kontroluje, udržuje a opravuje spojové prostředky, silnoproudé rozvody, zařízení operačního střediska a pobočných stanic.

Chemicko-technická a protiplynová služba Práce hasičů u zásahu přináší mnohá rizika. Je to především riziko popálenin při požárech, otrav zplodinami hoření a nově i otrav, poleptání a udušení chemickými látkami, nebezpečí radiace či virové a bakteriální nákazy. Základními prostředky k ochraně hasičů v době založení sboru byly celoobličejové masky s filtrem na kysličník uhličitý sloužící k ochraně dýchacích cest. Tyto masky s filtry byly uloženy v kovové přepravce s popruhem přes rameno tak, aby si zasahující příslušník mohl masku nést přes rameno a před vstupem do zamořeného prostředí si ji nasadit. Spolu s kovovou přilbou a pracovním stejnokrojem to byla veškerá ochrana, kterou mohli příslušníci použít. Obleky proti ohni v té době ještě neexistovaly. Německé kovové přilby byly nahrazeny umělohmotnými přilbami PZ. S postupem doby byla zásahová jednotka vybavována kyslíkovými dýchacími přístroji s regenerací vydechovaného vzduchu s uzavřeným dýchacím okruhem, opatřeným zásobníkem kyslíku a pohlcovačem kysličníku uhličitého. Tyto přístroje byly určeny pro příslušníky zasahující v prostředí, kde je kyslíku méně než 17 % a je zde vysoká koncentrace škodlivin, které plynová maska s filtrem spolehlivě nezachytí. U OVPÚ v Přerově a na jednotlivých stanicích byly používány jednohodinové přístroje pod označením CH 146 a později i dvouhodinové CH 255. Protiplynová služba měla k dispozici měřící skříňku včetně laboratorních měřičů, na kterých se prováděla kontrola přístrojů jak po použití, tak i po výcviku. Tyto veškeré kontroly zajišťoval příslušník Miroslav Šuba a později Rudolf Gnida. Byly zakoupeny 2 ks kyslíkového přístroje KP 120, které se v praktickém používání neosvědčily pro svoji poruchovost. Protiplynová služba měla k dispozici i oživovací kyslíkový přístroj vyrobený v NDR. V roce 1975 byl útvar Přerov vybaven podtlakovými dýchacími přístroji SATURN. Tento přístroj znamenal velké kvalitativní zlepšení. Skládal se z nosiče, tlakové kovové láhve o obsahu 5 nebo 7 litrů stlačeného vzduchu, plicní automatiky a ochranné masky CM4. Přístroj byl hodnocen velice dobře, a to hlavně z důvodu, že zasahující příslušník vdechoval po dobu jeho používání neohřátý vzduch, což předešlé přístroje neumožňovaly. K plnění tlakových kovových lahví bylo používáno kompresoru STAR II B, na kterém se mohla plnit pouze jedna tlaková láhev. V roce 1979 byl zakoupen vysokotlaký kompresor TRIDENT s možností plnění 2 lahví najednou, který byl umístěn na stanici Hranice na vozidle ŽUK s možností vyjetí k zásahu a plnění tlakových láhví přímo u zásahu. V roce 1982 byl zakoupen druhý kompresor TRIDENT, který byl zprovozněn na stanici 31


Přerov. Současně byly do výzbroje protiplynové služby zařazeny ochranné obleky proti sálavému teplu OL 2 se zlatými zorníky na kukle. U této výstrojní součásti se nosil ochranný dýchací přístroj uvnitř ochranného obleku. Dále byly pořízeny záchranné plovací vesty, které sloužily pro zásah na motorovém člunu v Hranicích a v Přerově při použití motor vesla, které dodala armáda. Od roku 1985 byly zařazeny do výzbroje ochranné protichemické obleky OPCH 90. K dnešnímu dni máme 13 bojových obleků a 1 ks cvičný. Jedná se o oblek protiplynový s použitím dýchacího přístroje vně obleku. Chrání příslušníka proti nebezpečným látkám, ale nechrání ho proti radiaci. Tyto obleky byly použity mimo jiné i při povodni v roce 1997 v objektu Gymnázia Přerov při odstraňování chemikálií, které patřily do vybavení chemické laboratoře školy. Dále máme ve výzbroji vojenské obleky SOCCO, které při přezbrojení na novou dýchací techniku již nesplňují parametry ochrany zasahujícího příslušníka – netěsní ochranný lem na obličej z důvodu tvaru ochranné masky. Tyto obleky se používají na zásahy při likvidaci obtížného hmyzu. Po ničivých povodních na Moravě v roce 1997 dochází postupně k nákupu kvalitnější techniky. Byly zakoupeny nové motorové čluny, které jsou k dispozici na stanicích Přerov, Lipník n. B. a Hranice. V roce 1998 došlo k přezbrojení novou, kvalitní, přetlakovou dýchací technikou značky RACAL 4000 s možnosti připojení druhého muže. S nákupem dýchacích přístrojů byl zakoupen vysokotlaký kompresor POSEIDON se zásobníky stlačeného vzduchu. Doposud požívané dýchací přístroje SATURN byly převedeny na vybrané jednotky SDH obcí okresu Přerov, kde CHTS zabezpečuje pravidelné prohlídky, seřizování a plnění tlakových lahví a výcvik příslušníků těchto jednotek. Nedílnou součástí CHTS je provoz mobilních kontejnerů na únik ropných produktů a na likvidaci nebezpečných látek. V současné době se protiplynová služba nazývá chemicko technická služba. Zabezpečuje bezchybný chod prostředků CHTS na všech stanicích HZS územního odboru Přerov. K základnímu vybavení zasahujícího příslušníka patří pracovní stejnokroj II, zásahový oblek Fireman, zásahové rukavice Profiline, zásahová obuv Fire Fighter a přilba Heros či Gallet. O údržbu prostředků CHTS se starají tito technici: v Přerově – prap. František Zedek a prap. Stanislav Šmahlík, v Hranicích – por. Jaroslav Ludka. Vedením CHTS je pověřen nprap. Jan Kožený. Do činnosti CHTS můžeme zahrnout udržování provozuschopnosti a kontroly: • všech prostředků CHTS ve vozidlech • dýchacích přístrojů ,a to jak u HZS, tak i u vybraných JPO okresu • prostředků pro práci na vodě (čluny, norné stěny, plovací vesty) • oživovacích přístrojů • ochranných obleků OL 2 proti sálavému teplu • protichemických obleků OPCH 90 a SOCCO • detekčních přístrojů OLDHAM a ručních detekčních přístrojů • impulsní pistole IXEX 3000 32


• • • • • • • • •

pneumatických vyprošťovacích zařízení mobilních kontejnerů na nebezpečné látky a ropné havárie zásahových obleků FIREMAN zásahové obuvi FIRE FIGHTER zásahových přileb GALLET a HEROS plnicích zařízení na stlačený vzduch POSEIDON, TRIDENT a STAR II B měřicích skříněk a nářadí používaného v rámci služby CHTS měřicích prostředků radiace a bojových látek lezeckého materiálu pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou.

Informační a výpočetní technika Informační a výpočetní technika vstoupila do požární ochrany až na začátku posledního desetiletí 20. století. O co později vstoupila, o to rychleji se rozvíjela. Dnes si bez ní činnost hasičů nelze představit. Její uplatnění je široké a promítá se do každodenní práce všech odborů. Výpočetní technika se začala „využívat“ na okresní úrovni v roce 1989. Tehdy byl Hlavní správou Sboru PO zakoupen sálový počítač SMEP. Předpokládalo se jeho využití v oblastech statistiky, evidence podniků, evidence materiálně technického zabezpečení, mezd, výjezdového plánu jednotek, apod. U Správy a útvaru Sboru PO okresu Přerov pro něj byla vyčleněna zvláštní místnost. Tato byla vybavena antistatickou podlahou a klimatizační jednotkou, protože počítač vyžadoval bezprašné a klimatizované prostředí. Přes několik pokusů o oživení tohoto stroje nebyl nikdy zprovozněn a s nástupem malých osobních počítačů řady PC XT byl bez využití odprodán. Na konci roku 1990 byl pořízen první osobní počítač PC XT spolu s prvním textovým editorem T602 a jehličkovou tiskárnou, který se začal využívat jako lepší psací stroj. Během roku 1991 byly zakoupeny další počítače PC 286 a výpočetní technika se začala používat ve větší míře. Do počítačů byly nainstalovány programy na pro evidenci kontrolovaných podniků a dalších subjektů, program pro zpracování mezd zaměstnanců. Z HS Sboru PO Praha byl dodán program pro vyhledávání informací o nebezpečných látkách, s kterými se mohou hasiči dostat do styku během různých zásahů, programy pro vedení evidence o technice PO a jednotkách PO. Byl rovněž pořízen modem pro přenos dat po telefonních linkách a následně zprovozněna pošta v rámci hasičů v celé ČR pomocí programu FrontDoor. Byl zprovozněn také systém „Výjezd“, tehdy ještě v „dosovské“ verzi pro vedení evidence o probíhajících událostech a pro rychlejší vyhledávání potřebných informací a vedení statistického sledování událostí. S nástupem operačního systému Windows se začaly využívat další programy založené na tomto grafickém operačním systému. 33


Na konci roku 1995 byla zbudována na požární stanici Přerov počítačová síť na bázi koaxiálního kabelu a do sítě zapojeno cca 15 počítačů různé výkonnosti. Nejdříve jako server sloužil počítač s operačním systémem Windows 95 a byla zprovozněna síť Peer to Peer, následně byl zakoupen počítač s Windows NT Server 3.51. S nástupem internetu se tato celosvětová síť začala využívat i u HZS okresu Přerov. Nejdříve bylo zřízeno připojení pomocí modemu a vytáčené linky od Telecomu, od roku 1999 byl HZS okresu Přerov připojen pomocí bezdrátové technologie. V roce 2000 byly počítači vybaveny i stanice Hranice, Lipník n.B. a Kojetín a následně bylo dokončeno jejich připojení k serveru v Přerově. Na konci roku 2001 byla v budově požární stanice Přerov zbudována strukturovaná kabeláž včetně technologické místnosti, kde je umístěna telefonní ústředna a další technická zařízení. V současné době je využití výpočetní techniky u HZS Olomouckého kraje, ÚO Přerov velice široké. Od textových editorů a tabulkových procesorů pro běžnou úřednickou práci, přes databázové programy využívané pro nejrůznější evidenci například majetku, skladů, techniky strojní služby, prostředků chemicko technické služby, jednotek SDH, organizací a lidí v rámci IZS, až po specializované programy určené výhradně pro práci hasičských záchranných sborů. Jedním z takových programů je systém „Výjezd“, který slouží pro kompletní vedení agendy ohledně událostí, při kterých zasahují jednotky PO. Umožňuje zápis prvotní informace od člověka, který volá na tísňovou linku, předání informací o místě a typu události jednotce PO, vyhlášení poplachu, vedení informace o průběhu řešení události složkami IZS, vyhledávání podpůrných informací potřebných k zásahu jako jsou telefonní čísla na základní a ostatní složky IZS, výběr vhodných jednotek s potřebnou technikou apod. Po ukončení události slouží systém k doplnění poznatků o události pro velitele zásahu, v případě požáru k zápisu dodatečných informací od pracovníka ZPP. Dále slouží k vytvoření celkových přehledů o událostech a činnostech všech jednotek PO, včetně závodních útvarů a jednotek dobrovolných hasičů. ÚO Přerov využívá také mapový systém Geobáze, především pro upřesnění místa události, popřípadě pro vyhledání domu nebo vchodu se zadaným číslem popisným či orientačním v rámci města. Další oblastí, kde je využívána výpočetní technika, je systém vyhlašování poplachu jednotkám dobrovolných hasičů v obcích. Požadované sirény jsou vybrány z databáze a pomocí počítače je aktivován signál pro jejich spuštění. Také hlasové sirény informující o krizových stavech v okrese Přerov jsou aktivovány pomocí počítačů. Počítač je využíván i pro záznamy všech hovorů probíhajících na linkách tísňového volání, včetně okamžité možnosti jejich opětovného přehrání a identifikace čísla volajícího. Počítače zaznamenávají informace od pultů centrální ochrany napojených na systém EPS používaných při zabezpečení různých objektů v přerovském regionu v rámci požární ochrany. O rozvoj a údržbu výpočetní techniky pečuje mjr. Mgr. Jan Mlčák. Vše, co se zbudovalo v tomto oboru na územním odboru Přerov, je jeho zásluha, ať již 34


na tom pracoval od roku 1992 v rámci civilní vojenské služby, či od 29. 12. 1993 jako řadový příslušník.

Integrovaný záchranný systém okresu Přerov Vznik integrovaného záchranného systému byl zákonitou etapou vývoje při likvidaci závažných událostí na území státu. Při záchranných pracích, likvidaci havárií a dalších mimořádných událostech byla nutná koordinace postupu orgánů státní správy, samosprávy a záchranných složek. Právní základ tomu dala vláda svým usnesením č. 246 ze dne 19. května 1993 k „Zásadám integrovaného záchranného systému“, ve kterém stanovila jasná pravidla a kompetence jednotlivých subjektů. Složkami, které tvoří základ IZS z hlediska okamžitého nasazení sil a prostředků, jsou zejména Hasičský záchranný sbor České republiky, jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí okresu, zdravotnická záchranná služba a Policie České republiky. Dalšími složkami, které plní specifické úkoly v IZS, jsou havarijní, pohotovostní, odborné služby, ostatní záchranné sbory, orgány ochrany veřejného zdraví, civilní ochrana, armáda, neziskové organizace a sdružení občanů. Pravidla na území okresu navrhla Okresní havarijní komise a schválil je přednosta okresu již v roce 1993. Tato pravidla po různých transformacích a úpravách v návaznosti na zákon o IZS č. 239/2000 Sb. a transformaci státní správy k 1. lednu 2003 platí dodnes. Oprávněnost a nezbytnost budování IZS v našem okresu, bez ohledu na absenci příslušných zákonů, se potvrdila zvláště výrazně při rozsáhlých povodních v červenci 1997, kdy byly úkoly, směřující k záchraně životů osob a majetku a později i k likvidaci následků této katastrofy, úspěšně splněny. Zásadní podíl na tom měly jednotky profesionálních a dobrovolných hasičů z našeho okresu, operační středisko HZS, ale i jednotky z jiných okresů, či pluky CO. Lze konstatovat, že součinnost jednotlivých složek se v tomto mimořádném období velmi zdokonalila a upevnila. Mimo bohatých zkušeností, získaných při organizování a provádění záchranných prací, byly učiněny i praktické kroky k zabezpečení činnosti IZS. Okresním úřadem v Přerově byly vyčleněny finanční prostředky pro zajištění činnosti základních složek IZS, zejména v oblasti spojení. Při téměř každodenních společných zásazích základních složek IZS dochází k prohlubování spolupráce a ke zlepšování jejich akceschopnosti. Výraznou měrou se na tom podílí účast na dopravních nehodách a dalších technických či jiných haváriích. Díky modernímu technickému vybavení složek IZS pro rychlý zásah, záchranu osob a pro likvidaci ekologických havárií jsou u mnoha událostí zachraňovány lidské životy, majetek a také minimalizovány dopady těchto událostí na přírodní prostředí. Tato činnost si získala respekt u státních orgánů a uznání u občanů. 35


Plošné rozmístění sil a prostředků PO S plošným rozmístěním jednotek PO bylo započato v roce 1993, kdy na základě metodiky Ministerstva vnitra byly prováděny analýzy a vybírány vhodné jednotky s dostatečným vybavením a vhodným regionálním umístěním dle stanovené koncepce. Vše bylo konzultováno se starosty obcí a občanskými sdruženími. Plošné pokrytí je systém organizace jednotek požární ochrany, realizovaný plošným rozmístěním sil a prostředků jednotek PO, který stanoví základní úroveň garantované pomoci poskytované zásahem jednotek PO v závislosti na stupni a kategorii nebezpečí katastrálního území nebo objektů. Předurčuje působnost jednotek PO a stanoví princip jejich spolupráce na území okresu v zájmu záchrany lidí a majetku před požáry, živelními pohromami a jinými mimořádnými událostmi. Pro účely začlenění jednotek do systému plošného pokrytí se jednotky dělí do kategorií. Kategorie jednotky PO vyjadřuje předurčenost jednotky PO v systému plošného pokrytí pro požární zásah nebo záchranné práce.

