UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut sociologických studií
Monika Laisková
Postavení Romů na trhu práce v České republice Bakalářská práce
Praha 2010
1
Autor práce: Monika Laisková Vedoucí práce: Mgr. Kotrusová Miriam, Ph.D. Oponent práce: Datum obhajoby: Hodnocení:
2
Bibliografický záznam LAISKOVÁ, Monika. Postavení Romů na trhu práce v České republice. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, 2010. 54 s. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Miriam Kotrusová, Ph.D.
Anotace Tato bakalářská práce je zaměřena na problematiku nezaměstnanosti Romů v České republice která je jednou z největších bariér pro jejich úspěšnou integraci do společnosti. Zabývá se historickým kontextem vývoje nezaměstnanosti Romů a jejích současných důvodů i důsledků. Pozornost je věnována rekvalifikacím, jakožto nejlepším a nejdostupnějším možnostem pro zvýšení kvalifikace Romů, která bývá jedním z hlavních problémů jejich začlenění na trh práce. Následná expertní analýza zachycuje názory expertů na problematiku nezaměstnanosti Romů a její řešení, se zaměřením na hodnocení rekvalifikací v rámci aktivní politiky zaměstnanosti. Experti uvádějí také možná řešení nezaměstnanosti Romů, která jsou u nás buď již zavedena (jen nefungují dostatečně efektivně), nebo by se měla zavést jako účinný program možného řešení nezaměstnanosti Romů.
Annotation This thesis is focused on the problem of unemployment of gypsies in the Czech Republic as one of the greatest barriers to their successful integration into society. It deals with the historical context of unemployment of the gypsies and their current reasons and consequences. Attention is given to retraining, as the best and most affordable option for increasing the qualification of the gypsies, which is one of the main problems of their integration into the labor market. A subsequent expert analysis captures the expert opinions on the issue of gypsies´ unemployment and it´s solutions, focusing on the evaluation of retraining in the active employment policy. Experts offer possible solutions to unemployment of gypsies, which are either already in place (just do not work effectively enough) or should be introduced as an effective program for solving unemployment of gypsies.
3
Klíčová slova Nezaměstnanost, trh práce, Romové, aktivní politika zaměstnanosti, úřady práce, rekvalifikace
Keywords Unemployment, labour market, gypsies, active employment policy, employment office, retraining
4
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen uvedené prameny a literaturu.
2. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely výzkumu a studia.
V Praze dne
Monika Laisková
5
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkovala Mgr. Miriam Kotrusové, Ph.D. za cenné rady a připomínky a také za čas, který mi věnovala. Také děkuji expertům ( jmenovitě Ivan Veselý, Bc. Lýdia Poláčková, Mgr. David Beňák, Markéta Foltýnková, Vlasta Karásková, Daniel Hůle, Martin Šimáček a Jan Snopek) za čas, který mi věnovali, a za cenné informace a ochotu, se kterou mi pomáhali.
6
1.ÚVOD ..................................................................................................................................... 8 2. CÍLE PRÁCE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY ........................................................................ 9 3. METODOLOGIE............................................................................................................... 10 4. TEORETICKÁ A HODNOTOVÁ VÝCHODISKA....................................................... 14 4.1 PRÁVO NA PRÁCI ............................................................................................................. 14 4.2 PRÁVO NA ZAMĚSTNÁNÍ .................................................................................................. 14 4.3 NEZAMĚSTNANOST A JEJÍ DŮSLEDKY (PRO JEDNOTLIVCE A PRO SPOLEČNOST) ................ 15 5. POSTAVENÍ ROMŮ NA TRHU PRÁCE....................................................................... 19 5.1 KDO JE VLASTNĚ ROM ..................................................................................................... 19 5.2 POSTAVENÍ ROMŮ NA TRHU PRÁCE V MINULOSTI ............................................................ 19 5.3 PROBLÉMY ROMŮ NA TRHU PRÁCE V SOUČASNOSTI ........................................................ 21 5.4 HLAVNÍ DŮVODY NEZAMĚSTNANOSTI ROMŮ .................................................................. 22 6. MOŽNOSTI ŘEŠENÍ NEZAMĚSTNANOSTI ROMŮ................................................. 28 6.1 STÁTNÍ PROGRAMY .......................................................................................................... 29 6.1.1 Aktivní politika zaměstnanosti................................................................................. 29 6.1.2 Podpora podnikání .................................................................................................. 36 6.2 NEZISKOVÝ SEKTOR ........................................................................................................ 37 6.2.1 Neziskové organizace .............................................................................................. 37 7. NÁVRHY ZLEPŠENÍ ŘEŠENÍ NEZAMĚSTNANOSTI ROMŮ ................................ 39 7.1 NÁVRHY NA ZVÝŠENÍ MOTIVACE ..................................................................................... 39 7.2 NÁVRHY NA ZLEPŠENÍ ZÁKLADNÍCH ZPŮSOBŮ PODPORY ZAMĚSTNANOSTI...................... 40 7.2.1 Aktivní politika zaměstnanosti................................................................................. 40 7.2.2 Podpora podnikání .................................................................................................. 42 7.2.3 Neziskový sektor ...................................................................................................... 42 7.3 DALŠÍ MOŽNOSTI ZVÝŠENÍ ZAMĚSTNANOSTI ROMŮ ........................................................ 43 8. ZÁVĚR ................................................................................................................................ 45 POUŽITÉ ZDROJE............................................................................................................... 47 PŘÍLOHY ............................................................................................................................... 50
7
1.Úvod Zaměstnání je pro člověka důležité v mnoha ohledech – krom finančního zabezpečení jsou tu další důležité funkce jako seberealizace, uplatnění, pocit významnosti a užitečnosti, další vzdělávání apod. Avšak ne všichni jedinci pracují. Otázka nezaměstnanosti je předmětem zájmu lidí samotných i státních orgánů. Nezaměstnanost je významným sociálním problémem. Ten se ve velké míře týká právě romského etnika. Romská problematika je často diskutovaným tématem, avšak za mnoho let společného soužití tématem dosud nevyřešeným. Moje práce se však nebude týkat Romů jako takových, ale problematiky jejich nezaměstnanosti.
Ta
se
totiž
v době
ekonomické
krize
ještě
více
prohlubuje.
A nezaměstnanost Romů dosahuje v porovnání s celou populací radikálně vyšších čísel. Romskou
nezaměstnanost
ovlivňuje
několik
okolností.
Některé
vyplývají
z historického kontextu, další okolnosti více souvisí s aktuálním společenským postavením a mírou integrace do majoritní společnosti. Pokud vyjdeme z faktu, že nejvíce trpí nezaměstnaností lidé s nízkým vzděláním1 a že většina Romů má nízké vzdělání (Světová Banka 2008: 11), můžeme konstatovat, že právě nízké vzdělání výrazně ovlivňuje vysokou nezaměstnanost Romů. Nejde však o jediný faktor, který v nezaměstnanosti Romů hraje roli. Řešení, které nabízí stát v rámci sociální politiky těm občanům, kteří pomoc potřebují, je aktivní politika zaměstnanosti. Její význam se zvyšuje také spolu s růstem nezaměstnanosti, což dokládá též růst výdajů na její realizaci. I přes nabídku dostupných státních programů zdarma se do nich zapojilo pouze 7- 12 % Romů (Dženo 2007:32). Kde je tedy problém? Ve své práci budu analyzovat situaci nezaměstnaných Romů. Především důvody jejich nezaměstnanosti a základní možnosti jejího řešení (s přihlédnutím k hlavním důvodům). Zaměřím se zejména na rekvalifikace na úřadu práce, které jsou v současné době nejvyužívanějším programem aktivní politiky zaměstnanosti. S využitím expertní analýzy bych chtěla vystihnout problémy a bariéry, se kterými se Romové v současnosti setkávají na pracovním trhu, a nastínit opatření, která by pomohla snížit jejich vysokou nezaměstnanost.
1
Dle statistiky ČSÚ činí míra nezaměstnanosti lidí se základním vzděláním 25,3%, dostupné na http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/czam020510.doc
8
2. Cíle práce a výzkumné otázky Cílem této práce je popsat a analyzovat situaci Romů na trhu práce v České republice, identifikovat hlavní důvody jejich vysoké nezaměstnanosti a navrhnout zlepšení v podobě opatření, lépe reflektujících jejich specifika. Výzkumné otázky jsou následující: Hlavní otázka: Jakým způsobem nejlépe a nejefektivněji podporovat zaměstnanost Romů? Další: 1. Jaké jsou hlavní důvody nezaměstnanosti Romů? 2. Jaké jsou současné možnosti řešení nezaměstnanosti Romů? 3. Jak je možné zefektivnit systém rekvalifikace na úřadu práce?
9
3. Metodologie Ve své práci jsem si stanovila cíle a hlavní výzkumnou otázku, kterou jsem podpořila dílčími. Tyto otázky vycházejí z poznatků a definic v teoretické části mé práce. V analytické části pomocí analýzy odborných textů, studií a sekundární analýzy výzkumných šetření popíši problém a dále dle poznatků a názorů sdělených experty nastíním řešení. Během sekundární analýzy dat, prováděné pro účely práce, jsem v rámci analýzy efektivity rekvalifikací Romů narazila na absenci přesných statistik o efektivitě těchto programů. Existují (pokud vůbec) jen kvalifikované odhady. S tímto faktem se potýká mnoho lidí, kteří by chtěli romskou problematiku popsat a navrhnout vhodné řešení. Na základě zákona se evidence příslušníků etnických menšin vést nesmí.2 Na jedné straně jsou důvody pochopitelné – pro lepší integraci etnika do společnosti je vhodnější na menšinu neupozorňovat společnost pomocí zvláštních statistik i s ohledem na jejich možnou zneužitelnost. Na druhou stranu se však kvůli tomu vyskytuje komplikace, že není možné pomocí statistik přesně popsat problém, se kterým se menšina potýká, tudíž není ani dost dobře možné navrhnout řešení problému. Příkladem je můj původní záměr – zmapovat úspěšnost při rekvalifikacích a následném uplatnění u Romů pomocí rozhovorů s úřednicemi a samotnými Romy. V první řadě úřad práce nesmí poskytnout informace o svých klientech. V druhé řadě úřad práce nemá k dispozici výsledky konkrétně za romské etnikum (na základě výše uvedeného zákona o právech příslušníků národnostních menšin) a ani úřednice nemohou sdělovat své osobní zkušenosti s prací pro toto etnikum. Aktivizační politika se uplatňuje dle zákona o zaměstnanosti č. 435/2006 Sb., a na základě § 33 věnuje zvýšenou pozornost znevýhodněným uchazečům. Mezi ně patří konkrétně osoby dlouhodobě nezaměstnané, které žijí nebo se přechodně ocitly v mimořádně obtížných poměrech; osoby společensky nepřizpůsobivé a osoby ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí. Mezi ně patří samozřejmě i Romové, avšak stále chybí popis pouze čistě romské problematiky s ohledem na jejich kulturu. Tento fakt vidí jako problém i lidé, kteří s Romy pracují: „Mně osobně v mé
2
úřady práce v ČR v souladu se zákonem č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin (§ 4, odst. 2) nevedou evidenci příslušníků národnostních menšin a nevyvíjejí ve vztahu k nim ani žádnou cílenou aktivizační politiku.
