UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky Katedra žurnalistiky
Bakalářská práce
2016
Emílie Janáčková
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky Katedra žurnalistiky
Emílie Janáčková
Módní publicistika v Českém rozhlase v roce 2014 Bakalářská práce
Praha 2016
Autor práce: Emílie Janáčková Vedoucí práce: PhDr. Josef Maršík, CSc.
Rok obhajoby: 2016
Bibliografický záznam Janáčková, Emílie. Módní publicistika v Českém rozhlase v roce 2014. Praha, 2016. 65 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra žurnalistiky. Vedoucí diplomové práce PhDr. Josef Maršík, CSc.
Abstrakt Bakalářská práce se zabývá podobami módní publicistiky na stanicích Českého rozhlasu, který se jako veřejnoprávní médium v rámci svého širokého tematického a kulturního profilu módě rovněž věnuje. Výsledky práce nepotvrdily výchozí hypotézu, že módní publicistiku s jejím primárně vizuálním charakterem nelze v rozhlase zprostředkovat a prezentovat stejnými textově-stylistickými prostředky jako v tisku nebo v onlinu. Ukázalo se totiž, že nevizuální podstatu média kompenzují publicisté a redaktoři jinými způsoby (např. vyprávění příběhů spojených s designérskou tvorbou, analýza společensko-ekonomických souvislostí módního průmyslu). V současnosti již kromě toho rozhlasoví publicisté využívají pro komunikaci obrazem obraz webových stránek, kde se podcasty se zvukovou stopou doplňují souhrnnými články, obrázky i videoreportážemi, nebo sociálních sítí. Práce dále obsahuje případovou studii, v níž jsou srovnávány výstupy o konkrétní módní akci celostátního významu (pražském fashion weeku ze září 2015) v rozhlasu, v printu a v onlinu. Ukazuje se přitom, že nejkomplexněji byla akce publicisticky zpracována ve specializovaném pořadu Radia Wave nazvaném Modeschau.
Abstract This bachelor thesis' objective is to look into the fashion journalism broadcast by the Czech Radio, which pursues fashion topics due to its broad thematic and cultural profile, specific for a public service medium. The thesis' results have not confirmed the assumption that the fashion entities with their primarily visual character can't be approached with the same textual and stylistic means on the radio, as they are in the print or online media. It has been demonstrated that the radio editors compensate the non-visual nature with the means such as telling the stories on designers and their creative efforts, analysis of socio-economical context of the fashion industry etc.
Besides that, the editors use websites (including podcasts, pictures and video reports) and social networks to complement the sound recording with visual communication. The thesis also includes a case study that compares features about a specific fashion event of a national importance (the Prague Fashion Week of September 2015) on the radio, in the print an online. The case study has proven that the most complex feature on the event is the one by the Modeschau radio show on the Czech Radio's Radio Wave.
Klíčová slova móda, módní publicistika, módní časopisy, rozhlas, Český rozhlas
Keywords fashion, fashion journalism, fashion magazines, radio, Czech radio
Rozsah práce Práce má 72 107 znaků.
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 12. května 2016
Emílie Janáčková
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Josefu Maršíkovi, CSc. za pomoc při psaní této práce, cenné rady a věnovaný čas. Dále bych ráda poděkovala Veronice Ruppert a Daniele Vrbové z Českého rozhlasu, které se se mnou podělily o své profesní zkušenosti a poskytly mi informace nezbytné k vypracování této bakalářské práce.
1
Obsah ÚVOD...........................................................................................................................................................2 1. MÓDA, MÓDNÍ TISK A MÓDNÍ PUBLICISTIKA ..........................................................................4 1.1 MÓDA JAKO UŽITÉ UMĚNÍ, SOUČÁST KULTURY A PRŮMYSLOVÉ ODVĚTVÍ ...........................................4 1.2 MÓDNÍ PUBLICISTIKA ..........................................................................................................................5 1.3 Z HISTORIE ČESKÉHO MÓDNÍHO TISKU ................................................................................................6 1.4 MÓDNÍ TISK PO ROCE 1989..................................................................................................................8 1.5 VYOBRAZENÍ, ILUSTRACE – K VIZUÁLNÍ SLOŽCE MÓDNÍ PUBLICISTIKY ...............................................9 2. MÓDNÍ PUBLICISTIKA V ČESKÉM ROZHLASE ....................................................................... 11 2.1 K HISTORII A SOUČASNOSTI ČESKÉHO ROZHLASU ............................................................................. 11 2.2 SPECIFIKA ROZHLASOVÉ PUBLICISTIKY ............................................................................................. 13 2.3 MÓDNÍ PUBLICISTIKA V ČESKÉM ROZHLASE – OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ...................................... 15 2.4 MÍSTO MÓDNÍ PUBLICISTIKY V SOUČASNÉM VYSÍLÁNÍ ČESKÉHO ROZHLASU .................................... 16 2.4.1 Módní publicistika v pořadu Modeschau na Radiu Wave ........................................................ 18 2.4.2 Módní publicistika v pořadu Trendy na Českém rozhlase Plus ............................................... 19 2.4.3 Módní publicistika bez obrazu: zkušenosti redaktorek s módou v rozhlase ............................. 20 3. PŘÍPADOVÁ STUDIE: SROVNÁNÍ VÝSTUPŮ O MBPFW ......................................................... 23 3.1 O AKCI MERCEDES-BENZ PRAGUE FASHION WEEK ......................................................................... 23 3.2 POPIS SROVNÁVANÝCH PUBLICISTICKÝCH DĚL ................................................................................. 25 3.2.1 ČRo – Modeschau .................................................................................................................... 25 3.2.2 Aktuálně.cz ............................................................................................................................... 28 3.2.3 Dolce Vita ................................................................................................................................. 29 3.3 SROVNÁNÍ PUBLICISTICKÉHO OHLASU MBPFW V ROZHLASE, V TISKU A NA INTERNETU ................. 32 3.4 SROVNÁNÍ TEXTOVÝCH, STYLISTICKÝCH A OBRAZOVÝCH PROSTŘEDKŮ .......................................... 33 ZÁVĚR ...................................................................................................................................................... 35 SUMMARY ............................................................................................................................................... 36 POUŽITÁ LITERATURA A PRAMENY.............................................................................................. 38 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................................... 41
2
Úvod Téma pro svoji bakalářskou práci – módní publicistika na Českém rozhlase – jsem si vybrala na základě osobních zkušeností z módního prostředí i dlouhodobého zájmu o téma. Během své praxe jsem se měla možnost seznámit s online módní žurnalistikou i právě s módní žurnalistikou rozhlasovou, a to jako přispěvatelka módního pořadu Modeschau na Radiu Wave, kde jsem působila v roce 2013. V prvním plánu jsem tedy chtěla zmapovat pokrytí módních témat v současném vysílání Českého rozhlasu. Vedlejším tématem práce se pak pro mě stalo sledování vztahu mezi publicistickým materiálem a povahou média. Ve výchozích tezích pro tuto práci jsem předpokládala, že módu s jejím primárně vizuálním charakterem nelze v rozhlase zprostředkovat a prezentovat stejnými textově-stylistickými prostředky jako v tisku nebo na internetu, a to proto, že rozhlasové vysílání neumožňuje přenášet s textem zároveň i obrazy. Předpokladem bylo, že módní publicistické materiály ve vysílání rozhlasu budou obsahovat hodně popisných pasáží nahrazujících ilustrace běžné v tištěných módních časopisech. Tento předpoklad se nepotvrdil, ale vedl mě k rozpoznání jiných způsobů, jimiž autorky či autoři rozhlasové módní publicistiky nepřítomnost obrazu kompenzují. Více viz závěr práce. V úvodní kontextové a teoretické části práce (kapitoly 1 a 2) jsem využila odborné literatury, provedla jsem výzkumné rozhovory s redaktorkou a editorkou módní publicistiky na Českém rozhlase (přepisy rozhovorů viz přílohy práce) i některé další rešerše. Druhou část práce tvoří případová studie, která porovnává ohlas konkrétní módní akce v rozhlase, onlinu a printu. Jedná se o Mercedes-Benz Prague Fashion Week (MBPFW) ze září 2015. K výběru této akce přispělo i to, že jako členka organizačního týmu tohoto fashion weeku mám přístup k pramenům typu interního monitoringu mediálního ohlasu atp. Práce odráží také další zkušeností, které jsem nasbírala za šest let praxe v módní branži. V období, kterému se věnuje tato práce, jsem se na tvorbě rozhlasové ani jiné módní publicistky nepodílela (s výjimkou spolupráce na vlastních tiskových materiálech MBPFW). V průběhu přípravy práce jsem se se souhlasem vedoucího práce PhDr. Josefa Maršíka, CSc., odchýlila od časového období, během nějž jsem podle tezí měla módní
3 publicistiku na Českém rozhlase sledovat a nahradila jsem rok 2014 rokem 2015, který nabídl pestřejší nabídku programů s módní publicistikou. Vzhledem k tomu, že jsem práci dokončovala o rok později, volila jsem i aktuálnější téma pro případovou studii. Výsledná struktura práce se oproti tezi také vyvinula, prakticky všechny původní body se v ní však v jisté obměně objevují. Namísto bodu „Téma módy ve zpravodajství Českého rozhlasu“ jsem se pokusila o plošnou rešerši tohoto tématu ve vysílání Českého rozhlasu, tj. i mimo zpravodajství. V průběhu tvorby práce jsem se také rozhodla se více nezabývat teorií popisu obrazů ve stylistice a textu (ekfrází), která se vzhledem k zjištěním stala pro téma irelevantní. Některé z uvedených titulů odborné literatury jsem nakonec nevyužila, v případě potřeby jsem je nahradila jinými.
4
1. Móda, módní tisk a módní publicistika V první kapitole vymezíme pojmy móda a módní publicistika a dále ve zkratce představíme dějiny a současnost módních časopisů v českém prostředí. Periodický tisk byl po dlouhou dobu jediným médiem módní publicistiky a lze říci, že časopisy hrají v oblasti společenské komunikace o módě podstatnou roli dodnes. V posledních letech je nicméně významně doplňují
nová média: webové portály, blogy a videoblogy
(vlogy). Řekne-li se módní časopis, představíme si obvykle periodikum s mnoha fotografiemi, sériemi fotografií či jinými vyobrazeními (například i střihové přílohy v časopisech pro domácnost). Při rešerši v odborné literatuře o dějinách módního tisku nás proto zajímalo, zda byly ilustrace jeho nezbytnou součástí již od počátku. Odpověď zní, že ano a že atraktivita ilustračního doprovodu módních časopisů 19. století je značná (viz Přílohy).
