Účast obhájce v přípravném trestním řízení

Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Katedra trestního práva

Účast obhájce v přípravném trestním řízení Diplomová práce

Vedoucí práce:

Autor práce:

JUDr. Rudolf Vokoun, CSc.

Eva Dvořáčková Tábor (duben 2015)

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne:

Podpis:

2

Poděkování Tímto děkuji vedoucímu své diplomové práce, panu JUDr. Rudolf Vokoun, CSc. za odborné vedení a cenné připomínky, které mi poskytl při zpracování mé diplomové práce.

3

Obsah Úvod .............................................................................................................................................. 6 1. Právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu ................................................................... 8 2. Role obhájce v přípravném trestním řízení ............................................................................. 10 2.1. Přípravné trestní řízení ..................................................................................................... 10 2.2.1 Postup před zahájením trestního stíhání ................................................................... 11 2.2.2. Postup po zahájení trestního stíhání......................................................................... 12 2.2.3. Formy přípravného trestního řízení .......................................................................... 13 2.5. Obhajoba v přípravném řízení.......................................................................................... 15 2.5.1. Obhajoba podezřelého před zahájením trestního stíhání ........................................ 15 2.5.2. Právní pomoc poskytovaná před zahájením trestního stíhání.................................. 17 2.5.3. Obhajoba po zahájení trestního stíhání .................................................................... 18 2.6. Účast obhajoby na vyšetřovacích úkonech ...................................................................... 20 2.6.1. Výslech obviněného .................................................................................................. 23 2.7. Vyhledávání, předkládání a navrhování důkazů k provedení obhajobou ........................ 25 2.8. Obhajoba v jednotlivých formách přípravného řízení ..................................................... 28 2.8.1. Standardní vyšetřování ............................................................................................. 28 2.8.2 Rozšířené vyšetřování ................................................................................................ 30 2.8.3. Zkrácené přípravné řízení.......................................................................................... 31 3. Role obhajoby při procesních návrzích ................................................................................... 33 3.1. Sjednávání dohody o vině a trestu ................................................................................... 33 3.2. Návrhy na podmíněné zastavení trestního stíhání .......................................................... 36 3.3. Narovnání ......................................................................................................................... 37 4. Právo vyhledávat, předkládat a navrhovat provedení důkazů ............................................... 39 4.1. Velká novela trestního řádu z roku 2001 ......................................................................... 39 4.2. Usnesení ČAK ................................................................................................................... 41 4.2.1 Návrh výslechu svědka ............................................................................................... 42 4.2.2 Problémy při získávání informací od vyhledané osoby a uplatnění důkazů získaných obhajobou ........................................................................................................................... 45 5. Trend posilování pravomoci obhajoby i státního zástupce .................................................... 47 5.1. Dílčí komparace kontinentálního a angloamerického trestního procesu ........................ 47 Podkapitola 5.2. Přibližování se kontradiktornímu řízení angloamerickému ......................... 51 Podkapitola 5.3. Posilování pravomoci obhájce ..................................................................... 55

4

6. Závěr ........................................................................................................................................ 59 6. Seznam zkratek ....................................................................................................................... 61 7. Použitá literatura a prameny .................................................................................................. 62 7.1. Knižní prameny................................................................................................................. 62 7.2. Odborné časopisy a články ............................................................................................... 63 7.3. Právní předpisy................................................................................................................. 64 7.4. Judikatura ......................................................................................................................... 64 8. Anotace ................................................................................................................................... 65

5

Úvod Právo na obhajobu je základním právem demokratického státu, které je zaručeno Listinou základních práv a svobod, Ústavou ČR, mezinárodními dokumenty a ustanoveními trestního řádu. Nejvýznamnější část práva na obhajobu je realizována skrze obhájce, jehož postavení v českém právu je aktuálním tématem pro teorii i praxi. Obhájce v trestním řízení je garantem procesních práv obviněného a pomáhá vyvažovat faktickou nerovnost mezi obviněným a právně vzdělaným státním zástupcem. Obhájce poskytuje právní služby ve všech fázích trestního řízení. Ve své diplomové práci se věnuji účasti obhájce v přípravném trestním řízení. Tato tématika je velmi rozsáhlá, a tak se kromě obecných otázek věnuji zejména právu obhájce na vyhledávání, předkládání a navrhování důkazů v přípravném řízení, jeho stavu dle účinné právní úpravy a vývoji těchto práv v posledních dvou desetiletích a dále vývoji trestního procesu z pohledu obhájce a jeho funkce vyrovnávání postavení obviněného v rámci tzv. rovnosti zbraní. Pozornost věnuji také tzv. velké novele účinné od roku 2002, která má pro dané téma zásadní vliv. Svou práci jsem rozvrhla do pěti kapitol. V první úvodní kapitole se věnuji právu na spravedlivý proces a právu na obhajobu, které je jeho součástí. Druhá nejrozsáhlejší kapitola se zabývá rolí obhájce v přípravném řízen, a je strukturována do pěti podkapitol. Nejdříve jsem krátce charakterizovala přípravné trestní řízení a následně se věnovala obhajobě před a po zahájení trestního stíhání a pomoci advokáta před zahájením trestního stíhání. V dalších podkapitolách věnuji pozornost účasti obhájce na vyšetřovacích úkonech, vyhledávání, předkládání a navrhování důkazů obhajobou a nakonec rolí obhájce v jednotlivých formách přípravného řízení. Ve třetí kapitole jsou rozebrány vybrané druhy tzv. odklonů, které mají v trestním řízení hrát důležitou funkci odlehčení agendy soudům. Vybrala jsem institut podmíněného zastavení trestního řízení, narovnání a nejnovější a stále diskutovanou dohodu o vině a trestu. Čtvrtá kapitola se blíže věnuje vyhledávání, předkládání a navrhování důkazů obhájcem, vlivu tzv. velké novely a dalšímu vývoji těchto oprávnění. Poslední kapitola je uzavřením celé práce a jejím cílem je ukázat na některé prvky, které přibližují český trestní proces angloamerickému kontradiktornímu řízení.

6

V rámci toho také dochází k posílení role obhájce v trestním řízení, a tak v této kapitole poskytuji krátký přehled vývoje postavení obhájce v trestním řízení od roku 1989. Do této kapitoly je zařazena také krátká komparace kontinentálního a angloamerického trestního procesu.

7

1. Právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu Právo na spravedlivý proces je základním pilířem právního řádu v demokratickém státě. Patří mezi základní lidská práva a garantuje občanům nezávislou a nestrannou soudní moc. Toto právo je pro své subjekty možností použít veškeré právní instituty a záruky, jež nabízí právní řád. Právo na spravedlivý proces je zakotveno v hlavě páté, čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod říká: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.1 Obsahem práva na spravedlivý proces je široký katalog dílčích procesních práv, mezi něž patří v trestním řízení právo na obhajobu. Zásada práva na obhajobu je ustanovena v §2 odst. 13 trestního řádu. „Ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.“2 Jedná se tedy o pravidlo ústavněprávní úrovně, které je upraveno i v některých mezinárodních dokumentech, například v čl. 14 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech nebo v čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Evropské úmluvy. Tato zásada má pomoci zajistit plnou ochranu zákonných zájmů a práv osob, proti nimž se řízení vede, a aby byly skutečnosti zbavující nebo zmírňující vinu této osoby objasněny řádně a včas. Podle trestního řádu je subjektem práva na obhajobu, ten, proti němuž se trestní řízení vede. Jedná se o něco širší výklad než v ustanovení čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, kde se hovoří pouze o obviněném. Jedná se tedy kromě obviněného (§32, §160 TŘ), obžalovaného (§12 odst. 8 TŘ) a odsouzeného (§12 odst. 9 TŘ), také o osobu podezřelou ze spáchání trestného činu. Osobou podezřelou rozumíme osobu, která byla zadržena podle § 76 odst. 1 trestního řádu, a nebylo proti ní dosud zahájeno trestní stíhání a osoba, proti které je vedeno zkrácené přípravné řízení do okamžiku, kdy je soudu doručen návrh na potrestání. Právo na obhajobu je tvořeno třemi složkami – obhajobou materiální, obhajobou formální a náležitým postupem orgánů činných v trestním řízení. Obhajobou 1 2

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb, Listina základních práv a svobod Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) v platném znění.

8

materiální se rozumí právo hájit se sám a prostředky podle vlastního rozhodnutí. Jedná se zejména o osobní přítomnost obviněného při projednávání věci a obžalovaného před soudem. Osobní přítomnost je nutným atributem kontradiktorního řízení a také uplatnění dalších procesních práv jako je například právo vyslýchat a dát vyslýchat svědky. Dále je obviněný oprávněn vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a důkazům o nich, není ale povinen vypovídat. Ve kterémkoli stadiu trestního řízení dále může uvádět a předkládat okolnosti, které zeslabují nebo vyvracejí obvinění a navrhovat o nich důkazy. Obviněný má právo činit návrhy a podávat žádosti (zejména návrh na provedení důkazu), právo sám důkazy vyhledat, předložit návrh na jejich provedení, za určitých podmínek i samostatně důkazy provádět (§215 odst. 2 trestního řádu) a také podat odvolání. Obhajobou formální se rozumí právo mít obhájce a radit se s ním o způsobu obhajoby, právo na ustanovení obhájce obžalovanému a právo účasti obhájce na procesních úkonech. Náležitý postup orgánů činných v trestním řízení odpovídá právu obviněného vyžadovat zjištění skutkového stavu, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Dále právo požadovat od orgánů činných v trestním řízení, aby objasňovaly se stejnou pečlivostí všechny okolnosti svědčící ve prospěch obviněného a prováděly důkazy v tomto směru i bez návrhu. Tyto povinnosti vyplývají i z dalších zásad, jako je zásada presumpce neviny nebo materiální pravdy. K povinnostem orgánů činných v trestním řízení patří také povinnost v každé fázi trestního řízení poučit toho, proti němuž se řízení vede, o právech uplatnění obhajoby, a poskytnutí plné možnosti jejich uplatnění. Někteří autoři řadí posledně zmíněnou složku, tedy náležitý postup orgánů činných v trestním řízení pod materiální složku společně s právem hájit se sám a prostředky podle vlastního rozhodnutí.3 Právo na obhajobu je doplněno právem obviněného na používání svého mateřského jazyka, uvedeného v §2 odst. 14 trestního řádu. Ačkoli toto právo požívá více osob, kromě obviněného také například poškozený nebo svědek, je toto antidiskriminační pravidlo zaručující procesní rovnost považováno za součást zásady na zajištění práva na obhajobu. Je ostatně nutným předpokladem k vyjádření se obviněného ke všem skutečnostem a důkazům. Právo používat před orgány činnými 3

srov. CÍSAŘOVÁ, Dagmar, J., FENYK, T., GŘIVNA et al. Trestní právo procesní. 5. vyd. Praha : ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-348-5.

9

v trestním řízení svého mateřského jazyka, resp. jazyka, který daná osoba ovládá, má ústavně-právní základ v čl. 37 odst. 4 Listiny.

2. Role obhájce v přípravném trestním řízení 2.1. Přípravné trestní řízení Prvním ze stádií trestního řízení je přípravné řízení, někdy nazývané též předsoudní stadium trestního řízení. Jeho přítomnost je typická pro kontinentální typ trestního procesu, ačkoliv se jeho právní úprava v mnoha aspektech v jednotlivých evropských zemích výrazně liší.4 Podle § 12 odst. 10 trestního řádu se přípravným trestním řízením rozumí „úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání, nebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, anebo do jiného rozhodnutí ukončujícího přípravné řízení, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.“5 Přípravné trestní řízení je tedy možno zahájit třemi způsoby: A. sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení (zavedené novelou trestního řádu v roce 2001) B. provedením neodkladných a neopakovatelných úkonů C. zahájením trestního stíhání Přípravné řízení má už podle názvu věc vhodně připravit na řízení před soudem, a ačkoli je jeho funkce spíše pomocná, má velký vliv na výsledku celého řízení. Výsledkem přípravného řízení je tak určen v podstatě obsah a rozsah řízení před soudem. Soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu.6 V přípravném řízení nejsou uplatněny všechny základní zásady trestního řízení. 4

MUSIL, Jan, Vladimír KRATOCHVÍL a Pavel ŠÁMAL. Kurs trestního práva: trestní právo procesní. 3. přeprac.a dopl. Vyd. Praha : Beck, 2007, XLIII, ISBN 978-80-7179-572-8. str. 533 5 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) v platném znění. 6 JELÍNEK, J. a kolektiv. Trestní právo procesní. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-44-1, str. 496.

10

Přípravné řízení je neveřejné (za určitou výjimku z této zásady můžeme považovat procesní nárok obhájce být přítomen při vybraných vyšetřovacích úkonech již od zahájení trestního stíhání) a neuplatňuje se v něm zásada obžalovací, nemá kontradiktorní charakter. Orgány činné v trestním řízení mají účinně přispívat k včasnosti a důvodnosti stíhání a organizovat podle toho svou činnost. Nyní bych uvedla funkce přípravného trestního řízení. Obecně rozeznáváme čtyři základní funkce přípravného řízení a to funkci vyhledávací, fixační, verifikační a odklonnou. Funkce vyhledávací spočívá ve vyhledávání zatím skrytých informací o trestném činu. Hlavní úlohu zde hrají policejní orgány a státní zástupce, jejichž činnost ovšem není omezena pouze na přípravné řízení. Tato funkce je podstatná zejména proto, že soud není schopen uvedené skutečnosti zjišťovat až v průběhu hlavního líčení a také nelze očekávat, že veškeré informace budou zjištěny součinností zainteresovaných občanů. Fixační (zajišťovací) funkce spočívá v tom, že v přípravném řízení jsou provedeny ty důkazy, u nichž hrozí poškození či znehodnocení, a proto už by nemohly být provedeny v hlavním líčení a dále v opatření a shromáždění pomíjivých důkazů pro hlavní líčení. Funkcí filtrační (verifikační) rozumíme, že před soud je postavena jen osoba, u níž je dostatečně odůvodněn závěr, že spáchala žalovaný trestný čin. Tím jsou osoby zároveň chráněny před difamujícími účinky trestního řízení a je zajištěna vyšší míra procesní ekonomie.

Funkce odklonná vyjadřuje možnost řešit méně závažné (bagatelní) věci mimo tradiční hlavní líčení, formou tzv. odklonů. Cílem je zejména zjednodušení a zrychlení procesu vyřizování věci.7 2.2.1 Postup před zahájením trestního stíhání Přípravné řízení můžeme rozdělit na dvě fáze – na postup před zahájením trestního stíhání (fáze prověřování) a postup po zahájení trestního stíhání (fáze vyšetřování). Fáze prověřování je fakultativní fáze, neboť trestní řízení může být zahájeno přímo usnesením o zahájení trestního stíhání bez toho, že by proběhla fáze prověřování, takové případy jsou však ojedinělé. Ve většině případů prověřování probíhá. Tato fáze je upravena v § 158 odst. 3 a následující trestního řádu. Slouží zejména k tomu, aby byly prověřeny a objasněny okolnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin a ke zjištění jeho pachatele. Na základě vlastních poznatků, trestních oznámení nebo podnětů

7

MUSIL, Jan, Vladimír KRATOCHVÍL a Pavel ŠÁMAL. Kurs trestního práva: trestní právo procesní. 3. přeprac.a dopl. Vyd. Praha : Beck, 2007, XLIII, ISBN 978-80-7179-572-8, str. 536.

11

jiných osob a orgánů provádí policejní orgán potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících, že byl spáchán trestný čin a směřujících k odhalení jeho pachatele. Během prověřování by mělo docházet k vyhledávání potenciálních důkazů, jejich provádění by však mělo být ponecháno soudu. Výjimkou jsou neodkladné a neopakovatelné úkony. Tato fáze může skončit čtyřmi různými způsoby - odevzdáním věci příslušnému orgánu, pokud nejde o podezření z trestného činu - odložením věci, je-li trestní stíhání neúčelné nebo nepřípustné a nepodařilo-li se zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání nebo nejde o podezření z trestného činu a není na místě vyřídit věc jinak - dočasným odložením trestního stíhání a to nejdéle na dva měsíce, je-li to potřebné k objasnění trestné činnosti - zahájením trestního stíhání, pokud je dostatečně odůvodněn závěr, že byl spáchán trestný čin, a že tento čin spáchala konkrétní osoba. 2.2.2. Postup po zahájení trestního stíhání Fáze vyšetřování nastává, pokud je prověřování ukončeno usnesením o zahájení trestního stíhání. K tomu je oprávněný policejní orgán, výjimečně státní zástupce. V této fázi se již řízení vede proti konkrétní osobě. Účinky zahájení trestního stíhání nastávají okamžikem sdělení obvinění této osobě. Význam zahájení trestního stíhání spočívá zejména v tom, že A. trestní stíhání se vede proti určité osobě, která smí uplatňovat práva obviněného podle trestního řádu B. je podmínkou pro provádění některých úkonů a vydávání rozhodnutí C. se jím určí předmět trestního řízení, přičemž dokazování se musí týkat skutku, pro který bylo trestní stíhání zahájeno D. pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán i nadále, takové jednání se od zahájení trestního stíhání posuzuje jako nový skutek

12

E. se přerušuje promlčení trestního stíhání pro trestný čin, pro nějž je zahájeno trestní stíhání, a o jehož promlčení jde8 Pokud výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, končí tato etapa podáním obžaloby. Pokud ne, může být: - věc vrácena policejnímu orgánu k doplnění - věc postoupena jinému orgánu - trestní stíhání zastaveno (a to buď obligatorně, nebo fakultativně) - trestní stíhání přerušeno - sjednána dohoda o vině a trestu - trestní stíhání podmíněně zastaveno - schváleno narovnání - odstoupeno od trestního stíhání9 2.2.3. Formy přípravného trestního řízení Po tzv. velké novele trestního řádu provedené zákonem číslo 265/2001Sb. se struktura přípravného řízení ustálila na třech formách přípravného řízení, které se od sebe liší tím, zda a v jakém rozsahu v nich probíhají výše uvedené fáze. Rozsah přípravného řízení má odpovídat společenské škodlivosti činu, který je předmětem řízení. Jednotlivé formy jsou zkrácené přípravné řízení, standardní přípravné řízení a rozšířené přípravné řízení. Zkrácené přípravné řízení je přímo zakotveno v trestním řádu v § 179a trestního řádu a je označováno jako řízení v méně závažných trestných činech. Jeho účelem je postavit obviněného před soud v co nejkratší době. Důvodem zavedení této formy přípravného řízení do českého právního řádu byla zejména snaha o urychlené projednání nejméně závažných trestných činů a řízení ohledně takovýchto trestných činů zjednodušit na co největší měrou. Zkrácené přípravné řízení se koná o trestných činech, o nichž přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu a na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliže a) podezřelý byl přistižen při činu nebo bezprostředně poté, nebo

8

JELÍNEK, J. a kolektiv. Trestní právo procesní. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-44-1, str. 526-527. 9 Tamtéž, str. 551.

13

b) v průběhu prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání byly zjištěny skutečnosti, jinak odůvodňující zahájení trestního stíhání a lze očekávat, že podezřelého bude možné ve lhůtě uvedené v § 179b odst. 4 postavit před soud.10 Zkrácené přípravné řízení je zahájeno sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Osoba, proti níž se vede, se nazývá podezřelý a ke sdělení podezření musí dojít nejpozději na začátku prvního výslechu. Řízení se vede proti konkrétnímu známému podezřelému. Podezřelý má stejná práva jako obviněný. Celé řízení probíhá ve fázi před zahájením trestního stíhání, tedy fáze vyšetřování se nekoná a trestní stíhání se zahajuje až doručením návrhu na potrestání podezřelé osoby soudu. Poté následuje soudní stadium trestního řízení, kterým je zjednodušené řízení před samosoudcem. Před okresní soud, jemuž náleží konat řízení o daném trestném činu v prvním stupni, by měl být podezřelý postaven do dvou týdnů ode dne, kdy policejní orgán obdržel trestní oznámení nebo jiný podnět k trestnímu stíhání. Rozšířené přípravné řízení se koná u závažnějších trestných činů, pro něž je příslušný v prvním stupni krajský soud podle § 17 trestního řádu. Je pro něj stanovena povinnost vést tzv. rozšířené vyšetřování dle § 168 až § 170 trestního řádu, které jsou v trestním řádu uvedeny pod názvem „Zvláštní ustanovení o vyšetřování některých trestných činů.“ Dolní hranice trestu odnětí svobody je u takovýchto činů minimálně pět let, anebo je za ně možné uložit výjimečný trest. Některé trestné činy uvedené § 17 odst. 1 trestního řádu, jsou vyšetřovány v rozšířeném vyšetřování, ačkoliv mají s nižší dolní hranicí odnětí trestu svobody než je pět let. Ustanovení § 17 trestního řádu bylo rozšířeno novelou č. 265/2001 Sb., a došlo tak ke značnému navýšení trestných činů, o kterých v prvním stupni rozhodují krajské soudy. Novelou č. 41/2009, bylo rozsah věcné příslušnosti krajského soudu dále rozšířen o některé trestné činy, které to dle praxe svou povahou a složitostí vyžadovaly. Rozšířené přípravné řízení musí být ukončeno nejpozději do šesti měsíců od zahájení trestního stíhání, nebo musí policejní orgán zdůvodnit státnímu zástupci proč nebylo v zákonné lhůtě vyšetřování skončeno, po jakou dobu bude ještě vyšetřování probíhat, a které úkony musí být ještě provedeny. Pojmy rozšířené a standardní přípravné řízení jsou používány pouze naukou a aplikační praxí, nikoli trestním řádem.11

10

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) v platném znění.

14

2.5. Obhajoba v přípravném řízení Jak již bylo řečeno výše, součástí práva na obhajobu je právo obviněného mít obhájce a radit se s ním o způsobu obhajoby. Obhájce je právním zástupcem osoby, proti které se trestní řízení vede, a jeho úkolem je poskytnout obviněnému všestrannou právní pomoc. Zejména dbá obhájce na to, aby v průběhu celého řízení byla ve prospěch obviněného využita všechna práva a prostředky obhajoby, které trestní řád obviněnému poskytuje, a aby obviněný pro neznalost trestních předpisů nebyl na svých právech zkrácen.12 Postavení obhájce, resp. možnosti vedení obhajoby se liší podle toho, o kterou fázi přípravného trestního řízení se jedná. V první fázi, tedy fázi prověřování advokát zastupuje osobu při podání vysvětlení, osobu podezřelou a zadrženou. Zřejmou výhodou je, pokud obhájce hájí obviněného již od úplného počátku přípravného řízení, neboť je obeznámen s celou situací a strategii obhajoby stanoví již před zahájením trestního stíhání. Důležitost role obhájce v přípravném řízení obecně vyplývá z důležitosti samotného přípravného řízení. 2.5.1. Obhajoba podezřelého před zahájením trestního stíhání Pokud je podezřelá osoba před zahájením trestního stíhání zadržena, má po novele č. 178/1990 Sb. právo na obhajobu. Osoba smí být zadržena, jen pokud je naplněna některá z podmínek vazby dle § 67 trestního řádu. Trestní řád dnes rozlišuje tři druhy zadržené podezřelé osoby, která má právo na obhajobu. Je to osoba podezřelá zadržená policejním orgánem (§ 76 odst. 1 TŘ), osoba přistižená při spáchání trestného činu, jejíž osobní svoboda je omezena (§ 76 odst. 2 TŘ) a osoba zadržená ve zkráceném přípravném řízení, která byla přistižena při spáchání trestního činu nebo bezprostředně po něm. Pokud nebyla zadržená osoba přistižena při činu nebo bezprostředně poté, je k jejímu zadržení nutný souhlas státního zástupce. Zadržený se většinou nachází v nevýhodné situaci, neboť k zadržení policejním orgánem dochází po pečlivé přípravě a využívá momentu překvapení. Zadržený pak není schopen uvést skutečnosti ve svůj prospěch, často nevypovídá vůbec, protože je zcela zahlcen přesvědčivými argumenty policejního orgánu, který je přesvědčen, že důvody k zadržení a ke vzetí do vazby jsou splněny. Ovšem podezřelá osoba má práva, o nichž musí být poučena, a jejichž 11

JELÍNEK, J. a kolektiv. Trestní právo procesní. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-44-1, str. 501. 12 Tamtéž, str. 250

15

uplatnění jí musí být plně umožněno. Těmito právy je možnost zvolit si obhájce, hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zadržení. Podle § 76 odst. 3 trestního zákona může policejní orgán, který zadržení provedl, osobu zadrženou vyslechnout, a o tomto výslechu sepsat protokol. Jestliže obhájce zvolený zadrženou osobou není dosažitelný ve lhůtě 48 hodin, policejní orgán může provést výslech i bez přítomnosti obhájce. Výslech osoby zadržené nemůže být použit jako důkaz, protože zatím nedošlo k obvinění osoby, výslech má jen předběžnou povahu a je svým obsahem stejný jako podání vysvětlení do úředního záznamu dle § 158 odst. 4 trestního řádu. Přesto má tento výslech zásadní význam, protože může rozhodnout o vzetí do vazby zadrženého, nebo napomoci k tomu, aby nebyl obviněn. Obhájce musí se zřetelem k možnému špatnému psychickému stavu klienta, identifikovat skutečnosti, které by mohly vazbu odvrátit. Důležité je si uvědomit rozdíl mezi zadrženým v procesním smyslu, u nějž musí být naplněn některý z důvodů vazby podle § 67 trestního řadu a podezřelým, pojmem, se kterým pracují policejní orgány, a označuje osobu, vůči níž směřuje podezření, které však zatím není zákonným důkazem k zadržení. Policejní orgány často právě takového podezřelého zadrží, a je tedy úkolem obhájce, aby tato fakta při poradě s klientem zdůraznil a při výslechu pak bylo vyjasněno, že důvody k zadržení vlastně neexistují a zadržený musí být propuštěn. Zadržená osoba musí být do 48 předána soudu, jinak musí být propuštěna na svobodu. (§76 odst. 4 TŘ).13 Policejní orgán musí předat státnímu zástupci protokol o výslechu podezřelé osoby se sdělením obvinění, aby státní zástupce do 48 hodin zadrženého předal soudu s usnesením o zahájení trestního stíhání a návrhem na vzetí do vazby nebo by jej musel propustit. Ačkoli policejní orgán musí jednat vcelku rychle pro dodržení 48 hodinové lhůty, obhájce nemůže slevovat z požadavků řádné obhajoby. Musí se seznámit se situací svého klienta, a spolu s ním využít veškerých možností, které mu poskytuje trestní řád, zejména se snažit, aby zazněly všechny informace, které by mohly ovlivnit zahájení trestního stíhání a vzetí do vazby. Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli. Není přitom nutné, aby byl naplněn některý z důvodů vazby dle § 67 trestního řádu. Zadrženou osobu je zadržující osoba povinna

13

CÍSAŘOVÁ, Dagmar et al. Trestní právo procesní. 1. vyd. Praha: ASPI, 2008, 822 s. ISBN 978-807-3573485, str. 239.

16

ihned předat policejnímu orgánu, nebo takový orgán o zadržení uvědomit (§ 76 odst. 2 TŘ). Lhůta 48 hodin pro předání soudu pak začíná běžet od okamžiku předání policejnímu orgánu. Následný postup je obdobný jako při zadržení policejním orgánem a osoba zadržená má právo na obhajobu dle § 76 trestního řádu. O výslechu platí stejná pravidla, jaká byla popsána výše. Pokud byla osoba přistižena při spáchání trestného činu, o němž přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu, na něž stanoví soud horní hranici trestní sazby odnětí svobody nejvýše tři léta, nebo bezprostředně poté, koná se o trestném činu zkrácené přípravné řízení. Podezřelý má ve zkráceném přípravném řízení stejná práva jako obviněný (§ 33 odst. 1, 2 TŘ). Zadržená osoba podezřelá ze spáchání trestného činu má právo zvolit si obhájce a radit se s ním bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu zadržení.14 Pokud si podezřelý nezvolí obhájce ve stanovené lhůtě, je mu obhájce ustanoven na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby (§ 38 odst. 1 TŘ). „V tomto případě se jedná o situace, kdy je možnost obhajoby obviněného snížena jeho omezenou možností pohybu. Je důležité, aby obviněný nedoplácel na kvalitu obhajoby tím, že je izolován od vnějšího světa.“15 Do 48 hodin pak musí státní zástupce předat zadrženou osobu soudu s návrhem na potrestání, nebo ji propustit nebo rozhodnout o zahájení trestního stíhání. 2.5.2. Právní pomoc poskytovaná před zahájením trestního stíhání V postupu před zahájením trestního stíhání má policejní orgán právo vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů dle § 158 odst. 3 písm. a) trestního řádu. Článek 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod říká, že každý má právo na pomoc v řízení před soudy a jinými státními orgány, a to od počátku řízení. Ústavní soud ve svém nálezu ÚS II.95/98 z 5. 6. 1996 vyložil, že právní pomoc se vztahuje i na podání vysvětlení, protože přes nedostatečnou výslovnou právní úpravu toto jasně vyplývá z norem vyšší právní síly, tj. Listiny a Ústavy. Některé policejní orgány a vyšetřovatelé tento názor nerespektovali, výslovné ustanovení § 158 odst. 5 trestního řádu dle novely č. 165/2001 Sb. však právo na právní pomoc při podání 14

VANTUCH, Pavel. Trestní řízení z pohledu obhajoby. Praha : C.H.Beck, 2014, ISBN: 978-80-7400-457-5, str. 124. 15

JELÍNEK, Jiří, Marta UHLÍŘOVÁ. Obhájce v trestním řízení. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, 416 s. ISBN 978808-7212-882, str. 116.

17

vysvětlení výslovně zavedly. Dle § 158 odst. 5 trestního řádu má osoba podávající vysvětlení právo na právní pomoc advokáta. Policejní orgán musí umožnit osobě podávající vysvětlení naplnění tohoto práva, pokud nelze jinak, alespoň telefonicky se spojit s advokátem. Podezřelý smí odepřít vysvětlení, pokud policejní orgán odmítl poskytnout náhradní termín, ve kterém by se podezřelý mohl dostavit i se svým advokátem. Advokát však může pouze poskytovat právní pomoc, jako jednu z mnoha oprávnění obhájce, a to např. poradu o významu podání vysvětlení. Postavení advokáta je odlišné od obhájce obviněného. Nesmí tedy do daného úkonu zasahovat, pokládat otázky osobě podávající vysvětlení nebo nahlížet do spisu. Advokát též nemůže vznášet námitky proti obsahu záznamu, neboť o podání vysvětlení je sepsán pouze úřední záznam a nikoli protokol. Přítomnost advokáta je žádoucí například z důvodu, že existuje několik případů, kdy osoba není povinna vysvětlení podat (§ 158 odst. 8 TŘ) a je vhodné tuto možnost s advokátem konzultovat. Advokát, který byl účasten ještě před zahájením trestního stíhání, je dobře obeznámen s celou situací, a může pro něj být snazší sestavit taktiku obhajoby, která se může promítnout už i do podání vysvětlení jeho klienta. „Taktikou obhajoby je možnost obhajoby využívat všechny zákonem dovolené prostředky obhajoby, zaměřené na prosazení a zabezpečení zájmů obviněného (zadrženého), a to všechny, které nejsou vyloučeny zákonem a advokátními stavovskými předpisy. Správná taktika obhajoby umožňuje využití práv na obhajobu uvedených v trestním řádu i dalších právních předpisech.“16 Advokát by měl klienta informovat o tom, že pokud bude následně obviněn, není možné, aby mu byl záznam o podání vysvětlení přečten nebo jeho obsah jinak konstatován. Úřední záznam slouží pouze jako podnět k tomu, aby byl proveden určitý důkaz. Se záznamem se však v průběhu řízení seznamují orgány činné v trestním řízení, je proto žádoucí, aby podezřelý pouze informace, které jsou v jeho zájmu. 2.5.3. Obhajoba po zahájení trestního stíhání Trestní stíhání může být zahájeno, jen pokud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, a že jej spáchala určitá osoba. Jedná se o důležitý okamžik v trestním řízení. Od tohoto okamžiku může obviněný uplatnit v plné míře všechny 16

VANTUCH, Pavel. Trestní řízení z pohledu obhajoby. Praha : C.H.Beck, 2014, ISBN: 978-80-7400-457-5, str. 219-220.

18

složky práva na obhajobu, tedy právo hájit se sám, právo na zastoupení advokátem a právo na to, aby policejní orgány postupovaly tak, aby byly objasněny všechny okolnosti trestného činu a to jak v neprospěch, tak ve prospěch obviněného. Veškeré procesní účinky zahájení trestního stíhání nastávají doručením opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému do vlastních rukou, a to nejpozději před prvním výslechem (§ 160 odst. 2 TŘ). Ve lhůtě 48 hodin od zvolení obhájce nebo jeho ustanovení musí být opis doručen také advokátovi obviněného a ve stejné lhůtě též státnímu zástupci. Pokud se jedná o řízení proti uprchlému, zahajuje se trestní stíhání doručením opisu usnesení o zahájení trestního stíhání advokátovi obviněného. Pokud dojde ke zvolení obhájce až před výslechem a obhájce se dostaví se svým klientem k výslechu bez toho, že by si přečetl usnesení o zahájení trestního stíhání, měl by zažádat o určení nového termínu výslechu, na který by obhajoba měla čas se řádně připravit. Mezi konkrétní prostředky, kterými může obhájce svého klienta hájit a ovlivňovat průběh řízení patří jeho právo vyhledávat, předkládat a navrhovat důkazy a účastnit se jednotlivých vyšetřovacích úkonů. Těm se budu podrobněji věnovat v následujících podkapitolách. Další prostředky obhajoby nalezneme v § 41 trestního řádu. Významným právem je možnost obhájce nahlížet do spisu (§65 TŘ). „Možnost obhájce nahlížet do spisu náleží k významným procesním oprávněním obviněného i obhájce, přičemž využívání tohoto oprávnění obhájcem lze označit ve vztahu k obviněnému spíše za jeho základní povinnost.“17 Před zahájením trestního stíhání je toto právo důležité při rozhodování o vazbě, obhájce musí mít možnost seznámit se s veškerými důvody vazby uváděnými orgány činnými v trestním řízení. Obhájci tak těmito orgány nesmí být zamezeno nahlédnutí do těch částí spisu, které jsou podstatné pro rozhodnutí o vazbě. Možnost nahlédnout do spisu nebo do protokolu o provedení úkonu, může být obhájci odepřeno, pouze ze závažných důvodů. Může tomu tak být, pokud například existuje odůvodněná obava, že informace, které se obhájce dozví, by mohly být zneužity k maření účelu trestního řízení, nepostačí však zcela obecný poukaz na nebezpečí maření výkonu vyšetřování. Právo nahlížet do spisu je důležitou složkou práva na obhajobu, a proto je třeba omezení tohoto práva vždy řádně zdůvodnit. Dále je 17

JELÍNEK, Jiří, Marta UHLÍŘOVÁ. Obhájce v trestním řízení. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, 416 s. ISBN 978-

808-7212-882, str. 220

19

obhájce oprávněn například činit návrhy za obviněného a podávat za něho žádosti a opravné prostředky. Po zahájení trestního stíhání, můžeme hovořit buď o obhajobě osoby, která je stíhána na svobodě nebo o specifických situacích, jakými je obhajoba zadrženého obviněného vyslýchaného policejním orgánem dle § 76 odst. 3 a 4 trestního řádu, obhajoba obviněného vyslýchaného soudcem rozhodujícím o abě dle § 77 trestního řádu, nebo při výslechu obviněného vyslýchaného po zatčení dle § 69 odst. 5 trestního řádu. V těchto případech je situace obviněného před i v průběhu výslechu ztížena krátkodobým omezením osobní svobody. „Výrazně složitější jsou možnosti obhajoby obviněného, jehož osobní svoboda je krátkodobě omezena zadržením nebo zatčením, protože má zejména při přípravě na výslech, stejně jako v jeho průběhu, náročnější situaci než obviněný stíhaný na svobodě, a to jak v případě, že si obhájce zvolí, nebo se hájí sám. Obviněný, jehož osobní svoboda není omezena, má pak po zahájení trestního stíhání možnosti obhajoby výrazně snazší, ať již se hájí za pomoci obhájce, či bez něj.“18 Pokud byl obviněný zadržen před zahájením trestního stíhání, musí být po zahájení trestního stíhání znovu vyslechnut v procesním postavení obviněného, musí být řádně poučen a musí mu být poskytnuta možnost, aby uplatnil své právo na obhajobu. Výslech zadrženého obviněného se opírá stejně jako výslech ostatních obviněných o § 91 – 95 trestního řádu, ačkoli se nachází ve složitější situaci. Z důvodu omezeného rozsahu své práce se dále budu věnovat pouze obhajobě obviněného, která je stíhána na svobodě.

2.6. Účast obhajoby na vyšetřovacích úkonech Účast obhájce na vyšetřovacích úkonech je nenahraditelným prostředkem obhajoby. Vzhledem k obviněnému a jeho obhájci se jedná o průlom zásady neveřejnosti přípravného řízení. Účast obhájce na vyšetřovacích úkonech je podstatná s přihlédnutím ke skutečnosti, že výsledek vyšetřovacího úkonu může být použit v řízení před soudem. O jeho použití rozhoduje soud. Oprávnění účastnit se vyšetřovacích úkonů je pro obhájce širší než pro obviněného, neboť účast obviněného je možná pouze, pokud to policejní orgány připustí (§ 165 odst. 1 TŘ). Jde zejména o výslech svědka, který má 18

VANTUCH, Pavel. Trestní řízení z pohledu obhajoby. Praha : C.H.Beck, 2014, ISBN: 978-80-7400-457-5, str. 133.

20

právo výpověď odmítnout, pokud obviněný nemá obhájce. V případě odepření účasti na takovém výslechu, by se mohlo jednat o omezení práva na obhajobu. U obviněného se tedy jedná o pouhou možnost účastnit se vyšetřovacího úkonu, zatímco u obhájce jde o procesní nárok. Důležitost účasti obhájce na vyšetřovacích úkonech je dána několika důvody. Jeho přítomnost by měla být zárukou objektivity provedení důkazu, který bude zpravidla předložen soudu, částečně zrovnoprávňuje stranu obhajoby, ačkoli v předsoudním stadiu nemůžeme hovořit o úplné rovnosti stran. Účastí na vyšetřovacím úkonu obhájce sám bezprostředně poznává a hodnotí relevanci, pravdivost a věrohodnost prováděných důkazů, které mají být použity proti obviněnému po podání obžaloby, což má význam z hlediska přípravy taktiky obhajoby v dalším stadiu trestního řízení.19 O konání vyšetřovacích úkonů, u nichž má právo být obhájce účasten nebo o výslechu svědka, který má právo odepřít výpověď, musí být obhájce včas vyrozuměn policejním orgánem, pokud to policejnímu orgánu oznámí. Důležité je, že obhájce musí policejnímu orgánu předem sdělit, že si přeje být účasten vyšetřovacích úkonů, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem. Účast na těchto úkonech může specifikovat buď jednotlivě (chce se účastnit jednoho výslechu), druhově (chce být účasten na všech výsleších) nebo obecně (chce se účastnit veškerých vyšetřovacích úkonů, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem). Pokud by tak neučinil, policejní orgán nemá povinnost jej o vyšetřovacích úkonech vyrozumět. Podle usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 32, ročník 2004, č. 9 Sb. není pouze ze zásady oficiality možné vyvodit povinnost orgánů činných v trestním řízení nahrazovat vlastní aktivitou pasivitu obhajoby a sdělovat tak místo a dobu konání vyšetřovacího úkonu, ačkoli mu obhájce neoznámí, že se chce vyšetřovacího úkonu účastnit. Obhájce musí být informován o druhu úkonu, o který se jedná, době a místu jeho konání a u výslechu osoby též údaje, podle nichž lze poznat totožnost dané osoby, nebo k čemu má být vyslechnuta (s výjimkou utajeného svědka). Pokud se obhájce nebo obviněný nezúčastní výslechu svědka, o němž byli vyrozuměni, je v hlavním líčení možné přečíst protokol o výpovědi svědka, jehož výslechu se obhájce nebo obviněný neúčastnili,

19

JELÍNEK, Jiří, Marta UHLÍŘOVÁ. Obhájce v trestním řízení. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, 416 s. ISBN 978808-7212-882, str. 234.

21

ačkoli o tom byli vyrozuměni. Výjimky z oprávnění obhájce účastnit se vyšetřovacího úkonu tvoří případ, kdy provedení úkonu není možné odložit a vyrozumění o něm zajistit, ledaže by důkaz byl ztracen nebo zmařen. Může se jednat např. o domovní prohlídku nebo prohlídku těla. Dalším omezením obhajoby je institut utajeného svědka. Utajený svědek je osoba, jejíž totožnost má být utajena z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 trestního řádu. Při výslechu utajeného svědka a dalším použití tohoto důkazu dochází ke střetu s právem na obhajobu a na spravedlivý proces. Pokud se jedná o výslech utajeného svědka, musí policejní orgán přijmout opatření, která znemožňují obhájci zjistit pravou totožnost svědka. Obhájce tak často slyší pouze modulovaný hlas a někdy se mu nedostane odpovědi na všechny položené otázky. Nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 12. října 1994 č. 214/1994 Sb., bylo pozměněno znění § 55 odst. 2 a §209 trestního řádu na dnešní znění: „Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem, orgán činný v trestním řízení učiní opatření k utajení podoby svědka; jméno a příjmení a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány činné v trestním řízení. Svědek se poučí o právu požádat o utajení své podoby a podepsat protokol smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka a oddělené vedení osobních údajů svědka, připojí se tyto údaje k trestnímu spisu a podoba svědka už nebude utajována.“20 Ačkoli tato formulace odsunuje institut utajeného svědka až na konec opatření, aplikace tohoto ustanovení se stále dostává do konfliktu s ústavním pořádkem. Obviněného proto není možné odsoudit pouze na základě důkazu výpovědi anonymního svědka. Musí být vždy doplněna dalšími důkazy. 9. 2. 2006, rozhodoval Ústavní soud ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 499/04 o ústavní stížnosti, která napadala předchozí postup soudu, spočívající v rozhodnutí o vině, které vycházelo především ze svědecké výpovědi utajovaného svědka. Ústavní soud posuzoval jednak nutnost aplikace § 55 odst. 2 TŘ, dále zda bylo použití výpovědi utajených svědků v souladu se spravedlivým procesem. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval: Vzhledem k výše uvedenému 20

lze

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) v platném znění.

22

konstatovat, že orgány činné v trestním řízení měly snahu z procesního hlediska kompenzovat překážky, jež obhajobě v důsledku použití anonymních svědků vznikly. Zmíněná „kompenzace“ se však musí promítnout i do roviny hodnocení důkazů ze strany obecných soudů, což se projevuje i tím, že výpovědi anonymních svědků musí podporovat další důkazy, a tedy odsouzení obžalovaného nemůže dojít výlučně a ani v převážné míře na základě předmětných výpovědí.21 Účast obhájce na vyšetřovacích úkonech je tvořena třemi složkami. První složkou je aktivní vedení obhajoby. K tomuto účelu musí policejní orgán po skončení úkonu udělit obhájci slovo. Může se jednat o pokládání otázek všem vyslýchaným v případě výslechu, nebo pokládání doplňujících otázek při domovní prohlídce, vydávání či odnímání věci. Další složkou bude kontrola zákonnosti a způsobu provedení úkonu. Takovou kontrolu bude obhájce provádět podáváním námitek, které může obhájce na rozdíl od otázek vznášet kdykoliv v průběhu úkonu.22 Námitky se zapisují do protokolu dle § 55 odst. 1 písm. f) trestního řádu. Poslední složkou je úkol obhájce zabránit rušivému a nevhodnému chování a vyjadřování obviněného v případech, kdy se vyšetřovacího úkonu účastní i sám obviněný. Úkolem je předejít nebo zabránit takovému chování obviněného, které by zásadně mohlo narušit průběh úkonu i celé obhajoby. Obhájce může obžalovanému poradit nevypovídat, otázkou je, zda může advokát svého klienta navádět k tomu, aby lhal. Obhájce by se tak mohl dopustit kárného provinění porušením etických pravidel. 2.6.1. Výslech obviněného Významným okamžikem pro obviněného a jeho obhájce je výslech obviněného. Výslech obviněného je procesním úkonem, kterým mají být zjištěny co nejpřesnější poznatky o zjišťované skutečnosti. Výpověď obviněného může být za podmínek uvedených v § 92 a násl. použita jako důkaz v trestním řízení. Mimo to, že je výpověď obviněného jedním z nejdůležitějších důkazních prostředků, je také vlastním prostředkem obhajoby. Obviněný má právo zvolit si obhájce a radit se s ním i během úkonů prováděných orgány činnými v trestním řízení. Obhájce by měl obviněnému v první řadě vysvětlit rozdíl mezi podáním vysvětlení před zahájením trestního stíhání a 21

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 9.2.2006, spis. zn. III. ÚS 499/04. ŠÁMAL, Pavel et al. Trestní řád: komentář. 7. vyd. Praha : C. H. Beck, 2013, 1898 s. ISBN 978-807-4004650, str. 2147. 22

23

výslechem obviněného. Obviněný při svém výslechu nemůže pouze odkázat na vysvětlení, které podával jako podezřelý. Také by obhájce svého klienta měl vést k tomu, aby vypovídal, pokud tomu nebrání závažné důvody, neboť ve své výpovědi má možnost zpochybnit nebo vyvrátit obvinění, popsané v usnesení o zahájení trestního stíhání. Před výslechem musí obhájce s obviněným stanovit taktiku výslechu. Ta bude záviset na tom, zda obviněný trestný čin spáchal, pokud ano, zda se přizná a bude chtít například uvést polehčující okolnosti či bude spáchání trestného činu popírat. Pokud obviněný nesdělí svému obhájci, zda je vinen, měl by obhájce nahlédnout do spisu a určit taktiku obhajoby výpovědi obviněného podle informací zjištěných ze spisu. Pokud obhájci není umožněno nahlédnout do spisu, musí taktiku výslechu určit z usnesení o zahájení trestního stíhání, informací od klienta, popřípadě z protokolů o domovní prohlídce, o zadržení podezřelého apod. Jestliže není obviněný na výslech dostatečně připraven, obhájce nemůže souhlasit s výslechem. Policejní orgány, ačkoli by nebyly dostatečně připravené, jsou téměř vždy ve výhodě oproti vyslýchanému díky své výslechové praxi a zkušenostem. Obhájce musí svého klienta připravit na výslech takovým způsobem, aby byl schopen odpovídat na otázky vyslýchajícího. Pokud už je už při přípravě zřejmé, že toho obviněný není schopen, je důležitá příprava formálně i materiálně dokonalé monologové části výslechu. Po tomto monologu může vyslýchaný prohlásit, že na další otázky již nebude odpovídat. Je potom důležité, aby monolog obsahoval veškeré důležité informace, nejen ty, které chce obviněný sám vypovědět, ale také takové informace, na které by byl dotazován, pokud by o nich nic nevypověděl. Příprava na první výslech by pokud možno měla probíhat s dostatečným předstihem před výslechem. Je-li to možné, měl by se obhájce na výslech připravit i po stránce právní. Měl by se tedy zaměřit na to, zda obviněný je či není trestně odpovědný, zda skutek je či není trestným činem a nedošlo-li k zániku trestní odpovědnosti, a zda skutek je či není trestným činem, pro který je obviněný stíhán. Důležité je, aby v první výpovědi po zahájení trestního stíhání obviněný neuvedl žádné skutečnosti, které by mu přitěžovaly. Obhájce též musí dohlédnout na to, aby byl výslech řádně zaprotokolován. „Podle §33 odst. 1 věta čtvrtá trestního řádu se obviněný s obhájcem v průběhu

24

svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. K obsahu tohoto zákazu se vyskytly dva protichůdné názory.“23 Dle prvního je možné, aby se obviněný poradil s obhájcem o tom, zda odpoví na položenou, ne však jak na ni odpoví. Druhý názor tento výklad odmítá s tím, že by taková výpověď byla fakticky znehodnocena a výslech obviněného by ztrácel svůj smysl. „Ve prospěch tohoto názoru lze argumentovat také tím, že obviněný může kdykoli v průběhu svého výslechu odmítnout vypovídat. Jestliže se již rozhodl vypovídat, potom po položení otázky buď může odepřít výpověď, anebo odpovědět, ale nemůže se radit s obhájcem, zda má vůbec odpovědět na položenou otázku.“24

2.7. Vyhledávání, předkládání a navrhování důkazů k provedení obhajobou Možnost obhajoby navrhovat a předkládat důkazy je stanovena v § 89 odst. 2 trestní řádu: Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkaz. „Proces dokazování lze rozdělit do několika úzce spolu souvisejících prolínajících se fází: a) vyhledání důkazů, b) opatření důkazů, c) provádění a procesní zajištění důkazů, d) prověrka důkazů, e) hodnocení důkazů. Rozlišování těchto fází je však do značné míry umělé a relativní, neboť v průběhu opatřování a provádění jednoho důkazu může být zároveň vyhledán další důkaz či důkazy.“25 Obhajoba smí v trestním řízení důkazy vyhledávat (tedy zjišťovat jejich existenci), důkazy opatřovat (získávat nad nimi dispoziční moc, jedná se zejména o důkazy listinné a věcné), důkazy prověřovat (pokud jde o jejich vhodnost použití pro klienta) a také hodnotit důkazy (z pohledu práva obviněného na obhajobu). „Hodnocení důkazů je vyvrcholením procesu dokazování a 23

JELÍNEK, Jiří, Marta UHLÍŘOVÁ. Obhájce v trestním řízení. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, 416 s. ISBN 978808-7212-882, str. 250. 24

JELÍNEK, Jiří, Marta UHLÍŘOVÁ. Obhájce v trestním řízení. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, 416 s. ISBN 978808-7212-882, str. 250. 25 MUSIL, Jan, Vladimír KRATOCHVÍL a Pavel ŠÁMAL. Kurs trestního práva: trestní právo procesní. 3. přeprac.a dopl. Vyd. Praha : Beck, 2007, XLIII, ISBN 978-80-7179-572-8., str. 400-401.

25

uplatní se při něm zejména zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 TŘ). Účelem hodnocení důkazů je posoudit, zda provedené důkazy jednotlivě i v souhrnu poskytují věrohodnou, úplnou a pravdivou informaci, která je relevantní z hlediska projednávané trestní věci.“26 Zásadně obhajoba nesmí provádět a procesně získávat důkazy. K tomuto postupu jsou oprávněni pouze orgány činné v trestním řízení. Výjimkou je § 215 odst. 2 trestního řádu, podle něhož může obhájce nebo obviněný provést důkaz, zejména svědka nebo znalce. Předseda senátu jim vyhoví zejména tehdy, jestliže jde o důkaz prováděný k jejich návrhu nebo jimi opatřený a předložený.27 Takovýto důkaz může procesně zajistit pouze soud. Zda bude moci obhajoba důkaz vyhledat, předložit či pouze navrhnout provedení důkazu záleží na konkrétním druhu důkazního prostředku a není v § 89 TŘ uvedeno. Pro provedení, prověrku a hodnocení se uplatňují stejná pravidla a zásady jako pro důkazy opatřené orgány činnými v trestním řízení. Přípustnost důkazního prostředku nemůže záviset na tom, která procesní strana jej vyhledala a předložila, ale na jeho povaze a na dodržení zákonných požadavků kladených na jeho vyhledání, opatření a provedení. Obhajoba může předložit důkazy policejnímu orgánu, státnímu zástupci nebo přímo soudu, pokud to povaha důkazního prostředku dovoluje. Mezi takové důkazní prostředky patří znalecké posudky, listiny osvědčující dokazovaný stav, věci, na nichž jsou patrné následky trestného činu, obrazové, zvukové nebo jiné záznamy zachycující dokazované skutečnosti a jakékoliv další důkazní prostředky, které jsou jednoznačně ve prospěch obviněného. Naopak obhájce nesmí soudu předložit jakýkoli důkaz, který by nebyl ve prospěch klienta. Proto veškeré důkazy (listiny, znalecké posudky objednané obhajobou, korespondence, cenné papíry, obchodní smlouvy, nákresy, plánky apod.), které obhájce obdrží až v průběhu hlavního líčení, nesmí být předány soudu dříve, než se obhájce seznámí s jejich obsahem. „Na základě skutečností zjištěných od dožádané osoby advokát podle svého uvážení navrhne příslušnému orgánu činnému v trestním řízení provedení v úvahu přicházejícího důkazu.“28 Provedení důkazu, který vyhledala a prověřila, může obhajoba navrhnout kdykoli v průběhu trestního řízení. Kromě protokolu o výslechu svědka nebo 26

VANTUCH, Pavel. Kdy může obhajoba důkaz vyhledat, kdy předložit a kdy jen navrhnout jeho provedení? Bulletin advokacie, 2013. 27 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) v platném znění. 28 Usnesení představenstva ČAK č. 13/2004 Věstníku, čl. 7.

26

znalce, který mohou v přípravném řízení na návrh obhájce provést pouze orgány činné v trestním řízení, a nemůže tedy být důkazem, nejsou u dalších důkazů žádná omezení a obhájce je může předkládat orgánům činným v trestním řízení kdykoli v průběhu trestního řízení a jakýmkoli způsobem (poštou, osobně…). Provedení důkazu navrhuje v přípravném řízení obhájce policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci, v řízení před soudem soudu. Při navrhování provedení důkazu musí obhájce dbát na to, zda se jedná o zkrácené přípravné řízení, standardní nebo rozšířené vyšetřování. V rozšířeném trestním řízení může obhajoba navrhnout provedení důkazů, které vyhledala a předložila již v průběhu vyšetřování. K jejich provedení potom dojde buď při vyšetřování, nebo v řízení před soudem. Nejpozději při seznámení s výsledky vyšetřování by však měla předložit důkazy, které by měly pomoci předejít podání obžaloby. Ve standardním vyšetřování pak záleží na taktice obhájce, zda důkazy navrhne k provedení již ve vyšetřování, nebo až v řízení před soudem, ale jejich provedení nelze očekávat již v přípravném řízení, pokud nesplňují podmínky § 164 odst. 1 trestního řádu. Obdobně to platí pro zkrácené přípravné řízení, kdy důkazy navržené obhajobou k provedení v přípravném řízení, budou zpravidla provedeny až v hlavním líčení. Bez prověření důkazů může obhajoba jen zřídka podávat návrh na provedení důkazu. Může se jednat např. o návrh na přibrání znalce, pokud obviněný nemá finanční prostředky na uhrazení posudku od znalce vyhledaného obhajobou. Vyhledáváním

důkazů

obhajobou

rozumíme jednak postupy při získávání neznámých pramenů důkazů, jednak ověřování předpokládaného výsledku známých pramenů, co se týká jejich procesních účelů a je jako právo obhájce výslovně uvedeno v trestním řádu až od roku 2002. Obhajoba je oprávněna pátrat po pramenech důkazů a identifikovat jejich nositele takovým způsobem, aby bylo možné důkazní hodnotu vyhledaných důkazů využít při dokazování. Obhájce i obviněný jsou oprávněni pátrat po osobách, které byly svědky události, jenž je předmětem dokazování. Smí pátrat po listinách, které mohou potvrdit nebo vyvrátit dokazovanou skutečnost a kde se nacházejí, a dále po tom, na kterých osobách nebo věcech jsou stopy po trestném činu. Tyto důkazní prostředky může předat orgánům činným v trestním řízení nebo navrhnout jejich provedení. Podrobněji se budu tématu vyhledávání, předkládání a navrhování důkazů věnovat v kapitole čtvrté.

27

2.8. Obhajoba v jednotlivých formách přípravného řízení Fáze po zahájení trestního stíhání se, jak již bylo výše řečeno, označuje jako fáze vyšetřování. Zákonem č. 256/2001 Sb. se v českém trestním procesu ustálily tři formy přípravného řízení, které jsem již stručně popsala v kapitole o přípravném řízení. Jedná se o standardní vyšetřování (§ 160 – 167 TŘ), rozšířené vyšetřování (§ 168 – 170 TŘ) a zkrácené přípravné řízení (§ 179a – 179f TŘ). Nyní bych se chtěla věnovat roli obhájce v jednotlivých formách přípravného řízení. 2.8.1. Standardní vyšetřování Postup při standardním vyšetřování je upraven v § 164 trestního řádu. Od novely trestního řádu s účinností od roku 2002, se účast obhájce v rámci standardního řízení značně zúžila. Ve standardním vyšetřování totiž již nejsou běžné výslechy svědků, ale podávání vysvětlení osobami. Výslechy svědků se provádí pouze jako neodkladné a neopakovatelné úkony nebo jde-li o výslech osoby mladší 15 let, osoby, o jejíž schopnosti správně a úplně vnímat, zapamatovat si nebo reprodukovat jsou s ohledem na její psychický stav pochybnosti, anebo nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že na svědka by mohl být pro jeho výpověď být vyvíjen nátlak. Jinak poškozeného a další svědky vyslechne jen tehdy, jestliže hrozí z jiného důvodu, že bude ovlivněna jejich výpověď nebo schopnost zapamatovat si rozhodné skutečnosti nebo schopnost tyto skutečnosti reprodukovat, zejména je-li pro složitost věci odůvodněn předpoklad delšího trvání vyšetřování. Bez těchto podmínek je však možno, jestliže je toho třeba, vyslechnout znalce (§164 odst. 1 věta třetí a čtvrtá).29 Podání vysvětlení od osob však mohou být v souladu s trestním řádem prováděna již před zahájením trestního stíhání a po zahájení trestního stíhání se již nemusejí opakovat. Jak jsem již zmínila, osoba podávající vysvětlení má sice právo na pomoc advokáta, jeho oprávnění jsou však mnohem užší než oprávnění obhájce obviněného. I po zahájení trestního stíhání policejní orgány vyžadují od osob podání vysvětlení, o čemž však policejní orgán nemusí obhájce obviněného informovat. Obhájce se tedy podání vysvětlení neúčastní a nemůže pokládat otázky ani jinak ovlivnit obsah záznamu. Přesto mají podání vysvětlení často zásadní význam v celém trestním řízení. Obhájce se o podání vysvětlení osobami může dozvědět ze spisu, pokud o to požádá a nahlédnutí do spisu je 29

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) v platném znění.

28

mu umožněno. Odpůrci rozlišování různých forem přípravného řízení tímto často argumentují, neboť do novely z roku 2001, byly běžné výslechy svědků namísto podávání vysvětlení osob, při kterých mohly být obhájci účastni. Novelou se ovšem zúžila nejen možnost výslechu svědka, ale i dalších vyšetřovacích úkonů ve standardním vyšetřování. U výslechu svědků nebo rekognice, které byly provedeny jako neodkladné nebo neopakovatelné, tedy bez účasti obhájce, slouží jako pojistka zákonnosti přítomnost soudce. Byl-li výslech proveden před zahájením trestního stíhání, pokud je to možné, musí se na návrh obviněného zopakovat a umožnit obviněnému či jeho obhájci přítomnost na takovém úkonu, v opačném případě musí být informován o právu domáhat se osobního výslechu takového svědka před soudem, dle § 164 odst. 4 trestního řádu. Podobné řešení by de lege ferenda mohlo být vyhovující i pro podávání vysvětlení a mohlo by zvýšit garanci práv obviněného na obhajobu. Přesto však v daném ustanovení chybí zákonné hledisko pro to, kdy policejní orgán musí výslech uskutečněný před zahájením trestního stíhání dle § 158 odst. 8 trestního řádu opakovat, a kdy pouze poučí obhajobu o právu domáhat se osobního výslechu daného svědka v řízení před soudem. „Formulace použitá zákonodárcem dala v tomto ustanovení policejnímu orgánu značnou možnost vlastního uvážení na základě subjektivního posouzení. Proto je na něm a na dozorujícím státním zástupci, zda výslech svědka po zahájení trestního stíhání znovu provede a obviněnému nebo obhájci umožní, aby se takového úkonu účastnil, či odkáže na možnost usilovat o jeho výslech před soudem.“30 Poněkud sporným se jevila přístupnost úředního záznamu o podaném vysvětlení v souvislosti s vypracováváním znaleckého posudku. Důkaz znaleckým posudkem může být navržen obviněným nebo jeho obhájcem podle § 33 odst. 1 trestního řádu, ovšem zdálo se diskutabilní, zda se znalec může seznámit s obsahem záznamu o vysvětlení osob. Pokud by tomu tak nebylo, musel by znalec nechávat vypracování znaleckého posudku až na hlavní líčení, v důsledku čehož by docházelo ke zbytečným průtahům v rámci trestního řízení. Podle komentáře k trestnímu řádu po novele provedené zákonem č. 265/2001 Sb. však znalec při vypracování znaleckého posudku přibraný před zahájením trestního stíhání smí vycházet jen z podkladů, které byly

30

VANTUCH, Pavel. Obhajoba obviněného. 3. dopl. a přeprac. vyd. Praha : C.H. Beck, 2010. Beckovy příručky pro právní praxi. 548 s. ISBN 978-80-7400-321-9, str. 196.

29

opatřeny v rámci prověřování, tedy i z úředních záznamů o podaných vysvětleních osob. Při následné změně podkladů se pak postupuje stejně, jako by došlo ke změně svědecké výpovědi. Stejná argumentace se pak může použít i ve standardním vyšetřování. Znalecký posudek však nesmí být obhajobou předložen, pokud by mohl usvědčovat obžalovaného. Obhájce se musí přesvědčit, že posudek bude pro obviněného příznivý. Potom má zásadní význam § 110a trestního řádu: Jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení.31 Pokud však znalecký posudek vyžádá orgán činný v trestním řízení, měl by takový posudek být vyhotoven bez ohledu na to, zda je v neprospěch nebo prospěch obviněného. V reálu však často dochází k tomu, že pokud má policejní orgán podezření, že by posudek poukazoval ve prospěch obviněného, nenechá jej vůbec vyhotovit. Obhájce není vyrozumíván o úkonech spojených s využitím operativně-pátracích prostředků (§ 158b – 158e TŘ) jsou – li prováděny ve vyšetřování, protože nejsou vyšetřovacími úkony ve smyslu § 165 odst. 1 trestního řádu. Účast obhájce na těchto úkonech, kterými jsou předstíraný převod, sledování osob a věcí a použití agenta není možná. Obhájce se o nich dozvídá až ze spisu nebo při skončení vyšetřování. 2.8.2 Rozšířené vyšetřování V rozšířeném vyšetřování existují oproti standardnímu vyšetřování daleko širší možnosti obhajoby. Do 31. 12. 2001 bylo takovéto přípravné řízení praktikováno u všech trestných činů. Při vyšetřování trestných činů, o nichž vede řízení v prvním stupni krajský soud, neplatí omezující ustanovení pro výslechy svědků dle § 164 odst. 1 trestního řádu jako ve standardním vyšetřování. Policejní orgán tak může vyslýchat svědky bez omezení. O výslechu svědka musí být informován obhájce obviněného – pokud svůj zájem předem sdělil orgánům činným v trestním řízení – a takového úkonu se účastnit. Právo obhájce sledovat postup policejního orgánu během výslechu svědka stejně jako během ostatních úkonů a kdykoli podávat námitky proti postupu policejního 31

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) v platném znění.

30

orgánu při výslechu svědka nebo proti protokolaci výslechu má právě v rozšířeném přípravném řízení. Obhájce může také klást otázky, které nezazněly. Zásadně však musí pokládat pouze otázky, jejichž odpovědi mohou být ve prospěch obviněného a nesmí být obviněnému na újmu. Je-li jako svědek vyslýchána osoba, která již podávala vysvětlení před zahájením trestního řízení a její výpověď je v rozporu s podaným vysvětlením, je úkolem obhájce (pokud policejní orgán selhává), aby svými otázkami zjistil věrohodnost nebo nevěrohodnost svědka. Dokazování v přípravném řízení by měl policejní orgán provádět v rozsahu nezbytném pro podání obžaloby, nebo pro jiné rozhodnutí státního zástupce (např. podmíněné zastavení trestního stíhání, přerušení trestního stíhání). Vzhledem k tomu, že policejní orgány se v praxi soustředí na provádění důkazů nutných k podání obžaloby, měla by obhajoba navrhovat zejména takové důkazy, které by umožnily jiné rozhodnutí státního zástupce. Postupy policejních orgánů, co se týká důkazů navržených obhajobou, se v praxi dělí na dva možné způsoby. Policejní orgány buď návrhům obhajoby v zásadě nevyhovují s odůvodněním nadbytečnosti (blíže o tomto tématu v kapitole čtvrté) a rozsah dokazování přizpůsobují tak, aby byly prokázány výlučně skutečnosti uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání. „Pro obhajobu obviněného je nepřijatelné, pokud obhájce nenavrhne určitý důkaz jen v obavě, že bude označen za zcela bezvýznamný. Kdykoliv je možné v průběhu vyšetřování navrhnout důkaz, který se jeví významným pro obhajobu, pak by takový návrh měl obhájce podat.“ 32 Někdy naopak policejní orgány vyhovují návrhům obhajoby a to bez ohledu na to, zda od nich je možné očekávat skutečnosti ve prospěch obviněného. K tomu dochází proto, aby policejní orgány předešly návrhům obhajoby na předběžné projednání obžaloby a případnému navrácení věci k došetření státnímu zástupci. Předchází se tak například také tomu, aby byly důkazy prováděny s několikaměsíčním odstupem. 2.8.3. Zkrácené přípravné řízení Zkrácené přípravné řízení probíhá až do podání návrhu na potrestání podezřelého soudu ve fázi před zahájením trestního stíhání. Policejní orgány jsou tedy oprávněny požadovat k objasnění a prověření skutečností, že byl spáchán trestný čin, vysvětlení od 32

VANTUCH, Pavel. Trestní řízení z pohledu obhajoby. Praha : C.H.Beck, 2014, ISBN: 978-80-7400-457-5, str. 339.

31

fyzických, právnických osob a státních orgánů. Výslech svědka je možný pouze jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon. Možnost o účasti obhájce zde platí podle § 165 trestního řádu. Podezřelý má ve zkráceném přípravném řízení stejná práva jako obviněný. Jedná se například o právo nevypovídat, vyjadřovat se ke všem skutečnostem a důkazům, stejně jako právo zvolit si obhájce.33 Policejní orgány musí podezřelého poučit o jeho právu zvolit si obhájce. Se svým obhájcem se může radit i v průběhu úkonů prováděných orgány činnými v trestním řízení, nesmí se však v průběhu výslechu radit se svým obhájcem, jak odpovědět na již položenou otázku. Podezřelý může žádat přítomnost svého obhájce při svém výslechu i při ostatních úkonech přípravného řízení. Důvody nutné obhajoby vznikají, pouze nebyl-li podezřelý propuštěn ze zadržení a dále až v případě podání návrhu na potrestání soudu. Účast obhájce je ve zkráceném přípravném řízení značně omezena a soustřeďuje se hlavně na výslech podezřelého. Při jiných úkonech je účast omezená, protože dle § 258 odst. 3 a 6 se úkony neprovádějí v procesní formě a pouze se o nich sepisuje úřední záznam. Ty je pak možno se souhlasem státního zástupce a obviněného přečíst ve zjednodušeném řízení před samosoudcem. Záznam o sdělení podezření obdrží podezřelý a jeho obhájce na počátku výslechu, případně krátce před ním. Podezření je sděleno formou opatření, proti kterému není přípustná stížnost. Jelikož je zkrácené přípravné řízení časově omezeno, je stanovení taktiky obhajoby v něm značně obtížné. Je ovšem důležité si taktiku stanovit, zejména proto, že podání návrhu na potrestání soudu, je jen jednou z mnoha možností vyústění dané situace. Obhájce by měl podezřelému ukázat všechny možnosti, které má, a po dohodě s ním stanovit taktiku. Názor podezřelého je v daném případě velmi důležitý. Mezi možnosti, kterými lze ukončit zkrácené přípravné řízení patří návrh na schválení dohody o vině a trestu, odložení věci, odevzdání věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání nebo příslušnému orgánu k projednání přestupku. „Uzná – li policejní orgán vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby, umožní obviněnému a obhájci v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování.“34 Na prostudování spisu jim musí být 33

ŠÁMAL, Pavel et al. Trestní řád: komentář. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, 1898 s. Velké komentáře. ISBN 978-807-4004-650, str. 1173-1174 34 VANTUCH, Pavel. Obhajoba obviněného. 3. dopl. a přeprac. vyd. Praha : C.H. Beck, 2010. Beckovy příručky pro právní praxi. 548 s. ISBN 978-80-7400-321-9, str. 199.

32

poskytnuta přiměřená doba. Důležité je nahlédnutí do spisu zejména v situaci, kdy jsou do spisu zařazeny protokoly o úkonech, k nimž dosud obhájce neměl přístup. Pokud policejní orgán shledá návrhy na doplnění dokazování důvodným, doplní vyšetřování v nutném rozsahu, a pak musí obviněnému a obhájci opět umožnit prostudování spisu a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Po skončení vyšetřování by měl obhájce v souladu se zvolenou taktikou zvážit návrh na postoupení věci jinému orgánu (§ 171 TŘ), na zastavení trestního stíhání (§ 172 TŘ), na přerušení trestního stíhání (§ 173 TŘ), na podmíněné zastavení trestního stíhání (§ 307 TŘ), nebo na narovnání (§ 309 TŘ, § 70 ZSM).

3. Role obhajoby při procesních návrzích 3.1. Sjednávání dohody o vině a trestu Zvláštním způsobem trestního řízení, alternativním ve vztahu ke standardnímu řízení, jsou tzv. odklony. V jejich rámci se věc procesně vyřídí stejně plnohodnotně jako ve standardním řízení, ale účelem jejich zavádění do právního řádu je snaha o urychlení trestního řízení. Vyřešení věci odklonem je pouze fakultativní, obviněný má nárok pouze na projednání věci ve standardním řízení. Roli by při posuzování vhodnosti tohoto způsobu trestního řízení měl hrát taktéž zájem poškozeného. Mezi odklony řadíme dohodu o vině a trestu, podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání, trestní příkaz, podmíněné odložení podání návrhu na potrestání, odložení věci za současného schválení narovnání a odstoupení od trestního stíhání. Podrobněji se budu věnovat dohodě o vině a trestu, narovnání a podmíněnému zastavení trestního stíhání a roli obhájce při těchto odklonech. Nejmladším odklonem v trestním řízení je institut dohody o vině a trestu zavedený do trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 193/2012 s účinností od 1. 9. 2012. Při vytváření takové dohody je nutno brát v potaz zájmy obviněného i poškozeného a taková dohoda podléhá schválení soudem ve formě rozsudku.35 Jeho smyslem je zejména urychlit trestní proces, protože nedojde k hlavnímu líčení. Dohodu o vině a trestu je možné uzavřít pouze u trestných činů, které nejsou zvlášť závažnými trestnými činy, tedy u přečinů a zločinů, u nichž horní hranice odnětí svobody 35

ŠÁMAL, Pavel et al. Trestní řád: komentář. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, 1898 s. Velké komentáře. ISBN 978-807-4004-650, str. 2261.

33

nedosahuje 10 let. Dohodu nelze uzavřít v případech, kdy je obviněný stíhán jako uprchlý. V přípravném řízení je oprávněn zahájit jednání o dohodě o vině a trestu státní zástupce, pokud výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, a že ho spáchal obviněný. Pokud státní zástupce neshledá návrh obviněného na sjednání dohody o vině a trestu důvodným, musí o tom vyrozumět obviněného i jeho obhájce. Samotná dohoda je jakousi smlouvou uzavřenou mezi státním zástupcem a obviněným (a jeho obhájcem). Po splnění všech zákonných podmínek musí být schválena soudním rozhodnutím při veřejném zasedání. Povaha dohody o vině a trestu poskytuje poměrně velký prostor procesní realizace obhájce a uplatnění jím zvolené taktiky obhajoby. Pro uzavření dohody o vině a trestu jsou nutné dvě podmínky. Za prvé musí obviněný prohlásit, že spáchal skutek, pro který je stíhán. Za druhé nesmí existovat důkazy a další výsledky přípravného řízení, které by vyvolávaly důvodné pochybnosti o pravdivosti tohoto prohlášení. O možnosti uzavření této dohody musí být obviněný podle § 91 odst. 1 trestního řádu poučen. Ačkoli je inspiračním zdrojem dohody o vině a trestu institut tzv. plea bargaining pocházející z angloamerického práva, liší se institut zavedený do českého práva od svého zdroje určitým specifikem. Ke schválení dohody v zemích common law je totiž nutné, aby pachatel přiznal vinu. Pachatel si tak výměnou za doznání vyjedná určité ústupky, a soud se nemusí zatěžovat formálně složitým dokazováním a soustředí se pouze na zjišťování pravdivosti přiznání. V české úpravě je ke schválení dohody o vině a trestu nutné pouze, aby obviněný prohlásil, že spáchal skutek. Pokud ke sjednání dohody nedojde, k prohlášení viny obviněným se nepřihlíží (§ 175a odst. 7 TŘ). V případě prohlášení viny obviněným nejde o kvalifikované doznání právně relevantních skutkových okolností zakládajících trestní odpovědnost obviněného za konkrétní trestný čin, procesně zachycený ve formě umožňující použití uvedených skutečností jako důkazů o vině obviněného v hlavím líčení.36 Jedná se o stejnou konstrukci jako v případě narovnání, o kterém budu psát dále. Dohoda o vině a trestu může být uzavřena pouze v přípravném řízení. Nejpozději může být navrženo její sjednání po podání obžaloby státním zástupcem před tím, než ji obdrží soud. Sjednání dohody se obviněný může dožadovat návrhem na předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. g) trestního řádu a může tak zvrátit 36

ŠÁMAL P., a kol. Trestní řád. Komentář. II. Díl. 6. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2008, s.2346.

34

nařízení hlavního líčení. „Pokud se však obviněný s obžalobou seznámí až poté, co mu ji zašle soud spolu s předvoláním k hlavnímu líčení, a požaduje po obhájci, aby podal soudu návrh na sjednání dohody o vině a trestu, činí tak opožděně, bez možnosti zabránit konání hlavního líčení.“37 Obviněný je při sjednávání dohody o vině a trestu povinně zastoupen advokátem. Jednání o dohodě o vině a trestu může iniciovat buď státní zástupce, nebo obviněný (jeho obhájce). Pro samotné jednání není rozhodné, kdo jednání inicioval. Za vznesení návrhu na jednání o dohodě o vině a trestu není žádná sankce. Pokud došlo ke schválení dohody, státní zástupce podá soudu v rozsahu sjednané dohody návrh na schválení dohody o vině a trestu. Státní zástupce musí soud upozornit, pokud nedošlo k dohodě o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo o vydání bezdůvodného obohacení. Soud dohodu o vině a trestu schvaluje při veřejném zasedání. Řízení je zvláštním řízením upraveným v hlavě dvacáté, v § 314r trestního řádu. Podmínky pro schválení nebo neschválení jsou uvedeny v § 314r odst. 2 a 4 trestního řádu. Pokud je dohoda o vině a trestu nesprávná nebo nepřiměřená z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo z hlediska druhu a výše navrženého trestu, případně ochranného opatření, soud ji neschválí. Neschválí ji také, pokud je dohoda o vině a trestu nesprávná z hlediska rozsahu a způsobu náhrady škody, nemajetkové újmy či bezdůvodného obohacení nebo došlo-li při sjednávání dohody o vině a trestu k závažnému porušení práv obviněného. V těchto případech soud věc vrátí usnesením do přípravného řízení. Pokud soud nezjistí žádný z těchto nedostatků, schválí dohodu o vině a trestu odsuzujícím rozsudkem, ve kterém bude uveden výrok o schválení dohody o vině a trestu a výrok o vině a trestu, popř. ochranném opatření, v souladu s dohodou o vině a trestu. Výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo vydání bezdůvodného obohacení uvede soud v souladu s dohodou o vině a trestu, a to buď pokud poškozený s touto dohodou souhlasil, nebo pokud dohodnuty rozsah a způsob a náhrady škody, nemajetkové újmy v penězích nebo vydání bezdůvodného obohacení odpovídá dle § 43 odst. 3 trestního řádu řádně uplatněnému nároku poškozeného. Pokud tomu tak není, soud musí postupovat podle § 228 nebo § 229 trestního řádu. Problematickou by se mohla jevit snaha o nalezení shody mezi státním 37

VANTUCH, P. K možnosti sjednat dohodu o vině a trestu po podání obžaloby. Trestní právo, 2013, č. 910, str. 16.

35

zástupcem a obhájcem, kteří stojí na opačných stranách. Existuje – li však u obviněného vůle ke sjednání dohody, a dojde tím k podstatnému usnadnění a zrychlení trestního procesu, mělo by se to odrazit v úlevách na trestu obviněného. Přiměřenost dohody, pokud jde o skutkový stav a druh a výši navrženého trestu potom zkoumá soud.

3.2. Návrhy na podmíněné zastavení trestního stíhání „Možností, jak v trestním řízení dosáhnout tzv. odklonu od jeho normálního průběhu, je také institut podmíněného zastavení trestního stíhání jako zvláštní způsob skončení trestního stíhání obviněného jinak než rozhodnutím o vině.“38 V přípravném řízení může o podmíněném zastavení trestního stíhání rozhodnout usnesením státní zástupce, po podání obžaloby soud. Trestní stíhání lze podmíněně zastavit pouze za splnění podmínek v § 307 trestního řádu. K institutu podmíněného zastavení trestního stíhání se přistupuje v případech, kdy je vzhledem k okolnostem případu a osoby obviněného pravděpodobné, že v případě odsuzujícího rozsudku by byl uložen podmíněný trest odnětí svobody a odsouzený by se pravděpodobně ve zkušební době osvědčil. Podmíněné zastavení trestního stíhání je možné pouze v řízení o přečinech, tedy dle § 14 odst. 2 trestního zákoníku o nedbalostních trestných činech a úmyslných trestných činech s horní hranicí trestní sazby nepřevyšující pět let. Obviněný musí s podmíněným zastavením trestního stíhání souhlasit a zároveň se k trestnému činu doznat. Podmínkou je že, pokud byla činem způsobena škoda, nahradil škodu, s poškozeným uzavřel o její náhradě dohodu nebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě a jestliže činem získal bezdůvodné obohacení, tak jej vydal, o jeho vydání uzavřel s poškozeným dohodu nebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání. Rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání musí být důvodně, a to vzhledem k okolnostem případu a osobě obviněného a jeho dosavadnímu životu jevit jako dostačující. Dle § 307 odst. 2 mohou k základním podmínkám přistoupit ještě další podmínky, a to pokud je to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného. V takovém případě se obviněný musí zavázat, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se 38

VANTUCH, Pavel. Trestní řízení z pohledu obhajoby. Praha : C.H.Beck, 2014, ISBN: 978-80-7400-457-5, str. 391.

36

dopustil přečinu, nebo musí složit v přípravném řízení na účet státního zastupitelství a po doručení obžaloby soudu peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu. Tato částka nesmí být zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu. Doba, po kterou je trestní stíhání přerušeno začíná běžet od právní moci rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání a může trvat od šesti měsíců do dvou, resp. pěti let. Obviněný se osvědčil, pokud v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil povinnosti jemu uložené, nahradil způsobenou škodu a vyhověl i dalším uloženým omezením. O osvědčení rozhoduje orgán, který trestní stíhání v prvním stupni podmíněně zastavil. V řízení o podmíněném zastavení trestního stíhání může obhájce sehrát důležitou roli.

Pokud má obviněný obhájce, je jeho povinností informovat jej o

možnosti podmíněného zastavení trestního stíhání a případně podat návrh na vyřízení věci tímto způsobem.39 Kromě úkonů, které je obviněný povinen udělat osobně, je za něj obhájce oprávněn učinit veškeré úkony. V ostatních případech ho obhájce může alespoň nasměrovat. Ve většině případů, pokud má obviněný obhájce, navrhne tento postup právě on. Souhlas obviněného je však nutný. V kontextu restorativní úlohy trestního řízení je důležité, aby obhájce i při použití odklonů napomohl obviněnému převzít skutečnou plnou osobní odpovědnost za spáchaný čin.

3.3. Narovnání Posledním odklonem, kterému se v této práci budu věnovat, je narovnání. U narovnání hraje nejdůležitější roli odčinění škodlivých následků způsobených poškozenému obviněným. To je považováno za důležitější než potrestání pachatele. Důležitou roli také hraje urovnání sporů mezi obviněným a poškozeným. Pokud uvedené plnění slouží pro obecně prospěšné účely, je možné obviněnému uložit povinnost k majetkovému plnění nad rámec způsobené škody, v čemž můžeme spatřovat určitý prvek trestní represe. Rozhodnutí o narovnání může být od novely trestního řádu č. 40/2009 Sb. stejně jako u podmíněného zastavení trestního stíhání vydáno jen v řízení o přečinech. Kromě nutného souhlasu obviněného a poškozeného je podobně jako u dohody o vině a trestu 39

VANTUCH, P. Obhajoba obviněného. 3. dopl. a přeprac. Vyd. Praha : C.H. Beck, 2010. Beckovy příručky pro právní praxi, 548 s, ISBN 9788074003219.

37

nutné, aby obviněný prohlásil, že spáchal skutek, pro který je stíhán a nesmí existovat důvodné pochybnosti o tom, že toto prohlášení bylo učiněno svobodně, vážně a určitě. Dalšími podmínkami je úhrada škody poškozenému způsobené přečinem nebo jiné úkony učiněné k její úhradě, vydání bezdůvodného obohacení získaného přečinem nebo jiné úkony učiněné k jeho vydání a složení peněžité částky, která je určena státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu na účet soudu, nebo v přípravném řízení na účet státního zástupce. Tato částka nesmí být zjevně nepřiměřená závažnosti přečinu. Takovýto způsob vyřízení věci musí být vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu, k míře dotčení veřejných zájmů, k osobě obviněného a jeho osobním a majetkovým poměrům považován za dostačující (§ 309 odst. 1 trestního řádu). O schválení narovnání může po novele z roku 2001 rozhodnout nejen soud, ale v přípravném řízení též státní zástupce, má – li za to, že jsou splněny zákonné předpoklady uvedené v § 309 odst. 1 trestního řádu. Obviněný sám nebo skrze svého obhájce, i poškozený mohou navrhnout způsob vyřízení věci narovnáním a zastavením trestního stíhání, nemají na to ale právní nárok. Obviněný může sám svou aktivitou splnit zákonné požadavky v § 309 odst. 1 písm. b) a c) trestního řádu. Účinky, které zákon spojuje s narovnáním, jsou příznivější než v případě podmíněného zastavení trestního stíhání, a tak je z pohledu obhajoby příhodné toto řešení obviněnému doporučit, pokud může splnit zákonné podmínky pro schválení narovnání. „Obhájce by měl připravit obviněného na to, že před rozhodnutím o schválení narovnání v přípravném řízení jej státní zástupce vyslechne, a to zejména k způsobu a okolnostem uzavření dohody o narovnání s poškozeným, zda dohoda o narovnání mezi nimi byla učiněna dobrovolně, zda souhlasí se schválením narovnání, i k tomu, zda rozumí obsahu obvinění a zda si je vědom důsledků schválení narovnání.“40

40

VANTUCH, Pavel. Trestní řízení z pohledu obhajoby. Praha : C.H.Beck, 2014, ISBN: 978-80-7400-457-5, str. 399.

38

4. Právo vyhledávat, předkládat a navrhovat provedení důkazů 4.1. Velká novela trestního řádu z roku 2001 1. 1. 2002 nabyla účinnosti rozsáhlá reforma trestního řízení označovaná jako tzv. velká novela trestního řádu. Do trestního procesu vnesla významné systémové změny a také se podstatně dotkla role obhájce a státního zástupce. Po novele trestního řádu a reformě zdlouhavého, nákladného a často neúčinného trestního řízení volala už delší dobu řada odborníků. Hlavním cílem reformy bylo zrychlení a zefektivnění trestního procesu, protože kromě náležitého zjištění trestného činu a potrestání pachatele je třeba dbát také na poskytnutí přiměřené satisfakce obětem trestného činu. „Předkládanou novelizací se sleduje, aby se trestní řízení mohlo stát účinnějším nástrojem při potlačování kriminality“41 Podstatnou změnou byla změna vztahu přípravného trestního řízení a hlavního líčení. Dlouho kritizovaná koncepce silného přípravného řízení byla novelou nahrazena koncepcí slabého přípravného řízení. Před novelou bylo dokazování v přípravném řízení vleklé a velmi rozsáhlé, také proto, že policejní orgány zjišťovaly skutečnosti, které nebyly podstatné pro rozhodnutí v přípravném řízení. V hlavním líčení pak často byly pouze opakovány důkazy provedené v přípravném řízení a soudce byl silně ovlivněn jeho výsledkem. Většina důkazů v hlavním líčení byla prováděna soudcem, a aktivita procesních stran, tedy státního zástupce a obhajoby, byla minimální, což znamenalo oslabení kontradiktornosti trestního řízení. Pokud policejní orgány provádí důkazy, které by ze své povahy mohly být provedeny až v hlavním líčení, dochází tak ke zbytečnému protahování přípravného řízení na úkor znehodnocování některých důkazních prostředků, a to zejména výslechů svědků. „Objasňovány by měly být pouze skutečnosti, podle kterých státní zástupce může rozhodnout v přípravném řízení, ať už se jedná o zastavení trestního stíhání, přerušení trestního stíhání, postoupení věci jinému orgánu nebo podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu, popř. o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo k schválení narovnání.“42 Novela měla výrazný vliv na postavení státního zástupce v trestním řízení. Role 41

Důvodová zpráva k zákonu č. 265/2001 Sb.; http://www.psp.cz. ŠÁMAL, Pavel. Ke vztahu přípravného řízení a hlavního líčení po novele trestního řádu. Právní rozhledy. 2001, Sv. 10. 42

39

státního zástupce v přípravném řízení byla podstatně zesílena za účelem posílení jeho dominance v přípravném řízení a tím efektivnějšího dozoru v přípravném řízení. Právě do jeho rukou měla být soustředěna pravomoc a odpovědnost za přípravné řízení. Kromě pravomoci rozhodovat v přípravném řízení také kontroluje spis a rozhoduje o úkonech, které mají být provedeny policejním orgánem za účelem skončení věci. Státní zástupce tedy musí od počátku řídit a úkolovat policii, přes správné vymezení skutku a právní kvalifikaci, potřebné důkazní prostředky a postupy vedoucí k jejich vyhledání, zajištění a provedení, vést případ až ke konci přípravného řízení, kde rozhodne o zastavení trestního stíhání, přerušení trestního stíhání, postoupení věci jinému orgánu nebo podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu, popř. o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo k schválení narovnání. Státní zástupce musí již v přípravném řízení být dostatečně obeznámen s případem, aby mohl v řízení před soudem řádně zastupovat obžalobu. Toho má být docíleno právě posílením jeho pravomocí a účinnějšího výkonu dozoru. Posílena nebyla jen pozice strany obžaloby, ale také obhajoby. Těmto změnám se budu věnovat v další kapitole. V této kapitole bych se chtěla věnovat vyhledávání, předkládání a navrhování provedení důkazů obhajobou a vlivu, který na ně měla novela č. 265/2001 Sb. Před touto novelou nebyla možnost vyhledávat, předkládat nebo navrhnout jejich provedení výslovně stanovena v trestním řádu, a tak ačkoli skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, nebyla důvodem pro odmítnutí takového důkazu, na dokazování se podílely hlavně orgány činné v trestním řízení. Po novelizaci roku 2001 byla do trestního řádu do § 89 odst. 2 doplněna druhá věta. „Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.“43 Možnost důkazy vyhledávat, předkládat a navrhovat k provedení byla tedy ve větě druhé a třetí výslovně stanovena, a postavení obhajoby v procesu tak bylo posíleno. Postavení advokáta při získávání skutečností důležitých pro trestní řízení je přesto stále reálně omezeno. V přípravném řízení dochází často ke střetům výkladu práva na vyhledávání a navrhování důkazů 43

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) v platném znění.

40

advokátem. Právo na spravedlivý proces bývá, co se týká této tématiky, vykládáno spíše restriktivně. A zásada in dubio pro reo v průběhu prověřování a vyšetřování nebývá příliš dodržována. Přesto bylo počínaje touto novelou posíleno postavení důkazů vyhledaných, navržených či předložených obhajobou. Jak plyne z ustanovení § 89 odst. 2 trestního řádu, jsou orgány činné v trestním řízení povinny se vypořádat s těmito důkazy, a proto již nedochází k paušálnímu odmítání těchto důkazů.

4.2. Usnesení ČAK Nyní bych se soustředila na vliv, jaký mělo usnesení České advokátní komory č. 13/2004 ze dne 12. října 2004 „K výkonu oprávnění advokáta vyhledávat a navrhovat důkazy v trestním řízení" na způsob, jakým je advokát oprávněn vyhledávat konkrétní důkaz a jak přenese získaný důkazní prostředek do trestního řízení. Právě dané usnesení upravilo otázku, jak daleko může obhájce při vyhledávání důkazů zajít a zda může při vyhledávání svědků s nimi mimoprofesně mluvit, neboť mezi advokáty vznikaly obavy kvůli nařčení z ovlivňování svědků. Dané usnesení bylo vydáno především proto, že k problematice rozsahu oprávnění advokáta v postavení obhájce (případně zmocněnce osoby podávající vysvětlení nebo poškozeného) podle § 89 odst. 2 věty druhé trestního řádu, neexistuje téměř žádná judikatura či výkladová stanoviska Nejvyššího státního zastupitelství, ačkoli jde o závažnou tématiku z hlediska obhajoby obviněného i limitů této obhajoby. Česká advokátní komora zároveň požádala Nejvyšší státní zastupitelství o zaujetí stanoviska k danému problému, zejména ve snaze předejít možným konfliktům mezi státními zástupci, policejními orgány a advokáty, které by protahovaly a komplikovaly trestní řízení. Usnesení ČAK vychází z principu, že pokud obhájce postupuje pečlivě a se snahou ospravedlnit klienta nebo jeho obvinění zmírnit a ne ve snaze jej poškodit, je nutné, aby si mohl předpokládaný výsledek výslechu ověřit. Obhájce smí důkazy vyhledávat, ovšem dle usnesení České advokátní komory se prakticky nejedná o přímé důkazy použitelné v trestním řízení. Jde jen o jakési „upozornění“, pomocí nějž je možné určitou zjištěnou skutečnost přenést důkazním prostředkem do trestního řízení. Při vyhledávání, opatřování a překládání důkazních prostředků orgánů činným v trestním řízení však neexistují téměř žádná omezení kromě vyslýchání osob a znalců. V následujícím oddílu se proto budu věnovat způsobu, jakým

41

obhájce může získat informace od vyhledané osoby, kterou by potenciálně mohl navrhnout na výslech svědka. 4.2.1 Návrh výslechu svědka Obhajoba může vyhledat svědka, a to i osobu, která dosud nebyla v přípravném řízení vyslechnuta jako svědek, ani nepodávala vysvětlení, o němž byl pořizován úřední záznam.44 Ve standardním a zkráceném přípravném řízení pak obhájce může navrhnout výslech svědka v hlavním líčení. V rozšířeném vyšetřování může navrhnout orgánům činným v trestním řízení výslech svědka již v průběhu tohoto rozšířeného trestního řízení. Pokud obhajoba vyhledá určitou osobu, která by mohla svědčit o dané události, může ji vyzvat, aby se dostavila k příslušnému orgánu činnému v trestním řízení. Role obhájce může spočívat v tom, že z jeho podnětu se osoba dostaví svědčit bez předchozího vyzvání orgánem činným v trestním řízení. Dále pak, jak už bylo řečeno, může obhájce vyzvat orgány činné v trestním řízení k předvolání této osoby a vyslechnutí jako svědka. V hlavním líčení může být na návrh strany podle § 215 odst. 2 trestního řádu osoba vyslechnuta jako svědek jednou ze stran. V případě, že obhájce navrhuje výslech svědka, musí být obeznámen s tím, co by svědek mohl vypovídat. Protože obhájce nesmí uvádět nic, co by bylo v neprospěch obviněného, musí osobu, jejíž výpověď bude chtít navrhnout jako důkaz, nejprve vhodnou formou kontaktovat a zjistit tak informace, které jsou dané osobě o události známy. Tímto může advokát pověřit jiného advokáta, advokátního koncipienta nebo jiného zaměstnance, který je k advokátovi nebo k veřejné obchodní společnosti, jíž je advokát společníkem, v pracovním poměru. Může použít také služeb jiných osob, například asistenčních nebo detektivních služeb (§ 15 zákona o advokacii). Asistenční nebo detektivní služby může advokát využít též k pátrání po neznámé osobě, která byla svědkem události. Je také důležité, aby obhájce nebo jím pověřená osoba upozornili osobu vyhledanou, aby uváděla jen pravdivé informace a to bez ohledu na to, zda jsou ve prospěch či neprospěch obviněného. Až podle zjištěných informací se obhájce rozhodne, zda navrhne výslech této osoby. Na potenciálního svědka může obhájce upozornit obviněný. Přestože je obhájce

44

VANTUCH, P. K možnostem obhajoby před navržením výslechu svědka v trestním řízení. Právní rozhledy, 1998, č. 4, str. 171.

42

vázán pokyny klienta, platí výše uvedené pravidlo, že před návrhem na výslech této osoby, musí být obhájce obeznámen s tím, co by daná osoba mohla vypovídat. Pokud by tomu tak nebylo, svědek navržený k výslechu obhajobou by mohl v rozšířeném přípravném řízení nebo před soudem vypovídat proti obviněnému. „Obhájce postupuje podle pokynů klienta (obviněného), ale má ve vztahu k němu do určité míry samostatné postavení tím, že na základě svých odborných znalostí musí v řízení v pravý okamžik a účelně uplatnit všechny skutečnosti, okolnosti i způsoby obhajoby ve prospěch obviněného, a tím pečovat o to, aby v řízení byly náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují.“45 Pokud obhájce zjistí nevhodnost svědka, měl by o tomto vyrozumět klienta a učinit o podání informací vyhledanou osobou záznam do klientova spisu. Při kontaktu se svědkem by mu měl advokát sdělit podstatné informace, tedy jak již bylo řečeno, upozornit na to, aby sděloval pouze pravdivé informace, na základě kterých bude advokát dále postupovat a to buď návrhem na výslech svědka, nebo vyhodnocením jeho nevhodnosti. Obhájce by měl o žádosti o sdělení informací vyhledanou osobou a jejím výsledku učinit záznam. Tento záznam se pak zakládá do klientského spisu. Osoba dožádaná informace sděluje buď písemně, nebo ústně. Pokud se jedná o písemný kontakt, je žádoucí, aby při určitých nejasnostech byly tyto vyjasněny následným doplněním informací, o které obhájce požádá. Pokud vyhledaná osoba souhlasí s osobním rozhovorem, musí obhájce pečlivě zvážit, zda u rozhovoru bude přítomen pouze sám s vyhledanou osobou, nebo ještě s další osobou (advokátem, advokátním koncipientem nebo jiným zaměstnancem advokátní kanceláře). Další osoba může sloužit jako záruka pravdivosti a garance neovlivňování vyhledané osoby. Na druhé straně však může působit jako rozptylující faktor, před kterým nebude osoba ochotna vypovídat. Obhájce také může požádat o pořízení zvukového či obrazového záznamu. Vzhledem k tomu, že nejdůležitější je dostat se do osobního kontaktu s danou osobou, je příhodné navrhnout pořízení záznamu až po seznámení a utvoření vzájemné důvěry. Rozhovor s vyhledanou osobou musí být veden bez jakéhokoli ovlivňování, přemlouvání a sugestivního působení. Takovýto rozhovor bude zcela v souladu se zákonem o advokacii a dalšími právními předpisy. Česká advokátská komora takovýto postup považuje za správný. Jedná se o samozřejmou a nezbytnou přípravu 45

ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád. Komentář, I. díl, 6. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008, str. 266.

43

obhajoby obviněného, bez níž by obhajoba nemohla vědět, zda je v zájmu klienta danou osobu navrhnout jako svědka nebo nikoli. Nemůže být tedy sama o sobě důvodem pro vznik jakýchkoliv pochybností o ovlivnění potenciálního svědka. Je vhodné záznam o podání informací vyhledanou osobou, který se zakládá do klientského spisu opatřit podpisem nejen obhájce, ale i osoby vyhledané. „O rozhovoru pořídí advokát záznam pro klientský spis opatřený svým vlastním podpisem, podpisem dožádané osoby, pokud podpis neodmítne, a případně podpisem další osoby, která byla rozhovoru přítomna.“46 Záznam obhájce o sdělení osoby nebo o jejím prohlášení před obhájcem není listinným důkazem. Písemný záznam o tom, co se dozvěděl od osoby vyhledané je informací, kterou obhájce získal v rámci poskytování právní služby obviněnému. Jedná se tedy pouze o přípravu obhajoby v zájmu klienta a nikoli o procesní činnost obhájce. Pokud je v rámci vyšetřování policejním orgánem nebo v hlavním líčení soudem prováděn výslech osoby, navržené k výslechu obhájcem, není záznam o jednání s danou osobou vyslýchajícímu předložen. Výjimkou může být, když obhájce předloží originál záznamu nebo umožní pořízení kopie vyslýchajícímu, pokud by mohly nastat obavy, že obhájce ovlivňoval vyslýchanou osobu ve prospěch svého klienta. Záznam o jednání potom může pomoci prokázat, že od vyhledané osoby žádal pravdivé informace. Ačkoli obhájce do klientského spisu zakládá také záznamy o jednání s vyhledanou osobou, kterou se rozhodl nenavrhovat k protokolární svědecké výpovědi, tento záznam v žádném případě nemůže být předložen orgánům činným v trestním řízení. Takový záznam většinou obsahuje informace nepotřebné, nebo svědčící proti obžalovanému. Záznam o jednání či písemné prohlášení vyhledané osoby o tom, k čemu hodlá vypovídat, by obhajoba měla předložit danému orgánu činnému v trestním řízení, pokud se osoba dostaví k výpovědi bez předvolání, nebo aby obhajoba předešla odmítnutí provedení navrhovaného důkazu. Pokud by policejní orgán odmítal návrhy obhajoby na provedení důkazů ve prospěch obviněného, postupoval by proti zásadě materiální pravdy v § 2 odst. 5 trestního řádu, neboť by se aktivně věnoval pouze objasňování skutečností svědčících v neprospěch obviněného a to i v situaci, kdy mu obhajoba dodala důkazy svědčící ve prospěch obviněných. Podle § 168 - § 170 trestního řádu je policejní orgán povinen v přípravném řešení nejen provádět důkazy svědčící

46

Usnesení představenstva ČAK č. 13/2004 Věstníku, čl. 6, věta třetí.

44

v neprospěch obviněného, ale také vypořádat se s důkazy předloženými obhajobou, které svědčí ve prospěch obviněného. Pokud tomu tak není, může obhájce podat státnímu zástupci žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu, z toho důvodu, že dokazování nebylo provedeno v rozsahu, který je nezbytný pro vlastní rozhodnutí a zjištění skutečného stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 TŘ). 4.2.2 Problémy při získávání informací od vyhledané osoby a uplatnění důkazů získaných obhajobou Reálnější šanci na získání důkazu přesto mají stále orgány činné v trestním řízení, kterým k obstarání důkazního materiálu může sloužit předvedení osoby, pořádková pokuta, příkaz k odnětí věci apod. Je samozřejmé, že orgány činné v trestním řízení disponují při dokazování širšími právy, jelikož se pohybujeme v oblasti práva veřejného, přesto se můžeme zamyslet nad otázkou, zda značná disproporce práv obhájce a orgánů činných v trestním řízení není částečně v rozporu s principy zaručujícími klientovi právo na řádnou obhajobu. Pokud chce advokát získat informace od osoby, která by mohla znát okolnosti důležité pro trestní řízení, může ji vhodným způsobem požádat o sdělení informací. Nemá však žádný právní nástroj, kterým by informace mohl zajistit v případě, že daná osoba se sdělením informací nesouhlasí. Může samozřejmě navrhnout výslech dané osoby orgánům činným v trestním řízení, avšak to by přineslo už výše zmíněný risk, že by osoba vypovídala v neprospěch klienta. Dalším z problémů je shromažďování údajů o konkrétních osobách. Pokud obhájce požádá určitou osobu o sdělení informací, musí tuto osobu jasně identifikovat. Pokud by se jednalo o větší kauzu, v níž by advokát nashromáždil údaje o větším počtu osob, musel by se podřídit režimu zákona o ochraně osobních údajů, což by mohlo znamenat i informování Úřadu pro ochranu osobních údajů. Takové sdělení by šlo proti smyslu advokacie a povinnosti mlčenlivosti, ovšem mezi výjimky, kdy není nutnost řídit se zákonem o ochraně osobních údajů, není v tomto zákoně § 3 odst. 6 stanovena výjimka pro advokáty. To je zřejmé také ze stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů č.7/2006. V tomto stanovisku je jasně stanovena dozorová pravomoc Úřadu nad zpracováním osobních údajů v rámci advokacie. Zde se opět dostávají do určité výhody orgány činné v trestním řízení, které jsou do výjimky ze zákona o ochraně osobních údajů v § 6 odst. 3 daného zákona zahrnuty. 45

Dalším z poměrně komplikovaných témat je uplatňování důkazů zjištěných obhájcem. Pro odmítnutí důkazního prostředku, který navrhne advokát pro provedení důkazu v rámci trestního řízení, jsou v přípravném řízení taxativně stanoveny důvody ve stanovisku Nejvyššího státního zastupitelství č. 9/2004 ze dne 14. října 2004, které mj. reagovalo na výše zmíněné usnesení České advokátské komory. Mezi tyto důvody patří: a) situace, kdy dosavadní postup a obhájce při vyhledání a prověření zdroje důkazu vykazuje tak zásadní vady, že je pro další řízení jeho výsledek nepoužitelný b) úkon neodkladný nebo neopakovatelný (dle § 160 odst. 4 TŘ) a úkon již byl proveden v rámci prověřování skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu c) výslech svědka, provedený před zahájením trestního stíhání, jestliže ani z podkladů předložených obhájcem nevyplývá potřeba svědka znovu vyslechnout (§ 164 odst. 4 TŘ) d) případ, kdy úkon je objektivně neproveditelný e) úkon je nadbytečný.47 Situace podle písmen b), c) a d) by neměly přinášet problémy v argumentaci, ovšem písmena a) a e), tedy situace, kdy dosavadní postup a obhájce při vyhledání a prověření zdroje důkazu vykazuje tak zásadní vady, že je pro další řízení jeho výsledek nepoužitelný a kdy je úkon nadbytečný, by mohly přinést jisté problémy. Pokud by obhájce pochybil při postupu získávání důkazu, dostal by se do rozporu se zmiňovaným ustanovením ČAK, o čemž by musela rozhodnout advokátní komora. Nebo by jednal dokonce v rozporu s trestněprávními předpisy, a v tom případě by o takovémto jednání musela advokátní komora být taktéž informována a zaujmout své stanovisko. Co je to zásadní vada není v zákoně blíže specifikováno, a tak otázka zásadní vady obhájcova jednání by měla být spíše otázkou pro další šetření než důvodem pro automatické odmítnutí provedení navrhovaného důkazu. O správnosti advokátova jednání a připuštění důkazu pak rozhodují orgány činné v trestním řízení, ačkoli podle některých názorů by v daném případě o nepřípustnosti měl rozhodovat až příslušný soud. Argumentace pro odmítnutí nadbytečného důkazu je logická. Ze strany advokáta by mohlo docházet k zahlcování orgánů činných zbytečnými důkazy, které by vedly

47

Stanovisko NSZ č. 9/2004.

46

pouze k obstrukcím a protahování trestního řízení. Je ovšem třeba zamyslet se, zdali tímto způsobem nedojde k omezení práv podezřelého či obviněného, když policejní orgán na základě subjektivních a nepřezkoumatelných kritérií provádí selekci důkazů. Obhájce může u tzv. seznámení se spisem navrhnout provedení dalších důkazů. Právě tyto bývají často odmítány jako nadbytečné. Za důležité často označují pouze usvědčující

důkazy,

které

potvrzují

vinu

obviněného.

Potřebnost

obhájcem

navrhovaných důkazů často vyplyne až při dokazování v hlavním líčení, kdy se objeví skutečnost vzbuzující pochybnosti, která bude vyžadovat objasnění pomocí dříve odmítnutého důkazu. Některá přípravná řízení však trvají objektivně dlouho, a tak hodnota důkazů provedených až po dlouhé době je logicky nižší, než by byla, kdyby byl důkaz proveden již v přípravném řízení. Podle nálezu Ústavního soudu ČR selektivní postup vybírání důkazů orgány činnými v trestním řízení v rozporu s právní úpravou. „Současná právní úprava vyšetřování, stejně jako úprava řízení před obecnými soudy, nezná institut předběžného posuzování (hodnocení) důkazů, a proto není v pravomoci kteréhokoli orgánu činného v trestním řízení provádět podle vlastních kritérií předběžnou selekci (nabízených) důkazů a priori preferovat ty, které potvrzují zvolenou skutkovou verzi“.48 Důležité je proto najít kompromis, který by díky snaze obhájců, soudu i státních zástupců bylo co nejobjektivněji zjistit vše, co by přispělo k objasnění věci. Ač ke sporům mezi stranami advokáta a státního zástupce dochází zřídka, právní nástroje stojící na straně advokáta jsou slabší, a proto by mohlo dojít k extenzivnější úpravě práv advokátů při vyhledávání důkazů.

5. Trend posilování pravomoci obhajoby i státního zástupce 5.1. Dílčí komparace kontinentálního a angloamerického trestního procesu Kontinentální a angloamerický právní systém jsou dvěma nejvýznamnějšími právními systémy světa. Zatímco kontinentální právní systém je založen na základech římského práva, a je ovlivněn přirozenoprávní a pozitivistickou teorií, která vnímá stát jako garanta zajištění právní jistoty, angloamerický právní systém je odrazem liberalistické filozofie a její ideje minimalistického státu, který by měl do práv svých občanů

48

Nález ÚS ze 4. 10. 2001, sp. zn. III. ÚS 617/2000.

47

zasahovat co nejméně. Do své práce chci zahrnout stručnou komparaci těchto dvou systémů v oblasti trestního procesu, neboť přes jejich rozdílnost se oba systémy v některých aspektech sobě začínají přibližovat. V trestním řízení je tato tendence dobře znatelná z institutů angloamerického práva, jako je například dohoda o vině a trestu, zaváděných do českého trestního řádu. Výrazem práva státu trestat trestné činy je zásada inkviziční a obžalovací, která ovládá kontinentální proces. Oproti tomu ve sporném trestním řízení podle angloamerického práva se uplatňuje zásada adversární a zásada oportunity. Můžeme proti sobě tedy postavit proces inkvizičně-obžalovací a adversární (obžalovací). Podle myšlenkových hodnot vlastních jednotlivým právním systémům, je adversární proces upřednostňující laickou kontrolu trestního řízení, založen na souboji procesních stran a využití poroty. Závěry o odpovědnosti jsou výsledkem procesu mezi obžalobou a obhajobou, strany se snaží uplatnit svá stanoviska při dokazování a soudce vystupuje pouze jako nestranný rozhodce. Soudce tu však má významnou roli při poskytování ochrany právům, stanovování povinností a ukládání sankcí, vystupuje taktéž v roli aktivního tvůrce práva a přezkoumává zákonnost postupu státních orgánů.49 Inkvizičněobžalovací model není typickým soubojem dvou stran. Postupně se z jednolitého soudcovského trestního procesu rozčlenil na dvě už několikrát popsaná stadia, přípravné a soudní. Nadále zde však převažuje pravomoc a odpovědnost státních orgánů a důraz je dán na spravedlivé a zákonně zjištění skutkového stavu pomocí vyhledávácí zásady. Psané trestní právo hmotné a procesní pak vytváří záruky spravedlivého procesu a zabraňují orgánům činným v trestním řízení zneužívání svých pravomocí. K trestnímu řízení v anglosaských zemích může podat podnět kdokoli soukromé osoby a různé instituce (např. celní a daňová správa), ale většinu trestných činů stíhá policie. Žaloby od soukromých osob, které ve veřejném právu v kontinentální právní kultuře neznáme, se týkají většinou drobnějších deliktů. Pokud není pachatel chycen při činu, obžaloba shromažďuje důkazy, mezi něž patří výslech domnělého podezřelého. Důležité je upozornění podezřelého na možnost použití výpovědi jako důkazu a na možnost nevypovídat. Podezřelý má právo se kdykoliv poradit s advokátem, nesmí tak však nepřiměřeně zdržovat vyšetřování. Veškeré úkony, při nichž policie zasahuje do práv dalších osob, jako je domovní prohlídka nebo zatčení, musí být 49

HARVÁNEK, J. a kol. Teorie práva. Vyd. 2. Brno : Masarykova univerzita, 2004, s. 93 – 97.

48

provedeny pouze na základě soudního příkazu (většinou s jednorázovou platností). „Pravomoci policejních orgánů v USA do značné míry determinují listiny základních práv a svobod, které jsou součástí právních řádů všech států Unie, obdobný dokument reguluje práci policie též na federální úrovni. Kromě možnosti soudního přezkumu postupu policie na základě common law, mají tedy obyvatelé USA oporu i v zákonné úpravě.“50 V Anglii je navíc důležitým korektivem veřejné mínění a názory jednotlivých soudců. Když skončí vyšetřování, předá policie spis s konkrétními doporučeními veřejnému žalobci. V USA má veřejný žalobce velmi silné postavení s daleko většími pravomocemi než v kontinentálním právu či Anglii. V Anglii může žalobu podat nejen veřejný žalobce, ale také soukromá osoba nebo instituce zabývající se trestním stíháním a obžalobou fyzických osob (např. Úřad pro vyšetřování závažných podvodných jednání). Veřejný žalobce však nezastává funkci dozoru nad vyšetřováním jako státní zástupce nad přípravným řízením v kontinentálním právu. Odůvodněnost podání obžaloby se většinou zkoumá v předběžném řízení. Tohoto řízení se obviněný může ve Spojených státech vzdát, v Anglii to není možné, vzhledem k tomu, že důkazy získané v předběžném řízení jsou základem obžaloby. V angloamerickém trestním procesu chybí formální úprava předsoudního stadia, tzv. přípravného řízení v kontinentálním právu. Práva podezřelého jsou však od počátku vyšetřování u obou systému důsledně chráněna. Veřejný žalobce/státní zástupce má možnost rozhodnout, zda došlo k trestnému činu a zda jej bude stíhat. V řízení před soudem jsou chráněna práva obžalovaného. Cíle trestního práva jsou však stejné, stejně jako řada základních zásad, ač jejich použití nemusí být nutně totožné (např. zásada veřejnosti a ústnosti). Ačkoli odlišnými způsoby, oba právní systémy se snaží pomocí procesního práva trestního zajistit řádný průběh trestního řízení a dodržování práv osob v jeho průběhu. Nakonec bych se ještě chtěla věnovat zásadě, která vyvolává určité rozpory při svém výkladu, a tou je zásada kontradiktorní. Na obsah této zásady je nahlíženo odbornou veřejností velmi různorodě. Někteří ji ztotožňují se sporným (adversárním) řízením trestním, kdy pak jako její podstatu označují aktivitu stran jako rovnoprávných subjektů – obžaloby a obhajoby – které předkládají nezávislému a nestrannému soudu svůj spor podepřený důkazy, které samy obstaraly. Takovýto výklad nabízí například 50

KARLEN, D. Anglo-American Criminal Justice. Oxford : Oxford University Press, 1967, s. 101.

