UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Olomouc 2010

Marie Kučerová

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta

Katedra romanistiky

RAFAEL REIG Formule Omega (překlad a analýza)

Olomouc 2010

Vypracovala: Marie Kučerová Vedoucí práce: Mgr. Enrique Gutiérrez Rubio, Ph.D.

FF University Palacký

RAFAEL REIG Formula Omega

Translation and analyse of the translation

FINAL WORK

Olomouc 2010

Marie Kučerová Leader of the work: Mgr. Enrique Gutiérrez Rubio, Ph.D.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou použitou literaturu.

V Olomouci, 1.4. 2010

podpis:

1

Poděkování: Děkuji Mgr. Enriquemu Gutiérrezovi, Ph.D. za obětavé konzultace, rady a užitečné připomínky, které mi během psaní poskytoval.

2

REJSTŘÍK ÚVOD .................................................................................................................................... 4

I. 1.

CÍL PRÁCE ........................................................................................................................... 4

2.

VÝBĚR KNIHY ...................................................................................................................... 5

3.

RAFAEL REIG....................................................................................................................... 7

4.

FORMULE OMEGA................................................................................................................ 8

5.

TEORIE PŘEKLADU A JEJÍ METODY ..................................................................................... 12

II. TEXTOVÁ ANALÝZA ....................................................................................................... 14 1.

ŠACHOVÁ TERMINOLOGIE .................................................................................................. 14

2.

ZKRATKY .......................................................................................................................... 18

3.

VLASTNÍ JMÉNA................................................................................................................. 20

4.

LÉKAŘSKÁ TERMINOLOGIE ................................................................................................ 22

5.

VĚDECKÉ A TECHNICKÉ TERMÍNY ...................................................................................... 23

6.

CITOSLOVCE A ZVOLÁNÍ .................................................................................................... 25 6.1.

Citoslovce............................................................................................................ 26

6.2.

Zvolání se zvláštní grafickou podobou ................................................................ 27

7.

SLOVA VYTVOŘENÁ AUTOREM .......................................................................................... 28

8.

VULGARISMY .................................................................................................................... 31

9.

AUTOROVO VYJÁDŘENÍ PŘÍZVUKU .................................................................................... 35 9.1.

Francouzský přízvuk ........................................................................................... 35

9.2.

Španělský přízvuk ................................................................................................ 36

10. CIZÍ SLOVA ........................................................................................................................ 37 10.1.

Anglicismy ......................................................................................................... 38

10.2.

Francismy ......................................................................................................... 39

10.3.

Germanismy ...................................................................................................... 40

11. MADRIDSKÉ ZÓNY A ULICE ................................................................................................ 41 12. FRÁZE A IDIOMY ................................................................................................................ 43 III. ZÁVĚR ................................................................................................................................ 48 IV. ANOTACE ........................................................................................................................... 52 V. ANNOTATION ................................................................................................................... 53 VI. BIBLIOGRAFIE .................................................................................................................. 54 VII. PŘÍLOHA............................................................................................................................. 56

3

I. ÚVOD 1. Cíl práce Za cíl práce jsme stanovili textovou analýzu překladu vybraných kapitol knihy Formule Omega od Rafaela Reige. Provedený překlad nám poslouţí jako přiblíţení se k textu a pochopení díla a autorova záměru ve srovnání s českým prostředím. Pokusíme se rozdělit problémové jazykové jevy do specifických oblastí a ty pak dále rozvést. Tématické oblasti rozčleníme podle lingvistického zaměření, ale také podle zvláštních témat, která se v knize objevují. Kaţdá kapitola bude obsahovat úvod, ve kterém načrtneme konkrétní problematiku a samotnou analýzu jednotlivých slov či slovních obratů. Přihlíţet budeme také k otázkám některých gramatických jevů. Týká se to především odlišností gramatiky českého a španělského jazyka, větné skladby, tradice daných zemí a uměleckého záměru autora. Pro větší přehlednost a přesné dodrţení stanoveného cíle práce se budeme řídit podle následujících bodů: A) Převedení výchozího cizojazyčného textu do textu v jazyce překladatele. Neţ přistoupíme k samotnému překladu, sami si zvolíme přijatelné kapitoly, které splní cíl práce a poskytnou nám dostatek textového materiálu pro následnou analýzu. Na pečlivě vybraném textu se pokusíme dodrţet překladatelské zásady a provést objektivně správnou interpretaci skutečného záměru autora.

Problematická

slova či slovní spojení, která by mohla být českému čtenáři nesrozumitelná, budou vysvětlena v poznámce pod čarou. B) Výběr konkrétních problematických jevů, odlišností a zvláštností vhodných pro analýzu. Z kapitol vyjmeme pojmy, tak aby byly zařaditelné do jednotlivých tématických oblastí. C) Textová analýza Vybrané jevy v podobě slov a slovních spojení správně začleníme do příslušných oblastí a provedeme co nejpřesnější rozbor jejich struktury, obsahu, pouţití, účelu nebo přeneseného významu.

4

2. Výběr knihy Kniha Formule Omega představuje ideální zdroj pro výzkum tohoto druhu. Obsahuje mnoho matoucích překladatelských jevů, které se dají velice těţko přeloţit, ale také například nepřeberné mnoţství extrangerismů, neboli cizích slov. Některé se objevují v angličtině, jiné ve francouzštině, a to povětšinou označené kurzívou, ale ojediněle kurzivou neoznačené, coţ nastiňuje jistý autorův záměr. Slova německého původu se stávají základem pro vytvoření novotvarů, ve kterých je Rafael Reig ve své knize nepřekonatelný. Z tohoto důvodu je třeba podotknout, ţe označení kurzívou nelze pouţít například při analyzování slov, aby nedocházelo k mystifikaci. Pro značení rozebíraných slov a zdůraznění některých pojmů jsme si úmyslně zvolili tučné označení. Celé dílo je protkané humorem, českému čtenáři občas vzdáleným, protoţe vychází z kulturních tradic samotného spisovatele. Ten má i vlastní specifický a nezaměnitelný rukopis, kdy rád pouţívá absurdní slovní spojení, která se pak stávají překladatelským oříškem. Dalším osobitým znakem je i způsob vyjadřování jeho postav, jeţ reflektuje jejich charakteristické vlastnosti nebo prostředí, ze kterého jeho hrdinové pochází. Mohlo by se zdát, ţe kaţdý nepatrný detail nese nějaký velký skrytý význam. Po pár kapitolách si zvykneme i na ohromující mnoţství abreviatur, neboli zkratek. Nejenom všeobecný přehled, ale především důvtip je potřebný k jejich rozluštění, a kdyţ nepomůţe to, zachrání nás uţ jen internet, který je v dnešní době nejlepším přítelem mnohým překladatelům na celém světě. Jak uţ jsme zmínili, Reig rád zahaluje věci pod roušku tajemství, se čtenářem si pohrává a nechá ho bádat nad tím, jaký má daná věc význam. Na první pohled nenápadné názvy madridských ulic, barů, restaurací či hotelů nám dokreslují atmosféru celé kníţky a proto by byla škoda, kdyby byla tato pomyslná mapa opomenuta. Některá restaurační zařízení, ve kterých se postavy románu pohybují, nesou ironizující názvy, zatímco ulice vychází ze skutečných madridských ulic a přesně nám dokáţí jen svým názvem popsat místo, ve kterém se děj odehrává. Nezbytným pomocníkem nám ovšem bude mapa, nebo alespoň madridský rodák. Kniha Formule Omega je sloţená ze dvou paralelních příběhů, které se začnou postupně propojovat, je tedy logické, ţe vyţadují velký počet postav, jejichţ jména spadají do španělské a latinskoamerické tradice. V případě obyvatelstva z fiktivní země

5

Venezolandie autor záměrně vybíral jména hlavních aktérů podle populárních postav telenovel a při zesměšňování tohoto druhu emocionální zábavy neskončil jen u jmen. V některých překladech je moţné se pokusit jména hrdinů nahradit českými, ale v našem případě by to byla hrubá chyba a kniha by ztratila na svém exotickém nádechu. V bludišti jmen, která vyvstávají, se objevují i napodobeniny ţijících osobností, někdy dokonce jejich skutečná celá jména, proto nás nepřekvapí ani autor sám, který se zde popisuje jako ztroskotaný novelista pod jménem Rafa Ruiz. Další lingvistickou lahůdkou jsou šachy a jejich široké vyuţití. Jsou zde popisovány jak konkrétní tahy, šachové styly a názvy, tak také humorné šachové ţerty a někdy dokonce i sexuálně laděné metafory. V neposlední řadě, stejně jako u většiny děl, tak tady ještě více, nacházíme mnoho idiomů, frází a slovních hříček. Ty dávají knize ten správný odstín a vykreslují krásu španělského jazyka v těch nejsytějších barvách jeho rozmanitosti. Někdy se setkáváme s tak unikátními idiomy, u kterých je zkrátka nemoţné najít alespoň zčásti stejně vystihující český ekvivalent. Všechny tyto a mnohé další důvody nás vedly k výběru knihy Formule Omega jako základu pro textovou analýzu. Jako poznámku na závěr před samotným překladem a následnou analýzou musíme zdůraznit fakt, ţe je kniha často povaţována za absurdní román a je třeba tento autorův úmysl neporušit a dodrţet jej v celé jeho šíři.

6

3. Rafael Reig Rafael Reig se narodil 16.9. 1963 v malém španělském městečku Cangas de Onís. Aţ dodnes se asi padesátkrát přestěhoval. Část dětství strávil v latinskoamerické Kolumbii, dále pak ţil ve Spojených Státech a většinu svého ţivota pobýval v Madridu. Poslední ze jmenovaných měst mu bylo takovou inspirací, ţe se stává pomyslným jevištěm pro některá jeho literární díla. Reig vystudoval filozofickou fakultu v Madridu a v New Yorku a jeho osudovým povoláním, které ho provází celý ţivot, se mu stala práce profesora v různých institucích, včetně madridského Hotelu Kafka určeného pro nadějné budoucí spisovatele. Z pohledu literárních kritiků je Reig povaţován za kvalitního a inteligentního spisovatele s velkou dávkou smyslu pro humor. Za svou práci byl po právu ohodnocen řadou ocenění. Za zmínku stojí Premio de la Crítica de Asturias, dále pak se v roce 2002 jako finalista zúčastnil soutěţe Premio Fundación Lara a také získal cenu Nuevo Talento FNAC.1 Rafael Reig2 spolupracuje s madridským nakladatelstvím Lengua del trapo, kde vyšla i kniha La fórmula Omega (1998). Mezi další vydaná díla patří: ▫ Esa oscura gente (1990) ▫ Sangre a borbotones ( Ed. Lengua del trapo, 2002) ▫ Guapa de cara (Ed. Lengua del trapo, 2003) ▫ Autobiografía de Marilyn Monroe (Ed. Lengua del trapo, 2005) ▫ Hazañas de capitán Carpeto (Ed. Lengua del trapo, 2005) ▫ Manual de literatura para caníbales (Ed. Debate, 2006) ▫ Visto para sentencia (Ed. Caballo de Troya, 2008)

1

http://www.hotelkafka.com/blogs/rafael_reig/about/ [1.4. 2010] http://en.wikipedia.org/wiki/Rafael_Reig [1.4. 2010] 2 http://www.hotelkafka.com/blogs/rafael_reig/informacion/ [1.4. 2010]

7

4. Formule Omega Formule Omega je román, který by se svým stylem dal nejlépe zařadit mezi absurdní. Vypráví dva paralelní příběhy, které se po kapitolách střídají a v určitém bodě se střetnou a spojí v jeden. Ve vzdálené zemi Venezolandii se jednoho dne vedlejší seriálové postavy vzepřou nadvládě postav hlavních a uspořádají bouřlivou revoluci. Králi při této příleţitosti setnou hlavu a uloţí ji do krabičky. Zbytek královské rodiny skrz bazén uprchne aţ do Paříţe a následně pak do Madridu, kde se snaţí vytvořit prozatímní vládu a přijít na způsob, jak se vrátit do Venezolandie. Madridský Mistr šachu Carranza dostává do receptoru, uloţeného v mozku, tajné instrukce, podle kterých se má řídit a podle nichţ také instruuje hlavního hrdinu Antonia Marotu, který seţene ozbrojené komando. Zprávy jsou vysílány od přívrţenců státního převratu, kteří se snaţí v Madridu rozprášit poslední zbytky uprchlé královské rodiny. Ti se zde ovšem ukrývají pod různými identitami a není snadné je rozpoznat. Postupně dochází k mnoha vraţdám a děj se zaplétá čím dál více i v milostných aférách. Princezna je unesena do odlehlé vily, ale mezi ní a Antoniem dojde k milostnému poměru. Antonio se do princezny zamiluje, uprchnout jí ovšem pomohou její bliţní. Carranza je na závěr úspěšně dopaden policií díky sestře Antonia Maroty.

Vybrané kapitoly:

Kapitola 5 Na potkávačky V této kapitole se královna Zenaida setkává s princezniným nápadníkem Francouzem Guyem LePoitardem. K seznámení dochází za poněkud choulostivých okolností, kdy je královna pouze v deshabillé, neboli nahá. Matka s dcerou spolu stranou vedou dialog o muţích, ve kterém je princezna poučena a nabádána, aby nedopadla stejně jako tomu bylo u předchozích partnerů, kdy jeden měl pět dětí, druhý byl anonymní alkoholik a třetí hledaný Interpolem.

8

Kapitola 7 Věčná revoluce J.K.V. (Její královská Výsost) Zenaida obdrţí společně s dcerou telegram od svého syna Alejandra Antonia, kterému se podařilo uprchnout jiţ dříve. Alejandro se v telegramu podepisuje písmenem W, coţ je pro princeznu i královnu velká záhada. Naskýtají se dvě moţná vysvětlení: Prvním je spojení dvou písmen V, které by reprezentovalo pokřik „Viva Venezolandia“. Jako druhé vysvětlení se zdá být pravděpodobná Alejandrova obliba v přezdívce „William“. Princezna uvaţuje, ţe by si tak mohl nechat říkat, ale královna jí oponuje a dodává, ţe by tato skutečnost otce rozčílila natolik, ţe by jeho hlava vyskočila jako čertík z krabičky a prince potrestala. Jedná se o naráţku na fakt, ţe byl král popraven a jeho setnutá hlava byla uloţena do krabičky. Kdyţ královna naladí kanál číslo 475, aby sledovala svůj oblíbený seriál, objeví se na obrazovce nemilé překvapení v podobě revolučního vůdce dona Pedrita. Ten vyzývá soudruhy přívrţence, představitele vedlejších postav, ke vzpouře proti hlavním seriálovým protagonistům. Díky televizním kamerám se dovídáme, ţe se rozzuřený dav vedlejších postav vtrhl do královské rezidence a likviduje, co mu přijde pod ruku. Na závěr Lenin de Mondoñedo vyhlásí vznik nového státu, „Internacionalistické Lidové Republiky“. Původní vláda je úspěšně svrţena.

Kapitola 9 Les Autres: Mode D’emploi Královna se svou dcerou v budoiru probírají otázky biologické reprodukce. Princezna je velice překvapena, ţe děti přicházejí na svět i jinou cestou, neţ adopcí. Existuje, jak tvrdí královna, akt nazývaný soulož, který spolu vedlejší postavy z mnoha důvodů provozují a díky němuţ přichází na svět děti. Princezna je od tohoto aktu odrazována, jelikoţ její dekorativní vagína není k těmto účelům uzpůsobena. Dovídáme se také o funkci mozku sekundárních postav. O tom, ţe s dobrým úmyslem často přivodí řadu katastrof, nevedou příliš upřímné konverzace, vţdy čekají co řekne ta druhá osoba a nejsou ani šťastní ani nešťastní. Vedlejší postavy, na rozdíl od královské rodiny, nevlastní omphaloscopický přístroj, proto si vzpomenou na to, co cítili, aţ v okamţiku, kdy to přestávají pociťovat.

9

Ke královně a princezně se připojuje bankéř Yves de La Vachepourrie. Je velice nespokojen s absencí sluţky, a proto se ji princezna vydává hledat a přemítá o samonevyzpytatelných divácích.

