Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně Fakulta multimediálních komunikací
Seminární práce - kulturní antropologie:
Tradiční romská řemesla
Vypracoval: David Bednařík, 4. roč. kombinované studium, ateliér audiovize 2. 1. 2009
Prohlášení: Prohlašuji, že seminární práci na téma „Zapomenutá a současná řemesla“ jsem vypracoval samostatně a použitou literaturu jsem uvedl v seznamu. Zárověň děkuji panu Janu Rácovi - badateli romské kultury - za poskytnuté informace a materiály.
OBSAH 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Úvod Postoj většinové populace k Romům Úsilí o splynutí romské menšiny s většinou po roce 1945 Organizace a jednotlivci vylepšující obraz romské menšiny Tradiční romská řemesla Závěr
Tradiční romská řemesla a dovednosti 1. Úvod Pro svoji práci jsem si vybral téma romské menšiny a jejich tradiční řemeslné dovednosti. V této práci využívám mimo jiné i osobní zkušenost z několikaleté spolupráce se Sdružením dětí a mládeže Romů České republiky, které přispá k vzájemné informovanosti a vylepšení obrazu romské komunity ve společnosti prostřednictvím aktivní přednáškové činnosti a zajímavých výstav. Takovou je i putovní výstava „Zapomenutá a současná romská řemesla“. Romská menšina se kulturně a ekonomicky zcela odlišuje od majoritní společnosti, ale i od ostatních menšin. Od svého příchodu do Evropy (pravděpodobně z Indie) byli tajemní a nesrozumitelní usedlému obyvatelstvu pro jejich odlišný vzhled i mentalitu a kočovný způsob života. Naprosto odlišné názory, odlišný životní styl a hodnotová orientace působí Romům obrovské překážky se vzájemným soužitím s „gádžy“ – tak sami nazývají neromské obyvatelstvo. 2. Postoj většinové populace k Romům V současné době panuje mezi lidmi názor, který je ověřen státními studiemi a statistikami, že Romové se nejsou schopni sami obživit, žijí příživnickým způsobem, kradou, nejsou schopni řešit situace z vlastních zdrojů, nemají zájem o práci, vzdělání a podílí se velkou měrou na trestné činnosti ve státě. 1) Avšak soupis profesního složení Romů provedený v roce 1893 v Uhrách dokladuje překvapivý fakt, že tehdy bylo 78 procent Romů zaměstnaných (včetně řemeslníků a sezónních prací) a jen 22 procent nezaměstnaných, z čehož většinu tvořily ženy a mládež. 2) Je pravdou, že žebrání, krádeže slepic a potravin, vykládání karet a další podvody Romové běžně v minulosti provozovali, zejména ženy i děti, ovšem jen jako přídavné formy obživy při řemeslné a jiné práci svých mužů, kdy jejich výdělky nestačily na základní uspokojení potřeb – jídla a ošacení. U některých rodin olašských Romů byl tento způsob obživy v dřívějších obdobích hlavním zdrojem získání potravy. 3) Navzdory všem změnám z posledních let a zrovnoprávnění Romů jako menšiny se jejich postavení ve společnosti nezlepšuje, naopak dochází k prohlubování problémů a přerůstá ve vážné sociální a politické nebezpečí. Zůstávají na okraji společnosti s nízkým společenským postavením. Na trhu práce nemají téměř žádné možnosti (nejen nezájem , ale i skrytá diskriminace) s výjimkou pomocných stavebních prací.