Mapa plošného pokrytí okresu jednotkami PO (JPO I - III)

Kategorie jednotek PO plošného pokrytí okresu Pro účely plošného pokrytí jsou jednotky PO:

36


a) s územní působností, zasahující i mimo území svého zřizovatele JPO I : jednotka Hasičského záchranného sboru kraje s územní působností zpravidla do 20 minut jízdy z místa dislokace JPO II : jednotka sboru dobrovolných hasičů obce s členy, kteří vykonávají službu jako svoje hlavní nebo vedlejší povolání, s územní působností zpravidla do 10 minut jízdy z místa dislokace JPO III : jednotka sboru dobrovolných hasičů obce s členy, kteří vykonávají službu v jednotce požární ochrany dobrovolně, s územní působností zpravidla do 10 minut jízdy z místa dislokace b) s místní působností, zasahující na území svého zřizovatele JPO IV : jednotka hasičského záchranného sboru podniku JPO V : jednotka sboru dobrovolných hasičů obce s členy, kteří vykonávají službu v jednotce požární ochrany dobrovolně JPO VI : jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku Jednotky PO zařazené do kategorií plošného pokrytí musí zabezpečit výjezd v určeném čase, od doby kdy jim byl nahlášen poplach, následovně dle tabulky : Tabulka kategorií jednotek PO a doba výjezdu od vyhlášení poplachu Kategorie jednotky JPO I Doba výjezdu (min.) 2

JPO II 5

JPO III 10

JPO IV 2

JPO V 10

JPO VI 10

Seznam jednotek PO zařazených v kategoriích plošného pokrytí okresu Přerov

Jednotky kategorie JPO I: Název a evidenční číslo HZS Přerov 714010 HZS Přerov 714011 HZS Přerov 714012 HZS Přerov 714013

Zřizovatel

Místo dislokace

Počet organizovaných výjezdů v kategorii

OkÚ Přerov

Přerov

2 výjezdy JPO I

OkÚ Přerov

Hranice

1 výjezd JPO I

OkÚ Přerov

Kojetín

1 výjezd JPO I

OkÚ Přerov

Lipník nad Bečvou

1 výjezd JPO I

37


Jednotky kategorie JPO II: Název a evidenční číslo SDH Tovačov 714214 SDH Opatovice 714167 SDH Potštát 714180

Zřizovatel

Místo dislokace


MěÚ Tovačov

Tovačov

1 výjezd JPO II

OÚ Opatovice

Opatovice

1 výjezd JPO II

OÚ Potštát

Potštát

1 výjezd JPO II

Zřizovatel

Místo dislokace


OÚ Bělotín

Bělotín

1 výjezd JPO III

Jednotky kategorie JPO III: Název a evidenční číslo SDH Bělotín 714101 SDH Brodek u Př.

714107 SDH Dřevohostice

714122 SDH H. Moštěnice

714129 SDH H. Újezd 714131 SDH Hranice 714134 SDH Hustopeče 714135 SDH Jindřichov 714137 SDH Kojetín 714140 SDH Lhota 714149 SDH Lipník n/B 714151 SDH Osek n. B. 714170 SDH Přerov 714183

OÚ Brodek u Př. Brodek u Přerova

1 výjezd JPO III

OÚ Dřevohostice Dřevohostice

1 výjezd JPO III

OÚ H. Moštěnice Horní Moštěnice

1 výjezd JPO III

OÚ H. Újezd

Horní Újezd

1 výjezd JPO III

MěÚ Hranice

Hranice

1 výjezd JPO III

OÚ Hustopeče Hustopeče nad nad Bečvou Bečvou

1 výjezd JPO III

OÚ Jindřichov

Jindřichov

1 výjezd JPO III

MěÚ Kojetín

Kojetín

1 výjezd JPO III

OÚ Lhota

Lhota

1 výjezd JPO III

MěÚ Lipník nad Bečvou

Lipník nad Bečvou

1 výjezd JPO III

OÚ Osek n. B.

Osek nad Bečvou

1 výjezd JPO III

MěÚ Přerov

Přerov

1 výjezd JPO III

38


SDH Radslavice 714192 SDH Střítež n. L.

714207 SDH Veselíčko 714225

OÚ Radslavice

Radslavice

1 výjezd JPO III

OÚ Střítež nad Střítež nad Ludinou Ludinou

1 výjezd JPO III

OÚ Veselíčko

Veselíčko

1 výjezd JPO III

Místo dislokace


Přerov

2 výjezdy JPO I

Přerov

2 výjezdy JPO I

Jednotky kategorie JPO IV: Název a evidenční číslo

Zřizovatel

HZS ČD s.o.DDC České dráhy, o.z Přerov

714600 HZS Meopta Přerov 714602

DDC o.z.

Meopta Přerov a.s.

Jednotky kategorie JPO V Jsou jednotky sboru dobrovolných hasičů obce složené z fyzických osob, které v nich nevykonávají činnost jako své zaměstnání. Jejími zřizovateli jsou obce. Působnost těchto jednotek je zpravidla územní. Jelikož jich je na území okresu Přerov zřízeno více než 120, nebylo by možné vzhledem k rozsahu této publikace uvádět jejich seznam. Jednotky kategorie JPO VI Jsou jednotky sboru dobrovolných hasičů podniku, které jsou složeny ze zaměstnanců právnických osob nebo podnikajících fyzických osob. Tuto činnost nevykonávají jako své zaměstnání. Působnost těchto jednotek je zpravidla územní. Plošné pokrytí území okresu jednotkami PO je podkladem, ze kterého vychází požární poplachový plán okresu. Podle aktuálního stavu jednotek požární ochrany je možné jednou ročně plošné pokrytí a plán změnit.

39


Operační a informační středisko Na počátku 90. let při vyhodnocování zásahů jednotek požární ochrany se začalo uvažovat o vzniku centra řízení a koordinace sil a prostředků jednotek požární ochrany. Tato úvaha se začala naplňovat i po stránce legislativní, a to v zákoně ČNR č.133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcích vyhláškách, dále v Usnesení vlády č. 246 ze dne 19. 5. 1993 k Integrovanému záchrannému systému v návaznosti na Sbírku pokynů náčelníka HS Sboru PO MV ČR č. 6/1994 ze dne 10. 8. 1994. Na poradě vedení koncem roku 1994 bylo rozhodnuto o zajištění finančních prostředků na rekonstrukci stávajících prostor – kancelář velitelů směn, ústředna a kancelář zástupce velitele útvaru - na operační a informační středisko. Práce probíhaly zčásti dodavatelsky a zčásti svépomocí. Byl zakoupen plastový centrální pult. Postupně bylo pracoviště vybaveno výpočetní technikou a další technologií, která umožňuje přijímat a vyhodnocovat informace o událostech a tím koordinovat zásah jednotek PO v okrese Přerov. Aby operační středisko mohlo začít fungovat, bylo zapotřebí zajistit i personální obsazení. Do funkcí operačních důstojníků byli ustaveni: mjr. Miroslav Koudela, mjr. Miroslav Maťa, mjr. Ing. Jaroslav Novotný a mjr. Pavel Zajíc. Spojaři jsou zabezpečováni z příslušníků směny. Od 1.března 1995 bylo operační a informační středisko uvedeno do provozu. Dalším vývojem legislativy bylo rozhodnuto využívat operačních a informačních středisek HZS k řízení základních i ostatních složek Integrovaného záchranného systému, čímž se z operačních středisek HZS vytvořila současně i operační a informační střediska Integrovaného záchranného systému. Operační a informační středisko má za povinnost: • • • • • • •

přijímat a vyhodnocovat informace o mimořádných událostech, zprostředkovávat organizaci plnění úkolů ukládaných velitelem zásahu, plnit úkoly uložené orgány oprávněnými koordinovat záchranné a likvidační práce, zabezpečovat v případě potřeby vyrozumění základních i ostatních složek IZS a vyrozumění státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků podle stanovené dokumentace obsluhovat linku tísňového volání 150 vyžadovat a organizovat osobní a věcnou pomoc podle požadavku velitele zásahu provést při nebezpečí z prodlení varování obyvatelstva na ohroženém území.

40


Ústředna v sedmdesátých letech

Ústředna z roku 1980

Operační středisko nyní

41


Zřízení operačního a informačního střediska HZS Přerov se ukázalo při povodních v roce 1997 jako oprávněné. Z tohoto pracoviště byly řízeny veškeré záchranné a likvidační práce při povodních na území okresu Přerov. Byly zde přijaty a následně vyhodnoceny stovky informací a žádostí o pomoc. V polovině roku 2002 došlo k stálému obsazení funkce spojař – operační technik, čtyřmi příslušníky HZS. Jsou to pprap. Radovan Koutný, prap. Jaroslav Kryška, por. Ing. Jan Palucha a stržm. Radim Slovák. V roce 2002 řešilo operační a informační středisko téměř 1 900 událostí na území okresu Přerov. Operační a informační středisko HZS Olomouckého kraje, územní odbor Přerov si během uplynulých let vybudovalo velmi dobrou pozici a nezastupitelnost při řízení a koordinaci sil a prostředků jednotek PO a složek IZS při likvidaci požárů a jiných mimořádných událostí.

Odborná příprava a výcvik Novelou zákona o požární ochraně byla od 1. 1. 1995 začleněna mezi úkoly HZS i odborná příprava a výcvik jednotek. V minulosti byla tato oblast týkající se profesionálních hasičů prováděna zástupcem velitele útvaru a oblast týkající se dobrovolných hasičů organizovalo oddělení SPD. Od 1. 3. 1995 došlo ke sjednocení úkolů pro školení a výcvik a zřízení funkce vedoucího odborné přípravy. Odpovědnost za tento úsek byla svěřena kpt. Janu Havlíkovi. Činnost odborné přípravy je rozdělena na dvě oblasti a k jejím hlavním úkolům patří: Oblast SDH: • • • •

organizace kurzů odborné přípravy velitelů a strojníků vydávání osvědčení o odborné způsobilosti metodická pomoc v oblasti odborné přípravy pro členy jednotek kontrolní činnost v jednotkách

Oblast HZS: • • • • • • •

zpracování ročních resp. měsíčních plánů odborné přípravy pro jednotlivé stanice ÚO organizace IMZ pro velitele na všech stupních řízení ÚO evidence, plánování a zajištění účasti příslušníků na kurzech odborné způsobilosti ve školicích zařízeních MV evidence, plánování a zajištění účasti příslušníků na specializačních kurzech materiální a organizační zabezpečení fyzické přípravy příslušníků organizace taktických a prověřovacích cvičení organizace prohlídek objektů se zvýšeným požárním nebezpečím 42


• •

kontrolní činnost v oblasti odborné přípravy zabezpečení odborné literatury a videotéky

Ochrana obyvatel - CO Ochrana obyvatel, neboli civilní ochrana, řečeno starší terminologií, není součástí Hasičského záchranného sboru dlouho. Přesto její počátky musíme hledat již před druhou světovou válkou. Konkrétně v roce 1935, kdy byla zákonem ustavena organizace Civilní protiletecké ochrany (CPO). Hlavními úkoly bylo zabezpečení obyvatelstva plynovými maskami a vybudování dostatečně velkého počtu veřejných úkrytů. Tyto přetrvaly i do dalšího období, kdy docházelo k nejrůznějším reformám a reorganizacím. Ve válečných letech se důraz na ochranu obyvatel ještě zvýšil, a proto řízení CPO přešlo pod říšské složky a školením procházel snad každý obyvatel republiky. V letech 1945 a 1946 došlo v souvislosti s ukončením druhé světové války a s následnou euforií obyvatelstva k minimalizaci všech dosud vybudovaných opatření k ochraně obyvatelstva před vzdušným napadením a začala probíhat řízená likvidace protiletecké ochrany, odstraňování ochranných staveb, zařízení i organizačních struktur. Jen ojediněle došlo k jejich zakonzervování. Tak se stalo, že v roce 1947 došlo k druhému extrému a protiletecká ochrana neposkytovala ani minimální zabezpečení obyvatel před následky nepřátelského napadení. Poúnorový vývoj roku 1948, jakož i ochlazení v mezinárodních vztazích, ovlivnily zásadním způsobem nový zájem o problematiku ochrany obyvatel. Mezním bodem se stalo Vládní usnesení o civilní obraně ze dne 13. července 1951. Toto datum je také chápáno jako počátek nové organizace CO v tom duchu, v jakém ji známe v podstatě dodnes. Nově vzniklá civilní obrana se dělila na část vojenskou a část nevojenskou. Vojenskou část představovaly nově vzniklé štáby CO, začleněné do úřadů státní správy, nevojenskou část tvořili příslušníci a jednotky zřízené na závodech a u různých organizací. Celý systém fungoval nejdříve pod správou Ministerstva vnitra, od roku 1976 pak přešel pod Ministerstvo národní obrany. V duchu tehdejší politické situace byl zaměřen především na přípravu občanů pro činnost při možném jaderném konfliktu. V našem okrese řídil činnost v této oblasti Štáb civilní obrany u Okresního národního výboru Přerov. Pod jeho vedením byla zřízena organizace CO prakticky v každém větším závodě. Příslušníci jednotek CO byli školeni na nejrůznější možné situace. Souběžně s tím také probíhalo školení obyvatel, nezařazených do systému, které bylo v odborné části zaměřeno především na oblast vlastní ochrany a na osvojení obecných poznatků o hrozícím nebezpečí. V této souvislosti nelze nevzpomenout dlouholeté činnosti tehdejšího náčelníka štábu podplukovníka Vlastimila Blosgebra, pod jehož vedením došlo k největšímu rozvoji systému CO v okrese. 43