Kapitola 10 Mládeţi nepřístupno Je jednou ze zlomových kapitol. Při pohledu na obraz Bobbyho Fischera zasáhne Mistra Carranzu radioaktivní záření vyslané donem Pedritem, který tak nechal v Carranzově hlavě uloţenou zprávu, která mu sděluje, ţe byl vybrán aby odhalil formuli Omegu. Carranza se stává lidskou anténou a zakládá Klub Královského Gambitu, do kterého patří i Antonio Marota. Hodí se podotknout kdo byl Bobby Fischer, který hraje v celé knize tak významnou roli. Bobby Fischer3 je skutečná osoba. V době kdy byla Formule Omega napsaná, Bobby Fischer ještě ţil. Byla to šachová legenda, o které se často polemizuje jako o nejlepším hráči světa. V roce 1972, v období studené války, porazil v „zápase století“ sovětského hráče Borise Spasského. To znamenalo pomyslné vítězství USA nad Sovětským Svazem. V roce 1992 sehrál se Spasským

odvetný zápas, ve kterém ho znovu porazil. Zápas se tehdy konal

v Jugoslávii, na kterou bylo uvaleno embargo a Fischerovi za tento prohřešek hrozilo v USA vězení. Dlouhou dobu pak pobýval v emigraci aţ do roku 2004, kdy byl v Japonsku zatčen. V téţe době mu ovšem byl udělen azyl a islandské občanství, a na Islandu v roce 2008 umírá. V další části kapitoly Carranza očekává pokyny, které mu sdělí, co má dále podnikat. Čas si celý Klub Královského Gambitu krátí hraním super-rychlých šachových partií zvaných rychloblitz.

Kapitola 35 Zrádci! Carranza má obavy z toho, ţe je sledován a proto se uchýlí do penziónu Claramundo. Antonio se vrací zpět do doupěte, ve kterém je skrývána princezna, a po cestě si vysnívá milostné hrátky, které ho s princeznou čekají. Kdyţ se však vrátí do safe housu, jak se nazývá útočiště pro teroristy, jeţ nemá v českém překladu ekvivalent, 3

http://cs.wikipedia.org/wiki/Bobby_Fischer [9.3.2010]

10

nachází Mrazák prázdný. Mrazákem byla označovaná místnost, ve které byla princezna ukrývána. Jediné, co na Antonia čeká, je vzkaz poloţený na jídelním stole. Princezna byla osvobozena. Antoniovi se hlavou honí spousty myšlenek. Proč s nimi princezna odešla, přestoţe do sebe byli tak zamilovaní a ona měla dveře jeho srdce vţdycky otevřené?

11

5. Teorie překladu a její metody Dvacet let po pádu Ţelezné opony, kdy se na nás informace valí ze všech světových stran a států, nejen politicky přijatelných, se veřejnost začíná čím dál tím více zabývat překladem a klíčem k metodě jeho realizace. Jako první věc je třeba si uvědomit, ţe vytvoření jednoho postupu a pravidla aplikovatelného na všechny knihy je utopie. Kaţdý příběh je natolik jedinečný a individuální, ţe je zapotřebí s ním i stejným způsobem zacházet. Dobrý překlad závisí pouze a jenom na schopnosti překladatele, který by měl text zvládnout formálně, technicky a zároveň s velkou dávkou literárního a uměleckého citu. Základními předpoklady jsou podle Levého4 znalost jazyka, ze kterého překládáme, jazyk do kterého překládáme a reálie či obor díla. Tyto body jsou pouhým syrovým základem pro uskutečnění překladu, ale bez nich by jeho vytvoření nebylo zcela jistě moţné. Zamyslíme-li se nad samotným procesem, kterým text prochází, zjišťujeme, ţe vţdy podstupuje hned několik filtrací. První, kdo si ve své fantazii vytvoří příběh, je autor sám, který jej převede do grafické podoby. V okamţiku, kdy k dílu přistoupí čtenář, dochází k první velké ideové filtraci, jelikoţ kaţdý člověk má jinak rozvinutou fantazii. Za největší a nejzásadnější úpravu díla lze povaţovat jeho překlad, kdy je kniha transformovaná do podoby, podle představ překladatele. Finálním filtrem je čtenář, který opět dílo vnímá subjektivním způsobem. Mohlo by se zdát, ţe je kniha tímto principem ochuzena o své kouzlo a autorův záměr, opravdu tomu tak je a proto je nutné, aby se alespoň překladatel snaţil co nejzodpovědněji příběh zachovat v jeho původní podobě. Na úplném začátku před námi leţí kniha, kterou míníme přeloţit. Na základě vlastní zkušenosti, která se nám při překládání osvědčila, si dovolíme nastínit jeden moţný překladatelský postup. Dříve, neţ k tomu přejdeme, tak bychom si měli dílo důkladně přečíst a vytvořit si jeho vizuální podobu. Jiţ v této fázi nám na mysli vyvstanou konkrétní interpretace, popisy situací a jiné nápady týkající se překladu. Tento okamţik by se dal výstiţně označit anglickým názvem brainstorming. Neměli bychom se ovšem nechat strhnout emocemi a po nějakou dobu nechat naši vizi dozrát. Abychom dílo správně pochopili a přeloţili, musíme si o jeho autorovi vyhledat

4

Levý, J.: Úvod do teorie překladu. SPN, Praha 1958, str. 5.

12

všechny moţné dostupné informace, které nám nastíní spisovatelův charakter a způsob jeho tvorby. Po všech zmíněných přípravách se konečně můţeme pustit do překládání. Po dobu celého procesu překládání musíme mít stále na paměti některé základní překladatelské zásady. Mezi takové by se dalo zařadit kulturní nebo historické pozadí příběhu. Při románovém vyprávění autor klade větší či menší důraz na reálie a kulturní pozadí dané země, ve které se příběh odehrává. Otázkou je, do jaké míry čtenáři pomoci tuto atmosféru pochopit. Jiţ v tomto bodě docházíme k důleţitému mezníku uvědomění si, pro jakou skupinu lidí je překlad určen. Hispanisty španělské či latinskoamerické reálie nepřekvapí, ale jiný druh čtenáře, který se ve svém ţivotě věnuje odlišnému oboru, můţe být poněkud zaskočen. V textu si pomůţeme větší specifikací dané otázky nebo vysvětlením pod čarou, od kterého ovšem většina profesionálních překladatelů odrazuje. Mezi další zásady patří nedrţet se otrockého, netvůrčího překladu, který se dá aplikovat pouze v některých vědních disciplínách. V krásné literatuře je zapotřebí zejména smysluplné transformace do cílového jazyka, jehoţ součástí je i stylisticky uměřená úprava, která daný jev vystihne stejně umělecky a osobitě jako tomu je u samotného originálu. Jako problém se ukazuje překladatelova touha co nejvíc se předvést a dokázat svůj mistrovský talent, coţ můţe znamenat hrubé porušení původního autorova záměru přílišnou stylizací. Začínající překladatel se zpočátku drţí alespoň základních všeobecných metod substituce či transkripce, které pouţije na konkrétní text takovým způsobem, jaký je v daném díle nejvhodnější. Pro dobrého překladatele je kromě talentu důleţitá také praxe, coţ je dobře vidět v některých překladatelských manuálech. Příkladem je Úvod do teorie překladu od Jiřího Levého5, který se z velké části opírá o konkrétní příklady, na nichţ se dá nejlépe demonstrovat specifické téma či problém. Díky ukázkám práce některých profesionálů a jejich vzájemnému porovnávání je snadné objektivně posoudit rozdílnou kvalitu dvou či více překladů. Jedna věc je ovšem schopnost rozpoznat chyby kolegů a druhá být schopen stejně kriticky přistupovat sám k sobě. Překlad je činnost velice specifická, těţko uchopitelná těţko a popsatelná. Nejlepšími ingrediencemi k uskutečnění kvalitního překladu je znalost jazyka, přiměřená dávka talentu, tvrdá a velice pečlivá práce a v neposlední řadě také praxe.

5

Levý, J.: Úvod do teorie překladu. SPN, Praha 1958

13

II. Textová analýza 1. Šachová terminologie Jedním z ústředních témat, která se v knize objevují, jsou šachy. Jejich zásadní význam nalezneme zejména v 10. kapitole, kde jsou popsány jak konkrétní druhy šachových partií (které v českém jazyce nesou specifické názvy), tak i stejně promyšlené „šachové

metafory“ vystupňované aţ

do absurdních kombinací

s Fredovými teoriemi. Autor dokázal vytvořit specifický „šachový jazyk“ a společně s neuvěřitelně rychlými šachovými partiemi je čtenář vtaţen do dynamického a zábavného herního tempa. Je to jedna z kapitol, kdy si bystrý pozorovatel všimne, ţe si autor pohrává nejen se slovy jako s šachovými figurkami ,ale i se samotným čtenářem. Jako kaţdá hra, i šachy se řídí podle pevně stanovených pravidel a jednotlivé tahy mohou být interpretovány jako konkrétní promluvy hráče. V takovém případě se pak jedná o časově omezený dialog a hra se stává nástrojem komunikace. Stejným způsobem na hru nahlíţí i J.Averbach a M.Bejlin v Abecedě šachu6: „Popsat pohyb figur na šachovnici umoţňuje speciální notace - vlastní řeč, mluva šachových figur. Tato řeč je velmi jednoduchá a lze si ji osvojit bez jakýchkoliv jazykových znalostí. Znalost této řeči je však pro četbu šachové literatury nezbytná.“

Přejděme tedy k samotné textové analýze vybraných šachových termínů. Nezapomínáme se drţet zásad stanovených v cíli práce a dáváme při výběru slov přednost formě před obsahem, tzn., ţe je pro nás důleţité tématické zaměření textu, v našem případě se jedná o šachy. Slova, která nesou zcela nebo zčásti šachovou tématiku a při tom formálně spadají do jiného druhu analýzy, budou zařazena do kapitoly jim bliţší, nehledě na jejich téma. Jen pro upřesnění si uvedeme příklad: Hostiblitz nám tématicky spadá do šachu, jedná se totiţ o druh šachové partie, ovšem název je vymyšlený samotným autorem, který jej vytvořil sloţeninou španělského slova hostia (ir a toda hostia, to znamená jet rychle jako blázen) a německého slova der Blitz nebo-li blesk. Proto bude slovo hostiblitz zařazeno do kapitoly slov vytvořených autorem.

6

Averbach, J., Bejlin, M.: Abeceda šachu. Olympia, Praha 1973, str.12.

14

Ajedrez (str. 50) Španělský výraz pro šachy, pocházející původně z arabštiny. Atacar la pieza desde atrás (str. 52) Zaútočit na figurku zezadu, nebo také ze zálohy.

Cd5 (str. 51) Kůň jede na d5, C =caballo, zkratka označující šachovou figurku koně.

Club Gambito de Dama (str. 50) V českém jazyce se skrývá pod názvem Královský gambit, zatímco ve španělštině jde o „dámskou záleţitost“. Je třeba si vţdy dobře ověřit, zda-li se jedná o termín, který se v druhém jazyce vyskytuje pod jiným názvem, neţ bychom čekali, nebo jde o záměr autora. V tomto případě se jedná o velkolepé šachové zahájení, kdy bílý jiţ ve druhém tahu obětuje pěšce, jen aby získal převahu v centru.

En doce movimientos (str. 52) Doslova přeloţeno po dvanácti tazích, ve smyslu: po dvanácti odehraných tazích.

Enroque (str. 53) Je šachový výraz pro zvláštní šachový tah rošádu, kdy táhne zároveň král i věţ. Española7 (str. 50) Představuje jedno z nejčastějších šachových zahájení, které je v češtině známé pod názvem Španělská hra. Historie sahá aţ do roku 1490, kdy o ní byla provedena první zmínka

Hacer tabla (str. 51) Slovo tabla v šachovém kontextu znamená remíza, nerozhodná hra. Ve spojení se slovesem hacer nám vznikne udělat remízu nebo-li remizovat.

7

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0pan%C4%9Blsk%C3%A1_hra [22.3. 2010]

15

Las blancas (str. 50) Je označení pro bílé šachové figurky stejně tak, jako tomu je v češtině. Španělskou nezbytností je člen, který ve svém rodě nese obsaţen rod podstatného jména, ke kterému se vztahuje. Mluvíme-li o šachových figurkách, pak tedy ve španělštině budou nazývány: las piezas de ajedrez.

Las negras (str. 51) Jsou černé šachové figurky a platí pro ně stejné gramatické pravidlo jako pro bílé, o kterých jsme se jiţ zmínili.

Mover sin pensar (str. 50) Bezmyšlenkovitý tah, který v tak promyšlené hře, jako jsou šachy, znamená doslova hráčskou sebevraţdu. Movió Cf6 (str. 50) Písmeno C označuje koně (ve šp. caballo), jedná se o tzv. notaci. Zbývající písmena f6 nám upřesňují pozici, ve které se kůň nachází a to za pomoci vertikál označených písmeny od a do h a horizontál s číslicemi 1 aţ 8. Tak tedy „posunul koně na f6“.

Peon cuatro rey (str. 50) Jedná se o klasický styl zahájení hry, kdy pěšce posuneme dvě políčka od krále. Petroff 8 (str. 50) V českém jazyce je tento mistrovský tah známý jako Ruská hra. Je to zahajovací hra charakteristická následujícími tahy: 1. e4 e5 2. Jf3 Jf6. Název Petroff byl odvozen podle ruského šachového hráče z poloviny 19.století Alexandra Petrova, který tento tah jako první rozšířil.

Piezas (str. 51) V šachu jde jednoznačně o figurky.

8

http://cs.wikipedia.org/wiki/Rusk%C3%A1_obrana [22.3. 2010]

16

Posición inicial (str. 51) Základní postavení figurek, ze kterého se rozehrává. Znění celé věty je „colocó las piezas en la posición inicial“, v tomto případě se hodí česká interpretace „postavil figurky na svá místa“. Siciliana9 (str. 50) Další šachové zahájení známé pod názvem Sicilská obrana je ze všech nejhranější. Na takové zahájení existuje i adekvátní šachová odpověď. Jednou z nich je například Najdorfova varianta.

Staunton (str. 53) Je oficiální název značky šachových produktů, které jsou k dostání po celém světě. Název je odvozen podle legendárního anglického šachového hráče.

Tablero (str. 50) Dřevěná deska slouţící ke stolním hrám, v našem případě šachovnice. Celým a správným názvem by měla být označena jako tablero de ajedrez. Vzhledem k jasnému kontextu a hovorovému tónu spisovatele stačí výraz tablero.

Una Defensa, la Defensa (str. 52) Hrdinové knihy Antonio Marota a Mistr Carranza rozmlouvají o specifickém projektu nazývaném Defensa čili Obrana. Spor mezi protagonisty nastává v pouhým okem nepostřehnutelném grafickém detailu, kterým je rozdíl ve členech, kdy jeden pouţije člen neurčitý do češtiny přeloţitelný jako nějaká Obrana, zato druhý chce hru specifikovat a vyzdvihnout její unikátnost a proto uţije členu určitého ta Obrana.

9

http://cs.wikipedia.org/wiki/Sicilsk%C3%A1_obrana [22.3. 2010]

17

2. Zkratky Stejně jako v češtině, tak i ve španělštině dělíme zkratky do dvou základních skupin. Do první skupiny patří ty, které vznikly opravdovým zkrácením slova v textu. Ve španělštině se označují jako abreviaturas. Nejlépe si to názorně předvedeme na příkladu: slovo literatura se z důvodu časové úspory při psaní zkrátí na lit. Druhou skupinou jsou tzv. iniciálové zkratky, ve španělštině známé jako siglas. Kaţdé písmeno ve zkratce nám zastupuje konkrétní slovo. Příkladem by mohla být snad kaţdému dobře známá zkratka EU, představující Evropskou unii. Rafael Reig zkratky hojně zakomponoval do svého díla. Dalo by se říct, ţe v takovém počtu, v jakém se vyskytují, je jasným autorovým uměleckým záměrem text ozvláštnit a zkratky se stávají součástí spisovatelova jedinečného rukopisu. Nejčastějším typem jsou iniciálové zkratky, nesoucí někdy aţ ironizující tón.

DIU (str. 39) Tato medicínská zkratka se od ostatních iniciálových nepatrně liší. Její celé znění je dispositivo intrauterino, takţe poslední z písmen zkratky, U, nemá samostatné podstatné jméno, které by jej představovalo, ale je součástí slova intrauterino. Proč tomu tak je, se dozvíme po podrobném morfologickém rozboru, kdy si odvodíme vznik tohoto slova, a to ze dvou slov latinského původu: intra, znamenající v čj uvnitř a uterino, coţ je název pro děloţní. Tento malý morfologický experiment nám dokázal, ţe původně byla slova dvě, která se postupným vývojem jazyka spojila v jedno a proto je zařazení mezi iniciálové zkratky zcela správné. V hovorovém jazyce se zkratky DIU pouţívá pro nitroděloţní tělísko a tak je i přeloţeno v textu.

EGB (str. 44) Můţe u českého čtenáře evokovat dojem ruské KGB, ale troufáme si domnívat se, ţe to nebyl autorův úmysl. Ve skutečnosti EGB znamená Educación General Básica, neboli v češtině všeobecné základní vzdělávání, za uţití adekvátní zkratky, tedy VZV. Je jen těţko moţné stejně skvěle a dvojsmyslně EGB přetlumočit českému čtenáři a proto je nutné zvolit jen jednu variantu a tu pouţít. Drţeli jsme se přesného výkladu zkratky a stejným stylem ji zachovali i v českém překladu.