1.1 Móda jako užité umění, součást kultury a průmyslové odvětví Slovo „móda“ má širší a užší význam. Ten první definuje v sociologickém slovníku Jan Jandourek, když módu označuje za „momentálně převládající vkus“ (Jandourek, 2007, s. 161–162). V tomto významu se „móda“ vztahuje na libovolné předměty estetické povahy, které posuzujeme na základě svého vkusu: automobily, hudební díla, architekturu atd. V užším slova smyslu znamená móda převládající vkus v odívání a zároveň vše, co s odíváním souvisí. Na popis této „módy“ v užším slova smyslu nám proto nestačí jeden úhel pohledu. Je totiž jisté, že móda je zároveň součástí užitého umění, kultury, sociálním fenoménem i vysoce komplexním odvětvím ekonomiky. Této „módě“ v užším slova smyslu se věnujeme v naší práci. Jak píše v předmluvě své knihy ...ismy. Jak chápat módu Mairi Mackenziová, móda „odráží sociální, ekonomické, sexuální a politické postoje dané doby“ (Mackenziová, 2010, s. 6). Zjednodušeně: to, jak se oblékáme, odráží to, v jaké společnosti – nebo v jakém jejím segmentu – a v jaké době i kulturní oblasti žijeme. V současnosti oděv kromě svých praktických funkcí dopomáhá zejména vyjádření osobní individuality, kterou však zároveň dokáže i potlačit. Prostřednictvím oděvu vyjadřujeme názor, náladu i společenské postavení, svou sounáležitost s určitou kulturní
5 skupinou i potřebu odlišit se od ní, uspokojit svoji potřebu jedinečnosti. „Studium módy je všezahrnující. Není omezeno na výhradní svět haute couture, módních značek, exkluzivních módních časopisů a společenské elity. Je to soubor ekonomických, politických a kulturních otázek spojených s výrobou a spotřebou módy, jež se týká celé společnosti. Pokrok v oděvní a módní produkci výrazně urychlil masovou industrializaci, urbanizaci i globalizaci, jež určují moderní dobu.“ (Mackenzieová, 2010, s. 9) Módní průmysl na lokálních i globální úrovni se skládá z mnoha segmentů. Škála výrobců a značek se pohybuje od nejmenších dílen a individuálně pracujících návrhářů přes luxusní módní domy až po tzv. fast fashion řetězce, které mimo jiné přináší módní trendy masám a neustále zrychlují kola globálního módního byznysu. Na rozdíl kupříkladu od produktového designu nebo architektury má móda dvě prolínající se tváře – uměleckou, podstatnou z hlediska výtvarného a sociálněhistorického kontextu, a konzumní. Tu určuje efektní marketing, který nás znovu a znovu dokáže přimět k nákupu oblečení, které ani nepotřebujeme (Tungate, 2012, s. 1). „Přestože všichni musíme nosit oblečení, nikdo není povinen sledovat módu. Navzdory tomu to spousta lidí s ohromným nadšením dělá. Příčinou je seduktivní povaha módy, která věčně představuje něco nového, jiného, někdy okouzlujícího, jindy šokujícího, ještě jindy futuristického, další den nostalgického... Nikdy však nezáživného!“ píše v předmluvě ke knize Fashion. 150 Years Charlotte Seeling. (Seeling, 2012, s. 9) I když je marketingová komunikace pro módní průmysl mimořádně důležitá a je jím intenzivně využívána, nepředstavuje jediný model informování veřejnosti o módních trendech, osobnostech, produktech či institucích. Dalším je právě módní zpravodajství a publicistika.
1.2 Módní publicistika Publicistika je jedním z druhů žurnalistické tvorby a zároveň označením části textů, které jsou šířeny masovými médii (Maršík, 1999, s. 23). Na rozdíl od zpravodajství publicistika o svém předmětu nezprostředkovává jen čistě faktické informace, ale také názory na něj, jeho hodnocení a subjektivní přístup autora
6 publicistického textu k němu. Publicistika proto přináší určité poznání (informuje), ale také apeluje na svého recipienta, snaží se ho přesvědčit pro konkrétní postoj k tématu atd. (Osvaldová a Halada, 1999, s. 146). Soubor
jazykových
prostředků,
které
jsou
v žurnalistických
textech
(zpravodajských i publicistických) typicky využívány, a to bez ohledu na to, zda je příspěvek určen pro tisk, internet nebo hlasové zprostředkování, označuje stylistika za publicistický styl. Stylistika je jazykovědná disciplína, analyzující užívání jazyka z hlediska výběru a uspořádání jazykových prostředků v textu (Cvrček a kol., 2015, s. 309). Tradičně je publicistický styl hodnocen jako jeden ze základních stylů, a to vedle stylu prostě sdělovacího, odborného a uměleckého. Normy publicistického stylu jsou podle Václava Cvrčka zřetelnější než u stylu prostě sdělovacího a naopak volnější než u stylu odborného. „Publicistické texty jsou většinou monologické a jsou realizovány jako zpráva, úvodník, komentář, reportáž, fejeton aj. Dialogický charakter má například interview.“ (Cvrček a kol., 2015, s. 316) Texty psané v publicistickém stylu dodržují podle Cvrčka i další schémata, například kompoziční – typicky jsou v nich časoprostorové údaje uváděny na začátku, uvedení do širších souvislostí tématu na konci. Charakteristická je pro publicistický styl neutrální, středně rozsáhlá syntax, neutrální slovní zásoba. „Pokud si téma vyžádá užití méně obvyklého termínu, bývá objasněn,“ doplňuje Cvrček (2015, s. 316). Módní publicistiku chápeme v této práci jako publicistickou tvorbu věnovanou konkrétnímu tématu. Označujeme za ni texty psané publicistickým stylem a uplatněné v tisku, na internetu i v audiovizuálních médiích, jejichž tématem je móda a oděv i jejich různé aspekty a souvislosti (designérské, ekonomické, kulturní, společenské atp.).
1.3 Z historie českého módního tisku Jazykem módní publicistiky, s níž se setkávali čtenáři a čtenářky v českých zemích, byla nejprve francouzština a němčina. První módní listy v českém jazyce začínají vycházet až v polovině 19. století. Podoba bohatě ilustrovaných módních časopisů dokládá od nejstarších titulů až do současnosti význam, který už v nejstarších dobách měl pro módní publicistiku vizuální doprovod textových informací v podobě kreseb, výkresů, od druhé poloviny 19. století i fotografií.
7 Počátky módního tisku v Čechách spadají do nejstaršího období rozvoje domácích periodik, za které pokládáme závěrečné dekády 18. století. V Praze se tehdy četl módní tisk z dovozu, z Francie či Německa, v 19. století také vídeňské časopisy. Za nejstarší středoevropský módní časopis je pokládán Journal des Luxus und den Moden, vydávaný ve Výmaru v letech 1786–1827. V Praze se o vydávání periodika, věnovaného mimo jiné módě, pokusil jen rok po založení výmarského titulu tiskový podnikatel J. N. F. Schönfeld. Šlo o týdeník Mode-, Fabriken- und Gewerbszeitung, který však vydržel jen dva roky (1787–1788). Za první plnoformátový módní časopis vycházející v českých zemích jsou proto pokládány Prags fliegende Blätter der Kunst und Industrie... z nakladatelství Karla Henninga (Pražské létavé listy průmyslní a umělecké..., 1846–1848), jejichž součástí byly barevné a černobílé ilustrace i střihové přílohy. Módní rubriky nebo přílohy se v průběhu 19. století objevovaly i ve společenských a literárních periodikách, a to jak německojazyčných (Errinerungen, zde módní příloha vycházela od roku 1845), tak i jazykově českých (do Tylových Květů psal ve 30. letech módní kritiky divadelník, kostýmní návrhář Jan Kaška, autor proslavené Máchovy pláštěnky s červenou podšívkou (Uchalová, 1999, s. 21–34). Především pánské módě byl věnován odborný krejčovský časopis Zlaté dno (1862–1874). Osobností vlastenecky zaměřené módní publicistiky druhé poloviny 19. století se stala Antonie Melišová-Körschnerová, prosazující představu národně svérázného odívání a odpoutání české módy od německé – v praxi šlo o spojení pařížských módních trendů s prvky lidového oděvu. Melišová-Körschnerová redigovala beletristický a módní časopis pro ženy Lada (1861–1865), od 70. do 90. let 19. století pak módní přílohy obrázkových časopisů Květy a Světozor. Dlouhé trvání měly Módní svět (mutace německého časopisu Die Modenwelt), který v letech 1879–1935 vydával mladoboleslavský nakladatel Karel Vačlena, a Nové mody, později Nové pařížské mody, vydávané od roku 1888 do roku 1941 nakladatelstvími J. R. Vilímka a Aloise Hynka (Uchalová, 1997, s. 33–39). V první polovině 20. století se škála módního tisku rozšířila. Vedle odborných krejčovských časopisů a periodik pro profesionály z oblasti oděvnictví začala být módní témata probírána v ženských rubrikách denního tisku (do novin Tribuna přispívala
8 například módními referáty Milena Jesenská, známá jako adresátka Kafkových Dopisů Mileně). Začaly vycházet specializované revue věnované designu, architektuře a užitému umění včetně módy (Elegantní Praha, Salon, Vkus). Odbytištěm módní publicistiky se staly také obrázkové časopisy pro ženy, mezi nimiž vynikl ženský týdeník Eva z nakladatelství a vydavatelství Melantrich. (Uchalová a Jarošová, 1996, s. 42–49) Do módní publicistiky se zapojily i přední intelektuálky a novinářky této doby, jako byla Olga Fastrová, Staša Jílovská, Marie Fantová aj. (Horová, 1995, s. 526–528). Úroveň informovanosti o módních trendech i sociálních a kulturních otázkách oděvní kultury odpovídala v poslední čtvrtině 19. století a poté v první polovině století dvacátého až do počátku druhé světové války, vysoké úrovni krejčovských salonů a oděvních závodů v Praze i dalších městech českých zemí. Po nástupu komunistického režimu v roce 1948 došlo k rozvratu této infrastruktury a k dlouhodobému pokusu podřídit módu radikálně socialistické a národní ideologii (zejména v 50. letech pozorujeme oživení ideálu národně svérázného oděvu). Proměny dobových představ o módě i jejích aktuálních trendech v období socialismu (1848–1989) odrážel jediný tehdy (od roku 1949) vycházející módní časopis, Žena a život (Hlaváčková, 2000).
1.4 Módní tisk po roce 1989 Hned první porevoluční léta přivedla do České republiky řadu zahraničních módních titulů. Jako první přišel v roce 1994 na trh populární časopis Elle založený ve Francii v roce 1945 manželi Pierrem Lazareffem a jeho ženou Helene Gordon (dnes časopis patří pod vydavatelství Burda Praha). Postupně k němu přibyly mutace dalších zahraničních módních magazínů, jako jsou Harper's Bazaar nebo InStyle, které se věnují módě z hlediska životního stylu a módních trendů. Co se týče původních českých titulů, Žena a život si podle údajů Unie vydavatelů stabilně drží i přes silnou zahraniční konkurenci pozici nejčtenějšího ženského časopisu o životním stylu. V poslední čtvrtině roku 2015 měla 353 000 čtenářů, což je o něco málo více než dvojnásobek čtenosti Elle, která vykazuje 157 000 čtenářů (Unie vydavatelů, 2016).
9 Kromě lifestylových a ženských magazínů se módě věnují i další periodika. Například Hospodářské noviny mají pravidelnou rubriku o módě a módní publicistika je otiskována i v řadě příloh deníků, jako je Esprit (Lidové noviny), Proč ne?! (Hospodářské noviny) atd. V prvním desetiletí 21. století spolu s nástupem nových médií (založených na internetu a webu) a tzv. občanské žurnalistiky začíná vznikat nový typ módního média, a sice módní blogy. Ze zahraničí se k nám formát osobních módních „deníčků“, jejichž prostřednictvím autorky i autoři sdílí převážně to, co nosí přímo oni, nebo obecněji tipy na vkusné oblečení, dostal okolo roku 2010 a jednu z prvních informací o něm a jeho pionýrkách přinesl webový magazín ona.idnes.cz (Biriczová, 2010). Od roku 2014 se také objevují první módní vlogy, neboli video deníčky, které jejich autoři publikují na portále YouTube.com. Dosah módních blogů i video kanálů může být obrovský. Článek na MediaGuru.cz ze srpna 2014 konstatoval, že měsíční návštěvnost českých módních blogů se pohybuje v rozmezí 65 až 500 tisíc pageviews měsíčně (Kch, 2014). Jen na sociální síti Facebook má módní blog A Cup of Style (vítěz soutěže Blogerka roku 2015 v kategorii Fashion) sester Lucie a Nicole Ehrenbergových 35 tisíc fanoušků, jejich videokanál na You Tube má 170 tisíc odběratelů.1 Při srovnání období módních médií před rokem 1989 a po něm můžeme konstatovat masivní průnik marketingové komunikace do jejich obsahu, a to nejen v podobě inzerce, ale také jeho otevřeného či skrytého ovlivňování.
