Úvaha o elegantním životě, Honoré de Balzac

„KDO NENAVŠTĚVUJE ČASTO PAŘÍŽ, NEBUDE NIKDY DOKONALE ELEGANTNÍ.“ Úvaha o elegantním životě, Honoré de Balzac

Pár let poté, co se zdálo, že vzhled již pro ně není prioritou, se Francouzi znovu začínají zajímat o eleganci. Nejde jim o to stát se módní ikonou, chtějí dobře vypadat. Sbírají odvahu pečovat o sebe a znovu si osvojit zapomenutá pravidla oblékání. Raději si vezmou dokonale střižené tvídové sako než nezajímavé tričko. Umí ocenit hebký kašmír nebo egyptskou bavlnu. Zajímají je pánské časopisy, čím dál tím početnější a odbornější blogy věnované stylu. Nejsou tak pečliví jako zářiví Italové, ale ležérnější než upravení Angličané. Do světa módy přinášejí závan troufalé svobody. Málokdy je uvidíte nově oblečené od hlavy k patě. Umí si vytvořit skvělý „look“ i za pár korun. Rádi nosí lehce ochozené boty s krásnou patinou. Sáhnou po nich raději než po nových botách bez ducha. Nebojí se kombinovat jedinečné modely malých návrhářů s kousky masových značek. Typicky francouzský přístup! Elegance není jen styl. Je to také umění žít po francouzsku. Elegance se inspirovala galantností, jež se zrodila ve 12. století na francouzských dvorech chlubících se novým uměním lásky. Francouzi dokázali zachovat toto nádherné a starobylé dědictví, jež je v zahraničí někdy špatně interpretováno. Lze tedy považovat Francouze za mužský ideál? Určitě ne. A tím lépe. Nemáme rádi přílišnou uhlazenost. Více než dokonalost nás zajímají drobné paradoxy, jež dokonale vystihují francouzského ducha: šarmantní, ale svůdník, romantický, ale přelétavý, štědrý, ale nevázaný, estét, ale lehce arogantní, gurmán, ale někdy příliš velký bonviván. Francouzi si umí poradit i s chybami svých kvalit.

ŠIK jako Francouz 7

galantní až do

rána

ŘÍKÁ SE, ŽE FRANCIE JE ZEMĚ GALANTNÍCH MUŽŮ. NEJSEM SI TÍM ÚPLNĚ JISTÁ, KDYŽ VIDÍM TY MLADÉ HULVÁTY, JAK SI SEDÍ V PŘEPLNĚNÉM METRU NEBO AUTOBUSE A NAD NIMI POSTÁVAJÍ STAŘÍ LIDÍ NEBO NASTÁVAJÍCÍ MAMINKY NUCENÉ POSLOUCHAT, JAK SE MLÁDEŽ CHLUBÍ DO TELEFONU PŘI ČÍM DÁL TÍM MÉNĚ DISKRÉTNÍCH HOVORECH. V MINULÉM STOLETÍ TOTO PRAVIDLO PLATILO. FRANCOUZ UMĚL BÝT GALANTNÍ. Pomáhal ženě s těžkými taškami, pustil ji sednout v tramvaji, držel jí dveře… „Ostatně nejlépe zahubíme lásku tím, že ji uspokojíme,“ říkával Marivaux. Jinými slovy zábavné je svádění, nikoliv realizace touhy. Právě v tom tkví dvojznačnost galantnosti. Často se domníváme, že se jedná o „politicky nekorektní svádění“. Všechna tato drobná pravidla a gesta převzatá z minulých století usnadňují ženám život. Muži se chtějí ženám zalíbit, a tak se chovají galantně. Ostatně i v minulosti ušlechtilí rytíři padali

k nohám svých milých. „Ve středověku se rytíři podrobovali zkouškám, jež jim uložila dáma jejich srdce, aby ji získali,“ vysvětluje autorka Anne de Marnhacová. „Je svolným vazalem všemocné lenní paní a musí uspokojit její tělesné touhy. Román o růži vyzdvihuje absolutní respekt, který je třeba dámě zachovati, obcování není zakázáno, ale je třeba si jej zasloužit. Tento model kurtoazní lásky nastolí ve 12. století dvě ženy: Eleonora Akvitánská a Marie Francouzská. „Když jste byla ženou v Paříži, nemůžete být ženou někde jinde,“ říkával s oblibou Montesquieu. Američanky