18

FIDE (str. 49) Mezinárodně známá zkratka původem z francouzského Fedération Internationale des Échecs. V angličtině rozšířená jako World Chess federation. Jedná se o mezinárodní šachovou organizaci, spojující jednotlivé národní šachové federace a pořádající celosvětové šachové turnaje té nejprestiţnější úrovně. Zkratku FIDE jsme nepřekládali a nechali ji v mezinárodním znění.

Prof Dr Carranza (str. 50) Na celém světě známé zkratky univerzitních titulů. Prof z latinského professor10 (v čj profesor) a Dr z latinského slova doctor (v čj doktor). Jsou typickými příklady španělské abreviatury. V textu nejsou zakončeny tečkou, jelikoţ jsou součástí letáku jehoţ písmo je v knize označeno kurzivou.

RIP (str. 39) Je autorovým vlastním vynálezem, takţe by měla být zahrnuta do kapitoly se slovy vytvořenými, ale slova, ze kterých vychází, jsou skutečná, takţe si tuto zkratku vysvětlíme zde. RIP představuje ve španělštině República Internacionalista Popular. Je to fiktivní stát, který vytvoří Don Pedrito po státním převratu ve Venezolandii. Do češtiny bylo třeba tento stát vhodně přeloţit a proto jsme zvolili název: Internacionalistická Lidová Republika se zkratkou ILR. Dalším významem zkratky RIP je rest in peace, v češtině známé jako odpočívej v pokoji, které původně vychází z latinského requiscat in pacem. Tohoto dvojsmyslu se v překladu bohuţel nepodařilo zachovat.

S.A.R. (str. 36) Starý znak králů a královen, předcházející jejich vlastní jména. Jedná se o iniciálovou zkratku, jeţ skrývá význam: Su Alteza Real, v češtině známá jako Její královská Výsost. Pro co nejdůvěryhodnější zachování autorova úmyslu jsme po přeloţení zkratky vytvořili vlastní, v českém jazyce, kterou jsme při prvním uţití v textu vysvětlili v závorce.

10

http://buscon.rae.es/draeI/SrvltConsulta?TIPO_BUS=3&LEMA=profesor [22.3. 2010]

19

3. Vlastní jména Kaţdá postava, která se v literatuře objevuje, většinou nese vlastní jméno. Autor je vymýšlí podle své fantazie a nechává se inspirovat mnohými faktory, jako je historické období, do jakého je děj umístěn, připodobnění jména k nějaké specifické vlastnosti člověka, nebo jiný druh symboliky, či vnitřní spisovatelovy pohnutky. Jedním ze známých autorů vyuţívajících skryté symboliky jmen byl španělský spisovatel F.G.Lorca. V jeho dramatu „Dům Bernardy Alby“ vystupuje velká řada ţenských protagonistek, u nichţ jako by autor uţ při jejich pokřtění přisoudil jim konkrétní osud, nebo povahovou vlastnost. Rafael Reig u svých postav ze země Venezolandie zachovává jejich exotický latinskoamerický charakter a vzhledem k tomu, ţe se jedná o postavy telenovel, drţí se při výběru jmen této seriálové tradice, a proto jména necháváme ve španělském znění s pouhou

změnou české koncovky. V knize se tedy čtenář setkává s Albertem

Enriquem, Enriquem Richardem, Ricardem Juliem, královnou Zenaidou, princeznou zvanou María Virtudes. Postavy smyšlené, stejně jako skutečné reálné, které se v románu objevují, rozebereme v této kapitole. Zvolíme si osoby něčím výrazně zvláštní a nějakým způsobem pro knihu stěţejní.

John Lakes (str. 167) Jedna z moţných reálných postav tohoto díla. V tomto případě však není zcela jasné, o kterou konkrétní osobu se jedná. Mohlo by jít o amerického sportovního editora známého pod jménem John Lake11, který záhadně zmizel v roce 1967. Osud tohoto nadaného ţurnalisty je stejně poutavý, jako ţivotní drama Bobbyho Fischera, moţná právě proto se o něm ve svém díle autor zmiňuje. Někdy je ovšem ta nejjednodušší varianta ta správná. Autor si v textu dává Johna Lakese s ledem, to by mohlo pouze znamenat naráţku na druh whisky a zcela náhodně připodobněný výběr jména k Johny Walkerovi nebo jinému druhu alkoholu. O skutečném záměru spisovatele můţeme jen polemizovat.

11

http://en.wikipedia.org/wiki/John_Lake_(journalist) [9.3. 2010]

20

Lenin de Mondoñedo (str. 39.) Toto jméno je despektivní přezdívkou a naznačuje nesmiřitelný boj mezi proletariátem a burţoazií. Jak absurdně vypadá spojení Lenina (sovětského komunisty, vůdce bolševické strany), s aristokratickým titulem de Mondoñedo. Přesně tohoto absurdního protikladu chtěl Reig docílit. Tím spíše, ţe se Lenin de Mondoñedo objevuje v kapitole pojednávající o svrhnutí královské rodiny a dosazení komunisty dona Pedrita do čela nově vzniklé Internacionalistické Lidové Republiky.

Rafa Ruiz (str. 50) Pod tímto jménem se skrývá samotný autor, Rafael Reig, a to hned ze dvou důvodů. Jak jsme si nemohli nevšimnout, vyskytuje se v díle často ironie. S tou spisovatel počítal při zrození Rafa Ruize, jelikoţ Rafa je zdomácnělá podoba jména Rafael. Reig je známý tím, ţe tuto zdrobnělinu svého jména ze srdce nenávidí, a jak tvrdí na svém blogu12, celý ţivot bojuje proti tomu, aby tak byl oslovován. Dalším vodítkem ke spojitosti mezi autorem a Rafou, je způsob, jakým je v knize charakterizován. S nezbytnou dávkou ironie o něm hovoří jako o ztroskotaném novelistovi.

12

http://www.hotelkafka.com/blogs/rafael_reig/about/ [22.3. 2010]

21

4. Lékařská terminologie Odvětví medicíny a lékařské pojmy uplatňuje Reig zejména v desáté kapitole. Setkáváme se zde s přesným lékařským popisem průniku radioaktivního záření do lidského těla a tím autor dokládá svůj talent, jemuţ se hranice nekladou. Tento krátký okamţik by se dal snadno vylíčit v jedné větě, ale jelikoţ se jedná o zásadní moment celého díla, nalezl autor způsob, jak jeho dobu trvání prodlouţit. Ve vyprávění si počíná stejně precizně jako samotný chirurg pronikající při operaci do lidského těla. Uveďme si alespoň několik lékařských termínů, které spisovatel ve své deskripci aplikuje.

Bulbo raquídeo (str. 49) Prodlouţená mícha, která v našem případě slouţí jako úschovna mikropříjmače. Cráneo (str. 49) Označuje

mozkovnu,

nebo

lebku.

V některých

latinskoamerických

zemích

(Argentina,Peru) je cráneo hovorový výrazem pro chytrého člověka.

Hemisferio cerebral derecho (str. 49) V češtině stejně doslovný překlad, jen v opačném pořadí pravá mozková hemisféra.

Noticias occipitales (str. 50) Tento výraz jsme přeloţili jako týlní zprávy. Jedná se o tajné pokyny, které Carranza dostává do mikropříjmače umístěného hluboko v týlu.

Nuca (str. 49) Běţný výraz pro týl, šíji, či zátylek.

Verruga (str. 49) Nádor, nebo také bradavice. Podle RAE13 lze tímto názvem hovorově označit věc nebo osobu, která nás obtěţuje a nejsme schopni se jí sami od sebe zbavit.

13

http://buscon.rae.es/draeI/SrvltConsulta?TIPO_BUS=3&LEMA=verruga [3.3. 2010]

22

5. Vědecké a technické termíny V knize Formule Omega se objevuje řada lingvistických jevů, s jejichţ pomocí se autor snaţí text ozvláštnit. Postupně jsme si v analýze na některé z nich poukázali. Je to především kladení kontrastních protikladů, které dokáţe vzbudit čtenářovu pozornost. Patetické příběhy postav telenovel se nám staví proti přesně logickému a mechanickému světu šachových hráčů. V lékařské terminologii jsme se soustředili na některé lékařské výrazy, které se v textu objevují při průniku radioaktivního záření do těla člověka. V této kapitole vědecké terminologie na předchozí naváţeme a stejnou událost budeme tentokrát popisovat z úhlu útočící technologie. Výhodou překládání vědeckých termínů je absolutní a doslovné převedení významu z jednoho jazyka do druhého.Díky tomu není třeba pouţívat do tak velké míry fantazii a snaţit se vyhledat nejvhodnější ekvivalent, protoţe v tomto případě bývá většinou jen jeden. Ve vědeckých oblastech se také často setkáváme s mezinárodními výrazy, které se nepřekládají, nechávají se v původním znění. Jediné nezbytné změny na těchto slovech jsou prováděny v některých písmenech, např. (c→k) a u české koncovky, která je zapotřebí při skloňování a časování.

Antena humana (str. 49) Výstiţné vyjádření výsledného produktu, kterým se stává člověk po implantovaní mikropříjmače: lidskou anténou

Emisión radioactiva (str. 49) Radioaktivní záření. Doslovný překlad s jedinou odchylkou v postavení přídavného jména, které v češtině klademe před podstatné jméno. Localizador-vigía (str. 49) Localizador do češtiny přeloţit nelze, ale dá se upravit do podoby lokalizátor. Vigía značí ve španělštině stráţce nebo hlídače, zejména majáků nebo věţí. V rámci celé věty jsme toto slovní spojení přeloţili do moderní trochu krkolomné češtiny jako kontrolní lokalizátor.

23

Masiva irradiación (str. 49) Masivní radioaktivní záření bylo v překladu pouţito pro zintenzivnění okamţiku. V češtině existuje i slovo iradiace, to jsme s ohledem ke čtenáři nepouţili, mohlo by být matoucí a dostatečně nevystihuje situaci.

Microrreceptor biológico (str. 49) V doslovném překladu by zněl jako biologický mikropříjmač, i pouţití v textu by bylo správné, ale my slovo biologický nahradíme výrazem přírodní kvůli kontextu, který následuje a klade důraz na lidskost, tedy něco nevědeckého.

Radares remotos (str. 49) Jsou bezpochyby vzdálené radary.

24

6. Citoslovce a zvolání Kaţdý světový jazyk má své unikátní označení zvuků, hlasů, pocitů a nálad. Zdánlivě stejný zvuk jako je štěkot psa vyjadřuje kaţdý jazyk jiným způsobem, např. v českém jazyce označujeme štěkot psa citoslovcem „haf,haf!“ Jinak tomu je v angličtině, kdy se pro stejný zvuk uţívá výrazu bow-wow nebo woof, ve španělštině štěkot vypadá následovně: ¡guau, guau! Citově zabarvená slova dělíme do dvou základních skupin: 1) subjektivní kam patří a) impulzivní- vyjadřující citové projevy ; b) imperativní- vyjadřující vůli mluvčího. 2) objektivní neboli onomatopoická, představující zvuky vnějšího světa. Citoslovce nemají gramatickou souvislost se zbytkem věty a slouţí často k vyplnění prázdných částí vět. Záleţí jen na mluvčím, nebo v našem případě na autorovi, kdy jak které citoslovce uţije. Španělština je jazykem temperamentním a velice impulzivním, jejíţ nedílnou součástí je i výrazná gestikulace a mimika. Typickými jsou zejména imperativní citoslovce, která slouţí jako povzbuzovací nástroj, dávající rozpravě ţivý náboj. Reig je v celém díle na citoslovce skoupý, výjimkou jsou promluvy členů královské rodiny, představující herce telenovel, ze kterých poněkud afektované citové výlevy srší proudem. Také se naskytnou unikátní pasáţe, kdy v rámci jedné kapitoly spisovatel vyjmenuje snad všechny nejzákladnější citově zabarvená slova. Stejně jako citoslovce stojí za povšimnutí některá zvolání, kterým se budeme věnovat v druhé části po analýze citoslovcí.14

14

Novotný, J.- kol.: Mluvnice češtiny pro střední školy. Fortuna, Praha 1992, str.68-69.

25

6.1. Citoslovce Bip-bip…, bip-bip…, bip-bip… (str. 49) Zvuk vydávající nějaký elektronický přístroj. České píp-píp nám vyjadřuje nejen ryze technologické zvuky aut a mechanických zařízení, ale také hlasy přírody a to především pípání ptáčat a kuřat. ¡Cataplún! (str. 51) Bum, bác, břink, prásk by nám nejvhodněji demonstrovaly úder a ránu. V textu se skutečně jedná o zvuk, který zazní při pádu hromady věcí. Citoslovce bum, bác a břink shledáváme dětinskými a nedostatečnými, pouţijeme proto prásk. ¡Click! (str. 48) By mohlo být zařazeno i mezi slova cizího původu, protoţe je to citoslovce anglické. Stejně jako ho přijala španělština, tak i čeština. Zvuk, který nám nejvíce evokuje mačkání na počítačovou myš či ikony na počítačové obrazovce a měl by znít v češtině jako cvak, v dnešní době získává takové převahy a natolik jsme si jej osvojili, ţe se nám v případě otáčení kaleidoskopu můţe zdát výstiţnější, neţ české cvak, které zní poněkud tvrdě.

Criiic-criiic (str. 51) Zvuk některých činností je často velice těţko napodobitelný. Pro skřípání zubů pouţijeme citoslovce odvozené od slovesa: skříp,skříp.

Chas-chas, chas-chas, chas-chas (str. 51) Zvuk šplouchání, žblunkání či čvachtání se řadí mezi klasické citoslovce představující základní zvuky světa. V kontextu našeho příběhu musíme české znění tohoto citoslovce trochu pozměnit, jelikoţ se jedná o zavírající se a otvírající se chřtán vagíny. Z tohoto důvodu se nám zdálo příhodnější citoslovce plesk,plesk,plesk.

26

¡Ja,ja,ja! (str. 39) Značí smích, který se dle dalšího kontextu v textu zdá být jako velice škodolibý. Obdobně tento druh smíchu můţeme vyjádřit citoslovcem cha,cha,cha.

Quia,quia (str. 46) Toto zastaralé hovorové citoslovce by se dalo zařadit mezi zvolání při negaci či nedůvěře jako kdepak, ani nápad, ale má ještě jeden význam při zahánění zvířat, takţe se dá brát i jako citoslovce imperativní.

Uuuuuuuuuh-uuuuuuuuh (str. 51) Takhle španělsky fouká a duní vítr. V češtině je nejznámějším označením vánku zřejmě fíííííííííííí. Za povšimnutí stojí i počet písmen u citoslovcí, autorem zvolený. U kratších citově zabarvených slov se drţí pravidelného počtu, takţe pokud se slovo opakuje víckrát, zachovává stejnou podobu. U delších slov je Reig spontánní a na přesný počet u opakujících se slov neklade důraz.

6.2. Zvolání se zvláštní grafickou podobou ¡Abaaaaaaaajo! (str. 39) Toto slovo v základní formě slouţí pro označení místní- dolů. V našem případě s mnohonásobným písmenem a je jasným citově zabarveným slovem představujícím emocionální šílenství davu snaţícího se o absolutní svrţení vlády. Do češtiny jsme jej přeloţili jako: pryyyyyyyyč! ¡OJO! (str. 167) Nás vyzývá k opatrnosti, o to více, ţe je napsané velkými písmeny. Rychlý způsob jak někoho varovat před blíţícím se nebezpečím. V češtině je nejvhodnějším vyjádřením BACHA! nebo POZOR! Kontextuálně nám také nejvíce vyhovuje první jmenované, takţe ho v textu necháme jako přesný významový překlad. ¡Vivaaaaaaaa! (str. 39) Typický nacionalistický španělský pokřik, pouţívaný v mnoha příleţitostech. Nejbliţší vhodné vyjádření v češtině, které jsme v překladu poţili, bylo „Ať ţijeee!“

27

7. Slova vytvořená autorem Součástí uměleckého vyjádření Rafaela Reige je i jeho vlastní tvorba slov. Inspiraci čerpá z velké řady rozličných jazykových i tématických oblastí. Nejčastějším zdrojem se stávají slova cizího původu, která mezi sebou autor rád kombinuje a spojuje. Nalézáme tedy integraci mezi dvěma španělskými výrazy, španělsko-německou variantu, ale i slova vytvořená za pomoci latinských prefixů či sufixů. Díky těmto jedinečným prvkům se kniha stává skutečným originálem, který pak nedává spát nejednomu překladateli. Klíčem k úspěšnému překladu těchto „uměle“ vytvořených slov je zcela jistě jejich správná interpretace, zasazení do kontextu a ve finále i nalezení odpovídajícího ekvivalentu v jazyce čtenáře. Naskytla se taková slovní spojení, při nichţ byly moţné aţ tři logické varianty, v takových případech v analýze uvádíme všechny a vţdy se k jedné z nich přikláníme méně či více.