Uvedené organizační členění fungovalo až do roku 1993, kdy usnesením vlády ČR převzaly úkoly civilní ochrany referáty obrany a ochrany okresních úřadů a magistrátů měst. Od tohoto termínu byl také původní název civilní obrana nahrazen názvem civilní ochrana, což mělo lépe vystihovat zaměření organizace a také být více v souladu s mezinárodním chápáním činností směřujících k ochraně obyvatel. V průběhu celé existence civilní ochrany byly na území okresu ze státních prostředků budovány dvouúčelové stavby, které sloužily jako úkryty CO a v běžném mírovém životě je bylo možno využívat například k pořádání kulturních akcí. Mezi nejznámější patří například kino Hvězda v Přerově, které bylo dokončeno v roce 1976 s kapacitou 900 ukrývaných osob, tančírna na Palackého ulici, dokončená v roce 1992 s kapacitou 450 ukrývaných osob, dále pak v Předmostí Klub pracovníků ve školství (1989, 450 osob) či Klub pracovníků ve zdravotnictví na Kopaninách (1984, 450 osob). Všechny uvedené úkrytové prostory jsou dodnes funkční a umožňují pobyt ukrývaných osob po dobu 72 hodin, přičemž jsou vybaveny filtroventilačním zařízením, umožňujícím čistění a výměnu vzduchu v úkrytu. Jedná se o odolná zařízení, chránící před tlakovou vlnou, radiací, chemickými a biologickými prostředky. V rámci republiky je až do dnešní doby Přerovsko oblastí s možností největšího počtu ukrývaných osob a s nejlepší péčí o tyto stavby. Pro přímou ochranu obyvatel byly pro všechny občany připraveny ochranné masky, především typy CM 3 a CM 4 s filtrem MOF nebo MOF II, i některé jiné prostředky. Jako jeden ze skladů těchto prostředků sloužil například zámek v obci Čekyně, který se díky tomu dočkal vzorné péče a obnovy, takže mohl sloužit jako příklad toho, jak je třeba pečovat o kulturní památky. Jedním z nejdůležitějších úkolů civilní obrany bylo také varování obyvatel před možným nebezpečím. K zajištění tohoto úkolu sloužil především nově budovaný výstražný systém, který z původně individuálně postavených sirén dokázal vybudovat centrálně ovládanou síť, dálkově spouštěnou, která byla neustále modernizována a doplňována. Jejich plánované použití se postupně přesouvalo z oblasti varování v případě válečného nebezpečí na oblast varování v míru, při přírodních pohromách či průmyslových haváriích. Z toho důvodu se začaly do systému začleňovat takzvané mluvící sirény, které umožňují přímo vyhlásit o jaké nebezpečí se jedná a navíc nejsou po určitou dobu závislé na dodávce elektrické energie. V roce 1993 se začíná mluvit o Integrovaném záchranné systému, což je systém vazeb, sloužících ke vzájemné koordinaci činností jednotlivých záchranných složek při společných zásazích. V tomto období už se také více sblížila činnost civilní ochrany a hasičů. Civilní ochrana organizovala každý rok součinnostní cvičení jednotlivých složek. K přímé spolupráci potom došlo při přírodní katastrofě v roce 1997. Červencové povodně prověřily jak spolupráci jednotlivých složek, tak i schopnost orgánů CO při zajišťování péče o obyvatele. Zde se jednalo především o evakuaci, organizaci ubytování, stravování, zajišťování humanitárního materiálu i některé speciální techniky cestou krizových orgánů. 44


K přímému přičlenění úkolů ochrany obyvatel k hasičům k došlo 1. ledna 2000, kdy bylo příslušné oddělení převedeno z Okresního úřadu Přerov k Hasičskému záchrannému sboru Olomouckého kraje, územnímu odboru Přerov. Zde do dnešní doby pracuje jako oddělení ochrany obyvatel a krizového a havarijního plánování. Vedoucím oddělení je Karel Mrnka, dlouholetý pracovník civilní ochrany. Úsek ochrany obyvatel, zahrnující především péči o materiál CO, jeho udržování a inventarizaci a dále údržbu úkrytového fondu zajišťuje nprap. Karel Váleček. Přípravou a zpracováním havarijního plánu, který je návodem na řešení nejrůznějších mimořádných situací a havárií, které by se mohly na území vyskytnout, je pověřen nprap. Petr Zapletal. Velmi důležitým oborem činnosti oddělení je zajištění varování obyvatel před možným nebezpečím. K tomu účelu se budují nejrůznější elektronické systémy, především systém CAS, sloužící k centrálnímu spouštění sirén. Jeho provoz, stejně jako provoz všech druhů výpočetní techniky, zajišťuje por. Mgr. Svatava Ministrová. Relativně novou členkou kolektivu je ppor. Ing. Kateřina Fajková, jež dostala za úkol udržování centrálních databází prostředků a techniky, sloužící k činnosti při záchranných a likvidačních pracích. K další činnosti orgánů CO byla vládou vypracována koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2006 s výhledem do roku 2015. Vychází z toho, že ukončení studené války, minimalizování možnosti vzniku globální vojenské konfrontace a skutečnost, že v horizontu nejméně deseti let nehrozí v našem regionu vznik rozsáhlejšího vojenského konfliktu, umožňuje změnit charakter připravovaných opatření k ochraně obyvatelstva. Ochranná opatření se proto budou víc a víc zaměřovat na činnost v míru, na ochranu občanů před průmyslovými haváriemi, živelnými pohromami i ostatními druhy hrozícího nebezpečí.

Mimopracovní činnost příslušníků Příslušníci HZS se kromě svého každodenního zaměstnání rádi zabývají i různou doplňkovou činností vztahující se k požární ochraně. Většinou jde o činnost sportovní, která má buď vztah k „hasičině“ jako takové, či jde o sporty klasické. Tím si udržují a vylepšují svou fyzickou kondici, bez které se při své práci neobejdou. Zároveň dochází k utužování vztahů v kolektivu pracovníků, které jsou důležité při společné práci.V oblasti sportu dosahují naši příslušníci od počátku své činnosti řady úspěchů.

45


Požární sport Prověrkou připravenosti hasičských jednotek i techniky byly od prvopočátků soutěže v disciplínách požárního sportu.Také profesionální jednotka požární stanice Přerov se za uplynulých 50 let zúčastnila bezpočtu soutěží, a to jak na úrovni okresní, krajské, či republikové. Někdy s lepšími jindy, s horšími výsledky. První úspěšné období nastalo již koncem 50. let, kdy se naše družstvo v roce 1959 stalo vítězem krajské soutěže, ve složení p. Holec, Loduha, Háze, Smékal, Vypušťák, Kaluža, Vybíral, Orel a Číž. Poté nastala odmlka a další úspěchy přišly na počátku 70. let, kdy soutěžní družstvo OVPÚ Přerov v roce 1971 vyhrálo Krajskou soutěž v Ostravě a zúčastnilo se také národní soutěže v Ústí nad Labem, kde obsadilo šestou příčku. Mezi úspěšné reprezentanty patřili p. Bija, Hasilík, Zlámal, Zajíc, Hostaša, Gajdošík, Šuba, Maťa, Vybíral A., Vybíral J. a Suchánek, vedoucí družstva Číž. I v roce 1972 se naše družstvo probojovalo na mistrovství republiky a obsadilo páté místo. Postupně došlo k ústupu ze slávy. Celá osmdesátá léta se zúčastňovali příslušníci pravidelně krajského kola ve Valašském Meziříčí bez výraznějších úspěchů.

Vítězné družstvo v krajském kole požárního sportu z roku 1959

Vítězné družstvo v krajském kole požárního sportu z roku 1971

Zlom nastal v devadesátých letech, kdy soutěžní družstvo HZS okresu Přerov, začínalo sbírat zkušenosti na okresních soutěžích za účasti družstev HZS ČD, Přerovských strojíren a Meopty Přerov a na regionálních soutěžích konaných každoročně v Ostravě - Porubě. Kontakt se špičkou, reprezentovanou HZS města Ostravy, přinesl později své ovoce. V roce 1996 to bylo 3. místo, v roce 1998 dokonce druhé místo a v roce 2000, kdy se tato regionální soutěž konala za severomoravský region naposled, obsadilo družstvo z Přerova ve velké konkurenci konečné 4. místo. Od roku 2000 měří své síly jednotlivé územní odbory v rámci HZS Olomouckého kraje na krajských soutěžích pořádaných v Olomouci. V roce 2001 a 2002 obsadilo naše družstvo vždy 2. místo za svým největším soupeřem družstvem Olomouce. 46


V rámci krajského výběru pak reprezentovali i naši příslušníci na Mistrovství republiky v požárním sportu. A výsledky těch nejlepších ? 100 m překážek výstup na věž Jindra Pavel 18,26 s 19,59 s Jemelík David 19,50 s 19,13 s Vyprošťování z havarovaných vozidel Se zvyšováním počtu zásahů u dopravních nehod, došlo ke vzniku soutěže ve vyprošťování z havarovaných vozidel. První regionální soutěž tohoto druhu se konala v roce 1996 ve Valašském Meziříčí, kdy se družstvo z Přerova zúčastnilo pouze jako pozorovatel . Ale již od druhého ročníku jsme se aktivně zapojili do soutěžení. V roce 1997 to bylo 7. místo, v r. 1998 jsme skončili rovněž sedmí a v roce 1999 jsme poskočili na páté pořadí. Od tohoto roku reprezentuje náš územní odbor družstvo složené z příslušníků směny A, pod vedením npor. Vybírala Jaromíra, což se projevilo výrazným zlepšením výkonů. V roce 2000 obsadili druhé místo a v letech 2001 a 2002 již neměli konkurenta a tuto soutěž vždy vyhráli. Tato vítězství jim zajistila nominaci za kraj na Memoriál JUDr. F. Kohouta pořádaném HZS hl. města Prahy jako mistrovství republiky. V prvních dvou ročnících sbírali zkušenosti, kdy byli jedenáctí a třináctí, ale v roce Vítězné družstvo v krajském kole ve vyprošťování 2002 se posunuli již na šestou z roku 2002 příčku. Vodním záchranářství Ničivé povodně z roku 1997 přispěly ke vzniku nového druhu soutěžení hasičů záchranářů, a to soutěže ve vodním záchranářství. Měření sil, jež se již třetí rok koná v překrásném prostřední vodní plochy Slezská Harta, začíná mít mezi hasiči svůj zvuk a naše výsledky nejsou špatné. Poslední ročník byl již s mezinárodním obsazením. V roce 2001 jsme obsadili 4. místo a v roce 2002 to bylo 6. místo. Hasičský pětiboj Jako jedno z nejnovějších odvětví soutěžení hasičů se stávají soutěže v požárním pětiboji. Rovněž zde se projevuje systematická práce s mladými, nově 47


nastoupivšími příslušníky, kteří nás v těchto soutěžích pod vedením starších zkušenějších reprezentují. Po první startech v Kroměříži, se v roce 2002 uskutečnila v Přerově první soutěž tohoto druhu v rámci výstavy Občan a bezpečnost. Družstvo ÚO Přerov, zde obsadilo v jednotlivcích první místo a v družstvech pak druhé místo. V další soutěži v Prostějově, pak zvítězili naši příslušníci jak v družstvech, tak v jednotlivcích. Po poslední soutěži v Olomouci, kde se již tak nedařilo, obsadil náš ÚO v celkovém hodnocení ligy krajského ředitele v požárním pětiboji, pěkné 3. místo. Doplňkové sporty – hokej, kopaná, apod. Mezi nejoblíbenější doplňkové sporty patří hokej a kopaná. V hokeji se mužstvo HZS Přerov zúčastnilo několika turnajů v Ostravě a Frýdku Místku a provozuje ho již 10 let. Svými výkony zde upoutali brankář Petr Mika a útočník František Hanák, kteří se pravidelně zúčastňovali jako reprezentanti kraje mistrovství republiky, než došlo k jeho zrušení. V sálové kopané pořádá ÚO Přerov každoročně turnaj s krajským obsazením, ve kterém neskončila reprezentace našeho ÚO nikdy bez účasti na stupních vítězů. V turnajích v kopané na trávě se nám rovněž velmi daří a „síň slávy“ zdobí mnoho pohárů za umístění na prvních místech. Dalšími sporty, ve kterých sbíráme vavříny vítězů, jsou kuželky a stolní tenis. Účast na turnajích ve Vsetíně respektive v Opavě jsou toho zářným dokladem. Máme také výborného reprezentanta v cyklistice, pana Michala Čecháka, který dva roky po sobě vyhrál ve své kategorii závod na Praděd pořádaný HZS Bruntál v rámci série mistrovství republiky. Požární útok pracovníků denních směn Na závěr nelze opomenout téměř každoroční účast pracovníků denních směn na soutěži v požárním útoku pořádaném HZS města Ostravy již od roku 1985. Největšího úspěchu dosáhlo družstvo tehdejší okresní správy Sboru požární ochrany v roce 1990, kdy ve složení: Ivan Dostál, Alois Kosík, Jan Sekera, Miroslav Schwarz, Jan Havlík, Pavla Roháčová a Roman Derych tuto soutěž vyhrálo. I v mnoha dalších ročnících jak se říká „stálo na bedně“. Vítězné družstvo

48


Organizační struktura

49


Galerie současných příslušníků a zaměstnanců

Ředitel územního odboru Přerov Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje pplk. Ing. Jaroslav Hrubý

Denní směna (zleva): Rušar P., Sojková P., Kolářová J., Pala D., Mgr. Ministrová S., Zapletal P., Ing. Fajková K., Váleček K., Roháčová P., Mrnka K., Ing. Hrubý J.,Ing. Jemelka T., Ing. Symerský J., Ing. Schwarz M.

50


Represe (zleva): Derych R., Mgr. Mlčák J., Ing. Šindler J., Říha J., Havlík J., Ing. Čoček M., Kožený J.

Operační středisko (zleva): Ing. Novotný J., Slovák R., Zajíc P., Maťa M., Koutný R., Ing. Palacha J., Koudela M.

51


Přerov – směna A : (horní řada) Vybíral J., Šmahlík S., Ševčík P., Veverka Z., Skřenek R., Mika P., (spodní řada) Mirvald P., Hanák F., Štefan J., Volčík M., Lenoch A.

Přerov – směna B : (horní řada) Kosík P., Jemelík R., Machala J., Jemelík D., Buryánek R., Hánečka M., (spodní řada) Číhal M., Holboj E., Foukal M., Maďar M., Navrátil Z., Ivan M.

52


Přerov – směna C : (horní řada) Vybíral A., Jemelka J., Ing. Rak M., Šimoník D., Horák J., Zehnálek J., (spodní řada) Zedek F., Zamazal M., Lanšperk P., Arabčuk P., Caletka M., Navrátil T.

Hranice– směna : (horní řada) Kunetka L., Ryška R., Jindra P., Kopecký T., Foltýnek L., Konečný L., Haitl V., Čadra Z., Pazdera T., Porubský M., (spodní řada) Dohnal J., Matějíček J., Ing Ocelka R., Ludka J., Koláček T., Kučera B., Žůrek M., Vilímek V., Honeš J.

53


Kojetín – směna : (horní řada) Ing. Charvát M., Novosad J., Dostál l., Hubený J., Staněk M., Maňák J. , Hřeblo P., (spodní řada) Trněný J., Vlč J., Uličný S., Ondrašík F., Rytíř M., Dvořák J.

Lipník n. B. – směna : (horní řada) Ing Suchánek Z., Lenert M., Kantor J., Holý l., Špunar P., Patrman L., Javůrek F., (spodní řada) Anděl j., Volf S., Čechák M., Rozehnal M., Skařupa p., Hons P.

54


Současní zaměstnanci HZS ÚO Přerov Hodn. prap. nstržm. nstržm. prap. prap. npor. stžm. por. kpt. stžm. prap. prap. ppor. prap. prap. stržm. nstržm. nstržm. kpt. prap. prap. nstržm. nstržm. pprap. pplk. stržm. pprap. por. nstržm. npor. por. nstržm. npor. por. pprap. stržm. nstržm.