49

Vladimír Mathern ve slovenské učebnici Trestního práva procesního autorů Jaroslava Ivora a kol. Pokud však hovoříme o zavádění prvků kontradiktorních do trestního řízení daného kontinentálního řádu, nebo posilování zásady kontradiktornosti v právním řádu, nemusíme nutně myslet pouze problematiku intenzity sporu mezi obžalobou a obhajobou, ale i řadu dalších institutů, jakými je rovnost procesních stran, právo na obhajobu, právo nahlížet do spisu atd. Za jistou sjednocující definici můžeme považovat definici uvedenou v tzv. Corpus Juris51 vzniklého na půdě Evropské unie. Tato definice říká, že: „… proces je „kontradiktorní“, pokud, za respektování zásady rovnosti zbraní definované Soudem pro lidská práva52 zajišťuje, že strany mají přístup k jakýmkoli důkazům a poznámkám, které jsou předloženy soudci (i když je to předloženo stranou řízení nebo nezávislým prokurátorem) a které mají vliv na projednání věci a soudní rozhodnutí.“ Takováto definice nepopírá inkviziční prvky kontinentálního trestního řízení a neztotožňuje zásadu kontradiktorního řízení nutně se soubojem procesních stran v anglosaské podobě.53 Oba systémy mají v poslední době tendence se sobě přibližovat. Zatímco nedostatek formální úpravy předsoudního stadia v anglosaských zemích přináší menší míru zákonnosti v řízení před soudem, soudce tu musí čelit různým zvratům během hlavního líčení, když zatajení nebo ovlivnění důkazů opatřených stranami před hlavním líčením závisí pouze na etice stran. Proto, jak poukazuje spoluautor zmiňovaného Corpus Juris a profesor trestního práva na univerzitě v Cambridgi John R. Spencer, existují v Anglii a Walesu tendence zavést dvoufázové řízení podobné kontinentálnímu typu a zároveň je důležité dbát na to, aby nebylo zneužito na úkor hlavního líčení. V kontinentální kultuře, mj. jak se pokusím demonstrovat v příští podkapitole také v České republice, se neustále objevují požadavky na oslabení úlohy přípravného řízení a posílení sporné povahy řízení.

51

Corpus Juris 2000: Trestněprávní ustanovení za účelem ochrany financí EU, překlad Fenyk J., Kloučková, S., Nakladatelství Sypták 2001, Brno. Jedná se o projekt, který vznikl na základě zadání Evropské komise a Evropského parlamentu v letech 1995-2000 a je věnovaný možnosti vytvořit společné principy procesního a hmotného práva v zemích EU. Autory jsou nejvýznamnější představitelé trestněprávní vědy z mnoha členských zemí EU. 52 Zásada je uvedena v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 53 FENYK, J. Zásada kontradiktorní v trestím řízení anglosaského a kontinentálního typu. In Pocta Dagmar Císařové k 75. narozeninám. Praha : Lexis Nexis, 2007, s. 9 – 17.

50

Podkapitola 5.2. Přibližování se kontradiktornímu řízení angloamerickému Pro trestní proces v České republice je charakteristický kontinentální model. V tomto modelu je přípravné trestní řízení pevnou součástí trestního procesu. České trestní řízení se dělí na stadium předsoudní - přípravné trestní řízení a stadium soudní - řízení před soudem. Vztah přípravného řízení a stadia řízení před soudem je důležitou a věčně debatovanou otázkou, neboť právě tento vztah ovlivňuje strukturu a celé pojetí přípravného řízení. V přípravném trestním řízení vystupuje proti obviněnému policejní orgán. Dozor nad policejním orgánem vykonává státní zástupce, který je v přípravném řízení označován za tzv. pána sporu (dominus litis). Před soud se určitá trestní věc dostává na základě jeho rozhodnutí. V řízení před soudem jsou obviněný (a jeho obhájce) a státní zástupce proti sobě stojícími stranami soudního sporu a jejich práva by měla být rovná. V českém trestním řízení, a to v řízení před soudem se uplatňuje tzv. zásada kontradiktornosti. Prvky kontradiktorní jsou však doplněny některými znaky inkvizičního procesu. Soud tak například sám v souladu se zásadou oficiality musí provést dokazování v takovém rozsahu, které mu umožní o podané obžalobě bez důvodných pochybností rozhodnout. Podstatné změny týkající se podoby přípravného řízení trestního a řízení před soudem přinesla již několikrát zmiňovaná novela provedená zák. č. 265/2001 Sb. Hlavním cílem novely bylo přenést těžiště dokazování do řízení před soudem a mj. také docílit toho, aby hlavní zásady řízení měli své reálné naplnění v praxi a nebyly pouhými prázdnými výrazy. To se dotýká především řízení před soudem, které při existenci širokého přípravného řízení nezastávalo svou funkci a zásada obžalovací tak v podstatě byla omezena na podání obžaloby státním zástupcem a kontradiktornost řízení byla značně omezena, vzhledem k tomu, že strany nebyli příliš aktivní, přenechávaly veškeré dokazování soudu a omezovaly se na návrhy na doplnění vyšetřování a kontrolu, zda soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu. Novelou mělo dojít k naplnění zásady obžalovací v jejím plném rozsahu a také zásady kontradiktornosti v hlavním líčení. To vyžaduje striktní rozdělení na procesní funkce obhajovací (obžalovaný/zastoupený obhájcem), funkce obžalovací (státní zástupce) a funkce rozhodovací a řídící (soud). Již od roku 1989 byla znatelná snaha pohybovat se v trestním procesu tímto směrem v některých dílčích novelizacích (např. zákonem č. 178/1990 Sb., zákonem č.

51

292/1993 Sb.), a to zejména za účelem zefektivnění, zrychlení a zjednodušení trestního řízení. A ačkoli novela č.165/2001 Sb. je také pouhou novelizací, byla tak rozsáhlá a nabídla tak zásadní řešení, že bývá přirovnávána ke kodifikaci. Za daných historickospolečenských podmínek totiž bylo nutné změnit celou koncepci, čehož drobné novely nebyly schopné dosáhnout. I když před daným směrem ubírání někteří odborníci varovali, novela zavedla do trestního řízení s čistě kontinentální praxí prvky právě anglosaského práva. Postup k pravému spornému řízení je u nás stále ještě v zárodcích, a novela v žádném případě nepřinesla adversární trestní proces nebo překvapivé moderní právní prvky, ale ukázala na směr, kterým by se budoucí rekodifikace (ač stále neuskutečněná), mohla vyvíjet a vytvořila předpoklady pro přetvoření povahy přípravného řízení a umožnila použití nástrojů posilujících kontradiktornost trestního řízení. V přípravném řízení se zásada kontradiktornosti neuplatňuje. Pokud však trestní řád umožňuje provedení důkazu mimo hlavní líčení, musí takové provedení důkazu garantovat právo na obhajobu a zásadu kontradiktornosti řízení v míře srovnatelné se zákonnými opatřeními provádění důkazů v hlavním líčení. Podle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě. Dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva se dle tohoto článku musí výslech svědka uskutečnit ve veřejném soudním jednání, za přítomnosti obžalovaného, tedy před soudem, který rozhoduje o oprávněnosti obvinění a který musí mít možnost hodnotit věrohodnost svědka na základě jeho přímého pozorování chování a reakcí. Obžalovanému musí mít náležitou příležitost pro zpochybnění výpovědi svědka proti sobě a pokládání mu otázek. To může být buď přímo při výpovědi, nebo v pozdějším stadiu. Pokud měla obhajoba právo se k výpovědi vyjadřovat, popírat ji a klást svědkovi otázky, lze výslech považovat za provedený s daným článkem, i byl – li provedený v přípravném řízení. Čtení výpovědi svědka, který nebyl vyslechnut kontradiktorně, není v rozporu s článkem 6, pokud odsouzení není založeno výlučně na takové výpovědi (Dle nálezu ÚS sp. zn. IV. ÚS 538/03). Pokud je však odsouzení založeno v rozhodující míře na výpovědích učiněných osobou, kterou obžalovaný (jeho obhájce) neměl příležitost vyslýchat nebo dát vyslýchat, je nutné, aby potíže způsobené obhajobě

52

byly dostatečně kompenzovány postupem justičních orgánů. V opačném případě je tato výjimka z kontradiktorního řízení neslučitelná se zárukami poskytovanými článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv. Nyní bych stručně popsala základní prvky sporného řízení kontradiktorního, známého nám z angloamerické právní kultury. Soud se soustředí na zjišťování skutkového stavu, který vyplývá z provedených důkazů, nikoli na absolutní či objektivní pravdu. Nesupluje roli procesních stran, ale zejména vede řízení, rozhoduje procesní otázky a poté rozhoduje ve věci samé. Procesní postavení stran je rovné, co se týká předkládání důkazů či argumentů a vznášení procesních návrhů. Strany se snaží přispět ke zjištění skutkového stavu a následného právního posouzení právě navrhováním či předkládáním důkazů, prezentací názoru na význam prokazovaných skutečností či provedených důkazů a poté argumentací o názoru dané strany na právní kvalifikaci dané věci. Veřejný žalobce má dispozice s řízením. Je oprávněn uzavřít dohodu s obhajobou o konkrétních otázkách a rozšířit, omezit či vzít zpět obžalobu. Řada těchto znaků je již vlastní i českému trestnímu řízení. Orgány činné tak od novely provedené zák. č. 292/1993 Sb., nezjišťují objektivní pravdu, ale skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Státní zástupce před soudem nehájí objektivní pravdu, ale především se snaží usvědčit obviněného. Role obhajoby se značně rozšířila zejména oprávněním zajišťovat důkazy, obstarávat je a předkládat je soudu. Velká novela vytvořila prostor pro aktivitu stran v řízení před soudem, zároveň však posílení kontradiktornosti omezilo ponechání konečné odpovědnosti za výsledek dokazování a celého řízení soudu. Novelou provedenou zák. č. 193/2012 Sb. byl do českého práva zaveden institut, jehož kolébkou jsou Spojené státy americké, a o němž jsem již psala v předchozích kapitolách. Jde o dohodu o vině a trestu. V americkém trestním právu se dohoda o vině a trestu výrazně uplatňuje. Přes 90% odsuzujících rozsudků je vydáno na základě dohody a přiznání pachatele, kdy soud bez jednání rozhoduje jen o trestu. Práce na novém trestním řádu jsou nyní v působnosti Komise pro nový trestní řád. Jeho cílem je zrychlit trestní proces a zjednodušit práci orgánům činným v trestním řízení. Měl by odrážet a prohlubovat změny, které byly cílem i novely z roku 2001. Přesunout tedy dokazování v konečné fázi před soud, který bude rozhodovat spor dvou stran. Soud by tedy podle zásady obžalovací měl spor zejména řídit a rozhodovat, sbírat procesní materiál a důkazy provádět. Soud by zásadně neměl pomáhat obžalobě. Nový

53

trestní řád by se měl přiblížit angloamerické právní kultuře také použitím zásady oportunity v trestním stíhání. Doposud se v české právní kultuře se stíháním trestných činů pojila zásada legality. Ta je zakotvena v § 2 odst. 3 trestního řádu, a říká, že: Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak54. Zatímco v angloamerické kultuře je stíhání trestných činů ovlivněno zásadou oportunity. Tato zásada znamená, že řízení je zahájeno, je v něm pokračováno a je dokončeno, pouze pokud je to účelné. Ve východiscích a principech nového trestního řádu však zásada oportunity uvedena není. Nebude tak stíhání trestného činu ponecháno na libovůli státního zástupce odůvodněnou veřejným zájmem. Proto by měla zásada legality pouze být doplněna o některé prvky zásady oportunity, které by umožňovaly například nezahájit trestní stíhání nebo v něm nepokračovat při nedostatku veřejného zájmu. Prostupování zásady oportunity do trestního řádu se projevuje také ve snaze zvýšit četnost řešení případů pomocí odklonů. Dalším institutem, známým z angloamerického práva je institut korunního svědka. Tento institut by měl být do českého práva zaveden právě novým trestním řádem. Korunní svědek má pomoci při objasňování trestných činů páchaných organizovanými skupinami. Ke spolupráci s policií a státními zástupci mají být motivováni lidé, kteří se podílejí na organizované trestné činnosti, především přislíbenou imunitou před obžalobou. Podmínkou je svobodně, vážně a určitě prohlášené plné doznání k činu, který nesmí být závažnější než odhalený trestný čin jiných osob. Podobný institut, který však nemůžeme s institutem korunního svědka zaměňovat, je tzv. spolupracující obviněný zavedený do českého trestního řádu novelou provedenou zák. č. 41/2009 Sb. a je upraven v § 178a trestního řádu. Zavedení některých z těchto institutů vyvolává otázky, zda základní funkce trestního práva, kterou je odhalování trestné činnosti a trestání jejich pachatelů není potlačována a zda nejsou tyto změny v rozporu se základními zásadami trestního řízení. Musíme však mít na mysli, že ani roky táhnoucí se řízení, ačkoli končící nalezením spravedlnosti a přiměřeným trestem, není žádoucí ani pro oběť či poškozeného ani pro výchovnou funkci na pachatele.

54

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) v platném znění.

54

Jak je to však s vývojem role obhájce v trestním procesu? Této problematice se budu věnovat v následující podkapitole.

Podkapitola 5.3. Posilování pravomoci obhájce V uplynulých 25 letech došlo k zásadním změnám v roli obhájce v trestním řízení. V předchozích kapitolách jsem již věnovala pozornost některým těmto změnám, nyní bych chtěla krátce dané změny chronologicky shrnout a následně se věnovat možnému vývoji postavení obhájce v budoucnu. V daném období od roku 1989 se významně vyvíjela zejména možnost vyhledávat, navrhovat a předkládat důkazy, čemuž odpovídaly i proměny § 89 odst. 2 trestního řádu. Do 31. 12. 1993 bylo znění daného ustanovení následující: „Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání.“ V praxi se tedy vycházelo z názoru, že obstarávání důkazů je právem a povinností orgánů činných v trestním řízení. Důkazy obstarané obhajobou tedy nebyly považovány za rovnocenné, což bylo příčinou toho, že předkládání důkazů obhajobou nebylo příliš časté. Do § 89 odst. 2 trestního řádu byla novelou provedenou zákonem č. 292/1993 Sb. doplněna věta druhá: „Skutečnost, že důkaz nevyžádal orgán činný v trestním řízení, ale předložila jej některá ze stran, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.“55Policejní orgány tedy byly od 1. 1. 1994 povinny zacházet s důkazy obstaranými stranou obhajoby stejným způsobem a provádět je podle stejných ustanovení. Druhá věta měla výrazně posílit postavení obhájce, ovšem v praxi však často docházelo k obcházení tohoto ustanovení tím, že policejní orgán s vědomím, že důkaz nemůže odmítnout, jej založil do spisu a dále se jím nezabýval. Státní zástupce tento postup toleroval a v obžalobě tak často chyběla jakákoli reakce na důkazy předložené obhajobou. V důsledku byla tedy situace pro obviněného stejná jako před novelou. Až novelou provedenou zák. č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002 byla do trestního řádu výslovně zakotvena možnost každé ze stran důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. V důsledku této novelizace došlo k omezení rozporů mezi obhájci a orgány činnými v trestním řízení v této oblasti. Také se stalo nezpochybnitelným právo strany obhajoby vyhledat znalce, vyžádat od něj posudek a tento posudek 55

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) v platném znění.

55

předložit jako důkaz. Ovšem oprávnění strany obhajoby nebyla zcela jasná, protože neexistovala žádná judikatura ani výkladová stanoviska. 12. 10. 2004 proto představenstvo České advokátní komory vydalo usnesení k oprávnění advokáta vyhledávat, předkládat a navrhovat důkazy v trestním řízení, ve kterém upravuje postupy advokátů obhajujících obviněného nebo zastupujících poškozeného či zúčastněnou osobu v trestním řízení. Aby při výkladu citovaného ustanovení nedocházelo ke sporům mezi obhájci a orgány činnými v trestním řízení, vypracovalo Nejvyšší státní zastupitelství na podnět České advokátní komory stanovisko ohledně rozsahu oprávnění advokáta reagující na zmíněné stanovisko České advokátní komory. Stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství šlo ve svém výkladu nad dřívější výklad orgány činnými v trestním řízení, když převzalo argumentaci, která byla do té doby obsažena pouze v Beckově komentáři k trestnímu řádu z roku 2002, a výslovně uvedlo, že při zjišťování, zda tzv. jiné důkazní prostředky, např. listiny, fotodokumentaci, obrazové a zvukové záznamy, věcné důkazy jsou podstatné pro řádný výkon obhajoby obviněného v přípravném řízení, nejsou stanoveny zásadní omezující podmínky. 56 To bylo důležité z toho hlediska, že i po velké novele výkon tohoto oprávnění orgány činné v trestním řízení vnímaly jako zasahování do své činnosti. Další novely trestního řádu nebyly pro danou oblast relevantní. Věcný záměr nového trestního řádu se nese v duchu další snahy posílit význam řízení před souden oproti přípravnému řízení stejně jako vládou již schválený legislativní záměru z roku 2008, kdy ovšem rekodifikační práce u tohoto legislativního záměru skončily. Trestní proces však bude nově kodifikován s využitím schváleného věcného záměru z let 2004 a 2008. Obhájci jsou zachována práva v plném rozsahu, ale účast obhájce v přípravném řízení má být poněkud omezena a to na ty úkony procesní povahy, které mají zásadní význam pro dokazování v řízení před soudem. Jedná se o výslech obviněného, účast při neodkladných a neopakovatelných úkonech, úkonech, jejichž význam pro další řízení je zcela zásadní, byť se nejedná o úkony neodkladné či neopakovatelné, a úkony, jež je třeba vykonat již v přípravném řízení, nahlížení do spisu a seznámení se s výsledky přípravného řízení před podáním obžaloby. Toto pojetí vychází z toho, že těžiště práv obhajoby, charakteristických pro spravedlivý proces, leží v řízení před soudem. Práva osoby, proti níž se řízení vede, zároveň musí být chráněna a 56

ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. Díl I, 4. vyd. Praha : C. H. Beck, 2002, str. 586.

56

taková osoba nesmí být zcela bezdůvodně stíhána nebo nedůvodně postavena před soud. Podstatnou změnu týkající se dokazování, má být možnost čtení veškerých důkazních prostředků bez ohledu na jejich procesní povahu se souhlasem stran (zejm. úřední záznamy o vysvětlení). Pro obhajobu bude toto znamenat nutnost perfektní orientace v trestním spisu, neboť bude muset zvážit, zda bude s přečtením daného důkazního prostředku souhlasit či ne. Pokud se na chvíli pozastavím nad neúčastí obhájce u podávání vysvětlení, je nutné zmínit některé klady a zápory. Důvodem omezení účasti obhájce na některých úkonech v přípravném řízení je zrychlení tohoto stadia trestního řízení a rychlejší přesun případu do stadia řízení před soudem. Policejnímu orgánu odpadne povinnost formálně obesílat obhájce a stanovovat termíny tak, aby měl obhájce čas se na ně připravit. Na druhou stranu však může vyvstat obava, že „nehlídaný“ policejní orgán bude s osobou podávající vysvětlení manipulovat. Policejní orgány se často nejsou schopny doptat na veškeré podstatné okolnosti a pokládají pouze otázky, které mají prokázat vinu obviněného. Někdy má policejní orgán dokonce připravenou výpověď sepsanou formou úředního záznamu, a pouze takovýto záznam předloží osobě podávající vysvětlení k podpisu. Ačkoli souhlas obou procesních stran má sloužit jako jakýsi obranný mechanismus, v naznačených případech nemůže obhájce posoudit pravdivost podaného vysvětlení a rozhodnout tedy zodpovědně zda nechat úřední záznam o podání vysvětlení přečíst jako důkaz dle §211 odst. 6 trestního řádu nebo svědka předvolat k výslechu. Jelikož tendence zákonodárce ukazují na snahu koncipovat přípravné řízení za co nejmenší účasti obhájce a při vyšetřování tak postupovat zejména formou úředních záznamů, jevila by se jako možné řešení například výlučná možnost obhajoby předestřít svědkovi v hlavním líčení úřední záznam o jím podaném vysvětlení, pokud by se v průběhu výslechu ukázaly rozpory mezi výpovědí svědka v hlavním líčení a jím podaném vysvětlení. Dalším možným řešením by mohlo být audiovizuální zachycení průběhu podání vysvětlení policejním orgánem. Audiovizuální záznam by pak byl součástí trestního spisu. Posledním institutem, který bych ráda zmínila, ačkoli se netýká přípravného řízení, ale řízení před soudem je tzv. obžalobní odpověď. Tento institut angloamerického práva je českému trestnímu řádu dosud neznámý, ovšem úvahy o jeho zavedení se projevily už ve věcných záměrech nového trestního řádu v roce 2008. Podstatou tohoto institutu je možnost obhajoby písemně nebo ústně se vyjádřit

57

k obžalobě, výsledkům trestního řízení, právní kvalifikaci jednání uvedeného v obžalobě apod. V našem trestním procesu je jedinou možností obžalovaného se vyjádřit jeho výslech, kdy však musí odpovídat na otázky soudu a obžaloby, na které nemůže volit selektivní odpovědi. Výpověď obžalovaného je navíc v celém rozsahu považována za důkaz v trestním řízení. Ve většině případů zároveň obviněný není právníkem na rozdíl od státního zástupce. Pokud by obžalovanému (a jeho obhájci) byla dána možnost buď své vyjádření formulovat písemně, nebo jej přednést ústně, mohli bychom mluvit o skutečném kontradiktorním řízení a rovnosti zbraní v řízení před soudem, které jsou jedním z cílů připravovaného trestního řádu.

58

6. Závěr Postavení a účast obhájce v trestním řízení je tématem širokým a do určité míry kontroverzním. Kvalifikovaná a účinná odborná právní pomoc je atributem demokratického právního systému, ovšem otázkou je, kolik práv by mělo být obhájci svěřeno. V posledním desetiletí byla v trestním řádu zakotvena pro obhájce řada práv zejm. při vyhledávání, předkládání a navrhování důkazů k provedení, které měly částečně vyvážit nerovné postavení mezi obhájcem a státním zástupcem. Velká novela trestního řádu z roku 2001 významně rozšířila pravomoci státního zástupce hlavně v přípravném řízení, ale úměrně byla rozšířena i práva obhájce. Avšak vzhledem k obecné snaze přesunout těžiště dokazování z přípravného řízení do stadia řízení před soudem, do budoucna se počítá spíše s omezováním práv obhájce v přípravném řízení. To samozřejmě musí být vyváženo jeho postavením v řízení před soudem, které má být podle zásady kontradiktornosti soubojem dvou rovných stran a v němž musí být uplatněna tzv. rovnost zbraní. O tomto záměru hovoří zcela jasně Věcný záměr nového trestního řádu. Mezi advokáty však možné budoucí změny vyvolávají řadu nesouhlasných stanovisek, které se týkají především kladení důrazu na důležitost přípravného řízení v našem prostředí a důležitost role obhájce právě v tomto stadiu trestního řízení. Ve své diplomové práci jsem se věnovala roli obhájce v přípravném trestním řízení podle účinné právní úpravy, avšak v kontextu změn, ke kterým došlo od roku 1989. Role obhájce počíná zahájením trestního stíhání, popř. zadržením osoby podezřelé před zahájením trestním stíhání. Pro účely poskytnutí řádné právní pomoci je advokát nadán řadou práv, která jsou společně s povinnostmi zakotvena v zákoně o advokacii, trestním řádu a etickém kodexu advokáta. V přípravném řízení je stěžejním právem obhájce právo být přítomen vyšetřovacích úkonů a právo vyhledávat, předkládat a navrhovat důkazy, na které jsem se ve své práci soustředila. Ačkoli zákonná úprava značně pokročila, některé aspekty práva vyhledávat, předkládat a navrhovat důkazy jsou stále upraveny pouze stavovskými předpisy a někdy může být dokonce ponecháno na libovůli policejních orgánů, zda důkazy navržené obhajobou provede. Cílem dlouho očekávané rekodifikace trestního řádu je zrychlení a zefektivnění trestního řízení. Zdlouhavé a nákladné trestní procesy v České republice jsou výsledkem dlouholeté praxe spočívající v důrazu na přípravné řízení. Zásadnímu zrychlení 59

trestního řízení mohou přispět také různé druhy odklonů, při jejichž použití hraje obhájce obviněného důležitou roli. Nejnovější z nich – institut dohody o trestu a vině – byl zaveden do českého trestního řádu novelou provedenou zák. č. 193/2012 Sb. a byl inspirován obdobným angloamerickým institutem, tzv. plea bargaining. Zatím však tento institut nenašel v českém trestním procesu příliš hojného užití. Tento institut není jediným, který se inspiroval v angloamerické právní kultuře. Tzv. spolupracující obviněný či korunní svědek, který má být upraven v rekodifikovaném trestním řádu, má svou obdobu rovněž v právu common law. Po vzoru angloamerického procesu dochází právě také k omezování důležitosti přípravného řízení, v důsledku čehož je nutně omezována i účast obhájce v tomto stadiu trestního řízení. Ať již nový trestní řád (pokud po dlouhé cestě, která ještě zbývá do jeho přijetí, bude vůbec schválen) omezí roli obhájce v přípravném řízení nebo budou vyslyšeny hlasy upozorňující na rizika tohoto kroku, právo na obhajobu v přípravném řízení je a stále bude významným právem, které nemůžeme zlehčovat. Doufám, že má práce alespoň částečně poukázala na možnosti obhájce hájit svého klienta v přípravném řízení a pravděpodobný vývoj těchto možností do budoucna.

60

6. Seznam zkratek

TŘ

Trestní řád

ČAK

Česká advokátní komora

NSZ

Nejvyšší státní zastupitelství

61

7. Použitá literatura a prameny 7.1. Knižní prameny CÍSAŘOVÁ, Dagmar et al. Trestní právo procesní. 1. vyd. Praha : ASPI, 2008, 822 s. ISBN 978-807-3573-485. FENYK, J. Zásada kontradiktorní v trestím řízení anglosaského a kontinentálního typu. In Pocta Dagmar Císařové k 75. narozeninám. Praha : Lexis Nexis, 2007, s. 9 – 17. HARVÁNEK, J. a kol. Teorie práva. Vyd. 2. Brno : Masarykova univerzita, 2004. JELÍNEK, J. a kolektiv. Trestní právo procesní. 3. vydání. Praha : Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-44-1. JELÍNEK, Jiří, Marta UHLÍŘOVÁ. Obhájce v trestním řízení. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, 416 s. ISBN 978-808-7212-882. KARLEN, D. Anglo-American Criminal Justice. Oxford : Oxford University Press, 1967. MUSIL, Jan, Vladimír KRATOCHVÍL a Pavel ŠÁMAL. Kurs trestního práva: trestní právo procesní. 3. přeprac.a dopl. Vyd. Praha : Beck, 2007, XLIII, ISBN 978-80-7179572-8. ŠÁMAL, Pavel et al. Trestní řád: komentář. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, 1898 s. Velké komentáře. ISBN 978-807-4004-650. ŠÁMAL P., a kol. Trestní řád. Komentář. II. Díl. 6. vyd. Praha: C.H. Beck, 2008. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád. Komentář, I. díl, 6. Vyd. C. H. Beck, Praha 2008. ŠÁMAL, Pavel, František NOVOTNÝ, Miroslav RŮŽIČKA, František VONDRUŠKA a Jaroslava NOVOTNÁ. Přípravné řízení trestní. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2003, 1471 s. Beckovy příručky pro právní praxi. ISBN 80-717-9741-3. VANTUCH, Pavel. Trestní řízení z pohledu obhajoby. Praha : C.H.Beck, 2014, ISBN: 978-80-7400-457-5.

62

VANTUCH, Pavel. Obhajoba obviněného. 3. dopl. a přeprac. vyd. Praha : C.H. Beck, 2010. Beckovy příručky pro právní praxi. 548 s. ISBN 978-80-7400-321-9.

7.2. Odborné časopisy a články BAXA, Josef. Reforma trestního řízení – geneze jejího vzniku a její cíle. Bulletin advokacie, 2001, č. 11-12, str. 12. FENYK, Jaroslav. Postavení státního zástupce v trestním řízení po novele trestního řádu. Bulletin advokacie, 2001, č. 11-12, str. 38. KOUTSKÝ Roman. O úředním záznamu v trestním řízení v reakci na věcný záměr nového trestního řádu, 2014 [cit. 10. 3. 2015]. Dostupné z http://www.ceskajustice.cz/2014/12/o-urednim-zaznamu-v-trestnim-rizeni-v-reakci-na-vecny-zamernoveho-trestniho-radu/ MEISNEROVÁ, Lucie. Zachování práva na spravedlivý proces při výslechu utajovaného svědka v kauze Pesukic proti Švýcarsku. 2015. [cit. 10. 3. 2015]. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/zachovani-prava-na-spravedlivy-proces-privyslechu-utajovaneho-svedka-v-kauze-pesukic-proti-svycarsku-96552.html SOKOL, Tomáš. Rekodifikace trestního řádu a zjednodušení přípravného řízení. 2014, [cit. 10. 3. 2015]. Dostupné z http://www.uocr.cz/rekodifikace-trestniho-radu-azjednoduseni-pripravneho-rizeni/ SOKOL, Tomáš. Utajovaní svědci. 2006. [cit. 10. 3. 2015]. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/utajovani-svedci-39161.html ŠÁMAL, Pavel. Ke vztahu přípravného řízení a hlavního líčení po novele trestního řádu. Právní rozhledy. 2001, Sv. 10. TOMAN, Petr, Jiří Váňa. Právní pomoc advokáta při podání vysvětlení.Epravo.cz magazíne, 2015, č. 1, str. 51. VANTUCH, Pavel. Kdy může obhajoba důkaz vyhledat, kdy předložit a kdy jen navrhnout jeho provedení? Bulletin advokacie, 2013. Dostupné z http://www.bulletinadvokacie.cz/kdy-muze-obhajoba-dukaz-vyhledat-kdy-predlozit-a-kdy-jen-navrhnout-jehoprovedeni?browser=mobi

VANTUCH, P. K možnosti sjednat dohodu o vině a trestu po podání obžaloby. Trestní právo, 2013, č. 9-10, str. 16. VANTUCH, Pavel. Vyhledávání a předkládání důkazů obhájcem (advokátem) v přípravném řízení. Bulletin advokacie, 2005, č. 8-9, str. 29.

63

VANTUCH, P. K možnostem obhajoby před navržením výslechu svědka v trestním řízení. Právní rozhledy, 1998, č. 4. VLK, Václav, Jaroslav TRUNEČEK. České trestní řízené sporné – prozatím iluze. Bulletin advokacie, 2012. Dostupné z http://www.bulletin-advokacie.cz/ceske-trestnirizene-sporne-prozatim-iluze?browser=mobi ZEMAN Petr a kol. Vliv vybraných ustanovení velké novely trestního řádu na průběh trestního řízení. Praha. 2008. Zpráva z výzkumu. Institut pro kriminologii a sociální prevenci.

7.3. Právní předpisy Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Listina základních práv a svobod Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Řím, 4. XI. 195, (Evropská úmluva o ochraně lidských práv), s dodatky Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) v platném znění. Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Usnesení představenstva ČAK č. 13/2004 Věstníku Výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství č. 9/2004 Stanovisko č. 7/2006 Úřadu pro ochranu osobních údajů. Dozorové pravomoci Úřadu pro ochranu osobních údajů v souvislosti s výkonem advokacie.

7.4. Judikatura Nález Ústavního soudu ze 4. 10. 2001, sp. zn. III. ÚS 617/2000 Nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. III. ÚS 499/04 Nálezu ÚS ze dne 27. 04. 2009, sp. zn. I. ÚS 3206/08.

64

8. Anotace Právo mít obhájce a radit se s ním o způsobu obhajoby je součástí práva na obhajobu základního práva v demokratických zemích, které je uvedeno ve článku 40 Listiny základních práv a svobod a také v různých mezinárodních úmluvách. Role obhájce je v trestním řízení nezastupitelná. Své služby poskytuje ve všech stadiích trestního řízení, v této práci se však věnuji pouze úloze obhájce v přípravném trestném řízení. Obhájce svému klientovi pomáhá od počátku trestního stíhání, ale advokát může poskytovat pomoc i před zahájením trestního stíhání při podávání vysvětlení. Mezi prostředky, kterými obhájce svého klienta může hájit, a kterými může ovlivňovat průběh trestního řízení, patří právo obhájce vyhledávat, předkládat a navrhovat důkazy. Dále právo účastnit se jednotlivých vyšetřovacích úkonů a právo nahlížet do spisu. Další práva obhájce jsou uvedena v § 41 trestního řádu. Má práce je strukturovaná do šesti kapitol. Úvodní kapitola se věnuje právu na spravedlivý proces a právu na obhajobu. Další kapitoly popisují přípravné řízení a roli obhájce v jednotlivých formách trestního řízení – ve standardním a rozšířeném vyšetřování a zkráceném přípravném řízení. Ve třetí kapitole se věnuji úloze obhájce při procesních návrzích, konkrétně sjednávání dohody o vině a trestu, navrhování podmíněného zastavení trestního stíhání a narovnání. Jádrem práce jsou kapitola čtvrtá a pátá, které popisují práva obhájce zejm. vyhledávat, předkládat a navrhovat důkazy a vývoj těchto práv v posledních 25 letech a dále vývoj role obhájce v přípravném trestním řízení v kontextu změn pojetí celého trestního procesu, kdy se těžiště dokazování přesunuje z přípravného řízení do hlavního líčení, v důsledku čehož dochází ke změnám v právech a povinnostech obhájce a jeho taktiky obhajoby. Snaha zkrátit a zjednodušit přípravné řízení má zrychlit celé trestní řízení a přibližuje také české trestní řízení procesu angloamerickému. V posledních letech jsou do českého práva zaváděny i další prvky common law, mezi které patří například dohoda o vině a trestu. Tomuto tématu se věnuji v páté kapitole své práce. Závěr práce a krátké shrnutí je uvedeno v poslední šesté kapitole.

Klíčová slova Obhájce, přípravné řízení trestní, předkládání důkazů.

65

Annotation Participation of a defense attorney in preliminary procedure The right to have the assistance of defense attorney and to consult with him the way of defense is a part of the right of defense – a basic right in democratic countries, which is expressed in article 40 of Charter of Fundamental Rights and Basic Freedoms and also in various international treaties. The function of defense attorney in the criminal proceedings is irreplaceable. He provides legal aid though all stages of criminal procedure, but I concentrate on his role in preliminary procedure. The defense attorney defends his client from the beginning of criminal prosecution, but advocate can render help even before the criminal prosecution starts, during providing explanation. A right of defense attorney to search out evidence, present evidence and put it forward belongs among the means, which a defense attorney can use to defend his client and affect the course of criminal proceeding. Another right of defense attorney is to participate in the investigative act and the right to see the criminal file. Other rights of the defense counsel are listed in §41 of the criminal procedure code. My thesis is divided into six chapters. The first chapter deals with the right of fair trial and a right of defense. The following chapters describe preliminary procedure and the role of defense attorney in particular forms of the preliminary procedure – the standard and broadened investigation and shortened preliminary procedure. In the third chapter, I concentrate on the function of defense attorney in diversions of criminal proceedings, specifically plea bargaining, proposing of the conditional stay proceeding and settlement. The core of this thesis is chapter four and five, which closely describe the power of defense attorney, especially his right to search for evidence, present evidence and put it forward and the evolution of these rights in the past 25 years and then the evolution of the function of defense attorney in the preliminary procedure in the light of making change of the concept of the whole criminal procedure, where the argumentation lays mainly in the trial stage instead of in the pre-trial stage. The powers and responsibilities of the defense attorney and his defending strategy must change as a result. The attempt to shorten and simplify the pre-trial stage should quicken the whole criminal procedure and it also brings the Czech criminal procedure closer to the angloamerican procedure. In the last few years, many elements from the common law system

66

have been brought into the Czech criminal law, the plea bargaining being one of them. This topic is dealt with in the fifth chapter of the thesis. Conclusions and a short summary are in the last sixth chapter.

Keywords Defense attorney, preliminary proceedings, submit evidence.

67