Anti-choc (str. 168) Má hned tři moţné varianty. V kaţdé z nich hraje prefix anti15 stejnou roli „něčeho opačného“. První moţnost je vysvětlení slova choc jako zkratky z anglického výrazu pro čokoládu, ale tato varianta se nám zdá málo pravděpodobná, protoţe nám nezapadá do kontextu. Druhou moţností je vnímat choc jako španělské sloveso chocar, čili srazit se. Třetí moţnost se nám zdá být nejzapeklitější, ale zároveň nejvíc pravděpodobná. Choc nám chce přes typické španělské komolení naznačit anglické slovíčko shock, znamenající v češtině šok.

Auto-inescrutables (str. 47) Sloučení řeckého prefixu auto, nebo-li něco „samo o sobě“, a španělského inescrutables, které jsme přeloţili jako nevyzpytatelný. Toto slovní spojení se v textu nevyskytuje v kurzívě a proto je nutné najít adekvátní protiklad v českém jazyce, jako například samo-nevyzpytatelných.

15

http://buscon.rae.es/draeI/SrvltConsulta?TIPO_BUS=3&LEMA=anti [1.4. 2010]

28

Ene-Pe-i (str. 166) Skutečná zkratka tohoto slova by byla NPI, nebo-li Ni puta idea. Tato španělská zkratka poněkud pejorativního rázu se ve španělštině skutečně uţívá, takţe není čistým autorovým výtvorem, ale vzhledem ke zvláštní grafické podobě jsme jej do této kapitoly zařadili. V češtině se nám zdála výstiţná zkratka En-A-Pé (nemám ani páru). Hostiblitz, hostiblís (str. 50) Jeden z příkladů kombinace španělského a německého slova, o kterém jsme se zmínili jiţ v úvodu kapitoly. Není náhodou, ţe se jedná zčásti o německé slovo, jedna z hlavních postav Mistr Carranza, vynálezce tohoto slova, je původem Němec. Základ tvoří španělská hostia, přesněji idiom ir a toda la hostia znamenající jet jako blázen. Tato fráze také následuje pár vět po první zmínce slova hostiblitz, moţná jako autorův záměr, navést ne tak bystré španělské čtenáře správným směrem. Druhé slovo blitz je německého původu a znamená blesk. Reig se slovem hostiblitz snaţí označit druh šachové hry, která probíhá opravdu velikou rychlostí. V češtině jsme viděli moţné řešení ve variantě rychloblitz, kdy zachováváme postup a německé označení pro blesk necháváme v nezměněné podobě Máquina omphaloscópica (str. 46) Absurdní slovní spojení, značící druh přístroje máquina, který se zřejmě nachází v oblasti omphalos, coţ je anglicky pupek a provádí průzkum podle řeckého sufixu scopia. Podobnost slova omphalos ke španělštině se nám nepodařila nalézt.

No dejaremos secuencia sobre secuencia (str. 37) Tento uměle vytvořený idiom následuje za skutečným frazeologickým jevem „no dejaremos piedra sobre piedra“, takţe kdyţ nenecháme kámen na kameni, nenecháme ani záběr na záběru.

29

Partidas ultra-hiperrápidas (str. 50) Kombinace španělských slov partidas (hry) a rápidas (rychlý) s latinským prefixem ultra16(nadto, navíc) a řeckým prefixem hiper17 (navýšení, nadbytek). Celkově se pak jedná o „super-rychlé partie“, tak jak je uvedeno v překladu.

Pierdepaga (str. 50) Je slovo vytvořené spojením dvou sloves. První z nich je perder, které v češtině znamená ztratit. Autor nám úmyslně sloveso vyčasoval do 3.os.j.č., aby tím naznačil neutrální osobu on nebo ona. Na to se nám váţe další sloveso pagar, které nese význam platit a opět se nachází ve 3.os.j.č. O spojení těchto slov by se tedy dalo uvaţovat jako: prohraje, platí, nebo-li: ten kdo prohraje platí. Jelikoţ autor vytvořil z těchto dvou sloves jedinečnou slovní hříčku, je třeba učinit to stejné v českém jazyce. Jako nejzdařilejší tvar se nám zdál prohruplatíš. Prolongar pez. Máximum (str. 166) U tohoto sousloví je důleţitý předchozí kontext, kdy se autor popisuje proces svádění a vychutnávání si jednotlivých částí těla, mezi něţ patří také španělské pezones, česky známé jako bradavky. Prolongar znamená prodlužovat a máximum je slovo ve španělštině neexistující, podobající se výrazu máximo18 (nejvyšší, maximální), původem latinskému. Dané sousloví jsme přeloţili jako prodloužit bradavky maximum. Úmyslně jsme nepřidali předloţku na maximum, abychom zachovali lehce nestandardní tvar daného slova.

16 17 18

http://buscon.rae.es/draeI/SrvltConsulta?TIPO_BUS=3&LEMA=ultra [1.4. 2010] http://buscon.rae.es/draeI/SrvltConsulta?TIPO_BUS=3&LEMA=hiper [1.4. 2010] http://buscon.rae.es/draeI/SrvltConsulta?TIPO_BUS=3&LEMA=maximo [1.4. 2010]

30

8. Vulgarismy Jedním z velikých rozdílů mezi českým a španělským jazykem je pouţívání a cítění vulgarismů. Ve španělštině patří ke kaţdodenní součásti ţivota a ve společnosti jsou nadmíru tolerovány, moţná právě proto, ţe je poţívají všichni. Překvapující by pro českého pozorovatele mohla být na ulici klející babička, které se právě zlomila hůlka. Vodopád nadávek, který by vychrlila z úst, by zacloumal i se silnou povahou, ale jen co se cizinců týče. Španěl by si toho téměř nevšiml, mávl by nad střenkou rukou, nebo by si zanadával s ní. Tradice uţívání vulgarismů se projevuje i v umění, zejména v literatuře. Patří do ní všední nadávky vyřčené nad strastmi, které nás v ţivotě potkávají, nebo uráţky orientované na konkrétní osoby. Do kapitoly vulgarismů zahrneme i sexuální výrazy. Vidění sexu a erotiky se ve španělské literatuře liší od všech ostatních. Samozřejmě záleţí na historickém období či stylu, ale hlavně současná literatura se neostýchá v knize odhalit i ty nejintimnější detaily sexuálního ţivota. Obtíţná situace nastává při překladu těchto nadávek, sprostých výrazů a otevřených sexuálních scén. Všeobecné pravidlo radí, drţet se českého kulturního prostředí, coţ v praxi znamená španělské vulgarismy do češtiny překládat velice umírněně. V našem překladu se objevuje rozmanitá řada vulgarismů. V některých kapitolách knihy Formule Omega jsou sexuální scény aţ naturalisticky přesné, ale ty jsme si pro analýzu nevybrali. Přesto se v kapitolách, primárně zvolených z jiných tématických důvodů, nachází mnoţství vulgarismů, které si naši pozornost zaslouţí. Hned v úvodu narazíme na nadávky, které jsou aţ absurdně směšné. Jsou výtvorem královny Zenaidy a její dcery. Autor se snaţí poukázat na hloupost a patetickou čistotu těchto seriálových hereček, které kvůli své bezelstnosti nedokáţí

vymyslet nic

drsnějšího.

¡Alma de piedra pómez! (str. 37) Tento vulgarismus lze doslovně přeloţit jako duše pemzového kamene. Je nutné mít stále na paměti autorovu vizi. Tento vulgarismus by se dal nahradit českou alternativou, ale text by tak ztratil na autentičnosti a exotičnosti latinské Ameriky, jakou mu netradiční nadávka v podobě místní fauny a flory dává. Především má ovšem tato nadávka značit velikou naivitu jejich autora.

31

Aparatos genitourinarios (str. 44) Pohlavně-vyměšovací orgány, takto označila princezna orgán, který má funkci jak vyměšovací, tak i rozmnoţovací. Snaţí se tím zdůraznit nechuť, kterou pociťuje k faktu, ţe jeden orgán plní dvě tak odlišné funkce. Dali jsme přednost slovu orgán před aparátem. Rozhodli jsme se na základě individuálního cítění těchto dvou slov. Ve španělštině vyzní aparát legračně a výstiţně, ale v českém kontextu by tak dobře nevyzněl. Dodrţeli jsme alespoň vědecký charakter a tím i stejně humorný záměr. ¡Cabeza de estiércol! (str. 51) Hlava plná hnoje se zdá být na první pohled dostatečně výstiţnou variantou, ale přece jen pouţívanější je dutá hlava. ¡Caramba! (str. 49) Typické klení, dá se přeloţit jako: sakra, hrome, k čertu. V jednom odstavci se objevuje hned několikrát, proto jej pozměníme podle potřeby. Tento vulgarismus je velice běţný, naivní a neškodný. ¡Corazón de lija! (str. 37) V některých slovnících se dá nalézt překlad žraločí kůže Doslovný překlad sice s touto variantou nekoresponduje, ale významově jsou si podobné. Lija značí ve španělštině brusný papír, tedy něco drsného a hrubého, corazón znamená srdce. Slovníkový překlad nám nezní dostatečně ironicky a jelikoţ se chceme drţet autorova uměleckého záměru, přistoupíme k doslovnému překladu a tím hanlivé označení dovedeme aţ za hranice absurdity. ¡Coyote! (str. 37) Kojot je další zvíře, z jehoţ jména se postupně stal vulgarismus, ačkoliv velice jemný a ojedinělý. Obecně jsou sprostá slova názvy věcí a osob, které v nás vzbuzují odpor. U zvířat tomu bylo pro některé jejich vlastnosti, jako ošklivý vzhled, nepříjemný zápach nebo děsivý zvuk, který vydávala.

32

¡Chacal! (str. 37) Šakal se jako nadávka pouţívá i v češtině, i kdyţ velice zřídka, a má ţertovný podtext. V knize je uráţka přesně směřována ke konkrétní osobě, proto se hodí připojit ukazovací zájmeno, vznikne nám tak výsledný tvar Ten šakal!

Polla (str. 51) Slovo hanlivě označující penis a často se uţívá jako hovorová nadávka. V našem případě se jedná o pozitivní nikoliv pejorativní vulgarismus. V textu byl přeloţen jako kombinace přívlastku a přídavného jména: zkurveně dobrý. Resultaba evidente, según explicó Carranza, que el alfil inmovilizado en f4 ocupaba el oblicuo lugar de un pene que Antonio debía de pensar que había perdido su madre (o bien que le había sido arrebatado). (str. 51) Tato věta je jeden z překladatelských oříšků. Celkově věta příliš smysluplně nepůsobí, ale zamyslíme-li se nad její symbolikou, dovede nás ke skryté naráţce na Freuda a ním definované falické období, kdy u dívek dochází k tzv. závisti penisu a u chlapců ke kastračnímu komplexu (obavě, ţe jim bude penis odstraněn). Finální překlad této věty zní tedy takto: „Samozřejmě to dopadlo tak, jak to Carranza vyloţil: Střelec ochromený na f4 obsazoval šikmé místo péra které, jak si měl Antonio uvědomit, ztratila jeho matka hned po narození (a nebo jí ho vzali).“ Sentir latido de los respectivos genitales, como un solo corazón que compartieran de cintura para abajo. (str. 167) „Pociťovat jejich pulzující genitálie jako jedno společné srdce, které spolu sdílí od pasu dolů.“ V této větě se nám nabízí vynechat slovo respectivos značící příslušné a nahradit jej přivlastňovacím zájmenem. Jedná se ironizující deskripci sexuálního aktu. Unas veces Antonio parecía querer que le sodomizaran. (str. 52) Sodomizar znamená pohlavně (análně) zneuţít. Autor jedním slovem dokáţe obsáhnout něco, co se v češtině musí popsat více slovy, proto jsme větu přeloţili do trochu hovorovější a běţnější podoby: „Někdy se zdálo, jako by si Antonio přál, aby mu to udělali zezadu.“

33

Vagina sintética (str. 45) Syntetická, česky lépe řešeno umělá vagína.

Vaginas ornamentales (str. 45) Jelikoţ tyto vagíny slouţí jen na ozdobu, v češtině se budeme drţet označení dekorativní vagíny. Ornamentální by nebylo správné přídavné jméno a mohlo by být zavádějící a vzbuzovat jiný dojem, neţ byl zamýšlen.

34

9. Autorovo vyjádření přízvuku Přízvuk je při překladu stejně těţké vyjádřit, jako třeba dialekt. O krásu španělských dialektů český čtenář, který neovládá tento jazyk, zkrátka vţdycky přijde. Rozdíl mezi peruánským a argentinským dialektem by se dal teoreticky přirovnat k rozdílu mezi dialektem brněnským a praţským, ale v praxi to tak snadné není. Stejně obtíţné je i převést do grafické podoby přízvuk. Reig tento netradiční umělecký počin pojal po svém. V jeho díle španělsky promlouvá LePoitard se silným francouzským přízvukem. Důvodů, proč si autor vzal na mušku právě francouzštinu, můţe být hned několik. Nejsilnější argument je asi fakt, ţe právě tento románský jazyk a jeho výrazný přízvuk je známý po celém světě a všimne si ho i člověk s minimálním hudebním sluchem. Francouzština bývá často parodována ve filmu a získala si věhlas „jazyka svůdníků“. Také LePoitard v knize vystupuje jako šarmantní mladík s postraními úmysly.

9.1. Francouzský přízvuk No veo ni una toggta, señoga. (str. 28) Toggta je španělsky torta a česky dort. Francouzské ráčkování je zdůrazněné nahrazením písmene r za gg. V češtině je moţné francouzský přízvuk vnímat např. takto: „Paní, nevidím ani starrou belu.“ Señoga…, moi…, je…, yo puedo explicagg, s’il vous plaît… (str. 29) Na místě, kam patří písmeno r, se znovu objevuje písmeno g, někdy jedno, jindy dvě. Týká se to slov Señoga= Señora a explicagg= explicar. V češtině jsme se pokusili co nejpřesněji dodrţet formu, ve které se věta nachází: „Medam…, moi…, je…, mohu to vysvětlit, prrrosím, s’il vous plaît… Pomohli jsme si zdeformováním slova medam a zároveň jsme vyuţili zopakování francouzského poděkování v češtině.

35

…tggeintaidós…, tggeintaidós y medio…, un cuagto paga las tggeintaitggés… (str. 30) Postupujeme stejně jako u předchozích číslic: „třřřicet dva…, třřřicet dva a půl…, třřřicet dva a třřřičtvrrrtě…“ Španělé doslova řeknou: čtvrt na třicítku, v češtině se při tomto zpomaleném počítání, které chceme co nejvíce protáhnout, vyuţívá systému přičítání čtvrtinek. …veintidós…, veintitggés…, veinticuatggo… (str. 29) Při španělském počítání nám stejně dobře poslouţí české číslovky, které na místech, kde je to třeba, obsahují také písmeno r, které je opět nahrazeno písmeny gg. V češtině budeme se španělským přízvukem počítat následovně: „…dvacet dva …, dvacet třřři…, dvacet čtyřřři,…“

9.2. Španělský přízvuk ¡Bonyur, moncher Ifs. ¿Comandá-levú ce matán? (str. 47) V tomto případě se setkáváme s francouzštinou vyslovovanou španělským mluvčím. Nedává příliš smysl a její nenávaznost je způsob dodávání textu autentičnosti, protoţe i ve skutečném ţivotě člověk vyřkne nesmyslné věty. Česká podoba věty zní: „Dobrý den, můj drahý Yves, jak se máte dnes ráno?“ Ne lesé yamé de raconter, yevusanprí, yan yené. (str. 29) Obdobný postup byl autorem aplikován i na větu, která se ,stejně jako předchozí věta, zdá být vytrţená z kontextu. Lámaná francouzština je viditelná především v grafické podobě celé věty. Můţeme se jen pokusit porozumět sdělení věty, jelikoţ je matoucí i pro francouzského rodilého mluvčího. Překlad do češtiny by mohl vypadat asi takto: „Nenechte vyprávět prosím vás, ţan ţané“. Pokud autor myslel konkrétní jméno, Jean Jeunet, dalo by se hovořit o francouzském ekvivalentu českého Jana Nováka.