10
práci škodí fakt, že o Romech neexistují žádná tvrdá data. Tak ani stát neví, kam a na koho má cílit svou pozornost“ ( Mgr. Vojtěch Lalík, Kurátor pro národnostní menšiny) Dalším problémem je, že lidé, kteří se účastní rekvalifikací, dostávají po dobu jejich účasti finanční podporu i v případě, že by na ni za normálních okolností neměli nárok. To může být silně zkreslujícím faktorem pro reálnou motivaci pro účast na rekvalifikacích. Mohlo by to silně zkreslovat i úspěšnost v následném pracovním uplatnění – u těch, kteří ani pracovat nechtěli a hlavní motivací pro ně byla finanční podpora po dobu rekvalifikace, je také větší předpoklad, že pouze využili této podpory a dále nemají zájem pracovat. Dalším faktorem, který je úzce propojen s efektivitou rekvalifikací, jsou tzv. sekundární efekty. Z výzkumu v bakalářské práci „Přínosy rekvalifikačních kurzů pro účastníky“
(Bijeljaninová
2007)
vyplývá,
že
druhotné
efekty
označili
účastníci
rekvalifikačních kurzů jako silně zastoupené v přínosech rekvalifikací pro jejich následné pracovní uplatnění. Kromě zvýšení kvalifikace jako důvodu zlepšení jejich šancí na trhu práce označili jako důležité a přínosné i tyto druhotné efekty - zvýšení sebedůvěry, obnovení strukturace času a navázání nových kontaktů, což také dále zvyšuje možnost pracovního uplatnění. Nezodpovězenou otázkou však zůstává měřitelnost těchto efektů. Z tohoto důvodu nelze říci, zda těchto druhotných jevů by nebylo možno dosáhnout jinou, efektivnější cestou než je rekvalifikace, která má primárně jiný účel. Vzhledem k absenci výše uvedených informací byla jako nejvhodnější pro mou práci zvolena metoda expertního šetření. Jde o formou ratingového výzkumu (Pelikán, 1998), který má za cíl zjistit stanovisko určitého počtu odborníků k dané problematice, jež vyžaduje zvláštní znalost. Je používána, pokud je potřeba odborného (expertního) posouzení problému a jeho dalšího vývoje do budoucnosti. Expertní metodu je vhodné použít i v případě, kdy je třeba problematiku posoudit nezávisle v novém, širším nebo specializovanějším pohledu. Tato metoda byla vybrána s předpokladem, že experti se v problematice nezaměstnanosti a romské minority pohybují a v podpoře jejich zaměstnanosti se sami angažují, tedy se v ní nejlépe vyznají. Tito lidé mají mnoho zkušeností, jsou schopni objektivně a nejpřesněji zhodnotit možnosti podpory zaměstnanosti Romů, konkrétněji pak nejvyužívanějšího programu aktivní politiky zaměstnanosti (dále jen APZ) - rekvalifikace (MPSV 2009b: 10), s přihlédnutím k základním důvodům jejich nezaměstnanosti. Na základě těchto informací popíši možnosti příčiny tak nízké účasti Romů na programech APZ. Experti též byli požádáni o navržení
11
zlepšení v oblasti zaměstnávání Romů. Výběr nebyl specifikován na základě lokalit, neboť oslovení experti většinou působí ve více lokalitách. Samotné šetření bylo prováděno pomocí polostrukturovaných rozhovorů s experty v dané problematice. Bylo jim položeno 10 otázek. Někteří byli dotazováni osobně, odpovědi byly nahrávány po souhlasu dotyčného na diktafon. Někteří z důvodu nedostatku času své odpovědi vyplnili písemně do zaslaného dotazníku. Se stručností odpovědí (která byla rizikem v případě zasílaných dotazníků) problém ve výsledku nebyl, neboť oslovení lidé se v problematice sami angažují a téma je samo o sobě zajímá. Expertního šetření v rámci mé práce se účastnilo celkem 8 expertů z různých oborů neziskových agentur, nadace, státního sektoru a výzkumné agentury. Byli dotazováni v oblastech základních problémů souvisejících s nezaměstnaností Romů, možnosti jejího řešení a možných způsobů zlepšení. Zaměřila jsem se blíže na rekvalifikace a možnosti jejich zefektivnění. Získaná data mohou poskytnout základ pro navrhování postupů a opatření vedoucí ke zvýšení zaměstnanosti Romů. Okruh otázek pro experty vypadal následovně:
Okruhy otázek pro experty
1. Za jak významný problém považujete nezaměstnanost Romů? ( pokud vezmete v úvahu všechny problémy s romskou integrací, které je potřeba řešit – kam byste zařadil/a právě nezaměstnanost, pokud byste měl/a k dispozici škálu 1-10 (1 nejmenší - 10 největší)) 2. Kde vidíte největší nedostatky v dosavadním řešení nezaměstnanosti Romů? 3. Do jaké míry by měl zasahovat stát a do jaké míry ostatní subjekty při řešení nezaměstnanosti Romů? 4. Jakou roli přikládáte samotným Romům v řešení jejich nezaměstnanosti? 5. Jak si myslíte, že by se dali Romové nejlépe motivovat k hledání zaměstnání? 6. Jak vidíte stávající systém rekvalifikace na pracovním úřadu: a. Jeho špatné stránky? b. Jeho dobré stránky? 7. Jak by se podle vás dal stávající systém rekvalifikací vylepšit, zefektivnit?
12
8. Do jaké míry by se měly rekvalifikace přizpůsobit Romskému etniku? 9. S jakými dalšími způsoby podpory zaměstnanosti Romů jste se setkal(a) a jaké s nimi máte zkušenosti? (v Čechách i v zahraničí) 10. Jaké způsoby podpory zaměstnávání Romů považujete za nejefektivnější a proč?
13
4. Teoretická a hodnotová východiska 4.1 Právo na práci V České republice je právo na práci zakotveno v Listině základních práv a svobod. Konkrétně článek 26 odst. 3 listiny říká, že „každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, které toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.“ Z dikce Listiny tedy vyplývá, že právo na práci je chápáno jako právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Toto právo je přiznáváno každému a vztahuje se jak na práci závislou, tak na práci nezávislou. Tradiční pojetí práva na práci, které je obsahem mnoha mezinárodních dokumentů, chápe právo na práci jako jednotu tří složek, jež tvoří právo práci získat, právo práci si udržet (toto právo je specifikováno v zákoníku práce, zejména stanovením přísných pravidel pro skončení pracovního poměru) a právo na ekonomické zabezpečení v případě, že z nějakých státem uznaných důvodů (jde například o nemoc) člověk pracovat nemůže. 3
4.2 Právo na zaměstnání Právo na zaměstnání je právem fyzické osoby, která chce a může pracovat a o práci se uchází, na zaměstnání v pracovněprávním vztahu, na zprostředkování zaměstnání a na poskytnutí dalších služeb za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti.4 Tento pojem je užší než pojem právo na práci, neboť právo na práci zahrnuje práci jak závislou, tak i nezávislou. Jde tedy o právo občana, který má zájem o práci a je schopný ji vykonávat, obrátit se na příslušný úřad práce se žádostí o zprostředkování vhodného zaměstnání, nebo se žádostí o zajištění rekvalifikace nezbytné k pracovnímu uplatnění. Právu občana odpovídá povinnost úřadu práce zaměstnání zprostředkovávat nebo nabízet rekvalifikaci či poskytovat podporu v nezaměstnanosti tehdy, pokud se nepodaří zaměstnání uchazeči najít. Zaměstnání, které je občanovi zprostředkováno, by pro něj mělo být vhodným – musí odpovídat jeho zdravotnímu
3
4
http://www.epravo.cz/top/clanky/pravo-na-praci-a-pravo-na-zamestnani-11916.html Pramen: § 10 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
14
stavu, věku, kvalifikaci, schopnostem, délce předchozího zaměstnání a bydlišti (nenutit ke změně bydliště). Občan si může svobodně zvolit své zaměstnání a vykonávat jej na celém území České republiky či v zahraničí. Občan je ovšem povinen vynaložit potřebnou součinnost směřující k naplnění práva na zaměstnání.
4.3 Nezaměstnanost a její důsledky (pro jednotlivce a pro společnost) V době ekonomické krize se stala nezaměstnanost ještě větším strašákem, než bývala. V březnu 2008 činila míra nezaměstnanosti 5.6 %. V březnu 2010 dokonce 9,7 %5. Nejvíce postihuje nezaměstnanost osoby s nízkým vzděláním a osoby jinak znevýhodněné na pracovním trhu, kterým je potřeba věnovat v rámci politiky zaměstnanosti zvýšenou péči při zprostředkování zaměstnání.6 Mezi ně patří právě velká část Romů. Nezaměstnanost můžeme definovat několika způsoby. Podle Mareše (1998: 16) se jedná se o osoby, které: -
jsou schopny práce (věkem, zdravotním stavem, ale i osobní situací)
-
chtějí zaměstnání (aktuálně) ale
-
jsou přes tuto snahu v daný okamžik bez zaměstnání.
Tyto požadavky jsou i obsahem definice nezaměstnanosti dle Mezinárodní organizace práce (MOP). Česká statistika definuje nezaměstnaného dvěma způsoby: 1) definice vychází z evidence úřadu práce – uchazečů o zaměstnání. Ta vymezuje tzv. registrovanou nezaměstnanost. 2) definice užívaná ve výběrových šetřeních pracovních sil je založena na mezinárodní definici MOP. Podle této definice jsou nezaměstnány všechny osoby starší 15 let, které ve sledovaném období splnily tyto 3 podmínky: a) nebyly zaměstnané; b) hledaly aktivně práci, přičemž formou aktivního hledání práce se rozumí hledání prostřednictvím úřadu práce nebo soukromé zprostředkovatelny 5
Data ČSÚ, dostupné na http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/aktualniinformace Mezi znevýhodněné uchazeče patří konkrétně osoby dlouhodobě nezaměstnané, které žijí nebo se přechodně ocitly v mimořádně obtížných poměrech; osoby společensky nepřizpůsobivé a osoby ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí. Dle zákona o zaměstnanosti č. 435/2006 Sb., § 33 6
15
práce, dále hledání práce přímo v podnicích, využívání inzerce, podnikání kroků pro založení vlastní firmy, podání žádosti o pracovní povolení a licence nebo hledání zaměstnání jiným způsobem; c) byly připraveny k nástupu do práce, tzn. že během referenčního týdne byly k dispozici okamžitě nebo nejpozději do 14 dnů pro výkon placeného zaměstnání nebo zaměstnání ve vlastním podniku. Pokud osoby nesplňují některou z těchto podmínek, jsou klasifikováni jako zaměstnaní či ekonomicky neaktivní. Výjimkou jsou osoby, které práci nehledají, protože ji již našly, ale nástup mají stanoven nejpozději do 14 dnů – tyto osoby jsou podle definice Eurostatu zařazeny také mezi nezaměstnané. Podle délky můžeme rozlišovat nezaměstnanost krátkodobou (do 12 měsíců) a dlouhodobou (více než 12 měsíců). V současné době se na trhu práce v České republice ukazuje
jako
velký
problém
chronická
dlouhodobá
nezaměstnanost.
Ze
všech
nezaměstnaných osob je podíl dlouhodobě nezaměstnaných v České republice (poslední dostupná data za 3. čtvrtletí 2009) 28,2 % 7 Dlouhodobá nezaměstnanost nejčastěji postihuje: -
Mladistvé,
-
občany s nízkou kvalifikací,
-
imigranty,
-
obyvatele venkova,
-
občany se sociálními a osobními handicapy,
-
příslušníky etnických menšin,
-
zdravotně postižené občany,
-
občany předdůchodového věku,
-
občany zaměstnané dlouhodobě u jednoho zaměstnavatele a na jednom místě.
„Vyloučení ze zaměstnání znamená deprivaci v základních potřebách, které zaměstnání a práce přímo uspokojují, či jejichž uspokojování je s nimi úzce spojeno …Zaměstnání je prostředkem společenského vzestupu, takže nezaměstnanost neznamená jen ztrátu dosavadního statutu, ale i ztrátu statutů budoucích.“ (Mareš 1998:68)
7
Data ČSÚ, dostupná na http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/czam020510analyza_a10.doc
16
Nezaměstnanost přináší lidem nejen chudobu, ale i vyloučení z mnoha oblastí společenského života - z aktivního trávení volného času, vzdělávání, kvalitního bydlení apod. Samotná nezaměstnanost s sebou může přinášet i další negativní společenské jevy – bídu, zhoršený zdravotní stav, závislost na státní podpoře, kriminalitu atd. Z našeho zaměstnání jsou odvozovány sociální kontakty, cíle, sociální status a celková struktura našeho života. Vzhledem k významu práce a zaměstnání pro život může mít nezaměstnanost na člověka mnoho negativních dopadů. Problémem je (zejména při dlouhodobé nezaměstnanosti) pokles zájmu jedince hledat si práci, jeho frustrace a pocit selhání, což může končit i rezignací na další vyhledávání práce a smířením se s osudem. Ke
snížení
životní
úrovně
dochází
v důsledku
nutnosti
žít
jen
z podpory
v nezaměstnanosti, nebo dokonce jen ze sociální podpory, která dosahuje pouze výše životního minima. Podle Mareše (1988:75) je zejména dlouhodobá nezaměstnanost zaručenou vstupenkou do světa chudoby a nouze. Příjmy z podpory totiž jen stěží pokryjí základní potřeby rodiny a uvrhávají ji tím do dluhů. A čím déle nezaměstnanost trvá, tím víc se tato situace zhoršuje. S vyloučením ze sociálních vztahů a konzumu jako důležité činnosti moderní společnosti se váže deprivace a anomie. Jde o deprivaci buď absolutní (existenční ohrožení), nebo relativní (psychické strádání). Problémem je i strukturace času. Odmala je nám vštěpována určitá struktura, zaplnění denního rozvrhu smysluplnými aktivitami. S nezaměstnaností je nabourána struktura volného času a povinností. Nadměrné množství volného času má za důsledek „nudu“. Podle Mareše (1998:78) je to výrazné zvláště u osob, které nemají zkušenosti se vzory práce a jejichž životní styl je pasivní. Důsledky nezaměstnanosti pociťuje kromě nezaměstnaného i jeho rodina. Obzvláště v rodině tradiční, kde je muž chápán jako živitel rodiny a nezaměstnaností klesne jeho rodinný status. Dle Mareše (1998:80) se ukazuje i souvislost mezi nezaměstnaností a násilnými činy v rodině mezi partnery i ve vztahu k dětem. Nezaměstnanost vede též k sociální izolaci z důvodu ztráty sociálních kontaktů. Důvodem je dle Mareše (1998:82) např. fakt, že mizí prostor sdílených pracovních zkušeností a také pocit vlastní stigmatizace nezaměstnaných.