Někteří obchodují, více či méně korektně (spekulace, lichva, prostituce). Výjimečně jsou někteří jedinci absolventi vysokých škol s kariérním postupem.a prestižním postavením. 4) 3. Úsilí o splynutí romské menšiny s většinou po roce 1945 V období komunistického Československa došlo k větší migraci ze Slovenska za prací převážně do městských industriálních aglomerací Ostrava, Kladno, Most, Ústí n. L. a pohraničí. Zde Romové nacházeli snadnější možnost obživy (většinou nekvalifikovaná práce). Stát garantoval různé výhody a podpory (invalidní důchody, soc. podpory a dávky, dohled nad školní docházkou). Také často začalo docházet k odložení dětí do kojeneckých ústavů a dětských domovů. Tento jev, stejně jako prostituce, jsou u Romské populace nové a zcela v rozporu s jejich předchozí tradiční morálkou a přísným mravním kodexem dřívějších komunit. V rámci integrace či spíše asimilace s majoritní společností jim byly přidělovány státní byty nižší kategorie popř. bydlení v panelácích, které však Romové neuměli využívat, na předem dané bytové dispozice nebyly zvyklí. Tradičně využívají větší obytnou kuchyni, kde se odehrává celý život často rozsáhlé rodiny, včetně spaní. Ostatní menší místnosti – dětské pokoje, koupelna – zůstaly nevyužívány. Docházelo a dochází k nevhodnému využívání a devastaci těchto bytů. Řízené dislokování a rozptylování romských rodin po celé tehdejší ČSSR z jejich osad bez respektování vzájemných příbuzenských vztahů bylo další chybou státních orgánů. Mnoho z těchto „výhod“ postupně stát po roce 1990 zpřísnil nebo zrušil. Proto se dnes setkáváme až s nepřátelským postojem Romů vůči státním organizacím, stejně jako demonstrativní migrace za lepšími podmínkami do Kanady či Anglie, kde narazili na mnohem přísnější předpisy v sociální oblasti, nemožnost získat azyl a jazykové bariéry a většina se jich vrací zpět. Nebylo možné přehlídnout rabovací rebelie v únoru a březnu 2005 na Slovensku. 5) 4. Organizace a jednotlivci vylepšující obraz romské menšiny Přes všechna tato specifika a negativní jevy vyvíjejí některé zájmové organizace, převážně skrze nadšení konkrétních lidí, aktivity, které přispívají k vzájemnému poznání a toleranci k romské menšině. Jednou z nich je Sdružení dětí a mládeže Romů České republiky a jeho předseda Jan Rác. Tento romský badatel ze Zlína je autorem několika projektů, které seznamují většinovou společnost s historií a tradičními zvyky Romů prostřednictvím putovních výstav, rozsáhlé přednáškové a publikační činnosti. Jeho aktivity jsou o to zajímavější a cennější , že sám pochází z romské osady na Slovensku a proto jeho výzkum probíhá přímo zevnitř dané problematiky. Většina neromských romistů, až na některé vyjímky 6), je postavena před problém navázání užších kontaktů a komunikaci s nedůvěřivým a odtažitým chováním Romů vůči ostatním. Většina odborných prací je pak popis tzv. z vnějšku, mnohdy zkreslený a zavádějící. Jednou z velmi zajímavé badatelské činnosti Jana Ráce je rozsáhlý výzkum a sběr předmětů z několika států 7) a uspořádání výstavy s názvem „Zapomenutá a současná romská řemesla“. Po jejím zahájení v budově Krajského úřadu Zlínského kraje v létě 2005 výstava putuje po mnoha městech v ČR a je velmi příznivě přijímána odbornou i laickou veřejností. Na mnoha exponátech, dobových fotografiích a kresbách dokazuje, že romské řemeslné dovednosti byly na vysoké úrovni a jejich výrobky a služby byly hojně využívány místním obyvatelstvem. Šlo tedy o hospodářskou symbiózu Romů a převážně zemědělského obyvatelstva. Toto bylo
narušeno převážně v 50. letech, kdy vznikala zemědělská družstva a státní statky a největší důležitost byla věnována těžkému průmyslu. Romové byli najímáni už jen jako pomocní dělníci bez kvalifikace se všemi důsledky. 8). Cesty Romů. Tradiční řemesla, až na výjimky, postupně zanikala. 5. Která jsou tedy tradiční romská řemesla? Na prvním místě to bylo, resp. je romské kovářství, kotlářství, řetězářství a zvonkařství. Tato byla provozována prakticky po staletí. Kovářství patří k nejtypičtějším a tradičním romským řemeslům. Kováři (charťas) se dělili na dvě skupiny: potulní a usedlí. První nabízeli své služby pomocí putovní kovárny, kterou podle potřeby rozestavěli. Jejich vybavení tvořily přenosné kovadliny (krátká tyč s vlastní nákovou zaražená do země – zvané amonia či kovinca.), malý přenosný měch (pišot). Železo tavili ve vykopané jámě – tzv. pohanské peci.. Při práci kováři nestáli, ale seděli s kříženýma nohama nebo klečeli. Později vznikala převaha trvalých kovářských dílen, buď jako vydělené součásti obydlí nebo častěji jako samostatné boudy či kryté přístřešky. Některé se zachovaly donedávna a výjimečně dodnes. Zde kováři pracují ve stoje a vybavení je podobné klasické kovářské dílně. Nejčastějšími výrobky byly hřebíky s větší či dvojitou hlavičkou zvané cikánské hřebíky (romane karfina), řetězy (lancos), podkovy (petalos), motyky (graca) kramle, různá kování a vše, co bylo třeba pro zemědělství a domácnost. Kotlářství bylo výsadou převážně kočovných olašských Romů – Kalderarů. Pomocí přenosného nářadí vyklepávali kotláři z měděných plechů kotlíky, pánve, podnosy, talíře, žbány a mísy. Později toto nádobí vyráběli z hliníku jednoduchým vyklepáváním a vytepáváním. Od 60. let 20. stol., po nuceném usazení, se jejich počet drasticky snížil. Svoji tradiční řemeslnou výrobu byli nuceni změnit na opravárenskou práci – opravy starších kotlů, kbelíků, hrnců záplatováním a cínováním. Zvonkařství – výroba zvonců z plechu a lití kovů patřilo taky tradičním romským řemeslům. I v primitivní dílně dokázali roztavit kovový odpad a do jednoduchých forem odlít zvonky z bronzu a mosazi, které vyladily do potřebné tóniny. Dále vyráběli různé spony, jehlice do vlasů, šperky a knoflíky.