36

10. Cizí slova V dnešní době velkého rozvoje masové komunikace se stala cizí slova nezbytným pomocníkem na poli společenském i profesním. Během jednoho dne člověk vyřkne, uslyší, napíše nebo si přečte desítky slov cizího původu. Některá z nich jsou nenahraditelná a dostatečně přesný ekvivalent v češtině nenalezneme. Taková slova jsou interní řečí sociálních skupin a různých průmyslových či vědních odvětví. Pro laika neovládajícího tento druh slovní zásoby je nemoţné pochopit jejich význam. Jako příklad si můţeme uvést ekonomii; při sledování čistě ekonomických zpráv určených specifickému okruhu lidí, člověk neznalý, skutečné sdělení zprávy nerozkóduje. Mezi taková čistě ekonomická slova patří shortování nebo outsourcing a ani při ovládání daného jazyka, v našem případě angličtiny, člověk nepochopí konkrétní sdělení, protoţe důleţitou součástí je také znalost vědního oboru. Zajímavým způsobem s cizími slovy pracuje Rafael Reig ve své knize. Díky označení kurzivou jsou nepřehlédnutelné a setkáváme se s nimi téměř v kaţdé kapitole knihy. Při čtení mohou působit jako příjemná změna a inovace, která dokáţe ve správném okamţiku text ozvláštnit, nebo konkrétní situaci vystihnou trochu jiným způsobem a v jiném jazyce. Autor pouţívá cizí slova volně od nejběţnějších čistě komunikačních výrazů aţ po komplikovanější sloţeniny nebo celé věty, výjimkou nejsou ani francouzské názvy kapitol. Nejčastěji uţívaným jazykem je angličtina, dále pak francouzština a němčina. Kdybychom měli cizí slova objevující se v textu rozdělit obsahově, bylo by to do dvou skupin. První by pojímala slova nahodilá a druhá skupina zase slova konkrétně tématicky orientovaná. Pro lepší přehlednost si cizí slova rozvrhneme podle daných jazyků do skupin. Budeme se soustředit nejen na to, co slova znamenají, ale také na jejich kontextuální význam. Samozřejmostí je tato slova nepřekládat a v textu je nechat v kurzívě stejně, jak tomu učinil autor. Přeloţení těchto cizích slov uţ je na samotném čtenáři. Tímto způsobem dostává kniha ještě další subjektivní rozměr. Čtenář si děj knihy promítá a představuje svým vlastním individuálním způsobem, kaţdý člověk totiţ vlastní jinak rozvinutou fantazii. Reig dosáhl toho, ţe záleţí také na znalosti jazyků, coţ znamená jiný způsob vnímání pro člověka ovládajícího francouzštinu, nebo naopak angličtinu. Výhodou je zajisté porozumění všem jazykům v kníţce uváděných, jen tehdy čtenář docílí co nejpřesnější vize, s jakou autor knihu napsal.

37

10.1. Anglicismy Cock-tail (str. 45) S menšími grafickými úpravami se toto slovní spojení pocházející z angličtiny vyskytuje alespoň ve stejném fonetickém znění, ve všech jazycích zemí kam tento druh míchaného nápoje doputoval.

Grog (str. 45) Slovo uţ i v češtině natolik známé a zaţité, ţe bylo zapotřebí zjistit, ze kterého jazyka pochází. Podle RAE19 (Real Academia Española) je toto slovo převzato z angličtiny a značí teplý nápoj obsahující vodu, cukr, citrón a rum, nebo jiný likér. Královna se právě chystá udělat princezně grog, který by ji povzbudil, ale nakonec vytvoří nápoj zaloţený na zcela jiných ingrediencích. Dá se tedy usoudit, ţe označení grog je pouze obrazné, stejně tak, jako se v češtině uţívá slova panák. Zvoláním: „dej si panáka“ nabádáme k poţití alkoholického nápoje, bez toho, abychom blíţe specifikovali konkrétní druh či značku. Jde spíše o vybídnutí ke konzumaci něčeho, co člověka vzpruţí, nebo naopak uklidní.

Hermanos de casting (str. 38) Původně jsme zvaţovali variantu přesunutí slovního spojení do „slov autorem vytvořených“ , ale vzhledem k dostatečně jasnému kontrastu vedle sebe stojících slov pocházejících ze dvou odlišných jazyků, jsme se rozhodli zařadit je do kapitoly cizích slov. V textu slovo casting nepřekládáme ani neskloňujeme, ale kdybychom tak učinili, vznikli by nám bratři castingu.

Lento travelling (str. 39) Podobný případ jako předcházející navíc stejně jako předešlý jev je i tento zařaditelný pod hlavičku filmové tématiky. Lento znamená španělsky pomalý a travelling je anglicky cestování, ale ve filmové vědě označuje pohyb či posun kamery do různých směrů.

19

http://buscon.rae.es/draeI/SrvltConsulta?TIPO_BUS=3&LEMA=grog [2.4. 2010]

38

Los close-ups (str. 37) Tématicky spadá do filmové terminologie. Ve slovníku bychom nalezli český význam uzavřít, skončit. Ve filmové branţi se často objevuje konkrétnější termín close-up scenes nebol-li závěrečné scény, ty hlavní a dojemné, ve kterých vrcholí děj celého filmu. Moţná právě ty autor v knize myslel.

Mami please (str. 28) Tato apelace se v rámci jedné stránky vyskytuje hned dvakrát. V prvním případě jako uvedené „mami prosím“ a dále pak v textu s gradací naléhavosti, kdy mluvčí pouţije slovíčko „please“ a pro zdůraznění následuje stejné „kouzelné slůvko“ ve španělštině: „¡Mami, please, por favor!“ Do češtiny větu přeloţíme „Mami, please, prosím!“ Opakováním písmene p v po sobě jdoucích slovech jako by naznačoval jejich příbuznost, ačkoliv jen významovou.

Number one / number two (str. 47) Můţeme chápat hned dvěmi způsoby. Prvním z nich je, označíme-li někoho číslem number one, v takovém případě se jedná o osobu, která slaví ve svém oboru velký úspěch, number two je aţ druhá v pořadí. Druhý způsob, a pro náš překlad důleţitý, je popis určité posloupnosti. Number one = za prvé; number two= za druhé.

Top-models (str. 37) Je termín, který je znám snad kaţdému v počeštěné verzi top-modelky. Lze hovořit o profesionálních modelkách, které se drţí na absolutním vrcholu a jsou takřka stejně známé jako někteří hoollywoodští herci. Astronomické honoráře jsou jedním z rozdílů mezi top-modelkami a pouhými modelkami.

10.2.

Francismy

Boudoir (str. 43) V dnešní době je toto slovo jiţ poněkud zastaralé a nepouţívá se. Označuje budoár, nebo-li dámský pokoj pro bohaté paničky, kam se uchylovaly, aby mohly diskutovat o společenském dění.

39

Deshabillé (str. 28) Znamená ve francouzštině vysvlečený muž. Ça va sans dire (str. 29) Je název pro samozřejmě. Enchanté, Altesse (str. 28) Typický seznamovací pozdrav enchanté společně s konkrétním oslovením Altesse coţ by společně v češtině znamenalo: Těší mě, Výsosti.

Chaise-longue (str. 44) Na první pohled slovo pocházející z francouzštiny se ovšem v angličtině nachází v úplně stejné grafické podobě. Je zřejmé, ţe země, které k sobě měly nejblíţe se také nejvíce ovlivňovaly lingvisticky a to i v případě, ţe je dělil kanál La Manche. Toto slovní spojení pojmenovává čalouněné lehátko v češtině známé také pod názvem lenoška. Les Autres: mode d’emploi (str. 43) Takto je označena jedna z kapitol, kterou jsme překládali a analyzovali. Název kapitoly by mohl znít jako: Ostatní: návod k použití. Tórridos affaires (str. 46) První výraz je španělský a znamená moc horké, druhý je francouzský a vzhledem k jeho rozšíření i v češtině by se dal nechat ve stejné podobě, případně víc počeštit na aféry. Dohromady by v textu šlo o horké aféry.

10.3. Germanismy Scheisskerl! (str. 51) Patří mezi německé vulgarismy. V češtině znamená neřád, nebo hajzl.

40

11. Madridské zóny a ulice Vlastní kapitolu si zcela jistě zaslouţí město Madrid, ve kterém se odehrává většina našeho příběhu. Místa o kterých autor hovoří nejsou vybrána zcela náhodně. Od začátku knihy se čtenář pohybuje společně se svými hrdiny mezi královským palácem, špinavými a nebezpečnými madridskými ulicemi, budoárem určeným výhradně pro dámy, zaplivanými putykami, honosnými rezidencemi a hotely a penziony různých kvalit a počtu hvězdiček. Stejně tak, jako jsou uváděny konkrétní názvy madridských ulic, setkáváme se i s lokály nesoucími vlastní jména, která často zní jako ironická naráţka na danou situaci, která se právě v knize odehrává. Rozmanitá místa v díle Rafaela Reige dodávají příběhu realistickou atmosféru a dokreslují panorama celé kníţky. Autor zmiňuje tolik různorodých míst, ţe by se na toto téma hodilo napsat nejen jednu kapitolu, ale celou vědeckou práci. Naše moţnosti jsou ovšem omezené, proto se soustředíme na místa, která se nám objevují v kapitolách určených k analýze.

Calle del Barco (str. 49) Ačkoliv je tato ulice ještě součástí madridské centrální zóny, je velice nebezpečná a je záhodno se jí v noci vyhnout. Ulice del Barco je útočištěm mnohých imigrantů a drogově závislých. Tato úzká ulička je jako vystřiţená z kriminálního příběhu a svým vzhledem přímo nabádá ke spáchání zločinu.

Calle Sicilia (str. 49) Ulice, která je domovem našeho hrdiny. Ve skutečnosti je to průměrná madridská ulice, nacházející se v poklidné městské čtvrti. Calle Victor Hugo 6 Café de la Anunciación (str. 50) Ulice je skutečná a není příliš bezpečná. Kavárna de la Anunciación je další autorovou naráţkou a na zmíněné ulici se ţádná taková nenachází.

Hotel Tirol (str. 48) Jedno ze smyšlených míst, které ve skutečnosti v Madridu nenalezneme a o důvodu zařazení hotelu s tímto názvem můţeme pouze polemizovat.

41

Pensión Claramundo (str. 166) Penzion, do kterého se uchýlil Carranza, kdyţ se mu zdálo, ţe je pronásledován. Ve skutečnosti se v Madridu ţádný penzion pod tímto názvem nevyskytuje a stává se tak dalším autorovým smyšleným místem.

42

12. Fráze a idiomy Slovo je ve větě vázáno pomyslnou významovou sítí na další slova, proto nemůţe ţít samostatně. Některá slova a slovní spojení pak bývají známá jako idiomy, fráze, frazeologické obraty, ustálené výrazy, nebo rčení. Takovým slovním spojením není moţno porozumět na základě významu jednotlivých slov, ale je nutné je znát, nebo vyhledat jako celky.20 Kaţdý jazyk má svou vlastní zásobu ustálených slovních spojení, která jsou zároveň osobitou jazykovou vizitkou daného národa. Odráţí se v nich kulturní prostředí a tradice konkrétní země a proto je přirozené, ţe se ve většině jazyků idiomy liší, ačkoliv se najdou i výjimky, které jsou významově a obrazně naprosto identické. Fráze, idiomy, nebo chcete-li rčení se ve kterémkoli jazyce vyskytují naprosto přirozeně a stejně tak bezprostředně by měly působit v překladu díla z jednoho jazyka do druhého. Hlavním cílem je tedy dodrţení významu substitucí, nebo-li náhradou domácí analogií. V takovém případě je pro překladatele nezbytná rozsáhlá slovní a frázová zásoba nebo idiomatický slovník, který se v dnešní době vyskytuje ve všech hlavních světových jazycích. Rafael Reig si pohrává se všemi jazykovými oblastmi včetně španělské frazeologie. Pro většinu překladatelů jsou fráze a idiomy šancí prokázat umělecký talent. V našem případě bylo rozluštění nesmírně obtíţné jelikoţ Formule Omega je kniha celá postavená na jazykové absurditě. Při překladu tohoto díla jsme si vytvořili vlastní idiomatické pravidlo, které je následující: čím výraznější, protismyslnější a do očí bijící slovní spojení, tím méně je pravděpodobné, ţe se jedná o frazeologický jev, ale o pouhý výplod autorovi fantazie. Na druhou stranu naopak opravdové idiomy zůstávají přehlíţeny, jelikoţ se v tak absurdním a barvitém příběhu zdají být tím nejnormálnějším a nejpřirozenějším jazykovým jevem.

Cantaban a voz en cuello (str. 37) V češtině by šlo o trochu jiný význam, který nás tímto způsobem determinuje chápat naši vlastní subjektivní slovní zásobu a imaginaci, jelikoţ zpívání s hlasem v krku nám připadá spíše jako český idiom „mít knedlík v krku“, čili nebýt zpěvu schopný. Ve španělštině toto spojení nese význam zpívat nahlas. 20

Savaiano, E., Winget, L.: Španělské idiomy. Computer Press, a.s., Brno 2009, str.5.

43

Costara lo que costase (str. 166) Rčení signalizující vynaloţení jakéhokoliv úsilí k uskutečnění konkrétního záměru. V českém jazyce odpovídá spojení: ať to stojí, co to stojí, nebo: za každou cenu.

Diera vueltas (str. 48) Dalším z řady běţně uţívaných frazeologických obratů je dar vueltas, v češtině jednoduše řečeno otočit. Někdy se stává, ţe některá slovesa nemohou být přeloţena jednoslovně, ale je nutné znát a uţít jejich specifické opisné vazby, takovým případem je i naše slovní spojení.

Estar presa (str. 168) Presa ve španělštině znamená zajetí, uchopení, ve spojení se slovesem být ovšem nabývá jiného významu a stává se z něj „být uzavřený sám do sebe“ ve smyslu uvěznění v nitru sebe samého jako ve vězení. Estás mucho más pez (str. 43) Přirovnávání k rybě má ve vodách české frazeologie význam spíše k něčemu tichému aţ němému. Ve španělštině vidí rybu pez zřejmě jako zvíře hloupé nebo nevzdělané, proto jsme tento idiom přeloţili jako jsi ještě hloupější v přesném smyslu: o daném tématu nic nevíš.

Estoy visible (str. 28) By se do češtiny doslova přeloţilo jako být viditelný, ale ve španělštině toto spojení znamená být oblečený.

Que ninguno escape con vida (str. 37) „Nikdo se ţivotem neuteče,“ nám jasně naznačuje český ekvivalent „ţiví se odsuď nedostaneme“. Hacían caso (str. 44) Je v běţné komunikaci velice frekventované slovní spojení, proto jsme i my nemuseli jít pro jeho význam příliš daleko. V češtině se hacer caso nejčastěji pouţívá v podobě všímat si nebo věnovat pozornost. V překladu jsme pouţili první variantu. 44

¡Horrores! (str. 36) Mohlo by se zdát, ţe se jedná o podstatné jméno horror znamenající děs a hrůzu jen s tím rozdílem, ţe jde o mnoţné číslo z něj vytvořené. Pravdou ovšem je, ţe před sebou máme frazeologický obrat sufrir horrores nebo-li příšerně a nepředstavitelně trpět. Jedná se o překladatelskou past, do které nezkušený překladatel spadne velmi snadno. V textu jsme museli dbát na celkové vyznění věty a protoţe se tato fráze ve větě objevuje hned dvakrát, obměnili jsme ji následovně. V prvním případě jsme pouţili příšerně musí trpět a v případě druhém jako podstatné jméno skutečné utrpení.

Chupatintas (str. 38) Kaţdý národ má své vlastní ustálené slovní spojení pro kancelářské krysy nebo podržtašky, lidi, kteří ve svém úřadě tráví aţ příliš mnoho času, nebo se svoji prací nechávají moc unést. Ve španělštině pro takové osoby existuje označení olizovači inkoustu.

Iban a toda hostia (str. 50) Hostia! by mohla být chápána také jako nadávka, ale v případě, jako je tento, kdy je ve spojení se slovesem pohybu ir (jet) a stává se přídavným jménem, znamená jet rychle jako blázen. Les tomó juramento (str. 49) Podrobit se přísaze nebo přísahat před někým.

Lloraban con carcajadas (str. 39) Původní frazeologický obrat, který stojí při vzniku našeho konkrétního spojení, je reírse a carcajadas, coţ znamená: „smát se, aţ se za břicho popadat“. Naše spojení ovšem nese změnu předloţky a zároveň napojení na slovo situačně odlišné, llorar (plakat). Za nejvhodnější překlad povaţujeme: brečeli smíchy.

45

Nadaban entre dos aguas (str. 44) Plavání mezi dvěma vodami, jak nám doslova praví tento španělský výraz má význam zaujmutí neutrálního stanoviska, nebo postoje. Kdyţ neplaveme ani ve studené, ani v teplé vodě, nepřikláníme se k ţádnému konkrétnímu názoru a stáváme se nestrannými. Stejný výraz jsme pouţili v překladu.

Ni por pienso (str. 45) Vyjádření odporu tak silného, ţe na danou věc nechceme ani pomyslet. V hovorovější podobě, stejně jako v přeloţeném textu, je moţné pouţít: ani nápad!

No dejaremos piedra sobre piedra (str. 37) Typický příklad idiomu, vyskytujícího se ve více jazycích, který je biblického původu. V češtině má toto spojení jak stejnou formu, tak i význam nenecháme kámen na kameni, tedy zničíme naprosto všechno a nic nebude na stejném místě, nebo nebude mít stejnou podobu jako dřív. Perdió por tiempo (str. 51) K tomuto spojení by se hodila česká varianta prohrál na čas, idiom související s šachovými partiemi, které jsou častým tématem románu. Prohrát na čas je ve hře myšleno jako neuspět na základě nedostatku času pro dosaţení svého cíle.