1.5 Vyobrazení, ilustrace – k vizuální složce módní publicistiky Již nejstarší módní časopisy z 18. století byly hojně ilustrované černobílými nebo kolorovanými rytinami. K nim v průběhu 19. století přibyly barevné litografické reprodukce a fotografie. Vysoké náklady na pořízení tohoto obrazového materiálu dělaly z módních časopisů ekonomicky riskantní podnik a byly jednou z příčin toho, že v češtině se dlouhodobě dařilo podobné listy vydávat až od poslední čtvrtiny století. Náklady byly snižovány jednak využíváním obrazů i střihů z francouzských, německých či vídeňských periodik, jednak vytvářením českojazyčných mutací zahraničních titulů (např. Vilímkovy Nové mody byly mutací Wiener Mode). 1 Čísla k 1. květnu 2016.
10 Kvalita obrazové složky představovala významnou konkurenční zbraň módních listů. Redaktorka prvního českojazyčného módního a beletristického časopisu pro ženy Antonie Melišová-Körschnerová při propagaci Lady zdůrazňovala: „Bychom s cizími časopisy téhož druhu důstojně závoditi mohly, ustanovily jsme se na tom, že módní listy [tj. přílohy] v oceli rýti dáme (...). Že takto s každým módním časopisem se nyní měřit můžeme, netřeba podotýkati; neboť žádný cizí časopis módní nemá ocelorytin jako Lada, nýbrž jen dřevorytin, např. Bazar, a kamenorytin, např. Iris.“ (Melišová-Körscherová, 1861). Reprodukce módních grafik představovaly tedy konkurenční zbraň jednotlivých časopisů a uspokojovaly hlad čtenářů po vizuálních atrakcích. Zároveň však již v 19. století umožňovaly „odlehčit“ styl módní publicistiky od obsáhlých popisů módních linií i řemeslných detailů souvisejících se zpracováním oděvu. Představu o nich získával čtenář módního či krejčovského časopisu z ilustrací, zatímco texty v časopisu se mohly věnovat obecnějším souvislostem oděvu. I dnes je obrazová složka pro mnoho módních médií absolutně nezbytná. Ať už se jedná o zmíněné lifestylové (potažmo ženské) časopisy, nebo módní blogy – ty jsou postaveny na komentovaných fotografiích. Časopisy nevyužívají jen snímky produktů či módních kolekcí. Módní editorialy předních fotografů a topmodelek, vznikající v nákladných produkcích, představují i dnes jedno z hlavních lákadel ke koupi daného magazínu.
11
2. Módní publicistika v Českém rozhlase V druhé kapitole přejdeme od obecného kontextu módní publicistiky k jejím podobám ve vysílání dnešního Českého rozhlasu, jehož programovou koncepci, danou charakterem veřejnoprávního média, rovněž připomeneme. Výskyt módní publicistiky v rozhlasovém vysílání v naší práci pozorujeme v období roku 2015, kdy se mimo různé příspěvky ve vysílání stanic Českého rozhlasu, a pořad Radia Wave o módě Modeschau začala módní témata hojně objevovat také na Českém rozhlase Plus v pořadu Trendy. Podkapitoly věnované těmto pořadům jsou založeny kromě vlastního poslechu na výzkumných interview s redaktorkami obou pořadů (přepis interview viz Přílohy). Při rozhovoru s oběma respondentkami jsme se zajímali také o to, jak se při tvorbě či redigování módní publicistiky vyrovnávají s akusticko-auditivní podstatou rozhlasového média, s nemožností publicistický text bezprostředně doplnit obrazem.
2.1 K historii a současnosti Českého rozhlasu Jako okamžik zrodu rozhlasu jako masového sdělovacího prostředku bývá uváděn krátký hudební a slovesný program odvysílaný v prosinci roku 1906 ze stanice Brant Rock v Massachusetts, za nímž stál americký konstruktér švédského původu Reginald A. Fessenden. Pokusy o radiotelefonické vysílání prováděl už od roku 1903 společně s dánským vynálezcem Valdemarem Poulsenem. V roce 1920 bylo zahájeno první rozhlasové vysílání tak, jak ho známe dnes, a to ve Spojených státech. Pravidelné rozhlasové vysílání v Evropě bylo zahájeno o málo později. Jako první začala vysílat v Anglii stanice BBC (British Broadcasting Corporation), a to v listopadu 1922. Dějiny rozhlasu v Československu začala psát stanice Radiojournal 18. května 1923, když poprvé vysílala ze stanu u letiště ve Kbelích. (Osvaldová a Halada, 1999, s. 161–162) V roce 1926 zahájila pravidelné vysílání stanice brněnská, v následujícím roce stanice bratislavská. Československý rozhlas byl v té době soukromoprávní korporací s 51procentním podílem státu. V meziválečném období byly náplní rozhlasu zejména programy pro vzdělání a osvětu posluchačů, rozšířenými žánry byly přednášky, hudební vysílání, rozhlasové hry a dokumenty, ale i rozhlasové reportáže a přímé přenosy sportovních utkání, koncertů nebo společenských událostí typu sokolského sletu. Od konce druhé světové války,
12 během níž byl Radiojournal začleněn do Ríšského rozhlasu, byla do 50. let v provozu tři studia – Praha I, Praha II a nakonec i Praha III. Na počátku 50. let pak došlo k propojení studií a vzniku národních okruhů Praha a Bratislava, které v roce 1953 doplnil okruh Československo. Téhož roku bylo zahájeno televizní vysílání, které postupně převzalo některé funkce rozhlasu. Státní rozhlas na změny reagoval zařazováním specifických pořadů, které „uplatňovaly nové tvůrčí přístupy, větší otevřenost, pestrost, a tzv. kontaktnost s posluchači“. (Osvaldová a Halada, 1999, s. 162) Tuto renesanci programové tvorby, jak ji nazývá slovníkové heslo „Rozhlas“ v Encyklopedii praktické žurnalistiky, přerušila tzv. normalizace společnosti následující po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Během normalizace došlo k dalším reorganizacím rozhlasu (v roce 1972 např. vznikají z okruhu Československo II. okruh Vltava a Děvín). Po roce 1989 přejalo Československo tzv. „duální systém“ elektronických vysílacích médií – byl umožněn vznik soukromých rozhlasových stanic a státní rozhlas zároveň transformován ve veřejnoprávní médium – dnešní Český rozhlas. Veřejnoprávní médium je založeno na principu služby veřejnosti (Osvaldová a Halada, 1999, s. 163). Jeho program musí naplňovat určité parametry, být nezávislý na politických stranách a hospodářských korporacích, informovat objektivně, věcně a věrně skutečnosti, zprostředkovávat společenské problémy vyváženě a řídit se vlastním etickým kodexem. K povinnostem veřejnoprávního rozhlasu patří dále propagace demokratického právního vědomí, péče o národní kulturní identitu i o kulturní zájmy národnostních menšin. Na rozdíl od soukromých rozhlasových stanic nesmí veřejnoprávní rozhlas omezovat své vysílání na formáty, které jsou produkčně nenáročné a současně atraktivní pro většinové publikum. Zákonem je Českému rozhlasu uloženo poskytovat „vyváženou nabídku pořadů pro všechny skupiny obyvatel“, a to „tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů“ (Zákon č. 484/1991 Sb.). Aby pokryl celý rejstřík těchto politických a kulturních témat od majoritních po minoritní a zajistil veřejnou službu pro různé generační, kulturní a sociální skupiny publika, disponuje Český rozhlas soustavou vysílacích stanic a širokou škálou pořadů rozmanitého zaměření. Takováto koncepce veřejnoprávního rozhlasového vysílání vytváří prostor i pro seriózní módní publicistiku.
13 Prostor pro módní publicistiku ve veřejnoprávním rozhlase má potom zvláštní výhodu v tom, že je chráněný před vlivem komerčních módních korporací a jejich marketingových komunikací.
2.2 Specifika rozhlasové publicistiky Rozhlasovou publicistiku dělíme podle Josefa Maršíka a Stanislava Perknera v jejich publikaci Teorie a praxe rozhlasové tvorby na žánry analytické a dokumentárně umělecké. Účelem analytických žánrů je vysvětlovat, komentovat a analyzovat události. Dokumentárně umělecké rozhlasové žánry využívají prvků uměleckého zobrazení skutečnosti, ale setrvávají na faktické, dokumentární rovině (Maršík a Perkner, 1985, s. 80). Obzvláště významnou formou rozhlasové žurnalistiky byla po dlouhá desetiletí reportáž (Běhal, 1997). Tuto dodnes využívanou formu na pomezí zpravodajství a publicistiky definujeme jako „určité svědectví o skutečnosti v interpretaci reportéra nebo jiného účastníka aktuálního dění“ (Maršík a Perkner, 1985, s. 94). Ve srovnání s reportáží psanou pro tištěná média charakterizuje rozhlasovou reportáž menší literárnost a nižší stupeň stylizovanosti. Jako základní kompoziční varianty uvádí Maršík a Perkner ucelenou reportáž (dějově ohraničená událost), reportážní vstup (obvykle vysílaný živě) nebo reportážní zkratku (úsek delší reportáže vysílaný např. v rámci zpravodajského přehledu). Reportér zpracovávající reportáž využívá stylistických prostředků popisu a vyprávění; vyskytují se i dialogické prvky; izolací dialogických pasáží vzniká reportážní interview, kdy rozhovor reportéra s respondentem
probíhá
na
zvukovém
pozadí
z místa
dění.
Jazykovými
i
mimojazykovými prostředky vytváří reportér zvukový obraz skutečnosti, který pak technologický aparát rozhlasu přenáší k posluchači (Maršík a Perkner, 1985, s. 95-97). Jak naznačuje příklad reportáže, rozhlasová publicistika sdílí řadu svých znaků s publicistikou obecně. Z charakteru rozhlasu jako zvukového média zároveň vyplývají některá její specifika. Rozhlas patří k prostředkům masové komunikace, je jedním z elektronických vysílacích médií. Řadíme ho do kategorie akusticko-auditivních prostředků, tedy médií přenášejících zvukovou stopu a vnímaných sluchem. Zvuková stopa může mít různý
14 obsah, slovesný a hudební; publicistický, umělecký, zábavný, vzdělávací i smíšený. Nositelem sdělení v rozhlasu je „řeč, tóny a ostatní přírodní nebo umělé zvuky (šumy, ruchy)“ (Maršík a Perkner, 1985, s. 62). Obdobně Perkner a Slovák konstatují, že v „rozhlasových projevech žurnalistické povahy“ je užívána specifická „soustava komunikačních prostředků“, jejímž základem je mluvená řeč. Složení ortofonických, morfologických, lexikálních a syntaktických prostředků pak odpovídá tomu, že komunikace mezi komunikátorem a recipientem probíhá pouze zvukově (Slovák a Perkner, 1986, s. 61). Ve srovnání s televizí nebo filmem absentuje v rozhlasovém vysílání vizuální složka, ve srovnání s tištěnými médii disponuje sice rozhlas navíc zmíněnou zvukovou stopou, posluchač se však musí spoléhat pouze na sluchové zachycení vysílaného programu (nemůže např. přečíst odstavec znovu apod.). Jak píše Maršík, rozhlasový text je proto nutno psát „pro uši, ne pro zrak“ (Maršík a Perkner, 1985, s. 107). Rozhlas zároveň oslovuje masové publikum, proto by například libovolné téma nemělo být podáváno příliš odborně apod. Pokud by tomu tak nebylo, budou nastávat zásadní komunikační poruchy. Základními pravidly pro přípravu rozhlasových příspěvků jsou podle téhož autora – užití minulého času před přítomným, výběr jednodušších výrazů i větné výstavby, používání konkrétních termínů, činného slovesného rodu. Při své realizaci před mikrofonem využívá rozhlasová publicistika zvukové modulace řeči, změny síly a výšky hlasu, pauz a přestávek, zvyšování či snižování tempa řeči atd. Zvukový obraz skutečnosti vytváří a hodnotí také prostřednictvím výslovnostních stylů, které se dále dělí na zvláště pečlivou výslovnost, neutrální výslovnost a hovorovou výslovnost. Pokud jde o absenci vizuální složky sdělení a její vliv na podobu rozhlasové žurnalistické tvorby, historický přehled rozhlasové reportáže, který napsal Rostislav Běhal (1997), naznačuje, že podstatný je celkový mediální kontext, ve kterém rozhlas v určitou historickou chvíli působí. Pro nejdůležitější éru rozhlasové reportáže, sahající od 20. do 60. let 20. století, platilo podle Běhala to, že se rozhlas pokoušel „umožnit posluchači představu, že je líčené události sám přítomen“, a to v přímém přenosu, v čase, kdy se daná událost děje. Rozhlas byl totiž až do nástupu televizního vysílání (u nás zahájeno v 50. letech 20. století) jediným masovým médiem, které umožnilo takto
15 simultánně a na dálku sportovní, kulturní i společenské či politické události zprostředkovávat. Formativní význam obou zmíněných aspektů (dokonalého zobrazení události, jako by jí byl posluchač prostorově přítomen, i jejího časově simultánní zprostředkování) pro rozhlasovou publicistiku údajně klesal spolu s tím, jak se měnil mediální kontext. Důraz na dokonalé vylíčení obrazu události slovy podle Běhala s nástupem „obraznější televize“ ustoupil do pozadí (Běhal, 1997, s. 18). V době koexistence s televizí, tištěnými médii (a dnes i internetem) se rozhlas mohl či může soustředit na to, co je mu vlastní, tj. vytváření zvukového obrazu skutečnosti, odhalování jeho nesamozřejmých rysů.
