UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky

Klára Zelenková

Mediální obraz Afriky ve vysílání České televize v letech 2009 až 2013 Diplomová práce

Praha 2014

Autor práce: Klára Zelenková Vedoucí práce: Doc. MgA. Martin Štoll, Ph.D.

Rok obhajoby: 2014

Bibliografický záznam

ZELENKOVÁ, Klára. Mediální obraz Afriky ve vysílání České televize v letech 20092013. Praha, 2014. 82 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce Doc. MgA. Martin Štoll, Ph.D.

Anotace Diplomová práce představí mediální obraz Afriky ve vysílání veřejnoprávné České televize v letech 2009 až 2013. Afrika je kontinent s velkým potenciálem, v povědomí lidí je ale spojován s převraty, válkami, bídou a hladomorem. Česká televize je veřejnoprávním médiem, které by mělo vzhledem ke svému postavení na mediálním trhu předkládat vyvážené vysílání, neboť jeho sledovanost není přímo závislá na příjmech z reklamy. Teoretická část diplomové práce představí teorii mediální konstrukce reality, princip agendy-setting a zpravodajské hodnoty, z nichž některé analytická část, postavená na obsahové (kvantitativní a kvalitativní) analýze, potvrdila. Současně práce přiblížila africký kontinent z politicko-ekonomického a geografického hlediska. Analytická část diplomové práce prostřednictvím obsahové analýzy zkoumala zpravodajství, publicistiku a dokumentaristiku s výskytem Afriky, zaměřila se na rozdíly v rámci mediálního obrazu jednotlivých geografických oblastí Afriky a rozlišovala mezi českou a zahraniční produkcí vysílaných snímků.

Abstract The thesis introduces the media image of Africa in the public of broadcasting Czech Television from 2009 to 2013. Africa is the continent with huge potential but in the minds of people it is connected with coup d’etat, wars, poverty and famine. Czech Television is the public media which should offer viewers the most balanced broadcasting due to its position in the media market. The theoretical part of this thesis presents the theory of media construction of reality, the principle of agenda-setting and news values and some of these the analytical part has confirmed. The thesis also approches to the African continent from political-economic and geographical perspectives.

The analytical part of this thesis was based on quantitative and qualitative content analysis. The thesis researches the news, opinion journalism and documentary with notion of Africa, also focuses on differences between the media image of each geographical area of Africa and distinguishes between Czech and foreign production. Klíčová slova mediální obraz, Afrika, Česká televize, obsahová analýza, zpravodajství, publicistika, dokumentaristika, vysílání

Keywords media image, Africa, Czech Television, content analysis, news, opinion journalism, documentary, broadcasting

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu.

2. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 12.5.2014

Klára Zelenková

Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK Teze MAGISTERSKÉ diplomové práce TUTO ČÁST VYPLŇUJE STUDENT/KA: Příjmení a jméno diplomantky/diplomanta: Razítko podatelny: Zelenková Klára Imatrikulační ročník diplomantky/diplomanta: 2011 E-mail diplomantky/diplomanta: [email protected] Studijní obor/forma studia: Žurnalistika/prezenční Předpokládaný název práce v češtině: Mediální obraz Afriky ve vysílání České televize Předpokládaný název práce v angličtině: The Media Coverage of Africa in Broadcasting Česká televize Předpokládaný termín dokončení (semestr, akademický rok – vzor: ZS 2012/2013) (diplomovou práci je možné odevzdat nejdříve po dvou semestrech od schválení tezí) LS 2012/2013 Charakteristika tématu a jeho dosavadní zpracování (max. 1800 znaků): Africký kontinent v sobě skrývá obrovský potenciál, především v ekonomické rovině. Nerostné bohatství, netknutá příroda a svébytná kultura jsou zdrojem zájmu o Afriku. Obraz Afriky kalí nestabilita na poli politickém. První léta nezávislosti byla poznamenána častými vojenskými převraty, občanskými válkami a autoritativní vládou charismatických vůdců s absolutistickými sklony. Politická nestabilita odrazuje investory, zhoršuje životní úroveň lidí a mnohdy vede k ekonomické stagnaci. Afrika je rozmanitý kontinent, jehož různorodost nebývá v médiích vždy zobrazována. Na televizní obrazovky či stránky tištěných médií se dostávají zprávy převážně negativního rázu, v podobě válečných konfliktů, nemocí, hladomoru a bídy. Druhým aspektem, který českou mediální scénu obrátí k Africe, je český element. Diplomová práce zanalyzuje vysílání veřejnoprávní České televize. Majoritní část bude věnována zpravodajství České televize. Z důvodu problematického přístupu do archivu Zpravodajství ČT, který disponuje pouze originálními nahrávkami, nikoliv kopiemi, a ne zcela vše bylo zarchivováno, nepůjde diplomová práce před rok 2006, od kterého je archiv digitalizován a je dostupný na internetu. Zpravodajství ČT bude konfrontováno s aktuální publicistikou. Posledním okruhem diplomové práce bude analýza dokumentů a pořadů, které byly Africe věnovány. Časové rozpětí zkoumaných materiálů se bude omezovat na roky 20072011. Na základě tří výše uvedených oblastí popíše diplomová práce mediální obraz Afriky ve vysílání České televize, který je předkládán českým divákům. Pozornost bude věnována nejenom pořadům vlastní výroby ČT, ale i zahraniční tvorbě. Předpokládaný cíl práce, případně formulace problému, výzkumné otázky nebo hypotézy (max. 1800 znaků): Diplomová práce se zaměří na mediální audiovizuální reprezentaci Afriky na základě kvantitativní a kvalitativní obsahové analýzy zpravodajských, publicistických a dokumentárních pořadů České televize. Předpokládaný cíl diplomové práce je snaha potvrdit či naopak vyvrátit tezi, že africký kontinent v médiích, potažmo ve vysílání České televize, je zobrazován ve velmi zúženém a neobjektivním modu a s negativním nádechem. Předpokládanými otázkami diplomové práce budou: Je rozdílný přístup k výběru afrických témat z pohledu zpravodajství, publicistiky a dokumentárních pořadů České televize?

Odlišují se od sebe reportáže z vlastní dílny České televize od reportáží nakoupených v zahraničí? Liší se obraz jednotlivých afrických regionů? Jaký je celkový mediální obraz Afriky? Předpokládaná struktura práce (rozdělení do jednotlivých kapitol a podkapitol se stručnou charakteristikou jejich obsahu): Úvod 1. Teoretická část 1.1 Role televize v mediálním prostoru 1.1.1 Teorie mediální konstrukce reality 1.1.2 Gatekeeping 1.1.3 Agenda-setting 1.1.4 Zpravodajské hodnoty 1.2 Afrika 1.2.1 Geografické vymezení Afriky 1.2.2 Politologické vymezení Afriky 2. Praktická část 2.1 Hypotéza 2.2 Výzkumné otázky 2.3 Vymezení obsahové analýzy mediálního obsahu 3. Obsahová analýza vysílání České televize 3.1 Kvantitativní obsahová analýza ČT 3.2 Kvalitativní obsahová analýza ČT Závěr Použitá literatura Diplomová práce předpokládá rozdělení do dvou hlavních témat – části teoretické a části výzkumné. Teoretická část diplomové práce se zaměří na teorii mediální konstrukce reality, gatekeepingu, zpravodajských hodnot, agenda-setting apod. V první části bude vymezen i africký kontinent z pohledu geografického a politického. Výzkumná část diplomové práce bude věnována obsahové analýze pořadů České televize, věnovaných africkému kontinentu. U druhé části práce se předpokládá rozčlenění do tří sekcí – zpravodajství, publicistiky a dokumentů spolu s dalšími pořady na témata Afrika. Při analýze bude zohledněno i tematické vymezení reportáží a bude zkoumáno, zdali jde o pořady z vlastní produkce České televize anebo o nákup pořadů ze zahraničí. Výsledkem zpracovávaných materiálů by vedle mediálního obrazu Afriky měla být i analýza, jaká nejčastější témata se v reportážích objevují, zdali se od sebe liší vlivem regionu, popřípadě jak se od sebe odlišují pořady vlastní od zahraniční produkce. Diplomová práce zohlední i politické události na africkém kontinentu (arabské jaro, převraty, války), které mohou přinést zvýšenou pozornost médií a tím navýšit počet reportáží Africe věnovaným. Vymezení podkladového materiálu (např. titul periodika a analyzované období): Diplomová práce bude vycházet z audiovizuálních materiálů České televize. Část materiálů bude z archivu České televize, u zpravodajství ČT bude využit digitální archiv dostupný na webových stránkách České televize. Menší část publicistických pořadů a většina dokumentů budou analyzovány na základě přístupu do archivu České televize na Kavčích horách. Teoretickou část práce doplní příslušná literatura a odborné články na téma mediálního obrazu Afriky. Diplomová práce se zaměří na audiovizuální materiál pěti let, tj. 2007-2011. Nevylučuje se ovšem, že se například poslední dva roky ukážou jako dostatečně bohaté pro zpracování. Práce proto může být ve svém zkoumaném časovém období zúžena. Metody (techniky) zpracování materiálu: Metodou diplomové práce bude kvalitativní a kvantitativní obsahová analýza audiovizuálních materiálů České televize.

Základní literatura (nejméně 5 nejdůležitějších titulů k tématu a metodě jeho zpracování; u všech titulů je nutné uvést stručnou anotaci na 2-5 řádků): BERGER, Arthur Asa. Media analysis techniques. 4. Vyd. Thousand Oaks: Sage Publications, 2012. 260 s. ISBN 978-1-4129-8776-9. Autor se ve své knize zabývá čtyřmi mediálními přístupy, které považuje za dominantní – sémiotický přístup, psychoanalytický, marxistický a sociologický. Druhá část knihy převádí teorie do praxe a nabízí čtenáři samostatné úkoly k vypracování. BERGER, Peter L., LUCKMANN, Thomas. Sociální konstrukce reality: Pojednání o sociologii vědění. Brno: CDK, 1999. 214 s. ISBN 80-85959-46-1. Základním linií knihy Sociální konstrukce reality je zaměření se na sociologii vědění. Berger a Luckmann v knize popisují konstruování reality, které vychází ze sociální interakce v každodenním životě. LANDOU, Paul Stuart a KASPIN, Deborah D. Images and empires: visuality in colonial and postcolonial Africa. Berkeley: University of California Press, 2002, 380 s. Kniha poskytuje konkrétní příklady konstrukce obrazu Afriky v moderním světě. Autoři se snaží zrekonstruovat, jakým pohledem koloniální státy nahlížely na své kolonie a jaký obraz předkládaly svým obyvatelům. Kniha nabízí i pohled na postkoloniální Afriku a její zobrazování. MCNAIR, Brian. Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál, 2004. 184 s. ISBN 80-7178-840-6. Kniha Briana McNaira se ve své první části věnuje definici žurnalistiky, její roli ve společnosti, utváření zpráv a s tím souvisejících zpravodajských hodnot. Důležitou otázkou první části je, do jaké míry je pro novináře důležitá objektivita. Druhý díl knihy je zaměřen na popis jevů, které činnost žurnalistiky ovlivňují, včetně pohledu na svobodu médií. ROTHMYER, Karen. Hiding the Real Africa. Columbia Journalism Review, 2011, roč. 49, č. 6, s. 18-20. Rothmyer se ve svém článku zabývá otázku, proč dominuje negativní zobrazování Afriky plné stereotypních představ. Důvodem je podle autorky mezinárodní společenství a neziskové organizace, které stále upozorňují na další a další problémy kontinentu. Negativní zobrazení je praktickou snahou získat finanční prostředky pro svou činnost. SCHULZ, Winfried et kol. Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha: Karolinum, 2004. 149 s. ISBN 80-246-0827-8. Kniha Analýza obsahu mediálních sdělení se zabývá vztahem mezi politikou, médii a občany a způsoby obsahové analýzy mediálního sdělení. Pro diplomovou práci bude stěžejní kapitola Helmuta Scherera, který postupně obsahovou analýzu definuje, a kapitola Reifové a Končelíka, v níž byla obsahová analýza mediálních obsahů prakticky aplikována na vztahu média a společnost v zobrazování České televize a Českého rozhlasu. TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha: Portál, 2006. 191 s. ISBN 80-7367-096-8. Kniha Zpravodajství představuje základní koncepty mediálních studií, včetně gatekeepingu a agendy-setting. Tomáš Trampota se ve své knize věnuje i metodickému popisu výzkumů, které utvářely koncepty mediálních studií. TUCHMAN, Guy. Making News. A Study in the Construction of Reality. New York: Free Press, 1976. 244 s. ISBN 0-02-932960-4. Tuchman ve své knize Making News čtenářům přináší teorie a strategie, na základě nichž je vytvářená realita ve zpravodajství. Socioložka Guy Tuchman využívá sociokonstruktivistického přístupu a knihu staví na dvou problematických pojmech – zpravodajská síť a typizace událostí.

WIMMER, Roger. Mass media research: an introduction. 3. Vyd. Belmont: Wadsworth Publishing Company, 1991. 478 s. ISBN 0-534-13962-0. Kniha Rogera Wimmera popisuje různé metody, které lze využít pro výzkum médií. Zaměřuje se na obsahovou analýzu, testování hypotéz a statistiku. Kniha rovněž nabízí pohled na výzkum v elektronických médiích, reklamě a public relations. Diplomové a disertační práce k tématu (seznam bakalářských, magisterských a doktorských prací, které byly k tématu obhájeny na UK, případně dalších oborově blízkých fakultách či vysokých školách za posledních pět let) Bednářová, Martina. Mediální obraz Afriky týdeníku Reflex, Respekt a Týden od roku 2003 do roku 2009. Praha: Univerzita Karlova, IKSŽ, Katedra žurnalistiky. Vedoucí práce: Mgr. Vlastimil Nečas. Plocková, Kamila. Obraz rozvojových zemí v deníku MF Dnes. Brno: Masarykova univerzita, 2007. Vedoucí diplomové práce: Mgr. Václav Štětka, Ph.D. Datum / Podpis studenta/ky ………………………

Obsah Úvod .............................................................................................................................................. 1 1.1 Role televize v mediálním prostoru .................................................................................... 3 1.1.1 Teorie mediální konstrukce reality............................................................................... 5 1.1.2 Gatekeeping ................................................................................................................. 6 1.1.3 Zpravodajské hodnoty .................................................................................................. 8 1.1.4 Agenda-setting ........................................................................................................... 10 1.2 Afrika jako téma televizního zpracování .......................................................................... 13 1.2.1 Geograficko-ekonomické vymezení Afriky ............................................................... 13 1.2.2 Politologické vymezení Afriky .................................................................................. 16 1.3 Česká televize a její vymezení na mediálním trhu ............................................................ 19 2.1 Vymezení metody ............................................................................................................. 22 2.1.1 Obsahová analýza....................................................................................................... 22 2.1.2 Hypotéza a výzkumné otázky .................................................................................... 25 2.2 Kvantitativní výzkum ........................................................................................................ 27 2.2.1 Kvantitativní analýza z hlediska regionů ................................................................... 31 2.2.2 Kvantitativní analýza z hlediska států ........................................................................ 35 2.2.3 Shrnutí ........................................................................................................................ 41 2.3 Kvalitativní výzkum .......................................................................................................... 43 2.3.1 Kvalitativní analýza z hlediska regionů ..................................................................... 52 2.3.2 Kvalitativní analýza vybraných zemí ......................................................................... 58 2.3.2.1 Demokratická republika Kongo a Republika Kongo .......................................... 58 2.3.2.2 Gambie, země regionální zpravodajství .............................................................. 61 2.3.2.3 Pobřeží slonoviny, události den za dnem ............................................................ 62 2.3.2.4 Rwanda, genocida a ekonomický rozmach ......................................................... 64 2.3.2.5 Libye, dominanta roku 2011 ............................................................................... 66 2.3.3 Shrnutí ........................................................................................................................ 67 2.4 Shrnutí analytické části ..................................................................................................... 68 Závěr ........................................................................................................................................... 73 Bibliografie ................................................................................................................................. 77 Seznam obrázků a grafů .............................................................................................................. 81 Seznam příloh ............................................................................................................................. 82 Přílohy ......................................................................................................................................... 83

Úvod Afrika za poslední století prošla složitým vývojem, který její dějiny ovlivňuje dodnes. Ačkoliv se jedná o kontinent potenciálně ekonomicky významný, je dlouhodobě vnímán jako kontinent nestability, násilností, válek a politických otřesů, opomíjena je tím jeho unikátní příroda a kulturní a společenské zvyklosti. Když se ve druhé polovině minulého století africké státy stávaly nezávislými na evropských koloniálních mocnostech, jejich samostatný vývoj vedl v některých oblastech k vojenským převratům, diktátorskému a autorativnímu způsobu vládnutí a dlouhodobému porušování lidských práv. Zatímco pro některé to znamenalo potvrzení domněnky, že si Afričané nejsou schopni sami vládnout, jiní argumentovali dědictvím kolonialismu, který evropské principy a hodnoty násilně implementoval do africké kultury a politických systémů bez hlubšího porozumění africkým národům. Třetí největší kontinent v sobě sdružuje na pět desítek samostatných států, na stovky etnik a ještě více jazykových a kulturních společenství. Mediální obraz, který bývá příjemcům mediálních produktů nabízen, tak spolukonstruuje vnímání kontinentu, což může vést ke zjednodušování a generalizování zemí na jeden celek. Média realitu pouze nepopisují, ale svým pojetím přispívají k jejímu formování. Jedním z dlouhodobě vlivných médií je televize, která působí hned na dva smysly příjemce mediálního produktu – sluch a zrak, čímž je její vliv oproti například tištěným médiím zintenzivněn. Od padesátých let minulého století, kdy se televize ustanovovala jako nový druh média, se stala běžnou součástí domácností, které ji často berou jako nedílnou část domovů a nevnímají její možný vliv. Diplomová práce prostřednictvím obsahové kvantitativní a kvalitativní analýzy sestaví mediální obraz Afriky ve vysílání České televize. V teoretické části práce bude přiblížena teorie mediální konstrukce, jež tvrdí, že média dotvářejí rámec vnímané reality a mohou stírat hranice mezi faktičností a fiktivností, nastíní koncept zpravodajských hodnot, podle něhož existuje několik rozhodovacích principů, na základě kterých je zpráva označena jako důležitá a vhodná pro zpracování daným médiem, a mimo jiné definuje koncept gatekeepingu a agendy-setting. Médiem, jehož vysílání podrobí diplomová práce své zkoumání, je Česká televize. Na mediálním trhu má Česká televize statut veřejnoprávného média spolu s Českým rozhlasem, měla by tedy předkládat vyváženější mediální obraz, než si mohou dovolit soukromá komerční média. Její programové portfolio se navíc v posledních letech

1

rozšířilo o zpravodajskou stanici ČT24, která je na českém trhu fakticky jedinou stanicí zabývající se čistě zpravodajstvím a publicistikou. Časový rámec mediálního obrazu byl zvolen pět let, diplomová práce se proto zaměří na zpravodajství, publicistiku a dokumentaristiku věnující se africkému kontinentu v letech 2009 až 2013. Ačkoliv byly teze diplomové práce postaveny na období 2007 až 2011, z důvodu větší aktuálnosti bylo časové období posunuto na posledních pět let. K sestavení mediálního obrazu bude využita obsahová analýza kvantitativního a kvalitativního pojetí, jejíž výsledky budou prezentovány i prostřednictvím grafů a tabulek. Následný mediální obraz by měl ukázat, jakým způsobem je o africkém kontinentu referováno ve veřejnoprávním médiu a jaký prostor zabírá Afrika v jeho vysílání.

2

1 Teoretická část mediálního obrazu Mediální historik Mitchell Stephens uvedl, že je zcela nemožné najít společnost, minulou i současnou, která by se nevyznačovala „žízní po zprávách“. Vždy člen jakékoliv společnosti v kterékoliv historické etapě měl „potřebu poznání“. Zpočátku šlo o orální předávání informací, jež se dále navzdory své podoby šířily do vzdálených míst (Grossberg 1998: 320). Následně přišlo písmo a později noviny. Díky technologickému pokroku začala od padesátých let minulého století nabírat na sympatiích televize, která je dodnes považována za nejúčinnější médium co do svého vlivu na mediálního příjemce. Informace jsou i dnes velmi ceněnou komoditou. Jelikož televize působí hned na dva základní smysly člověka, tj. sluch a hlas, patří mezi nejvýznamnější typy médií. Mnohdy je proto nazývána i „oknem do světa“ (Grossberg 1998: 109).

1.1 Role televize v mediálním prostoru Média se stala každodenní součástí lidské společnosti, předkládané mediální informace jsou často bezesporu přijímány jako důvěryhodné. Mediální obraz, který je prostřednictvím tištěných, rozhlasových, televizních a internetových médií zobrazován, se

mnohdy

bere

jako

pravdivý.

Navzdory

základnímu

novinářskému

principu - objektivity - může být předkládaná mediální realita odlišná od skutečnosti. Pro mnohé změnil nástup televize tehdejší společnost a kulturu (srovnej McLuhan 1964 a Silverstone 1991). Přes kritiku televize zůstává její masivní vliv na příjemce mediálního obsahu nepopíratelný. Televize se rychle stala součástí domovů, proto si lidé podle O‘Guinna a L. J. Shruma ani neuvědomili, jaký vliv na ně může mít. „Každodenní přítomnost televize v běžném životě snižuje potřebu lidí analyzovat její vliv. Pro mnoho lidí má televize stejné postavení jako potřeba jíst anebo denní hygiena. Stala se příliš běžnou součástí denní existence člověka, že je až nemožné pozastavit se nad jejím vlivem“ (Shruma, O’Guinna 197: 279). Podle průzkumu společnosti Mediaresearch z druhého čtvrtletí 2013 má na 30 % domácností více než jednu televizi, 70 % domácností uvádí vlastnictví jedné televize.1 I v současnosti má vedle nově a rychle se rozvíjejícího oboru internetových médií velký vliv televize. Právě televizní zpravodajství působí efektivně hned na dva základní

Chlebounová, Pavla. Více než jeden televizor má v Česku 30 % domácností: Tisková zpráva. In: Mediaresearch [online]. 2014 [cit. 2013-11-03]. Dostupné z: http://www.mediaresearch.cz/aktualita/tzvice-nez-jeden-televizor-ma-v-cesku-30-domacnosti 1

3

lidské smysly – sluch a zrak. Zatímco tištěným a rozhlasovým médiím chybí obraz, televize zapojuje současně oba smysly, proto má větší schopnost ovlivnit předávaný mediální obsah. Často se tak mluví o výjimečném postavení televize mezi ostatními médii. „Televizní zpravodajství je určeno očím a uším diváka. Promlouvá k němu prostřednictvím kombinace pohyblivých obrazů, zvuků a mluveného slova, která je zatím nejpřirozenějším a nejkomplexnějším smyslovým zprostředkováním informací o okolním světě“ (Lokšík 2011: 73). S podobou televizního zpravodajství souvisí i jazyk, který je využíván a ke kterému patří i nonverbální prvky řeči. Dikce, tón, mluva, mimika, gesta i držení těla mají vliv na televizním zpravodajství. Součástí zpravodajství je i záběr, jenž má své vlastnosti, velikost a funkci. Zpravodajský příspěvek by přitom měl být stručný, jasný a přesný s běžnou délkou od 30 sekund po 2 minuty u hlavních zpráv. Televizní zpravodajství pak musí dodržovat zásadu, že „to, co vidím, měl bych také slyšet, ale to, co slyším, nemusím vidět“ (Lokšík 2011: 77). Rozvoj televize je úzce spojen s technologickým pokrokem, její možnosti a progres jde ruku v ruce s vývojem techniky. Jak se technologie rozvíjely, obsah televize se měnil a přizpůsoboval se soudobými trendům, publikum nesouměrně narůstalo, obdobně jako počet kritiků média. „Televize se zrodila z kontroverze a ta jí doprovází dodnes. Jedni tvrdí, že se jedná o nejdůležitější médium, jaké bylo kdy vynalezeno a uvedeno v činnost, druzí jí kritizují za její údajně škodlivý vliv, jenž je příčinou mnoha nežádoucích podmínek naší společnosti“ (Dennis 2010: 177). V současnosti se nejenom ve spojitosti s televizí mluví o snižování informační hodnoty zpravodajství pod vlivem tzv. infotainmentu. Pojem, který v sobě spojuje zábavu (entertainment) a informace (information), bývá kritikou soudobého zpravodajství. Podstatou infotainmentu je upřednostnění zajímavosti události před její informační hodnotou. Typickým příkladem infotainmentu v televizní zábavě je podle Thussu tzv. reality show, která „kombinuje bulvární žurnalistiku, dokumentární televizní záběry a zábavu“. Klíčem úspěchu přitom byly jednoduché nápady – napětí a emoce (Thussu 2007: 83). Na problematiku infotainmentu upozornil již Neil Postman ve své slavné knize z osmdesátých let Ubavit se k smrti. Podle něj největší nebezpečí infotainmentu spočívá v tom, že televize podává zábavnou formou veškerá témata, ať se jedná o události sportovního či psychologického rázu. Podstatou televize je stává zábavní charakter, který představuje „celý svět jako jeviště“. Závažnost téma se ztrácí a odlehčuje.

4

1.1.1 Teorie mediální konstrukce reality „Mediální produkty jsou reprezentacemi nikoliv přirozeně daného světa, ale světa konstruovaného v konkrétní historické situaci – a samy se na této konstrukci podílejí“ (Jirák, Köpplová 2009: 291). Média realitu nejenom nezávisle popisují, ale svým konáním přispívají i k jejímu formování. Příjemce mediálního obsahu má možnost volby v podobě výběru daného média, přesto jsou média považována za rozhodující nástroj, který šíří určité normy a zaběhlé zvyklosti. Jednotlivec často přijímá, že média jsou jedním z hlavních zdrojů informací a zároveň jeden z hlavní ukazatelů majoritních postojů společnosti. Myšlenku sociální konstrukce reality zformulovali ve své knize profesoři socilogie P. Berger a T. Luckman, když uvedli, že každodenní život člověka není přesnou realitou, ale má původ v jeho myšlenkách a je udržován konáním. Autoři, coby sociologové, pojali každodennost jako předmět výzkumu, přestože realita onoho každodenního života je všeobecně chápána jako samozřejmá (Berger 1999: 26). Přitom realita každodenního života není něčím izolovaným, je sdílena s ostatními lidmi vlivem sociální interakce. V současnosti vedle osobní zkušenosti jsou to právě média, která dotvářejí rámec každodennosti. V souvislosti se sociální konstrukcí reality se mluví o diskursu, jehož pojetí definoval francouzský filosof Michel Foucault, podle kterého je jazyk nositelem kultury a soudobé společnosti. Zpravodajství totiž vychází ze sociální struktury dané společnosti, která mu poskytuje normy a definuje základní aspekty sociálního života. Novináři si proto vybírají témata, která v daném sociálním diskursu naleznou největší počet příjemců mediálního obsahu. Později mediální teoretici určili, že média nereflektují společnost a nejsou pouze jejím odrazem, nýbrž že realitu spolukonstruují. Problém konstrukce mediální reality je stírání hranic mezi faktičností a fiktivností. Společnost mnohdy předpokládá, že média prezentují skutečný život a skutečné události. K tomu přispívá fakt i tzv. reality show TV (Jirák, Köpplová 2009: 297). „Mediální redukce skutečnosti a mediální vytváření skutečností nových závisí na stupni a způsobu mediální abstrakce jakožto spolutvůrci reprezentace skutečnosti“ (Hubík 2008: 66). Současně dochází ke zploštění, které Gregg Payne nazývá tzv. homogenizací událostí médií. „Důsledkem homogenizace je ztráta rozmanitostí ve prospěch elit a výrazné zestručnění interpretace skutečnosti, jež je následně předkládána mediálním konzumentům“ (Payne 2008: 2). V médiích tak podle Payna dominuje několik

5

významným osob, například výkonní ředitelé, politici či členové armády, jež dostávají většího prostoru. Podle Jeremy Butlera média manipulují se zprávami, které pro nás vybírají. Realita je zprostředkovávána na základě technologických možností a ekonomických předpokladů. Zároveň se do mediálního obsahu dostává ideologické a institucionální zaměření kodexů, pravidel a tradic dané společnosti. Pro příjemce je tak podle Butlera skoro nemožné rozlišit mediální realitu od té původní. Důvodem je skutečnost, že lidé nemají představu o realitě původní (Burtler 2007: 85). „Mediální předpojatost, jestliže existuje, může být ze strany médií bezděčná, ale bezděčné určitě není jednání těch, kdo se skrze média snaží vytvářet svou vlastní image“ (McQuail 2009: 538). S teorií konstrukce reality souvisí i stereotypy, které podle Burtona zpravodajství, stejně jako běžný každodenní život, doprovází. Stereotypy jsou ustálená myšlení, která vznikají dlouhodobým upevňováním typizace a jejím opakování a která ovlivňující naše postoje a jednání. Již v roce 1922 Walter Lippmann rozlišil čtyři funkce stereotypů: proces uspořádání (uspořádání reality do srozumitelné podoby), zkratky (zjednodušují přímo k významu), způsob odkazování ke světu (jsou sdílené a předávané) a vyjádření našich hodnot a postojů. Vliv médií si ve své době uvědomil Lippmann, podle něhož lidé nejednají dle vlastního přesvědčení, ale podle toho, co jim předkládají média, která mohou stereotypizaci ještě prohlubovat (Sedláková 2007: 27). 1.1.2 Gatekeeping Termín gatekeeing použil poprvé na sklonku padesátých let minulého století sociolog Kurt Lewin, když definoval, že informační kanál má svá omezení v podobě tzv. gatekeeperů, kteří rozhodují, jaké informace zveřejnit. Gatekeeper je označení pro „dveřníka“, jenž určuje nebo spolurozhoduje, která z informací bude vypuštěna do veřejného prostoru. „Informační brány (gates) jsou místa, kde se rozhoduje, zda bude informace vpuštěna dál, či nikoliv. Brány mohou být ovládány buď nestrannými a danými pravidly, nebo jedinci či skupinami, kteří disponují mocí rozhodovat“ (Trampota 2006: 40). Na Lewina navázal v roce 1950 David Manning White, jenž po analýze týdenní práce editora agenturních zpráv amerického deníku s nákladem 30 000 výtisků definoval sedm základní kategorií zpráv – zločiny, nehody, politika, tzv. human interest2 stories,

2

Příběh, který mediálního příjemce zasáhne především emočně.