Galantní až

to považovaly za staromódní, ale rozkošné. Dánky a další seveřanky váhaly, zda mohou tyto subtilní a zároveň podezřelé pozornosti považovat za správné a žádoucí. Jaká by ale byla Francie bez touhy líbit se, bez umění svádění, bez možnosti nechat se milovat a dobývat? PRO NĚKTERÉ ARCHAICKÉ, TRAPNÉ A SEXISTICKÉ, PRO JINÉ PROJEV ÚCTY A RESPEKTU. Francouzská galantnost je přímým dědictvím středověkého rytířství, nicméně byl to až Ludvík XIV., mladý svůdný král a velký milovník, který pravidla galantnosti zavedl na svém dvoře: „Ženám náleží výsady, které nemají muži stejné úrovně.“ Krásný král natolik miluje ženy, že přinutí celý dvůr, aby jim projevoval úctu a respekt. Říká se, že zdravil i komorné. V 17. století je „účast žen na životě společnosti ve Francii něčím, co tuto zemi odlišuje od zbytku světa. Vliv žen je všudypřítomný, a to jak v kultuře, tak v politice“, vysvětluje ve své knize Claude Habibová. Podle pravidel galantnosti muž nabízí, ale žena má poslední slovo. Jinými slovy, žena může říci Ne a muž se musí srdnatě a nenuceně podřídit tomuto odmítnutí. „Dochází k rozpadu dvorní společnosti. Poté nastupuje napoleonské císařství, které s sebou přinese model ženské křehkosti, hojně podporovaný vzmáhajícím se měšťanstvem. Žena v domácnosti je dávána všem

za příklad, přehnaná ostýchavost a prudérnost svazují ženy stejně jako korzety, které nosí. Žena, která by si dovolila mít milence, je zhanobena. Ctnost a morální zásady se stávají kritérii. Je třeba být ženou úctyhodnou, ostatní ženy je třeba zadupat. To je příklad hlavní postavy Maupassantova románu Miláček, který v doprovodu paní de Marelle ignoruje Rachel, dívku špatné pověsti, se kterou spal. Ona jej dokonce nazve sprosťákem, což je absolutní protiklad „galantního muže“, upřesňuje Anne de Marnhacová. SLABÁ ŽENA, BÍLÁ VRÁNA, KTEROU MUŽ MUSÍ ŠETŘIT A OPATROVAT, POSTREVOLUČNÍ KONCEPT? Přístup k práci, finanční nezávislost (právo na vlastní šekovou knížku získávají Francouzky až v roce 1971), sexuální revoluce, vývoj mentalit a antikoncepce udělaly z žen bytosti rovné mužům. Bardotová a Saganová, dvě silné a mocné ženy, svobodné a zbavené veškerých předsudků, byly citlivé k projevům úcty od mužů. Nepodezřívaly je z blahosklonnosti nebo mizogynie. Oceňovaly pouze to, co jim náleželo.


do rána

CO BYCHOM RÁDY VIDĚLY ČASTĚJI: ✖ Ano, můžete podržet dveře metra a ostatně nejen ženám. ✖ Nemusíte řvát do telefonu. Pochopily jsme, že jste ten největší krasavec v celé čtvrti. ✖ Když žena opouští místnost, povstaňte. Je to stará hra, ale nesmírně šik.

✖ Pusťte v autobuse nebo v metru sednout starší osobu nebo ženu. Ano, je to galantnost, ale především zdvořilost. ✖ Nechte lidi vystoupit z vagonu, aniž se sami cpete dopředu. To je to nejmenší gesto slušného vychování.

