Univerzita Karlova v Praze P írodov decká fakulta Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje

Univerzita Karlova v Praze PĜírodovČdecká fakulta Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Studijní program: Geografie Studijní obor: Regionální a politická geografie

Šárka Šavelková Vývoj ruþní výroby skla na Novoborsku od roku 1918 až do souþasnosti Development of handmade glass in Novy Bor region from 1918 to the present

Diplomová práce

Praha 2012 Vedoucí diplomové práce: RNDr. Ludvík Kopaþka, CSc.

WƌŽŚůĄƓĞŶş Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatnČ a že jsem uvedla všechny použité informaþní zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná þást nebyla pĜedložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu. sWƌĂǌĞĚŶĞ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘

WŽĚƉŝƐ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ Ϯ

WŽĚĢŬŽǀĄŶş Ráda bych na tomto místČ podČkovala RNDr. Ludvíku Kopaþkovi, CSc. za jeho odborné vedení práce, cenné rady a pĜipomínky. Za jeho vĜelý pĜístup. Dále bych chtČla podČkovat všem, kteĜí mi vČnovali svĤj þas pĜi rozhovorech, na základČ nichž vznikla tato práce. Zvláštní podČkování patĜí celé mé rodinČ za její neustálou podporu bČhem celého studia. ϯ

ďƐƚƌĂŬƚ RuþnČ vyrábČné sklo je jednou z nejtypiþtČjších þeských výrob, která po nČkolik století šíĜila dobré jméno naší zemČ po celém svČtČ. Toto velmi malé odvČtví, jehož podíl na zpracovatelském prĤmyslu þiní pouze 0,1% a ve skupinČ sklenČných výrobkĤ 1,2%, má významný podíl na zamČstnanosti Libereckého kraje (10%). Význam tohoto oboru však nespoþívá v kvantitČ výroby, ale hlavnČ v její kvalitČ. Ta je v souþasné dobČ stále nesrovnatelnČ vyšší než ruþní masová produkce z východních zemí. Pro region, jako je Novoborsko, které je historicky i v souþasnosti spjato právČ s ruþní výrobou skla, má velký význam nejen ekonomický a sociální, ale také integraþní a identifikaþní ve smyslu sounáležitosti k regionu a pĜíslušnosti ke skláĜskému Ĝemeslu. Krize, která postihla skláĜské odvČtví v roce 2008, byla dĤsledkem vývoje pĜedešlých let a ukázala, že tradice, znaþka a jméno nejsou ve svČtČ trvalou hodnotou. Bez dalších investic a inovací nemohou staþit pro dlouhodobé udržení a rozvoj tohoto krásného Ĝemesla. Jako každé Ĝemeslo je i toto postaveno zejména na lidech, na jejich schopnostech, znalostech, zkušenostech, vztazích a hodnotách. SkláĜské podniky se sice statisticky pomalu zotavují z krize, ale pokud si, stejnČ jako spoleþnost, vþas neuvČdomí, že tato krize není pouze ekonomická, ale má mnohem hlubší koĜeny hodnotové a morální, mĤže se stát, že Ĝemeslná zruþnost vymĜe a my si pĜíliš pozdČ uvČdomíme, jak významné a krásné toto odvČtví bylo.

Klíþová slova: skláĜství, ruþní výroba skla, Novoborsko

ϰ

ďƐƚƌĂĐƚ Handmade glass is one of the most typical Czech items that has made our country famous throughout the world for several centuries. Although it is a very small sector of our economy, which by money value contributes only 0.1% to the overall manufacturing sector and 1.2% to the group of glass products, it represents a significant impact on employment in the Liberecký region (10%). The importance of this sector, however, lies in not the quantity and unit value of production, but in the profound importance its producers place on quality. The quality of our handmade glass is still vastly superior to the manual mass production of any of the Eastern countries. For a region such as Novy Bor in North Bohemia which has traditionally been synonymous with glass making, great handmade glass has a significance which transcends economics. It is also what integrates and binds the social fabric, and gives the community its identity. The crisis that hit the industry in 2008 was primarily due to the developments of previous years. It showed us that the world stature of Bohemian crystal, its traditions, brands and trade marks cannot be sustained without investment. Without continuing investment, the beautiful craftsmanship of glass making cannot be developed, nor preserved. Glass blowing, and glass making craftsmanship - like every other craft - is built, and reliant upon the craftsmen themselves, and on their relationships to the traditional values of the craft. Statistically the mass production glass factories may be emerging from the crisis but handmade glass is still very much in danger. Society must understand that the crisis in handmade glass is about more than economics, it is about the entire context, the deepest social and cultural roots

in which such works are

produced. If our craftsmanship is allowed to wither and die without support, then once it dies we may come to realise too late the significance, and the defining role it played in our national identity. Key words: glass industry, handmade glass, Nový Bor region

ϱ

^ĞǌŶĂŵƚĂďƵůĞŬ͗͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϳ ^ĞǌŶĂŵŽďƌĄǌŬƽ͗͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϴ ^ĞǌŶĂŵŐƌĂĨƽ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϵ ^ĞǌŶĂŵƉƎşůŽŚ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϵ ^ĞǌŶĂŵǌŬƌĂƚĞŬ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϵ ϭ͘ jsK͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϭϬ ϭ͘ϭşůĞƉƌĄĐĞĂŚǇƉŽƚĠǌǇ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϭϮ ϭ͘ϭ͘ϭşůĞƉƌĄĐĞ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϭϮ ϭ͘ϭ͘Ϯ,ǇƉŽƚĠǌǇ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϭϯ Ϯ͘ >/dZdhZ͕ZK:dszDE1<>E1,WK:Dp͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϭϰ Ϯ͘ϭ

>ŝƚĞƌĂƚƵƌĂĂǌĚƌŽũĞĚĂƚ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϭϰ

Ϯ͘Ϯ

ĄŬůĂĚŶşƉŽũŵǇ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϭϲ

Ϯ͘ϯWƌŽďůĞŵĂƚŝŬĂĚĂƚ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϭϴ ϯ͘ &/E/^<>:h,/^dKZ/<|y\^ds1sKK1WZsE1ZWh>/EKK1KjEKZϭϵϰϴ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϰϬ ϲ͘ ϭϵϰϴϱϬ͘>d͗E^dhW\^ds1sϲϬ͕͘ϳϬ͕͘ϴϬ͘>d,͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϱϮ ϴ͘ ZK<ϭϵϴϵϵϬ͘>d͗E^dhWdZE1,WZ/E/Wp͕Z^dZh/WZ/sd/ ^<>\^<,KWZpDz^>h͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϱϱ ϵ͘ ϮϬϬϬʹϮϬϭϮEKsD/>E/hDWZ^^<,K^<>\^ds1͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϲϮ ϭϬ͘^Kh^E^/dhEEKsKKZ^
ϭϬ͘ϯWŽĚŶŝŬĂƚĞůƐŬĠƉƌŽƐƚƎĞĚş͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϳϳ ϭϬ͘ϰ>ŝĚƐŬǉŬĂƉŝƚĄů͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϳϴ ϭϬ͘ϱ<ŽŶŬƵƌĞŶĐĞʹƚƵǌĞŵƐŬĄͬǌĂŚƌĂŶŝēŶş͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϳϵ ϭϬ͘ϲWƌŽďůĞŵĂƚŝŬĂǀǌĚĢůĄǀĄŶş͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϴϭ ϭϭ͘ W\1WKs^dh/^<>ZEzs>Z^͘Z͘K͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϴϰ ϭϭ͘ϭ,ŝƐƚŽƌŝĞƐŬůĄƌŶǇ<ůĄƌĂǀWŽůĞǀƐŬƵ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϴϰ ϭϭ͘Ϯ^ŽƵēĂƐŶĄƐŝƚƵĂĐĞƐŬůĄƌŶǇ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϴϱ ϭϭ͘ϯ^ƚƌĂƚĞŐŝĞĨŝƌŵǇ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϴϴ ϭϭ͘ϰşůĞƐŬůĄƌŶǇǀĞĐůĂƌĂƐ͘ƌ͘Ž͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϵϬ ϭϮ͘s Z͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϵϮ ^ĞǌŶĂŵƉŽƵǎŝƚĠůŝƚĞƌĂƚƵƌǇĂǌĚƌŽũƽĚĂƚ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϵϵ ĚƌŽũĞĚĂƚ͗͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϭϬϮ WƎşůŽŚǇ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϭϬϯ

^ĞǌŶĂŵƚĂďƵůĞŬ͗ dĂďƵůŬĂϭ͗<ĂƚĞŐŽƌŝĞͲEϮϯ͗sǉƌŽďĂŽƐƚĂƚŶşĐŚŶĞŬŽǀŽǀǉĐŚŵŝŶĞƌĄůŶşĐŚǀǉƌŽďŬƽ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϭϴ ϳ

dĂďƵůŬĂϮ͗sǉǀŽǌƐŬůĂĂƐŬůĞŶĢŶĠŚŽǌďŽǎşǀƌŽĐĞϭϵϮϵ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϯϯ dĂďƵůŬĂϯ͗WŽēĞƚƐŬůĄƎƐŬǉĐŚƚŽǀĄƌŶşĐŚŽďũĞŬƚƽĂƉŽēĞƚǌĂŵĢƐƚŶĂŶĐƽǀƌŽĐĞϭϵϯϬ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϯϰ dĂďƵůŬĂϰ͗WƎĞŚůĞĚƉŽēƚƵƉŽĚŶŝŬĂƚĞůƐŬǉĐŚƐƵďũĞŬƚƽĂǀǉƌŽďŶşĐŚǌĄǀŽĚƽƉŽĚůĞ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϯϱ ǀǉƌŽďŶşĐŚŽďŽƌƽǀƌŽĐĞϭϵϮϬ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϯϱ dĂďƵůŬĂϱ͗ůĞŶƐŬĠĨŝƌŵǇĂŵĢƐƚŶĂǀĂƚĞůƐŬĠŚŽƐǀĂǌƵƐŬůĄƎƐŬĠŚŽƉƌƽŵǇƐůƵ^ZƐǀǉƌŽďŽƵ ƵǎŝƚŬŽǀĠŚŽƐŬůĂǀƌŽĐĞϭϵϮϬ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϯϱ dĂďƵůŬĂϲ͗^ĂůĚŽǌĂŚƌĂŶŝēŶşŚŽŽďĐŚŽĚƵǀůĞƚĞĐŚϭϵϮϮʹϯϯǀŵŝů͘<ē͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϯϲ dĂďƵůŬĂϳ͗ĂŵĢƐƚŶĂǀĂƚĞůƐŬǉƐǀĂǌƐŬůĄƎƐŬǉĐŚ͘ƉƌƽŵǇƐůŶşŬƽ͗ēůĞŶƐŬĠĨŝƌŵǇĂũĞũŝĐŚǌĄǀŽĚǇ ǀůĞƚĞĐŚϭϵϮϬͲϭϵϯϱ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϯϳ dĂďƵůŬĂϴ͗WƎĞŚůĞĚƉŽēƚƵƐŬůĄƌĞŶĂǌĂŵĢƐƚŶĂŶĐƽƉŽǌĂďƌĄŶşŶĂƓĞŚŽƷǌĞŵşǀƌŽĐĞϭϵϯϴ͘͘͘͘͘͘͘͘ϯϵ dĂďƵůŬĂϵ͗WŽēĞƚǌĂŵĢƐƚŶĂŶĐƽǀǌŶĄƌŽĚŶĢŶĠŵƐŬůĄƎƐŬĠŵƉƌƽŵǇƐůƵ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϰϭ dĂďƵůŬĂϭϬ͗EĄƌŽĚŶşƉŽĚŶŝŬǇǀƌŽĐĞϭϵϰϳ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϰϮ dĂďƵůŬĂϭϭ͗sǉǀŽũƉƌŽĚƵŬĐĞƐŬůĂǀƚŝƐ͘ƚƵŶĄĐŚ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϲϬ dĂďƵůŬĂϭϮ͗sǉǀŽũĞŬŽŶŽŵŝĐŬǉĐŚƵŬĂǌĂƚĞůƽƵǎŝƚŬŽǀĠŚŽƐŬůĂǀůĞƚĞĐŚϮϬϬϬͲϮϬϬϱ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϲϱ Tabulka 13: sǉǀŽũĞŬŽŶŽŵ͘ƵŬĂǌĂƚĞůƽƵǎŝƚŬŽǀĠŚŽƐŬůĂǀůĞƚĞĐŚϮϬϬϲͲϮϬϭϬ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϲϲ dĂďƵůŬĂϭϰ͗WŽēĞƚŽďǇǀĂƚĞů͕ĞŬŽŶŽŵŝĐŬǉĐŚƐƵďũĞŬƚƽĂŵşƌĂŶĞǌĂŵĢƐƚŶĂŶŽƐƚŝǀŽďĐŝ ƐƌŽǌƓşƎĞŶŽƵƉƽƐŽďŶŽƐƚşEŽǀǉŽƌǀƌŽĐĞϮϬϭϭ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϳϬ dĂďƵůŬĂϭϱ͗ĄŬůĂĚŶşƷĚĂũĞŽƐƉŽůĞēŶŽƐƚŝŐĞƌŵĂŶŶƐ͘ƌ͘Ž͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϳϱ dĂďƵůŬĂϭϲ͗ĄŬůĂĚŶşƷĚĂũĞŽƐƉŽůĞēŶŽƐƚŝŐĞƌŵĂŶŶƐ͘ƌ͘Ž͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϳϲ dĂďƵůŬĂϭϳ͗ĄŬůĂĚŶşƷĚĂũĞŽƐƉŽůĞēŶŽƐƚŝũĞƚŽ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϳϳ dĂďƵůŬĂϭϴ͗ŬŽŶŽŵŝĐŬĠǀǉƐůĞĚŬǇǀůĞƚĞĐŚϮϬϬϵͲϮϬϭϭ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϴϴ

^ĞǌŶĂŵŽďƌĄǌŬƽ͗ KďƌĄǌĞŬϭ͗WƽǀŽĚĂŚůĂǀŶşƉƌŽƵĚǇƓşƎĞŶşƐŬůĄƎƐƚǀşƐĞǀĞƌŶşŵĂǌĄƉĂĚŶşŵƐŵĢƌĞŵ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘Ϯϯ KďƌĄǌĞŬϮ͗^ŬůĄƌŶǇŶĂEŽǀŽďŽƌƐŬƵǀƌŽĐĞϭϵϮϬ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϯϴ KďƌĄǌĞŬϯ͗ĚŵŝŶŝƐƚƌĂƚŝǀŶşēůĞŶĢŶşŬƌĂũĞ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϲϳ KďƌĄǌĞŬϰ͗^ƉƌĄǀŶşŽďǀŽĚŽďĐĞƐƌŽǌƓşƎĞŶŽƵƉƽƐŽďŶŽƐƚşEŽǀǉŽƌ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϲϵ KďƌĄǌĞŬϱ͗^ŬůĄƌŶǇŶĂEŽǀŽďŽƌƐŬƵǀƌŽĐĞϮϬϭϮ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϳϭ ϴ

KďƌĄǌĞŬϲ͗WŽĚşůĞŬŽŶŽŵŝĐŬǉĐŚƐƵďũĞŬƚƽͲEƐŬƵƉŝŶǇϮϯĂϮϯϭŶĂĞŬŽŶŽŵŝĐŬǉĐŚ ƐƵďũĞŬƚĞĐŚKZWEŽǀǉŽƌ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϳϰ

^ĞǌŶĂŵŐƌĂĨƽ 'ƌĂĨϭ͗sǉǀŽũǌĂŵĢƐƚŶĂŶŽƐƚŝǀĞƐŬůĄƎƐŬĠŵƉƌƽŵǇƐůƵǀůĞƚĞĐŚϭϵϵϭͲϮϬϬϬ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϲϬ 'ƌĂĨϮ͗sǉǀŽũƉŽēƚƵƉƌĂĐŽǀŶşŬƵǀƵǎŝƚŬŽǀĠŵƐŬůĞ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϲϱ

^ĞǌŶĂŵƉƎşůŽŚ WƎşůŽŚĂϭ͗͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϭϬϯ ĄŬůĂĚŶşĞŬŽŶŽŵŝĐŬĠŚŽĚŶŽƚǇǌƷēĞƚŶşǌĄǀĢƌŬǇϮϬϭϬƐƉŽůĞēŶŽƐƚŝ:dKƐƉŽů͘Ɛƌ͘Ž͘ǌĞĐŚ'ůĂƐƐ ƌĂĨƚ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϭϬϯ WƎşůŽŚĂϮ͗ĄŬůĂĚŶşĞŬŽŶŽŵŝĐŬĠŚŽĚŶŽƚǇǌƷēĞƚŶşǌĄǀĢƌŬǇϮϬϭϭĂϮϬϬϵƐƉŽůĞēŶŽƐƚŝ (*(50$11VUR͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϭϬϯ WƎşůŽŚĂϯ͗ŬŽŶŽŵŝĐŬĠƐƵďũĞŬƚǇǀKZWEŽǀǉŽƌ͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘ϭϬϰ

^ĞǌŶĂŵǌŬƌĂƚĞŬ ASKP ýR – Asociace skláĜského a keramického prĤmyslu ýSR – ýeskoslovenský republika ýSÚ – ýeský statistický úĜad ORP – obec s rozšíĜenou pĤsobností

ϵ

ϭ͘

jsK

Tato diplomová práce se zabývá vývojem, zmČnami a otázkami „þeského skláĜství“ od roku 1918 do roku 2012 na pĜíkladu regionu Novoborska. Zcela zámČrnČ píši þeské skláĜství v uvozovkách, jelikož tím chci upozornit na problematiku tohoto pojmu. ýasto je tento pojem chápán ve smyslu produkce z rukou þeských ĜemeslníkĤ, pĜitom do roku 1948 se jednalo o oznaþení þistČ teritoriální. PromČnu výroby skla na výhradnČ þeskou i z pohledu národnostního pĜinesly pováleþné události spojené s odsunem þeských NČmcĤ a završuje ji komunistický pĜevrat v roce 1948. SkláĜská výroba zahrnuje mnoho kategorií od technického skla až po vysoce umČlecké sklo. Tato práce se zamČĜuje na ruþnČ foukané a následnČ zušlechĢované užitkové sklo. Vybrala jsem si tuto kategorii pro její autentiþnost v Novoborském regionu a zároveĖ pro její typiþnost ve spektru výrobkĤ, které proslavily „þeské“ sklo po celém svČtČ již v 17. století. Svojí kvalitou a originalitou uchvacovalo ruþnČ foukané a bohatČ zušlechtČné sklo svČt v 18., 19. i 20. století. Ve 21. století jsme svČdky krize našeho skláĜství. Ta je však mnohem hlubší a starší než souþasná celosvČtová krize ekonomická. Pokud se podíváme na aktuální produkci novoborských skláren se svou tradicí ruþnČ foukaného skla, vidíme pĜed sebou pĜímo uþebnicový pĜíklad stagnace a pĜežívání z vydobyté tradice. Proto stále aktuálnČ zní citace již z roku 1943, že „k úspČšnému vývoji nepostaþí pouze tradice, naopak mĤže být mnohdy záhubou celých prĤmyslových odvČtví“, (ýtyroký 1943, str. 2). ZkostnatČlé lpČní na tradici mĤže tak zpĤsobit více škody než užitku, pokud není podstata tradice s náležitým kontextem správnČ pochopena, využita a zejména rozvíjena. Od roku 1918 se do vývoje na þeském území promítly v rĤzné intenzitČ všechny významné promČny svČta. Geopolitická poloha v samotném stĜedu Evropy a historické události vedly ke zkušenosti s konzervativním rakousko-uherským císaĜstvím. Následovala nacionálnČ dynamická první republika, která byla vydávána za pĜíklad kapitalismu i po roce 1989. Snaha þerpat z prvorepublikových vzorĤ, jako byl BaĢa, však zĤstala jen u dílþích pokusĤ. Zažili jsme okupaci ze strany NČmecka, která mČla devastující vliv nejen na skláĜskou výrobu. Po roce 1945 jsme prošli politickoekonomickou manipulací ze strany SovČtského svazu, v dĤsledku které došlo k zaostávání ekonomického vývoje a poklesu životní úrovnČ oproti západním zemím. Nástupem svobodného podnikání po roce 1989 došlo k úpadku morálky a etiky vlivem ϭϬ

absence práva a norem, které ještČ nebyly uzákonČny. NovČ vzniklá „elita“ podnikatelĤ tak mohla svobodnČ „privatizovat“ stát. Z novin se þasto doþítáme o konci skláĜství v ýesku v dĤsledku velké krize, která postihla skláĜský prĤmysl v roce 2008. Pokud se ale podíváme do historie skláĜství na území dnešních ýech, zjistíme, že krize v tomto oboru byly pĜítomny neustále. Navíc se zakrývá, jakou roli sehrály ve vývoji skláĜství a jiných prĤmyslových oborĤ a odvČtví politické, spoleþenské a ekonomické vlivy a chyby po roce 1989 (napĜ. privatizace). Tradiþní Ĝemeslná výroba skla, zejména pak ruþnČ foukaného a užitkového skla, byla a bude vždy velice náchylná k ekonomickým výkyvĤm. Od svého poþátku byla vždy zamČĜena na export a uspokojení elit. Toto paradigma se potvrzuje stále více i v souþasnosti. K vnČjší ekonomické krizi se pĜimyká i dlouhodobČjší krize vnitĜní, kterou skláĜství prochází od roku 1995. Jde nejen o nezájem nejmladší generace pokraþovat v Ĝemesle, ale také o potíže odbytové (tradice již „nejde na odbyt“). Podstata Ĝemeslné tradice tak ztrácí základnu – nositele, kteĜí by jí pĜedali do dalšího století, ale také pĜitažlivost a potĜebné zákazníky. V tomto segmentu kromČ inovací hraje stejnČ významnou roli, ne-li významnČjší, lidský kapitál. O kvalitní Ĝemeslníky je mezi zamČstnavateli boj, protože si dobĜe uvČdomují, že ruþní výroba stojí a padá se skláĜi. Po roce 1989 rozproudila zmČna politického systému touhu po svržení norem. Svoboda projevu zastínila vztah k povinnosti a zodpovČdnosti. Zavládla urþitá touha po originalitČ. Všichni toužili po nových vČcech a novČ nabízené možnosti se odlišit. Ve velmi krátkém þase došlo k nabídce možností, které by minulý režim nepĜipustil a pravdČpodobnČ dokonce trestal. Z dnes vysílaných retro dokumentĤ si každý pamČtník vybaví šablonovitost tehdy stejnČ vybavených bytĤ nebo vysoce limitovaný výbČr obleþení a obuvi. Máme ještČ v pamČti obecnČ známou nekvalitu výrobkĤ, kterou omlouvala socialistická propaganda oficiálním vkusem, a každý pĜitom vČdČl, že pravda je zcela jinde. Od zmČny v roce 1989 ubČhlo 23 let a možná, aniž bychom si to uvČdomovali, má vČtšina z nás doma nábytek a vybavení z ĜetČzce IKEA, podobnČ jako naši pĜátelé, rodina, známí. OpČt se jedná o stejný normativ nekvality bez vČtších nárokĤ na originalitu a invenci. Esteticky jsme se posunuli do strohého skandinávského designu, který pĜijímáme jako obecný vkus a standard. Na skláĜskou výrobu mají také vliv zmČny životních postojĤ spoleþnosti. Kolik rodin dnes dodržuje nedČlní obČdy, které byly považovány za sváteþní spoleþenskou ϭϭ

událost, kdy se servírovalo na sváteþním porcelánu s broušenými sklenicemi? To, co ještČ platilo pĜed rokem 1989 jako koexistenþní pravidlo rodiny, se dnes rozpadlo a nahradilo pracovní vytížeností, limitovaným þasem na vlastní prosazení se v podnikání nebo v zamČstnání. OdeznČla pravidla rodinného života. Rozpadla se tradice. Ve skláĜském pojmosloví by se tato zmČna dala snadno definovat, že soubor nápojové šestky nahradila dvojka. Pravidla, která stála u zrodu sklenČných souborĤ, upadla v zapomnČní, stejnČ jako užívání vícero druhĤ pĜíborĤ nebo karaf na odvČtrání stáþené vody. Situace ale není zakonzervovaná. Je obecnČ známo, že ruþní výroba nemĤže konkurovat levné strojové výrobČ (navíc v zemích, jako je napĜíklad ýína), a nemČla by se o to ani pokoušet. Ruþní výroba musí konkurovat svojí pĜidanou hodnotou. A stejnČ tak strojová výroba nemĤže konkurovat ruþní výrobČ co do kvality zpracování a designu. TĜi roky po poþátku krize v roce 2008 se ukazuje, že ruþní výroba není historický pĜežitek, že je stále o ní zájem a je vyhledávaným zbožím zahraniþních odbČratelĤ.

ϭ͘ϭşůĞƉƌĄĐĞĂŚǇƉŽƚĠǌǇ ϭ͘ϭ͘ϭşůĞƉƌĄĐĞ Tato práce sleduje tĜi hlavní cíle: 1) Zhodnocení vývoje skláĜského prĤmyslu se zamČĜením na sekci užitkového skla od roku 1918 až po souþasnost v kontextu historických, politických, hospodáĜských a regionálních událostí a souvislostí na základČ výpovČdí pamČtníkĤ a rozhovorĤ vedených pĜímo na Novoborsku. 2) Posouzení souþasné situace ruþní výroby skla na Novoborsku z hlediska struktury podnikatelských subjektĤ, celkového podnikatelského prostĜedí, lidského kapitálu, konkurence a vzdČlávání. 3) PĜípadová studie konkrétní sklárny na ruþní výrobu skla.

ϭϮ

ϭ͘ϭ͘Ϯ,ǇƉŽƚĠǌǇ

1) Pokles skláĜského prĤmyslu nesouvisí pouze s ekonomickou krizí, která jej citelnČ zasáhla v roce 2008. 2) V globální rovnici poptávky a nabídky mĤže þeské sklo konkurovat asijským a východoevropským státĤm pĜidanou hodnotou a nároþností zpracování. 3) Ekonomické krize pĤsobily a pĤsobí jako zdroj nových inovací ve skláĜském prĤmyslu.

ϭϯ

Ϯ͘

>/dZdhZ͕ZK:dszDE1<>E1, WK:Dp

Ϯ͘ϭ >ŝƚĞƌĂƚƵƌĂĂǌĚƌŽũĞĚĂƚ

Ke zpracování diplomové práce byla použita þeská literatura, protože se jedná pĜevážnČ o þeské téma. V existující zahraniþní literatuĜe se s tématem ruþní výroby skla v ýeské republice málokdy setkáme. Díky nemalému úsilí ýeské skláĜské spoleþnosti existuje v ýesku ojedinČlý odborný knižní fond se skláĜskou tématikou soustĜedČný v knihovnČ

v Kamenickém ŠenovČ, kde lze najít všechny knihy týkající se této

problematiky. V této práci jsem vycházela zejména z periodik, které zachycovaly a zachycují aktuální vývoj a pohled na dČní doby více než knihy, u kterých je vždy velký þasový odstup. Jedná se zejména o periodika SkláĜ a keramik, který vychází již 61 let jako mČsíþník (pozdČji þtvrtletník) nebo SkláĜské rozhledy, které vycházely od roku 1924 do roku 1951. Významnou a velice rozsáhlou knihou je trilogie: „Historie skláĜské výroby v þeských zemích“ (Kirsch, 2003), která zachycuje období od pravČku do roku 1990. KromČ popisu jednotlivých historických období a druhĤ skláĜské výroby je velká þást vČnována skláĜské technologii, surovinám, výrobním postupĤm, atd. Tuto knihu lze považovat za nejucelenČjší dílo pojednávající o skláĜské výrobČ v ýesku. PopulárnČjší formu o vývoji þeského skla nalezneme v knize Antonína Langhamera: Legenda o þeském skle (1999). ObsahovČ je zamČĜena na historický vývoj skláĜství, výrobní postupy, výtvarné a Ĝemeslné tradice. Informace získané z literatury byly stČžejní pro kapitoly o historickém vývoji. Ty byly doplnČny o výpovČdi pamČtníkĤ, se kterými jsem vedla rozhovory na Novoborsku. Vyhledala jsem lidi, kteĜí v tomto regionu strávili celý svĤj život þi jeho vČtší þást a byli svČdky všech popisovaných událostí. V kapitolách po roce 1989 jsem þerpala hlavnČ z tČchto rozhovorĤ. Ne všichni si samozĜejmČ pĜáli být jmenováni, uvádím zde pouze ty, kteĜí souhlasili se zveĜejnČním svého jména. Rudolf Hais (*1937) absolvent skláĜské školy v Novém Boru ϭϰ

dlouholetý technolog ve sklárnách Jílek, Hantich, Crystalex inovátor technologických receptur na tavení barevných sklovin v pánvových pecích specialista na technologii pánvových pecí þlen ýeské skláĜské spoleþnosti a SkláĜského klubu pĜispČvatel do sborníkĤ Akademie vČd ýR a odborného periodika SkláĜ a keramik spoluautor zmiĖované Historie skláĜské výroby v þeských zemích

Vlastimil DvoĜák (*1924)

technolog a technik se zamČĜením na výrobu optického skla dlouholetý pracovník Výzkumného ústavu skláĜského þlen ýeské skláĜské spoleþnosti a pĜedseda SkláĜského klubu pĜispČvatel do sborníkĤ Akademie vČd ýR a odborného periodika SkláĜ a keramik aktivní odborník a vydavatel samizdatových publikací se zamČĜením na skláĜství Novoborska

Svatopluk DvoĜák (*1936)

výrobní Ĝeditel hutního provozu Hantich výrobní Ĝeditel Crystalexu (ruþní výroba) obchodní Ĝeditel v Crystalexu (ruþní i automatický výroba) þlen ýeské skláĜské spoleþnosti a pĜedseda SkláĜského klubu

Akad. malíĜ Milan Handl (*1952)

absolvent StĜední umČleckoprĤmyslové školy skláĜské v Železném BrodČ absolvent ateliéru skla Vysoké školy umČleckoprĤmyslové v Praze skláĜský výtvarník umČlecký Ĝeditel Vyšší odborné školy skláĜské v Novém Boru þlen ýeské skláĜské spoleþnosti a þlen její umČlecké sekce

Mgr. A. Petr Larva, Ph. D. (*1972)

absolvent StĜední umČleckoprĤmyslové školy skláĜské v Kamenickém ŠenovČ absolvent ateliéru skla na Vysoké škole umČleckoprĤmyslové v Praze absolvent doktorského studia na Vysoké škole umČleckoprĤmyslové v Praze bývalý prorektor na Vysoké škole umČleckoprĤmyslové v Praze bývalý umČlecký Ĝeditel ve spoleþnosti Jílek 1905 skláĜský výtvarník a designér jednatel LarvaDesign - spoleþnosti zamČĜené na design a produkci luxusního skla ϭϱ

pĜedseda dozorþí rady AveClara s.r.o. s provozovnou sklárny Klára v Polevsku

Statistická data byla þerpána z ýeského statistického úĜadu (ýSÚ) a zejména z ýeské asociace skláĜského a keramického prĤmyslu ýR (ASKP ýR) a dobových periodik. Údaje o ekonomických subjektech byly získávány z Registru ekonomických subjektĤ, Živnostenského

rejstĜíku,

Obchodního

rejstĜíku,

Administrativního

registru

ekonomických subjektĤ a Centrální evidence dotací z rozpoþtu.

Ϯ͘ϮĄŬůĂĚŶşƉŽũŵǇ

Ruþní výrobu skla definuje nČkolik faktorĤ, jimiž se zásadnČ odlišuje od zavedení a provozu strojové výroby.

Ruþní výroba skla: BČžná produkce ruþního zpracování skla je umístČna na pánvové pece, pĜitom názvem skláĜská pec se míní v obecném skláĜském žargonu minimálnČ þtyĜ, šesti, osmi a deseti pánvová pec. Menší poþty pánví náleží do studií, která mají minimální kapacitu a nezamČstnávají více jak 6-10 skláĜĤ a skláĜských pomocníkĤ. U všech pánvových pecí je výroba limitovaná 8 hodinami, které z 24 hodinového cyklu zbývají pro vlastní dílo, protože plných 16 hodin probíhá tavba skloviny. Provoz je proto možný pouze jednosmČnný, což limituje výtČžnost pece. Z tohoto dĤvodu se pĜistoupilo i k vanovým pecím, kde probíhá tzv. kontinuální tavba a provoz je tĜísmČnný. Tento zpĤsob je ovšem zcela limitován možností jiné barvy skloviny, než je kĜišĢál. Vanové pece pro ruþní zpracování skla využívají témČĜ výhradnČ producenti olovnatého kĜišĢálu. Ti se ovšem na Novoborsku nenacházejí a nejsou proto pĜedmČtem mé práce. Oproti strojové výrobČ užitkového skla má ruþní výroba tu výhodu, že v jejím režimu lze vyrábČt i bez forem, v nichž se žhavé sklo tvaruje a zároveĖ zchlazuje na krystalickou teplotu výrobku pĜed dalším nutným chlazením. Tato technika vyšla z pĤvodních benátských technik a nazývá se zdomácnČle „frajruka“. Už z tohoto oznaþení lze odvozovat silnou historickou provázanost s nČmeckými skláĜi. BČžnČ se dnes sklo ruþnČ zpracovává foukáním. K foukané produkci je zapotĜebí forem, které jsou vyrobeny obvykle ze dĜeva nebo kovu. Pracovní takt a denní výtČžnost ϭϲ

jsou pokaždé rozdílné a závisí na druhu výrobku a poþtu skláĜĤ v partČ, která jej fouká. Kombinace jsou od dvou skláĜĤ, pĜes partu tĜí, þtyĜ až šesti lidí. Maximální výtČžnost je samozĜejmČ v pracovních týmech po šesti skláĜích, kdy se již nehledí na špiþkovou kvalitu a poþítá se s následnou rafinací polotovarĤ. Ruþní foukání skla je tČsnČ svázáno se zodpovČdností huĢmistra a mistrĤ dílen, kteĜí musí dbát na pravidelnou docházku sehraných skláĜĤ. Jakékoliv stĜídání skláĜĤ uvnitĜ party je na škodu celého díla a výtČžnosti. Výhodou ruþního zpracování skla na pánvových pecích je variabilita kombinací rĤzných barev sklovin. ZároveĖ umožĖuje produkci malosériového objemu se snadnou zmČnou výroby. Defekty skloviny þi výroby skláĜĤ se dají opravit i následnČ, a to v pomČrnČ krátkém intervalu. PĜi výrobČ na vanových pecích sice nenastává defektnost skloviny tak þasto, ale v pĜípadČ nastalého problému musí dojít k odstavení celého agregátu, a to je otázka i nČkolika mČsícĤ.

Strojová výroba skla: Strojová výroba pĜedpokládá kontinuální výrobu plných 24 hodin. Tomuto režimu je podĜízen pracovní provoz na tĜi smČny, který zajišĢuje obslužný personál, tedy spíše technici než skláĜi. Vanová pec poþítá svou kapacitu na tuny denní výtČžnosti oproti pánvovým pecím, kde se pohybujeme v kilech. Vanové pece se proto koncipují jako „žlaby“, v nichž sklovina proudí a ztrácí tak potenciál k defektnosti. Jediným zásadním nebezpeþím je koroze žáromateriálĤ, která ovšem nastává pozvolna a dá se odhadovat dopĜedu. Délka opravy a odstávky vanové pece se tak poþítá na mČsíce a je nutné s takovou odstávkou pĜedem poþítat. Naproti tomu pĜípadná oprava a údržba pánvové pece probíhá ĜádovČ ve dnech. Vlastní výmČna pánví trvá dokonce jen nČkolik hodin. PoĜízení strojního parku, který zpracovává sklovinu, je investice v desítkách milionĤ korun, oproti dĜevČným formám a mzdám skláĜĤ pĜi ruþním zpracování. Proto se ekonomicky vyplácí vyrábČt strojovČ jen deseti nebo statisícové série kusĤ. Nedílnou souþástí kalkulace je samozĜejmČ nutnost zhotovení nČkolika kovových forem pro obsazení všech poloh strojového foukání nebo lisování. PoĜizovací ceny kovových forem se pohybují ve stotisícových þástkách, oproti dĜevČným formám pro ruþní výrobu jejichž životnost je sice nižší, ale cenovČ se pohybují v Ĝádech desetikorun až stokorun. ϭϳ

Strojová produkce skla je charakteristická svou maximální jednoduchostí ve tvaru a pomČrnČ vysoké pĜesnosti ve váze a kalibraci produktu. Toho se u ruþního zpracování bez jistých tolerancí nedá dosáhnout. Strojová výroba naproti tomu nemĤže produkovat užitkové tvary bez použití kovových forem s náležitou úpravou. ZávČrem lze Ĝíci, že u strojové výroby nehovoĜíme o Ĝemeslném zpracování skla, protože obslužný personál neplní roli skláĜĤ, ale technikĤ. SkláĜské Ĝemeslo, které proslavilo þeské sklo v zahraniþí, je známé pĜedevším díky fantazii, zruþnosti a umu skláĜských mistrĤ, brusiþĤ, malíĜĤ a rytcĤ.