6

mezinárodní události, práce a národní souvislosti. Důvody, proč došlo k zamítnutí určité zprávy a selekci jiné, byly podle Whiteho dvojí: obsahové a organizační. U prvního se uváděla většinou nezajímavost informace, v druhém případě se jednalo o argumenty nedostatkem prostoru v médiích, v konečném součtu se ukázalo, že oba důvody byly subjektivní. Důvod odmítnutí zprávy

Počet odmítnutí

Nezajímavý, bez zájmu

423

Příliš vágním

104

Nepříliš dobré

67

Příliš mnoho zpráv na toto téma

62

Triviální, nepotřebné, méně významné

55

Nikdy použít

23

Propaganda

18

Příliš sugestivní

14 Tabulka 1: Výzkum Davida Whita zdroj: Tumber 1999: 71

Na výzkum se později snesla kritika, že White chápal editora jako autonomní osobnost, nicméně v procesu vydávání zpráv není editor jediným člověkem, který o zprávách rozhoduje. V oblasti mediálních studií bylo pojmu gatekeeping věnován nemalý prostor, především při debatě, zdali média svým výběrem předkládají již pozměněný obraz světa prostřednictvím selekce zpráv. Zpočátku byl výzkum posuzován na základě subjektivních faktorů tzv. gatekeepera, později se přidaly i faktory objektivní. Předpokládalo se, že média mají tendenci vybírat podobné typy zpráv. „Ukazuje se, že lidé rozhodující o výběru zpráv mají velmi ustálenou tendenci o tom, co asi bude publikum zajímat, a tato představa je v rámci jednoho společensko-kulturního uspořádání do značné míry shodná“ (McQuail 2002: 241). Faktory ovlivňující výběr zpráv jsou podle McQuila následující: vlivní lidé mají lepší přístup; osobní kontakty mají vliv na to, čemu se věnuje pozornost; místa, kde k událostem dochází; místa, kde se soustřeďuje moc; předvídavost a rutina; vzdálenost; časovost událostí; načasování událostí ve vztahu k cyklu výroby zpravodajství. Model gatekeeperu je postaven na premise, že novinář má schopnost vycítit, jaké zpravodajské události by mediální příjemce uvítal k pochopení sociálních a

7

ekonomických vztahů. K tomu novinář vychází z kulturně-politické tradice dané společnosti. Při určování faktorů působících na výběr zpráv mluví Manheim o tzv. mýtické struktuře žurnalistiky, jež zobrazuje mediální zprávu za „přirozeně se vyskytující produkt“. Výběr zpráv může být jednak „lovem a sběrem“, tj. shromažďováním povrchových jevů, jednak „kultivací“, která spočívá v systematickém kumulování novinek a efektivního využívání známých zdrojů (McQuil 2004: 321). S pojetím gatekeepingu úzce souvisí i zpravodajské hodnoty. 1.1.3 Zpravodajské hodnoty Zpravodajské hodnoty nejsou principy, které by se zformovaly v posledních letech, jejich počátky sahají ke vzniku samotných médií. Již v sedmnáctém století Kaspara lingvista Stielera stanovil v knize Zeitungs Lutz und Nutz dvě kritéria - důležitost a blízkost události – související s výběrem událostí do zpravodajství. Jeho práce avšak nebyla systematickým objevem zpravodajských hodnot, naopak byla chápána jako průvodce pro čtení novin. Obecně se předpokládalo, že existují určité klíče, na základě nichž jsou vybírány události do zpravodajství, v roce 1965 mediální analytici Galtung a Ruge na základě výzkumu norského tisku domněnku potvrdili. Autoři definovali hypotézu, že do popředí zájmu médií se dostanou události, které splňují následující kritéria, tj. „odehrávají se v krátkém časovém intervalu, jsou náhlé, mají velký rozsah a velkou intenzitu, jsou jasné a jednoznačné, jsou nečekané, mají blízko k předpokládanému publiku a mají jistou kontinuitu“ (McQuail 2002: 242). Kritéria byla následně sdružena do několika kategorií neboli zpravodajských hodnot. Jedná se o blízkost, odchylku, konání elit, politické a morální autority a negativita (NcNair 204: 79-81). Součástí zpravodajství se spíše stane událost, která odpovídá organizačním a kulturním kritériím dané společnosti a zároveň probíhá v krátkém časovém úseku a je jednoznačná. Určitá kulturní blízkost pro příjemce mediální obsahu je významnou položkou při výběru události. Einar Östagaard vymezit tři typy faktorů ovlivňujících výběr zpráv (zjednodušení, identifikace a senzace), důležitá je i blízkost události, sociální význam a stupeň odlišnosti. M. H. Kepplinger a Ch. S. Ehmig ve své odborném článku Predicting news decisions uvádějí, že selekce mediálních událostí je odlišná od každodenního rozhodování. Když si člověk kupuje jablko, zaměřuje se na různá kritéria – velikost, barvu, vůni a chuť. Některá

8

jablka mohou být větší, jiná mohou lépe vonět a další mají výraznější barvu. Všechny informace mají pro rozhodování kupujícího svou hodnotu a relevanci. Nicméně při selekci mediálních událostí chybí charakteristické znaky a přichází na řadu podle autorů spíše výběr nahodilý. A to platí i pro zpravodajství (Kepplinger, Ehmig 2006: 26-7).

Obrázek 1: Zpravodajské hodnoty zdroj: Kepplinger, Ehmig 2006: 28

Zaměření média definuje jeho konkrétní zpravodajské hodnoty. Například zpravodajství veřejnoprávní České televize a komerční televize Nova by se ze své podstaty mělo lišit – zatímco první je postaveno na příjmech koncesionářských poplatků, výše získaných peněz se u druhé odvíjí od sledovanosti a jí spjaté reklamy. Každá z obrazových médií by tak měla vybírat odlišné druhy zpráv do svých večerních zpravodajských relací. V roce 1973 Galtang a Ruge definovali na základě zmiňovaného výzkumu 12 hlavních zpravodajských hodnot, které určují, zdali informace bude zveřejněna či nikoliv. (1) Frekvence. První ze zpravodajských hodnot je založena na časovém rozpětí události. Zatímco vraždy a únosy jsou informace, které rychle pominou, například zpravodajství z ekonomiky je vždy rozsáhlé s delším časovým rozsahem, proto se do běžných médií dostává omezeně a ve vybraných rubrikách. (2) Práh, neboli rozsah události. Aby se informace dostala do zpravodajství, musí překročit určitý práh zajímavosti. Jakmile událost jednou práh překročí, dalším a dalším zpracováním narůstá svém významu. (3) Jednoznačnost. Zprávy, které jsou jasné a jednoznačné, jsou pravidelněji vybírány než ty, jejichž význam může být ambivalentní. (4) Významnost. Na důležitost zprávy má vliv její kulturní pohled a relevance. Stejná informace v různých kulturách nemusí vyznívat totožně. (5) Souzvuk. Publikum má určitá očekávání, která pokud informace alespoň z části splňuje, stává se důležitou pro zveřejnění. (6) Neočekávané. Nepředvídatelné události, které zároveň jsou významné, ovlivňují selekci v jejich prospěch. (7) Kontinuita. Jestliže média již o události referovala, pravděpodobně budou

9

o ní znovu informovat. (8) Kompozice. Jde o selekci zpráv na základě jejich rozdílných témat a druhů. (9) Odkaz k elitním národům. Pokud se událost týká největších a nejvýznamnějších hráčů mezinárodní politiky, je pravděpodobnější, že bude mediálně zpracována, než jestliže by se týkala zemí daleko menších. (10) Odkaz k elitním lidem. Obdobně jako u elitních národů platí, že do zpravodajství se častěji dostávají osoby významné, v podobě prezidentů, premiérů a podnikatelů. (11) Personalizace. Události působí na příjemce mediálního prostor i jako individua, kteří mají tendenci ke ztotožnění se s hlavními představiteli zpráv. (12) Negativita. „Bad news is good news.“ Zpráva je něco, co prezentuje neobvyklou situaci, která vystoupila z normálu. To ale ve velké míře platí o události z domácího či kulturně blízkého prostředí. Zpravodajství například z rozvojových zemí je plné obrazů o hladomoru, přírodních katastrofách a politické korupce (Hartley 1982: 75-8). Pro většinu obyvatel Západního světa nebudou mít tyto události z Třetího světa „rušivou“ tendence, stejné záběry z Evropy nebo Ameriky, kde podobné obrazy nejsou běžné, by naopak nepříjemně překvapivé byly (Fiske 1987: 285). Na zpravodajské hodnoty má v neposlední řadě vliv i samotné publikum. Někteří teoretici tvrdí, že mediální domy mnohdy rozhodují na základě mínění publika, nikoliv veřejného zájmu. Publikum tíhne k zajímavým příběhům, které se vyznačují tzv. human touch, konfliktem a kontroverzí. Rozdíly ohledně zpravodajských hodnot nicméně panují i mezi jednotlivými mediálními organizacemi, což je dáno jejich vydavatelskou strukturou. Do procesu rozhodování a vytváření zpravodajství je podle Jacki Harrisonové potřeba zahrnout ideologický kontext, vliv zdrojů a marketérů, potřeby organizace, rutinní povahu žurnalistické práce (Harrinson 2001: 116). 1.1.4 Agenda-setting „O téměř všech zájmech ve veřejné agendě platí, že se občané zabývají zprostředkovanou skutečností, realitou poskládanou ze zpráv novinářů“ (McCombs 2009: 25). Média mají schopnost a možnost ovlivňovat „významnost“ témat ve veřejném prostoru a tím nastolují určitou agendu. Řazení článků do zpráv s odlišnou velikostí titulku, umístěním i délkou poukazují na významnost tématu, která byla konkrétní události médiem dána. Postupně začnou lidé chápat témata, jež se denně objevují v médiích, za nejdůležitější v soudobé společnosti. Žurnalistika tak určitým způsobem určuje rámec společensko-politického vnímání světa. Brian McNair tvrdí, že média mají moc zviditelnit věci ve veřejném prostoru a dodat jim na důležitosti (McNair 2004: 54).

10

„Veřejné mínění tedy nereaguje na skutečný stav věcí, ale je odrazem mediálního pseudoprostředí. Jsou to právě masová média, nabízející svým divákům obrazy světa, z nichž si utvářejí obrazy ve svých hlavách“ (Škodová 2009: 9). K výzkumu nastolování agendy přistoupili akademici na základě dvou předpokladů. Prvním z nich je představa, že média pouze neodráží realitu, ale současně ji formují a určují. Druhou premisou je vliv médií na společností přijímanou důležitost témat. Událostem, které jsou častěji zpracovány, se přikládá větší významnost než těm, jež se v médiích objevují sporadicky (Trampota 2006: 113). „Média nemohou zobrazovat celou realitu, vybírají si pouze její nejzajímavější části. Tím realitu restrukturují, vyhodnocují a interpretují“ (Lokaj 2007: 8). Poprvé si schopnost nastolování témat médii uvědomil Walter Lippmann v roce 1922 a své myšlenky publikoval v knize Public Opinion. O čtyřicet let později Don Shaw a Maxwell McCombs teorii na základě výzkumu prezidentské kampaně v roce 1968 v USA potvrdili. Ačkoliv mediální společnosti přijaly mnohé kodexy objektivity, ověřování zdrojů a nezaujatosti, určitému zkreslování v podobě nastolování agendy témat se nemohou vyhnout. Zpravodajství tak podle mnohých je předurčeno k nevyhnutelné selektivnosti a předpojatosti (McNair 2004: 55). Nicméně ne všechna média preferují totožnou agendu ve stejný čas, čímž dochází k částečné diverzifikaci mediálních témat. V mediálních studiích existuje několik základních přístupů, jak agendu-setting zkoumat. Jde například o hierarchické výzkumy, které se opírají o všechny problémy v časově vymezené agendě. Jiným přístupem jsou longitudinální studie, které sledují pokles anebo vzestup důležitosti konkrétních témat v daném časovém rozmezí. Výzkum může být postaven i na experimentálním přístupu, kdy akademici záměrně manipulují s pozorností, na níž média cílí a sledují změny v těchto médiích (Kalvas 2009: 49). Agenda-setting se zaměřuje na tři klíčové oblasti – mediální oblast, oblast veřejné politiky a politickou sféru. Všechny oblasti jsou vzájemně propojené. Oblast veřejné politiky je nejčastěji měřena výzkumy veřejného mínění. Média, která se do centra teoretiků dostala jako první, reprezentují studie zaměřené na množství zpráv na dané téma. Oblast politiky pak byla primárně zkoumána z pohledu legislativního. „Agenda setting může být považována za hru s nulovým součtem, kde prostor v agendě zpravodajství představuje vzácný zdroj a kde nové téma bude nahrazovat jiné téma a bude ho odsunovat do pozadí“ (Rogers 1996: 22). Média proto hrají primární roli při vytváření veřejné agendy.

11

Pojem, jenž s termínem agendy-setting souvisí, je tzv. rámcování (framing), které je postaveno na selekci a vyzdvihování konkrétních atributů v mediálním obsahu. Rámcování tedy dává události určitý kontext a kulturní, politické a sociální souvislosti. Zároveň rámce odkazují k dominantní perspektivě, s níž je na danou události pohlíženo. Podle McQuila může rámec ovlivnit tón, s jakým je mediální zpráva dále předávána. Druhý termín, který s nastolování agendy souvisí, i tzv. vypíchnutí (priming). Jedná se o koncept, který se zaměřuje na to, jakým způsobem jsou již vybraná témata zpracována. „Priming představuje výběr určitých atributů, které jsou zdůrazněny. Popisované události přitom rámují jak média, což se projevuje v jejich obsazích, tak příjemce sdělení. Priming tak lze vnímat i jako schémata interpretace události příjemce“ (Trampota 2006: 12). Zatímco agenda-setting nám říká, jaká téma jsou důležitá, priming naopak nabízí, jak o dané události přemýšlet. Veřejné mínění totiž v mnohém utváří právě informace získané prostřednictvím médií. Výzkum fungování agendy-setting a jejich dopadů je založen na premise, že „média ti nemohou říct, co si máš myslet, ale mohou ti říkat, o čem máš přemýšlet“ (Casey 2002: 8-9).

12

1.2 Afrika jako téma televizního zpracování 1.2.1 Geograficko-ekonomické vymezení Afriky „Chcete-li pochopit Černou Afriku, je geografie důležitější než historie. Geografický kontext samozřejmě není vším, ale patří mezi nejvýznamnější.“3 Někteří autoři (Braudel, Sowell) tvrdí, že mnohé problémy v Africe plynou spíše ze specifické geografie kontinentu než historie a k jejich pochopení je potřeba zkoumat i ji. Se svou rozlohou 30,3 milionů kilometrů čtverečních je Afrika, jejíž název je odvozen od římské provincie Africa, třetím největším kontinentem. Od 17. století se stala zájmem Evropanů, kteří světadíl postupně kolonizovali. Během tzv. rvačky o Afriku4 byla veškerá území Afriky rozdělena mezi koloniální mocnosti. Po druhé světové válce se začíná objevovat požadavek na dekolonizaci. Rok 1960, kdy celkem 17 afrických kolonií získalo nezávislost, byl prohlášen Rokem Afriky. Afriku lze rozdělit do dvou velkých kulturních a geograficko-ekonomických celků. Jedná se o převážně islámský sever Afriky Maghreb a Subsaharskou Afriku (země na jih od Sahary). Kontinent se dále dělí do pěti ucelenějších oblastí podle geografických regionů – Severní Afrika (Maghreb), Západní Afrika, Střední Afrika, Jižní Afrika a Východní Afrika. Dohromady tvoří světadíl 54 nezávislých států5, z nichž 15 je vnitrozemských. Ekonomické dělení afrického kontinentu je například v metodice Mezinárodního měnového fondu (MMF) odlišné, neboť organizace dělí země do čtyř kategorií: země vyvážející ropu, země se středním příjmem, země s nízkým příjmem a země nestabilní. Jiným měřítkem může být nerostné bohatství státu nebo poloha země.6 Rozložení obyvatelstva kontinentu je nerovnoměrné, zatímco největší hustotu obyvatel lze najít v deltě Nilu (méně než 1 obyvatel na kilometr čtvereční), nejnižší naopak má Namibie, Botswana nebo Mauretánie (se třemi obyvateli na kilometr čtvereční). V posledních letech se Afrika staví na první příčky natality, která se pohybuje kolem 45 %, porodnost je nicméně doprovázena vysokou úmrtností, což je spojeno

3

Deere, Nicolas Jordan. 2011. Exploitation or Conservation? Can The Hunting tourism Industry in Africa Be Sustainable? Environment Magazine. 2011, Sv. 4, 53. 4 Termín Rvačka o Afriku (Scramble for Africa) označuje závěrečnou kolonizaci Afriky. Mezi léty 1880 až 1900 bylo 90 % území afrického kontinentu podmaněno Evropany. Dlouhodobě nezávislé zůstaly pouze dvě země – Libérie a Etiopie. Významnou událostí tohoto období byla Berlínská konference (1884-1885). 5 V Africe lze najít 54 plně uznaných států, 9 teritorií a 2 nezávislé země, které mají limitované anebo žádné uznání mezinárodním společenstvím a okolními státy. 6 International Monetary Fund. Regional Economic Outlook: Sub-Saharan Africa. In: World Economic and Financial Surveys [online]. 2007 [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: https://www.imf.org/external/pubs/ft/reo/2007/AFR/ENG/sreo0407.htm

13

s nedostatkem zdravotnické péče (Smělíková 2010: 132). V severní Africe se dětská úmrtnost podařila v posledních letech významně snížit, největším problémem ale zůstává subsaharská Afrika, kde je úmrtnost 129 dětí na 1000 narozených, což je dvakrát více než průměr a 18krát více než v rozvinutých zemích. Podle výzkumu lékařského časopisu PLoS Medicine z roku 2010 zemřelo každoročně v subsaharské Africe na 4,7 milionů matek a novorozeňat, přičemž na 265 000 matek zemřelo následkem komplikací při těhotenství nebo porodu, na 1 208 000 dětí zemřelo dříve, než se dožily jednoho měsíce, a na 3 192 000 zemřelo mladších 5 let. To při počtu 13 000 úmrtí denně připadá na jednu minutu 9 úmrtí (Kinney 2010: 2). Národnostní a jazykové poměry jsou v Africe komplikované, částečně je to dáno dědictvím kolonialismu. V afrických zemích žijí lidé stovek národností a jazyků. Rozmanitá je i náboženská skladba afrického kontinentu. Nejrozšířenějším náboženstvím v Africe je islám, tzv. sunnitský islám je vyznáván především v severní části Afriky (Maroko, Alžírsko, Tunisko 99 % obyvatelstva, Egypt 94 %). Křesťanství získalo převahu ve střední oblasti kontinentu a v Jižní Africe (Lesotho 85 %, Burundi 80 %, JAR 78 %). Částečně se lze v Africe setkat i s judaismem. Dodnes se v Africe drží i tradiční africké náboženství (Zulové, Jorubové) (Lawson 1999). Současné rozložení států nereflektuje historické souvislosti a etnika, což je příčinou mnoha sporů a válek v Africe. Hranice afrických států jsou výsledkem kolonialismu a byly potvrzeny v roce 1963 na konferenci v etiopské Addis Abebě, proto se v minulých letech objevovaly v akademickém prostředí názory, že by regionalismus v Africe měl být členěn odlišně. Regionalismus je významným prvkem politické ekonomie, který podporuje spolupráci sousedních zemí a napomáhá uspět v globální ekonomice. Na počátku tisíciletí sice zaznamenaly rozvojové země, kam spadá velké množství afrických zemí, nárůst HDP, ten avšak byl značně nestabilní. Finanční krize nicméně způsobila, že průměrný růst zemí se snížil o 4 % a přímé zahraniční investice (Foreing Direct Investment, FDI) poklesly o 12 % v roce 2009 a o 14 % v roce 2010. Neduhem zemí zůstává i zadluženost, která vznikla jednak vnějšími podmínkami (vývoj světových úrokových sazeb, výnosů z exportů, měnových kurzů), jednak vnitřními příčinami (chováním vlád jednotlivých zemí). Zadluženost zemí snižuje sociální výhody, nutí k vládním škrtům, které mají za následek zvyšující se nezaměstnanost. Mnohé vlády na umoření státního deficitu využívaly finanční prostředky z rozvojové pomoci, která byla původně určena pro jiné účely. Nejzadluženější země se do dluhové pasti dostaly převážně na konci osmdesátých let minulého století, celková zadluženost poprvé poklesla

14

až v roce 2005. Vysoká míra zadluženosti bývá překážkou pro provádění klíčových reforem (Majerová 2011: 80-4). Podle Africké ekonomické komise z roku 2013 africká ekonomika v 21. století neustále rostla7. Nicméně ekonomický růst nerovná se ekonomické diverzitě, úměrnému růstu pracovních míst a zvyšování sociálního standardu obyvatel. Většina afrických zemích i nadále zůstává závislá na produkci komodit a jejich exportu s minimální přidanou hodnotou práce. Podle OSN musí africké vlády implementovat efektivní politiku, která podpoří industrializaci a ekonomickou transformaci (UNECA 2013: 6-7). Ekonomický růst některých zemích v posledních letech podporuje turismus, směřující nejenom na pobřeží, ale také na safari. Na území Afriky žije mnoho chráněných a exotických zvířat, přesto je zákaz lovení, který platí napříč kontinentem, nedodržován. Například v roce 1977 zavedla Keňa zákaz lovení, přesto v následujících třiceti letech zaznamenala o 40 až 90 % úbytku většiny druhů zvířat. Nekontrolovatelné lovení při obsazování Afriky vedlo k vyhynutí například zebry quaggas (Equus quagga), modré antilopy (Hippotragus leucophaeus) a kapského lva (Panthera leo melanochaitus) (Deer 2011: 22). Primárním odvětvím průmyslu afrických zemí je zemědělství, v němž pracuje až 70 % ekonomicky aktivních obyvatel. Co do největší produkce patří kakaovník (50 % světové sklizně), kávovník (20 % světové sklizně) a podzemnice olejná (10 % světové sklizně). Na světovém průmyslu má Afrika podíl pouhých 2 %, z toho celých 40 % představuje Jihoafrická republika. Přestože Afrika patří mezi primárně zemědělský kontinent, země mají velký problém zabezpečit potravu pro svá obyvatelstva v důsledku povodní, válečných konfliktů, inflace i samotné zemědělské politiky. Ekonomický rozvoj brzdí rozsáhlý výskyt vážných nemocí, především vir HIV, malárie a tuberkulóza, s čímž souvisí i vysoká dětská úmrtnost (Vernerová 2007: 32-3). Důsledkem vysokého výskytu onecmonění AIDS zůstává v Africe velké množství dětí, které přišly o rodiče. V roce 2009 přišlo na světě 16,6 milionů dětí o jednoho anebo oba rodiče důsledkem AIDS, přičemž v roce 2005 to bylo 14,6 milionů dětí, většina ze sirotků žije v subsaharské Africe (UN Millennium Development Goals Report 2011).

Mezi léty 2002 až 2008 ekonomický růst v průměru 5,6 %, v roce 2009 důsledkem ekonomické krize zpomalil na 2,2 %, nicméně již v roce 2010 se opět dostal na 4,6 %. Rok 2011 byl rokem mírného poklesu kvůli politické transformaci severu Afriku a rok 2012 již znamenal ekonomický růst kolem 5 % (UNECA 2013: 6). 7

15

1.2.2 Politologické vymezení Afriky Před příchodem kolonialistů byly na africkém území útvary, které dle svého uspořádání a stability byly vyspělejší než jejich tehdejší evropské protějšky, byť se vyznačovaly relativně malou lidnatostí, například Království kušitů (dnešní Súdán), Axumská říše (Etiopie), Ghana (ve své době armáda až o 200 000 mužů), Mali (založena univerzita v Timbuktu), Songhaj (rozvinutá státní správa, bankovní systém a náboženský pluralismus) (Lacina 1987). Kolonizace Afriky začíná v 15. století a definitivně končí na konci 19. století, kde je celý kontinent „rozebrán“ evropskými velmocemi. Prvními kolonialisty byli Portugalci, kteří hledali východní cesty do Indie, následoval příchod Španělů a Holanďanů, posléze Angličanů, Francouzů, Belgičanů a Němců. Období od začátku 20. století do první světové války je považováno za etapu úplného podrobení afrického obyvatelstva. Přestože první světová válka znamenala v Evropě nové nástupnické státy, v Africe kolonie přetrvaly. Národněosvobozovací hnutí a vznik nezávislých států v Africe začíná s rokem 1945, kdy prvním úspěšným milníkem byl rok 1960 a završuje se koncem 80. let minulého století. Rok 1989 nebyl významný pouze pro střední a východní Evropu, kdy se rozpadl komunistický blok, změn doznala i Afrika. Počátek devadesátých let minulého století označil politický teoretik Samuel Huntington za „třetí vlnu demokratizace“. Velká očekávání v demokratizační proces Afriky naplněna nebyla. Do roku 1996 se počet bojů mezi vládou a opozičními skupinami zdvojnásobil. Nedostatek zkušeností s demokracií, snaha implementace politického systému západní Evropy do afrického prostředí, koloniální minulost a etnická diverzifikace v mnohých zemích vedly k tyranii, rozsáhlému porušování lidských práv a slabým, tzv. failed-state zemím8. Africké státy dodnes ovlivňuje dlouhá historie vojenských převratů. Jen mezi roky 1952 až 1970 proběhlo na kontinentu 71 pučů a vláda byla svržena v 60 % zemí. Nejčastěji byly vojenské převraty prováděny v západní Africe, kde v regionu existuje velké množství malých států. Dodnes je armáda v afrických zemích jednou z největších položek státního rozpočtu, ročně na ni jde 15 až 20 % finančních prostředků (Fiala 2012).

Za failed-state země se označují státy s minimální působností vlády, nedostatkem kontroly vlastního území, neschopností poskytovat základní sociální služby a minimální možností vystupovat v rámci mezinárodního společenství jako suverenní stát. 8

16

K soudobým problémům Afriky přispívá i vznik států. Velké množství afrických zemí získalo nezávislost důsledkem rozhodnutí mezinárodního společností bez ohledu na to, zdali zde existuje vnitřní suverenita. Politologové proto africké státy považují za šedé, tedy mající vnější suverenitu ale postrádající vnitřní. Když ve druhé polovině minulého století začaly africké země získávat svou nezávislost, většinou zavedly vícestranný politický systém podle vzoru koloniální mocnosti, která území ovládla. Nedostatek zkušenosti s demokracií, dlouhodobé rozpory uvnitř států, malá vzdělaná elita a ekonomické a hospodářské problémy vedly ke změně systému, k tzv. one state party neboli vládě jedné strany. Do čela států se ve většině případů dostávají charismatičtí vůdci, kteří vedli národněosvobozovací hnutí (Ghana za Kwame Nkrumah, Guinea za Séko Toure, apod.). Politolog Samuel M. Makinda vytyčil čtyři příčiny nestability afrického kontinentu: (1) V době koloniálních mocností byly vždy demokratické snahy krvavě potlačeny, v Africe proto neexistuje dlouhá a kontinuální historie demokratických principů. (2) Neprovázání africké ekonomiky s globální, kontinent stál dlouhou dobu na periferii světového ekonomického systému. (3) Chybějící ekonomická, vědecká a technologická infrastruktura, která brání rozvoji. (4) Chudoba, nerozvinutost států, nespravedlnost a autoritářství symbolizují většinu afrických zemí (Makinda 1996: 558). Udržení míru v nově ustanovených afrických státech propagovala i Organizace spojených národů (OSN)9. Od založení organizace v roce 1945 se konalo 60 peacekeepingové operace10, z nichž 38 % bylo na africkém kontinentě. Za úspěšné mise je považováno pouze několik z nich.11 Drtivá většina z nich navíc proběhla až po konci Studené války (Urbanovská 2008). Africké státy po získání nezávislosti se staly příjemci zahraniční pomoci od jednotlivých států i mezinárodních společnosti. OSN v boji proti chudobě, nemocím, vysoké úmrtnosti matek a kojenců v rozvojových zemích stanovila v roce 2002

Organizace spojených národů je předchůdcem Spojených národů (SN), která vznikla v roce 1919, a jejímž cílem je zachování mezinárodního míru, bezpečnosti a dlouhodobé spolupráce. Členy OSN jsou téměř všechny státy světa. Organizace je dlouhodobě kritizována pro svou slabou vyjednávací sílu a nízkou akceschopnost. 10 Peacekeepingové mise, neboli operace na udržení míru, patří k prostředkům řešení konfliktů a jejich prevence OSN. Jejich působnost vychází z Charty OSN a cíle je rozmístění vojenských, policejních nebo civilních pozorovatelů a jednotek OSN za účelem udržení dosaženého míru. 11 Za úspěšnou misi v Africe se například považuje UNAVEM I (UN Angola Verification Mission), UNTAG (UN Transition Assistance Group), ONUMOZ (Opération des Nations unies au Mozambique), MINURCA (UN Operation in Central African Republic), UNAMSIL (UN Mission in Sierra Leone). 9

17

tzv. Miléniové rozvojové cíle12 a země se zavázaly odvádět 0,7 % svého rozpočtu na rozvojovou pomoci. Více jak polovina peněz by přitom měla plynout do subsaharské Afriky. Přestože se země v prvních letech nového tisíciletí několikrát zavázaly k poskytování pomoci v dané výši, závazek splnilo v roce 2010 pouze pět zemí, tj. Dánsko, Lucembursko, Nizozemsko, Nizozemsko, Norsko a Švédsko. Ačkoliv největšími donátory zůstávají USA a Japonsko, stále nedosahují požadovaných 0,7 % HDP, dokonce vzhledem k HDP patří uvedené země k nejmenším donátorům (UN 2011: 9). Snaha přiblížit demokratické fungování afrických států západnímu evropskému standardu vedla k tomu, že členské státy Africké unie13 přijaly Africkou chartu o demokracii, volbách a vládě v roce 2007. Charta je doposud největším snahou organizace ukotvit demokracii v Africe. Cílem charty bylo podpořit demokratické uspořádání členských států, dosud byla demokracie afrických zemí hodnocena velmi nízko, výjimkou bylo pouze několik států – Mauritius, Ghana, Jihoafrická republika a Botswana. Problémem afrických zemí zůstává měnnost ústav, především z důvodu prodlužování prezidentského mandátu nad rámec ústavního časového omezení. Chartu dodnes ratifikovalo pouze 39 států a mohla vstoupit v platnost až v roce 2012, k její účinnosti jí totiž muselo přijmout nejméně 15 zemí (Elvy 2013). Každoroční hodnocení afrických vlád poskytuje Ibrahim index afrických vlád (IIAG), který byl založen v roce 2007 organizací Mo Ibrahim Foundation a dodnes je veden čistě africkými institucemi. IIAG hodnotí vlády ve čtyřech kategorií: bezpečnost a právo, lidský rozvoj, udržitelné ekonomické příležitosti, participace a lidská práva. Za posledních 12 let se africké země podle posledního reportu IIAG zlepšily v 11 ze 14 kategorií, největší progres byl zaznamenán v oblasti lidského rozvoje. Od roku 2006 méně než polovina zemí (22) dosáhla výrazného zlepšení. Do první desítky zemí se dostala Tanzanie, která ještě v roce 2006 byla na 13. místě, naopak značného poklesu dosáhla Eritrea, jež se z 39. pozice propadla na 49. místo (IIAG 2012: 10).