17
Nezaměstnanost má vliv též na zdraví nezaměstnaných. „Již výzkumy prováděné v 30. letech naznačily souvislost mezi nezaměstnaností a zhoršením zdravotního stavu populace.“(Mareš 1998:83) Nezaměstnanému je společností přiřazován určitý status. Očekává se od něj, že je schopný změnit svoji situaci a také se o to bude snažit. Je činěn zodpovědným za svou nezaměstnanost. Pokud nenachází práci, je společností považován za líného či neschopného. Podle Mareše (1998) může u nezaměstnaného vyvolat i chronickou dezorganizaci života, netečnost, nestabilitu rodiny, duševní deprese, kriminální delikty, nadměrné pití alkoholu či užívání drog a další destruktivní individuální jednání. Právě nezaměstnanost je také jedním z hlavních faktorů sociálního vyloučení. Dle Šimíkové (2004) jsou ze sociálních kategorií, které jsou postižené sociálním vyloučením, nejvíce ohrožené právě etnické skupiny. Pro integraci menšin do společnosti je tedy klíčové jejich postavení na trhu práce.
18
5. Postavení Romů na trhu práce 5.1 Kdo je vlastně Rom Etnicita je (možná v rozhodující míře) vlastností, připsanou sociálním okolím (majoritou, školou, učitelem, úředníkem, sousedy). Proto je potřeba, aby byla v průběhu jakéhokoli zkoumání zohledněna nejen jejich sebedefiniční část, ale také právě sociálně připsaná identita. Je–li totiž někdo považován za Roma, ostatní se k němu podle toho chovají. Jako Roma můžeme člověka označit na základě 3 faktorů: 1. Romové jako nositelé romské kultury Dle Hirta (2006) je Romem míněn ten, kdo „ …si osvojil a praktikuje určitý komplexní integrovaný systém hodnot, norem, principů, sociální organizace, způsobu řešení problémů atd., systém, který identifikujeme jako romskou kulturu.“ 2. Romové ve smyslu sebeidentifikace Romem je zde ten, kdo se považuje za příslušníka romského etnika a ke své etnické identitě se hlásí. Etnická identita není vrozená, je výsledkem působení okolí na jedince. 3. Rom jako charakteristika připsaná zvnějšku Romem je ten, kdo je za něj považován významnou částí svého okolí. Většinou k tomu dochází na základě jakéhosi „typického vzhledu“ (Hirt 2006).
5.2 Postavení Romů na trhu práce v minulosti Ve společnosti dnes převládá stereotyp, že Romové jsou líní, nikdy nepracovali a živili se vždy příživnickým způsobem (žebrali, kradli, vykládali z karet,…). Do určité míry tento stereotyp vyvrací bližší pohled na historii romského etnika. Žebrání a ostatní výše uvedené prostředky obživy totiž dříve využívaly pouze ženy a děti jako doplněk k práci mužů, jejichž příjmy nestačily na uživení rodiny(Balabánová 1998: 353). Muži se živili řemesly, která si přinesli ze své indické pravlasti. Byly to kovozpracující, dřevozpracující a jiná řemesla. Mezi jejich typické příklady patří například kovářství, kotlářství, řetězářství, zvonařství, košíkářství, koňské handlířství, výroba hudebních nástrojů atd.(Davidová 1995: 49). Vypomáhali také soukromým zemědělcům jako nejlevnější pracovní síla, pracovali za naturálie. Do roku 1948 neexistovaly žádné sociální podpory (jen 19
žebračenky), a tito lidé se dokázali uživit. Přes sezónu pracovali na poli a ze svého výdělku přežili do dalšího období zemědělských prací. Symbióza Romů a zemědělců byla ukončena s nástupem komunismu - zánikem většiny soukromých zemědělství a vznikem družstev a státních statků. Tato situace začala vlastně už nástupem industriální společnosti – změnila se struktura služeb a romských řemesel – toho hlavního, co uměli a předávali si po léta z generace na generaci, již nebylo potřeba. Za komunismu byla zavedena povinnost pracovat pro všechny občany. Vytvářela se tedy uměle pracovní místa, zaměstnavatelé měli povinnost v případě potřeby žadatele o práci zaměstnat. Díky tomu se v období komunismu podařilo dosáhnout zaměstnanosti Romů téměř srovnatelné s většinovou populací. Avšak pro jejich nízkou kvalifikaci a vzdělání prováděli pouze práce na nejnižších příčkách společenského žebříčku (které ostatní lidé nechtěli vykonávat), což jim bránilo v kulturním a společenském vzestupu. Dalo by se říci, že kvůli tomu, že měli zaměstnavatelé v případě žádosti státu povinnost zaměstnat další pracovníky, se Romům „povolila pracovní morálka“ – měli jistotu práce, a tak si kladli vysoké požadavky na zaměstnavatele, prodlužovali si pauzy, zaměstnání si nevážili. Pak došlo opět ke změně režimu. Na začátku ekonomické transformace v období probíhající nutné restrukturalizace průmyslu, byla většina romských mužů zaměstnána v těžkém průmyslu, zemědělství, stavebnictví a romské ženy jako pomocné pracovní síly, např. uklízečky, pomocné kuchařky apod. Problémem se postupně ale začal stávat nedostatek práce pro nekvalifikované osoby. Těžkou manuální prací se za minulého režimu obstojně uživili (protože tuto práci nechtěl nikdo dělat, byla dobře placená). Postupně však Romy z těchto pracovních míst vytlačili podstatně více motivovaní pracovníci z východu, kteří jsou ochotní pracovat za minimální mzdy a často i bez uzavřené pracovní smlouvy. Tato situace se do roku 1997 neřešila. Přesto, že se upozorňovalo, že je tuto situaci v nastalých změnách potřeba řešit. Návrhem romských iniciativ bylo zkrácení sociálních dávek a místo toho investovat do aktivní politiky zaměstnanosti. Nedostatky se projevily po prudkém zastavení hospodářského vývoje. Určitá zlepšení zavedl následně Národní plán zaměstnanosti z roku 1999.
20
Až v roce 2008 nastala radikálnější reforma systému - 1. 1. 2008 vešel v platnost Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů8, který má za cíl zamezit zneužívání sociálních dávek a má posílit pobídky pro hledání zaměstnání, speciálně u skupiny dlouhodobě nezaměstnaných osob. Avšak za těch 20 let tu rostla generace bez vzdělání, bez pracovních návyků, bez smyslu pro povinnost a bez jakékoli motivace. Tato generace „znuděných mladých“ propadla gamblerství a drogám. Netýká se to však pouze Romů! Tato skutečnost je rozsáhlým problémem např. na Ostravsku. Díky transformaci ekonomiky se naše hospodářství začalo zlepšovat, zapomnělo se však na podstatné – že je potřeba pracovat i s lidmi.
5.3 Problémy Romů na trhu práce v současnosti Nezaměstnanost Romů je z mnoha důvodů společností i experty považována za závažný problém. Většina expertů ho označila na škále 1-10 (kde 10 je nevýznamnější problém) minimálně číslem 8. V porovnání s ostatními problémy s romskou integrací ho vnímají jako velmi závažný, ne-li nejzávažnější. Jako důvod uvádí fakt, že nezaměstnanost se stává podstatou dalších problémů. Ty jsou též velmi závažné, spousta z nich by na škále byla označena též vysokými čísly, avšak jedná se až o sekundární problémy skoro vždy vycházející z nezaměstnanosti (kriminalita, špatná životní úroveň, nízká kvalita bydlení, nemocnost, dluhy,…). Důležitost zaměstnanosti v dalším řešení jejich problémů je vysoká. Jak říká jeden z expertů: „Být zaměstnaný a mít slušný, pravidelný plat to je základem pro mnoho věcí, tou základní je socioekomomický status. Dále zaměstnanost přináší sebedůvěru a pozitivnější pohled na život. To jsou také důležité atributy motivace pro změnu sebe sama či něco změnit.“ Problém nezaměstnanosti je tedy potřeba řešit, abychom podpořili integraci Romů do majoritní společnosti, eliminovali důsledky s nezaměstnaností spjaté (viz kap. 4.3) a snížily výdaje na sociálních dávkách. Pro státní rozpočet znamená velké množství dlouhodobě nezaměstnaných Romů velké výdaje na sociální dávky a zároveň ztráty v podobě daňových příjmů a lidského kapitálu, který není využit. Experti Světové banky a CERG-E odhadují, že náklady na sociální exkluzi Romů dosáhly v roce 2008 asi 365 mil. € (něco přes 9 miliard Kč) (Bodewing 2008). I Vláda ČR vnímá uplatnění sociálně vyloučených Romů na trhu práce jako základní předpoklad zlepšení jejich socioekonomického postavení ve společnosti. 8
zák.261/2007 Sb.
21
Problémem však zůstává fakt, že o nezaměstnanosti Romů nejsou dostupná tvrdá data. Proto musíme spoléhat na odhady expertů. Přestože se různé odhady mírně liší, je z nich zřejmé, že v porovnání s nezaměstnaností v souhrnné populaci je míra nezaměstnanosti Romů mnohonásobně vyšší. Dle serveru romove.cz činí nezaměstnanost přibližně 75 %, v některých regionech až 95 % (Romove 2007). Ve výzkumu Romské minority se v několika okresech romští poradci pokusili o kvalifikovaný odhad romské nezaměstnanosti. Podle něj se nezaměstnanost pohybuje okolo 50 %, nezřídka dosahuje 90 - 100 % z dospělé populace (Štěchová 2002: 28). A podle odhadů úřadů práce je bez místa asi 70 procent Romů. Tři čtvrtiny nezaměstnaných Romů jsou bez práce déle než rok, 30 procent z nich déle než čtyři roky (Romea 2005).