CO SI MŮŽETE ODPUSTIT:

Políbení ruky. To už je přežitek, nemyslíte? Naléhání, když vám řekne Ne a odstrčí vás. Nemístné poznámky typu: „Ty krásné oči jsou skutečně vaše?“, „Už vám někdo řekl, že jste krásná?“ Taková prohlášení nemáme rády, uvádí nás to do rozpaků. I když jsou smartphone a tablet mobilní zařízení, nenoste si je, prosím, do postele!

MLUVÍTE FRANCOUZSKY? Kámasútru jsme nevymysleli, ale zato jsme bohatě rozvinuli a obohatili eroticko-pornografický jazyk. Vždy jsme rozvíjeli syrový nebo naopak květnatý jazyk lásky, počínaje středověkými básníky přes libertinskou literaturu 17. století. Erotický slovník lingvisty Pierra Guirauda svědčí o naší mimořádné verbální produkci. Slovo „koitus“

má 1300 synonym, pro „penis“ a „ženské přirození“ existuje více než 600 označení! I to může být jeden z důvodů, proč „francouzský milenec“ vždy lámal srdce i na druhé straně Atlantiku, zejména v případě některých amerických hvězd. A na vině není pouze „francouzský polibek“.

„Tento nástroj, kterým chlapci močí, se nazývá pohlavní úd. Někdy můžete slyšet pojmenování úd, pyj, nerv, oštěp a kopí lásky. Když je chlapec nahý, vidíme, jak mu penis visí v dolní části podbřišku, jako dlouhý kraví struk na místě, kde my máme pro močení pouze malou dírku.“ L’Escole des filles ou la philosophie des dames (Dívčí škola aneb Filozofie dam), neznámé dílo publikované roku 1655. ŠIK jako Francouz 11

alain fromager herec a režisér

Existuje nějaký specificky francouzský životní styl a chování? Dlouhé stolování a příprava domácích pokrmů, to je francouzské umění. Obraz Francie. Na všech televizních kanálech najdete pořady o vaření. Dnešní šéfkuchaři jsou považováni za hvězdy. Pocházím z dělnického a rolnického prostředí, ostatně jako 80 % Francouzů. Vyrostl jsem na jednoduchých produktech, jež ale vždy vynikaly mimořádnou kvalitou. Nikdy jsem neviděl maminku, že by doma otevřela konzervu, tedy kromě sardinek. Všechno sama připravovala. Dnes se kvalitní produkty staly luxusem, skutečnou honbou za pokladem. Musíte mít čas procházet jednotlivé regály a číst složení. Jedině tak se můžete vyhnout potravinám s obsahem barviv, geneticky modifikovaných látek, chemických látek. Nebo si musíte udělat čas a zajít na trh. Pocit ztráty francouzského umění žít je patrný ve všech vrstvách Bílé džíny Ralph Lauren. Vintage kabát. Svetr Tommy Hilfiger. Šátek Orla Kiely. Mokasíny John Lobb.

společnosti. Začalo to kuchyní. Mladé generace doslova prahnou po tomto umění. A jako většina lidí mé generace jsem byl vychován ve slušnosti a galantnosti. Bylo důležité sedět správně u stolu, mluvit slušně, nepoužívat sprostá slova, nepřerušovat hovor dospělých, pustit v metru sednout staré lidi, říkat dobrý den, děkuji, atd. Můj otec byl zedník a na této výchově velmi lpěl. Pro něj to znamenalo základní pravidla života ve společnosti.

Mám rád bílé džíny. Mám patery nebo šestery a nosím je bez ohledu na to, zda je léto nebo zima!

Portrét 13

Boty z recyklovaného materiálu Solerebels z Etiopie.