Příjmení ANDĚL ARABČUK BURYÁNEK CALETKA ČADRA ČECHÁK ČÍHAL ČOČEK DERYCH DOHNAL DOSTÁL DVOŘÁK FAJKOVÁ FOLTÝNEK FOUKAL HAITL HANÁK HÁNEČKA HAVLÍK HOLBOJ HOLÝ HONEŠ HONS HORÁK HRUBÝ HŘEBLO HUBENÝ CHARVÁT IVAN JAVŮREK JEMELÍK JEMELÍK JEMELKA JEMELKA JINDRA KANTOR KOLÁČEK

Jméno Josef Petr Radek Miroslav Zdeněk Michal Marek Miroslav Ing. Roman Jiří Luděk Jiří Kateřina Ing. Lubomír Milan Václav František Martin Jan Evžen Vladimír Jaromír Petr Jaroslav Jaroslav Ing. Petr Jiří Miroslav Ing. Martin František Radovan David Jaromír Tomáš Ing. Pavel Jaroslav Tomáš

Nástup 18.02.1992 01.02.2001 01.09.2001 03.02.1992 02.08.1992 02.09.1991 04.10.2002 03.05.2000 01.04.1989 15.11.2002 01.01.1999 01.01.1998 06.01.2003 02.02.2000 01.10.2002 01.09.2002 01.02.1999 10.07.2001 01.10.1987 01.11.1984 01.03.1979 30.01.2001 01.04.2001 01.01.1987 03.06.1991 01.07.2002 01.01.1999 01.12.1999 01.10.2002 06.08.1992 03.06.1991 01.04.1998 01.07.1988 01.07.2001 01.10.1994 01.06.2002 01.10.1999 55

Funkce strojník strojník hasič strojník strojník velitel družstva hasič velitel požární stanice technik strojní služby hasič strojník strojník odborný pracovník strojník hasič hasič strojník hasič technik odborné přípravy strojník strojník hasič strojník hasič ředitel hasič strojník velitel požární stanice strojník velitel družstva velitel družstva strojník velitel družstva stavební prevence strojník hasič strojník


Hodn. kpt. nstržm. nstržm. npor. mjr. prap. por. prap. npor. kpt. stržm. nstržm. nstržm. por. pprap. prap. prap. mjr. nstržm. kpt. por. stržm. mjr. stržm. nstržm. por. mjr. por. por. kpt. por. nstržm. nstržm. npor. por. kpt. nstržm. stržm. pprap.

Příjmení KOLÁŘOVÁ KONEČNÝ KOPECKÝ KOSÍK KOUDELA KOUTNÝ KOŽENÝ KRYŠKA KUČERA KUNETKA LANŠPERK LENERT LENOCH LUDKA MAĎAR MACHALA MAŇÁK MAŤA MATĚJÍČEK MIKA MINISTROVÁ MIRVALD MLČÁK MRNKA NAVRÁTIL NAVRÁTIL NEVOSAD NOVOTNÝ OCELKA ONDRAŠÍK PALA PALUCHA PATRMAN PAZDERA PORUBSKÝ RAK ROHÁČOVÁ ROZEHNAL RUŠAR RYŠKA

Jméno Jaroslava Lukáš Tomáš Petr Miroslav Radovan Jan Jaroslav Bohumil Ladislav Pavel Martin Arnošt Jaroslav Miroslav Jiří Jaroslav Miroslav Jan Petr Svatava Mgr. Petr Jan Mgr. Karel Tomáš Zdeněk Jiří Jaroslav Ing. Radek Ing. František Dušan Jan Ing. Ladislav Tomáš Miroslav Milan Ing. Pavla Miroslav Pavel René

Nástup 01.04.1992 02.08.2000 01.02.2001 08.10.1992 04.04.1972 01.10.1994 01.08.1982 01.05.1996 04.11.1985 01.08.1981 01.08.2002 04.08.2001 21.06.2000 01.11.1989 14.10.1997 02.01.1996 01.01.1998 02.03.1970 02.01.2000 06.09.1991 01.01.2001 01.08.2002 29.12.1993 01.01.2001 30.09.2002 01.02.2001 01.08.1989 01.08.1982 01.04.2002 31.12.1992 01.01.1990 01.07.2001 07.12.2001 03.05.2000 01.07.1987 01.03.2001 01.04.1986 01.10.1999 01.01.2003 20.09.1996 56

Funkce hospodářsko-správní ref. strojník hasič velitel čety vedoucí OPIS technik spojař technik CHTS technik spojař velitel družstva velitel požární stanice hasič strojník strojník velitel družstva strojník velitel družstva hasič operační důstojník hasič velitel čety odborný pracovník hasič technik VT odborný pracovník hasič strojník velitel družstva operační důstojník hasič velitel družstva stavební prevence technik spojař hasič strojník velitel družstva velitel družstva požární rada – prevence strojník požární rada – prevence strojník


Hodn. por. kpt. mjr. nstržm. prap. nstržm. npor. prap. por. kpt. prap. nstržm. kpt. prap. npor. stržm. prap. prap. nprap. npor. nstržm. nstržm. stržm. prap. npor. kpt. mjr. prap. prap. nprap. stržm. stržm.

Příjmení RYTÍŘ ŘÍHA SCHWARZ SKAŘUPA SKŘENEK SLOVÁK SOJKOVÁ STANĚK SUCHÁNEK SYMERSKÝ ŠEVČÍK ŠIMONÍK ŠINDLER ŠMAHLÍK ŠPUNAR ŠTEFAN TRNĚNÝ ULIČNÝ VÁLEČEK VEVERKA VILÍMEK VLČ VOLČÍK VOLF VYBÍRAL VYBÍRAL ZAJÍC ZAMAZAL ZEDEK ZAPLETAL ZEHNÁLEK ŽŮREK

Jméno Martin Josef Miroslav Ing. Petr Richard Radim Pavla Martin Zdeněk Ing. Jaroslav Ing. Petr David Jaromír Ing. Stanislav Pavel Jan Jiří Stanislav Karel Zdeněk Vladimír Jan Milan Stanislav Jaromír Antonín Pavel Marek František Petr Jaroslav Martin

Nástup 17.11.1992 01.07.1993 01.04.1984 02.04.2000 01.10.1994 03.02.2001 26.01.1995 16.09.1994 06.07.1998 01.04.2000 19.02.1992 01.08.1998 03.09.1992 01.10.1994 01.08.1985 17.07.2002 01.07.1997 01.01.1999 01.01.2001 01.10.1989 03.05.2001 07.06.2001 01.08.2002 02.01.1979 16.11.1967 23.09.1968 06.10.1969 01.11.1993 02.05.1991 01.01.2001 01.08.2002 01.09.2002

57

Funkce velitel družstva technik radioprovozu vyšetřování požárů strojník strojník technik spojař hospodářsko-správní ref. strojník velitel požární stanice zást. ředitele pro prevenci strojník strojník zástupce ředitele pro IZS technik CHTS velitel družstva hasič strojník hasič odborný pracovník velitel družstva hasič strojník hasič hasič velitel družstva velitel čety operační důstojník strojník technik CHTS odborný pracovník hasič hasič


Bývalí zaměstnanci Příjmení ADÁMEK BAĎURA BATLA BARTOŠ BENEŠ BIALÝ BÍBR BIJA

Jméno Kamil Václav Bohumil Jaroslav František Alex. Ing. Karel Jiří

BERÁNEK

Petr

BĚHÁLEK BLANAŘ BÚŘIL CALÁBEK CALETKA CALETKA ČÍŽ ČERNÝ DOHNALOVÁ DOSTÁL DRESSLER DRTIL DVOŘÁK FAKTOR FAITOVÁ GAJDOŠÍK GERGELA GIESL GNIDA GLIER HASILÍK

Lev Emil Jindřich Jindřich Jiří Josef Jan Petr Vlasta Ivan Radek Vítězslav Vladimír Václav Marie Zdeněk Lumír Bc. Zdeněk Rudolf Jiří Josef

HARAŠTA

Vítězslav

HAUSNER HAVRAN HAVRAN

Zdeněk Jan Otto

Nástup 02.05.1996 01.04.1969 02.01.1979 03.07.1967 01.06.1971 01.08.1981 22.01.1975 01.01.1971 01.10.1971 03.01.1975 05.01.1953 15.07.1955 25.02.1992 04.04.1991 01.03.1986 19.06.1972 01.01.1954 14.02.1992 01.01.1999 18.02.1970 02.06.2001 1962 01.01.1971 03.03.1969 15.06.1972 18.03.1969 04.01.2000 01.10.1994 01.09.1969 01.10.1968 01.01.1970 01.12.1962 01.10.1969 02.02.1970 01.05.1970 01.07.1970 58

Ukončení 27.08.1997 31.01.1986 31.12.2000 28.10.1969 31.12.2000 31.10.1983 30.04.1977 02.03.2000 31.10.1973 01.10.1982 31.12.1982 21.05.1993 31.08.1995 30.04.1997 31.12.2000 16.11.1981 11.07.1997 30.06.1999 30.11.1990 19.10.2002 31.12.2000 28.02.1970 30.11.1976 30.09.1999 31.07.2000 31.07.1997 22.04.1993 31.12.1981 31.12.2000 01.11.1967 30.09.1975 30.04.2000 31.01.1999 31.12.1999

Místo Přerov Přerov Lipník n. B. Přerov Lipník n. B. Přerov Kojetín Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Lipník n. B. Přerov Přerov Kojetín Přerov Hranice Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Hranice Hranice Hranice Přerov Přerov Přerov Hranice Hranice


Příjmení HÁZE HÁZOVÁ HEDVIČEK HNILICA HOLEC HOLEC HOSTAŠA HRDLIČKA HRADILÍK HRADŇANSKÝ HUBÁČEK HUŤKA CHROMCOVÁ JAKAB JANČA JANKŮ JUSTROVÁ KALUŽA KARLÍKOVÁ KLVAČ KLÍMOVÁ KULÍŠEK KOBEDA KOPEČEK KORIČANSKÝ KOSÍK KOUDELA KOUDELKA KOUTNÝ KRÁL KOŽUCH LUKÁŠ LODUHA LODUHOVÁ MÁNEK MÁNEK MATĚJÍČEK MENŠÍK MINAŘÍK MIRVALD

Jméno Nástup Rudolf 01.01.1953 Vlasta 17.01.1953 Stanislav 08.05.1975 Josef 03.04.1991 Karel 01.01.1953 Zdeněk 1954 Jiří 03.01.1970 Josef 01.01.1965 Klement 15.09.1969 Jiří 01.05.1983 Josef 03.01.1977 Jaroslav 01.09.1954 Marcela 01.08.1987 Daniel 01.03.1998 Jaroslav 01.01.1971 Teodor 15.06.1951 Ludmila 01.03.1953 Jan 01.01.1953 Renáta 22.01.1996 Jaroslav 01.01.1998 Martina 01.02.2001 Jaroslav 01.11.1982 Zdeněk 20.10.1969 Stanislav 05.11.1969 Cyril 06.08.1974 Alois Ing. 01.07.1975 Ladislav 01.08.1967 Štěpán 01.07.1956 Leopold 01.01.1953 Rostislav 01.08.1996 Oldřich Ing. 02.08.1977 Bohuslav 01.08.1983 Jan 01.12.1955 Jarmila 01.02.1953 Antonín 1953 Jaroslav 1953 František 08.05.1970 Jan 01.03.1973 Cyril 02.10.1969 Radomír 01.01.1971 59

Ukončení 31.05.1991 30.04.1988 30.11.1976 30.06.1998 05.11.1970 1962 31.12.2001 31.05.1982 31.12.1977 31.03.1998 31.12.2000 26.03.1976 31.12.2000 10.06.2000 02.03.2000 30.06.1986 17.03.1991 1961 19.07.1996 31.10.2001 31.07.2001 28.02.1987 31.01.1971 31.03.1974 24.09.1989 31.12.2000 31.03.1973 15.04.1967 1954 31.07.1999 31.05.1981 30.09.1994 31.10.1988 30.06.1983 1956 1954 31.12.2000 31.05.1975 31.12.2000 30.06.1994

Místo Přerov Přerov Kojetín Přerov Přerov Přerov Hranice Přerov Přerov Přerov Přerov Kojetín Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Kojetín Přerov Přerov Přerov Přerov Hranice Přerov Přerov Kojetín Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Hranice Hranice Kojetín Kojetín


Příjmení MIZERÁK MOTAN MOUČEK MRTVÝ NAVRÁTIL NECKÁŘ NECKÁŘ NEČEKAL NEHYBA NOVÁK NOVÁK NOVÁK NOVÁK NEUBAUER OLIVÍKOVÁ ONDRÚŠEK OREL PADALÍKOVÁ PACHL PATERA PAVLICA PAVLÍK PAVLIŠTÍK PEČÁNKA PEŘINA POKORNÝ POLÁČEK PAZDERA ROVINSKÝ RUSOŇ RUŠAR RYŠÁNEK RYŠÁNEK ROHLÉDER ROSSLER SEKERA SMÉKAL SPÁČIL SPURNÝ

Jméno Nástup Josef 05.04.1976 Antonín 02.05.1972 Bohumil 1953 Václav 19.02.1992 Břetislav 18.11.1965 Josef 22.01.1973 Vojtěch 01.09.1988 Jiří 01.04.1970 Karel 15.05.1969 Antonín 03.12.1969 Petr 01.04.1970 Pavel 01.04.1970 Tomáš 16.09.1999 Jiří 04.01.1972 Otilie 01.09.1985 Tomáš Mgr. 01.12.1997 01.01.1955 Ladislav 09.08.1990 Renata 01.08.1999 Richard 01.01.1953 Michal 01.02.2001 Josef 01.09.1969 Miroslav 11.10.1976 Stanislav 10.10.1984 Jiří 31.12.2000 Mojmír 01.05.1974 Martin 01.09.1999 Karel 04.04.1978 Antonín 01.09.1979 Oldřich 16.02.2001 Jaroslav 01.04.1976 Pavel 02.01.1979 Josef 01.12.1987 Antonín 19.07.1985 Eduard 01.01.1953 František 16.10.1967 Jan 01.09.1971 Dobroslav 01.02.1955 Jaroslav 01.01.1953 Josef 01.02.1967 60

Ukončení 15.06.1977 27.12.1974 1967 07.08.2001 20.11.1991 31.05.1986 30.06.1990 1992 01.12.1972 31.03.1985 31.12.1972 17.02.1973 31.03.2001 16.01.1999 15.02.1996 17.10.1999 31.05.1989 11.02.1992 31.12.2000 1956 31.05.2001 01.03.1973 20.08.1979 30.09.1987 28.06.2001 30.06.1975 30.04.2001 31.05.1989 31.07.1994 05.02.2002 31.08.2001 31.05.1982 31.05.1989 30.09.1999 1956 31.12.1997 16.04.2000 06.06.1981 31.03.1967 01.01.1972

Místo Přerov Přerov Hranice, Přer. Přerov Přerov Přerov Kojetín Kojetín Kojetín Hranice Hranice Hranice Lipník n. B. Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Hranice Přerov Přerov Přerov Přerov Lipník n. B. Přerov Přerov Přerov Přerov Hranice Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov


Příjmení

Jméno

SUCHÁNEK

Eduard

SVIŽELA ŠŤASTNÍK ŠŤASTNÍK ŠUBA ŠUBA ŠVÁČEK TERK TERPLYVEC TOMAN TRNKALOVÁ VACULA VÁGNER VAŇKOVÁ VAŠINKA VIČAR VOLDÁN VYBÍRAL VYCHODIL VYPUŠŤÁK ZÁBRANSKÝ ZÁBRANSKÝ ZBOŘIL ZDAŘIL ZLÁMAL

Petr Václav Rudolf Stanislav Miroslav Pavel Karel Zdeněk Lubomír Dana Bohumír Otakar Helena Jaroslav Karel Miroslav František Pavel Jan Antonín Leonard Roman Alois František

Nástup 19.10.1964 01.05.1969 21.02.1992 15.08.1960 08.10.1962 01.09.1969 02.10.1967 01.02.1973 27.11.1961 02.12.1969 01.08.1985 01.02.2001 01.10.1953 03.09.1996 02.01.1973 1951 21.7.1969 05.01.1953 01.03.1972 01.10.1953 02.05.1972 01.03.1953 10.02.2002 06.1954 09.02.1970

Ukončení 01.10.1968 13.01.1974 30.09.1999 12.08.1993 31.08.1966 30.06.1985 03.07.1996 31.12.2000 01.01.1971 31.05.1975 18.07.1990 15.01.2002 30.04.1964 31.03.1978 31.12.2000 31.12.2000 1958 31.12.2002 01.06.1967 08.03.2001 01.04.1985 31.07.1994 04.02.1979 31.07.2002 1963 31.12.1983

Místo Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Hranice Hranice Hranice Hranice Hranice Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Hranice velitelství PO Hranice Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov Přerov velitelství PO Přerov

Statistika Statistika je, jak již řekl někdo učený přede mnou, přesný součet nepřesných čísel. V průběhu let vedení statistiky požárnosti prošlo mnoha úpravami. Byly období, kdy se evidovaly všechny požáry. Dlouhou dobu se nezapočítávaly drobné požáry trav, slámy či lesů beze škod či s minimální škodou. V 70. letech se neevidovala tzv. technologická a netechnologická zahoření. Až od roku 1992 nastává zlom v tom, že se začaly evidovat všechny požáry a všechny výjezdy jednotek pod názvem událost. Tato situace trvá i v dnešní době. V poválečné historii Československa se od roku 1946 vyšetřováním požárů a jejich 61


evidencí zabýval Sbor národní bezpečnosti. V roce 1948 vyšetřování zůstává na SNB, ale evidenci a první statistiku již provádí ONV - Inspektorát civilní ochrany. S účinnosti nového zákona od roku 1950 provádí evidenci požárů ONV – Okresní velitelství požární ochrany. V roce 1951 již jednotlivé okresy vedou roční přehledy požárnosti a zasílají na KNV – Krajské velitelství požární ochrany Olomouc pravidelná hlášení o požárech. Povinnost zasílat statistická hlášení o požárech na okres měly i jednotlivé obce. Historický obrat nastává od roku 1958, kdy se na okresních inspekcích požární ochrany začínají zpracovávat rozbory požárnosti a jejich evidence dostala celorepublikově určitý řád. V našem přehledu požárů je evidován až do roku 1959 pouze okres Přerov bez od roku 1960 přidružených okresů Hranice a Kojetín. Vysoké škody v r. 1953 jsou ovlivněny měnovou reformou. Přehled požárů v okrese Přerov Rok

Počet požárů

Přímá škoda

Usmrceno

1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977

29 23 40 55 28 11 29 34 44 47 65 62 64 77 72 82 79 49 80 56 40 32 32 46 29

1 437 157,157 524,913 868,200 162,207 333,59 391,366 495,477 925,389 923,359 721,807 365,559 365,2 398 006,520 144,971 470,1 522 710,4 967 090,380 995,1 036 735,2 329 460,255 300,1 182 960,1 260 000,408 050,258 900,-

0 0 1 0 0 0 0 4 1 0 1 0 0 1 3 0 1 1 0 3 1 0 2 2 2

62

Zraněno 0 0 5 6 5 2 0 19 11 12 17 8 27 11 9 16 26 7 10 9 12 4 12 7 7


Rok

Počet požárů

Přímá škoda

Usmrceno

1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991

52 64 62 48 42 85 69 76 114 98 91 77 96 142

804 900,1 573 500,587 900,602 100,1 396 400,1 126 000,1 648 400,1 306 400,2 062 600,1 223 700,1 671 100,1 227 300,1 378 800,1 220 500,-

2 2 6 1 0 0 0 0 5 0 0 1 1 0

Rok 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002

Počet požárů 234 208 225 183 237 197 229 197 238 196 209

Zraněno 9 11 11 4 10 6 9 5 15 4 7 11 17 12

Přímá škoda

Usmrceno

Zraněno

Události

10 658 600,8 798 600,12 839 900,10 893 900,9 540 400,13 650 000,9 582 000,14 395 100,7 598 200,56 005 000,8 022 000,-

1 0 2 2 1 0 1 3 0 2 3

16 6 11 23 16 13 14 9 10 5 16

587 424 705 872 1 401 1 468 1 334 1 401 1 513 1 604 1 877

63


Zásahy hasičů u nejvýznamnějších událostí sledovaného období: Výbuch acetylenu v n.p. Technoplyn Brodek u Přerova – zánik závodu Dne 25. února 1955 asi ve 22.30 hodin došlo v budově výroby acetylénu k výbuchu a následnému požáru kompresorovny. Tato byla součástí objektu, jehož rozměry činily 24,5 x 9 m. Kromě kompresorovny se v budově nacházela plnírna a sklad láhví acetylenu a místnost plynojemu se třemi vyvíječi. O tom, že ohnisko požáru bylo v kompresorovně, svědčily rozbořené zdi s typickým trychtýřovitým tvarem. Samotná budova výroby acetylénu byla výbuchy zničena téměř do základů. Zůstalo stát pouze kousek obvodového zdiva v prostoru plynojemu a jednoho vyvíječe. Dále byl úplně zdemolován přilehlý sklad karbidu, poškozeny garáže závodu, dodávkové vozidlo, zdivo a střešní konstrukce okolních budov v závodě. V přilehlých ulicích vznikly dva požáry rodinných domků od letících hořících láhví. Oba byly v zárodku uhašeny přivolanými jednotkami. Létajícími láhvemi, střepinami a tlakovou vlnou bylo poškozeno 70 rodinných domků, z nichž 12 značně, 20 středně a zbytek lehce, do okruhu až 250 m od ohniska požáru. Docházelo k demolicím střech, stropů, vnitřního zařízení domků, poškození oken, dveří a střešní krytiny. Při požáru explodovalo asi 300 ks láhví s acetylenem. Výbuchy trvaly v nepravidelných intervalech až do páté hodiny ranní dne 26. 2. 1955. Poslední nahodilý výbuch byl téhož dne ve 14.30 hodin. Jinak stále unikající acetylén hořel ještě dne 1. 3. 1955. Závod byl požárem a výbuchy tak zničen, že již nedošlo k obnovení výroby. Při vyšetřování příčin požáru byla ustavena komise, která zjistila, že u kompresoru zn. Messer byl uzavřen přívod chladicí vody, takže kompresor pracoval bez chlazení stlačeného plynu. Došlo ke zvýšení tlaku a prasknutí chladicího rozvodu. Z něj unikalo do kompresorovny velké množství plynu. Po dosažení spodní meze výbušnosti došlo k explozi. Výbuch měl za následek zřícení dvou vyvíječů, kde unikající plyn zapříčinil druhou explozi. Při výbuších byli zraněni dva dělníci, z nichž jeden na následky popálenin zakrátko zemřel. Škoda na 64


budovách a zařízení byla vyčíslena na 606 000 Kčs. Na rodinných domcích vznikla škoda ve výši 250 000 Kčs. Zásah jednotek se hlavně soustředil na ochlazování sudu s acetonem stojícího na nádvoří závodu nedaleko skladu karbidu. Dále byly hašeny požáry rodinných domků. Jako první se dostavila k požáru jednotka DPS Brodek u Přerova. Dále zasahovaly jednotky PS Přerov z povolání, Požární útvar Olomouc, PS z povolání Prostějov, DPS Citov a DPS Rokytnice. Vlakové neštěstí - první technický zásah K prvému zaznamenanému technickému zásahu požární jednotky došlo dne 7. 8. 1956, kdy ve 02.49 hod. najel na Dluhonické spojce v k.ú. Předmostí rychlík č. 47 do stojícího nákladního vlaku. Došlo k vykolejení rychlíku a k rozmetání zadní části nákladního vlaku. Následky srážky byly tragické, bylo usmrceno 7 osob, 14 zraněno těžce a 42 lehce. Předběžná škoda byla vyčíslena na 1 512 000 Kčs. Okolo převrácené lokomotivy došlo ke vzniku požáru od uhlíků z topeniště a popelníku. Požár byl uhašen jednotkou Požárního sboru Přerov z povolání. Jeho příslušníci se následně věnovali vyprošťování uvězněných osob ve vlaku a jejich předávání zdravotníkům k ošetření. Na pomoc při zásahu byli povoláni i příslušníci nevykonávající službu. Požáry zemního plynu a sladovny - rok 1969 je ve znamení obce Lobodice V úterý dne 13. 5. 1969 byl na okresní ohlašovnu požárů Přerov v 10.30 hodin nahlášen požár budované sondy zemního plynu č.39 v k.ú. obce Lobodice. Jako první se k požáru dostavily jednotky OVPÚ Přerov, POŽ ČSD Přerov, ZPS Meopta Přerov a ZPS ČKD Přerovské strojírny. Jelikož se jednalo o netypický druh požáru s jehož likvidací neměly jednotky zkušenosti, byly povolány další posilové jednotky, a to OVPÚ Prostějov a Olomouc, VÚ ČSLA 6200 Přerov, VPS Troubky, VPS Přerov a VPS Předmostí. Zúčastněné jednotky provedly dvoje dopravní vedení od vodního zdroje vzdáleného 1300 metrů k místu soustředění cisteren a od těchto bylo nataženo 11 proudů „ B „ a jedna upevněná proudnice. V 16:03 hod. byl proveden generální útok za účelem ustřelení plamene od potrubí, což se nezdařilo. Další pokus byl 65


proveden v 16:10 hodin, kdy s úspěchem došlo k oddělení plamene od potrubí a k následnému uzavření ventilu. Celá akce byla pod řízením štábu hašení požáru a za účasti zástupců KIPO Ostrava. Dne 26. 6. 1969 vznikl požár v Obchodních sladovnách n.p. v Lobodicích, který byl pozdě zpozorován zaměstnanci. Vzhledem k nefunkčnosti telefonního spojení v obci došlo i k pozdnímu ohlášení na okresní ohlašovnu požárů. To se podařilo asi po hodině z hradla ČSD přes drážní telefon. Na místo vyjela jednotka OVPÚ Přerov a do doby jejího příjezdu prováděli hašení členové VPS Lobodice s technikou PS 8 a DS 12. Jelikož se jednalo o rozlehlý objekt s dřevěnými konstrukcemi, v jehož skladech bylo uloženo asi 90 vagónů sladovnického ječmene, tak došlo k rychlému rozvoji požáru a k jeho rozšíření na celý soubor budov. Následným prohořením stropů se propadlo naskladněné obilí do sklepních prostor a zavalilo hořící dřevěné konstrukce a technologická zařízení, což znesnadňovalo hasební zásah. Při hasebních pracích byli zraněni tři zasahující požárníci. Celkem se likvidace požáru zúčastnilo 13 jednotek VPS, 2 jednotky ZPS a OVPÚ Přerov, Prostějov a Olomouc. Následné odstraňování sutin po požáru probíhalo několik měsíců a zplodiny doutnajícího obilí obtěžovaly občany obce. Zásahem požárních jednotek byly na sousedních budovách uchráněny hodnoty ve výši 3 000 000 Kčs. Škoda způsobená požárem byla vyčíslena na 4 144 800 Kčs. Příčinu vzniku požáru se nepodařilo objasnit. Souběžně s konečnými likvidačními pracemi ve výše uvedené sladovně došlo dne 27. 6. 1969 v 17.51 hodin k technické poruše na sondě zemního plynu LO č.38 v k.ú Lobodice a k nekontrolované erupci plynu. Po nahlášení na okresní ohlašovnu požárů se na místo dostavila jednotka OVPÚ Přerov a po provedeném průzkumu v kyslíkových dýchacích přístrojích spolu se zaměstnanci geologického průzkumu se pokusila o uzavření preventru s cílem zabránit úniku plynu. Z vrtu vylétalo kamení z hlouby 420 metrů. Při pokusu o uzavření potrubí ve 20.11 hod. se vlivem zajiskření autoelektriky jeřábu unikající plyn vznítil. To mělo za následek zranění 4 zaměstnanců Geologického průzkumu Ostrava Hrabová. Utrpěli popáleniny různých stupňů na nechráněných částech těla. K následnému ošetření byli převezeni do Nemocnic s poliklinikou v Kroměříži a Přerově. K požáru byly postupně vyslány jednotky OVPÚ Přerov, Olomouc a Prostějov, ZPS Meopta, ZPS ČKD Přerovské strojírny a POŽ ČSD Přerov. Jelikož se jednalo o požár většího rozsahu než v prvém případě, tak se na místě požáru postupně vystřídaly další posilové jednotky, a to KVPÚ Brno a Ostrava, OVPÚ Gottwaldov, Šumperk, Opava, Nový Jičín a Vsetín, ZPS Přerovské chemické závody, ZPS LIAZ Přerov , ZPÚ VŽKG Ostrava a Svit Otrokovice, Škola PO Frýdek Místek, VÚ 2729 Přerov, VPS Kojetín, Čekyně, Horní Moštěnice, Troubky, Lobodice, Dluhonice, Přerov, Uhřičice, Křenovice, Tovačov a Hranice. Asi 30 minut po vzniku požáru došlo ke zřícení vrtné věže a tato rozprostřela plameny na široké okolí, čímž došlo k požáru lesního porostu, který 66