2.3 Módní publicistika v Českém rozhlase – obecná charakteristika Módní publicistika na Českém rozhlase, na niž v práci zaměřujeme pozornost, využívá zejména analytických žánrů. K nim patří komentář, resp. komentářové segmenty v reportážích, dále pak recenze, rozhovory nebo diskuze. Za znaky těchto útvarů počítáme aktuálnost a věcnou analytičnost. Analytické žánry se navíc podle osobního zapojení publicisty mohou pohybovat na škále mezi objektivizujícím a subjektivizujícím podáním, mohou být připravené nebo improvizované, odborné nebo populární. Záleží na zpracování a přístupu daného autora. K hojně využívaným žánrům v rámci rozhlasové módní publicistiky patří již zmíněný rozhovor a jeho varianty, které Josef Maršík a Stanislav Perkner (1985) chápou jako pro rozhlas typické – žurnalistický rozhovor nebo interview, které probíhá za účasti jednoho tazatele a jednoho dotazovaného; beseda a její modifikace; a dále anketa – za účasti jednoho tazatele a několika respondentů. (K dalším variantám interview patří panelové diskuze – několik tazatelů a jeden dotazovaný – a skupinové diskuze a fóra – dvě skupiny tazatelů a dotazovaných.) Klasickým žánrem je nepochybně dialogické interview dvou partnerů (Maršík a Perkner, 1985, s. 87). K jeho přednostem patří informativnost i emocionálnost a zachycení odstínů hlasových projevů obou partnerů, která zvyšuje „voice-appeal“, neboli posluchačskou přitažlivost. V případě reportážních
16 interview může být tímto přitažlivým zvukovým aspektem zvukový obraz situace v pozadí otázek a odpovědí.
2.4 Místo módní publicistiky v současném vysílání Českého rozhlasu Módní publicistika je dnes na Českém rozhlase zastoupena na více stanicích.2 Na digitální stanici Radio Wave běží od roku 2006 jediný pořad, který je výhradně zasvěcen módě (do roku 2008 pod názvem FashionPoint, od té doby Modeschau). Moderátorkou a redaktorkou pořadu je Veronika Ruppert. Ta také v roce 2015 přispívala módními příspěvky do pořadu Trendy na Českém rozhlase Plus. Téma módy se nepravidelně objevuje také v lifestylovém pořadu Šarm na Českém rozhlase Hradec Králové. Prostor módním tématům a zejména módním návrhářům dává i stanice Vltava, kde se tématu věnují redaktoři Jan Tůma a Jarka Haladová, v roce 2014 a 2015 tomu tak bylo zejména v pořadech Čajovna a Slovo o designu, architektuře a umění. Od roku 2010 do roku 2014 se oba redaktoři věnovali módě mimo jiné v pořadu Řeč věcí, čtrnáctideníku o designu, módě a umění. Jan Tůma se dříve módě věnoval například také v cyklu Pohyblivý svátek. Módní témata se v roce 2015 spíše sporadicky objevovala také ve zpravodajských a dalších pořadech obecného tematického zařazení. Články o módě vycházely dále na webu Českého rozhlasu. Nedá se jasně definovat, dle jakého klíče jsou módní témata zařazována do vysílání různých stanic, nicméně většina výstupů se vyznačuje stejnými znaky. Až na výjimky lze výstupy rozřadit do tří kategorií: 1. rozhovory s významnými českými návrháři nebo regionálními tvůrci (platí zejména pro regionální stanice); 2. lifestylové tipy a rady, a to jak ohledně stylu obecně, tak i konkrétních otázek typu výběru brýlí apod.;
2 Následující přehled je založen na vlastní zkušenosti přispěvatelky pořadu Modeschau v roce 2013; výzkumných interview otištěných v Přílohách této práce, dále na e-mailové zprávě od redaktora Českého rozhlasu Jana Tůmy z dubna 2016; na prohledávání webu Českého rozhlasu.
17 3. zprávy a publicistické materiály na tak všeobecná témata související s módou, aby potenciálně zaujala většinu posluchačů. Co se týče kategorie číslo jedna, tedy rozhovorů s designéry, jako příklad můžeme uvést rozhovor s návrhářkou Liběnou Rochovou (aktuální vítězkou ceny Czech Grand Design 2015) v pořadu Tandem Jana Rosáka v září 2015 (Rosák, 2015) nebo rozhovor s návrhářkou Beatou Rajskou ve vysílání regionální stanice Vysočina z března 2015 (Pecková, 2015a). Kategorii lifestylových rad a tipů číslo dvě reprezentuje rozhovor se stylistkou Petrou Šestákovou, „večerním hostem“ Radiožurnálu, který byl v červnu 2015 zpracován také na web rozhlasu jako článek pod názvem „Džíny, peklo českých ulic? ‚Češkám chybí ženskost,‘ tvrdí stylistka“ (Švarcová, 2015). Profese stylistky se evidentně pro relace tohoto typu hodí. Pod článkem s názvem „Jablko nebo hruška? Tmavovláska nebo blondýnka? Víme, co přesně vám bude slušet!“ (Rusnáková, 2015) vydaném v červnu na webu stanice Pardubice najdeme zvukové záznamy i text rozhovoru se stylistkou Klárou Klempířovou. Do třetí skupiny materiálů oslovujících nejširší veřejnost můžeme zařadit například říjnovou zprávu z webu Českého rozhlasu „V malé tkalcovně v německém Lipsku používají jen staré stroje. V módním světě slaví úspěchy“ (Polák, 2015) nebo rozhovor na stanici Vysočina se studentkou uměleckoprůmyslové školy v Heleníně, která měla představit svoji tvorbu v Miláně (Pecková, 2015b). V nespecifických pořadech se publicistických děl o módě nevysílá mnoho. Soudě podle webového vyhledávání na stránkách www.rozhlas.cz, součet za všechny uvedené kategorie se pohybuje v desítkách ročně (konkrétně pro rok 2015 jsme našli necelých dvacet podobných relací). Lze tedy konstatovat, že módní publicistika je v Českém rozhlase vysílána zejména na celostátních stanicích, a to v několika málo specializovaných pořadech zaměřujících se na módu, životní styl, design či vizuální kulturu. Jedna z respondentek našich výzkumných rozhovorů o módní publicistice v rozhlase všeobecně hovoří o „poddimenzovanosti“ tématu, o tom, že jeho potenciál z hlediska vysílání Českého rozhlasu je větší (Výzkumný rozhovor s Danielou Vrbovou, Příloha č. 2).
18
2.4.1 Módní publicistika v pořadu Modeschau na Radiu Wave Modeschau je na Českém rozhlase jediný pořad výhradně věnovaný módě, konkrétně lokální módní scéně a průmyslu. Vysílá se od roku 2008 každé úterý od 18 do 19 hodin (předtím v sobotu od 11 do 12 hodin), jde o hodinový magazín. Jeho předchůdcem byl pořad Fashion Point, který vznikl v roce 2006 jako původní pořad nově založeného Radia Wave3. Od počátků do současnosti pořad připravuje moderátorka Radia Wave Veronika Ruppert. Podle autorky zůstalo pojetí po celých deset let existence pořadu stejné, jde o magazín – „pořad složený z hudby, reportáží, anket, příběhů, rozhovorů atd.“ (Výzkumný rozhovor s Veronikou Ruppert, Příloha č. 1, odtud i všechny následující citace, pokud není uvedeno jinak). V prvních letech se moderátorka snažila přibližovat módní témata zejména prostřednictvím osobních příběhů a zkušeností konkrétních lidí. „V pořadech se například pravidelně objevovaly ankety, ve kterých jsem se různých respondentů ptala na jejich zážitky s určitým druhem oděvu, ikonickými kousky, které každý někdy měl – kožená bunda, mrkvové kalhoty, šusťákovka... Šlo mi o to ukázat, jakou roli hraje oděv v běžné každodennosti a co všechno vlastně pro člověka může znamenat.“ Mimo to se v pořadu objevovaly také rozhovory s návrháři nebo reportáže z návštěv obchodů, připomínající typický námět dnešních videoblogů. Jakkoli základní koncepce pořadu zůstává stejná, výběr a zpracování témat se měnilo spolu s tím, jak se prohlubovaly zkušenosti moderátorky s rozhlasovou prací, ale i její znalosti módní problematiky. „Na začátku byl pořad hodně o vztahu lidí k oděvu, pak mě zaujaly příběhy českých designérů a koncepty jejich kolekcí. Tento aspekt módy mě na několik let úplně pohltil. Autorské kolekce, přehlídky, výstavy, soutěže mladých talentů... Pak jsem si uvědomila, že mi vlastně úplně chybí znalost toho, jak se móda u nás konkrétně vyrábí, ne na ateliérové, ale na průmyslové úrovni, což byl moment, kdy jsem začala jezdit po českých továrnách.“
3 Ke změně názvu z Fashion Point na Modeschau došlo v roce 2008, a to z důvodu zjištění, že v České republice existuje módní akce s názvem Fashion Point.
19 Pořad zaměřující se na velmi speciální stránky módního odvětví vyhovoval profesionálům, „zainteresovanému publiku, které je obeznámeno s kontextem českého módního prostředí“, začal však ztrácet kontakt s většinovým publikem. Proto by se do budoucna Ruppert chtěla opět věnovat širším – obecně srozumitelnějším – tématům. Přes sociální média ověřeno, že oslovují mnohem více posluchačů. Co se týče jednotlivých rozhlasových žánrů, většina dílů pořadu Modeschau se sestává z rozhovorů, většinou s jedním, občas s více respondenty. Převážná většina rozhovorů v roce 2015 byla předtočena. Jednotlivé díly Modeschau jsou vysílány nejprve živě, ex post z nich vznikají články na web Radia Wave. Vydání Modeschau může být monotematické (například reportáž z Mercedes-Benz Pague Fashion Weeku, viz případová studie naší práce), nebo se skládají z rozhovorů a reportáží na několik různých témat. Celý článek z 3. března s názvem „Spíš wearable než fashion: Modeschau o nositelných technologiích“ (Ruppert, 2015a) a téměř celý vysílaný díl pořadu Modeschau se například věnoval fenoménu nositelných technologií „Wearables“. Téma pak Veronika Ruppert zpracovala ze dvou stran – rozhovorem s vývojáři nositelných technologií Dominikou Potužákovou a Pavlem Kosnarem, a potom reportáží, kdy si Ruppert na vlastní kůži vyzkoušela wearable přístroj na posilování. Jednomu tématu se věnoval například i brýlový speciál z 21. dubna (Ruppert, 2015b), který představil tři mladé autory brýlí: Simonu Kafkovou, Ondřeje Vicenu a Nastassiu Aleinikavu.