DÁVÁM SI POZOR NA TO, ODKUD MÉ OBLEČENÍ POCHÁZÍ. MOC NENAKUPUJI, A KDYŽ UŽ, TAK VĚCI, CO VYDRŽÍ. JAKMILE MÁM OBLEČENÍ NĚKDE OPOTŘEBOVANÉ, ŽENA MI JEJ VYSPRAVÍ DÍKY LÁTKÁM, HEZKÝM MATERIÁLŮM, HEZKÝM STŘIHŮM, HEZKÝM NITÍM. SVÉ OBLEČENÍ MÁM RÁD A DLOUHO JEJ SKLADUJI.

Pruhované sako Old England. Džíny Paul & Joe vyspravené látkami Liberty. Mikina s kapucí American Apparel. Tenisky D&G. Helma Nutcase.

Vojenská bunda od Surplus Doursoux, vyspravená a záplatovaná s Liberty. Košile koupená před dvaceti pěti lety v Monoprix.

Elegance znamená diskrétnost. To samé platí v mezilidských vztazích. Dávat na odiv značky je jako někomu něco nutit.

Jaké jsou vaše oblíbené oděvní kousky? Mám rád pruhovaná saka, hlavně v modré, to je moje barva. Oblékám se většinou tak nějak stejně. Jsem už totiž ve věku, kdy se znám. Pro mě je důležité, aby se oblečení dobře nosilo a hezky vypadalo. Vzhled ale není mou hlavní starostí. Hodně sportuji, běhám stovky kilometrů. Na tento sport si vybírám pokud možno střídmé oblečení a bez loga. Sportovní oblečení se stalo kategorií, kde jsou loga doslova všudypřítomná. Je to určitá forma okázalosti, opak rafinovanosti. Elegance totiž znamená diskrétnost. To samé platí v mezilidských vztazích. Dávat na odiv značky je jako někomu něco nutit.

Jste milovníkem francouzštiny...

Moji rodiče pocházeli z velmi skromných poměrů. Knihy jsme doma neměli. Poprvé jsem četl až ve škole. Na základní škole jsem hrál v závěrečné akademii na konci

roku a právě tam se zrodila moje láska k literatuře a krásným textům. Tento jazyk mě doslova pohltil. Byl jsem uchvácený způsoby, jakými dokáže vyjadřovat emoce a city. V divadle, na rozdíl od filmu nebo televize, když pracujete s alexandrinem, tak si uvědomujete, že jsou určité věci, které naše dnešní ucho šokují, neboť jazyk se mění a vyvíjí. Způsob mluvy a používaná slovní zásoba mění tělo a gestikulaci. Podobné to je i v životě. Kluci z předměstí mluví a pohybují se jinak než mládež z krásných pařížských čtvrtí. Jazyk a přízvuk jsou symbolem příslušnosti, umožňují rozeznat, odkud člověk přichází. Francouzština byla jazykem evropské aristokracie a diplomacie. Je to jazyk precizní a hudební. Subtilní jazyk s velmi přísnými pravidly, komplexní gramatikou, umožňující velmi rychle člověka sociálně zařadit na základě chyb, kterých se dopouští. V jisté době bylo možné na základě jazyka určit povolání lidí. Spolu s Německem, kde každý kraj má své divadlo, jsme zemí kultury. Francie je z kulturního hlediska modelem. Máme zde přemíru hudebních, tanečních, divadelních festivalů, pouliční představení a k tomu veškerou související ekonomickou aktivitu. Románová produkce ve Francii, spolu s mezinárodně známými cenami – Renaudot, Femina, Goncourt… – je jedna z největších na světě. Každý večer se v Paříži odehraje tři sta padesát představení, je zde veliké množství výstav. Ano, Paříž je stále ještě oním „městem světla“.

Portrét 17

CHOĎTE ZA ŠKOLU

A OBJEVUJ T E

Barvy!

