Úloha farmaceuta ve zdravotní výchově obyvatelstva, Orientační průzkum mezi občany Prahy

Úloha farmaceuta ve zdravotní výchově obyvatelstva, Orientační průzkum mezi občany Prahy Autor PharmDr. Marcela Koupilková e-mail: [email protected]

Výtah z obhájené rigorózní práce na FaF UK Hradec Králové 2004

Relativně novým jevem v oblasti zdravotní péče - zdravotní výchovy, hlavně v podmínkách její realizace liberalizovanými trhy, je sledování názorů konzumentů zdravotní péče - pacientů. Smyslem takových snah je získávání informací o názorech veřejnosti a jejich využívání na efektivní strategii pro vykonavatele zdravotnických služeb. Týká se to přirozeně i farmakoterapie, o které platí, že z hlediska svého významu v péči o zdraví má dominantní postavení. V evropských státech - viz graf č.1, ale i ve světě, je možné v současnosti pozorovat citelnou orientaci farmakoterapeutického procesu na intenzivnější využívání samoléčení, čehož důsledkem je i orientace lékárenství na péči soustředěnou na skupinu volně prodejných léků (1). Politický aspekt, reprezentovaný např. Evropským parlamentem, podporuje samoléčení v souladu se zásadou, že obyvatelé členských zemí EU mají převzít zodpovědnost za své zdraví a tím pomoci snížit výdaje na zdravotnictví (43). Graf č.1: Podíl volně prodejných léků na celkovém trhu léků a podíl léků v rámci samoléčení v některých evropských státech, (1)

70 60

OTC celkem OTC samoléčení

50 40

% C T saO třeb o p S

30 20 10 0

Součástí této práce byla i analýza rozhovorů - dialogového průzkumu orientovaného na problematiku používání volně prodejných léků, znalostí jejich vedlejších účinků, možných interakcí s již předepsanými léky a znalostí samoléčby jako takové. Průzkum byl zaměřen na znalosti použití volně prodejných léků u bazálních nekomplikovaných onemocnění či příznaků jako např. zvýšená teplota, léčba bolesti, žaludečních obtíží, kašle, zácpy, průjmu, kopřivky apod.; subjektivní rozhodování při volbě přípravku, jakož i zdrojů informací ovlivňujících tento proces. V průzkumu byl sledován původ informace o léku či nemoci a vliv těchto informací na rozhodovací proces pacienta při výběru léku. V závěru rozhovoru byly kladeny i otázky týkající se snahy podpořit možnost volné dostupnosti volně prodejných léků, byť v rámci lékárny, ale formou samoobslužných boxů. Dotazovaným jedincům byly kladeny cíleně otázky tak, aby byla zachována možnost volné odpovědi bez nátlaku na "požadovanou" odpověď. Hodnocení a interpretace empirických výsledků výzkumu byla prováděna na základě programu tabulkového procesoru Excel 97. Třídění odpovědí na určitou otázku bylo prováděno dle identifikačních znaků charakterizující dotazovanou osobu (např. věk, pohlaví, dosažené vzdělání aj.). Na základě uvedeného třídění byly sestaveny četnosti výskytu odpovědí na jednotlivé otázky a stanoveny jejich relativní četnosti v procentech (44,45). K třídění byly používány tyto znaky: pohlaví, věk - ekonomická aktivita, vzdělání a sociální skupina.

2. EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST 2.1 POPIS SOUBORU,

TÉMAT ROZHOVORU

Dialogový průzkum, který byl součástí této práce, se realizoval roku 2003 v Praze 4 v rámci náhodného výběru pacientů navštěvujících lékárnu . Záznamy dialogů byly zpracovány výpočetní technikou (tabulkovým procesorem Excel 97), přičemž byly použity třídící postupy s důrazem na tyto identifikační znaky populace: pohlaví (muž, žena) ekonomický status - věk (věk do 20 let, věk ekonomicky aktivní ⇒ 20 - 60 let, důchodce do 80 let, důchodce nad 80 let) nejvyšší dosažené vzdělání (základní, resp. středoškolské bez maturity, středoškolské s maturitou, vysokoškolské) sociální postavení (domácnosti s hrubým měsíčním příjmem do 8 000,-Kč, do 20 000,-Kč, do 40 000,-Kč a nad 40 000,-Kč) 2

Charakteristika souboru je zaznamenána v tabulce č.1 a 2 Tabulka č.1: Celková charakteristika souboru respondentů (n = 222) Znak Pohlaví Ekonomická aktivita - věk Vzdělání Sociální postavení hrubý měs. příjem

Počet respondentů muž žena do 20 let 20-60 let 60-80 let nad 80 let základní středoškolské vysokoškolské do 8 000,-Kč do 20 000,-Kč do 40 000,-Kč nad 40 000,-Kč

82 140 8 130 78 6 46 122 54 58 98 46 20

(%) 36,9 63,1 3,6 58,6 35,1 2,7 20,7 54,9 24,3 26,1 44,2 20,7 9,0

Tabulka č.2: Charakteristika souboru dle dosaženého nejvyššího vzdělání a sociálního postavení Hrubý měs. příjem do 8 000,-Kč do 20 000,-Kč do 40 000,-Kč nad 40 000,-Kč Dosažené vzdělání základní 9% 9% 2,70% středoškolské 16,20% 24,30% 10,80% 3,60% vysokoškolské 0,90% 10,80% 7,20% 5,40% Na počátku rozhovoru byla zjišťována vlastní aktivita a zájem pacienta o prevenci a o péči o zdraví, kde dotazovaný měl uvést zdroj svých informací o péči o své zdraví. Tato data byla dána do souvislosti s nejvyšším dosaženým vzděláním, sociálním postavením apod. Jako jedno z dalších východisek pro posouzení informovanosti pacienta sloužil i dotaz na dlouhodobě užívané léky (byly-li takové), na pravidelnost jejich užívání, znalost možných kontraindikací, na případné možné nežádoucí účinky spojené se současným užitím jím zakoupeného volně prodejného léku, potravinových doplňků či potravy, popis obtíží a zachování se pacienta při těchto problémech. Třetí část průzkumu byla soustředěna na vhodný typ informací, který by vedl ke snadnějšímu zapamatování a tím k utvrzení dalších pozitivních návyků při užití léku; byla zkoumána i srozumitelnost příbalového letáku. 3

Čtvrtý bod studie byl zaměřen na kvalitu informačních zdrojů ovlivňujících pacienta při výběru volně prodejného léku, kde opět byla hledána souvislost výběru vhodného informačního zdroje v té které skupině respondentů. Nejobsáhlejší část průzkumu byla určena zjišťování konkrétního stavu informovanosti o volně

prodejných

lécích

užitých

při

samoléčení

u

nejčastěji

se

vyskytujících

nekomplikovaných onemocnění. Dotazovanému bylo vyjmenováno několik druhů potíží či lehčích onemocnění, které je možné v rámci trendu samoléčení vhodnou medikací léčit bez návštěvy lékaře. Respondenti měli navrhnout vhodnou medikaci, popř. prokázat další znalosti o případných jimi zakoupených lécích. Tato data byla doplněna o výsledky šetření v databázích hlášení nežádoucích účinků léků na Státním ústavu pro kontrolu léčiv. To vše bylo podnětem k diskusi, zda by vůbec samoobslužná část prodeje volně prodejných léků (vyjma parafarmak) byla vhodná. Poslední část rozhovoru byla směřována ke zjišťování názoru veřejnosti na návrh rozšiřování skupiny volně prodejných léků, za předpokladu souhlasu, byla kladena otázka o jaké léky by dotazovaný tuto skupinu rozšířil, uvítal-li by volnou dostupnost - samoobslužnou nabídku léků v lékárně.