Čisté olovo, cín a měď používali méně často pro výrobu knoflíků a prstenů. Běžnější bylo použití slitiny olova a cínu. Zvonky pro krávy, ovce a kozy vyráběli zvonkaři mosazného nebo ocelového plechu. Další skupinu tradičních starých romských řemesel tvoří dřevozpracující řemesla: korytáři, košikáři a výrobci košťat, dříve i výrobci ozdobných holí a ti, kteří v milířích pálili dřevěné uhlí. Korytářství provozují Romové po staletí dodnes stejnou technikou a postupem. Vyrábějí větší či menší koryta (nádoby pro krmení domácího zvířectva, koryta na zabijačkách, mísy) rozpůlením kmene stromů a jeho vydlabáváním specifickými nástroji.. Dále vyráběli lžíce, vařečky a naběračky, které prodávali po okolních vesnicích, na městských trzích a jarmarcích. Výroba košíků, opálek a košťat byla vždy zdrojem obživy mnoha usedlých Romů, kteří neměli jinou možnost zaměstnání. Často je i vedlejší sezónní prací na přivýdělek pro muže.
Vyráběli z neloupaného vrbového proutí jednoduché koše na brambory nebo opálky na krmení. Dovednější pletli z loupaného bílého proutí koše a košíky na ovoce, houby a vejce a pod. Ti nejzručnější vyrábějí dodnes proutěný nábytek, koše na prádlo a ozdobné výtvarně vypletené košíky. Výroba valků (surové nepálené cihly) – dalším využitím přírodních materiálů byla vhodná jílovitá hlína, která se míchala s nakrájenou slámou a ředila vodou a tato hmota se potom vtlačila do dřevěných forem velikosti 25 x 15 x 15 cm. Takto vzniklé cihly (valky) se rovnaly vedle sebe a nechaly sušit na slunci. Tato jednoduchá výnosná výroba dala vzniknout přechodným střediskům, kam Romové přicházeli s celými rodinami za sezónní prací, kde bydleli v provizorních přístřešcích po letní období. Dnes už se války vyrábějí jen zřídka pro vlastní potřebu na stavbu vlastních obydlí, i když většina Romů již používá klasické stavební materiály. Drátenictví, brusičství, výroba korálků, vyšívání a výroba obuvi tvořily další řemeslné dovednosti a umožňovaly obživu, ale většina z nich zanikla po roce 1945 nebo se udržela zcela ojediněle. Koňské handlířství je velmi zajímavým způsobem obživy založeném jak na znalosti koní, tak i lidí. Podstata spočívala v tom, že Romové, převážně kočovní Olaši kupovali starší koně, určitý čas je krmili a léčili bylinami. Než je odvedli na koňský trh, obrousili jim žluté zuby, do krmení přidali arzén pro lesklou srst a oči, mírně je opili alkoholem nebo jim do kopyta zatloukali malý kolík. Toto způsobilo dočasné zdánlivé omlazení a bujarost koně a než mnohdy i zkušený kupec zjistil, že jede na staré herce, byla už podvodná kočovná skupina za horami.. Jen výjimečně se některý z Romů věnoval serioznímu chovu a obchodu s koňmi. K tomu byly zapotřebí nejen dobré znalosti koní a obchodní zdatnost, ale i dostatek finančních prostředků. Takový jedinec potom však patřil mezi nejváženější a nejbohatší ve svém lidu. Další typickou výdělečnou praktikou romských žen bylo a je věštění a čarování. Praktikovali je především olašské ženy kočovných Romů, kteří se zabývali koňským handlířstvím. Věštkyně využívaly svých znalostí přírody daných kočovným způsobem života tradicí. Získané poznatky přecházely z matky na dceru. Svou roli sehrává i vysoká schopnost empatie a odhad situace. Tato schopnost je vlastní většině nomádských národů a obecně minoritám. Potulní Romové měli ještě na sklonku 19. stol. vytvořen celý soubor zvláštních znamení a znaků, jimiž se orientovali na cestách a které sloužily ženám jako vodítko, co mají lidem věštit. Znaky obvykle psávaly černým uhlem ne zdi domů, cesty a stromy. Dodnes se některé Romské ženy této činnosti věnují. Zcela zvláštní specifickou skupinu tvoří mezi Romy hudebníci – cikánští muzikanti (lavutara). Po několik staletí byli spolu s romskými kováři nejrozšířenější a nejváženější skupinou. Je tomu tak do současnosti, i když jejich role a počty se změnily. Hudební nadání Romů je obecně známo a uznáváno. Přesvědčit se o tom může veřejnost na každoročním mezinárodním romském festivalu tradiční hudby Khamoro (Slunce) pořádaném vždy koncem května v Praze. Součástí tohoto týdenního festivalu jsou nejen vynikající hudební a taneční vystoupení interpretů z celého světa, ale i bohatý doprovodný program, odborné konference a semináře. Na jaře 2008 proběhl již 10. ročník.