Puso en marcha (str. 50) Fráze, která nám věci uvádí do pohybu. V 10. kapitole je uţita ve spojitosti s hodinami, takţe nejlepším řešením bude v češtině sloveso zapnul, jelikoţ se jedná o mechanický přístroj. Sacó pecho (str. 39) Doslovné vypnutí hrudi je symbolický pohyb, který člověk udělá, aby si dodal trochu odvahy. V textu kde se toto slovní spojení nachází se objevuje velká spousta nahromaděných činností a proto formálně správné „vzmuţil se“ nám do celku vhodně nezapadá. Vzhledem k jasné symbolice, sám čtenář vytuší správný obsah, protoţe mu tato fráze ideálně dokresluje představovaný výjev.

46

Se dieran cuenta (str. 167) Další z řady kaţdodenně pouţívaných frazeologických obratů darse cuenta (všimnout si) je jakési upozornění na věc nebo událost, která stojí za povšimnutí.

Se me pone la carne de gallina (str. 45) Zajímavým úkazem u idiomů různých jazyků můţe být odlišný úhel pohledu na zvířata. Uţ jsme se setkali s hloupou rybou a tentokrát nám naskočí slepičí kůže, v českém znění se očividně jedná o husí kůži, další symbolickou reakci tentokrát ovšem bezděčnou při jasném odporu mluvčího.

47

III. Závěr Úkolem této bakalářské práce a jejím hlavním cílem bylo vytvoření textové analýzy překladu knihy Formule Omega od španělského spisovatele Rafaela Reige. Na začátku práce jsme si stanovili konkrétní body, podle kterých jsme během celé analýzy postupovali. V této poslední kapitole, která nám uzavírá celou práci, si jednotlivé body zrekapitulujeme a ověříme si, zda-li se nám jich podařilo dosáhnout. Prvním bodem práce bylo za A) Převedení výchozího textu do textu v jazyce překladatele. Před tuto fázi by se dál zařadit ještě výběr knihy, ale o tomto tématu jsme se zmínili jiţ na začátku, kdyţ jsme volbě příhodného díla pro analýzu věnovali celou jednu kapitolu. Kniha Formule Omega byla nejvhodnějším materiálem, který nám v procesu selekce prošel pod rukama. Její lingvistická rozmanitost nás natolik upoutala, ţe jsme přistoupili k její analýze. Jedna z věcí, která nás poněkud zaskočila, i kdyţ ne hned na začátku, byla její obtíţnost. Formule Omega by po právu mohla být nazývána absurdním románem. Paralelní příběhy, které se postupně více a více protínají, jsou samy o sobě dostatečně matoucí. K tomu je nutno přičíst autorovo specifické vyjadřování, hru se slovy rozličných světových jazyků, skrytou symboliku názvů a vlastních jmen, zasazení díla do střídavě reálného a nereálného světa a v neposlední řadě nepřeberné mnoţství slov, přísloví a přirovnání autorem vytvořených, která mílovými kroky přesáhla hranici racionality. Díky všem důvodům výše jmenovaným by byla z nějaké příčiny téměř kaţdá věta vyhovující k rozboru. Podařilo se nám vybrat pět konkrétních kapitol, které v sobě nesly prvky rozmanitých jazykových i literárních jevů. Kaţdá z nich obsahovala jeden výrazný prvek, na základě kterého jsme pak vytvořili jednotlivé analytické kapitoly, kde jsme tuto doménu přesněji rozvedli. Mezi takové prvky patřil například šach, grafické znázornění přízvuku, citoslovce, vulgarismy a další. Samotný překlad byl jednou z nejobtíţnějších částí celé práce. Jiţ po přečtení celého díla jsme si stanovili pomyslné postupy, podle kterých jsme se po dobu překladu řídili. Často jsme byli lákáni tato pravidla porušit pro větší zkrášlení a vylepšení textu, ale pokaţdé jsme si vzpomněli na obvyklou chybu překladatelů- touhu se předvést. Kromě této pasti na nás také číhala únava a efekt vyhoření. Všem profesionálům se stává, ţe se v určité části textu zaseknou a nemohou dále pokračovat. Ověřili jsme si, ţe nejlepším řešením je na nějakou dobu práci odloţit

48

a vrátit se k ní později. Duševní rozpoloţení je k odvedení kvalitní práce důleţité a kromě něj i fakt, ţe nás práce na této konkrétní knize opravdu bavila a co nejpřesnější rozbor se nám stal výzvou. Exotické prostředí střídající se s madridským ruchem velkoměsta se jevilo jako zajímavý kontrast a v tomto duchu se nesly i rozdíly mezi jednotlivými postavami celého románu. Na jedné straně stála královská rodina představující hrdiny telenovel společně s rozbouřeným lidem vedlejších postav, které aristokratickou nadvládu za poněkud kuriózních podmínek svrhly. Na straně druhé to byli šachoví experti a představitelé klubu Královského Gambitu. Výrazný kontrast a ozvláštnění postav královny Zenaidy a princezny byl zjevný ve způsobu dialogů, které spolu protagonistky vedly. Přehnaně vznešené rozpravy nesly prvky zastaralých výrazů, se kterými se v moderní španělštině jiţ nesetkáme. Bylo zásadní tento autorův záměr nějakým způsobem v překladu zachovat. Tento problém jsme vyřešili substitucí ušlechtilých dialogů. Postava královny a princezny také disponovala s velice specifickým slovníkem. Příkladem by mohly být vulgarismy, které byly komické aţ absurdní, ale naše hrdinky se snaţily vyjádřit rozčílení nejvyššího stupně. Tomuto tématu jsme poskytli dostatek prostoru v kapitole Vulgarismy. Po důkladném překladu za pomoci několika odborných slovníků a po nutné konzultaci se španělskými mluvčími jsme přešli k dalšímu zásadnímu bodu bakalářské práce, čím byl za B) Výběr konkrétních problematických jevů, odlišností a zvláštností vhodných pro analýzu. Částečně jsme si nezvyklých jevů všímali jiţ při samotném výběru kapitol, ale tentokrát bylo hlavním úkolem vytvořit konkrétní kapitoly dané problematiky. Jak uţ jsme se zmínili, rozmanitost textu byla tak markantní, ţe bylo moţné rozebrat téměř kaţdou větu, jelikoţ téměř kaţdá věta v sobě ukrývala nějaký zádrhel či raritu, která by stála za okomentování. Abychom dosáhli kvalitní analytické práce, vytvořili jsme pestrou škálu dvanácti kapitol, zabývající se určitou jazykovou problematikou. První z nich jsme nazvali „Šachová terminologie“ a k jejímu vystavění bylo nezbytné studium samotné hry. Šachy jsou v knize zásadním tématem a inspirací pro mnohé novotvary vytvořené autorem. Druhou kapitolou byly „Zkratky“, které se v knize projevují jako tajné kódování a slouţí především k pobavení čtenáře. Třetí kapitola nese titul „Vlastní jména“. Zde jsme promluvili o pouţívání jmen autorem, o důleţitosti zachování exotické původní podoby a také o reálných postavách v knize se vyskytujících. Čtvrtá a pátá kapitola je zaměřena na lékařskou a vědecko technickou terminologii. Vyjmenovali 49

jsme zde slova a slovní spojení reprezentující odbornou terminologii těchto oborů. Další v pořadí, jiţ šestá kapitola, poslouţila k popsání citoslovcí a jejich rozdílnosti v rámci světových jazyků. Následovalo obtíţné analyzování slov, která vytvořil sám autor, ve stejnojmenné kapitole číslo sedm. Osmá kapitola se nesla v duchu vulgarismů a erotiky. Autorovo vyjádření přízvuku jsme rozebrali v kapitole deváté. Jednalo se o autorovo grafické vyjádření rozdílnosti ve výslovnosti. Desátá kapitola pojala cizí slova a jejich moţný překlad. Rozčlenili jsme ji do dalších podkapitol podle konkrétních jazyků. Předposlední jedenáctá kapitola nastínila pomyslnou mapu Madridu, kde se příběh povětšinou odehrával. Závěrečná dvanáctá kapitola se týkala frází a idiomů, které se v knize vyskytly. Jazykové prvky, které tyto kapitoly obsahují, jsme zařadili podle převládající tématiky. Naskytly se moţnosti zařazení zároveň do dvou kapitol, ale vţdy jsme vybrali pouze jednu a svoje rozhodnutí jsme v analýze patřičně okomentovali. Třetím bodem bakalářské práce je za C) Textová analýza překladu. Jednalo se o provedení co nejpřesnějšího rozboru struktury, obsahu, pouţití, účelu nebo přesného významu slov a slovních spojení. Kaţdý jev jsme v kapitole samostatně a přehledně okomentovali za pomoci vyhledávání v odborných slovnících, knihách či internetových stránkách. Odkaz na zdroje jsme vţdy pečlivě uvedli v dané kapitole nebo v souhrnné bibliografii na konci celé práce. Kniha Formule Omega poslouţila jako vhodný materiál pro realizaci textové analýzy překladu vybraných kapitol. Toto obtíţné dílo nás naučilo dodrţování některých překladatelských zásad a schopnosti rozčlenit problematické jevy v ní obsaţené. Dokázali jsme vytvořit odbornou analýzu jazykových jevů a proniknout hlouběji pod povrch rozdílnosti jazyka španělského a českého. Dílo nás ovšem obohatilo i na poli dalších světových jazyků jako je francouzština a němčina, rozšířilo nám přehled a lingvistické obzory. Osvojili jsme si pouţívání odborných slovníků, které byly k práci nezbytné a také vyhledávání literatury z odlišných vědních oborů důleţitých pro pochopení funkce a kontextu některých slov začleněných do analýzy. Překlad vybraných kapitol prokázal, jak velké jazykové moţnosti český jazyk má a naučil nás způsob, jakým nalézt vhodné ekvivalenty. Ponořili jsme se do rozmanitých lingvistických disciplín, především morfologie, kde jsme znalosti této vědy aplikovali na rozbor slov sloţených z prefixů či sufixů latinského a řeckého původu. Dílu Rafaela Reige vděčíme za nabytí překladatelské zkušenosti a odborné práce s textem. Praxe je zajisté neoddělitelnou součástí kaţdé vědní disciplíny a jen 50

díky ní se člověk můţe stát odborníkem ve svém oboru. Bakalářská práce se pro nás stala důleţitým mezníkem ve studiu španělské filologie a znamenala velký posun kupředu v našich odborných jazykových znalostech, ale také všeobecném přehledu o světovém dění a důleţitosti přijímání všech podnětů kolem nás. Nejzajímavějším poznatkem pro nás byl vliv subjektivní vizualizace, která je při překladu vţdy zásadní. Kaţdý člověk vnímá knihu při čtení svým individuálním a vysoce intimním způsobem. Obraz děje si ponechává ve své hlavě a ten se nedá nikdy přesně reprodukovat ani verbálně, ani graficky. V tom jsme nalezli půvab překladu, který se snaţí odhalit autorův umělecký záměr, pochopit jeho styl, způsob myšlení a proniknout do jeho vnitřního světa.

51

IV. ANOTACE Kučerová Marie Katedra romanistiky FFUP Překlad a analýza překladu románu Formule Omega od Rafaela Reige. Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Enrique Gutiérrez Rubio, Ph.D. Počet stran: 84 Počet znaků: 111 487 Počet příloh: 1 Počet titulů pouţité literatury: 8 Klíčová slova: překlad, španělština, čeština, analýza textu, šachová terminologie. Lingvistické zvláštnosti. Charakteristika práce: Ve své bakalářské práci se věnuji analýze překladu vybraných kapitol románu Formule Omega od Rafaela Reige. Problémové jazykové jevy, které se v textu vyskytují jsou rozčleněny do tématických kapitol podle lingvistického zaměření a dále rozebrány.

52

V. ANNOTATION Kučerová Marie Department of the Romance Studies at the Philosophical Faculty Translation and analyse of novel Formula Omega written by Rafael Reig. Thesis supervisor: Mgr. Enrique Gutiérrez Rubio, Ph.D. Number of pages: 84 Number of characters: 111 487 Number of attachments: 1 Number of used sources of literature: 8

Keywords: translation, spanish, czech, textual analyse, chess terminology, linguistical particularities.

Thesis character: The aim of this thesis is an analyse of translation of choosen chapters of novel Formula Omega by Rafael Reig. The problematic language phenomenons from the text are devided into thematic chapters based on linguistical orientation and later on analysed.

53

VI. Bibliografie I. Kniţní publikace 1. Averbach, J., Bejlin, M.: Abeceda šachu. Olympia, Praha 1973 2. Kolektiv autorů: Diccionario Salamanca. Santillana Educación, S.L., Madrid 2006 3.

Kolektiv pracovníků Ústavu pro český jazyk Akademie věd České republiky:

Pravidla českého pravopisu. Academia, Praha 2001 4. Krijtová, O.: Kapitoly o překládáni beletrie. UK, Praha 1996 5. Levý, J.: Úvod do teorie překladu. SPN, Praha 1958 7. Mahler, M.: Dictionary of spanish slang and colloquial expressions. Barron’s Educational Series, Inc., NY 2008 6. Novotný, J.- kol.: Mluvnice češtiny pro střední školy. Fortuna, Praha 1992 7. Reig, R.: La fórmula Omega. Lengua de trapo, Madrid 2006. 8. Savaiano, E., Winget, L.: Španělské idiomy. Computer Press, a.s., Brno 2009

54

II. Internetové zdroje

1.http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana

2.http://www.elmundo.es/diccionarios/index.html?a=d3e9c35dede2d7b7b0d135fd40c4f874&t= 1223548205

3.http://www.google.cz/

4.http://www.hotelkafka.com/blogs/rafael_reig/ (blog Rafaela Reige)

5.http://www.rae.es/rae.html

6.http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/

7.http://slovnik.seznam.cz/?q=&lang=en_cz

8.http://www.slovnik-synonym.cz/web.php/hledat?cizi_slovo=synonyma&typ_hledani=prefix

55

VII. Příloha

Překlad textu

56

Kapitola 5 NA POTKÁVAČKY Oba dva polekaně vykřikli a rozběhli se směrem od sebe, čímţ se na chodbě znovu rozvířil vítr mezi jejich těly. „Uklidni se, děťátko, to jsem já, tvá matka.“ „Paní, nevidím ani starrrou belu,“ stínil si před očima dlaní Guy. „To by ještě tak scházelo, abyste mě viděl pane!“ Královna Zenaida namířila svou mocnou baterku na tekutý dusík přímo do očí distingovaného princeznina doprovodu. „Mami, please, dej dolů to světlo, oslňuješ ho.“ „Tak teď chceš, aby mě tenhle člověk viděl v déshabillé.“ „Není to ţádný neznámý člověk, je to mladý jezdec Guy LePoitard.“ „No tak to mě těší!“ vybafla na něj Zenaida, aniţ by sklopila světlo. „Trvám na tom, ţe nechci být viděna v negliţé, přestoţe se jedná o mladého jezdce.“ „Enchanté, Altesse.“ LePoitard si výtečným zdvořilým gestem zavázal oči svou vlastní hedvábnou kravatou Armani. „Mami, Guy mi nabídl, ţe mě doprovodí.“ „To mě nepřekvapuje, a kdo nabídl Guyovi, aby tě po chodbách objímal?“ „Mami, please, prosím!“ „Medam…, moi…, je…, mohu to vysvětlit, prrrosím, s’il vous plaît…,“ koktal LePoitard. „To není třeba, děkuji. Moje dcera a já bychom se rády vzdálily. Buďte tak laskav a před tím, neţ si sundáte kravatu, napočítejte nahlas do třiceti tří.“ Společně s princeznou ve vleku klapotala královna Zenaida směrem ke své loţnici přibliţnou rychlostí dieslové lokomotivy. „Ne lesé de reconter, yevusanprí, yan yené,“

řekla lámavým přízvukem,

zatímco se její dcera rozběhla a s nejvyšší kadencí skočila šipku do peřin. Z chodby se rozléhal příjemný LePoitardův hlas: „…Patnáct..., šestnáct…, sedmnáct…“ Princezna vrazila hlavu do polštáře a začala kopat podpatky směrem k širému nebi. „Jsi na mě moc tvrdá, mami.“

57

„Ale holčičko! O kolika věcech ty nemáš ještě ani ponětí.“ „Aha, a o čem, například? Ať tě ani nenapadne vykládat mi, ţe je Guy zločinec hledaný Interpolem jako Alberto Enrique, nebo ţe je ţenatý a má uţ pět dětí jako Enrique Ricardo, nebo ţe je to od narození anonymní alkoholik jako Ricardo Julio, to nesnesu! Proč všichni muţi, co se mi líbí ţijí dvojí ţivot? Proč ti nejpřitaţlivější toho mají vţdycky tolik co skrývat? Proč, mami, proč?“ „…dvacet dva …, dvacet třřři…, dvacet čtyřřři,…“ „LePoitard tě políbil?“ „Jenom jednou.“ „A hezky, zlatíčko?“ „Jsme jenom dobří kamarádi!“ „Smiř se s tím, ça va sans dire, srdíčko. Ale nevšimla sis něčeho neobvyklého? Řekni mi pravdu, Chituco, byl jiný neţ naši chlapci? Necítila ses kvůli němu nesvá?“ Princezna na polštáři souhlasně pokývala hlavou. „…Dvacet šest…, dvacet sedm…, dvacet osm…“ „Stydíš se mi to říct, ţe ano? Ale jak to má maminka uhodnout, bez toho, abys jí cokoliv řekla? Jistě ţe se ti snaţil strčit jazyk do pusy? Řekni mi pravdu, zlatíčko, je to tak?“ „Ano…“ „třřřicet dva…, třřřicet dva a půl…, třřřicet dva a třřřičtvrrrtě…“ „Neplakej srdíčko, uţ je po všem… Ještě se máš od televizních diváků tolik co učit.“