2.2 PŘEHLED VÝSLEDKŮ, DISKUSE

2.2.1 ZDRAVOTNÍ UVĚDOMĚNÍ RESPONDENTŮ Studie zdravotního uvědomění obyvatelstva, aktivního zájmu o své zdraví přispívá k zavádění programů zdravotní výchovy, která by se měla stát součástí práce všech zdravotnických pracovníků, tedy i farmaceutů. Přijímá-li člověk nové zdravotnické poznatky, dochází především ke zvýšení informovanosti, nikoliv k bezprostřední změně návyků. V kladném případě přiměřeně vysoká informovanost vede ke změně postojů, což se pak může projevit v oblasti chování (2). V současné době nabývá pojem "zdraví" i ekonomický charakter, stává se symbolem prosperujícího i ekonomicky zdatného jedince. Předpokládá se tedy (díky ekonomickým změnám ve společnosti) i zvýšený zájem o tuto hodnotu, určité vědomosti a s nimi tedy i zvýšená motivace a zájem o dosažení cíle, tj. snahy respektovat zásady správného způsobu života, potažmo začlenění do pracovního procesu tak, aby byla splněna i stránka sociálního zabezpečení.

4

V rámci studie zájmu o své zdraví v závislosti na sociálním postavení jednotlivce, kde respondenti uváděli více druhů odpovědí, bylo zjištěno, že skupina obyvatel s nejnižšími příjmy získává informace z největší části (až 48,3 %) četbou letáků, plakátů či jiných zdrojů v čekárnách lékařů či lékárně, až 41,4 % z nich získává informace od lékaře, pouhých 17,2 % od lékárníka, ale skoro 1/3 - 27,6 % získává informace až v případě nemoci. Druhá skupina respondentů (s hrubým příjmem domácnosti 20 000,-Kč) opět získávala největší množství informací četbou letáků v čekárnách lékařů - až 36,7 % - čili asi o 12% méně než předchozí skupina. S podivem druhá největší část informací byla u této skupiny zjišťována až v případě onemocnění - 34,7 % a o radu se na lékaře obrátilo 32,6 %. Přibližně jen polovina - 16,3 % se obrátilo na lékárníka. Paradoxně skupina obyvatel s nejvyššími příjmy projevila svůj zájem o zdraví až v případě nemoci - 47,8 %! 21,7 % respondentů této skupiny získává informace četbou časopisů (mezi nejčastěji uváděné patřily Osobní lékař, Puls, Pohoda pojištěnce, Zdravý život, Zdraví, Fit pro život a další vesměs populární časopisy pro ženy), a stejná část dotazem u lékaře. Lékárníka osloví z této skupiny pouze 17,4 %. Naproti očekávání, (že lidé ze skupiny s vyššími příjmy - sociálně zabezpečení se budou snažit svůj standart - potažmo začlenění do pracovního procesu zajistit nízkou nemocností tak, že budou klást především důraz na prevenci) se potvrdilo, že respondenti s vyššími příjmy projevují aktivní zájem o své zdraví až v případě nemoci. Největší množství informací získávají tito dotazovaní v čekárnách lékařů či lékáren četbou propagačních materiálů. Zde je tedy možno nalézt velké pole působnosti zdravotní výchovy obyvatel, vzbuzení zájmu o zdravý způsob života. Se stejnou tendencí (procentuálně však méně zastoupenou) se můžeme setkat při kladení otázek na lékaře. U všech skupin téměř 17 % respondentů zjišťuje informace přímo v lékárně. Srovnáme li respondenty dle nejvyššího dosaženého vzdělání, je patrno, že zájem o zdraví četbou časopisů jeví největší měrou středoškoláci. Z následujícího grafu je opět možno shledat velký potenciál v ovlivnění zájmu o zdraví právě tvorbou letáků, brožur a jiných materiálů vhodných do čekáren, informace z nich čerpá až 39,3 % středoškoláků a 40,7% vysokoškoláků, (pouze 17,4 % obyvatel se základním vzděláním spoléhá na tyto informace). Nejmarkantnější část osob se základním vzděláním - 43,4 % se obrací na lékaře, se vzrůstajícím vzděláním tato tendence klesá. O radu lékárníka žádá pouze 8,7 % respondentů se základním vzděláním, 19,7 % středoškoláků a dokonce 22,2 % vysokoškoláků. Je opět s podivem, že přibližně stejné množství respondentů se základním (podobně jako

5

vysokoškolským vzděláním - asi 40 %) se o své zdraví zajímá až v případě nemoci, naproti tomu středoškoláci "pouze" ve 31,2% Dle očekávání dopadlo srovnání vyvinuté aktivity v hledání informací o vlastním zdraví mezi muži a ženami. Drtivá většina žen je aktivnější v péči o své zdraví - 38,6 % se o něj zajímá četbou časopisů (oproti 9,7 % mužů), 45,7 % žen získává informace četbou brožur, letáků v čekárnách (29,3 % mužů), porovnatelné množství hledá rady u lékaře - 34,2 % mužů a 30 % žen. Větší část mužské populace - 21,9 % hledá radu u lékárníka, v případě žen jen 15,7 %. 39,0 % mužů se zajímá o svůj zdravotní stav až v případě nemoci, ženy ve 32,9 %. 2.2.2 INFORMOVANOST O DLOUHODOBĚ UŽÍVANÝCH

LÉCÍCH

Za informovanost je považován stav vědomostí, které svědčí, resp. jsou alespoň náznakem toho, že vědecké poznatky o lécích procházející procesem osvojování a zapamatování. Nutnost informovanosti o lécích není třeba zdůrazňovat zvláště v současné době, kdy se neustále zvyšuje výroba léčiv, rozšiřuje se jejich paleta, stoupá nebezpečí lékových interakcí, kontraindikací a nežádoucích návyků. Malá informovanost v této souvislosti může vést až ke zneužívání léků ve všech formách. V nemalé míře se nízká informovanost projevuje chybami v užívání předepsaných léků (2). Z dotazovaných respondentů užívalo 73,9 % dlouhodobě léky, ale 13,4 % z nich neznalo ani přesný název léku.12,2% uživatelů opomíjelo pravidelně užít svůj lék 1 - 2x týdně, 11,0 % opomíjelo 1 - 2x měsíčně, 4,81 7% z chronických uživatelů užívalo svůj lék nepravidelně, 71,9 % užívalo pravidelně. Pouze 9,0 % dotazovaných má konkrétní představu o vhodnosti kombinace dlouhodobě užívaných léků a OTC přípravků. Největší část dotazovaných (opět byla ponechána možnost více odpovědí) tyto možnosti společného užití konzultuje s lékařem (51,3 %), menší část získává informace od lékárníka či z příbalového letáku (38,7 %), 2,7 % uvedla jako zdroj informací odbornou literaturu, 5,4 % čerpá tyto informace z letáků či brožur v čekárnách lékaře či lékárny, 8,1 % uvedlo jiný zdroj - přátele, odborné studium apod. Přes poměrně vysoká čísla svědčící o domnělé informovanosti tazatelů byly u nich zaznamenány dokonce ve 24,3 % vedlejší účinky při současném užití volně prodejného léku, z nichž na prvním místě byla jmenována nevolnost (ve 29,6 % jmenovaných nežádoucích účinků), v 18,5 % svědění či vyrážka, ve stejném množství byla jmenována ospalost, snížená pozornost, v 11,1 % průjem, v 7,4 % vyskytnutých se nežádoucích účinků byla jmenována bolest hlavy, v 3,7 % zácpa, dále zvracení, otok, třes apod.