Ϯ͘ϯWƌŽďůĞŵĂƚŝŬĂĚĂƚ SkláĜský prĤmysl podle klasifikace CZ-NACE spadá do kategorie 23: Výroba ostatních nekovových minerálních výrobkĤ. Kategorie 23 je dále þlenČna na 8 hlavních odvČtví, které jsou uvedeny v tabulce 1. Výroba skla a sklenČných výrobkĤ je þlenČna do 5 kategorií: 1) 23.11 výroba plochého skla 2) 23.12 tvarování a zpracování plochého skla 3) 23.13 výroba dutého skla • výroba lahví a ostatních nádob ze skla nebo kĜišĢálového skla • výroba sklenic a ostatních výrobkĤ pĜevážnČ pro domácnost ze skla nebo kĜišĢálového skla 4) 23.14 výroba sklenČných vláken 5) 23.19 výroba a zpracování ostatního skla vþetnČ technického

dĂďƵůŬĂϭ͗<ĂƚĞŐŽƌŝĞͲEϮϯ͗sǉƌŽďĂŽƐƚĂƚŶşĐŚŶĞŬŽǀŽǀǉĐŚŵŝŶĞƌĄůŶşĐŚǀǉƌŽďŬƽ Ϯϯ͘ϭ Ϯϯ͘Ϯ Ϯϯ͘ϯ Ϯϯ͘ϰ Ϯϯ͘ϱ Ϯϯ͘ϲ Ϯϯ͘ϳ Ϯϯ͘ϵ ĚƌŽũ͗^j

sǉƌŽďĂƐŬůĂĂƐŬůĞŶĢŶǉĐŚǀǉƌŽďŬƽ sǉƌŽďĂǎĄƌƵǀǌĚŽƌŶǉĐŚǀǉƌŽďŬƽ sǉƌŽďĂƐƚĂǀĞďŶşĐŚǀǉƌŽďŬƽǌũşůŽǀŝƚǉĐŚŵĂƚĞƌŝĄůƽ sǉƌŽďĂŽƐƚĂƚŶşĐŚƉŽƌĐĞůĄŶŽǀǉĐŚĂŬĞƌĂŵŝĐŬǉĐŚǀǉƌŽďŬƽ sǉƌŽďĂĐĞŵĞŶƚƵ͕ǀĄƉŶĂĂƐĄĚƌǇ sǉƌŽďĂďĞƚŽŶŽǀǉĐŚ͕ĐĞŵĞŶƚŽǀǉĐŚĂƐĄĚƌŽǀǉĐŚǀǉƌŽďŬƽ \ĞǌĄŶş͕ƚǀĂƌŽǀĄŶşĂŬŽŶĞēŶĄƷƉƌĂǀĂŬĂŵĞŶƽ sǉƌŽďĂďƌƵƐŝǀĂŽƐƚĂƚŶşĐŚŶĞŬŽǀŽǀǉĐŚŵŝŶĞƌĄůŶşĐŚǀǉƌŽďŬƽũ͘Ŷ

ϭϴ

Na první pohled by se zdálo, že musí existovat podrobná data u každé z tČchto kategorií. Ovšem skuteþnost je taková, že data jsou publikována za celou skupinu 23, tedy spolu s keramickým prĤmyslem a výrobou betonových výrobkĤ, úpravou kamenĤ, a dalších, což z hlediska zkoumání jednotlivých kategorií je znaþnČ zavádČjící a nepĜesné. Skupina dutého skla, kam spadá výroba ruþnČ vyrábČného užitkového skla, na kterou je zamČĜena tato práce, patĜí pod CZ-NACE 23.13. Bohužel tato data nejsou od ýeského statistického úĜadu dostupná ani v pĜípadČ zaplacení. Souhrnná data za kategorii 23 jsou publikována ýeským statistickým úĜadem, avšak i zde jsou výstupy poþítány pĜevážnČ u podnikĤ s 20, pozdČji 50 a více zamČstnanci. Takové poþty zamČstnancĤ jsou ale pĜi výrobČ ruþního skla spíše ojedinČlé. Jediným zdrojem, který rozlišuje 5 základních kategorií skla, je Asociace skláĜského a keramického prĤmyslu ýR, která získává placená data od ýSÚ, ale ani ona nezískává podrobnČjší þlenČní. Dále uvádČná data jsou pĜevzata od ASKP ýR a ýSÚ. Z výrobního hlediska je používáno þlenČní na: • Užitkové sklo - ruþnČ vyrábČné - strojovČ vyrábČné

• PrĤmyslové a technické sklo - Ploché sklo - Obalové sklo - Laboratorní a technická skla - Optické sklo a optická vlákna - SklenČné vlákna - Skla pro elektroniku, elektrotechniku a vakuovou elektrotechniku, televizní obrazovky, zátavová skla a výroba trubic - Speciální technická skla a výrobky, tavený þediþ • Bižuterie • Lustry a osvČtlovací sklo Pro sledování ekonomických ukazatelĤ se používá obecnČjší þlenČní: 1) Ploché sklo

ϭϵ

2) Obalové sklo - nápojové láhve a konzervované sklo pro potravináĜský prĤmysl, sklenČné obaly pro výrobky chemického, farmaceutického a kosmetického prĤmyslu 3) Ostatní sklo - technické, laboratorní a laboratorní pĜístrojové sklo, technické kuliþky, sklenČné prĤmyslové aparatury, ochranné sváĜeþské sklo, optické sklo a zaĜazuje se sem i výroba stavebních sklenČných tvárnic, výroba bižuterních polotovarĤ a výroba osvČtlovacího skla. 4) SklenČná vlákna - sklenČná textilní vlákna 5) Užitkové sklo - umČlecké sklo, broušený olovnatý kĜišĢál, užitkové sklo dekorované malbou, perokresbou, lazurou, vysokým smaltem a rytinou, ruþnČ vyrábČné užitkové sklo, historické repliky, hutní sklo atd. Za tyto kategorie jsou také vedeny statistiky. Musí být bráno na zĜetel, že tyto údaje jsou orientaþní, protože práce je zamĜena na ruþní výrobu užitkového skla, zatímco statistika zahrnuje veškeré druhy výroby užitkového skla. PĜesto jsou z ní vývojové trendy zĜetelné. Další problém sledování dat vyplývá z rozdílných definic malého a stĜedního podniku. V roce 2002 byl pĜijat zákon, který jasnČ definuje malé a stĜední podniky, a to podle poþtu zamČstnancĤ a výše obratu nebo aktiv. Tato definice je stejná pro celou Evropskou unii. Podle tohoto zákona má malý podnik do 50 zamČstnancĤ a stĜední do 250 zamČstnancĤ. Naproti tomu ale ýSÚ považuje malé podniky do 20 zamČstnancĤ a stĜední do 100 zamČstnancĤ. Rozdíl 30 a 150 zamČstnancĤ má ovšem jinou vypovídací schopnost. U skláĜských provozĤ ruþní výroby skla jsou podniky þlenČny podle poþtu pánví: A) Velké: 8 až 12 pánví a vany B) StĜední: 6 až 8 pánví

C) Malý: (studia) 1-2 pánve

ϮϬ

ϯ͘ &/E/^<>:h,/^dKZ/<|y
jako u prvního procesu zpracování žhavé skloviny, tak i v následné rafinaci došlo k migraci know-how, což nebylo možné jinak, než pohybem ĜemeslníkĤ (technologĤ, skláĜĤ, brusiþĤ, malíĜĤ apod.) nejen v rámci þeských zemí, ale i v rámci Evropy a svČta. SouhrnnČ mĤžeme pĜijmout obecnou definici skla jako umČle vytvoĜeného materiálu zpĤsobem tavení smČsí z pĜírodních a chemických pĜísad. PĜiþemž hlavní podmínkou pĜi tavbČ je dosažení transformaþní teploty mezi 1400 – 1600°C. SmČs se taví v pánvových nebo vanových pecích s možnostmi ruþního i automatického zpracování (Kirsch, 2003).

ϯ͘ϭ,ŝƐƚŽƌŝĐŬǉĞǆŬƵƌƐǀǌŶŝŬƵĂǀǉǀŽũĞƐŬůĂƐƉƎŝŚůĠĚŶƵƚşŵŬĨŽƌŵĄŵũĞŚŽ ǌƉƌĂĐŽǀĄŶşǀƚĞƌŝƚŽƌŝĄůŶşŵƌŽǌůŝƓĞŶş

Pro pochopení touhy þi potĜeby þlovČka vyrábČt sklo musíme nahlédnout daleko pĜed dobu jeho prvního vzniku v EgyptČ. Vznik skláĜství totiž nebyl samoúþelný a okamžitý. Vycházel z odvČké potĜeby þlovČka zdobit se pĜedmČty. NČkteré z tČchto pĜedmČtĤ byly zhotoveny z obsidiánĤ a vltavínĤ nebo horského kĜišĢálu. V prvotní podobČ šlo o nerosty, které zdobily rituální pĜedmČty, odČv, náhrdelníky þi náramky. Zatímco horský kĜišĢál je þistou krystalickou formou nerostu, je obsidián a vltavín primární podoba skla vzniklého zahĜáním /roztavením nerostné smČsi kĜemiþitanĤ, která získala podobu taveniny nacházené v poušti þi ve vodních zdrojích (potocích a Ĝekách) nebo v okolí sopeþných kráterĤ. Zdobnost, spoleþnČ s potĜebou transformovat svČtlo skrze transparentní materiál, patĜila mezi výluþné zpĤsoby sebehodnocení, náležela a rozvíjela se spoleþnČ s hierarchicky se ustavující spoleþností, jejíž horní vrstva vždy využívala všech zpĤsobĤ dávat své postavení na odiv. Tak gemy a peþetní prsteny þi váleþky spoleþnČ žily s prvním sklem a neztratily svĤj význam ani v dobČ, kdy výroba skla získala již výluþné postavení jako samostatný obor, zdobící interiéry a exteriéry a v mnoha pĜípadech i tČlo þlovČka. Dá se vcelku usuzovat, že vývoj skla nebyl jednosmČrný a lineární, ale zapoþal v rĤzných teritoriích na sobČ nepropojených a s rozdílnými kontexty þi v jiných úrovních sociální vyspČlosti (viz obrázek 1). Z tohoto úhlu pohledu nelze pĜijmout pouze jednu tezi vysvČtlující vznik skla, protože sklo již na našem území zpracovávali Keltové ϮϮ

v dobČ bronzové. Zpracovávali již sklo pĜírodnČ þisté i umČle vyrábČné v primitivních pecích KďƌĄǌĞŬϭ͗WƽǀŽĚĂŚůĂǀŶşƉƌŽƵĚǇƓşƎĞŶşƐŬůĄƎƐƚǀşƐĞǀĞƌŶşŵĂǌĄƉĂĚŶşŵƐŵĢƌĞŵ ĂďǇůŽŶŝĞ

ŐǇƉƚ

ƐǉƌŝĞ

&ĠŶŝēĂŶĠ

^ǉƌŝĞĂǇǌĂŶƚ

\şŵ

WŽƌǉŶş

^s&ƌĂŶĐŝĞĂ ,ŽůĂŶĚƐŬŽ

EŽƌŵĂŶĚŝĞ

EĢŵĞĐŬŽ

ĞŶĄƚŬǇ

ĞĐŚǇ

>ŽƚƌŝŶƐŬŽ

ŵĞƌŝŬĂ

ŶŐůŝĞ

^ŬĂŶĚŝŶĄǀŝĞ

ĚƌŽũ͗^ŬůĄƎƐŬĠƌŽǌŚůĞĚǇϭϵϰϵ

Stále ale zĤstává prĤkazná historie kontinuálnČ vyrábČného skla, která vyšla z Egypta. Šlo o výrobu prvních balsamarií (parfémových lahviþek) zdobících dekolt urozené vrstvy spoleþnosti. Víme tedy, že poprvé bylo sklo zpracováno pĜed 4000 lety pĜ. Kr. PatĜí tak spoleþnČ s keramikou k nejstarším technologickým poþinĤm lidské kultury. Výroba skla byla objevena a doložena ve starém EgyptČ, odkud se postupnČ rozšíĜila do dalších zemí. Byl to právČ export, který pro Egypt zajišĢovali féniþtí obchodníci a moĜeplavci (dnes by se dalo Ĝíci kurýĜi), kteĜí zaþali mezi egyptské Ϯϯ

produkty postupnČ vkládat i své, a pomalu tak pĜevzali dominanci na skláĜském trhu a zanesli ji až na evropský kontinent. ObecnČ mĤžeme konstatovat, že už ve starovČku bylo sklo velkou drahocenností a stalo se partnerem zlata a stĜíbra, a to i na stolech, samozĜejmČ jen tČch bohatých. Stalo se tak souþástí módního trendu, který postupnČ zdomácnČl ve vyšší spoleþenské vrstvČ a stal se souþástí její reprezentace. Od tČchto okamžikĤ sklo pĜevzalo reprezentativní roli jako materiálové médium, kterým se elita zaþala programovČ obklopovat pro jeho exklusivitu a cennost. Cena takového sklenČného pĜedmČtu pro urozeného spoþívala nejen ve výrobním procesu a Ĝemeslném zpracování, v jedineþném motivu, který zosobĖoval tvarem þi dekorem, ale samozĜejmČ i ve své kĜehkosti. Rozbitnost jako urþitá podoba riskantnosti podtrhovala cennost unikátu. Svého maxima dosáhl vývoj starovČkého skláĜství v Ĝímských vázách zvaných Diatretta a portlandských vázách. Tavení, prorývání i jemné propracování až do filigránu se stalo vysoce cenČným zbožím jen pro vyvolené. U takových unikátĤ byla i realizaþní doba standardnČ delší, než jsme dnes bČžnČ zvyklí. Rozbitnost, tedy fenomén koneþnosti a zkázy, pĜitom odporoval dogmatĤm jiné þásti stejnČ významné spoleþnosti, a tím byl svČt duchovní. Zde sklo nesmČlo narušovat symboliku „zlatého“ svČtla slunce, jeho vČþnosti. Naopak sklo pro tehdejší duchovní vnímání bylo symbolem rozbitnosti, koneþnosti a nestability, což pĜijala posléze i stĜedovČká církev a posunula sklo k významu biblických obrazĤ. Oba smČry vlivu se ve stĜedovČku prolnuly do skla benátského. V Benátkách byli skláĜští mistĜi koncentrováni na ostrovČ Murano. Zde dosahovala výroba skla vysoké umČlecko-Ĝemeslné úrovnČ, kterou dlouhou dobu nedokázal nikdo pĜekonat. Z velké þásti to bylo díky recepturám na složení sklovin, které se stĜežily, a jejich vyzrazení se rovnalo hrdelnímu zloþinu, který byl trestán ztrátou života. Benátþané si velice hlídali, aby se jejich know-how nešíĜilo mimo ostrov. Ostrov Murano zároveĖ sloužil svojí dispozicí jako jistá izolace, aby skláĜi nemohli utéct. Ke všem svým povinnostem a omezením získali skláĜi výsostné postavení oproti jiným ĜemeslníkĤm. SkláĜským mistrĤm byly propĤjþovány šlechtické tituly a získávali velké výsady a svobodu, až na povinnou mlþenlivost, ke které se uvázali pod trestem smrti. PĜes velké snahy zabránit šíĜení benátských znalostí došlo postupem þasu k rozšíĜení výroby skla do dalších evropských i mimoevropských zemí.

Ϯϰ

Na území ýech bylo sklo do konce 13. století pomČrnČ vzácné. V þeských zemích jsou sice dochovány zmínky o skle z 12. a 13. století (Klášter Sázava, Pražský hrad), ale není historicky doloženo, jak se k nám sklo dostalo, a zda se jednalo o skuteþnou výrobu nebo pouze úpravy dovezených skel. Od 14. st. se však výroba velice rychle rozšíĜila po celém území. Skuteþná doložená výroba skla u nás je datována o sto let pozdČji, kdy na šlechtické dvory byli zváni cizí skláĜi, kteĜí zde zavádČli vlastní výrobu. Tento trend se otoþil v 17. století, kdy naši skláĜi byli zváni do ostatních zemí, aby nauþili místní takového umu, jakým byli naši skláĜi proslulí (Langhamer, 1999). První vyrobená stĜedovČká skla byla nazelenalá a neþistá v porovnání s kvalitou z Murána. Oproti benátskému sklu bylo to naše mnohem kratší na dobu zpracování na skláĜské píšĢale, což determinovalo tvarosloví i dekorativnost na velice jednoduchá schémata. Tzv. lesní sklo se dnes daĜí replikovat a stĜedovČké tvarosloví je obecnČ známé a publikované v dnešních skláĜských replikáĜských dílnách o velikosti studiové (malé) jedno-pánvové pícky. StĜedovČké skláĜství pĜedznamenalo do jisté míry inovaþní potenciál „þeského“ skláĜství v procesu vývoje evropského skláĜství. Jedná se v tomto pĜípadČ o malbu na sklo. BohatČ zdobené poháry z „þeské“ provenience byly exportovány po celé EvropČ. Výjevy církevní i ze svČtského života mČly komerþní úspČch. PĜitom zásadním impulsem pro bohatou malbu na sklo byla neschopnost vypoĜádat se technologicky s nekvalitní sklovinou. Stále nazelenalá a stále hustČ bublinatá sklovina nemohla pĜebít benátskou zruþnost jinak, než pĜidanou hodnotou následného zušlechtČní. Podmínky pro skláĜskou výrobu u nás tehdy byly velmi pĜíznivé, jelikož zde bylo mnoho lesĤ, které byly hlavním zdrojem paliva pecí a z dĜevČného popela se vyrábČla salajka (draslo). Brzy se zformovaly skláĜské oblasti v KrušnohoĜí, v západních Krkonoších, Orlických horách a po obou stranách zemské hranice na ŠumavČ. V 16. století se právČ ze saské strany Krušných hor do ýech pĜistČhovaly významné rodiny huĢmistrĤ jako Preusslerové, Schürrerové, Friedrichové, Wanderové a další. V té dobČ vznikaly a fungovaly pĜirozené spolupráce, jelikož skláĜské oblasti pĜesahovaly hranice. Sklárny zakládali zejména NČmci. Jejich potomci následnČ zakládali sklárny na MoravČ a na Slovensku, kde se poþeštili a poslovenštili a jejich pĤvod je patrný jen z nČmeckých jmen. Je nutné na tomto místČ poznamenat systém cechĤ, který se ustanovil ve stĜedovČku a zajišĢoval pevnČ danou hierarchii v urþování pracovních možností a Ϯϱ

hodnocení kvality práce. Díky získaným svobodám byli skláĜi v Ĝemesle svými pány a cechovní systém jim umožĖoval migrovat a získávat zkušenosti. UþĖovství a tovaryšství byla velice zdlouhavá cesta seznamování se s technikami a letitými toulkami po rĤzných dílnách þi sklárnách. Získané know-how skláĜe umisĢovalo do stupnČ cechovního hodnocení, až když pĜedvedl zvládnutí svého Ĝemesla formou zkoušky na mistrovském kuse. Tento systém je v pozmČnČné podobČ užíván i dnes nebo by se spíše dalo Ĝíci, že se k nČmu opČt navracíme jako k ovČĜenému zpĤsobu ocenČní skláĜské zruþnosti a zkušenosti v hodnocení jednotlivce. ZároveĖ ale cechy zajišĢovaly ochranu skláĜských mistrĤ a jejich znalostí. NČkteré regulativy dokonce zakazovaly více mistrĤ, než byla stanovená kvóta, a proto tovaryši museli þekat, až nejstarší mistr zamĜe, aby dosáhli jeho pozice. NČkteĜí se proto ubírali do jiných dílen a hledali své místo i mimo þeské zemČ. Migrace po EvropČ tehdy byla rozšíĜená a díky cechovní pĜíslušnosti bylo možné se prokázat kdekoli tovaryšským þi mistrovským listem, který opravĖoval ke vstupu do lokální cechovní skláĜské struktury. Tento princip zajistil EvropČ universalistický zpĤsob myšlení i životního stylu.. Platidla byla pĜenosná stejnČ jako zkušenosti zcestovalých mistrĤ. Sklárny byly zakládány výhradnČ na velkých panstvích. Nejstarší je z roku 1397 JiĜetínská u Moldavy, v roce 1414, byla založena ChĜibská sklárna v Dubnici v ChĜibech, další vznikla na ŠumavČ ve SklenáĜovČ LhotČ ke konci 14. st. a roku 1530 ve FalknovČ u ýeské Kamenice, kterou založil Pavel Schürrer a jeho potomci zakládali další sklárny zejména v PojizeĜí a KrušnohoĜí. Sklárna v Novém SvČtČ v HarrachovČ byla založena r. 1632 na panství velkého mecenáše skláĜství – hrabČte Harracha (Kirsch, 2003). Nelze opomenout kontext doby, ke které intenzivní vznik a provoz skláren patĜí. Jde pĜedevším o výsadní právo majitele panství a touhu se zviditelnit nČþím zcela unikátním a pro trh své doby zcela výsadním. SkláĜství s nádechem alchymie mČlo samozĜejmČ své kouzlo transformace materiálu, ale zároveĖ i ekonomickou váhu. Tím, že skláĜské Ĝemeslo bylo považováno za ušlechtilé umČní, mČli výjimeþné postavení vlastníci skláren a dílem a samozĜejmČ i samotní skláĜi, jakožto svobodní Ĝemeslníci. Od šlechty dostali k používání témČĜ vše, kromČ povolení k lovu zvČĜe. Do šlechtického stavu byli poprvé povýšeni za Rudolfa II.

Ϯϲ

Provoz sklárny nikdy nebyl bez kontextu dodávek potĜebných surovin. Tou základní bylo palivo, v té dobČ dĜevo. Negativním dĤsledkem velkého rozmachu skláĜství byla enormní spotĜeba dĜeva. Po vykácení dané oblasti se celá sklárna i skláĜská vesnice pĜestČhovaly na jiné území. Tento velký pĜesun byl snazší a levnČjší, než pravidelná dodávka dĜeva ze vzdálených oblastí. SpotĜeba dĜeva pĜímo podmiĖovala migraci skláren a skláĜĤ a do velké míry má za dĤsledek postupný pĜesun skláren z jihu na sever území. Negativní dĤsledky provozu skláren Ĝešil již Rudolf II., který v dĤsledku vykácení obrovských ploch odebral privilegia Schürrerovým na kácení lesĤ v roce 1570. CísaĜ Maxmilián II. chtČl dokonce zrušit úplnČ všechny sklárny. Sklárny proto postupnČ pĜešly na topení rašelinou. Od roku 1767 máme dochované záznamy o prvních tavbách na uhlí. V severních ýechách se uhlí jako topivo zaþalo používat okolo roku 1850. Nakonec situaci vyĜešily až generátory na výrobu plynu. Praxe ale ještČ dnes dokládá, že když dojde k dlouhodobČjšímu výpadku elektrické energie þi plynu, musí technolog zajistit postupné „sejítí“ (zchlazení) pece za pomoci dĜeva, které se vhazuje pĜímo do pece, aby se pĜedešlo škodám na tavícím agregátu pĜi prudkém snížení teploty. V 16. století patĜily þeské zemČ k oblastem s nejrozvinutČjší skláĜskou výrobou v EvropČ. Ovšem cílem každého výrobce skla v EvropČ bylo dosáhnout kvality benátských skláĜĤ. Základní pĜekážkou byly suroviny v utajovaných recepturách benátských mistrĤ a kartelové dohody s dodavateli surovin, které si Benátþané zajišĢovali z Orientu a ŠpanČlska. Dodávky byly pĜísnČ monitorovány, aby nedošlo k exportu tČchto surovin do dalších zemí. Vzhledem k nemožnosti získat náležité suroviny a receptury, byli evropští výrobci skla nuceni hledat východisko ve svých možnostech a schopnostech inovace. Zde je opČt dĤležitý bod svČtového vývoje skla soustĜećující pozornost do þeských zemí. Po dlouholetém snažení zde vzniklo nejprve sklo kĜídové a posléze kĜišĢálové (17. st.), které znamenalo zásadní obrat v konkurenþním boji. Pojem þeský kĜišĢál vešel ve svČtovou známost jako materiál imitující optické vlastnosti horského kĜišĢálu. ýeský kĜišĢál mČl v konkurenci s benátským sklem vynikající optiku. ZároveĖ ale nedosahoval takové doby pro dlouhé zpracování na skláĜské píšĢale. Determinoval vývoj technik, které se následnČ staly pro þeské skláĜství na dlouhou dobu zcela typické a dodnes tvoĜí základnu práce þeských skláĜĤ. Krátká doba zpracování soustĜedila práci skláĜĤ do tvarĤ opírajících se o dĜevČné formy. Dodnes jsou tzv. benátské techniky chápány odbornou Ϯϳ

veĜejností jako techniky tvarování skloviny z volné ruky s nespoþtem možností hutních dekorací. Oproti tomu je þeská technika známa svou precizností foukání do formy. Tvarování

tak

probíhá

mnohonásobnČ

rychleji,

než

v pĜípadČ

benátského

sodnovápenatého skla. Tlak na unikátnost projevu se v þeském pojetí soustĜedil opČt na rafinaþní techniky. Jestliže to byla ve stĜedovČku malba, pak v renesanci a zejména v baroku to bylo sklo tzv. Ĝezané. Technika pozdČjšího brusu právČ vychází z povahy Ĝezby, kterou je mínČna technika zpracování drahých kamenĤ. Díky této technice se na dvoĜe Rudolfa II. objevily unikátnČ tvarované poháry, které nadlouho ustanovily þeskému skláĜství prvenství v inovaci tvarování skla. V prĤbČhu vývoje zdejší brusiþi a rytci získali svČtového vČhlasu a ocenČní. S technikou broušení se vyvíjela i technika rytí, obČ vycházely z pĤvodních technik opracování drahokamĤ. OpČt to byla produkce rytin na skle z þeských zemí, která oslovila Evropu. Dnes nejznámČjším protagonistou byl Dominik Biemann. ýeský kĜišĢál (ve svých souþasných podobách) existuje dodnes, ovšem silným oslabením prošel, když v Anglii vznikl olovnatý kĜišĢál (1675). Na kontinent se rozšíĜil bČhem 18. století. Snazší tavení, lepší viskozita, prodloužená doba zpracování skloviny na píšĢale, ušlechtilý vzhled v indexu lomu svČtla, to vše vyĜadilo þeský kĜišĢál z premiantství na evropském kontinentu. Trvalo jistou dobu, než došlo k další inovaþní vlnČ v þeském skláĜství, která opČt upozornila na elitní pĜístup v technologii a technikách ruþního zpracování skla. Byla to doba BedĜicha Egermanna, který uvedl do výroby barvení skel. Jeho lazury nanášené na povrch vyfouknutých dutých tvarĤ z kĜišĢálu jsou ještČ dnes typickou znaþkou. Difuzní barviva pĜedþila povrchovou barvu a umožnila brusu i rytinČ hlubšího vyznČní v barevném poli. Egermann patĜil mezi alchymisty, chemiky a fyziky. Lazura byla jen þástí jeho skláĜského snažení. MĤžeme mluvit o barevném období, které þeskému skláĜství znovu pĜineslo pozornost na svČtovém trhu, když pĜišly první lithialiny a hyality, opálová opaktní (zakalená) skla a uranové barevky. VesmČs se jedná o zpĤsoby barevní sklovin, které imitují drahokamy. KontextovČ se pohybujeme v poslední fázi rokoka, klasicismu až po nové neo-styly typické svou skladbou a variacemi rĤzných materiálĤ do jednoho interiéru. V þeské estetice se daĜilo stylu Biedermayer, který v urþitých záchvČvech pĜešel až do 20. století. Technická revoluce samozĜejmČ pĜímo ovlivnila životní styl skláĜĤ a pĜevrátila systém koþovného života celých osad. Došlo k zastavení migrace z dĤvodĤ získávání Ϯϴ

palivového dĜeva a popela. Rozmach železnic zastavil potĜebu dalšího pĜemisĢování skláren a sociální život skláĜĤ tak zapustil jednou pro vždy koĜeny. Díky tomu vzniky dnešní skláĜské oblasti. Pro vývoj skláĜství mČl radikální význam vznik spalovacích motorĤ a generátorových kotlĤ, které dokázaly vygenerovat dostateþné množství plynu (energie) pro tavení skloviny. Došlo k lepšímu spalování a více soustĜedČnému pĤsobení energie pĜi tavbČ kĜemiþitého písku s ingrediencemi na sklovinu. Její kvalita se samozĜejmČ zvýšila, a to hlavnČ v její homogenitČ. SklenČné výrobky na pĜelomu 18. století, ale hlavnČ v 19. století byly rozšíĜeny mezi všechny vrstvy klientĤ. Hlavní proud výroby byl ale stále urþen pro stĜední a vyšší vrstvy, kde symbolizoval atribut aristokracie. Dokonce vznikaly celé interiéry ze skla pro šlechtické pobavení a reprezentaci. V Rakousko-Uhersku byly sklárny pĜevážnČ soustĜedČny do þeských zemí a povČtšinou do pohraniþních oblastí tzv. Sudet. Koexistence NČmcĤ a ýechĤ ve skláĜství byla neodmyslitelná od prvních poþátkĤ skláĜství na našem území. Do jaké míry byl nČmecko-rakouský vliv dán monarchií, jazykem, nadĜazeností urþitých národĤ, to je téma pro hlubší a samostatný výzkum. V pĜehledu skláĜského vývoje je tĜeba akceptovat provázanost a soužití obou národností jako jediný zpĤsob, který dopomohl inovacím, úspČšnosti skláĜství tehdejšího Rakouska-Uherska. SpeciálnČ Novoborsko je pĜíkladem teritoria, kde se promČny národnČ obrozenecké, geo-politické, nacionalistické a ekonomické projevily ve skláĜství jak sociálnČ, tak technicky v takové razanci, že lze toto území považovat za modelovou situaci všech uvedených zmČn v prĤbČhu 19. a 20. století. Ϯϵ

ϰ͘

^<>\^ds1sKK1WZsE1ZWh>/

Vývoj skláĜské výroby samozĜejmČ výraznČ ovlivnila první svČtová válka a následnČ i vznik ýeskoslovenské republiky. První svČtová válka narušila hospodáĜství Rakouska - Uherska a novČ vzniklých nástupnických státĤ. Po válce nastoupily krizové roky. Rostla nezamČstnanost, která vrcholila v roce 1919, nefungovala doprava, rostla inflace, byl velký nedostatek potravin a došlo ke ztrátČ tradiþních odbytišĢ. KromČ toho válka zpĤsobila velké ztráty na životech (cca 420 tis.) a nárĤst poþtu invalidĤ (246 tis), což zpĤsobovalo velké sociální problémy rodin a pozĤstalých. ýeskoslovenská republika vznikla 28. 10. 1918 a hned musela vyĜešit mnoho problémĤ spojených s rozpadem Rakouska - Uherska. Nejednalo se jen o stabilizaci státních hranic, ale zejména vyĜešení hospodáĜských problémĤ (DČjiny zemí Koruny þeské II, 2001). Vedle výše popsaných problémĤ se také zaþaly naplno projevovat problémy národností, soužití ýechĤ a NČmcĤ. Aþkoli mČly oba národy obdobné kulturní zvyklosti a spoleþné soužití probíhalo od raného stĜedovČku, zaþalo pomalu docházet k výraznému odcizování. Oba národy se mohly považovat za menšinu, ýeši v Rakousku a NČmci v ýechách a na MoravČ. V ýechách v roce 1921 žilo 13 613 172 obyvatel, z toho 51% (6 850 000) bylo ýechĤ a 23,4% (3 123 000) NČmcĤ. NČmecké obyvatelstvo vytváĜelo kompaktní pás v pohraniþí. Už bČhem svČtové války se NČmci zaþali nazývat sudetští NČmci a s nedĤvČrou pohlíželi na þeské snahy o ustanovení samostatného státu. Jejich poslanci usilovali o vytvoĜení samostatných provincií z území, kde mČli vČtšinu a po vyhlášení Rakouské republiky o jejich pĜipojení k této zemi. Po vzniku ýeskoslovenské republiky vyhlásili samostatnou provinci v severních ýechách „Deutschböhmen“. Rakouské shromáždČní schválilo 30. 10. 1918 vytvoĜení této provincie i dalších provincií Sudetenland na severní MoravČ a ve Slezsku, „Deutschsüdmähren“ na jižní MoravČ a „Böhmerwaldgau“ v jižních ýechách. Aþkoli NČmci tyto provincie vyhlásili na základČ práva na sebeurþení národĤ, tak jako to bylo v pĜípadČ

vzniku

ýeskoslovenské

republiky,

tyto

provincie

Národní

výbor

þeskoslovenský neuznal a požadoval jejich podĜízení. Po neúspČšných jednáních se výbor rozhodl vojensky obsadit pohraniþí. Do konce prosince 1918 se podaĜilo obsadit celé území bez vČtšího odporu. NČmecké obyvatelstvo se podĜídilo þeskoslovenskému státu z dĤvodu nechutČ pokraþovat ve válce a také prĤmyslníci na severu si ϯϬ

uvČdomovali hospodáĜské výhody plynoucí z pĜíslušnosti k vítČzným státĤm. Tím však odstartoval pocit nedobrovolnosti a kĜivdy (DČjiny zemí Koruny þeské II, 2001). Pro oživení ekonomiky bylo nutné obnovit zejména zahraniþní obchod. Zde mČl v pĜedváleþných letech právČ skláĜský prĤmysl dominantní postavení, 80% výroby bylo exportováno. Po rozpadu Rakouska – Uherska zĤstalo na území ýeskoslovenské republiky sice 92% skláĜského prĤmyslu, ale odtržením jsme pĜišli o rozsáhlý tuzemský trh, který byl náhle malý pro odbyt našich výrobkĤ. Další problém nastal s tím, jak se všechny státy (zejména ty nástupnické) snažily osamostatnit svĤj prĤmysl od závislosti na importu. Tyto snahy se projevily právČ ve skláĜství, které bylo závislé na vývozu zboží. Nové nástupnické státy budovaly vlastní sklárny za pomoci našich emigrantĤ zejména v Rumunsku nebo ve Švédsku (zde vznikaly celé þeské vesnice). KromČ tohoto faktu ztČžovala vývoz valutová krize a enormnČ vysoká cla na dovážené zboží. NapĜíklad Itálie mČla cla tak vysoká, že se dovoz zboží vĤbec nevyplatil. Náhle jsme pĜišly o export do zemí, jako byla Jugoslávie, dĜívČjší þásti R-U Haliþe, Maćarska, Rumunska a Rakouska. Vývoz do západní Evropy a Ameriky zĤstal, ale i zde byl problém se zvyšováním cel. Nedostatek odbytišĢ a pĜesycenost tuzemského trhu, zpĤsoboval nadbytek výroby a depresi cen. Mnoho skláren bylo v té dobČ uzavĜeno (Kretz, 1926). Valutovou krizi ýeskoslovensko vyĜešilo zavedením nové mČny v roce 1919, která byla stabilnČjší oproti upadající rakouské mČnČ a díky ní vzrostla dĤvČra zahraniþních finanþních kruhĤ k novému státu. Ke stabilizaci zahraniþního obchodu bylo nutné také vyjasnit podnikatelské pomČry. Mnoho podnikĤ ,nejen skláĜských, mČlo své centrály mimo území ýeskoslovenské republiky, ale závody u nás, a tím docházelo k daĖovým únikĤm. Z tohoto dĤvodu byl vydán zákon, který stanovoval, že firmy musí své centrály pĜenést na naše území nebo pro provozovny zĜídit další centrálu. Jednalo se zejména o majitele rakouských, nČmeckých a maćarských firem. Mnoho firem mČlo své centrály ve Vídni, jakožto hlavním centru dĜívČjší monarchie, u skláĜských závodĤ to byla vČtšina. S provádČním zákona o podnicích, které mČly své sídlo mimo území ýSR, vyslovilo Rakousko souhlas v roce 1920, avšak Maćarsko pĜijetí protahovalo až do roku 1927 (Svítil 2009). Do první svČtové války si sklo z þeských zemí získalo a udržovalo primát na svČtovém trhu. Po první svČtové válce ale došlo díky technickému pokroku v zemích, které byly závislé na importu našeho a nČmeckého zboží k obratu a sami se staly ϯϭ

exportními zemČmi. Jednalo se zejména o Spojené státy americké, Francii a Anglii. ýeskoslovenské skláĜství nereagovalo na nové poznatky a pokroky a zaþalo postupnČ zaostávat. Díky strojní mechanizaci dosahovaly ostatní státy levnČjší výroby, které jsme nemohli konkurovat. U nás se v této dobČ striktnČ dodržovala zamČstnanost formou manufaktur a pĜechod na strojní výrobu byl nemyslitelný. Tento problém donutil napĜíklad firmu Swarovski (dnes svČtovČ proslulou) k opuštČní ýeskoslovenska a pĜestČhování celé své výroby do Rakouska. Swarovského požadavku na zvýšení výrobní kapacity s nákupem lepšího a výkonnČjšího strojového vybavení nebylo ze strany þeských úĜadĤ vyhovČno. Po první svČtové válce se v novČ založeném ýeskoslovensku vynoĜil problém s nedostateþným vzdČláváním jak v oborech typických pro zpracování skla, tak ekonomických a obchodních. Aþkoli právČ do 1. sv. války byly þeské zemČ ty, které pĜicházely s novinkami, po válce jakoby zaspaly nebo spoléhaly na vybudovanou tradici. Obnova skláĜského prĤmyslu probíhala po válce pomČrnČ rychle. V roce 1921 pracovalo ve skláĜském prĤmyslu 50 405 osob, z toho ale byla vČtšina nČmecké národnosti 58,31% a 37,99% bylo národnosti þeské nebo slovenské. Po roce 1922 se podílelo skláĜství na celkovém vývozu zboží 10,49%. Jako reakce na nedostatek zavádČných nových poznatkĤ vznikl roku 1923 SkláĜský ústav v Hradci Králové, který Ĝešil hlavnČ potĜeby praxe a v tom byl jeho nejvČtší pĜínos pro podniky. V následujících letech docházelo k zvýšování výroby i vývozu. Na svČtovém trhu bojovala ýSR s Belgií a NČmeckem o prvenství. PĜíznivý vývoj kulminoval v roce 1929. Na Novoborsku byl vývoj obdobný jako v celé republice. Po útlumu z 1. svČtové války nastal obrovský rozvoj. Výrobou, zušlechĢováním a exportem se v této oblasti zabývalo pĜes sto vČtších firem. SkláĜský prĤmysl jen vzkvétal, což sem pĜilákalo mnoho mladých lidí s þeskou národností z vnitrozemí. Nesmíme zapomínat, že v této dobČ

bylo

pohraniþí

výhradnČ

nČmeckou

oblastí.