58

Kapitola 7 VĚČNÁ REVOLUCE „Matko, jaká znamenitá slova!“ „Kéţ by šlechetnost tvého bratra Alejandra Antonia byla příkladem lidu Venezolandie,“ prohlásila JKV (Její královská Výsost) Zenaida. Znovu si přečetly telegram, byly pyšné na noblesu, která odráţela duši pisatele. ZDRAVÝ A V BEZPEČÍ STOP ZDRCENÝ PO SMRTI OTCE STOP SHLEDÁVÁM

NUTNOST SETRVAT MOTO ZÁVOD ANDY 250 CC STOP

SOUTĚŢÍM NA POČEST OTCE ČÍSLO 127 STOP NABÍZÍM CENU NÁRODU VENEZOLANDIE STOP NAPÍŠI DOPIS STOP W. „Královsky napsané! Jaký krásný vzkaz!“ „Tvůj bratr je hrdina, Marío Virtudes de las Angustias. Snaţ se alespoň vţít do toho, jak musí trpět.“ „Příšerně musí trpět!“ představovala si duchem věčně nepřítomná princezna. „Skutečné utrpení! Jediné čemu nerozumím je, proč se podepsal písmenem W. Ţe by se rozhodl, aby mu říkali William?“ „Nikdy! Je jasné, ţe to tak není. Otcova hlava by vyskočila jako čertík z krabičky a poslala ho klečet na hanbu. Bez pochyby chtěl, tím zdvojeným V, říci – Viva Venezolandia- (ať ţije Venezolandie).“ Od počátku své sloţité a nekončící puberty pociťoval Alejandro Antonio velkou touhu přejmenovat se na Williama pro všechny a na Willyho pro ty nejbliţší. Ale jeho otec mu to nikdy nedovolil. Museli umět být tvrdí. „Jistě! V a V je W: Viva Venezolandia!“ „Jak je ten můj bráška mazaný,“ tleskala Chituca. Na periférii Paříţe bylo přesně půl čtvrté. V útulné pracovně rodiny Vachepourrie, královna Zenaida se svíravým strachem naladila kanál 475. „Šakal!“ zvolala, kdyţ uslyšela první takt bujaré hymny. „Přesně tak, šakal,“ opakovala Chituca. „Kojot!“ dodala. „Srdce ze smirkového papíru, duše pemzového kamene,“ dokončila spokojeně.

59

Don Pedrito nahradil úvodní znělku televizního seriálu (píseň Saliva incadescente, v podání Antonia Luise Guzmána vystupujícího pod pseudonymem Ornitorronco) znělkou Internacionály, kterou z plna hrdla zpívaly rozrušené hlasy vedlejších postav. V precizním abecedním pořadí se objevovala příjmení zúčastněných. Místo epizody 377 ze seriálu Inverecunda Fernández se ohlásila první epizoda z nového seriálu Aurora Roja. Don Pedrito se otočil na kameru. Svou uniformu s baretem vyměnil za tílko a černý šátek uvázaný kolem krku. „Čest, soudruzi!“ vykřikl a vztyčil ruku se zaťatou pěstí. „Venezolandie je konečně svobodná! Ode dneška vytváříme historii v první osobě mnoţného čísla. My, vystřiţení z filmu, natočíme svůj vlastní film! Obrazovka je všech, celého venezolandského národa a širého světa. Skončily super hvězdy a close upy! Uţ dost záběrům pouhého popředí, uţ dost top modelkám! Je třeba zničit všechny vzpomínky na útlak. Právě jsem nařídil uzavření hranic, aby se odsud nedostal nikdo ţivý. Ať nezůstane ani centimetr burţoazního filmu! Nenechme kámen na kameni, záběr na záběru, soudruzi.“ Kamera zabírala obraz masy vedlejších postav, která jako zvířata skandovala slova dona Pedrita, a postupně se od shluku lidí vzdalovala. Domníval se, ţe svým oblečením ztvárňoval pravý opak mnohonásobné burţoazní konvenčnosti: Měl na sobě jemně prouţkované tříčtvrteční kalhoty, vyplétané sandály a bílé ponoţky. Ve výšce jeho břicha se na obrazovce tkvěl nápis: -Soudruh Pedro Fonseca. Prezident Nejvyššího Sovětu-. „Jak strašně nás nenávidí! Jak ošklivá, jak nestoudně nízká je nenávist niţší třídy, jak je jen moţné, ţe nás tak nenávidí. Není liţ pravda, matko?“ „To je typické, vţdycky to musí být ti samí, nekonečně zahořklí,“ vysvětlila královna Zenaida. „Nic si z toho nedělej, drahoušku. Otráví se svým vlastním jedem jako škorpión,“ vyvěštila královna. „Vţdycky byli stejně nekonečně zahořklí! Poslouchej, zlatíčko, neslyšíš štěkání psů? Poslechni si, jak ve tvé rodné zemi zní hodina smutku a vyrovnávání účtů. Na tento velký moment čekali celou dobu pan vţdy ten druhý, kancelářská krysa, baculka bez kluka, zářijový propadlík…“ „Soudruzi,“ pokračoval nenávistný štěkot Dona Pedrita, „přátelé spoluaktéři, bratři…! Pojďme společně Venezolandii vymazat z mapy světa! My nejsme součástí této země, se kterou si hlavní představitelé napěchují ústa! My jsme historie! Science 60

fiction, komediální seriál, western, autorský film, velké nebo malé plátno, Hertzko nebo Katodava*, Venezolandie, Francie, Španělsko… Co je mi po tom? Co je holkám do jejich celulitidy, kdyţ jsou vţdycky v rozmazaném oparu hlavní hrdinky. Co je obyčejným římským pěšákům po tom, nebo dětem pronásledovaným davem na eskalátoru? Jsme bratři castingu, soudruzi. Naše jediná vlast je to malé písmenko, co následuje v titulcích za -dále se podíleli-. Vedlejší postavy ze všech obrazovek…, spojte se!“ Po pronesení této řeči se dal strašlivý dav do pohybu směrem k přechodné rezidenci královské rodiny Villa Zenaida. Kdyţ se pomalý travelling kamery dostal aţ dovnitř, plápolal tu táborák ze zapálených křesel a opékaly se na něm špekáčky napíchnuté na hroty mečů. Muţi ve stoje čurali na výkladní skříně z dob Filipa IV a ţeny zase ve dřepu na perské koberce. Někteří brečeli smíchy, další jedli kaviár po hrstech a připravovali sangrii do českého křišťálu. Jiní si utírali zadek pergameny a starými prvotisky, dělali střepy z vitráţových skel, třísky z mahagonu a cáry z princeznina miniaturního spodního prádla. Kdyţ náhodou zakopli o něco, o čem nevěděli k čemu slouţí (breviář postavený na stojanu, tlakoměr, nitroděloţní tělísko, armilární sféru ), tak je to tak naštvalo, ţe to rozcupovali holýma rukama. „Můj boţe, jaké nestvůry! Ale je zapotřebí vidět, co jsou zač!“ vzlykala JKV. S blíţícím se večerem se ţeny pohupovaly v lascivním opojení, dokud se na ně muţi nevrhli. Se spadenou čelistí a také kalhotami vzdychali a váhavě zakopávali . Na nedávno broušených parketách si to rozdávali jako zvířata, aniţ by si pohlédli do tváře. „Ničte a uţijte si to! Cha, cha, cha!… ničte a uţijte si to! Cha, cha, cha!...“ povzbuzoval je Don Pedrito. Lenin de Mondoñedo se zhluboka nadechl, zatáhl břicho do pruhovaných, příliš krátkých kalhot, povytáhl si je a s vypnutou hrudí zvolal: „Venezolandie přestala existovat. Prohlašuji před celým světem vznik Internacionalistické Lidové Republiky. Pryč se zemí superhvězd!“ „Pryyyyyyyyč!“ papouškoval po něm dav pomstychtivě. „Ať ţije ILR, společná země pro všechny vedlejší postavy světa!“ „Ať ţijeee!“

*

Jedná se o překladatelův záměr přiblíţit čtenáři odlišnost obyvatel, sice jedné země, ale dvojího původu. Hertzko, přesněji jeho koncovka by měla evokovat území Česko lépe řečeno Čechy (druhý zmíněný název se nedal aplikovat). Katodova má připomínat slovo Morava. Pozn. překl.

61

Kapitola 9 LES AUTRES: MODE D’EMPLOI „Chci, abys mi řekla, jak přicházejí děti na svět,“ prohlásila princezna s nedočkavým výrazem ve tváři. „Adopcí?! Mami, copak si myslíš, ţe si ještě cumlám palec?“ Chituca se přestala vztekat jako vţdy po dvou hodinách. Místní čas na periférii Paříţe je 3:45 a.m. Ve 4:50 odlepila obličej od polštáře a v 5:17 výměnou za tři fialové imperiálky (její oblíbené bonbóny) souhlasila s přemístěním do boudoiru, aby si promluvila s matkou jako ţena s ţenou. „Nikdy jsi neslyšela o biologické reprodukci?“ „O čem?“ „Jsi ještě hloupější, neţ sem si myslela.“ Chituca věděla, ţe svět televizních diváků se zdál být stejný jako ten její, ale ve skutečnosti byl od světa hertzanů velice odlišný. Spoléhala se na školní knihy, které vysvětlovaly, jací jsou lidé. Jejich mozek je stejný jako měl pračlověk a zároveň je podobný krokodýlímu. Tato rozsáhlá mozková kůra, která byla charakteristická pro hertzany, byla jedním z nedávných přínosů. Z evolučního hlediska: fušeřina na poslední chvíli (asi sto tisíc let). Na spodu se nacházel mozek plaza z období druhohor, ten byl netknutý a díky tomu se televizní diváci museli snaţit si navzájem porozumět. Uchování pravěkého mozku mělo za následek, ţe nikdo z nich nebyl ani dobrý ani zlý jako v celé Venezolandii. Nicméně se stávalo, ţe se často pokoušeli dělat něco uţitečného, jenom aby otravovali ostatní a přivodili katastrofy, přestoţe původně měli ty nejlepší úmysly. Později pak opakovali to samé: „To bylo nechtěně! To bylo nechtěně!“ říkávali, jako by za to mohl ten krokodýl. Princezna ve škole zaslechla, ţe si nepovídali a nerozmlouvali tak upřímně jako ona. Kdyţ někdo mluvil, tak nedávali pozor a přemýšleli, co řeknou, aţ skončí. A kdyţ se na něco ptali, bylo to jedině proto, aby zjistili, co by oni sami měli odpovědět. Také věděla, ţe byli na druhé straně kamery neutrální. Nebyli šťastní, ale taky nebyli nešťastní. Jak tvrdili sami, měli se jakţ takţ. Právě proto jejich ţivoty nestály za to být natočené. I kdyţ měla tuto elementární informaci od venezolandského VZV(všeobecného základního vzdělávání), dalším děsivým detailům, z kaţdodenního ţivota diváků, které jí odhalovala její matka, nerozuměla. 62

Bledá a po vyčerpání všech moţných úšklebků si musela na chaise-longue trochu poposednout. Pocítila totiţ závrať po tom co se dozvěděla, ţe pouţívají určité nástroje svých vlastních těl, aby dosáhli toho samého jako ve Venezolandii za pomocí komplikovaného soudního aparátu. Ve většině případů šlo o adopci nezletilých nebo díky náhlému vypnutím obrazovky, které následovalo po polibku, při kterém ani jeden nepohnul s jazykem, který dal tomu druhému do pusy. „Jak tělesné,“ zachvěla se. „Pohlavně-vyměšovací orgány, jak se to můţe stát ve 20.století!“ „Říkají tomu soulož. Některé vedlejší postavy ji také provozují.“ Tohle bylo důsledkem míšení krve. Ve Venezolandii byly pouze superhvězdy čistého hertzkého nebo katodského původu. Zbytek obyvatel měl jiný divácký poměr. Bylo tu pár gallegos (téměř stoprocentní televizní diváci), a nějaká část velkých vedlejších herců (téměř stoprocentních hertzo-katodani). Ale podle toho co se říkalo, nesmírná většina byla tak půl na půl nebo-li káva s mlékem. „To je tak hrozně obyčejné! Jen na to pomyslím, mám z toho husí kůţi…“ „Oni z toho mají proţitek, alespoň to tvrdí.“ „Mami, to ti nevěřím!“ „Pojď se mnou, udělám ti grog.“ Královna Zenaida nařídila sluţebnictvu, aby se vzdálilo a sama namíchala cocktail podle receptu civilního námořnictva. Decilitr liebanské hroznové pálenky, dvě lţíce koňaku, půlku ţloutku, cukr podle chuti, trošku maraskina a celou skořici. Překvapivě v nápoji nebyla angostura*. Ohřála povzbuzující punč v kotlíku a naservírovala ho v misce s Kačerem Donaldem, ve které princezna obvykle snídala svou ranní porci ovesné kaše. „Udělá ti to dobře, ale foukej, je to velice horké. Od té doby, co vynalezli foukání, ta co se spálí, je hloupá.“ „Byla bych ráda, aby mi bylo lépe.“ „To co po tobě LePoitard chce, je osouloţit tě, zlatíčko. Chce osouloţit tvůj nástroj.“ „Ten můj? Je moţné uskutečnit souloţe s našemi dekorativními vagínami?“ „V ţádném případě!“ odvětila mazaně J.K.V. „K tomuto účelu ji nemáš, slouţí jen na okrasu, ale tohle náš mladý jezdec neví. Navíc, ačkoliv ti, drahoušku, k ničemu

*

Angostura je podle RAE hořký alkoholický nápoj, který se pouţívá jako přísada do některých koktejlů. Pozn. překl.

63

důleţitému není, umělá vagína hluboká padesát centimetrů je to jediné, co divák potřebuje. Pro takového LePoitarda je to více neţ dostatečné!“ „Chtěl by se mnou Guy zaloţit rodinu?“ „To pochybuji holčičko, souloţí spolu pro zábavu, a jak sami říkají, někdy taky aby se vyjádřili, kdyţ nenacházejí slova.“ „Moţná se chystá mi vyznat lásku…“ „Ani náhodou,“ procedila královna Zenaida tajemně a galdósky mezi zuby. „Jak záhadně to mluvíš, mami! Nerozumím ti! Chceš tím říci , ţe ano, nebo ţe ne?“ Chtěla říci, ţe ne. Na základě svých zkušeností (v mládí Princezna Zenaida udrţela některé horké affaires mimo televizní obrazovku), shledala jako základní a nejzřetelnější vlastnost diváka středního proudu sklon k nepatřičnému vyuţití. To, co měli na dosah, pouţívali k jiným účelům. Slouţila jim příroda k ověření boţské všemohoucnosti? Kdepak! Jakmile se ocitli na přenádherném místě, rozdělali táborák a uvařili paellu. Vyuţívali peněz k tomu, aby šířili štěstí mezi ty nejvíc potřebné? Ani náhodou! Chtěli to tak, jenom aby se jeden druhému dívali přes rameno. Oblíkali se tak, aby vynikla jejich skutečná osobnost? Ani nápad! Vybírali si oblečení, vedeni záhadným přáním vypadat jinak, neţ jací doopravdy byli. Pouţívali své nástroje na to, aby dávali a zároveň sami dostávali rozkoš? V ţádném případě! Devět z deseti souloţí s jiným úmyslem. Desátá souloţ byla bez zřejmého důvodu. Souloţili mezi sebou bez toho, aby si někdy sdělili příčinu: aby se nenudili, aby někomu ublíţili, aby se přestali hádat… „Guy se mi svěřil, ţe ke mně cítí něco jedinečného.“ „Co o tom ví!“ Druhou nejzřetelnější charakteristickou vlastností televizních diváků byla neschopnost pochopit své vlastní pocity. „Takţe oni nevlastní přístroj omphaloscópica?“ „Vůbec ne. Chybí jim prostředky. Vzpomenou si na to, co cítili, aţ v okamţiku, kdy to přestávají pociťovat. Přetáčením záznamu pozpátku, abys mi rozuměla. Zatímco v přímém přenosu nemají nejmenší představu o tom, co se s nimi děje. Dělají to všechno ručně bez pomoci našich strojů, které nás utvrzují v naší jedinečnosti. Nazpaměť se naučí písničky a tak dlouho si je v hlavě opakují, aţ pocítí to, co říkají jejich slova. V kníţkách si podtrhávají odstavce, aby se znovu poznali. Na okraji si tuţkou píší poznámky: –Přesně tak!-, -svatá pravda-, -trefa do černého- nebo –přesně to stejné jsem zaţíval s Kristýnou-. Jednou za X měsíců si bez vysvětlení přestavěli

64

nábytek. Nebo měnili své zvyky, denní rozvrh, přátele a milence, jen aby zjistili, jestli se na jejich místě objeví někdo jiný. Někdo, koho by konečně poznávali.“ „Oni se nevidí takový, jací doopravdy jsou a neví, co skutečně cítí?“ „To je ono! Nedokáţí to a často je to pro ně těţší.“ Vrchní chodba, bankéř Yves La Vachepourrie se přiblíţila a francouzsky si odkašlal. „Pamatuj si, zlatíčko. Number one: Nevědí, kdo jsou. Number two: pouţívají věci k účelu, ke kterému vůbec neslouţí,“ zašeptala shrnujíc Královna Zenaida před tím, neţ nahlas dodala: „Bonyur, moncher Ifs. Comandá-levú ce matán?“ Na první pohled to byl muţ středního věku oblečený v pruhovaném pyţamu, ale uvnitř to snad byl velký konzervativec, který věřil, ţe jeho nejvýraznějším rysem byla nesmělost. A jestli se ovládal z hluboce sentimentálních důvodů? Podle její matky byli schopni všeho. Yves de La Vechepourrie se sháněl po sluţce Margari. Nalil si sklenici pomelové šťávy a jednou ránou zabouchl ledničku, aţ se tetrabricks zatřásly. Nesnesl myšlenku, ţe nebyl nikdo dříve vzhůru neţ on (zajisté tím myslel sluţebnictvo), protoţe povaţoval za nesporně nejvyšší morální hodnotu vstát dříve neţ ti ostatní. Nicméně se zdál být přesvědčený, ţe jeho špatná nálada je z části zapříčiněná jím samotným a z části nepřítomností té extremaduřanky, která měla ošklivý zlozvyk nebýt tam, kde jí bylo nejvíce potřeba. „Půjdu se po ní podívat,“ nabídla se okamţitě princezna. Kdyţ vešla do zahrady, přidala do kroku. Ještě nikdy nepocítila takový strach ze svých samo-nevyzpytatelných diváků.