6

Je tedy zřejmé, že právě chroničtí pacienti s dlouhodobě užívanými léky potřebují osobu konzultanta - lékárníka, neboť právě on je poslední institucí setkávající se s pacientem před užitím jeho léku a jím zvoleného OTC přípravku. Samoobslužný prodej volně prodejných léčiv bez možnosti zásahu farmaceuta by patrně výše zmíněná čísla ještě zvýšil. Je třeba mít možnost konzultace s lékárníkem nejen v případě vlastního zájmu, ale informace by měly být podávány pacientu současně s ohledem na vhodnost kombinace s jím již užívanými léky. Dnešní lékárenské programy dokáží zatím i bez tzv. lékových záznamů rozeznat u již "zavedených" pacientů dle rodného čísla vhodnost kombinace. Ne vždy přichází pacient s recepturním tiskopisem, otázkou proto zůstává nejen anonymita pacienta, ale především i polemika nad onou úzkou spojitostí s porušením zákona na ochranu osobních dat. 2.2.3 VHODNÝ TYP INFORMACE O LÉKU Z doposud publikovaných výsledků studií vyplývá, že informovanost pacienta o léku je předpokladem jeho aktivní účasti na léčbě, a naopak, nedostatečná informovanost má značný podíl na neochotě spolupracovat během léčby (4). V rámci této studie byla i zjišťována vhodná forma informace vedoucí ke snadnějšímu zapamatování. Respondenti byli dotázáni, která z forem - písemných, ústních či kombinace obou jim vyhovuje nejvíce v závislosti na věku tazatele. Je zřejmé, že se vzrůstajícím věkem uvítá pacient informaci písemnou, dále kombinaci s ústním podáním. Naopak ústní podání informace dostačuje k zapamatování jen mladším generacím, avšak v nesrovnatelně nižší četnosti v porovnání s ostatními typy informací. Nedostatkem ústně podávávaných informací je jejich závislost na úrovni schopnosti pacienta se soustředit, zapamatovat si a pochopit mluvené slovo. Z písemných informačních zdrojů o léku významná část pacientů využívá příbalový leták. Proto byla zkoumána i jejich srozumitelnost. Za zcela nesrozumitelný ho považuje 0,9 % dotázaných, 8,1 % za spíše nesrozumitelný, 37,8 % za spíše srozumitelný a za srozumitelný více než polovina dotázaných. S porovnáním studií Majtáse a Špringera (1), kteří se zaměřili na tutéž problematiku, lze konstatovat, že se značně snížil počet respondentů, kteří příbalový leták považují za nesrozumitelný. V této studii tuto skutečnosti potvrdilo 9,0 % dotázaných oproti 22,5 % pacientům z dřívější studie. Jednoznačný závěr ovšem nelze vyvodit pro malou četnost souboru.

7

2.2.4 INFORMAČNÍ ZDROJE OVLIVŇUJÍCÍ RESPONDENTA PŘI VÝBĚRU OTC PŘÍPRAVKU Ve složité problematice volně prodejných léků má esenciální význam informovanost pacienta. Podnětem pro potřebu konzumace léku je vznik určitého symptomu onemocnění, čímž začíná rozhodovací proces, ve kterém hraje důležitou úlohu osobnostní struktura individua spolu s jeho osobní zkušeností. Tento rozhodovací proces je těsně spojen s potřebou informací a jejich zdrojů institucionalizovaných do konkrétního subjektu (lékárník, lékař, známí, reklama,…) (1). Při zjišťování informačních zdrojů, ovlivňujících výběr vhodného volně prodejného léku, byly jednotlivé odpovědi opět tříděny dle pohlaví, dosaženého vzdělání a sociálních skupin. Dotazovaní uváděli ve svých odpovědích více než jeden informační zdroj. Při výběru se jen na své znalosti spoléhalo 14,3 % středoškolsky vzdělaných mužů 31,2 % vysokoškoláků; 25,0 % žen se základním vzděláním, 27,7 % středoškolaček a 45,5 % vysokoškolaček. Je tedy patrná tendence zvyšující se spolehlivosti v otázce výběru léku na sebe sama se vzrůstajícím vzděláním, výjimku tvoří muži se základním vzděláním, kteří se při výběru řídí svými vědomostmi dokonce v 54,5 %. Zajímavé je srovnání mužů a žen (s ohledem na dosažené vzdělání) při ovlivnění výběru vhodného léku reklamou. Ve větší míře se reklamou nechá ovlivnit větší část mužů se základním a vysokoškolským vzděláním (18,2 % a 24 %) na rozdíl od žen se stejným stupněm vzdělání (8,3 % a 9,1 %); opačný jev nastal u středoškolsky vzdělaných respondentů, kde reklamě podléhá 7,1 % mužů a 14,9 % žen. I přes tak malé množství respondentů podléhajících reklamě lze shodně s předchozími studiemi konstatovat (46), že kdyby finanční částky - mnohdy až neúměrně vysoké - vynakládané na reklamu byly investovány do cílené výchovy obyvatelstva, přinášely by větší profit ve vzdělanosti a informovanosti o prevenci, zdraví, potažmo o samoléčení a tím pádem i ušetření celkových investic do zdravotnictví. Při výběru potřebného OTC přípravku se radí s lékařem nejčastěji skupina osob se základním vzděláním - muži až v 54,5 % , ženy v 58,3 %. Srovnatelné množství žen se základním vzděláním se při koupi volně prodejného léku spoléhá na radu lékárníka, středoškolačky v 55,3 % a vysokoškolačky dokonce v 63,6 %. Tato tendence u žen je potěšující a vzhledem k vyšší návštěvnosti lékárny ženami (viz dále) lze tedy právě v informovanosti a propagaci prevence a péče o zdraví klást větší důraz právě na oslovení žen. Muži se na radu lékárníka obracejí v 36,4 % při základním vzdělání, středoškoláci v 57,1 %, vysokoškoláci v 51 %. Je zřejmé, že pro více než polovinu mužů i žen představuje 8

možnost konzultace s lékárníkem při zakoupení volně prodejného léku podstatné ovlivnění rozhodovacího procesu. Podobná studie zabývající se zjišťováním informačního zdroje byla provedena v roce 1996 (46). S odstupem sedmi let lze konstatovat, že jako hlavní tři zdroje jsou opět uvedeny lékař, lékárník i vlastní rozhodnutí pacienta. Výrazný posun v rozhodovacím procesu při výběru OTC ovšem nastal ve vlivu lékárníka. Na jeho radu či úsudek se obrací přes 50 % respondentů se základním vzděláním a asi 40 % vysokoškoláků. Přesto ale není role lékárníka veřejných lékáren v očích obyvatel stále na té úrovni, jak je tomu v zahraničí, resp. jak si to představují doporučení WHO. Podle kontrolního průzkumu, který prováděl Kugler u 1000 obyvatel Mnichova, byla poradenská činnost lékárníka při samoléčení na prvním místě uvedena u 72 % respondentů (46). Tabulka č.3: Ovlivnitelnost rozhodovacího procesu při výběru vhodného OTC Muži Dosažené vzdělání Dle svých znalosti Reklama Doporučení lékaře Doporučení lékárníka Rada známých, přátel…