Deklaraci rozvojových cílů tisíciletí v září 2010 přijalo 191 států, která do roku 2015 má přinést radikální zlepšení v 8 oblastech. Miléniové cíle jsou zaměřené primárně na odstranění extrémní chudoby. 13 Africká unie je mezinárodní organizace inspirovaná Evropskou unií, která oficiálně vznikla 9.7.2002 prvním zasedáním hlav států v Durbanu. Předchůdcem AU byla Organizace africké jednotky (OAJ), jež byla ustanovena v roce 1963. V současnosti sdružuje AU 54 států Afriky, do organizace odmítá vstoupit jen Maroko kvůli uznání AU existence Západní Sahary. 12

18

1.3 Česká televize a její vymezení na mediálním trhu Předchůdcem České televize byla Československá televize (ČST), jež začala vysílat v roce 1953, o rok později se vysílání stalo pravidelným. V následujících letech se studia ČST rozšiřovala po celém Československu (1955 Ostrava, 1956 Bratislava, 1961 Brno, 1962 Košice). Na počátku 70. letech vznikl 2. program ČST. V roce 1968 se ČST připojila k Pražskému jaro, po jeho potlačení muselo mnoho lidí z televize odejít a začala normalizace. Do čela ČST se postavil Jan Zelenka, který na svém postu zůstal dvacet let do tzv. sametové revoluce. K 31.12.1992 poté federální ČST zanikla a byla ustanovena samostatná Česká televize. ČST fungovala jako státní televize, po roce 1989 se ze státních médií stala na základě politického rozhodnutí média veřejné služby. Česká republika se tak vyznačuje tzv. duálním vysíláním, v mediálním prostředí proto kooperují veřejnoprávní a soukromá média. Česká televize (ČT) spolu s Českým rozhlasem (ČRo) jsou jedinými veřejnoprávními médii v České republice a jejich působnost spadá pod Ministerstvo kultury (MK). Oba subjekty mají plnit vysílání veřejné služby, přesto zůstávají do určité míry spojeny se státem. O výši koncesionářského poplatku, který je hlavním zdrojem financování ČT a ČRo, rozhoduje Poslanecká sněmovna ČR, která současně volí členy mediálních rad14 (Bednařík 2011: 377). Právní zakotvení České televize lze najít ve čtyřech zákonech: Zákon o České televizi, Zákon č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, Zákon č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, Zákon č. 132/2010 Sb. o audiovizuální službě na vyžádání. Česká televize, potažmo ještě jako Československá televize, byla zřízena ke dni 1. ledna 1992 jako nezávislá na státním rozpočtu. V čele ČT stojí generální ředitel, jenž je jmenován na šest let Radou České televize. Současným generálním ředitelem je Petr Dvořák. Rada České televize má kontrolní funkci a sestává se z 15 členů volených Poslaneckou sněmovnou ČR na šestileté funkční období, každé dva roky se obměnuje třetina rady. Dlouhodobě probíhá diskuze, zdali by Rada měla být jmenována politiky. Změnu zákona chce například předložit i právnička Hana Marvanová, jež v roce 1991 byla schvalující poslankyní zákona o ČT (iHNed.cz 14.1.2014).

V současnosti existují čtyři mediální rady, do nichž poslanci volí členy. Jedná se o Radu České tiskové kanceláře, Radu ČT, Radu ČRo a Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. 14

19

Programové portfolio ČT se v posledních letech změnilo. První vlajkovou lodí byl vznik zpravodajské relace ČT24 v roce 2005, na kterou o rok později navázal sportovní program ČT4. K programové diferenciaci přistoupily i soukromé televize, na což následně reagovala i ČT a v roce 2013 vznikl program ČT Art a dětský ČT :D, který byl jedním z hlavních cílů Petra Dvořáka ve výběrovém řízení na post generálního ředitele ČT. Za první víkend svého vysílání shlédlo nové programy ČT na 800 000 diváků. V současné době pod ČT spadá šest programů. ČT24 je jediným čistě zpravodajským programem na českém mediální trhu15, své postavení posiluje především během významných politických událostí (volby, návštěva amerického prezidenta, apod.). Sledovanost hlavních Události ČT v roce 2011 poklesla, poslední dva roky mají již opět stoupající tendenci, naopak nejsledovanější zpravodajská relace soukromné TV Nova přišla za poslední dva roky o půl milionů diváků.

Graf 1: Sledovanost hlavních zpravodajských relací zdroj: iHNed.cz 7.1.2014

Přibližování se zpravodajství veřejnoprávní televize a soukromých stanic se stává předmětem diskuzí v posledních letech. Společnost Media Tenor zanalyzovala strukturu hlavních zpravodajských relací televize Nova, Prima a ČT za první polovinu roku 2013. Podle výzkumu se Zprávy FTV Prima podobají Událostem ČT, zatímco Televizní noviny věnují na 30 % svého času kriminálním činům, u ČT byl tento podíl 12% v prvním kvartále 2013, ve druhém již 17%. Podíl zahraničního zpravodajství byl nejvyšší

Konkurencí ČT24 byla od roku 2008 do 2011 soukromá zpravodajská a publicistická stanice Z1, kterou vlastnila společnost J&T. Po dvou a půl letech musela stanice z finančních důvodů svůj provoz ukončit. 15

20

v Událostech (15 %), nejnižší v Televizních novinách (10,1 %). Při detailním pohledu na nejčastěji zmiňované země vévodí evropský kontinent a USA, Afrika, coby zkoumaná oblast, se v žebříčku nevyskytuje.

Graf 2: Nejčastěji zpracovaná témata televizních relací (1Q 2013) zdroj: Media Tenor 2013: 18

21

2 Analytická část 2.1 Vymezení metody Praktická analytická část diplomové práce pomocí obsahové analýzy nastíní mediální obraz Afriky ve vysílání České televize. Obsahová analýza bude dvojího typu – kvalitativního a kvantitativního. Výzkum bude veden ve třech oblastech vysílání ČT, tj. zpravodajství, publicistice a dokumentaristice. V neposlední řadě bude zohledněno, zdali se jednalo o pořady/reportáže z dílny ČT, anebo o zahraniční produkci. Pro výzkum byl stanoven časový rámec pěti let od roku 2009 do roku 2013. Zpravodajství ČT je v digitální podobě dohledatelné až od roku 2007, který byl prvotním návrhem pro zpracování odborné práce, z důvodu větší aktuálnosti bylo časové období posunuto o dva roky. České mediální prostředí je rozděleno na soukromá média a média veřejné služby. Pro diplomovou práci byla zvolena Česká televize, která patří do druhé skupiny médií a která by si měla zachovávat největší podíl nestrannosti a nezaujatosti. Současně jako médium veřejné služby by měla reflektovat i okrajová témata.16 2.1.1 Obsahová analýza Obsahová analýza, která byla již v 50. letech minulého století definována jako metoda, patří mezi nejužívanější techniky výzkumu ve společenských vědách. Mezi často zmiňované přednosti obsahové analýzy patří aplikovatelnost na různorodé typy dat, adaptabilnost výzkumným záměrům a komparovatelnost. Neduhem metody je nepříliš přesné vymezení techniky a určitý podíl subjektivismu důsledkem kvalitativních kritérií. Předmětem zkoumání obsahové analýzy jsou obsahy komunikace, které jsou předávány prostřednictvím textu anebo obrazu (Dvořáková 2010: 95-6). Analýza je spojena se sociologem Bernardem Berelsonem, který jí ve 40. letech minulého století využil k analýze obsahu masmédií, následně došlo k jejímu rozšíření do společenských a humanitních věd. Berelson obsahovou analýzou nazval „výzkumnou technikou pro objektivní, systematický a kvantitativní popis obsahu komunikace“ (Lewis 2013: 36). Za pomocí obsahové analýzy lze verbální komunikace být zkoumána jako měřitelná proměnná. Metoda je postavena na pozitivistickém empirickém výzkumu, kde se předpokládá logická teorie složená z obecných tvrzeních a odvozených hypotéz. Jde Veřejnoprávní média jsou financována z koncesionářských poplatků a nejsou tak závislá na příjmech z reklamy. 16

22

o metodu, která umožňuje konverzi verbálního textu na měřitelné proměnné (Kronick 1997: 57-8). „Obsahová analýza je výzkumná metoda využívaná pro platné a reprodukovatelné závěry z textů ke kontextům jejich použití“ (Krippendoff 2013: 24). Analýza je často metodou mediálních sdělení, využívá se především při popisu obsahu komunikace, zkoumání charakteristik zpravodajství, srovnání mediálního obrazu se skutečným obrazem, utváření obrazu konkrétní skupiny ve společnosti a vlivu médií.

Obrázek 2: Výzkumný proces zdroj: Schulz 2011: 29

Metoda bývá nejčastěji využívána při třech typech výzkumu: (1) Obsahová analýza je efektivní při zkoumání velkého množství textů. (2) Analýza umožňuje odlišení zkoumajícího a zkoumaného. (3) Metoda dokáže odkrýt témata, která by při běžném vnímání textu mohla být přehlédnuta (Evans 2012: 469). K vymezení obsahové analýzy slouží kritéria, která určují, jaké informace jsou

pro daný výzkum relevantní. O masových médiích, mezi něž spadá i Česká televize, se mluví v souvislosti s tzv. veřejnou rolí, která má spočívat v informativní funkci, artikulační funkci a kontrolní funkci. S ohledem na funkci informativní, která je považována za nejvýznamnější, bude diplomová práce analyzovat relevantnost informací předkládaných příjemcům, přesnost, vyváženost a v neposlední řadě i aktuálnost, neboť mnohdy se na Afriku pohlíží především z historické perspektivy s odkazem na genocidu, apartheidy a další negativní obrazy.

23

Obsahová analýza má dva základní podtypy – kvantitativní obsahová analýza a kvalitativní obsahová analýza. Podle White a Marshe (2006) se metody odlišují v několika základních bodech. Zatímco kvantitativní obsahová analýza je podle nich dědictvím pozitivistického přístupu a objektivismu, tak kvalitativní obsahová analýza spadá do kategorie interpretativních metod a konstruktivismu. Kritika kvantitativní analýzy tvrdí, že pouze souhrn a frekvence zkoumaných dat dělají z věd humanitních a sociálních vědy přírodní, naopak kvalitativní analýza je kritizována subjektivitu a obtížnou kontrolu dopadu osobnosti výzkumníka na výsledky výzkumu (Oleinik 2010: 860). Kvalitativní obsahová analýza se vyznačuje vysokou strukturovaností a selektivitou, s čímž je spojen i vysoký stupeň ověřitelnosti. Obsahová metoda dokáže zpracovat velké množství textu, kvalitativní typ analýzy tvrzení podporuje. Výsledky lze zachytit do číselných hodnot, tabulek a grafů (Scherer 2011: 29-31). Kvantitativní obsahová analýza se zaměřuje četnost hledaných výrazů, určuje klíčová slova obsahu a frekvenci témat. Obsahová analýza má pět etap výzkumu, jedná se o (1) design výzkumu, (2) organizaci výzkumu, (3) fázi ověřování, (4) získávání dat, (5) vyhodnocování dat. Na začátku výzkumu proto musí být vymezen výběrový soubor dat, tedy typ médií, a současně i časový rámec výzkumu. Dalším krokem je stanovení úrovně analýzy, tedy definování konceptu, jimž mohou být slova, fráze, znak. Koncepty jdou rovněž kombinovat. Obsahová analýza umožňuje zkoumajícímu mnohé možnosti. Následuje dekódování textu nebo obrazu na základě stanoveného konceptu. Zkoumající by měl také určit, jak naloží s irelevantními informacemi pro jeho výzkum, jestli je ponechá stranou či je bude zaznamenávat, apod. V rámci organizace výzkumu by měl zkoumající všechna data zaznamenávat do připravených formulářů, které by měly být součástí výsledku výzkumu (Dvořáková 2010: 98).

24

Obrázek 3: Proces obsahové analýzy podle Krippendorffa zdroj: Krippendoff: 1989: 406

2.1.2 Hypotéza a výzkumné otázky Diplomová práce si klade za cíl vytvořit mediální obraz Afriky ve vysílání České televize za posledních pět, tedy v letech 2009 až 2013. Afrika je třetím nejrozsáhlejším kontinentem, přes své potenciální nerostné bohatství zůstává podíl Afriky na světové ekonomice pouze kolem dvou procent. Dlouhodobě je Afrika považována za zaostalý kontinent plný násilí a chudoby. Cílem diplomové práce je potvrdit anebo vyvrátit tezi, že africký kontinent je v českých médiích, potažmo v analyzované České televizi, zobrazován v zúženém pohledu s negativním nádechem. Při kvalitativní obsahové analýze bude tedy porovnán i podíl pozitivních zpráv o Africe versus negativní zprávy. Hypotéza: Afrika je ve vysílání České televize zobrazována v zúženém pohledu s negativním nádechem. Předmětem zkoumání bude vysílání České televize, které bude rozděleno do tří hlavních oblastí: zpravodajství, publicistiky a dokumentaristiky. Na základě výzkumu bude možné určit nejenom jaký je mediální obraz Afriky v celém vysílání televize, ale i jaký má mediální obraz Afrika v jednotlivých třech výše zmíněných oblastech. Časový výzkumný rámec byl stanoven na pět let, v případě velkého množství záznamů může být zúžen. Aby žádná zpráva o Africe neunikla, nebude předmětem zkoumání pouze samotná „Afrika“, ale i všech 54 nezávislých států na kontinentu. Ve výzkumu budou zohledněny

25

i geografické oblasti kontinentu, tedy jaký je mediální obraz severní Afriky (Maghrebu), východní, západní, jižní a střední. Výzkumné otázky budou rozděleny na otázku hlavní a otázky vedlejší, které mají pomoci lépe zodpovědět otázku hlavní. Vedlejší výzkumné otázky reflektují zkoumané tři oblasti, které mohou vytvořit odlišný jednotlivý obraz. Obdobně se může ukázat česká tvorba odlišná od tvorby ze zahraniční dílny. Hlavní výzkumná otázka: H1: Jaký je celkový mediální obraz Afriky? Vedlejší výzkumné otázky: V1: Je rozdílný přístup k výběru afrických témat z pohledu zpravodajství, publicistiky a dokumentárních pořadů České televize? V2: Odlišují se od sebe reportáže z vlastní dílny České televize od reportáží zakoupených v zahraničí? V3: Liší se obraz jednotlivých afrických regionů? Proměnnými zkoumanými jednotkami, které jsou v případě diplomové práce obrazové reportáže, budou: 

typ zkoumané jednotky (zpravodajství, publicistika, dokumenty);



původ zkoumané jednotky (česká nebo zahraniční tvorba);



geografické umístění zkoumané jednotky (severní, východní, západní, střední, jižní Afrika);



vyznění zkoumané jednotky (pozitivní nebo negativní)



rok vysílání zkoumané jednotky (2009, 2010, 2011, 2012, 2013)

26

2.2 Kvantitativní výzkum Kvantitativní analýza mediálního obrazu Afriky ve vysílání ČT v letech 2009 až 2013 byla postavena na pěti desítkách zkoumaných jednotek v rámci výše uvedených proměnných. Aby výzkum pokryl co největší množství zkoumané oblasti a bylo možné získat komplexní výsledky, jednotlivé zkoumané jednotky zahrnovaly 55 afrických států, nikoliv pouze Afriku jako celek. Do analýzy byla začleněna i Západní Sahara, kterou neuznává Maroko, nicméně země vystupuje jako suverenní území například v největším integračním africkém uskupení Africká unie. Analytická část práce se v případě kvantitativního výzkumu nezaměřila pouze na obrazové zpracování, do sběru dat byly začleněny i články na zpravodajském portále ČT www.ceskatelevize.cz. Z analýzy je tak možné porovnat, jaká poměrná část vysílání, ať obrazového nebo psaného formátu, byla věnována africkému kontinentu. Kvantativní analýza se také zaměřovala na to, jestli se zkoumaný pojem objevuje jako hlavní téma, vedlejší téma anebo noticku. V případě noticky se jedná o tří až čtyřvětný vstup moderátora pouze s obrazovým doprovodem zkoumaného pojmu bez bližší specifikace situace. Kvantitativní analýza byla postavena především na měření četnosti, tj. výskytu zkoumaných jednotek, hlubší analýza zkoumaných pojmů a kontextu bude definována v rámci kvalitativní analýzy v kapitole 2.3. Diplomová práce měla za cíl poskytnout mediální obraz Afriky během let 2009 až 2013, proto byly zkoumané jednotky členěny dle roku odvysílání, tedy u dokumentárních a publicistických pořadů nebylo kritériem výzkumu rok vzniku, ale jejich odvysílání ve veřejnoprávné ČT. Výzkum neopomenul ani tématické rozlišení zkoumaných pojmů. Za hlavních pět kategorií bylo určeno: politika, ekonomika, sport, společnost a příroda. Z důvodu vyvarování se přílišnému počtu kategorií byly oblasti zdravotnictví, cestování a kultury včleněny pod kategorii společnost. Z analýzy 57 zkoumaných jednotek (55 afrických zemí, Maghreb, Afrika) ve vysílání ČT vyplynulo necelých 4500 záznamů o kontinentu Afrika. Počet výsledných záznamů v rámci konkrétních kategorií ukazuje níže tabulka č. 2. Z důvodu velkého zájmu o některé země Afriky (JAR kvůli Radovanu Krejčířovi, Egypt, Libye, Tunisko důsledkem Arabského jara) byl stanoven maximální počet záznamů u každé zkoumané jednotky na 250 záznamů při první fázi výzkumu, tj. z digitalizovaného archivu ČT přístupného na stránkách televize a databáze mediálního obsahu agentury Newton.

27

Hranice 250 záznamů je dostatečně reprezentativní, aby souhrn výskytů ve vysílání ČT dal komplexní obraz dané zkoumané jednotky. Ke stanovení limitu došlo rovněž z důvodu snahy podat komplexní obraz Afriky jako kontinentu, nikoliv pouze několika zemí, které by svým častým výskytem ve vysílání mohly obraz pozměnit. K omezení nicméně došlo pouze u čtyřech zemí. Některé státy mohou hranici 250 výskytů přesáhnout, pokud ve druhé fázi výzkum, tj. v archivu ČT na Kavčích horách, byly

Rok

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Produkce

Typ

nalezeny další záznamy v publicistice a dokumentaristice.

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Hlavní téma

Vedlejší téma

1614 372 243 2229 2013

863 69 3 935

963 128 71 1162 Č

Téma

2012

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

743 70 46 859

Článek

Noticka

559 0 0 559 2011

736 3 0 739 2010

901 121 72 1094

599 62 24 685

2009 566 63 33 662

Z

1553 360 129 2042 Politika

57 12 111 180 Ekonomika

2394 211 10 2615

435 8 0 443

Sport 346 14 0 360

Společnost 582 179 173 934

Příroda 15 31 63 109

Tabulka 2: Výsledky kvantitativní analýzy zdroj: autor

Z tabulky vyplývá, že pokud se ve zpravodajství objevila zmínka o Africe, potažmo afrických zemích, primárně se jednalo o hlavní téma ve zpravodajství. Ve velké míře byly ve zpravodajství přítomny i krátké noticky, především ve všech typech Zpráv (Ranní zprávy, Polední zprávy, Zprávy ve 16:00, Zprávy ve 23:00). Podíl zpravodajství byl při analýze markantní (graf č. 3), nejméně záznamů o Africe se naopak objevovalo v dokumentaristice. Tento fakt není nicméně překvapivý vzhledem k celkovému podílu dokumentů ve vysílání ČT.

28

4000

3772

3500 3000 2500 2000 1500 444

1000

246

500 0 ZPRAVODAJSTVÍ

PUBLICISTIKA

DOKUMENTY

Graf 3: Podíl Afriky v jednotlivých typech vysílání ČT zdroj: autor

Počet záznamů se liší i podle jednotlivých let, každým rokem se četnost zvyšovala a následně snižovala. Ačkoliv v roce 2011 proběhla hlavní vlna arabského jara, kdy v zemích severní Afriky a Blízkého východu protestovali obyvatelé za větší ekonomické, politické a občanské svobody, nejednalo se o rok, kdy se o Africe reportovalo v ČT nejvíce. O sto záznamů více se o africkém kontinentu zmiňovalo v roce minulém, především ve zpravodajství, podíl záznamů v publicistice a dokumentaristice se v letech 2011 a 2013 příliš nelišil. Nejméně se Afrika objevovala ve vysílání ČT před rokem 2011, kdy součet záznamů roku 2010 a 2009 téměř dosahoval počtu v roce 2013. Při pohledu na čísla by se mohlo zdát, že se reportáže a snímky z Afriky ve vysílání ČT vyskytují pravidelně. Nicméně pokud počet záznamů za každý rok vydělíme počtem zemí, tj. 55, čísla rázem poklesnou. V roce 2013 se v průměru referovalo o jedné africké 1200

1162

1094

1000 859 800

685

662

600 400 200 0 2013

2012

2011

2010

2009

Graf 4: Počet záznamů v jednotlivých letech zdroj: autor

29

zemi 21krát, o pět let dříve to bylo pouze necelých 11krát. Ve vysílání ČT lze sledovat stoupající trend výskytu Afriky, nicméně rok 2012, kdy doznívalo Arabské jaro, byl ve znamení útlumu. Africký kontinent byl v minulém roce vůbec nejzmiňovanější ze zkoumaného období, k čemuž přispěla i mezinárodní intervence do západoafrického Mali, včetně českých vojáků. 3000 2615 2500 2000 1500 934

1000 443

360

500

109

0 POLITIKA

EKONOMIKA

SPORT

SPOLEČNOST

PŘÍRODA

Graf 5: Výskyt záznamů dle témat zdroj: autor

Politika převažuje ve většině zpravodajství, ať se jedná o Evropu, Ameriku anebo Afriku, proto není překvapivé, že na základě analýzy vysílání ČT má nejvíce záznamů právě kategorie politika. O dvě třetiny za ní je teprve s počtem 922 kategorie společnost a poté ekonomika s 440 výskyty. Ačkoliv je Afrika známá pro svou přírodu, která láká mnohé turisty, většího počtu záznamů se dočkala kategorie sport než příroda. Důvodem bylo Mistrovství světa ve fotbale, konané v roce 2010 v Jihoafrické republice, které se na několik týdnů stalo centrem zájmu sportovních fanoušků a reflektorů kamer. Analýza se také zaměřila na produkci vysílaných pořadů a reportáží. Vzhledem k převaze zpravodajství je většina vysílání se zmínkou o Africe z české produkce. Za zmínku ale stojí dokumentaristika, kde jsou pomyslné misky vah téměř rovnoměrné. Zatímco ve zpravodajství a publicistice vítězí pořady a reportáže české výroby, u dokumentaristiky se podíl takřka na polovinu vyvažuje.

30

2.2.1 Kvantitativní analýza z hlediska regionů Aby diplomová práce mohla podat komplexní mediální obraz Afriky, kvantitativní analýza se nesoustředila pouze na kontinent jako celek či jednotlivé země, ale zkoumala obraz z pohledu geografických regionů. Jelikož se členění Afriky podle jednotlivých mezinárodních organizací a autorů liší, diplomová práce vycházela z metodiky OSN. V analytické části byl například Jižní Súdán přiřazen k severní Africe, zatímco v jiných děleních lze stát nalézt spíše v oblasti východní Afriky, kam se po odtržení od Súdánu řadí především z důvodu náboženství – Súdán je převážně muslimský jako celý Maghreb, zatímco v Jižním Súdánu dominuje křesťanství. Afrika byla v rámci výzkumu geograficky členěna následovně: 

Severní Afrika (Alžírsko, Egypt, Libye, Maroko, Tunisko, Západní Sahara, Súdán, Jižní Súdán)



Východní Afrika (Burundi, Džibuti, Eritrea, Etiopie, Rwanda, Somálsko, Keňa, Uganda, Tanzanie, Komory, Mauricius, Seychely, Madagaskar, Malawi, Zambie, Zimbabwe, Mosambik)



Západní Afrika (Benin, Burkina Faso, Gambie, Ghana, Guinea, GuineaBissau, Libérie, Mali, Niger, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Senegal, Sierra Leone, Togo, Kapverdy, Mauritánie)



Střední Afrika (Čad, Demokratická republika Kongo, Gabon, Kongo, Středoafrická republika, Angola, Kamerun, Rovníková Guinea, Sv. Tomáš a Princův ostrov)



Jižní Afrika (Svazijsko, Botswana, Jihoafrická republika, Namibie, Lesotho)

Z kvantitativní analýzy vychází, že největšího zájmu ve vysílání ČT se dostalo východní Africe s 1354 záznamy a následně severní Africe s 1184 výskyty, naopak nejméně se referovalo o jižní Africe. Regiony se nicméně liší počtem v zemí v nich obsažených, zatímco jižní Afrika sdržuje pouze pět zemí, ve východní Africe nalezneme 17 států. Když celkový součet záznamů v daném regionu podělíme počtem zemí, dostaneme odlišná čísla.

31

Region

Počet zemí

Celkový výskyt

Podíl na jednu zemi

8 17 16 9 5

1184 1354 1072 390 345

148 79,65 67 43,33 69

Severní Afrika Východní Afrika Západní Afrika Střední Afrika Jižní Afrika

Tabulka 3: Podíl počtu záznamů na jednu zemi zdroj: autor

Při zhodnocení počtu zemí v rámci jednotlivých regionů se na první místo v četnosti vysílání zařazuje severní Afrika s 148 záznamy na jednu zemi, na poslední místo naopak padá střední Afrika, která má pouhých 43,33 záznamů na jednu zemi. Jižní Afrika, která v celkovém součtu záznamů obsadila poslední místo, se při podílu na jednu zemi dostává na třetí místo. Přitom je nutné zdůraznit, že na 90 % záznamů tvoří pouze Jihoafrická republika. Při zaměření se typ vysílání jednotlivé regiony kopírují globální trend, v němž největší pozornosti získává zpravodajství, následně publicistika a v poslední řadě dokumentaristika. Za zmínku Jižní Afrika, která má stejný podíl publicistiky a dokumentaristiky. Pokud se zaměříme na podíl jednotlivých typů vysílání na celkovém výskytu záznamů, v dokumentaristice dominuje jižní Afrika, v publicistice naopak východní Afrika.

100%

93%

90%

86%

84%

82%

80%

81%

70% 60% 50% 40% 30% 20% 10%

6%

11%

4%

12%

3% 4%

4%

10%

9%11%

0% SEVERNÍ AFRIKA

VÝCHODNÍ AFRIKA

Podíl dokumentaristiky

ZÁPADNÍ AFRIKA Podíl publicistiky

STŘEDNÍ AFRIKA

JIŽNÍ AFRIKA

Podíl zpravodajství

Graf 6: Podíl typu vysílání na celkovém výskytu zdroj: autor

32

Nejvyšší podíl zpravodajství si i nadále drží západní Afrika, jejíž publicistika a dokumentaristika se pohybují pod pětiprocentní hranicí bez výrazného rozdílu. Nejnižší podíl má naopak již zmíněná jižní Afrika, u níž 11 % záznamů tvoří publicistika a lehce pod desetiprocentní hranicí je dokumentaristika. Nejvyššího podílu publicistiky má východní Afrika, naopak dokumentaristika je zastoupena pouze ve 4 % případů, přestože je tato oblast hojně navštěvovaná turisty pro svou přírodu (Keňa, Tanzánie), která je primárním tématem dokumentů. Při bližším pohledu na tématiku jednotlivých regionů vyhrává politika, následovaná společností a ekonomikou. Na základě kvantitativní analýzy lze vyhodnotit, které téma převažuje v konkrétních regionech a které téma naopak nebývá příliš zpracováváno. Například východní Afrika se pyšní vyšším počtem zpracování tématu přírody, nicméně pokud se podíváme blíže na rozložení dle typu vysílání (viz graf č. 6), je patrné, že pouze polovina záznamů o přírodě východní Afriky byla zpracována dokumentaristicky, na vyšším čísle se podílí i zpravodajství a publicistika, což u jiných regionů není příliš patrné.