5.4 Hlavní důvody nezaměstnanosti Romů „Úvodem je důležité říci, že faktická nezaměstnanost Romů, podle mého názoru, není tak vysoká jako ta oficiální. Spousty Romů pracuje nelegálně na pomocných stavebních pracích a pod.“(expert) Pokud vyjdeme ze skutečnosti, že nejvíce se s nezaměstnaností potýkají lidé s nízkým vzděláním9 a většina Romů má právě nejvýše základní vzdělání, (Světová banka 2008: 11), můžeme říci, že nízké vzdělání je jedním z hlavních důvodů nezaměstnanosti Romů. Podle zprávy na serveru Dzeno.cz se studie o nezaměstnanosti Romů shodují na skutečnosti, že míra nezaměstnanosti Romů v porovnání s majoritní společností je vyšší nejen celkově, ale i u kategorie středoškolsky vzdělaných, kde rozdíly nejsou sice tak radikální, ale existují (Dženo 2007). Podle analýzy světové banky bylo odmítnuto zaměstnavatelem 55 % Romů se zvláštním nebo nižším vzděláním, se základním 45 % a se středním cca 40 % (Světová banka 2008: 20). Na základě této informace můžeme říci, že vzdělání je jako důvod nezaměstnanosti Romů hlavním, ale ne jediným faktorem. Je několik dalších důvodů, které omezují Romy při zapojování na trh práce. Mnoho lze pochopit z historického kontextu. Za základní důvody by se daly označit tyto (mnohé z nich spolu navzájem souvisí):
9
na ÚP tvoří lidé s nejvýše základním vzděláním celých 26,6 % uchazečů – dle statistiky ÚP k 31.12 2009, dostupné na http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/qrt
22
Nedostatečné vzdělání, kvalifikace „… česká společnost jako celek prodělala obrovskou modernizaci a akceleruje směrem k vyšším stupňům vzdělání, ekonomice, která vzdělání a kvalifikaci potřebuje, zatímco Romové v podmínkách sociálního vyloučení zaostávají a propadají ke dnu.“ (Pospíšil 2008) Romové mají v porovnání s neromy nižší vzdělaní. Osm z deseti Romů má nejvýše základní vzdělání, zatímco v celé populaci České republiky je to jen 16,7 %. Nízké vzdělání tedy omezuje jejich úspěšnost na trhu práce, neboť poptávka po nekvalifikované pracovní síle po revoluci dramaticky klesla. (Souvisí to i s přílivem nekvalifikované pracovní síly z východu, ochotné pracovat „za pár korun“ a bez pracovní smlouvy). Je obtížné sehnat relevantní data romské nezaměstnanosti. Analýza Světové banky uvádí data za Romy v sociálně vyloučených lokalitách (kde žije cca 80.000 Romů). Podle této analýzy má 60 % pouze základní vzdělání a 14 % navštěvovalo zvláštní školy pro děti s poruchami učení. V důsledku toho bylo zjištěno, že více než 40 % z nich je funkčně negramotných a dalších 40 % má jen omezené početní dovednosti a gramotnost (Světová banka 2008: 6). Vzdělání se bohužel nezvyšuje ani mezigeneračně. Pouze menší část dětí, jejichž rodiče mají základní vzdělání, dosáhla vyššího než základního vzdělání. A dokonce více než polovina dětí s rodiči s vyšším než základním vzděláním získala pouze základní vzdělání (Světová banka 2008:1). Přesto většina příslušníků romských komunit nemotivuje své děti ke vzdělání. Pokud si přejí, aby jejich děti vyššího vzdělání dosáhly, nedovedou jim s učením pomoci (Dženo 2007: 19). Podle analýzy Světové banky je polovina vyučených Romů zaměstnaných. Se základním vzděláním je to 22,6 %, s nižším než základním je zaměstnaných už jen 15 %. Je tedy větší pravděpodobnost nalezení práce u Roma s vyšším vzděláním. Proto je zvyšování vzdělanosti nejlepším způsobem pro zlepšení postavení Romů na pracovním trhu. Velkým problémem vzdělávacího systému v České republice je segregace romských dětí ve zvláštních školách. Podle zákona10 se tyto školy zrušily, avšak oficiálně by se dalo říci, že pouze změnily svůj název na „základní škola praktická“, ale jejich podstata dále přetrvává. Romské děti tento fakt dále velmi znevýhodňuje v dalším vzdělávání. Následkem toho se 10
§ 7 ve spojení s § 185 školského zákona,
23
z nich stává ona těžko uplatnitelná nekvalifikovaná pracovní síla, či společností tolik kritizovaní „paraziti“ na sociálních dávkách. Solidární sociální síť Dlouhodobě nezaměstnaní se stávají závislí na sociálních dávkách, jejichž výše se odvozuje od životního minima (a zčásti také od počtu osob, žijících ve společné domácnosti). Toto životní minimum, jak už sám název napovídá, nezabezpečuje kvalitní život. Je vypočteno tak, aby zajistilo pouze krátkodobé překlenutí nepříznivé životní situace. Pro mnoho romských rodin se však staly sociální dávky hlavním zdrojem příjmů. Tyto rodiny, pro které je život ze sociálních dávek již životním stylem a žijí dlouhodobě z příjmů na úrovni životního minima (pokud nemají boční příjmy z práce načerno), se v důsledku toho dostávají na hranici chudoby. „Jejich životní podmínky se postupně mění ze standardních na substandardní, dochází k jejich materiální deprivaci, jsou pro chudobu vylučovány z obvyklého
způsobu
života
a
i
bez
sociokulturních
specifik
spějí
k sociálnímu
vyloučení.“(Dženo 2007: 20). I kdyby začali pracovat jako nekvalifikovaná a málo vzdělaná pracovní síla, jejich příjem se bude ve většině případů rovnat jejich příjmům z dávek. Průměrné dávky totiž činí skoro 90 procent minimální mzdy.
A právě většina romských pracovníků má zhruba
minimální mzdu (Světová banka 2008: 21). Tito lidé v důsledku tohoto faktu nejsou k práci motivováni, neboť za mnoho snahy by byl rozdíl v příjmu z práce a příjmu ze sociálních dávek pouze minimální. Přestože jsou sociální dávky adresovány lidem bez práce jako pomoc, někteří z nich jsou bez práce právě proto, že tyto dávky pobírají. Jak uvedli i experti: „…mnohokrát se Romovi nevyplatí přijmout málo placené zaměstnání, protože se mu nevyplatí za ty peníze chodit do práce….“ Dluhy „….nelze opomenout problém předluženosti romských domácností. V tomto ohledu chybí větší ochrana občanů před praktikami nebankovních společností…“(expert) Právě dluhy mnohým romským rodinám brání dlouhodobě spořit či pracovat legálně, neboť by to pro ně z krátkodobého hlediska bylo ekonomicky nevýhodné. V případě nástupu do legálního zaměstnání by jim byl plat hned obstaven exekutory a zbylo by jim opět pouze životní minimum, které mohou dostávat i bez práce ve formě sociálních dávek. V důsledku
24
finanční negramotnosti (v ČR jde o jednu z hlavních příčin chudoby11) si tito lidé neuvědomují důsledky svého jednání (stále se zvyšující dluh, přechod dluhu na potomky či jiné příbuzné atd.). Podobné je to i se spořením u zadlužených rodin. Nemohou své peníze ukládat do banky (účet by byl ihned obstaven exekutory) a rychleji je utratí. V důsledku uvedených faktů je z pohledu zadlužených Romů nejlepší krátkodobá strategie pobírání sociálních dávek, ignorace dluhů a pro zlepšení životní situace práce načerno. Nelegální zaměstnání Romové mají ve své kultuře velmi silně zažité, že muž je ten, kdo má být schopen uživit rodinu. Na tom zakládají své sebevědomí. Proto pokud k tomu nemá legální příležitost, často sahá po nelegální variantě. V České republice od roku 2004 existuje zákon12, který definuje nelegální práci neboli „práci načerno“, a to jako práci, kterou fyzická osoba nevykonává pro zaměstnavatele na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy a kterou cizinec vykonává bez pracovního povolení. Nelegální práce totiž státu způsobuje úniky na daních a na sociálním pojištění za pracovníka. Ti, kteří načerno pracují, zase nemají žádnou právní ochranu v podobě pracovní smlouvy. Nemají tedy nárok na nemocenskou, odpracovaná doba se jim nezapočítává do důchodu a zaměstnavatel jim ani nemusí odpracovanou mzdu vyplatit. Tuto nelegální práci zákon zakazuje a stanovuje sankce jak pro zaměstnavatele, jež načerno zaměstnávají, tak nově i pro zaměstnance, jež načerno pracují. Přesto je nelegálních pracovníků stále mnoho13. Pro některé je důvodem vyšší výdělek (pracovníci si mohou odnést až trojnásobek příjmu, který by umožňovala legální práce), pro jiné jediná šance jak získat zaměstnání. Nejčastěji se totiž jedná o lidi se sociálním handicapem, včetně těch zadlužených (kam patří i Romové) (Hůle 2007b). Romům se tímto nabízí ideální řešení – být registrováni na úřadu, pobírat sociální dávky, ( exekutoři nemohou obstavit sociální dávky), a k dávkám si přivydělat nelegální prací.
11
http://podnikani.idnes.cz/jedna-z-pricin-chudoby-je-financni-negramotnost-f5u/zamestnani.asp?c=A100216_1336674_zamestnani_hru 12 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, § 5 a §139 13 http://www.mesec.cz/clanky/nelegalni-zamestnavani-ma-stale-zelenou/
25
Tento problém vnímají i tázaní experti. „Kontrolní orgány dále umožňují ve velkém právě ono nelegální zaměstnávání. I když už je opatřeno toto počínání zákonem a je trestné jak pro zaměstnavatele tak pro zaměstnance, tak tato praxe dále vesele pokračuje, protože pracovat načerno je pro obě strany finančně až třikrát výhodnější a za ten risk to oběma stranám stojí.“ Nízká mobilita Váže se s problémem drahého a nedostupného bydlení. Romské rodiny jsou často mnohopočetné (vzhledem k vysoké rodinné soudržnosti a velkému významu rodiny). V případě možnosti práce s nutností stěhování je právě stěhování nemožné především z důvodu vysoké finanční náročnosti, kvůli které se pro chudé romské rodiny takové stěhování stává nemožným. Negativní postoje Nelze popřít, že Romové se často potýkají na trhu práce s diskriminací, která jim ztěžuje nalezení zaměstnání. Příčinou jsou buď xenofobní důvody nebo (a to je v České republice častějším problémem) tzv. statistická diskriminace (Hirt 2006). Na první pohled nejsou zaměstnavatelé schopni rozpoznat kvalitu pracovníka. A protože podle rozšířeného názoru mají Romové v průměru horší pracovní morálku a tedy statisticky vzato je tato etnická příslušnost negativním signálem, je pro zaměstnavatele jistější takového člověka nezaměstnat. Dle Hirta (2006) se statistická diskriminace v důsledku stává sebenaplňujícím se proroctvím. Očekávání diskriminace snižuje motivaci Romů k získávání nových dovedností či pracovních návyků, a proto jsou mnohdy skeptická očekávání zaměstnavatelů nakonec potvrzena. I podle experta „…velmi chybí efektivní antidiskrimaniční ochrana. Legislativa a kontrolní orgány dále umožňují ve velkém nelegální zaměstnávání a diskriminační chování zaměstnavatelů…“ Špatný zdravotní stav Je často důsledkem špatných životních podmínek u lidí s nižšími příjmy (či závislých na sociálních dávkách, které tvoří pouze životní minimum). Tento fakt potvrzuje i výzkumu SASTIPEN - Zdraví a romská komunita (Nesvadbová 2009). Na základě dotazníkového
26
šetření Romů bylo zjištěno, že horší zdravotní stav mají nezaměstnaní Romové (zdravotní stav hraje v uplatnění na trhu práce významnou roli). Souvislost se objevuje i v porovnání zdravotního stavu a vzdělání respondentů. Čím vyšší vzdělání, tím lepší je zjištěný zdravotní stav. Nízká motivace Často vyplývá z opakujícího se odmítavého postoje zaměstnavatelů. V důsledku opakovaného odmítání člověk ztrácí sebevědomí, dále rezignuje na pokračování ve vyhledávání zaměstnání a přijme svůj stav jako daný a nezměnitelný (dlouhodobě nezaměstnaný, závislý na sociálních dávkách). Nízká motivace je též často způsobena relativně štědrým systémem sociálních dávek. I když došlo k jeho zpřísnění (reforma platná od 1. 1. 2008), stále se nezaměstnaným Romům s nízkým vzděláním a kvalifikací vyplatí sociální dávky pobírat, neboť často tvoří až 90 % platu nekvalifikovaných profesí (Světová banka 2009: 21).
27
6. Možnosti řešení nezaměstnanosti Romů Jaké jsou hlavní subjekty, které se dle expertů mají v nejvyšší míře podílet na řešení nezaměstnanosti Romů: Experti se vesměs shodují na tom, že Romové se musí sami podílet na řešení jejich nezaměstnanosti, ale vzhledem k důsledkům jejich nezaměstnanosti (jsou letargičtí a nemotivovaní, někteří nemají a někteří ztratili pracovní návyky) je často těžké s nimi dále pracovat. A proto bez patřičné pomoci nejsou sami schopni svou situaci vyřešit. Ten, kdo by měl tuto situaci řešit, by měl být v první řadě stát. Jako hlavní aktér sociální politiky, který za občany v tomto ohledu zodpovídá, má nést hlavní zátěž. Povinností státu je zabezpečit především základní rámec, tj. antidiskriminační ochranu, efektivní aktivní politiku zaměstnanosti apod. „ …a ostatní subjekty vtáhnout do spoluúčasti na jejím naplnění…“ (expert). Z ostatních subjektů jsou důležité firmy (dodržování právních předpisů apod.) a Evropská unie (dle jednoho z expertů by měla mít velkou roli v oblasti motivace). Role samotných Romů, jak už bylo řečeno, je významná, ale sami nemohou řešit vlastní situaci, nemohou být hlavními aktéry (nemají finanční kapitál, Romy co by se mezi sebou rekvalifikovali apod.), ale rozhodně musí napomáhat – komunikovat a spolupracovat, jinak by nebyl žádný posun v jejich situaci možný. Měli by být aktivní, projevovat snahu řešit svou nezaměstnanost. K tomu však potřebují motivaci. Proto lze tento postoj očekávat pouze u malého počtu Romů, neboť jejich velká část je nezaměstnaná více než 10 let, což je velkým problémem. Dále uvádím základní způsoby podpory zaměstnanosti Romů, které by měly být nejefektivnější a pro ně nejvhodnější a nejlépe dostupné.