byl přítomnými jednotkami uhašen. Bylo provedeno preventivní vykácení lesa v okolí sondy, evakuovány maringotky zaměstnanců, zásoby pohonných hmot a používané stroje. Tlak v potrubí byl 40 atm. a výška plamene dosahovala 100 metrů. Štáb hašení požáru rozhodl o přípravě na soustředěný generální útok na sondu. Bylo nataženo troje dopravní vedení od starého koryta řeky vzdáleného asi 1300 metrů. K dodávce vody byly použity PS 8, PS 12 a AS 25 TLF. Voda byla dodávána v převážné míře do ASC 32 T-138, ze kterých bylo nataženo 12 proudů „B“ a 2 ks vrhačů vody. Jelikož bylo třeba odstranit vrtnou věž, která se zřítila na uzávěry, byla na místo povolána těžká vojenská technika z vojenských útvarů Kroměříž, Hranice a Přerov. Rovněž byla povolána speciální technika i s jednotkou požárníků Moravských naftových dolů Hodonín. Za pomoci zaměstnanců PŘCHZ Přerov byl zhotoven těžký tažný hák, který měl být upevněn na konstrukci věže a pomocí buldozeru a jeřábu mělo dojít k jejímu odtažení. Při této činnosti, kde se zasahující příslušníci chránili proti žáru azbestovými obleky došlo k opaření dolních končetin příslušníka OVPÚ Přerov pprap.Ladislava Orla a k popáleninám I. stupně v obličejové části por.Rudolfa Házeho. Jejich ošetření proběhlo v Nemocnici s poliklinikou v Přerově. Po několika pokusech s různou vojenskou i civilní technikou byly zbytky konstrukce věže odstraněny, čímž došlo k opětovnému souvislému vertikálnímu hoření. Bylo přikročeno k vypouštění plynu z dalšího vrtu, čímž se postupně snižoval tlak plynu v podzemních zásobnících. Do ovzduší bylo vypouštěno asi 14 000 m3 plynu za hodinu. Vyvrhované kameny z vrtu způsobily zranění nohy mjr.Emila Blanaře, náčelníka OIPO, a pprap. Jana Vypuštáka, příslušníka OVPÚ Přerov. Na místo se postupně dostavili zástupci KIPO Ostrava a HSPO Praha a skupina inženýrů zabývající se geologickým průzkumem se zástupci Plynáren. Společně stanovovali další postupy spějící k likvidaci požáru. Jako jedna z variant bylo navrhováno odstřelení plamene těžkou bojovou technikou. Jelikož nebylo možno zabezpečit místo doletu střel, bylo od tohoto upuštěno. Další variantou bylo položení těžkého poklopu a následné zabetonování sondy, ani toto neuspělo. Dne 30. 6. 1969 asi v 13.00 hodin bylo rozhodnuto o nasazení připravené požární techniky. Deseti proudy „B“ a dvěma vrhači vody bylo z bezpečné vzdálenosti v polokruhu okolo vrtu přistoupeno k oddělení plamene od potrubí. Zdařil se až druhý pokus a tím byl plamen uhašen. Likvidace se uskutečnila ve 14.00 hodin. Poté byl na potrubí zaměstnanci naftových dolů, za účinného skrápění okolí, nasazen ventil a vrt byl uzavřen. V průběhu celého zásahu byla na místě zajišťována lékařská péče, jelikož zde hrozilo trvalé nebezpečí úrazu. Nesmírným úsilím všech zúčastněných zasahujících požárníků a týmu poradců došlo k uchránění nevyčíslitelných hodnot a k obnovení dodávky plynu z výrobního závodu. Škoda byla vyčíslena na 200 000 Kčs, i když se zpočátku hovořilo o milionech. Na podzemních zásobnících plynu došlo k požáru ještě jednou, a to v roce 1975.

67


Požár ropné rafinérie Čechovice v Polsku roku 1971 – mezinárodní pomoc Dne 26. 6. 1971 v 19.50 vypukl požár první nadzemní nádrže na ropu o objemu 9000 m3 v rafinérii Čechovice, části Dědice, jehož iniciátorem byl úder blesku. Na prvotní zásah byla přivolána 3 profesionální družstva s cisternami a jedním pěnovým vozem. Požární útok byl veden na dvou frontách. Část zasahujících jednotek dodávala vodu na chlazení tří okolních zásobníků a část dodávala pěnu do hořící nádrže o celkové vydatnosti 300 m3/min.. Druhého dne v 01.00 hodin již bylo na místě 18 jednotek profesionálních a 24 jednotek dobrovolných hasičů z Katovického a Krakovského kraje o celkovém počtu 168 hasičů. Tyto jednotky se soustředily na ochlazování okolních nádrží a na dodávání další pěny na požářiště. V 01.20 hodin došlo k vyvření ropy v zásobníku a následnému rozstříknutí do okolí. Ropa se rozlila do čtyř okolních záchytných jímek, čímž došlo k rozšíření požáru do vzdálenosti cca 300 m od jeho ohniska. V tom okamžiku byly v plamenech 4 nadzemní zásobníky a 7 velkých výrobních objektů rafinérie. Během výbuchu nádrže došlo k usmrcení 33 hasičů, 48 bylo těžce a 65 lehce zraněno. Dvacet tři vozidel požární ochrany shořelo i s příslušenstvím. Po této katastrofě byly svolávány jednotky z celého Polska a bylo požádáno tehdejší operační středisko Ostrava o mezistátní pomoc. Ze Severomoravského kraje vyjelo z vybraných okresů a závodů po jedné jednotce. Z OVPÚ Přerov byla neprodleně vyslána Tatra 138 s osádkou 1+3. Jejími členy byli velitel útvaru Rudolf Háze, strojníci Břetislav Navrátil, František Zlámal a Jaroslav Huťka. V 07.00 hodin dne 28.6. byl požár okolních prostor, mimo 4 záchytné jímky, lokalizován a začaly se soustřeďovat síly a prostředky k frontálnímu útoku na nádrže. Povel k útoku byl vydán dne 29. 6. 1971 v 15.10 hodin. V 16.15 se podařilo požár v jímkách a zásobnících lokalizovat a ještě týž den v 17.00 hodin byl požár likvidován. Za aktivní pomoc při likvidaci hořící rafinerie obdrželi příslušníci VPÚ Přerov čestné odznaky „Za zásluhy o rozvoj kraje Katovice“ a stříbrné medaile „Za vynikající zásluhy v požární ochraně“. Toto ocenění obdrželi od polské strany na generálním konzulátě PLR v Ostravě. Požár v n. p. Liberecké automobilové závody, závod 07 Přerov - pomsta V pondělí dne 21. 8. 1972 v 17.44 hodin bylo na ohlašovnu požárů Okresního veřejného požárního útvaru Přerov nahlášeno, že na Tovární ulici hoří sklad materiálu. Na místo vyjela jednotka OVPÚ Přerov se dvěma vozidly ASC 16 a ASC 32.

68


Cestou k místu požáru bylo vidět tmavý oblak stoupajícího kou-ře. Velitel jednotky radiostanicí vydal pokyn ke spuštění sirén ve městě Přerově. Již při vjezdu do závodu bylo patrné, že hoří celý dvoupodlažní sklad o rozměrech 38x15,5 m. Z oken obou podlaží šlehaly plameny. Prostory a příjezdová komunikace před místem požáru byly zastavěny zaparkovanými vozidly pro opravu a uskladněným materiálem. Bylo před večerem a v závodě se již v tuto dobu nepracovalo. Celá budova (52 x 15,5 m) byla tvořena administrativní částí, uprostřed skladem různorodého materiálů pro výrobu, sklady lidových milicí (LM) s uloženou zbojní municí a civilní obrany (CO). Prvotní zásah byl zaměřen na ochranu skladů LM a CO, s cílem zabránit výbuchu munice. S narůstajícím počtem zasahujících jednotek došlo k soustředění sil na ochlazení konstrukcí hořícího objektu a k proniknutí do vnitřních prostor skladu. Stále byl kladen důraz na ochlazování levé části objektu, kde v té době příslušníci VB, členové LM a zaměstnanci vyklízeli munici. Lokalizace požáru, vzhledem k jeho rozsahu, bylo dosaženo za 1 hodinu a 15 minut od příjezdu první jednotky. V této době bylo nasazeno na uhašení požáru 5 lafetových proudnic, 6 proudů „B“ a 4 proudy“C“. Zásobování vodou bylo zajištěno z místní požární nádrže a dvou vnějších hydrantů. V 19.00 hodin byly již první jednotky vraceny na své základny. Následovaly je další a ve 22.46 odjela poslední cizí jednotka ze závodu. Na místě zůstala pouze závodní jednotka n.p. LIAZ (ZPS) s AS 16 z důvodu hlídání požářiště. Konečná likvidace byla provedena dne 22. srpna 1972 v 09.00 hodin. V té době se rozebíraly jednotlivé konstrukce za účelem nalezení ohniska požáru. Na zásahu se podílelo sedm požárních jednotek. Šetřením a svědectvím různých osob bylo prokázáno, že příčinou vzniku požáru bylo úmyslné zapálení uvnitř skladu pracovníkem závodu. Škoda způsobená požárem byla vyčíslena na 1 804 000 Kčs. Uchráněné hodnoty činily 772 000 Kčs. Při požáru došlo k lehkému zranění čtyř zasahujících požárníků.

69


Požár výrobní budovy v n. p. KAZETO Přerov – ohrožena výroba kufrů Dne 16. ledna 1975 v 10.45 hodin byl na ohlašovnu požáru OVPÚ Přerov ohlášen požár v n.p. KAZETO Přerov. Byl zasažen objekt výrobní haly o pěti nadzemním podlažích. Požár vznikl ve 4. NP v prostoru stříkacího boxu. Celé podlaží tvořilo jeden požární úsek, kterým napříč procházel dopravníkový pás. Prováděly se zde dokončovací práce nýtovaných kufrů – povrchové úpravy postřikem nitrolakem s následným vysoušením v sušícím tunelu. Hotové kufry se zde balily do igelitu a papíru. Odtud výrobky byly expedovány do hlavního skladu. Po příjezdu jednotky OVPÚ Přerov na místo požáru velitel zásahu zjistil od požárního technika závodu KAZETO, ve které části závodu hoří. Požár se šířil z prostoru stříkacího boxu do oddělení konfekce 1 a skladu kufrů. V patře nad požárem se nacházelo výpočetní středisko. Dle informací se v objektu již neměly nacházet žádné osoby. Ke svolání posilových jednotek byla použita siréna. Pro zajištění dostatečného množství vody k hašení byla zřízena dvě čerpací stanoviště, ze studny v závodě a z řeky Bečvy. Současně probíhala kyvadlová doprava pomocí cisteren. V 11.00 hodin byl ustanoven štáb hašení a požářiště bylo rozděleno na 3 bojové úseky. Velkým úsilím zúčastněných jednotek se podařilo požár lokalizovat ve 12.15 hodin. To již bylo na místě 11 požárních jednotek z OVPÚ Přerov, OVPÚ Olomouc, DZPS Kazeto Přerov, ZPÚ ČSD Přerov, ZPS Meopta Přerov, ZPS Přerovské strojírny Přerov, ZPS PŘCHZ Přerov, VPS Přerov, VPS Lověšice a dva vojenské útvary. Likvidace požáru byla provedena v 17.35 hodin. V průběhu zásahu byla objevena na WC žena, která volala o pomoc. Zachránila se skokem z okna do náručí zasahujících hasičů. Při požáru došlo k lehčím zraněním čtyř zaměstnanců a jednoho požárníka. K objasnění příčiny vzniku požáru byl přizván soudní znalec. Po vyřezání otvoru do plechového pláště stříkacího boxu a tím zpřístupnění ventilátoru v odsávacím zařízení bylo zjištěno, že od jeho instalace v r. 1960 nebylo těleso ventilátoru čištěno. Na nepřístupné těleso ventilátoru se postupně usazovala nástřiková hmota-nitrolak a jemné částečky dřevěné vlny, která tvořila obsah náplně filtru. Při její výměně se tyto drobné částečky dostaly přirozeným prouděním vzduchu odsáváním do 70


tělesa ventilátoru, kde se nalepovaly na pevnou konstrukci i rotující lopatky. Vrstva postupně narůstala, podobně jako narůstá krápník. Třením rotující části vzniklo teplo, které přivedlo nalepenou, zpevněnou a vysušenou směs nitrolaku a dřevěných pilin k doutnání, které se změnilo v požár. Majitelem objektu byla vyčíslena škoda na 950 000 Kčs. Uchráněné hodnoty na budově a výpočetním středisku činily 20 000 000 Kčs. Požár provozní budovy v n.p. SOLO Lipník n.B. – nejtragičtější požár Ve středu dne 5. 2. 1986 asi ve 13.18 hodin došlo v Lipníku n.B., Čechova 554 ke vzniku požáru v prostoru ruční výroby aluminotermických a krbových zápalek ve 2. NP výrobní budovy. V přízemí objektu se nacházela loupárna dýhy. Ve 2. NP byly umístěny kanceláře a pracoviště ruční výroby krbových a AT zápalek. Jednalo se o zděnou budovu o rozměrech 22 x 15 m, kdy vnitřní dělení na kanceláře bylo z dřevěných konstrukcí. V prostoru výroby zápalek se nacházelo pět žen, které prováděly balení AT zápalek do krabiček. Zápalky se nacházely na pracovním stole, v sušácích a ve skladu. Dle svědků došlo ke třem výbuchům. Nejprve explozivně hořely zápalky na stole, potom na sušácích a naposled ve skladu. V tu dobu bylo zpracováváno na pracovišti 22 400 ks zápalek. Dle znaleckého posudku měly komponenty na výrobu AT zápalek charakter výbušnin. Zápalka sloužila k zapalování směsi pro svařování ocelových konstrukcí. Dosahovala teploty 1 300 oC. Následky požáru byly tragické. Na únikové cestě byly nalezeny tři mrtvé ženy, další mrtvá se nacházela ve skladu. Jedné těžce zraněné ženě se podařilo z budovy uniknout, ale i tato podlehla těžkým popáleninám v nemocnici. Dále došlo k lehčím zraněním dvou úřednic z kanceláří. Při zásahu byli zraněni na dolních končetinách i dva hasiči ze zásahové jednotky. Škoda způsobená požárem byla vyčíslena na 219 100 Kčs. Při prošetřování příčiny vzniku požáru se došlo k závěru, že pravděpodobně při balení zápalek do krabiček došlo omylem ke škrtnutí zápalky o krabičku a k vznícení zápalky, které zapříčinila jedna z pracovnic. Postupně se vznítily při explozivním hoření všechny zápalky a požár se rozšířil na celé podlaží.