Téma Politika Ekonomika Sport Společnost Příroda

Severní Afrika

Východní Afrika 773 118 69 219 5

Západní Afrika 773 166 39 319 57

Střední Afrika 646 90 146 185 5

238 22 45 70 14

Jižní Afrika 170 22 55 83 15

Tabulka 4: Tématické rozdělení dle region zdroj: autor

Obdobně příroda střední a jižní Afriky je zpracovávána ve vysílání ČT častěji než mnohem frekventovanější regiony severní a západní Afriky. Naopak v kategorii sportu byla druhým nejčastěji zmiňovaným regionem jižní Afrika. O ekonomice a společnosti bylo nejvíce záznamů ve východní Africe. Pokud se podíváme na podíl jednotlivých regionů na celkovém součtu kategorie, pořadí se změní.

33

Největší diverzifikaci témat lze vidět u jižní Afriky, kde podíl politiky klesl pod 50 %, téma společnosti překročilo 20% hranici a podíl přírody byl ze všech zkoumaných regionů nejvyšší. Nejmenší rozmělnění témat naopak vykazuje severní Afrika, kde se pozornost soustředí především na politiku a společnost, příroda je naopak zastoupena v minimální míře. 70,00% 65,29%

61,18%

60,26%

57,09%

60,00%

49,28%

50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00%

24,06%

23,56% 18,50% 9,97% 5,83% 0,42%

12,26% 2,88%4,21%

17,26% 13,62% 8,40% 0,47%

17,99%

15,94% 11,57% 6,38% 5,66% 4,35% 3,60%

0,00% SEVERNÍ AFRIKA

VÝCHODNÍ AFRIKA

Politika

ZÁPADNÍ AFRIKA

Ekonomika

Sport

STŘEDNÍ AFRIKA

Společnost

JIŽNÍ AFRIKA

Příroda

Graf 7: Podíl oblastí na celkovém součtu kategorie

zdroj: autor

Celková data v tabulkách jednotlivých regionů Afriky dle typu záznamu, roku, produkce a témat lze nalézt v příloze č. 1.

34

2.2.2 Kvantitativní analýza z hlediska států Z pohledu jednotlivých států se kvantitativní analýza diametrální liší. Jak již bylo řečeno výše, u některých zemích došlo k omezení počtu záznamů na 250, u dvou zemí nebylo možné najít záznam jediný (Komory17, Sv. Tomáš a Princův ostrov), některé země se vyznačovaly pár desítkami záznamů, jiné dosahovaly až dvouset výskytů. Země

Celkem

Zp

Pu

D o

Alžírsko Angola Benin Botswana Burundi Burkina Faso Čad Demokratická republika Kongo Džibutsko Egypt

104 55 29 28 38 31 61

98 47 22 17 30 25 53

6 5 2 5 5 4 6

0 3 5 6 3 2 2

73 39 302

63 30 195

9 9 61

1 0 46

Eritrea Etiopie Gabon Gambie Ghana Guinea

31 172 21 28 77 14

30 141 18 25 70 14

0 24 2 2 6 0

1 7 1 1 1 0

Guinea-Bissau Jihoafrická republika

8 271

8 237

0 24

0 10

Jižní Súdán Kamerun Kapverdy Keňa Komory Kongo Lesotho Libérie Libye Madagaskar

87 63 25 239 0 62 7 42 256 66

85 56 25 214 0 52 4 39 227 48

2 5 1 22 0 4 2 2 24 5

0 2 2 3 0 6 1 1 5 13

Země

Celkem

Zp

Pu

Do

Malawi Mali Maroko Mauritánie Mauricius Mosambik Namibie

28 212 95 36 26 12 32

20 207 76 35 18 9 17

5 5 11 1 1 1 3

3 0 8 0 7 2 12

Niger Nigérie Pobřeží slonoviny Rovníková Guinea Rwanda Senegal Seychely Sierra Leone Somálsko Středoafrická republika Súdán Sv. Tomáš a Princův ostrov Svazijsko Tanzanie Togo Tunisko Uganda Zambie Západní Sahara Zimbabwe

52 221 174

51 216 164

0 5 8

1 0 2

12 68 45 62 44 247

12 56 32 53 36 219

0 12 6 5 4 28

0 0 7 4 4 0

43 134

33 112

9 15

1 7

0 7 71 34 205 70 99 1 86

0 3 58 30 180 55 81 1 69

0 3 8 2 15 12 13 0 13

0 1 5 2 10 3 5 0 4

Tabulka 5: Kvalitativní analýza jednotlivých zemí zdroj: autor

Nejfrekvetovanější zemí byl Egypt, který se vyznačuje i nejvyšším výskytem v publicistice a dokumentaristice. Hranici dvouset záznamů překročily také Jihoafrická republika, Keňa, Libye, Mali, Nigérie, Somálsko a Tunisko. Z výše jmenovaných zemí hned čtyři státy patří do regionu severní Afriky, z něhož vešel podnět k Arabskému jaru.

Státu Komory je problematické vyhledávání, neboť v češtině slovo „komory“ je významově bohatší, především ve zpravodajství je spojováno s dolní nebo horní části parlamentu, tzv. komorou. 17

35

V průměru vychází 79 výskytů ve vysílání ČT na jednu zemi, nadprůměrné četnosti dosahuje pouze 16 států. Pokud bychom se zaměřili na frekvenci zemí v rámci jednotlivých typů vysílání, nad průměrem se v každé kategorii včetně celkového součtu vyskytuje devět zemí – Egypt, Etiopie, Jihoafrická republika, Libye, Maroko, Súdán, Tunisko, Zambie a Zimbabwe. Průměr u dokumentaristiky je velmi nízký vzhledem ke skutečnosti, že na 14 afrických zemí nebylo za posledních pět let ve vysílání ČT dokumentárně zpracováno. V rámci zpravodajství patřilo mezi nejreflektovanějš pět zemí: Jihoafrická republika (237), Keňa (214), Libye (227), Nigérie (216) a Somálsko (219). Na opačném chvostu se objevily Komory (0), Sv. Tomáš a Princův ostrov (0), Západní Sahara (1), Svazijsko (3) a Lesotho (4). Výjma Západní Sahary se jedná o státy nepřesahující rozlohu 2000 km2 a 1,8 milionu obyvatel. Západní Sahara je významně rozsáhlejší stát, třikrát větší než je Česká republika, nicméně velkou část její plochy tvoří poušť, země navíc nebývá považována za plně autonomní stát ale autonomní území.18 Když se zaměříme na podíl zpravodajství na celkovém výskytu jednotlivých zemí, pořadí se promění. Několik zemí, především méně významných co do rozlohy i politickoekonomického vlivu, se ve vysílání ČT vyskytlo pouze ve zpravodajství, takže jejich

100,00%

100,00% 100,00% 100,00% 100,00% 100,00%

99,50% 99,00% 98,50% 98,00% 97,50%

98,08% 97,64% 97,74% 97,70% 97,22%

97,00% 96,50% 96,00% 95,50%

Graf 8: Podíl zpravodajství zemí na celkovém počtu výskytu

zdroj: autor

Diplomová práce vychází z metodiky OSN, která Západní Saharu vyčleňuje z Maroka, proto je v rámci obsahové analýzy země brána jako samostatná výzkumná jednotka. 18

36

podíl je stoprocentní. Za povšimnutí stojí ale Mali, které patří mezi nejfrekventovanější země vůbec, z grafu nicméně vyplývá, že se jedná o výrazný podíl zpravodajství. Při pohledu na četnost v publicistice se pořadí zemí mírně obmění - Egypt (61), Etiopie (24), Libye (24), Jihoafrická republika (24), Somálsko (28). Výrazný pokles zaznamenala Nigérie, která ve zpravodajství byla čtvrtou nejfrekventovanější zemí, v publicistice byla zpracovaná pouze pětkrát. Hned osm zemí nebylo publicisticky za posledních pět let ve vysílání ČT zpracováno ani jednou – Eritrea, Guinea, GuineaBissau, Komory, Niger, Rovníková Guinea, Sv. Tomáš a Princův ostrov a Západní Sahara. Překvapivé to může být pouze u Nigeru, který celkově byl zpracován 52krát, v žádném případě ale v publicistice. 45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00%

42,86% 28,57% 23,08%

20,20%

20,93%

Graf 9: Podíl publicistiky u zemí na celkovém výskytu

zdroj: autor

Pokud se i v publiciste zaměříme na její podíl vůči celkového součtu záznamů jednotlivých zemí, z první pětice států zůstane pouze Egypt. Výrazný podíl publicistiky má Svazijsko, jeho četnost nicméně ve vysílání ČT je nízká, za posledních pět let se dohromady objevilo sedmkrát. V dokumentaristice je četnost mnohem nižší než u ostatních typů vysílání. Mezi nejčastěji zpracované země patří Egypt (46), Jihoafrická republika (10), Madagaskar (13), Namibie (12) a Tunisko (10). Do žebříčku se tak dostávají tři nové země. V případě Namibie se podíl dokumentaristiky na celkovém výskytu ve vysílání ČT dosahuje 37,5 %, naopak podíl dokumentaristiky Egypta, který se pyšní největším dokumentárním zpracováním v rámci Afriky vůbec, je pouhých 15 %. Přitom dokumenty z prostředí

37

Egypta se nevěnují Arabskému jaru, jako je tomu ve zpravodajství, ale památkám a přírodě severoafrického státu, rovněž se v Egyptě sleduje česká stopa a egyptologie. 40,00%

37,50%

35,00% 30,00%

26,92%

25,00% 20,00%

21,43% 17,24%

19,70%

15,00% 10,00% 5,00% 0,00% BENIN

BOTSWANA MADAGASKAR MAURICIUS

NAMIBIE

Graf 10: Podíl dokumentaristiky zemé na celkovém výskytu

zdroj: autor

Kvantitativní analýza zkoumala i četnost výskytu v rámci jednotlivých let.19 Hranici 100 záznamů během jednoho roku překročily pouze čtyři země – Egypt (103), Jihoafrická republika (107), Libye (151) a Mali (137), výjma Libye šlo o záznamy z roku 2013, u severoafrické zemi se jednalo o rok 2011, kdy v zemi proběhla revoluce, která svrhla vůdce Muammara Kaddáfího. Dokonce se jednalo o 58,98% podíl roku 2011 na celkové četnosti země, což je čtvrtý nejvyšší podíl po Středoafrické republice a Západní Sahaře, u níž je číslo dané tím, že za celých pět let se ve vysílání ČT vyskytla pouze jednou. Pokud se blíže podíváme na výsledky za rok 2012, čísla jsou skoro o polovinu nižší, celkově byl daný rok počtem záznamů slabší oproti roku předcházejícímu. Mezi tři nejreflektovanější země v daném roce patří Egypt (71), Mali (58) a Nigérie (53). Při podílu roku 2012 na celkovém součtu výskytů u jednotlivých zemí, pořadí se zcela promění a první tři příčky zaujme Gabon, Jižní Súdán a Togo. Rok 2011 měl opět stoupavou tendenci ve výskytu afrických zemích, nejčastěji se mluvilo o Egyptě (97), Tunisku (97) a již zmíněné Libyi (151). Výsledky potvrzují přímou souvislost mezi Arabským jarem a zvýšeným zájmem o severoafrické státy ve vysílání ČT. V roce 2010 dominovaly v rámci Afriky opět s nižší četností oproti roku nadcházejícímu, nejfrekventovanějšími byly Jihoafrická republika (61), Nigérie (42) a

19

Celkovou tabulku četnosti dle let a jednotlivých zemí lze nalézt v příloze č. 2.

38

Pobřeží slonoviny (55). Naopak rok 2009, který byl co do počtu záznamů nejslabším, patřil Jihoafrické republiky (51), Nigérii (43) a Somálsku (46). Nicméně při pohledu na podíl roku 2009 na celkovém součtu jednotlivých zemí jde o nízké procent, v případě Jihoafrické republiky 18,82 %, u Nigérie 19,46 % a u Somálska 18,62 %. Dlouhodobě nejvýraznější v četnosti jsou Jihoafrická republika (2013, 2010, 2009), Egypt (2013, 2012, 2011) a Nigérie (2012, 2010, 2009). Zatímco u Jihoafrické republiky se vyšší výskyt pojí s uprchlým podnikatelem Radovanem Krejčířem a Mistrovstvím světa ve fotbale a Egypt zase s turistikou a Arabským jarem, u Nigérie evidentní souvislost výjma toho, že se jedná o nejpočetnější zemi afrického kontinentu, není. Bližší specifikaci poskytne kvalitativní obsahová analýza (kapitola 2.3). Obdobně byl u několika zemí zaznamenán výrazný nárůst či propad četnosti oproti jiným rokům, který bude přiblížen v rámci obsahové analýzy.

350 300

302 271 239

250

256

247

200 150 100 50 0 EGYPT

JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA

KEŇA

LIBYE

SOMÁLSKO

Graf 11: Nejčastěji vyskytující se země během let 2009-2013

zdroj: autor

Jestliže se zaměříme na tématickou diverzifikaci zkoumaných zemích, výsledky jsou obdobné jako při rozdělení do jednotlivých roků20. V politické souvislosti se nejčastěji mluvilo o Egyptě (178), Jihoafrické republice (147), Libyi (215), Mali (197) a Somálsku (215). Celkově bylo nadprůměrných zemí v rámci četnosti deset, převážně ze severní, západní a východní Afriky. Zajímavější jsou data, pokud se podíváme na ekonomiku a částečně i sport. V ekonomice byly nejčastěji zmiňovanými státy Nigérie (36), která je známá svým 20

Celkovou tabulku s daty dle tématického rozdělení četnosti zemí lze nalézt v příloze č. 3.

39

ropným bohatstvím, Keňa (29), Maroko (27), Pobřeží slonoviny (25) a Tunisko (24). I kategorii ekonomiky vévodí země severu Afriky. Všechny státy s vyjímkou Pobřeží slonoviny jsou velice oblíbené turisty pro svou přírodu a pláže. Ve sportu se do popředí dostává prvně Alžírsko, Ghana, Jihoafrická republika, Kamerun, Nigérie a Pobřeží slonoviny. Vesměs jde o africké státy, které se pyšní silnou fotbalovou reprezentací, která se probojovala na Mistrovství světa ve fotbale 2010, anebo pravidelně bojují o přední místa na Mistrovství Afriky. Podobně jako u ekonomiky i v rámci tématu společnost se nejčastěji zmiňují země profitující z turismu, jedná se o Egypt (101), Etiopii (62), Jihoafrickou republiku (47), Keňu (63) a Nigérii (53). Téma přírody se neprokázalo jako oblíbené, proto počet záznamů u jednotlivých zemí byl nízký. Vyjímku tvoří Madagaskar (16), který suveréně vévodí žebříčku přírody, s odstupem poté jsou Tanzanie (8) a Keňa (6). Nejviditelnější napříč jednotlivými tématickými kategoriemi byla Jihoafrická republika, která výjma ekonomiky dominovala ve všech oblastech. Ve třech z pěti témat se do žebříčků tří nejfrekventovanějších afrických států dostala i Keňa a Nigérie. 45

45

40 35

35 30 25

22

20 15 10 5 0 ZPRAVODAJSTVÍ

PUBLICISTIKA

DOKUMENTY

Graf 12: Podíl typů vysílání zkoumané jednotky Afrika

zdroj: autor

Vedle jednotlivých zemích bylo zkoumána Afrika jako celek, aby byl mediální obraz komplexní. Při prvotním hledání byly nalezeny stovky výskytů, nicméně po vyfiltrování záznamů, které se primárně zabývaly jednou zemí, se počet rapidně snížil. Zkoumanou jednotkou byl také Maghreb, což je ustálený název pro země severu Afriku, které se vyznačují především muslimským obyvatelstvem a kulturně a historicky jsou přiřazeny

40

k Blízkému východu. Nicméně výskyt Maghrebu se ukázal jako minimální, zmínka o něm byla pouze v jednom případě. Zatímco u jednotlivých zemí byl rozdíl v četnosti v rámci jednotlivých typů vysílání, u Afriky jako celku propasný rozdíl nebyl. I nadále sice zůstává největší počet záznamů nejvyšší ve zpravodajství, druhé místo obsadila dokumentaristika a nejméně výskytů měla publicistika. Četnost výskytu zkoumané jednotky Afrika se v průběhu let příliš neměnil, vyjímkou je rok 2013, který zaznamenal zdvojnásobení počtu záznamů. Jestliže u všech afrických zemí převažovala z tématických kategorií politika, u Afriky jako celku je tomu jinak. Až 50% podíl na cekovém součtu výskytu Afriky má téma společnost, naopak politika je zastoupena až na třetím místě s počtem 15 záznamů. 60

58

50 40 30

23

20

15

13 6

10 0 POLITIKA

EKONOMIKA

SPORT

SPOLEČNOST

PŘÍRODA

Graf 13: Tématická diverzifikace zkoumané jednotky Afrika

zdroj: autor

2.2.3 Shrnutí Kvantitativní analýza prokázala, že africký kontinent se svými 4500 záznamy ve vysílání ČT během posledních pěti letech není zcela opomíjeným kontinentem, jak se často předpokládá. Primární zaměření vysílání ČT je v rámci Afriky ve zpravodajství, celková četnost Afriky (jednotlivých zemí, regionů i Afriky jako celku) se meziročně zvyšuje, byť byl rok 2012 ve znamení menšího útlumu, zájem o Afriku rapidně neklesá. Výrazný obrat k Africe mohli diváci ČT vidět v roce 2011, kdy vypuklo Arabské jaro, události s ním spojené bylo možné sledovat v pravidelných intervalech. Lze tedy vysledovat přímou souvilost mezi zvyšující se četností zkoumaných jednotek v ČT a konkrétními politicko-ekonomickými událostmi.

41

Zahraniční produkce svou četností ve vysílání ČT zaostává, důvodem je převažující výskyt zpravodajství nad dalšími dvěma typy vysílání. Jediná oblast, v níž se dlouhodobě zahraniční produkce dostává skoro na úroveň české tvorby, je dokumentaristika. Kvantitativní analýza rovněž ukázala, že tématické rozložení kontinentu kopíruje četnost zpravodajství, v němž převažuje politika, proto se politické události staly základním tématem zpracování reportáží a snímků o Africe. Při bližší specifikaci na jednotlivé typy vysílání lze v dokumentaristice ale vidět odklon od politiky a zájem o přírodní a společenská témata afrického kontinentu. Nicméně necelá jedna čtvrtina afrických zemí se v dokumentaristice nevyskytuje vůbec, naopak Egypt dokumentárním snímkům vévodí a podílově se vyznačuje Namibie. Analýza se současně zaměřila na jednotlivé regiony a následně byla provedena jejich komparace. V rámci četnosti se ukázala nejméně zpracovanou východní Afrika, v detailnějším pohledu podílu na jednu zemi v daném regionu se do popředí dostává severní Afrika. Pokud bychom hledali komplexnější představení kontinentu a zemí, tuto možnost nabízí dokumentaristika. Diferenciace témat u jednotlivých zemí a typu vysílání byla nízká, jednou z vyjímek je Jihoafrická republika, kdy ČT reflektuje společnost, politiku, sport i přírodu. Afrika jako celek je jednou ze zkoumaných jednotek, které jsou zpracovávány komplexně.

42

2.3 Kvalitativní výzkum Kvantitativní analýzu doplňuje kvalitativní analýza, aby diplomová práce mohla poskytnout komplexní mediální obraz Afriky ve vysílání ČT. V rámci kvalitativní analýzy bylo opět vycházeno z 57 zkoumaných jednotek (55 afrických zemí, Maghreb a Afrika), které byly následně sdružovány do pěti regionů kontinentu – severní Afrika, východní Afrika, západní Afrika, střední Afrika a jižní Afrika. Primárním cílem analytické části diplomové práce bylo pokrýt obrazové vysílání ČT za posledních pět let, analýza současně zohlednila i webové zpravodajství na portále www.ceskatelevize.cz z důvodu komparace, jak velký podíl z celkové četnosti zkoumaných jednotek bylo obrazové zpracování a kolik webové zpravodajství. Analytická část se současně nezabývala pouze vysíláním, kde byly zkoumané jednotky hlavním tématem, ale sestavila další tři kategorie – vedlejší téma, článek a noticku. Vedlejším tématem byl označen záznam, v němž byla pouhá zmínka o daném zkoumaném tématu, ale hlavní téma bylo odlišné. Často se jednalo o pouhý odkaz na zkoumanou jednotku. Například u syrské války je mnohdy zmiňovanán začátek, který odstartoval vlnu protestů, proto se ve vysílání v souvislosti se Sýrií objevovaly státy jako Tunisko, Egypt nebo Libye, kam směřovala i pomoc NATO, zatímco o mezinárodní vojenské pomoci pro Sýrii se zatím pouze diskutuje. Druhým příklad bylo odkazování u Libérie. V čele západoafrické země (jako jediného afrického státu) stojí žena – prezidentka Ellen Johnson Sirleaf. Velká část záznamů u Libérie, označených jako vedlejší téma, se do analýzy dostala z toho důvodu, neboť v článku bylo zmíněno, že například i v Libérii je hlavou země žena. Jednalo se většinou o články nebo reportáže u zemí, kde je premiérkou nebo prezidentkou žena (Jižní Korea, Brazílie, Argentina, apod.). Noticka ve vysílání ČT zobrazuje krátký, maximálně čtyřvětný vstup moderátora s obrazovým doplněním zkoumané jednotky, nicméně nejedná se o klasickou reportáž s detailnějším popisem situace. Pokud byl záznam označen jako vedlejší téma, článek nebo noticku, nebylo blíže zkoumáno vyznění záznamu, česká nebo zahraniční produkce a v případě zpravodajství a publicistiky i pořad. Hlavní pozornost v rámci těchto kategorií byla upřena na zkoumané jednotky, které ve vysílání ČT byly hlavním tématem. Kvalitativní analýza se rovněž soustředila na celkové vyznění vysílání zkoumaných jednotek, zdali bylo pozitivní, negativní nebo neutrální. Pozitivně bylo označeno tehdy, pokud záznam pojednával například o příznivém vývoji zkoumané jednotky, úspěších anebo významných místech, ať už historických nebo přírodních. Neutrálně byly označeny

43

výskyty zkoumaných jednotek, které se týkaly především sportu, pokud s ním například nebyl spojen útok na sportovce, stanovení voleb a jejich výsledky, za předpokladu že je neprovázely násilné střety nebo nebyly vyhlášeny po převratu, u některých ekonomických témat, které nebyly primárně pozitivní a negativní. Jelikož žurnalistiku dlouhodobě provází slogan „Bad news is good news“21, do kategorie negativních záznamů byly sdružely záznamy obsahující násilí, smrt, nehody, porušování lidských práv, špatná ekonomická situace, vojenské zásahy, ničení přírody, apod., tedy vše s negativní konotací. Zkoumané jednotky byly i nadále děleny dle jednotlivých roků (2009 až 2013) a témat (politika, ekonomika, sport, článek a příroda), aby kvalitativní analýza byla schopná určit, zdali převažuje hlavní téma zkoumaných jednotek například v politice a proč bylo nejvíce noticek třeba v roce 2013. Souhrnná data ke všem zemím je možné nalézt v příloze č.2.

Záznam

Hlavní téma Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

1614 372 243 2229

Rok

Hlavní téma 2013 2012 2011 2010 2009

600 419 632 323 256

Vyznění Produkce

P Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

167 96 192 455

Téma

Č

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

1553 360 129 2042 Politika 2394 211 10 2615

Vedlejší téma 863 69 3 935 Vedlejší téma 249 179 174 175 158 Ne 411 71 23 505 Z 57 12 111 180 Ekonomika 435 8 0 443

Článek

Noticka

559 0 0 559 Článek 158 148 85 70 97 N 1027 198 27 1252

Sport 346 14 0 360

736 3 0 739 Noticka 155 114 203 116 151 x 2166 79 3 2248

Společnost 582 179 173 934

Příroda 15 31 63 109

Tabulka 6: Souhrnná dat kvalitativní analýzy

zdroj: autor 21

Přeloženo: Špatné zprávy jsou dobré zprávy.

44

50,00%

49,96%

45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00%

20,95% 16,56%

20,00% 12,53%

15,00% 10,00% 5,00% 0,00% HLAVNÍ TÉMA

VEDLEJŠÍ TÉMA

ČLÁNEK

NOTICKA

Graf 14: Podíl kategorií na souhrnném počtu

zdroj: autor

Při bližším pohledu na data je zjevné, že největší část záznamů bylo označeno jako hlavní téma a že četnost článků je nejnižší a tvoří pouze 12,50 % podílu z celkového počtu záznamů. Zkoumané jednotky se jako hlavní téma vyskytují především v publicistice a dokumentaristice, větší diverzifikace je pak ve zpravodajství, které je ale nejpočetní skupinou. Největší podíl na souhrnném počtu má tedy kategorie hlavní téma a to necelých 50 %. Jestliže se zaměříme na výskyt čtyř hlavních kategorií v jednotlivých letech, nebude mít rok 2013 nejvíce záznamů jako hlavní téma. O 32 záznamů byl v hlavním tématu silnější rok 2011, přestože je to právě rok 2013, který byl vůbec nejreflektovanějším obdobím v součtu všech zkoumaných jednotek. Důvodem je Arabské jaro, které na sklonku roku 2010 odstarovatovalo v Tunisku a šířilo se napříč severoafrickými státy a zeměmi Blízkého východu. V Libyi a Egyptě demonstrace svrhly bývalé režimy – libyjského vůdce Muammara Kaddáfího a egyptského prezidenta Husní Mubaraka. Hlavní část demonstrací Arabského jara se udála v roce 2011, přestože můžeme dozvuky pozorovat v Egyptě ještě o dva roky později. Celkově bylo v roce 2011 jako hlavní téma označeno 632 záznamů, tři severoafrické země dohromady ve stejné kategorii a roku měly 276 výskytů. To činí na celkové četnosti 43,67 % podílu. Necelou polovinu záznamů v daném roce z 57 zkoumaných jednotek tak tvořily pouze tři země. Pokud bychom se na tři severoafrické státy zaměřili ještě detailněji, tak ze 122 záznamů o Libyi bylo celých 110 věnováno politice a 7 ekonomice, u Egypta se jednalo o 95 výskytů, z toho bylo 56 spadalo do kategorie politika, a u Tuniska bylo z 59 záznamů 46 politických témat a 6 ekonomických. Přitom ekonomika

45

140 122

120 100

95

80 60

59

40 20 0 TUNISKO

EGYPT

LIBYE

Graf 15: Primární zdroje hlavního tématu v roce 2011

zdroj: autor

je úzce navázána na politiku, především při protestech a u zemích, jejichž ekonomika stojí na turismu, proto obě kategorie bezesporu reflektovaly Arabské jaro (dohromady se tak jednalo v 225 případech v daném roce). Vyjímkou je Egypt, jemuž ČT v roce 2011 věnovala několik dokumentů o starověkých památkách a egyptologii. Rok 2011 byl rovněž jediným obdobím, ve kterém počet noticky přesáhl zkoumané jednotky ve vedlejším tématu. Zatímco noticek bylo 203, četnost vedlejších témat klesla na 174. V rámci komparace noticky a článků bylo více zaznamů noticky v letech 2009 až 2011, od roku 2012 se naopak zvyšuje počet článků. V roce 2011 byl nejvyšší počet noticky u Pobřeží slonoviny (28), Tuniska (28), Nigérie (18), Somálska (18) a Libye (15). Dvě severoafrické země potvrzují trend Arabského jara, Egypt, který vyčníval v daném roce četností, nicméně nedominuje v notickách. Zemi proto byla věnovaná větší pozornost a veškeré události byly detailně vysílány. Vysoký počet noticek u jiné země, Pobřeží slonoviny, odkazuje na jinou výraznou událost západní Afriky, která započala v roce 2010 a velký dopad měla v roce následujícím. Po prezidentských volbách v roce 2010 odmítl poražený kandidát a dosavadní prezident Laurent Gbagbo uznat vítězství Alassane Quattary, čtyřměsíční krize měla za následek na 500 životů a skoro milion obyvatel v důsledku bojů muselo opustit své domovy. V Nigérii, která byla v roce 2011 prostřednictvím noticky ve vysílání ČT zmíněna 18krát, panuje dlouhodobé napětí mezi muslimským severem a křesťanským jihem, daný rok byl jedním z několika vrcholů střetů mezi oběma skupinami. Pokud se zaměříme na vyznění jednotlivých reportáží a pořadů, ve zkoumaném období počet negativních výskytů se rovnal součtu pozitivních a neutrálních. Jejich

46

následný celkový počet odpovídal záznamům, které hodnoceny nebyly (z důvodu vedlejšího tématu, článku nebo noticky). Výrazné rozdíly jsou i mezi jednotlivými typy vysílání – dokumentaristika se vyznačuje vyšší četností pozitivně laděných pořadů, naopak zpravodajství zůstává výrazně negativní. Jestliže se podíváme na pouze pozitivně pojaté pořady a reportáže bez ohledu na typ vysílání, mezi pět nejreflektovanějších zemí patří Egypt (75), Etiopie (27), Jihoafrická republika (24), Keňa (28) a Maroko (28). Všechny země stojí na turismu, především dostupných pláží, přírody a památek, například v případě Egypta bylo starověkým památkám věnováno 35 pozitivně laděných dokumentů. Ačkoliv jsou pozitivní záznamy u Egypta výrazně vyšší než všechny ostatní, v celkovém počtu výskytů u severoafrické země jde o 24% podíl, což je podobné i u Maroka. Vyjímkou je Jihoafrická republika, která sice patří mezi pět zemí s nejčastějším pozitivním pojetím, nicméně na celkovém výskytu jde o osmiprocentní podíl.