65

Kapitola 10 MLÁDEŢI NEPŘÍSTUPNO Mistr Carranza trpěl neléčitelnou závratí z tajemství. S ním nebylo nic takové, jak to vypadalo. Vţdycky v rukávě schovával eso, které pak vytáhl v poslední chvíli a jasná fakta se nashromáţdila v nečekaném sletu (často v opačném pořadí, neţ se zdálo být na první pohled). Bylo to jako by otáčel v ruce kaleidoskop. „Nic není náhoda. Všechno do sebe zapadá: Klik!“ Opakoval při kaţdém pootočení zápěstí. Podle Rafaela Ruize šlo o nepochopeného génia tohoto století. Historika Ulizarnu zase inspiroval respekt, který si Carranza získal vítězstvím v Salamance (1963), kdy porazil syna Miguela de Unamuna. Benito Vela tvrdil, ţe stojí před největší evropskou kapacitou a chudák Toni Maroto ho pateticky prosil: „Dělejte si se mnou co chcete, doktore!“ Se všemi těmito lidmi Carranza sdílel své objevy, poněvadţ dvacet let souzněl s oním světem. Všechno to začalo 2. října 1972 v baru hotelu Tirol (v Madridu). Přesně v 3:05 p.m. svazek paprsků vyslaných z černobílého televizoru zasáhl zadní část Carranzovi hlavy, která se nacházela na barovém pultu, kde si vychutnávala druhý koňak Torres, zatímco v odrazu zrcadla sledovala televizní zprávy. V okamţiku, kdy se na obrazovce objevil Bobby Fischer, započalo radioaktivní záření. Čtyři sekundy nabývalo v zátylku dostatečné intenzity, aby bylo schopné překonat mozkovnu a dosáhnout pravé mozkové hemisféry, kde byla vloţena zpráva: on, Claudio Carranza von Thurns, doktor teologie Univerzity v Insbruku, bývalý mezinárodní Mistr FIDE, bývalý člen Lacanova analytického krouţku z Buenos Aires, bývalý vězeň na dvou různých kontinentech, přesně ten byl mezi ţenami a muţi této země vybrán, aby mu byla odhalena formule Omega. Ano, je to neuvěřitelné, ale je tomu tak. Vyšel z Tirolu a pod tíhou zodpovědnosti se celý třásl. Netrvalo mu dlouho, neţ si uvědomil, ţe mu byl během masivního radioaktivního záření

do prodlouţené míchy implantován výkonný přírodní

mikropřijmač. Hrome! Udělali z něho lidskou anténu!

66

O dva týdny později, přesně na tom místě, kde svazek paprsků pronikl kůţí, se objevila bradavice o průměru šedesát pět milimetrů, podobající se čočce. Samozřejmě se jednalo o kontrolní lokalizátor, ukazující jeho polohu na vzdálených radarech. Sakra, sakra: to znamená, ţe jeho hlava se změnila ve výstraţné světýlko na nějaké neznámé šachovnici! „Píp-píp…, píp-píp…, píp-píp…,“ začal si opakovat, kdyţ vyšel na ulici. Opustil svůj dům na ulici Sicilia a ubytoval se v jednom penzionu v ulici Barco, aby se nacházel na dosah mrakodrapům Telefónica a usnadnil tak přenos. Ve sdruţení svolal pár muţů, připravených na všechno, podrobil je přísaze a upozornil, ţe musí mít trpělivost do doby, neţ obdrţí týlní zprávu a bude vědět co dál. Tak se stalo, ţe se zrodil Klub Královského Gambitu, který se scházel v kavárně Anunciación, aby čekali zprávy z Los Angeles. Pár let na to se s ním potopil poslední člen: Antonio Marato. Kdyţ se vrátil z Paříţe, dal mu nějaký neznámý člověk v metru leták. Šachy.

Klub

Královského

Gambitu.

Super-rychlé

partie

prohruplatíš

(rychloblitz). Přijetí: 200 peset Okamžitá diagnosticko-psychologická prognóza: 200 peset Prof Dr Carranza. Každý večer. Kavárna Anunciación, ulice Victor Hugo 6. Nechal taxíka ve dvojité řadě. Vzadu za fotbálkem byly stoly a mezi nimi jeden v rohu, Carranzův s šachovnicí určenou pro rychloblitze, jak tyto partie nazýval, protoţe byly rychlé jako blesk. Don Claudio pohlédl na okopírovaný papír. Bylo to poslední řešení, jak vyrovnat účet za koňak Torres uzavřený s Arturem, důvěřujíc, ţe uţ nikdy neprohraje ţádnou partii, kdyţ bude hrát s bílými figurkami a nepřesáhne stanovený čas ani o minutu. „To by neplatilo, protoţe by to byl myšlenkový proces,“ odpovídal, kdyţ mu nabízeli více času. Tvrdil, ţe potlačení vědomí se na šachovnici odrazilo pod podmínkou táhnutí bez přemýšlení. Antonio na stůl poloţil dvě mince. Maestro si lokl, jako by se naposledy nadechl před hodně hlubokým potopením do bazénu. Zapnul budík a posunul pěšce dvě políčka od krále. Obézní taxikář odvrátil chuť Sicilské obrany, váhal mezi Caro-Kahn a Francesou a nakonec vpřed poslal pěšce dvě políčka od krále. Rozhodl se, ţe Španělské hře vyhlásí válku. 67

V poslední vteřině dostal strach a udělal tah koněm na f6, změníc ji na prozíravou Ruskou hru. Historik Ulizarna a ztroskotaný novelista Rafa Ruiz do sebe ţduchli loktem byl to pokus o sebevraţdu. Ruská hra poskytla černým snadnou příleţitost remizovat, ale s dostatečně pomalou realizací, na závratný rychloblitz. Antonio prohrál na čas, podal vítězi ruku a poloţil na mramorovou desku další dvě studené mince v hodnotě sto peset.. Carranza postavil figurky bez mrknutí oka a dal si doušek před tím, neţ začal opakovat zahrané tahy. „Proč jste vy nešťastníku nenechal střelce na f4?“ zeptal se bez toho, aby se na něj podíval. Nedává to nejmenší smysl … Přinejmenším je jisté, ţe pro vás pane… Toho jsem se obával! Ţe je to tím, ţe je zkurveně dobrý. Samozřejmě to dopadlo tak, jak to Carranza vyloţil: Střelec ochromený na f4 obsazoval šikmé místo péra které, jak si měl Antonio uvědomit, ztratila jeho matka hned po narození (a nebo jí ho vzali). „Scheisskerl!“ procedil Maestro mezi zuby, jako by říkal -dutá hlavo!Podívejme se na to: kůň na d5 sebral jeho koně. Udělal jste nepřesnost, kamaráde. Pohrával si s figurkami ve stylu baletu a drţel je jen konečky prstů. „Vy nehrajete abyste vyhrál: v tom to vězí. Škoda námahy ochraňovat toho střelce. Zdává se vám, ţe se mu hýbou zuby, skřípí, skříp? Ţe vítr fouká mezi nimi, fíííííííííííííí, jako mezi větvemi stromů? Ţe vám všechny spadnou jednou ránou, prásk!? Zdálo se vám o pochvách, ţe otvírají a zavírají chřtán plesk, plesk, plesk? „Nikdy si svoje sny nepamatuji.“ „Protoţe chcete na něco zapomenout.“ Antonio souhlasil. Se zavřenýma očima Maestro bez jediné chyby postavil figurky na svá místa. Kdyţ je znovu otevřel, zaleskly se mu v zorničkách ocelové plíšky. Před tím, neţ promluvil, odkašlal si tak, aţ to zadunělo: „Takţe za prvé diagnóza. Vy jste pracoval na velkých projektech, není-liţ pravda? Například nějaký projekt Obrany?“ „Ne jen nějaký: ta Obrana.“ „Rozumím. Takţe uţ to víte: Vaším přirozeným vyjadřováním je vytváření problémů.

68

Antonio se na něj díval s otevřenou pusou. Hlavu měl skloněnou a zkoprnělý úţasem hleděl na Carranzu. „To předpovídám. Probudím vás k ţivotu, příteli. S formulí Omegou zapomenete pane cokoliv,“ Antonio vděčně souhlasil. „Zapomeňte sám na sebe. Představte si to! Zvu vás na další rundu, ale tentokrát bez analýzy. Je třeba dodrţovat sedmdesáti dvou hodinové intervaly na zopakování,“ dodal a bez pauzy udělal na Artura znamení. Pak zhltl koňak takovou silou, ţe by dokázal pod vodou přeplavat dva bazény. Energickým plácnutím spustil budík a popojel na e4. Antonio prohrál po dvanácti tazích. V levé zadní části, v přítmí neonově osvětlených záchodů, plazil se pod světly která maskovala jeho ţíly. O okraj záchodové mísy si opřel hořící čelo, aby jej trochu zchladil. Vděk, který pociťoval k Maestrovi, do něj byl nasátý jak do morku kosti. Kdyţ se automaticky vypnula světla, stále zůstával klečet na pilinách a čelo si chladil o osvěţující sanitární keramiku. Uvaţoval v kleče. Obličej mu náhle rozzářila spásná myšlenka, zrovna kdyţ šel na bar vrátit klíče, které na řetězu visely na asi patnácticentimetrové překliţce. „Dělejte si se mnou co chcete, doktore, ţádám vás o to!“ prosil Carranzu, oddávajíc se bez zdrţenlivosti. Během let ladili v kávárně litanie Svatého Bobbyho Fischera, zahrály se stovky rychloblitzů, které Carranza analyzoval podle sebe a podle ortodoxie Analytického Krouţku. Někdy se zdálo, jako by si Antonio přál, aby mu to udělali zezadu, připravený s figurkou čekal, ţe Carranza posune krále vpřed, aby na figurku zaútočil zezadu. „Zezadu se střelcem obřezaným, modelem značky Staunton,“ pohoršoval se Maestro. Jindy se jednalo o nekonečné orální posedlosti, které ho tlačily do nepřátelských rošád. Nejčastěji byl ovšem Antonio zastupován pěšákem dámy, který výhruţně ukázal svůj dětský penis a v gambitu ho nabízel, aby se cítil jako malé dítě, které bylo potrestáno a nevědělo za co.

69

Kapitola 35 ZRÁDCI! Maestra v kavárně nenašel. Benito Vela pro něho měl nicméně vzkaz: Carranza se izoloval v penzionu Claramundo, jelikoţ pojal podezření, ţe ho pronásledují. Koupil fialové imperiálky a po cestě do bezpečného úkrytu si předem rozmýšlel dokonalý plán. Stanovil si dva cíle: 1) pomalejší uskutečnění, 2) vzájemná výměna citů. Opravdových a hlubokých citů, ať jsou jakékoliv! Nepodařilo se mu proţít takovou lásku, která by jí pomohla uniknout z láhve. Co pociťoval? En-A-Pé (nemám ani páru) stejně jako potřeboval, aby se svlékla na matraci vedle Mrazáku, ať to stojí, co to stojí. Dělal si v hlavě poznámky. Za prvé, svléknout princeznu co nejpomaleji to jde. Škoda, ţe nemá teplákovka knoflíky. Potom se dlouho vzájemně dívat na svá těla. To bylo rozhodující. Pouţívat víc pusu neţ ruce. Poznačil si instrukci - nepřetrţitě mít v ústech to, co mám v rukách. Věnovat se bradavkám. Laskat je zuby a rty. -prodlouţit bradavky maximum- načmáral nervózně roztřeseným písmem. Hlavně: pomalu, pomalu, pomalu. -na volnoběh-, naškrabal nakonec jako kocour. Zdlouhavost je způsob, díky kterému těla nabývají vědomí o tom, co se s nimi děje. Aby si toho všimla. BACHA!-, napsal velkými písmeny. Měl plán nechat toho bez předchozího upozornění. Klídek! Ruce vzhůru! Otevřít oči a hledět do jejích bez pohnutí ani o milimetr. Pociťovat pulzující genitálie jako jedno společné srdce, které spolu sdílí od pasu dolů. A pak pokračovat ještě pomaleji. Zvukový záznam byl na obtíţ. V souladu s předpokládaným plánem se objevili mimo námořní mapu, ještě dál od bodu návratu, za dvojitou zatáčkou mysu bouřek. Zachraň se kdo můţeš! A co kdyby bylo něco, co by se přesto všechno dalo dodat? Improvizace, kamaráde, improvizace. Nakonec, na raz dva tři, zrychlím přesně v okamţiku (zesinchronizujeme si hodiny, lásko moje, srdce na srdce), kdy se udělají ve stejnou chvíli, jako by měli skočit po hlavě do studny. Dokonalý plán, to kaţdopádně. Zaparkoval na ulici Sicília. Slunce začalo zapadat jako duše k nohám bez toho, aby tomu někdo věnoval pozornost. Nastal čas, kdy by někdo rád prohlásil -svetřík jako 70

kdyţ najdeš-. Takový vítr, co jde z hor! Přes příčky bylo slyšet šlehání vajíček na tortilly pro děti, zatímco si businessmani zaslouţili svého Johna Lakese s ledem a televizní reklamy zněly víc nahlas. Vstoupil do bytu. V pravidelných intervalech jako vlnobití se ozýval šum zvuků z chodby, po které někdo probíhal v pantoflích, bublání nudlové slabikářové polévky a splachování záchodové nádrţky. Člověk dostal chuť přijít domů, jen aby někdo řekl: „Zlatíčko, s tou prácí to přeháníš!“ nebo „To máš z toho, ţe jsi tak hodný.“ Mrazák byl prázdný. Na kuchyňském stole našel vzkaz: Pane, osvobodili jsme ji z čistě lidských důvodů. Odcházíme. Odpusťte a hodně štěstí. Paquita a Ortueta. „Zrádci!“ vykřikl „Všichni jsou to sprostí zrádci!“ Paquita, Ortueta, moţná don Claudio, jeho vlastní sestra… Jsi na to prostě sám kamaráde. V rohu paměti mu zůstaly ručně psané poznámky: -Pomalu-, četl. Další zněla: -Pamatuj na rty-. To je ale dokonalý plán, potopitelný, anti-choc a se zavedeným měsíčním kalendářem! To je ale zanedbatelný ţivot tak jak sis ho představoval, kamaráde! Proč odešla, i kdyţ měla dveře otevřené? Kdyby ho milovala, co jí měl dát, aby ji byl osvobodil? Neznala náhodou jinou svobodu, ve které by zůstala polapena uvnitř jeho jména? Mohla jeho jméno slyšet bez toho, aby ji zamrazilo? Totální zrada!

71

Originál textu

72