28
6.1 Státní programy 6.1.1 Aktivní politika zaměstnanosti V roce 1990 byly vytvořeny základy státní politiky zaměstnanosti, které byly založeny především na APZ. Díky tomu byla v počátečním období transformace ekonomiky udržena nízká míra nezaměstnanosti poměrně dlouhou dobu (až do roku 1997). Prostředky na APZ byly nejvyšší v roce 199214, poté začaly klesat a docházelo k přesunu k pasivní politice zaměstnanosti. Bylo to způsobeno jednak
restrukturalizací
hospodářských odvětví, jednak politickou situací. Dle Potůčka (1998: 197) přesunula do pasivní polohy politiku zaměstnanosti Klausova neoliberální vláda. V důsledku toho v období od roku 1993 do roku 1997 převažovala právě pasivní politika zaměstnanosti. V roce 1997 se prudce zastavil hospodářský vývoj a zvýšila se nezaměstnanost. To odhalilo nedostatky v opatřeních na trhu práce. Se změnou charakteru vlády se opět mění i preference v oblasti sociální politiky – začíná se znovu klást důraz na aktivní politiku. Hlavní roli poté hraje Národní plán zaměstnanosti (z roku 1999), kde se vláda zavazuje zvýšit rozsah a účinnost APZ též v souvislosti se směrnicemi Evropské komise15. Razantnější změna nastala v roce 2008. Jednalo se o rozsáhlou reformu systému. Dne 1. 1. 2008 vešel v platnost Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů (viz kap.5.2), který má v oblasti sociální politiky obecně za cíl zamezit využívání dávek a posílit pobídky pro hledání zaměstnání, především u skupiny dlouhodobě nezaměstnaných osob, čili posílit APZ. Služby v oblasti zaměstnanosti poskytují úřady práce (dále jen ÚP) řízené resortem Ministerstva práce a sociálních věcí. Dle jeho definice: „Jedním ze základních cílů hospodářské a sociální politiky státu je dosažení plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti. Právo na zaměstnání bez ohledu na rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, členství v politických stranách nebo
14
V roce 1992 bylo na aktivní politiku zaměstnanosti vydáno ze státního rozpočtu 1,72 miliardy Kč a na pasivní politiku (podpory v nezaměstnanosti) 1,42 mld. Kč, v roce 1996 bylo věnováno na aktivní politiku 0,55 miliardy a na pasivní politiku 2,1 mld. Kč, v roce 2009 bylo vynaloženo na aktivní 3,8 miliard a na pasivní 15 miliard Kč 15 Směrnice rozděleny do 4 pilířů: podpora zaměstnatelnosti, podpora podnikání, podpora schopnosti podniků a zaměstnanců přizpůsobit se změnám a podpora rovných příležitostí všech osob
29
příslušnost k politickým hnutím, národnost, etnický nebo sociální původ, majetek, zdravotní stav nebo věk je jedním ze základních práv občana.“ (MPSV 2005) Oblast zaměstnanosti je upravena několika právními předpisy. Definována je na základě následujících: 1. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). 2. Vyhláška MPSV č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. 3. Vyhláška MPSV č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců. 4. Nařízení vlády č. 515/2004 Sb. o hmotné podpoře na vytváření pracovních míst a hmotné podpoře rekvalifikace nebo školení zaměstnanců v rámci investičních pobídek.
V rámci APZ je realizováno několik nástrojů podpory zaměstnanosti. Jsou to zejména: a) rekvalifikace, b) investiční pobídky, c) veřejně prospěšné práce, d) společensky účelná pracovní místa, e) příspěvek na zapracování, f) příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program. Součástí opatření APZ jsou rovněž : 1. Poradenství, které provádí či zabezpečují úřady práce za účelem zjišťování osobních a kvalifikačních předpokladů pro volbu povolání, zprostředkování vhodného zaměstnání, volbu přípravy k práci pro osoby se zdravotním postižením a při výběru vhodných nástrojů APZ. 2. Cílené programy k řešení zaměstnanosti (cíleným programem se rozumí soubor opatření pro zvýšení možnosti osob či celých skupin uplatnit se na trhu práce). Prostřednictvím APZ stát podporuje buď přímo firmy (které zaměstnávají uchazeče z problematických skupin či vytvářejí pracovní příležitosti v regionech trpících vysokou nezaměstnaností) nebo nepřímo pracovní sílu (preventivně nebo již v ohrožení). Dle Kuchaře 30
(2010) je APZ přínosem především z hlediska sociálně psychologického a ekonomického, a to z několika důvodů. Díky APZ je člověk schopen se lépe vrátit do pracovního procesu. Také se projevuje dopad na státní rozpočet – snižují se výdaje na pasivní politiku zaměstnanosti a na sociální dávky. Po nástupu člověka do nové práce dotyčný také vrátí část prostředků, které na něj byly vynaloženy v rámci APZ zpět formou odvedených daní ze mzdy a DPH (s vyššími finančními prostředky roste spotřeba). Nejvyužívanějším programem APZ jsou rekvalifikace (jsou možností změny kvalifikace pro osoby, jejichž kvalifikace neodpovídá poptávce trhu práce). Pro osoby trpící dlouhodobou nezaměstnaností jsou zase nejvhodnějším řešením veřejně prospěšné práce (v pořadí třetí nejvyužívanější) (MPSV 2009b: 10).
Romové a jejich účast v programech APZ V posledních letech se ukazuje, že programy APZ jsou mezi romskou populací málo využívány navzdory tomu, že právě ona patří ve velké míře do rizikových skupin osob, ohrožených na trhu práce. I přesto, že na trhu práce velmi snižuje jejich zaměstnatelnost právě nedostatečné vzdělání a kvalifikace, programů pracovní přípravy se účastní jen malá část romské populace. Přestože je velká část Romů nezaměstnaná nebo už nezaměstnanost zažila, zúčastnilo se některého ze státních programů v rámci APZ pouze 7 až 12 % Romů ve věku do 55 let (Dženo 2007: 32). Vzhledem k absenci přesných statistik uvádí sekce politiky zaměstnanosti a trhu práce alespoň kvalifikovaný odhad expertů z úřadů práce o počtech romských uchazečů o zaměstnání, kteří byli zařazeni do nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti.
31
Počet romských uchazečů o zaměstnání, zařazených do programu APZ v roce 2008 (abs.) Nástroje Veřejně
Společensky
APZ
účelná místa
prospěšné
Rekvalifikace
Ostatní
Celkem
práce
Celkem
Celkem Ženy
Celkem Ženy
Celkem Ženy
Celkem Ženy
1154
143
505
180
447
41
185
70
1982
Zdroj: MPSV: Zpráva o stavu Romských komunit v ČR za rok 2008 Z uvedené tabulky vyplývá, že rekvalifikace a veřejně prospěšné práce jsou i v oblasti zaměstnávání Romů v rámci APZ nejvyužívanější. Veřejně prospěšné práce Veřejně prospěšné práce jsou časově omezenou pracovní příležitostí, která je vytvořena především pro obtížně umístitelné a dlouhodobě nezaměstnané uchazeče o zaměstnání, které vedou v evidenci ÚP. Místa jsou vytvářena zaměstnavatelem na základě písemné dohody s ÚP. Jde o krátkodobé pracovní umístění uchazeče o zaměstnání, a to nejdéle na dobu dvanácti po sobě jdoucích měsíců. Zaměstnavatel na takového zaměstnance, (který byl veden v evidenci ÚP) získává příspěvek na úhradu mzdových nákladů, který může dosahovat až do výše skutečných mzdových nákladů (včetně zdravotního a sociálního pojištění). Nejedná se tedy o podporu zaměstnanosti v pravém slova smyslu. Jde jen o dočasné řešení, než jedinec najde stálou práci. Význam veřejně prospěšných prací tkví v tom, že jedinec neztratí (či si obnoví) své pracovní návyky, strukturaci času, zlepší svou finanční situaci a vyhne se dalším několika důsledkům vyplývajícím z nezaměstnanosti (viz kapitola výše – důsledky nezaměstnanosti). Veřejně prospěšné práce jsou ze své podstaty právě pro Romy velmi vhodným řešením. Právě oni totiž trpí ve velké míře dlouhodobou nezaměstnaností16 a jsou to uchazeči obtížně umístitelní. Pro nezaměstnané Romy mají veřejně prospěšné práce i ten význam, že se 16
Dlouhodobě je nezaměstnaných asi 75 % ze všech nezaměstnaných Romů, z toho přibližně 30% je bez zaměstnání déle než 4 roky (Dženo 2007)
32
tak alespoň částečně vylepšuje názor majority. Vzhledem k častému stereotypu, že Romové jsou líní a nechtějí pracovat, určitě přispěje k jejich lepšímu obrazu v očích veřejnosti vidět pracující Romy. Na základě diskuzí na sociální síti facebook jsem dospěla k názoru, že u spousty lidí vychází jejich negativní stereotypy vůči Romům z faktu, že se nikdy nesetkaly s jedincem, který by jim tento stereotyp vyvrátil svým příkladem. Rekvalifikace Rekvalifikace je významnou součástí APZ. Jejím cílem je udržení zaměstnání či uchazečům (zájemcům) o zaměstnání vytvářet lepší podmínky pro další uplatnění. Z hlediska zákona o zaměstnanosti je rekvalifikace udržení, obnova nebo získání nových kvalifikačních předpokladů pro výkon vhodného zaměstnání. V rámci APZ zajišťuje rekvalifikaci pro uchazeče či zájemce o zaměstnání úřad práce. Poskytuje ji v případě, kdy struktura poptávky trhu práce neodpovídá struktuře nabídky pracovních sil, a rekvalifikace může umožnit uplatnění ve vhodném zaměstnání. Při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopností a zkušeností fyzické osoby, která má být rekvalifikována formou získání nových teoretických znalostí a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání. ÚP hradí náklady za účastníka rekvalifikace a dále může uchazeči poskytnout příspěvek na úhradu prokázaných nutných nákladů spojených s rekvalifikací (stravné, jízdné, nocležné, pojištění). Uchazeč o zaměstnání má též nárok na podporu při rekvalifikaci. O této podpoře rozhoduje ÚP. Poskytuje se po celou dobu rekvalifikace a činí 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku. V rámci rekvalifikace není možno získat vyšší stupeň vzdělání (např. uchazeč s výučním listem nemá možnost získat maturitu). Praxe by měla být taková, že jsou uchazeči na ÚP nabídnuty rekvalifikace dle aktuálních potřeb lokálního trhu práce. Další možností je žádost o tzv. nahodilé rekvalifikace – na základě individuálních požadavků. Pro poskytnutí takové rekvalifikace je ale potřeba mít buď závazný příslib od zaměstnavatele o přijetí do pracovního poměru po dokončení rekvalifikace nebo se zavázat, že po skončení rekvalifikace zahájí dotyčný samostatnou výdělečnou činnost, jejíž výkon je touto rekvalifikací podmíněn. Nejvýznamnější formou podpory zaměstnatelnosti Romů na trhu práce by měla být, vzhledem k jejich nízké nebo žádné kvalifikaci, pracovní příprava a rekvalifikace. Z dosavadních zjištění se však ukazuje, že tyto programy nejsou pro Romy dostatečně
33
dostupné. V oblasti profesních rekvalifikací jsou často preferovány tzv. cílené rekvalifikace – takové, kde dá zaměstnavatel účastníkům předem příslib následného zaměstnání (Dženo 2007), což ještě více ztěžuje přístup k tomuto typu programu pro příslušníky romské minority. Dosavadní zkušenosti s rekvalifikací Romů nenabízejí jednoznačný závěr vzhledem k efektivitě tohoto opatření. Příkladem jsou zkušenosti z dvou projektů zaměřených na podporu zaměstnanosti Romů – z Nového Bydžova17 a Brna18. Zkušenosti z projektu realizovaného v Novém Bydžově (viz rámeček níže – příklad pozitivní praxe) jsou velmi dobré. Naznačují, že při správné motivaci a práci s nezaměstnanými Romy je možné dosáhnout vysokého následného efektu v podobě jejich následného pracovního uplatnění. Zkušenosti s projektem z Brna jsou však rozdílné. Hovoří o neúspěšnosti rekvalifikací jak v dokončení kurzu, tak v následné zaměstnanosti. Samotní Romové z Brna zde uváděli, že jim rekvalifikace nic nepřinesla. Základním rozdílem byl fakt, že v Novém Bydžově měli Romové před nástupem do rekvalifikace jistotu následného zaměstnání na 15 měsíců, v Brně nikoli. Jako důvod úspěchu v Novém Bydžově se dá označit vyšší motivace účastníků rekvalifikace i díky následné péči o tyto lidi.