VZTAH FRANCOUZSKÝCH MUŽŮ K MÓDĚ SE ZMĚNIL: JEŠTĚ PŘED NĚKOLIKA LETY SI VYBÍRALI SPÍŠE FUNKČNÍ OBLEČENÍ. NA NÁKUPY JE DOPROVÁZELA MANŽELKA NEBO SESTRA. DNES JSOU Z NICH MILOVNÍCI A ZNALCI MÓDY.

„Úspěch francouzského časopisu GQ to jasně potvrzuje. Francouze móda zajímá. Už nemají pocit, že když se vydají na nákup oblečení sami, trpí tím jejich mužnost,“ říká Gérald Tesson, stylista a umělecký ředitel Bon Marché. „Hedi Slimane změnil obraz toho, jak muži vnímají své tělo. Z obleku udělal módní oblečení. Díky přiléhavějšímu střihu vytvořil velmi sexy kousek pánského šatníku. Zkrátil sako a zúžil kalhoty. Řada značek se vydala stejnou cestou. I taková Zenia se inspirovala touto novou řadou.“ ZNÁTE GENERACI BAVLNĚNÝCH ŠÁLŮ? Jemňoučký šál okolo krku. To je poznávací znamení mladých

třicátníků, kteří parkují svá kola před kavárnami u kanálu Saint-Martin, v Haut-Marais nebo na Saint-Germaine-des-Près. „Šála, bavlněný šál nebo šátek ve velké míře nahradily kravatu. Tyto doplňky často přinášejí dotyk barvy nebo silný motiv. Dříve šála sloužila výlučně k zahřátí. Šály byly vlněné, kašmírové, často šedé, bordó nebo neutrálních tónů, někdy s proužky. Dnes tu máme lehké a splývavé materiály jako žerzej, hedvábí, tenká příze, viskózy, které nabízejí obrovské možnosti. Dries Van Noten, jenž již řadu let vytváří šály zářivých barev, někdy s motivy, někdy vyšívané nebo etnické, má své věrné klienty, kteří si pravidelně rozšiřují svou sbírku,“ potvrzuje Gérald Tesson.


Marc Guyot, veškeré oblečení značky Marc Guyot.

Skotské sako Victoire Homme vnáší do městských ulic trochu veselí.


OBJEVUJTE

Navzdory nenucenému vzhledu a vlasům padajícím do očí Francouzi perfektně ovládají pravidla svého kmene. Velmi dobře vědí, kde najdou módní parku nebo vintage tenisky. „Podobně jako Francouzky se i oni naučili kombinovat,“ vysvětluje Vincent-Louis Voinchet, spoluzakladatel La Comédie Humaine. „Umí spojit sako od Diora s tričkem z H&M. Umí si vzít na sebe košili s vlněnou bundou, nebo klasické kalhoty s džínovou košilí. A hlavně prchají před značkami s monogramem, jež jsou příliš okázalé a bývají považovány za symbol předměstí. Dávají přednost diskrétnějšímu luxusu. Nechtějí konzumovat kvůli konzumu.“ Tato generace vyrostla v období krize a velmi dobře pochopila, že pokud v padesáti letech nemáte na ruce hodinky Rolex, ještě to neznamená, že se vám v životě nevede. Naopak, tahle generace je velmi náročná a dává přednost pohodlí a kvalitě, zajímá se o materiály a výrobu. POTVRZENO: TITO POHLEDNÍ MUŽI OBRACÍ SAKO NARUBY, ABY SI PŘEČETLI ŠTÍTEK. Mohou-li si vybrat, sáhnou spíš po 100% bavlně než 100% akrylu. Přednost bude mít také oblečení Made in France nebo Made in Italy před Made in China. To je novinka. Bojují za odpovědnou módu. Průkopníci této ekologicko-ekonomické osvěty opouštějí takzvanou fast-fashion, módní odpad, a upřednostňují udržitelnou a dobře promyšlenou módu. Značky jako Kitsuné nebo Acne dokázaly