2.4.2 Módní publicistika v pořadu Trendy na Českém rozhlase Plus Pořad Trendy se na Českém rozhlase Plus začal vysílat březnu roku 2013, za vznikem stály Daniela Vrbová a Klára Janicki, a věnuje se různým trendům ze světa technologií, lidského konání atd. Pořad se vysílá každý všední den od 10.34 a trvá celkem 20 minut.
První módní téma se v pořadu Trendy objevilo 16. května 2014. Za rok 2015, na který se v naší práci zaměřujeme nejvíce, bylo módních témat v pořadu celkem 24. Módní témata pro pořad Trendy zpracovává Veronika Ruppert, autorka pořadu
20 Modeschau (viz předchozí podkapitola), přičemž editorka pořadu Daniela Vrbová ve výzkumném rozhovoru pro tuto práci uvedla, že na myšlenku začlenit do agendy pořadu Trendy téma módy ji přivedla právě osobnost Veroniky Ruppert, jejíž „přehled a fundovanost stejně jako její zápal jsou ohromující.“ (Výzkumný rozhovor s Danielou Vrbovou, Příloha č. 2, odtud i všechny následující citace, pokud není uvedeno jinak).
Na témata je většinou nahlíženo ze socio-kulturního hlediska módní teorie. Za všechny můžeme jmenovat například téma o českém a světovém modelingu, českých brašnách, kloboucích (jejich historii i aktuální situaci), nebo třeba zděděném oblečení. Daniela Vrbová vzpomíná také na díl věnovaný přímo módním trendům: „Nezapomenutelný je její (Veroniky Ruppert) pořad o Prague Fashion Week – zatímco ostatní české média fotila modelky a celebrity a doplňovala to drby z jejich života, Veronika si udělala analýzu předváděných modelů a jasně jí vyšlo, že hitem příští sezóny bude ležerní oblečení a tepláky.“
Módní témata v pořadu Trendy měla vždy dle Daniely Vrbové velký ohlas na sociálních sítích. Běžně prý odkazy na vysílání nasbíraly více než sto lajků. „Více mě potěšilo, když pořad poslouchal někdo z kolegů, o němž jsem věděla, že módou nežije, ale přesto chtěl potom ještě vědět víc. Nebo když jsem právě pořady o módě lákala nové potenciální posluchače k poslechu Trendů jako celého cyklu.“
2.4.3 Módní publicistika bez obrazu: zkušenosti redaktorek s módou v rozhlase Při vedení výzkumných interview nás zajímalo, zda a jak redaktorky módní publicistiky určené pro rozhlasové vysílání reflektují akusticky-auditivní charakter média, do jaké míry vnímají jako omezení, že při zpracovávání publicistického materiálu pro rozhlas nemohou využít obrazových ilustrací. Odpovědi, které jsou součástí rozhovorů přetištěných v Přílohách (Příloha 1 a 2), lze shrnout do tří bodů: 1. Omezení rozhlasu na zvukovou prezentaci tématu lze paradoxně vnímat jako výhodu. „... kouzlo rádia je ve zvuku,“ řekla nám Veronika Ruppert, „a to je právě ta věc, která mě vždycky bavila, komunikovat zvukem a dát lidem prostor k vlastní
21 imaginaci a aktivitě.“ Podobně uvádí Daniela Vrbová, že tento deficit ani nevnímá, „protože jsem i od jiných témat zvyklá o nich uvažovat pouze ve zvuku. Důležité je, jak se s tím umí poprat autor/autorka nebo respondent/ka v pořadu.“ Připouští přitom, že „vizualita módu zatraktivňuje, což se u zvuku pokaždé nepovede“. 2. Absence ilustrací vede k tomu, aby byla módní témata v rozhlase prezentována jinak než svou vizuální stránkou. Jak shrnuje Veronika Ruppert, existuje „docela jednoduchá cesta, jak mluvit o módě pro rozhlas, a to přes příběh“. Podle ní by publicistický text o módě nejen v rozhlasu, ale vlastně v jakémkoli médiu začal brzy posluchače nudit, pokud by byl založen na popisování obrazu, a ne na vyprávění příběhu, jak příslušný módní návrh vznikal. Veronika Ruppert uvádí příklad návrhářky Ivy Burkertové, která se nedávno prezentovala módní kolekcí s potiskem hor. „... nebudu dlouze popisovat tvar a barvu potisku,“ uvádí Ruppert, „ale zeptám se Ivy, proč se na jejím letním oděvu objevují motivy zasněžených hor, co ji inspirovalo. A z toho vyplyne, že jde o kolekci pro lidi, kteří jsou kosmopolitní, cestují, jsou jeden den u moře a druhý na horách. A rázem tu máme odraz nějakého současného životního stylu, který může být zajímavým podnětem k přemýšlení.“ 3. Omezení rozhlasové publicistiky spojené se zvukově-auditivní povahou média začala ustupovat do pozadí s nástupem internetu, nových médií a sociálních sítí. V současnosti již významná část rozhlasového obsahu zasahuje své publikum z podcastů, zvuková stopa a jí přenášený zvukový obraz skutečnosti lze pomocí webu daného pořadu či stanice a dalších doplňkových platforem či médií rozšiřovat o ryze vizuální či audiovizuální informace. Sociální sítě pomáhají dále získávat rozhlasové módní publicistice nové posluchače. „Zatímco na začátku se rádio poslouchalo zejména živě, dnes se čím dál tím víc lidí k pořadům vrací, naráží na ně právě skrz sociální sítě nebo náš web, využívají podcasty. Jakmile neudělám k pořadu článek pro web a nenasdílím ho na sociální sítě, tak se nerozšíří,“ tvrdí Veronika Ruppert. Pro svůj pořad Modeschau využívá také Instagram, kde působí pod svým vlastním jménem a kde publikuje zejména fotografie „ze zákulisí“. Sociální síť Twitter používá pro sdílení krátkých, trefných sdělení o maximální délce 140 znaků. „Ten je pro mě zajímavým nástrojem, obsah tam sledují
22 zase jiní lidé než na Facebooku. Nevyužívám ho ke sdílení osobních statusů nebo vtipných hlášek, ale ke sdílení témat, na kterých pracuji.“ Nová média, která jsou svou podstatou interaktivní (čtenářské diskuse, sociální sítě), poskytují zároveň informace o reakcích publika na konkrétní publicistický materiál. Redakce Radia Wave má k dispozici pouze křivku poslechu pro celou stanici, na Facebooku je však možné sledovat mnohem více informací o ohlasu jednotlivého vydání každého pořadu – komentáře, počet „lajků“, sdílení. Odtud pramení také základní zjištění Veroniky Ruppert, podle něhož v módní publicistice „širší, magazínová témata, mají mnohem větší ,úspěch‘ než například rozhovor s návrhářem o nové kolekci.“
23
3. Případová studie: Srovnání výstupů o MBPFW V třetí části naší práce se zaměřujeme na to, jak je určitá módní událost celostátního významu publicistiky pokryta jak v Českém rozhlase, tak i v médiích, která jsou z hlediska módní publicistiky dominantní, tj. v tisku a na internetu. Pokrytí ve veřejnoprávním rozhlasovém vysílání (za jehož nositele dnes pokládáme nejen samo běžné vysílání, ale i vlastní rozhlasový web s hybridním publicistickým materiálem složeným z textu, zvukové stopy, fotografií a dokonce audiovizuální nahrávky) se ukazuje jako nejzasvěcenější i nejkomplexnější, a to rovněž po stránce kombinace různých formátů. Publicistickým materiálům v lifestylovém printu a v internetovém deníku naopak jednoznačně dominuje vizuální informace (fotoreportáže, fotogalerie). Nedá se říci, že by materiály v printu a na internetu nebyly do určité míry zasvěcené, pokud jde o výběr fotografovaných objektů, událostí či aspektů dané módní události, postrádají ovšem hlubší doprovodnou textovou analýzu.
3.1 O akci Mercedes-Benz Prague Fashion Week „Fashion week“ (česky módní týden nebo týden módy) je časově a místně omezená událost určená pro prezentaci tvorby módních návrhářů a značek. Jde o vzdálenou obdobu filmových festivalů, kde se předvádí kinematografické novinky divákům a souběžně distributoři a producenti uzavírají obchody s filmovou produkcí spojené. Rolí fashion weeku je zprostředkovat kontakt mezi módními návrháři, obchodníky, tiskem i konečnými klienty. Představuje tedy jednu z klíčových plaftorem pro obchod s módou. Podobně jako mezi filmovými festivaly existuje i mezi fashion weeky určitá hierarchie. Globální dosah mají ty, které jsou pořádány ve čtyřech hlavních módních metropolích – v Paříži, Londýně, Miláně a v New Yorku. Dnes se zde konají v každé sezóně, a to jak v dámské, tak i v pánské verzi. (V Paříži existuje ještě i módní týden zasvěcený haute couture – vysoké krejčovině, drahým a velmi exkluzivním kolekcím, které musí splňovat podmínky francouzské organizace Chambre Syndicale de la Haute Couture.) Vedle primárních fashion weeků jsou pořádány ještě fashion weeky sekundární. Většinou se konají v hlavních městech států po celém světě, případně pokrývají více regionů najednou. Sekundárním fashion weekem je i Mercedes-Benz Prague Fashion
24 Week pořádaný v Praze. Jeho smyslem je prezentovat lokální – českou a slovenskou – módu místnímu publiku, nevzdává se však ani ambice představit ji zahraničním módním kritikům, žurnalistům a zejména obchodníkům, kteří by produkci českých návrhářů mohli zprostředkovat do globální distribuce. Mercedes-Benz Prague Fashion Week (zkráceně MBPFW) byl založen v roce 2010 a jeho koncept se za šest let existence proměňoval. Zprvu se konal uprostřed nákupní Pařížské ulice, pod širým nebem, poté přesídlil do bílého stanu, který je typický například pro fashion week v Berlíně. Poslední dva roky (čtyři sezóny) se místo konání fashion weeku přesouvá po pražských historických budovách a zavádí profesionální publikum i módní nadšence do míst, kam se běžně nelze dostat – k lokacím patřily například Právnická fakulta UK, budova bývalé Živnostenské banky nebo Filmové a televizní ateliéry na Strahově, v prostorách pod Strahovským stadionem. Od roku 2013 je titulárním sponzorem fashion weeku německá automobilka Mercedes-Benz, která zaštiťuje také desítky dalších sekundárních módních fashion weeků různě po světě.
Mercedes-Benz
Prague
Fashion
Week
si
vydobyl
pozici
jedné
z nejmedializovanějších módních událostí v České republice. Referují o ní různé typy médií – od lifestylových přes společenské až po kulturní a ekonomické. Díky této šíři pokrytí nabízí MBPFW vhodný materiál pro případovou studii v rámci naší práce, která vyžaduje srovnání publicistických materiálů na stejné téma (jeden sezónní běh MBPFW) se stejnou či podobnou funkcí (rekapitulace ukončeného běhu akce), ale vytvořených a publikovaných v různých médiích – v tisku, na internetu a v rozhlase. Naším cílem byl najít v každém z uvedených médií publicistický materiál, který rekapituluje již ukončený běh MBPFW. Hledali jsme materiály takového rozsahu a komplexnosti (nikoli krátké zprávy, glosy či fotogalerie), aby bylo možné porovnat je z hlediska použitých jazykových, obrazových i dalších prostředků. Jako zdroj pro vyhledání výstupů jsme využili monitoring médií dostupný na oficiálních stránkách MBPFW
(www.mbpfw.com),
webový
archiv
rozhlasu
(dostupný
na
www.ceskyrozhlas.cz), a monitoring společnosti Newton Media. Jako materiál pro analýzu v této případové studii jsme vybrali reportáže z Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku S/S16, který se konal 31. 8. – 6. září 2015. Jde o
25 jeden rozhlasový výstup (reportáž v pořadu Modeschau na Radiu Wave Českého rozhlasu), jeden výstup na internetovém deníku Aktuálně.cz a materiály publikované v tištěném magazínu Dolce Vita.
