Úpravy a neúpravy V poslední době se mi jednak dostalo do rukou několik zvláštně upravených fotografií, ale také jsem prožil, přežil a užil si mnoho hodin diskuzí na téma: Upravovat - ano nebo ne? Kde je pravda ve fotografii? Když už, tak jak upravit? Kde jsou pravidla, hranice a vůbec? Takže začneme jak jinak než od začátku. Od zmáčknutí spouště fotoaparátu a ještě chvíli před tím. Ta chvíle před tím je totiž poměrně důležitá. Otázka zní: „Co sakra děláte dneska venku s tím fotoaparátem?“ Máte jej sebou jen tak, pro jistotu? Trénujete? Bude se něco dít na náměstí? Jdete právě ulovit tu svoji jedinou nej fotografii? Anebo máte v hlavě plán a jdete najisto? A druhá série otázek zní: „Co bude s výslednou fotografií?“ (Tréninkové záběry teď ponechme stranou, ty slouží jinému účelu.) Je to jen záběr pro vlastní potřebu? Fotka dětí pro babičku a dědečka? Dokument ve stylu „Tak takhle to tam Mařenko vypadalo.“ Je to určené do naší domácí fotogalerie? Na výstavu? Na prodej? Do našeho fotografického portfolia? Vím, že odpovědi na tyto otázky nikdy nemohou být jednoznačné. I při potulování se městem nebo krajinou může přijít ten nej záběr, který vás vynese na fotografický vrchol. Ale to znamená být připraven a mít „natrénováno“. Natrénováno i zpracování fotografií. Počítačové zpracování, kdy, proč a jak? Kdy neupravujeme. Neupravujeme u tréninkových snímků. Ty naopak potřebujeme mít v co nejrealističtější podobě. A pozor na nastavení fotoaparátu. I u zrcadlovky lze nastavit primární zostření, zjasnění, saturaci a kontrast v menu fotoaparátu. Najít - vypnout! Musíme na monitoru počítače vidět, jak doopravdy náš fotoaparát pracuje, jak kreslí ten který objektiv, jak zvládá dynamický rozsah fotografované scény. A tady přichází první zaškobrtnutí na cestě k dobré fotografii. Zradí nás technika. Naše fotoaparáty pracují převážně s barevným rozsahem nazvaným s-RGB. To je ten trojúhelník uvnitř viditelného barevného spektra. Naše monitory ale zobrazují kde co. Pokud je nelze kalibrovat tak aby zobrazil barevný rozsah s-RGB jsme trochu mimo s barevnými úpravami. Rozsah s-RGB zobrazují drahé profi monitory a překvapivě i levné monitory značky LG. To není reklama, to je fakt. Ale i přes tyto drobné technické nedostatečnosti se dá přenést porovnáváním, zkoumáním, a sbíráním zkušeností. Takže co se týká techniky, první rada pro úpravy zní - nepřehánět! Nepřehánět, pokud to není přímým úmyslem, zřejmým a zřetelným, prostě z té fotografie musí být na první pohled vidět - takhle jsem to chtěl! - a ne, že je to špatně zpracované.
Takže první úskalí na cestě k dobré fotografii jsme překonali, ne že bychom je vyřešili, ale víme o něm a to je vždy dobře. Podíváme se na další věc, která nás bude omezovat. Tím je rozlišení vyfotografovaného snímku.
18 MB
1,6 MB
Dvě na první pohled totožné fotografie. Jedna má velikost 18 MB (megabytů) a druhá 1,6 MB. Druhé číslo je tedy zhruba desetkrát menší. Odborník může namítnout, že: „Počet megabytů stanovuje prostor, který fotografie obsadí na úložném médiu. Velikost fotografie v megabytech přímo nesouvisí s rozlišením v megapixelech, neboť výslednou hodnotu značně ovlivňuje míra JPEG komprese.“ A to je právě ono! Odborník namítá dobře, ale tyto čísla jsou pro nás dobrým vodítkem. První fotografie je v „surovém formátu“ RAW, tedy jakýsi digitální negativ (nebrat doslova) a druhá fotografie je komprese souboru do JPEG. Naše fotoaparáty nám nabízí možnost fotografovat do obou jmenovaných formátů. Zatím co RAW se musí vždy protáhnout počítačem, to znamená alespoň „vyvolat“ do JPEG, u fotografií focených přímo do JPEG tato nutnost odpadá. Ale… velmi velké ale, pokud chci kvalitně upravit fotografie, fotím do RAW. Na základě již zmíněných čísel, RAW v sobě nese zhruba desetinásobek údajů než JPEG. Více než desetinásobek údajů o světlech, stínech, tonalitě barev a dalších atributech fotografie. To se to potom upravuje… Vrátíme se k otázkám v prvním odstavci a začneme si na ně odpovídat. JPEG ano - tréninkové fotografie, vnoučata pro babičku a dědečka, fotky pro Mařenku. JPEG ne - domácí galerie, výstavy, prodej, naše portfolio, tedy vždy když nám na fotografii záleží. Až jednou přijde doba, že nám bude záležet na všech fotografiích. I na těch pro Mařenku. A do JPEGU už se nevrátíme. Pozor, tohle není žádné nařízení, to je jen takové ťuknutí, až sami dospějete do další etapy svého fotografického vývoje, kdy vám JPEG prostě nebude stačit. Tak abyste věděli kudy dál. Takže jsme přešli přes další vrchol na cestě za dobrou fotografií. Pomalu se dostaneme tam, kam měl původně směřovat tento článek a to jak upravovat, tedy jak počítačově zpracovávat fotografie.
Takže si hned na začátek v tom uděláme jasno. Žádná univerzální rada neexistuje. Každý snímek vyžaduje víceméně individuální přístup. Nicméně se pokusíme nějaké obecnosti z daných postupů vyvodit. Konečně jsme tedy zmáčkli spoušť fotoaparátu a neseme si domů svoje úlovky. Nemusíme spěchat. Někdy bývá dobré nechat vyšumět emoce, které při focení máme v sobě. Jak ta štěňátka byla roztomilá, jak ten les tiše šuměl a voněl, jak nejkrásnější ze všech bylo právě mé dítě. Stáhneme fotografie (ještě pořád fotografujeme v JPEG) do počítače, najdeme uložený článek „Nemilosrdné mazání fotografií“ a znovu pořádně pročteme. Pak postupujeme bod po bodu. Rozmazané fotky jdou pryč. A tak dále. Po několika srdečních infarktech máme vybráno. Nyní a nadále se budeme bavit jen o programu Zoner PRO 15 (14) Mezi těmito dvěma vydáními je zásadní rozdíl a tím je boční lišta. Pokusím se jí vyhnout. První a zásadní je kontrola fotografie. Pokud máme odvahu, fotografii mírně zvětšíme, cca na100%. Prohlédneme sporné body snímku, zjistíme, zda jsme nechytili chromatickou aberaci (fialovění hran předmětů v protisvětle), koukneme se, jestli se nám někde nezobrazují nečistoty na snímači a podobně a rozhodneme co dál. Další krok spočívá v kontrole celkové světlosti fotografie.
Otevřeme Úrovně a zobrazí se nám křivka. Na ní je primárně důležité, zda se křivka dotýká obou okrajů. Pokud ne, něco nám chybí. Mezera vlevo znamená, že nám chybí stíny a vůbec „tma“, mezera vpravo znamená, že nám chybí světla. Viz ukázka. Posuneme pravý trojúhelníček směrem doleva, až tam kde začíná křivka a dáme OK. Tím roztáhneme histogram do plného profilu.
Tímto zákrokem projasníme stíny.
Pokud nestačí, posuneme prostřední trojúhelníček mírně doleva. V prostředním obdélníčku nad fotkou se nám začne měnit číslo, takže tak na max. 1,20! Časem získáte cvik a dobré oko. Tento postup platí i v opačném případě, tedy když je fotografie moc světlá tak posouváme doprava. V žádném případě tento ani jakýkoliv jiný postup neslouží k záchraně špatných fotografií!
Další v řadě jsou křivky. Existuje několik osvědčených triků s křivkou, ale ani tyto triky nejsou univerzální a rozhodně se nedají použít vždy a všude takže: hlavně málo a opatrně.
Prvním trikem je esovité prohnutí křivky. Tím dostanete do fotografie více světla, zároveň ztmavíte stíny. Bohužel, nechtěným produktem, jako například u tohoto obrázku, je nepřirozené zesvětlení cesty, kde se mimo záměr kompozice tvoří nehezký světlý flek.
Další možností je něco podobného. Pravý horní bod posuneme po horní linii doleva. Poté prohneme křivku ve spodní části. Pozor na barvy! Začíná se nepříjemně zvýrazňovat žlutá barva a modrá barva „ujíždí“ do nepřirozeného odstínu. Takže s křivkami velmi, velmi opatrně!
Další ikonkou v horní řadě je: „Upravit barvy“. Deset táhel, které dokáží zázraky. Ale jenom někdy.
Výsledek (vpravo) není nic moc. Pokud jej budete vidět samostatně, bude to dobré. V kontrastu s levou polovinou je však jaksi zašedlý, jako pohled přes špinavé okno. A tady vzniká problém. Poslední dobou jsem dostal několik desítek fotografií. Některé byly dobré, některé velmi dobré a některé byly, abych tak řekl „přeupravené“. Ve snaze dostat jasy, stíny, sytější barvy do formátu JPG dochází k rozpadu histogramu a selektování jednotlivých barevných ploch, u portrétů k potlačení pleťové barvy a odklon ke žluté a červené. A tím se vrátíme zpět ke druhé stránce tohoto povídání o úpravách fotografií. RAW kontra JPG. (RAW je ta levá polovina :-)) Přeupravené JPG. Ve snaze dostat živou, kontrastní fotografii z JPGu se nám rozpadnou barvy, což je nejvíce vidět na obloze.
To stejné. Základní úpravy provedeny ve „formátu“ RAW, vyvoláno do JPG, doupraveno. Vše v Zoneru.
Nechci nikoho přesvědčovat o tom co je lepší a co ne. Na celém světě se vedou vášnivé diskuze hraničící s vyhlášením válečného stavu - RAW versus JPG. Každý si musí najít vlastní cestu svého výtvarného vyjádření. Svoji vlastní cestu na základě množství času, který má k dispozici i když samozřejmě neupravuji všechny fotky, které jsem vyfotil. Na základě přísné a objektivní sebekontroly vím již dopředu, že z deseti, dvanácti fotografií, které si přinesu z fotografování krajiny, se budu věnovat tak dvěma, třem záběrům. A tady je ta úspora času. Neupravuji, byť jen mírně špatné, fotografie. A pravidla, hranice úprav? Jsou takové, jaké si každý stanoví sám. Jsou takové, jaké přijme obecenstvo, vaši diváci. Naučte je se těšit na každou vaši další fotografii. Někdo preferuje čistý výstup z fotoaparátu, jiný dokáže uvolnit své tvůrčí schopnosti u klávesnice počítače. Ale hlavní věcí je jiný úhel pohledu. A nezáleží ani na RAW či JPG, úpravách, složitém mapování tonality, ztmavování a zesvětlování stínů. Fotografujete? A baví vás to? Tak se bavte a nenechejte si do toho moc mluvit.
Václav Brabec