přijít s novou energií a prosadit nový pohled na pánskou módu. „Za těmito novými značkami je také řada ,kolektivních talentů‘, tvůrci přicházející z jiných oborů, jako jsou hudba, komunikace nebo umění. Nemají nutně za sebou studium na škole pro stylisty. Jejich móda není složitá. Inspirují se jednoduchými, ale nadčasovými kousky, jako je klasická bunda Barbour nebo blejzr, který lehce pozmění,“ vysvětluje Gérard Tesson. MUŽI KONZUMUJÍ JINAK NEŽ ŽENY Jakmile muž najde svou značku, zůstává jí věrný, zatímco žena má spíš ve zvyku si vybírat napravo a nalevo, nebo dokonce zavrhnout značku, která zmeškala novou sezonu. Úspěch seriálu Šílenci z Manhattanu velmi přispěl k tomu, že muži znovu objevují pánskou eleganci, radost z péče o sebe, se zvědavostí se vracejí k pravidlům, která zdědili po svých prarodičích: kalhoty z kvalitní látky, vypasované sako, napomádované vlasy, boty na míru a francouzské know-how. „Comédie Française vznikla na těchto pravidlech,“ vysvětlují mladí zakladatelé značky. „Přestože je málo francouzských výrobců, kteří pracují pro luxusní průmysl, a je mnohem snazší vyrábět v Číně, my jsme si vybrali možnost Made in France. Také vycházíme z konstatování, že většina mužů nesnáší nakupování. Jakmile najdou oblečení, které jim vyhovuje, koupí si znovu stejný model. Co může být totiž lepší, než nakupování bez zkoušení!“


Barvy

JAK ZACHÁZET S BARVAMI? Po několika desetiletích smutných obleků, černých, šedých nebo tmavě modrých džínů se muži začínají pouštět do dobrodružství s názvem barvy. Prvními barevnými prvky v pánské garderobě byly šály a šátky, nyní se barevnost promítla již do celého pánského šatníku. „Mužská odvážnost se projevuje v látkách a barvách. Pokud jde o tvary, zůstává muž velmi konzervativní,“ dodává Florence Riboudová, umělecká ředitelka Victoire Homme. „Třicátníci a čtyřicátníci si troufnou vzít šafránové kalhoty či barevnou skotskou košili. I mladí si už zvykli na krátká vypasovaná saka podobající se kardiganům.“ Barvy už nejsou vyhrazeny pouze ženám: švestková, jasně červená, šedohnědá, rumělková, neapolská žlutá, pruská modř. Vídáme čím dál tím více mužů, kteří si troufají na barevné kombinace, někdy velmi odvážné. Dokonce i některé materiály jako lycra, o které muži ještě před několika lety nechtěli ani slyšet, si našly své místo v pánském šatníku. „Rozdíl spočívá v tom, že dříve byla móda ryze ženskou záležitostí. Dnes

Sako J. Keydge a kožená spisovka ManneQuin.

máme pánskou módu A dámskou módu,“ dodává s úsměvem Florence. Velkým vítězem tohoto nadšení jsou kalhoty. Nosíme je v létě i v zimě ve všech možných barvách. Můžeme je nosit krátké a úzké po italsku, nebo střídměji po francouzsku, ale důležité je, že elegance už nemusí být smutná.

„Mísit barvy a látky vyžaduje talent: v obou případech musíme znát míru. Při spojování barev upřednostňujeme jednoduchost a subtilitu. Máme radši elegantní spojení tlumených a neutrálních barev (šedohnědá, modrá, šedá…), které oživíme něčím výraznějším a překvapivým. Příliš mnoho barev v jednom oblečení se vzájemně ruší a efekt se míjí účinkem. Naučte se dívat okolo sebe: pokud se barvy dobře snoubí v přírodě nebo na ulici, jako šedý asfalt s tmavě zelenými výstupy z metra, je šance, že podobné kombinace budou fungovat i na vás!“ Swann a Loïc Joachimové, zakladatelé blogu „Les Frères JO’“ (Bratři JO’). ŠIK jako Francouz 23

Košile dovezená z Bangkoku. Bunda Paul Smith a džíny Seven. Kožená kabela zhotovená indickým řemeslníkem z Džódpúru.

kde

jsou muži?