3.2 Popis srovnávaných publicistických děl 3.2.1 ČRo – Modeschau Modeschau je pořad na Českém rozhlase Radiu Wave, který sleduje českou autorskou módu a lokální módní průmysl, který připravuje a moderuje Veronika Ruppert. Pořad se pravidelně vysílá každé úterý od 18 do 19 hodin, na vysílání navazují články na webu Radia Wave i oficiální facebookový profil pořadu. Veronika Ruppert se v pořadu Modeschau Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku věnuje pravidelně, a to zejména před a po akci. Pořad věnoval reportáži z Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku S/S16 celý svůj vysílací čas v úterý 8. září 2015, tedy od 18.00 do 19.00. Zvukový záznam celého dílu, článek, rozhovory v hlasové podobě a dokonce i videoreportáž se následně objevily na webu Českého rozhlasu pod názvem „Modeschau: Prague Fashion Week probouzí českou módu z letargie“ (Ruppert, 2015c, vztahuje se i na všechny následující citace). Článek, který najdeme online, se skládá z perexu a textu rozděleného do dvou podkapitol: Doprovodný program: Móda, technologie, udržitelnost a světová média v Praze a Přehlídky Prague Fashion Weeku: Jaro 2016 bude barevné a hravé. Součástí článku na webu jsou mimo texty ještě tři zvukové záznamy, které si lze rovnou pustit, a video report, který vznikl v produkci Radia Wave a Veroniky Ruppert, autorky pořadu Modeschau. V textu o doprovodném programu se píše o dalších akcích, které proběhly během Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku S/S16 – o konferenci Fashion Tech, akci Sustainable Fashion Day a přednášce se zahraničními hosty pražského fashion weeku, konanou
pod
záštitou
právě
Modeschau.
K
pětapadesátiminutový zvukový záznam z přednášky.
odstavci
je
navíc
připojen
26 Dva odstavce předěluje již zmíněné video, které zprostředkovává mimo rozhovorů s módními návrháři také celou atmosféru akce. Mimo kanál YouTube, přes nějž je video sdílené i do článku, bylo nahráno i oficiální Facebook Radia Wave.4 Druhý odstavec textu se vrací k přehlídkám a kolekcím módních návrhářů. Text však není konkrétní – odkazuje na zvukový záznam, který čtenář najde hned pod ním, a kde si právě rozhovory s návrháři může poslechnout. V textu se však objevují fakta a hodnocení týkající se lokací MBPFW – bývalé Živnostenské banky na Příkopech a Skateparku na Štvanici. „Přechod mezi luxusem a pompou bývalé banky a syrovostí venkovní lokace byl pro publikum osvěžující a zajímavý. Zahraniční hosté byli podle svých slov změnou prostředí a dvěma lokacemi nadšení a dobrou zprávou pro lokální tvůrce je hlavně to, že je zaujali svými kolekcemi. Mezi designéry, které pro Modeschau jmenovali zástupci zahraničních médií, PR agentur a showroomů, patřili mimo jiné Pavel Brejcha, Miro Sabo, Chatty, Petra Ptáčková, Martina Špetlová a ze studentů Daniela Pešková. Poslechněte si shrnutí Modeschau s reportážemi ze všech tří přehlídkových dnů,“
Poslední zvukový podcast nabízí poslech celého šedesátiminutového dílu pořadu Modeschau. Ten se skládá z celkem pěti vstupů, přičemž hned v prvním zazní kromě úvodu také odkaz na webové stránky projektu www.mbpfw.com, kde si posluchači mohou prohlédnout fotogalerie přehlídek, o nichž uslyší. Druhý vstup nabízí rozhovory s návrháři Mirem Sabem a Pavlem Brejchou, ke kterým moderátorka dodává také stručné zhodnocení a uvádí svůj názor na jejich tvorbu. Doplňuje je další rozhovor se šperkařkou Evou Eisler, která v rámci fashion weeku uspořádala vernisáž k výstavě Schmuck 2015 & K.O.V. Třetí vstup Veroniky Ruppert uvádí informace k programu akce – přesunu z budovy bývalé Živnostenské banky na Skatepark na Štvanici – a detailněji přibližuje atmosféru:
4 Podle Veroniky Ruppert se na Facebook Radia Wave nahrávají kratší verze videí z vlastní produkce než na kanál YouTube. Oficiální Facebook Radia Wave sdílel také video z posledního Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku F/W16, který se konal v půlce března 2016.
27 „Přehlídky otevřela Denisa Nová se show, která pro ni byla příznačně velmi originální nejen co se týče oděvu, ale i samotné show. Hudebně ji otevřela folklórní píseň, která přibližně v polovině přehlídky utichla, a pak modelky šly jenom do ticha, což bylo velmi příjemné, bylo slyšet okolní prostředí, vítr ve stromech, projíždějící vlaky přes most na Štvanici, a vlastně to jen umocnilo celý zážítek z Denisiny kolekce.“ Po úvodu následoval rozhovor s návrháři Denisou Novou, Petrou Ptáčkovou a Martinou Špetlovou a značkami Chatty a LaFormela. Čtvrtý vstup nabídl opět rozhovory – s Markétou Martiškovou, Terezou Rosalií Kladšoovou, Lukášem Spilkou, Danielou Peškovou a Monikou Drápalovou. I ve stručných úvodech k těmto rozhovorům se ze strany moderátorky objevuje subjektivní hodnocení či charakteristika tvůrců či jejich práce. Tereza Rosalie Kladošová například podle Veroniky Ruppert představila „tvarově i co se týče struktury výraznou kolekci inspirovanou kutilstvím a domácím uměním“. O Monice Drápalové se zase mohl posluchač dozvědět, že nedávno vytvořila oděvy pro moderátorky České televize. Pátým vstupem, před nímž jako hudební vložka zazněla píseň, která doprovodila přehlídku návrháře Filipa Jakaba, uvedla Veronika Ruppert desetiminutovou ukázku z diskuze zahraničních hostů fashion weeku. (Celý záznam je jako podcast uveden i uvnitř webového článku, se vstupem po prvním odstavci textu.) Vydání Modeschau zasvěcené MBPFW nabídlo tedy celkem třináct v průměru dvouminutových rozhovorů a desetiminutovou ukázku z diskuze zahraničních hostů fashion weeku. Ve srovnání s jinými díly bylo toto vydání více založeno na mluveném slovu (zařazeno bylo pouze šest písní). Moderátorka to zmínila i při odhlášení pořadu, kdy prohlásila, že se loučí s „magazínem dnes hodně mluveného slova“.
28
3.2.2 Aktuálně.cz Aktuálně.cz je český online deník, spuštěn byl 1. listopadu 2005 jako první zpravodajsko-publicistický server fungující pouze na internetu (starší servery tohoto typu vznikaly jako druhotné odnože tištěných médií). Momentálně ho vlastní vydavatelství Zdeňka Bakaly Economia, které se specializuje na seriózní média ekonomického nebo odborného zaměření, vydává také Hospodářské noviny, týdeníky Respekt a Ekonom a řadu odborných titulů. Server Aktuálně.cz se módě věnuje spíše okrajově, a to buď v ekonomické rubrice (např. při informování o vstupu českého módního e-shopu Zoot na rumunský trh (ČTK, 2015) nebo v rubrice Magazín, kde byly také publikovány materiály o Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku. Aktuálně.cz věnoval MBPFW F/W16 dva články. V prvním případě šlo o fotoreportáž na téma street stylu (věnovaná v daném případě tomu, jak byli oblečeni sami návštěvníci MBPFW) s názvem „Móda ulice. Praha se oblékla na týden módy. V druhém o článek „Češi a móda. Tak vypadal první pražský fashion week“ od redaktorky Aktuálně.cz Michaely Bartošové (Bartošová, 2015, vztahuje se i na všechny následující citace). Tento materiál vybíráme pro srovnávání s ostatními mediálními výstupy, protože představuje ucelený publicistický útvar a rekapituluje celek MBPFW podobně jako ostatní vybrané vzorky. Článek sestává z perexu, devíti odstavců o třech až šesti řádcích a fotogalerie s dvaceti fotografiemi. Mimo to najdeme u textu odkaz s prolinkem na druhý zmíněný článek, v němž se Aktuálně.cz věnovalo street stylu na MBPFW. Text uvádí ve stručnosti a strohým jazykem fakta – o lokacích, zahraničních hostech i programu akce (konference Fashion Tech, diskuze zahraničních hostů). Ve zkratce se zmiňuje i o módních návrhářích: „Publiku, celebritám, novinářům i fashion blogerům se na zhruba dvacítce módních show předvedli více i méně známí čeští a slovenští tvůrci, od Jakuba Polanky přes značku ODIVI až po Pietro Filipi.“
29 Všechny zúčastněné návrháře pak Aktuálně.cz představuje ve fotogalerii, kde jsou identifikováni jménem v popisku a charakterizováni vždy třemi fotografiemi z prezentované kolekce. Hodnotící postoj k akci vyjádřila autorka článku Michaela Bartošová pouze v perexu, a to hned v úvodní větě: „Doháníme zahraničí – už i v Česku od tohoto měsíce víme, co je to mít svůj fashion week, tedy týden módy.“ Pod článkem byla (jako u všech materiálů na Aktuálně.cz) otevřena čtenářská diskuze, do níž se však nikdo nezapojil.