2500 2166 2000 1500 1027 1000 500

411 167

96

71

198

79

192

23

27

3

0 ZPRAVODAJSTVÍ Pozitivní

PUBLICISTIKA Neutrální

Negativní

DOKUMENTY Nehodnoceno

Graf 16: Vyznění zkoumaných jednotek

zdroj: autor

Podobný rozdíl je u záznamů s neutrálním vyzněním. Výrazný odstup má Jihoafrická republika (99), následovaná Ghanou (39), Egyptem (36), Nigérií (33) a Súdánem (26). V případě Jihoafrické republiky tak jde o 36% podíl neutrálního vyznění na celkovém výskytu země, naopak 50% podíl mají neutrální reportáže a pořady u Ghany. Důvodem vyššího výskytu negativních zpráv u Jihoafrické republiky je již zmíněné Mistrovství světa ve fotbale, které se konalo v roce 2010, sport tvoří v rámci negativního vyznění 47 záznamů, druhou část jsou záznamy o uprchlém českém podnikateli Radovanu Krejčířovi a úmrtí Nelsona Mandely, které bylo označeno za neutrální, neboť se nejednalo

47

o násilné úmrtí a jeho pohřbu byl věnován nemalý prostor ve všech světových médíích vzhledem k jeho vlivu na politické dějiny země. Přestože je Jihoafrická země významná pro svůj regionální vliv a je největší ekonomikou kontinentu, velké množství zpravodajství je věnováno české stopě v zemi – podnikateli Krejčířovi. Jeho život, podnikání, zatčení a vyjednávání české strany o jeho vydání do země sleduje ČT pravidelně a dokonce mnohdy z místa. To potvrzuje obecný trend v žurnalistice, že do vysílání se dostávají zprávy převážně s národní stopou, pokud jde o země geograficky i kulturně vzdálené. V rámci negativního vyznění převládají státy, které vévodily žebříčku četnosti, jedná se o Egypt (178), Libyi (147), Mali (85), Somálsko (111) a Tunisko (84). Pokud se na země podíváme blíže, všechny prošly za posledních pět let výrazným politickým a hospodářským otřesem. Egypt, Libye a Tunisko již několikrát zmíněným Arabským jarem, Mali v roce 2012 zažilo politický převrat, následné odtržení severu země a jeho vyhlášení nezávislým státem Azawad a v minulém roce mezinárodní intervenci s přičiněním českých vojáků. Specifickým případem je Somálsko, v němž přes dvacet let panovalo bezvládí a velkou část území obsadily militantní skupiny, především islamistické hnutí Al-Shabaab. V roce 2011 navíc tzv. Roh Afriky (Somálský poloostrov) zasáhla sucha, která způsobila rozsáhlý hladomor, jenž bývá přirovnáván k hladomoru v 80. letech minulého století v Etiopii. Jedním z hodnotících kritérií byl původ produkce, zdali reportáž nebo pořad vznikl z podnětu redakcí na Kavčích horách ČT, anebo byl zakoupen v zahraničí. Dlouhodobě byl poměr výrazně nakloněn k české produkce, ve zpravodajství jde v podstatě o 100 % podíl české produkce u zkoumaných jednotek. K vyváženějším číslům se dostáváme teprve, když se zaměříme na dokumenty. Celkově bylo za posledních pět let odvysíláno v ČT 240 dokůmentů s africkou tématikou, z toho 129 vycházelo z české produkce a 111 bylo zakoupeno ze zahraničí. Dokumentárně nejzpracovanější byl často zmiňovaný Egypt, zde dokonce podíl zahraniční dokumentaristiky byl vyšší než český a to 27 ku 19 dokumentů. Jednalo se většinou o dokumentární snímky věnující se starověkému Egyptu a jeho odkazu v podobě pyramid, mumií a faraónů. České dokumenty byly ze dvou velkých sérií – Čas ve stínu pyramid a Nové objevy ve starém Egyptě. Madagaskaru se rovněž věnují více zahraniční režišéři, kteří natočili deset dokumentů odvysílaných v ČT, čeští zpracovali pouze tři další. Dokumentární snímky o Madagaskaru se zase věnují výjimečné přírodě, kterou nenajdeme nikde jinde na světě. Naopak dokumentů o Jihoafrické republice bylo

48

30 25 20 15

27 19 10

10

10 5

0

9

3

3

2

5

8 2

0

Česká produkce

Zahraniční produkce

Graf 17: Země s největším počtem dokumentů

zdroj: autor

ve vysílání ČT deset, nicméně žádný z nich nebyl zahraniční produkce a všechny se týkaly přírodních krás země na jihu kontinentu. Pokud se podíváme blíže na tématické rozdělení spolu s typem vysílání, dostáváme následující data – za posledních pět let bylo odvysíláno 3772 zpravodajských reportáží a pořadů, 443 publicistických a 246 dokumentárních snímků. Ve zpravodajství je nejčastěji zpracovávaným tématem politika, ostatní témata za ní výrazně zaostávají. Průměrně se zpravodajskému typu vysílání věnovalo 66,17 záznamů na každou zkoumanou jednotku. Jelikož je politika nejzpracovávanějším tématem vůbec, na vrcholku zemí s vyšší četností politiky jsou státy s největším výskytem vůbec – Libye (193), Mali (192), Somálsko (192), Egypt (147), Jihoafrická republika (124) a Pobřeží slonoviny (177). Opět se jedná o africké státy, které za posledních pět let zažily významný politický otřes, násilí nebo převrat. Překvapivá nejsou ani čísla a důvody v dalších kategoriích, v ekonomice Nigérie (36) a Keňa (29), ve sportu Jihoafrická republika (48) a Ghana (44), ve společnosti Keňa (54) a Nigérie (50), v přírodě Tanzánie (3) a Uganda (3). Vyšší počet výskytu Nigérie v tématu společnost je zapříčin zmíněným napětím mezi muslimským a křesťanským obyvatelstvem. Napětí není primárně politickou příčinou, proto bylo zařazeno do kategorie společnost. Útoky na severu nebo na jihu země jsou často mířeny na kostely, mešity a školy, kde je náboženské účení předáváno. U Keni je vyšší záznam se společenskou tématikou dán převozen zvířat ze zoologické zahrady v Hradci Králové do africké země a další reportáže týkající se ZOO. Přestože se jedná o faunu, nebyla

49

včleněna pod kategorii příroda, neboť nejde o volně žijící zvířata a jejich převoz je dán člověkem. Publicistika má skoro o čtvrtinu nižší četnost, celkově bylo publicisticky zpracováno 443 pořadů a reportáží, z nich opět polovina patří politice. Zde se mezi častěji reportované dostala i Středoafrická republika (8) a Súdán (9). I prvně zmiňované je částečně dané konfliktem, který se rozhořel v roce 2013, kdy po bojích s rebely z tzv. Selekovy koalice utekl prezident Francois Bozize ze země, částečně konfliktem spojeným s dětskými vojáky, na území Středoafrické republiky se totiž dlouhodobě pohybovala Armáda božího odporu pod vedením Josepha Konyho, jenž do svých řad verbuje dětské vojáky. Častými publicistickými pořady, které se politickým tématům věnují, jsou Události, komentáře a Horizont ČT24. Ekonomická, sportovní a přírodní témata se v publicistice vyskytují minimálně, vyšší četnost záznamů je poté v tématické kategorii společnost, kde dominuje Egypt (32) a Etiopie (16). Dokumentárních snímků s africkou tématikou bylo ve vysílání ČT v letech 2009 až 2013 nejméně, primárně pak byly věnované tématu společnosti a přírodě. Poprvé se do žebříčku nejfrekventovanějších států dostává země, o nichž doposud řeč nebyla. Prvním příkladem je Benin, malý západoafrický stát, o němž bylo vysíláno pět dokumentů, potažmo čtyři se primárně věnovaly zemi a v jednom dokumentárním snímku šlo o vedlejší téma. Druhým je Senegal, který v rámci kategorie společnost, byl zpracován sedmkrát a jednalo se o různorodé typy dokumentů, reflektujících kulturu, zvyklosti i památky země. Typ

Téma

Dok.

Spol.

Dok.

Spol.

Dok.

Spol.

Dok.

Spol.

Dok.

Spol.

Název Benin - Nebojte se Afriky V rytmu dálek Poklady světa: Abomey Magie aneb kde končí přírodní vědy Kuodi, vesničanka z Beninu

Vyznění

Pořad

Datum

Produkce

Téma

P

Cestománie

2.9.2013

Č

x

P

6.5.2012

Z

x

P

dálek Poklady světa

2.10.2011

Z

x

x

16.6.2010

x

x vedlej ší téma

P

Dokument

17.11.2009

Z

x

zdroj: autorV rytmu

Tabulka 7: Dokumenty o Beninu zdroj: autor

Specificky se ve vysílání ČT objevuje Afrika jako celek. Dá se očekávat, že při analýze pojmu „Afrika“ budou nalezeny stovky záznamů na dané téma. Kvantitativní a kvalitativní analyza tuto doměnku částečně potvrdila, nicméně při hlubším zkoumání a

50

vyfiltrování záznamů, které se nevěnují Africe jako kontinentu, ale pouze konkrétní zemi či regionu, zůstala za posledních pět let stovka záznamů. Odlišné jsou i výsledky tématického dělení nebo typu vysílání u zkoumané jednotky „Afrika“. Zatímco u všech zemí majoritně převažovalo zpravodajství, zájem o Afriku jako celek je naopak ve zpravodajských a dokumentárních pořadech a snímcích. Obdobně se „Afrika“ nevyskytuje příliš ve vedlejších tématech a notickách. Tématické rozmělnění zůstává, i když se blíže podíváme na dokumentární zpracování Afriky. Diváci ČT mohli v posledních pěti letech vidět několik dokumentů o přírodě kontinentu (Nosorožec dvourohý, Afrika z balónu, Spoutaná divočena, apod.) a ještě více snímků o společnosti, kultuře, zvyklostem a samotném cestování napříč Afrikou (Svět Pygmejů, V zemi Zuluů, Africké kořeny, Afrika rodu ženského, apod.). Všechny dokumenty byly rozloženy pravidelně do zkoumaného období, nedá se říci, že by o Afriku jako celek bylo v některých letech větší zájem. Vyjímkou je pouze rok 2013, který je lehce nad průměrem, což se projevilo i u jednotlivých zemích a v regionálních oblastech. Ukazuje to zvyšující pozornost upírající se na africký kontinent. V publicistických pořadech je Afrika zpracovávána komplexně, ve vysílání lze najít pořady přírodovědné (Jak to chodí u hrochů, Rybáři z Ugandy), ekonomické (Potenciální Afrika), společenské (Trabantem napříč Afrikou, Příběhy z Afriky) i politické (Africký hladomor, globální problém, Proč chudoba?). Afrika jako celek je ve vysílání ČT představována komplexněji a z více úhlů než jednotlivé země. U zpravodajství příliš nepřekvapí, že primárním tématem je ekonomika, neboť politická témata jsou většinou řešena na národní a regionální úrovni. Afrika je příliš velký a kulturně rozličný kontinent, že politická témata na celokontinentální úrovni jsou minimální. Jádro proto tvoří ekonomika (Čína půjčuje Africe, V Africe roste trh s mobilními technologiemi, Je Afrika trhem budoucnosti?, Zájem o africké dluhopisy, apod.).

51

2.3.1 Kvalitativní analýza z hlediska regionů Kvalitativní analýza se rovněž zaměřila na jednotlivé africké regiony, členění zemí zůstává dle metodiky OSN. Primárně se výzkum zaměřil na pojetí, jakým je o oblastech Afriky reportováno, na produkci a bližší souvilosti mezi tématem reportáží nebo snímků a geografickým regionem. Jak již ukázala kvantitativní analýza, nejčastěji se ve vysílání ČT za posledních let objevovala severní Afrika, nejméně naopak jižní Afrika. Pokud se ale podíváme na vyznění daných regionů, pořadí se v jednotlivých kategorií promění. Zatímco nejreflektovanějším regionem byla severní Afrika, pozitivněji vyznívá vysílání zaměřující se na východní Afriku. Nejméně pozitivních záznamů naopak nalezneme o střední Africe. Region

Pozitivní

Neutrální

Negativní

Nehodnoceno

Celkový počet

Severní Afrika

138

131

495

419

1183

Východní Afrika

144

78

356

776

1354

Západní Afrika

69

119

240

644

1072

Střední Afrika

21

33

77

259

390

Jižní Afrika

48

102

59

136

345

Tabulka 8: Vyznění vysílání dle regionu zdroj: autor

Důvodem, proč je právě východní Afrika představována pozitivněji než ostatní regiony, je její příroda. O Ostrově zázraků neboli Madagaskaru a jeho fauně (dokument Lemuří příběh nebo Ksukol ocasatý), o keňských nebo tanzánských nosozorožcích, uganských gorilách nebo zambijských krokodýlech se mohli dozvědět diváci ČT v posledních pěti letech. Keňská ekonomika je jako jedna z mála afrických zemích představována spíše v pozitivním vyzněním, četnost ekonomických témat byla necelé tři desítky záznamů, z toho polovina byla pozitivně laděna. Například se jednalo o reportáže o opravně aut zcela v ženské režii, nález ropného vrtu, oživení cestovního ruchu či expanze IT společností do východoafrické zemi. Významný byl i počet publicistických pořadů a dokumentů věnujících se cestování a kulturním zvyklostem zemí. Východní Afrika je známá pro své safari, proto několik reportáží bylo věnováno etniku Masajů, kteří se o rozsáhlé safari již desítky let starají. Největší četnost neutrálních záznamů má severní Afrika, což je způsobeno především dokumenty o památkách a sportovní zpravodajství. O Alžírsku bylo věnováno celých 15 z 19 neutrálních reportáží sportu, primárně fotbalu během Mistrovství světa

52

ve fotbale v roce 2010 v Jihoafrické republice. Sportovní neutrální tématikou se vyznačuje i Maroko s tou vyjímkou, že mění fotbal za automobilové závody. Egypt je naopak typickým příkladem zájmu u starověké pamatky, proto mohli diváci v rámci publicistického seriálu Záhady starého Egypta zhlédnout deset dílů například o Největším staviteli v dějinách (16.5.2011), Údolí králů (6.6.2011) nebo Bráně do podsvětí (30.5.2011). Severní Afrika se pyšní i vyšší četností neutrálních záznamů s politickou tématikou u Súdánu. Důvodem bylo vyhlášení samostatného Jižního Súdánu a tomu předcházející referendum o odtržení, které bylo označeno jako neutrální, pozdější střety o sporná území již mají negativní vyznění. Nejvyšší podíl neutrálních příspěvků vzhledem k celkovému počtu záznamů vykázala jižní Afrika, z velké části se ale jedná o reportáže nebo snímky věnující se Jihoafrické

republice,

kde

se

skloubilo

několik

neutrálně

označených

událostí – Mistrovství světa ve fotbale 2010, na něhož byly navázány i neutrální ekonomické reportáže, úmrtí prezidenta Nelsona Mandelu, volby, zatčení uprchlého podnikatele Radovana Krejčíře. Při bližším pohledu na negativní vyznění vysílání o africkém kontinentu je zřejmé, že četnost negativních záznamů kopíruje celkový výskyt podle jednotlivých regionů. Skoro 500 záznamů o severní Africe bylo ve vysílání ČT označeno za negativní, což činí 41,84% podíl na celkové prezentaci regionu. Příčinu lze opět hledat v Arabském jaru, které snad s vyjímkou Západní Sahary a Jižního Súdánu, který při vrcholu Arabského jara se ustanoval jako nejmladší stát světa, zasáhlo ve větší či menší míře všechny státy severní Afriky. Alžírsko se do souvislosti s negativním vyznění především ve zpravodajství dostalo také na začátku roku 2013, kdy islamisté ovládli komplex na zpracování plynu jako odvetu za alžírskou spolupráci při mezinárodní intervenci do Mali. O život tehdy přišlo pět desítek lidí, polovina z toho byli rukojmí. Negativních událostí se týkalo zpravodajství o obou Súdánech při jejich vzájemných střetech o sporné hraniční oblasti, které jsou bohaté na ropu. Kvůli sporu byl dokonce na rok uzavřen ropovod, čímž utrpěly ekonomiky obou zemí. Jižní Súdán po rozdělení získal většinu ropných polí, aby mohl ropu distribuovat, může to dělat pouze prostřednictvím ropovodu vedoucího přes Súdán. Uzavření ropovodu bylo ve vysílání ČT reflektováno, neboť výrazně poškodilo ekonomiky zemí, rozpočet Jižního Súdánu je na příjmech z ropy závislý z více než 90 %. A každé ohrožení těžby ropy na světě přitáhne pozornost světa. Velké množství záznamů nebylo z hlediska jejich vyznění hodnoceno vůbec, neboť se jednalo buď o vedlejší téma, noticku nebo článek. Největší počet v této kategorii má

53

východní Afrika (776), následovaná západní Afrikou. Naopak největší podíl záznamů bez hodnocení vyznění má střední Afrika a to 66,41 %. Velké množství záznamů v rámci východní Afriky udělaly menší země, které se do vysílání takřka nedostanou, a pokud ano jedná se o většinou o vedlejší téma anebo článek. Typickým příkladem je Džibutsko, stát s malou rozlohou ale strategickou polohou, neboť leží u průplavu Bab-al-Mandab, který spojuje Rudé moře a Adenský záliv Indického oceánu. Z 39 vyskytů o Džibutsku bylo 37 označeno jako vedlejší téma, z velké části se jednalo o zpravodajství o hladomoru v Somálsku se zmínkou, že do zemí Afrického rohu patří i Džibutsko, které se částečně také zasaženo. Polovina záznamů o Zimbabwe byla rovněž nehodnocena, neboť se z velké části jednalo o články a noticky věnující se astronomické hyperinflaci, která dosahovala až 230 milionů procent a země musela vydávat stobilionové bankovky, a o prezidentovi Robertovi Mugabemu, jenž stojí v čele Zimbabwe od roku 1987. Obdobný poměr hodnoceného ku nehodnoceného vyznění má i Somálsko, které se ve vysílání převážně objevovalo jako noticka. Případ Somálska potvrzuje zpravodajské hodnoty (viz kapitola 1.1.3), kdy dlouhotrvající konflikt snižuje zájem médií, potažmo diváků. Proto většina obrazového vysílání se zaměřovala na problém pirátství, nikoliv politickou nestabilitu země. Podobný důvod vyššího nehodnocení vyznění záznamů byl u západní Afriky, kde se v rámci dekolonizace vytvořilo na menším prostoru mnoho malých států, proto oblast byla zasažena větším počtem převratů během druhé poloviny 20. století než ostatní regiony. Typickým příkladem velkého množství záznamů označených jako vedlejších téma jsou Burkina Faso (16 z 31), Benin (16 z 29) a Kapverdy (11 z 25). Diverzifikace záznamů o africkém kontinentu na českou a zahraniční tvorbu kompíruje souhrnnou četnost u jednotlivých regionů. Dominuje především česká produkce, což je dané převahou zpravodajství ve vysílání ČT o africkém kontinentu. Nejnižší podíl zahraničního zpracování má východní Afrika (4,95 %), desetiprocentní podíl zahraniční tvorby překročily lehce pouze střední a jižní Afrika (10,94 % a 10,10 %). Region

Česká produkce

Zahraniční produkce

Celkem

Severní Afrika

706

61

767

Východní Afrika

557

29

586

Západní Afrika

389

41

430

Střední Afrika

114

14

128

Jižní Afrika

187

21

208

Tabulka 9: Rozdělení produkce dle regionu zdroj: autor

54

Přímou souvislost mezi zahraniční a českou produkcí vůči jednotlivým regionům nelze vysledovat. Četnost záznamů ovlivňuje typ žurnalistické tvorby zkoumaných jednotek, pokud se objevují vyšší počet zpravodajských záznamů a jedná se o hlavní téma, přímoúměrně s ním se zvyšuje počet záznamů české produkce. Rozdíly lze tak hledat pouze v rámci dokumentárních snímků. Region

Česká produkce

Zahraniční produkce

Celkem

Severní Afrika

32

44

76

Východní Afrika

30

29

59

Západní Afrika

11

16

27

Střední Afrika

9

6

15

25

4

29

Jižní Afrika

Tabulka 10: Rozdělení produkce dokumentů dle regionu zdroj: autor

Celková četnost záznamů za jednotlivé regiony se příliš nemění, vyjímkou je pouze jižní Afrika, která zároveň dominuje vysokým počtem dokumentárních snímků české produkce, jejichž podíl je v rámci regionů vůbec nejvyšší (86,21 %). Důvodem je Jihoafrická republika, u níž všech deset dokumentů odvysílaných v ČT za posledních pět let bylo české produkce. Vyšším poměrem české produkce ku zahraniční vykazuje i Namibie, ze 12 dokumentů pocházelo z české dílny. Čeští režiséři se zaměřují na namibijskou přírodu (Namibie, přírodní bohatství Afriky), lidi (Lidé z buše) i zvířata (Lvi z Kalahari). Naopak ČT ze zahraniční produkce vybírá spíše témata fauny (V údolí slonů, V údolí pouštních lvů, Pobřeží koster). Naopak nejvyšší podíl zahraniční produkce dokumentárních snímků má západní Afrika (59,26 %), které jsou rozmělněné mezi jednotlivé země, nejčastěji se zahraniční tvorba dokumentů objevuje u Senegalu (5), u ostatních států je jejich počet nižší. Dokumentární snímky Senegalu svým tématem spadají do kategorie společnosti (Africká princezna, Sejk ze Senegalu). Tématickým zaměřením z průměru vybočuje Sierra Leone, jejíž dva dokumenty (oba zahraniční produkce) se věnují politice. První snímek Hrdinové SAS: Operace jistá smrt popisuje osvobozování rukojmích britskou armádou v Sierra Leone v roce 2000, kdy zemí zmítala občanská válka. Druhý se zabývá celospolečenským problémem afrického kontinentu chudobou. Počet zahraniční produkce dokumentů zvyšuje svými třemi snímky i Benin (viz tabulka 3). Pokud se zaměříme na tématické rozlišení vysílání z hlediska regionů, podle očekávání převažuje politika. Jestliže se na místo četnosti ale podíváme na podíl a diverfizifikaci témat, nejvyváženěji je reportováno o jižní Africe, kde je nejnižší podíl

55

politických témat a naopak nejvyšší podíl záznamů s přírodní tématikou. Svou roli zde ale hraje fakt, že region jižní Afriky má ve vysílání ČT vůči ostatním regionům nejmenší prostor, nicméně je potřeba zohlednit i skutečnost, že daná oblast se skládá pouze z pěti zemí. Druhým nejvyváženějším regionem je překvapivě východní Afrika, která se naopak skládá z největšího počtu zemí a její četnost zpravodajství je vysoká. Zatímco regiony severní, východní a západní Afriky přesahovaly svou četností 1000 záznamů, nejméně o přírodě reflektují právě severoafrické a západoafrické země. ČT v rámci svého vysílání přinesla o přírodě daných oblastí pouze deset záznamů. Přitom je zde rozdíl i v počtu zemí, které se do regionů slučují – severoafrická oblast Maghrebu má podle OSN osm zemí, včetně autonomní oblastí Západní Sahary, a západoafrický region se skládá z několika menších států a celkově zde najdeme 16 zemí. 800

773

773

700

646

600 500 400 300 200 100

319 219

166

118 69

39

5

57

238

185 146 90

170 5

22 45

70

14

22

55

83 15

0 SEVERNÍ AFRIKA

VÝCHODNÍ AFRIKA

Politika

Ekonomika

ZÁPADNÍ AFRIKA Sport

STŘEDNÍ AFRIKA Společnost

JIŽNÍ AFRIKA Příroda

Graf 18: Počet záznamů podle regionu a tématu zdroj: autor

Ze severní Afriky přírodní tématiku reflektovaly pouze dvě země – Egypt a Maroko. Dva dokumenty Egyptu byly věnované životu pod hladinou moře a jeden publicistický krátký snímek pro děti pojednávající o Podivuhodné cestě ježka Aladina s epizodou Pod pyramidami. Dokumenty o Maroku byly zaměřené na jeho poušť a celkovou přírodní scenérie. Přestože o oblasti pojednává nejvyšší počet dokůmentů, ty nicméně nejsou zaměřeny na přírodní tématiku. Naopak region západní Afriky nedosahuje významnější činnosti v dokumentárním zpracování a minimálně je vysílání ČT zaměřeno na přírodu daných zemí. Z celkového počtu záznamů s přírodní tématikou (5) byl navíc jeden označen jako vedlejší téma, neboť se jednalo o reportáž o rychlém ubývání děštného pralesu. „Africké státy rozprodávají

56

deštné pralesy jako zboží v samoobsluze. Rozhodnutí často vychází z iluze, že těžba zastaví chudobu. Ghana patří v Africe mezi nejstabilnější státy, přesto kvůli těžbě obětovala 90 procent pralesů. Nedávno se jako první africká země přidala k dohodě zakazující černý trh.“22 Reportáž nebyla hodnocena na pozitivní nebo negativní vyznění, neboť se jednalo o vedlejší téma, nicméně pokud ano, nejednalo by se o pozitivní vyznění. Přírodní tématiku západní Afriky mohli divaci ČT zaznamenat pouze o národním parku v Nigeru, záchraně antilop v Senegalu, ptačí rezervaci Djoudj na řece Senegal a zemědělských polích v Burkině Faso. Nejčastěji je tak ve vysílání reportováno o přírodních pokladech východní Afriky. Blíže mohli diváci ČT v posledních letech poznat přírodní krásy Madagaskaru, o nichž bylo odvysíláno 15 reportáží nebo snímků ohledně přírody a napsán jeden článek (Lemuři vymírají, hlásí Madagaskar, 13.7.2012). Představen byl Madagaskar jako Země horka a prachu, Ostrov zázraků nebo jako pomezí mezi Afrikou a Asii (Madagaskar – Afrika nebo Asie?) s rozmanitou faunou. Častěji mohli diváci na svých obrazovkách vidět i snímky o tanzanském a keňském safari a jeho nosorožcích. Obdobně dominovala východní Afrika v ekonomických tématech, přestože mnohé záznamy byly vedlejšího tématu, kdy se západní země nebo Čína rozhodují vzhledem k ekonomickému potenciálu kontinentu investovat v Africe nebo šlo o reportáže o české exportní politice firem směřující na jih. Některé země regionu se rychle hospodářsky rozvíjejí a stávající se středem podnikání v Africe. Například největší a nejbohatší město Tanzanie Dar es Salaam na pobřeží je třetím nejrychlejším nárůstem obyvatel v Africe. Podobným centrem se stává i Keňa a její hlavní město Nairobi, kde působí i společnost IBM nebo Pepsi. Východní Afrika je současně odborníky považována za možnou novou oblast nerostného bohatství, především ropy v pobřežních oblastech. Nemalý vliv na vyšší četnost ekonomických témat má i turismus, kam včetně Čechů míří turisté z celého světa pro několikrát zmiňovanou přírodu v podobě rozsáhlého safari a písečné pláže na Seychelách. Ekonomiku střední Afriky vysílání ČT příliš nereflektovalo, pokud již byly země zmíněné, ve většině případů se jednalo o vedlejší téma v podobě přirovnání k České republice, případně se objevují na spodní části žebříčku o konkurenceschopnosti a ekonomické situaci (Česko v konkurenceschopnosti lapá po dechu, vítězí Švýcarsko,

ČT24. Každé čtyři sekundy zmizí deštný prales o rozloze fotbalového hřiště. [online]. 13.12.2009 [cit. 2014-04-04]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/75314-kazde-ctyri-sekundy-zmizidestny-prales-o-rozloze-fotbaloveho-hriste/ 22

57

4.9.2013; Nejdražším městem světa je opět Tokio, Praha je 69., 12.6.2012). Často šlo navíc pouze o články na zpravodajském portálu, nikoliv reportáže ve vysílání ČT. O sportovních úspěších a neúspěších Afriky bylo nejvíce referováno ze západní Afriky, nejméně naopak z východní Afriky (podíl sportovní tématiky byl vůbec nejnižší, šlo o 2,88 %). O oblíbenosti fotbalu minimálně západoafrických zemích ve vysílání ČT není pochyb. Počet záznamů o sportu v Pobřeží slonoviny se skoro rovnal ekonomickým tématům, většinou šlo o fotbalová utkání z Mistrovství světa v Jihoafrické republice nebo Mistrovství Afriky. Ghana má dokonce nejvyšší podíl sportu v rámci všech tématických kategorií, zatímco o politických témat bylo pouze devět, sportovních bylo 45, opět dominuje fotbal a také ragby. Sport je významnou kategorií i u Nigérie, která minulý rok vyhrála Mistrovství Afriky ve fotbale potřetí za sebou (šampionát se koná jednou za dva roky). Tožský fotbalový tým se do vysílání ČT dostal v roce 2010 nejenom kvůli své hře, ale především důsledkem útoku na národní tým, při němž zemřeli tři lidé, po útoku na nátlak tožských politiků tým odstoupil z afrického šampionátu. Do sportovního zpravodajství se tak dostala i politika, neboť za útokem stáli angolští povstavci, kteří chtějí nezávislost regionu Katanga. Obecně lze tak říci, že vysílání o severní Africe se zaměřuje převážně na politická témata, východoafrické země jsou pak představovány především pro jejich přírodu a ekonomický potenciál a o sportovních kláních se nejčastěji referuje ve spojení se západní Afrikou. Minimální je pak pohled na přírodu severoafrických a západoafrických států a ekonomiky střední Afriky. 2.3.2 Kvalitativní analýza vybraných zemí V následující podkapitole představí diplomová práce v rámci kvalitativní analýzy několik zemí, které nebyly v předchozí části příliš viditelné, ale jejich výskyt, byť ne četností, ve vysílání ČT je z určitého důvodu zajímavý. Hned v první bude přiblíženo generalizování Konga ve vysílání, přestože se jedná o dvě odlišné země, zdůvodněn bude i na zájem regionálního zpravodajství o západoafrickou Gambii, paradox Rwandy a detailní přiblížení nárůstu četnosti záznamů o Libyi po propuknutí Arabského jara. 2.3.2.1 Demokratická republika Kongo a Republika Kongo Ve střední Africe vedle sebe existují dva státy s podobným názvem, které od sebe odděluje řeka Kongo, jedná se o Demokratickou republiku Kongo (zkráceně DRC nebo DR Kongo) a Republika Kongo. Někdy bývá k názvu přiřazováno hlavní město, aby bylo

58

jednoznačně viditelné odlišení: Kongo-Brazzaville (Republika Kongo) a KongoKinshasa (DRC23). Záměna obou zemí je častým neduhem českých médií, České televize nevyjímaje. Většinou se nejedná o faktickou záměnu, ale spíše o špatné odlišní názvu. Pro zjednodušení a zkrácení bývá v médiích používáno pouze Kongo, mnohdy bez dalšího rozlišení, zdali se jedná o DRC anebo Republiku Kongo. Přestože země leží vedle sebe a jejich společnou hranicí je řeka Kongo, země si nejsou tolik podobné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Moderní historii afrických zemí ovlivnil kolonialismus, který je dodnes znatelný v úředních jazycích nebo politických systémech států. Byť země sousedící měly Konga odlišného kolonizátora. Zatímco DRC se na konci 19. století stala osobní provincií belgického krále Leopolda II., oblast dnešní Republiky Kongo byla součástí francouzské koloniální správy v Africe. Jako první se osamostnila na Belgii24 DRC (červen 1960), o dva měsíce vyhlásila nezávislost i Republika Kongo. Rok 1960 byl ve znamení rozsáhlé dekolonizace, kdy vzniklo na 17 nových nástupnických států. DRC je svou rozlohou 14. největší zemí světa, což odpovídá třikrát ploše Francie, Republika Kongo je o poznání menším státem. DRC je výrazně bohatá na nerostné bohaství, především na coltan, kov, jenž je nedílnou součástí moderních technologií, což způsobuje dlouhodobé politické napětí a nepokoje v zemi, především ve východních provincích, kde se nerosty nacházejí25. Právě nerostné bohatství a s ním spojené násilí a rebelské nepokoje jsou primárním zdrojem informací o DRC. Na přelomu tisíciletí navíc proběhla tzv. Africká světová válka, kdy okolní africké země intervenovaly do DRC, která byla zmítaná občanskou válkou. Jednou z mnoha příčin intervence bylo i nerostné bohatství země, na němž se okolní země chtěly obohatit.26 Tato myšlenka je často podporována v dokumentárních snímcích a částečně jí daly za pravdu i události roku 2012, kdy sousední Rwanda byla obviňována z podpory rebelů bojujících na východě DRC, vláda země přímo obvinila

V této kapitole bylo užíváno zkráceného názvu Demokratické republiky Kongo DRC, aby došlo k jasnému odlišení od Republiky Kongo. 24 Po první světové válce byla province Konga odňata belgickému králi a dána do správy belgické vlády po rozsáhlém vraždění místního obyvatelstva. 25 Problematice drancování nerostného bohatství DRC bylo věnováno několik českých i zahraničních dokumentů, o DRC dlouhodobě psala novinářka Markéta Kutilová nebo Tomáš Linder, blíže na problematiku upozornil například dokument z dílny Jednoho světa Krev v mobilech. 26 Williams, Christopher. 2013. Explaining the Great War of Africa: How Conflict in the Congo Became a Continental Crisis. The Fletcher forum of world affairs, sv. 37, 2. 23

59

rwandské politiky z iniciování drancování nerostného bohaství DRC a požadovala po OSN sankce. Typ Zprav. Zprav.