Chtěli jsme se setkat se Sophií Fontanelovou, populární bloggerkou a autorkou známých knih o módě, kráse, životním stylu a mužích, jejíž shovívavé a ostré názory nás stále oslovují, inspirují a baví.

JSOU FRANCOUZI ZTĚLESNĚNÍM ELEGANCE? Podle Sophie Fontanelové se tento pojem liší podle toho, kde se nacházíme. Z hlediska našich spoluobčanů se týká pouze hrstky mužů. Ale viděno ze zahraničí, platí pro všechny Francouze. Důkaz toho, že reputaci lze vybudovat také na minoritě. I když ne všichni Francouzi by si zasloužili zlatou palmu za eleganci, musíme uznat, že celkově si stojí dobře: „Zatímco v Londýně jsou všichni oblečeni jako John Steed, velmi upjatě, z francouzského šatníku je cítit závan čerstvého vzduchu. A to i když jsou velmi upravení. Pro mě jsou symbolem elegance džíny APC s pěkným opráním, které se velmi

obtížně získává, k tomu krátký kabát v námořnické modré a čepice. Francouzi dokázali vytvořit svůj styl z mála. Přesně to jim v zahraničí všichni závidějí. A kromě řidiče Costes, který musí nosit uniformu, nikdy neuvidíte Francouze oblečené v černé od hlavy k patě. Ačkoliv si celý módní svět myslí, že zárukou elegance je černý oblek, černé boty a bílá košile, Francouz si raději vezme světle modrou košili a čokoládově hnědé boty.“ Pánové, pozor! Boty vás mohou zradit. Čím víc je muž macho, tím špičatější nosí boty. A to nesnášíme! „Problém je, že hodně mužů považuje nošení tenisek za coming out.“ Škoda! Šik můžeme být i v hezkých teniskách nebo semišových kotníčkových botách.


„JSI SLUNCE, KTERÉ MI STOUPÁ NAD HLAVU, KDYŽ SI JSEM JISTÝ SÁM SEBOU.“ Paul Éluard: Fénix

Pánské tenisky Florian Wernert.

kde

A BURŽOAZNÍ STYL JE SVŮDNÝ?

„MUŽI VYMŘELI“: PRAVDA, NEBO VTIP?

Problém je, že většina příslušníků buržoazie spadla do kotle módy, aniž by si to uvědomovala. Kopírují a napodobují trendy a neumí si zachovat odstup. Dáváme si pozor na takzvané oběti módy. Na muže, kteří nosí vousy podle poslední módy, aniž si kdy položili otázku, zda jim sluší; na muže, kteří vystavují na odiv mastné vlasy, protože je to cool. Takoví muži nosí trendy tenisky a jezdí na kole, protože ve třiceti osmi letech je přece vtipné nemít řidičák. „Příslušníci této skupiny odmítají buržoazní normy maskulinity, ale velebí tyto normy u žen,“ upřesňuje Sophie Fontanelová. „Odmítají kravatu, ale zbožňují, když ženy nosí punčochy. Podle mě by elegantní muž měl být schopný vzít si kravatu!“