71


Požár byl ohlášen na vrátnici závodu ve 13.20 hodin. První požární jednotka ZPS SOLO zahájila zásah ve 13.24 hodin. Postupně se na požářiště dostavilo ještě sedm jednotek: OVPÚ stanice Lipník n.B., OVPÚ Přerov, OVPÚ stanice Hranice, ZPS Meopta Přerov, ZPS Přerovské strojírny, DVPS Lipník n.B. a VÚ 6165 Lipník n.B.. Zásah probíhal v dýchací technice a za vysokých teplot uvnitř objektu. Požářiště bylo rozděleno na tři bojové úseky s hlavním cílem pokusit se zachránit ženy uvnitř. Na to však již bylo pozdě. První mrtvé ženy byly nalezeny těsně před lokalizací požáru, která byla provedena ve 14.30 hodin. Čtvrtá žena byla objevena po patnácté hodině. Konečná likvidace požáru proběhla v 18.26 hodin. Požár výškového domu na ulici Budovatelů – nejsložitější bytový požár Dne 27. 9. 1986 v 03.12 hodin byl na okresní ohlašovnu požárů oznámen požár bytové jednotky ve čtrnáctipodlažním panelovém domě typu T 06 B. Jednotka OVPÚ Přerov směna „A“ se dostavila na místo s technikou CAS 25, CAS 32, PVP-27 a DVS speciál v 03.16 hod., kdy již plameny šlehaly z bytu ve 13. NP a docházelo k vnějšímu rozšíření do bytu ve 14. podlaží. Provedeným průzkumem bylo zjištěno, že se jedná o požár v bytové jednotce 2+1. Uživatelé jednotlivých bytů z podlaží své byty opustili před příjezdem jednotky a byli mimo nebezpečí. Zplodiny hoření se valily do chodby domu přes ponechané otevřené vstupní dveře. Zasahující jednotka musela pracovat v dýchací technice. V důsledku nefunkčnosti hydrantových rozvodů, které byly ucpány kameny a domovními odpadky, bylo nutno provést dopravní a útočné vedení po schodišti. Na požářiště se dostavily další jednotky ZPS Přerovských strojíren, ZPS Meopta, ZPÚ ČSD Přerov a po vyhoukání městskou sirénou VPS Přerov. Za pomoci těchto jednotek byl požár lokalizován v 03.55 hodin. Nasazení výškové techniky, jež mělo zabránit šíření požáru, se ukázalo jako neúčinné pro nedostupnost proudu k ohnisku požáru. Velkým problémem byla doprava techniky na nástupní plochy, protože tyto byly ucpány parkujícími vozidly. Průběžně bylo prováděno varování obyvatel a doporučována jim evakuace. Požár se z obývacího pokoje, ve kterém vznikl, rozšířil na zařízení kuchyně a došlo k vyhoření bytového jádra, čímž bylo narušeno těsnění u vodovodního rozvodu. To vedlo k promáčení stropů a průsaku vody do spodních podlaží. Poškození rozvodu plynu mělo za následek zvýšení intenzity hoření. V bytě ve 14. podlaží bylo požárem poškozeno pouze zařízení kuchyně. Zde byl oheň uhašen a škody minimalizovány. Úplná likvidace požáru byla provedena v 07.21 hodin. V průběhu zásahu se vyskytly nedostatky na požárním zabezpečení domu. Nebyly označeny hlavní uzávěry plynu, vody a elektřiny, čímž došlo k prodlevě při jejich vypnutí. V budově nebyla funkční rozhlasová ústředna, která měla sloužit k řízení evakuace obyvatel. Také nefungovalo nouzové osvětlení. Dalším 72


nedostatkem při evakuaci osob byla nedostupnost klíčů od únikového východu na střechu s možnosti přechodu ohrožených osob do sousedního domu. Požárem vznikla škoda na vybavení bytů a stavebních konstrukcích ve výši 338 800 Kčs. Uchráněné hodnoty byly vyčísleny na 2 000 000 Kčs. Při požáru došlo ke zranění jednoho obyvatele domu, který se nadýchal zplodin hoření a byl ošetřen v nemocnici. Šetřením na místě požáru za účasti soudního znalce byla jako příčina vzniku požáru stanovena technická závada na stojací lampě v obývacím pokoji. Došlo pravděpodobně k přechodovému odporu na kabelu či na vypínači lampy. Požár lesního porostu v k.ú. obce Střítež n. L. – plošně nejrozsáhlejší požár K nejrozsáhlejšímu požáru došlo dne 29. 8. 1992 kolem 10.15 hodin v k.ú. obce Střítež nad Ludinou., místní část „Háj“. Požárem bylo zasaženo 37,9 ha lesa a asi 12 ha strniště. Majiteli lesa byly Lesy České republiky, ZD Střítež n.L. a šest soukromých osob z obce. Škoda způsobená požárem byla vyčíslena na 3 789 500 Kčs. Nedošlo ke zranění ani usmrcení osob. Při ohledání místa požáru bylo zjištěno, že ohnisko požáru bylo v příkopě u silnice. V den požáru foukal silný vítr od silnice (jihozápadu) k lesu. Teplota vzduchu dosahovala 30 oC. Tento rok panovalo velmi suché a teplé počasí a byl zaznamenán největší počet požárů trávy a lesů v historii. Z příkopy se požár rozšířil do středně vysokého lesa. Příčina vzniku požáru se nepodařila objasnit. S největší pravděpodobností jej zavinil nezodpovědný kuřák, který odhodil nedopalek cigarety do suché trávy, která se vlivem větru vznítila. Po oznámení požáru na ohlašovnu v Hranicích byly na místo vyslány tři profesionální a devět dobrovolných jednotek požární ochrany. V době, kdy již byl požár prakticky lokalizován, vznikly na Hranicku další tři požáry. Byly k nim vyslány nové jednotky a staženy dvě jednotky ze Stříteže n.L.. Asi ve 14.50 hodin došlo k silnému závanu větru, který zvedl požár do korun stromů a došlo k jeho rozšíření až na hřeben kopce. Byl vyhlášen zvláštní stupeň poplachu a postupně se dostavovaly na požářiště další jednotky. Celkem jich bylo první den 31. Asi v 18.30 hodin byl požár lokalizován. Štábem hašení bylo zajišťováno stravování, dostatek nápojů a pohonných hmot na požářišti. Byly započaty likvidační práce, které trvaly dlouhé hodiny. Unavené a vyčerpané hasiče nahrazovaly čerstvé posily. Za čtyři dny se na požářišti vystřídalo 40 profesionálních a převážně dobrovolných jednotek a čtyři organizace, které dovážely se svou technikou vodu. Nastala nekonečná práce rozkopávání terénu a ulévání doutnajících pařezů a hrabanky. To trvalo do 1. září, kdy došlo ke změně počasí a začalo pršet. Po kontrole požářiště byla nahlášena likvidace požáru v 11.00 hodin. Postupně byly stahovány zasahující jednotky a v 17.00 hodin bylo předáno požářiště pracovníkům a.s Lesy Frenštát p.R.. Při požáru bylo nasazeno 66 požárních vozidel a jeden vrtulník. Na hašení bylo použito 2 880 m3 vody. Spotřebovalo se 11 900 l nafty 73


a 400 l benzínu. Dne 29. 8. zasahovalo 240 osob, dne 30. 8. to bylo 360 osob, 31. 8. ještě 195 osob a 1. 9. už jen 122 osob. Škody na zničeném materiálu (hadice) a poškozené technice byly vyčísleny na 360 000 Kčs. Povodně roku 1997 – nejmasovější nasazení jednotek Povodně z počátku července, které zasáhly velkou část Moravy, byly nejvážnější přírodní katastrofou, která se odehrála na území státu. V té době nikdo netušil, že bude svou ničivostí překonána za pouhých pět let o pár stovek kilometrů dále. Povodňová situace vznikala postupně od večerních hodin pátku 4. července, kdy začalo pršet v podobě bouřek v horských oblastech Beskyd a Jeseníků. Od časných hodin sobotního rána přišel vytrvalý přívalový déšť, který trval tři dny. Denní úhrn srážek dosahoval více jak 100 mm. Přeháňky probíhaly ještě v úterý a tlaková níže ustoupila z území Moravy až ve středu. Voda nasytila půdu a naplnila přehrady v podhůří hor tak, že ji bylo nutno odpouštět. Povodňová situace na našem okrese nastala v neděli dne 6. 7. v kopcovitém terénu v oblasti Hranicka. Zde docházelo k zaplavování sklepů rodinných domků, silničních podjezdů a k nutnosti evakuace dětského tábora. To stále nebylo nic proti tomu, co přišlo v pondělí dne 7. 7. 1997. Po řece Bečvě se valila povodňová vlna, jejíž rozsah a katastrofální následky nebyl schopen nikdo předvídat. Zasáhla plošně třetinu okresu v okolí jejího toku od východu na západ. Na Rožnovsku začali vypouštět v neděli večer přeplněnou nádrž Bystřička. Voda z ní celou situaci ještě zhoršila. Nejprve zaplavila město Valašské Meziříčí a v ranních hodinách se dostala na hranice okresu v k.ú. obce Hustopeče nad Bečvou. Zde smetla chatovou oblast, z níž bylo evakuováno asi 60 osob pomocí motorového člunu a vrtulníku. Současně byla organizována obecními úřady a hasičskými jednotkami evakuace osob a majetku v obcích a městech, jimiž vlna postupovala. Největší záchranné práce probíhaly v Hranicích a Lipníku n.B., kde evakuace osob probíhala dlouho do noci, a to i díky neochotě obyvatel opustit včas své příbytky. V Hranicích již vypomáhala zasahujícím hasičům první pomocná jednotka z HZS Litoměřice. V odpoledních hodinách voda dorazila do Přerova. Kolem 15.00 hod. se začala vylévat ze břehů a postupně zaplavovala níže položené ulice. V podvečer se dalo říci, že hlavní koryto se valilo ulicemi 17.listopadu a Komenského. Voda zasáhla asi 2/3 města a všechny významné závody a úřady, kromě a.s. Meopta a Nemocnice s poliklinikou. Postupně došlo k vyřazení všech energetických a telefonních sítí. Vodou nezasažen zůstal objekt Hasičského záchranného sboru, do kterého byl umístěn Krizový štáb okresu. Na Horním náměstí zůstalo uvězněno asi 600 obyvatel, kteří byli umístěni do klubu Přerovských strojíren. Na pravém břehu řeky v ulicích se zástavbou starších rodinných domku začalo docházet k narušování jejich statiky. Zde naši příslušníci spolu s jednotkami HZS Olomouc, Jablonec a Praha-západ evakuovali postižené

74


občany do blízkých panelových domů. Jejich převoz přes řeku do nezasažené části města bez vrtulníků nebyl možný. V nočních hodinách řeka kulminovala a začala ohrožovat obce za městem. Mimo jiné byly zasaženy obce Bochoř, Vlkoš, Věžky, Henčlov a hlavně Troubky. Troubky se staly symbolem povodně na Moravě. Z této obce bylo během dvou dnů (8. a 9. 7.) pomocí vrtulníků a nákladních vozidel evakuováno asi 1800 obyvatel. Zde největší kus práce odvedli hasiči HZS Praha-západ, Jablonec, Litoměřice, Znojmo, HZS ČD Přerov a letci vrtulníkové základny Přerov. Evakuovaní občané byli umísťováni ve školách, ubytovnách, kasárnách a hotelích na území okresu, kde jim byla poskytnuta základní lékařská pomoc a nejnutnější prostředky osobní potřeby. I přes veškerou pomoc v obci zemřelo 9 osob. Dne 8. července došlo k poklesu vody v Přerově a bylo možno evakuovat osoby z Horního náměstí. Dne 9. 7. se k Troubkám řekou Moravou na soutok s Bečvou přihnala voda z Jeseníků. Tím se zhoršila situace obcí v okolí Moravy a měst Tovačova a Kojetína. I zde probíhala evakuace osob a majetku. V obcích na horním toku řeky Bečvy a na menších říčkách opadla voda již natolik, že se mohlo začít s čerpáním vody ze zatopených objektů. Mezitím přijížděly na pomoc další hasičské jednotky, které byly operačním střediskem nasazovány dle potřeb jednotlivých obcí. Dne 10. 7. již Bečva poklesla v Přerově tak, že mohlo být i ve městě přikročeno k čerpání vody. Důraz byl kladen především na potravinářské výrobny, aby mohla být obnovena dodávka základních potravin pro obyvatele regionu . Protože byly zaplaveny největší zdroje pitné vody v okolí Tovačova, museli být občané zásobováni vodou v plastových láhvích. V tento den kulminovala řeka Morava a zaplavila obec Citov, ze které bylo evakuováno 50 občanů. Od 11. července, po přechodu povodňové vlny okresem, nastala nekonečná práce čerpání vody a úklidu zasažených prostor. Čerpání vody pokračovalo až do 31. 7., poté již byly čerpací práce zařazeny do běžných technických zásahů. V Troubkách zůstal nasazen pluk CO Kutná Hora až do října. V celém okrese bylo nasazeno 140 profesionálních a dobrovolných jednotek takřka z celé republiky. Jejich osádky tvořilo 698 hasičů. Při takto náročném a vyčerpávajícím zásahu byli zraněni pouze čtyři hasiči. O to krutější daň si vybrala povodeň na civilním obyvatelstvu. Tím nejdražším, svým životem, ji zaplatilo 13 občanů, což bylo nejvíc ze všech postižených okresů. Částečně či úplně bylo zaplaveno 31 obcí. Dalších 20 obcí bylo povodní postiženo. Voda 75


způsobila zničení 510 rodinných domků a dalších 2452 bylo poškozeno. Škody způsobené velkou vodou byly vyčísleny 1 166,5 mil. Kč. Na tomto nejdelším a nejnáročnějším zásahu se podíleli s různým nasazením prakticky všichni příslušníci HZS okresu Přerov. Někteří nasazovali vlastní životy, aniž jejich nejbližší věděli, zda jsou živí a zdraví. Ani oni sami neměli, i několik dni, o nich žádné zprávy, a přesto se znovu a znovu vrhali do boje se zákeřným živlem. Většinou byli za svou statečnost právem oceněni. Obdrželi „děkovné listy“ různého stupně. Od ministra vnitra, přes generálního ředitele, až po okresní úřad. Poděkování nejde udělit všem, a tak mnoho těchto novodobých hrdinů zůstalo neznámých. Pro všechny však byl největší odměnou zachráněný lidský život a vděčnost občanů. To hřeje u srdce více než jakékoliv ocenění. A o záchranu občanů šlo především. Požár rodinného domku – kéž by k němu nikdy nedošlo Jen co byla zdolána velká voda došlo k největší tragédii v historii zásahové jednotky při požáru rodinného domku v Přerově, ulice Na Hrázi 14, ze dne 20. 8. 1997. V domku hořel půdní prostor naskladněný jeho vybavením po povodni. Na místo se jako první dostavila jednotka HZS okresu Přerov s vozem CAS 25 Liaz v počtu 1 + 3. Za účelem průzkumu a zároveň k hašení byl natažen jeden proud „C“. Jako číslo jedna postupoval rtm. Kamil Adámek, který vnikl po žebři poklopem do půdního prostoru. Po vstupu na půdu za ním kovový poklop zapadl a zřítil se na něj uskladněný materiál. Došlo k zacvaknutí nezavodněné hadice. Pan Adámek ztratil orientaci a v půdním prostoru byl prakticky uvězněn. Navíc vstoupil na poklop a snažil se ho prorazit. Tím však bránil proniknutí dalším členům jednotky i vody k místu zásahu. Narůstající teplota z ohniska požáru u něj zapříčinila popáleniny, zejména na horní polovině těla a dýchacích cest. Mezitím se na místo dostavilo vozidlo TA 2 Avia 31 a jednotka HZS Českých drah. Obě jednotky vynaložily veškeré možné úsilí na vyproštění pana Adámka. Část jednotky se snažila nadzvednout poklop a část jednotky otvírala zvenčí deskový záklop střešní konstrukce. Po několika minutách se podařilo pana Adámka vyprostit. Zraněný příslušník byl předán Zdravotní záchranné službě Přerov. Následně byl převezen vrtulníkem na popáleninové centrum v Brně. Zde svým zraněním, po několikadenním zápase o život, podlehl. K této hrůzné události došlo při požáru , který nebyl velkého rozsahu. Po neopatrném vniknutí do půdního prostoru panem Adámkem se situace na požářišti velmi zkomplikovala a přes veškeré úsilí ostatních zasahujících se nepodařilo tragédii zabránit. Požárem byl poškozen uskladněný materiál a střešní konstrukce. Příčinou jeho vzniku bylo svařování a řezání plamenem, kdy byla upalována expanzní nádrž a došlo ke vznícení stropní konstrukce.