Téma Pol. Pol.

Zprav.

Pol.

Zprav.

Pol.

Název Konžští povstalci z Gomy neodejdou V Kongu bojuje armáda s povstalci Proti ozbrojencům v Kongu zasáhnou zahraniční síly Kongo odsoudilo akce povstalců jako vpád rwandské armády

Datum 27.11.2012 21.11.2012

Poznámka vedlejší téma x

13.7.2012

vedlejší téma

11.7.2012

článek

Tabulka 11: Zpravodajství o rwandské přítomnosti v DRC zdroj: autor

Velkém množství reportáží a snímků věnujících se násílí v Kongo pojednává o DRC, nikoliv o Republice Kongo. Při sběru dat k obsahové analýzy byly zvýrazněny tučně pro názorný příklad záznamy, které obsahovaly označení pouze Kongo bez bližší specifikace. Přiřazeny byly k Republice Kongo, přestože evidentně pojednávaly o situaci v DRC a nebyly správně pojmenovány. Například hned první zprávy pojednávají o sousední zemi Rwandy, tedy logicky DRC. Typ

Téma

Zprav. Zprav.

Politika Politika

Zprav.

Politika

Zprav. Zprav.

Politika Společnost

Podtéma Východoafrická Rwanda obvinila sousední Kongo z neustálého ostřelování svého území Mise v Kongu Vůdce konžských rebelů stanul před Mezinárodním trestním tribunálem v Haagu Vůdce konžských rebelů bude v Haagu obžalován Úspěch v chovu ohrožených goril

Datum

Poznámka

31.8.2013 29.3.2013

noticka noticka

26.3.2013

noticka

26.3.2013 14.11.2012

x x

Tabulka 12: Chybně označené DRC zdroj: autor

Ještě větší množství záznamů bylo u noticek, kde bylo zmiňováno pouze „Kongu“. Aby divák mohl správně určit, jestli se jedná o DRC nebo Republiku Kongo, musí mít alespoň částečnou znalost zemí anebo přehled o jejich aktuální politické situaci. 26.3.2013 25.3.2013 8.3.2013 28.11.2012

noticka noticka noticka noticka

Zprav. Zprav. Zprav. Zprav. Zprav.

Vůdce konžských rebelů před soudem Převrat ve Středoafrické republice Série znásilnění v Kongu Nepokoje v Kongu Africká unie se dohodla na plánu potlačení ozbrojených skupin ve východním Kongu Kongo a Rwanda chtějí potlačit rebely 14 let vězení dostal bývalý velitel koňských milic Žebříček kvality života OSN selhává při ochraně civilistů

13.7.2012 13.7.2012 10.7.2012 5.11.2010 8.9.2010

noticka noticka noticka noticka noticka

Které Kongo

Zprav.

Etnické střety v Kongu

30.10.2009

noticka

Které Kongo

Zprav.

22.7.2009

noticka

Které Kongo

Zprav.

OSN chybí peníze na humanitární pomoc Další tři tisícovky vojáků posílí spojenecké jednotky v Kongu

20.5.2009

noticka

Které Kongo? Které Kongo? Které Kongo? Které Kongo?

Zprav. Zprav. Zprav. Zprav.

Které Kongo? Které Kongo? Které Kongo? Které Kongo Které Kongo

60

Které Kongo

Zprav.

Při náletech ve východním Kongu zahynulo nejméně 40 povstalců ze Rwandy

13.2.2009

noticka

Tabulka 13: Noticky bez bližší specifikace o Kongu zdroj: autor

V rámci vysílání ČT o DRC a Republice Kongo dochází k zobecňování na pojem „Kongo“ bez bližšího specifikování. Tím dochází ke stírání rozdílů mezi oběma zeměmi a k předkládanému obrazu, že v Africe nalezneme pouze jedno Kongo, nikoliv dva odlišné a samostatné státy se svou historií, svébytnou politikou a kulturními zvyklostmi. 2.3.2.2 Gambie, země regionální zpravodajství Gambie je malý stát na západním pobřeží Afriky, který si přes nestabilitu sousedních států udržel od své nezávislosti stabilitu. Jeho rozhloha je sedminásobně menší než území České republiky a se svým 1,5 milionem obyvatel patří k nejmenším státům na africkém kontinentu. Vzhledem k nepříliš velkému politicko-ekonomickému vlivu v Africe a relativně stabilní politické situace není Gambie častým tématem zpracovaným nejenom českými médií. Za posledních pět let byly v rámci analýzy nalezeny na tři desítky záznamů, a zatímco u jiných afrických států podobné velikosti a významu šlo ve většině případů o vedlejší téma, u Gambie tomu bylo odlišně. Důvodem je zájem regionálního zpravodajství, které o Gambii převážně v roce 2012 a také v 2013 referovalo. Dá se říci, že v rámci regionální zpravodajství byla Gambie nejčastěji zmiňovanou africkou zemí, ostatní státy se do vysílání dostaly, pouze pokud místní firmy chtěly expandovat na černý kontinent. A důvod regionálního zájmu o Gambii? V roce 2012 byla v Ostravě založena obecně prospěšná společnost Kola pro Afriku, jejímž cílem bylo umožnit dětem v Gambie vzdělání. Africké děti musí do školy docházet až několik kilometrů denně, proto se organizátoři rozhodli inspirovat hnutím Bicycles for Humanity, vytvořit sbírku kol a zaslat je dětem do Gambie.27 O projektu poprvé informovaly Události v regionech - Ostrava v dubnu 2012 s názvem Zapomenutá kola pojedou do Afriky. Regionální zpravodajství v následujících týdnech mapovalo rozšiřování se sbírky do dalších města, připojení vozičkářů a vězňů anebo první přepravu kol do Gambie, včetně samotné výstavy, na níž byly vybrané peníze

27

Kola pro Afriku. Dostupné na: http://www.kolaproafriku.cz/o-nas/.

61

na jejich přepravu. Po roce se Události v regionech k tématu vrátily s reportáží Projekt Kola pro Afriku dodal za rok existence přes osm tisíc kol do Gambie (12.4.2013). Mediální zájem pomohl projekt rozšířit do dalších měst republiky (Frýdek Místek, Mladá Boleslav) a dal podnět dalším sbírkám pro Afriku, například brýlím (Stovky použitých dioptrických brýlích pomůžou chudým Afričanů, 29.3.2013), které míříly tentokráte do západoafrického Malawi. Současně to, co začalo jako regionální projekt, se dostalo i do hlavní zpravodajské relace ČT Událostí (6.12.2013). Organizátoři mediálně projekt prezentovali nejenom v regionálním zpravodajství, ale také v publicistických pořadech, například Sama doma. Gambie se tak ve vysílání ČT zviditelnila navzdoru skutečnosti, že příliš nového se divák o zemi jako takové nedozvěděl. 2.3.2.3 Pobřeží slonoviny, události den za dnem Pobřeží slonoviny leží na západoafrickém pobřeží Atlanského oceánu a v době kolonialismu spadalo pod správu Francie. Prvních 40 let nezávislosti (1960) se země těšila relativní stabilitě pod charismatickým prezidentem Félixem Houphouët-Boigny. Na sklonku tisíciletí v zemi proběhl první vojenský převrat, který politickou situaci destabilizoval. Pobřeží slonoviny má ekonomický potenciál stát se významným státem v rámci frankofonní západní Afriky, disponuje nerostným bohatstvým v podobě ropy, zlata a diamantů a patří k předním producentům kakaa a kávy, nicméně politická situace v zemi brání ekonomickému rozmachu.28 Politickému boji o moc a nedemokratickým praktikám v Pobřeží slonoviny se vysílání ČT věnovalo od podzimu 2010 do léta 2011. Ačkoliv země není významná tolik svým mezinárodním politickým vlivem nebo počtem českých turistů jako Tunisko a Egypt, zpravodajství ČT se událostem v zemi věnovalo pravidelně, při eskalaci bojů dokonce každý den. Ve Zprávách na konci října 2010 ČT vysílala reportáže k přípravám voleb o prezidentský post, které byly dříve několikrát odloženy, a následně reportovaly o jejich bezproblémovém průběhu. Na začátku prosince odmítl poražený kandidát a tehdejší prezident Laurent Gbagbo výsledky voleb, na základě nichž byl zvolen Alassane Ouattara. Od úterý 4.12.2010, kdy ve vysílání ČT proběhla první noticka o prezidentském

Pobřeží slonoviny: Ekonomická charakteristika země. In: BusinessInfo.cz [online]. 26. 6. 2013 [cit. 201411-03]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/pobrezi-slonoviny-ekonomicka-charakteristikazeme-17696.html 28

62

dvouvládí v Pobřeží slonoviny, až do konce roku bylo zaznamenáno 30 záznamů o eskalaci politického napětí v západoafrické zemi, což činí více než jednu zprávu za den. Situaci se věnovalo zpravodajství i publicistika ČT, ve zmiňované době o ní moderátoři zpráv prostřednictvím noticky mluvili desekrát, ve většině případů byly boje vysílány i v hlavní zpravodajské relaci. Zprav.

Pol.

Situaci v Pobřeží slonoviny řešili tři prezidenti

28.12.2010

noticka

Zprav.

Pol.

24.12.2010

noticka

Zprav.

Pol.

Zablokování účtů prezidentovi Pobřeží slonoviny Gbagbovi Rada bezpečnosti OSN vyzvala Laurenta Gbagbu k odstoupení

21.12.2010

noticka

Zprav.

Pol.

EU zakázala vstup prezidentovi Pobřeží Slonoviny

20.12.2010

noticka

Zprav.

Pol.

19.12.2010

noticka

Zprav.

Pol.

17.12.2010

noticka

Zprav.

Pol.

14.12.2010

noticka

Zprav.

Pol.

9.12.2010

noticka

Zprav.

Pol.

Napětí v Pobřeží Slonoviny stoupá Prezident Pobřeží slonoviny dostal ultimátum od Evropské unie Dramatická situace na Pobřeží slonoviny po prezidentských volbách Rada bezpečnosti OSN uznala jako vítěze voleb Alassana Ouattaru ECOWAS uznal za prezidenta Pobřeží Slonoviny Alassana Ouattaru

8.12.2010

noticka

Zprav.

Pol.

OSN stahuje část svých zaměstnanců s Pobřeží Slonoviny

7.12.2010

noticka

Zprav.

Pol.

Africké pobřeží slonoviny má 2 prezidenty

4.12.2010

noticka

Tabulka 14: Seznam noticek za prosinec 2010 zdroj: autor

Politické téma v zemi přešlo během ledna 2011 i do ekonomických témat, kdy ČT reportovala o zvyšování cen kakaa, především v pořadu Ekonomika (Politická krize v Pobřeží slonoviny citelně ochromuje tamní ekonomiku, 13.1.2011; Ceny kaka letí vzhůru, 13.1.2011; Hrozí nedostatek kakaa? Klíčoví exportéři nepřijímají objednávky, 25.1.2011). V únoru poté ekonomická témata zcela převládla nad politickými a četnost se snížila, důvodem byl zákaz exportu kakaa ze země. S přibývající délkou konfliktu začínají převládat ve vysílání ČT noticky nad reportážemi, přesto od března do dubna 2011 bylo 55 záznamů na téma Pobřeží slonoviny. Především duben 2011 se stal vrcholem bojů, do vnitřního konfliktu se zapojilo i mezinárodní společenství prostřednictví OSN. Na konci dubna násilí skončilo definitivním vítězství prezidenta Ouattary a výskyt Pobřeží slonoviny ve vysílání ČT se rapidně snížil – od května do konce roku 2011 bylo o zemi reportování jenom 17krát, primárně o vyšetřování bývalého prezidenta Gbagba u Mezinárodního trestního soudu v Haagu.

63

V následujících dvou letech už se četnost Pobřeží slonoviny ve vysílání ČT příliš nezvyšovala a téma se opět diverzifikovalo mezi ekonomiku (ceny kakaa vlivem počasí), sport (fotbalová reprezentace) a společnost (obvinění země z dětské práce na kakaových plantážích). 89

90 80 70 60

55

50 40 30 20

11

14 5

10 0 2013

2012

2011

2010

2009

Graf 19: Četnost záznamů o Pobřeží slonoviny v jednotlivých letech zdroj: autor

2.3.2.4 Rwanda, genocida a ekonomický rozmach Rwanda je malým státem v oblasti Velkých Jezer s přibližně stejným počtem obyvatel jako Česká republika. Od 19. století byla země součástí německé koloniální říše v Africe spolu s dnešním Burundi pod názvem Ruanda-Urundi, během první světové války získává kolonii Belgie. V době koloniálního vládnutí evropských zemích se zvyšuje etnické napětí mezi dvěma hlavními etniky – Tutsi a Hutui, které koloniální státy ještě přiživovaly například tím, že obyvatelé museli u sebe nosit průkaz, který dokazuje jejich etnickou příslušnost. Původním etnikem na území byli Hutuové, kolem 13. století začínají do země pronikat Tutsiové, kteří v následujících stoletích ovládají politickou a společnou moc v zemi. S příchodem kolonialistů se k moci dostávají Hutuové a vládnoucí etnikum Tutsiů je odsunulo do pozadí. Kolonialisté si tímto krokem získávají přízeň Hutuů, kteří se nově nabytého postavení nechtějí vzdát, obdobně jako se Tutsiové nechtějí smířit s druhořadým postavení. V průběhu 20. století napětí mezi oběma etniky sílí, na začátku devadesátých let se ve rwandské i burundské společnosti, přestože od roku 1960 obě země existují samostatně, začaly rozšiřovat štvavé kampaně proti Tutsiům. Na jaře 1994 etnické napětí eskaluje genocidou, během tří měsíců zemře na 800 000 Tutsiů a umírněných Hutuů, kteří

64

se odmítali zúčastnit se krveprolití. Etnické vraždění zasáhlo také sousední Burundi, kam mnoho Tutsiů před genocidou uteklo. Konflikt je považován za největší selhání mezinárodního společenství od druhé světové války, neboť při genocidě byly v zemi přítomné peacekeepingové jednotky OSN, tzv. modré přilby.29 Genocida v oblasti Velkých Jezer je dodnes mediálně zpracovávaným tématem, událostí se rovněž zabývalo několik dokumentů a krveprolití znázornil známý film Hotel Rwanda pod taktovkou režiséra Terryho George. Rwandská genocida se nevyhnula ani vysílání ČT v posledních pěti letech. Jedním z důvodů je i souzení údajných inciátorů konfliktu. Z 68 záznamů o Rwanda bylo 14 z nich věnováno genocidě, ve zpravodajství četnost klesá, neboť na konci roku 2012 vydal Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu poslední rozsudek, když poslal bývalého ministra plánování na 30 let do vězení. V souvislosti s genocidou a Rwandou se dostává do souvislosti i Tanzanie, v jejímž městě Arusha sídlí Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR). V záznamech o vysílání Tanzanie proto můžeme nalézt reportáže vztahující se ke genocidě. Na druhé straně se o Rwandě začíná mluvit jako o možné hospodářské velmoci v regionu. Ekonomická situace země byla reflektována i ve vysílání ČT, mnohdy je dokonce země porovnávána s Českou republiku a podle posledního průzkumu ekonomické svobody je na tom Rwanda dokonce lépe. Stává se také turistickým lákadlem pro svou přírodu. Pokud Rwanda svůj hospodářský směr udrží, předpokládá se, že se bude počet ekonomických témat zvyšovat a politických ubývat, jestliže nebude země obviněna z intervence jako v roce 2011 (viz kapitola 2.3.2.1). Zprav. Zprav.

Ekon. Ekon.

Firmy chtějí získat zakázky v Africe Kde nejlépe začít podnikat? Na Novém Zélandu

Zprav.

Ekon.

Zprav. Zprav. Zprav.

Ekon. Ekon. Ekon.

Zprav. Zprav. Zprav.

Ekon. Ekon. Ekon.

České firmy láká stále víc černý kontinent Žebříček ekonomické svobody - Česko je až za Albánií či Rwandou Rwanda vydala své první státní dluhopisy Ve Rwandě vyšlapou na kole světlo pro celou vesnici Rwanda chce do země přitáhnout velké banky a jejich peníze Rwanda chce modernizovat svůj bankovní systém Rwanda bude svítit plynem, který skrývalo jezero Kivu

19.9.2013 25.4.2013 5.5.2012

vedlejší téma článek vedlejší téma vedlejší téma noticka x

21.2.2012 20.2.2012 6.5.2011

x x x

12.11.2013 2.10.2013 24.9.2013

Tabulka 15: Záznamy s ekonomickým tématem Rwandy zdroj: autor

29

Onderka, Pavel. 2004. Afrika: Dvojznačné jaro 1994. Praha: Aegyptus. ISBN 80-903443-0-5.

65

2.3.2.5 Libye, dominanta roku 2011 Severoafrická země, o níž bylo v rámci diplomové práce již nesčetkrát referováno, byla v první polovině 20. století italskou kolonoií a jako jedna z prvních států získala v roce 1951 nezávilost. Její nezavislé dějiny jsou po většinu doby spojovány s vůdcem Muammarem Kaddáfím, který se do čela země postavil v roce 1969, přestože oficiálně nikdy nebyl jmenován prezidentem země, byl tzv. vůdcem lidové revoluce. Hospodářství země je z majoritní části závislé na těžbě a vývozu ropy a právě ropa podle některých komentátorů přiměla západní státy k vytvoření bezletové zóny nad Libyí. Do roku 2011 byla Libye z pohledu četnosti průměrnou až podprůměrnou zemí. Situace se změnila s vypuknutí Arabského jara a masových lidových protestů proti tehdejšímu vůdci Muammara Kaddáfího. Od roku 2012 počet záznamů o severoafrické zemi opět upadá, pro účely diplomové práce bylo vybráno za dané období 250 reprezentativních záznamů. 160

151

140 120 100 80 60 40

18

28

20 0 2011

2010

2009

Graf 20: Četnost výskytu Libye dle roků zdroj: autor

Ve vysílání ČT bylo v roce 2011 referováno pravidelně bez výrazných výkyvů v některých měsících. Podobně jako u Egypta, který se rovněž pyšní vyšší četností díky Arabskému jaru, bylo vysílání o Libyi spíše komplexní, převážně se jednalo o záznamy, které byly označeny jako hlavní téma. Diváci prostřednictví vysílání ČT mohli vidět začátky lidových demontrací na severu Afriky, jejich eskalace v Libyi, rozdělení země na dva tábory (východ prorebelský, západ provládní), vyostření se situace a odklon mezinárodního společenství od vůdce Muammara Kaddáfí, vyhlášení bezletové zóny nad Libyí a smrt vůdce Kaddáfího. Téma Libye bylo pravidelným zájmem také

66

publicistických pořadů (Události, komentáře a Horizont ČT24). Stanice ČT24 událostem věnovala i několik Speciálů. 2.3.3 Shrnutí Kvalitativní analýza ukázala, že přestože by se mohlo zdát, že záznamů o africkém kontinentu ve vysílání ČT diváci příliš neuvidí, při bližším zkoumání bylo zjištěno, že největší podíl záznamů tvoří právě hlavní téma a to dokonce 50%. Pokud se tedy Afrika do vysílání ČT dostane, jedná se o hlavní téma, nikoliv pouze o její zmínku. Nejmenší byl podíl článků, o africkém kontinentu je tak více referováno ve vysílání než na webovém portále ČT. Rokem, kdy bylo označeno nejvíce záznamů za hlavní téma, byl 2011, který opět dokazuje přímou souvislost mezi arabským jarem a mediálním zájmem o africký kontinent. Největší pozornost konkrétní zemi byla věnována Egyptu, opět je zde důvodem Arabské jaro, které na mnoho měsíců obrátilo mediální reflektory k severoafrické zemi. Nicméně Egyptu je větší pozornost ČT přikládána pravidelně, může za to český turismus, který míří právě na jeho pobřeží a za starověkými památkami. Při detailnější analýze se navíc prokázalo, že pozornost věnovaná Egyptu je z velké části komplexnější, tedy primárně převažovalo hlavní téma a vysílání o zemi bylo takřka bez noticek a vedlejších témat. Kvalitativní analýza prokázala, že větší negativní konotaci má zpravodajství, naopak dokumentaristika je více pozitivně laděna, především pro africkou přírodu a památky. Negativní byly především záznamy o zemí, které za poslední roky prošly výrazným politickým otřesem a politicko-ekonomickou nestabilitou (Egypt, Libye, Mali, Somálsko, Tunisko), neutrální pak byly záznamy věnující se sportu. Nejkomplexněji je popisována Afrika jako celek, zde totiž nepřevažuje zpravodajství, ale záznamy jsou spíše publicistického a dokumentárního typu. Pokud je Afrika představována v rámci zpravodajství, jde většinou o ekonomická témata. V dokumentaristice a publicistice naopak převládá africká příroda a společnost (zvyky, památky, kultura). Obecně se dá říct, že zpravodajství o africkém kontinentu je negativně pojaté, zaměřené na země, které se vyznačují určitým problém, například politickou nestabilitou, hladomorem, ekonomickým otřesem, apod. Druhým případem, kdy se africká země dostane do vysílání ČT častěji než jiné, je česká stopa. To dokazuje především Jihoafrická republika a zájem ČT o uprchlého podnikatele Radovana Krejčíře.

67

2.4 Shrnutí analytické části Cílem diplomové práce bylo na základě obsahové analýzy (kvalitativní a kvantitativní) sestavit mediální obraz Afriky ve vysílání České televize, která je veřejnoprávním médiem v zemi. Výzkum byl omezen na pět let, pro co největší aktuálnost byly zkoumány roky 2009 až 2013 (přestože původní teze diplomové práce byly na roky 2007 až 2011). Při sběru dat pro analytickou část bylo nalezeno 4500 záznamů, z nichž byl prostřednictvím kvantitativní a kvalitativní analýzy vytvořen mediální obraz Afriky ve vysílání ČT. Při analýze se vycházelo z digitalizovaného archivu na stránkách ČT www.ceskatelevize.cz, zpravodajského portálu www.ceskatelevize.cz/ČT24, databáze agentury Newton media a archivu ČT na Kavčích horách. Jednotlivé záznamy byly děleny do tří hlavní typů vysílání (zpravodajství, publicistiky a dokumenty), podle let (2009, 2010, 2011, 2012, 2013), vyznění (pozitivní, neutrální, negativní, nehodnoceno), typu (hlavní téma, vedlejší téma, článek, noticka), produkce (česká, zahraniční, nehodnoceno) a tématického zaměření (politika, ekonomika, společnost, sport a příroda). V rámci analýzy bylo zohledněno geografické rozmístění afrických zemí do větších regionů (východní, západní, severní, střední a jižní Afrika). Kvantitativní a kvalitativní obsahová analýza spolu s výzkumnými otázkami a hypotézou vytvoří základní mediální obraz Afriky, který ve svém vysílání předkládá divákům veřejnoprávná ČT. Výzkum byl omezen na pět let, proto mediální obraz Afriky před dvaceti lety bude pravděpodobně odlišný, než jaký nabídne diplomová práce. Na začátku analýzy byla stanovena základní hypotéza, hlavní výzkumná otázka a tři vedlejší výzkumné otázky, které by měly tvořit opěrnou strukturu mediálního obrazu Afriky. V1: Je rozdílný přístup k výběru afrických témat z pohledu zpravodajství, publicistiky a dokumentárních pořadů České televize? Kvantitativní i kvalitativní obsahová analýzy prokázaly, že lze ve vysílání ČT sledovat rozdílný přístup témat ve zpravodajském, publicistickém a dokumentárním zpracování. Kvantitativní analýza dokázala, že četnost zaznamů ve zpravodajství výrazně převyšoval zbývající dvě kategorie. Kvalitativní analýza následně potvrdila trend, že zpravodajství se zaměřuje na témata s negativním vyzněním, tedy na boje, násilí, politické otřesy, přírodní katastrofy a ekonomické propady.

68

Zpravodajství o africkém kontinentu (Africe jako celku i jednotlivých státech) dominuje ve vysílání ČT, je primárně české produkce a je z více než poloviny případů s negativní konotací (z jedné třetiny se poté jedná o záznamy, které na vyznění hodnoceny nebyly, neboť se jednalo o článek, vedlejší téma nebo noticku). Tématicky se zpravodajství zaměřuje především na politiku, ekonomiku a společnost. Zpravodajsky nejpokrytější Afrika byla v roce 2011 a 2013. Publicistické pořady a reportáže o Africe se objevují ve vysílání ČT méně, opět se zvyšující se četností v roce 2011 a 2013. Jejich vyznění je spíše negativní a produkce znovu potvrzuje českou tvorbu. Ve srovnání se zpravodajstvím se neliší ani tématicky, převažuje zde politika a společnost. Dokumentaristika o afrických zemích a kontinentu je ve vysílání ze všech tří typů zastoupena nejméně a potvrzuje trend většího zájmu v roce 2011 a 2013. Na rozdíl od publicistiky a zpravodajství jsou dokumentární snímky a pořady naladěny pozitivně a podíl české a zahraniční produkce se vyrovnává. Rozdílné je i tématické zaměření dokumentaristiky, která více zpracovává africkou přírodu a společnost (kulturu, cestování, památky a zvyklosti). Kvantitativní a kvalitativní analýzy diplomové práce prokázaly, že je zde určitý rozdíl dle typu vysílání. Zpravodajství a publicistika o Africe se příliš tématicky neliší, výrazně četností převyšuje ale zpravodajství. Odlišná je dokumentaristika o africkém kontinentu, která nechává stranou politická témata a věnuje přírodě a Afričanům, čímž se rozmělňuje produkce snímků a výrazně se zvyšuje počet pozitivně laděných dokumentů. V2: Odlišují se od sebe reportáže z vlastní dílny České televize od reportáží zakoupených v zahraničí? Kvalitativní a kvantitativní obsahová analýza neprokázala, že by se od sebe pořady a reportáže české a zahraniční produkce výrazně liší. Žádná přímá souvislost se zde neukázala. Větší počet zahraničních snímků vykazuje dokumentaristika, která v podání českých i zahraničních režisérů je zaměřena spíše na pozitivní stránky a aspekty afrického kontinentu. Ve svém malém počtu, kdy se zahraniční tvorba vyskytla ve zpravodajství a publicistice, udržovala stejný trend jako snímky české. Většina zpracování byla spíše s negativní konotací.

69

V3: Liší se obraz jednotlivých afrických regionů? Diplomová práce se v analytické části zaměřila i na rozdíly mezi jednotlivými africkými geografickými regiony. Rozdělení zemí do pěti oblastí vycházelo z metodiky OSN, ve studiích jiných mezinárodních organizacích je možné najít odlišné řazení států. V rámci jednotlivých regionů byl zcela odlišný počet zemí, od pěti afrických států až po sedmnáct, což především při kvalitativní analýze bylo bráno v potaz. Výsledky analýz prokázaly určité rozdíly mezi obrazy jednotlivých afrických regionů. Východní Afrika, která je co do počtu zemí největším regionem, se ve vysílání ČT objevuje především pro svou jedinečnou přírodu. Velké množství pořadů a reportáží se věnuje safari a kultuře tamních obyvatel. Východ Afriky je považován za potenciální ekonomický region, do něhož již nyní míří významné nadnárodní společnosti, současně se předpokládá, že na území východní Afriky se skýtá velké množství zatím neobjeveného nerostného bohatství. Zároveň se východní Afrika prokázala jako oblast nejvíce tématicky rozmělněná. Druhou nejreflektovanější oblastí se v rámci analýzy projevila severní Afrika. Primárním zájmem o Egypt, Tunisko, Maroko, Západní Saharu, Súdán, Libyi a Jižní Súdán bylo zpravodajství. Důvod zvýšeného zájmu médií o tento region kvalitativní analýza odůvodnila Arabským jarem. Negativní vyznění regionu „zachraňovala“ dokumentaristika a publicistika týkající se Egypta, které pojednávaly o přírodních i kulturních památkách severoafrické země a lákaly diváky k navštívení. Tématicky rozmělněná ve vysílání ČT se ukázala i jižní Afrika, což se prostřednictvím analýz ukázalo výskytem Jihoafrické republiky v oblasti. Ta četností několikrát převýšila ostatní země. Jižní Afriky je proto zobrazována ve vysílání ČT jako region s přírodními krásy, zajímavou kulturou, sportovním nadšením a českým podnikatelem Radovanem Krejčířem, který se zpravodajstvím o jižní Africe pravidelně prolínal. Západní Afrika, jež je druhým největším regionem Afriky, je ve vysílání ČT představována jako oblast bez zajímavé přírody, neboť téma přírody se u jednotlivých zemí takřka nevyskytovalo. Zájem byl naopak obrácen k politickým události dané oblasti, které jsou ale z velké části negativní konotací. Střední Afrika se při analýzách neprokázala vůči ostatním regionům ničím výjimečná. Dominovalo zpravodajství o politických tématech s negativní konotací, v menší míře byla představena příroda, společnost, ekonomika a sport ve zpravodajství, publicistice i dokumentaristice.

70

Při zjednodušeném pohledu na vysílání ČT by se dalo říci, že východní Afrika stojí za navštívení pro svou přírodu a ekonomický potenciál, českou stopu a sportovní zázemí lze hledat na jihu kontinentu a negativní politický otřes zazažila severní Afrika, což mělo dopad i na český turismus. H1: Jaký je celkový mediální obraz Afriky? Afrika je ve vysílání ČT, minimálně v posledních pěti letech, zobrazována jako kontinent určitých paradoxů. Afrika je oblastí, v níž se slučuje zajímavá, mnohdy i jedinečná příroda, a významná kulturní a historická tradice, nicméně africké země mají před sebou ještě nemalou cestu za stabilitou, především politickou. Divák ČT získává dojem, že za návštěvu stojí určité oblasti kontinentu, zvýšená pozornost je ale potřeba věnovat politickým a ekonomickým problémům daných zemí, které mohou před návštěvou odradit. Zároveň je Afrika zobrazována jako kontinent nestálosti. Dlouhodobě zajímavé a turistické oblíbené země severu Afriky ztrácejí punc turisticky navštěvovaných destinací důsledkem svých vnitřních politických sporů. Analýzy prokázaly trend, že do vysílání médií se dostanou země, které jsou pro diváky kulturně blízké či zajímavé (především z důvodu turismu), obsahují český element (česká mise vojáků v Mali, Radovan Krejčíř v JAR) anebo procházejí politickoekonomickým událostech, které jsou natolik významné, že překračují národní hranice (Tunisko, Egypt, Libye, Mali, Somálsko). Rovněž analýzy dokázaly, že zpravodajství je zaměřeno na jevy a události s negativním vyzněním a současně s dominantním výskytem zpravodajstvím ve vysílání se objevuje tendence považovat region za nestabilní z předkládaných informací. Negativní pojetí kontinentu ale vysílání ČT doplňuje publicistickými a dokumentárními smínky o jedinečných přírodních koutech a kulturně zajímavých místech Afriky, čímž vyvažuje negativní vyznění afrického kontinentu. Hypotéza: Afrika je ve vysílání České televize zobrazována v zúženém pohledu s negativním nádechem. Diplomová práce si na začátku obsahové analýzy stanovila hypotézu, zdali lze považovat vysílání ČT o Africe za negativní a zúžené. Kvantitavní a kvalitativní obsahová analýza jednoznačně hypotézu neprokázala. Ve vysílání lze ale hledat obecné rysy médií a prokázat zpravodajské hodnoty.

71

Analýzy potvrdily, že pokud se na africkém kontinentu objevila významná politická osobnost světa, Afrika jako celek se do vysílání dostala častěji. Příkladem byla návštěva amerického prezidenta Baracka Obamy anebo cesta americké ministryně zahraniční Hillary Clinton v roce 2009. Analýzy proto prokázaly zpravodajskou hodnotu odkazu k elitním lidem. Jednoznačně byla potvrzena hodnota negativity. Ve zpravodajství o Africe převažovaly zprávy negativního charakteru. Nedá se ovšem říci, že by se pouze o Africe referovalo negativně, zpravodajství i z dalších koutů světa je zaměřeno na události, které se negativně odchýlily od normálu. Český element hrál rovněž nemalou roli v tom, aby se zpráva do vysílání ČT dostala. Mise českých vojáků v západoafrickém Mali zviditelnila události, jimiž země procházela, jednání uprchlého podnikatele Krejčíře naopak přitáhla pozornost ČT na Jihoafrickou republiku.

72

Závěr Diplomová práce se zaměřila na třetí největší kontinent, který v průběhu minulého století prošel výraznými politickými změnami. Afrika je díky svému nerostnému bohatství, populačnímu boomu, rychlému rozvoji měst a dlouhodobému růstu HDP vnímaná jako kontinent s výrazným potenciálem. Rozvoji nicméně brání politickoekonomické otřesy, které africké země provázejí již od minulého století. Na základě obsahové kvantitativní a kvalitativní analýzy byl vytvořen mediální obraz Afriky ve vysílání veřejnoprávné České televize v letech 2009 až 2013. Přes zakořeněnou představu, že Afrika je oblastí neustálých válek, hladomoru, korupce a neschopnosti ustanovit dlouhodobě stabilní politickou vládu, analýza nepotvrdila hypotézu o zúženém pohledu na Afriku s negativním podtextem ve vysílání ČT. V rámci analýzy a vedlejších výzkumných otázek byl přiblížen mediální obraz nejenom celého kontinentu, ale také jeho geografických oblastí (severní, západní, východní, střední a jižní Afrika), typu vysílání (publicistika, dokumentaristika, zpravodajství) a roku vysílání. Celkově bylo zkoumáno na 4500 záznamů s tématem Afriky, případně konkrétní africké země, ve vysílání ČT za posledních pět let. Ukázalo se, že existují rozdíly mezi zpravodajským, publicistickým a dokumentárním zpracováním, především dokumentaristika se vymykala svým spíše pozitivním vyzněním. Snímky a pořády zpravodajského a publicistického typu ve vysílání dominovaly, nicméně primárně se zabývaly událostmi s negativní konotací (převrat, přírodní katastrofa, korupce, apod.). Naopak dokumenty si více všímaly unikátní africké fauny a flóry a současně přibližovaly tradiční africké kultury a zvyklosti. Patrné rozdíly byly i v rámci jednotlivých geografických regionů z hlediska množství záznamů i tematického rozdělení. Dominovala severní Afrika, odkud se v roce 2011 rozšířilo Arabské jaro, které do značné míry ovlivnilo i témata zpravodajství o dané oblasti. Vyjímkou byl zde Egypt, který ve vysílání ČT převažoval, ale zpravodajství s negativní konotací doprovázely neutrálně či pozitivně laděné dokumenty o egyptologii, starověkých památkách a dalších krásách severoafrické země, kam ročně míří statisíce turistů. Východní Afrika byla druhou nejreflektovanější oblastí ve vysílání ČT, částečně to bylo dané počtem zemí v regionu – 17 států. Tématicky byla východní Afrika ale rovnoměrná, věnovala se politickým záležitostem ve zpravodajství, v publicistice se

73

obracela na společenské události v regionu a dokumentaristika přibližovala divákům ČT jedinečnou přírodu a safari. Afrika jako celek se objevovala mnohem méně, než se původně dalo očekávat, vysílání ČT se více zaměřuje na konkrétní země než na Afriku jako kontinent. Četnost výskytu oblasti Jižní Afriky výrazně ovlivnila česká stopa v podobě uprchlého podnikatele Radovana Krejčíře, o jehož vydání zpět do vlasti bojuje česká vláda. Dokumentaristicky nejméně zpracovaný se ukázal region západní Afriky, který přes vyšší počet států (16), měl nejméně dokumentů, především s přírodní tématikou. Významný rozdíl se nicméně neprokázal u snímků české a zahraniční produkce. Ve zpravodajství a publicistice drtivě dominovala česká tvorba, u dokumentaristiky se poměr vyvažoval. Zatímco zpravodajství bylo spíše s negativním podtextem, dokumenty pojednávaly o pozitivních událostech a situacích, čímž by se na první pohled mohlo zdát, že zahraniční produkce není tolik negativně pojatá. Nicméně zahraniční snímky se objevovaly v dokumentaristice, která se i pohledem českých režisérů věnovala přírodě, kultuře a fauně na africkém kontinentu, čímž byl počet dokumentů s negativní konotací nízký. Obecně pojednává zpravodajství, nejenom ČT, více o negativních událostech než o případech úspěchu. Celkový mediální obraz Afriky ve vysílání ČT tvoří z velké části zpravodajství, v němž převyšovalo několik zemí vzhledem k soudobé politicko-ekonomické situaci (Mali, Libye, Tunisko, Pobřeží slonoviny) a zároveň dominovaly země, které jsou z pohledu českého diváka dlouhodobě zajímavé (Egypt, Jihoafrická republika). Publicistika a dokumentaristika se ve vysílání ČT objevovaly podstatně méně, což je dáno tématickým zaměřením ČT.

74

Summary The thesis was focused on the continent which came through significant political changes in the last century. Africa is perceived as a continent with huge economic potencial due to mineral resources, the population boom, rapid urban development and long-term GDP growth. The larger development of Africa is prevented by political and economic instability. The media image of Africa in the broadcasts of the Czech Television from 2009 to 2013 was based on quantitative and qualitative content analysis. Although notion of Africa as a region of long-term wars, corruption, famine and inability of stable political government, the content analysis did not prove the hypothesis of narrow image of Africa in broadcasting Czech Television broadcasts. The content analysis researched not only the whole African continent but also geographical regions of Africa (North, West, East, Middle and Southern Africa). The analysis also focused on the type of broadcasting (news, documentary, opinion journalism) and the year of broadcasting. Analysis was based on 4,500 records with African themes in Czech television broadcasting in the last five years. The results show the differences among news, opinion journalism and documentary. Documentaries especially documentaries had a positive tone. Opinion journalism reports introduced the events and situations with a negative tone due to the reported theme (coup d’etat, natural disaster, corruption, etc.). On the other hand documentaries focused on unique African fauna and flora and traditional African cultures and customs. The thesis found the differences among geographical regions and themes. A large amount of records was reported about North Africa, the cradle of Arab Spring. The exception was Egypt which dominated Czech Television broadcasts. Reports with a negative tone were balanced documentaries about Egyptology, ancient monuments and other beauties of Egypt. East Africa, consisting of 17 countries, was the second most reported region in the Czech Television broadcasts. The region was thematically diverse (political themes in opinion jornalism, social themes in news and nature and safari in documentary). In the broadcasts reports about Africa as a whole were fewer than expected. The thesis shows that broadcasting focuses more on countries than the continent. A significant difference was not found between foreign and Czech productions of reports. The opinion journalism and news were usually done by Czech directors but the share of foreign and Czech documentaries was almost equal.

75

The media image of Africa in Czech Television broadcasts is largely based on news, especially news of a few countries due to contemporary political and economic situations (Mali, Libya, Tunisia, Ivory Coast) and the favourite countries due to tourism (Egypt, South Africa). The share of news and opinion journalism was lower as a result of the thematic focus of Czech Television.

76

Bibliografie Knihy Bednařík, Petr, Jirák, Jan a Köpplová, Barbara. 2011. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Praha : Grada. 978-80-247-3028-8. Berger, Peter a Luckmann, Thomas. 1999. Sociální konstrukce reality: pojmenování o sociologii vědění. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury. 80-85959-46. Butler, Jereme G. 2007. The Television: Critical Methods and Application. Mahwah, NJ : Lawrence Erlbaum Associates. ISBN 0-8058-5415-0. Everette, Denis. 2010. Understanding media in the digital age: connections for communication, society and culture. New York : Allyn & Bacon. 978-0-205-59582-2. Fiala, Vlastimil. 2012. Politické strany Afriky, Asie a Latinské Ameriky: rysy politického stranictví. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury. 978-80-7325299-1. Fiske, John. 1987. Television Culture. London : Routledge. 0-415-03934-7. Grossberg, Lawrence, Wartella, Ellen a Whitney, Charles D. 1998. Mediamaking: Mass Media in Popular Culture. Thousand Oaks : SAGE Publications. 0-7619-2544-9. Hartley, John. 1982. Understanding news. New York : Metheun & Co. 0-416-74550-4. Hubík, Stanislav. 2008. Mediální abstrakce a rychlost. [autor knihy] Martin Foret, Marek Lapčík a Petr Orság. Média dnes. Reflexe megality, médií a mediálních obsahů. Olomouc : Univerzita Jana Palackého. Jirák, Jan a Köpplová, Barbara. 2009. Masová média. Praha : Portál. 978-80-7367466-3. Kalvas, František. 2009. Nastolování agendy. Role masové interpersonální komunikace, osobní zkušenosti a gendru. Plzeň : Západočeská univerzita v Plzni. 97880-7043-805-3. Lacina, Karel. 1987. Nejnovější dějiny Afriky. Praha : Svoboda. Lawson, Thomas E. 1999. Náboženství Afriky: tradice v proměnách. Praha : Prostor. 80-7260-001-X. Lokaj, Zdeněk. 2007. Média a realita. Liberec : Technická univerzita v Liberci. 97880-7372-290-6. Lokšík, Martin. 2011. Televize a televizní zpravodajství. [autor knihy] Barbora a kol. Osvaldová. Zpravodajství v médiích. Praha : Karolinum.

77

Majerová, Ingrid. 2011. Ekonomické a politické aspekty vývoje zemí LDC a jejich perspektivy v rámci světové ekonomiky. Karviná : Slezská univerzita v Opavě. 978-807248-703-5. McCombs, Maxwell. 2009. Agenda setting. Praha : Portál. 978-80-7367-591-2. McNair, Brian. 2004. Sociologie žurnalistiky. Praha : Portál. 80-7178-840-6. McQuial, Denis. 2002. Úvod do masové komunikace. Praha : Portál. 80-7178-714-0. Miller, Toby, Tulloch, John a Creeber, Glen. 2001. The Television Genre Book. Praha : British Film Instititue. 0-85170-850-1. Onderka, Ondřej. 1994. Afrika: Dvojznačné jaro. Praha: Aeygyptus, 80-903443-0-5. Rogers, Everett A. a Deating, James. 1992. Communication Concepts 6: AgendaSetting. Thousand Oaks : Sage. 0-7619-0562. Scherer, Helmut. 2011. Úvod do metody obsahové analýzy. [autor knihy] Winfried Schulz. Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha : Karolinum. Smělíková, Edita. 2010. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Brno : Mendlova univerzita v Brně, 978-80-7375-440-2. Škodová, Markéta a Nečas, Vlastimil. 2009. Veřejná a mediální agenda: komparativní analýza tematizace veřejné sféry. Praha : Proffesional Publishing, 978-807431-009-6. Thussu, Kishan Daya. 2007. News as entertainment: the rise of global infotaiment. London : Sage. 978-0-7619-6879-5. Trampota, Tomáš. 2006. Zpravodajství. Praha : Portál. 80-7367-096-8. Tumber, Howard. 1999. News: A Reader. Oxford : Oxford University Press. 0-19874231-2. Článek Deere, Nicolas Jordan. 2011. Exploitation or Conservation? Can The Hunting tourism Industry in Africa Be Sustainable? Environment Magazine, Sv. 4, 53. Dvořáková, Ilona. 2010. Obsahová analýza/formální obsahová analýza/kvalitativní obsahová analýza. Antropowebzin, 2. Elvy, Stace-Ann. 2013. Towards a New Democratic Africa: The African Charter on Democracy, Elections and Governance. Emory International Law Review, Sv. 1, 27. Evans, P. Machete. 2012. Men in Counseling: A Content Analysis of Journal of Counseling & Development and Counselor Education and Supervision 1981-2011. Journal of Counseling & Development, 91.

78

Kepplinger, Ehmig M. H. 2006. Predicting news decisions. Communications: The European Journal of Communication Research, Sv. 31, 1. Kinney, Mary V. 2007. Sub-Saharan Africa’s Mothers, Newborns and Children: Where and Why Do They Die? PLos Medicine, Sv. 7, 6. Kronick, Jane C. 1997. Alternativní metodologie pro analýzu kvalitativních dat. Sociologický časopis, Sv. 33, 1. Lewis, Seth C., Zamith, Rodrigo a Hermida, Alfred. 2013. Content Analysis in an Era of Big Data: A Hybrid Approach to Computational and Manual Methods. Journal of Broadcasting & Electronic Media, Sv. 57, 1. Makinda, Samuel M. 1996. Democracy and Multi-Party Politics in Africa. The Journal of Modern African Studies, Sv. 34, 4. O'Guinn, Thomas C. a Shrum, L. J. 1997. The Role of Television in the Construction of Consumer Reality. Journal of Consumer Research, 23. Oleinik, Anton. 2011. Mixing quantitative and qualitative content analysis: triangulation at work. Quality&Quantity, Sv. 45, 1. Payne, Gregg A. 2008. Structural and Social Forces Restricting Media News Content in Democracies: A Critical Perspective. Journal of Humanities & Social Sciences, Sv. 2, 1. Urbanovská, Jana. 2008. Operace OSN na udržení míru v Africe. Mezinárodní vztahy, Sv. 43, 3. Williams, Christopher. 2013. Explaining the Great War of Africa: How Conflict in the Congo Became a Continental Crisis. The Fletcher forum of world affairs, Sv. 37, 2. Web Česká televize. [Online] www.ceskatelevize.cz. ČT24. Každé čtyři sekundy zmizí deštný prales o rozloze fotbalového hřiště. [online]. 13.12.2009 [cit. 2014-04-04]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/75314kazde-ctyri-sekundy-zmizi-destny-prales-o-rozloze-fotbaloveho-hriste/ Chlebounová, Pavla. Více než jeden televizor má v Česku 30 % domácností: Tisková zpráva. In: Mediaresearch [online]. 2014 [cit. 2013-11-03]. Dostupné z: http://www.mediaresearch.cz/aktualita/tz-vice-nez-jeden-televizor-ma-v-cesku-30domacnosti International Monetary Fund. Regional Economic Outlook: Sub-Saharan Africa. In: World Economic and Financial Surveys [online]. 2007 [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: https://www.imf.org/external/pubs/ft/reo/2007/AFR/ENG/sreo0407.htm

79

Media Tenor. Analýza zpravodajství českých televizí. In: Česká televize [online]. 2013 [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: http://img.ceskatelevize.cz/press/2769.pdf Smlsal, Matěj. Marvanová chystá novelu zákona o ČT. Rada ani ředitel by už nesloužili politikům. IHned.cz [online]. 14.1.2014 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-61552830-hana-marvanova-rada-ct-ceska-televizenovela-zakona-o-ceske-televizi Smlsal, Martin. Televizní noviny na Nově ztratily během dvou let půl milionu diváků. Události na ČT rostou. IHned.cz [online] 7. 1. 2014 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-61523280-televizni-noviny-ztratily-za-dva-roky-pulmilionu-divaku-nova-udalosti-ct-ceska-televize-zpravy-ftv-prima-barrandovsledovanost. United Nation. Millennium Development Goals Report 2011. [online] [cit. 2013-11-05] Dostupné z: http://www.un.org/millenniumgoals/11_MDG%20Report_EN.pdf. United Nation Economic Commission for Africa. Economic Report on Afrika 2013. [Online] [cit. 2014-01-14] Dostupné z: http://www.uneca.org/sites/default/files/publications/unera_report_eng_final_web.pdf. Ostatní Sedláková, Renata. 2007. Obraz Romů v televizním zpravodajství - příklad mediální konstrukce reality. Disertační práce. Brno : Masarykova univerzita. Fakulta sociálních stuidí. Vernerová, Dana. 2007. Subsaharská Afrika na prahu 21. století: Chudoba jako problém rozvoje tohoto kontinentu. Diplomová práce. Praha : Vysoká škola ekonomická: Fakulta mezinárodních vztahů.

80

Seznam obrázků a grafů Obrázek 1: Zpravodajské hodnoty __________________________________________________________________________ 9 Obrázek 2: Výzkumný proces _______________________________________________________________________________23 Obrázek 3: Proces obsahové analýzy podle Krippendorffa _______________________________________________25 Tabulka 1: Výzkum Davida Whita __________________________________________________________________________ 7 Tabulka 2: Výsledky kvantitativní analýzy ________________________________________________________________28 Tabulka 3: Podíl počtu záznamů na jednu zemi ___________________________________________________________32 Tabulka 4: Tématické rozdělení dle region ________________________________________________________________33 Tabulka 5: Kvalitativní analýza jednotlivých zemí ________________________________________________________35 Tabulka 6: Souhrnná dat kvalitativní analýzy ____________________________________________________________44 Tabulka 7: Dokumenty o Beninu ___________________________________________________________________________50 Tabulka 8: Vyznění vysílání dle regionu ___________________________________________________________________52 Tabulka 9: Rozdělení produkce dle regionu _______________________________________________________________54 Tabulka 10: Rozdělení produkce dokumentů dle regionu ________________________________________________55 Tabulka 11: Zpravodajství o rwandské přítomnosti v DRC _______________________________________________60 Tabulka 12: Chybně označené DRC ________________________________________________________________________60 Tabulka 13: Noticky bez bližší specifikace o Kongu _______________________________________________________61 Tabulka 14: Seznam noticek za prosinec 2010 ____________________________________________________________63 Tabulka 15: Záznamy s ekonomickým tématem Rwandy _________________________________________________65 Graf 1: Sledovanost hlavních zpravodajských relací ______________________________________________________20 Graf 2: Nejčastěji zpracovaná témata televizních relací (1Q 2013) ______________________________________21 Graf 3: Podíl Afriky v jednotlivých typech vysílání ČT _____________________________________________________29 Graf 4: Počet záznamů v jednotlivých letech ______________________________________________________________29 Graf 5: Výskyt záznamů dle témat _________________________________________________________________________30 Graf 6: Podíl typu vysílání na celkovém výskytu ___________________________________________________________32 Graf 7: Podíl oblastí na celkovém součtu kategorie zdroj: autor__________________________________________34 Graf 8: Podíl zpravodajství zemí na celkovém počtu výskytu ____________________________________________36 Graf 9: Podíl publicistiky u zemí na celkovém výskytu ____________________________________________________37 Graf 10: Podíl dokumentaristiky zemé na celkovém výskytu _____________________________________________38 Graf 11: Nejčastěji vyskytující se země během let 2009-2013 ____________________________________________39 Graf 12: Podíl typů vysílání zkoumané jednotky Afrika ___________________________________________________40 Graf 13: Tématická diverzifikace zkoumané jednotky Afrika ____________________________________________41 Graf 14: Podíl kategorií na souhrnném počtu _____________________________________________________________45 Graf 15: Primární zdroje hlavního tématu v roce 2011 ___________________________________________________46 Graf 16: Vyznění zkoumaných jednotek ___________________________________________________________________47 Graf 17: Země s největším počtem dokumentů ____________________________________________________________49 Graf 18: Počet záznamů podle regionu a tématu__________________________________________________________56 Graf 19: Četnost záznamů o Pobřeží slonoviny v jednotlivých letech _____________________________________64 Graf 20: Četnost výskytu Libye dle roků ___________________________________________________________________66

81

Seznam příloh Příloha č. 1: Výzkumný formulář (ukázka Ghany) _________________________________________________________ 1 Příloha č. 1: Výzkumná data jednotlivých regionů ________________________________________________________ 5 Příloha č. 2: Četnost záznamů jednotlivých zemí dle roků ________________________________________________ 8 Příloha č. 3: Četnost témat v rámci jednotlivých zemích __________________________________________________ 9 Příloha č. 4: Typ vysílání dle jednotlivých zemí ___________________________________________________________ 11 Příloha č. 5: Zpravodajství jednotlivých zemí dle významu zpracování _________________________________ 13 Příloha č. 6: Vyznění záznamů dle jednolivých zemí ______________________________________________________15 Příloha č. 7: Podíl české a zahraniční produkce u jednotlivých zemí ____________________________________ 17 Příloha č. 8: Podíl témat ve zpravodajství dle jednotlivých zemí ________________________________________ 19 Příloha č. 9: Podíl témat v publicistice dle jednotlivých zemí ____________________________________________ 21 Příloha č. 10: Podíl témat v dokumentaristice dle jednotlivých zemí ___________________________________ 23

82

Přílohy Příloha č. 1: Výzkumný formulář (ukázka Ghany)

Zpravodajství Sport Zpravodajství Sport Zpravodajství Sport Zpravodajství Ekonomika

Zpravodajství Politika Zpravodajství Ekonomika

Publicistika

Sport

Zpravodajství Sport Zpravodajství Sport Zpravodajství Politika

Zpravodajství Sport Zpravodajství Ekonomika Zpravodajství Společnost Dokument Společnost

Zpravodajství Sport

Zpravodajství Politika Zpravodajství Společnost Zpravodajství Společnost Zpravodajství Politika Zpravodajství Společnost

Losování skupin pro MS v Brazílii Španělsko se utká s Nizozemci, Anglii s Itálií čeká "skupina smrti" Do Brazílie se podívá i Ghana a Alžírsko Firmy chtějí získat zakázky v Africe Horší už jenom Tanzanie: 94 procent Čechů tvrdí, že je ve vládě korupce České firmy láká stále víc černý kontinent Hráči z Afriky potřebují servis i 24 hodin denně, říká agent i trenér Francouzi porazili Uruguay na penalty a jsou mistry světa do 20 let Francie - Ghana Obama v Ghaně ocenil demokratický vývoj země Do finále postoupily Francie a po maratonském zápase Uruguay Ghana: pivo z manioku Stále více Nigerijců chce pít šampaňské Rakev na přání Kdo se ukáže světu? V Turecku startuje fotbalové MS do dvaceti let Jaké zájmy sleduje Čína v Africe? Investovala zhruba tolik, co USA Limonádový gigant Pepsi chce rozšířit svůj byznys v Africe Nácvik evakuace zabil 5 lidí Francouzi v Mali postupují na území ovládané islamisty Česko je třetí "nejateističtější" země na světě

Branky, body, Ne vteřiny Ne záznam x

x

x

x

x

x

x

x

P

Studio fotbal extra

x x Ne Sport

P

Studio ČT24

Ne Sestřih PP P Ekonomika

6.12.2013 Č x 6.12.2013 Č x vedlejší 19.11.2013 x téma vedlejší 12.11.2013 x téma vedlejší 18.10.2013 x téma vedlejší 24.9.2013 x téma

27.7.2013 Č x vedlejší 13.7.2013 x téma 11.7.2013 Z x 11.7.2013 Č x

x P

x Dokument

10.7.2013 Z x 4.7.2013 Č x vedlejší 28.6.2013 x téma 24.6.2013 Z x

x

x

vedlejší 21.6.2013 x téma

x

x

vedlejší 1.5.2013 x téma

x

x

vedlejší 21.2.2013 x téma

x

x

11.2.2013 x noticka

x

x

vedlejší 16.1.2013 x téma

x

x

vedlejší 28.12.2012 x téma

1

Tanzanie má prvního nízkonákladového Zpravodajství Ekonomika dopravce Fastjet Zpravodajství Ekonomika Reformy pro podnikání Zpravodajství Ekonomika Zetor se vrací do Iráku Zpravodajství Ekonomika Kakaové boby zdražují Ve finále afrického mistrovství jsou Zambie Zpravodajství Sport a Pobřeží slonoviny Africký Pohár národů čekají semifinálové Zpravodajství Sport zápasy Tuniský gólman chyboval a Ghana je v Zpravodajství Sport semifinále Podvodníci slibují v Zpravodajství Společnost mailech miliony Uctění památky obětí I. Zpravodajství Politika a II. světové války Zpravodajství Ekonomika Fastfood míří do Afriky Nestlé pomáhá obnovit kakaovníky z Pobřeží Zpravodajství Ekonomika slonoviny Zítra ráno vstoupí český fotbalový národní tým v Japonsku do Zpravodajství Sport turnaje Kirin Cup Situace na libyjských Zpravodajství Politika hranicích Farmáři z Pobřeží slonoviny už měsíc nesmí vyvážet kakao Zpravodajství Ekonomika do ciziny Ceny kakaa jdou Zpravodajství Ekonomika prudce nahoru Publicistika Společnost Ašantové Fotbalisty Ghany vítali Zpravodajství Sport fanoušci V semifinále světového šampionátu si po 40 letech zahrají fotbalisté Zpravodajství Sport Uruguaye Radost uruguayských fanoušků, zklamání Zpravodajství Sport ghanských Zpravodajství Sport Uruguay - Ghana Fotbalisté Ghany se pokusí o postup do Zpravodajství Sport semifinále

vedlejší 7.12.2012 x téma 23.10.2012 x noticka vedlejší x x 30.3.2012 x téma Ne Ekonomika 7.3.2012 Č x x x

x x

x

x

8.2.2012 x článek

x

x

8.2.2012 x článek

6.2.2012 Č x vedlejší x x 3.1.2012 x téma vedlejší x x 13.11.2011 x téma Ne Ekonomika 25.7.2011 Č x Ne ?

x

x

Branky, body, Ne vteřiny x

x

Ne Ekonomika x P

x Objektiv

x

x

Ne

Ne Ne

Ne

Zpravodajství Sport

Ghana porazila USA 2:1

Ne

Zpravodajství Sport Zpravodajství Sport

Reakce fanoušků Ghany a USA USA - Ghana

Ne Ne

Branky, body, vteřiny Branky, body, vteřiny Sport Branky, body, vteřiny Branky, body, vteřiny Branky, body, vteřiny Sport

vedlejší 18.7.2011 x téma

3.6.2011 Č x vedlejší 3.3.2011 x téma

21.2.2011 Č x vedlejší 25.1.2011 x téma 26.9.2010 Č x 6.7.2010 x noticka

3.7.2010 Č x 3.7.2010 Č x 2.7.2010 Z x 2.7.2010 Č x 27.6.2010 Č x 27.6.2010 Č x 26.6.2010 Z x

2

Zpravodajství Sport Zpravodajství Sport

V JAR se začíná bojovat o čtvrtfinále Ghana - Německo

Ne Ne

Zpravodajství Sport

Německo i Ghana postupují do semifinále

Ne

Zpravodajství Sport Zpravodajství Sport

Jak se slaví v Africe Ghana - Austrálie

Ne Ne

Zpravodajství Sport Zpravodajství Sport

Ne Ne

Zpravodajství Sport

Ghana - Austrálie 1:1 Srbsko - Ghana V prvním utkání skupiny D porazila Ghana brankou z penalty Srbsko 1:0 Cesta na fotbalové MS 2010

Zpravodajství Sport

Egypt - Ghana 1:0

Zpravodajství Sport

Zpravodajství Sport Zpravodajství Sport Zpravodajství Sport Zpravodajství Sport Zpravodajství Politika

Branky, body, vteřiny Sport Branky, body, vteřiny Branky, body, vteřiny Sport Branky, body, vteřiny Sport

Branky, body, Ne vteřiny Ne Sport Branky, body, Ne vteřiny Branky, body, Ne vteřiny

První ghanský lyžar na olympiádě O africký titul si zahraje Egypt s Ghanou x Fotbalové mistrovství Afriky v Angole už dospělo do semifinále Ne Ghana - Burkynou Fasa 1:0 "Rok Afriky": nezávislost vyhlásilo 17 států kontinentu

x Branky, body, vteřiny Branky, body, Ne vteřiny

x

x

Společnost Kodaňský summit x x Soud nařídil Ghaně dát argentinské fregatě Zpravodajství Politika svobodu Ne Zprávy Každé čtyři sekundy zmizí deštný prales o rozloze fotbalového Zpravodajství Příroda hřiště x x Reprezentanti Ghany Branky, porazili Brazílii na body, Zpravodajství SPort penalty Ne vteřiny Publicistika

Zpravodajství Sport Zpravodajství Sport

Zpravodajství Sport

Ghana - Brazílie Ghana uspěla ve finále dvacítek s Brazílií a bere zlato Fotbalový svět dnes pozná vítěze mistrovství světa hráčů do dvaceti let

Ne Sport

x

x

Branky, body, Ne vteřiny

26.6.2010 Č x 24.6.2010 Z x 24.6.2010 Č x 24.6.2010 Č x 19.6.2010 Z x 19.6.2010 Č x 14.6.2010 Z x

13.6.2010 Č x 1.6.2010 Č x 31.1.2010 Č x 30.1.2010 Č x 28.1.2010 x článek 28.1.2010 Č x 19.1.2010 Č x vedlejší 1.1.2010 x téma vedlejší 20.12.2009 x téma 16.12.2009 Č x vedlejší 13.12.2009 x téma 17.10.2009 Č x 16.10.2009 Z x 16.10.2009 x článek

16.10.2009 Č x

3

Zpravodajství Sport Zpravodajství Sport

Brazilci do 20 let si zahrají o zlato

Zpravodajství Sport

Ghana - Maďarsko Finalisty světového šampionátu dvacítek jsou Ghana a Brazílie

Zpravodajství Sport

Ghana porazila Maďarsko 3:2

Zpravodajství Sport

Zpravodajství Sport

Ghana - Jižní Korea 3:2 I druhý zápas na šampionátu prohráli mladí fotbalisté Anglie, když podlehli 0:4 Ghaně

Rok Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

2013 17 1 1 19

Vyznění Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

P

Produkce Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Č

Téma Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Politika

P

Objektiv

x

x

13.10.2009 x článek 13.10.2009 Č x 10.10.2009 Č x

P

Objektiv

30.9.2009 Č x 7.9.2009 Č x 10.7.2009 x článek

Článek

8.3.2009 Č x

Noticka

Celkem

20 1 0 21

6 0 0 6

3 0 0 3

66 5 1 75

2012 9 0 0 9

2011 7 0 0 7

2010 23 1 0 24

2009 13 3 0 16

Ne 2 4 1 7

13.10.2009 Z x

Branky, body, Ne vteřiny

Společnost Larabang

Hlavní téma Vedlejší téma 40 4 1 45

Ne Sport

x Branky, body, Ne vteřiny Branky, body, Ne vteřiny

Společnost Elmíra Ghana vítá Obamu chytlavým songem Zpravodajství Politika Akwabba

Počet Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

14.10.2009 Č x

x

Publicistika

Publicistika

Branky, body, Ne vteřiny

N 38 0 0 38

x 0 0 0 0

29 1 0 30

Z 31 4 0 35

9 0 1 10 Ekonomika

9 0 0 9

Společnost

Sport 11 0 0 11

43 1 0 44

5 4 1 10

Příroda 1 0 0 1

4

Příloha č. 2: Výzkumná data jednotlivých regionů

Záznam Rok

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Téma

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Produkce

Severní Afrika

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Hlavní téma 564 126 76 766 2013 218 37 15 270 Č 552 122 32 706 Politika 692 77 4 773

Vedlejší téma 126 7 0 133 2012 207 18 16 241 Z 13 4 44 61 Ekonomika 117 1 0 118

Článek 104 0 0 104 2011 359 63 34 456

Noticka 180 1 0 181 2010 93 7 7 107

2009 97 9 4 110

Sport 67 2 0 69

Společnost 98 52 69 219

Příroda 0 2 3 5

Východní Afrika

Záznam

Hlavní téma Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

398 130 59 587

Rok Produkce

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Téma

2013 Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Vedlejší téma 380 32 1 413 2012

247 44 22 313 Č 398 129 30 557 Politika 696 77 0 773

210 32 12 254

Článe k 171 0 0 171 2011 265 40 12 317

Noticka 182 1 0 183 2010 167 19 6 192

2009 242 28 8 278

Sport 38 1 0 39

Společnost 225 62 32 319

Příroda 11 18 28 57

Z 0 1 29 30 Ekonomika 161 5 0 166

5

Záznam

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Rok

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Produkce

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Téma

Západní Afrika

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Hlavní téma 362 41 27 430 2013 280 10 7 297 Č 341 37 11 389 Politika 626 18 2 646

Vedlejší téma 210 7 1 218 2012 207 6 7 220 Z 21 4 16 41 Ekonomika 89 1 0 90

Článek 190 0 0 190 2011 197 11 7 215

Noticka 234 0 0 234 2010 192 11 2 205

2009 120 10 5 135

Sport 140 6 0 146

Společnost 140 21 24 185

Příroda 1 2 2 5

Článek 44 0 0 44 2011 50 3 3 56

Noticka

77 8 3 88

2009 51 5 2 58

Sport 45 0 0 45

Společnost 49 14 7 70

Příroda 3 3 8 14

Záznam

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Rok

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Produkce

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Téma

Střední Afrika

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Hlavní téma 94 23 16 133 2013 90 17 5 112 Č 82 23 9 114 Politika 215 22 1 238

Vedlejší téma 109 17 0 126 2012 66 7 3 76 Z 8 0 6 14 Ekonomika 22 0 0 22

87 0 0 87 2010

6

Jižní Afrika

Záznam

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Rok

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem Celkem

Produkce

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Téma

Hlavní téma

Zpravodajství Publicistika Dokumenty Celkem

Vedlejší téma

151 30 30 211 2013

35 6 0 41 2012

109 15 9 133 48 Č 135 27 25 187 Politika 156 14 0 170

42 3 3 48 102

Článe k 49 0 0 49 2011 22 2 8 32 59

Noticka 43 1 0 44 2010 57 12 2 71 136

2009 48 5 8 61

Z 14 3 4 21 Ekonomika 22 0 0 22

Sport 50 5 0 55

Společnost 50 14 19 83

Příroda 0 4 11 15

7

Příloha č. 3 – Četnost záznamů jednotlivých zemí dle roků Země

13

1 2 1 5 1 3

1 1 2 4 5

1 0 2 8 1 8

8

Alžírsko

104

28

Angola

55

7

Benin

29

3

Botswana

28

6

9 1 0

Burundi

38

7

Burkina Faso

31

Čad Demokratická republika Kongo Džibutsko

0 9

Země

9 1 2

Malawi

7

2

8

2

7

6

6

12

5

61

18

73

13

9 1 7

39

3

Egypt

302

103

9 1 4 1 5 2 1 9 7

Eritrea

31

6

Etiopie

172

43

Gabon

21

1

Gambie

28

Ghana Guinea

13 28

12

1 1

1 0

0 9

4

2

5

8

212

9 13 7

58

Maroko

95

22

26

5 2 0

6 1 3

6 1 4

2 1 2

Mauritánie

36

9

8

6

4

9

Mauricius

26

8

5

4

4

5

5 1 1 1 9

0

Mosambik

12

5

1

1

4

1

9

Namibie

32

13

3

4

7

9

Niger

52

7

11

5 1 2

5 1 9

Nigérie

221

50

53

174

11

14

9 4 2 5 5

4 4 3

2 4 6

5 2 8

8 2 8

Pobřeží slonoviny Rovníková Guinea

5 2 1 3 3 8 9

12

1

3

5

3

Rwanda

68

14

20

7

7

4

4

4

Senegal

45

18

10

4

12

8 1 0

2

62

21

17

8

19

9

8

2 1 6

Seychely

77

2 2 5

Sierra Leone

44

1

8

14

1

1

1

7

4

247

35

46

8

1

0 6 1

5 5 1

27

5

107

134

19

29

4 2 5

5 2 8

87

19

0

0

0

0

0

63

22

8

5

0 1 0

0

Kamerun

3 1 8

Súdán Svatý Tomáš a Princův ostrov

2 3 3

Jižní Súdán

1 1 7 3 3

43

271

1 3 5 3 2

Somálsko Středoafrická republika

9 9 5

3 1 0 1 5 2 5

0 2 0 1 0

Svazijsko

7

5

0

Kapverdy

25

6

4 3 9

9 3 7

Tanzanie

71

18

9

78

5 5 1

Togo

34

5

13

Komory

0

0

0

Tunisko

205

45

43

62

23

0 1 1

0

Kongo

0 1 3

9

Uganda

70

14

15

Lesotho

7

2

0

2

1

Zambie

99

15

31

Libérie

42

5

9

9

6

Západní Sahara

1

0

0

256

34

2 1 3 1 5 1

1 9 7 1 0 3 2

2 1 6 1 2

0 1 4

239

1 3 4

0 1 4

1 8

86

23

7

66

14

4

7

2 8 2 5

Guinea-Bissau Jihoafrická republika

Keňa

Libye Madagaskar

5 7 1 1 0 2 7

2 5 1 6

6

Mali

Zimbabwe

5

6 1 1 4 6

8 1 7 1 0

3 1 2 1 4 1 1

1

0

0

1 4

4

3 8

8

Příloha č. 4 – Četnost témat v rámci jednotlivých zemích Země Alžírsko Angola Benin Botswana Burundi Burkina Faso Čad DRC Džibutsko Egypt Eritrea Etiopie Gabon Gambie Ghana Guinea Guinea-Bissau Jihoafrická republika Jižní Súdán Kamerun Kapverdy Keňa Komory Kongo Lesotho Libérie Libye Madagaskar Malawi Mali Maroko Mauritánie Mauricius Mosambik Namibie Niger Nigérie Pobřeží slonoviny Rovníková Guinea Rwanda Senegal Seychely Sierra Leone Somálsko Středoafrická republika Súdán Svatý Tomáš a Princův ostrov Svazijsko Tanzanie Togo Tunisko

Celkově 104 55 29 28 38 31 61 73 39 302 31 172 20 28 77 14 8 271 87 63 25 239 0 62 7 42 256 66 28 212 95 36 26 12 32 52 221 174 12 68 45 62 44 247 43 134 0 7 71 34 205

Politika 66 17 17 9 26 15 43 56 30 178 23 78 14 5 9 10 5 147 67 28 11 134 0 38 4 31 215 26 8 197 17 28 3 1 7 41 97 122 3 45 15 23 34 215 39 92 0 3 22 9 138

Ekonomika 10 8 0 2 1 0 7 1 1 7 1 22 1 0 11 3 0 19 17 0 0 29 0 2 1 2 19 7 3 4 27 2 5 2 0 4 36 25 2 9 3 23 0 11 1 14 0 0 12 0 24

Sport 24 13 3 0 3 7 1 1 1 13 1 7 3 0 45 0 1 53 0 21 3 7 0 2 0 0 1 1 2 8 15 2 1 2 1 2 35 21 4 0 5 1 1 1 0 1 0 1 1 13 15

Společnost 4 17 9 13 7 8 8 14 7 101 5 62 0 23 11 1 2 47 3 9 11 63 0 16 1 9 21 16 13 3 34 4 14 6 19 4 53 6 3 13 20 12 9 20 3 27 0 3 28 12 28

Příroda 0 0 0 4 1 1 2 1 0 3 1 3 2 0 1 0 0 5 0 5 0 6 0 4 1 0 0 16 2 0 2 0 3 1 5 1 0 0 0 1 2 3 0 0 0 0 0 0 8 0 0

9

Uganda Zambie Západní Sahara Zimbabwe

70 99 1 86

32 60 0 47

6 15 0 19

1 9 0 1

26 13 1 14

5 2 0 5

10

Příloha č. 5 – Typ vysílání dle jednotlivých zemí Země

Zpravodajství

Publicistika

Dokumentaristika

Alžírsko

81

6

0

Angola

39

5

3

Benin

17

2

5

Botswana

15

5

6

Burundi

29

5

3

Burkina Faso

25

4

2

Čad

47

6

2

34

9

1

Demokratická republika Kongo Džibutsko

29

9

0

Egypt

195

61

46

Eritrea

25

0

1

Etiopie

123

23

7

Gabon

14

2

1

Gambie

25

2

1

Ghana

67

6

1

Guinea

12

0

0

4

0

0

Guinea-Bissau Jihoafrická republika

196

24

10

Jižní Súdán

60

2

0

Kamerun

50

5

2

Kapverdy

25

1

2

Keňa

176

22

3

Komory

0

0

0

Kongo

28

4

6

Lesotho

4

2

1

Libérie

39

2

1

Libye

185

24

5

Madagaskar

36

5

13

Malawi

16

5

3

Mali

153

5

0

Maroko

65

11

8

Mauritánie

31

1

0

Mauricius

18

1

7

Mosambik

8

1

2

Namibie

17

2

12

Niger

33

0

1

Nigérie

137

5

0

Pobřeží slonoviny

120

8

2

Rovníková Guinea

12

0

0

Rwanda

45

12

0

Senegal

29

6

7

11

Seychely

50

5

4

Sierra Leone

27

4

4

164

28

0

23

9

1

72

15

7

0

0

0

Svazijsko

3

3

1

Tanzanie

57

8

5

Togo

Somálsko Středoafrická republika Súdán Svatý Tomáš a Princův ostrov

26

2

2

Tunisko

136

14

10

Uganda

47

12

3

Zambie

74

13

5

0

0

0

52

13

4

Západní Sahara Zimbabwe

12

Příloha č. 6 – Zpravodajství jednotlivých zemí dle významu zpracování Země Alžírsko

HT

Článek

VT

Noticka

Angola

49 22

18 17

20 8

17 8

Benin

8

16

0

5

10

14

2

2

Burundi

5

27

5

1

Burkina Faso

9

16

6

0

Čad

10

41

4

6

Demokratická republika Kongo

26

13

5

29

2

36

0

1

287

15

0

0

Eritrea

4

18

4

5

Etiopie

80

61

12

19

Gabon

5

8

4

4

Gambie

17

8

3

0

Ghana

46

22

6

3

Guinea

1

8

3

2

Guinea-Bissau

0

2

2

4

180

9

41

41

Jižní Súdán

36

11

15

25

Kamerun

32

13

12

6

Botswana

Džibutsko Egypt

Jihoafrická republika

Kapverdy

4

11

5

5

131

47

23

38

Komory

0

0

0

0

Kongo

22

16

0

24

Lesotho

3

4

0

0

Libérie

10

28

4

0

168

11

35

42

Madagaskar

27

11

16

12

Malawi

11

10

3

4

Mali

95

14

49

54

Maroko

45

31

8

11

Mauritánie

3

22

7

4

Mauricius

10

14

2

0

Mosambik

5

2

4

1

Namibie

16

10

5

1

Niger

13

13

8

18

Nigérie

84

10

48

79

Pobřeží slonoviny

80

17

33

44

Rovníková Guinea

2

6

4

0

Rwanda

25

22

10

11

Senegal

25

12

5

3

Seychely

9

49

1

3

Keňa

Libye

13

Sierra Leone

22

10

3

9

124

30

38

55

Středoafrická republika

14

12

7

10

Súdán

Somálsko

71

23

0

40

Svatý Tomáš a Princův ostrov

0

0

0

0

Svazijsko

2

4

1

0

Tanzanie

19

41

10

1

Togo

13

9

8

4

Tunisko

110

24

26

45

Uganda

30

24

8

8

Zambie

59

16

17

7

0

0

0

1

46

5

18

17

Západní Sahara Zimbabwe

14

Příloha č. 7 – Vyznění záznamů dle jednolivých zemí Země

Pozitivní

Neutrální

Negativní

Nehodnoceno

Alžírsko

1

19

28

56

Angola

1

10

10

34

Benin

4

0

4

21

Botswana

7

2

0

19

Burundi

2

1

2

33

Burkina Faso

4

0

5

22

Čad

3

0

7

51

Demokratická republika Kongo

3

2

21

47

Džibutsko

0

0

2

37

Egypt

75

36

178

13

Eritrea

0

0

4

27

Etiopie

27

14

36

95

Gabon

0

2

3

16

Gambie

2

15

0

11

Ghana

7

39

0

31

Guinea

0

1

0

13

Guinea-Bissau

0

0

0

8

24

99

56

92

Jižní Súdán

7

6

21

53

Kamerun

3

14

15

31

Jihoafrická republika

Kapverdy

3

1

0

21

28

23

80

108

Komory

0

0

0

0

Kongo

10

2

9

41

Lesotho

2

1

0

4

Libérie

4

0

6

32

Libye

6

15

147

88

21

2

4

39

Malawi

4

5

2

17

Mali

2

8

85

117

28

14

5

48

Mauritánie

1

2

0

33

Mauricius

10

0

0

16

Mosambik

2

3

0

7

14

0

2

16

3

4

6

39

Keňa

Madagaskar

Maroko

Namibie Niger Nigérie

13

33

37

138

Pobřeží slonoviny

6

8

66

94

Rovníková Guinea

1

1

0

10

Rwanda

4

4

17

43

Senegal

17

7

1

20

Seychely

6

2

1

53

15

Sierra Leone

1

1

19

23

Somálsko

3

5

111

128

Středoafrická republika

0

2

12

29

Súdán

11

26

32

64

Svatý Tomáš a Princův ostrov

0

0

0

0

Svazijsko

1

0

1

5

Tanzanie

10

3

6

52

2

0

11

21

Tunisko

10

15

84

96

Uganda

9

4

17

40

Zambie

11

8

40

40

Západní Sahara

0

0

0

1

Zimbabwe

7

4

34

41

Togo

16

Příloha č. 8 – Podíl české a zahraniční produkce u jednotlivých zemí Země

Česká

Zahraniční

Alžírsko

0

0

Angola

3

Benin

Česká

Zahraniční

Malawi

1

2

0

Mali

0

0

1

3

Maroko

6

2

Botswana

4

1

Mauritánie

0

0

Burundi

0

2

Mauricius

5

2

Burkina Faso

1

1

Mosambik

1

1

Čad Demokratická republika Kongo Džibutsko

0

1

Namibie

9

3

0

1

Niger

0

1

0

0

Nigérie

0

0

Egypt

19

27

Pobřeží slonoviny

1

1

Eritrea

0

1

Rovníková Guinea

0

0

Etiopie

3

4

Rwanda

0

0

Gabon

0

1

Senegal

2

5

Gambie

1

0

Seychely

2

2

Ghana

0

1

Sierra Leone

1

3

Guinea

0

0

Somálsko

0

0

Guinea-Bissau

0

0

Středoafrická republika

1

0

10

0

4

3

Jižní Súdán

0

0

0

0

Kamerun

0

2

Súdán Svatý Tomáš a Princův ostrov Svazijsko

1

0

Kapverdy

2

0

Tanzanie

1

4

Keňa

3

0

Togo

2

0

Komory

0

0

Tunisko

2

8

Kongo

5

1

Uganda

2

1

Lesotho

1

0

Zambie

5

0

Libérie

0

1

Západní Sahara

0

0

Libye

1

4

Zimbabwe

4

0

Madagaskar

3

10

Jihoafrická republika

Země

17

Příloha č. 9 – Podíl témat ve zpravodajství dle jednotlivých zemí Země Alžírsko

Politika

Ekonomika

Společnost

Sport

Příroda

Angola

62 16

10 8

23 13

3 10

0 0

Benin

16

0

3

3

0

8

2

0

7

0

Burundi

23

1

3

3

0

Burkina Faso

12

0

7

6

0

Čad

38

7

1

7

0

Demokratická republika Kongo

49

1

1

11

1

Džibutsko

26

1

1

2

0

Egypt

147

7

13

28

0

Eritrea

23

1

1

4

1

Etiopie

73

19

7

41

1

Gabon

13

1

3

0

1

Gambie

5

0

0

20

0

Ghana

9

11

44

5

1

Guinea

10

3

0

1

0

5

0

1

2

0

136

19

48

34

0

Jižní Súdán

65

17

0

3

0

Kamerun

28

0

21

7

0

Botswana

Guinea-Bissau Jihoafrická republika

Kapverdy

11

0

3

8

0

124

29

7

54

0

Komory

0

0

0

0

0

Kongo

37

2

2

10

1

Lesotho

3

1

0

0

0

Libérie

30

2

0

7

0

193

19

1

14

0

26

7

1

12

2

Keňa

Libye Madagaskar Malawi

8

3

2

7

0

192

4

8

3

0

Maroko

16

26

15

19

0

Mauritánie

28

2

2

3

0

Mauricius

3

5

1

9

0

Mosambik

1

2

2

4

0

Namibie

7

0

1

9

0

41

4

2

4

0

Mali

Niger Nigérie

97

36

33

50

0

117

24

19

4

0

3

2

4

3

0

Rwanda

38

9

0

9

0

Senegal

15

3

5

9

0

Seychely

19

23

1

9

1

Pobřeží slonoviny Rovníková Guinea

18

Sierra Leone

29

0

1

6

0

192

11

1

15

0

Středoafrická republika

31

1

0

1

0

Súdán

Somálsko

82

14

1

15

0

Svatý Tomáš a Princův ostrov

0

0

0

0

0

Svazijsko

2

0

1

0

0

Tanzanie

19

12

1

23

3

9

0

12

9

0

Tunisko

127

24

14

15

0

Uganda

26

6

1

19

3

Zambie

54

13

9

5

0

0

0

0

1

0

41

19

0

9

0

Togo

Západní Sahara Zimbabwe

19

Příloha č. 10 – Podíl témat v publicistice dle jednotlivých zemí Země

Politika

Ekonomika

Společnost

Sport

Příroda

Alžírsko

4

0

1

1

0

Angola

1

0

0

4

0

Benin

1

0

0

1

0

Botswana

1

0

0

4

0

Burundi

3

0

0

2

0

Burkina Faso

3

0

0

1

0

Čad

5

0

0

1

0

Demokratická republika Kongo

6

0

0

3

0

Džibutsko

4

0

0

5

0

Egypt

28

0

0

32

1

Eritrea

0

0

0

0

0

Etiopie

5

3

0

16

0

Gabon

1

0

0

0

0

Gambie

0

0

0

2

0

Ghana

0

0

1

5

0

Guinea

0

0

0

0

0

Guinea-Bissau

0

0

0

0

0

11

0

5

5

3

Jižní Súdán

2

0

0

0

0

Kamerun

0

0

0

2

3

Jihoafrická republika

Kapverdy

0

0

0

1

0

10

0

0

7

5

Komory

0

0

0

0

0

Kongo

1

0

0

3

0

Lesotho

1

0

0

0

1

Libérie

1

0

0

1

0

22

0

0

2

0

Madagaskar

0

0

0

2

3

Malawi

0

0

0

5

0

Mali

5

0

0

0

0

Maroko

1

1

0

8

1

Mauritánie

0

0

0

1

0

Mauricius

0

0

0

1

0

Mosambik

0

0

0

1

0

Namibie

0

0

0

3

0

Niger

0

0

0

0

0

Nigérie

0

0

2

3

0

Pobřeží slonoviny

5

1

2

0

0

Rovníková Guinea

0

0

0

0

0

Rwanda

7

0

0

4

1

Senegal

0

0

0

4

2

Seychely

4

0

0

1

0

Keňa

Libye

20

Sierra Leone

3

0

0

1

0

23

0

0

5

0

Středoafrická republika

8

0

0

1

0

Súdán

9

0

0

6

0

Svatý Tomáš a Princův ostrov

0

0

0

0

0

Svazijsko

1

0

0

2

0

Tanzanie

3

0

0

2

3

Togo

0

0

1

1

0

Tunisko

11

0

1

3

0

Uganda

6

0

0

5

1

Zambie

6

2

0

3

2

Západní Sahara

0

0

0

0

0

Zimbabwe

6

0

1

3

3

Somálsko

21

Příloha č. 11: Podíl témat v dokumentaristice dle jednotlivých zemí Země Alžírsko

Politika

Ekonomika

Společnost

Sport

Příroda

Angola

0 0

0 0

0 0

0 3

0 0

Benin

0

0

0

5

0

Botswana

0

0

0

2

4

Burundi

0

0

0

2

1

Burkina Faso

0

0

0

1

1

Čad

0

0

0

0

2

Demokratická republika Kongo

1

0

0

0

0

Džibutsko

0

0

0

0

0

Egypt

3

0

0

41

2

Eritrea

0

0

0

1

0

Etiopie

0

0

0

5

2

Gabon

0

0

0

0

1

Gambie

0

0

0

1

0

Ghana

0

0

0

1

0

Guinea

0

0

0

0

0

Guinea-Bissau

0

0

0

0

0

Jihoafrická republika

0

0

0

8

2

Jižní Súdán

0

0

0

0

0

Kamerun

0

0

0

0

2

Kapverdy

0

0

0

2

0

Keňa

0

0

0

2

1

Komory

0

0

0

0

0

Kongo

0

0

0

3

3

Lesotho

0

0

0

1

0

Libérie

0

0

0

1

0

Libye

0

0

0

5

0

Madagaskar

0

0

0

2

11

Malawi

0

0

0

1

2

Mali

0

0

0

0

0

Maroko

0

0

0

7

1

Mauritánie

0

0

0

0

0

Mauricius

0

0

0

4

3

Mosambik

0

0

0

1

1

Namibie

0

0

0

7

5

Niger

0

0

0

0

1

Nigérie

0

0

0

0

0

Pobřeží slonoviny

0

0

0

2

0

Rovníková Guinea

0

0

0

0

0

Rwanda

0

0

0

0

0

Senegal

0

0

0

7

0

Seychely

0

0

0

2

2

22

Sierra Leone

2

0

0

2

0

Somálsko

0

0

0

0

0

Středoafrická republika

0

0

0

1

0

Súdán

1

0

0

6

0

Svatý Tomáš a Princův ostrov

0

0

0

0

0

Svazijsko

0

0

0

1

0

Tanzanie

0

0

0

3

2

Togo

0

0

0

2

0

Tunisko

0

0

0

10

0

Uganda

0

0

0

2

1

Zambie

0

0

0

5

0

Západní Sahara

0

0

0

0

0

Zimbabwe

0

0

0

2

2

23