základní středoškolské vysokoškolské 54,55%

14,28%

31,25%

18,18% 54,55%

7,14% 21,43%

25,00% 31,25%

36,36%

57,14%

50,00%

0,90%

58,57%

31,25%

Ženy Dosažené vzdělání Dle svých znalosti Reklama Doporučení lékaře Doporučení lékárníka Rada známých, přátel…

základní středoškolské vysokoškolské 25,00%

27,66%

45,45%

8,33% 58,33%

14,89% 36,17%

9,09% 54,55%

58,33%

55,32%

63,64%

25,00%

25,53%

18,18%

Z dosažených výsledků lze shodně s prací Strnadové a Bartošíkové (47) konstatovat, že volba léku je ve značné míře ovlivňována především lékařem či lékárníkem a nejméně reklamou. K upřesňujícím údajům došlo při porovnání skupiny mužů, kde shoda s touto prací byla potvrzena při stanovení odpovědi, kde se respondent spoléhá při výběru léku výlučně na své znalosti. V obou studiích byla v tomto případě potvrzena vyšší četnost mužů, novější studie prokázala, že významná část jsou právě muži se základním vzděláním. Zcela obrácená situace byla prokázána u žen - na svůj úsudek se spoléhá v největší míře právě ženy s vysokoškolským vzděláním.

9

V původní práci Strnadové (47) bylo sděleno, že úměrně s úrovní vzdělání narůstá získávání informací o léku od lékaře - nejvyšší u VŠ. V opačném trendu bylo popsáno získávání informací od farmaceutů - nejvyšší u ZŠ. Na rozdíl od předchozí práce musím konstatovat, že tato studie dospěla zcela k opačným výsledkům, tj. se vzrůstajícím vzděláním narůstá právě ona informovanost od lékárníka. Snadné vysvětlení tohoto jevu bychom mohli spatřit v úzké spojitosti vyššího vzdělání a vyšší sociální úrovně. V současné době právě snaha o upevnění oné sociální úrovně nahrává faktu, kdy tito respondenti raději využívají při prvních příznacích onemocnění rad "první" linie farmaceutů, kteří nabídnou okamžitou pomoc, než-li časově náročnější návštěvu lékaře. Vzhledem k tomu, že byl v obou studiích osloven soubor s malou četností (a proto by bylo vhodné ve studii pokračovat) nelze určit jednoznačné srovnávací závěry. Při porovnání odpovědí na tutéž otázku "co nejvíce ovlivňuje dotazovaného při výběru OTC léku", kde třídícím elementem byla příslušnost k dané sociální skupině, bylo zjištěno, že se sílícím sociálním zázemím se spoléhá větší část respondentů pří výběru OTC na svůj vlastní úsudek - v sociální skupině s hrubým měsíčním příjmem domácnosti nad 40 000,-Kč dokonce 58%. Reklamou je nejvíce ovlivněna skupina s příjmy do 20 000,-Kč - 26,5 %. Na radu lékaře při výběru vhodného přípravku dává se vzrůstajícími příjmy snižující se procento respondentů. Opět více jak polovina dotázaných s vyššími příjmy dává přednost konzultaci s lékárníkem. Tento jev - klesající návštěvnost lékařů se zvyšujícími se příjmy a zvýšená snaha obracet se se svými potížemi přímo na lékárníka - lze přičítat právě snaze o setrvání ve výhodně ekonomicky zajištěném pracovním procesu a z toho důvodu i sílícímu elementu - samoléčení. 2.2.5 INFORMOVANOST O NEJČASTĚJI ZAKOUPENÝCH VOLNĚ PRODEJNÝCH LÉCÍCH Mezi nejčastěji zakoupené skupiny volně prodejných léků v lékárnách dotazovanými jedinci patřily (vyjma multivitaminových přípravků) analgetika, léky proti nachlazení (antipyretika, expektorancia, antitusika), laxativa či obstipancia, antacida, antimykotika, antihistaminika a dezinficiencia, viz tabulka č.4

10

Tabulka č.4: Nejčastěji zakoupené skupiny volně prodejných léků Nejčastěji zakoupené skupiny OTC Multivitaminy 67,6 % Antioxydanty 13,5 % Analgetika 28,8 % Léky proti nachlazení 34,2 % Laxativa či obstipancia 7,2 % Antacida 5,4 % Antimykotika 4,5 % Antihistaminika 3,6%

Protože průzkum byl prováděn jaro - podzim nelze tyto údaje zevšeobecnit, a to nejen pro malou četnost souboru, ale i pro sezónní odezvy v zakoupených lécích - zvýšený prodej antimykotik a antihistaminik. Ve svém příspěvku potvrzuji údaje jiných autorů (43), že přesto největší podíl tvořila analgetika, antipyretika. Mezi další hojně žádané přípravky patřila antitusika a expektorancia. Pouze 9,0 % dotázaných má konkrétní představu o vhodnosti kombinace dlouhodobě užívaných léků a OTC přípravků. Největší část respondentů tyto možnosti společného užití konzultuje s lékařem (51,4 %), menší část získává informace od lékárníka či z příbalového letáku (38,7 %), 2,7% uvedla jako zdroj informací odbornou literaturu, 5,4 % čerpá tyto informace z tisku či letáků a brožur v čekárnách lékařů či lékárny, 8,1 % uvedlo jiný zdroj přátele, odborné studium apod. Součástí tohoto výzkumu byla i snaha prozkoumat znalosti respondentů o volně prodejných lécích používaných na nejběžnější nekomplikovaná onemocnění, která nevyžadují přímý zásah lékaře. Při zachování současného trendu samoléčení byly vyjmenovány dotázaným některé zdravotní potíže, při kterých (za předpokladu, že jimi někdy trpěl či trpí) měli uvést vhodný návrh podávaného léku. Měli prokázat znalost jeho případných vedlejších účinků, či jiných konkrétních specifik. Jako výše zmíněné potíže byly jmenovány: bolest, nespavost, únava či nervozita, žaludeční potíže, kašel, zvýšená teplota, zácpa, průjem a kopřivka či svědění. 11

Bolest Bolestí netrpí a žádný lék neužívá 16,2 % dotázaných. Zbylá část nejčastěji navrhla k léčbě Ibuprofen (54,8 % z těch, co touto obtíží občas trpí), Paralen (32,3 %), Valetol (11,8 %), léky s obsahem diclofenacu (15,1 %), Ataralgin (7,5 %) či Acylpyrin (6,5 %) - dotázaní uváděli i více než jeden přípravek. 5,4 % respondentů trpících bolestí uvedlo zcela jiný lék než analgetikum (Gopten, Endiaron, Bromhexin apod.) Jen desetina uživatelů (11,8 %) si je vědoma neurčitých vedlejších účinků, kde byly jmenovány především vliv na jaterní, ledvinné či žaludeční funkce, 88,2 % žádné vedlejší účinky léků nezná. O vhodné dávce pro děti ví jen pětina uživatelů (20,4 %). Z porovnání s obdobnou studií (48) prováděnou před 26 lety vyplývá, že počet uživatelů analgetik se značně zvýšil (z 65 % na 84 %), přesto u tak velké části populace jsou znalosti o případných komplikacích tristní. Přibližně 90 % z nich si není vědoma žádných nebezpečí spojených s nadužíváním, potažmo předávkováním a tím pádem razantnějších příznaků vedlejších účinků. Nespavost Nespavostí netrpí a žádný lék neužívá 65,8 % dotázaných (srovnatelný údaj – 63 % byl zjištěn i ve studii Solicha a Hartlové (48)). Zbylá část jako léky proti nespavosti užívá hlavně ty, které jsou předepsány lékařem. Jen 5,3 % lidí trpících nespavostí řeší svůj problém zakoupením OTC přípravků (Persen, Sanason, bylinné čaje). Největší část této skupiny užívá Rohypnol (34,2 %), Stilnox (21,1 %), Hypnogen (10,5 %) či Nitrazepam (7,9 %). Asi 5,3 % respondentů trpících nespavostí řeší své problémy Diclofenacem či Paralenem. Alarmující je skutečnost, že přibližně polovina uživatelů (44,7 %) si není vědomo návykovosti léků (!), ale alespoň převážná většina z nich má informace o možném ovlivnění pozornosti, či přetrvávající ospalosti do druhého dne. Únava či nervozita a napětí Zmíněnými obtížemi - únavou či stresem nebo napětím netrpí dokonce 65,8 % dotázaných. Je to jistě potěšující, že tak velká část populace je uchráněna neurovegetativních problémů, přesto je o této cifře vyslovena určitá pochybnost. 12

Při studiu předešlých prací (48), které byly zveřejněny v roce 1977, se očekávala větší část respondentů, kteří těmito poruchami (díky "rychlejšímu" způsobu života, zvýšeným pracovním i duševním nárokům na jedince) bohužel trpí. Určité vysvětlení tohoto rozdílu (65,8 % dnes a 55-60 % v roce 1977) je možno shledat ve specifičnosti lékárny, kde byl současný výzkum prováděn (v blízkosti starší zástavby a vyšší návštěvností starších lidí, kde nelze předpokládat tak vysoké pracovní tempo, nároky společnosti apod. zapříčiňující vznik těchto komplikací) a v malé četnosti souboru. Výrazná většina uživatelů léků při těchto obtížích (79,3 %) zná pouze léky předepsané lékařem (anxiolytika, sedativa, antidepresiva), jen asi pětina z nich (20,7 %) se snaží hledat pomoc při koupi OTC. Mezi nimi byly uváděny: Guarana, přípravky se ženšenem nebo koenzymem Q10, Persen či bylinné čaje. Žaludeční potíže Žaludečními obtížemi netrpí 64,86% dotazovaných, což je porovnatelný údaji s výše jmenovanou studií (48), kde bylo uváděno 62% respondentů. Zbývající část v nejvyšší míře k odstranění svých problémů užívala Ranisan (20,5 %), Cholagol (15,4 %), Anacid a Pancreolan (10,3 %), sodu či mátový čaj (7,7 %) či jiné léky i předepsané lékařem (28,2 %). O souvislosti účinku léku s dobou jeho užití vzhledem k jídlu má povědomí 56,4 % uživatelů. 43,6 % (!) uživatelů neví, zda lék je vhodný užívat nalačno či během jídla nebo po jídle. Kašel Ze všech dotázaných respondentů 39,6 % uvedlo, že nikdy touto obtíží netrpělo. Zbylá část dotazovaných (60,4 %) uvedla, že nějaký lék na kašel užívá či užívala. O hrubém rozdělení skupiny léků užívajících se při kašli na mukolytika či expektorancia a na antitusika, popř. o odlišení dvou základních typů kašle - vlhký, produktivní s odkašláváním hlenů a suchý, dráždivý, bylo informováno a správně na ten který druh kašle lék vybralo pouze 35,8 % uživatelů. 64,2 % navrhlo léčbu produktivního kašle antitusikem či dráždivého kašle mukolytikem. Je zarážející, že tak velká část populace, díky své neznalosti, léčí svůj kašel protichůdnými účinky léků. Většina z nich uvedla, že pokud znají název daného léku, nepotřebují se lékárníka při výdeji již ptát na přesnou indikaci léku. V podvědomí pacientů totiž neexistují různé typy kašle.

13

Při léčbě jimi sama (bez konzultace s lékárníkem či lékařem) pak bývá i přehlédnut takový kašel, který je buď vyvolán jinými léky jako jejich nežádoucí vedlejší účinek (např. u ACEinhibitorů) nebo tento jev bývá potlačen jako příznak jiného závažnějšího onemocnění. Mezi léky, které byly nejčastěji v těchto případech nemocnými zakoupeny, patří: Bromhexin (49,3 % uživatelů), Mucosolvan (26,9 %), ACC a Tussin (6,0 %), Hedelix (4,5 %). Až 7,5 % uživatelů léčí kašel bizardním způsobem za použití např. Stopanginu, Nurofenu, dokonce i Ospamoxu a jiných… Znalost užití mukolytik po jídle (kvůli případné dráždivosti žaludku) prokázala jen asi pětina uživatelů (19,4 %). Z předchozích dat lze bohužel nastínit tu skutečnost, že znalost léků proti kašli je u uživatelů druhá nejmenší vůbec (na prvním místě je neznalost analgetik). Horečnatá onemocnění Zvýšenými teplotami netrpí 18,9 % dotázaných. Zbylá část nejčastěji na snížení teplot užívá Paralen (v 84,4 %), Acylpyrin (26,7 %) nebo Ibuprofen (7,8 %). Je s podivem, že teplotu se pomocí „ nedovyužívaných“ balení antibiotik snaží "léčit" až 14,5 % z této skupiny uživatelů. Znalost alespoň maximálního počtu tablet Acylpyrinu, Paralenu či Ibalginu na den prokázala asi třetina uživatelů (34,4 %). Až 65,5 % (!) si není vědomo možnosti předávkování, vzniku či zintenzivnění nežádoucích vedlejších účinků. Teplotu u malých dětí by pomocí zábalů, paralenových čípků či ibuprofenového sirupu dle popsaného dávkování snížilo jen 40 % uživatelů, o nevhodnosti podávání Acylpyrinu malým dětem ví pouze 12,2 % (!) z nich. Přes vysoké procento dotázaných, kteří kdy horečnatým onemocněním či zvýšenou teplotou trpěli a užívali nějaký lék (81,1 %), je znalost vedlejších účinků, především u Acylpyrinu, jen asi třetinová. Vhodným způsobem snížit teplotu u dětí by dle svých znalostí dokázala v rámci samoléčení méně než polovina uživatelů. Zácpa a průjem Zácpou někdy trpělo či trpí 26,1 % dotazovaných. Mezi jimi nejčastěji užívané léky patřily Regulax kostky (20,7 %) , Gutalax (17,2 %), Glycerinové čípky (10,3 %). Neznalost prokázalo 24,1% (!) svým doporučením léčit zácpu např. Ibalginem, Endiaronem, Imodiem apod.

14

Průjmem někdy trpělo či trpí 51,3 % dotázaných. Své potíže nejčastěji řeší pomocí Endiaronu (66,7 %), živočišného uhlí (40,4 %), Imodia (10,5 %) a dalších. Znalost ovlivnění účinku jiných léčiv při současném užití s živočišným uhlí (možnost absorbce účinné látky živočišným uhlím) prokázalo pouze 3,5 % uživatelů. Svědění, kopřivka Kopřivku či svědění u sebe někdy zpozorovalo 33,3 % dotázaných. Z nich největší část (45,9 %) použilo k léčbě příznaků Fenistyl, 24,3 % Zyrtec a 12,8 % Dithiaden. Jen třetina z nich (37,8 %) při objevení se těchto příznaků po léčbě jinými léky vyhledala lékaře či jinou odbornou pomoc.

Při zkoumání četnosti návštěv lékárny za účelem koupi volně prodejného léku lze prokázat shodu s výsledky již publikovaných prací Hartlové a Solicha (48), a to že ženy mají rozsáhlejší zkušenosti ve styku s lékárnami než muži. Lékárnu za účelem koupi OTC přípravku navštíví ženy 1 - 2x týdně pomalu dvakrát častěji než muži (ženy ve 4,3 % a muži ve 2,4 %. Nejpočetnější skupina navštěvuje lékárnu 1 - 2x měsíčně (ženy ve 42,9 % a muži ve 26,8 %. Současně s vyzvedáváním léku na recept volně prodejný lék kupuje 21,9 % mužů a 27,1 % žen. Ve všech případech je markantnější podíl žen. 2.2.6 OTÁZKA

ROZŠÍŘENÍ SKUPINY VOLNĚ PRODEJNÝCH LÉKŮ A JEJICH PRODEJE SAMOOBSLUŽNOU

FORMOU

V celosvětovém trendu je možno zpozorovat citelnou orientaci farmakoterapeutického procesu na intenzivnější využívání samoléčení, čehož důsledkem je i orientace farmaceutické péče na skupinu volně prodejných léčiv. Proto jedna ze závěrečných otázek byla zaměřena právě na tuto skupinu. Respondenti byli dotázáni, zda by souhlasili s návrhem na rozšíření skupiny volně prodejných léků. Ve studii Hartlové a Solicha (48) byl názor respondentů popsán takto: 19% souhlasí, 16% spíše souhlasí, 32 % nesouhlasí a 33 % spíše nesouhlasí. Po 26 letech se názor dotazovaných se změnou společenských poměrů, rozšířenou nabídkou OTC léků změnil takto: podstatně vzrostl počet respondentů souhlasící s rozšířením skupiny volně prodejných léků - na 32 %, počet nejasných odpovědí, či méně rozhodných se snížil ze 49% na 38 %. Množství

15

dotazovaných, kteří s daným rozšířením nesouhlasí zůstává v obou studiích obdobný – 33 % v předchozí, 30 % v současné. Poptávka po nových volně prodejných lécích tedy vzrůstá. Na dotaz, o kterou skupinu léků by tazatel soubor OTC přípravku rozšířil, byla na prvním místě jmenována analgetika (v 6,9 %), což úzce souvisí i s jejich množstevním prvenství při nákupu volně prodejných léků, dále lehká hypnotika a sedativa (v 5,8 %) - a to převážně u starší generace, dále vaginália a perorální antikoncepce (tento údaj byl do značné míry ovlivněn specifičností lékárny, kde byl výzkum prováděn; nachází se v budově polikliniky, kde jsou ordinace pěti gynekologických lékařů), kortikoidní masti ve 3,5 % a další. V souvislosti se změnami ve zdravotnictví po roce 1989 dochází i k ovlivnění charakteru poskytovaných služeb v lékárně. V důsledku žádoucího rozšíření sortimentu léčiv vázaných na lékařský předpis nebo léčiv volně prodejných, homeopatik i parafarmaceutik dochází i ke změnám interiéru některých lékáren - k nabídce samoobslužného prodeje léků - zatím jen parafarmaceutik či některých potravinových doplňků. To, zda pacienti s výše uvedeným návrhem způsobu prodeje léků v lékárně souhlasí, bylo námětem dalšího rozboru. Více než polovina dotázaných s takovým návrhem nesouhlasí – 53 %, souhlas projevilo 29 %, bez názoru na tuto problematiku bylo 18 % respondentů. Přestože znalost léků ze stran pacientů se v tomto průzkumu prokázala v některých případech jako i velmi nízká, lze zaznamenat sílící snahy o samoléčení, přičemž o její formu jako samoobslužnou nabídku léků v lékárnách projevilo zájem "jen" 29% dotazovaných. Jestliže právě u této skupiny respondentů se jimi vybraný lék bude jevit jako bezpečný, a to správným podáním, ve správné dávce a ve správný čas bez konzultace s farmaceutem, lze díky předchozím datům, poukazujícím na znalost výběru vhodného léku u daných skupin lehčích onemocnění, pochybovat. O "nebezpečnosti" volně prodejných léků podávaných bez konzultace s odborníkem byť i ve správných dávkách či ve správné indikaci třeba právě po oné poradě s lékařem či lékárníkem svědčí i počet hlášení nežádoucích účinků u běžně volně prodejných léků. Následující údaje poskytnuté Státním ústavem pro kontrolu léčiv nastiňují právě onu relativní "bezpečnost" volně prodejných léků. Výzkum byl prováděn na oddělení farmakovigilance pomocí databáze hlášení nežádoucích účinů léčivých přípravků. 16

Tyto databáze obsahují hlášení o případech, k nimž došlo na území ČR (do r. 1992 též na území Slovenska), zaslaná SÚKLu od roku 1980. Informace o hlášeních, obsažená v databázi, vychází z technických možností, které byly k dispozici v 80.letech minulého stolení. Podstatné informace jsou často kódovány pouze pomocí několikaznakových kódů, které dosud ne vždy dostatečně přesně popisují skutečnost. Databáze navíc umožňuje ke každému případu pouze zadání informací týkajících se jednoho podezřelého přípravku, u ostatních podávaných přípravků se zadává pouze název. Další nepřesnosti související s častou obměnou pracovníků, což též ovlivnilo kvalitu a spolehlivost vkládaných údajů. Počty hlášení velmi závisejí na ochotě, časových možnostech a motivaci hlásících lékařů. Do roku 1989 byl vyvíjen na lékaře politický tlak hlásit za každou cenu i banální případy, zatímco v současnosti, ačkoliv existuje zákonná povinnosti, většina lékařů nehlásí vůbec. Hrubý odhad, založený na zahraničních zkušenostech, naznačuje, že je na SÚKL oznámeno méně než 1% případů. Podíl hlášení ku celkovému počtu případů samozřejmě závisí na řadě parametrů, klesá zejména s nižší závažností případů a též s očekávatelností případu z hlediska hlásícího lékaře (nezaměňovat s očekávatelností dle SPC) - zde ovšem existují výjimky, kdy např. lékař nemůže ovlivnit předepsání léku (vakcíny, léky předepsané jiným lékařem, apod.). Klesá též pokud se lékař s hlášenou reakcí setkává častěji či se snaží hlášením situaci ovlivnit (takových lékařů je menšina). Analýza počtu hlášení pro jednotlivé přípravky byla zpracována pouze na základě standardních výpisů, generových pouze pro "hlavní" podezřelý přípravek, tj, ostatní podávané přípravky, které mohou mít vliv na výskyt reakce, nejsou do následujících počtů zahrnuty. Např. za posledních patnáct let bylo učiněno 193 hlášení nežádoucích účinků spojených s užitím přípravků obsahujících acetylosalicylovou kyselinu. Mezi nejčastěji uváděné patřily kožní erupce různého stupně a intenzity, pruritus, edém obličeje, dušnost, tachykardie, teplota, gastrointestinální hemorrhagie a to při podávání těchto přípravků i v běžných jednotlivých i denních dávkách. U osmileté dívky bylo zaznamenáno zvracení a nauzea, u devítileté hepatosplenomegalie. U většiny těchto pacientů nebyl zaznamenán žádný údaj o předchozích reakcích na léky. U léků obsahující různé soli diclofenacu bylo zaznamenáno (za celou dobu podávání těchto hlášení) 179 hlášení nežádoucích účinků, přičemž nejčastěji byly uváděny zimnice, teplota, urtika, kožní erupce, průjem, nevolnost, bolest hlavy, tinitus, tremor, alergická reakce, akutní urtika, pruritus, bolestivá reakce či nekróza při injekčním podání v místě vpichu. U 43leté ženy a 82letého muže anafylaktický šok po 75mg i.m. podání, u 11letého chlapce edém 17

hlavy a jazyky, následně kašel a dušnost, u 67letého muže po p.o. podání běžné dávky anafylaktický šok, inkontinence moči, křeče a mdloby, u 63leté ženy abnormální lakrimace, u 64leté ženy po i.m. podání 75mg účinné látky útlum kostní dřeně, anemie, granulocytóza, dokonce u 86letého muže po p.o. 75mg účinné látky anemie, leukopenie, splenomegalie a smrt. U dalších nejčastěji užívaných léků - analgetik s účinnou látkou ibuprofen bylo zaznamenáno 242 hlášení s podezřením na nežádoucí účinek. Nejčastěji byly uváděny kožní erupce, edémy obličeje, respirační poruchy, průjmy, alergická purpurea, dermatitis, u 43leté ženy byla popsána zmatenost, u 51leté ženy po p.o. podání 1,2g účinné látky bolest hlavy a tinitus, u 50leté ženy po čtyřměsíčním podávání 400mg ibuprofenu denně hematurie, u 39leté ženy po jednorázovém p.o. podání 200mg koma. U hojně užívaného paracetamolu bylo podáno 276 hlášení u léků obsahující pouze tuto účinnou látku nebo u léků, kde byla kombinována s jinými. Jako nejčastěji se vyskytující nežádoucí účinky byly uváděny makulo-papulární kožní erupce, urtika, dermatitis, pruritus, edém, bolest hlavy, dyspepsie, abdominální bolesti, nauzea, průjem. U 51leté ženy byla po dvouměsíčním p.o. podávání 2g účinné látky denně zaznamenáno žloutenka, u 55leté ženy vaskulitis a hepatocelulární poškození, u 19leté ženy po jednorázovém p.o. podání 500mg paracetamolu byla diagnostikována urtika, dušnost, hypotense, anafylaktoidní reakce, u stejně staré ženy rovněž po jednorázovém p.o. podání 250mg paracetamolu byl shledán pruritus, dušnost, edém laryngu, anafylaktický šok, který byl rovněž zaznamenán u 37leté ženy po jednorázovém p.o. podání 1g účinné látky. U volně prodejných přípravků s obsahem guaifenesinu používaných při neurotické úzkosti, napětí, neklidu a podrážděnosti bylo zaznamenáno 98 hlášení. Mezi nejčastěji jmenované nežádoucí účinky patřily kožní erupce, dermatitis, pruritus, zvracení, nauzea, průjem, dušnost, hypotenze, nespavost, anorexie, tremor, astenie, vertigo. U 66leté ženy bylo po dvoudenním p.o. podávání 600mg guaifenesinu denně byly zaznamenány halucinace, u 62leté ženy po i.v. 1g účinné látky koma, u 53leté ženy po třídenním p.o. podávání 1,2g denně krvácení z nosu, u 34letého muže po p.o. podání 600mg zvýšené pocení… U volně prodejných léků používaných při žaludečních obtížích byla hlášena podezření na nežádoucí účinky u léků obsahující magnesii hydroxydum a algedrati suspensio, a to celkem 9x (jmenovány byly kožní erupce, purpurea, zvracení, změna chuti, dyspepsie, edém nohou) a u léků obsahující ranitidin celkem 3 - např.u 27leté ženy při měsíčním p.o. podávání 300mg 18

ranitidinu denně se objevila abnormální rinitida, jinde byly jmenovány alergické reakce. U léků obsahující aluminii phosphas colloidalis bylo zaznamenáno 1 podezření z vedlejších účinků. Podezření na nežádoucí účinky u volně prodejných přípravků používaných při kašli s obsahem ambroxolu bylo prokázáno ve 13 hlášeních. Jednalo se zejména o urtiku, kožní erupce, nauzeu, průjem, u 34letého muže byla po jednodenním p.o. podávání celkem 90mg ambroxolu shledána abdominální bolest. U léků s obsahem bromhexinu bylo zaznamenáno 36 hlášení, nejvíce se objevoval pruritus, urtika, kožní erupce, edém laryngu a obličeje, u 67letého muže po pětidenním p.o. podávání 12mg bromhexinu denně byly zaznamenány kožní erupce makulo-papulární, bulózní, hyperpyrexie a psychóza, u 29letého muže po dvoudenním p.o. podávání 24mg účinné látky denně byla zaznamenána somnolence, únava, artralgie, porucha řeči, abdominální bolesti a křeče nohou. U 79leté ženy byl po jednorázovém p.o. podání 4mg bromhexinu prokázán pruritus, edém obličeje a dušnost, u 29leté ženy po jednorázovém podání 8 mg bromhexinu dušnost, nauzea, erytematózní pruritus a kožní erupce. U léků s obsahem clobutinolu bylo zaznamenáno pouze 1 hlášení, a to u 39leté ženy, která po s.c. jednorázovém podání 20mg účinné látky jevila známky anafylaktického šoku. U léků s obsahem butamirátu v kombinaci s guaifenesinem bylo zachyceno 14 hlášení, kde se nejčastěji objevovala urtika, kožní erupce, nauzea a zvracení. Léky s obsahem carbocysteinu byly podezřelé ve 2 případech z dalších vedlejších účinků, a to kožní erupce, dermatitis. U volně prodejných léčiv užívaných při léčbě průjmu bylo zaznamenáno 1 hlášení vedlejších účinku u léků s obsahem carbo activatus - u 35letého muže při denním podávání 1,5g účinné látky urtika. U léků s obsahem cloroxinu bylo zaznamenáno až 55 hlášení, kde nejčastěji byly uváděny urtika, pruritus, kožní makulo-papulární erupce, anafylaktické reakce. U 45letého muže bylo po denním podání 750mg účinné látky zpozorováno: erythema exudativa, hyperémie, dušnost, průjem a hypotenze. U 59letého muže po dvoudenním užívání 750mg cloroxinu denně bylo zaznamenáno: urtika, pruritus, hypotenze, anafylaktický šok, ekzém, edém. Ve dvou případech byla uváděna i nervozita.

19

U OTC užívaných běžně při zácpě byly hlášeny 2 případy nežádoucích účinků u léků s obsahem bisacodylu (bolest hlavy, abdominální bolest, dermatitida) a jeden případ u léku s obsahem pikosulfátu (makulo-papulózní kožní erupce, pruritus). Poslední oblast léků, na které byly soustředěny i dotazy na respondenty se týkala OTC užívaných v případě pruritu, ekzému. Hlášení o nežádoucích účincích bylo zaznamenáno u léků s obsahem cetirizinu (4x) a dimetindenu (4x). Popsáno bylo především zhoršení stavu pruritus, urtika, kožní erupce, u 39leté ženy užívající dva dny 10mg cetirizinu denně byla stanovena bolest hlavy, u 65letého muže užívajícího 5mg dimetindenu denně po dobu jednoho roku byla popsána porucha ejakulace, u 33leté ženy užívající tutéž účinnou látku v dávce 2,5mg denně byla zaznamenána po třídenním užívání parestézie a edém laryngu.

3. ZÁVĚR I přes malý soubor respondentů jsem rozborem předchozích údajů došla k těmto závěrům: 1. Zodpovědnost a aktivní zájem o své zdraví a zdravotní uvědomění se v různých sociálních skupinách liší, informace o svém zdraví či prevenci respondenti nejčastěji čerpají z letáků, brožur či nástěnek u lékaře či v lékárně. Tento zdroj informací se se vzrůstajícími příjmy objevuje méně, a naopak jako zdroj informací sílí se vzrůstajícím vzděláním. Jako druhý nejčastější zdroj svých informací o zdraví uvádějí respondenti informace získané od lékaře, na třetím místě informace poskytnuté lékárníkem. Potěšující je fakt, že s rostoucím vzděláním a s rostoucím sociálním postavením počet respondentů obracejících se na lékárníka vzrůstá, ne tak u lékaře. V nejvyšší sociální vrstvě a u vysokoškoláků jsou tyto zdroje informací zastoupeny již zhruba ve stejné míře. 2. Informovanost pacientů o svých dlouhodobě užívaných lécích je překvapivě nízká, až 13,4 % z nich nezná přesný název svého léku, jen necelé tři čtvrtiny (72 %) užívají své léky pravidelně, pouze 9 % z nich má konkrétní představu o vhodnosti kombinace dlouhodobě užívaných léků a OTC přípravků. 3. Se vzrůstajícím věkem roste počet respondentů požadující písemnou informaci o léku, popř. kombinaci s ústní informací, požadavek na ústní informaci se vzrůstajícím věkem klesá. Srozumitelnost příbalových letáků byla prokázána jen u 53 % dotázaných, což představuje (ale nejen to) velké pole pro působení farmaceutické péče. 20

4. Při výběru vhodného OTC přípravku na svůj vlastní úsudek spoléhá více než polovina dotázaných se základním vzděláním a více než třetina vysokoškoláků. Vzrůstá počet samoléčitelů, kteří jsou vystaveni vyššímu riziku v důsledku nedostatečné informovanosti Při výběru volně prodejných léků na radu lékárníka spíše než na radu lékaře dá převážná část středoškoláků i vysokoškoláků. Tento upřednostňující trend lze vysvětlit jednak postavením lékárníka ve zdravotnickém systému v prvotní linii, která zaručuje dostupnost, kvalitu i největší šíři informací o OTC přípravcích; ale i tím, že lidé ze skupiny s vyššími příjmy - sociálně zabezpečení - se snaží svůj standart (potažmo začlenění do pracovního procesu) zajistit co nejdříve, a proto řeší péči o své zdraví právě již v této první linii konzultací s lékárníkem. 5. Informovanost o léčbě běžných nekomplikovaných bazálních onemocnění, popř. o vedlejších účincích navržených léků byla u dotázaných nízká. O případném nebezpečí OTC přípravků svědčí i hlášení o dalších nežádoucích účincích poskytnutá Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Hlášení nežádoucích účinků léků má v České republice sice tradici od roku 1968, ale počet hlášení proti období před rokem 1989 poklesl v současnosti šestkrát (49). Přitom hlášení nežádoucích účinků může poskytnout signál o možném riziku léku. Uvědomíme-li si, že počet hlášení představuje jen špičku ledovce v celkovém výskytu nežádoucích účinků léčiv, tvoří neznalost léků a spoléhání se při jejich výběru pouze na svůj úsudek (bez konzultace s odborníkem) extrémní riziko nesprávné farmakoterapie. 6. Vzrůstá snaha o rozšíření skupiny volně prodejných léků, ale přibližně tři čtvrtiny dotázaných neumí blíže specifikovat o jakou skupinu léků by tuto řadu rozšířili. Pouze 29 % respondentů by přivítalo možnost samoobslužného prodeje OTC přípravku v lékárně (parafarmaceutika nebyla zahrnuta). Byť se ozývají i mezi lékárníky snahy o rozšíření nabídky prodeje i touto formou, je nutné tento krok vzhledem k předchozím údajům důkladně zvážit. Na jedné straně zaznamenáváme stupňující se tlak společnosti na zvýšení úrovně a kvality poskytovaných služeb, v našem případě odborného poradenství a konzultací pro veřejnost, na straně druhé sílí i tendence samoléčení, kterou lékárník chce podpořit třeba i samoobslužným prodejem OTC léků. Je jasné, že v současné době představuje lékárna nejen zařízení primárně preventivní péče, ale musí řešit i značné ekonomické problémy, udržet si "svého" pacienta, klienta (z dotázaných respondentů navštěvuje stále stejnou lékárnu 3 6%, další 2 - 3 lékárny ještě navštěvuje 31,5%) a tak hledá způsob, kterým by mu kromě kvalifikovaného 21

poradenství či jiných nabízených služeb vyšla co nevíce vstříc. Samoobslužná forma prodeje je jednou z těchto nabízených služeb. Vzhledem k předchozím údajům lze tuto otázku řešit jen se zachováním možnosti konzultace s lékárníkem. K obdobnému závěru došla ve své práci i Oberpichlerová-Schwenková (50) výrokem: "Výrobky se dají lehce vyměnit, vztahy ne!" 7. Směr, kterým by se měla zdravotní výchova farmaceutem ubírat, je zřejmý farmaceutická péče. Zkušenosti s jejím prováděním jsou již značné, jde však často o aktivity jednotlivých pracovišť a pro poskytování komplexu těchto služeb zatím nejsou uspokojivé podmínky (např. zrušení dispenzačních boxů). Není jednotný názor na registraci pacientů v lékárně, což znemožňuje důsledné a všestranné provádění farmaceutické péče, potažmo zdravotní výchovy. I v řadách farmaceutů chybí k tomuto požadavku jednotné stanovisko a motivace. Lékárník svou úlohu ve zdravotní výchově by měl naplnit především na úrovni: lékové informatiky s cílem spolupracovat s lékařem při výběru léku a sledování jeho optimálního poměru mezi rizikem a prospěchem - farmakoepidemiologie, a nebo mezi náklady a prospěšností léčby - farmakoekonomika; na úrovni dispenzace s cílem komunikovat s pacienty o významu léčby a o jejich zkušenostech s lékem, při zachování compliance.

Použitá literatura k dispozici u autorky

22