Odborná

skláĜská

škola

v Kamenickém ŠenovČ založená roku 1856 byla þistČ nČmeckou školou, a stejnČ tak škola v Novém Boru. ýeši zde nacházeli práci i nový domov. Z þeské iniciativy byla vybudována þeská þtvrĢ s þeskou mČšĢanskou školou otevĜenou v roce 1928 nebo zaveden þeský vyuþovací jazyk ve skláĜské škole roku 1934. Majitelé skláren byli NČmci až na ýechy bratry Jílkovi a rodiny JindrĤ a Hrdinu na Práchni. ZušlechĢování ϯϮ

skla bylo výhradnČ doménou NČmcĤ. V 30. letech se ale vztahy obou národností zaþaly zhoršovat (Tománek, 2004). V tomto období se do zahraniþí vyváželo 95% zušlechtČného skla a jablonecké bižuterie. Na tuzemský trh pĜipadalo maximálnČ 20%. PĜehled našich nejvČtších odbČratelĤ podle množství v tunách a celkové þástce v roce 1929, kdy skláĜství dosahovalo nejvČtší konjunktury poskytuje tabulka 2. dĂďƵůŬĂϮ͗sǉǀŽǌƐŬůĂĂƐŬůĞŶĢŶĠŚŽǌďŽǎşǀƌŽĐĞϭϵϮϵ ϭϵϮϵ

ĞŵĢ h^ sĞůŬĄƌŝƚĄŶŝĞ EĢŵĞĐŬŽ ƌŝƚƐŬĄ/ŶĚŝĞ KƐƚĂƚŶşƐƚĄƚǇ /ƚĄůŝĞ ZĂŬŽƵƐŬŽ &ƌĂŶĐŝĞ ,ĂŵďƵƌŬ DĂěĂƌƐŬŽ EŝǌŽǌĞŵƐŬŽ :ƵŐŽƐůĄǀŝĞ aƉĂŶĢůƐŬŽ ƌŐĞŶƚŝŶĂ WŽůƐŬŽ ŐǇƉƚ ĄŶƐŬŽ aǀǉĐĂƌƐŬŽ ĞůŐŝĞ <ĂŶĂĚĂ

sƚŝƐ͘<ē ϮϯϵϵϮϵ ϮϭϳϯϮϬ ϭϰϱϮϬϮ ϳϲϰϳϮ ϳϰϴϯϬ ϲϴϭϲϱ ϱϲϳϲϯ ϱϲϳϱϯ ϱϮϴϳϲ ϱϬϵϰϰ ϯϵϳϮϰ ϯϰϰϮϵ ϮϵϲϭϬ ϮϳϵϰϮ Ϯϲϵϱϳ ϭϵϰϳϬ ϭϵϮϰϮ ϭϴϯϵϱ ϭϲϯϯϱ ϭϲϬϬϵ

dƵŶǇ ϮϭϲϮϴ ϯϳϯϴϵ ϮϮϬϭϳ ϲϵϴϭ ϭϵϴϬϳ ϳϵϵϰ ϵϴϵϱ ϰϮϭϯ ϰϵϱϲ ϭϲϬϳϰ ϵϲϭϴ ϭϮϭϰϳ ϮϱϳϮ ϯϱϲϱ ϯϵϱϲ ϯϴϬϬ ϱϵϬϭ ϰϴϯϰ ϭϳϵϮ Ϯϰϳϭ

ĚƌŽũĚĂƚ͗^ŬůĄƎƐŬĠƌŽǌŚůĞĚǇ͕ϭϵϯϬ͕ƌ͘s//͕ē͘Ϯ

Pouze dutého skla se v roce 1929 vyvezlo 68 713 tun v hodnotČ 583 192 000 Kþ. Primát v dovozu na indický trh nám pĜevzalo Japonsko. Proti našim hlavním konkurentĤm Belgii a NČmecku jsme mČli nevýhodu v dražších cenách surovin a velké dopravní vzdálenosti. Za roky 1921 – 1930 se zvýšil poþet zamČstnaných ve skláĜství o 10 482 osob. Poþet hutí v letech 1902 – 1930 vzrostl ze 110 na 148, avšak poþítalo se i s hutČmi ϯϯ

malými tzv. kompoziþními, jejichž prĤmČrný poþet zamČstnancĤ þinil 6, které nebyly zahrnuty do sþítání v roce 1902.

dĂďƵůŬĂϯ͗WŽēĞƚƐŬůĄƎƐŬǉĐŚƚŽǀĄƌŶşĐŚŽďũĞŬƚƽĂƉŽēĞƚǌĂŵĢƐƚŶĂŶĐƽǀƌŽĐĞϭϵϯϬ

^ŬůĞŶĢŶĠŚƵƚĢ

ϭϯϲ

WŽēĞƚ ǌĂŵĢƐƚŶĂŶĐƽ ϮϵϲϭϬ

ZĂĨŝŶĠƌŝşƐŬůĂ

ϰϯϴ

ϲϭϮϭ

^ŬůĞŶĢŶĄďŝǎƵƚĞƌŝĞ

ϮϬϭ

ϰϱϰϳ

ĞůŬĞŵ

ϳϳϱ

ϰϬϮϳϴ

WŽēĞƚŽďũĞŬƚƽ

ĚƌŽũ͗aƚƌĂƵƐ͕ϭϵϱϰ

Na výrobu dutého skla pĜipadalo 79 hutí s 17 912 zamČstnanci a kompoziþní sklo, tj. velmi malé provozy mČli 18 tavíren s 685 zamČstnanci. Na ýechy pĜipadalo 82% hutí a 95% rafinérií, zbylých 18% a 5% se nacházelo na MoravČ a ve Slezsku (Štraus, 1954). VČtšina továren byla v ýechách v pohraniþí (na Teplicku, Borsku, Jablonecku a Karlovarsku), a proto byly snahy o dislokaci þásti skláĜského prĤmyslu do vnitrozemí, þemuž se ale bránili nČmeþtí fabrikanti ze severu. WŽĚŶŝŬĂƚĞůƐŬĠƐǀĂǌǇǌĂWƌǀŶşƌĞƉƵďůŝŬǇ Po vzniku ýSR došlo k pĜetrhání svazkĤ s Vídní, kde mČl sídlo Svaz rakouských skláĜských továrníkĤ. V nové republice vznikly svazy nové. Pro þeské továrníky byla založena HospodáĜská skupina skla ÚstĜedního svazu prĤmyslu a nČmeþtí továrníci se sdružovali ve Svazu skláĜských prĤmyslníkĤ v ýeskoslovenské republice. Vývoj ale ukázal nutnost opČtovné spolupráce obou subjektĤ. Špatná situace skláĜského prĤmyslu a radikalizace dČlnictva po skonþení války vedly podnikatele obou národností ke sblížení. V roce 1919 tak vznikl spoleþný HospodáĜský svaz skláĜských prĤmyslníkĤ se sídlem v Praze a v roce 1920 ZamČstnavatelský svaz skláĜských prĤmyslníkĤ se sídlem v Teplicích. Organizovanost firem s hutním provozem byla v prvních pováleþných

ϯϰ

letech témČĜ úplná (Grisa, 2003). V zamČstnavatelském svazu se sdružilo 77 podnikatelských subjektĤ se 106 závody viz pĜehled v tabulce 4.

dĂďƵůŬĂϰ͗WƎĞŚůĞĚƉŽēƚƵƉŽĚŶŝŬĂƚĞůƐŬǉĐŚƐƵďũĞŬƚƽĂǀǉƌŽďŶşĐŚǌĄǀŽĚƽƉŽĚůĞ ǀǉƌŽďŶşĐŚŽďŽƌƽǀƌŽĐĞϭϵϮϬ sǉƌŽďŶşŽďŽƌ /͘ hǎŝƚŬŽǀĠƐŬůŽ //͘ KŬĞŶŶşƐŬůŽ ///͘ KďĂůŽǀĠƐŬůŽ /s͘ >ŝƚĠƐŬůŽ ĞůŬĞŵ

WŽēĞƚƉŽĚŶŝŬĂƚĞůƐŬǉĐŚƐƵďũĞŬƚƽ ϱϱ ϭϮ ϳ ϯ ϳϳ

WŽēĞƚǀǉƌŽďŶşĐŚǌĄǀŽĚƽ ϳϳ ϭϴ ϳ ϰ ϭϬϲ

ĚƌŽũĚĂƚ͗,ŝƐƚŽƌŝĞƐŬůĄƎƐŬĠǀǉƌŽďǇǀēĞƐŬǉĐŚǌĞŵşĐŚ//͘şůͬϭ

dĂďƵůŬĂϱ͗ůĞŶƐŬĠĨŝƌŵǇĂŵĢƐƚŶĂǀĂƚĞůƐŬĠŚŽƐǀĂǌƵƐŬůĄƎƐŬĠŚŽƉƌƽŵǇƐůƵ^Z ƐǀǉƌŽďŽƵƵǎŝƚŬŽǀĠŚŽƐŬůĂǀƌŽĐĞϭϵϮϬ KďůĂƐƚ dĞƉůŝĐĞ ŽƌƐŬŽͲaĞŶŽǀƐŬĄ :ĂďůŽŶĞĐŶ͘E͘ʹdĂŶǀĂůĚ ^ƚƎĞĚŶşĞĐŚǇ sǉĐŚŽĚŶşĞĐŚǇ :ŝǎŶşĞĐŚǇ DŽƌĂǀĂ ĞůŬĞŵ

WŽĚŶŝŬĂƚĞůƐŬĠƐƵďũĞŬƚǇ ϭϯ ϭϲ ϲ ϱ ϳ ϰ ϰ ϱϱ

ĄǀŽĚƽ ϭϱ ϭϲ ϵ ϳ ϴ ϳ ϭϰ ϳϳ

ĚƌŽũĚĂƚ͗,ŝƐƚŽƌĞƐŬůĄƎƐŬĠǀǉƌŽďǇǀēĞƐŬǉĐŚǌĞŵşĐŚ//͘şůͬϭ

ϰ͘ϭ<ƌŝǌĞϯϬ͘ůĞƚĂũĞũşĚƽƐůĞĚŬǇ

Na podzim roku 1929 vypukla svČtová hospodáĜská krize. ýeskoslovensko zasáhla s jistým zpoždČním a vrcholu dosáhla u nás v létČ roku 1933. SvČtová hospodáĜská krize zasáhla všechna prĤmyslová odvČtví a zejména tČžce exportní odvČtví, ke kterým patĜilo þeskoslovenské skláĜství. O co pozdČji u nás krize nastoupila, o to déle také odeznívala než v ostatních zemích. Nejprve byl krizí zasažen spotĜební prĤmysl, poté i ostatní odvČtví. Prudce vzrostla nezamČstnanost, která dosáhla 978 000 nezamČstnaných v roce 1933. Vláda prosadila rozsáhlé zásahy do hospodáĜství, ϯϱ

pĜedevším zvýšením cel, regulovala vývoz a dovoz, zavedla obilní monopol. Tyto opatĜení mohla provádČt na základČ zákona o mimoĜádné moci naĜizovací z þervna roku 1933, který trval až do roku 1937. Docházelo k stávkám a demonstracím. V této tČžké dobČ se zaþaly prosazovat strany extrémní pravice (Národní obec fašistická) a levice (KSý). NejvČtší nacionalistické tendence se logicky projevily mezi sudetskými NČmci, kde byl dopad krize ještČ vČtší, protože v pohraniþí byl pĜevážnČ spotĜební prĤmysl, který krize zasáhla nejvíce (DČjiny zemí Koruny þeské II, 2001). Ve skláĜství se krize zaþala projevovat poklesem vývozu (viz tabulka 6), který nebyl zprvu tak drastický, a proto se nepĜedpokládal tak dramatický prĤbČh v následujících letech. Ovšem prĤbČh byl horší, než se dalo vĤbec oþekávat. SkláĜství bylo v troskách. NejvýraznČjší pokles vývozu nastal do Spojených státĤ, které byly jedním z našich nejvČtších odbČratelĤ. Pokles nastal v dĤsledku enormnímu zvýšení cel a celkové oslabení kupní síly. Na druhém místČ byl pokles dovozu do NČmecka a Indie. Tyto pĜíþiny se odrazily v nezamČstnanosti, která zaþala rapidnČ stoupat.

dĂďƵůŬĂϲ͗^ĂůĚŽǌĂŚƌĂŶŝēŶşŚŽŽďĐŚŽĚƵǀůĞƚĞĐŚϭϵϮϮʹϯϯǀŵŝů͘<ē ϭϵϮϮ ϭϵϮϯ ϭϵϮϰ ϮϬϭϰ

ϵϰϭ

ϭϵϮϱ

ϭϵϮϲ

ϭϵϮϳ

ϭϵϮϴ

ϭϵϮϵ

ϭϵϯϬ

ϭϵϯϭ

ϭϵϯϮ ϭϵϯϯ

ϭϮϭϭ ϭϮϲϲ ϭϭϯϱ ϭϬϵϳ ϭϮϬϱ ϭϯϭϬ ϭϭϬϬ

ϵϯϬ

ϱϴϮ

ϱϯϭ

ĚƌŽũĚĂƚ͗^ŬůĄƎƐŬĠƌŽǌŚůĞĚǇϭϵϯϰ͕ƌ͘y/͕ē͘Ϯ

V roce 1933 poklesl vývoz skla na 531 mil Kþ (38,5% stavu roku 1929). Pokles užitkového a dekorativního skla v roce 1932 oproti roku 1929 poklesl o 28,6%. Podíl skláĜského prĤmyslu na celkovém vývozu zboží neustále klesal. V roce 1921 se podílel 3,7%, v roce 1937 již jen 1,9%. O práci pĜišlo 35 943 skláĜĤ, tisíce dalších pracovali jen omezenČ nČkolik dní v týdnu. ěada závodĤ byla zastavena nebo omezena na minimální provoz. Nejprve se krize podepsala na malých podnicích, pozdČji i na velké þásti vČtších. V rámci svČtové konkurence jsme byli znevýhodnČni vyššími cenami surovin, napĜíklad oproti Belgii, hlavnímu konkurentovi jsme za kalcinované sody platili o 30 až 40% více, což se výraznČ promítalo do cen nabízených výrobkĤ v zahraniþí. Konkurence ve snižování cen byla obrovská. Docházelo k velkému zadlužení podnikatelĤ.

ϯϲ

dĂďƵůŬĂϳ͗ĂŵĢƐƚŶĂǀĂƚĞůƐŬǉƐǀĂǌƐŬůĄƎƐŬǉĐŚ͘ƉƌƽŵǇƐůŶşŬƽ͗ēůĞŶƐŬĠĨŝƌŵǇĂũĞũŝĐŚǌĄǀŽĚǇ ǀůĞƚĞĐŚϭϵϮϬͲϭϵϯϱ ^ĞŬĐĞĚƵƚĠƐŬůŽǀēĞƚŶĢ ůŝƐŽǀĂŶĠŚŽ ĂͿ ďͿ ĐͿ ĚͿ ĞͿ ĨͿ ŐͿ

dĞƉůŝĐŬŽ ŽƌƐŬŽͲaĞŶŽǀƐŬŽ :ĂďůŽŶĞĐͲƚĂŶǀĂůĚ ^ƚƎĞĚŶşĞĐŚǇ sǉĐŚŽĚŶşĞĐŚǇ :ŝǎŶşĞĐŚǇ DŽƌĂǀĂ

ĞůŬĞŵ ^ĞŬĐĞŽŬĞŶŶşƐŬůŽ ^ĞŬĐĞůĂŚǀĞ ^ĞŬĐĞůŝƚĠƐŬůŽ ĞůŬĞŵ

WŽēĞƚƉŽĚŶŝŬĂƚĞůƐŬǉĐŚ ƐƵďũĞŬƚƽ

WŽēĞƚǌĄǀŽĚƽ

ϭϵϮϬ

ϭϵϯϱ

ϭϵϮϬ

ϭϵϯϱ

ϭϯ ϭϲ ϲ ϱ ϳ ϰ ϰ

ϳ ϭϰ ϲ ϰ ϯ ϱ ϯ

ϭϱ ϭϲ ϵ ϳ ϴ ϳ ϭϰ

ϴ ϭϰ ϵ ϰ ϯ ϳ ϵ

ϱϱ ϭϮ ϳ ϯ ϮϮ

ϰϮ ϱ ϳ ϯ ϭϱ

ϳϲ ϭϴ ϳ ϰ Ϯϵ

ϱϰ ϲ ϳ ϯ ϭϲ

ĚƌŽũĚĂƚ͗,ŝƐƚŽƌŝĞƐŬůĄƎƐŬĠǀǉƌŽďǇǀēĞƐŬǉĐŚǌĞŵşĐŚ//͘şůͬϭ

PĜi pohledu na tabulku 7 se mĤže zdát, že krize víceménČ nesnížila poþet závodĤ. Závody fakticky nebyly zcela uzavĜeny, ale fungovaly na velmi omezený provoz, který už statistika nezachytila. Nejvíce podnikatelských subjektĤ mČla skupina Borsko-Šenovská. Sklárny, které se v této dobČ nacházely na Novoborsku ukazuje obrázek 2 , kromČ skláren, které by v dnešní dobČ patĜily pod okres DČþín a to byly: Mariina huĢ – Falknov – Kytlice; Sklárna Rudoslav – Falknov – Kytlice; Sklárny E. Michl a spol. RybništČ; Sklárny na kĜišĢálové sklo A. Maxer a syn, Horní ChĜibská, Krásné Pole, Raimund Knospel a synové, sklárna Tereza, Mlýny. ϯϳ

KďƌĄǌĞŬϮ͗^ŬůĄƌŶǇŶĂEŽǀŽďŽƌƐŬƵǀƌŽĐĞϭϵϮϬ

^͘ŶŶĂ

^͘^ǀŽƌƵǀŝŬŽǀĂ

^͘:͘&ŝĐŬů ^͘<ůĄƌĂ

Ǝŝ͘:şůŬŽǀĠ ^͘&ůſƌĂ ^͘aƚĢƉĄŶ,ƌĚŝŶĂ

^͘,ĂŶƚŝĐŚ ^͘^ŬĂůŝĐĞƵE͘͘

ĚƌŽũ͗,ŝƐƚŽƌĞƐŬůĄƎƐŬĠǀǉƌŽďǇǀēĞƐŬǉĐŚǌĞŵşĐŚ//͘şůͬϭ

Zlepšení pĜinesl až rok 1936 a 1937, kdy vzrostl export a prĤmysl se pozvolna zotavoval, ale dĜívČjšího rozsahu už nikdy nedosáhl. V roce 1937 mČl skláĜský prĤmysl už jen 561 továrních podnikĤ (1930 – 775) a necelých 40 000 zamČstnancĤ. Jedna tĜetina provozĤ byla hospodáĜskou krizí ukonþena. Zotavení, které pomalu pĜicházelo, nemČlo dlouhého trvání. Po MnichovČ 1938 bylo zabráno pohraniþí NČmeckem a v roce 1939 vznikl Protektorát ýechy a Morava. Následovalo 6 let okupace.

ϯϴ

ϰ͘Ϯ^ŬůĄƎƐƚǀşďĢŚĞŵϮ͘ƐǀĢƚŽǀĠǀĄůŬǇ

ZmČnou hranic jsme pĜišli o vČtšinu skláĜského prĤmyslu. PĜišli jsme o strojní výrobu tabulového, lahvového, litého zrcadlového skla, polovinu výroby dutého skla, vČtší þást bižuterního prĤmyslu a dĤležitou exportní a výrobní oblast Borsko – Šenovskou, stĜedisko výroby, zušlechĢování skla a speciální závody na výrobu optického skla.

dĂďƵůŬĂϴ͗WƎĞŚůĞĚƉŽēƚƵƐŬůĄƌĞŶĂǌĂŵĢƐƚŶĂŶĐƽƉŽǌĂďƌĄŶşŶĂƓĞŚŽƷǌĞŵşǀƌŽĐĞϭϵϯϴ WŽēĞƚƐŬůĄƌĞŶ

WŽēĞƚǌĂŵĢƐƚŶĂŶĐƽ

ĂďƌĂŶĠƷǌĞŵş

ϲϬ

ϭϰϳϬϬ

WƌŽƚĞŬƚŽƌĄƚĞĐŚǇĂDŽƌĂǀĂ

ϯϳ

ϳϰϬϬ

ĞůŬĞŵ

ϵϳ

ϮϮϭϬϬ

Ztratili jsme tedy 2/3 skláĜské výroby a zamČstnancĤ. V sekci dutého skla zĤstalo v obsazeném území 35 hutí. V protektorátu zĤstalo 40 hutí, z nichž 29 s omezenou výrobní kapacitou – ty pokrývaly domácí spotĜebu. V zabrané oblasti Borsko-Šenovské zĤstalo 90% rafinérií, kde byly sdruženy nČmecké podniky v Grémiu severoþeském skláĜském prĤmyslu v Kamenickém ŠenovČ, a þeské ve Svazu výrobcĤ a vývozcĤ dutého skla v Boru. Menší rafinérie zĤstaly na Sázavsku a Železnobrodsku. ýeské podniky ze Sudet se pĜestČhovaly do vnitrozemí. Z odborných skláĜských škol nám zbyla jediná v Železném BrodČ. PrĤmysl nejen skláĜský, sloužil výhradnČ váleþným potĜebám. VyrábČlo se hlavnČ pro tuzemský trh, protože vývoz témČĜ ustal. V prĤbČhu dalších let se projevil nedostatek kvalifikovaných pracovníkĤ zejména kuliþĤ, brusiþĤ, hranaĜĤ, rytcĤ a malíĜĤ skla, kteĜí byli pĜedevším nČmecké národnosti a zĤstali v zabraném území. Byl velký nedostatek uhlí a surovin, což vedlo k zavírání dalších skláren. Pracovníci ze zavĜených podnikĤ byli nasazováni na nucené práce v NČmecku. Do hlubokého útlumu se dostala zejména výroba užitkového skla a bižuterie, které byly považovány za zbyteþnost a váleþným potĜebám nijak ku prospČchu. Naopak obalové a ploché sklo bylo podporováno. ϯϵ

ϱ͘ ϭϵϰϱʹϰϴ WKs>EKK1KjEKZϭϵϰϴ NejzásadnČjší událostí po válce byla konfiskace majetku NČmcĤ a kolaborantĤ, odsun NČmcĤ a znárodnČní podnikĤ na základČ prezidentských dekretĤ, dnes známých jako tzv. Benešových dekretĤ. Na pĜípravČ dekretu o znárodnČní majetku se podíleli pĜedevším sociální demokraté a komunisté. Bohužel tím se levici otevĜela cesta k únoru 1948. ZnárodnČní z roku 1945 se týkalo všech bank a pojišĢoven, klíþového prĤmyslu a ostatních závodĤ s více než pČti sty zamČstnanci, celkem 2119 podnikĤ s 61 % všech zamČstnancĤ prĤmyslu a se 75% podílem na prĤmyslové výrobČ. ZnárodĖovací dekrety stejnČ jako další politické kroky, zmČnily zcela charakter ýeskoslovenského státu, avšak v té dobČ si málokdo myslel nČco jiného. VČtšina veĜejnosti je pĜijala s nadšením. Její postoje v tomto smČru utváĜely tragické zkušenosti s velkou hospodáĜskou krizí tĜicátých let, která vČtšinu lidí zbídaþila a ukázala neschopnost republiky postarat se v tČžké situaci o své obþany. Jejich reakce byla pochopitelná, nechtČli, aby se podobná devastující situace ještČ nČkdy vrátila, a proto spolu s ní odmítali rovnČž spoleþenský systém, který ji umožnil. PĜevážná vČtšina ýechĤ a SlovákĤ v roce 1945 zavrhovala hospodáĜský liberalismus a volala po silné úþasti státu na organizaci hospodáĜského života. ZnárodnČní klíþového prĤmyslu a penČžnictví stejnČ jako nová pozemková reforma do tohoto rámce logicky zapadaly. Lidé vidČli všelék v socialismu, pĜedevším v tom sovČtském, pĜestože toho o nČm vČtšina z nich vČdČla velmi málo (Pernes, 2005). Vztah k národnostním menšinám byl víc než nepĜátelský. Celá politická reprezentace se dohodla na zbavení se menšin. NČmcĤ, kteĜí tvoĜili pĜed válkou 30% obyvatelstva v þeských zemích a MaćarĤ na Slovensku, kteĜí tvoĜili 17% populace. NČmci a MaćaĜi se dostali do bezprávního postavení, jejich majetek byl zabaven a dán pod tzv. národní správu, byli zbaveni státního obþanství a jakékoli právní ochrany. Soužití NČmcĤ a ýechĤ definitivnČ skonþilo. Odsunuto bylo 2 256 000 NČmcĤ. V roce 1950 bylo evidováno v ýechách již pouze 1,8% NČmcĤ (DČjiny zemí Koruny þeské II, 2001). Odsun NČmcĤ, zejména ten „divoký“do konce srpna 1945 je jednou z nejsmutnČjších kapitol naší historie. Z dnešního pohledu mĤžeme dČlat rĤznorodé závČry – odsuzující, souhlasné, ale ve skuteþnosti jediné, o co bychom se mČli snažit je pochopení dané doby, kterou vČtšina bude znát již jen z vyprávČní a literatury. Velký ϰϬ

francouzský historik Marc Bloch napsal (krátce pĜedtím než zahynul v roce 1944 rukou nacistických okupantĤ): "Majákem veškerého našeho zkoumání je nakonec jedno jediné slovo: pochopení." Pochopení pĜitom urþitČ nemusí znamenat omluvu a už vĤbec ne ospravedlnČní þinĤ minulosti. S minulostí se tČžko mĤžeme - jak zní þasto opakovaný požadavek – vyrovnat RozhodnČ ji nelze zmČnit a v pravém slova smyslu ji nelze ani odþinit. Musíme si s ní ale - neboĢ zĤstává souþástí pĜítomnosti - tak þi onak dokázat poradit.“ (Pernes, 2005). Pro skláĜství mČl odsun NČmcĤ dalekosáhlé následky. Novoborsko bylo do odsunu pĜevážnČ nČmecké. NČmci byly z 95% majiteli hutí (výjimku tvoĜila sklárna JílkĤ a JindrĤ) a výhradními rafinéry, zejména malíĜi, rytci, brusiþi a kuliþi. ýeši byli naopak skláĜi - foukaþi. NČmci si pĜedávali Ĝemeslo mezi sebou, ale nemČli nejmenší zájem pouštČt do svého Ĝemesla ýechy. Z tohoto dĤvodu nemohli ani nebyli odsunuti všichni NČmci, ale Ĝeditelé podnikĤ si mohli vyžádat konkrétní osoby, které tu chtČli nechat, aby zauþily ýechy. UvČdomovali se, že jinak nemohou docílit pĜedváleþného stavu a obnovit skláĜství v takovém rozsahu. Nakonec tu zĤstalo 17 700 nČmeckých skláĜských odborníkĤ (i s rodinami) z celkové stanovené kvóty 43 000 NČmcĤ. dĂďƵůŬĂϵ͗WŽēĞƚǌĂŵĢƐƚŶĂŶĐƽǀǌŶĄƌŽĚŶĢŶĠŵƐŬůĄƎƐŬĠŵƉƌƽŵǇƐůƵ WƌĂĐŽǀŶşŬƽĐĞůŬĞŵ ĞĐŚƽ ƎĞǌĞŶϭϵϰϲ ϭϲϰϭϴ ϭϬϬй ϵϲϳϬ ϱϴ͕ϵй \şũĞŶϭϵϰϳ Ϯϭϰϳϯ ϭϬϬй ϭϱϴϰϲ ϳϯ͕ϵй ĚƌŽũĚĂƚ͗,ŝƐƚŽƌĞƐŬůĄƎƐŬĠǀǉƌŽďǇǀēĞƐŬǉĐŚǌĞŵşĐŚ//͘şůͬϭ

EĢŵĐƽ ϲϳϰϴ ϰϭ͕ϭй ϱϲϬϵ Ϯϲ͕ϭй

Konfiskace majetku NČmcĤ zaþala ihned po válce, následovaly odsuny, které trvaly až do roku 1946 a bČhem roku 1945 došlo k znárodnČní podnikĤ. ZnárodnČní skláĜských podnikĤ probíhalo podle následujících pravidel: • Podniky pro výrobu skla s vanovým zaĜízením pro nepĜetržitý provoz • Podniky pro výrobu skla s denními vanami a sklárny s celkovým pánvovým obsahem pĜes 1000 litrĤ

Situace na Novoborsku byla na základČ tČchto pravidel následující: pod národní správu pĜešly všechny nČmecké sklárny, kterých byla vČtšina a na základČ dekretĤ o znárodnČní skláren s obsahem pánví více jak 1000 litrĤ pĜešly pod správu i þeské ϰϭ

sklárny, protože tento obsah splĖovaly všechny, kromČ RudihutČ v Polevsku. Z dĜívČjších þeských majitelĤ se stali zamČstnanci, kteĜí byli ponecháni ve svých sklárnách nebo byli pĜesunuti na jinou. Rafinérské podniky pĜešly také do rukou státu, protože byly pĜevážnČ nČmeckých majitelĤ. ZnárodnČní v roce 1945 bylo pro ýechy tČžké, ale oproti znárodnČní v roce 1948 se jednalo o politicko - ekonomický trend, který byl akceptován. Nastala etapa národních správcĤ, kteĜí mČli pod sebou jeden nebo i více podnikĤ. VČtšinou se jednalo o mladé lidi, kteĜí ne vždy byli z oboru, ale nauþili se to. Po válce nastal obrovský nedostatek skláĜĤ všech kvalifikací, drtivá vČtšina byla odsunuta. Na výzvu vlády se vraceli skláĜi ze zahraniþí: ýeši z Polska, Rumunska, Maćarska, ale také z Ruska a Francie. Jednalo se o lidi, kteĜí v zahraniþí žili i dvČ generace, mluvili sice þesky, ale jejich dČti už ne, protože se narodili v dané zemi a sžili se s ní. Rumuni byli velmi zruþnými foukaþi. V dĤsledku reemigrace jsme získali nejen nové pracovníky, ale také jejich know-how. Pro správu majetku, na který byla uvalena národní správa, a který podléhal znárodnČní, zĜídilo ministerstvo prĤmyslu národní podniky. Ve skláĜství se stalo nejvyšším orgánem Generální Ĝeditelství ýeskoslovenských závodĤ skláĜských, n.p. (Gě ýZS) se sídlem v Praze. Aþkoli byl velký nedostatek kvalifikovaných pracovníkĤ, hrály stranické zájmy významnou roli pĜi obsazování Ĝeditelských pozic v závodech. Do 16 podnikĤ (viz tabulka 8) bylo zaþlenČno 76 hutí, z toho 68 zĤstalo v provozu. Z 16 národních podnikĤ sloužilo 11 k výrobČ užitkového a obalového skla (Kirsch, 2003).

dĂďƵůŬĂϭϬ͗EĄƌŽĚŶşƉŽĚŶŝŬǇǀƌŽĐĞϭϵϰϳ ϭ

ϭ͘ Ϯ͘ ϯ͘ ϭ͘ Ϯ͘ ϯ͘ ϰ͘ ϱ͘ ϲ͘ ϭ͘ Ϯ͘ ϯ͘

ĞƐŬĠƚŽǀĄƌŶǇŶĂůĂŚǀĞdĞƉůŝĐĞͲaĂŶŽǀ

Ϯ ^ŬůĄƌŶǇ/ŶǁĂůĚǇƐƚƎŝĐĞ;ƵďşͿ

ϯ

ϰ

^ƉŽũĞŶĠēĞƐŬĠƐŬůĄƌŶǇ,ĞƎŵĂŶŽǀĂ,Ƶƛ

KƐƌĂŵʹ<ŽƓƛĂŶǇ

ƵĐŚĐŽǀ EŽǀĠ^ĞĚůŽ jƐƚşŶ͘>ĂďĞŵ ǇƐƚƎŝĐĞʹZƵĚŽůĨŽǀĂŚƵƛ ŽďƌŽŶşŶ <ŽƓƛĂŶǇʹdŽŵƐĐŚŝŬ WŽǌŽƌŬĂʹ^ůĂŶŝŶĂ WŽĚĢďƌĂĚǇ <ŽƓƛĂŶǇʹWĂůůŵĞ<ƂŶŝŐͲ,ĂďĞů ,ĞƎŵĂŶŽǀĂ,Ƶƛ KƚǀŽǀŝĐĞ >ŝďŽĐŚǀŝĐĞ

ϰϮ

ϱ

DŽƐĞƌǀŽƌǇƵ<ĂƌůŽǀǉĐŚsĂƌƽ

ϲ ĞƐŬǉŬƎŝƓƛĄůʹĞƐŬĠƵĚĢũŽǀŝĐĞ

ϳ

^ŬůĄƌŶǇ<ĂǀĂůŝĞƌ^ĄǌĂǀĂ

ϴ

^ŬůĄƌŶǇŽŚĞŵŝĂʹ,ĂǀůşēŬƽǀƌŽĚ

ϵ

ŽƌƐŬĠƐŬůĄƌŶǇʹEŽǀǉŽƌ

ϭϬ

ĞƐŬŽŵŽƌĂǀƐŬĠƐŬůĄƌŶǇWƌĂŚĂ

ϭϭ ^ŬůĄƌŶǇDŽƌĄǀŝĂ<ǇũŽǀ

ϭϮ

^ŬůĄƌŶǇhŶŝŽŶdĞƉůŝĐĞʹaĂŶŽǀ

ϭ͘ Ϯ͘ ϯ͘ ϰ͘ ϱ͘ ϲ͘

ZĞũƓƚĞũŶ ŶŶşŶ >ĞŶŽƌĂ ŚůƵďƵdƎĞďŽŶĢ EŽǀĄ,Ƶƛ sēĞůŶŝēŬĂ

ϭ͘ Ϯ͘ ϯ͘ ϰ͘ ϱ͘

ZƽǎĞŶşŶ ŶƚŽŶşŶƽǀƽů :ŽƐĞĨŽĚŽů dĂƐŝĐĞ &ƌĂŶƚŝƓŬŽĚŽů;ďĞǌŚƵƚŶşŚŽ ƉƌŽǀŽǌƵͿ WĂǀůŽǀ;ďĞǌŚƵƚŶşŚŽƉƌŽǀŽǌƵͿ jƐŽďş;ďĞǌŚƵƚŶşŚŽƉƌŽǀŽǌƵͿ EŽǀǉŽƌʹ,ĂŶƚŝĐŚ ,ĂƌƌĂĐŚŽǀ WƌĄĐŚĞŸ ŚƎŝďƐŬĄ EŽǀǉKůĚƎŝĐŚŽǀ;ŵŝŵŽƉƌŽǀŽǌͿ <ĂŵĞŶŝĐŬǉaĞŶŽǀʹƌĂƚƎŝ:şůŬŽǀĠ <ĂŵĞŶŝĐŬǉaĞŶŽǀʹĚŽůĨZƺĐŬů <ĂŵĞŶŝĐŬǉƓĞŶŬʹ&ƌĂŶƚŝƓĞŬ sĞƚƚĞƌ &ĂůŬŶŽǀʹ<ǇƚůŝĐĞ;ŵŝŵŽƉƌŽǀŽǌͿ ^ŬĂůŝĐĞ <ƌĄƐŶŽŶĂĚĞēǀŽƵ ZĂƉŽƚşŶ :ĂŶƓƚĞũŶ sƐĞƚşŶ <ĂƌŽůŝŶŝŶĂ,Ƶƛ jƐŽďƌŶŽ sƌďŶŽƉŽĚWƌĂĚĢĚĞŵ <ǇũŽǀ ƵďŸĂŶǇ ZŽƐŝĐĞ <ǀĢƚŶĄ

ϲ͘ ϳ͘ ϭ͘ Ϯ͘ ϯ͘ ϰ͘ ϱ͘ ϲ͘ ϳ͘ ϴ͘ ϵ͘ ϭϬ͘ ϭ͘ Ϯ͘ ϯ͘ ϰ͘ ϱ͘ ϲ͘ ϳ͘ ϭ͘ Ϯ͘ ϯ͘ ϰ͘ ϭ͘ Ϯ͘ ϯ͘ ϰ͘ ϱ͘ ϲ͘ ϳ͘ ϴ͘

\ĞƚĞŶŝĐĞ >ĞƐŶşďƌĄŶĂ ,ŽƐƚŽŵŝĐĞ WŽǌŽƌŬĂ DƐƚŝƓŽǀ ŚƵĚĞƎŝĐĞ ƵĐŚĐŽǀ şůŝŶĂ;ŵŝŵŽƉƌŽǀŽǌͿ

ϰϯ

ϭϯ ĄƉĂĚŽēĞƐŬĠƐŬůĄƌŶǇ^ŽŬŽůŽǀ

ϭϰ ^ŬůĄƌŶǇĂƌĂĨŝŶĠƌŝĞ;ĚƎşǀĞ:͘ZŝĞĚĞůͿŽůŶş WŽůƵďŶǉ

ϭϱ :ĂďůŽŶĞĐŬǉƐŬůĄƎƐŬǉƉƌƽŵǇƐůǀ:ĂďůŽŶĐŝŶ͘ E͘ ϭϲ ^ƉŽũĞŶĠƐŬůĄƌŶǇũĂďůŽŶĞĐŬĠ :ĂďůŽŶĞĐŶ͘E͘

ϭ͘ Ϯ͘ ϯ͘ ϰ͘ ϭ͘ Ϯ͘ ϯ͘ ϰ͘ ϱ͘ ϭ͘ Ϯ͘ ϯ͘ ϰ͘ ϭ͘ Ϯ͘ ϯ͘ ϰ͘ ϱ͘

^ƚĂƌĄsŽĚĂ KůŽǀş ŚŽĚŽǀ ŽůŶşZǇĐŚŶŽǀ ŽůŶşWŽůƵďŶǉ ĞƐŶĄ ŽůŶşDĂǆŽǀ WƎşĐŚŽǀŝĐĞ ^ǀŽƌ :ĂďůŽŶĞĐŶ͘E͘ʹZĞĚůŚĂŵŵĞƌ ^ŵƌǎŽǀŬĂ ůďƌĞĐŚƚŝĐĞ :ĂŶŽǀŶĂĚEŝƐŽƵ ŽůŶşWƌǇƐŬ >ƵēĂŶǇ :ŽƐĞĨƽǀƽů ZǉŶŽǀŝĐĞʹ<͘ZŝĞĚĞů ZǉŶŽǀŝĐĞʹůĞŽƉŽůĚZŝĞĚĞů

Pro menší rafinaþní provozy vznikly spoleþné národní správy: • Spoleþná národní správa borských rafinérií skla v Novém Boru • Spoleþná národní správa podnikĤ pro výrobu sklenČných lustrĤ v obvodu Nový Bor a Kamenický Šenov se sídlem v Kamenickém ŠenovČ • Spoleþná národní správa pro výrobu kovové bižuterie v Jablonci n. N. • Spoleþná národní správa pro výrobu drobného sklenČného zboží v Jablonci n. N.

