Modul č. 2 Téma č. 2 Osobní vzdělávací problematika Autoři: Martin Molholm and Peder Key Kristiansen (Centrum pro vzdělávání dospělých Skagen, Dánsko) a Prof. Norman Longworth (Univerzita Napier, Edinburgh, Skotsko)
Tento modul je k dispozici také na webových stránkách CdiV Univerzity Palackého v Olomouci: http://www.cdiv.upol.cz Zaměření tématu: Téma zkoumá faktory, které ovlivňují vzdělávací proces jednotlivce, a kapacitu jednotlivce zlepšit svůj výkon. Zabývá se zejména preferovaným stylem učení a/nebo osobním stylem učení, vlivem technologií (dostupností, stupni uživatelské dovednosti, finanční dostupností, atd.), vzdělávacím procesem (vzděláváním ve třídách, týmovou spoluprací, poradenstvím), vzdělávací problematikou jednotlivce, např. převzetím zodpovědnosti za vyhledání a výběr relevantních informačních zdrojů. Zároveň se zaměřuje na geografické, infrastrukturální a finanční bariéry, které vzdělávání negativně ovlivňují, především ale upozorňuje na nepřeberné množství vzdělávacích možností (např. na nejrůznější kurzy a programy v různých vzdělávacích sférách – univerzitní programy, kurzy pořádané vysokými školami, školami s odborným zaměřením atd.) a na uplatnění informačních technologií ve vzdělávání (např. možnosti distančního vzdělávání, vzdělávání on-line atd.) Rovněž seznamuje s programem APEL (Accreditation of Prior Experiential Learning Akreditace dosavadního zkušenostního vzdělávání), orientovaný na jedince, kteří pozbyli zájem o vzdělávání a v neposlední řadě zkoumá bariéry, jež jsou výsledkem nedostatku základních dovedností. Dílčí cíle:
Pomoci jednotlivcům identifikovat vlastní styl učení, a tím přispět k zefektivnění vzdělávacího procesu, k větší spokojenosti vzdělávaného a k jeho lepším výsledkům;
Ukázat, že existuje široká nabídka snadno dostupných vzdělávacích možností; jak lze skloubit finanční hledisko s celoživotním vzděláváním; jak nalézt informace o vzdělávacím programu nebo kurzu a návazně o pracovních příležitostech; co dělat, chci-li se přihlásit do speciálního kurzu, atd.;
Pomoci lidem překonat duševní i zeměpisné bariéry a změnit jejich pohled na vzdělávací možnosti, které se vyskytují mimo jejich domáci prostředí nebo jsou odlišné od tradičních metod;
Umožnit jednotlivci nahlédnout do fungování systému finanční podpor, určených k pomoci zájemcům o vzdělávání;
Rozšířit pohled na vzdělávání validací a akreditací neformálních vzdělávacích programů, které nabízejí nové, vylepšené a kvalitnější metody;
Motivovat jednotlivce k novému, kritickému pohledu na sebe sama a pomoci jim identifikovat vzdělávací zdroje, které jim dosud byly skryty nebo které jimi byly považovány za bezvýznamné nebo nedůležité;
A především zdůraznit význam pěstování sebedůvěry a sebeúcty jakožto důležité osobní vzdělávací devizy potřebné k tomu, aby byl člověk schopen si své vzdělávání sám řídit.