Někteří usedlí Romové také vyráběli hudební nástroje. Mezi nejdávnější výrobky patří drumla – jednoduchý lidový nástroj. Skládá se z kovového rámku tvaru podkovy v níž je struna uváděná do pohybu brnkáním, ozvučnici vytváří ústa. Tento nástroj je přenesený a rozšířený díky Romům do Evropy z Asie. Někteří zhotovovali dřevěné hudební nástroje – housle, violy, basy a cimbály, které mohly být i specificky zdobeny. 6. Závěr Romové, stejně jako asi dva tisíce národů, národností a etnických skupin, které obývají tuto planetu mají a vždy budou mít zvláštnosti svého duchovního života projevujících se v jejich chování, chápání společenských jevů, v přístupu k většině, státu a institucím. Na základě po staletí přenášených zvyků, obyčejů, nepsaných zákonů a přísně dodržovaných zákazů a tabu preferují zcela jiné hodnoty a normy. Ukazuje se velmi obtížné jak měnit, či alespoň vylepšit postoj a všeobecné přesvědčení, že problém Romů je neřešitelný či řešitelný pouze přičiněním Romů samotných. Jedním z mnoha řešení je osvětová činnost, která s problémy Romů seznamuje veřejnost a činí tak tyto problémy jasné a pochopitelné v celé šíři. Zde by bylo zapotřebí přimět média k větší otevřenosti a korektnosti a nejen sledovat bulvární negativní jevy, které zkreslují skutečný stav.
Odkazy 1) JUDr. Josef Homar, Situace romské menšiny v České republice, Kreo Plus s.r.o., 2007 2) Viz. kolekt. studie ÚFS ČSAV , Praha 1976, str. 147 3) Eva Davidová, Cesty Romů – Romano Drom, Olomou 1995, ISBN 80-7067-533-8, str. 48 4) Eva Davidová, Cesty Romů – Romano Drom, Olomou 1995, ISBN 80-7067-533-8, str. 36-37 5) JUDr. Josef Homar, Situace romské menšiny v České republice, Kreo Plus s.r.o., 2007 6) Romisti: PhDr. Milena Hübschmannová, PhDr. Eva Davidová, PhDr Arne B. Mann 7) Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Polsko, Ukrajina
Literatura použitá a srovnávací: 1) JUDr. Josef Homar, Situace romské menšiny v České republice, Kreo Plus s.r.o., 2007 2) Eva Davidová, Cesty Romů – Romano Drom, Olomou 1995, ISBN 80-7067-533-8 3) Kolektiv autorů, Romové – O Roma, Brno 1999, ISBN 80-85956-14-4 4) Jean-PierreLiégeois, Rómovia Cigáni Kočovníci, ISBN 80-967674-2-9
Romští kováři dříve pracovali vsedě, na jednoduché kovadlině, zabodnuté do země.
Současní kováři na Slovensku r. 1971 / 1994
Kotláři (Kalderare) dovedli i za nomádského života vyrábět krásné kotlíky, pánve a další měděné výrobky.
Romský korytář při práci, Podčičva- Sedliská, Slovensko, r. 1992
Koryto a tradiční nástroj na jeho výrobu.
Výroba valků ma u východoslovenských Romů dlouhou tradici.
Stavba jednoduchého domku z vlastnoručně vyrobených valků Rožňava, r. 1961
Výroba valků ve velkém na prodej. Slovensko, 1926
Romští vesničtí muzikanti jedou hrát na „gádžovskou“ svatbu. Trebišov, r. 1958