17
http://topregion.cz/index.jsp?articleId=4066 Úřad vlády ČR: Dlouhodobý monitoring situace romských komunit v České republice – moravské lokality. (http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/dokumenty-pro-lokalitu-brno)
18
34
PŘÍKLAD POZITIVNÍ PRAXE Podpora zaměstnanosti a vzdělanosti Romů v Novém Bydžově Motto: Prací a vzděláním k vyšší životní úrovni Romů. Účastníci projektu: město nový Bydžov (realizátor), 5 firem z města a okolí (spolupráce), Romové (cílová skupina). Cíle: vytvořit si pracovní návyky, zorientovat se v pracovním světě, získat akreditovanou rekvalifikaci v oboru, po ukončení část skupiny možnost zaměstnání u partnerů projektu Způsob: soustavná motivace k práci a vzdělání, rekvalifikační kurzy, zkušební pracovní poměr na dobu 15 měsíců. Doba realizace projektu: únor 2006 až červen 2007. (Předpokládané) přínosy projektu: Pro řešitele: snížení 67% nezaměstnanosti cílové skupiny na území; snížení sociálně patologických jevů na území; funkční partnerství s komerčním sektorem Pro cílové skupiny: vytvoření pracovních návyků a sociálních dovedností; zvýšení životní úrovně; dobrý vzor pro mladší generaci. Výsledky: rekvalifikační část dokončilo všech 12 účastníků projektu, zkušební pracovní část 10 (výsledky lepší než očekávání), ihned nebo do 1 měsíce nalezlo trvalé zaměstnání celkem 5 osob.
Podle názoru expertů je stávající systém rekvalifikací neefektivní a rigidní. Pro zkvalitnění systému úředníci jezdí na mnoho konferencí a stáží, ale získané informace v našich podmínkách nevyužili. „Dnes jsou rekvalifikační kursy přeplněné a zároveň se většinou v rámci kurzů pracuje s jistou úrovní kvalifikace kursistů. Od toho ostatně název „rekvalifikační“. Problém celé řady našich klientů je, že nemají žádnou kvalifikaci, mnohdy jen zvláštní školu. Na tuto cílovou skupinu většinou kursy nejsou stavěny.“(expert). Navíc účastník nemá po absolvování jistotu uplatnění. Dalším, neméně významným problémem, souvisejícím se současnou praxí uplatňovanou v rekvalifikacích je, že není dostupná pro osoby, které jsou už zaměstnané (teoreticky by měla být, ale praxe takto moc nefunguje) avšak stávající práce je buď nenaplňuje nebo začínají mít zdravotní komplikace způsobené stávající prací. Další komplikací je, že účastníci nemají dostatek informací o náplni kurzu a podobě zaměstnání, na které se rekvalifikují. Např. vidí název kurzu řezbář – přihlásí se, v průběhu 35
zjistí, že je tato práce nebaví, ale nemohou odejít (jinak by kurz museli uhradit ze svého). Následně v oboru, v kterém byli rekvalifikováni, musí také pracovat. Za nějakou dobu z takového zaměstnání odejdou a zase se stanou nezaměstnanými. A na úřadu práce jim opět shání místo v oboru, ve kterém byli rekvalifikováni, přestože tento obor vykonávat nechtějí. Dalším důsledkem tohoto jednání je, že dotyčný se svěří se svou špatnou zkušeností rodině, přátelům a ti pak také ztratí důvěru v systém. Co se týče pozitiv rekvalifikací, tím je dle expertů už sám fakt, že takováto možnost existuje, někdo ji nabízí a hradí. Při každé rekvalifikaci se totiž zvyšuje pravděpodobnost následného pracovního uplatnění, i kdyby absolventi práci nenašli bezprostředně po rekvalifikaci či by ji našli v jiném oboru. Positivem také je, že pracovní úřady „ …občas spolupracují se sdruženími, která podporují tuto komunitu, rozumí ji a dělají zprostředkovatele těmto lidem.“ (expert)
6.1.2 Podpora podnikání Podle dosavadních zjištění a zkušeností lidí pracujících s Romy je podpora podnikání vhodným řešením – pokud se podpoří podnikání jedince romského etnika, je tu velký předpoklad že on posléze zaměstná dalších několik Romů, se kterými on umí jednat „po jejich“ a lépe si ve vztahu zaměstnavatel versus zaměstnanec rozumí, předchází se tak případným střetnutím a neporozuměním z obou stran. Většinu programů pro podporu podnikání poskytuje Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) prostřednictvím Českomoravské záruční a rozvojové banky(ČMZRB), která rozhoduje o poskytnutí podpory, její výši a dalších podmínkách. Zde je vhodné uvést příklad Českého Krumlova, který je důkazem, že právě vstřícná komunikace úřadů a romské minority a zároveň podpora jejich positivních iniciativ může velmi prospět podpoře romské zaměstnanosti, vzdělávání i vzájemným vztahům s majoritou. Místní úřady navázaly spolupráci s romskou minoritou a společně realizovaly projekty, jež pomohly k začlenění Romů do společnosti a majoritního života. Velmi se zde přičinil místní Rom, podnikatel Dezider Dunka19 - místní vůdčí osobnost Romů v regionu (viz rámeček níže – příklad pozitivní praxe). Tento způsob podnikání však není možný ve všech 19
Dostal také Cenu města za rok 2007 za: „dlouholetou spolupráci s městem, zejména příkladnou spolupráci při řešení spolužití majoritní společnosti a romské menšiny a řešení zaměstnanosti. Tato spolupráce svým významem a dopadem oslovila nejen města a obce České republiky, ale i řadu zahraničních subjektů a médií.“
36
okresech. Je totiž zapotřebí především dvou podmínek: jednak podpora radnice a jednak existence tzv. „charismatického vůdce“, kterého by všichni místní respektovali a poslouchali. PŘÍKLAD POSITIVNÍ PRAXE Situace v Českém Krumlově Nejedená se o žádný cílený program podpory podnikání, avšak tato praxe se díky vhodným podmínkám osvědčila. Kdo: Dezider Dunka (majitel stavební firmy a úklidové společnosti). Způsob: díky Dunkově firmě mnoho Romů našlo práci, zvláště ti dlouhodobě nezaměstnaní a obtížně umístitelní. Doba realizace: od roku 1992 až dosud. Přínosy: spoluúčast při úklidu města, pokles nezaměstnanosti v okrese, zlepšení názoru majority, integrace Romů do společnosti (Český Krumlov je městem, kde je integrace Romů na nejlepší úrovni ze všech měst České republiky).
6.2 Neziskový sektor 6.2.1 Neziskové organizace Tyto organizace mají velmi důležitou roli v podpoře zaměstnanosti Romů. Jsou to organizace buď specializované přímo na pomoc Romům či obecně na pomoc lidem ze sociálně vyloučených lokalit (kde žijí Romové i neromové). Těchto organizací je mnoho. Žádná z nich není specializována pouze na podporu zaměstnanosti, orientují se na více oblastí – např. kultura, volný čas, vzdělávání, lidská práva, poradenství atd. Je několik způsobů, jak tyto agentury podporují nezaměstnané Romy. Např. agentura Dženo momentálně uskutečňuje projekt Druhá šance pro návrat na trh práce. Jde o rekvalifikační program pro Romy ze sociálně vyloučených lokalit, kteří jsou obtížně umístitelní na trhu práce a trpí dlouhodobou nezaměstnaností. Rozdíl oproti mnoha prováděným rekvalifikacím je ve větším důrazu na motivaci účastníků a důraz na následnou péči ( nalezení a udržení zaměstnání). Oproti tomu organizace Lache- chave se zaměřuje spíše na jednotlivce. S jedincem pracovník probírá jeho představy, zhodnotí jeho předpoklady, poskytne rady a doporučení a pomáhá mu překonávat problémy, na které během vyhledávání práce naráží (obdoba individuálních akčních plánů na úřadu práce).
37
PŘÍKLAD POZITIVNÍ PRAXE Projekt Druhá šance pro návrat na trh práce Cílová skupina: obyvatelé romských lokalit (dlouhodobě nezaměstnaní). Cíle: poskytnout motivaci, podporu, vzdělání, schopnosti a dovednostní růst, následně nalézt odpovídající, dlouhodobé a udržitelné zaměstnání. Způsob: vstupní pohovor s psychologickým testem, vzdělávací program (2 části: akreditovaný motivační program a profesní vzdělávání – teoretické i praktické). Doba realizace: 1. 9. 2009 – 31. 5. 2011 (21 měsíců). Předpokládané přínosy: ze 150 účastníků alespoň 120 projekt úspěšně dokončí, z nich bude část zaměstnána ve spolupracujících firmách a dalším bude dále pomáháno v návratu na trh práce. Mezi další přínosy patří jevy, které ze zvýšení zaměstnanosti vyplývají (integrace, zlepšení životní situace apod.). Výsledky: vzhledem k tomu, že projekt právě běží, nedají se konečné výsledky posoudit. Dle rozhovoru s realizátorem však zatím zaznamenávají úspěchy, účastníci jsou motivováni, mají snahu a zájem dále pokračovat, dosahují dobrých výsledků.
38
7. Návrhy zlepšení řešení nezaměstnanosti Romů 7.1 Návrhy na zvýšení motivace Na základě mých zjištění je pro zlepšení situace v oblasti zaměstnanosti Romů a zvyšování jejich zaměstnatelnosti potřeba především zvýšení jejich motivace. Toho lze dosáhnout níže uvedenými způsoby: •
Dobře placená práce, která by se jim vyplatila více než sociální dávky v kombinaci s prací načerno. A také aby existovala pro jejich cílovou skupinu nabídka volných pracovních míst.
•
Benefity (např. za aktivní vyhledávání zaměstnání, nalezení zaměstnání, udržení si zaměstnání po určitou dobu apod.). Sice jsou tím znevýhodňováni ostatní, ale z dlouhodobého hlediska může být toto efektivní strategií. Problémem totiž je, že mnoho lidí, kteří od roku 1993 nemohou sehnat práci, se stalo zcela nemotivovanými. Takovéto benefity by mohly nemotivované lidi zaujmout a jejich motivaci zvýšit.
•
Pozitivní příklady, které by Romům ukázaly, že pokud se vydají určitou cestou, mohou to někam dopracovat a svou současnou situaci zlepšit. Možností je buď zveřejňování působení takovýchto příkladů pomocí PR kampaně či přímé působení takových jedinců přímo uvnitř lokalit a jejich zapojení do řešení situace nezaměstnaných Romů.
•
Podchytit jakýkoli zájem ze strany Romů a s tím dále pracovat. Pokud přijdou za sociálními pracovníky motivovaní Romové, tak schopný asistent jim skoro vždy dopomůže k nalezení zaměstnání. Pokud ale dotyční motivovaní nejsou, jakákoli snaha jednotlivce nemá efekt. A druhou důležitou věcí je dále s nimi udržovat kontakt i ve chvíli, kdy do zaměstnání nastoupili. Problémem totiž je, že když už se jim podaří najít práci, velmi brzy o ni přijdou.
39
•
Fungující následná péče, aby sociální pracovník nebo konzultant v oblasti pracovního poradenství pomohl a poradil s problémy, na které po nástupu práce dotyčný naráží.
•
Zvýšit finanční gramotnost, jejíž nedostatečnost je jedním z hlavních důvodů zadluženosti. Je nutné, aby si lidé byli schopni uvědomit např. to, že své dluhy splatit musí a poradit jim jak.
7.2 Návrhy na zlepšení základních způsobů podpory zaměstnanosti Zde navrhuji zlepšení v oblastech uvedených v kapitole 6 jako nejefektivnější, nejvhodnější a nejlépe dostupné pro romské etnikum.