„Vidím okolo samé ženy, které uhánějí chlapce,“ konstatuje naše odbornice. „A moc jim to nejde! Jakmile zahlédneme hezkého muže, je pravděpodobnost devět na deset, že bude gay, stěžují si. Heterosexuály s dlouhými vlasy a obrovskými koly nevidí. Jako kdyby potřebovaly, aby se mužům vrátila trochu mužnosti. Naproti tomu cizinky si jich všímají. Kaliforňanky unavené ze surfařů jsou nadšené!“ Měli by muži opět zmužnět? „Musíme se na ně dívat jako na muže. Vincenta Cassela musíte vnímat jako muže. Je vysoký, ztepilý a poměrně tichý. Pětadvacetiletého mladíka vnímám jako muže, protože cítím, že zde už není prostor na svádění. A on mě vnímá jako ženu. Někteří muži okolo padesátky mě vnímají jako osobu, ale nemají chuť strávit noc s osobou. Pro ně jsou ženy ty, kterým je dvacet dva. Nicméně muži, kteří si jsou jistí sami sebou, pochopili, že by se měli zaměřit na osoby, se kterými si mohou popovídat a se kterými mají společné zájmy. Pochopili, že po stránce erotiky zase tolik neztratí, když se zaměří na ne úplně mladá těla. To nemá co dělat s hladkým tělem, vášeň je totiž spojena s vrásčitostí.“

Polobotky Weston.


jsou muži?

NÁVRAT MACHISMU? V tomto ohledu má Sophie Fontanelová jasno: „Nikdy. To je zastaralý pohled. Misogyni tvrdí, že jsme k mužům tvrdé. Prý jsme porouchaly nástroj svádění a teď jej máme opravit. Nikoliv! Řešením je sdílení. Lepší je uznat, že muži a ženy se mohou doplňovat, že si vzájemně můžeme dělat dobře. Můžeme cítit, že potřebujeme mužskou ochranu, a jindy to bude muž, který bude potřebovat tu naši.“ Přistupte, pánové, na tuto hru. Můžete být lvem i kocourem, Můžete mít čistě otcovský přístup a pak se proměnit v dítě v náručí osoby, kterou milujete a která stejně tak miluje i vás.

MUŽI A SEX: NENÍ TO VŽDY SNADNÉ! Naši rodiče vedli sexuální život, v němž zažívali lepší i horší chvíle. Ale pokud byli lidé schopni se společně smát, nikdo z toho problém nedělal. Dneska, pokud po dvou měsících vztahu muž nedosáhne erekce, začneme obvykle panikařit a říkat si: „Nějak nám to nefunguje.“ A ze vztahu odejdeme. „Chudáci mají pocit, že po nás musí neustále toužit,“ říká Sophie Fontanelová. „Někteří vyhledávají jiné vztahy, aby předešli krizi. Problém je, že tím se dostanou do léčky. Budou vnímáni jako bytosti neschopné odolat pokušení, které myslí neustále jen na to jedno, nebo jako impotenti. Zapomínáme, že jejich sexualita není

přesně nalinkovaná. Naštěstí jsou ještě muži jako ve filmu Buzíci (režisér Bertrand Blier), kteří říkají: ,Až budeme chtít, aby nám stál, tak nám bude stát.‘ Libertinství je také v hlavě. Nikdo vás nenutí milovat se, máme právo na pauzy, na mazlení, na legraci. Radujme se společně a vzájemně se ujišťujme. Jsme země labužníků: pijme oči mužů, pijte oči žen.“

VALMONT NEBO MILENEC? KDO JE IDEÁLNÍM MILENCEM FRANCOUZEK? Hrdina Nebezpečných známostí, románu v dopisech od Pierra Choderlose de Laclose, je potměšilý a krutý. Sophie Fontanelová má radši Milence od Marguerite Durasové: „Muž, se kterým se dobře cítíme nahé, žádný sadista, ale jemný muž.“ Durasová píše: „Jako všichni čeká na příležitost největší něhy.“ Tato věta nás nechává snít. Novinářka cituje také Colette, jejíž knihy vyprávějí o velmi svobodné a radostné sexualitě, Aragona a Paula Éluarda: „Když slyším Jeana Ferrata zpívat Aragona, probouzí se ve mně víra v muže!“ A také zmiňuje Charlese Aznavoura, „malého osmaosmdesátiletého muže, žádného krasavce, který když ale začne zpívat ,Přijď se vyplakat na mé rameno‘, tak je hned jasné, že se na vás dívá skutečný muž.“


Úvaha o elegantním životě, Honoré de Balzac

Recommend Documents