V Ĝíjnu 1946 byl Národním shromáždČním zákonem þ. 192/1946 Sb. schválen dvouletý plán ("dvouletka") s cílem obnovy válkou narušeného hospodáĜství. Cílem ve skláĜství bylo obnovení výroby v pĜedváleþném rozsahu. V roce 1947 byl také pĜipravován pod vedením amerického prezidenta Trumana MarshallĤv plán, jehož cílem bylo poskytnout znaþnou hospodáĜskou pomoc EvropČ, aby tak pĜedešli vzestupu komunistického hnutí. Evropské zemČ si byly vČdomy neopakovatelné šance a ty, které jej pĜijaly, se rychle hospodáĜsky vzpamatovaly z pováleþné krize. Pod nátlakem SovČtského svazu jsme tento plán odmítli a posunuli se o další krok k únoru 1948.

Z pĜíbČhĤ, které lze zmínit jako pĜíklad této doby, bych ráda uvedla pĜíbČh rodinného podniku LobmeyrĤ z VídnČ. Týká se pĜedevším Stephana Ratha, který patĜil ϰϰ

k patriotĤm Kamenického Šenova a zdejší luxusní produkce foukaného, broušeného a rytého skla.

^ƚĞƉŚĂŶZĂƚŚƉĂƚƎŝůŬŶĢŵĞĐŬǉŵŽďēĂŶƽŵ͕ŬƚĞƎşŶĞďǇůŝŽĚƐƵŶƵƚŝ͕ĂďǇƉŽŵŽŚůŝǌĂƵēŝƚēĞƐŬĠƐŬůĄƎĞ͘:ĞŚŽ ĞŶƚƵƐŝĂƐŵƵƐĂƐŵǇƐůƉƌŽƉƌĞĐŝƐŶŽƐƚĚŽĚŶĞƐƚƌĂĚƵũşǎŝǀĠƉƎşďĢŚǇ͕ŬĚǇƐƚĂƌǉƉĄŶƐƚĄůǀĞƐŬůĄƌŶĢƵ:şůŬƽƐĞ ƐǀŽƵŚƽůŬŽƵĂƓƉĂƚŶĠŬƵƐǇƌŽǀŶŽƵƐƌĄǎĞůŽĚŶĂƓşŬŽǀŝǌǀŝĚůŝēŬǇ͕ĂďǇƐĞǀƽďĞĐŶĞĚŽƐƚĂůǇĚŽĐŚůĂĚşĐşƉĞĐĞĂ ĂďǇŶĞďǇůǇǌĂƉŽēşƚĄǀĄŶǇĚŽǀǇƌŽďĞŶǉĐŚŬƵƐƽ͘:ŝŶǉƉƎşďĢŚ ƉŽƉŝƐƵũĞ ƐƚƌĂĐŚƐŬůĄƎƽǌũĞŚŽ ƉƎşƚŽŵŶŽƐƚŝƉƎŝ ĚşůĞĂƚĂŬƌĂĚĢũŝůƵǆƵƐŶşŬƵƐǌĂŚŽĚŝůǇ͕ŶĞǎĂďǇƐĞĚŽƐƚĂů^ƚĞƉŚĂŶŽǀŝĚŽƌƵŬŽƵĂƚĞŶďǇũĞũŽŬĂŵǎŝƚĢƉƎŝũĂů ũĂŬŽ ƐƚĂŶĚĂƌĚ ƉƌŽ ĐĞůŽƵ ǌĂŬĄǌŬƵ͘ KǀƓĞŵ ^ƚĞƉŚĂŶ ZĂƚŚ ƉĂƚƎŝů ŵĞǌŝ ƚǇ͕ ŬƚĞƎş ǌĚĞũƓş ƉƌŽƐƚƎĞĚş ŵŝůŽǀĂůŝ͕ Ă ƉĂƚƎŝůŽŬũĞŚŽƚĞƌŝƚŽƌŝƵŽďĐŚŽĚŶşŚŽƷƐƉĢĐŚƵ͘ZĂƚŚŽǀĠ;ŶĄƐůĞĚŽǀŶşĐŝ>ŽďŵĞǇƌƽͿŶŝŬĚǇŶĞǀůĂƐƚŶŝůŝƐŬůĄƌŶƵĂ ŬĚǇǎŶĢũĂŬŽƵǀǉƌŽďŶƵ͕ƚĂŬƐǀŽũşďƌƵƐşƌŶƵĂƌǇƚĞďŶƵ͘ǇůŝŶŽƐŝƚĞůŝĞƐƚĞƚŝŬǇŵŽĚĞƌŶǇĂďǇůŝƚŽƉƌĄǀĢŽŶŝ͕ŬĚŽ ƉƎĞĚƐƚĂǀŝůŝ ƉƌǀŶş ƐŬůĞŶĢŶǉ ƐŽƵďŽƌ ĂƌĐŚŝƚĞŬƚĂ ĚŽůĨĂ >ŽŽƐĞ͘ ŽŬĂǌƵũĞ ƚŽ ũĞũŝĐŚ ĨůĞǆŝďŝůŝƚƵ Ă ƐĐŚŽƉŶŽƐƚ ǀǇĐşƚŝƚ ēĂƐ ƉƌŽ ǌŵĢŶƵ͕ ŽƉƌŽƚŝ ũĞũŝĐŚ ƚƌĂĚŝēŶş ƌŽůŝ ĐşƐĂƎƐŬŽͲŬƌĄůŽǀƐŬĠŚŽ ĚŽĚĂǀĂƚĞůĞ ƐŬůĂ ŶĂ Ěǀƽƌ͕ ŬƚĞƌǉ ũŝǎ ŶĞĞǆŝƐƚŽǀĂů͘^ƚĞƉŚĂŶZĂƚŚƐĞǌĂďǉǀĂůƌǇƚŝŶŽƵĂďƌƵƐĞŵƐŬůĂŶĂƚŽůŝŬƉŽĚƐƚĂƚŶĢ͕ǎĞĚŽŬĄǌĂůŶĞũĞŶǀǇƐƚĂǀĢƚ ĐĞůǉ ƉŽĚŶŝŬ ƉƌŽ ƚĞŚĚĞũƓş ƉŽǀĄůĞēŶĠ ĞƐŬŽƐůŽǀĞŶƐŬŽ͕ ĂůĞ ĚŽŬĄǌĂů ǀǇďƵĚŽǀĂƚ ŶŽǀŽƵ ƚƌĂĚŝĐŝ͕ ŬƚĞƌŽƵ ŶĂŬŽŶĞĐ ƉƎŝũĂůŽ ǌĚĞũƓş ƉŽŚƌĂŶŝēş ũĂŬŽ ǌŶĄŵŬƵ ĚŽŬŽŶĂůŽƐƚŝ Ă ĐŝƚůŝǀŽƐƚŝ ǀƌĂĨŝŶĂēŶşŵ ƎĞŵĞƐůĞ͘ ŶĄŵ ũĞ ŝ ^ƚĞƉŚĂŶƽǀ ŶĞƐŬŽŶĂůǉ ĂƐŬĞƚŝƐŵƵƐ͕ ǀŶĢŵǎ ǌĚĞ ǎŝů ƉŽ ĚƌƵŚĠ ƐǀĢƚŽǀĠ ǀĄůĐĞ͘ EĂŬŽŶĞĐ ŝ ŽŶ ŽĚĞƓĞů ĚŽ ZĂŬŽƵƐŬĂ͘ĂŶĞĐŚĂůƉŽƐŽďĢǀ<ĂŵĞŶŝĐŬĠŵaĞŶŽǀĢƐǀƽũĚƽŵŝĐĞůŽƵƐďşƌŬƵƐŬůĂƌŽĚŝŶŶĠĨŝƌŵǇ͕ŬƚĞƌŽƵƐŝ ƉƎŝǀůĂƐƚŶŝů ƐƚĄƚ͘ ŽĚŶĞƐ ƐĞ ƐŶĂǎş WĞƚĞƌ ZĂƚŚ ǌşƐŬĂƚ ƚƵƚŽ ƐďşƌŬƵ ĂůĞƐƉŽŸ ŽĨŝĐŝĄůŶĢ ǌƉĢƚ ĚŽ ƌŽĚŝŶŶĠŚŽ ǀůĂƐƚŶŝĐƚǀş Ɛƚşŵ͕ ǎĞ ǌƽƐƚĂŶĞ ǀǇƐƚĂǀĞŶĂ ǀŵƵǌĞƵ ƐŬůĂ ǀ<ĂŵĞŶŝĐŬĠŵ aĞŶŽǀĢ͘ WƌŽ ĚŽŬƌĞƐůĞŶş ƉƎşƐƚƵƉƵ ƌŽĚŝŶǇ ZĂƚŚƽ ŬĞĐŚƽŵ ĚŽŬůĄĚĄ ĞŶŽƌŵŶş ƷƐŝůş WĞƚĞƌĂ ZĂƚŚĂ͕ ŬƚĞƌǉ ƉŽ ƌŽĐĞ ϭϵϴϵ ƉƎŝĐĞƐƚŽǀĂů ĚŽ ĞƐŬŽƐůŽǀĞŶƐŬĂ Ă ǀ<ĂŵĞŶŝĐŬĠŵ aĞŶŽǀĢ ƉƽƐŽďŝů ĚŽ ƌŽŬƵ ϮϬϬϴͬϵ ƐĞ ƐǀŽƵ ĨŝƌŵŽƵ ^ŬůĄƎƐŬǉ ĂƚĞůŝĠƌ WĞƚĞƌ ZĂƚŚ͕ ŬƚĞƌǉ ƉŽĚƉŽƌŽǀĂů ǌĚĞũƓş ƌĂĨŝŶĠƌǇ ŝ ƐŬůĄƌŶǇ ǀƉƌŽĚƵŬĐŝ ǀǇƐŽŬĠŚŽ ƎĞŵĞƐůĂ Ă ƵŶŝŬĄƚƽ ƉƌŽ ƐǀŽƵ ŝ ǀşĚĞŸƐŬŽƵƐƉŽůĞēŶŽƐƚ͘

ϰϱ

ϲ͘

ϭϵϰϴϱϬ͘>d͗E^dhW
ProbČhla druhá vlna znárodnČní podnikĤ. Do znárodĖování mČly být zahrnuty pouze podniky nad 50 zamČstnancĤ, ale brzy na to byly znárodnČny i menší podniky. Koncem roku 1948 pracovalo již více jak 95% zamČstnancĤ prĤmyslu ve státním sektoru. Následovala masová likvidace soukromého Ĝemesla, maloobchodu i živností. Po pĜevzetí zbylých skláĜských podnikĤ se rozšíĜily národní podniky z 16 na 23 o: Harrachvoské sklárny n.p. Harrachov Borokrystal, n.p. Nový Bor Spojené lustrárny, n.p. Kamenický Šenov Preciosa, prĤmysl imitovaných drahokamĤ, n.p. Jablonec n. N. Kovová bižuterie, n.p. Jablonec n. N. Krystalerie, n.p. Jablonec n. N. Železnobrodské sklo, n .p. Železný Brod

Již v roce 1947 se pĜipravovala první hospodáĜská pČtiletka. Navazovala na dvouletku, která ještČ nebyla tolik organizovaná a plánovaná jako nový pČtiletý plán. Cílem bylo dosažení vysokého stupnČ zprĤmyslnČní, zejména podporou tČžkého prĤmyslu, které mČlo vést k zvýšení životní úrovnČ a vyspČlosti zemČ. Snahou bylo odstranit územní nerovnosti. První pČtiletý plán byl schválen zákonem þ. 241/1948 Sb. a stanovil plán na léta 1949-1954. Ovšem již roku 1950 se projevily ze strany SSSR tlaky na zvýšení nárĤstu výroby tČžkého a chemického prĤmyslu. Pro skláĜský prĤmysl, který patĜí pod lehký prĤmysl, znamenala tato orientace útlum a potlaþení. Z vedoucích a Ĝídících pozic byli odvoláni kvalifikovaní lidé a degradováni na post Ĝadových úĜedníkĤ v lepším pĜípadČ. Dosazováni místo nich byli straníci, kteĜí kolikrát o výrobČ skla nevČdČli vĤbec nic. Fabrikanti byli zbaveni majetku i postavení. I mnoho národních správcĤ ustanovených po válce pro správu národních podnikĤ upadlo v nemilost, zejména ti, kteĜí zabránili odsunu nČkterým NČmcĤm, aþkoli bez nich by skláĜská výroba nemohla vĤbec pokraþovat (viz rámeþek osudy národních správcĤ).

ϰϲ

Pro skláĜský prĤmysl byl stanoven jasný plán. ZmČna orientace výroby spotĜebního (zbytného a luxusního) zboží na obor technického skla v návaznosti na rozvoj ostatních prĤmyslových sektorĤ, pĜestože výroba a zušlechĢování užitkového a luxusního skla udČlalo z ýeskoslovenska svČtovou velmoc a ze zahraniþního obchodu plynuly tolik potĜebné devize. Klasický vývozní sektor se zmČnil na výrobu pro tuzemsko a export nepĜímý. Dalším cílem bylo snížení poþtu zamČstnancĤ v oboru užitkového skla a jejich pĜesun k technickému sklu. Nadbytek pracovníkĤ byl spatĜován zejména v nČmeckém obyvatelstvu, které nebylo odsunuto a nyní už nebylo zapotĜebí, protože þeské dČlníky už stihli zapracovat. Sklo se mČlo stát materiálem nahrazující užívané konstrukþní materiály jako mČć, bronz, olovo, nerez ocel, dural, tvrdé dĜevo. MČlo sloužit zejména prĤmyslu a stavebnictví. Závody se pĜestavovaly na výrobu technického skla. sĄĐůĂǀ &ĂŶƚĂ ďǇů ũĞĚŶşŵ ǌŶĄƌŽĚŶşĐŚ ƐƉƌĄǀĐƽ͘ EĞǎ ŶĂƐƚŽƵƉŝů ĚŽ ƚĠƚŽ ĨƵŶŬĐĞ͕ ƉƌĂĐŽǀĂů ũĂŬŽ ƎĞĚŝƚĞůǀŶƚŽŶşŶĚŽůĞ͘ǇůĚŽďƌǉŵŽƌŐĂŶŝǌĄƚŽƌĞŵ͕ŵĢůĚŽďƌǉǀǌƚĂŚŬƉƌĂĐŽǀŶşŬƽŵĂǀǉũŝŵĞēŶǉ ǀǌƚĂŚŬǀǉǌŬƵŵƵ͕ĐŽǎďǇůŽǀƚĠƚŽĚŽďĢŶĞǀşĚĂŶĠ͘<ŽůĞŵƌŽŬƵϭϵϱϲƐĞƐĞƚŬĂůƐũĞĚŶşŵǌĞƐǀǉĐŚ ďǉǀĂůǉĐŚǌĂŵĢƐƚŶĂŶĐƽ͕ŬƚĞƌǉŚŽŽďǀŝŶŝůǌƉŽƓŬŽǌĞŶşƉƌĄǀũĞĚŶŽŚŽŵůĂĚşŬĂǌĂǀĄůŬǇǀdĂƐŝĐşĐŚĂ ǀǇƵǎŝůǀůŝǀŶĂKs<^ǀĞƐŬĠ>şƉĢŬũĞŚŽŽĚƐƚƌĂŶĢŶşǌĨƵŶŬĐĞ͘:ĞŚŽƉƌŽŶĄƐůĞĚŽǀĄŶşŶĞƐŬŽŶēŝůŽ ĂŶŝ ƉŽ ũĞŚŽ ƉƎĞŵşƐƚĢŶş ĚŽ >ŝďŽĐŚŽǀŝĐ͕ ŬĚĞ ƉŽ ĚůŽƵŚŽĚŽďĠŵ ƓŝŬĂŶŽǀĄŶş ŽŶĞŵŽĐŶĢů Ă ďƌǌǇ ǌĞŵƎĞů͘ƌƵŚǉƉŽŶĢŵŶĂƐƚƵƉƵũşĐşƎĞĚŝƚĞůďǇůƵǎǌŬĄĚƌŽǀĠŚŽǀǉďĢƌƵ͕ĂůĞďǇůƚŽƐŬůĄƎǌƌŽĚŝŶǇ ƌĞĞŵŝŐƌĂŶƚƽ͕ ŬƚĞƎş ƐĞ ƉŽ ǀĄůĐĞ ǀƌĄƚŝůŝ ǌ&ƌĂŶĐŝĞ͘ şŬǇ ũĞŚŽ ƐŬǀĢůĠ ǌŶĂůŽƐƚŝ ĨƌĂŶĐŽƵǌƓƚŝŶǇ ŚŽ ǀǇƵǎŝůĂƚĞŚĚĞũƓşďĞǌƉĞēŶŽƐƚŶĂƌŽēŶşƉŽƐůĄŶş͕ƉŽũĞŚŽǎƐƉůŶĢŶşŵƵƉƎŝƐůşďŝůĂŶĄǀƌĂƚĚŽĨƵŶŬĐĞ͕ ƚŽ ǀƓĂŬ ŶĞƐƉůŶŝůĂ Ă ŶĞĐŚĂůĂ ĚůŽƵŚŽĚŽďĢ ũĞŚŽ Ă ƌŽĚŝŶƵ ǀŶĞƐŬƵƚĞēŶĠ ŶŽƵǌŝ Ă ĐŚƵĚŽďĢ͕ ĐŽǎ ǌĂŶĞĐŚĂůŽŶĂũĞŚŽǌĚƌĂǀşŶĄƐůĞĚŬǇĂǌĞŵƎĞůǀĞůŵŝŵůĂĚǉ͘ (DvoĜák, 2009)

Do skláĜského prĤmyslu nešly žádné investice od roku 1938 až do 50. let. Fakt, že bČhem krizové váleþné situace neproudily investice do skláĜství, je tĜeba vnímat jako odpovČć na zbytnost skla v porovnání s potĜebami zachovat chod dĤležitČjších odvČtví. Tak je tĜeba vnímat prioritu pĜi zmČnČ orientace þeského skláĜství v dobČ všeobecné krize. Ovšem v 50. letech se nejednalo o krizi, ale ideologii. Sklárny byly zchátralé a užitkové sklo se dostalo na okraj zájmu, jako zbytné sklo, které není potĜeba pro bČžné dČlnické obyvatelstvo. Zaostávali jsme v technickém a technologickém pokroku, oproti zbytku svČta, který pĜecházel hned po válce na strojovou výrobu. Zavíraly se školy zamČĜené na užitkovou výrobu, v roce 1952 byla zastavena þinnost Odborné skláĜské školy v Kamenickém ŠenovČ, stejnČ tak ve škole v Novém Boru. Školy ideovČ ϰϳ

neodpovídaly tehdejšímu politickému zamČĜení ani tehdejšímu zamČĜení výroby na tČžký prĤmysl. Zánik škol byl kompenzován zĜízením školy chemicko-technologického smČru. Exportovat pĜímo nemohly nejen soukromé podniky, ale ani národní. V roce 1948 vznikla akciová spoleþnost pro vývoz skla Skloexport. Tento podnik se stal monopolním vývozcem veškerého skla. ZmČna orientace nenastala jen ve výrobní struktuĜe, ale také ve vývozní. Vývoz do západních zemí byl zatížen vysokými cly ze strany USA a evropských státĤ. Abychom nebyli závislý na vývozu do kapitalistických zemí, byl vývoz smČĜován hlavnČ do SovČtského svazu a dalších zemí lidové demokracie. Pro zvýšení odbytu na tuzemském trhu byly aplikovány nesmyslné cenové politiky podle hesla: „vČtší odbyt, menší zisk, který nakonec výrobním i distribuþním podnikĤm pĤjde jen k dobru.“ V roce 1950 bylo dosavadních 23 národních podnikĤ zrušeno a místo nich vzniklo 41 nových. JeštČ více se zhoršila kvalita vedení podnikĤ z hlediska Ĝízení. Spolu s nedostatkem kvalifikovaných pracovníkĤ tato kombinace logicky negativnČ ovlivnila i kvalitu výroby. Paradoxem bylo, že jsme v 50. a 60. letech museli zaþít dovážet sklenČné polotovary z NDR a Maćarska, protože jich u nás nebylo dostatek. Tento fakt spolu s uvČdomČním si, že skláĜský prĤmysl pĜináší tolik potĜebné devize, vedl k investicím do prĤmyslu užitkového skla a pomalu se navracel význam skláĜského prĤmyslu. PĜistoupilo se k rekonstrukcím a stavbám nových skláren. V listopadu 1951 došlo opČt k reorganizaci Ĝízení. Ministerstvo prĤmyslu se rozdČlilo na nČkolik ministerstev a byla zrušena generální Ĝeditelství, která nahradily hlavní správy pro jednotlivá výrobní odvČtví þi jen obory. SkláĜský a keramický prĤmysl byl zaĜazen pod lehký prĤmysl. V roce 1955 se hlavní správa rozdČlila na tĜi: ruþní výroba skla, strojní výroba skla a jemná keramika. V roce 1953 byly slouþeny podniky Borské sklárny, Borokrystal a UmČlecké sklo do Borského skla. Hlavní správy rozhodovaly o všem. Centrální systém Ĝízení byl naprosto neflexibilní, neefektivní a nároþný na administrativu. V roce 1958, kdy se zjistilo, že dosavadní zpĤsob Ĝízení nefunguje. Byly zrušeny hlavní správy a vytvoĜeny „stĜední þlánky Ĝízení“ organizované jako sdružení podnikĤ v þele s generálním Ĝeditelstvím nebo jako oborový podnik. Užitkové sklo patĜilo pod

ϰϴ

Sdružení podnikĤ užitkového skla VHJ (výrobní hospodáĜské podniky), Nový Bor a zahrnovalo podniky: a) Borské sklo b) Sklárny ýeský kĜišĢál – Chlum u TĜebonČ c) PodČbradské sklárny d) Sklárny Bohemia – Josefodol e) Karlovarské sklo – Moser f) Sklárny KvČtná g) Pánvárny Hrob h) Slovenské sklárny V tomto roce došlo také k pĜesunu Ĝízení Sdružení prĤmyslu užitkového skla z Prahy do Nového Boru. Tento pĜesun mČl pozitivní vliv na region. ěízení bylo v regionu, a tudíž se skuteþnČ vČdČlo co se zde dČje. Jednalo se o kvalifikované vysokoškolsky vzdČlané lidi, což zvyšovalo intelekt regionu. Opaþný jev nastal po sametové revoluci (1989), kdy se sídla podnikĤ pĜesunula zpČt do Prahy. Vysokoškolsky vzdČlaní lidé zde nemohli najít uplatnČní, protože v regionu zĤstávala jen výroba. V Ĝíjnu 1958 byl schválen zákon o II. PČtiletce s výrazným zpoždČním. PČtiletka mČla probíhat v letech 1956-1960, ale stala se fiaskem. V praxi se ukázalo, že dlouhodobé plánování nepĜináší oþekávané optimální výsledky. Reálné chování ekonomických subjektĤ bylo zcela jiné, než pĜedpokládala teorie. Podniky se snažily získat co nejmČkþí úkoly plánu a pĜi co nejmenší námaze maximalizovat své mzdy a zisk. Nadsazovaly požadavky na materiál, investice, náklady, a tím se mj. zvyšovaly ceny. Ukazatel produktivity práce byl odvozený od objemu hrubé výroby. Vlastní výrobek, jeho využitelnost, kvalita nebyl podstatný, staþilo množství vyprodukované s co nejmenším úsilím. Výrobky, jejichž produkce byla nároþnČjší se, nevyrábČly, pĜestože po nich byla poptávka. Už v roce 1956 se v rámci KSý zaþalo hovoĜit o potĜebČ reformy. Nástup Chrušþeva k moci v SSSR a odstranČní Stalinova kultu pozitivnČ motivovala i satelitní zemČ sovČtského vlivu. Diskuse o reformách ovšem nemohla pĜekroþit ideologické ϰϵ

bariéry a pojmenovat skuteþné pĜíþiny problémĤ. Kritika samotné podstaty systému by byla nebezpeþná. Proto byla výsledkem reforma, realizovaná v letech 1958-1960. Byla nazvána podle vedoucího týmu odborníkĤ, námČstka pĜedsedy Státního úĜadu plánovacího Kurta Rozsypala (tzv. Rozsypalova reforma). Prvním krokem byla reorganizace podnikĤ, z nichž byly vytvoĜeny výrobnČ hospodáĜské jednotky. Ty mČly Ĝídit podniky pružnČji, než ministerstva. Dalším bodem reformy byla snaha vytvoĜit systém hmotné pobídky podnikĤ i zamČstnancĤ. TĜetím bodem pak byla úprava mzdových tarifĤ na reálný stav. Reforma byla prvním pokusem vylepšit systém, založený ale v zásadČ na nefungujících principech. Proto se na poþátku šedesátých let zhroutila.

Pohled na þeskoslovenské – þeské skláĜství z jiného úhlu SkláĜství prožívalo svĤj vlastní pĜevrat. První vlna šoku byla za ním a noví skláĜi se postupnČ zapracovávali do stanovených úkolĤ. Výroba si postupnČ sedala za cenu, o které se dnes mnoho nemluví. Není mnoho zdrojĤ, které by popisovaly tuto dobu ve skláĜství. Na Novoborsku vznikla v roce 2010 samizdatová publikace bývalých vČdeckých a Ĝídících pracovníkĤ skláĜských podnikĤ, kteĜí se dnes sdružují do tzv. SkláĜského klubu. Vydali útlou publikaci vzpomínek, kde se popisují vývojové fáze zdejšího skláĜství. Jedná se sice o popis Severoþeských skláren, které byly zamČĜeny na technické sklo, ale i tak je tato publikace cenným zdrojem informací o této dobČ a lidských osudech ve skláĜství. Vedle lidských osudĤ tČch, kteĜí sklo milovali, a proto šli sloužit i režimu, který je výslednČ exkomunikoval, se tu nacházejí pĜíbČhy nadšencĤ, kterým byla nabídnuta šance, životní úkol, vystavČt jiné progresivnČjší skláĜství, než byla jeho dosavadní vČtšinovČ dekorativní poloha (v ruþnČ foukaném skle). Vedle nich paralelnČ vznikla jiná skupina nadšencĤ, kterým bylo umožnČno vystavČt výzkumný ústav skláĜský a obhájit jeho potĜebnost pro socialistické skláĜství v kontextu zahraniþní konkurence a reálných možnostech ji dostihnout. ýasto se jednalo o zkoušky a improvizace v ovČĜování principĤ fyzikálních vlastností taveniny, která mČla sloužit jako významný podílník na trhu (export). To potvrzují všechna þísla odborného þasopisu SkláĜ a keramik a SkláĜské rozhledy, kde se vesmČs prezentují technické a technologické úseky vývoje a ovČĜování. Vcelku technokratická forma i obsah jasnČ dokládají oproti obecnČjším textĤm ϱϬ

pĜedchozích let, že þasopis se stal kontrolovaným a obava z jakéhokoli komentáĜe s pĜesahem stáhla projevy na výsostnČ badatelské a ovČĜovací studie. ZároveĖ se tím ale potvrzuje i druhá teze, že skláĜství v socialismu mČlo zájem o revizi všech dostupných technologií a nalezení cesty nebo alespoĖ smČru pro znovuzískání pozice na svČtovém trhu. Na Novoborsku se vedle tradiþní ruþní výroby byla pozornost vČnována pĜedevším technologii optických blokĤ a þoþek, které mČly zajistit dĤležitost zdejšímu inovaþnímu hnutí v rámci RVHP (založeno 1949). Z textĤ této doby i z pamČtnických vzpomínek lze vytušit i po tolika letech urþitou dávku nadšení a chuti riskovat, s níž tehdy mladí budovatelé skláĜství oplývali a snažili se s ní zaujmout Ĝeditele závodĤ, aby získali jejich podporu a pĜímluvu na patĜiþném ministerstvu nebo jeho pĜíslušného odboru. Byla to léta vizí, které se dávaly do pohybu za jistých obČtí a souþasnČ s neskuteþným nasazením až bezohledností.

ϱϭ

ϳ͘

^<>\^ds1sϲϬ͕͘ϳϬ͕͘ϴϬ͘>d,

60. léta znamenala významný obrat v pĜístupu ke skláĜskému prĤmyslu. Pro skláĜství nastala investiþní éra, která znamenala rekonstrukci a stavbu nových skláren. NejvýznamnČjší a nejvČtší investiþní akcí byla stavba Kombinátu v Novém Boru – Crystalex, v té dobČ nejvČtší továrna na ruþní výrobu užitkového skla ve stĜední EvropČ. Stavba zapoþala roku 1965 a trvala 26 mČsícĤ. ProvádČla ji jugoslávská firma, protože þeské firmy nebyly schopny tak rychle a levnČ stavbu zrealizovat. Souþástí stavby byl pĜedevším výrobní monoblok zahrnující sedm šesti pánvových pecí, sedm dvoutunových elektrických pecí, dále pak velmi rozsáhlé rafinaþní provozy a desetipodlažní administrativní budovu se vzorkovnou. Souþástí byla i na svou dobu pĜepychová jídelna, zdravotní stĜedisko a svobodárny. Koncepce nové sklárny byla postavena na tradiþní ruþní výrobČ (SkláĜ a Keramik 2008). Avšak v dobČ svého otevĜení v roce 1967 už bylo jasné, že pĤvodní orientace na ruþní výrobu jako jedné velké manufaktury se všemi rafinaþními technikami pod jednou stĜechou je špatná a ve výsledku nereálná i z hlediska technického. Musíme si ale uvČdomit, že plánování provozu vznikalo již v roce 1961, kdy ve svČtČ neexistoval stroj na odlití kalíškĤ a odlivek. ProstČ nikdo nepĜedpokládal, že technický pokrok pĤjde tak moc rychle dopĜedu. Další problém vznikl z naddimenzování kapacit. Ve výsledku nebyli schopni kapacitnČ obsadit kombinát plánovaným poþtem lidí. Ale i tady došlo k odklonu skuteþnosti od plánu, protože pĤvodnČ se poþítalo, že se postupnČ zavĜou sklárny v okolí a pracovníci budou pĜesunuti do Crystalexu. Poptávka po skle byla však obrovská a sklárny mČly dostatek práce, proto se nakonec od tohoto zámČru upustilo. Další skuteþností bylo, že se lidem, kteĜí pracovali ve vzdálenČjší sklárnČ, napĜíklad v Kamenickém ŠenovČ nechtČlo dojíždČt za prací do Nového Boru. V malých sklárnách v okolí zároveĖ došlo v dĤsledku toho k rĤzným specializacím. V té dobČ se 10% výroby spotĜebovávalo u nás a 90% bylo vyváženo do zahraniþí, z toho 60 až 70% užitkového skla. Poptávka po našem zboží byla veliká také proto, že jsme byli cenovČ levnČjší než ostatní zemČ. Cenová úroveĖ byla dána životní úrovní, což z dnešního hlediska mĤžeme pĜirovnat ke konkurenci z ýíny, Mexiku nebo Rumunsku a Turecku. V té dobČ neexistovala výroba v tĜetím svČtČ. Prodejní ceny u nás byly de facto dvojí. Za jedny ceny prodávaly podniky zboží Skloexportu a ten pak za své ceny prodával toto zboží do zahraniþí. ϱϮ

V 60. letech se naplno rozjela automatická výroba v západních zemích, u nás zapoþala se zpoždČním 5 až 10 let. Její nástup nebyl pĜijímán s nadšením, protože se skláĜi báli o práci, ale protože jim bylo slíbeno, že si mzdovČ polepší, tak nakonec návrh podpoĜili. O automatizaci se zasloužil p. Pavlišta, který dĜíve pracoval na automatických linkách pro výrobu lahví. Jelikož se jedná o podobný princip výroby, prosadil nákup prvních dvou linek v roce 1972, které se upravily, a tím zaþala éra automatizace v Crystalexu. V tomto roce pracovalo v Crystalexu okolo 1800 zamČstnancĤ, z toho 180 skláĜĤ, 30 kuliþĤ, 50 rytcĤ a 220 malíĜĤ.

V 70. letech pracovalo ve 121 skláĜských závodech 61 505 pracovníkĤ, ovšem nárĤst zamČstnancĤ od roku 1950 byl zpĤsoben pĜiĜazením jemné keramiky k odvČtví skla. ProbČhla další administrativní reorganizace, kdy „sdružení“ byla pĜemČnČna na trusty, ty však byly v roce 1971 zmČnČny na oborový podnik Užitkové sklo (zrušeno bylo generální Ĝeditelství i podnik Borské sklo) a v roce 1974 zmČnČn název na Crystalex. I v zahraniþním obchodČ nastaly zmČny. Skloexport se stal akciovou spoleþností a jeho akcie byly rozdČleny mezi producenty skla podle jejich podílu na zahraniþním obchodu. TČmi byly Crystalex a Sklo Union. Tím došlo k první privatizaci ovšem státními podniky. Vlastníci akcií získali pĜedkupní právo. V 80. letech došlo postupnČ k ustanovení státních podnikĤ, které se vytváĜely z národních podnikĤ. Z Crystalexu se oddČlil pouze státní podnik Moser a vytvoĜil se státní podnik Crystalex. Krátkou zmínku je tĜeba vČnovat jmenované sklárnČ Moser, která po válce prošla stejnými peripetiemi odsunu a jen díky racionálnímu pĜístupu tehdejšího Ĝeditele/národního správce nedošlo k odsunu tČch NČmcĤ, kteĜí mohli techniku Moser nauþit nové skláĜe. Moser jako sklárna potĜeboval zásadní podporu z centra, aby mohl nastoupit svojí cestu svébytné sklárny. Od pamČtníkĤ, kteĜí v té dobČ se již pohybovali na Ĝeditelství Crystalexu, jsem se dozvČdČla o enormní finanþní podpoĜe, která do Moseru smČĜovala díky právČ spojenému skláĜskému odvČtví, kam spadali i výrobci plochého skla a automatiky a z jejichž obratĤ bylo možné pĜerozdČlit patĜiþné þástky na sanaci zámČru Moser – luxusní sklo z ýeskoslovenska.

ϱϯ

OstatnČ dotýkáme se tu fenoménu, který již dČjinami skláĜství prochází od prvopoþátku. Myslím tím reprezentativní roli skla. I socialistické zĜízení cítilo potĜebu své reprezentace, která nakonec znamenala prodej luxusního skla þeské znaþky. Výraznou kapitolou þeského a þeskoslovenského skláĜství v šedesátých až osmdesátých letech sehrály naše úþasti na mezinárodních veletrzích a výstavách. Zásadními pak mezi nimi byly naše úspČchy na svČtových výstavách EXPO. V Bruselu (1958), Montrealu (1967), Ósace (1970), Vancouveru (1986) a následnČ i v Seville (1992). ýeští a slovenští skláĜi a zejména výtvarníci zde pĜedvedli zcela neþekané kreace do té doby jen dekorativních menších objektĤ.

ϱϰ

ϴ͘

ZK<ϭϵϴϵϵϬ͘>d͗E^dhWdZE1,WZ/E/Wp͕ Z^dZh/WZ/sd/^<>\^<,K WZpDz^>h

Po rozpadu již neudržitelného socialistického hospodáĜství nastala nové éra našeho státního zĜízení a podnikání v nČm. Bylo nutné provést zásadní ekonomické reformy, které kladly dĤraz na význam soukromého vlastnictví, podnikatelské aktivity, konkurenþní prostĜedí a redukci státních výdajĤ na maximální možnou úroveĖ. Byla zrušena omezení v oblasti zahraniþního obchodu, tĜikrát devalvována koruna a uvolnČny ceny. V roce 1991 zaþal rozsáhlý proces privatizace státního majetku. Nejprve šlo o tzv. malou privatizaci, která zahrnovala malé provozovny ochodĤ a služeb.

Ve velké

privatizaci se jednalo o vČtší závody. Zapoþala také kupónová privatizace, která umožĖovala

zakoupit

prostĜednictvím

kupónové

knížky

akcie

vybraných

privatizovaných podnikĤ. K podpoĜe privatizace smČĜovaly také restituce, jejichž smyslem bylo navrátit majetek zabavený po únoru 1948 pĤvodním majitelĤm nebo dČdicĤm (DČjiny zemí Koruny þeské II, 2001). V pĜípadČ skláren probíhaly restituce jen ojedinČle, protože restituþní zákon navracel majetek zabavený po roce 1948 a vČtšina skláren byla znárodnČna nebo zkonfiskována už v roce 1945 a dále. Na Novoborsku se jednalo v zásadČ o dva právoplatné restituþní nároky. V pĜípadČ sklárny Jílek v Kamenickém ŠenovČ byla navrácena rodinČ potomkĤ pĤvodních majitelĤ ýechovým a Jechovým. V druhém pĜípadČ se jednalo o sklárnu na Práchni (obec u Kamenického Šenova), která byla vrácena rodinČ JindrĤ. Ovšem ti ji odmítli. Dnes tato sklárna již neexistuje a zbyl jen komín, který je nákladné demontovat. Poþáteþní nadšení s vidinou lepší budoucnosti využilo mnoho lidí a zaþalo podnikat ve všem možném. NČkteĜí využili pĜíležitosti pro zajištČní své lepší budoucnosti v majetkových podvodech a tunelování velkých firem. Typickým pĜíkladem ve skláĜském prĤmyslu je kauza Skloexportu (viz rámeþek Kauza Skloexport). To se odrazilo v privatizacích, restitucích a majetkovém tunelování a zniþení mnoha firem. ZároveĖ ještČ do roku 1991 pokraþovala transformace skláĜských kombinátĤ (mega-provozĤ) na státní podniky. ZároveĖ se ale od nich odtrhávaly jednotlivé provozy(sklárny), jakým byl napĜíklad Crystalex se sídlem v Novém Boru. ϱϱ

V roce 1989 se od státního podniku Crystalex oddČlily: Sklárna Bohemia, PodČbrady a Sklo Bohemia a SvČtlá, které dnes operují na trhu samostatnČ pod vlastním znaþkou. Restrukturalizace Crystalexu pokraþovala odtržením novoborských skláren, které vytvoĜily samostatné spoleþnosti. Z Crystalexu se v roce 1991 oddČlil státní podnik Egermann Exbor (v konkursu), z nČho se v roce 1993 oddČlil Sklo Blažek, Nový Bor, Sklárny ChĜibská, Black & spol., s.r.o., 1993 (v roce 2003 prohlášen konkurz, 2009 zrušen), Sklárny BratĜi Jílkové, s. r.o. 1993 (2005 vyhlášen konkurz, 2009 zrušen). Od roku 1992 vznikají nové provozy a menší sklárny. Do firem zabývající se plochým a obalovým sklem vstoupili zahraniþní investoĜi. V užitkovém skle vznikaly menší hutČ. V období 1991 až 1996 vzniklo 11 nových skláren s užitkovým sklem, z toho 9 bylo postaveno novČ a zbylé využily jiné objekty. Vzniklo okolo 40 velmi malých hutí tzv. ateliérových, z toho 26 na Novoborsku. Dále vzniklo okolo 100 zušlechĢoven skla (Kirsch, 2003). Ve skláĜském prĤmyslu nastalo mnoho zmČn, které vycházely z celkové atmosféry uvolnČní. Novoborská oblast pĜitom mĤže posloužit jako vzorek pĜíkladu celého þeského skláĜství. Zde se privatizovaly sklárny zpĤsoby, které v pĜenesené podobČ známe i z jiných odvČtví prĤmyslu. NapĜíklad dnešní sklárna Egermann (Hantich) byla privatizována tĜemi podnikateli, kteĜí se úþelovČ spojili jen pro tuto transakci. NáslednČ došlo k vyplacení zbylých dvou a ti si založili vlastní sklárny. Dá se dnes jen domýšlet na základČ autentických výpovČdí pamČtníkĤ tohoto divokého procesu, že spojení tĜech bylo úþelové proto, že stávající majitel (ten, který vyplatil zbývající dva) nemČl odbornou znalost o provozu sklárny a tČžko by pĜesvČdþil kvalifikací svého pĤvodního zamČstnání þíšníka o své schopnosti vést sklárnu, proto potĜeboval doporuþující znalosti technologa a skláĜe vyhlášené povČsti. Jiným pĜíkladem byla privatizace sklárny Klára na Polevsku, kterou získal nový majitel bez zjevné praxe a dopustil se tu nČkolika technologických chyb, což pozdČji vedlo k nákladným pĜestavbám pecí. Z Novoborska se etabloval i nový majitel sklárny Harrachov, který pĤvodnČ pracoval v podniku Lustry v Kamenickém ŠenovČ jako podnikový právník. Z výpovČdí pamČtníkĤ privatizace skláren lze snadno pochopit, že vČtšina nových majitelĤ nemČla s Ĝemeslným skláĜstvím žádné zkušenosti a s vedením skláren také ne. ZároveĖ témČĜ všichni mČli schopnost pĜedjímat vývoj a zajistit si výrobní prostĜedek / nástroj (sklárnu) velice rychlým zpĤsobem. NČkteĜí z nových majitelĤ mČli ϱϲ

možnost vycestovat do zahraniþí i v dobČ socialismu, a tím si vytváĜeli kontakty pro své aktivity. Do privátních rukou pĜišla i jedna z nejstarších skláren v ýechách – ChĜibská 1414, která byla typická svým hutním sklem nezamČnitelné barevnosti a designu. Vedle staré hutČ vznikl i provoz nový a rozvoj hutního skla zaznamenával právČ v této dobČ obrovský nástup. Vývoj sklárny ale šel svým smČrem a zĤstaly jen trosky s letopoþtem. Samostatnou kapitolou byla privatizace Crystalexu. Crystalex se privatizoval po transformaci na akciovou spoleþnost a pĜímým prodejem byl prodán pĜedem vybranému vlastníkovi Porcele Plus v roce 1997, která vlastnila také Sklo Bohemia a.s. SvČtlá nad Sázavou a Sklárny Kavalier a.s. v SázavČ. Crystalex byl ve své dobČ svrchovaným výrobcem a exportérem automatického i ruþnČ foukaného skla. Technologicky pĜetrval ve svých velkorysých podmínkách a struktuĜe, která pĤsobila pĜímo megalomansky v pĜípadČ ruþnČ foukaného užitkového skla na šesti a osmi pánvových pecích až do kolapsu Porcely Plus (2008). SamozĜejmČ, že se již tehdy postupnČ omezovala právČ ruþní výroba ve prospČch automatické. Je tĜeba poznamenat i tu skuteþnost, že Crystalex mČl veškeré technologické zázemí pro masovou ruþní výrobu vþetnČ pomocných technických provozĤ, které pokrývaly výrobu dĜevČných a kovových forem, skláĜského náĜadí a vybavení skláĜských hutí. Zde se odehrával vývoj i aplikaþní fáze pĜi hledání a ovČĜování nových materiálĤ nebo napĜ. žáromateriálĤ. Výchozí pozice Crystalexu byla tedy po roce 1989 zcela jiná, než u menších skláren, které se dostaly do soukromých rukou a vČtšina technologického zázemí nebyla kompatibilní se souþasnou špiþkou. Investice do nových sítí þi úsporných systémĤ byly bezpodmíneþnČ nutné, a tak byly novČ vznikající sklárny þi zprivatizované sklárny od poþátku zatíženy vysokými finanþní náklady do zázemí a vybavenosti. V souvislosti s privatizací a financováním þeského skláĜství po roce 1989 nesmíme zapomenout, že neplatila souþasná striktní naĜízení bank o tvrdém provČĜování žadatele. NovČ vzniklé spoleþnosti a majitelé skláren vázaly novČ nabytý majetek k podnikatelským úvČrĤm na základČ svého podnikatelského zámČru. Ovšem vše se teprve budovalo, a tak i regulativy a kontrolní mechanismy teprve vyrĤstaly s praxí. ObecnČ ale þeské skláĜství patĜilo k ekonomicky funkþnímu odvČtví a úvČrování pro start podnikání nebyl v zásadČ problém. ZmiĖuji to zámČrnČ v kontrastu s dnešní situací, ϱϳ

kdy úvČrování skláĜství je témČĜ neproveditelné, protože tento obor je na þerné listinČ všech bankovních domĤ vzhledem k ekonomickým výsledkĤm, zkušenosti z minulosti a nejasným vyhlídkám. Proto jsou také nejþastČji úvČry poskytovány zahraniþními spoleþníky nebo soukromými subjekty. Privatizaþní vlna probíhala nejen ve výrobních podnicích, ale také v exportním podniku. Takovým byl ve své dobČ Skloexport, jehož kauzu popisuji níže.

<ĂƵǌĂ^ŬůŽĞǆƉŽƌƚ ^ŬůŽĞǆƉŽƌƚďǇůƉŽƉƌǀĠƉƌŝǀĂƚŝǌŽǀĄŶũĞƓƚĢǀĚŽďĢƐŽĐŝĂůŝƐŵƵ͕ǀƌŽĐĞϭϵϳϮ͘:ĞŚŽŵĂũĞƚĞŬďǇůŽĐĞŶĢŶŶĂϳϬ ŵŝů͘<ēĂƌŽǌĚĢůĞŶŶĂϳϬϬĂŬĐŝşƉŽϭϬϬϬϬϬ<ē͘sƌŽĐĞϭϵϵϭƌŽǌŚŽĚůĂǀĂůŶĄŚƌŽŵĂĚĂŽƐŶşǎĞŶşƵƉƐĂŶĠŚŽ ǌĄŬůĂĚŶşŚŽŬĂƉŝƚĄůƵŶĂϮϱϵϬϬϬϬϬ<ēĂƐŶşǎĞŶşŶŽŵŝŶĄůŶşŚŽĚŶŽƚǇĂŬĐŝĞŶĂϯϳϬϬϬ<ēƉƎŝǌĂĐŚŽǀĄŶşƉŽēƚƵ ϳϬϬŬƐĂŬĐŝş͘sƌŽĐĞϭϵϵϮďǇůŽǌĄŬůĂĚŶşũŵĢŶşƐƉŽůĞēŶŽƐƚŝϰϬϴϴϬϬϬϬϬ<ē͘sďƎĞǌŶƵϭϵϵϲƐĞƉƎĞĚƐĞĚŬǇŶş ƉƎĞĚƐƚĂǀĞŶƐƚǀĂ^ŬůŽĞǆƉŽƌƚƵƐƚĂůĂZĞŐŝŶĂZĄǌůŽǀĄ͘^ŬůŽĞǆƉŽƌƚƉƎŝƓĞůǀůĞƚĞĐŚϭϵϵϲĂϭϵϵϳŽǀşĐĞŶĞǎƉƽů ŵŝůŝĂƌĚǇ ŬŽƌƵŶ ƉƎŝ ƚƌĂŶƐĂŬĐşĐŚ Ɛ ĂŬĐŝĞŵŝ Ă ƉƎŝ ƉƎĞǀŽĚĞĐŚ ŵĂũĞƚŬŽǀǉĐŚ ƉŽĚşůƽ ǌĞ ƐǀǉĐŚ ǌĂŚƌĂŶŝēŶşĐŚ ǌĂƐƚŽƵƉĞŶş͘&ŝƌŵĂĚůƵǎŝůĂ<ŽŵĞƌēŶşďĂŶĐĞĂŝǀŶŽďĂŶĐĞĚŽŚƌŽŵĂĚǇƚĠŵĢƎϭ͕ϰŵŝůŝĂƌĚǇŬŽƌƵŶĂƐƚĄƚŶşŵƵ ƌŽǌƉŽēƚƵĚĂůƓşĐŚǀşĐĞŶĞǎϬ͕ϳϱŵŝůŝĂƌĚǇŬŽƌƵŶ͘ ƌƵŚŽƵƐƉŽůĞēŶŽƐƚ^ŬůŽĞǆƉŽƌƚ'ƌŽƵƉǌĂůŽǎŝůĂƌŽĚŝŶĂZĄǌůŽǀĠǀƌŽĐĞϭϵϵϰ͘sůĞĚŶƵϭϵϵϴǌĂēĂů^ŬůŽĞǆƉŽƌƚ ƉƌŽƉŽƵƓƚĢƚ͘ EĂ ũĂƎĞ ǀ ƌŽĐĞ ϭϵϵϴ ǌĂŚĄũŝůĂ ƉŽůŝĐŝĞ ƚƌĞƐƚŶş ƐƚşŚĄŶş ZĄǌůŽǀĠ Ă ĚĂůƓşĐŚ ůŝĚş͘ sŝŶŝůĂ ũĞ ǌĞ ǌŶĞƵǎşǀĄŶşŝŶĨŽƌŵĂĐş ǀŽďĐŚŽĚŶşŵƐƚǇŬƵ͘sēĞƌǀŶƵϭϵϵϴƉŽƐůĂůĂƐŽƵĚŬǇŶĢZĄǌůŽǀŽƵĚŽǀĂǌďǇ͘KĚƌŽŬƵ ϭϵϵϵũĞƐƉŽůĞēŶŽƐƚǀůŝŬǀŝĚĂĐŝ͘sƉƎşƉĂĚƵďǇůƉƽǀŽĚŶĢƐƚşŚĂŶǉŝũĞũşŽƚĞĐ^ƚĂŶŝƐůĂǀZĄǌů͕ǀůŝǀŶǉŬŽŵƵŶŝƐƚĂ͕ ŬƚĞƌǉǀƚĠĚŽďĢǌĞŵƎĞů͘sƌŽĐĞϮϬϬϯƉŽĚĂůƐƚĄƚŶşǌĄƐƚƵƉĐĞŶĂZĄǌůŽǀŽƵĂŶĂĚĂůƓşĐŚƉĢƚůŝĚşǎĂůŽďƵƉƌŽ ƉŽĚĞǌƎĞŶş͕ ǎĞ ǀǇƚƵŶĞůŽǀĂůŝ ^ŬůŽĞǆƉŽƌƚ͘ KĚ ƚĠ ĚŽďǇ ƐŽƵĚǇ ŬĂƵǌƵ ŶĢŬŽůŝŬƌĄƚ ƎĞƓŝůǇ͘ KďǎĂůŽǀĂŶş ďǇůŝ ǌƉƌŽƓƚĢŶŝǀŝŶǇ;ǁǁǁ͘ŝĚŶĞƐ͘Đǌ͕ϮϬϭϮͿ͘

V 90. letech bylo þeské skláĜství na vzestupu jak v obchodČ, tak ve výrobČ. Noví majitelé odmítali pĜitom zĤstat v obchodních svazcích napĜíklad právČ v Skloexporu, který se z jejich pohledu pĜiživoval na ziscích patĜících novČ se rozvíjejícím sklárnám. Poptávka pĜevyšovala nabídku a obchodní zakázky pĜicházely samy na stĤl jednotlivým sklárnám. Bylo proto pĜirozené, že podnikavČ draví majitelé skláren chtČli získat vČtší autonomii i v obchodování a dosáhnout tak na vyšší marže díky pĜímému kontaktu se zahraniþním odbČratelem. Dalo by se ve zkratce Ĝíci, že se rozkládaly veškeré svazy a vazby nejen mezi zabČhlými obchodními podniky a výrobci, ale také mezi výrobci samotnými. Od roku 1989 se nepodaĜilo založit až do souþasnosti jediný svazek, který by napĜíklad garantoval kvalitu výrobce. Pokus o založení skláĜského cechu, který by zamezil devalvaci cen v konkurenþním prostĜedí novoborských producentĤ ruþnČ foukaného skla, zkrachoval hned druhý den po svém založení. Devadesátá léta byla ve ϱϴ

znamení dravosti a každá snaha po regulaci þi kontrole byla vnímaná jako návrat ke komunismu. Tato tendence byla obecnČ rozprostĜená ve spoleþnosti a nevyhnula se ani jejím špiþkám. Spoleþnost odmítala regulativy jakéhokoliv druhu. V prostĜedí þeského skláĜství mČla zmínČná dravost podobu neomezeného pĜejímání výroby. Jak z historického vývoje vyznČlo, byly sklárny vždy profilovány na svĤj sortiment, kterým se snažily oslovit potenciálního zákazníka a vymezit si tak své výluþné postavení na trhu. BČhem socialistického skláĜství jsme byli svČdky ustavení struktury výroby mezi jednotlivé sklárny, které byly spojeny pod Crystalexem takovým zpĤsobem, že každá získala svojí produkþní doménu, které se vČnovala, a kterou dodávala. NČkolikrát se pĜitom stalo, že došlo k razantním omezení pĤvodního nastavení výrobního programu sklárny. Ale na druhé stranČ docházelo k Ĝízenému rozvoji a kontrole produkce v rámci jednoho „mega-podniku“, jakým Crystalex byl. Státní intervence pĜitom byla zásadní pro svČtovou konkurenceschopnost našeho skla. Mluvíme-li o strukturovaném rozložení výroby mezi jednotlivé sklárny, pak mĤžeme napĜíklad jmenovat sklárnu Jílek, která na Novoborsku zajišĢovala objemy ve foukání džbánĤ a karaf a vodních dýmek. Oproti tomu provoz dnešního Egermanna zajišĢoval výhradnČ lazurovaní technologie bohatým brusem a rytinou tak, jak ji známe pod znaþkou Egeremann. Harrachovská sklárna zase trvala na doménČ svého nápojového skla na nožce, v jehož výrobČ dosáhla republikového primátu vedle KvČtné a Lednických Rovných (Slovensko). PrácheĖská huĢ jako jediná dodávala olovnatý kĜišĢál, ovšem její produkce byla determinována pánvovými pecemi oproti vanovým, které byly v PodČbradech a ve SvČtlé nad Sázavou. Toto zabČhlé odlišení produkce a skláren jejich privatizací skonþilo. Každý majitel pĜirozenČ hledí na svĤj zisk a tak dlouhodobČjší hledisko pĤvodnosti produkce zcela ustoupilo do pozadí. Je také tĜeba Ĝíci, že historické sklárny pokraþovaly v nastavených programech. Naopak vkliĖování se do zajeté struktury výroby, pĜebírání vzorĤ a dekorĤ již známých producentĤ, vnesly do novodobé podnikatelské praxe až skláĜské provozy novČ vybudované, bez tradice. V kontextu tehdejší atmosféry je tĜeba ještČ poznamenat, že se všichni výrobci skla (ruþnČ foukaného) zcela programovČ vČnovali chrlení výroby a zastavili veškeré výdaje na reinvestice do technologií a inovací. Privatizaþním procesem se zároveĖ nastartoval konec všem výzkumným pracovištím skláĜským, jejichž výzkumné týmy se rozpadly a dnes þítají jednotlivé zamČstnance oproti bývalým poþtĤm v desítkách a stovkách. ϱϵ

O pĜíznivém vývoji v prĤbČhu 90. let svČdþí také fakt, že jsme v letech 1993 až 1995 byli na pátém místČ ve svČtČ v exportu užitkového skla a na nárĤstu exportu mČla zejména podíl ruþní výroba skla (viz tabulka). dĂďƵůŬĂϭϭ͗sǉǀŽũƉƌŽĚƵŬĐĞƐŬůĂǀƚŝƐ͘ƚƵŶĄĐŚ sǉƌŽďĂǀƚŝƐ͘ ƚƵŶĄĐŚ sǉǀŽǌƐŬůĂǀŵůĚ͘ <ē ĚƌŽũ͗^<WZ

ϵϭ

ϵϮ

ϵϯ

ϵϰ

ϵϱ

ϵϲ

ϵϳ

ϵϴ

ϵϵ

ϮϬϬϬ

ǆ

ǆ

ǆ

ϮϮ

ϲϬ

ϴϬ

ϳϵ

ϴϬ

ϳϴ

ϴϱ

ϯ͕Ϯ

ϱ͕Ϭ

ϱ͕ϰ

ϲ͕ϯ

ϲ͕Ϯ

ϳ͕Ϭ

ϳ͕ϵ

ϴ͕ϴ

ϴ͕ϯ

ϵ͕ϳ

'ƌĂĨϭ͗sǉǀŽũǌĂŵĢƐƚŶĂŶŽƐƚŝǀĞƐŬůĄƎƐŬĠŵƉƌƽŵǇƐůƵǀůĞƚĞĐŚϭϵϵϭͲϮϬϬϬ

ĚƌŽũ͗^<WZ

Pozitivní vývoj exportu ruþnČ foukaného užitkového skla nesl s sebou ještČ jednu zásadní zmČnu ve skláĜství – vysoké mzdy skláĜe, které narostly oproti socialistické praxi. Navíc se otevĜely možnosti vydČlávat i mimo pracovní dny. SkláĜi byli žádaní a nechávali se za to také náležitČ odmČĖovat. Privatizované i novČ vzniklé sklárny, mČly pĜevis poptávek, a jak jsem již výše uvedla, jejich zájem na þemkoliv dlouhodobČjším byl považován za ztrátu. PĜi svých tehdejších obratech disponovali majitelé skláren vysokými maržemi, ale zároveĖ odmítali reinvestovat alespoĖ þást ϲϬ

zisku zpČt do provozu nebo do vývoje technologie þi designu. Vysoké zisky v 90. letech by se dnes daly nazvat „zlatým vČkem“ þeského skláĜství. Možnost výdČlku byla otevĜena i skláĜĤm samotným, pro které to byla souþást jejich motivace. Z vyprávČní pamČtníkĤ se dozvíme, že plat skláĜe se pohyboval mezi 8 – 10 tisíc korunami a s dalšími možnostmi pĜivýdČlku se mohl dostat až k 15 tisícĤm, což umisĢovalo skláĜe v hierarchii dost vysoko, aby si mohl dovolit pĜed tím nepĜedstavitelnou rozmaĜilost až rozhazovaþnost. Prvním, co se zmČnilo v sociálním zaĜazení skláĜe ve spoleþnosti Novoborska, byla jeho velkorysá schopnost utrácet. Mnoho ze skláĜĤ propadlo gamblerství. MČsto Nový Bor v 90. letech vzkvétalo a zdejší pohostinství pĜímo záĜilo. Málokdo tehdy pĜemýšlel, že mĤže být i hĤĜ. Bylo nepĜedstavitelné pĜemýšlet o krizi v dobČ tak hojné na zakázky a po období Ĝízeného socialistického klidu ve skláĜství. SkláĜi se doslova stali novodobou šlechtou a dokázali to o sobČ dávat znát až v pĜehnané míĜe.

ϲϭ

ϵ͘ ϮϬϬϬʹϮϬϭϮEKsD/>E/hDWZ^^<,K ^<>\^ds1 „Zlatý vČk“ þeského skláĜství 1989 – 1995-8 už skonþil, což si mnozí výrobci ruþnČ foukaného skla nechtČjí pĜipustit. Stále jim ještČ dobíhala poptávka po jejich výrobcích. PostupnČ zaþaly rĤst vstupní náklady na výrobu skloviny (energie a suroviny). Majitelé, kteĜí pĜed deseti lety privatizovali sklárny, a dosud je provozují, sice pĜemýšleli, jak efektivnČ zhodnotit získané peníze, ale obraceli se spíše do vedlejších oblastí, jako je zĜizování restaurací a penzionĤ v sousedství svých skláren. Nejdále to dotáhla sklárna Harrachov, která investovala do vlastního pivovaru, pivních lázní, restaurace a svého vlastního muzea. Z novoborských majitelĤ skláren se stali rentiéĜi, kteĜí investovali své zisky do nákupu nemovitostí. V zásadČ se tu zrcadlí fundamentální pĜedpoklad, se kterým noví majitelé skláren šli do privatizací þi nových skláren. Touha po zbohatnutí, nahromadČní majetku tu není mínČna nikterak negativnČ. Ale zcela determinuje následek. PĜevážná vČtšina majitelĤ skláren se tak bČhem deseti let hmotnČ zajistila, aby nestrádala v dobČ chudší. Málokdo z nich ovšem pĜemýšlel jako podnikatel prvorepublikový, který chce pĜedat svĤj podnik mladší generaci svých potomkĤ. A zde stojíme na rozhraní konce „zlatého vČku“ a poþátku deprese, která se ohlásila nástupem asijských výrobcĤ a prvních zkrachovalých skláren díky výhradním dodávkám do jednoho ĜetČzce. Po roce 2000 se ceny ruþnČ foukané skláĜské produkce, byĢ bohatČ rafinované, sráží díky obchodníkĤm, kteĜí vysílají své agenty trvale sem, aby se tu usídlili a založili zde vlastní filiálky nebo jen ukotvili obchodní zájmy do vazeb s dodavateli. Dochází k tomu, že agenti zjišĢují sociální podmínky a životní úroveĖ þeských výrobcĤ skla. Zaþínají stlaþovat ceny o vysoké marže, na které si novoborští producenti již zvykli. Zaþínají rozehrávat „ruskou ruletu“ o zakázce za nejnižší možnou cenu. Objemy pĜitom zĤstávají. V koneþném rozboru to pro výrobce znamená, že jeho výrobní kapacita je plnČ vytížená, ale obdrží mnohem nižší obnos v maržích, než který by kalkuloval ještČ pĜed dvČma lety. Nabízí se argument, proþ se podnikatelé nebránili nČjakým certifikovaným zpĤsobem. Tato aktivita tu byla a neuchytila se právČ díky nespoutanému zpĤsobu podnikání nových majitelĤ skláren. ByĢ se majitelé sešli, aby se dohodli na cenových ϲϮ

hladinách, pod které nepĤjdou ani v konkurenþním boji, netrvalo ani týden a došlo k prvnímu prĤsaku informace, že jeden z nich na sebe strhnul zakázku právČ díky nedodržení dohody. Veškeré gentlemanské dohody tak padaly pod stĤl a otevĜenČ se zaþalo bojovat o zákazníky, kteĜí pĜináší hotové peníze. V novém tisíciletí zaþíná na Novoborsku „houstnout“ atmosféra mezi výrobci skla, kteĜí byli do té doby na výsluní. Svým zpĤsobem pĜichází v úvahu další obranný mechanismus producentĤ skla, znaþka a identita. VČtšina Novoborských výrobcĤ ruþnČ foukaného skla, a to i vþetnČ Crystalexu, se propadla designovČ hluboko za trendy nového milénia. Sklárny se odmítaly podílet na školství, pĜiþemž za první republiky tato spolupráce byla bČžná, a nechtČly investovat do inovativních tvarových a technologických Ĝešení. Výtvarníci postupnČ pĜestali profilovat svojí kreativitu ve prospČch

foukaného

skla.

VČtšina

z nich,

byĢ

absolvovali

vysokou

školu

umČleckoprĤmyslovou nebo jinou novČ vzniklou umČleckou vysokou školu, pĜešla do svého ateliéru. UzavĜení se do ateliérového pojetí skla mČlo svojí analogii již z dob socialismu. Výtvarníci nemČli mnoho šancí, jak uvádČt své návrhy do produkce socialisticky Ĝízeného skláĜství. Dnes však svobodnČjší doba nahrála jejich možnostem, a tak si velká vČtšina výtvarníkĤ zĜizuje svá vlastní studia a soustĜećují se na zpracování skla technikou tavení (pĤvodnČ Libenský-Brychtová). Školení na Vysoké škole umČleckoprĤmyslové zĤstává v plné míĜe zamČĜené na proporci, tvar, kombinatoriku barev a technik. Výstavy klauzur jsou každý semestr navštČvovány i majiteli skláren. ýasto ale dochází k odcizení návrhĤ nebo jejich degradaci na pouhou náhražku pĤvodního principu, Ĝešení. Sklárny nevypisují ceny ani soutČže. Nemají zájem o studenty na praxi. Odmítají spolupráci a spolufinancování projektĤ, které by v budoucnu mohly zajistit autentiþnost jejich produkce. Znaþka Egermann absolutnČ upadá a zastavil se ve vývoji v 90. letech. Dokonce zaþíná snižovat vlastní Ĝady, aby snížil náklady na zpracování skloviny a její následné zušlechtČní. Sklárna Klára na Polevsku nepĜišla se žádnou novou inovací a jediným jejím produktem byla technika stĜíbĜeného skla, která ovšem nevynikla v porovnání s možnostmi, které nabízí. Stala se jen cenovou kalkulací. Crystalex se plnČ soustĜećoval na automatickou produkci užitkového skla a ruþnČ foukané sklo postupnČ utlumoval. PostupnČ nejlepší skláĜi za lepším výdČlkem do menších konkurenþních skláren. Jakoby tím dávali najevo svou nevíru v lepší vývoj ϲϯ

kombinátu s pĜemnoženým stavem technicko-hospodáĜských pracovníkĤ a ponČkud svéráznČ fungujícím Bohemia Crystalex Trading – obchodním reprezentantem Crystalexu. Sklárna Jílek žije vyslovenČ z podstaty své minulosti vodních dýmek, bohatČ broušených pĜejímaných skel se zlatou kresbou (tzv. lišta). NovČ pĜibírá pouze výrobu foukání lustraĜských dílĤ ovšem opČt tradiþního stĜihu. Sklárna Slávia nevyhranČnČ produkuje cokoliv, co pokryje náklady a pĜinese marži, což není jen volbou a cílem producentĤ, ale spíš dĤsledek technologických možností utavit kvalitní sklovinu a vyprodukovat vlastní pĤvodní Ĝadu designĤ, které prostČ majitel sklárny v tuto chvíli nepotĜebuje. Vyrábí pro Indii a Ameriku podle jejich vzorĤ. Sklárna Ajeto v LindavČ jako jediná progresivnČ operuje na trhu. Jejím rodinným stĜíbrem je designér BoĜek Šípek a ten udává tón její znaþce. I zde postupnČ dochází k rozkolu a sklárna se jednu chvíli nachází v tČžké krizi. Nakonec ale upevní svou strategii sklárny produkující italské skláĜské techniky v þeském skláĜském kontextu, a s tímto štítem postupnČ získává na vČhlasu. Ostatní menší studia a tzv. píckaĜi nezasahují do struktury nabídky Novoborské produkce ruþnČ foukaného skla nikterak významnČ. V tČchto studiích vČtšinou chybí vysoká marže a produkce náležitého objemu, který by dovolil vČtší marketingové nakroþení a úvahy o tom, co bude za 5 let. Je to zcela logické a pĜirozené, protože provozovatelé malých skláĜských pícek nemají tíživou zodpovČdnost za vČtší poþet zamČstnancĤ a za nákladné výrobní zaĜízení polykající pĤl milionové ceny za energie. Vedle nezájmu o spolupráci s výtvarníky stagnuje i zájem o investice do inovací technicko-technologického vybavení skláren. Vstupem do Evropské unie jsme se stali souþástí širšího teritoria a zároveĖ získali neþekanČ akceschopné sousedy. Díky strukturálním fondĤm a dotaþním titulĤ Evropské unie si mohli majitelé skláren dopĜát vČtších investic do zmČny výrobního zázemí. Nestalo se tak. V porovnání s polskými producenty skla jsme nevystartovali vþas. To jediné, co jim chybí, je autentický design. Ovšem to nebyl primárnČ cíl jejich podnikání. Jak vidíme pĜi pohledu na polskou produkci ruþnČ foukaného skla, jejich snahou je primárnČ nasytit trh zcela zmČnitelným produktem ovšem cenovČ mnohem dostupnČjším. Nejinak je tomu i s produkcí z Asie. Ta zasahuje do tradiþního tvarosloví nejen Novoborska a nabízí svou levnČjší produkci dokonce

zdejším

rafinérĤm.

Veškeré

obchodní

ĜetČzce

pĜešly

k východním

dodavatelĤm. Klasické evropské znaþky dodávající sklo s tradicí zaþaly využívat ϲϰ

ekonomicky výhodnČjšího þínského a indického producenta skla pro svojí nabídku a udržení marží. dĂďƵůŬĂϭϮ͗sǉǀŽũĞŬŽŶŽŵŝĐŬǉĐŚƵŬĂǌĂƚĞůƽƵǎŝƚŬŽǀĠŚŽƐŬůĂǀůĞƚĞĐŚϮϬϬϬͲϮϬϬϱ

ϮϬϬϭ

ϮϬϬϮ

ϮϬϬϯ

ϮϬϬϰ

ϮϬϬϱ

WƌŽĚƵŬĐĞƐŬůĂǀƚŝƐ͘ƚ dƌǎďǇǀŵůĚ͘<ē sǉǀŽǌǀŵůĚ͘<ē ŽǀŽǌǀŵůĚ͘<ē ^ĂůĚŽǌĂŚƌ͘ŽďĐŚ͘ǀŵůĚ͘<ē

ϵϮ ϴ͕ϵϮ ϭϬ͕Ϯϵϰ ϭ͕ϱϲϴ ϴ͕ϳϮϲ

ϵϰ ϴ͕ϴϴ ϵ͕ϱϮϬ ϭ͕ϳϭϴ ϳ͕ϴϬϮ

ϴϱ ϳ͕ϴϰ ϴ͕ϯϭϭ ϭ͕ϯϳϱ ϲ͕ϵϯϲ

ϳϰ ϲ͕ϳϵ ϴ͕ϴϲϱ ϭ͕ϲϵϲ ϳ͕ϭϲϵ

ϲϳ ϱ͕ϯϬ ϴ͕ϭϰϵ ϭ͕ϳϵϭ ϲ͕ϯϱϳ

ĚƌŽũ͗^<WZ

'ƌĂĨϮ͗sǉǀŽũƉŽēƚƵƉƌĂĐŽǀŶşŬƵǀƵǎŝƚŬŽǀĠŵƐŬůĞ ϭϲϬϬϬ ϭϰϬϬϬ ϭϮϬϬϬ ϭϬϬϬϬ ϴϬϬϬ ϲϬϬϬ ϰϬϬϬ ϮϬϬϬ Ϭ ϮϬϬϭ

ϮϬϬϮ

ϮϬϬϯ

ϮϬϬϰ

ϮϬϬϱ

ϮϬϬϲ

ϮϬϬϳ

ϮϬϬϴ

ϮϬϬϵ

ϮϬϭϬ

ĚƌŽũ͗^<WZ

HospodáĜský útlum

Roky 2008 a 2009 byly pro skláĜský prĤmysl tvrdé, oproti jiným odvČtvím, pro které byl rok 2008 nejlepším rokem, co se týþe ekonomického hlediska. Nejvyšší propad tržeb zaznamenalo právČ užitkové sklo z 5,8 mld. v roce 2007 na 1,8 mld. v roce 2009 (viz tabulka 11). V zamČstnanosti byl propad ještČ drastiþtČjší (viz graf 2). BČhem 2 let se poþet snížil o 4980 zamČstnancĤ. Tyto velké propady v þíslech ale souvisí zejména s uzavĜením nejvČtšího zamČstnavatele v užitkovém skle, Crystalexu, který zamČstnával okolo 5 000 lidí. ϲϱ

Bohemia Crystalex Trading – zkrachovala pĜed 4 lety – Crystalex Nový Bor byl nejvČtším podnikem této skupiny. Hlavní výrobní závod získala spoleþnost Crystalex CZ s.r.o. (dĜíve CBC Invest )s ruským kapitálem. V Crystalexu v Boru pracovalo 1300 lidí pĜed krachem. V útlumu byl však již roky pĜed krizí.

dĂďƵůŬĂϭϯ͗sǉǀŽũĞŬŽŶŽŵ͘ƵŬĂǌĂƚĞůƽƵǎŝƚŬŽǀĠŚŽƐŬůĂǀůĞƚĞĐŚϮϬϬϲͲϮϬϭϬ

ϮϬϬϲ

ϮϬϬϳ

ϮϬϬϴ

ϮϬϬϵ

ϮϬϭϬ

dƌǎďǇǀŵůĚ͘<ē sǉǀŽǌǀŵůĚ͘<ē ŽǀŽǌǀŵůĚ͘<ē ^ĂůĚŽǌĂŚƌ͘ŽďĐŚ͘ǀŵůĚ͘<ē

ϱ͕ϯϴ ϳ͕ϯ ϭ͕ϲ ϱ͕ϳ

ϱ͕ϳϳ ϳ͕ϳ ϭ͕ϲ ϲ͕ϭ

ϱ͕Ϭ ϲ͕ϳ ϭ͕ϲ ϱ͕ϭ

ϭ͕ϳϴ ϯ͕ϴ ϭ͕ϰ Ϯ͕ϰ

Ϯ͕ϯϰ ϱ͕Ϭ ϭ͕ϲ ϯ͕ϱ

ĚƌŽũ͗^<WZ

Pokaždé si v historii technický rozvoj a pokrok vyžádal snížení poþtu zamČstnancĤ a zavírání závodĤ z dĤvodu produktivnČjší výroby. PĜesto zĤstává podíl nároþného užitkového skla, který vyžaduje zruþné skláĜské Ĝemeslníky. Podniky a malé sklárny, které vsadily na tradiþní malosériovou výrobu zatím stále prosperují – Moser, KvČtná, Lindava, Moravia art glass. KvĤli krizi dojde k útlumu, ale ne k zániku. Jak podotýká Ing. Jaroslav Beránek: „ nezaniká skláĜská výroba, ale v hlubokém útlumu je mistrovské skláĜské Ĝemeslo rukodČlné práce a to je velký rozdíl“ (Beránek, 2009). Dnešní pohled na Novoborské sklárny musíme zaþít struþným výþtem. Sklárna Jílek – v konkursu Sklárna Alexandra na Práchni – ve výhasu již rok Sklárna na Práchni – nevratnČ zniþena Sklárna Klára – prošla konkurzem a výhasem – opČt funkþní Sklárna ChĜibská – vyhaslá již 3 rokem Sklárna Ajeto – pĜestavČna na úspornČjší režim Sklárna Slávia - pĜestavČna na úspornČjší režim Sklárna Egermann – prošla pĜestavbou Crystalex – pánvové pece – nejsou již v plánu k nastartování do provozu ϲϲ

ϭϬ͘^Kh^E^/dhEEKsKKZ^
ĚƌŽũ͗^j

ϲϳ

Další z tradiþních odvČtví tohoto regionu – skláĜský prĤmysl, bojuje o pĜežití. Nezanedbatelnou souþástí ekonomiky Libereckého kraje je cestovní ruch. ZemČdČlství je pouze doplĖkovým odvČtvím (ýSÚ). Správní obvod obce s rozšíĜenou pĤsobností Nový Bor se rozkládá v severozápadní þásti Libereckého kraje, sousedí s krajem Ústeckým a se správním obvodem obce s rozšíĜenou pĤsobností ýeská Lípa a Liberec. Krátkým úsekem na severu hraniþí se Spolkovou republikou NČmecko. Správní obvod obce s rozšíĜenou pĤsobností Nový Bor se rozprostírá na území 201 km2 a je tak þtvrtým nejmenším správním obvodem Libereckého kraje. Zaujímá 6,4 % jeho rozlohy. Území správního obvodu zasahuje z velké þásti do Lužických hor a JeštČdského hĜebene, takže je pro nČj typický velký výskyt lesních porostĤ. Podíl lesních pozemkĤ na celkové výmČĜe správního obvodu þiní témČĜ 51 % a zemČdČlská pĤda pĜedstavuje necelých 39 % celkové výmČry. Sídelní strukturu tvoĜí 16 obcí, které tvoĜí sledovanou oblast Novoborsko: Cvikov, Chotovice, Kamenický Šenov, Krompach, Kunratice u Cvikova, MaĜenice, Nový Bor, Okrouhlá, Polevsko, Prysk, Radvanec, Sklalice u ýeské Lípy, Sloup v ýechách, Sluneþná, Svojkov a Svor. Statut mČsta mají pĜidČleny tĜi obce – Cvikov, Kamenický Šenov a Nový Bor. Ke konci roku 2011 žilo ve správním obvodu obce s rozšíĜenou pĤsobností Nový Bor 26 529 obyvatel, což pĜedstavuje 6,0 % z celkového poþtu obyvatel Libereckého kraje. PrĤmČrný vČk obyvatel za správní obvod celkem þinil 40,9 let. Správní obvod Nový Bor je oblastí se silnou prĤmyslovou základnou, skláĜský prĤmysl, odvČtví s mnohaletou tradicí a jedineþností, v posledních letech ztratil svoji dominantní pozici. V závČru roku 2011 bylo úĜadem práce evidováno 1 788 uchazeþĤ o zamČstnání, z toho 1 700 dosažitelných (95,1 % z celkového poþtu). Míra nezamČstnanosti k 31. 12. 2011 þinila 12,25 %. ϲϴ

KďƌĄǌĞŬϰ͗^ƉƌĄǀŶşŽďǀŽĚŽďĐĞƐƌŽǌƓşƎĞŶŽƵƉƽƐŽďŶŽƐƚşEŽǀǉŽƌ

ĚƌŽũ͗^j

Novoborsko se skládá z malých obcí, co do poþtu obyvatel, a tĜí mČst (viz tabulka 14). Historicky je region spjat se skláĜskou výrobou, která je z hospodáĜského hlediska dominantní dodnes. NejvýznamnČjší z hlediska koncentrace skláĜské výroby jsou dnes oblasti Nového Boru, Kamenického Šenova a Polevska, kde se nachází vČtší skláĜské hutČ jako Crystalex CZ s.r.o., Egermann s.r.o. (dále jen Egermann), Sklárna Slávia s.r.o. (dále jen Slávia) , Ajeto spol. s r.o. Czech Glass Craft (dále jen Ajeto) a AveClara s.r.o. v Polevsku. Sklárna Jílek 1905 je od roku 2009 v konkursu a do jejích prostor se bude stČhovat spoleþnost Egermann s.r.o., která opustí huĢ v Novém Boru viz obr. þ. 5.

ϲϵ

dĂďƵůŬĂϭϰ͗WŽēĞƚŽďǇǀĂƚĞů͕ĞŬŽŶŽŵŝĐŬǉĐŚƐƵďũĞŬƚƽĂŵşƌĂŶĞǌĂŵĢƐƚŶĂŶŽƐƚŝǀŽďĐŝ ƐƌŽǌƓşƎĞŶŽƵƉƽƐŽďŶŽƐƚşEŽǀǉŽƌǀƌŽĐĞϮϬϭϭ

ǀŝŬŽǀ ŚŽƚŽǀŝĐĞ <ĂŵĞŶŝĐŬǉaĞŶŽǀ <ƌŽŵƉĂĐŚ <ƵŶƌĂƚŝĐĞƵǀŝŬŽǀĂ DĂƎĞŶŝĐĞ EŽǀǉŽƌ KŬƌŽƵŚůĄ WŽůĞǀƐŬŽ WƌǇƐŬ ZĂĚǀĂŶĞĐ ^ŬĂůŝĐĞƵĞƐŬĠ>şƉǇ ^ůŽƵƉǀĞĐŚĄĐŚ ^ůƵŶĞēŶĄ ^ǀŽũŬŽǀ ^ǀŽƌ ĞůŬĞŵ

WŽēĞƚŽďǇǀĂƚĞůŬ ϯϭ͘ϭϮ͘ϮϬϭϭ

WŽēĞƚĞŬŽŶŽŵ͘ ƐƵďũĞŬƚƽŬϯϭ͘ϭϮ͘ϮϬϭϭ

ϰϰϮϲ ϭϲϲ ϰϬϱϮ ϭϰϭ ϲϭϬ ϯϰϳ ϭϮϬϲϭ ϱϰϰ ϯϳϲ ϰϱϲ ϭϱϴ ϭϰϳϱ ϳϮϴ ϭϮϮ ϭϵϯ ϲϳϰ ϮϲϱϮϵ

ϵϯϰ ϱϯ ϵϰϲ ϰϮ ϭϭϮ ϴϴ ϯϭϵϲ ϭϰϰ ϭϭϯ ϵϭ ϰϴ ϯϰϴ ϮϬϭ ϯϱ ϲϯ ϭϰϴ ϲϱϲϮ

EĞǌĂŵ͘Ŭ ϯϭ͘ϭϮ͘ϮϬϭϭǀй ϭϯ͕ϱ ϭϯ͕ϲ ϭϭ͕Ϭ ϭϯ͕ϲ ϭϰ͕ϭ ϭϰ͕Ϯ ϭϭ͕ϰ ϭϬ͕ϲ ϭϭ͕Ϯ ϭϬ͕Ϯ Ϯϰ͕ϲ ϭϴ͕Ϯ ϭϬ͕ϲ ϭϯ͕ϯ Ϯϭ͕ϰ ϭϱ͕ϳ ϭϰ͕ϮΎ

ĚƌŽũ͗^j

ϳϬ

KďƌĄǌĞŬϱ͗^ŬůĄƌŶǇŶĂEŽǀŽďŽƌƐŬƵǀƌŽĐĞϮϬϭϮ

ǀĞůĂƌĂ :ŝůĞŬϭϵϬϱ

ƌǇƐƚĂůD͘E͘K͘

'ZDEE

^<>ZE^>s/

:dK ƌǇƐƚĂůĞǆ

&ƵŶŬēŶşƐŬůĄƌŶĂƐƚƎĞĚŶşǀĞůŝŬŽƐƚŝ

^ŬůĄƌŶĂǀŬŽŶŬƵƌǌƵ hŬŽŶēĞŶĂƌƵēŶşǀǉƌŽďĂƐŬůĂ

Mezi novoborskými producenty skla najdeme pouze jednoho, který si zaslouží svou rozlohou a výrobní kapacitou nazývat „velkým“ a to je Crystalex CZ s.r.o. V souþasnosti má spuštČnou výrobní kapacitu na dvou kontinuálních vanách a pĜedpokládá zapálení tĜetí vany bČhem podzimu tohoto roku. Crystalex reprezentuje strojovou výrobu skla jako jediný na Novoborsku. ObjemovČ mu v produkci nemĤže nikdo ze zdejších skláren konkurovat a platí tu obecné pravidlo spíše kooperovat v dodávkách sortimentu, který již Crystalex neprodukuje s ohledem na vypuštČní ruþního zpracování skla. Dost možná je jen otázkou þasu, kdy zaþne vedení závodu uvažovat o spuštČní alespoĖ þásteþné ruþní produkce. Ovšem to je pĜíliš vzdálené ϳϭ

rozhodování vzhledem k lidským zdrojĤm, které jsou z Ĝad skláĜĤ v tuto chvíli v regionu k dispozici. V souþasné dobČ zadává Crystalex drtivou vČtšinu potĜebných ruþnČ foukaných tvarĤ do Polska, kde jsou cenovČ výhodnČjší realizaþní nabídky. Tento fakt vzdaluje rozhodnutí Crystalexu zĜídit vlastní dílnu ruþního foukání na stranČ jedné. Zadáváním své výroby do sousedního Polska zároveĖ snížil možnost vytížit okolní sklárny s výhradnČ ruþní výrobou. PĜiþemž argumentace Crystalexu o nekvalitní sklovinČ v okolních sklárnách je neopodstatnČná. NapĜíklad Sklárna Klára v Polevsku má vysoce kvalitní kĜišĢálovou sklovinu, ale taví v pánvové peci a technologie pánvového tavení je daleko problematiþtČjší na kvalitu skloviny, nežli je proudící sklovina ve vanách. V Polsku vystavČli tamČjší producenti skla nové vanové agregáty a tak mohou snadnČji akceptovat cenovou poptávku po produktech Crystalexu. V tomto místČ bych se chtČla zastavit a vysvČtlit posun, který se v poslední dekádČ odehrál – resp. kam až dospČl – v klasifikaci skla obecnČ. Evropský standard se dČlí v podstatČ na tĜi klasifikaþní úrovnČ: a) luxusní produkce (ruþnČ zpracované ale i lisované na poloautomatech þi dokonce již automatech) b) umČlecko-ĜemeslnéruþnČ sklo (zpracovávané výhradnČ ve studiích až stĜedních sklárnách) c) užitkové sklo domácenské (zpracovávané hlavnČ automatickou strojní výrobou a þásteþnČ i ruþnČ) Luxusní sklo je v kategorii nejdražší spoleþnČ s umČleckými objekty. Nejvyšší cenová tĜída je výhradnČ ruþnČ zpracovávané sklo a kĜišĢál a to vþetnČ broušení, rytí a malby – popĜípadČ jiných umČleckých technik. Oproti umČleckému sklu je luxusní produkce zatížena požadavkem absolutní dokonalosti, což v pĜípadČ pánvových pecí znamená nemalé úsilí i vysoké procento výĜadu již bČhem hutního zpracování. CenovČ se tak musí pokrývat náklady nikoli toho jediného kusu, který je pĜedmČtem koupČ, ale parciálnČ i všech tČch, které byly vyĜazeny. NČkterá nároþná výroba poþítá až s 50 % výĜadem. Na tento „standard“ si vČtšina kupujících zvykla a pĜijala ho jako argument pro akceptaci ceny. BČžné chování klienta se pak odehrává v peþlivém prohlížení každého kusu a poukazováním na sebemenší bublinku þi odchylku ve tvaru tlaþí cenu dolĤ. VČtšina obchodníkĤ i producentĤ mnČ shodnČ potvrdila, že pĤvodnČ bylo toto chování výhradnČ doménou klientĤ z Japonska. Ovšem þasem zdomácnČla i u ostatních a co horšího, dnes se prosákla i do spodnČjších pater skláĜské výroby – do užitkového ϳϮ

domácenského skla. A tady zaþíná jeden z nejtČžších soubojĤ s konkurencí v pĜípadČ novoborských skláren. Jejich kvalita skla je stále vyšší než kvalita skla z Východu a pĜitom cenovČ nejsou schopni konkurovat. Kupující tlaþí ceny dolĤ s poukazem na mírné odchylky ovšem jejich laické oko (nebo obchodnický kalkul) srovnává kvalitu jejich skla s producenty skla na vanách. Novoborští producenti (výhradnČ taví na pánvových pecích) tak mají cenový problém zaklínČný z jedné strany nákladnou technologií a na druhé stranČ neschopností snížit cenu, aby se dostali na trh. PĜitom takto znČjící ryze ekonomická argumentace není zcela spravedlivá. ObecnČ upadla znalost kvality skla a schopnost rozlišit nároþnost jednotlivých produktĤ v ĜadČ s jednoduchostí automatické produkce. Také se velice zploštila touha po unikátu a naopak se výraznČ zvýšila touha klienta mít sklo za výhodnou cenu bez ohledu na kvalitu. Toto mČĜítko pak má za následek ztíženou situaci souþasných novoborských producentĤ skla v pĜípadČ, že neaplikují snahu o vlastní znaþku, což se nedČje, resp. jen velice sporadicky a nikoliv programovČ. Novoborská oblast je typická svou produkcí foukaného skla, které v jiných regionech není tolik bČžné. Jedná se vČtšinovČ o bohatČ zdobené sklo malbou a þásteþnČ i brusem. Rytina se stala stejnČ elitní, jako kdysi v historii. Foukání skla zde má ideální podmínky díky diverzifikaci skláren a malých studií. SpoleþnČ tak obsáhnou celé spektrum technik typických pro ruþní zpracování skla na píšĢale. Výhodou zdejších producentĤ je i zázemí ve skláĜských školách v Kamenickém ŠenovČ a Novém Boru, které ale nyní bojují o pĜežití. Produkce zdejší oblasti má své specifikum dané tavením na pánvových pecích a s tím spojenou omezenou kvalitu skloviny. Optimálním Ĝešením je proto bohaté dekorování, které zde má tradici od 19. století hlavnČ malbou na sklo. Malbou lze zakrýt vady skloviny. Proto nejvČtší producent foukaného skla Egermann stojí a padá s rafinaþními dílnami, které jako jediný z okolních producentĤ vlastní a zamČstnává v nich na 200 rafinérĤ (vČtšinou malíĜĤ skla). Souþasnost rafinaþních oddČlení pĜi sklárnách jsou ovšem minulostí. Tak, jak se postupnČ atomizovala produkce skla, tak se rozmČlnila i rafinérská pracovištČ. Zakládaly se samostatné dílny, které postupnČ krachovaly nebo se rozrĤstaly. Dnes jsou na Novoborsku opČt velké malírny, které ovšem fungují nezávisle na sklárnách a dodávají zboží vČtšinou pĜímo klientovi. Obchodní smČr se tady rozvČtvil a klienti pĜichází k rafinérĤm s poptávkou hotových výrobkĤ. Ti si je pak objednávají nezávisle u skláren. I zde je situace v cenovém ohodnocení pro sklárny horší, protože výroba tzv. ϳϯ

suroviny (skla pro další zušlechtČní rafinací) a provozní náklady se z ní nedají pokrýt. Základní princip malby, aby zakryla vady skla, se neuplatĖuje. RafinéĜi pĜijali možnost výbČru jen dobrých kusĤ za smluvenou cenu. Proto hledají na tvarech i nejmenší odchylku, aby mohli uplatnit slevu na kuse a využít cenu za 2. jakost. Taková situace je pro novoborské výrobce skla z pánvových pecí dlouhodobČ neudržitelná a spČje buć k zániku tČch, kteĜí mají živnost postavenou na dodávce suroviny, nebo na dohodČ s rafinéry. Vznik velkých rafinaþních oddČlení pod hlaviþkou jedné sklárny je pĜedstava nerealizovatelná vzhledem k obchodním a investiþním možnostem skláren. Je tČžké zajistit statisticky vČrný záznam o malých dílnách drobných živnostníkĤ. Jejich pohyb je proto mimo možnosti této práce. KďƌĄǌĞŬϲ͗WŽĚşůĞŬŽŶŽŵŝĐŬǉĐŚƐƵďũĞŬƚƽͲEƐŬƵƉŝŶǇϮϯĂϮϯϭŶĂĞŬŽŶŽŵŝĐŬǉĐŚ ƐƵďũĞŬƚĞĐŚKZWEŽǀǉŽƌǀй

Ϭ ϭ͕ϵʹϮ͕ϵ ϯ͕Ϭʹϳ͕ϵ ϴ͕ϬʹϭϮ͕ϰ ĚƌŽũ͗Z^

ϭϮ͕ϱʹϭϱ͕ϴ ϳϰ

MĤžeme pouze odhadovat, že poþet samostatných brusíren skla se pohybuje mezi 15 – 25; vČtších malíren je zde 5 a odhadem 10 malých dílniþek; rytecké dílny jsou tu 3. Nelze pĜesnČ zjistit, kolik zamČstnávají ĜemeslníkĤ, protože þasto se dČje, že živnostníci pĜecházejí mezi jednotlivými dílnami za zakázkami, a tak ani výpisy z živnostenských úĜadĤ nepodávají vČrný obraz skuteþného praktického fungování jednotlivých dílen þi živnostníkĤ.

ϭϬ͘ϮĂŵĢƎĞŶşǀǉƌŽďǇƐŬůĄƌĞŶ

Chceme-li získat pĜesnČjší pĜedstavu o produktovém sortimentu jednotlivých skláren na Novoborsku, pak nelze jinak, než vydefinovat každou sklárnu.

Crystalex CZ - Nový Bor, automatická výroba stolního skla vČtšinou z jednobarevného skla (bezolovnatý kĜišĢál) – masová velkosériová produkce -0 skláĜĤ.

Preciosa Lustry – Kamenický Šenov, výhradnČ lustraĜské komponenty vyrábČné ruþním zpracováním skla na 3 pánvových pecích - 12-15 skláĜĤ. Výše zmínČní se nezabývají ruþní výrobou užitkového skla, proto nejsou dále sledováni.

Egermann s.r.o. – Nový Bor – ruþnČ foukané užitkové sklo na pánvových pecích 8 a 10. Hutní výroba je založena na barevných sklovinách, které se vČtšinou nekombinují a v produkci Egermanna se užívají monotónnČ jako podklad pro další zušlechtČní malbou zlatem, emaily a transparentními barvami. Souþástí nabídky je i broušené sklo a ryté unikáty. Vedle stolního skla (skleniþky, karafy, džbány) je ve spektru výroby i bohatý sortiment vázoviny a dekorativní sklenČné pĜedmČty. Sídlo spoleþnosti Praha

dĂďƵůŬĂϭϱ͗ĄŬůĂĚŶşƷĚĂũĞŽƐƉŽůĞēŶŽƐƚŝŐĞƌŵĂŶŶƐ͘ƌ͘Ž͘ ĄŬůĂĚŶşŬĂƉŝƚĄů

ϵϯϲϬϬϬϬϬ<ē

ĂůŽǎĞŶĂǀƌŽĐĞ

ϭϵϵϱ

ŽƚĂĐĞǌDWKǀƌŽĐĞϮϬϬϮʹƷƐƉŽƌǇĞŶĞƌŐŝĞ

ϭϬϬϬϬϬϬ<ē

ŽƚĂĐĞDW^sǀƌŽĐĞϮϬϬϮʹƉƌĂĐŽǀŶşŵşƐƚĂ

ϯϮϬϬϬϬ<ē

<ĂƚĞŐŽƌŝĞǌĂŵĢƐƚŶĂŶĐƽ

ϮϱϬͲϰϵϵ

WŽēĞƚƐŬůĄƎƽ

ϮϬͲϮϮ ϳϱ

Sklárna Slávia s.r.o. – Nový Bor – ruþnČ foukané užitkové a dekorativní sklo, které ovšem doposud nezískalo autenticitu þi brand. Tato sklárna nepracuje programovČ na svém zviditelnČní a zamČĜuje se na tzv. servisní foukání pro rafinéry a jiné sklárny v zahraniþí. Produkuje sklo na pánvové peci s omezenou kapacitou vzhledem k faktu, že dispoziþnČ vznikla v prostorech bývalé výtopny. Sídlo spoleþnosti je v Praze. Aþkoli je povinností zveĜejĖovat úþetní závČrky za každý rok, u této spoleþnosti je v Obchodním rejstĜíku nenalezneme.

dĂďƵůŬĂϭϲ͗ĄŬůĂĚŶşƷĚĂũĞŽƐƉŽůĞēŶŽƐƚŝ^ŬůĄƌŶĂ^ůĄǀŝĂƐ͘ƌ͘Ž͘ ĄŬůĂĚŶşŬĂƉŝƚĄů

ϰϲϬϬϬϬϬ<ē

ĂůŽǎĞŶĂ

ϭϵϵϵƐƌǇǌĞēĞƐŬǉŵŬĂƉŝƚĄůĞŵ

ŽƚĂĐĞǌDWKǀƌŽĐĞϮϬϬϭ

ϮϬϬϬϬϬ<ē

<ĂƚĞŐŽƌŝĞǌĂŵĢƐƚŶĂŶĐƽ

ϭϬͲϭϵ

WŽēĞƚƐŬůĄƎƽ

ϭϬͲϭϮ

Crystal M. N. O – Nový Bor – ruþní zpracování skla na šesti pánvové peci. Sklovina i produkty nedosahují standardĤ ani pro výrobu suroviny pro další zušlechtČní. Tato sklárna nemá stabilní produkci a snaží se pokrýt své odbČratele kvantitou v rychlém þase na úkor kvality. 10-12 skláĜĤ. Více informací nebylo zjištČno.

Ajeto spol.s.r.o. – Lindava a Nový Bor – ruþnČ foukaná produkce skla s bohatostí hutních technik. Produkce má osobitý charakter, který sem zavedl bývalý umČlecký Ĝeditel BoĜek Šípek. Dnes je tato sklárna v servisní poloze k výtvarníkĤm a snaží se postavit svoji znaþku právČ na tzv. italských technikách a možnostech pro výtvarníky realizovat velké kusy (sklenČné objekty) pĜímo na píšĢale bČhem hutního procesu. V souþasnosti nabízí kurzy pro studenty a snaží se konkurovat borské skláĜské škole. Po rozchodu sklárny s BoĜkem Šípkem došlo k rozpadu pĤvodního silného týmu skláĜĤ Ajeta a dnes je tato sklárna výrazná díky své minulosti a snaží se získat zakázky na základČ svých vzorkĤ. JednoznaþnČ náleží k producentĤm skla s dynamikou nabídky a progresí ve zkoušení nových prototypĤ. Produkce je ovšem výraznČ zamČĜena na ϳϲ

umČlecké Ĝemeslo a proto nedokáže uspokojit klasickými þeskými technikami jako je foukání do forem s pĜesností a disciplínou. Doménou této sklárny jsou sklenČné foukané kreace technikou tzv. frajruky. Sídlo spoleþnosti je v LindavČ. dĂďƵůŬĂϭϳ͗ĄŬůĂĚŶşƷĚĂũĞŽƐƉŽůĞēŶŽƐƚŝũĞƚŽƐƉŽů͘Ɛ͘ƌ͘Ž͘ ĄŬůĂĚŶşŬĂƉŝƚĄů

ϮϬϬϬϬϬϬ<ē

ĂůŽǎĞŶĂ

ϭϵϵϯ

ŽƚĂĐĞ ǌDW^s ǀƌŽĐĞ ϮϬϭϬ ʹ ŬƚŝǀŶş ƉŽůŝƚŝŬĂ ϲϱϯϮϯϯ<ē ǌĂŵĢƐƚŶĂŶŽƐƚŝ WŽēĞƚǌĂŵĢƐƚŶĂŶĐƽ;ϮϬϭϬͿ ϰϭ WŽēĞƚƐŬůĄƎƽ

ϭϱͲϮϬ

sůĂƐƚŶŝĐŬĄƐƚƌƵŬƚƵƌĂ

>ŝďŽƌ&ĂĨĂůĂʹǀŬůĂĚϴϬϬϬϬϬ<ē WĞƚƌEŽǀŽƚŶǉʹǀŬůĂĚϭϬϬϬϬϬϬ<ē >^s/d;,͘<͘Ϳ>/D/d͕şŶĂͲǀŬůĂĚϮϬϬϬϬϬ <ē

AveClara s.r.o. – Polevsko – ruþnČ foukaná produkce skla s vysokým indexem lomu blížícímu se opticky olovnatému kĜišĢálu. Produkci urþuje šesti pánvová pec. Produkcí navázala sklárna na tradiþní výrobu stĜíbĜeného skla.

Vedle toho stabilizuje svou

produkci servisním foukáním pro okolní rafinéry a znaþky požadující luxusní sklovinu. Jako jediná sklárna získala dotaci na založení výzkumného centra inovací skla, þímž navazuje na inovativní ráz této sklárny - bývalý výzkumný ústav skláĜský. Sklárna bČhem svého znovuuvedení do provozu (2010) vyvinula inovativní postup pro lití a válcování sklenČných blokĤ. Specialitou jsou její produkty umČlecko-Ĝemeslné ze spektra lehaného i stĜíbĜeného skla. Tato sklárna se snaží nastavit dlouhodobČ znaþkový marketing, ale zatím je brzy hodnotit její snahy. 13-15 skláĜĤ

ϭϬ͘ϯWŽĚŶŝŬĂƚĞůƐŬĠƉƌŽƐƚƎĞĚş

Všechny sklárny jsou dnes Ĝízeny majiteli s dlouhodobými zkušenostmi s produkcí skla. Od doby revoluþní privatizace získali dostatek zkušeností s provozem. Neznamená to ovšem, že získali hlubší vztah. Výjimku tvoĜí vedoucí pracovníci skláren Ajeto a AveClara. V prvním pĜípadČ se jedná o vyhlášeného skláĜe – Ĝemeslníka, a v druhém pĜípadČ jde o skláĜského výtvarníka, designéra a bývalého prorektora na VŠUP Praha. ϳϳ

Vztahy mezi producenty skla nejsou nikterak pĜátelské. Jde o typický pĜíklad hustého obsazení malého teritoria zájemci o stejný segment trhu. Díky rozbití pĤvodních nasmČrování skláren v jejich produkci se dnes na Novoborsku tČžko orientujete podle typu produkce, ke které sklárnČ pĜináleží. Dokonce se dČje, že jednu zakázku realizují dvČ sklárny soubČžnČ, protože jim je rafinér rozdČlí, aby stihl þasový limit plnČní. Z toho samozĜejmČ plyne pĜirozené soupeĜení. V pĜípadČ, že se takové pĜedhánČní projevuje nikoli v kvalitČ produkce, ale v její cenČ, pak se samozĜejmČ roztáþí kolo destrukce. To již poþalo své dílo zkázy koncem 90. let, kdy se majitelé skláren nebyli schopni dohodnout na minimální cenČ za obecnČ nabízené produkty. Nízké ceny za foukané sklo dnes destruují provoz skláren, protože nekopírují inflaci, ani náklady spojené s výrobou skloviny. ýasto se tak hledají alternativní zpĤsoby produkce, které v koneþném efektu pokĜivují podnikatelské prostĜedí Novoborska a snižují transparentnost podnikání se sklem v tomto regionu. Druhou stranou stejné mince je nepĜíznivý vliv na zamČstnance a živnostníky, kteĜí takové zakázky realizují za jakoukoliv cenu. ObecnČ tu vládne obava o mČsíþní výplaty mezd, a s tím spojené postihy všem, kteĜí mají další závazky: nájmy, hypotéky, leasingy.

ϭϬ͘ϰ>ŝĚƐŬǉŬĂƉŝƚĄů

Jak z úvodní definice vyplývá, je ruþní zpracování skla pĜímo závislé na lidských zdrojích. SkláĜi patĜí dnes mezi „ohrožený druh“ ĜemeslníkĤ a úspČšnost podnikatele – majitele sklárny je vždy pĜímo odvislá od kvalitních a zkušených skláĜĤ stejnČ jako na zkušeném huĢmistrovi. O skláĜe se vede souboj právČ mezi huĢmistry a majiteli skláren. Sílí tlak na zruþnost skláĜĤ a na pravidelnost jejich docházky. SkláĜi postupem þasu ztratili stavovskou hrdost a pĜijali životní údČl nájemních ĜemeslníkĤ. Bojují sice o svá práva a snaží se získat zamČstnaneckou smlouvu a výhody. ýasto ovšem ustupují od svých požadavkĤ s vidinou hotovosti, která je jim slíbena. Odkrývá se tak zdevastovaná povaha skláĜe, který již hlídá pouze svojí výši mzdy a její pravidelnost. Opomíjí pĜitom vlastnosti majitele sklárny a jeho obchodní zpĤsoby, které jsou v rámci úzké komunity Novoborska známé. Nelze se však tomuto chování divit. Teprve následnČ a se zpoždČním sleduje nájemní skláĜ okolí a standardy pracovištČ, které dokonce nČkdy nesplĖují nároky bezpeþnosti. V pozitivním protikladu jsou k takovým podmínkám sklárny, které dbají kultivovaného prostĜedí na huti a nabízí tolerantní zacházení a motivaci, namísto nátlakových metod k zajištČní výkonu. ϳϴ

Nevýhodou skláĜĤ je, že nemají pĜíliš na výbČr, a proto se navzájem informují o situaci na té þi oné huti a analyzují svojí pozici. Jen velice sporadicky se setkáme na dnešním Novoborsku se skláĜem, který se hrdČ hlásí k vČrnosti k jedné sklárnČ. Svého þasu to byl Crystalex nebo sklárna Jílek, která dnes už také pozbyla kreditu. Ani Ajeto nezĤstalo bez šrámu.. Ostatní sklárny již nesoutČží o lepší povČst, protože to není v prioritách jejich majitelĤ. Z popsaného stavu celkem logicky vyplývá, že skláĜi mají velice slabou motivaci pro setrvání ve svém Ĝemesle a þasto se tak stává, že po opakovaném zklamání opouští své Ĝemeslo a odcházejí na jiné pozice do jiných odvČtví jako nekvalifikovaní dČlníci. Jejich þas uþení totiž zabral minimálnČ 10 let a bČhem této doby nemohli fyzicky zvládnout více, nežli se stát skláĜem. ěemeslná zruþnost si takové nasazení vyžaduje. SkláĜi tak postupnČ opouští obor z dĤvodu nedĤvČry v další vývoj, z nejistoty výdČlku a samozĜejmČ z dĤvodu stáĜí. PĜirozenČ a velice rychle tak stárne vČkový prĤmČr skláĜĤ na Novoborsku a noví adepti se nehlásí. PrĤmČrný vČk skláĜĤ se pohybuje okolo 50 let. S tím je spojená i krize ve stĜedním a uþĖovském školství, které nemá dostatek zájemcĤ o skláĜské obory. I když se snaží o zmČnu svými marketingovými programy a hledají nejrĤznČjší studijní kombinace, z pohledu vnČjšího pozorovatele se celá taková aktivita jeví spíše jako snaha o zachování instituce. Více žákĤ se o studium v oboru skláĜ nehlásí, protože pĜíklady z jejich okolí neukazují nic pozitivního. ZávČr z mého prĤzkumu vyznívá velice pesimisticky, skláĜství tak postupnČ zaniká a je otázkou, zda se ještČ dokáže vzpamatovat, pakliže nedojde ke zlepšení podnikatelského prostĜedí a nastartování nové éry v zamČĜení výroby skláren.

ϭϬ͘ϱ<ŽŶŬƵƌĞŶĐĞʹƚƵǌĞŵƐŬĄͬǌĂŚƌĂŶŝēŶş

Vedle

konkurenþního

soupeĜení

o

skláĜe

musí

sklárny

obstát

také

v konkurenþním boji na globálním trhu. A tady nelze jinak, než konstatovat velice slabé nasazení. VČtšina majitelĤ si uvČdomuje, že jejich úspČch spoþívá na dvou základních kamenech: umČt vyrobit a umČt prodat. Dovolím si tvrdit, že toto pravidlo pochopili všichni novoborští majitelé skláren. Uniká jim ovšem jiná a mnohem zásadnČjší vČc, a tou je rovnice nabídky a poptávky. SpeciálnČ se zde jeví jako obecný handicap úroveĖ inovací a designu. Tato úroveĖ mČla být aktivována bČhem „zlatého vČku“ v devadesátých letech. Dnes se ukazuje zpoždČní v nabídce nových produktĤ. ϳϵ

Místní konkurence skláren mezi sebou je vcelku pochopitelná a z nastínČné situace vyplývá, že se pravdČpodobnČ nezmČní ani v nejbližším þase. Mluvíme samozĜejmČ o konkurenci výrobních kapacit pro místní rafinéry a již etablované klienty. Nenalezneme zde snahu po konkurenci v produktu, protože jen velmi málo skláren inovuje a nabízí nČco nového. Z toho vyplývá, že konkurenþní boj na lokální úrovni je pouze bojem o ceny. Z ekonomického pohledu je taková situace typická pro recesi. VnČjší konkurence je samozĜejmČ daleko dravČjší a podaĜilo se jí zatlaþit novoborské producenty do silné defenzivy a donutit je k minimálnímu pohybu mimo své vlastní území. Z þásti je to dĤsledek slabé podpory obchodu a marketingu. Úþast podnikatelĤ ve skláĜském klastru, která by umožĖovala prosazení se na zahraniþních trzích þi stanovit místní cenovou politiku se mezi podnikateli nerozšíĜila. Zásadní konkurenci pĜedstavují producenti ruþnČ zpracovávaného skla v Polsku. Jejich technické a technologické zázemí je na vyšší úrovni než na Novoborsku, a zároveĖ dovedou þelit i nižším cenovým poptávkám. Nelze porovnávat kvalitu jejich produkce, ale to, jak se ukazuje, není v souþasnosti hlavní prioritou výroby. ýasto i þeské firmy zadávají výrobu do Polska. Zatím nedochází k odchodu þeských skláĜĤ do Polska a pravdČpodobnČ k tomu asi ani nedojde, protože rivalita je tu latentnČ pĜítomná a urþitá hrdost na þešství je stále vysoká. Polská konkurence získala zákazníky hlavnČ z Ĝad obchodních ĜetČzcĤ a dnes se snaží vstoupit i na designový trh jako subdodavatel znaþek i designérĤ samotných. Konkurence z NČmecka a Rakouska témČĜ neexistuje a po tamČjších sklárnách zbyly pouze obchodní znaþky, které u nás a v Polsku zadávají svojí výrobu a soustĜedí se pouze na pĜeprodej skla. Daleko nejvýznamnČjší je konkurence tureckých a rumunských skláren, které upevĖují svojí technologickou základnu výroby na nejmodernČjší úrovni se zamČĜením na nízkou energetickou nákladnost. To, co platilo ještČ pĜed rokem o þínské a vietnamské konkurenci postupnČ pĜestává platit. Vzhledem k tomu, že se jim podaĜilo obsadit obchodní ĜetČzce již pĜed 10 lety donutili novoborské sklárny k pĜesmČrování svých obchodních strategií. Dnešní þínská produkce stále nedosahuje kvalit v standardní produkci novoborských skláren. Dokázali ale obejít a vyĜadit zdejší typickou produkci tím, že vyrábí modernČjší design oproti zdejší „klasice“. ýínu ovšem postupnČ vyĜazuje její vlastní problém a to je nárĤst nákladĤ, kdy napĜíklad mzda zamČstnancĤ roste meziroþnČ o dvČ nuly. ýínským producentĤm ale taková situace pĜíliš nevadí, protože ϴϬ

se již pĜed rokem zaþali cílenČ zamČĜovat na vlastní trh, který je již dostateþnČ vyvinutý, aby akceptoval svou vlastní produkci a dokázal za ní zaplatit, a pravdČpodobnČ lépe, než evropské ĜetČzce. Co mĤže pĜedstavovat zajímavý obrat v konkurenþním vztahu þesko-þínské sklo je možnost exportovat naše sklo do ýíny. O to se snaží z novoborských skláren pouze AveClara, Slávia a Ajeto. Zásadní smČry konkurence jsem vyþerpala. Zbývá jen podotknout, že stabilními zákazníky jsou zde agentury a bývalí producenti skla ze západní Evropy a USA. SpoleþnČ s nimi na teritoriu Novoborska operují agenti z bývalých sovČtských republik (Kazachstán, Azerbajdžán, Uzbekistán), kteĜí u nás stále získávají výrobce pro své podhodnocené zakázky. Jejich výhodou je, že se tu velice dobĜe orientují a nabízejí velké objemy v rámci jedné zakázky. Zkušenosti s tČmito obchodníky jsou ovšem velice rozporuplné. V mnoha pĜípadech platí okamžitČ a v hotovosti a v jiném pĜípadČ zadají zakázku zdejší sklárnČ nebo rafinérii a zaplatí jen 50%. Zbylou þást pak nechtČjí uhradit a tlaþí na snížení ceny. Tyto praktiky jsou na Novoborsku velice dobĜe známé.

ϭϬ͘ϲWƌŽďůĞŵĂƚŝŬĂǀǌĚĢůĄǀĄŶş

Riziko, které je daleko zásadnČjší a pravdČpodobnČ se Novoborsku nevyhne v pĜíštích 5, 7 letech je problém s nedostatkem kvalifikovaných skláĜĤ. StĜední školy a uþilištČ v poslední dekádČ tvrdČ bojují o své pĜežití. Sluþování škol je pĜitom nejen úsporným naĜízením, ale hlavnČ nutným opatĜením vzhledem k prázdným tĜídám a dílnám. To co se dČje v souþasnosti, tzn. nedostatek uchazeþĤ o skláĜské Ĝemeslo, dopadne na zdejší sklárny bČhem pĜíštích 4 let. Do té doby odejdou poslední pĜeddĤchodoví skláĜi a zaþne silný boj o zbylé skláĜe. Velké a naddimenzované pece musí mít urþité minimální obsazení skláĜi, jinak se rentabilita provozu okamžitČ propadá. I proto bude nutné pĜejít na menší jedno až dvoupánvové pícky, které umožĖují vČtší variabilitu v závislosti nejen na zakázkách, ale také na možnostech pracovních sil (kapacity skláĜĤ). V této souvislosti se nabízí pĜedpoklad vČtšího tlaku na souþinnost majitelĤ skláren se zdejšími skláĜskými školami, které pro nČ budou vychovávat skláĜe, brusiþe a malíĜe. Novoborští majitelé skláren by se mČli pouþit z historického vývoje. MČli by vČdČt, že skláĜské Ĝemeslo bude napĜíštČ elitní záležitostí a nikoli masovým zamČstnáním jako za socialismu. Budou muset více hledat a motivovat potenciální uchazeþe o studium Ĝemesla a budou muset daleko více podporovat školy, které jim ϴϭ

takové nové zamČstnance vybaví znalostmi i obecnČjšího charakteru. Nakonec to byl hlavní princip a dĤvod založení skláĜské školy v Kamenickém ŠenovČ, kdy majitelé skláren a rafinaþních provozoven pochopili, že potĜebují své nástupce vybavit daleko vyšším vzdČláním a pĜehledem, než mČli oni. Proto zvolili jejich vzdČlávání v širším kontextu, nežli bylo pouhé Ĝemeslo. PotĜebovali rozvíjet jejich estetické, obchodní a jazykové znalosti nad rámec praktického provádČní Ĝemesla. K dosažení kýženého výsledku museli založit instituci, která se naplno vČnovala vzdČlávání, a tím zkrátila absorpþní dobu na potĜebné informace na 2 – 4 roky. PĜedstava nČkterých majitelĤ skláren, že si postaví svoje vlastní školy a uþilištČ vychází z fatální neznalosti. Vrací se sice k pĤvodním cechĤm, kde se uþĖové pĜijímali do dílen a postupovali tovaryšstvím k mistrovství, ale dnešní požadavky jsou daleko vyšší a obecná znalost skláĜe musí dosahovat širšího rozhledu vþetnČ znalosti nejménČ jednoho cizího jazyka, což nČkdy nesplĖují ani souþasní majitelé skláren. Odborné

skláĜské

školství

prochází

hlubokou

a

zásadní

krizí

své

životaschopnosti. VČtšina skláĜských škol náleží do Libereckého kraje a tím vzniká disproporce v rámci statistických rešerší. Liberecký kraj v zásadČ nepotĜebuje více jak jednu kvalitní a dynamicky reagující skláĜskou školu. Dnes se zde nachází tĜi, vþetnČ nejstarší skláĜské školy v EvropČ. Praxe je ale pĜíkĜejší a jasnČjší. Nejsou uchazeþi, nejsou finanþní zdroje. Je tedy celkem logické, že dojde ke slouþení a uzavírání škol, dost možná i k odprodeji budov a vybavení. Prognózy se shodují v tom, že vČtší boom ve skláĜství z Ĝad uchazeþĤ se nechystá, protože trh je nasycen a nedochází k vČtšímu rozrĤstání pracovních kapacit v oboru, naopak spíše dochází k uzavírání provozoven. Daleko pravdČpodobnČjším smČrem dalšího vývoje bude snižování nákladĤ na provoz škol. Bylo by logické, kdyby školy dokázaly spoleþnČ s majiteli skláren najít cestu pro spolupráci také v oblasti praktické výuky.

Sklárny by pravdČpodobnČ

dokázaly najít kapacitu pro umístČní školních dílen (napĜ. na huti). RozpoþtovČ by takové Ĝešení ulevilo školám a dokázalo þásteþnČ amortizovat vytíženost jedné pánve dennČ. PĤvodnČ to tak bylo, dokud velkorysé podmínky ve skláĜství 90. let umožnily vybudovat samostatné malé hutČ pĜi školách. DĤkazem dnešní nevytíženosti školních hutí je jejich snaha pronajímat pánve nebo celá pracovištČ skláĜským firmám. Výhodou praktických výukových dílen pĜi sklárnách je jejich konkrétní nasmČrování podmínek výroby. Uþni a studenti tak poznají praxi dĜíve a zaþlení se do kolektivu mnohem pĜirozenČji. HuĢmistĜi a skláĜští mistĜi budou mít možnost pozorovat adepty pĜímo pĜi ϴϮ

práci a vybírat si ty nejlepší. Pro studenty to znamená mnohem zajímavČjší a autentiþtČjší zpĤsob školení, který souþasné povinné praxe nemohou poskytnout. Diskuze mezi Ĝediteli škol a majiteli skláren ovšem ještČ ani nezaþala. Kulaté stoly se neorganizují, a i když tu jakási aktivita byla, vždy zĤstala nevyslyšena. Je tĜeba vidČt situaci tak, že školy jsou instruovány krajem (svým zĜizovatelem), kterému jsou odpovČdny a od nČjž jsou placeny. Podniky nemají vliv na školství a mohou jen pasivnČ pĜihlížet vývoji ve školství a zpĤsobu výuky. Absolventi škol tak þasto neodpovídají požadavkĤm skláren. Vzhledem k možnostem zakládat si svá vlastní školící centra a získávat na jejich zĜízení dotace z Evropské unie, pĜedpokládám, že v budoucích 5 letech budou vznikat malá školící centra pĜi sklárnách.. Teoretické znalosti budou nabízeny jednou ze tĜí skláĜských škol, která pĜežije restrukturalizaci libereckého školství. Tento smČr sice bude bolestivý, ale pro bČžný chod a potĜeby skláren by mČl být daleko efektivnČjší. PĜedpokládá ale souþinnost a domluvu skláren se školami a krajskou samosprávou. Kdy k této dohodČ dojde nelze pĜedpokládat, protože diskuse ještČ nebyla ani otevĜena. ýeské skláĜství je opČt v prodlení a jen þeká.

ϴϯ

ϭϭ͘ W\1WKs^dh/^<>ZEzs>Z^͘Z͘K͘

PĜi studiu situace na Novoborsku jsem mČla možnost podrobnČ se seznámit se sklárnou na ruþní výrobu foukaného skla AveClara s.r.o, která byla založena v dobČ „krize“ a aþkoli stále není finanþnČ zcela stabilní (viz tabulka 18), tak má nakroþeno stát se sklárnou, která neustrne na využívání tradice ruþní výroby, ale posune je inovacemi dále. V roce 2008 vznikla spoleþnost Larva Design s.r.o. a následnČ byla pĜejmenována na Ars Vitraria. Cílem této spoleþnosti bylo vytvoĜit malé skláĜské studio pro ruþní výrobu luxusního skla, ale po nezískání dalšího nájemce na pĜebyteþné pánve se vedení rozhodlo využít plnou kapacitu pece a navýšit poþet zamČstnancĤ ze 14 v roce 2010 na 42 v roce 2011. V roce 2010 se spoleþnost pĜejmenovala na AveClara s.ro. V roce 2009 byly zakoupeny dnešní prostory sklárny Klára za 6 000 000 Kþ od spoleþnosti KLÁRA - skláĜská huĢ, s.r.o. která byla od roku 2009 v insolvenþním Ĝízení. Vlastnická struktura: CHEERLADE HOLDINGS LIMITED se sídlem v Kyperské republice vlastní 95% podíl. Zbylých 5% patĜí Mgr.A. Petru Larvovi.

ϭϭ͘ϭ,ŝƐƚŽƌŝĞƐŬůĄƌŶǇ<ůĄƌĂǀWŽůĞǀƐŬƵ Sklárna byla založena v roce 1907 panem Mühlbauerem a nazvána po jeho ženČ KLÁRA. Tehdejší název obce Polevsko byl Blottendorf. Na poþátku 19. století zde v Blottendorfu pĤsobil i pozdČji proslavený BedĜich Egermann známý svými inovacemi skláĜských technik. PĤvodní Klára-huĢ byla vystavČna jako osmi pánvová pec s pĜímým otopem hnČdým uhlím. PĤvodním sortimentem na této peci až do roku 1925 byla produkce z mČćného rubínu. Z opálu dodávala KlárahuĢ napĜ. vázy ve tvaru ruky apod. Teprve v roce 1928 prošla KlárahuĢ zásadní modernizací za majitele Vatera, který zde postavil Siemens-Siebertovu pánvovou tavicí pec vþetnČ dvou generátorĤ Siemens. Od roku 1928 byl výrobní sortiment sklárny identický s bČžnou borskou produkcí. V roce 1933 sklárnu zachraĖuje dČlnické družstvo pod názvem RUDIHUġ, které si sklárnu pronajalo až do roku 1938. Tehdejší vedoucím pĜedstavenstva družstva byl Emanuel Beránek. Po 2. svČtové válce je þinnost družstva obnovena pod vedením P. ϴϰ

Vávry. Tehdy se ke sklárnČ pĜipojila i rafinerie a „Rámovka“, jejímž vedoucím byl S. Kopal. Družstvo bylo zrušeno v roce 1949 a sklárna pĜešla pod vedení národního podniku Borské sklo jako provoz 51. V roce 1952 zde byla postavena regenerativní vanová tavicí skláĜská pec. Byly zde nainstalovány poloautomaty typu „Kronika“ a ruþní pákové lisy. Výrobní sortiment byl zamČĜen na produkci odlivek, lékovek, oþních kapátek, obalĤ na kosmetiku, bazénky na petrolej a þásteþnČ na polotovary pro rafinaþní provoz 52 (dnes Egermann).

Sklárnu zachvátil požár v roce 1964, který zavinil odtah

pásové chladicí pece. V roce 1968 byla ve sklárnČ ukonþena ruþní výroba a celý provoz pĜevzalo SVÚST Praha – pozdČji Státní výzkumný ústav skláĜský v Hradci Králové, který využíval sklárnu jako své výzkumné pracovištČ až do privatizace v roce 1991, kdy zde vzniká samostatný státní podnik s názvem Klára. Od roku 1992, kdy byla sklárna zprivatizována, se vrací sklárnČ název KlárahuĢ. Byla tu vystavČna rekuperativní pánvová pec. Teprve pozdČji zde byla vystavČna stávající šesti pánvová regenerativní hornoplamenná pec a výrobním sortimentem bylo stĜíbĜené sklo, hutní polotovary, tČžítka a dárkové pĜedmČty a repliky. ZmČny majitelĤ a provozovatelĤ sklárny provázely vývoj hutČ až do roku 2009, kdy byl provoz zastaven a sklárna pĜipravována konkurzním správcem k dalšímu prodeji. Na jaĜe 2010 byla sklárna koupena spoleþností Ars Vitraria, která si bezprostĜednČ zmČnila název na Ave Clara – což je zkratkou plného významu Ars Vitraria Experimentalis in Clara. Sklárna se pod novým vedením otevírá výzkumu a inovacím v designu a technologii s pĜesahem k inovacím klasických skláĜských technik. Základním výrobním sortimentem je tu stĜíbrosklo, foukané sklo ve formČ nápojového stolního skla a vázoviny. SvĤj sortiment Klára obohacuje pravidelnČ o nové barevné variace utavených sklovin. Zcela nový sortiment tvoĜí výrobní program black-and-white a luxus, kterým sklárna vstupuje do vyšších desénových pater nabídky pro velice nároþné klienty. Zcela novým výrobním programem spoleþnosti Ave Clara je v Klárahuti produkce plochého skla a blokĤ urþených pro umČlecké a architektonické využití.

ϭϭ͘Ϯ^ŽƵēĂƐŶĄƐŝƚƵĂĐĞƐŬůĄƌŶǇ

Celý areál se rozkládá na 15 805 m2, zastavČná plocha je 484 m2 a skládá se z nČkolika budov. Budova sklárny po jejím zakoupení v roce 2009 byla typickým brownfieldem: ϴϱ

opuštČná, v dezolátním stavu a bez základního skláĜského vybavení. Aby bylo možné zahájit opČt výrobu bylo nutné provést základní rekonstrukci, která umožnila spustit výrobu a vybavit funkþními technologiemi a skláĜským náĜadím. Sklárna prošla za své poslední dva roky obnoveného provozu dvČma významnými etapami. Tou první byl zpĤsob jejího provozu a výrobních kapacit do kvČtna 2012. Druhou etapou právČ prochází a její start je poþítán od nástupu nového vedoucího výroby v þervnu 2012. První etapa nejen z interpretace vedení sklárny, ale i úþetních výkazĤ vypovídá o problematickém pĜechodu provozu z malého studia (dvČ pánve dennČ) do sklárny s denní kapacitou 6 pánví. NepodaĜilo se nastartovat program pronájmu pánví externím zpracovatelským firmám. Vzniklou výtČžnost pod úrovní nákladĤ tak zaþali bývalí Ĝeditelé sklárny Ĝešit hledáním zákazníkĤ pro servisní foukání. PostupnČ tak sklárna zvýšila poþet skláĜĤ na 15, což už je objemovČ vysoký stupeĖ produktivity. Ovšem ani tehdy nezvládla pokrýt své náklady. Stále byla vysoká ztrátovost na výtČžnosti z pánve. Sklárna tak ztratila významný þas i investice ve svém stratu a nástup se tak protahuje až do roku 2012. Nástupem nového vedení sklárny se ukazuje, že se jedná o hraniþní rozhodnutí a zmČnu výrobního procesu v zásadním pomČru ve prospČch dlouhodobé udržitelnosti. Zatímco bývalé vedení tvoĜili vČtšinou bývalí zamČstnanci Crystalexu, kteĜí nemČli zkušenost s provozem a specifikem výroby na pánvových pecích, souþasný výrobní Ĝeditel pochází z Ĝad skláĜĤ. Jeho zkušenosti jdou po podstatČ výtČžnosti z každé pánve na každý den. Jeho pĜístupem k režimu výroby se zmČnil i pĜístup skláĜĤ, kteĜí poznali dobĜe mínČné pĜíkazy na zmČnu jako možnost si více vydČlat a lépe zvládnout techniku foukání v rámci svých možností úpravy meziþasĤ. BČhem nČkolika mČsícĤ nového vedení se ukazují pozitivní reakce na výrobní disciplínu sklárny i na kvalitativnČ vyšší úroveĖ skloviny, než byla dĜíve. Sklárna tak záhy získala dobré renomé s odkazem na luxusní sklovinu, kterou i rafinér z Ĝad klientĤ velice potĜebují ke snížení svých ztrát z kooperace s nestabilními sklárnami nebo studii. ěízení sklárny je plnČ závislé na své kvalifikaci a zkušenostech. Sklárna AveClara nedokázala vþas zamezit ztrátám tím, že by mČla vybrané skuteþné profesionály na pozici výrobního Ĝeditele provozu. Tuto personální otázku mČla spoleþnost Ĝešit ještČ pĜed koupí sklárny a pĜedešla by tak ztrátám, které dnes mohou

ϴϲ

zásadnČ omezit nastoupený smČr i v kontext se zvolenými inovaþními projekty a založením CIS. Z podrobnČjšího zkoumání v terénu jsem zjistila, že poptávka po kvalitních profesionálech ve skláĜství je veliká a schopnost jí uspokojit pravdČpodobnČ nenastane nikdy. Pozice Ĝeditele sklárny þi výrobního Ĝeditele sklárny je pĜitom klíþová pro strategické každodenní rozhodování, protože ruþní zpracování skla se pohybuje velice dynamicky a každou hodinu mĤže nastat technologický problém, který se musí okamžitČ Ĝešit. Pouze zkušenost dává pĜedpoklad k pĜedjímání provozní problematiky a alespoĖ v maximální možné míĜe zaruþuje výrobní kontinuit na celých 8 hodin díla. Sklárna sice dnes má schopného Ĝeditele, ale je otázka, zda dokáže nahradit špatné skláĜe a získat nové. Zda dokáže zajistit zastupitelnost. Ukazuje se, že pĜi této výrobČ skla je na pozici Ĝeditele a huĢmistra nezbytná absolutní loajalita až srdeþný vztah k firmČ a sklárnČ jako takové. Teprve získáním a uvedením této empatie mĤže zaþít fungovat efektivita výroby a zájem na odstranČní zbyteþných ztrát. AveClara udČlala tu špatnou zkušenost, že bývalé vedení nestálo za svými skláĜi a nedokázalo jim vysvČtlit své cíle. SkláĜi tak þasto nepĜedvádČli maximální výkon a strhávali tak slabou produkcí sklárnu do ztráty. Pasivita v takovém pĜípadČ vede k uzavĜení sklárny a následné ztrátČ kreditu všech, kteĜí v ní pracovali. To by samozĜejmČ nepĜidalo k celkové depresi novoborských skláĜĤ a jen pomohlo k rychlejšímu odchodu vČtšiny z nich do jiného oboru. V souþasnosti sklárna nabíhá v produkci na stanovené limity a zatím pĜedkládá slibný pĜedpoklad, že do konce roku dokáže vyrovnat své provozní náklady výrobním pokrytím. ZároveĖ vstupuje do desénových inovací v programech, které zde nemohu zveĜejnit. BČhem pĜíštího roku by podle pĜedpokladu souþasného vedení mČlo být zakázkové pokrytí stabilizované a díky novým desénovým prototypĤm by mČla i cenová politika pĜedložit optimistiþtČjší výhledy.

ϴϳ

dĂďƵůŬĂϭϴ͗ŬŽŶŽŵŝĐŬĠǀǉƐůĞĚŬǇǀůĞƚĞĐŚϮϬϬϵͲϮϬϭϭ

ϮϬϬϵ

ϮϬϭϬ

ϮϬϭϭ

ĄŬůĂĚŶşŬĂƉŝƚĄů sůĂƐƚŶşŬĂƉŝƚĄů <ĂƉŝƚĄůŽǀĠĨŽŶĚǇ sǉƐůĞĚĞŬŚŽƐƉ͘ŵŝŶ͘ůĞƚ sǉƐůĞĚĞŬŚŽƐƉŽ͘ďĞǎŶĠŚŽŽďĚŽďş KďƌĂƚ KƐŽďŶşŶĄŬůĂĚǇ WŽēĞƚǌĂŵĢƐƚŶĂŶĐƽ

ϮϬϬ ͲϴϯϲϬ ϭ Ͳϲϴϯ ϳϴϳϴ ϭϬϭ Ϯϰϱϳ ϳ

ϮϬϬ Ͳϭϰϴϰϰ ϭ Ͳϴϱϲϭ ϲϰϴϰ ϵϭϱϲ ϱϱϯϯ ϭϰ

ϮϬϬ ϴϲϰ ϯϰϮϯϵ ͲϭϱϬϰϱ ϭϴϱϯϬ ϳϴϳϳ ϭϮϬϮϭ ϰϮ

^tKdĂŶĂůǉǌĂƉŽĚŶŝŬƵ ^/>E^dZEĂƌǀǇ ͲĚŽďƌĠĨŝŶĂŶēŶşǌĄǌĞŵşŵĂƚĞƎƐŬĠŚŽƐƵďũĞŬƚƵ ͲƉŽƚĞŶĐŝĄůǀŽďůĂƐƚŝƐƉŽůƵƉƌĄĐĞƐĞƐƵďũĞŬƚǇ sĂs W\1>/dK^d/

^>^dZE
,ZKz

ͲǀǇƵǎŝƚşƚƌĂĚŝĐĞƐŬůĄƎƐŬĠŚŽƉƌƽŵǇƐůƵǀƌĞŐŝŽŶƵ ͲƌŝǌŝŬŽŐůŽďĄůŶşŬƌŝǌĞƐŬůĄƎƐŬĠŚŽƉƌƽŵǇƐůƵǀ ŬŽŶŬƵƌĞŶĐŝƐĞƐƵďƐƚŝƚƵēŶşŵŝƉƌŽĚƵŬƚǇ ĂZũĂŬŽĐĞůŬƵ ǌũŝŶǉĐŚŵĂƚĞƌŝĄůƽ ͲƌĞĂůŝǌĂĐĞŬŽŶŬƌĠƚŶşĐŚǀǉǌŬƵŵŶǉĐŚƷŬŽůƽ ͲƌŝǌŝŬŽǌŶĞƵǎŝƚşƉƌĄǀƉƌƽŵǇƐůŽǀĠŚŽǀůĂƐƚŶŝĐƚǀş͕ ƐŵĢƎƵũşĐşĐŚŬǌĂƉůŶĢŶşũĂƐŶĢĚĞĨŝŶŽǀĂŶǉĐŚ ǌĞũŵĠŶĂǀĂƐŝũƐŬǉĐŚǌĞŵşĐŚ ƚƌǎŶşĐŚŵĞǌĞƌǀƐĞŐŵĞŶƚƵůƵǆƵƐŶşŚŽƐŬůĂ

ϭϭ͘ϯ^ƚƌĂƚĞŐŝĞĨŝƌŵǇ

Spoleþnost AveClara s.r.o. vstoupila do sklárny v Polevsku po pĜedchozích zkušenostech s výrobou luxusního foukaného skla. Sklárna exportuje 31% své produkce do zemí EU pomocí svých obchodníkĤ. Export na mimoevropské trhy plánuje zvýšit v roce 2013 pĜes své obchodní zástupce (ýína, Spojené Arabské Emiráty, Austrálie, Rusko a Kazachstán), kde je velká poptávka po ruþnČ zpracovaném skle. Obchodní oddČlení vedle nabídky foukaného skla plánuje marketingovou strategii, kterou chce oslovit mezinárodní architekty s možností spolupráce na jejich vlastních kreativních ϴϴ

projektech, þi jen jako odbČratele sklenČných prefabrikátĤ. Prioritou je získání odbytu ve výši 80% pro sklo v architektuĜe a moderním designu. Spoleþnost se rozhodla znovuobnovit skláĜskou tradici, ale na zcela nové strategii výroby, která je založena na výzkumu a vývoji. Výzkum a vývoj je zamČĜen zejména na nové technologie a nové skláĜské produkty, které umožĖují vyrábČt skláĜské výrobky efektivnČji a zároveĖ mají pozitivní vliv na životní prostĜedí, jelikož snižují energetickou a materiálovou nároþnost, která je charakteristická pro skláĜskou výrobu. Potenciál této sklárny pĜímo vychází z faktu, že si plnČ uvČdomuje souþasnou situaci a staví svou strategii na inovacích. Proto se v roce 2011 rozhodla zažádat o dotaci z Ministerstva prĤmyslu a obchodu na podporu výzkumu a vývoje v rámci programu Potenciál a pĜedložila projekt CIS – Centrum inovací skla. Tento projekt byl v roce 2012 schválen. Celkové výdaje na projekt þiní 39 421 000 Kþ, z toho dotace by mČla þinit 50%. Projekt bude financován z vlastních zdrojĤ a úvČru od soukromého subjektu Aþkoli se jedná o velikou investici, návratnost by mČla být bČhem 10 let. DĤvodĤ pro založení CIS má spoleþnost hned nČkolik. S pomocí CIS centra se sklárna stane konkurenceschopnČjší, otevĜou se jí nové výrobní možnosti i nové trhy. Umožní jí celkový rozvoj spoleþnosti a výroba se posune do vyšší úrovnČ technologické vyspČlosti. Zajistí tak spoleþnosti zisky, které mohou být opČt reinvestovány do VaV. Dalším dĤvodem je otevĜení vývojového centra nejrĤznČjším subjektĤm a spolupracovat s nimi v rámci ýR i v rámci svČta. Hlavní rolí CIS má být nikoli jen „základní výzkum“, který v pĜípadČ ruþní výroby skla tvoĜí technologické zmČny ve sklovinČ þi kresebné tvarosloví nových principĤ designu, ale soubČžnČ s tím i „aplikace výzkumu“ do praxe bČžné výroby. Jedná se o zcela pĜirozený tok informací, které od nápadu þi zmČny projdou prototypovou fází a ovČĜením svých výrobních možností. Hranice pĜekraþující podmínky efektivní výroby tak bude pĜirozeným a logickým vyústČním pĤvodnČ výzkumného / inovativního zámČru. Strategickým rozhodnutím je vybudování CIS pĜímo v prostorách sklárny, kde všechny zmČny musí okamžitČ procházet rešerší výrobních nárokĤ. Ruþní výroba skla je zcela flexibilní a naopak vyžaduje pravidelné konfrontace s výtvarníky a s technicko-technologickými nároky na zmČnu v pĜístupu þi zaĜízení. Cílem spoleþnosti je v rámci CIS spolupracovat na nejrĤznČjších projektech s experty z oboru, akademickým i komerþním sektorem. KonkrétnČ na projekt CIS ϴϵ

spoleþnost uzavĜela partnerství o vzájemné spolupráci s Vyšší odbornou školou v Novém Boru a s Ústavem umČní a designu Západoþeské univerzity v Plzni. Spoleþnost pĜedpokládá, že spolupráce CIS pĜekroþí hranice regionu a naváže další partnerské vztahy s podobnými pracovišti na školách, vČdeckých ústavech a odborných spoleþnostech nejen v ýeské republice. CIS mimo jiné hodlá nabídnout školám realizaþní prostory své huti a rafinaþních dílen. CIS se tak stane pro vývoj a výzkum nezbytnou ovČĜovací stanicí, nejen pro potĜeby spoleþnosti. Propojení akademického a praktického vývojového prostĜedí je cílem, který by mČl napomoci obnovit pĜínos þeskému skláĜství. Partnerství s vývojáĜi v soukromých podnicích je pro CIS a sklárnu zcela zásadní pro vývoj a realizaci prototypĤ zaĜízení, nástrojĤ. Je zásadní i v tom, že výzkum lze provádČt nejen pod hlaviþkou vysoké školy. Spoþívá v tom opodstatnČní výzkumných a vývojových pracovišĢ pĜímo v prĤmyslu. Propojení externích odborníkĤ s interními zamČstnanci je posláním CIS a pĜedstavuje garantovanou úroveĖ dalšího vývoje výroby smČrem k estetice, k šetrnosti k životnímu prostĜedí, k ekonomicky úsporným Ĝešením a zvýšení zisku spoleþnosti.

ϭϭ͘ϰşůĞƐŬůĄƌŶǇǀĞĐůĂƌĂƐ͘ƌ͘Ž͘ Hlavním cílem sklárny je garance vysoké kvality skloviny a Ĝemeslné dokonalosti skláĜĤ pĜi výrobČ / foukání skla na píšĢale. Zvolené krédo se v tuto chvíli jeví jako reálné z pohledu poptávky. ZároveĖ ale limituje zákazníky, kteĜí dovedou ocenit kvalitu pĜed kvantitou. StČžejním klientem pro luxusní produkci je LarvaDesign (CZ) a Lobmeyr (Rakousko). V jednání jsou i další zahraniþní producenti luxusního zboží. Vedle hutní produkce se chce sklárna soustĜedit na broušený segment, který opČt dodává zmínČným firmám. Sama pak navrhuje vlastní Ĝady, které mají pokrýt pĜevážnČ stĜední úroveĖ klientĤ. V porovnání s ostatními novoborskými výrobci ruþnČ zpracovávaného skla má tato sklárna ambice vytvoĜit vlastní produkty a vystavČt þasem vlastní brand / znaþku opĜenou o již zvládnuté i plánované inovace tradiþních výrobních skláĜských procesĤ. ýasem se chce vymanit ze servisního foukání pro okolní klienty a zajistit si odbyt exportem do zahraniþí. S potenciálními klienty teprve navazuje kontakty a hledá bázi potenciální dlouhodobé spolupráce. Chybí jí ovšem dostateþné zázemí ve vlastním obchodním oddČlení. Podle pĜedpokladĤ by dokázala kapacita ϵϬ

sklárny obstarat 4 – 5 zahraniþních klientĤ v zakázkách okolo 500 tis. Kþ/ mČsíþnČ pro každého. Ovšem nedokáže už nabídnout každému z nich stejné služby v rafinaci díky omezené kapacitČ vlastního rafinaþního zázemí. Jeví se proto jako velice praktické Ĝešení, které nové vedení AveClara nabízí, že pĤjde do externích kooperací s již zabČhlými rafinéry s vČtší kapacitou. Vedle nich pak chce nabízet i unikátní zpracování projektĤ, pro které získává síĢ externích brusiþĤ a rytcĤ – samostatných živnostníkĤ s jejich malými domácími dílnami.

Sklárna v souþinnosti s vývojovým centrem CIS smČĜuje veškeré své aktivity

k udržení ruþního zpracování skla v regionu jako stČžejní techniky pro svou souþasnou i plánovanou (vyvíjenou) produkci. Ve svých inovaþních projektech se nepĜihlásila k žádné inovaci vedoucí k zamČnitelnosti ruþního zpracování skla za strojovou. Jedinou výjimku potvrzující zmínČné pravidlo tvoĜí brusírna sklenČných blokĤ, kde je ovšem dĤvod pro zakoupení brousícího poloautomatu vzhledem k potĜebnČ pĜesnosti na desetiny milimetrĤ. Sklárna se chce profilovat jako významný producent stĜíbĜeného skla v rozsahu od dekorativních pĜedmČtĤ, užitkového skla až k umČleckým objektĤm a svítidlĤm. Takto zvolený rozsah obsahuje inovaþní zábČr nejen ve zvládnutí techniky samotné, ale i v designu nového tvarosloví. Jestliže nedojde k pĜedpokládanému propojení s Vyšší odbornou školou skláĜskou a jejími studenty v oblasti výtvarného návrhu a designu, pak se mĤže sklárna potýkat s dlouhým þasovým horizontem plnČní své projektované budoucnosti. ýasová prodleva pĜitom hraje významnou roli v kalkulacích a pĜedpokladech plnČní zvoleného byznys plánu. Navíc hrozí daleko drastiþtČjší skuteþnost, že podobný plán þi inovaci zaþne realizovat nČkdo jiný v zahraniþí a bude rychlejší, zajistí si tak trh a strhne na sebe pozornost prvenstvím. Vzhledem k problémĤm, které sklárna Ĝeší pĜi bČžném provozu a výrobČ, existuje vysoké riziko zpoždČní inovaþních projektĤ, což mĤže znevČrohodnit všechny marketingové odhady sklárny plánované na pĜíští dva roky.

ϵϭ

ϭϮ͘s Z Cílem této práce bylo posouzení souþasné situace ruþní výroby skla z kvalitativního hlediska na pĜíkladu Novoborska. Pro pochopení souþasných trendĤ vývoje skláĜství v tomto regionu bylo nezbytné pojmenovat zásadní historické milníky obecného vývoje skláĜství. Z hodnocení historického vývoje ruþní výroby skla a jejího souþasného stavu vyplynuly skuteþnosti, které potvrzují všechny hypotézy stanovené v úvodu práce. Ruþní výroba skla prošla ve sledovaném období pČti velkými krizemi, vþetnČ té souþasné. Byly to krize spojené s válkami, svČtovou hospodáĜskou krizí v 30. letech 20. století, se zámČrným potlaþováním ruþní výroby skla za socialismu v prĤbČhu 50. a zaþátkem 60. let. PatĜí sem samozĜejmČ i poslední krize v roce 2008, která mČla své pĜíþiny již v chování skláĜských podnikĤ v druhé polovinČ 90. let. JednoznaþnČ z tohoto zhodnocení vyplývá, že þeské skláĜství, zamČĜené na ruþní zpracování, má potenciál i kapacitu díky svým zkušenostem, vlastním historickým vývojem výroby skla straším 800 let, absorbovat krizová období a udržet si kontinuitu pĜi vyĜešení zásadních souvislostí, které obsáhly hypotézy uvedené v této práci. V nČkolika úrovních se potvrdily zvolené hypotézy této práce jako úzce propojené. Propojení všech se odehrává hlavnČ v otázce dalšího možného vývoje novoborského skláĜství. Jako zásadní se pĜi mém prĤzkumu ukázal nedostatek mistrĤ skláĜĤ, což je daleko vyšší Ĝemeslná úroveĖ pracovní kapacity, než þerstvý absolvent skláĜské školy þi uþilištČ. Toto zjištČní mĤže zapĜíþinit radikální kolaps v pĜíštích 5 letech, pakliže nevznikne atmosféra pozitivní motivace nových uchazeþĤ. Hypotéza: Pokles skláĜského prĤmyslu nesouvisí pouze s ekonomickou krizí, která jej citelnČ zasáhla v roce 2008. Z mého studia situace na Novoborsku vyplynulo nČkolik základních faktorĤ, které zpĤsobují nynČjší krizi. Jedná se o: • dĤsledek vývoje skláĜského prĤmyslu v pĜedešlých 12 letech - napĜíklad ve velice slabém uvádČní nových designĤ na trh nebo témČĜ nulové aplikace technologických inovaþních Ĝešení, ϵϮ

• podnikatelské chování majitelĤ skláren, kteĜí nejsou schopni kooperace v rámci regionu, ani ve prospČch vybraných skláĜských dovedností a technik, které by si naopak mČli hájit a více rozvíjet, • slabá profesní kvalifikace majitelĤ skláren, kteĜí se ani po 23 letech provozování skláren necítí být souþástí skláĜství, nevytvoĜili základ pro zdravé patriotství v oboru s tradiþní zamČstnaností v tomto regionu, • prapĤvod té souþasné krize, kterou ovlivnila už atmosféra a prĤbČh privatizace skláĜských podnikĤ, jejímž primárním cílem bylo rychlé zbohatnutí a teprve následnČ a jen u nČkterých pĜípadĤ dlouhodobČjší rozvoj zprivatizované sklárny, • Ĝadu špatných pĜíkladĤ vedení a provozu skláren, kdy majitelé zcela banálnČ dospČli k bankrotu vzhledem ke své nekvalifikovanosti k Ĝízení provozu – jejich zkušenosti pocházely vČtšinou ze zamČstnanecké optiky ve sklárnČ bez dostateþné obeznámenosti s ekonomickou a právním zodpovČdností, • velké množství malých živnostníkĤ s pozastavenou živností nebo uzavĜenou provozovnou, což prohlubuje pĜítomnou depresi ve skláĜství smČrem k dalšímu možnému vývoji, Psát o ekonomické krizi jako omluvČ za všechna negativa souþasného skláĜství by bylo nepravdivým tvrzením, protože ruþnČ vyrábČné sklo stále neztratilo své spektrum zájemcĤ a klientĤ. To, co zapoþalo již dávno pĜed rokem 2008, souvisí se snižující se obecnou znalostí spotĜebitelĤ, kdy koneþný zákazník þasto nerozpozná ruþní produkci skla od strojové. Na jedné stranČ je novoborská produkce natolik pĜesná pĜi foukání do forem, že hraniþí a nČkdy i nahrazuje (a proto se snadno zamČĖuje) s výrobky ze strojní výroby. Tady neznalý zákazník hledá rozdíl a diví se cenČ. Na této vlnČ se nesla prosperita Ajeta – sklárny v LindavČ, která se snažila poznamenat svojí produkci pĜirozeným lidským rukopisem. Odrazila se tím její produkce od sterilní masové produkce ostatních novoborských skláren. Tento smČr ovšem velice vyhovoval asijským výrobcĤm skla, kteĜí nemČli takovou Ĝemeslnou zruþnost a hledali výhodu v nejednotnosti tvarĤ þi hutních dekorĤ. Zatímco v novoborské produkci je disciplína, tak asijská ruþní produkce chrlí co kus, to originál. ϵϯ

Zjednodušením naší konzumní estetiky na cosi, co se stejnČ po þase vyhodí, zaþali jsme vyhledávat ĜetČzce a výprodeje. Sklo se v této podobČ dostává k nejmasovČjší skupinČ zákazníkĤ, kteĜí už nehledí na Ĝemeslnou zruþnost, nevyhledávají ani dokonalost zpracování. A zde se opČt opakuje historie. Je to pĜesnČ ta úroveĖ, která vždy náležela sklu urþenému na lidové trhy a poutČ, kde se zavdČþilo svou líbivostí a tĜpytem, když nahrazovalo nedosažitelná umČlecko-Ĝemeslná díla. I takové sklo bylo vždy naší souþástí. Pro novoborské sklárny ovšem pĜedstavuje nejhrubší degradaci Ĝemeslné zruþnosti a bČžného standardu zdejší tradiþní skláĜské produkce. Kdyby zdejší sklárny vyslyšely volání tohoto segmentu trhu a sestoupily na nižší standardy kontroly kvality, pak se stanou jen krátkodobČ profitní, ale zaruþenČ snadnČjší koĜistí indické a v budoucnu africké produkce. Podstatnou je i zmČna životního stylu, která v masovém mČĜítku pozbyla jakoukoliv stylovost. Liberalizace a atomizace vkusu do mČĜítek globální cenové dostupnosti, zamČnitelnosti a konzumní spotĜeby (þasovČ zkrácené stáĜí vČcí) pĜivedly jinak nároþnou skláĜskou produkci k estetickému zúžení skla na levnou nádobu. Ruþní výroba skla postupnČ ztrácí svojí pĤvodnČ masovou produkci a stává se stále více dekorativním pĜedmČtem nebo luxusním produktem, který se pĜíliš nepoužívá. Tato transformace je zcela pĜirozená vzhledem k vývoji životního stylu, nelze jí nikterak násilnČ ovlivnit (naĜídit) a lze pouze vytČžit z jejích standardĤ. ZmČny životního stylu by mČly odrážet obchodní a výrobní strategie skláren. Ze všech novoborských producentĤ skla je tomuto trendu nejblíže sklárna Ajeto. Není producentem sériového stolního skla, ale pĜedevším unikátĤ a moderního designu. To, že využívá jiné techniky foukání, než okolní sklárny, jí samozĜejmČ zviditelĖuje, ale jen v rámci zdejšího regionu. Žádná ze skláren v tuto chvíli nestaví vlastní znaþku na produkci luxusních kolekcí. PĜedpokladem úspČchu vČtšiny z nich je orientace na východní trhy, kde stále ještČ estetika bohatČ zdobených tradiþních výrobkĤ má svĤj odbyt. Jde o stabilní smČr exportu, který v historii novoborské oblasti znamenal již na pĜelomu 19. a 20. století jistotu klientely. Otázkou dnešních spoleþenských promČn ovšem je, nakolik se podaĜí udržet tradiþní smČr i ve východních kulturách. Což je i pro samotná východní teritoria a kultury velice diskutované téma. I zde totiž dochází k atomizaci rodinného stylu ϵϰ

soužití a stále þastČji jsme svČdky pronikání do evropské kultury, když naše západní evropské standardy kvality a estetiky ovlivĖují vkus východoevropských, arabských a asijských zákazníkĤ. V atmosféĜe globalizace se dá pĜedpokládat dynamiþtČjší vývoj smČrem ke konzumu a zĤstává otevĜená otázka tradiþních hodnot. Proto i novoborské sklárny musí hledat pro dĤvody svého podnikání hlubší pochopení této zmČny životního stylu a pĜizpĤsobovat tomu i svou produkci – pravdČpodobnČ ve smyslu produkce s vyšší pĜidanou hodnotou a originalitou. Zásadním ohrožením novoborského skláĜství je ale vnitĜní krize oboru. O krizi ve skláĜském prĤmyslu se hovoĜilo již pĜed rokem 2008. S urþitým ohlédnutím zpČt se dá konstatovat, že tato krize byla zcela logická a pĜedpokládaná právČ z pĜíþiny neinvestování do provozních þi produktový inovací ruþnČ vyrábČného skla. Situace tak byla zapouzdĜena do stereotypní výroby vzorĤ, které stále nacházely odbyt, byĢ za snižující se cenu. První, kdo upozorĖoval na možnost krize ekonomické v dĤsledku nevracení alespoĖ þásti zisku zpČt do výrobnČ-vývojových a edukativních procesĤ skláĜství, byly skláĜské školy a výtvarníci a designéĜi. Ti vidČli stagnaci v nespolupráci podnikĤ a neschopnosti reinvestovat prostĜedky do výchovy další generace pokraþovatelĤ. ýasto se na Novoborsku mluví o krizi skláĜĤ a technologĤ, která pĜedcházela souþasné ekonomické krizi již pĜed 10 lety, kdy školy nebyly schopny naplnit své první roþníky. Tato vnitĜní krize þeského skláĜství je jednou þepelí nĤžek proti souþasné ekonomické depresi. Majitelé novoborských skláren jsou zcela závislí na lidských zdrojích a nemají potenciál si vychovávat vlastní skláĜe. Proto je v nejbližší dobČ þeká složitá situace, kdy skláĜi mohou zaþít diktovat své podmínky. K dnešnímu dni se na Novoborsku pohybuje kolem 125 - 150 aktivních skláĜĤ. Toto þíslo možná bude vyznívat optimisticky, ale pĜi vČdomí toho, že již þtvrtým rokem nejsou noví zájemci o skláĜské Ĝemeslo a ze souþasných aktivních skláĜĤ je 25% pĜed dĤchodem a 10% již v dĤchodovém vČku, nelze nevidČt již dnes problémové pokrytí všech 7 významnČjších skláren s ruþním provozem na Novoborsku. Hypotéza: V globální rovnici poptávky a nabídky mĤže þeské sklo konkurovat asijským a východoevropským státĤm pĜidanou hodnotou a nároþností zpracování. ϵϱ

Tuto tezi lze doložit statistikou luxusního zboží, které je pĜedmČtem nákupu pĜevážnČ bonitních a v souþasnosti zejména východních zájemcĤ. Již minimálnČ dva roky neplatí, že þínský turista je chudý. NesþetnČ þlánkĤ a reportáží vysvČtlují, že zemČ þínského draka je v souþasnosti centrem importu luxusu, pĜedmČtĤ vysokého standardu provedení. To, co je v Japonsku již zabČhlou tradicí, dostává se do ýíny jako módní trend právČ teć. S uvolnČním þínské ekonomiky se zároveĖ uvolĖuje pohyb kupní síly. Ta je schopná pĜicestovat do Evropy a kupovat celé znaþky, aby získala evropskou historii za nižší poĜizovací ceny v dobČ krize. Ve výrobČ se pomalu ukazuje þínský trh i pro nás zajímavý, protože mu pomalu ale jistČ zaþínáme opČt konkurovat. Hlavní motivací pĜitom ale je naše schopnost uspokojit kvalitou. Produkce novoborských skláren se postupnČ otevírá þínskému trhu s vČtší vidinou stabilního odbytu. PostupnČ upadá obava z kopírování vzorĤ. Pojistkou je tomu právČ zmínČná vysoká kvalita, kterou asijští výrobci nedosahují. Lze proto pĜijmout tezi, že jedinČ inovacemi lze pĜedejít kopírování. Respektive, že dva roky starý design už mĤže kopírovat každý. Ale dokáží novoborské sklárny vyprodukovat dostateþné kvantum a dokáží takový objem i uvést na trh s patĜiþnou anoncí? Jiná možnost pro sklárny je produkce skla s vysokou pĜidanou hodnotou, které je bohatČ rafinované a designovČ neotĜelé. Takových skláren mnoho na Novoborsku není a dá se Ĝíci, že tuto úroveĖ mĤže naplnit Ajeto a AveClara, každá ve svém smČru stylu produkce. ObČ sklárny pĜitom spolupracují s malými Ĝemeslníky v jejich dílnách a studiích. Zdejší praxe (a to i historická) dává dostateþnČ kvalitní obraz toho, jak mĤže tvĤrce vysoké pĜidané hodnoty srazit své náklady a pĜitom mít klid své vlastní domácí malé dílny. Tato struktura existovala na Novoborsku od samého poþátku zakládání prvních Ĝemeslných dílen a dokazuje svou správnost vzhledem k úrovni Ĝemeslného zpracování, které luxus vyžaduje. Vystoupání na úroveĖ luxusního skla má pravdČpodobnČ pĜedpoklad jen jedna sklárna v regionu - AveClara. Pakliže dokáže prolomit prvotní potíže s nástupem na asijský trh, tak se zároveĖ vymaní z jakýchkoliv krizí ekonomických a mĤže si dovolit i vlastní reinvestici do lidských zdrojĤ. Limity jsou v tomto spektru obchodu a výroby zcela jasné: dokonalost a schopnost vyrábČt tuto dokonalost v sériích. Nároky jsou kladeny na technologické zázemí a Ĝemeslnou zruþnost skláĜĤ a rafinérĤ.

ϵϲ

Z historie novoborské produkce mĤžeme o podobné kultuĜe skla mluvit naposledy u výrobních tendencí vídeĖské firmy Lobmeyr (Rath), která zde zavádČla standardy ještČ po 2. svČtové válce. Od jejího odchodu (resp. od odchodu Stephana Ratha v 60.tých letech) nebyl podobný standard na novoborsku vyžadován. Hypotéza: Ekonomické krize pĤsobily a pĤsobí jako zdroj nových inovací ve skláĜském prĤmyslu SkláĜský prĤmysl má tendenci se chovat tradiþnČ a zachovávat ovČĜené postupy, v þemž spoþívá jeho Ĝemeslná kontinuita a do jisté míry je tím uveden pĜedpoklad úspČšnosti výroby ruþnČ zpracovávaného skla.

Produkce foukaného skla závisí na

technologické zkušenosti a technice samotného foukání skla. ObČ tyto dovednosti se pĜitom vČtšinou pĜedávaly uvnitĜ rodĤ, aĢ skláĜĤ nebo technologĤ. SkláĜství je v tomto ohledu pĜíkladné a v ruþním zpracování velice konzervativní. Každé krizové období ovšem nutí k revizi zažitých tradic, a tím se otevírá inovovaným Ĝešením. ýasto pĜitom ve vývoji napomáhá interdisciplinarita a schopnost pĜejímat a aplikovat zkušenosti z jiného oboru. Typickým pĜíkladem byla inovace ve výrobČ tyþového skla. To se tradiþnČ tahalo na píšĢalách do limitující délky. Teprve otvorem v pánvi vznikla možnost kontinuálního tažení nekoneþnČ dlouhé sklenČné tyþe. Tato inovace pĜitom byla pĜejata z poznatkĤ v pekaĜství a aplikována po 2. svČt válce. Souþasná ekonomická krize zásadnČ tlaþí na výrobce skla, aby inovovali designovČ své výrobky. Anebo aby inovovali své technické a technologické postupy tak, aby maximálnČ optimalizovali své náklady ve prospČch nižší ceny. ObČ tyto cesty byly na Novoborsku zanedbány a až v posledních dvou letech získávají svou pozornost. V posledních dvou letech se vystupĖoval zájem majitelĤ skláren o pĜechod od plynu k jinému druhu paliva s pĜímČsí kyslíku. Nabízí se tu inovace stará jen nČkolik let v technologii tavení skloviny za snížených nákladĤ. Riziko ovšem spoþívá v krátké dobČ ovČĜování provozních zkušeností. Zatím negativní reakce pĜichází od samotných skláĜĤ, kteĜí musí mČnit techniku foukání tak, aby vyhovČli zmČnČným podmínkám plamene uvnitĜ pece. Ekonomické výsledky zatím potvrzují úsporu v nákladech, což právČ v dobČ krize zvýšilo pozornost majitelĤ skláren. ϵϳ

Designové inovace pravidelnČ provádí sklárna Ajeto, která spolupracuje témČĜ výhradnČ s výtvarníky jako jejich servisní sklárna. Sklárna AveClara spolupracuje s designéry a studenty zdejší skláĜské školy v Novém Boru. Zásadní roli v inovativních pĜístupech hraje novoborská skláĜská škola (uþilištČ, stĜední škola i vyšší odborná škola), která každý pĤlrok pĜedstavuje tématicky zamČĜené klauzurní práce. NapĜíklad sklárna AveClara spolupracuje se vyšší odbornou školou už pĜi zadávání témat tak, aby byly smČĜovány pro potĜeby designových inovací produkce sklárny. To, co by bylo v dobČ nejvČtší výrobní frekvence nemožné, totiž potĜeba mČnit design své výroby, se bČhem krize stává potĜebou pro pĜežití, potĜebou upoutat na sebe pozornost a získat tak nové zákazníky. Zásadním nedostatkem inovaþní kapacity ve skláĜství dnes zažívá Novoborsko neexistencí výzkumných ústavĤ skláĜských. Testy a inovace nemají v bČžných podmínkách výroby velký prostor. Vývoj vlastních technologických re-definic se tu, až na výjimky, témČĜ zastavil. V pĜedstavené historii skláĜství dokládám souvislost mezi inovativními pĜístupy þeského skláĜství a kontextu krizí, které musela navrhovaná Ĝešení pĜeklenout. MČla jsem možnost pozorovat vývoj inovovaných technik na sklárnČ AveClara v Polevsku. V podstatČ byly vyvolány dvČma pĜíþinami. Jendou z nich je kreativita zdejšího výtvarníka. Tou druhou a závažnČjší byla snaha znovu rozbČhnout provoz sklárny po bankrotu pĜedchozích majitelĤ. Sklárna mČla pĜi svém novém spuštČní jen základní vybavení. Technické zázemí bylo bývalým majitelem maximálnČ opotĜebováno. Výrobní proces zaþínal v dobČ ekonomické krize a hledal možnosti inovací, které by sklárnČ zajistily místo na trhu s novými produkty. Zcela novČ se tu usazuje výrobní proces sklenČných panelĤ a blokĤ. ZásadnČ se zrevidovala technika stĜíbĜení skla chemickou cestou. Hledaly se cesty technologických zmČn v samotném tavícím agregátu (peci). Sklárna by bez tČchto zmČn nebyla schopná delšího provozu. Ke dnešnímu dni mého pozorovávání sklárna pĜedkládá první prototypy produktĤ, které získávají ohlas u odborné veĜejnosti, jako jsou bývalí výzkumní pracovníci a Ĝeditelé skláren sdružení ve SkláĜském klubu a SkláĜské spoleþnosti, ale zejména u obchodníkĤ nabízejících sklo do interiérových projektĤ. Nové produkty pĜitom mohou aspirovat na vyšší pĜidanou hodnotu a vyšší cenu u distributorĤ skla i klientĤ. Sklárna pĜitom vČtšinu ϵϴ

svých inovací finanþnČ kryla z vlastních prostĜedkĤ. V dobČ krize tak sklárna využila nižších poĜizovacích nákladĤ na technologickou zmČnu a získala þas, který v nejbližší dobČ pĜevede do ofenzivního pĜedstavení svého inovovaného produktu na trh. Potvrzuje se tak, že inovativní pĜístup i u tak klasického oboru, jakým je ruþní zpracování skla, má pĜidanou hodnotu pro sklárnu nejen v novČ získaném know-how. Taková Ĝešení se stávají reprezentující referencí pro sklárnu i její obchodní partnery. ýeské skláĜství tak i v malém pĜíkladu dokazuje, že lze inovovat tradici a dost možná o to snadnČji v dobČ krizového tlaku, který urychluje potĜebnost výstupu.

^ĞǌŶĂŵƉŽƵǎŝƚĠůŝƚĞƌĂƚƵƌǇĂǌĚƌŽũƽĚĂƚ ANDRES, Z. (2008): SvČtová výstava EXPO 58 Brusel. SkláĜ a keramik, roþ. 58, þ. 3, str. 48 ϵϵ

BÁRTA, J. (1932): Egermann. SkláĜské rozhledy, roþ. IX, þ. 7, str. 97 – 99 BÁRTA, J. (1946): Nedostatek dorostu ve skláĜství. SkláĜské rozhledy, roþ. XXII, þ. 4, str. 49-51 BċLINA, P., a kolektiv autorĤ (2001): DČjiny zemí Koruny þeské. Paseka, Praha, 328 str. BERÁNEK, J. (2009): Souþasná hospodáĜská krize a skláĜství v ýechách. SkláĜ a keramik, roþ. 59, þ. 5-6, str. 126 BRADÁý-NEŽÁRECKÝ, J. (1945): Sklo – dČjiny, výroba a zpracování. Prometheus, Praha, 141 str. CABJEŠEK, M. (2004): ZušlechtČní skla. L+P Publishing, Praha, 152 str. ýTYROKÝ, V. (1930): ýeskoslovenský skláĜský prĤmysl v roce 1929. SkláĜské rozhledy, roþ. VII, þ. 2, str. 17 a 20 ýTYROKÝ, V. (1930): ýeskoslovenský skláĜský prĤmysl v uplynulém období letošního roku. SkláĜské rozhledy, roþ. VII, þ. 7, str. 98 – 100 ýTYROKÝ, V. (1930): Vyhlídky þsl. skláĜského prĤmyslu do nejbližšího budoucna. SkláĜské rozhledy, roþ. VII, þ. 4, str. 50 – 51 ýTYROKÝ, V. (1931): Ze statistiky vývozu þsl. skla. SkláĜské rozhledy, roþ. VIII, þ. 1, str. 1-3 ýTYROKÝ, V. (1932): Situace ve svČtovém skláĜství a þsl. skláĜský prĤmysl. SkláĜské rozhledy, roþ. IX, þ. 9, str. 113 – 114 ýTYROKÝ, V. (1946): ýeskoslovenské skláĜství na nových cestách. SkláĜské rozhledy, roþ. XXII, þ. 1-2, str. 5-7 DRAHOTOVÁ, O., a kolektiv (2005): Historie skláĜské výroby v þeských zemích I. díl. Academia, Praha, 759 str. DVOěÁK, V., a kolektiv autorĤ (2010): Severoþeské sklárny, struþná historie. Nový Bor, 90 str. FOTR, J., Hájek, S. (2001): Srovnání výkonnosti a finanþního zdraví oborĤ a podoborĤ þeského skláĜského a keramického prĤmyslu. SkláĜ a keramik, roþ. 51, þ. 5, strana 131135 GRISA, M. (2008): ýeské sklárny pĜed 150 lety, SkláĜ a keramik, roþník 58, þ. 10, str. 229-233 GRISA, M. (2008): ýeské sklárny pĜed 150 lety, SkláĜ a keramik, roþník 58, þ. 4-5, str. 79-85 ϭϬϬ

GRISA, M. (2009) Úsilí o nastolení hospodáĜské stability skláĜského prĤmyslu po vzniku ýSR. SkláĜ a keramik, roþník 59, þ. 7-9, str. 163 -166 H. G. V. (1924): Ze skláĜského prĤmyslu severoþeského. SkláĜské rozhledy, roþ. I, þ. 1, str. 27, þ. 2-3, str. 27, þ. 4, str. 51-52 HAIS, R., a kolektiv autorĤ (2010): SkláĜské názvosloví aneb co je co ve skláĜství. Vydavatelství ýSS s.r.o., Teplice, 126 str. HETTEŠ, K. (1966): „Úvahy o vývoji našeho užitého umČní", Tvar XVII/7, Praha, str. 23 - 28 HOTAě, V. (2011): Perspektivy þeského skláĜství – studie. SkláĜ a keramik 1-2/2011, str. 3-9 KIRSCH, R., a kolektiv autorĤ (2003): Historie skláĜské výroby v þeských zemích II. díl/1. Academia, Praha, 483 str. KIRSCH, R., a kolektiv autorĤ (2003): Historie skláĜské výroby v þeských zemích II. díl/2. Academia, Praha, 569 str. KRETZ, FR. (1926): SkláĜský prĤmysl. SkláĜské rozhledy, roþ. III, þ. 3, str. 45 KUBINEC, V. (2009): Prohlášení úþastníkĤ demonstrace ze dne 2. 3. 2009 na podporu požadavkĤ zamČstnancĤ skláren a porcelánek. SkláĜ a keramik, roþ. 59, þ. 5-6, str. 124 LANGHAMER, A. (1999): Legenda o þeském skle. Tigris spol. s.r.o., Zlín, 292 str. LEWINTER, M. (1949): Zahajovací referát generálního Ĝeditele ýeskoslovenských závodĤ skláĜských. SkláĜské rozhledy, roþ. XXV, þ. 6-7, str. 97-101 LEWINTER, M. (1950): Nové úkoly našeho skláĜství. ýeskoslovenská skláĜská revue, roþ. III., þ. 1, str. 3-4 NOVÝ, P. (2011): Krizové roky 2008 a 2009 (také 2010?)studie. SkláĜ a keramik, þ. 12, str. 10 – 12 PALME, F. F. (1925): O þeském skláĜství. SkláĜské rozhledy, roþ. II, þ. 5, str. 66 – 68 PERNES, J. (2005):Spoleþenské a politické pĜedpoklady znárodĖování. Revue politika, http://www.revuepolitika.cz/clanky/618/60-let-od-pocatku-prvni-vlnyPETROVÁ, S. (2001): ýeské sklo. Gallery,Praha, 283 str. PURKRÁBKOVÁ, M. (2011): SkláĜský a keramický prĤmysl ýeské republiky v roce 2010, I.þást. SkláĜ a keramik, roþ. 2011, þ. 9-10, str. 226-234 PURKRÁBKOVÁ, M. (2011): SkláĜský a keramický prĤmysl ýeské republiky v roce 2010, II.þást. SkláĜ a keramik, roþ. 2011, þ. 11-12, str. 278-279 ϭϬϭ

SMRýEK, A. (2000): Trendy - SvČtové skláĜství 1999. SkláĜ a keramik, roþ. 50, þ. 6, str. 191-194 ŠTRAUS, J. (1954): Výhledy a rozvoj skláĜské výroby. ROH – PRÁCE, Praha, 56 str. TOMÁNEK, B. (1990): Kus historie skláĜského obchodu v Novém Boru. SkláĜ a keramik, roþ. 40, str. 213-216 TOMÁNEK, B. (2004): Uþil jsem se skláĜem. ýeská skláĜská spoleþnost, Nový Bor, 98 str. TURNER W. E. S (1949): O pĤvodu vývoji skláĜství. SkláĜské rozhledy, roþ. XXV, þ. 4-5, str. 61- 62 VIKTORA, K. (1931): SkláĜství v severních ýechách. SkláĜské rozhledy, roþ. VIII., þ. 2, str. 17 – 20 VIKTORA, K. (1946): DvČ významná období v našem skláĜství (1427 – 1947). SkláĜské rozhledy, roþ. XXII, þ. 8-9, str. 131 VIKTORA, K. (1946): Problém dorostu ve skláĜství. SkláĜské rozhledy, roþ. XXII, þ. 5, str. 65 – 67 VUSON (1926): Škola a prĤmysl. roþ. III, þ. 5, str. 69 O významu odborné školy skláĜské v Kamenickém ŠenovČ. SkláĜské rozhledy (1926), roþ. III, þ. 9, str. 141 – 142 Firemní materiál (2008) – 40 let nového skláĜského závodu Crystalex Nový Bor. SkláĜ a keramik, roþ. 58, þ. 1-2, str. 26-27 PĜednáška Ĝeditele HospodáĜského svazu skláĜských prĤmyslníkĤ v Praze obch. Rady B. Tvrdého o souþasných pomČrech v þsl. skláĜství (1933): SkláĜské rozhledy, roþ. X, þ. 5, str. 67 – 70 Z našich závodĤ (2001): ýeské skláĜství a keramika v roce 2000. Výroþní zpráva asociace. SkláĜ a keramik, roþ. 51, þ. 10, str. 295-298

ĚƌŽũĞĚĂƚ͗ Asociace skláĜského a keramického prĤmyslu ýR, Výroþní zprávy od roku 2001 – 2010, ŚƚƚƉ͗ͬͬǁǁǁ͘ĂƐŬƉĐƌ͘ĐǌͬǀǇƌŽĐŶŝͲǌƉƌĂǀǇͬ Registr ekonomických subjektĤ – ýeský statistický úĜad: ŚƚƚƉ͗ͬͬŵ͘ĐǌƐŽ͘ĐǌͬĐƐƵͬƌĞĚĂŬĐĞ͘ŶƐĨͬŝͬƌĞŐŝƐƚƌͺĞŬŽŶŽŵŝĐŬǇĐŚͺƐƵďũĞŬƚƵ

Živnostenský rejstĜík – Ministerstvo prĤmyslu a obchodu: ŚƚƚƉ͗ͬͬǁǁǁ͘ƌǌƉ͘Đǌͬ ϭϬϮ

Obchodní rejstĜík – Ministerstvo spravedlnosti: ŚƚƚƉ͗ͬͬƉŽƌƚĂů͘ũƵƐƚŝĐĞ͘Đǌͬ:ƵƐƚŝĐĞϮͬhǀŽĚͬƵǀŽĚ͘ĂƐƉǆ

Administrativní registr ekonomických subjektĤ – Ministerstvo financí: ŚƚƚƉ͗ͬͬǁǁǁŝŶĨŽ͘ŵĨĐƌ͘ĐǌͬĂƌĞƐͬĂƌĞƐ͘Śƚŵů͘Đǌ

Centrální evidence dotací z rozpoþtu - Ministerstvo financí: ŚƚƚƉ͗ͬͬǁǁǁ͘ŵĨĐƌ͘ĐǌͬĐƉƐͬƌĚĞͬǆĐŚŐͬŵĨĐƌͬǆƐůͬĐĞĚƌ͘Śƚŵů

WƎşůŽŚǇ

WƎşůŽŚĂϭ͗ĄŬůĂĚŶşĞŬŽŶŽŵŝĐŬĠŚŽĚŶŽƚǇǌƷēĞƚŶşǌĄǀĢƌŬǇϮϬϭϬƐƉŽůĞēŶŽƐƚŝ:dKƐƉŽů͘ Ɛƌ͘Ž͘ǌĞĐŚ'ůĂƐƐƌĂĨƚ ϮϬϬϵ

ϮϬϭϬ

sůĂƐƚŶşŬĂƉŝƚĄů

ϯϭϬϵϱ

ϯϭϮϱϵ

sǉƐůĞĚĞŬŚŽƐƉ͘ŵŝŶ͘ůĞƚ

ϯϬϯϳϭ

Ϯϴϵϲϵ

sǉƐůĞĚĞŬŚŽƐƉ͘

- ϭϰϬϮ

ϭϲϰ

ϰϳϲ

ϭϮϳϲ

sǉŬŽŶǇ

ϮϳϭϮϵ

ϯϲϱϳϭ

WƎŝĚĂŶĄŚŽĚŶŽƚĂ

ϭϭϵϰϵ

ϭϳϮϵϴ

KƐŽďŶşŶĄŬůĂĚǇ

ϭϮϰϮϮ

ϭϰϲϴϰ

dƌǎďǇǌĂƉƌŽĚĞũǌďŽǎş

WƎşůŽŚĂ Ϯ͗ ĄŬůĂĚŶş ĞŬŽŶŽŵŝĐŬĠ ŚŽĚŶŽƚǇ ǌƷēĞƚŶş ǌĄǀĢƌŬǇ ϮϬϭϭ Ă ϮϬϬϵ ƐƉŽůĞēŶŽƐƚŝ (*(50$11VUR

ϮϬϭϭ

ϮϬϭϬ

ϮϬϬϵ

ϮϬϬϴ

sůĂƐƚŶşŬĂƉŝƚĄů

ϴϵϳ

ͲϮϴϱϵ

ͲϮϰϮϴϬ

ͲϭϴϳϮϬ

ĄŬůĂĚŶşŬĂƉŝƚĄů

ϵϯϲϬϬ

ϵϯϲϬϬ

ϵϯϲϬϬ

ϵϯϲϬϬ

sǉƐůĞĚĞŬŚŽƐƉ͘ŵŝŶ͘ůĞƚ

Ͳϵϲϰϱϵ

ͲϭϭϳϴϴϬ

ͲϭϭϮϯϮϮ

ͲϭϭϲϮϱϬ

ϯϳϱϲ

ϮϭϰϮϭ

Ͳϱϱϱϴ

ϯϵϯϬ

ϭϬϵϯϵϲ

ϭϭϱϴϬϭ

ϳϮϵϵϴ

ϭϮϴϯϳϳ

sǉƐůĞĚĞŬŚŽƐƉ͘ KďƌĂƚ

ϭϬϯ

sǉŬŽŶǇ

WƎŝĚĂŶĄŚŽĚŶŽƚĂ

ϰϱϴϱϴ

ϲϱϲϲϮ

ϯϰϯϵϯ

ϳϰϭϵϱ

KƐŽďŶşŶĄŬůĂĚǇ

ϱϬϴϳϳ

ϱϭϬϭϵ

ϯϱϮϱϭ

ϲϰϮϮϭ

WƎşůŽŚĂϯ͗ŬŽŶŽŵŝĐŬĠƐƵďũĞŬƚǇǀKZWEŽǀǉŽƌ

Ϭ

WŽēĞƚ ƐƵďũĞŬƚƽ Ă͘Ɛ͘ Ϭ

ϲϬ

WŽĚşůƐƵďũĞŬƚƽ EϮϯϭĂϮϯϭϯϬ ŶĂĞŬ͘ƐƵďũĞŬƚĞĐŚ ĐĞůŬĞŵ ϲ͕ϰ

ϭ

Ϭ

Ϭ

ϭ

ϭ͕ϵ

ϭϮϮ

ϳ

Ϭ

ϭϮϵ

ϭϯ͕ϲ

<ƌŽŵƉĂĐŚ

Ϭ

Ϭ

Ϭ

Ϭ

Ϭ͕Ϭ

<ƵŶƌĂƚŝĐĞƵǀŝŬŽǀĂ

ϴ

Ϭ

Ϭ

ϴ

ϳ͕ϭ

DĂƎĞŶŝĐĞ

Ϯ

Ϭ

Ϭ

Ϯ

Ϯ͕ϯ

EŽǀǉŽƌ

ϰϮϳ

ϭϳ

Ϯ

ϰϰϲ

ϭϰ͕Ϭ

KŬƌŽƵŚůĄ

ϭϳ

Ϭ

Ϭ

ϭϳ

ϭϭ͕ϴ

WŽůĞǀƐŬŽ

ϭϯ

ϭ

Ϭ

ϭϰ

ϭϮ͕ϰ

WƌǇƐŬ

ϳ

ϭ

Ϭ

ϴ

ϴ͕ϴ

ZĂĚǀĂŶĞĐ

ϯ

Ϭ

Ϭ

ϯ

ϲ͕ϯ

^ŬĂůŝĐĞƵĞƐŬĠ>şƉǇ

ϱϮ

ϯ

Ϭ

ϱϱ

ϭϱ͕ϴ

^ůŽƵƉǀĞĐŚĄĐŚ

ϭϭ

Ϭ

Ϭ

ϭϭ

ϱ͕ϱ

^ůƵŶĞēŶĄ

ϭ

Ϭ

Ϭ

ϭ

Ϯ͕ϵ

^ǀŽũŬŽǀ

ϱ

Ϭ

Ϭ

ϱ

ϳ͕ϵ

^ǀŽƌ

Ϯϭ

Ϭ

Ϭ

Ϯϭ

ϭϰ͕Ϯ

ĞůŬĞŵ

ϳϱϬ

Ϯϵ

Ϯ

ϳϴϭ

ϭϭ͕ϵ

ǀŝŬŽǀ ŚŽƚŽǀŝĐĞ <ĂŵĞŶŝĐŬǉaĞŶŽǀ

WŽēĞƚ ƐƵďũĞŬƚƽ ϭϬϭĂ ϭϬϮ ϲϬ

WŽēĞƚ ƐƵďũĞŬƚƽ Ɛ͘ƌ͘Ž

ĞůŬĞŵ

WŽǌŶ͗͘ƐƵďũĞŬƚǇϭϬϭĂϭϬϮũƐŽƵK^s WƎşůŽŚĂϰ͗hŬĄǌŬĂǌũŝƓƛŽǀĄŶşĚĂƚŽǎŝǀŶŽƐƚŶşĐşĐŚŶĂEŽǀŽďŽƌƐŬƵ

ϭϬϰ

ϭϬϱ

Univerzita Karlova v Praze P írodov decká fakulta Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje

Recommend Documents