7.2.1 Aktivní politika zaměstnanosti Zaměřila jsem se na 2 programy, které jsou v rámci APZ Romy nejvíce využívány – rekvalifikace a veřejně prospěšné práce. Rekvalifikace Obecně by bylo vhodné lépe nastavit rekvalifikace na konkrétní osoby, tj. měly by reflektovat dovednosti a schopnosti osob dle jejich individuality. Také „…na úřady práce dát lidi, kteří znají problémy Romů ze života (nejen od stolu), chtějí jim pomoci a nemají to jen jako způsob své obživy, dělají to srdcem…“ ( expert) Velmi důležité by měly být motivační kurzy, zvláště u silně nemotivovaných osob, které v důsledku dlouhodobé nezaměstnanosti již rezignovaly na hledání nového zaměstnání. Jednou z možností by bylo např. zavést je jako povinnost v rámci každého rekvalifikačního kurzu. Co se týče vhodné podoby rekvalifikací, je otázkou zda zohledňovat specifika romského etnika. Je vhodné ho částečně zohlednit, avšak není potřeba vytvářet speciální rekvalifikace pro Romy. Někteří experti však zastávají názor vůbec nezohledňovat etnickou příslušnost nezaměstnaných. „Limitou nezaměstnaných Romů není příslušnost k etniku, ale sociokulturní prostředí. Především potom vzdělanost rodičů, jejich zaměstnanost, apod.“
40
(expert). Další z eventuálních možností je tedy nepřizpůsobovat kurz, ale vyškolit lektory (aby ti, kdo je učí, věděli, jak s těmito lidmi pracovat). Romové jsou heterogenní skupinou. Můžeme u nich najít přinejmenším dvě skupiny ve vztahu k rekvalifikacím. „Je skupina Romů, kteří mohou vstoupit do běžného rekvalifikačního kurzu …ale pak je druhá skupina …kteří zvláštní pomoc a podporu potřebují, aby necouvli před prvním problémem, který se objeví….“ (expert). Při samotné rekvalifikaci se ukazuje vhodným řešením střídání více školitelů. Každý odborník chápe a vysvětluje látku jiným způsobem, stejně tak každému účastníkovi vyhovuje jiný způsob výkladu. Důležité je také „ …rozšířit nabídku praktických kursů, jako např. svářečské kursy, řidičský průkaz na vysokozdvižný vozík apod. …“ (expert). V současné době se pracuje s jistou úrovní kvalifikace účastníků kurzu. Mnoho těchto lidí však žádnou kvalifikaci nemá. Současně by nemělo docházet k situacím, kdy je rekvalifikace vnímána jako způsob trestu nebo také snadná možnost, jak si navýšit sociální dávky. Je potřeba si uvědomit, že rekvalifikace jsou jen částí procesu. Stejně důležitá je i následná péče – absolventům po rekvalifikaci je potřeba pomoci s nalezením zaměstnání a pomáhat jim překonávat problémy, se kterými se v něm setkají. Tomu by mělo být přizpůsobeno i následné pracovní poradenství. Je také potřeba lépe měřit efektivitu a účinnost rekvalifikací i z dlouhodobého hlediska – mnoho lidí práci po rekvalifikaci získá, ale v krátkém horizontu se vrací zpět na úřad práce, což současný systém měření efektivnosti nezohledňuje. Veřejně prospěšné práce V roce 2009 vešel v platnost zákon č. 382/2008 Sb., kterým se mění zákon o zaměstnanosti a s tím souvisí i změny zákona o pomoci v hmotné nouzi. Na základě uvedených opatření vznikl institut veřejné služby v oblasti vyplácení dávek pomoci v hmotné nouzi. Veřejnou službou se rozumí pomoc v obci v záležitostech její údržby a rozvoje. Tato služba je vykonávána osobami v hmotné nouzi. Za tento výkon jim nenáleží odměna. Pokud je však v obci zaveden tento institut, nezaměstnaný má po uplynutí doby 6 měsíců trvání jeho nezaměstnanosti nárok pouze na příspěvek ve výši existenčního minima. Pokud bude dotyčný chtít nadále pobírat příspěvek na živobytí ve stejné výši jako doposud (a ne pouze ono existenční minimum), musí odpracovat minimálně 20 hodin veřejné služby. Pokud bude chtít pobírat ještě vyšší příspěvek, musí vykonat alespoň 30 hodin. Zřizovat tuto službu však není
41
pro obce povinností. Je pouze na jejím posouzení, zda tuto službu zavede s ohledem na její možnosti. Pokud vycházím z kapitoly 5.4, kde je uvedena jako jedna z hlavních příčin nezaměstnanosti Romů solidární sociální síť, a pokud toto opatření její solidaritu do jisté míry omezí, jedná se zajisté o vhodné řešení. Problémem však zůstává, že toto opatření není povinným, nýbrž možným. Zavést institut veřejné služby jako povinnost v celé České republice by mohlo být vhodným řešením.
7.2.2 Podpora podnikání •
Podpora drobného podnikání – drobní podnikatelé jsou schopni se zaměstnat nejen sami, ale i třeba celou rodinu a zlepšit dostupnost služeb např. na vesnici (vhodné např. pokud je v oblasti špatný odbyt nějakého produktu – dotyčný podnikatel se zapojí a bude tento produkt vyvážet do jiné oblasti, kde je ho nedostatek).
•
Romská firma zaměstnávající Romy – viz kap. 6.1.2 podpora podnikání a pozitivní praxe z Českého Krumlova.
7.2.3 Neziskový sektor Státní programy podpory zaměstnanosti prostřednictvím APZ nebo podpory podnikání jsou do určité míry povinností státu. Neziskové organizace však vznikají se zainteresováním osob v konkrétní problematice a díky tomu mají samy největší zájem o vlastní zdokonalování. Za nejzákladnější problém, který bych v neziskových organizacích označila, je jejich nedostatečné financování. Vhodné by bylo zvýšení podpory neziskových organizací majících zkušenosti a dobré výsledky se zaměstnáváním Romů. Příklady osvědčených projektů: •
Projekt MOST - zaměřen na mladé do 18 let, kteří opustili střední školu nebo dále nešli studovat (program nabízel rekvalifikaci a osobnostní rozvoj – někteří frekventanti se po absolvování programu vrátili do škol).
42
•
Projekt Druhá šance pro návrat na trh práce – program rekvalifikací pro dlouhodobě nezaměstnané (viz kap. 6.2.1 – Neziskové organizace).
•
Kombinace job klubu s rekvalifikací – nabízejí často neziskové organizace, které získaly na tento program grant. Samotný job klub je dostupný i na úřadech práce.20
7.3 Další možnosti zvýšení zaměstnanosti Romů •
Proškolit Romy, aby pomáhali své komunitě – např. asistenti policie, zdravotníci, sociální pomocníci, terénní pracovníci, pečovatelky, domovníci atd.
•
Finanční odměna za docházku dětí do školy – tento systém funguje např. v Anglii. Rodiče dostávají finanční dávku, pokud jejich dítě (do 18 let) chodí do školy či se účastní rekvalifikace. Tímto způsobem se „donutí rodiče donutit své děti chodit do školy“, což zlepší možnost následného uplatnění těchto dětí na trhu práce.
•
Návrat
do
vzdělávacího
procesu
-
„Jako
nejefektivnější
nástroj
podpory
nezaměstnaných považujeme prodloužení vzdělávací kariéry, respektive navrácení do vzdělávacího procesu, pokud je klient ještě mladý.“(expert). Pokud se podaří zvýšit vzdělání jedinců, zvýší to i jejich šance na následné uplatnění. •
Podpořit klienta v emancipaci vztahu k rodině – jedním z problémů při hledání dlouhodobého zaměstnání je, „ …že se musí takto zaměstnaný dělit o svůj výdělek s velkým množstvím příbuzných...“(expert). To ho samozřejmě nemotivuje. Možností proto je nezaměstnaného „vyprostit ze závislosti na rodině“.
•
Eliminace nelegální práce – přesto že je nelegální práce ze zákona zakázána a postihována sankcemi jak pro zaměstnavatele tak pro zaměstnance, je zde stále mnoho nelegálních pracovníků (viz kap. 5.3 – Důvody nezaměstnanosti Romů, část Nelegální práce). Možností je zesílení kontroly nelegálních pracovníků a firem, které mají tyto praktiky.
•
20
Program, který by Romům nabízel zároveň kvalifikaci, pracovní zkušenost i mzdu.
Více informací na http://portal.mpsv.cz/sz/local/do_info/ostatniinformace/job_klub
43
•
Zaměstnávání ve vězení, kde si mohou Romové rozšířit kvalifikaci, která jim následně bude užitečná při hledání zaměstnání.
44
8. Závěr Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na nezaměstnanost Romů, její vývoj v historických souvislostech. Pokusila jsem se přiblížit základní pojmy, důvody, důsledky a možné řešení nezaměstnanosti Romů. Většina romské populace je totiž nositelem několika rizikových faktorů, díky kterým mají ztížený přístup na trh práce. To má za důsledek sérii dalších problémů, které jim ztěžují integraci do majoritní společnosti. Nezaměstnanost obecně není jednoduchým problémem a v oblasti romské problematiky ještě komplikovanější vzhledem k absenci tvrdých dat. Je možné označit několik nejzávažnějších faktorů, které jsou příčinou nezaměstnanosti Romů, a jsou často mezi sebou navzájem provázané. Je to zejména nízké vzdělání, které mnoha lidem velmi ztěžuje přístup na trh práce, a hlavně u romského etnika se tento problém vyskytuje často. Dále je to štědrý systém sociálních dávek (v poměru ke mzdě nekvalifikovaného dělníka je výše sociálních dávek téměř na stejné výši), dluhy (v důsledku snadné dostupnosti půjček), nelegální práce (a tedy výhodná možnost si k dávkám přivydělat), horší zdravotní stav (v důsledku nižší kvality života chudých lidí), nízká mobilita, nedostatečná motivace a také negativní postoje majority vůči nim. Je několik způsobů, jak zaměstnanost Romů zvyšovat. Jako hlavní jsem označila aktivní politiku zaměstnanosti (kde nejvyužívanější mezi Romy jsou rekvalifikace a veřejně prospěšné práce), podporu podnikání a také programy na podporu zaměstnanosti realizované neziskovým
sektorem.
Organizace,
napomáhající
Romům
nejen
v podpoře
jejich
zaměstnanosti, mají důležitou úlohu v procesu jejich celkové integrace do společnosti. Práce poukázala na fakt, že v každém výše uvedeném způsobu zvyšování zaměstnanosti je potřeba několika zlepšení, aby fungovaly efektivněji. V oblasti rekvalifikací by byl vhodný především individuálnější přístup k uchazečům, který by více zohledňoval jejich dovednosti a schopnosti. Velmi důležité jsou také motivační kurzy, zvláště u silně nemotivovaných osob, které v důsledku dlouhodobé nezaměstnanosti již rezignovaly. Lektory by bylo vhodné vyškolit pro práci s romskou minoritou a při samotných rekvalifikacích střídat lektorů několik. U samotných rekvalifikací by bylo vhodné rozšířit nabídku praktických kursů pro osoby bez kvalifikace. Je potřeba klást důraz na následnou
45
péči a poradenství, které jsou klíčové po absolvování rekvalifikace a také následně měřit efektivitu a účinnost. V oblasti veřejně prospěšných prací se jako jedna možnost nabízí povinně zavést institut veřejné služby. To by omezilo zneužívání štědré sociální sítě a do jisté míry také práci v nelegálním zaměstnání. Podpora podnikání je velmi perspektivním způsobem podpory zaměstnanosti. Výborně se osvědčila v Českém Krumlově, kde je romské etnikum i díky ní velmi dobře integrováno. Také podpora drobného podnikání je vhodným řešením, kde podnikatel může zaměstnat i celou svou rodinu. V neziskovém sektoru dochází k neustálému zlepšování i díky jeho flexibilitě a rychlejší zpětné vazbě, vzhledem k zájmu osob o danou problematiku. Příkladem je množství programů, které organizace realizují. Mezi další možnosti podpory zaměstnanosti, které je důležité zmínit, patří především zvyšování vzdělanosti různými cestami (návrat do vzdělávacího procesu, ale i finanční odměna za docházku dětí do školy apod.). Důležitá je i eliminace nelegální práce, díky čemuž budou tito lidé více nuceni nalézt si práci legální. Také je možností proškolit Romy, aby dále pomáhali své komunitě (jako sociální pomocníci, zdravotníci, poradci atd.). Konkrétních kroků, které by bylo možné pro zvýšení zaměstnanosti Romů učinit, je celá řada. Základem je ale především nalezení shody v tom, že určitých změn je třeba.
46
Použité zdroje Knižní publikace: •
BALABÁNOVÁ, H. (1999). Romové v České republice. Praha: Socioklub. ISBN: 80-902260-7-8
•
BODEWING, CH., HORMÁDKOVÁ E. (2008). Sociální exkluze Romů – ekonomická ztráta České republiky. Praha: Úřad vlády ČR
•
DAVIDOVÁ, E. (1995). Romano drom – cesty Romů. Olomouc: Univerzita Palackého. ISBN: 80-7067-533-8
•
HIRT,T., JAKOUBEK, M. (2006). Romové v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. ISBN: 80-86898-76-8
•
MAREŠ, P. (1998). Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: Sociologické nakladatelství. ISBN: 80-85850-60-5
•
NEČAS, C. (1999). Romové v České republice včera a dnes. Olomouc: Univerzita Palackého. ISBN:80-7067-952-2
•
PEKÁREK, P. (1997). Romové – reflexe problémů. Praha: Sofis. ISBN: 80-902439-0-8
•
PELIKÁN, J. (1998). Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha : Karolinum.
•
POSPÍŠIL A. (2008). Sociolog Ivan Gabal pro Romano voďi o sociálním vyloučení Romů. Praha: ROMEA.
•
POTŮČEK, Martin. (1998). Analýza vývoje, neuralgických bodů a rozvojových příležitostí české sociální politiky po roce 1989. Praha: Národohospodářský Ústav Josefa Hlávky.