3.2.3 Dolce Vita Časopis Dolce Vita je český lifestylový časopis z vydavatelství Bauer Media Praha, do jehož portfolia patří také časopisy Harper's Bazaar, Žena a život, Cosmopolitan a další. Na stránkách vydavatelství je Dolce Vita charakterizován jako „designová bible“, která se věnuje světu luxusní módy, kosmetiky, designu, architektury a cestování. Dolce Vita se i vzhledem ke svému charakteru lifestylového média věnuje Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku pravidelně, a to jak před akcí, tak i po jejím skončení. Prostor mu věnuje i na svém online portále dolcevita.cz. Pro srovnávací studii jsme zvolili rozsáhlé výstupy různého druhu v tištěném Dolce Vita, konkrétně v říjnovém vydání z roku 2015. Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku bylo v tomto čísle časopisu věnováno celkem 17 stran. (Dolce Vita, 2015, vtahuje se na všechny následující citace) První fotografie a zmínku o MBFPW najdeme hned z úvodu čísla. Snímky modelů v oděvech Lukáše Macháčka zde zabírají celou stránku, doprovodný text odkazuje k dalším článkům o tématu ve zbývajících částech Dolce Vita. „Jak fotografie na této dvojstraně napovídají, v říjnovém čísle se věnujeme chlapcům a pánům a rekapitulujeme podzimní edici Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku“. Dále v časopise následuje osmistránková reportáž z backstage přehlídky britské návrhářské školy London College of Fashion, kterou magazín Dolce Vita pořádal
30 společně s organizátory Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku. Čtyři dvoustrany přinášejí 15 fotografií, doplněných o celkem pět odstavců textu včetně perexu. Jde o rozsáhlejší popisky a nejnutnější kontextové informace k zobrazeným kolekcím i jejich autorům, uváděna jsou zde i jména autorů vlasového a make-up stylingu. Ukázky textu: „Na protější straně: Krásky oblečené v modelech od návrhářky Miao Ho čekají na poslední instrukce. Designérka o své kolekci řekla: ‚Inspirovala mě série uměleckých prostorů Qbes od umělce jménom Rulmeuis a také stavba Kapitolu v Bangladéši architekta Louise Kahna. Koncepci tvorby forem díky světlu a stínu jsem rozpracovala v kolekci pro ,gentlewoman‘.‘ „Na této straně: V backstage to těsně před přehlídkou vypadá jako v úlu. Každý se soustředí na svůj úkol a u jedné modelky se někdy sejde i několik make-up artistů nebo vlasových stylistů najednou.“ „Na protější straně: Dívky v černobílých oversized modelech od návrhářky Mushroom Song, jejíž komentář ke kolekci je stručný: „Inspirovala mě prázdnota prázdné místo, jednoduše BLANK.“ Mimo komentářů k autorům a přímých řečí k inspiracím stojícím za kolekcemi se v textech objevují také přímé popisy toho, co čtenář na fotografii vidí. Například se jedná o popis nalíčené modelky: „Na této straně: Tým profesionálních kadeřníků a make-up artistů provádí poslední úpravy před přehlídkou. V jednoduchém stylu líčení dominovaly oči, které byly zvýrazněny černou nebo barevnou linkou, vlasy měly modelky jednoduše sčesané do culíku, některým stylisté vytvořili retro vlny à la 20. léta sahající do čela.“ Téma MBPFW zahrnulo v říjnovém Dolce Vita z roku 2015 dále dvoustranu věnovanou make-upu. Deset menších fotografií doplňuje několik vysvětlivek či hodnotících tvrzení: „Oční stíny nahradily plátky zlata.“ „Mezi nejpovedenější (kreace) patřila tyrkysová ouška pro přehlídku Jakuba Polanky.“ Naznačen je také „příběh“, který se stylingem při akci tohoto rozsahu souvisí:
31 „Důkazem toho budiž zákulisí příprav na jednotlivé přehlídky pro jaro a léto 2016, ve kterém na plné obrátky řádilo 21 make-up artistů z Čech, Maďarska, Holandska, Belgie, Norska a Německa pod vedením Netty Szekely, Global Senior Artist značky M.A.C.“ Další prostor časopis věnoval již přímo módním návrhářům Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku S/S16. Jde o dvě dvoustrany, na nichž je poskládáno několik přehlídkových fotografií šesti návrhářů – výběr redakce Dolce Vita – a také komentáře k nim, to vše pod titulkem „bořiči mýtů“. Perex vysvětluje, proč redakce vybrala právě tyto konkrétní, hodnotící jsou také komentáře k snímkům z kolekcí: „Šéfredaktorka Dolce Vity Danica Kovářová odpověděla na otázku „Která přehlídka MBPFW je podle tebe nejlepší?“ bez rozmýšlení... Monika Drápalová ukázala, jak bude příští jaro vypadat hledání kulturní identity skrze módu... Autorka náznaky odkazuje k indické a asijské kultuře, my jsme detekovali tuzemský folklór. A právě v tom je Moničina síla. Její tvorba je globálně srozumitelná, globálně výrazná a globálně lákavá. Ať už vidíte japonské kimono, modernizovaný moravský kroj, prvorepublikový župánek Oldřicha Nového nebo volnomyšlenkářský street look, Monika zkrátka umí „šít“!“ Pro citovaný text je – podobně jako pro další materiály o MBPFW v Dolce Vita – charakteristické užití neformálního jazyka plného anglicismů. Neformálně pojmenováván i návrhář Jakub Polanka: komentář k jeho kolekci o něm mluví jako o „Kubovi“. Mercedes-Benz Prague Fashion Week se dostal ještě do pravidelné rubriky časopisu nazvané „dolce.people“. Jedná se o skládačku fotografií z akcí a večírků módního zaměření. Třem akcím, respektive částem MBPFW – přehlídce ve spolupráci s magazínem Dolce Vita, jíž byla věnovaná i zmíněná backstage reportáž, druhé fashionweekové lokaci – Skateparku na Štvanici –, a gala večeři MBPFW pořádané ve spolupráci s magazínem Harper's Bazaar, jsou zde věnovány celkem dvě a půl strany naplněné přibližně dvěma desítkami fotografií. Každá je krátce popsána a komentována. Příkladem může být úvod k fotogalerii ze skateparku:
32 „V druhý velký přehlídkový den, tedy sobotu 5. září, se celý MercedesBenz Prague Fashion Week přesunul ze své základny v ZIBA Na Příkopech na štvanický ostrov do místního skateparku. Skvělý tah ředitele MBPFW Lukáše Loskota […] přinesl zábavnou podívanou. Neobvyklé punkové prostory daly totiž předváděným kolekcím optimistickou atmosféru a bavili se nejen diváci, ale i sami návrháři a modelky.“
3.3 Srovnání publicistického ohlasu MBPFW v rozhlase, v tisku a na internetu V předchozí kapitole jsme popsali vzorek publicistických materiálů, které se ohlížely za akcí Mercedes-Benz Prague Fashion Week S/S16 v rozhlase, v onlinu a v printu: článek a zvukový záznam z pořadu Modeschau na Radiu Wave, článek na Aktuálně.cz a soubor obrazově-textových materiálů v magazínu Dolce Vita. S určitostí se dá říct, že pořad na Radiu Wave je ve srovnání s oběma dalšími materiály vysoce komplexní. Pokud bychom jako primární výstup chápali článek s názvem „Modeschau: Prague Fashion Week probouzí českou módu z letargie“, zveřejněný na webu Radia Wave, jde de facto o soubor několika médií: 1. textovou informaci, 2. zvukovou informaci a 3. audiovizuální (video) informaci. Článek se v textu i s pomocí prolinků věnuje jak faktům, tak i hodnocením, rekapituluje dílčí programy akce – např. diskuzi zahraničních hostů MBPFW, z níž obsahuje také zvukový záznam. Zajímavé je i využití soundtracku k přehlídce jednoho z návrhářů Filipa Jakaba jako zvukové složky přímo vysílaného pořadu Modeschau. Moderátorka pořadu
během
pořadu
odkázala
na
fotogalerii
na
oficiálním
webu
akce
www.mbpfw.com. V článku na webu také najdeme odkaz na fotogalerii, obsahující snímky z diskuze zahraničních hostů MBPFW. Fotografie se poté objevily na sociálních sítích pořadu Modeschau namísto článku, který ani svou strukturou nenabízí prostor pro více vizuálních výstupů. Článek na Aktuálně.cz s názvem „Češi a móda. Tak vypadal první pražský módní týden“ obsahuje spíše fakta a fotografie, a to z přehlídek jednotlivých návrhářů. Na rozdíl od pořadu Modeschau nenabízí rozšiřující či doplňující informace k předvedeným kolekcím, a to ani formou rozhovoru ani formou odborné kritiky či
33 zhodnocení. Fakta v článku pokrývají rovněž všechny hlavní znaky MBPFW S/S16 – lokace, jména zúčastněných módních návrhářů i hlavní body doprovodného programu (mimo módní přehlídky). V časopisu Dolce Vita série výstupů pokrývá hlavně módní přehlídky a jejich návrháře. Údaje například o lokaci se objeví v magazínu pouze jednou, a to ve „skládačce“ fotografií, která druhou z lokací MBPFW – Skatepark na Štvanici – přibližuje právě fotografiemi. Z celkem 17 stran věnovaným fashion weeku osm stran pokrývá fotoreportáž ze zákulisí příprav přehlídky studentů London College of Fashion, kterou magazín pořádal společně s MBPFW. Zákulisí přehlídek se mimochodem magazín Dolce Vita věnuje jako jediný ze srovnávaných vzorků. Jako jediný také – formou stejné „skládačky“ jako o Skateparku – zmiňuje další akci MBPFW, Gala večeři pořádanou MBPFW společně s magazínem Harper's Bazaar.
3.4 Srovnání textových, stylistických a obrazových prostředků Nejvíce obrazových prostředků vázaných k MBPFW najdeme v magazínu Dolce Vita, což není překvapivé zjištění. Vzhledem k tomu, že se jedná o tištěný lifestylový magazín, odráží to charakter média. Druhý největší prostor obrazu dává článek „Češi a móda. Tak vypadal první pražský módní týden“ na zpravodajském serveru Aktuálně.cz, který publikoval výběr přehlídkových fotografií všech návrhářů účasnících se Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku S/S16. Článek „Modeschau: Prague Fashion Week probouzí českou módu z letargie“ (Ruppert, 2015c) pořadu Modeschau na webu Radia Wave přímo obsahuje pouze jednu ilustrační fotografii (v samotné rozhlasové relaci dále moderátorka odkázala na web organizátora akce), jako jediný z porovnávaných výstupů zahrnuje ovšem videoreportáž. Magazín Dolce Vita na rozdíl od Aktuálně.cz také přímo váže texty k obrázkům. Ať už se jedná o textové uvedení fotoreportáže nebo přímý popis toho, co čtenář na obrázku vidí. Dalo by se konstatovat, že fotogalerie na Aktuálně.cz není nijak propojena s textem článku, respektive na ni text článku nijak neodkazuje, a to ani komentářem ke kolekcím či návrhářům.
34 Z hlediska jazykového stylu můžeme za nejméně formální prohlásit text v Dolce Vita, kde se mimo anglicismy („make-up artistka“, „blank“) a subjektivně zabarvená spojení a výrazy objevuje například také familiérní oslovení návrháře Jakuba Polanky jako „Kuby“. O něco formálnější je pak pořad Modeschau, a to jak zvukový záznam pořadu, tak i článek „Modeschau: Prague Fashion Week probouzí českou módu z letargie na webu Radia Wave. Podobně jako články v Dolce Vita obsahuje hovorové výrazy, jako například slovo „ajťáci“, nebo anglicismus „shows“ užívaný v profesním slangu namísto českého sousloví „módní přehlídky“. Setkáváme se zde s emocionálně zabarvenými reportážními pasážemi: „Přechod mezi luxusem a pompou bývalé banky a syrovostí venkovní lokace byl pro publikum osvěžující a zajímavý.“ (Dolce Vita, 2015) Nejvíce jazykově formální, ryze zpravodajsky pojatý je článek na Aktuálně.cz „Češi a móda. Tak vypadal první pražský módní týden“. Mimo úvodní věty spíše hodnotícího charakteru („Doháníme zahraničí – už i v Česku od tohoto měsíce víme, co je to mít svůj fashion week, tedy týden módy“) (Bartošová, 2015) obsahuje zejména stylově nezabarvené faktické informace. I autorka článku na Aktuálně.cz Michaela Bartošová však používá například výraz „show“ namísto „módní přehlídky“.
35
Závěr Předložená práce si kladla za cíl zmapovat módní publicistiku v Českém rozhlase v ohraničeném časovém období (zpracován rok 2015). Ukázalo se, že módě se věnovaly zejména dva pořady, první specializovaný na módu v širokých společenských souvislostech (Modeschau na Radiu Wave), druhý na technologie a proměny životního stylu (Trendy na Českém rozhlase Plus). Autorkou obou módních relací byla Veronika Ruppert. Módní témata se objevovala také v pořadech stanice Vltava věnovaných designu. Na ostatních stanicích šlo o nahodilý výskyt módní publicistiky. Příspěvky můžeme rozřadit do tří kategorií, a to sice rozhovory s významnými nebo regionálními módními tvůrci, lifestylové tipy a zprávy a publicistické materiály na módní témata potenciálně zajímavá pro větší okruh posluchačů. Jak vyplývá z provedených výzkumných interview i z obsahu daných rozhlasových pořadů, módní publicistika na Českém rozhlase je prakticky osvobozena od závislosti na marketingových komunikacích módních korporací, což představuje rozdíl oproti tištěným nebo online módním médiím. Vstupní hypotézou, kterou jsme se pokusili v práci ověřit, bylo to, že prezentace módních témat v rozhlase je limitována akusticko-auditivní povahou média, konkrétně absencí vizuální složky. Jak ukazuje pohled do dějin módního tisku, módní časopisy sázely na ilustrace či obrazové přílohy od svých počátků v 18. či 19. století. Převaha vizuální informace je patrná i v dnešním módním printu či onlinu, kde jsou více či méně stručné textové informace doplňovány fotoreportážemi, editorialy nebo fotogaleriemi. Rozhlas tuto možnost nemá – přesněji řečeno, donedávna neměl. Výzkumné rozhovory i analýza konkrétních publicistických materiálů totiž ukázaly, že dnes redaktoři rozhlasových pořadů využívají za tímto účelem nová média, kde mohou zvukovou stopu doplňovat fotografiemi, galeriemi i třeba videoreportážemi. Jde o webové stránky dané stanice či pořadu a také osobní či oficiální sociální sítě. Omezení rozhlasu na zvukovou prezentaci tématu lze nicméně paradoxně vnímat jako výhodu – podle jedné z respondentek výzkumných rozhovorů Veroniky Ruppert, autorky módního pořadu Modeschau na Radiu Wave, dává absence obrazu větší prostor představivosti posluchače. I samotné rozhlasové médium nabízí příležitosti, jak obrazovou složku ve vysílání kompenzovat. Tím základním je uchopení tématu nové kolekce určitého módního návrháře přes příběh jejího vzniku, nikoli slovním popisem daných oděvů.