Lekce 2.2.1 Mnohočetné inteligence a preferované styly učení Zaměření lekce: Výzkum týkající se mnohočetných inteligencí poskytl obrovské množství informací, které nelze obsáhnout v jedné lekci, proto má tato lekce být pouze úvodem do problematiky a nabídnout cvičení, která posluchače povedou k podrobnějšímu zkoumání tématu. Mimo jiné lekce uvádí současné teorie, které hovoří o způsobech zpracování informací, a předkládá možné styly učení. Cíl lekce: Hlavním cílem této lekce je přiblížit různé druhy inteligence a ukázat, do jaké míry určují náš styl učení. Poznámky pro školitele: 1. Rozdejte studijní materiál č.1. Každý z posluchačů by se měl pokusit vyjádřit, jak předložený diagram chápe. Proč se vzdálenost mezi příčkami zvětšuje? Na které úrovni se odehrává největší část vzdělávacího procesu? Proč a jak se lekce tohoto kurzu snaží tento trend změnit? Jde o úspěšný pokus? Jaká alternativa existuje? Na kterou úroveň žebříčku by posluchači umístili sami sebe? Zdůrazněte, že každý z nás má mnoho takových vzdělávacích žebříčků. Každá osoba by měla udat příklad. 2. Každý z posluchačů nyní požádá svého souseda, aby popsal svůj nejosvědčenější způsob učení. Společně odpovědi prodiskutujte. 3. Rozdejte studijní materiál č.2. Uveďte do kontrastu myšlenku mnohočetných inteligencí s limitovanějším konceptem IQ. Učastníci kurzu by nyní měli ohodnotit známkou jedna až tři způsoby, které jim nejvíce při učení vyhovují. Utvořte skupiny po dvou. Každý člen skupiny řekne svému partnerovi svůj výsledek cvičení a své hodnocení vysvětlí. 4. Společně výsledky cvičení prodiskutujte a nechte třídu uvažovat nad tím, který druh inteligence by mělo vzdělávání nejvíce pěstovat. Jak dalece počítají tradiční vzdělávácí instituce s existencí více druhů inteligence? Proč je tomu tak? 5. Tento bod můžete pojmout jako domácí cvičení nebo, máte-li přístup k technologiím, můžete jej zadat rovnou. Posluchači by měli na webových stránkách najít informace o preferovaných stylech učení a mnohačetných inteligencích (angl. termín zní multiple intelligences, pozn. překl.). Každý posluchač krátce seznámí ostatní s tím, co na internetu objevil.
Lekce 2.2.2: Motivace jedince ke vzdělávání Zaměření tématu: Následující téma vychází z případové studie náboženské komunity, která má zájem o zkvalitnění vzdělávání svých členů. Detailněji propracovaný plán celoživotního vzdělávání je pak součástí tématu č.5. Cíl tématu: Hlavním cílem je zamyslet se nad způsoby, jakými může komunita motivovat jednotlivce ke vzdělávání. Poznámky pro školitele 1. Každý z posluchačů by se měl zamyslet nad tím, do jaké komunity v běžném životě spadá. Může jít například o náboženskou komunitu, sportovní klub, okruh lidí, se kterými se člověk pravidelně setkává v hospodě, uniformované organizace atd. Ptejte se, co se v těchto komunitách lze naučit, a to buď formálními nebo neformálními způsoby. 2. Rozdejte studijní materiál č.3 a dejte posluchačům čas na jeho přečtení. 3. Rozdejte studijní materiál č.4. Posluchači se ve dvojici pokusí odpovědět na otázky. 4. Výsledky společně prodiskutujte. Zvláště se zaměřte na to, jak se může komunita tímto způsobem stát učící se komunitou. Zdůrazněte, že auditem vzdělávacích potřeb a osobním vzdělávacím plánem se budete v kurzu zabývat později. Předmětem diskuse bude rovněž koncept vzdělávacích poradců. 5. Rozdejte studijní materiál č.5. Třída ve dvojicích seřadí dané údaje podle jejich efektivnosti při snaze vrátit do vzdělávacího systému občany, kteří by jinak o vzdělávání neuvažovali. Výsledky společně prodebatujte.
6. Studijní materiál č. 1
Studijní materiál č.2
Mnohonásobné inteligence podle Gardnera Howard Gardner dělí inteligenci na různé druhy. Druh inteligence často určuje náš preferovaný styl učení.
Verbální/jazyková Vizuální/prostorová Logická/matematická Hudební/rytmická Tělesná/pohybová Interpersonální Intrapersonální
slova, poslech, mluva, dialog obrazový materiál, výkresy, puzzle, vizualizace logické uvažování, fakta, sekvenční zpracování, řazení podle významu, schematizace melodie, rytmus, klasická hudba, zpěv, hra na hudební nástroj aktivita, běh, skok, ohmat, smyslové vnímání, předvádění úkonů interakce, komunikace, charisma, společenský styk, schopnost vcítit se do stavu druhé osoby uvědomělost vzhledem k životnímu prostředí, pozorování
Zohar and Marshall k tomu dodávají:
Duševní inteligence
„je schopnost vyvodit smysl – jde o inteligenci duše. Je spojena se schopností vidět život v celé jeho šíři, nejen jeho části, a se schopností sebeobnovy. Také se vztahuje ke schopnosti zhodnotit, zda chceme hrát podle pravidel situace, ve které se zrovna nacházíme.“
Goleman přidává ještě jednu navíc:
Emocionální inteligence
schopnost porozumět svým vlastním emocím, vcítit se do stavu druhé osoby a chovat se adekvátně situaci
Studijní materiál č. 3 Projekt „Učící se komunita“ Článek z magazínu „Jolli” z června 2001
Svět 21. století je světem, kde jak pracovní požadavky, tak chápání rodiny a způsoby trávení volného času doznávají rychlých změn. Poptávka po nových poznatcích, nových procesech a novém vzdělávacím systému roste. Je také stále těžší odhadnout, co přinese budoucnost. Globální ekonomika ovlivňuje dění na národní úrovni, a to má na oplátku vliv na dění na lokální úrovni a na rodinný život. Hlavní důraz se, nehledě na věk, postavení ve společnosti nebo rodinné zázemí, klade na celoživotní vzdělávání a na rozvíjení schopnosti jednotlivce vypořádat se s informační explozí a se stále se měnícím stylem života a práce. Na adresu celoživotního vzdělávání padlo již mnoho slov, praktická činnost na úrovni jednotlivce však za teorií stále velmi pokulhává. Tento projekt si klade za cíl situaci zlepšit. Členové islámské náboženské komunity ve Francii, Portugalsku a Velké Británii si velmi silně uvědomují potřebu reagovat na překotně se měnící svět za současného zachování své víry, která je pro ně středem, kolem kterého se točí všechno ostatní. Komunita čítá asi 20 000 členů ve Velké Británii, 6000 ve Francii a 6000 v Portugalsku. Mnoho z nich si v minulosti v zemích svého původu prožilo pronásledování. Úspěšně se adaptovali na západní způsob života a zachovali si velmi silný smysl pro komunitu a vzájemnou pomoc. Ke světu a dění v něm přistupují s otevřenou myslí a pevným duchovním přesvědčením. Jejich vůdci jsou odhodláni udělat vše pro to, aby se z komunity stala „Učící se komunita“. Projekt „Učící se komunita” byl odstartován jako pilotní výzkumný projekt v roce 2000 s cílem dát všem členům komunity možnost reagovat na požadavky nového světa neustálého vzdělávání - a vytvořit jednu z předních světových „Učících se komunit“. To vše rozvojem a sdílením lidského nadání, dovedností, hodnot a poznatků. Všichni účastníci se zapojili jako dobrovolníci ochotní věnovat projektu velký kus svého času a prostředků. Projekt si stanovil skutečně ambiciózní cíl - vymyslet, vyvinout a aplikovat nástroje celoživotního vzdělávání, díky kterým by se zájemci o vzdělávání mohli učit efektivněji – od jiných a od sebe navzájem. Zároveň tyto nástroje měly napomáhat k pochopení sebe sama a vést k víře v sebe sama, aby i ti, jimž vzdělávání příliš neříká, mohli ocenit jeho hodnotu a zakusit uspokojení, které z něj vychází. Celkově pak měl projekt v komunitě docílit vytvoření další komunity vzdělávajících se lidí, schopných vést dialog a jednat. Nástroje vzdělávání, s úspěchem používané v průmyslu, byly upraveny pro potřebu komunity tak, aby lidem umožnily stanovit si vlastní vzdělávací požadavky (Audit vzdělávacích potřeb) a účinně přispěly k jejich naplnění (Osobní vzdělávací plány). Oba tyto prostředky byly velmi pečlivě zformulovány. Nabádají zájemce o vzdělávání k hloubkové analýze osobní minulosti spojené se vzděláváním, k analýze potřeb, názorů, tužeb a záměrů. Důležitou roli hraje také stanovení poradců,
preferovaného času a místa vzdělávání, vzdělávacích metod, stylu učení, priorit a témat. Důraz je kladen na vývoj vyrovnaného jedince, proto se nástroje zaměřují rovněž na osobní růst, volný čas, rodinu, komunitu, ale také na práci a kariérní růst. Analytický postup a sebereflexe aktivuje (znovu)odhodlání se vzdělávat a plnění plánu potvrzuje záměr tomuto odhodlání dostát. Jedna část procesu zahrnovala vytvoření databáze poradců, kteří by byli ochotni pomoci ve vzdělávání ostatním, přičemž by se sami vzdělávali. Tato databáze měla být zárodkem pozdější podpůrné struktury. V prvním roce však bylo nejprve potřeba vytvořit okamžité strategie, které by pomohly projekt nejenom zavést, ale které by také na celoživotním vzdělávání zajistily účast širšího okruhu lidí z komunity. Prvním pilířem podpůrné struktury bylo vytvoření řídícího systému. Vedoucí projektu ve všech třech účastnických zemích rekrutovali občany, kteří byli ochotni působit jako vzdělávací poradci a učit účastníky projektu využívat vzdělávací nástroje. Vedoucí projektu a projektoví manažeři dali podnět k uskutečnění čtyř víkendových setkání v Lisabonu, Paříži a dvakrát v Londýně, kde byli poradci vyškoleni ve využití nástrojů a metod v poradenství. Na otázky spojené s projektem poskytovaly odpověď nejprve k tomuto účelu vypracované materiály. Později byla vydána příručka pro vzdělávací poradce a zájemce o vzdělávání, objasňující všechny stránky projektu. Ke konci prvního roku trvání projektu byly podniknuty první kroky k vytvoření webových stránek, které měly projekt přiblížit většímu množství lidí a vydláždit cestu k jeho elektronizaci. Finální podoba tohoto potenciálního podpůrného prostředku je v současnosti v jednání. Každá země si vybrala ke své práci jinou cílovou skupinu. V Portugalsku se projektu účastnilo 10 lidí třetího věku a 10 lidí se středoškolským vzděláním, ve Francii se naproti 10-ti lidem s vysokoškolským vzděláním účastnilo 10 nezaměstnaných. Velká Británie zaznamenala účast 5-ti různých skupin složených ze starších žen, nezaměstnaných, lidí třetího věku, lidí s postižením a členů městské rady. Během prvních třech měsíců měli vzdělávací poradci a zájemci o vzdělávání v rámci auditu vzdělávacích potřeb vypracovat odpovědi na otázky týkající se dosavadních zkušeností se vzděláváním, momentální účasti na vzdělávání a budoucích plánů. Tento krok měl otevřít dveře k osobnímu růstu ve všech sférách života. V návaznosti na něm byl během dalších tří měsíců pro každého vytvořen osobní vzdělávací plán, ve kterém měli účastníci potvrdit své pevné odhodlání se v nadcházejícím roce věnovat vzdělávání v 6 různých oblastech jejich života a alespoň částečné odhodlání se v těchto oblastech vzdělávat i v dalších letech. Oba procesy byly postavené na sebeanalýze, sebereflexi a sebemotivaci. Vzdělávací poradci absolvovali další dvě školení. Evaluace zapojila všechny vzdělávací poradce a vedoucí projektu do debaty, ze které vzešly následující poznatky: 1. Více než polovina účastníků projektu je nyní zapojena do vzdělávání a absolvuje celou řadu kurzů, o kterých by za jiných okolností ani neuvažovala. Nezaměstnaní
a lidé s nízkou kvalifikací se znovu s chutí zapojili do vzdělávacího procesu. 2. Noví vzdělávací poradci, kteří předtím nebyli příliš aktivní, nalezli způsob, jak osobně smysluplně přispět při aktivitách v komunitě a spřátelit se s novými lidmi. 3. Ti, jenž jsou zodpovědní za pilotní projekt, jsou bezvýhradně odhodláni v projektu pokračovat. Přestože mnozí z nich před odstartováním projektu o celoživotním vzdělávání prakticky ani neslyšeli, ke konci většina usoudila, že jeho pokračování je pro rozvoj komunity jedním z nejdůležitějších předpokladů. 4. Audit vzdělávacích potřeb se ukázal být prospěšným pro odstranění bariér, které stály jednotlivcům v cestě za vzděláváním. Tyto bariéry jsou často výsledkem necitlivého zacházení učitelů nebo špatně nastaveného školského systému. Mnoho lidí si odneslo cenný vhled do své osobní situace a obnovilo rozhodnutí s ní něco udělat. 5. Obecně se přišlo na to, že čím vzdělanější účastník a čím užší je jeho/její zaměření, (např. pouze kariérní vzestup), tím menší je potřeba zdlouhavého provádění auditu. Překvapivě také čím vzdělanější člověk, tím těžší je pro něj proces sebeanalýzy. 6. Mnohem náročnější než audit vzdělávacích potřeb bylo vypracování osobního vzdělávacího plánu. Zvlášť silná nechuť angažovat se ve vzdělávání existuje u starších lidí (na učení jsme už moc staří), u lidí s vysokým postavením (my se učit nechceme), u některých nezaměstnaných a u lidí s postižením (my se nemůžeme učit) a konečně u některých lidí se středoškolským vzděláním (my se učit nepotřebujeme). Nicméně tento fakt je vyvážen úspěchem těch, kteří v sobě našli ke vzdělávání novou sílu a motivaci. 7. Jak se dalo očekávat, vzdělávací poradci, kteří prokázali citlivost k potřebám vzdělávaného, byli klíčem k úspěchu projektu. Jelikož tito poradci pracují na částečný úvazek a jde o neprofesionály, je třeba velmi pečlivého výběru a tito lidé musí být velmi rychle schopni vstřebat nové dovednosti a znalosti. 8. V prostředí, kde jsou již v rámci komunity hodnoty na vysoké úrovni, je potřeba velké podpory od již existujících komunitních struktur, aby bylo možné uspokojit zvýšená očekávání jejích členů, a to například zvýšením vnitřního odhodlání šířit vzdělávání v rámci komunity, hlavně směrem k citlivým cílovým skupinám. 9. Vedoucí projektu i vzdělávací poradci na projektu trávili velmi mnoho času. Nyní je třeba najít uplatnění pro talent, dovednosti a znalosti velkého množství lidí. 10. Velký význam v sobě nese komunikace. Každý zúčastněný by měl být srozuměn s původem, principy, nástroji a způsobem fungování celoživotního vzdělávání. Kýžených výsledků nebylo dosaženo zvláště tam, kde poradci nebyli ochotni věnovat dostatek času pochopení významu procesů v rámci projektu.
Studijní materiál č. 4 1. Co rozumíte pojmem „učící se komunita“ v kontextu s předchozími pasážemi?
2. Proč lidé ve vedení komunity chtějí, aby se komunita stala „učící se komunitou“?
3. Co je pro vzdělávacího poradce nejobtížnějším úkolem?
4. Vypracujte seznam 8 skupin v pilotním testu. Kterou skupinu je nejtěžší motivovat?
5. Na základě článku jmenujte 3 aspekty vzdělávacího auditu.
6. Proč trvá vypracování osobního vzdělávacího plánu tak dlouhou dobu?
7. Proč by měl projekt uspět a navrátit lidem chuť se vzdělávat, když se o to pokusili jiní a bezúspěšně?
8. Proč činí vzdělanějším lidem sebeanalýza potíže?
9. Jsou zmíněné důvody, které mohou údajně některým skupinám bránit při vzdělávání, oprávněné?
10. Jmenujte 4 hlavní faktory úspěchu.
CHARTA VZDĚLÁVANÉHO DOBRÉ JÍDLO, DOBRÉ ZDRAVÍ A DOBRÉ VZDĚLÁVACÍ ZÁZEMÍ JSOU VZÁJEMNĚ ZÁVISLÉ SLOŽKY LIDSKÉHO BIOSYSTÉMU VŠICHNI LIDÉ MAJÍ PRÁVO SE VZDĚLÁVAT A BĚHEM CELÉHO ŽIVOTA ROZVÍJET SVŮJ POTENCIÁL PRÁVO NA VZDĚLÁNÍ JE ZCELA NEZÁVISLÉ NA VYZNÁNÍ, RASE, VĚKU, NÁRODNOSTI NEBO POHLAVÍ VZDĚLÁVANÝ JE ZÁKAZNÍK, JEHOŽ POTŘEBY JSOU POVAŽOVÁNY ZA PRIORITU VZDĚLÁVÁNÍ MÁ BÝT V RÁMCI MOŽNOSTÍ POSKYTOVÁNO NA MÍSTĚ, V ČASE A ZPŮSOBEM, JAKÝ VZDĚLÁVANÉMU NEJVÍCE VYHOVUJE VZDĚLÁVÁNÍ JE TŘEBA AKTIVNĚ PROPAGOVAT A PODPOROVAT, A TO U VŠECH VĚKOVÝCH SKUPIN JE TŘEBA ZOHLEDNIT JEDNOTLIVÉ STYLY UČENÍ A PŘIZPŮSOBIT JIM VZDĚLÁVACÍ NABÍDKU LIDÉ S PORUCHAMI UČENÍ MAJÍ PRÁVO NA ODBORNOU POMOC VZDĚLÁVANÍ MAJÍ MÍT PŘÍSTUP K MODERNÍM VZDĚLÁVÁCÍM ZDROJŮM, KDEKOLI SE NACHÁZEJÍ SYSTÉMY PODPORY A VEDENