ČTYŘLÍSTEK 3. ČÍSLO ÚNOR 2015

ČTYŘLÍSTEK 3. ČÍSLO ÚNOR 2015

Vítejte při čtení 3. čísla ČTYŘLÍSTKU…….. Co vás tentokrát čeká?

VALENTÝN VÝTVARNÁ SOUTĚŽ SVĚT ZVÍŘAT ZIMNÍ SPORTY ROZHOVORY S UČITELI FILMY

PŘÍBĚH

SVÁTEK SVATÉHO VALENTÝNA 14. ÚNOR

Svátek svatého Valentýna se slaví v anglosaských zemích každoročně 14. února jako svátek lásky a náklonnosti mezi intimními partnery. Je to den, kdy se tradičně posílají dárky, květiny, cukrovinky a pohlednice s tematikou stylizovaného srdce jako symbolu lásky.

V poslední době se tento svátek šíří i u nás v Evropě. Svátek je pravděpodobně odvozen od svátku Lupercalia slaveném ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do „urny lásky“ vloženy lístečky se jmény dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho „miláčkem“ v následujícím roce.

Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února. Svátek Luprecalia splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl tak romantický svátek, který je nyní 14. února slaven.

Zvyky K Valentýnu se váže celá řada zvyků, které pomalu pronikají i do českého prostředí - a to zejména pod tlakem obchodníků. Jedná se především o společnou oslavu svátku zamilovanými páry, darování valentýnských přáníček – Valentýnek nebo uzamykání zámků lásky – proto, aby vám někdo vašeho milého nebo milou neukradnul.  Není bez zajímavosti, že právě období Valentýna každoročně zvedá poptávku po visacích zámcích, na což reagují také výrobci, kteří nabízí visací zámečky s valentýnskými motivy.

JIRKOVA ENCYKLOPEDIE ANEB

ZE SVĚTA ZVÍŘAT

ARA HYACINTOVÝ

Je největším ptákem z rodu Ara a zároveň největším papouškem schopným letu. Pohlavní dospělosti dosahuje až v 7 letech života. Hnízdní v dutinách stromů, v přímořských oblastech také ve škvírách na stěnách útesů. Samice snáší 2-3 vejce, mláďata se líhnou po 28 dnech. Rodiče o mladé pečují 4 měsíce a pak je začnou přivykat na život v pralese. Mláďata mají stejné zbarvení jako dospělí. Ara je specialista na plody a ořechy různých palem, má rád také zeleninu a ovoce.

Jeho zobák má uzpůsobený k otevírání tvrdých ořechů. Běžně vybírá ořechy z trusu dobytka, který je částečně natráví. Ara je zranitelným druhem, celkový počet na světě je asi 4300 kusů. Od r. 1987 je zapsán na seznamu CITES – úplný zákaz volného obchodování. V roce 2014 byl přeřazen z kategorie „ ohrožený“ do kategorie „ zranitelný.“

LEZEC OBOJŽIVELNÝ

Lezec obojživelný je ryba, dýchá žábrami, přesto dokáže žít omezenou dobu na souši. Na souši dýchá pomocí kůže. Umí ulovit i hmyz. Díky jeho zvláštní kůži jen velmi těžko vysychá, proto může vydržet dlouhou dobu na souši, tedy spíš v bahnitých loužích, kde sbírá červy a hmyz. Je schopný naučit se přijímat potravu z ruky a přímo si pro ni na souš vylézt. Na těle má kobaltově modré tečky a oči tvarované do tvaru srdce. Tloušťka pokožky dosahuje pouhých dvou desetin milimetrů…

ROZHOVORY S UČITELI

MGR. SIMONA ZAJKOVÁ

„Dobrý den.“ „Nastala zima. Máte ji ráda?“ „Zimu ráda nemám, protože je zima.“ (smích) „ Věnujete se zimním sportům?“ „Jo lyžuju, lyžuju, lyžuju, lyžuju, ale občas jenom.“ „ Jsme v úvodu nového roku, roku 2015, dáváte si předsevzetí?“ „Do nového roku si nedávám předsevzetí už několik let, protože nejsem schopná je dodržet, takže předsevzetí v žádném případě.“ „Chtěla jste být vždy učitelkou?“ „Je to divné, ale jo. Vzhledem k tomu, že moji oba rodiče byli učitelé, moje teta je učitelka, moje sestra je nakonec učitelka taky, takže u nás se to učitelství nějak předává z rodičů na děti a myslím si, že to bude pokračovat i dál. Takže jo, chtěla jsem být učitelka odjakživa.“

„ Zeptám se na mazlíčka. Co dělají dva psi?“ „No tak naši dva psi jsou, myslím, v pohodě. Ta menší, mladší má teďka deset měsíců. Donald bude mít 5 let. S Donaldem trénujeme, chceme letos objet velké závody, chceme se zúčastnit kvalifikačních závodů na MS republiky, takže když by se nám to povedlo, tak bychom v září jeli do Liberce, ale to se nám nepovede, zas tak dobří nejsme. Každopádně prostě trénujem, trénujem, trénujem. Mladá taky začala, má za sebou první závody. Takže takové… jo super.“ „ Nakonec si dáme dotazník.“ „Káva, nebo čaj?“ „Káva.“ „Kniha, nebo televize?“ „Jak kdy. No, nevím.“ „Dovolená u moře, nebo na horách?“ „U moře.“ „Bydlení ve městě, nebo na venkově?“ „Bydlet na kraji města.“ „Tělocvik, nebo občanka?“ „Tělocvik.“ „ Děkuji Vám za rozhovor.“

Kuba Prokop

MGR. MARCELA ŽÍDKOVÁ

.

„Dobrý den.“ „Dobrý den.“ „Máte ráda zimu?“ „Ano, mám, jako každé roční období.“ „Co vy a zimní sporty?“ „Lyžuju a kdysi jsem bruslila, ale teď už jsem toho nechala.“ „Proč?“ „Nejspíš nemám s kým, manžel nebruslí, ale kdysi jsem jezdívala s děckama ze školy na bruslák.“ „ Jsme v úvodu roku 2015, dáváte si předsevzetí?“ „Já si nedávám novoroční předsevzetí (smích), protože je nikdy nesplním.“ „Máte nějakého domácího mazlíčka?“ „Máme vodní želvu a na baráčku v Malenovicích máme dvě kočičky.“ „Chtěla jste být vždy učitelkou?‘“

„Ne.“ (smích) „V tom případě, čím jste chtěla být?“ „Kdysi jsem chtěla studovat zubařinu, ale nějak to nevyšlo, tak jsem šla studovat učitelství, ale jsem moc spokojená, mám hodně zážitků a dobře se mi učí.“ „Nyní tady mám pro Vás dotazník. Takže začneme první otázkou: Pijete raději čaj, nebo kávu?“ „Čaj.“ „Díváte se raději na televizi, nebo si přečtete knihu?“ „Raději se koukám na televizi.“ „Jela byste raději na dovolenou k moři, nebo na hory?“ „Oboje, to je těžko určit…. Ale nejspíš to moře.“ „Bydlela byste raději ve městě, nebo na venkově?“ „Určitě na venkově, je tam větší klid.“ „Učíte raději matematiku, fyziku, nebo chemii?“ „Nejraději asi matematiku, pak chemii a nejméně ráda fyziku.“ „Děkuji za rozhovor, nashledanou.“ „Nashle.“

Markéta Ševčíková

VÝTVARNÁ SOUTĚŽ ČTYŘLÍSTKU Únor pro Čtyřlístek znamenal taky vyhlášení výtvarné soutěže se zimní tematikou. Zúčastnili se žáci celého II. stupně. Každá třída si zvolila zástupce, kteří ji reprezentovali. Výtvarná technika byla libovolná, jen se všichni drželi zimního tématu. Bylo na nich, jak a co výtvarně zpracují. Práce byly vyvěšeny na II. stupni, zapojila se naše redakce, která hlídala průběh hlasování. Do hlasovacího zařízení mohli vhazovat své lístky s favoritem všichni.

Na konci týdne proběhlo vyhodnocení a výsledky jsou tu: 1. místo: Markéta Syrotná 9.A. ( 43 hlasů) 2. místo: Julie Lazarovová 6.B. ( 20 hlasů) 3. místo: Jarka Nováková 8. B. ( 17 hlasů) 4. místo: Natálie Gucká 7.A. ( 13 hlasů) 5. místo: Jill Nýznerová 8. B. ( 11 hlasů) 6. místo: Viki Šebestová 6.A. ( 3 hlasy) 7. místo: Vendula Paláčová 6. B., Tadeáš Papík 6.A. a Vanessa Pflegrová 9.A. ( 1 hlas) Ostatní soutěžící nezískali žádný hlas, děkujeme ale rozhodně všem, je to super, že jste do toho šli

FILMY Království lesních strážců Bystrá, statečná a tvrdohlavá dívka, taková je sedmnáctiletá Mary, která prožije dobrodružství, o jakém se jí nezdálo ani v nejdivočejším snu! Po návratu do rodného domu se snaží sblížit se svým otcem Bombou, který se jí odcizil. Svérázný a roztržitý profesor Bomba je posedlý zkoumáním pozoruhodné civilizace drobných lesních mužíčků žijících v lesích. Mary dochází trpělivost. Poté, co se kouzlem ocitne v tomto podivném lesním společenství, je ovšem nucena svůj pohled přehodnotit. Pokud se chce dostat zpátky domů, musí partičce zábavných zelených postaviček pomoci, uvěřit v jejich tajuplný svět a zachránit ho. Boj o záchranu lesa se však promění v boj o náš lidský svět. Díky odvaze, kterou Mary prokáže, získá nejen nazpět svého otce Bombu, ale i nové přátele. Královnu lesa krásnou, bystrou a silnou Taru, která vždy panuje s

úctou a vtipem, obří housenku Nim Galů, známou svou vášní pro večírky, které rovněž nechybí moudrost a praktičnost, komediální duo hlemýždě a slimáka Hňupa a Hruba, přičemž Hrub se považuje za největšího lamače dámských srdcí v lese, ostříleného bojovníka Ronina, šéfa elitní lesní jednotky, muže s ostře řezanou tváří a suchým humorem, ochotného za svou královnu položit i život.

Jak vycvičit draka 2

Ostrov Blp býval místem, kde Vikingové ve dne v noci bojovali s draky. Pak však mladý snílek Škyťák vycvičil draka Bezzubku, spřátelil se s ním a hlavně všem vysvětlil, že lidé a draci mohou žít v harmonii. Příběh poskočil o pět let dopředu a z Blpu se stal v mezidobí dračí ráj, kde se lidé a draci navzájem respektují. Škyťákova největší kamarádka Astrid je hvězdou oblíbených dračích závodů, ve kterých hravě poráží ostatní vikinské teenagery, zatímco Škyťák dává přednost osamělým spanilým letům s Bezzubkou, během nichž mapují neznámá území a objevují nové světy a nové draky. Jedno z jejich dobrodružství je přivede do těžko přístupné ledové jeskyně, která je domovem stovky neznámých divokých draků. Taky se zde setkají s tajemnou Dračí jezdkyní, z které se vyklube Škyťákova dávno ztracená matka Valka. Na láskyplné objetí matky se synem ale není čas, protože nad soužitím lidí a draků se stahují mračna, která se přihnala díky Dragovi, moci chtivým a samozvaným „dračím bohem", kterému slouží nafoukaný lovec draků Eret.

PEŤOVO OKÉNKO

ZIMNÍ SPORTY

SKOKY NA LYŽÍCH Tento sport vznikl v norském Morgedalu. Od roku 1924 jsou skoky součástí ZOH. Mezi tradiční skokanské země patří Finsko, Norsko, Německo a Rakousko.¨ Češi mezi světovými rekordmany: 1964 – Dalibor Motejlek, skok 142 m 1969 - Jiří Raška, skok 164 m 1983 – Pavel Ploc, skok 181 m Hodnocení: vytváří se na základě součtu dvou údajů – bodů za délku skoku a za stylové provedení. Každý z 5 porotců udělí skokanovi známku do 20 bodů, např. pád skokana je za mínus 7b. Jedním z našich nejvýznamnějších skokanů je Jiří Raška, rodák z Frenštátu pod Radhoštěm, kde máme také 2 skokanské můstky s umělým povrchem.

LEDNÍ HOKEJ KDY SE POPRVÉ ZAČALO MLUVIT O HŘE PODOBNÉ NAŠEMU LEDNÍMU HOKEJI? BYLO TO V ROCE 1600. HRA SE JMENOVALA HURLEY A HRÁLA SE HLAVNĚ V IRSKU, SKOTSKU A VELKÉ BRITÁNII. BYLA PODOBNÁ DNEŠNÍMU GOLFU A HOKEJI DOHROMADY. OKOLO ROKU 1770 SE TATO HRA ROZŠÍŘILA I DO NOVÉHO SKOTSKA V KANADĚ. HRA: HRAJE SE NA 3 TŘETINY PO 20 MINUTÁCH, CELKEM TEDY 60 MINUT ČISTÉHO ČASU. HRAJE SE NA LEDOVÉ PLOŠE, NA KTEROU NASTUPIJE 6 HRÁČŮ ZA KAŽDÝ TÝM. CÍLEM JE VSTŘELIT CO NEJVÍCE GÓLŮ DO SOUPEŘOVY BRANKY. HRAJE SE S TVRDÝM GUMOVÝM KOTOUČEM –PUKEM. VÝSLEDKY NAŠICH HOKEJISTŮ: MISTROVSTVÍ SVĚTA – 22 ÚČASTÍ ( 1996, 1999, 2000, 2001, 2005, 2010) SVĚTOVÝ POHÁR – 2 ÚČASTI, NEJ VÝSLEDEK SEMIFINÁLE 2004 OLYMPIJSKÉ HRY – 6 ÚČASTÍ, 1. MÍSTO 1998

CURLING HISTORIE: První zmínky o hře pocházejí ze Skotska z 16. století. Mezinárodní úrovně dosáhla tato hra až v roce 1986, kdy vznikla Mezinárodní curlingová federace. Dnes je největší velmocí Kanada. Na OH se Curling objevil už v letech 1924 a 1928. Pak se vytratil a na OH se vrátil v japonském Naganu v roce 1998. HRA: Hrají proti sobě 2 čtyřčlenná družstva. Cílem je poslat kameny do tzv. kruhu, aby byly co nejblíže středu. VYBAVENÍ: 1. Speciální boty, které mají jednu skluznou a jednu neskluznou podrážku. 2. Curlingové kameny vyrobené ze žuly, které mohou vážit až 20 kg. 3. Koště. Tím hráči podle potřeby před jedoucím kamenem zametají led.

RYCHLOBRUSLENÍ Je individuální olympijský sport, ve kterém se závodí v bruslení na čas. Koná se na oválných ledových drahách. Počátky sahají do roku 1888. HISTORIE: Ve Skandinávii a v Nizozemsku si lidé připevňovali kosti na boty a klouzali se s jejich pomocí po zamrzlých vodních plochách už od středověku. Někdy v 16. Století přestalo být bruslení pouhou formou přepravy a začalo být zábavou. KATEGORIE: Speed skating – Oválná dráha je dlouhá 400m, závodí se ve dvojicích, ale rozhodující je dosažený čas. Short track – V ČR se rozvíjí od roku 1994. Závodí se na běžných zimních stadionech, kdy se na ploše 30x60m vyznačí ovál dlouhý 111 m. Naše dvojnásobná olympijská vítězka Martina Sáblíková

BIATLON Kombinuje běh na lyžích a střelbu z malorážní pušky HISTORIE: Počátky sahají do středověku, kdy šlo hlavně o přežití než o sportovní vyžití. Později se využíval za vojenskými účely. Tradice se udržela až do roku 1818. Běh vojenských hlídek byl poté zařazen na OH jako ukázková disciplína. NĚKTERÉ Z DISCIPLÍN: Vytrvalostní závod – Závod jednotlivců: Muži jedou 20km, ženy 15km, startují ve 30 vteřinových intervalech. Za netrefenou ránu je přirážka 1 minutu, ta se přičte k výslednému běžeckému času. Sprint – Muži jedou 10 km, ženy 7,5 km. Za každou netrefenou ránu je nutné proběhnout navíc jedno trestné kolo o délce 150 m. Část české reprezentace: Gábina Soukalová, Veronika Vítková, Ondřej Moravec, Jaroslav Soukup…

PŘÍBĚH O co vlastně půjde? Na začátku jsme chtěli se třídou 8.B. vytvořit příběh celé třídy, zadali jsme si prostředí, vymysleli hlavní postavu a zápletku. Nakonec nevznikl příběh jeden, ale hned několik. V tomto čísle se s vámi chceme podělit o příběh Markéty Ševčíkové. V každém čísle Vám nabídneme jeden a sami můžete posoudit, který se nejvíce povedl, ve kterém je to správné napětí, které k příběhu, tedy k tomu dobrodružnému, patří…..

BRUNO A OREL Jmenuji se Bruno. Probouzím se, ale neotvírám oči. Zatím přemýšlím. Najednou ale slyším, jak něco dopadlo na zem. Leknutím otevřu oči a zjistím, že vedle mě se objevil obrovský, ale přesto nádherný orel. O orla jsem se ale náhle nezajímal, protože sice zvířata zkoumám, ale raději mám přírodu. Když vidím tak nádherný les, chce se mi až plakat. Všude je tráva zelenější a květy barevnější. Vstávám, abych si vše mohl prohlédnout zblízka. Když jsem si prohlédl přírodu, jdu se podívat zpátky za orlem. Ale jdu dlouho, protože jsem přírodu zkoumal do nejmenších detailů a vzdálil jsem se od místa, kde orel ležel. Najednou mě napadne: „ Co tu vlastně dělám? Jak jsem se sem vlastně dostal? A proč jdu za tím orlem, když o něm vůbec nic nevím. Neublíží mi?“ Na chvíli se zastavím, protože mě tíha nezodpovězených otázek svazuje. Sednu si k nedalekému jezírku na kámen a znova přemýšlím. „ Dělám to často“, pomyslím si a vím to o sobě. A taky o sobě vím, že jsem nezkrotně zvědavý, takže se po chvilce rozhodnu jít za tím abnormálně velkým orlem.

Dojdu k němu a prohlížím si ho, jestli nemá nějaké zranění. Díkybohu jsem nic nenašel, ale bohužel ani tep. Zpanikařil jsem, ani nevím proč, vždyť s ním nemám nic společného. Snažím se ho oživit, no, spíše přemýšlím, jak na to. Pořád mám ruku na tepu, abych mohl kontrolovat a doufat, že se třeba stane zázrak. Najednou: „ Bum, bum“ a pak zase nic. Takhle se to opakuje a já nevěřím vlastním prstům. Uvědomuji si, že se ty intervaly zrychlují a za chvíli orel dokonce i pravidelně dýchá. Jsem hrozně rád, ale radost mě za chvíli přejde. Orel vzlétne a já jen zírám na to obrovské rozpětí křídel, uskočím a začnu utíkat. Běžec ale nejsem, a tak asi po kilometru už opravdu nemůžu a upadnu na zem. Probouzím se a připadám si, jako bych spal tři dny. Nemůžu vstát a bolí mě celé tělo. Pomalu vstávám a vidím, jak na mě kouká orel. Chci znovu utéct, ale on mě zastaví. „ Neutíkej, chci ti vysvětlit, co se to tady děje“. Ani nevím, proč, ale věřím mu, i když je absolutně nemožné, aby orel mluvil, ale budiž, nejspíš se mi to všechno jen zdá… Orel začal mluvit o tom, jak ho na zem svrhli bohové a že jsme práce v zemi zvané Limerie. Prý tady žijí zvířata, která byla také svržena bohy a taky umí mluvit. „ Tak co tu dělám já, když jsem člověk?“, zeptám se. Orel odpověděl: „ Bohové mi řekli, že se v Limerii objevil člověk a vzhledem k tomu, že já jsem strážce celé země, nemohli uvěřit, že nevím, co tady děláš. Mysleli, že lžu, že tě schovávám nebo kryju, a tak jejich poslední slova byla, ať se postarám o to, abys zmizel, jinak už se nikdy nesmím vrátit nahoru mezi ně.“ Byl jsem zmatený…“ Není tu někdo, kdo by mohl vědět, co tu dělám?“, zeptal jsem se. „ Jistě, že je, ale zvířata mne nemají ráda, protože jsem to byl vždy já, kdo je navrhl bohům, aby je svrhli tady na zem, teď jsem ve stejné situaci i já. Budu rád, když to tady mezi nimi přežiju.“ Stáhnul se mi žaludek. „ Jak to myslíš?“, zakoktal jsem. „ No, většina zde byla vyhnána s tím, že už se nikdy nevrátí zpátky a určitě se najde spousta pomstychtivých zvířat.“ … „ Chceš mi říct, že tu můžu i umřít?“, ptám se vyděšeně. Orel kývnul hlavou. „ Ale proč já? Vždyť jsem nic neprovedl, ani nevím, co tu vlastně dělám a jak jsem se tu ocitl. To tebe nemají rádi, to ty jsi je nominoval na trosečníky tohoto světa. Ne já.“ „ To je pravda, ale zvířata nemají ráda nikoho, s kým mě uvidí.“ „ V tom případě, když odejdu…..“, přemýšlel jsem. Najednou nás přeruší hlas:“ Moji drazí přátelé, v Limerii je člověk. Když ho chytnete a zabijete, budete odměněni navrácením se zpět k bohům.“ „ Jsem v háji, takže teď mě zabiješ?“, ptám se se orla. „ Ne“, řekl. „Kdysi jsem podobný případ řešil, už tu jednou vlastně člověk byl, dostal se odsud a po celou dobu měl u sebe zápisník, dělal si zápisky pro případ, že by se tu ještě někdy člověk objevil.“. „ Skvělá zpráva“, zaradoval jsem se,“ Kde jsou ty zápisky? S nimi se můžu dostat pryč.“ „ Všechny zápisky vzal lev, který tu teď žije.“ „ Víš, jak se k němu dostaneme?“ „ Vím, ale musíme si dát velký pozor…..“

Vyšli jsme. „ Není to tak daleko“, říká orel, už jdeme skoro den a já si říkám: „ Potřebuji jíst a pít, jinak cestu nepřežiju.“ „ Schovej se tam do té jeskyně a založ oheň, nikdo by tě nemusel vidět, já zatím seženu něco k jídlu“, řekl orel. Poslechnu, jdu najít nějaké dřevo, suchou trávu a dva kameny. Jakmile jsem všechno měl, schoval jsem se do jeskyně, kde na mě ovšem čekalo překvapení. Medvěd. Velký hnědý medvěd, co ze mě ani na chvíli nespustil oči. Já se na něj ale nedívám. Pustím všechny věci a utíkám, co mi síly stačí., když vtom mě něco zeshora drapne a já se najednou vznáším. Na okamžik si oddechnu, ale to není můj orel, je to jiný pták, který mě někam unáší. Aby to bylo ještě lepší, neletíme dopředu, ale někam nahoru. „ Takhle nechci umřít, takhle ne.“ Padám dolů a pomalu se loučím se životem. Dopadnu a bolí to. Nemůžu dýchat. Aha, dopadl jsem do vody, vyplavu nahoru a zhluboka se nadechnu. Slyším ohlušující zvuk, jakoby z oblohy. Zase mám ten hrozný pocit strachu o orla, tak se vydám za zvukem. Přede mnou bojují dva ptáci. Jeden z nich je můj orel a ten druhý je pták, který mě unesl. Druhý pták ječí, až si musím zacpat uši, ale za chvíli už nic neslyším a ten barevný pták padá k zemi a propadne se do ní. Orel přilétne a ptá se mě, jestli jsem v pořádku. Poté vyrážíme zpátky k jeskyni. Jsem zvědav, jestli tam medvěd ještě je. Jeskyně je prázdná, rozděláme oheň a orel přináší jídlo. „ Rozdělíme se napůl“, říká a jí syrové maso. Já bohužel musím počkat na jeho upečení na ohni. Vedle jeskyně je jezírko, napijeme se a vyrážíme za lvem. Když jsme na místě, vymýšlíme plán. „ Počkáme, až půjde lev pro něco k snědku, já se tam vplížím a ukradnu zápisník“, navrhuje orel. Lev si ale dává na čas.“ Přijde za chvíli“, řekl orel. „ Jak to víš?“, podivil jsem se. „ Jsem přeci správce celé země, patří k tomu i umění číst myšlenky“, odpověděl orel. Jsem unavený, usínám…

Ráno mě orel budí: „ Vstávej, lev už odchází“. Počkáme a pak se vplížíme do jeskyně. Hledáme zápisník, když ho najdeme, zjišťuju, že je starý tak 250 let. Ale nákresy jsou jasné, jak si je prohlížím, dojde mi, že vchod do mého normálního světa vede právě z této jeskyně. Tak proto si lev zápisky tak hlídá, ví, že vchod se nachází právě zde. „ Honem jdi ke vchodu“, řekne orel. Najednou se ozve zahřmění a lev se vrací a vrhá se na mě. Orel se ale mezi nás postaví a lev ho škrábne přímo do hrudníku. Orel zakřičí bolestí a zařve na mě: „ Utíkej! O mě se nestarej, lva zdržím, ty rychle odejdi z Limerie. „ Sbohem, orle, ještě se jednou ohlédnu a utíkám pryč. „ Děkuji za pomoc, nezapomenu na tebe.“. Podle nákresu jdu dolů do jeskyně a přitom ještě za sebou slyším ohlušující zvuky boje mezi těmi dvěma. Už jsem u portálu, je modrý se zelenými záblesky. Najednou uslyším hrozný řev, který byl slyšet přes celou jeskyni a pak lev zařve svým typickým řevem, až mi vyhrknou slzy do očí. Orel mě chránil a zemřel kvůli mně. Z posledních sil projdu portálem a ocitnu se u sebe doma v křesle a brečím… Nevím, jestli to byl sen, nebo ne, ale jedno vím jistě, že ty zápisky v mé ruce skutečné jsou a že jednou najdu způsob, jak se do Limerie vrátit a svého orla pomstít…..