36 Nevizuálnost spolu s veřejnoprávním charakterem Českého rozhlasu navíc nahrávají takovým tématům, která dávají příležitost ukazovat módu ze sociokulturního či ekonomického pohledu.
Summary The presented thesis' objective was to look into the fashion journalism broadcast by the Czech Radio in a given timeframe (the year 2015). It has been demonstrated that fashion topics were mostly pursued by two programs, the first being specialized in fashion in a broad societal context (Modeschau on Radio Wave), the second focusing on lifestyle changes (Trendy on the Czech Radio Plus). Both fashion programmes were hosted by Veronika Ruppert. Fashion topics have also been featured in programs dedicated to design on the Vltava station. On other Czech Radio stations, fashion topics were featured randomly. The features could be divided into three categories: interviews with renowned or regional designers, lifestyle tips and news and publicistic materials on fashion topics potentially interesting for a broader audience. Demonstrated by the executed research interviews and the content of the radio programs, the fashion journalism on the Czech Radio is practically liberated from the dependance on marketing communication of fashion corporations, which represents a difference when compared to print and online fashion media.
The initial hypothesis, which we've tried to confirm in the thesis, was that the presentation of the fashion topics on the radio was limited by its acoustic and auditory character; by the absence of the imagery. The outlook on the history of the fashion journalism denotes that from their beginnings in the 18th or 19th century, fashion magazines have always betted on illustrations or pictorial supplements. The dominance of visual information is also evident in nowadays print and online media, where more or less brief text information is complemented by composed editorials, photo reports and galleries. The radio does not have this option – to be more precise, it had not had it until recently. Research interviews and analysis of the specific journalistic materials have shown, that for this purpose, today's radio editors use the new media, thanks to which they can complement the sound with photos, galleries and even video reports. We are talking about websites of the given station or programme and also personal or official
37 social network. The limitations of the acoustic presentation of the fashion topics can paradoxically be perceived as an advantage. According to one of the respondents of the research interviews, Veronika Ruppert–the author of the Modeschau program on Radio Wave–the absence of the imagery gives more space for the receiver's own imagination. Even the radio itself offers solutions to compensate the visual parts right through the broadcast. The basic one is to approach the topic of a new collection of a given fashion designer through the story of its origin, not with a verbal description of the clothes. Moreover, the non-visual and public service medium character of the Czech Radio is giving a green light to topics presenting fashion from the socio-cultural or economic point of view.
38
Použitá literatura a prameny Tištěné zdroje BĚHAL, Rostislav, 1997. Vývoj české rozhlasové reportáže 1923–1989. In. Reportáž v tisku a v rozhlase. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu. s. 18–41. Bez ISBN. CVRČEK, Václav a kol, 2015. Mluvnice současné češtiny. 1. Jak se píše a jak se mluví. Praha, Karolinum. 416 s. ISBN 978-80-246-2812-7. HLAVÁČKOVÁ, Konstantina a kol., 2000. Česká móda 1940–1970. Zrcadlo doby. Praha: Olympia. 128 s. ISBN 80-7033-424-X. HOROVÁ, Anděla (ed.), 1995. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia. 546 s. ISBN 80-200-0522-6. JANDOUREK, Jan, 2007. Sociologický slovník. Praha: Portál. 285 s. ISBN 978-807367-269-0. MACKENZIEOVÁ, Mairi, 2010. …ismy: Jak chápat módu. Praha: Slovart. 159 s. ISBN 978-80-7391-399-1 MARŠÍK, Josef a Stanislav PERKNER, 1985. Teorie a praxe rozhlasové tvorby. Praha: Československý rozhlas - odbor vých. a vzdělávání. 176 s. Bez ISBN. MELIŠOVÁ-KÖRSCHEROVÁ, Antonie: Pozvání ku předplacení na Ladu. In: Lada 1, č. 13, 8. 10. 1861, příloha Praktická část Lady, s. [1]. OSVALDOVÁ, Barbora a Jan HALADA, 1999. Encyklopedie praktické žurnalistiky. Praha: Libri. 256 s. ISBN 80-85983-76-1 SEELING, Charlotte, 2012. Fashion: 150 Years, Couturiers, Designers, Labels. Potsdam: H. F. Ullmann. 511 s. ISBN 978-3-8480-0121-7 SLOVÁK, Leopold a Stanislav PERKNER, 1986. Teorie a praxe rozhlasové žurnalistiky. Praha: Novinář. 282 s. Bez ISBN. TUNGATE, Mark, 2012. Fashion brands: branding style from Armani to Zara. 3rd ed. Philadelphia: Kogan Page. 228 s. ISBN 9780749464479. UCHALOVÁ, Eva, 1997. Česká móda 1870-1918: od valčíku po tango. Praha: Olympia. 128 s. Bez ISBN. UCHALOVÁ, Eva, 1999. Česká móda: pro salon i promenádu: 1780-1870. Praha: Olympia. 120 s. ISBN 80-7033-607-2. UCHALOVÁ, Eva a Helena JAROŠOVÁ, 1996. Česká móda, 1918-1939: elegance první republiky. Praha: Olympia. 120 s. ISBN 80-7033-424-X.
39 Elektronické zdroje: ČTK, 2015. Módní e-shop Zoot vstoupil na rumunský trh. Chce růst i za hranicemi Česka. Aktuálně.cz [online]. Publikováno 10. 11. 2015 [cit. 9. 5. 2016]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/modni-eshop-zoot-vstoupil-na-rumunskytrh/r~a2b8939487b811e58c710025900fea04/ BIRICZOVÁ, Hana, 2010. Chybí tu tolerance, tvrdí o české módě mladé blogerky. Ona.idnes.cz [online]. Publikováno 16. 3. 2010 [cit. 9. 5. 2016]. Dostupné z: http://ona.idnes.cz/chybi-tu-tolerance-tvrdi-o-ceske-mode-mlade-blogerky-fhx-/modnitrendy.aspx?c=A100312_175841_ona_moda_bih KCH, 2014. Fashion blogy české módní magazíny neohrožují. Mediaguru.cz [online]. Publikováno 25. 8. 2014 [cit. 9. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.mediaguru.cz/2014/08/fashion-blogy-ceske-modni-magazinyneohrozuji/#.VzD3FouJ_j4 UNIE VYDAVATELŮ, 2016. Čtenost časopisů životního stylu pro ženy. Unievydavatelu.cz [online]. Praha: Unie vydavatelů ČR, ©2013. Poslední změna 6. 5. 2016 12:36 [cit./vid. 9. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.unievydavatelu.cz/cs/casopisy/fakta_cisla_casopisech/ctenost_casopisu/923 -casopisy_zivotniho_stylu_pro_zeny Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu [online]. [cit. 9. 5. 2016]. Dostupné z: http://media.rozhlas.cz/_binary/03399575.pdf Příspěvky věnované módním tématům na Českém rozhlase: PECKOVÁ, Tamara, 2015a. Beata Rajská před spaním nepočítá ovečky, ale řadí modely. rozhlas.cz [online]. Publikováno 5. 3. 2015 [cit. 9. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/vysocina/tandem/_zprava/1462890 PECKOVÁ, Tamara, 2015b. Studentka uměleckoprůmyslové školy v Heleníně předvede své modely v Miláně. rozhlas.cz [online]. Publikováno 12. 6. 2015 [cit. 9. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/vysocina/tandem/_zprava/1501101 POLÁK, Pavel, 2015. V malé tkalcovně v německém Lipsku používají jen staré stroje. V módním světě slaví úspěchy. rozhlas.cz [online]. Publikováno 13. 10. 2015 [cit. 9. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/1542997 RUPPERT, Veronika., 2015a. Spíš wearable než fashion: Modeschau o nositelných technologiích. rozhlas.cz [online]. Publikováno 3. 3. 2015 [cit. 9. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/radiowave/modeschau/_zprava/spis-wearable-nez-fashionmodeschau-o-nositelnych-technologiich--1462509 RUPPERT, Veronika, 2015b. Brýlový speciál Modeschau: Simona Kafková, Nastassia Aleinikava a Ondřej Vicena. rozhlas.cz [online]. Publikováno 21. 4. 2015 [cit. 9. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/radiowave/modeschau/_zprava/brylovyspecial-modeschau-simona-kafkova-nastassia-aleinikava-a-ondrej-vicena--1482072
40 RUSNÁKOVÁ, Šárka, 2015. Jablko nebo hruška? Tmavovláska nebo blondýnka? Víme, co přesně vám bude slušet! rozhlas.cz. [online]. Publikováno 25. 6. 2015 [cit. 9. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/pardubice/doporucujeme/_zprava/1505646 ROSÁK, Jan, 2015. Liběna Rochová: Jste šťastní tehdy, když uděláte šťastným druhé. rozhlas.cz [online]. Publikováno 18. 9. 2015 [cit. 9. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/kraje/tandem/_zprava/1535251 ŠVARCOVÁ, Alžběta, 2015. Džíny, peklo českých ulic? „Češkám chybí ženskost,“ tvrdí stylistka. rozhlas.cz [online]. Publikováno 22. 6. 2015 [cit. 9. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/vecernihost/_zprava/1504299 Zdroje pro komparativní studii (viz Příloha 6,7 a 8) Dolce Vita, 2015. Praha: Bauer Media, 2015, č. 10. ISSN 1213-7502 BARTOŠOVÁ, Michaela, 2015. Češi a móda. Tak vypadal první pražský fashion week. Aktuálně.cz [online]. Publikováno 7. 9. 2015 [cit. 9. 5. 2016]. Dostupné z: http://magazin.aktualne.cz/cesi-a-moda-tak-vypadal-prvni-prazsky-fashionweek/r~1711609a554611e599c80025900fea04/ RUPPERT, Veronika, 2015c. Modeschau: Prague Fashion Week probouzí českou módu z letargie. rozhlas.cz [online]. Publikováno 8. 9. 2015 [cit. 9. 5. 2016]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/radiowave/modeschau/_zprava/modeschau-prague-fashion-weekprobouzi-ceskou-modu-z-letargie--1531565
41
Seznam příloh Příloha č. 1: Výzkumný rozhovor s autorkou pořadu Modeschau Veronikou Ruppert (přepis rozhovoru) Příloha č. 2: Výzkumný rozhovor s editorkou pořadu Trendy na Českém rozhlase Plus Danielou Vrbovou (přepis rozhovoru) Příloha č. 3: Titulní list časopisu Lada, rok 1861 (obrázek, sken z fondu knihovny ÚČL AV ČR) Příloha č. 4: Ilustrace v časopisu Zlaté dno, rok 1863 (obrázek, sken z knihy Uchalová, 1999, s. 78) Příloha č. 5: Ilustrace v časopise Lada, rok 1863 (obrázek, sken z knihy Uchalová, 1999, s. 61) Příloha č. 6: Modeschau, 8. 9. 2015 – Modescahu: Prague Fashion Week probouzí českou módu z letargie (článek) Příloha č. 7: Aktuálně.cz, 7. 9. 2015 – Češi a móda. Tak vypadal první pražský fashion week (článek) Příloha č. 8: Dolce Vita č. 10/2015 – Výstupy o akci MBPFW (články)