76


Dopravní nehoda dodávkového a nákladního vozidla – nejčernější den na silnici Při návratu z dovolené vjelo dodávkové vozidlo Ford z Polska, jedoucí po silnici E 462 u obce Jezernice, do protisměru, kde se čelně střetlo s nákladním vozidlem Avia. K této události došlo dne 2. 8. 2000 kolem čtvrté hodiny ranní. Na místo se dostavily čtyři požární jednotky, několik sanitek zdravotnické záchranné služby, vrtulník letecké záchranné služby, Policie ČR a Městská policie Lipník n.B.. Jednalo se o koordinovanou činnost složek integrovaného záchranného systému. Při dojezdu jednotky HZS okresu Přerov, stanice Lipník nad Bečvou na místo tragedie se zde již nacházela Policie ČR. Ve vozidlech se nacházely tři zaklíněné osoby. Na příkopě leželo 5 zraněných osob a jedna usmrcená. Jednotka okamžitě začala poskytovat předlékařskou pomoc. Po dojezdu dalších dvou jednotek bylo provedeno zajištění vozidel proti požáru a započato vyprošťováním zaklíněných osob. Postupně si zraněné osoby přebírala ZZS k ošetření. Hasiči pomáhali s jejich nakládáním do vrtulníku a sanitek. Následky nehody byly velmi tragické. Na místě zásahu zemřely čtyři osoby, z nichž jedno bylo čtyřleté dítě nalezené v zavazadlovém prostoru až při jeho vyklízení. Další dvě osoby zemřely po převozu do nemocnice a čtyři byly těžce zraněny. Po zakreslení místa nehody a prošetření Policií ČR hasiči provedli úklid silnice od vozidel, střepů a pohonných hmot. Požár v obchodním domě PRIOR – nejvyšší škoda Dne 1. 12. 2001 v 07.04 hodin vyjela jednotka HZS Olomouckého kraje ÚO Přerov s vozidlem CAS 24 T 815 ve složení 1+3 na signalizaci EPS do obchodního domu PRIOR Přerov, Čechova 26. Během jízdy bylo operačním důstojníkem upřesněno, že se jedná o požár zářivkového tělesa v oddělení sportu ve 2. NP budovy. Po příjezdu na místo provedla jednotka vybavená jedním PHP CO2 průzkum oddělení sportu. Byl zjištěn požár v tomto oddělení na 77

Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje územní odbor Přerov 2

ploše cca 30 m . Okamžitě byly VZ žádány další síly a prostředky. V celém přízemí, kde již bylo otevřeno pro veřejnost, byl vyhlášen požární poplach a nakupující byli vyzváni k samovolnému opuštění objektu. Prvotní zásah spočíval ve vypnutí elektrického proudu v celém objektu a postupu dvojčlenné skupiny vybavené dýchací technikou, zavodněným C proudem a světlomety, silně zakouřeným prostorem k ohnisku požáru. Současně s hašením probíhaly práce zejména na vytvoření odváděcích otvorů tepla a kouře z prostor požářiště a nasazení přetlakové ventilace. Na místo se dostavily další jednotky, které byly nasazeny na evakuaci zboží uskladněného v blízkosti ohniska požáru. Byl proveden průzkum přilehlých prostor prodejních oddělení ve 2. a 3. NP. Nebyly nalezeny žádné ohrožené osoby ani další ohniska požáru. Lokalizace požáru byla provedena v 08.35 hodin. Další činnost spočívala v rozebírání skladu a dohašování ohniska požáru, důkladném odvětrání a zamezení vstupu nepovolaných osob do prostor 2.NP. Nacházelo se zde cenné zboží a tržby jednotlivých prodejen, které byly postupně odnášeny za zpřísněných opatření určenou skupinou složenou z příslušníků PČR, HZS a majitele prodejního oddělení. Ve 12.20 hodin byla nahlášena likvidace požáru a požářiště bylo velitelem zásahu předáno provozovateli obchodního domu. Hašení požáru se zúčastnilo 5 jednotek PO: HZS Olomouckého kraje ÚO Přerov, HZS ČD Přerov, HZSP Meopta Přerov, SDH Radslavice a SDH Přerov. Dále byli přítomni Policie ČR, ZZS Přerov a MP Přerov. Jednalo se o koordinovaný zásah složek IZS. Ačkoliv je obchodní dům PRIOR vybaven EPS a nachází se v těsné blízkosti PS HZS ÚO Přerov, je vzniklá škoda nejvyšší v celé historii útvaru. Důvodem je zejména velmi rychlé rozšíření požáru na sklad sportovních potřeb, složení skladovaného materiálu (umělé hmoty) a velká prodejní plocha. Byla zasažena všechna prodejní oddělení, ať již požárem, sálavým teplem či zplodinami hoření. Vyčíslená škoda třinácti uživateli činí 35 815 800 Kč. Uchráněné hodnoty byly stanoveny na 20 000 000 Kč. Příčinou vzniku požáru byla technická závada na zářivkovém tělese, kdy závada na kondenzátoru způsobila vznícení krytu zářivky a ten spadl do uskladněného zboží. Povodeň Čechy 2002 – největší zásah IZS V srpnu zasáhly rozsáhlé oblasti jižních, středních a severních Čech nejničivější povodně v novodobých dějinách státu. Extrémní srážky přišly ve dvou vlnách, a to zejména 6. - 7. srpna a 11. - 12. srpna. Nejvíce postiženy byly Praha, Jihočeský, Plzeňský, Karlovarský, Středočeský, Ústecký kraj a část jižní Moravy. Zasaženo bylo 31 okresů, zaplaveno 505 obcí, zničeno více než tisíc domů a 73 mostů. Při záchranných pracích bylo evakuováno 225 000 obyvatel. Škody způsobené povodní byly předběžně vyčísleny na 100 miliard korun. Živel si vyžádal 17 lidských obětí. 78


Jednotka územního odboru Přerov již prošla povodněmi v roce 1997. V té době se s vodním živlem poprala velice zdárně, i když s mnohem skromnějším vybavením než má dnes. Tehdy nám přijely na pomoc jednotky z celých Čech i nezasažené Moravy. Pociťovali jsme morální odpovědnost jim tuto pomoc oplatit. Měli jsme potřebné zkušenosti, nové technické vybavení a povinnost poskytnout své síly postiženým občanům a unaveným kolegům hasičům. Dne 12. 8. 2002 byla aktivována dvoučlenná skupina, která se jako první vydala do jižních Čech. Byli to členové speciální lezecké skupiny npor. Jaromír Jemelka a prap. Jiří Machala, kteří byli přepraveni letecky vrtulníkem MIG 17 z přerovského vojenského letiště. Působili v oblasti Českých Budějovic, kde se podíleli na prvotní záchraně občanů. Jejich záchrana spočívala v přenosu tzv. podvěsem na laně pod vrtulníkem. Návrat skupiny byl dne 14 .8. 2002. Největší počet hasičů vyrazil do Čech ještě téhož dne po vlastní ose. Velitelem této osmičlenné jednotky byl por. Ing. Miroslav Čoček a dalšími členy byli por. Ing. Zdeněk Suchánek, por. Ing. Radek Ocelka, kpt. Jan Havlík, npor. Jaromír Vybíral, npor. Pavel Špunar, prap. Zdeněk Čadra a nstržm. Radek Buryánek. Tito jeli do oblasti Klatov a odtud se později přesunuli do Plzně. Byli vybaveni vozidly CAS 25K Liaz, Toyota LC 75, Š 135 Favorit, kovovým motorovým člunem Sae Nymph a gumovým motorovým člunem Quick Silver. Další výbavu tvořila plovoucí a ponorná čerpadla, prostředky pro práci na vodě a v zatopených územích, dekontaminační prostředky, zásoby jídla a týlového materiálu na delší dobu. Činnost této skupiny spočívala v záchraně osob a zásobování zatopených území pomocí člunů, v odčerpávání vody ze zaplavených objektů a území a v evakuaci zaplaveného materiálu. Tato jednotka působila ve svěřené oblasti do 18. 8. 2002. Ve dnech 13. až 17. 8. 2002 se podílel na záchranných pracích v Praze příslušník nstržm. Miroslav Maďar s dalším kovovým motorovým člunem SeaNymph, který byl součástí krajského výjezdu. Další příslušníci, kteří byli vysláni na pomoc do postižených oblastí, jeli postupně v termínech 18. 8. až 7. 9. 2002. Byli to npor. Petr Mika, který velel čtyřem jednotkám SDH v oblasti Neratovic a por. Ing. Milan Rak, který velel také 4 jednotkám SDH v oblasti Praha-Stromovka. Poslední poskytnutou pomocí bylo vyslání týlového kontejneru pro řízení zásahů do prostoru Litoměřic. Neméně významnou pomoc poskytly i jednotlivé sbory dobrovolných hasičů obcí. Jednalo se o deset sborů, a to z Čekyně, Dřevohostic, Hranic, Kojetína, Milenova, Radíkova, Radslavic, Troubek, Újezdce a Veselíčka. Troubky a Čekyně zasahovaly v postižených oblastech dvakrát. Nesmíme také zapomenout na jednotku HZS ČD Přerov zasahující v Č. Budějovicích a v Praze.

79

Závěrečné slovo ředitele HZS Olomouckého kraje územního odboru Přerov Vážení čtenáři, hasiči, přátelé, velké nadšení a touha po zmapování historie profesionálního hasičstva v okrese Přerov vedlo příslušníky HZS Olomouckého kraje, územního odboru Přerov, ke snaze o vytvoření co nejkomplexnějšího almanachu tohoto oboru v našem regionu. Nelze samozřejmě obsáhnout celou bohatou historii HZS Přerov a určitě se v něm vyskytnou nedostatky. Sledovali jsme vývoj z několika pohledů a jsou to opravdu jen útržky, co předkládáme ke čtení, neboť vystihnout na několika stranách byť jen krátký úsek dějin profesionální požární ochrany, jeho všedního života, to není úkol snadný. Šlo nám o přiblížení významných událostí celkového vývoje profesionální požární ochrany okresu Přerov a nejdůležitějších změn za uplynulých 50 let. Chtěli jsme, aby tyto záznamy, které nám ukazují naše předchůdce a jejich nelehký život nebyly zapomenuty. Musíme jim poděkovat a vyzvednout jejich zásluhy, kdy bojovali s přírodními živly v minimálních počtech, se zastaralou technikou a nevyhovujícími ochrannými prostředky. S tímto muzejním vybavením si již současné zásahy nedovedeme vůbec představit. Dnešním příslušníkům přejeme, aby čerpali ze zkušeností těch minulých a neustrnuli ve svém vývoji. Je třeba neustále se zdokonalovat a učit, abyste zvládli všechny nástrahy svého náročného povolání, které na vás číhají. Zvláštní poděkování patří mjr. Ing. Miroslavu Schwarzovi, který technicky koordinoval a organizoval vydání této publikace, jakož i všem příslušníkům a pracovníkům HZS Olomouckého kraje, územního odboru Přerov, kteří se autorsky na publikaci podíleli. Tato publikace mohla vyjít díky vzácnému pochopení sponzora, kterým je PRECHEZA a.s. Přerov a zvláště pak díky generálnímu řediteli Ing. Antonínu Mlčochovi CSc. pplk. Ing. Jaroslav Hrubý

Obsah Úvod ......................................................................................................................... 5 Historie požární ochrany z hlediska zákonnosti ....................................................... 5 Stanice Přerov........................................................................................................... 7 Stanice Hranice....................................................................................................... 14 Stanice Kojetín ....................................................................................................... 17 Stanice Lipník nad Bečvou..................................................................................... 20 Okresní velitelství, SPD, OIPO, Sbor požární ochrany, SaÚ SPO …… ................ 23 Strojní služba .......................................................................................................... 27 Spojová technika .................................................................................................... 30 Chemicko-technická a protiplynová služba............................................................ 31 Informační a výpočetní technika ............................................................................ 33 Integrovaný záchranný systém okresu Přerov ....................................................... 35 Plošné rozmístění sil a prostředků PO .................................................................... 36 Operační a informační středisko............................................................................. 40 Odborná příprava a výcvik ..................................................................................... 42 Ochrana obyvatel - CO ........................................................................................... 43 Mimopracovní činnost příslušníků ......................................................................... 45 Organizační struktura ............................................................................................. 49 Současní zaměstnanci HZS ÚO Přerov .................................................................. 55 Bývalí zaměstnanci................................................................................................. 58 Statistika ................................................................................................................. 61 Zásahy hasičů u nejvýznamnějších událostí sledovaného období: ......................... 64 Závěrečné slovo ředitele HZS Olomouckého kraje územního odboru Přerov.......... 1

Srdečné poděkování patří našim důchodcům, kteří zapůjčili své „vzpomínky“ a fotografie z dob minulých. Jedná se o Ladislava Orla, Jana Vypušťáka, Jana Sekeru, Václava Šťastníka, Ludmilu Justrovou, Vlastu Házovou, Jana Kalužu, Cyrila Minaříka, Rudolfa Ryndu a Františku Kolčavovou. Na zajištění oslav 50 let založení hasičského záchranného sboru se sponzorsky podílely následující firmy: -

OMEGA SERVIS spol. s. r. o. Přerov LINDE TECHNOPLYN a. s. Praha EMOS spol. s. r. o. Přerov PRECHEZA a. s. Přerov MONTÁŽE Přerov a. s. KAZETO spol. s. r. o. Přerov ZAHAS s. r. o. Trnávka Pivovar ZUBR a. s. Přerov VaK SERVIS Drahotuše VODOVODY A KANALIZACE a. s. Přerov PEKÁRNA TIEFENBACH Přerov SIBOM s. r. o. Osek nad Bečvou EKONA PETROL s. r. o. Přerov HANÁCKÁ KYSELKA s. r. o. Horní Moštěnice PEKÁRNA RACEK Přerov RMS s r. o., Praha

Data do této publikace byla čerpána z historických záznamů, pamětí bývalých zaměstnanců, zápisů v kronikách a dalších materiálů. Pokud by se uvedené údaje lišily od skutečnosti, tak se za ně omlouváme a věříme ve vaši toleranci, neboť někdy písemné záznamy chybí a paměť těch, co byli při tom, není neomylná. Publikaci vydal v roce 2003 HZS Olomouckého kraje, územní odbor Přerov, Šířava 25, Přerov, tel.: 581705510, fax: 581203030, e-mail: [email protected] Zpracoval: mjr. Ing. Miroslav Schwarz Redakční rada: mjr. Ing. Miroslav Schwarz, por. Mgr. Svatava Ministrová, nprap. Karel Váleček, nprap. Petr Zapletal, Karel Mrnka. Přispívatelé: pplk. Ing. Jaroslav Hrubý, kpt. Ing. Jaroslav Symerský, kpt. Ing. Jaromír Šindler, mjr. Mgr. Jan Mlčák, mjr. Koudela, mjr. Pavel Zajíc, mjr. Miroslav Maťa, kpt. Jan Havlík, kpt. Roman Derych, kpt. Josef Říha, kpt. Ladislav Kunetka, npor. Ing. Miroslav Čoček, npor. Jaromír Vybíral, por. Ing. Zdeněk Suchánek, por. Ing. Miroslav Charvát, por. Jan Kožený. Grafická úprava: por. Mgr. Svatava Ministrová Foto: archív, mjr. Ing. Miroslav Schwarz Náklad: 500 ks

Úvod. Ředitel Územního odboru Přerov HZS Olomouckého kraje pplk. Ing. Jaroslav Hrubý

Recommend Documents