UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PRÁVNICKÁ FAKULTA

Trestněprávní aspekty asistované reprodukce (diplomová práce)

Vedoucí práce:

Autor:

JUDr. Olga Sovová, Ph.D.

Milan Paták

červen 2013

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 18. 6. 2013

….……………………. podpis

Poděkování: Rád bych na tomto místě poděkoval paní JUDr. Olze Sovové, Ph.D. za vstřícné jednání, ochotu a cenné rady při vedení diplomové práce. Děkuji i rodičům za všestrannou podporu v průběhu studia.

Obsah: Úvod .................................................................................................................................. 7 1.

2.

3.

Asistovaná reprodukce ............................................................................................ 9 1.1

Pojem, historie, metody ...................................................................................... 9

1.2

Zásady poskytování asistované reprodukce, prameny ..................................... 11

Trestní právo, medicínské právo, trestní právo a zdravotnictví ....................... 15 2.1

Trestní právo hmotné a trestní právo procesní ................................................. 15

2.2

Medicínské právo ............................................................................................. 16

2.3

Trestní právo a zdravotnictví ............................................................................ 17

Trestní odpovědnost fyzických osob a právnických osob, okolnosti vylučující

protiprávnost ................................................................................................................. 18

4.

3.1

Trestní odpovědnost fyzických a právnických osob ........................................ 18

3.2

Okolnosti vylučující protiprávnost ................................................................... 20

Vybrané trestné činy související s asistovanou reprodukcí ............................... 21 4.1

Usmrcení z nedbalosti, těžké ublížení na zdraví z nedbalosti a ublížení na

zdraví z nedbalosti v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb ........................ 21 4.1.1

Usmrcení z nedbalosti ............................................................................... 25

4.1.2

Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti ....................................................... 26

4.1.3

Ublížení na zdraví z nedbalosti ................................................................. 26

4.2

Neoprávněné nakládání s osobními údaji ......................................................... 28

4.3

Trestné činy související s neoprávněným nakládáním s lidskými tkáněmi a

orgány, lidským embryem a lidským genomem.......................................................... 33 4.3.1

Neoprávněné odebrání tkání a orgánů, nedovolené nakládání s tkáněmi a

orgány, odběr tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu ........................... 34 4.3.2

Nedovolené nakládání s lidským embryem a lidským genomem ............. 36

4.3.2.1 Embryo .................................................................................................. 36 4.3.2.2 Kmenové buňky – obecný výklad ......................................................... 41

4.3.2.3 Lidské embryonální kmenové buňky .................................................... 43 4.3.2.4 § 167 tr. zák. a výzkum na lidských embryonálních kmenových buňkách ............................................................................................................... 44 4.3.2.5 Klonování .............................................................................................. 49 4.3.2.6 Exkurz do právních řádů členských států Evropské unie ...................... 51

5.

4.4

Pomluva ............................................................................................................ 51

4.5

Neoprávněné podnikání .................................................................................... 52

4.6

Svěření dítěte do moci jiného ........................................................................... 53

4.7

Trestné činy proti majetku ................................................................................ 57

4.8

Trestněprocesní aspekty asistované reprodukce ............................................... 59

Code pénal .............................................................................................................. 62

Závěr............................................................................................................................... 64 Seznam zkratek ............................................................................................................... 66 Seznam použité literatury a pramenů .............................................................................. 67 Resumé ............................................................................................................................ 78 Summary ......................................................................................................................... 79 Klíčová slova / Key words .............................................................................................. 80

„Meč bez vah jest holé násilí, váhy bez meče jest malomocné právo.“ (Rudolf von Ihering)

Úvod Pojem asistovaná reprodukce patří mezi živě diskutovaná témata v odborné i laické veřejnosti. V roce 2013 uplynulo pětatřicet let od narození prvního dítěte počatého mimo tělo ženy. Statistiky uvádí, že celkový počet takto narozených dětí přesáhl už v roce 2012 pět miliónů a současně upozorňují, že každý šestý pár je v současnosti neschopný reprodukce přirozeným způsobem.1 Evropa je kontinentem s nejnižší úrovní úhrnné plodnosti2 na světě a zároveň kontinentem, na kterém dochází nejčastěji k využívání technik mimotělního oplodnění. Celosvětově se techniky asistované reprodukce staly základním pilířem léčby neplodnosti. Zákonodárci v zemích celého světa si uvědomují nutnost nastavení právního rámce pro poskytování metod a postupů umožňujících vznik nového života. Zákonodárci se snaží prostřednictvím právních úprav zajistit náležitou odbornou úroveň poskytování specifických zdravotních služeb a zabezpečit ochranu jak léčeným párům, tak dětem narozeným pomocí asistované reprodukce. Právní úpravy zprostředkovaně chrání lidskou důstojnost a kvalitu života samotného. V době snížené schopnosti lidské reprodukce, jako základní vlastnosti živého organismu, je věda a medicína schopna ovlivnit demografický vývoj lidské populace. Téma, které jsem pro svou diplomovou práci zvolil, považuji za zajímavé a aktuální. V době, kdy do přirozeného reprodukčního procesu vstupují další subjekty, je vhodné se komplexně i trestněprávně zamyslet nad případy společensky škodlivých jednání, pro která nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiných právních předpisů. Předkládaná práce se v úvodu zaměřuje na definování pojmu asistovaná reprodukce a předkládá historický přehled událostí, které současnému pojetí pojmu předcházely. Dále následuje exkurz do základní medicínské terminologie vztahující se k vybranému tématu. Práce pokračuje rozborem jednotlivých základních zásad, na kterých je právní úprava v České republice vybudována, a výčtem relevantních pramenů. 1

ART fact sheet - European Society of Human Reproduction and Embryology, dostupný z WWW: . 2 Úhrnná plodnost je ukazatel, který vyjadřuje průměrný počet živě narozených dětí jedné ženě během jejího reprodukčního období.

7

V práci se zamýšlím nad vztahem medicínského a trestního práva. Zároveň v práci poskytuji přehled základních podmínek vzniku trestní odpovědnosti a typologii možných pachatelů. Nejrozsáhlejší část práce je věnována trestným činům souvisejícím s asistovanou reprodukcí. Podrobně jsou v práci analyzovány především objektivní stránky skutkových podstat trestných činů. V rámci analýzy jsou v textu objasněny mimo jiné pojmy lex artis, citlivý údaj, embryo, kmenová buňka, lidská embryonální kmenová buňka, klonování, náhradní mateřství a zpracovaná oddělená část lidského těla. V závěru práce jsou přiblíženy trestněprocesní aspekty asistované reprodukce, zejména jsou akcentována specifika trestního řízení při prokazování nenáležité odborné úrovně poskytnutých zdravotních služeb. Práci završuje exkurz do ustanovení francouzského trestního zákoníku, která se vztahují k vybranému tématu. Cílem práce je poskytnout ucelený přehled trestněprávních vztahů, které mohou při poskytování asistované reprodukce vznikat. Práce zkoumá, zda současná právní úprava zaručuje dostatečnou ochranu vztahům, zájmům a hodnotám chráněným trestním zákoníkem. U trestných činů se práce zabývá otázkou potřebnosti trestní represe a uvádí návrhy de lege ferenda.

8

1. Asistovaná reprodukce 1.1 Pojem, historie, metody Platné a účinné právní předpisy České republiky lékařsky asistovanou reprodukcí (dále jen „AR“) rozumí metody a postupy, při kterých dochází k odběru zárodečných buněk, k manipulaci s nimi, ke vzniku lidského embrya oplodněním vajíčka spermií mimo tělo ženy, k manipulaci s lidskými embryi, včetně jejich uchovávání, a to za účelem umělého oplodnění ženy ze zdravotních důvodů při léčbě její neplodnosti nebo neplodnosti muže, jestliže je málo pravděpodobné nebo zcela vyloučené, aby žena otěhotněla přirozeným způsobem nebo aby donosila životaschopný plod, a jiné způsoby léčby nevedly nebo s vysokou mírou pravděpodobnosti nepovedou k jejímu otěhotnění. Druhým důvodem k umělému oplodnění je potřeba časného genetického vyšetření lidského embrya, je-li zdraví budoucího dítěte ohroženo z důvodu prokazatelného rizika přenosu geneticky podmíněných nemocí nebo vad.3 Metody a postupy AR patří do kategorie specifických zdravotních služeb. Historické základy AR lze nalézt již v 16. století v pracích tehdejších anatomů. V průběhu 19. století navazují pokusy o oplození savčích vajíček. Druhá polovina 20. století přináší zásadní objevy v oblasti biologie, genetiky a medicíny. Průkopníky v léčbě neplodnosti se stali britský fyziolog Robert G. Edwards a gynekolog Patrick Steptoe. Jejich úspěch na poli medicíny tkví v rozvoji léčby neplodnosti metodou mimotělního oplodnění (fertilizace in vitro, in vitro fertilization, IVF therapy). Historickou událostí je beze sporu narození Louise Brownové v roce 1978.4 Louise B. se stala prvním zdravým dítětem „ze zkumavky“ (test tube baby, Retortenkinder, bébééprouvette, někdy také baby maked without sex). Její narození započalo novou kapitolu v mnoha vědních oborech a oblastech. Díky R. Edwardsovi a P. Steptoe vznikl v rámci lékařství nový obor s názvem „reprodukční medicína“. O jak významný objev se jedná dokazuje udělení Nobelovy ceny v roce 2010 Robertu G. Edwardsovi v oblasti

3 4

Srov. § 3 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách. Uveřejnění celého jména a příjmení dítěte lze považovat za nevhodné.

9

fyziologie nebo medicíny.5 V Československu bylo metody mimotělního oplodnění poprvé užito v roce 1982 ve Fakultní nemocnici v Brně. Reprodukce znamená vznik nových jedinců z jedinců rodičovských a umožňuje nástup další generace. Neplodnost je nemoc reprodukčního systému. Pár se stává neplodným, pokud po dobu jednoho roku pravidelného nechráněného pohlavního styku nedojde u ženy k otěhotnění.6 Existuje mnoho faktorů ovlivňujících plodnost, resp. neplodnost. Mezi ženské faktory patří např. hormonální poruchy (ovariální faktor), sterilita ženy, neprůchodnost vejcovodů (tubární faktor), srůsty, imunologický faktor, genetické poruchy a další. Nejčastějším andrologickým faktorem je porucha spermatogeneze7, která je příčinou nízkého počtu spermií (oligospermie), nedostatečné pohyblivosti spermií (astenospermie), patologické morfologie spermií (teratospermie), resp. chybějící produkce spermií (azoospermie). Dalšími faktory mohou být poruchy genetické, případně poruchy získané (operace, úrazy, onkologická léčba). Citterbart upozorňuje: „Andrologický faktor se v posledních letech dostává na přední místo jako příčina neplodnosti a přesahuje více než 50% všech léčených manželských párů.“8 V návaznosti na zjištěnou konkrétní příčinu neplodnosti, resp. snížené plodnosti dochází v rámci AR k volbě vhodné léčebné metody, resp. postupu. Centra AR léčí neplodnost páru indukcí ovulace, intrauterinní a intrafolikulární inseminací (IUI, IFI), in vitro fertilizací a transferem embrya (IVF/ET), intracytoplazmatickou injekcí spermií (ICSI), asistovaným hatchingem nebo chirurgickým odběrem spermií (MESA, TESA, TESE). Každá metoda, resp. postup má svou lékařskou indikaci. Pro další výklad je nezbytné učinit terminologickou poznámku. V předkládané práci bude pojem „umělé oplodnění“ užíván ve smyslu zákona č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách. Umělým oplodněním ženy se rozumí zavedení spermií do pohlavních orgánů ženy, nebo přenos lidského embrya vzniklého

5

The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2010 [online]. Dostupný z WWW: . 6 Definici vytvořila Světová zdravotnická organizace. Jiné definice hovoří o minimální době dvou let. Infertility definitions and terminology, dostupný z WWW: . 7 Vývoj a zrání samčích pohlavních buněk, která je nezbytným předpokladem plodnosti. U člověka začíná v pubertě a pokračuje po celý život. 8 CITTERBART, Karel. Gynekologie. 1. vydání. Praha: Galén, 2001, s. 142.

10

oplodněním vajíčka spermií mimo tělo ženy (mimotělní oplodnění) do pohlavních orgánů ženy.9 V prvním případě dochází ke splynutí zárodečných buněk uvnitř pohlavních orgánů ženy. Druhým případem je situace, kdy ke spojení zárodečných buněk dochází v prostředí umělém (in vitro, ve zkumavce).

1.2 Zásady poskytování asistované reprodukce, prameny Poskytování AR je vybudováno na zásadách (principech, vůdčích idejích), které sice nejsou v právních předpisech přímo vyjmenovány, lze je ale z předmětné úpravy dovodit. Jedná se především o tyto zásady: zásada regulace, zásada svobodného a informovaného souhlasu, zásada prevence, zásada zákazu finančního prospěchu, zásada autorizace, zásada subsidiarity, zásada anonymity, zásada odbornosti, zásada specializace a zásada omezeného hrazení ze zdravotního pojištění. V následujících odstavcích budou přiblíženy obsahy jednotlivých základních zásad. Zásada regulace znamená, že zákonodárce problematiku AR normuje a podrobuje právní regulaci. Zákonodárce upravuje závazná pravidla chování a tím vyjadřuje zájem na vytvoření zákonného rámce pro jednání právních subjektů. Nejdůležitějším pramenem pro AR je zákon č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách jako lex specialis10 k zákonu č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Neméně důležitým je zákon č. 227/2006 Sb. o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a zákon č. 296/2008 Sb. o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka. Dalšími prameny pro oblast AR jsou: Ústava České republiky, Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina základních práv a svobod“), Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, Dodatkový protokol k Úmluvě o lidských právech a biomedicíně o zákazu klonování lidských bytostí, Úmluva o právech dítěte, zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník (po soukromoprávní rekodifikaci zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník a zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech), zákon č. 94/1963 Sb. o rodině, zákon č. 9

Srov. § 3 odst. 3 cit. zák. § 2 odst. 2 cit. zák.

10

11

101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů, zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, zákon č. 123/2000 Sb. o zdravotnických prostředcích, zákon č. 301/2000 Sb. o matrikách, jménu a příjmení, zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník, zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, zákon č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích a zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním. Jak bylo uvedeno výše, základním předpisem pro AR je zákon č. 373/2011 Sb., zejména § 3 až § 11. Na území České republiky lze AR poskytovat jen za předpokladu splnění zákonných podmínek. Pro lepší pochopení celé problematiky následuje stručný souhrn podmínek, které musí být při poskytování AR splněny: V rámci cit. zákona se zárodečnými buňkami rozumí vajíčka a spermie. Pro umělé oplodnění lze použít zárodečné buňky muže a ženy podstupující léčbu neplodnosti nebo zárodečné buňky od anonymního dárce. Záměrná volba pohlaví budoucího dítěte (sex selection11) je nepřípustná, s výjimkou případů, kdy lze volbou předejít vážným geneticky podmíněným nemocem s vazbou na pohlaví. Umělé oplodnění lze provést ženě v jejím plodném věku, avšak její věk nesmí překročit 49 let.12 Umělému oplodnění předchází písemná žádost muže a ženy hodlající zdravotní službu podstoupit (žádost neplodného páru). Žena nesmí mít k muži takový příbuzenský vztah, který by vylučoval možnost uzavření manželství.13 Vedle zásady regulace je poskytování AR ovládáno zásadou svobodného a informovaného souhlasu. Z ústavního principu nedotknutelnosti integrity osobnosti vyplývá zásada svobodného rozhodování v otázkách péče o vlastní zdraví.14 Nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.15 Z toho plyne, že jen zákon může nařídit

11

Mezi metody volby pohlaví lze zařadit třídění zárodečných buněk, preimplantační genetickou diagnostiku a umělé přerušení těhotenství (běžné zejména v asijských zemích). In GRUBB, A., LAING, J. M., MCHALE, J. V. a KENNEDY, I. Principles of medical law. 3rd ed. Oxford: Oxford University Press, 2010, s. 854. 12 V některých státech uvedené omezení neplatí. Důkazem je případ ženy, která v Ukrajině absolvovala metodu mimotělního oplodnění ve svých 66 letech. Viz Britain´s oldest mother Elizabeth Adeney returns to work [online], dostupný z WWW: . 13 Srov. § 12 zákona č. 94/1963 Sb. o rodině, který neumožňuje uzavření manželství mezi předky a potomky a mezi sourozenci. Neplatnost takového manželství vysloví soud i bez návrhu. 14 Srov. nález Ústavního soudu IV. ÚS 639/2000. 15 Srov. čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

12

povinnost podstoupit určitá vyšetření, resp. léčbu.16 Souhlas s poskytnutím zdravotních služeb se pokládá za svobodný, je-li dán bez jakéhokoliv nátlaku. Souhlas je informovaný, jsou-li pacientovi před vyslovením souhlasu poskytnuty relevantní informace.17 Poskytovatel zdravotních služeb v rámci AR je povinen neplodnému páru podat informace o povaze navrhovaných metod, jejich následcích a možných rizicích, a o způsobu nakládání s nadbytečnými lidskými embryi, včetně přepokládané výše nákladů na jejich uskladnění. Písemný souhlas musí být udělen před každým provedením umělého oplodnění. Udělování písemného souhlasu před každou individuální fertilizací vychází z principu prevence. V průběhu léčby totiž nelze vyloučit změnu postoje ženy, resp. muže ohledně pokračování v AR. Promítnutím zásady, že lidské tělo ani jeho části nesmí být jako takové zdrojem finančního prospěchu, je ustanovení §11 cit. zák. Dle zákona za odběr zárodečných buněk nevzniká osobě, které byly odebrány, nárok na finanční ani jinou úhradu. Anonymnímu dárci, resp. anonymní dárkyni, se na základě žádosti hradí jen účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložené výdaje s darováním zárodečných buněk spojené. Další zásadou při poskytování AR je zásada autorizace. Léčbu mohou provádět pouze poskytovatelé, kterým bylo uděleno oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru reprodukční medicína. V procesu AR se též uplatňuje zásada subsidiarity u jednotlivých metod a postupů. K metodě mimotělního oplodnění se přistupuje až tehdy, kdy jiné způsoby léčby neplodnosti nevedly nebo s vysokou mírou pravděpodobnosti nepovedou k otěhotnění ženy. Moderní metody a postupy léčby neplodnosti výrazně preferují zachování genetického „otcovství“ muže a genetického „mateřství“ ženy z neplodného páru (homologní inseminace). Zárodečné buňky od anonymních dárců se použijí, pokud jiné metody nevedly ke kýženému výsledku, resp. v závislosti na konkrétní situaci

16

SOLNAŘ, V., FENYK, J. a CÍSAŘOVÁ, D. Základy trestní odpovědnosti: podstatně přepracované a doplněné vydání. 1. vyd. Praha: Orac, 2003, s. 159. 17 Srov. § 34 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování.

13

nepřichází v úvahu (heterologní inseminace). V současnosti této zásadě nejvíce napomáhá metoda ICSI.18 Česká právní úprava heterologní inseminace, jakož i celý systém dárcovství zárodečných buněk, je vybudován na zásadě přísné anonymity. Poskytovatel zdravotních služeb je povinen zajistit zachování vzájemné anonymity anonymního dárce a neplodného páru a anonymity anonymního dárce a dítěte narozeného díky asistované prokreaci. V souvislosti s anonymitou vyvstává otázka, zda má dítě právo znát svůj genetický původ? Existuje právo dítěte na informaci o biologickém otci, resp. o biologické matce? V nedávné době německý soud přiznal právo ženě, která se narodila díky AR a darovaným zárodečným buňkám, znát údaje o svém biologickém otci.19 Kritici uvedeného postoje německého soudu upozorňují na možný pokles ochoty dárců k darování zárodečných buněk, pokud bude anonymita prolomena. I v České republice se objevil na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky návrh na zrušení dárcovské anonymity.20 Štěpán k celé věci dodává: „Za rozumné lze považovat přenechání rozhodnutí o informování dítěte rodičům.“21 Výběr typu dárce naopak pod přísnou anonymitu nespadá. Dle možností je neplodnému páru umožněn výběr dárce s určitými vlastnostmi (např. barvou vlasů a očí, rasou, dosaženým vzděláním, zájmy, apod.).22 Poslední zásadou je zásada odbornosti, specializace a omezeného hrazení ze zdravotního pojištění. Obor reprodukční medicíny vyžaduje nejen kvalifikované odborníky z řad lékařů, sester, laborantů, biologů, ale i kvalitní technické zázemí. Ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní péče související s umělým oplodněním nejvíce třikrát, resp. čtyřikrát za život.23

18

Intracytoplazmatická injekce spermie (Intra-Cytoplasmic Sperm Injection) do cytoplazmy oocytu. K fertilizaci oocytu tak postačuje jediná zárodečná buňka od muže z neplodného páru. 19 Samenspender-Kinder Allen Antworten [online]. 2013 [cit. 2013-02-06]. Dostupný z WWW: . 20 Poslanec ODS chce prosadit zrušení anonymity při umělém oplodnění [online]. 2013 [cit. 2013-02-06 ]. Dostupný z WWW: . 21 ŠTĚPÁN, J. Právo a moderní lékařství. 1.vyd. Praha: Panorama, 1989, s. 176. 22 Tzv. katalog dárců (donor catalogue) nabízí např. dánská European Sperm Bank. Katalog dostupný z WWW: . 23 Srov. § 15 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

14

2. Trestní

právo,

medicínské

právo,

trestní

právo

a

zdravotnictví 2.1 Trestní právo hmotné a trestní právo procesní Trestní právo je součástí právního řádu a je odvětvím práva veřejného. Rozlišujeme trestní právo hmotné a trestní právo procesní. Dle povahy subjektu trestní odpovědnosti lze trestní právo dělit na trestní právo dospělých, trestní právo mladistvých a trestní právo právnických osob. Základním účelem trestního práva hmotného je ochrana nejdůležitějších právních statků před trestnými činy.24 Obecně tedy ochránit společnost před kriminalitou a v konfliktních případech prosadit právo proti bezpráví.25 Vedle základní ochranné funkce usiluje trestní právo o sociální reintegraci pachatelů a o zajištění přiměřeného zadostiučinění obětem trestných činů.26 Trestní zákoník, jako základní předpis trestního práva: zajišťuje ochranu základních lidských práv a svobod a dalších hodnot demokratické společnosti a právního státu; realizuje trestní politiku státu založenou na zásadách zákonnosti, humanismu a subsidiarity trestní represe; pozitivně motivuje pachatele trestných činů; respektuje mezinárodní závazky České republiky a přihlašuje se k ideové diskontinuitě s právním řádem z totalitního období.27 České trestní právo hmotné je komplexně a systematicky upraveno zákonem č. 40/2009 Sb. trestní zákoník (dále jen „tr. zák.“). Na tento obecný předpis navazují zákony č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, které jsou k tr. zák. ve vztahu speciality. S trestní právem hmotným je nerozlučně spjato trestní právo procesní. Trestní právo procesní tím, že upravuje postup orgánů činných v trestním řízení, chrání též zájmy společnosti, ústavní zřízení České republiky a práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob před trestnými činy. Základním účelem trestního práva 24

JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, s. 20. NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. Vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 33. 26 Práva obětí trestných činů a jejich postavení, zejména právo na poskytnutí odborné pomoci, právo na informace a právo na peněžitou pomoc, nově vymezuje zákon č. 45/2013 Sb. o obětech trestných činů a o změně některých zákonů, účinný od 1. 8. 2013. 27 ŠÁMAL, P. Trestní zákoník a naplňování funkcí a základních zásad trestního práva hmotného. Bulletin advokacie, 2009, č. 10, s. 22. 25

15

procesního je zákonným způsobem vyšetřit skutek, odhalit pachatele skutku, který naplňuje znaky trestného činu, a postavit pachatele před soud, který o skutku rozhodne.28

2.2 Medicínské právo Nové poznatky biologie, medicíny a techniky s sebou přináší celou řadu právních, sociálních, politických, etických a ekonomických otázek. „Není divu – vždyť aplikace vědeckého pokroku naráží na četná zakořeněná sociální tabu, a zejména na církevní dogmata.“29 Medicínské (zdravotnické, zdravotní) právo není samostatným právním odvětvím a v rámci právní vědy je oborem interdisciplinárním. Císařová a Sovová upozorňují: „Medicínské právo v sobě zahrnuje pojmy práva správního, občanského, trestního, pracovního a částečně i práva mezinárodního a autorského, zejména pokud se jedná o nové technologie používané v medicíně. Veškeré pojmy medicínského práva se odvíjejí od ochrany lidského života jakožto základního práva člověka.“30 Štěpán se v souvislostech zamýšlí, nakolik svébytný komplex právních vztahů při poskytování zdravotní péče vzniká, a upozorňuje: „V současné době je lidský organismus už nejen objektem medicínské péče, ale stává se i velice významným zdrojem sociálních hodnot v různých směrech: zdrojem biologických surogátů (krev, orgány), zdrojem ochranných látek a diagnostických prostředků (krevní produkty), lidské reprodukce (artificiální početí) a v neposlední řadě i zdrojem poznání (experiment).“31 Lze shrnout, že medicínské právo upravuje právní vztahy související s právem na zdravotní péči, jejím výkonem a odpovědností za její poskytování.32 Základním právním vztahem v oblasti medicínského práva je vztah mezi pacientem a zdravotnických pracovníkem, resp. poskytovatelem zdravotních služeb. Sekundárními právními vztahy jsou vztahy mezi pacienty a zdravotními pojišťovnami a vztahy mezi poskytovateli zdravotních služeb a zdravotními pojišťovnami.

28

JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo procesní. 2. Vydání. Praha: Leges, 2011, s. 17 a s. 21. ŠTĚPÁN, J. op. cit., s. 6. Autor upozorňuje na fakt, že s obtížemi při prosazování do lékařské praxe se např. setkaly krevní transfúze, transplantace orgánů, chirurgické zákroky vedoucí ke změně pohlaví a nové metody umělé lidské reprodukce. 30 CÍSAŘOVÁ, D. SOVOVÁ, O. Trestní právo a zdravotnictví. 2. vyd. Praha: Orac, 2004, s. 12. 31 ŠTĚPÁN, J. op. cit., s. 7. 32 CÍSAŘOVÁ, D. SOVOVÁ, O. op.cit., s. 12. 29

16

2.3 Trestní právo a zdravotnictví Trestní právo používá ty nejcitelnější, nejtvrdší prostředky státního donucení, a proto má být krajním prostředkem ochrany společnosti a představovat prostředek poslední instance (ultima ratio). Trestní odpovědnost je vrcholem v hierarchii typů právní odpovědnosti. Tr. zák. zakotvuje zásadu subsidiarity trestní represe v § 12 odst. 2: „Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.“ Zásadu ultima ratio zdůrazňuje Šámal: „Legitimitu trestněprávních zásahů může odůvodnit výlučně nutnost ochrany elementárních právních hodnot před činy zvlášť škodlivými pro společnost s tím, že neexistuje jiné řešení než trestněprávní. Trestnými činy mohou být pouze závažnější případy protispolečenských jednání.“33 Pro všechny subjekty právního řádu platí zásady rovnosti před zákonem a zásada nediskriminace. Poskytování zdravotních služeb zdravotnickými pracovníky, jinými odbornými pracovníky a dalšími osobami není z pohledu trestního práva nijak zvýhodněno, resp. znevýhodněno. Současnou tendenci řešení právní odpovědnosti ze základního právního vztahu medicínského práva mezi pacientem a zdravotnickým pracovníkem (poskytovatelem zdravotních služeb) trestněprávní cestou lze považovat za neuspokojivou. Císařová a Sovová nazývají tento problém nepochopením role trestního práva a zdůrazňují nutnost nalézat v platném právu i de lege ferenda cesty, jak řešit následky pomocí jiných právních i mimoprávních mechanismů, které lépe přispějí ke smíření stran sporu.34

33

ŠÁMAL, P. Trestní zákoník a naplňování funkcí a základních zásad trestního práva hmotného. Bulletin advokacie, 2009, č. 10, s. 22. 34 CÍSAŘOVÁ, D. SOVOVÁ, O. op.cit., s. 13.

17

3. Trestní odpovědnost fyzických osob a právnických osob, okolnosti vylučující protiprávnost 3.1 Trestní odpovědnost fyzických a právnických osob České trestní právo rozlišuje tři kategorie pachatelů. Dospělým pachatelem trestného činu je ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy (je-li trestná) a v době spáchání jeho věk překročil osmnáct let.35 Pachatelem je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně.36 Druhou kategorií pachatelů jsou pachatelé mladiství. Mladistvým pachatelem je ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok věku37 a v době spáchání provinění dosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, že mohl rozpoznat jeho protiprávnost a ovládat své jednání.38 Lze shrnout, že fyzická osoba může být za trestný čin odpovědná jen v případě, kdy v době spáchání činu byla příčetná39, dovršila minimálně patnáctý rok věku (případně byla v době činu rozumově a mravně vyspělá) a zaviněně porušila nebo ohrozila zájem chráněný trestním zákonem. Mezi jednáním osoby a následkem, resp. účinkem činu, je příčinný vztah a osoba svým jednáním naplnila znaky skutkové podstaty některého trestného činu ze zvláštní části tr. zák. Trestní odpovědnost fyzických osob je tedy založena na zásadě individuální odpovědnosti a odpovědnosti za zavinění.

35

§ 22 odst. 1 tr. zák. § 22 odst. 2 tr. zák. 37 § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2003 Sb. 38 Srov. § 5 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., arg. a contrario. 39 Nepříčetným je ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání. Nepříčetnost vylučuje trestní odpovědnost. 36

18

Poslední kategorií pachatelů jsou právnické osoby. Dle sociologických výzkumů mají právnické osoby jako kolektivy osob vůli odlišnou od osob, které je tvoří.40 Trestní odpovědnost právnických osob stojí na principu přičitatelnosti. Pachatelem trestného činu uvedeného v § 7 zákona č. 418/2011 Sb. je právnická osoba, které lze přičítat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem. Pachatelem je i právnická osoba, která k provedení činu užila jiné právnické nebo fyzické osoby.41 Právnické osobě lze přičítat spáchání trestného činu, jestliže byl spáchán: a) statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, anebo jinou osobou, která byla oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat; b) tím, kdo u právnické osoby vykonával řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a); c) tím, kdo vykonával rozhodující vliv na řízení právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby; d) zaměstnancem nebo osobou v obdobném postavení při plnění pracovních úkolů na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v písm. a) až c) anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v písm. a) až c) neprovedly opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu, a tento čin byl spáchán jménem právnické osoby nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti. Trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba protiprávním způsobem jednala.42 Trestně odpovědnými nejsou Česká republika a územní samosprávný celek při výkonu veřejné moci.43 Spáchaný trestný čin je mimo jiné výsledkem charakterových vlastností pachatele, a proto je třeba intenzivněji postihovat pachatele zpětného, jehož uložený a vykonaný

40

ŠÁMAL, P., VOKOUN, R., NOTOVNÝ, O., GŘIVNA, T. a HOŘÁK, J. Trestní právo hmotné. Trestní odpovědnost právnických osob. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 30. 41 § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 418/2011 Sb. 42 Srov. § 8 odst. 1 až 3 zákona č. 418/2001 Sb. 43 Srov. § 6 odst. 1 zákona č. 418/2001 Sb.

19

trest za dřívější trestný čin nenapravil. Činy úmyslné jsou daleko zavržitelnější též z hlediska morálky, než činy spáchané z nedbalosti. 44

3.2 Okolnosti vylučující protiprávnost Okolnosti vylučující protiprávnost jsou takové okolnosti, které pachatele činu jinak trestného zbavují trestní odpovědnosti.45 Čin, který by za běžných okolností trestný byl, není trestný, jelikož byl spáchán za zvláštních okolností. Činu chybí znak protiprávnosti a jako takový je z pohledu společnosti užitečný a prospěšný.46 Tr. zák. okolnosti vylučují protiprávnost demonstrativně upravuje v hlavě III v § 28 až 32. Tr. zák. upravuje krajní nouzi, nutnou obranu, svolení poškozeného, přípustné riziko a oprávněné použití zbraně. Teorie a praxe dovozuje ještě další okolnosti vylučující protiprávnost, zejména výkon práva a plnění povinnosti.47

44

SOLNAŘ, V., FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D. a VANDUCHOVÁ, M. Systém českého trestního práva. II. Základy trestní odpovědnosti. Vyd. 1. Praha: Novatrix, 2009, s. 230. 45 JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, str. 241-242. 46 NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. Vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 256. 47 Specifické případy vyloučení trestní odpovědnosti jsou dále obsaženy ve zvláštní části tr. zák. (např. beztrestnost policejního agenta dle § 363 tr. zák.).

20

4. Vybrané trestné činy související s asistovanou reprodukcí Následující vybrané trestné činy budou rozebrány v rozsahu, ve kterém se alespoň zčásti dotýkají problematiky AR. Detailní pohled bude věnován především objektivní stránce jednotlivých trestných činů.

4.1 Usmrcení z nedbalosti, těžké ublížení na zdraví z nedbalosti a ublížení na zdraví z nedbalosti v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb Lékařské zdravotnické povolání je službou lidstvu (service of humanity). Zdraví pacientů (health of patient) a ochrana lidského života (human life) je pro lékaře nejpřednějším zájmem.48 Zdraví je stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody (state of complete physical, mental and social well-being).49 Každý člověk má právo na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví.50 Právo na zdraví v současnosti obsahuje i právo být informován o vlastním zdraví. V souvislosti s tématem předkládané práce je důležité zmínit, že součástí zdraví je i reprodukční zdraví zajišťující potomstvo, a tudíž i zachování lidského rodu a druhu. 51 Trestní právo chrání život a zdraví jednotlivce jako nejvýznamnější společenskou hodnotu. Ochrana je poskytována i životu vznikajícímu, kdy tr. zák. navazuje na větu druhou čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která stanoví: „Lidský život je hoden ochrany již před narozením.“ Uvedené potvrzuje i systematika zvláštní části tr. zák. Trestné činy proti životu a zdraví jsou zařazeny do hlavy I. Práce vychází z podstaty zdravotnického povolání, kterou je ochrana života a zdraví, a proto nezahrnuje výklad o trestných činech proti životu a zdraví spáchaných úmyslně. Zdravotní péčí se rozumí soubor činností a opatření prováděných u fyzických osob za účelem: a) předcházení, odhalení a odstranění nemoci, vady nebo zdravotního 48

Úryvek ze Ženevského lékařského slibu, který byl sestaven Světovou zdravotnickou organizací v roce 1948 [online]. V anglickém originálním znění dostupný z WWW: . 49 Tak chápe pojem zdraví Světová zdravotnická organizace v „Constitution of the World Health Organization“ [online]. Dostupný z WWW: . 50 Srov. čl. 12 odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966 (vyhláška ministra zahraničních věcí o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech č. 120/1976 Sb.). 51 TELEC, I. Chráněné statky osobnostní. Právní rozhledy. 2007, č. 8, s. 271.

21

stavu; b) udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního a funkčního stavu; c) udržení a prodloužení života a zmírnění utrpení; d) pomoci při reprodukci a porodu; e) posuzování zdravotního stavu. Zdravotní péčí se dále rozumí preventivní, diagnostické, léčebné, léčebně rehabilitační, ošetřovatelské nebo jiné zdravotní výkony prováděné zdravotnickými pracovníky za účely a) až e).52 Při výkonu zdravotnického povolání jsou složky osobnosti lidské bytosti, jako např. život, zdraví, lidská důstojnost a soukromí, ohroženy větší měrou než je tomu u jiných povolání. I sebemenší pochybení může v konkrétním případě znamenat újmu na zdraví, resp. smrt. Lidé z podstaty nejsou neomylní. Tvrzení, že lékaři nedělají chyby, je výrokově zcela nepravdivé. Je na zákonodárci, jak nastaví pravidla odpovědnosti v případě pochybení při poskytování zdravotních služeb. Zásadním pojmem pro odpovědnost ve zdravotnictví je pojem lex (lege) artis. Pojem lege artis je pojmem mimoprávním. V doslovném překladu znamená „dle pravidel (lékařského) umění“. Právní definici pojmu obsahuje zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Zákon v § 4 odst. 5 stanoví: „Náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.“ Pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni.53 Právu pacienta odpovídá povinnost poskytovatele poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni a vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňovaných práv.54 Zákonodárce se poučil z nedůsledného a příliš obecného vymezení pojmu lege artis v předchozí právní úpravě55 a nový zákon č. 372/2011 Sb. tak přichází s detailní úpravou. Nová definice potvrzuje změnu přístupu pří poskytování zdravotních služeb. Lékař opouští

52

§ 2 odst. 4 zákona č. 372/2011 Sb. § 28 odst. 2 cit. zák. Katalog práv pacienta při poskytování zdravotních služeb upravuje odstavec třetí cit. ustanovení. Pacient má např. právo na úctu, důstojné zacházení, respektování soukromí, právo znát jméno a příjmení zdravotnických pracovníků přímo zúčastněných na poskytování zdravotních služeb a právo přijímat návštěvy ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče. 54 § 45 odst. 1 cit. zák. 55 § 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu stanovil: „Zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy.“ 53

22

paternalistický56 přístup k pacientům a je povinen respektovat jejich individuální postoj. Diagnóza totiž není více než právo. Pravidla vědy a uznávané medicínské postupy se při poskytování zdravotních služeb stávají pro lékaře závaznými. Je důležité upozornit, že Česká lékařská komora je oprávněna vydávat pro své členy závazná stanoviska k odborným problémům poskytování zdravotních služeb.57 Konkrétními podmínkami a objektivními možnostmi definice rozumí omezené možnosti konkrétního zdravotnického zařízení i celého systému financování zdravotní péče.58 Pojmem lege artis se zabývá i Úmluva o lidských právech a biomedicíně59, Etický kodex České lékařské komory60 a částečně i občanský zákoník.61 Lze shrnout, že ten, kdo neposkytuje zdravotní službu na náležité odborné úrovni, jedná protiprávně a non lege artis. Příkladem postupu non lege artis může být stanovení nesprávné diagnózy spočívající v závažném porušení lékařských postupů při jejím určování tím, že lékař bezdůvodně nevyužil dostupné diagnostické metody.62 Neposkytnutí zdravotní služby na náležité odborné úrovni je ve smyslu tr. zák. porušením důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené zákonem. Nikoliv každé poskytnutí zdravotní služby na nenáležité odborné úrovni povede ke vzniku trestní odpovědnosti. Objasnění příčinného vztahu mezi protiprávním jednáním a následkem je totiž v medicíně velmi složité. Poskytnutí zdravotní služby musí být vždy hodnoceno ex ante, tj. na základě informací, které měl lékař k dispozici v době rozhodování.63 Obtíže navíc působí i prokázání zavinění. Některá rozhodnutí při 56

Paternalismus neboli ochranitelství značí autoritativní přístup vůči jedincům. Vychází z předpokladu, že jedinci sami nemohou poznat, co jim nejlépe prospívá. Srov. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, 1. Vyd. Praha: Diderot, 1999, s. 64. 57 Srov. § 2 odst. 2 písm. i) zákona č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. 58 CÍSAŘOVÁ, D. SOVOVÁ, O. op.cit., s. 21. 59 Článek 4 Úmluvy zní: „Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy.“ 60 § 2 odst. 1 kodexu stanoví: „Lékař v rámci své odborné způsobilosti a kompetence svobodně volí a provádí ty preventivní, diagnostické a léčebné úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy a které pro nemocného považuje za nejvýhodnější. Přitom je povinen respektovat v co největší možné míře vůli nemocného (nebo jeho zákonného zástupce).“ 61 § 415 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (generálně prevenční ustanovení) zní: „Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.“ 62 Srov. usnesení Nejvyššího soudu 7 Tdo 219/2005. 63 Tamtéž.

23

poskytování zdravotních služeb, i při vynaložení veškeré možné péče, se později ukážou jako nesprávná, avšak pouze následně se znalostí důsledků těchto rozhodnutí.64 V tomto případě zdravotnický pracovník nejedná zaviněně, protože v době rozhodnutí nejenže nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný tr. zák., ale vzhledem k okolnostem a osobním poměrům to vědět neměl a nemohl. V neposlední řadě se zde uplatní také obecná zásada subsidiarity trestní represe. Pro úplnost je vhodné uvést postoj Ústavního soudu, který se v soukromoprávní věci zabýval ideou spravedlivého řešení následků majících původ ve vztahu lékař˗pacient a prokazováním příčinné souvislosti mezi lékařským pochybením a následkem: „V případě aktivního jednání lékaře, který zvolí určitý léčebný postup, je velmi obtížné, ba vyloučené stanovit, zda tento postup byl nade vši rozumnou pochybnost jedinou možnou příčinou škodlivého stavu, který nastal. O to obtížnější je to v případě opomenutí, kdy lékař nezvolí postup, který na základě soudobých a dostupných znalostí lékařství zvolit mohl a měl. Prokázat, že právě a pouze toto opomenutí tvoří se škodlivým důsledkem ničím nenarušený vztah, je v podstatě nemožné. V důsledku toho je výrazně oslabeno postavení poškozeného.“65 Tr. zák. v § 16 rozlišuje tři druhy nedbalostí, ve kterých absentuje složka volní. Nedbale jedná ten, kdo ví, že může způsobem uvedeným v tr. zák. porušit nebo ohrozit zájem chráněný tr. zák., ale bez přiměřených důvodů spoléhá, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí (nedbalost vědomá). Nedbale jedná také ten, kdo neví, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný tr. zák., ale vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům to vědět má a může (nedbalost nevědomá). Jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti k zájmům chráněným tr. zák., je čin spáchán z nedbalosti hrubé. Dle Jelínka je kritériem nedbalosti zachování určité míry opatrnosti. „Nedbalostně jedná ten, kdo nedodržuje míru opatrnosti, ke které je v rámci okolností povinen, a podle svých subjektivních možností schopen.“66 Léčba neplodnosti je spojena s možnými nežádoucími účinky a zdravotními riziky. Pokud nebudeme uvažovat rizika při mikrochirurgickém odběru spermií, muži

64

SOKOL, T. Ublížení na zdraví způsobené zdravotnickými pracovníky. Právní rádce, 2005, č. 11, s. 45. Srov. usnesení Ústavního soudu I. ÚS 1919/08. 66 JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, str. 223. 65

24

žádná rizika nehrozí. Ženské zárodečné buňky jsou získávány punkcí ze zralého folikulu a aspirací folikulární tekutiny. Před punkcí může u ženy, v důsledku ovariální stimulace,

nastat

hyperstimulační

syndrom

(OHSS,

ovarian

hyperstimulation

syndrome). Jde o nadměrně silnou reakci vaječníků na hormonální stimulaci. Závažnější formy jsou provázené poruchou vnitřního prostředí, poruchou srážlivosti krve nebo výpotkem na plicích. Dalšími riziky léčby neplodnosti jsou u ženy mimoděložní těhotenství, vícečetné těhotenství, zánět v malé pánvi, cévní poranění, nežádoucí reakce na analgetika a různé formy infekce.67

4.1.1 Usmrcení z nedbalosti Kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, bude potrestán. Přísněji bude potrestán ten, kdo čin spáchá proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Spáchá-li čin proto, že hrubě porušil zákony o bezpečnosti práce nebo hygienické zákony, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.68 Smrtí člověka se rozumí smrt biologická (mozková, cerebrální)69, kdy již není možné obnovit všechny životní funkce.70 Trestný čin lze spáchat jak konáním, tak i opomenutím. Za důležitou povinnost vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou podle zákona se pokládá taková povinnost, jejíž porušení má zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život.71 Hrubým porušením je podstatně závažnější porušení právní povinnosti. Hygienickými zákony tr. zák. rozumí všechny ty zákony, které upravují hygienickou a protiepidemickou péči a jejichž porušení může vést k způsobení smrti člověka z nedbalosti. Především se jedná o tyto zákony: a) zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví; b) zákon č. 372/2011 Sb. a č. 373/2011 Sb.; c) zákon č. 374/2011 Sb. o zdravotnické záchranné službě; d) zákon č. 227/2006 Sb. o

67

Seznámení pacientek s riziky asistované reprodukce [online]. 2013 [cit. 2013-05-14 ]. Dostupný z WWW : . 68 Srov. § 143 odst. 1 až 3 tr. zák. 69 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 1501. 70 Rozdíl od smrti klinické, při které dochází pouze k zástavě životně důležitých funkcí a „navrácení“ pacienta k životu je ještě možné. Filozofie smrt chápe jako rozchod životního principu duše s tělem, z materialistického pohledu je smrtí definitivní konec fyzické i psychické stránky lidské bytosti. Srov. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, 1. Vyd. Praha: Diderot, 1999, s. 191. 71 Srov. R 11/1964.

25

výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech; e) zákon č. 378/2007 Sb. o léčivech.72

4.1.2 Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví bude potrestán. Okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby je skutečnost, že pachatel spáchal čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Ještě přísněji je trestné způsobení těžké újmy na zdraví nejméně dvou osob v důsledku hrubého porušení zákonů o bezpečnosti práce nebo hygienických zákonů.73 Těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Těžkou újmou na zdraví jsou: a) zmrzačení; b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti; c) ochromení údu; d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí; e) poškození důležitého orgánu; f) zohyzdění; g) vyvolání potratu nebo usmrcení plodu; h) mučivé útrapy; i) delší dobu trvající74 porucha zdraví.75 Z definice těžké újmy na zdraví mimo jiné vyplývá, že v případě usmrcení plodu je poškozenou těhotná žena, nikoli dosud nenarozené dítě.

4.1.3 Ublížení na zdraví z nedbalosti Trestné je jednání, kdy fyzická osoba jiné osobě z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou dle zákona. Důvodem vyšší trestnosti je těžší následek spočívající v ublížení na zdraví nejméně dvou osob proto, že pachatel hrubě porušil zákony o bezpečnosti práce nebo hygienické zákony.76 Ublížením na zdraví se rozumí stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění,

který

porušením

normálních

72

tělesných

nebo

duševních

funkcí

ŠÁMAL, P. a kol. op. cit., s. 1510. Srov. § 147 tr. zák. 74 Za delší dobu lze považovat dobu zpravidla nejméně šesti týdnů, za předpokladu, že po tuto dobu trvala vážná porucha zdraví. Srov. NOVOTNÝ, O., VOKOUN, R., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. Vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 45. 75 Srov. § 122 odst. 2 tr. zák. 76 Srov. § 148 tr. zák. 73

26

znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu77, obvyklý způsob života a který vyžaduje lékařské ošetření. Jak bylo uvedeno výše, prokázání příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a následkem, resp. účinkem, při poskytování zdravotních služeb, není jednoduché. Obtížnou a komplikovanou problematiku vzniku trestní odpovědnosti při poskytování zdravotních služeb demonstruje Beran78 na kauze chybně odebrané ledviny.79 Ve zmíněné kauze došlo k pochybení ošetřujícího lékaře, který při prvním zápisu do ambulantní karty pacienta zaměnil zdravou ledvinu za nemocnou.80 Přestože pacient absolvoval další kontrolu, příjem k operačnímu zákroku a tzn. velkou předoperační vizitu, stranová záměna odhalena nebyla. Pacient v důsledku odstranění zdravé ledviny utrpěl těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 tr. zák. Z šestice lékařů, kteří se podíleli na léčbě pacienta, byli odsouzeni operatér a ošetřující lékař, který chyboval v zápisu do zdravotnické dokumentace. Beran nesouhlasí s argumentací Nejvyššího soudu a upozorňuje: „Při hodnocení objektivní stránky nedbalostních trestných činů nevystačíme s tzv. teorií podmínky. U nedbalostních deliktů je nezbytné určit nikoli to, zda by následek bez dotyčné příčiny nenastal, nýbrž mnohem spíše to, zda je příčina adekvátní následku.“81 Případ se dostal až před Ústavní soud, který včas podanou stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost a dodal: „Nutno konstatovat, že příčinná souvislost mezi nedbalostním jednáním stěžovatele a způsobeným následkem by se objektivně přerušila jen tehdy, kdyby nová okolnost (nové jednání jiného pachatele) působila jako výlučná a samostatná příčina, která způsobila následek, bez ohledu na jednání pachatele. Tak tomu v projednávané věci zjevně nebylo. Stěžovatelův poukaz na pochybení dalších lékařů, ve smyslu jeho vyvinění, neodpovídá trestněprávní teorii a jeho akceptování by vedlo k nepřijatelnému vytrácení se individuální odpovědnosti při souběhu nedbalostního jednání více osob. Ve smyslu širší spravedlnosti a rovnosti je 77

Judikatura pracuje s dobou 7 dnů. BERAN, K. Trestní odpovědnost lékaře za chybu při ošetření pacienta. Trestněprávní revue, 2006, č. 1, s. 10. 79 Usnesení Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 486/2004. 80 V současnosti zásadním dokumentem perioperační péče je verifikační protokol, jehož účelem je zamezení záměny pacienta, výkonu, strany či orgánu. Protokol se všemi důležitými údaji podepisuje pacient, ošetřující lékař, anesteziolog a sestra. 81 Tamtéž, s. 21. 78

27

možno klást si otázku, zda trestní stíhání nemělo být vedeno i proti některým dalším lékařům, vzhledem k tomu, že stěžovatelův nesprávný postup vedl k poškození zdraví i v důsledku jejich pochybení.“ 82 Dle mého názoru patří řešení případů pochybení v oblasti poskytování zdravotních služeb primárně do oblasti občanského, resp. správního a pracovního práva. Disciplinární, pracovněprávní, správní a občanskoprávní odpovědnost by měly mít vždy přednost před odpovědností trestní. Trestnímu právu by měla být vyhrazena jen ta nejzávažnější pochybení při poskytování zdravotních služeb spáchaná z hrubé nedbalosti. Soukromoprávní prostředky, zejména omluva, náhrada škody a přiměřené zadostiučinění v penězích, mohou totiž strany sporu lépe usmířit. K zadostiučinění při zásahu do osobnostní sféry Nejvyšší soud uvádí: „Relutární zadostiučinění plní především

satisfakční

funkci,

i

když

úlohu

preventivního

významu

zákonu

odpovídajícího a spravedlivého zadostiučiní nelze vylučovat. Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo, jakož i k osobě postižené fyzické osoby.“83 Závěrem je vhodné uvést, že § 9 Disciplinárního řádu České lékařské komory upravuje smírčí řízení, jehož cílem je: „…dosažení smíru, včetně eventuální dohody o mimosoudním vypořádání případných nároků toho, kdo stížnost podal, na náhradu škody, popř. dohody dle § 307 trestního řádu nebo dohody o narovnání podle § 309 trestního řádu.“

4.2 Neoprávněné nakládání s osobními údaji Trestný čin neoprávněné nakládání s osobními údaji (§ 180 tr. zák.) uvozuje skupinu trestných činů proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství. V dnešní době prakticky téměř neexistuje oblast lidské činnosti, kde by se nevyskytovaly informační systémy, informační nebo komunikační technologie. Neustálé zdokonalování těchto technologií s sebou přináší nutnost věcné a právní ochrany dat jimi zpracovávaných.84

82

Srov. usnesení Ústavního soudu I. ÚS 519/04. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 4431/2007. 84 SMEJKAL, V. Kriminalita v prostřední informačních systémů a rekodifikace trestního zákoníku. Trestněprávní revue, 2003, č. 6, s. 161. 83

28

Samotná skutková podstata chrání nezadatelná práva z čl. 7 odst. 185 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod.86 S problematikou AR souvisí především § 180 odst. 2 tr. zák., ve kterém je postihováno jednání každého, kdo byť i z nedbalosti poruší státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti tím, že neoprávněně zveřejní, sdělí nebo zpřístupní třetí osobě osobní údaje získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, již se osobní údaje týkají. Pro správnou interpretaci skutkové podstaty je třeba vyložit zmíněné pojmy. Údaje shromažďované v rámci AR jsou buď údaji o zdravotním stavu, nebo údaji genetickými subjektu údajů. Zákonodárce definuje citlivý údaj v § 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů (dále jen „ZOOÚ“) jako osobní údaj vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství a filozofickém přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu údajů nebo jako údaj genetický subjektu údajů; citlivým údajem je také biometrický údaj, který umožňuje přímou identifikaci nebo autentizaci subjektu údajů. Podle § 4 písm. a) ZOOÚ se osobním údajem rozumí jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu.87 Údaje shromažďované v rámci AR jsou nepochybně údaji osobními, resp. citlivými. Z definice vyplývá, že každý citlivý údaj je zároveň údajem osobním a tím pádem chráněným v rámci § 180 tr. zák. Státem uloženou povinností mlčenlivosti (§ 124 tr. zák.) se rozumí povinnost zachování mlčenlivosti v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb dle § 51 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Mlčenlivost 85

Článek 7 odst. 1 Listiny zní: „Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.“ 86 Článek 10 Listiny ve svých třech odstavcích zaručuje každému právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti, a na ochranu jména. Dále zajišťuje každému ochranu před neoprávněný zasahováním do soukromého a rodinného života. Zároveň stanoví právo každého na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. 87 Srov. článek 2 písm. a) směrnice 95/46/ES, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.

29

je povinen zachovat poskytovatel zdravotních služeb88 o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Zákon dále pamatuje na případy, které se za porušení povinné mlčenlivosti nepovažují89, jako příklad lze uvést: předávání nezbytných informací pro zajištění návaznosti poskytovaných zdravotních služeb, zproštění mlčenlivosti pacientem nebo sdělování údajů nebo jiných skutečností pro potřeby trestního řízení. Obdobou zákonné povinnosti mlčenlivosti je stavovská povinnost lékařů k důslednému zachovávání lékařského tajemství, jak vyplývá z Etického kodexu České lékařské komory.90 Mlčelivosti se dotýká i Hippokratova přísaha: „Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co nesmí se sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti.“ Obdobně povinnost formuluje Ženevský lékařský slib z roku 1948: „Zdraví mých pacientů bude mým nejpřednějším zájmem. Budu zachovávat v tajnosti vše, co mi důvěrně svěří.“ Centra asistované reprodukce mají povinnost při poskytování specializované zdravotní péče omezit zpracování osobních údajů pouze na nezbytnou míru. Morávek k tomu uvádí: „..omezit se pouze na takový zásah do soukromého a osobního života činěný prostřednictvím zpracování osobních údajů, který je k dosažení tohoto cíle vhodný, nutný a přiměřený.“ 91 Ohledně množství údajů zmiňuje: „..od množství, druhu (povahy) a aktuálnosti shromážděných osobních údajů zásadně odvisí míra zásahu do soukromého a osobního života subjektu údajů.“92 V úvaze, co je přiměřené, dodává: „..nejvhodnější by bylo vycházet z prostých mezí slušnosti a zlatého pravidla, nečiň jiným to, co nechceš, aby oni činili tobě.“93 Princip minimalizace zásahu do soukromí při zpracování osobních údajů vychází se zásady minimalizace zásahu do základních práv a svobod, která je vyjádřena v čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Článek 4 odst. 1 stanoví: „Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“; odst. 4: „Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla 88

§ 2 odst.1 cit. zák. definuje poskytovatele zdravotních služeb jako osobu fyzickou nebo právnickou, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb. 89 § 51 odst. 2 a násl. cit. zák. 90 § 2 odst. 9 stavovského předpisu komory [online], dostupný z WWW: . 91 MORÁVEK, J. Ochrana osobních údajů ve zdravotnictví. Zdravotnické fórum, 2012, č. 2, s. 4. 92 Tamtéž, s. 9. 93 Tamtéž, s. 5.

30

stanovena.“ Důvodem, resp. právním titulem ke zpracování citlivých údajů, bude nejčastěji výslovný souhlas muže, resp. ženy podstupující léčbu prostřednictvím AR.94 V rámci AR je okruh povinných subjektů k mlčenlivosti značně široký. Zahrnuje nejen pracovníky zdravotnické95, pracovníky odborné96, ale i všechny další osoby, které v souvislosti se svou činností vykonávanou na základě jiných právních předpisů zjistí informace o zdravotním stavu pacienta nebo informace s tím související.97 Zmíněný fakt je dán složitostí procesu AR, nároky na personální obsazení98, odbornost99 pracovníků a nutností dodržovat standardy100 na technické vybavení center asistované reprodukce. Zveřejněním osobních údajů se rozumí jakékoli neoprávněné seznámení veřejnosti s těmito údaji. Veřejností je zde větší počet osob. Naopak ke sdělení údaje o jiném postačí neoprávněné sdělení alespoň jedné osobě. Pojem zpřístupnění údaje znamená úmyslné či nedbalostní jednání, kdy pachatel umožní alespoň jedné osobě, aby se s takovými údaji seznámila.101 Reálně si v pozadí skutkové podstaty § 180 odst. 2 můžeme představit tři situace. První situací je sdělení, resp. nedbalostní zpřístupnění citlivého údaje formou nedostatečné ochrany citlivého údaje ve zdravotnické dokumentaci o pacientovi podstupující léčbu neplodnosti. Druhou, závažnější situací, je chování prolamující 94

Srov. § 9 písm. a) a c) zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů. Pojem definuje § 2 písm. b) zákona č. 95/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. 96 Pojem vymezuje § 2 písm. c) zákona č. 96/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů. 97 § 51 odst. 5 písm. g) zákona č. 372/2011 Sb. Do okruhu subjektů budou tímto zařazeny i osoby, které na první pohled s AR nemají nic společného, ale s pacienty – klienty přichází každodenně do styku (recepční, obslužný personál, ostraha objektu centra AR). Toto tvrzení potvrzuje rozhodnutí R 32/2010, které zmiňuje, že k dokonání trestného činu se nevyžaduje, aby pachatel tyto údaje získal v materializované podobě, tj. postačí, když si získané údaje zapamatuje. 98 AR se více či méně účastní gynekolog, anesteziolog, sexuolog, embryolog, androlog, urolog, biolog, psycholog, genetik, farmaceut, sestry, laborant, manažer kvality, technik a další. 99 Např. vzdělávací program specializačního vzdělávání v oboru sexuologie a asistovaná reprodukce in Věstník MZ ČR částka 2, ročník 2011 [online], str. 333, dostupný z WWW: . 100 Doporučené standardy postupu při poskytování a vykazování asistované reprodukce, zejména doporučený minimální standard pracovišť provádějící in vitro fertilizaci doporučený pro uzavírání smluv na úhradu této léčebné metody zdravotním pojišťovnám [online], které např. obsahují podmínky pro zdravotnické činnosti, dispoziční požadavky, nároky na klinický úsek, laboratoř a na technické zázemí, dostupný z WWW: . 101 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 1793. 95

31

anonymitu dárcovství zárodečných buněk ve formě úmyslného zveřejnění, resp. sdělení citlivého údaje třetí osobě. Druhé situaci by s největší pravděpodobností předcházela žádost osob podstupující léčbu neplodnosti (případně osob narozených díky AR) ke sdělení citlivých údajů o dárcích zárodečných buněk. Třetí situací by mohl být případ neoprávněného nakládání s osobními údaji zpracovanými prostřednictvím kamerového systému se záznamem v prostorách center asistované reprodukce. Aplikační praxe k otázce kamerového systému přistupuje tak, že pořízení záznamu z kamerového systému se považuje za zpracování citlivých údajů pouze v případě, jestliže je zde účel správce osobních údajů citlivé údaje zpracovávat.102 K dokonání trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji je kumulativně nutné, aby pachatel způsobil poškozenému vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech. Závisí na detailním posouzení všech okolností, zda se v konkrétním případě bude skutečně jednat o vážnou újmu. Zejména bude brán zřetel k tomu, o jaké právo či právem chráněný zájem šlo, jaká byla intenzita újmy na tomto právu či právem chráněném zájmu a jaké následky to pro poškozeného mělo.103 Potřeba trestněprávní ochrany vyplývá ze současného stavu techniky, především z rozsáhlých možnosti zneužití získaných údajů.104 Možnosti současné techniky a především elektronické komunikace jsou obrovské. Na druhou stranu ale je nutné zmínit chování subjektů, které potřebu trestní represe částečně relativizuje. Ohledně ochrany anonymity dárců zárodečných buněk panuje v odborné veřejnosti shoda. Jiné je to však v otázce, zda v určitých případech trvat na trestněprávní ochraně osobních údajů, kdy samy subjekty tyto údaje o sobě sdělují, resp. zpřístupňují prostřednictvím internetových komunikačních rozhraní105 s různým stupněm anonymity.106 Dalším hraničním případem může být situace, kdy osoby podstupující AR se k této metodě veřejně, skrze sdělovací prostředky, hlásí.