•
SIROVÁTKA, T. (2007). Nejistoty na trhu práce. Brno: Fakulta sociálních studií. ISBN: 978-80-7326-172-6
•
ŠTĚCHOVÁ, M., VEČERKA, K. (2002). Romská minorita a postupy integrace: závěrečná zpráva z výzkumu. Praha, Institut pro kriminologii a sociální prevenci. ISBN: 80-7338-008-0
•
VAŇUROVÁ, Z. (2008). Příběhy úspěšných projektů Evropského sociálního fondu v ČR zaměřených na podporu a integraci Romů. ISBN 978-80-86878-63-8
47
Práce na podobné téma: •
BIJELJANINOVÁ, N. (2007) Přínosy rekvalifikačních kurzů pro účastníky, Brno: Masarykova univerzita
Internetové zdroje: •
DZENO. (2007). Postavení Romů v ekonomice,
[online]. [citováno 2010-09-02]
•
HŮLE D. (2007a). Romano Jackpot. [online]. [citováno 2010-05-02]. < http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=523 >
•
HŮLE D. (2007b). Práce načerno jako výhodný kontrakt. . [online]. [citováno 201005-03].
•
KAŠPÁRKOVÁ I. A kol. (2008). Dlouhodobý monitoring situace romských komunit v České republice - moravské lokality. ISBN: 978-80-87041-56-7. [online]. [citováno 2010-04-25]
•
KUCHAŘ P (2010). Trh práce a politika zaměstnanosti. [online]. [citováno 2010-0506] < http://fse1.ujep.cz/materialy/KSP_kuchar_proEK.pdf>
•
MPSV. (2005). Aktivní politika zaměstnanosti. [online]. [citováno 2010-4-13]
•
MPSV. (2009a). Zpráva o stavu romských komunit v ČR za rok 2008. [online]. [citováno 2010-2-17]
•
MPSV.
(2009b).
Statistická
ročenka
trhu
práce
v
ČR
2008.
[online].
[citováno 2010-4-23] •
NESVADBOVÁ L. a kol. (2009). Romská populace a zdraví: Česká republika. ISBN:978-84-692-5535-3. [online]. [citováno 2010-05-04]
•
ROMEA. (2005). Zpráva: Stát dává víc peněz, nezaměstnanost Romů ale neklesá. [online]. [citováno 2010-04-22] < http://www.romea.cz/index.php?id=servis/z2005_0010>
48
•
ROMOVE. (2007). Historie Romů na území ČR. [online]. [citováno 2010-04-28] < http://romove.radio.cz/cz/clanek/18785>
•
SVĚTOVÁ BANKA.(2008). Česká republika – Šance na zlepšení zaměstnanosti Romů. [online]. [citováno 2010-02-18]
•
ŠTĚCHOVÁ M., VEČERKA, K. (2002). Romská minorita a postupy integrace: závěrečná zpráva z výzkumu. ISBN: 80-7338-008-0, . [online]. [citováno 2010-04-07] < http://www.ok.cz/iksp/docs/281.pdf>
Další internetové zdroje: České právní informační médium: http://www.epravo.cz Český statistický úřad : http://www.czso.cz Humanitární organizace Člověk v tísni: http://www.clovekvtisni.cz Internetové zpravodajství: http://www.idnes.cz Ministerstvo práce a sociálních věcí: http://portal.mpsv.cz/ Ministerstvo průmyslu a obchodu : http://www.mpo.cz Portál pro podporu lidských zdrojů: http://topregion.cz/ Romský informační servis: http://www.romea.cz Ústav práce a sociálních věcí: http://www.vupsv.cz
49
Přílohy Příloha č. 1
Projekt bakalářské práce
50
Příloha č. 1
Projekt bakalářské práce
Monika Laisková Projekt bakalářské práce
2. ročník / LS 2009 Sociologie a sociální politika Fakulta sociálních věd UK
Název: Romové na pracovním úřadě – smysl jejich rekvalifikace
Námět práce (vstupní diskuze a formulace problému): „Kanada opět zavedla vízovou povinnost v důsledku neúměrně narůstajícího počtu Rómů, žádajících o politický azyl. Kanadský velvyslanec v rozhovoru pro HN uvedl, že většina Rómů uvádí jako důvod rasismus, ale pravým důvodem jsou lepší sociální dávky a pracovní příležitosti v Kanadě.....“, „Ministr Kocáb nechal vypracovat nové zprávy o situaci Rómů, zavedl expertní panel (SOPRAN), novou agenturu pro sociální začleňování. Reakce médií a expertů byla zdrženlivá, zprávy prý nepřinesly žádná nová zjištění....“ Jen v rozmezí jednoho měsíce je takovýchto zpráv o Romech mnohokrát více. Mají často jedno společné: sociální nepřizpůsobivost Romů, vysoká kriminalita, nízká zaměstnanost, žití z peněz od státu (sociálních dávek) atd. Podle výzkumu GAC spol. s.r.o. si 9 z 10 obyvatel ČR myslí, že se Romům pracovat nechce a za svoji situaci si mohou sami. Nezaměstnanost Romů má za důsledek jejich chudobu a vyloučení z mnoha oblastí jejich života (např. z kvalitního bydlení, vzdělání, z aktivního trávení volného času, atd.). Zároveň představuje pro stát velké ekonomické ztráty – tzn. chybějící daňové příjmy, vyšší výdaje na sociální dávky, a také ztráty lidského kapitálu. Pokud se zaměříme na nízkou zaměstnanost jako pravděpodobný zdroj „chudoby“ a závislosti na sociálních dávkách, k dispozici je několik studií, analyzujících situaci Romů. Většina studií se shoduje na tom, že Romové často:
51
-
jsou kulturně odlišní, zejména ve fungování velkých rodinných sítí (např. Romové: Kulturologické etudy; Marek Jakoubek, Tomáš Hirt, Plzeň 2004, www.demografie.info ) což vede často k chování podporující chudobu, sdružování se do ghet a sociálnímu vyloučení
-
mají nízké vzdělání (podle zprávy serveru idnes.cz na základě zdroje ČTK se odhaduje, že až 61 procent dospělých Romů absolvovalo zvláštní školu nebo nedokončilo poslední ročník základní školy a pouze 1,3 procenta úspěšně absolvovalo střední nebo vysokou školu), mezigeneračně se úroveň vzdělání naopak snižuje
-
je mezi nimi vysoké procento nezaměstnaných (podle Zprávy o stavu romských komunit v České republice za rok 2008 57 % Romů v produktivním věku (starších 15 let) neparticipuje na trhu práce, tzn. buď jsou nezaměstnaní, nebo si zaměstnání nehledají (oproti populaci, kde jsou tři ze čtyř lidí ekonomicky aktivních a nezaměstnanost byla 5 %))
-
při hledání zaměstnání jsou diskriminování kvůli své příslušnosti k Romskému etniku (nelze s určitostí prokázat, že existuje cílená diskriminace Romů zaměstnavateli, na druhou stranu existuje mnoho důkazů, že zaměstnavatelé preferují ne-Romy (důvodem ani tak není rasová diskriminace z přesvědčení, ale spíše tzv. statistická diskriminace = pokud větší procento členů skupiny s poznatelnými znaky (jako např. barva kůže, jméno…) bylo v minulosti problematické, usuzují podle těchto znaků, že i v budoucnosti zaměstnat tohoto člena povede s vyšší pravděpodobností k problémům) Tyto studie se shodují většinou i na tom, že
-
nízká vzdělanost má výrazný vliv na vysokou nezaměstnanost (na trhu práce je nižší poptávka po nekvalifikovaných profesích, Romové o ně navíc soupeří se zahraničními pracovníky)
-
vysoká zadluženost brání zapojit se do pracovního procesu a podporuje černý trh (má-li oficiální zaměstnání, musím začít splácet dluhy, které má)
-
dlouhodobě nezaměstnaní Rómové ztratili zájem práci hledat a stali se ekonomicky neaktivní
-
systém sociálních dávek až do roku 2008 nepodporoval zájem najít si méně placenou práci (byl vysoký čistý nahrazovací poměr, nyní se snížil) Avšak i pokud budeme s těmito závěry souhlasit, je zde jeden velký otazník: tyto dílčí závěry nejsou specificky Rómské, ale jsou specifické pro jakoukoliv pracovní sílu s nízkým
52
vzděláním. Znamená to tedy, že nezaměstnanost Romů není specificky Romská, ale je to hlavně důsledek nízkého vzdělání (tudíž lze uplatnit stejný přístup jako na málo vzdělané neRomy)? Nebo se jedná o specifický problém statistické diskriminace, rodového soužití a nižší ochoty pracovat, která je specifický Romská? (toto mohu ověřit na výsledcích rekvalifikace na daných úřadech – kdo má vyšší úspěšnost a o kolik? (Rom versus „ne-Rom“). I pokud by zde existovali jiné vlivy, pro mou práci je důležité zjistit, zda lze zvolit stejný přístup pro Romy i „ne-Romy“ a získat obdobné výsledky vlivu na zaměstnanost (nebude statisticky významné pro celou ČR, ale pouze ve vybraných lokalitách)) Navíc se studie rozcházejí v tom, jak tuto nezaměstnanost „léčit“. V praxi existuje v rámci politiky zaměstnanosti několik možností : rekvalifikace/školení, veřejně prospěšné práce, individuální akční plány či samostatná činnost. Podle Daniela Hůly z nadace Člověk v tísni, je na problém nezaměstnanosti ideálním nástrojem podpora rekvalifikace a vzdělání obecně. A tedy, jak říká Zpráva o stavu romských komunit v České republice za rok 2008:
:“Významným předpokladem ke zvyšování
kvalifikace je dostupnost vhodných vzdělávacích aktivit a rekvalifikačních kurzů.“ Rekvalifikace/školení
(pokud
je
hypotéza
nízké
kvalifikace
jako
zdroje
nezaměstnanosti pravdivá) by měly řešit podstatu problémů . Některé studie uvádějí pozitivní dopad
rekvalifikací
–
např.
projekt
(http://topregion.cz/index.jsp?articleId=4066)
hovoří
z o
velmi
Nového dobrých
Bydžova výsledcích
rekvalifikace a následného zaměstnání Romů. Některé však stávající rekvalifikace a přístup úřadů práce kritizují. Podle výzkumu z Brna, prováděný agenturou pro sociální začleňování (Brněnští Romové na trhu práce (Drom)) Romové tvrdí, že rekvalifikace je málo efektivní strategií. A podle výsledků studie (Česká republika: Šance na zlepšení zaměstnanosti Romů) Romové o rekvalifikační kurzy nemají zájem a pokud jimi projdou místo většinou nenalézají. Znamená to, že rekvalifikace (tj. zlepšování vzdělanosti) pro Romy není správnou variantou a je to plýtvání penězi, a nebo jsou jen některé stávající rekvalifikační programy hůře a některé lépe vymyšlené?
53
Tj. v práci se chci zaměřit na otázky: -
zda lze použít stejný/podobný přístup k Romům a „ne-Romům“ v léčbě nezaměstnanosti
-
zda stávající systém rekvalifikace přináší výsledky
Předpokládané metody zpracování: − analýza dostupných zdrojů literatury − Protože neexistují oficiální statistiky podílu Romů na pracovním úřadě, údaje z úřadů zjistím pomocí hloubkových rozhovorů se sociálními pracovnicemi či pracovníky. Tyto data získám z alespoň 3 různých pracovních úřadů. − V případě potřeby doplním rozhovory se samotnými nezaměstnanými Romy Orientační seznam literatury: • Balabánová, H.: Romové v České republice (1945-1998), Praha: Socioklub, 1999 • Navrátil, P.: Romové v české společnosti: jak se nám spolu žije a jaké má naše soužití vyhlídky?, Praha: Portál, 2003 • Davidová, E.: Romové a česká společnost: hledání domova, porozumění a vzájemného soužití, Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2001 • Mareš, P.: Nezaměstnanost jako sociální problém, Praha: Sociologické nakladatelství, 2002 • Nečas, C.: Romové v České republice včera a dnes, Olomouc: Univerzita Palackého 1999 • Fraser, A.: Cikáni, Praha: Lidové noviny, 1998 • Gould, S. J.: Jak neměřit člověka: pravidla a předsudky v dějinách hodnocení lidské inteligence, Praha: Lidové noviny, 1998 • http://www.mpsv.cz/cs/7377 • http://topregion.cz/index.jsp?articleId=4066 • http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/category/3-brno • http://www.epravo.cz/top/clanky/podminky-rekvalifikace-18033.html • http://aktualne.centrum.cz/domaci/clanek.phtml?id=642939
Konzultant: Mgr. Kotrusová Miriam, Ph.D.
54