102

MORÁVEK, J. op. cit., s. 9. Pojem zpracování ve smyslu § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb. ŠÁMAL, P. a kol., op. cit, s. 1794. 104 JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, s. 540. 105 Příkladem mohou být internetové poradny či diskuze jako www.emimino.cz/diskuse/neplodnost, www.neplodnost.org, www.ordinace.cz/diskuse, www.sanatoriumhelios.cz/diskuze, www.nasemimi.cz/diskuze-rady/problemy-s-otehotnenim-neplodnost-117.html. 106 Autoři v těchto diskuzích vystupují zcela anonymně, skrze přezdívky nebo pod svými osobními profily s kontaktními údaji. 103

32

Tr. zák. za popsané jednání umožňuje uložit trest odnětí svobody až na tři léta nebo zákaz činnosti. Okolnostmi podmiňující použití vyšší trestní sazby jsou spáchání činu členem organizované skupiny, spáchání tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí, způsobení značné škody nebo škody velkého rozsahu a spáchání činu v úmyslu získat značný prospěch nebo prospěch velkého rozsahu. Pachatelem nemůže být právnická osoba.107 Mimo trestní právo je ochrana osobních údajů, resp. osobnosti fyzické osoby, zejména její život, zdraví, občanská čest, lidská důstojnost jakož i soukromí, zabezpečována předpisy soukromého práva prostřednictvím soukromoprávních prostředků podle § 11 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „OZ“), resp. po rekodifikaci dle § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (nový) občanský zákoník (dále jen „NOZ“). Úřad pro ochranu osobních údajů je nezávislým správním úřadem, který provádí dozor nad dodržováním zákonem stanovených povinností při zpracování osobních údajů. Zároveň vede registr povolených zpracování osobních údajů, poskytuje konzultace v oblasti ochrany osobních údajů a přijímá podněty a stížnosti občanů na porušení zákona.

4.3 Trestné činy související s neoprávněným nakládáním s lidskými tkáněmi a orgány, lidským embryem a lidským genomem Trestné činy zařazené v dílu 5 hlavy I zvláštní části tr. zák. byly zavedeny do právního řádu České republiky v souvislosti s ratifikací mezinárodní Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (Úmluva o lidských právech a biomedicíně)108 a Dodatkového protokolu k Úmluvě o lidských právech a biomedicíně o zákazu klonování lidských bytostí.109 107

Srov. § 7 zák. č. 418/2011 Sb. č. 96/2001 Sb. m. s. ve znění účinném od 1. října 2001 v originálním znění „Convention for the Protection of Human Rights and Dignity of Human Being with regard to the Application of Biology and Medicine: Convention on Human Rights and Biomedicine“, nazývaná též jako „Oviedo Convention“. 109 č. 97/2001 Sb. m. s. v originálním znění „Additional Protocol to the Convention for the Protection of Human Rights and Dignity of the Human Being with regard to the Application of Biology and Medicine, on the Prohibition of Cloning Human Beings.“ 108

33

Dokumenty byly smluvními stranami přijaty s vědomím, že zneužití biologie a medicíny může vést k činům ohrožujícím lidskou důstojnost.110 Zmíněné smluvní strany se zavázaly chránit nejen důstojnost (dignity), ale i svébytnost (identity) všech lidských bytostí se zárukou úcty k integritě (integrity) bez jakékoliv diskriminace (článek 1). Zájmy a blaho lidských bytostí jsou Úmluvou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy (článek 2). Úmluva vznikla na půdě Rady Evropy. Ani jeden z tehdejších členských států nehlasoval proti návrhu textu Úmluvy. Vysvětlení je nasnadě. Úmluva stanoví pouze minimální úroveň ochrany lidských práv, jinými slovy režim Úmluvy se považuje za minimální standard.111 Úmluva se stala v českém právním řádu základním předpisem medicínského práva zakládající široký okruh práv osobám, které se podrobují zákrokům v souvislosti s léčbou či výzkumem.112

4.3.1 Neoprávněné odebrání tkání a orgánů, nedovolené nakládání s tkáněmi a orgány, odběr tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu Objektem tří trestných činů obsažených v paragrafech 164 až 166 tr. zák. je dodržování zákonných podmínek při darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů lidského původu. Zákonodárce, vedle ochrany života a zdraví osob, má zájem zabránit, zejména v souvislosti s transplantacemi, zneužívání odebraných lidských tkání, buněk a orgánů.113 Trestnými činy je postihováno chování, které je v rozporu s jinými (speciálními) právními předpisy. Jinými předpisy tr. zák. rozumí transplantační zákon114, zákon o lidských tkáních a buňkách115, zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování a zákon o specifických zdravotních službách.

110

JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, str. 516; obdobně též důvodová zpráva k tr.zák. 111 MALENOVSKÝ, J. Lidská práva v medicíně. Nový evropský právní rámec bioetiky. Respekt, 1997, č. 3. Pro předplatitele dostupný z WWW: < http://respekt.ihned.cz/archiv/>. 112 CÍSAŘOVÁ, D. SOVOVÁ, O. Trestní právo a zdravotnictví. 2. vyd. Praha: Orac, 2004, s. 32. 113 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 1656. 114 Zákon č. 285/2002 Sb. o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů. 115 Zákon č. 296/2008 Sb. o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka a o změně souvisejících zákonů.

34

Obrovský rozmach operačních technik a transplantačních dovedností pravidelně posunuje limity medicíny. Převážnou většinu životně důležitých orgánů již dnes lze transplantovat.116 S tím souvisí zvýšená poptávka nemocných pacientů po vhodných orgánech. V oblastech, kde se vyskytuje poptávka po vzácném a nedostatkovém „zboží“, může hrozit zvýšený výskyt nezákonné činnosti. Ve světle nedávných případů z Kosova117 a z německé univerzitní kliniky v Lipsku, ve které měli lékaři kliniky údajně

manipulovat

k transplantacím

118

se

systémem

zařazování

pacientů

na

čekací

listiny

, je na místě trvat na trestněprávní represi společensky škodlivých

chování ohrožujících zákonný rámec transplantací. V rámci úvahy nad nutností trestní represe nelze opomenout etickou rovinu článku 21 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně. Článek stanoví, že lidské tělo a jeho části nesmí být jako takové zdrojem finančního prospěchu (prohibition of financial gain). Kořeny uvedeného principu sahají až do středověku.119 Dostál k lidskému tělu, jako finančnímu zdroji, uvádí: „Otřesné životní podmínky obyvatel slumů se nezlepší demolicí jejich chýší, ale jedině nabídkou lepších domovů; pouhé zboření slumů by tyto lidi přimělo jenom k hledání ještě horšího místa k životu. Obdobně, zákaz prodeje orgánů potenciálním prodejcům žádné peníze nepřinese; jenom je to donutí hledat jiné, ještě méně přijatelné způsoby, jak překonat svou bídu. ,…, co je méně etické: společnost, která dovoluje prodej orgánů, nebo společnost, která nechá každý rok zemřít desítky tisíc pacientů kvůli nedostatečnému počtu orgánů?“120 V době psaní diplomové práce byl médii sledován zvýšený výskyt inzerátů, ve kterých osoby v hmotné nouzi úplatně nabízely ledviny k prodeji.121 Dostálův článek zmiňuje hranici 116

V České republice se transplantují srdce, plíce, játra, slinivka břišní a ledviny. V Rakousku např. i tenké střevo. Informace včetně podrobných statistických údajů poskytuje na svých internetových stránkách Koordinační středisko transplantací, dostupný z WWW: . 117 Obchodovali s orgány. Mezinárodní soud jim vyměřil osmiletý trest [online]. 2013 [cit. 2013-05-14]. Dostupný z WWW: . 118 Německý skandál ve zdravotnictví [online]. 2013 [cit. 2013-02-14 ]. Dostupný z WWW: , případně také Staatsanwälte ermitteln im Organspende-Skandal, . 119 Křesťanská etika považuje tělo za Boží výtvor. 120 DOSTÁL, O. Otázka vlastnictví k odděleným částem lidského těla v zahraničním srovnání. Jurisprudence, 2004, č. 3, s. 3. 121 Prodám ledvinu.Zn: Potřebuji peníze, píše se v inzerátech na Ukrajině [online]. 2013 [cit.2013-02-08 ]. Dostupný z WWW: .

35

možného zpřístupnění zákonného obchodu s lidskými orgány. Čas ukáže, zda společnost v budoucnu ustoupí od tradičních zásad, zákonodárce dekriminalizuje úplatné transplantace a tím uvolní prostor pro vytvoření zákonného trhu s lidskými orgány. Podle mého názoru aktuální vývoj takovému scénáři příliš nenasvědčuje. I přestože se tyto tři „transplantační“ trestné činy problematiky AR z převážné části nedotýkají, bylo na ně v rámci souvislostí upozorněno. Sám zákonodárce totiž zárodečné buňky vylučuje z působnosti transplantačního zákona, kdy v § 2 písm. b) zákona č. 285/2002 Sb. stanoví: „Pro účely zákona se tkání a buňkou rozumí stavební součást lidského těla včetně pozůstatků získaných při chirurgických operacích,…, s výjimkou orgánů, krve a jejich složek, pohlavních buněk, embryonálních a fetálních tkání a orgánů, vlasů, nehtů, placenty a odpadových produktů tělního metabolismu.“

4.3.2 Nedovolené nakládání s lidským embryem a lidským genomem Následující trestné činy byly zákonodárcem přijaty až po rozvinutí AR. Lidská embrya mohou zákonným způsobem vznikat pouze v rámci AR. Jediným zákonným účelem tvorby embryí je jejich užití při AR. Pro výzkum na lidských embryonálních kmenových buňkách je možné použít jen nadbytečná embrya nevyužitá v rámci AR. Můžeme tedy shrnout, že celý výzkum „stojí a padá“ zároveň s AR. Uvedené lze vyvodit i z článku 18 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, který zakazuje vytváření (creation) lidských embryí (embryos) pro výzkumné účely (research purposes). Promítnutí ustanovení Úmluvy můžeme nalézt v § 3 odst. 5 zákona o specifických zdravotních službách a také v zákoně č. 227/2006 Sb. o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech (dále jen „zákon o výzkumu na lid. embryo. kmen. buňkách“).

4.3.2.1 Embryo122 Všeobecná encyklopedie pod heslem embryo uvádí: „Zárodek, počáteční stadium individuálního vývoje mnohobuněčných organismů vznikající z oplozeného vajíčka. Embryo je vyživováno v těle matky prostřednictvím placenty,…, vývoj je ukončen porodem. U lidského embrya, které se vyvíjí v děloze matky, probíhá 122

Embryologie je nauka o zárodečném vývoji mnohobuněčných organismů. Je hodnotově neutrální.

36

organogeneze, tj. vývoj základů všech orgánových systémů, v prvních dvou měsících těhotenství; po této době se zárodek označuje jako plod (fétus).“123 Zákon č. 227/2006 Sb. o výzkumu na lid. embryo. kmen. buňkách definuje lidské embryo jako totipotentní buňku nebo seskupení takových buněk, které jsou schopny se vyvinout v lidské individuum.124 Právní úprava týkající se embryí je dnes velmi citlivým tématem ve všech zemích světa, kde se zákonodárce pokouší embryonální problematiku závazným způsobem upravit. Významné rozdíly v jednotlivých úpravách lze nalézt i mezi členskými státy Evropské unie. Členské státy se liší nejen v postoji k samotným embryím, ale i k výzkumu na lid. embryo. kmen. buňkách, o kterém bude pojednáno dále. V podkapitole níže bude také uveden krátký přehled postojů vybraných členských států Evropské unie k embryonální problematice, zejména k výzkumu embryí a lid. embryo. kmen. buněk. Právní řády se musí zabývat celou řadou otázek: Jaký právní status embryo má? Jako je možné s embryi nakládat? Jakou ochranu embryím poskytovat? Pro jaký typ experimentálního výzkumu mohou být embrya použita? Jak trestat neoprávněné nakládání s embryi? Právní předpisy týkající se embryí jsou silně podmíněné místně i časově. Jelikož zákonodárce v právních normách reflektuje hodnotový systém převážné většiny populace, jednotlivé právní úpravy se ve světě podstatně liší. S očekávaným vývojem na poli reprodukční medicíny, genetického inženýrství a výzkumu na lidských kmenových buňkách je jisté, že zákonodárce bude muset v budoucnu reagovat na pokrok vědy a medicíny. Čas ukáže, zda právo dokáže s vědou a medicínou „držet krok“, či zda bude jen následně reagovat na vzniklé důsledky a nedostatky. Embryo je něco, nebo někdo? Touto kardinální otázkou lze výstižně shrnout celý spor v rámci embryonální politiky. V následujících odstavcích budou představeny názory na daný problém a budou nastíněny možné odpovědi na položenou otázku. Názorová pře se odehrává mezi dvěma tábory. Střetává se konzervativní pojetí s pojetím liberálním. Konzervativci se snaží prosadit představu, že embryo má

123 124

Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, 1. Vyd. Praha: Diderot, 1999, s. 363. § 2 písm. d) cit. zák.

37

osobnostní status, ve snaze odvolat se na předpisy, které zaručují osobě, osobnosti, resp. člověku poměrně rozsáhlou ochranu.125 K liberálnímu pojetí Holub dodává: „Smířlivější odpůrci hovoří o potencialitě zárodku stát se člověkem. Liberální odborníci tradičně pokládají za možný začátek lidské subjektivity v té nejjednodušší podobě okamžik vydělení nervové soustavy. Napadá nás analogie se stanovováním smrti nevratnou ztrátou funkce celého mozku. Pokud by bylo embryo, jakkoliv rané, považováno za člověka, byla by možnost manipulace do budoucna vyloučena.“126 Český zákon o výzkumu na lid. embryo. kmen. buňkách hovoří o schopnosti embrya vyvinout se v lidské individuum, jinými slovy je zde zmíněna ona liberální potencialita embrya stát se člověkem. „Právě proto, že jde o život pouze potenciální, nemůže se jednat o lidský subjekt stricto sensu, o nositele práv i povinností.“127 Přijetí zákona iniciovala Národní politika výzkumu a vývoje České republiky na léta 20042008.128 Odpovědnost za návrh zákona mělo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. K účelu zákona důvodová zpráva uvádí: „Účelem zákona je zajistit respektování lidské důstojnosti a ochrany lidského života již před narozením a právně ošetřit otázky výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách.“ Primárním důvodem přijetí zákona byly závazky, které vyplývaly pro Českou republiku z mezinárodního práva a z ústavního pořádku. Čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod totiž zakotvuje ochranu lidského života již před narozením.129 Pod světlem posledního vývoje je ale zřejmé že současné pojetí statusu embrya není konečné a neměnné. Důkazem tohoto tvrzení může být rozsudek velkého senátu Soudního dvora EU ze dne 18. Října 2011.130 Případ se týkal právní ochrany, resp. patentovatelnosti biotechnologického vynálezu, který ve svém popisu zmiňoval slibnou metodu léčby pacientů s nervovou poruchou, např. s Parkinsonovou nemocí. Soudní dvůr EU rozhodoval na základě podané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Žádost byla podána Nejvyšším spolkovým soudem Německa (Bundesgerichtshof) ve věci 125

HOLUB, A. Eugenika a právo – krátké zamyšlení. Právník, 2006, č. 10, s. 1119. Tamtéž s. 1119 - 1120. 127 ŠTĚPÁN, J. Právo a moderní lékařství. 1.vyd. Praha: Panorama, 1989, s. 198. 128 Národní politika VaV 2004-2008 [online], dostupný z WWW: . 129 Doslovně odstavec zní: „Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.“ 130 Rozsudek C-34/10 [online], dostupný z WWW: . 126

38

Oliver Brüstle (majitel patentu) proti Greeenpeace eV. Na základě žaloby podané organizací Greenpeace eV totiž spolkový patentový soud (Bundespatentgericht) prohlásil dotčený patent za neplatný. O. Brüstle podal proti tomuto rozsudku odvolání k Nejvyššímu soudu, který následně položil Soudnímu dvoru tři předběžné otázky. Patent se týkal neurálních progenitorových buněk (neural precursor cells) a postupů jejich získávání z embryonálních kmenových buněk (embryonic stem cells). Soudní dvůr v rozsudku zdůraznil nutnost jednotné definice lidského embrya (uniform definition of the concept of human embryo) na území Unie. Kdyby pojem lidského embrya nebyl definován, vyvstalo by nebezpečí, že by se autoři určitých biotechnologických vynálezů pokusili požádat o jejich patentování v členských státech, ve kterých je pojem lidského embrya koncipován co nejúžeji. Taková situace by narušila řádné fungování vnitřního trhu (affect the smooth functioning of the internal market). Dále Soudní dvůr uvedl, že definice je ve státech mimořádně citlivou společenskou otázkou a v tomto případě Soudní dvůr není povolán k tomu, aby se vyjadřoval k otázkám lékařského či etického charakteru, nýbrž se musí omezit na právní výklad relevantních ustanovení směrnice.131 Z odůvodnění směrnice vyplývá, že jejím cílem je podpora investic do oblasti technologie, avšak při využívání materiálů lidského původu musí být dodržována základní práva (fundamental rights) a především lidská důstojnost (dignity of the person). Z patentovatelnosti jsou vyloučeny (excluded from patentability) postupy, jejichž užití je v rozporu s lidskou důstojností. Kontext a cíle směrnice tak ukazují, že pojem „lidské embryo“ musí být chápán široce (must be understood in a wide sense). Soudní dvůr ve svém výroku uvedl: „Článek 6 odst. 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/44/ES o právní ochraně biotechnologických vynálezů musí být vykládán v tom smyslu, že „lidským embryem" je každé lidské vajíčko (human ovum) po oplodnění, každé neoplodněné lidské vajíčko (non-fertilised human ovum), do kterého bylo implantováno buněčné jádro ze zralé lidské buňky, a každé neoplodněné lidské vajíčko, které bylo partenogenezí stimulováno k dělení a dalšímu vývoji.“ Jelikož udělení patentu na vynález v zásadě implikuje jeho průmyslové nebo obchodní využití (industrial or commercial application) musel Soudní dvůr v rozsudku rozlišit mezi účely takto: „Vyloučení patentovatelnosti týkající se použití lidských embryí pro průmyslové nebo obchodní účely, uvedené v čl. 6 odst. 2 131

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/44/ES o právní ochraně biotechnologických vynálezů.

39

písm. c) směrnice 98/44, se vztahuje i na použití pro účely vědeckého výzkumu, přičemž patentovat lze pouze použití k terapeutickému či diagnostickému účelu (therapeutic or diagnostic purposes), k němuž dochází na lidském embryu a je pro ně prospěšné. Článek 6 odst. 2 písm. c) směrnice 98/44 vylučuje patentovatelnost vynálezu, jestliže technická informace (technical teaching), která je předmětem patentové přihlášky, vyžaduje předchozí zničení lidských embryí nebo jejich použití jako výchozího materiálu, bez ohledu na stadium, ve kterém k nim dochází, a to i když popis nárokované technické informace použití lidských embryí nezmiňuje.“ Ve stručnosti lze shrnout, že z patentování jsou vyloučeny ty vynálezy, jejichž technický postup vyžaduje předchozí zničení lidských embryí. Veškerý výzkum ale zakázán nebyl. Patentovat lze vynálezy určené k terapeutickému či diagnostickému účelu, k němuž dochází na lidském embryu a je pro něj prospěšné, jinými slovy slouží k nápravě jeho vad a zlepšuje mu šanci na život. Citovaným rozsudkem se Soudní dvůr EU přiklonil ke konzervativní teorii. Proč by jinak omezoval patentovatelnost vynálezů, které předpokládají zničení lidských embryí, pokud by se klonil k teorii liberální? Omezoval by patentovatelnost, pokud by za embryo považoval jen buňku schopnou vyvinout se v lidské individuum? Omezoval by patentovatelnost, pokud by ničení lidských embryí nepovažoval za úkon narušující lidskou důstojnost? Statusem embrya se také zabývají etické teorie. Vácha132 popisuje argumenty tří hlavních teorií – ontologického personalismu, empirického funkcionalismu a gradualismu. Teorie zkoumají, zda existuje rozdíl mezi lidskou bytostí a lidskou osobou. „Při každém výzkumu se tak etika musí ptát, zda jdeme správným směrem a zda cena, kterou za nové informace platíme, není příliš vysoká.“133 Ontologický personalismus soudí, že neexistuje rozdíl mezi lidskou bytostí a lidskou osobou. Vývoj člověka je kontinuální. Lidský život existuje v nějaké podobě

132

VÁCHA, M. KONIGOVÁ, R. MAUER, M. Základy moderní lékařské etiky. 1. Vyd. Praha: Portál 2012, s. 193-199. 133 Tamtéž, s. 192.

40

stále. Každé embryo má unikátní genetický design. Ve vývoji od zygoty134 po novorozence není jednoznačný bod, od kterého lze usuzovat vznik lidské bytosti. Ve chvíli oplození vzniká něco kvalitativně nového, něco, co má potenciál stát se dospělým člověkem. S výjimkou několika málo buněk lze všechny buňky dospělého organismu zpětně od zygoty odvodit. Zygota v sobě obsahuje celou genetickou výbavu nového jedince. Destrukce embrya značí, že počínající život není plně respektován od svého počátku. Empirický funkcionalismus naproti tomu zastává názor, že existuje rozdíl mezi lidskou bytostí a lidskou osobou. Embryo je lidskou bytostí, ze které se osoba možná vyvine. Pokud embryo nedokáže vnímat libost a nelibost, nemůže být osobou. Embryo je jen shluk buněk a teprve v určitém stádiu vývoje se stane osobou. Jedná se právě jen o potencialitu embrya stát se osobou. Statistika doplňuje, že i více než polovině embryí se nidace135 nezdaří. Kompromisní řešení nabízí gradualismus. Embryo má významnou hodnotu a v průběhu nitroděložního vývoje se jeho práva zvětšují. Embryo a následné fétus má tedy nárok na odstupňovanou ochranu. Přijetím zákona o výzkumu na lid. embryo. kmen. buňkách můžeme českou úpravu označit jako liberální. Zákon č. 227/2006 Sb. umožňuje zisk lid. embryo. kmen. buněk pro výzkumné účely z nadbytečných lidských embryí, vzniklých při AR, stáří do 7 dnů s tím, že do stáří embryí se nezapočítává doba jejich kryokonzervace.136 Na úvodní položenou otázku lze odpovědět tak, že český právní řád chápe embryo spíše jako „něco“. Osobnost se utváří postupným vývojem v těle matky a je završena okamžikem porodu.

4.3.2.2 Kmenové buňky – obecný výklad Kmenové buňky jsou primární nediferencované buňky, které mají schopnost přeměnit (diferencovat) se na jakýkoliv typ buněk. Ona schopnost diferencovat se na 134

Zygota vzniká spojením samičí a samčí gamety. Oplozené vajíčko pak putuje do děložní dutiny. Cestou k děloze se rýhuje a v děloze dospívá do stádia blastocysty. Je východiskem vývoje nového jedince. 135 Nidace neboli implantace je uhnízdění oplodněného vajíčka v děložní sliznici. U ženy dochází k nidaci asi šestý den po oplození vajíčka. 136 § 8 odst. 3 zákona č. 227/2006 Sb.

41

jakýkoliv typ buněk je schopností nejcennější. Kromě unikátní schopnosti (unique ability) diferencovat se (differentiation) mají buňky schopnost své vlastní obnovy (selfrenewal).137 Lidské tělo obsahuje přes 200 druhů buněk.138 Kmenové buňky se dělí podle zdroje a podle plasticity. Podle zdroje můžeme kmenové buňky dělit na embryonální (Embryonic Stem Cells, ESC), fetální (Fetal Stem Cells, FSC), dospělé (Adult Stem Cells, ASC) a indukované pluripotentní kmenové buňky (Induced Pluripotent Stem Cells, iPSC). 139 Embryo. kmen. buňky lze získat z lidského embrya ve stadiu blastocysty pátý den po fertilizaci (oplození). Lidské embryo. kmen. buňky získané z vnitřní buněčné masy (inner cell mass) primárně kmenové nejsou, kmenovost získávají až adaptací na in vitro kulturu.140 Lze z nich získat linie embryonálních kmenových buněk, které jsou uchovávané

v kulturách

nebo

jsou

v návaznosti

na

ně

skladovány

v kryokonzervované141 formě. Nevýhodou použití v terapii je nebezpečí imunitní reakce (imunologická netolerance), neboť z pohledu pacienta se jedná o buňky cizí. Fetální kmenové buňky se získávají z plodu ve stáří 5-10 týdnů. Dospělé kmenové buňky se nacházejí v dospělých tkáních a orgánech a tvoří jejich nepatrnou část. Nevýhodou je, že tyto buňky trpí genetickými chorobami či predispozicemi jako pacient sám. Výhodou naopak je, že nehrozí negativní imunitní odpověď pacientova těla. Buňky jsou v dnešní době klinicky testovány u poranění míchy, infarktu myokardu, náhrad kostí a chrupavek. Indukované pluripotentní kmenové buňky jsou kmenové buňky uměle vytvořené z dospělých buněk těla. Výzkumy potvrdily možnost vrátit diferencované buňky do nediferencovaného (pluripotentního) stavu. Vlastnostmi jsou velmi podobné embryo. kmen. buňkám.

137

What are stem cells? [online], dostupný z WWW: . 138 Např. nervová buňka, pigmentová buňka, gliová buňka, buňka svalová, endotelová, tuková, a jiné. 139 VÁCHA, M. op. cit. , s. 210-211. 140 Typy kmenových buněk [online], dostupný z WWW: . 141 Kryokonzervace je metoda dlouhodobé konzervace v parách kapalného dusíku o teplotě -196 °C.

42

Podle plasticity Vácha dělí kmenové buňky na totipotentní, pluripotentní, multipotentní a progenitorové. Z totipotentních buněk může vzniknout kompletně celý organismus. K léčebným účelům slouží unikátní schopnost totipotentní buňky diferencovat se v buňky různých tkání a orgánů, v jejichž prostředí se právě nachází. Pluripotentní buňky mohou produkovat jakékoliv jiné buňky kromě buňky totipotentní. Buňky multipotentní mohou produkovat pouze buňky příbuzné danému typu buňky (např. kmenové buňky v kostní dřeni dají vznik všem typům krvinek). Progenitorové (unipotentní) buňky mohou dát vznik jen jedinému buněčnému typu. V poslední době dochází ve veterinární praxi k léčbě artrózy, poranění šlach a degenerativních kloubních onemocnění za pomoci kmenových buněk. Povolení vyrábět kmenové buňky pro veterinární medicínu získala prozatím v České republice jen jediná firma.142 Firma povolení získala po dvouletém testovacím provozu.143 Událost je na poli veterinární medicíny označována za přelomovou se slibnými vyhlídkami pro medicínu humánní. Firma úzce spolupracuje s Ústavem experimentální medicíny Akademie věd České republiky.144

4.3.2.3 Lidské embryonální kmenové buňky Jak bylo uvedeno výše, lid. embryo. kmen. buňky jsou získávány z lidských embryí několik dní po jejich fertilizaci. Poprvé byly izolovány v roce 1998.145 Při zisku embryo. kmen. buněk dochází k destrukci embrya. S novými objevy na poli genetického inženýrství svítá naděje, že etické otázky nebude potřeba do budoucna řešit. Embryo. kmen. buňky by již nemusely být využívány. Budoucnost jednoznačně patří kmenovým buňkám dospělým a kmenových buňkám indukovaným pluripotentním. Syka dodává: „Nebo se možná zjistí, že stejně užitečné mohou být kmenové buňky z těla dospělého člověka a že není třeba sahat na buňky lidského embrya. Výzkum v tomto směru musí

142

Firma EponaCell, s.r.o. získala povolení v únoru 2013. PETRÁŠOVÁ, L. Léčba nové generace. Zvířata teď, lidé brzy. MF Dnes, 2013, roč. 24, č. 40, s. A1 a A3. 144 Léčba zvířat pomocí kmenových buněk [online], dostupný z WWW: . 145 Za objevem stojí James Thomson a John Gearhart. 143

43

být však stále provázen soustavným a hlubokým zájmem o etické aspekty této problematiky.“146 Argumenty pro, resp. proti získávání a výzkumu lid. embryo. kmen. buněk vycházejí od postojů k samotným embryím. Pro získávání a výzkum stojí jednoznačně slibná naděje léčby řady dosud nevyléčitelných chorob (např. Parkinsonova choroba, Alzheimerova choroba, poranění míchy, roztroušená skleróza, diabetes), liberální postoj k umělému

přerušení

těhotenství

a

také

fakt,

že

mnoho

nadbytečných

kryokonzervovaných embryí, nevyužitých v rámci AR, bude časem zničeno pro nevyužitelnost. Proti získávání a výzkumu stojí dosud zčásti nevyřešený samotný morální status embrya, jako zárodku lidské osoby. Teryngel dodává: „Obchod se zdravím a s nadějí na dlouhověkost je vždy výnosný a bude svádět k tomu, aby byly etické meze v zájmu zisku překračovány. Proto Úmluva a zákon přinášejí jasný zákaz určitých činností.“147

4.3.2.4 § 167 tr. zák. a výzkum na lidských embryonálních kmenových buňkách Kdo v rozporu s jiným právním předpisem použije pro výzkum lidské embryo nebo větší množství lid. embryo. kmen. buněk nebo jejich linií, nebo doveze nebo vyveze lidské embryo nebo větší množství lid. embryo. kmen. buněk nebo jejich linií, nebo přenese lidský genom do buněk jiného živočišného druhu nebo naopak, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. Tak zní úvodní odstavec § 167 tr. zák., zásadního paragrafu pro AR a pro výzkum na embryo. kmen. buňkách. Trestný čin nedovoleného nakládání s lidským embryem a lidským genomem byl do tr. zák. zapracován v návaznosti na přijatý zákon o výzkumu na lid. embryo. kmen. buňkách a odpovídá požadavkům čl. 18 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, který stanoví: „Pokud zákon umožňuje provádět výzkum na embryích in vitro (research on embryos in vitro), musí být zákonem zajištěna odpovídající ochrana (protection) 146

SYKA, J. Bioetika a klonování lidských kmenových embryonálních buněk k prvnímu výročí vyhlášení Deklarace práv počatého dítěte. Oběžník Hnutí pro život [online], 2000, č. 4, dostupný z WWW: . 147 TERYNGEL, J. Trestní limity výzkumu embryonálních kmenových buněk. Zdravotnictví a právo, 2005, č. 11, s. 6.

44

embrya.“ Objektem trestného činu jsou lidská embrya, lid. embryo. kmen. buňky a jejich linie, lidský genom a celkově i zdravý vývoj lidské populace. Zprostředkovaně je tím chráněn i lidský život ještě před narozením.148 Trestný čin může spáchat pouze osoba fyzická.149 § 167 tr. zák. lze rozdělit na více částí. Výše citovaný odstavec první odkazuje na jiný právní předpis a postihuje nežádoucí jednání, které se ocitne s tímto jiným předpisem v rozporu. Jiným předpisem je zde zákon o výzkumu na lid. embryo. kmen. buňkách. Dovozem embrya se rozumí vstup embrya na území České republiky. Vývozem naopak jeho opuštění. Genomem se rozumí soubor všech genů obsažených v chromozómech buněčného jádra organismů daného druhu (genom jaderný).150 Buňka (cellula) je základní stavební jednotka všech živých organismů a je nositelkou základních životních projevů (vzrušivosti, pohybu a výměny látek).151 Zákon o výzkumu na lid. embryo. kmen. buňkách poskytuje základní podmínky právně aprobovaného chování. Zákon upravuje podmínky výzkumu, povolování výzkumu, kontrolu výzkumu, registraci linií lid. embryo. kmen. buněk, působnost správních a poradních orgánů a sankce za protiprávní jednání. Výzkumem na lid. embryo. kmen. buňkách zákon rozumí systematickou tvůrčí činnost konanou za účelem získání nových znalostí nebo jejich využití prováděnou na liniích lid. embryo. kmen. buněk.152 Výzkum lze provádět pouze na základě povolení, které vydává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Linie i lidská embrya určená k získání kmen. buněk musí být chráněna proti odcizení. Ministerstvo vydá povolení k výzkumu na lid. embryo. kmen. buňkách v případě splnění zákonných podmínek obsažených v § 3 až 5 zákona č. 227/2006 Sb. Výzkum musí sloužit k získávání zásadních vědeckých poznatků nebo rozšíření lékařských poznatků, které lze aplikovat na člověka. Dále výzkum musí řešit otázky, které nelze řešit na in vitro modelech se zvířecími buňkami. Současně je nutné zaručit odbornou úroveň a projekt musí být eticky přijatelný. 148

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 1681. 149 Srov. § 7 zákona č. 418/2011 Sb., arg. a contrario. 150 Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, op. cit., s. 38. 151 Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, op. cit., s. 504. 152 § 2 písm. a) zákona 227/2006 Sb.

45

Žadatelem o povolení k výzkumu může být pouze právnická osoba se sídlem v České republice, popřípadě právnická osoba, která má sídlo, ústřední správu nebo hlavní město své podnikatelské činnosti na území jiného členského státu Evropské unie, a která má na území České republiky umístěnu organizační složku. V žádosti o povolení k výzkumu je žadatel povinen uvést: obchodní firmu nebo název; adresy pracovišť a jména osob, které vykonávají funkci statutárního orgánu a především podrobný popis výzkumné činnosti s uvedením výzkumných cílů a metod. Po doručení žádosti ministerstvo bez zbytečného odkladu požádá Radu pro výzkum, vývoj a inovace153 o odborné stanovisko. Rada vypracuje stanovisko na základě posouzení Bioetické komise.154 Pokud žádost o povolení k výzkumu bezprostředně souvisí s léčebnými postupy, vyzve ministerstvo k vypracování odborného stanoviska také Ministerstvo zdravotnictví. Zpracovatelé odborných stanovisek jednoznačně doporučí nebo nedoporučí udělení povolení a uvedou důvody, které k doporučení nebo nedoporoučení vedly. Ministerstvo se může v rozhodnutí od odborných stanovisek odchýlit, vždy však uvede důvody vedoucí k takovému rozhodnutí. Povolení k výzkumu se vydává na dobu 6 let. Povolení lze na základě žádosti prodloužit nejvýše jednou o 4 roky. V případě, že právnická osoba oprávněná k výzkumu přestane splňovat zákonné podmínky nebo se v posledních dvou letech dopustí správního deliktu155, ministerstvo rozhodne o zrušení povolení k výzkumu. K výzkumu mohou být použita jen nadbytečná embrya, jestliže žena a muž, od nichž bylo nadbytečné embryo získáno, a dárce zárodečných buněk dali k tomu písemný souhlas a embryo bylo poskytnuto centrem AR. Centrum AR musí písemný souhlas uchovat nejméně po dobu 30 let ode dne jeho udělení. Výjimku z tohoto pravidla, kdy není písemný souhlas požadován, obsahuje ustanovení § 18 odst. 3 cit. zák., které pro případ, že žena, a byla-li provdána, též její manžel, a dárce zárodečných buněk nežijí nebo nejsou známi. V takovém případě mohou být nadbytečná embrya využita k získání lid. embryo. kmen. buněk, jsou-li splněny ostatní podmínky dané zákonem. Za souhlas s využitím nadbytečného embrya nesmí být osobám poskytnuta odměna. Lidské

153

Rada pro výzkum, vývoj a inovace je odborným a poradním orgánem vlády pro oblast výzkumu, vývoje a inovací. Rada plní úkoly zejména dle § 35 zákona č. 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů. 154 Bioetická komise je odborným a poradním orgánem Rady pro výzkum, vývoj a inovace. 155 Viz § 16 a násl. zákona č. 227/2006 Sb.

46

embryo. kmen. buňky lze do České republiky dovážet pouze ve formě linií. Stejný princip platí u vývozu a průvozu linií. Vyvážet lidská embrya je zakázáno. Ministerstvo při správě vydává, mění nebo ruší povolení k výzkumu. Dále ministerstvo zabezpečuje úlohu správce a provozovatele registru linií, provádí kontrolu výzkumných pracovišť a ukládá sankce za správní delikty. Výzkum lze provádět pouze na liniích registrovaných ministerstvem. Registr linií např. obsahuje: označení a adresu pracoviště, kde byla linie vytvořena; označení a adresu pracoviště, kde se linie používá; obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo právnické osoby, která linii používá; u dovezených linií datum dovozu a název země původu a u zanikajících linií datum zániku linie. Dle § 13 odst. 3 zákona č. 227/2006 Sb. jsou údaje uvedené v registru ministerstva každému přístupné, a to i prostřednictvím dálkového přístupu.156 Ministerstvo je oprávněno provádět, a to i bez ohlášení, kontrolu na výzkumném pracovišti za účelem kontroly podmínek, za kterých je výzkum prováděn. Statutární orgán nebo členové statutárního orgánu právnické osoby, která provádí výzkum, jsou povinni zajistit kontrolním pracovníkům požadované podklady. Ministerstvo následně vydá protokol o výsledku kontroly. Kontrolní činnost se řídí zákonem č. 552/1991 Sb. o státní kontrole. § 15 až 17 zákona o výzkumu na lid. embryo. kmen. buňkách dopadá na situace, kdy protiprávní jednání pachatele svoji intenzitou nenaplní některou ze skutkových podstat obsažených v § 167 tr. zák. Fyzická osoba se dle § 15 zákona č. 227/2006 Sb. dopustí přestupku tím, že provádí výzkum na lid. embryo. kmen. buňkách v rozporu se zákonem nebo v rozporu se zákonnými pravidly doveze, vyveze nebo proveze lid. embryo. kmen. buňky. Za přestupek lze fyzické osobě uložit pokutu do 20.000 Kč. Právnická osoba se dopustí správního deliktu tím, že provádí výzkum v rozporu se zákonem nebo poruší podmínky stanovené v povolení k výzkumu. Dále se právnická osoba dopustí správního deliktu tím, že: uvede nesprávné údaje v žádosti o povolení k dovozu lid. embryo. kmen. buněk nebo při registraci linií; jako osoba oprávněná

156

Údaje dostupné [online] z WWW: .

47

k výzkumu nepodá ministerstvu žádost o povolení změny zaměření výzkumu nebo provádí výzkum na liniích, které nebyly zaregistrovány. Právnická osoba oprávněná k činnosti centra AR se dopustí správního deliktu také tím, že: poskytne lidské embryo k získání lid. embryo. kmen. buněk bez písemného souhlasu nebo pro jiný než povolený výzkum; poskytne odměnu za písemný souhlas s využitím lid. embryo. kmen. buněk; nepoučí osoby uvedené v § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 227/2006 Sb. o využití nadbytečného embrya nebo neuchová písemný souhlas o využití nadbytečného embrya po dobu nejméně 30 let ode dne jeho udělení. Za správní delikt lze uložit pokutu až do výše 2.000.000 Kč. Při určení výměry se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, k jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.157 Správní delikty projednává v prvním stupni příslušné ministerstvo. Druhý odstavec § 167 tr. zák. obsahuje další tři skutkové podstaty, kde rozpor s jiným právním předpisem požadován není. Úmluva o lidských právech a biomedicíně ve svém čl. 18 stanoví zákaz vytváření lidských embryí pro výzkumné účely (research purposes). Zásada je promítnuta v § 167 odst. 2 písm. a), kdy bude potrestán ten, kdo provádí zákroky směřující k vytvoření lidského embrya pro jiný účel než pro přenesení do ženského organismu. V písmenu b) odstavce druhého je trestáno jednání toho, kdo přenese vytvořené lidské embryo do dělohy jiného živočišného druhu. K dokonání je třeba kumulativní splnění dvou podmínek. Embryo musí být přeneseno do živočišného druhu rozdílného od člověka, jehož samička má dutý svalový orgán s názvem děloha (uterus). V tomto případě může být jiným živočišným druhem jedině jedinec z druhu savců.158 Třetí skutková podstata z odstavce druhého § 167 tr. zák. zakazuje reprodukční klonování. Potrestán bude ten, kdo během výzkumu na lid. embryo. kmen. buňkách provádí s těmito buňkami manipulace směřující k vytvoření nového lidského jedince.

157

§ 17 odst. 2 zákona č. 227/2006 Sb. Mammalia, evolučně nejvyspělejší třída obratlovců charakterizována schopností udržet si stálou tělesnou teplotu s vysoce vyvinutým mozkem a s tím souvisejícím rozvojem psychických schopností. Mláďata jsou po porodu vyživována mateřským mlékem. 158

48

Okolnostmi podmiňující použití vyšší trestí sazby je: spáchání trestného činu členem organizované skupiny; opětovně; získání značného prospěchu nebo prospěchu velkého rozsahu. Poslední kvalifikovanou okolností je spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Okolnost vychází z možnosti dovozu, resp. vývozu lid. embryo. kmen. buněk na území, resp. z území České republiky. Ke spáchání výše zmíněných trestných činů v rámci § 167 tr. zák. je podmínkou sine qua non zavinění ve formě úmyslu.

4.3.2.5 Klonování Klonování je tématem, které podobně jako definice embrya rozděluje společnost jak laickou, tak odbornou. Preambule Dodatkového protokolu k Úmluvě o lidských právech a biomedicíně o zákazu klonování lidských bytostí stanoví: „Členské státy Rady Evropy, další státy a Evropské společenství, signatáři tohoto Dodatkového protokolu k Úmluvě na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny o zákazu klonování lidských bytostí, berouce na vědomí vědecký vývoj v oblasti klonování savců (mammal cloning) zejména dělením embrya (embryo splitting) a přenosem buněčného jádra (nuclear transfer); vědomy si skutečnosti, že pokrok v oblasti některých způsobů klonování může sám o sobě přispět k vědeckému poznání a k jeho aplikaci v oblasti medicíny; majíce na zřeteli, že klonování lidských bytostí se může stát technicky proveditelným; berouce na vědomí, že může nastat přirozené dělení embrya, které někdy vyústí v narození geneticky shodných dvojčat (genetically identical twins); majíce přesto na zřeteli, že umělé vytvoření lidské bytosti cestou úmyslného vytvoření geneticky shodných lidských bytostí je v rozporu s lidskou důstojností (human dignity) a jako takové tedy zakládá zneužití biologie a medicíny (misuse of biology and medicine); majíce na zřeteli, že s tímto cílem prováděné biomedicínské aktivity mohou mít závažné důsledky medicínské, psychologické a sociální povahy pro všechny zúčastněné; majíce na zřeteli účel Úmluvy o ochraně lidských práv a biomedicíně, zejména zásadu vyjádřenou v článku 1, jejímž cílem je chránit důstojnost a identitu všech lidských bytostí, se dohodly na následujícím:…“

49

Klonováním organismu dochází k vytvoření organismu geneticky identického. Zákonodárce je povolán k zaujmutí právního postoje, věda je totiž připravena. Prvním zdařilým klonem živočicha z druhu savců je ovce Dolly narozená v roce 1996.159 Po ovci Dolly pokračovaly další pokusy s klonováním vyšších živočichů. Vědeckým pracovníkům se již podařilo naklonovat myš, krávu, prase i kočku. Vývoj ukazuje, že klonovaná zvířata se dokážou dále rozmnožovat a dokonce lze získat i klon z klonu. V případě klonování zvířat se používá enukleovaný oocyt (enucleated egg cell). Oocyt, který neobsahuje jadernou DNA.160 Rozlišujeme mezi klonováním terapeutickým a klonováním reprodukčním. Rozlišovacím kritériem je účel klonování. Při reprodukčním klonování je vzniklé embryo transferováno do dělohy budoucí matky, tj. účelem je vytvoření nového jedince. Terapeutické klonování sleduje pouze zisk kmenových buněk. V současnosti panuje jednoznačně negativní postoj ke klonování reprodukčnímu. U terapeutického klonování jasný postoj nepanuje. Například Velká Británie svými právními předpisy161 dovoluje jak výzkum na nadbytečných lidských embryích, tak terapeutické klonování. Reprodukční klonování, stejně jako např. euthanasie, patří do kategorie „slippery slope“. Český právní řád zakotvuje bezpodmínečný zákaz klonování. Ustanovení tr. zák. doplňuje § 30 odst. 2 zákona o specifických zdravotních službách a § 3 odst. 3 zákona o výzkumu na lid. embryo. kmen. buňkách. Zakázán je každý postup, jehož účelem je vytvoření lidské bytosti, která má shodný lidský genom s jinou lidskou bytostí, a to živou nebo mrtvou. Dále jsou zakázány manipulace, které by během výzkumu na lid. embryo. kmen. buňkách vedly k vytvoření nového jedince. Ustanovení právního řádu České republiky vychází z Dodatkového protokolu k Úmluvě o zákazu klonování lidských bytostí, který v článku 1 stanoví: „Každý zákrok (intervention), jehož účelem je vytvořit lidskou bytost, která je geneticky shodná (genetically identical) s jinou lidskou bytostí, živou či mrtvou je nepřípustný. Pro účely tohoto článku výraz

159

Dolly byla naklonována týmem skotských vědců z Roslinova ústavu v Edinburghu pod vedením profesora Iana Wilmuta. Dolly the Sheep [online], dostupný z WWW: . 160 Deoxyribonukleová kyselina je nositelkou genetické informace organismu. 161 Srov. Human Fertilisation and Embryology Act 2008. Naopak reprodukční klonování oficiálně zakazuje Reproductive Cloning Act 2001.

50

„geneticky shodná“ lidská bytost s jinou lidskou bytostí znamená lidskou bytost, která má s jinou lidskou bytostí společný jaderný soubor genů (nuclear gene set).“

4.3.2.6 Exkurz do právních řádů členských států Evropské unie Nehledě na integrační vývoj, který se odehrává ve všech oblastech členských států Evropské unie, lze nalézt v právních řádech jednotlivých států, týkajících se problematiky lidských embryí, podstatné rozdíly. Většina států připouští výzkum na embryích v prvních dnech po jejich fertilizaci. Postoj Irska a Rakouska je v Evropské unii ojedinělý. Výzkum embryí je v těchto zemích bezpodmínečně zakázán.162 Ve Spolkové republice Německo byl přijat zákon na ochranu embryí, který výzkum na embryích výrazně omezil. Německý zákon zakazuje pořizování lid. embryo. kmen. buněk z nadbytečných embryí. Lze využít pouze linie vytvořené mimo území Německa. Finská legislativa byla naopak schválena v liberálním duchu. Výzkum embryí ve Finsku mohou provádět instituce s licencí. Výzkum je prováděn na nadbytečných lidských embryích nevyužitých v rámci AR. Prototypem liberálního pojetí je zmiňovaná úprava ve Velké Británii.

4.4 Pomluva Jak bylo uvedeno v kapitole o neoprávněném nakládání s osobními údaji, veškeré informace získané a zapsané do zdravotnické dokumentace v průběhu AR jsou právem chráněny jako citlivé údaje. Tr. zák. definuje trestný čin pomluvy v § 184 : „Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.“ Tr. zák. ustanovením chrání osobní čest a dobrou pověst každého člověka. K naplnění skutkové podstaty trestného činu se bezpodmínečně musí jednat o údaj nepravdivý, tedy údaj, který je v rozporu se skutečností. Postačí sdělení byť jen jedné osobě v jakékoliv formě. Způsobilost údaje, značnou měrou ohrozit vážnost u spoluobčanů, bude nutné posuzovat podle konkrétních okolností případu. V rámci AR lze uvažovat o sdělení 162

Embrya, vědecký výzkum a evropská legislativa [online], .

51

dostupný

z

WWW:

nepravdivého údaje ohledně plodnosti, resp. neplodnosti, případně údaje, že potomek byl počat díky darovaným zárodečným buňkám a má neznámého, resp. neznámé biologické rodiče. Takový údaj by mohl být v konkrétním případě způsobilým narušit rodinné vztahy a způsobit vážné rozpory mezi manžely. Je vyžadováno zavinění ve formě úmyslu. Úmysl pachatele musí zahrnovat nejen sdělení nepravdivého údaje, nýbrž i některý ze škodlivých následků.163 Pravdivost údaje, o který se ve skutku jedná, musí být ověřitelná. Za takový údaj nelze pokládat tvrzení, které je jen hodnotící povahy a vyjadřuje subjektivní úsudek.164 Jednočinný souběh s trestným činem neoprávněné nakládání s osobními údaji podle § 180 tr. zák. je možný, pokud osobní údaje zveřejněné, sdělené nebo zpřístupněné pachatelem budou současně nepravdivé a způsobilé vyvolat škodlivý následek podle § 184 tr. zák. 165 Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.166 Co se týče trestní represe nepravdivostí jsem přesvědčen, obdobně jako v případě nenáležité odborné úrovně poskytování zdravotních služeb, že oblast sdělování nepravdivých údajů o jiné osobě patří především do sféry soukromého práva. De lege ferenda navrhuji dekriminalizaci uvedeného jednání a vypuštění trestného činu pomluvy z tr. zák.

4.5

Neoprávněné podnikání Metody a postupy léčby neplodnosti jsou z veřejného zdravotního pojištění

hrazeny jen částečně. Zbylá část je hrazena přímo samotnými pacienty. Na území České republiky se nachází značné množství subjektů, které se AR zabývají. AR je poskytována

ve

státních,

krajských

a

obecních

zdravotnických

zařízeních,

v ambulancích nebo na soukromých klinikách. Subjekty, které komplexně metody a postupy léčby neplodnosti poskytují, jsou převážně právnické osoby soukromého práva, zejména obchodní společnosti s ručeným omezeným a společnosti akciové. 163

B 7/1973-51. TR NS 9/2004. 165 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 1830. 166 Srov. § 184 odst. 2 tr. zák. 164

52

Trestného činu neoprávněné podnikání dle § 251 tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní, obchodní, nebo jiné podnikání. Centra AR mohou být podnikateli dle zákona č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník. Tr. zák. chrání vztahy v tržní ekonomice, zajišťuje rovnost podnikatelských subjektů v rámci soutěžení a zároveň chrání zájmy spotřebitelů.167 Neoprávněné podniká ten, kdo podniká bez oprávnění, překračuje rozsah oprávnění nebo vybočuje z předmětu podnikání (činnosti). K naplnění požadavku většího rozsahu u drobného podnikání je nutné, aby neoprávněné podnikání trvalo alespoň šest měsíců.168 Pachatelem může být pouze osoba fyzická.169 Nejčastěji to bude osoba, která je statutárním orgánem nebo jeho členem nebo jiná osoba zastupující společnost. Trestní postih fyzické osoby nebrání postihu osoby právnické pro správní delikt.170 Jednočinný souběh s trestným činem poškozování spotřebitele je možný. V širších souvislostech lze k uvedenému doplnit: „Jestliže byl žalobce uznán v trestním řízení vinným, že jako majitel nestátního zdravotnického zařízení nesplnil zákonné podmínky pro jeho provoz, nemůže se úspěšně domáhat proplacení faktur z prostředků veřejného zdravotního pojištění za provedené výkony zdravotnického zařízení.“171

4.6 Svěření dítěte do moci jiného S rozvojem AR dochází k rozmachu institutu surogačního (náhradního) mateřství (surrogate motherhood, méres de substitution). Zmínku o roli náhradní matky obsahuje již kniha Genesis: „Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar. Jednou řekla Sáraj Abramovi: Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní.“172 Současné pojetí institutu je určeno zejména pro ženy s nefunkční dělohou, nebo kterým děloha chybí.173 Embryo biologických rodičů je vloženo do dělohy ženy (úplné náhradní mateřství), která za úplatu, nebo bezúplatně je ochotna pro neplodný pár absolvovat těhotenství, dítě porodit 167

ŠÁMAL, P. a kol., op. cit., s. 2552. R 5/1996. 169 Srov. § 7 zákona č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, arg. a contrario. 170 ŠÁMAL, P. a kol., op. cit., s. 2562. 171 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu 33 Odo 1557/2005. 172 Gn 16, 1-2 in Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: český ekumenický překlad. 11. Vydání. Praha: Česká Biblická společnost, 2005, 1007 s., 283 s. 173 Demonstrativní výčet je použit záměrně. V praxi se objevila i žádost o náhradní mateřství ženy, která si těhotenstvím nechtěla „poničit“ postavu. 168

53

a následně neplodnému páru (recipientům) umožnit jeho osvojení. Kvůli absenci detailní právní úpravy náhradního mateřství dnes dochází v průběhu těhotenství náhradní matky k určení otcovství k nasciturovi174 souhlasným prohlášením náhradní matky a muže z neplodného páru učiněným před matričním úřadem nebo soudem.175 V tomto kontextu má souhlasné prohlášení zlepšit výchozí pozici ženy z neplodného páru pro následné řízení o osvojení. Druhou variantou náhradního mateřství je fertilizace anonymně darovaného oocytu a následné vložení embrya do dělohy náhradní matky (částečné náhradní mateřství). Na procesu zplození a narození dítěte se dohromady mohou podílet až tři ženy – dárkyně oocytu, náhradní matka a žena, v jejímž zájmu náhradní matka dítě nosí.176 Na tomto místě je dobré poznamenat, že v současnosti se objevuje i forma tzv. autoinseminace („do it yourself insemination“, někdy též „Man Not Included“), kdy dochází k samooplodnění ženy dodaným spermatem mimo centra AR. Metoda slouží nejen neplodným párům, ale např. i párům lesbickým. Český právní řád institut náhradního mateřství neupravuje, pouze okrajově se o něm zmiňuje NOZ v § 804.177 Během účinnosti OZ se názor doktríny na problematiku náhradního mateřství ustálil na dvou opačných pólech. Část odborníků tvrdí, že aprobovanost institutu náhradního mateřství vychází z čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, který každému umožňuje činit vše, co není zákonem zakázáno. Zbylá část odborné veřejnosti se kloní k závěru, že zákonodárce úmyslně institut neupravil a současné využívání institutu zákon obchází. Štěpán178 a Haderka179 se zamýšlejí nad možnými právními otázkami, které by měl zákonodárce, pří úpravě institutu náhradního mateřství, vyřešit: Co v případě, kdy se náhradní matka v průběhu těhotenství rozhodne pro interrupci? Jak postupovat, když žena po porodu odmítne dítě „vydat“? Kdo bude o dítě pečovat při úmrtí nebo vážném onemocnění ženy, která se měla matkou stát? Jak vyřešit situaci, kdy žena odmítne dítě od náhradní matky převzít? 174

Nasciturem se rozumí dítě počaté, dosud však nenarozené. Srov. § 52 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb. o rodině. 176 KALVACH, M. Zamyšlení nad problematikou náhradního mateřství. Zdravotnictví a právo. 2009,7 8, s. 15. 177 Zákon stanoví: „Osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství.“ 178 ŠTĚPÁN, J. Právo a moderní lékařství. 1.vyd. Praha: Panorama, 1989, s. 191. 179 HADERKA, J. Surogační mateřství. Práv. Obzor, 69, 1986, č. 10, s. 917-934. 175

54

Některá centra AR možnost léčby neplodnosti za pomoci náhradní matky oficiálně nabízejí. Příkladem může být Klinika reprodukční medicíny a gynekologie Zlín. Pro zahájení léčby neplodnosti prostřednictvím náhradní matky interní předpisy kliniky uvádí: „Pro léčbu musí být přítomen jednoznačný důvod k použití náhradní matky (medicínská indikace). Nejčastěji se bude jednat o ženy, kterým byla děloha operačně odstraněna, druhou skupinou budou ženy, u kterých nedošlo k vývoji dělohy. O nutnosti využití náhradní matky rozhoduje výhradně lékař, který je specializovaný na tuto problematiku. Klinika provádí pouze samotnou léčbu, náhradní matky nezprostředkovává ani nijak nevstupuje do vztahu mezi genetickými rodiči a náhradní matkou. Klinika preferuje přenos pouze jednoho embrya z důvodu minimalizace rizik pro náhradní matku.“180 Je třeba zdůraznit, že současná i budoucí soukromoprávní úprava181 vzniku mateřství nezná zákonné výjimky a vychází ze zásady mater semper in iure certa est.182 Matkou dítěte je (vždy) žena, která je porodila. Smlouvy uzavřené mezi náhradní matkou a neplodným párem jsou de iure právně nevymahatelné. Lze dovodit, že obsahem takové smlouvy by byla povinnost náhradní matky přijmout embryo, donosit dítě a po porodu jej odevzdat objednavatelům. Za tuto povinnost by náležela náhradní matce finanční odměna a náhrada nákladů vynaložených během těhotenství. Naopak objednavatelé by byli zavázáni k úhradě odměny a nákladů, k převzetí dítěte a učinění příslušných právních kroků směřujících k osvojení. Při splnění smluvních podmínek by měli objednavatelé právo na „vydání“ dítěte, jinými slovy právo na smluvní „protiplnění“.183 S institutem náhradního mateřství souvisí trestný čin svěření dítěte do moci jiného (§ 169 tr. zák.). Kdo za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce nebo pro jiný obdobný účel, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. Objektem trestného činu je zájem na svobodě dítěte, svobodné volbě jeho životní cesty a také zájem na řádném výkonu péče vůči dítěti. Důvodem trestněprávního postihu jsou morální zásady. Zákonodárce považuje jednání za zavrženíhodné z důvodu, že je uskutečňováno za peníze, předmětem „obchodu“ je fyzická osoba a dítě je 180

Surogátní (náhradní) mateřství [online]. [cit. 2013-03-20], dostupný . 181 § 50a zákona č. 94/1963 Sb. o rodině a § 775 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. 182 Autorem zásady je Iulius Paulus. Zásada pochází z přelomu 2. a 3. století. 183 HADERKA, J. op. cit. s. 919.

55

z WWW:

degradováno na zboží.184 K finančnímu prospěchu se vyjadřuje i Úmluva o právech dítěte185, která v článku 21 písm. d) stanoví: „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy a které uznávají a (nebo) povolují (recognize and/or permit) systém osvojení (adoption),…, činí všechna opatření potřebná (appropriate measures) k zajištění toho, aby osvojení v cizí zemi (inter-country adoption) nevedlo k neoprávněnému finančnímu zisku (improper financial gain) zúčastněných osob.“ Dítětem se rozumí fyzická osoba mladší osmnácti let.186 Mezinárodní a evropské právní předpisy užívají termíny blízké českému „adopce".187 Adopcí je třeba v rámci českého právního řádu rozumět institut osvojení.188 Jiným obdobným účelem ve smyslu § 169 tr. zák. je svěření do pěstounské péče nebo jiné obdobné péče nahrazující původní rodinnou nebo jinou výchovu, a to nejen v České republice, ale i v cizině.189 Zprostředkovat osvojení dítěte z České republiky do ciziny je oprávněn pouze Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně.190 Pachatelem může být jak fyzická tak právnická osoba.191 Nejčastěji to budou rodiče, osvojitelé, poručník, pěstoun, pracovníci ústavu nebo ústav, kde probíhá ústavní, resp. ochranná výchova. Ve vztahu k AR bude pachatelem žena ˗ náhradní matka, která za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce nebo pro jiný obdobný účel. K zvlášť přitěžujícím okolnostem se řadí spáchání činu členem organizované skupiny, opětovně, spáchání s úmyslem získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, resp. prospěch velkého rozsahu; činem způsobená smrt nebo těžká újma na zdraví a spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Trestní odpovědnost za trestný čin svěření dítěte do moci jiného zaniká účinnou lítostí dle § 33 tr. zák. 184

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 1701. 185 Úmluva o právech dítěte (Convention on the Rigths of the Child) byla vyhlášena Valným shromážděním OSN v New Yorku v roce 1989. S Úmluvou vyslovilo souhlas tehdejší Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky a prezident Úmluvu dne 7. Ledna 1991 ratifikoval. Srov. sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb. 186 § 126 tr. zák. 187 Např. European Convention on the Adoption of Children CETS No.: 058, Hague Adoption Convetion. 188 Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Srov. § 63 zákona č. 94/1963 Sb. o rodině a § 794 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. 189 ŠÁMAL, P. a kol., op. cit., s. 1702. 190 Úřad byl zřízen zákonem č. 359/1999 Sb. o sociálně˗právní ochraně dětí. Úřad je správním úřadem s celostátní působností a je podřízen Ministerstvu práce a sociálních věcí. 191 Srov. § 7 zákona č. 418/2011 o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.

56

Velká Británie přijetím Surrogacy Arrangements Act 1985 detailně propracovala možnosti a průběh využívání institutu náhradního mateřství. V některých státech Spojených států amerických dokonce fungují agentury, které zprostředkovávají neplodným párům kontakt na ženy, které jsou za úplatu ochotny dítě „odnosit“.192

4.7 Trestné činy proti majetku Před tím, než bude možné zabývat se vztahem AR a majetkové trestné činnosti, je nutné objasnit právní povahu zárodečných buněk, resp. oddělených částí lidského těla. Materiál pocházející z lidského těla se stává důležitou hodnotou pro výzkum i pro léčbu pacientů.193 Oddělené části lidského těla jsou v současnosti předmětem jednání právních subjektů a v konkrétním případě mají přesně vyčíslenou majetkovou hodnotou. Zárodečné buňky lze obecně charakterizovat jako buňky, které se po určitou část života přirozeně obnovují, ale jejich kvalita je v čase proměnná. Díky novým poznatkům vědy a medicíny lze zárodečné buňky odebírat, skladovat, přepravovat, zpracovávat a částečně modifikovat. Platný OZ i NOZ stojí na zásadě, že lidské tělo ani jeho oddělené části nejsou věcí v právním smyslu. Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování pracuje s pojmem části těla takto: „Odběr části lidského těla, včetně orgánů, tkání nebo buněk (dále jen „část těla“), lze provádět pouze pro účely zdravotní péče nebo pro potřeby vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům ve zdravotnictví, nebo pokud tak stanoví jiný právní předpis, a to poskytovatelem ve zdravotnickém zařízení.“194 Z uvedeného vyplývá, že oddělené části lidského těla jsou předměty sui generis, odlišné od pojmů věc nebo osoba. Autoři Štěpán195, Drgonec196 a Dostál197 se zamýšlejí nad právním statusem materiálů humánního původu a kladou si následující otázky: Je materiál z lidského těla způsobilým předmětem vlastnictví? Jak toto vlastnictví vzniká a

192

Např. Center for Surrogate Parenting, Inc., dostupný z WWW: . 193 DOSTÁL, O. Komu patří mé tělo: Několik úvah o právním statutu oddělených částí těla a mrtvoly. Zdravotnictví a právo, 2003, č. 10, s. 8. 194 Srov. § 80 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb. 195 ŠTĚPÁN, J. op. cit., s. 284 a násl. 196 DRGONEC, J. Materiály humánního pôvodu jako objekt právnych vzťahov. Justičná revue, 1990, č. 1, s. 12. 197 DOSTÁL, O. op. cit., s. 9 a násl.

57

kdo by měl být uznán vlastníkem? Je darovaný materiál věcí ihned po odběru, nebo se jím stává až zpracováním? Pokud oddělená část není věcí, může se jí stát dodatečně? Dostál shrnuje, že materiálu pocházejícímu z lidského tělo by měl být přiznán status věci, měl by být uznán způsobilým předmětem vlastnictví a soukromoprávních dispozic. Vlastnické právo by k materiálu nabyl zpracovatel zpracováním, anebo původce automaticky při jeho oddělení. V rámci rekodifikace soukromého práva je třeba upozornit na možnou změnu pohledu na celou problematiku díky ustanovení § 112 NOZ, které zní: „Člověk může přenechat část svého těla jinému jen za podmínek stanovených jiným právním předpisem. To neplatí, jedná-li se o vlasy nebo podobné části lidského těla, které lze bezbolestně odejmout bez znecitlivění a které se přirozenou cestou obnovují; ty lze přenechat jinému i za odměnu a hledí se na ně jako na věc movitou.“ Pro další postup je nezbytné interpretovat v rámci § 134 odst. 1 tr. zák. větu druhou, která zní: „Ustanovení o věcech se vztahují i na živá zvířata, zpracované oddělené části lidského těla, peněžní prostředky na účtu a na cenné papíry, nevyplývá-li z jednotlivých ustanovení trestního zákona něco jiného.“ Ustanovení v zájmu zajištění dostatečné ochrany věcných práv vychází poněkud nad rámec chápání věci v jiných právních odvětvích.198 Zpracováním se myslí jakákoli úprava, přizpůsobení či řemeslné nebo výrobní použití.199 Dle mého názoru kryokonzervované zárodečné buňky v centrech AR lze považovat, ve smyslu § 134 tr. zák., za zpracovanou oddělenou část lidského těla. Při zkoumání podmínek vzniku trestní odpovědnosti tak lze užít ustanovení tr. zák. týkající se věcí. Na tomto místě bych rád nastínil možný průběh vzniku trestní odpovědnosti u trestných činů proti majetku, kde hmotným předmětem útoku bude zpracovaná oddělená část lidského těla: Vznik trestní odpovědnosti by se řídil povahou spáchaného činu. První kategorií by byly trestné činy poruchové, u kterých je podmínkou vzniku odpovědnosti způsobení škody na cizím majetku v určité minimální výši (např. trestný

198

KUCHTA, J. Úprava majetkových trestných činů v novém trestním zákoníku. Právní rozhledy, 2010, č. 1, s. 1. 199 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 1400.

58

čin zpronevěry dle § 206 tr. zák. je naplněn až při způsobení škody nikoli nepatrné200). Zjištění výše škody je totiž rozhodujícím kritériem pro posouzení společenské škodlivosti, tj. zda půjde o trestný čin nebo přestupek. Pod pojem majetek lze zařadit souhrn všech majetkových hodnot, tj. věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných hodnot.201 Pokud tedy lze vyčíslit cenu zpracované oddělené části lidského těla, resp. výši účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné části nebo uvedení části v předešlý stav, lze uvažovat o vzniku trestní odpovědnosti. Vyčíslení škody nebude činit obtíže např. u krevní konzervy. Druhou kategorií by byly trestné činy, které ke svému dokonání vznik škody v určité výši nevyžadují (např. trestný čin krádeže vloupáním dle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zák.). Čin je spáchán vloupáním, pokud pachatel vnikl do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly. Lze uzavřít, že i přes nemožnost přesného vyčíslení hodnoty zpracované oddělené části lidského těla (např. kryokonzervované zárodečné buňky), lze v rámci AR uvažovat i o trestných činech proti majetku. Per analogiam lze pro podporu uvedeného tvrzení zmínit povinnost výzkumníků chránit linie i lidská embrya určená k získání lid. embryo. kmen. buněk před možným odcizením dle § 3 odst. 4 zákona č. 227/2006 Sb. o výzkumu na lid. embryo. kmen. buňkách a souvisejících činnostech.

4.8 Trestněprocesní aspekty asistované reprodukce Zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním upravuje postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni.202 Zákonodárce si uvědomuje závažnost trestných činů souvisejících s AR. Řízení o trestném činu nedovoleného nakládání s lidským embryem a lidským genomem koná v prvním stupni krajský soud.203

200

§ 206 odst. 1 tr. zák. zní: „Kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné hodnoty.“ Škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000 Kč (§ 138 odst. 1 tr. zák.). 201 NOVOTNÝ, O., VOKOUN, R., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. Vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 156. 202 § 1 odst. 1 cit. zák. 203 § 17 odst. 1 písm. a) cit. zák.

59

V souvislosti s osvojením a náhradním mateřstvím je důležité zmínit, že orgány činné v trestním řízení nejsou oprávněny řešit samostatně předběžné otázky týkající se osobního stavu, o nichž se rozhoduje v řízení ve věcech občanskoprávních. Jestliže rozhodnutí o takové otázce nebylo ještě vydáno, vyčkají orgány činné v trestním řízení jeho vydání.204 V souvislosti s trestněprocesními aspekty AR je vhodné upozornit na určitá specifika trestního řízení při prokazování nenáležité odborné úrovně poskytnutých zdravotních služeb. K objasnění skutečnosti, zda byly zdravotní služby poskytnuty na náležité odborné úrovni, je třeba odborných znalostí. Orgán činný v trestním řízení si k objasnění může vyžádat odborné vyjádření dle § 105 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., pravidlem však bude přibrání znalce205 z oboru zdravotnictví. Znalci přibranému k podání znaleckého posudku se poskytnou potřebná vysvětlení ze spisu a vymezí se mu úkoly. Znalci se zpravidla uloží, aby posudek vypracoval písemně. Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může být přibrán státní orgán, vědecký ústav, vysoká škola nebo instituce specializovaná na znaleckou činnost k podání znaleckého posudku nebo k přezkoumání posudku podaného znalcem.206 Znalecký posudek bude velmi významným, ne-li zcela určujícím faktorem pro rozhodnutí o vině zdravotnického pracovníka.207 Znalec se bude vyjadřovat k léčebné metodě, její vhodnosti, přiměřenosti, míře rizik a k možným alternativám léčebného postupu.208 K hodnocení důkazů v trestním řízení Ústavní soud konstatuje: „Soud jistěže znalecký posudek hodnotí jako každý jiný důkaz, který je v rámci trestního řízení veden, je však jeho povinností i z pohledu podaného znaleckého posudku hodnotit jej v kontextu s důkazy ostatními. Účelem znaleckého posudku je objasnění skutkových okolností na základě odborných znalostí v příslušném oboru. Pokud tedy soud se závěry znaleckého posudku nesouhlasí (a v této souvislosti nevyžádá znalecký posudek revizní), musí svůj odlišný názor ve vztahu k hodnocení skutkové okolnosti pečlivě a přesvědčivě zdůvodnit, a to i s ohledem na obor, ve kterém znalec 204

§ 9 odst. 2 cit. zák. Podmínky výkonu znalecké činnosti upravuje zákon č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících. 206 Srov. § 110 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním. 207 Problematikou znaleckých posudků z oboru zdravotnictví a postupů lege artis se zabýval kongres uspořádaný Českou lékařskou komorou v roce 2009. Závěry a doporučení kongresu dostupný z WWW: <www.lkcr.cz/doc/tempus_file/tempus-medicorum-42012-70.pdf>. 208 SOKOL, T. Ublížení na zdraví způsobené zdravotnickými pracovníky. Právní rádce, 2005, č. 11, s. 45. 205

60

odbornost uplatnil.“209 K povaze znaleckého posudku se obdobně vyjadřuje též Nejvyšší soud: „Zásada volného hodnocení důkazů se vztahuje i na hodnocení znaleckého posudku, tzn. že soud jím není bezpodmínečně vázáný. Soud ovšem nemůže nahradit odborné závěry znalce vlastními úvahami. Je však povinen prověřit, zda znalec přihlédl ke všem skutečnostem rozhodným pro zodpovězení zadaných otázek a zda jeho závěry mají oporu v provedeném dokazování.“210

209 210

Srov. nález Ústavního soudu III. ÚS 77/01. Srov. Usnesení Nejvyššího soudu 3 Tdo 687/2009.

61

5. Code pénal Následující odstavce budou věnovány trestným činům z trestního zákoníku Francouzské republiky (Code pénal), které se dotýkají problematiky AR. Code pénal upravuje tuto problematiku v obdobném rozsahu jako český tr. zák. Oddíl chránící samotnou podstatu lidského pokolení (lidského druhu, protection de l´espèce humaine) postihuje jednání související s reprodukčním klonováním (clonage reproductif). Je zakázáno vytvoření jedince se stejnou genetickou výbavou žijící nebo zemřelé osoby (génétiquement identique à une autra personne vivante ou décédée). Zároveň se zakazují veškeré formy propagace eugenických praktik (eugénisme) a reprodukčního klonování. Ustanovení Code pénal se použije i tehdy, pokud uvedená jednání byla spáchána v zahraničí francouzských občanem nebo osobou mající na francouzském území trvalý pobyt (personne rèsidant habituellement). Za uvedená jednání může být uložen trest odnětí svobody ve výši až deseti let (dix ans d´emprisonnement) nebo peněžitý trest do částky 150.000 €. Po oddíle, který ochraňuje lidské pokolení, následuje oddíl chránící lidské tělo a jeho části (protection du corps humain). Ten, kdo pro sebe nebo pro jiného obstará za úplatu lidský orgán (organe contre un paiement), může být potrestán až sedmi lety trestu odnětí svobody. Stejně bude potrestán ten, kdo takový obchod zprostředkuje. Veškeré dispozice s orgány musí splňovat podmínky dané zdravotnickými předpisy (code de la santé publique). Stejná pravidla se uplatní i pro obstarávání lidských tkání (tissus), buněk (cellules) a tělních produktů (produits de corps) za úplatu s úmyslem následného využití v buněčné terapii (thérapie cellulaire), vývozu, resp. dovozu bez zákonné autorizace (autorisation). Za trestné je prohlášeno shromažďování nebo odebírání zárodečných buněk (gamètes) bez písemného souhlasu dotčené osoby (sans consentement écrit). V rámci oddílu chránící lidské tělo a jeho části upravuje francouzský trestní zákoník dále jednání narušující zákonný rámec dárcovství zárodečných buněk (don de gamètes) a procesu umělého oplodnění (insémination artificielle). Až dva roky trestu odnětí svobody nebo peněžitý trest ve výši 30.000 € hrozí tomu, kdo zpřístupní informace umožňující identifikaci osoby, resp. páru (identifier une personne ou un

62

couple), který zárodečné buňky daroval nebo identifikaci páru, který zárodečně buňky při AR přijal (assistance médicale à la procréation). Nezákonné je skladování zárodečných buněk, které mají být využity při AR, bez předchozího laboratorního vyšetření na přenosné choroby (maladies transmissibles). Je vhodné upozornit na rozdíl francouzských odborných zkratek vztahujících se k AR. Zkratka IAD znamená umělé oplodnění spermatem dárce (insémination artificielle avec donneur), zatímco zkratka IAC označuje umělé oplodnění spermatem manžela nebo druha (insémination artificielle provenant du conjoint ou concubin). Posledním oddílem dotýkajícím se AR je oddíl, který poskytuje ochranu lidskému embryu (protection de l´embryon humain). Zákoník poskytuje embryím širokou ochranu. Postihovány jsou veškeré formy obchodování s lidskými embryi nebo jejich zprostředkování.

Tvorba

embryí

primárně

pro

výzkum

(recherche),

pokusy

(expérimentation), nebo pro průmyslové nebo obchodní účely (fins industrielles ou commerciales) je zakázána. Zakazuje se také užití embryí (utiliser des embryons humains), vytvořených v rámci AR, pro průmyslové nebo obchodní účely. Embryonální výzkum (recherche sur l´embryon humain) a výzkum embryonálních kmenových buněk (recherche sur des cellules embryonnaires) je ve Francii povolen za dodržení celé řady zákonných podmínek. K výzkumu je nezbytná autorizace. Důkazem, že trestní ochrana ochrany embryí je postavena na širokém základě, může být trestněprávní postih poskytování AR, včetně prenatální diagnostiky (diagnostic prénatal), bez zákonné autorizace. Zpřístupnění informací o dárci, resp. o příjemci embrya, zákonodárce postihuje obdobně jako u zárodečných buněk.

63

Závěr Neplodnost je považována za nemoc 21. století. Celosvětově rozšířené metody a postupy asistované reprodukce poskytují léčbu neplodným pacientům. Cílem metod a postupů je pomoc neplodným párům a odborná asistence při vzniku nového života. V rámci poskytování zdravotních služeb a vědeckého výzkumu může dojít k ohrožení života, zdraví, lidské důstojnosti a práva na ochranu soukromí. Výsledkem autorova zkoumání vybrané problematiky je potvrzena správnost kroku zákonodárce k trestněprávní

úpravě

nejzávažnějších

typů

společensky

škodlivých

jednání

vztahujících se k asistované reprodukci. Určité následky škodlivých jednání totiž z podstaty nelze restituovat do původního stavu, resp. v důsledku nemožnosti vyčíslení škody je nelze spravedlivě nahradit, a hrozba trestní sankce se jeví nejúčinnější prevencí trestné činnosti. Uvedené závěry zkoumání však neznamenají, že v ostatních případech vztahujících se k asistované reprodukci je trestněprávní řešení jediné možné. Naopak v rámci principu subsidiarity trestní represe je totiž povinností zákonodárce průběžně zkoumat, zda hrozba sankcí naplňuje požadovaný účel. Pokud trestněprávní řešení přestane naplňovat sledovaný účel, je nutné přistoupit k novelizaci ustanovení, případně zpřísnit kriminalizaci nežádoucího jednání. Současně lze uvažovat o komplexní změně nastaveného řešení formou dekriminalizace a postihu jednání skrze jiné druhy právní odpovědnosti. Z důvodu obtížného prokazování příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a následkem, resp. účinkem, při poskytování zdravotních služeb autor de lege lata doporučuje trestně stíhat jen ta nejzávažnější pochybení při poskytování zdravotních služeb spáchaná z hrubé nedbalosti. Při pochybeních v oblasti sdělování nepravdivých údajů autor de lege ferenda navrhuje vypuštění trestného činu pomluvy z tr. zák. Nezbytnou se jeví i novelizace § 134 odst. 1 tr. zák. Zákonodárce by měl přistoupit k detailnímu objasnění pojmu zpracovaná oddělená část lidského těla. Pojem by mohl být např. definován formou pozitivního, nebo negativního výčtu. Zákon by tak taxativně stanovil, jaké části se mohou, resp. nemohou, po oddělení a zpracování do zmiňované kategorie zařadit. Z textu práce vyplývá potřeba upozornit na situaci, kdy sice zákonodárce zařadil do tr. zák. trestný čin nedovolené nakládání s lidským embryem a

64

lidským genomem, ale v rámci skutkové podstaty trestného činu nepostihuje protiprávní jednání spočívající v záměrné volbě pohlaví budoucího dítěte, kdy využití metod a postupů neslouží k předejití geneticky podmíněné nemoci s vazbou na pohlaví. Kromě nezákonné volby pohlaví by také mělo být kriminalizováno nakládání s lidským embryem, ke kterému nebyl udělen souhlas dle § 9 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. V závěru práce lze nastínit další problémy současné právní úpravy, kterým by měla být věnována pozornost: Kdo bude odpovědným v případě, kdy v důsledku pochybení pracovníků centra asistované reprodukce se narodí zdravotně postižené dítě? Jak postupovat v situaci, kdy dojde k záměně zárodečných buněk při umělém, resp. mimotělním oplodnění? Měl by zákonodárce zákonnou formou upravit podmínky pro využití institutu náhradního mateřství? V předkládané práci však nastíněné problémy řešeny nebyly, jelikož jejich řešení by přesáhlo vytyčený rámec diplomové práce Účelem této práce bylo podání uceleného přehledu trestněprávních vztahů, které mohou při léčbě neplodnosti vznikat. Zároveň předkládaná práce analyzovala jednotlivé skutkové podstaty trestných činů vztahujících se k asistované reprodukci, zda jejich formulace poskytuje dostatečnou ochranu vztahům, zájmům a hodnotám chráněným trestním zákoníkem. V práci byly zmíněny úvahy nad otázkou potřebnosti trestní represe a byly uvedeny návrhy de lege ferenda.

65

Seznam zkratek AR

– asistovaná reprodukce

NOZ

– zákon č. 89/2012 Sb. (nový) občanský zákoník

OZ

– zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník

Tr. zák.

– zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník

ZOOÚ

– zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů

66

Seznam použité literatury a pramenů Literatura: [1]

ABRAHÁMOVÁ, Jitka a Jitka BENEŠOVÁ. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 1. vyd. Praha: Diderot, 1999, 518 s. ISBN 8090255523.

[2]

Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih) : český ekumenický překlad. 11. vyd. Praha: Česká biblická společnost, 2005, 283 s., mapy v příloze. ISBN 8085810379.

[3]

BOGUSZAK, Jiří, Jiří ČAPEK a Aleš GERLOCH. Teorie práva. 2., přeprac. vyd. Praha: ASPI Publishing, 2004, 347 s. ISBN 8085963388x.

[4]

BURIÁNEK, Jan. Lékařské tajemství, zdravotnická dokumentace a související právní otázky. Praha: Linde, 2005, 204 s. ISBN 8072015443.

[5]

CÍSAŘOVÁ, Dagmar a Olga SOVOVÁ. Trestní právo a zdravotnictví. 2. upr. a rozš. vyd. Praha: Orac, 2004, 183 s. ISBN 8086199754.

[6]

CÍSAŘOVÁ, Dagmar, Jaroslav FENYK a Tomáš GŘIVNA. Trestní právo procesní. Vyd. 1. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2008, 822 s. ISBN 9788073573485.

[7]

CITTERBART, Karel. Gynekologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2001, xvi, 278 s. ISBN 8072620940.

[8]

DOSTÁL, Jiří. Etické a právní aspekty asistované reprodukce: situace ve státech přijatých do Evropské unie v roce 2004. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2007, 170 s. ISBN 9788024417004.

[9]

GRUBB, Andrew, Judith M LAING, Jean V MCHALE a Ian KENNEDY. Principles of medical law. 3rd ed. Oxford: Oxford University Press, 2010, cix, 1205 s. ISBN 9780199544400.

[10] HERRING, Jonathan. Medical law and ethics. 2nd ed. Oxford: Oxford University Press, 2008, xxxviii, 657 s. ISBN 9780199230662. [11] JELÍNEK, Jiří, Karel BERAN, Jana NAVRÁTILOVÁ a Jiří ŘÍHA. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, 904 s. ISBN 9788087212493. [12] JELÍNEK, Jiří. Trestní právo procesní. 2. vyd. podle novelizované právní úpravy účinné od 1.9. 2011. Praha: Leges, 2011, 816 s. ISBN 9788087212929.

67

[13] JELÍNEK, Jiří. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou: zákon o soudnictví ve věcech mládeže, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, advokátní tarif. 3., aktualiz. vyd. podle stavu k 1.10. 2012. Praha: Leges, 2012, 1301 s. ISBN 9788087576298. [14] MACH, Jan. Medicína a právo. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2006, xiii, 257 s. ISBN 807179810x. [15] MACH, Jan. Zdravotnictví a právo: komentované předpisy. 2. rozš. a dopl. vyd. Praha: LexisNexis, 2005, 455 s. ISBN 8086199932. [16] NOVOTNÝ, Oto, Adolf DOLENSKÝ, Tomáš GŘIVNA, Jiří HERCZEG, Pavel ŠÁMAL, Michal TOMÁŠEK, Marie VANDUCHOVÁ a Rudolf VOKOUN. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, 583 s. ISBN 9788073575090. [17] NOVOTNÝ, Oto, Adolf DOLENSKÝ, Tomáš GŘIVNA, Jiří HERCZEG, Jaromír HOŘÁK, Stanislav RIZMAN, Pavel ŠÁMAL, Marie VANDUCHOVÁ a Rudolf VOKOUN. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, 599 s. ISBN 9788073575090. [18] SOLNAŘ, Vladimír, Jaroslav FENYK a Dagmar CÍSAŘOVÁ. Základy trestní odpovědnosti: podstatně přepracované a doplněné vydání. 1. vyd. Praha: Orac, 2003, 455 s. ISBN 8086199746. [19] SOLNAŘ, Vladimír, Jaroslav FENYK, Dagmar CÍSAŘOVÁ a Marie VANDUCHOVÁ. Základy trestní odpovědnosti. 2. vyd. Praha: Orac, 2003, ISBN 8086199746. [20] SOLNAŘ, Vladimír, Jaroslav FENYK, Dagmar CÍSAŘOVÁ a Marie VANDUCHOVÁ. Systém českého trestního práva. Vyd. 1. Praha: Novatrix, 2009, 157, 502, 283 s. ISBN 9788025440339. [21] STOLÍNOVÁ, Jitka a Jan MACH. Právní odpovědnost v medicíně. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén, 2010, 313 s. ISBN 9788072626861. [22] ŠÁMAL, Pavel, Rudolf VOKOUN, Oto NOVOTNÝ, Tomáš GŘIVNA a Jaromír HOŘÁK. Trestní právo hmotné. Trestní odpovědnost právnických osob. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, 143 s. ISBN 9788073579609. [23] ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012, 2 sv. (xvi, 1450, xiv s., s. 1451-3586). ISBN 9788074004285.

68

[24] ŠTĚPÁN, Jaromír. Právní odpovědnost ve zdravotnictví. 2. přeprac. vyd. Praha: Avicenum, 1970, 370 s. [25] ŠTĚPÁN, Jaromír. Právo a moderní lékařství. 1. vyd. Praha: Panorama, 1989, 347 s. ISBN 8070380683. [26] ŠUSTEK, Petr a Tomáš HOLČAPEK. Informovaný souhlas: teorie a praxe informovaného souhlasu ve zdravotnictví. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2007, xv, 243 s. ISBN 9788073572686. [27] Trestní odpovědnost právnických osob: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2012, xviii, 802 s. ISBN 9788074001161. [28] UHEREK, Pavel. Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 182 s. ISBN 9788024726588. [29] VÁCHA, Marek Orko, Radana KÖNIGOVÁ a Miloš MAUER. Základy moderní lékařské etiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2012, 302 s., [8] s. obr. příl. ISBN 9788073677800. [30] VONDRÁČEK, Lubomír a Vladimíra DVOŘÁKOVÁ. Pochybení a sankce při poskytování lékařské péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 76 s. ISBN 9788024721811.

Odborné články: [31] BERAN, K. Trestní odpovědnost lékaře za chybu při ošetření pacienta. Trestněprávní revue, 2006, č. 1, s. 10-19. [32] BLAŽEK, P. Medicínskoprávní a trestněprávní aspekty asistované reprodukce. Právní rozhledy, 2013, č. 9, s. 312. [33] DOLEŽAL, T. Patentovat či nikoliv? Právní a morální dilemata spojená s komerční

využitelností

výstupů

výzkumu

na

lidských

embryonálních

kmenových buňkách. Právní rozhledy, 2012, č. 18, s. 640. [34] DOSTÁL, O. Komu patří mé tělo: Několik úvah o právním statutu oddělených částí těla a mrtvoly. Zdravotnictví a právo, 2003, č. 10, s. 8-14. [35] DOSTÁL, O. Otázka vlastnictví k odděleným částem lidského těla v zahraničním srovnání. Jurisprudence, 2004, č. 3, s. 3-7. [36] DRGONEC, J. Materiály humánního pôvodu jako objekt právnych vzťahov. Justičná revue, 1990, č. 1, s. 12-16. 69

[37] DRGONEC, J. Vec v právnom význame a vedecko-technický rozvoj. Právny obzor, 1990, č. 8, s. 692. [38] FRINTA, Ondřej. Asistovaná reprodukce – nová právní úprava. Právní fórum, 2007, č. 4, s. 123-130. [39] HADERKA, J. Surogační mateřství. Práv. Obzor, 69, 1986, č. 10, s. 917-934. [40] HOLUB, A. Eugenika a právo – krátké zamyšlení. Právník, 2006, č. 10, s. 1119. [41] HOŘÍNOVÁ, A. Otazníky nad přijetím zákona o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách. Právní rozhledy, 2007, č. 3, s. 101. [42] KALVACH, M. Asistovaná reprodukce ve světle současné legislativy. Zdravotnictví a právo, 2010, č. 3, s. 20-26. [43] KALVACH, M.

Zamyšlení

nad

problematikou

náhradního

mateřství.

Zdravotnictví a právo, 2009,7 - 8, s. 15. [44] KINDL, M. Zase jednou (nebo dvakrát) res extra commercium. Právník, 2003, č. 12, s. 1199-1216. [45] KUČERA, P., RICHTER, M. Trestní postih verbálních útoků. Trestní právo, 2006, č. 11, s. 4-5. [46] KUCHTA, J. Úprava majetkových trestných činů v novém trestním zákoníku. Právní rozhledy, 2010, č. 1, s. 1. [47] MACH, J. Znalecký posudek jako kardinální důkaz v lékařských procesech. Zdravotnictví a právo, 2010, č. 1, s. 5-11. [48] MALENOVSKÝ, J. Lidská práva v medicíně. Nový evropský právní rámec bioetiky. Respekt, 1997, č. 3. [49] MORÁVEK, J. Ochrana osobních údajů ve zdravotnictví. Zdravotnické fórum, 2012, č. 2, s. 4. [50] PETRÁŠOVÁ, L. Léčba nové generace. Zvířata teď, lidé brzy. MF Dnes, 2013, roč. 24, č. 40, s. A1 a A3. [51] SCHEU, H. Mezinárodní zákaz klonování člověka jako součást ochrany lidských práv. Evropské právo, 1998, č. 5, s. 5. [52] SMEJKAL, V. Kriminalita v prostřední informačních systémů a rekodifikace trestního zákoníku. Trestněprávní revue, 2003, č. 6, s. 161. [53] SOKOL, T. Ublížení na zdraví způsobené zdravotnickými pracovníky. Právní rádce, 2005, č. 11, s. 45.

70

[54] SOVOVÁ, O. Aktuální trendy v ochraně osobních údajů. Zdravotnictví a právo, 2007, č. 9, s. 9-12. [55] ŠÁMAL, P. Trestní zákoník a naplňování funkcí a základních zásad trestního práva hmotného. Bulletin advokacie, 2009, č. 10, s. 22. [56] ŠTURMA, P. Úmluva Rady Evropy o lidských právech a biomedicíně. Evropské právo, 1998, č. 4, s. 2. [57] TELEC, I. Chráněné statky osobnostní. Právní rozhledy. 2007, č. 8, s. 271. [58] TERYNGEL, J. Trestní limity výzkumu embryonálních kmenových buněk. Zdravotnictví a právo, 2005, č. 11, s. 6. [59] UHEREK, P. Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků a nahlížení do zdravotnické dokumentace v souvislosti s řešením stížností na poskytování zdravotních služeb. Zdravotnické fórum, 2012, č. 10, s. 10-12. [60] ZÁLESKÁ, D. Zákon o specifických zdravotních službách. I. část - obecný úvod. Zdravotnické fórum, 2012, č. 7, s. 5-7. [61] ZÁLESKÁ, D. Zákon o specifických zdravotních službách – II. část – zdravotní služby poskytované za zvláštních podmínek. Zdravotnické fórum, 2012, č. 9, s. 27.

Internetové zdroje: [62] [63] [64] [65] [66] Britain´s oldest mother Elizabeth Adeney returns to work [online], dostupný z WWW:


mother-Elizabeth-Adeney-returns-to-work.html>. [67] Center

for

Surrogate

Parenting,

Inc.,

dostupný

z WWW:

dostupný

z WWW:

< https://www.creatingfamilies.com/default.aspx>. [68] Co

slibují

kmenové

buňky

[online],

. [69] Dolly the Sheep [online], dostupný z WWW: .

71

[70] Doporučené standardy postupu při poskytování a vykazování asistované reprodukce,

[online]

dostupný

z

WWW:

. [71] Embrya, vědecký výzkum a evropská legislativa [online], dostupný z WWW: . [72] European Society of Human Reproduction and Embryology, dostupný z WWW: . [73] Historie asistované reprodukce [online], dostupný z WWW: . [74] Infertility, dostupný z WWW: . [75] International Committee Monitoring Assisted Reproductive Technologies (ICMART), dostupný z WWW: . [76] Kmenové

buňky

[online],

dostupný

z WWW:

. [77] Koordinační středisko transplantací, WWW: . [78] Léčba zvířat pomocí kmenových buněk [online], dostupný z WWW: . [79] Ministerstvo

zdravotnictví

zjednodušuje asistovanou reprodukci

[online],

dostupný z WWW: . [80] Národní

politika

VaV

2004-2008

[online],

dostupný

z

WWW:

. [81] Německý skandál ve zdravotnictví [online]. 2013 [cit. 2013-02-14 ]. Dostupný z WWW:


skandal-ve-zdravotnictvi>. [82] Obchod

se

spermatem

má

svá

úskalí

[online],

dostupný

z WWW:

.

72

[83] Obchodovali s orgány. Mezinárodní soud jim vyměřil osmiletý trest [online]. 2013 [cit. 2013-05-14]. Dostupný z WWW: . [84] Poslanec ODS chce prosadit zrušení anonymity při umělém oplodnění [online]. 2013

[cit.

2013-02-06

].

Dostupný

z WWW:

. [85] Prodám

ledvinu.

A

proč

ne?!

[online],

dostupný

z WWW:

< http://www.tribune.cz/clanek/14296>. [86] Prodám ledvinu. Zn: Potřebuji peníze, píše se v inzerátech na Ukrajině [online]. 2013 [cit.2013-02-08 ]. Dostupný z WWW: . [87] Registr linií lidských embryonálních kmenových buněk [online], dostupný z WWW:


embryonalnich-kmenovych-bunek>. [88] Rozhodnutí

a

stanoviska

Nejvyššího

soudu

ČR,

dostupný

z WWW:

< http://www.nsoud.cz/>. [89] Rozhodnutí Ústavního soudu, dostupný z WWW: < http://nalus.usoud.cz>. [90] Samenspender-Kinder Allen Antworten [online]. 2013 [cit. 2013-02-06]. Dostupný

z WWW:


antworten/a-16581996>. [91] Seznámení pacientek s riziky asistované reprodukce [online]. 2013 [cit. 2013-0514 ]. Dostupný z WWW: . [92] SOKOL, T. Lege artis, známý pojem neznámého obsahu [online]. Právní rádce, vydáno [cit. 2013-04-11]. Dostupný z WWW: . [93] Staatsanwälte ermitteln im Organspende-Skandal [online]. 2013 [cit. 2013-02-14]. Dostupný

z WWW:


organspende-skandal/a-16492382>. [94] Surogátní (náhradní) mateřství [online]. [cit.2013-03-20]. Dostupný z WWW: .

73

[95] SYKA, J. Bioetika a klonování lidských kmenových embryonálních buněk k prvnímu výročí vyhlášení Deklarace práv počatého dítěte. Oběžník Hnutí pro život, 2000, č. 4, [online] dostupný z WWW: . [96] The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2010 [online]. Dostupný z WWW: . [97] Typy

kmenových

buněk

[online],

dostupný

z

WWW:

. [98] Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR – Národní registr reprodukčního zdraví

[online],

dostupný

z WWW:


zdravotni-registry/nr-reprodukcniho-zdravi>. [99] What

are

stem

cells?

[online],

dostupný

z

WWW:

. [100] Widow wins Paris case for husband´s sperm [online], dostupný z WWW: .

Judikatura: [101] Nález Ústavního soudu III. ÚS 77/01 [102] Nález Ústavního soudu IV. ÚS 639/2000 [103] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 754/2010 [104] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 2914/2005 [105] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 4431/2007 [106] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Odo 1557/2005 [107] Rozsudek Soudního dvora C-34/10 [108] Usnesení Nejvyššího soudu ČR 3 Tdo 687/2009 [109] Usnesení Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 219/2005 [110] Usnesení Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 486/2004 [111] Usnesení Ústavního soudu I. ÚS 1919/08 [112] Usnesení Ústavního soudu I. ÚS 519/04

74

Právní předpisy: [113] Code pénal [114] Stavovský předpis č. 10 – Etický kodex České lékařské komory [115] Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky [116] Ústava České republiky [117] Vyhláška č. 116/2012 Sb. o předávání údajů do Národního zdravotnického informačního systému [118] Vyhláška ministra zahraničních věcí o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech č. 120/1976 Sb. [119] Zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů [120] Zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů [121] Zákon č. 123/2000 Sb. o zdravotnických prostředcích [122] Zákon č. 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů [123] Zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním [124] Zákon č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu [125] Zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích [126] Zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže [127] Zákon č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře [128] Zákon č. 227/2006 Sb. o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech [129] Zákon č. 296/2008 Sb. o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka [130] Zákon č. 301/2000 Sb. o matrikách [131] Zákon č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících [132] Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování [133] Zákon č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách [134] Zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník

75

[135] Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník [136] Zákon č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim [137] Zákon č. 45/2013 Sb. o obětech trestných činů a o změně některých zákonů [138] Zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění [139] Zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník [140] Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník [141] Zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech [142] Zákon č. 94/1963 Sb. o rodině [143] Zákon č. 95/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta [144] Zákon č. 96/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů [145] Zákon č. 285/2002 Sb. o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů [146] Zákon č. 296/2008 Sb. o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka a o změně souvisejících zákonů

Mezinárodní a evropské dokumenty: [147] Constitution of the World Health Organization [148] Convention on the Adoption of Children CETS No.: 058 [149] Dodatkový protokol k Úmluvě o lidských právech a biomedicíně o zákazu klonování lidských bytostí č. 97/2001 Sb. m. s. (Additional Protocol to the Convention for the Protection of Human Rights and Dignity of the Human Being with regard to the Application of Biology and Medicine, on the Prohibition of Cloning Human Beings) [150] Hague Adoption Convetion [151] Rezoluce Evropského parlamentu o lidském klonování [152] Směrnice 95/46/ES, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů

76

[153] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/44/ES o právní ochraně biotechnologických vynálezů [154] Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny č. 97/2001 Sb. m. s. (Convention for the Protection of Human Rights and Dignity of Human Being with regard to the Application of Biology and Medicine: Convention on Human Rights and Biomedicine) [155] Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms) [156] Úmluva o právech dítěte (Convention on the Rigths of the Child) [157] Univerzální deklarace o lidském genomu a lidských právech

Ostatní prameny: [158] Důvodová zpráva k zákonu č. 227/2006 Sb. o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech [159] Důvodová zpráva k zákonu č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování [160] Důvodová zpráva k zákonu č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách [161] Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb. trestní zákoník [162] Etický kodex práv pacientů

77

Resumé Trestněprávní aspekty asistované reprodukce

Pojem asistovaná reprodukce patří mezi živě diskutovaná témata v odborné i laické veřejnosti. Nové vědecké objevy na poli biologie a medicíny, jakož i využívání metod a postupů, které umožňují vznik nového života, s sebou přináší řadu nejen právních otázek. Cílem práce je poskytnout ucelený přehled trestněprávních vztahů, které mohou při poskytování asistované reprodukce vznikat. Práce zkoumá, zda současná právní úprava zaručuje dostatečnou ochranu vztahům, zájmům a hodnotám chráněným trestním zákoníkem. V rámci analýzy trestných činů se práce zabývá otázkou potřebnosti trestní represe a uvádí návrhy de lege ferenda. Práce se skládá z pěti kapitol. První kapitola se člení na dvě části. První část definuje pojem asistovaná reprodukce, popisuje historický přehled událostí, které současnému pojetí pojmu předcházely, a vysvětluje základní medicínskou terminologii vztahující se k vybranému tématu. Část druhá prezentuje jednotlivé základní zásady, na kterých je právní úprava v České republice vybudována a obsahuje výčet relevantních právních pramenů. Druhá kapitola stručně charakterizuje odvětví trestního a medicínského práva a objasňuje jejich vzájemný vztah. Třetí kapitola se týká základních podmínek vzniku trestní odpovědnosti a zmiňuje základní typologii možných pachatelů. Čtvrtá kapitola obsáhle analyzuje jednotlivé trestné činy související s asistovanou reprodukcí. Důraz je kladen především na objektivní stránky trestných činů. V rámci analýzy jsou objasněny mimo jiné pojmy lex artis, citlivý údaj, embryo, kmenová buňka, lidská embryonální kmenová buňka, klonování, náhradní mateřství a zpracovaná oddělená část lidského těla. Pátá kapitola nabízí exkurz do francouzského trestního zákoníku. V závěru jsou učiněny návrhy de lege ferenda a nastíněna další úskalí právní úpravy, která s trestněprávními aspekty asistované reprodukce souvisí.

78

Summary Criminal aspects of assisted reproduction The concept of assisted reproduction is widely discussed by both professional and lay public. New scientific discoveries in the fields of biology and medicine as well as the use of methods and procedures that enable the emergence of new life raise number of issues, not only the legal ones. The purpose of this thesis is to provide the comprehensive survey of criminal law relationships which may arise in the context of providing the assisted reproduction. The thesis examines whether the current legislation guarantees sufficient protection of relations, interests and values covered by the Criminal Code. Within the analysis of crimes the thesis deals with the need for criminal repression and gives proposals de lege ferenda. The thesis is composed of five chapters. The first chapter is subdivided into two parts. Part One defines the concept of assisted reproduction, describes the historical overview of the events that preceded the current interpretation of the concept and explicates basic medical terminology related to the chosen topic. Part Two presents the basic principles on which the Czech regulation is established and contains specification of the relevant sources of law. The second chapter briefly characterizes the criminal and medical law and clarifies their relationship. The third chapter deals with the basic conditions of criminal liability and mentions the typology of possible perpetrators. The fourth chapter extensively analyzes the crimes related to assisted reproduction. Emphasis is put on the objective sides of crimes. Among other terms the concept of lex artis, sensitive data, embryo, stem cell, human embryonic stem cell, cloning, surrogate motherhood and processed separated part of human body is explained. The fifth chapter provides the excursion to French Penal Code. The thesis is concluded with suggestions de lege ferenda and the difficulties related to assisted reproduction are also outlined.

79

Klíčová slova / Key words

Asistovaná reprodukce / Assisted reproduction Embryo / Embryo Trestní odpovědnost / Criminal liability Zdravotní služba / Health service

80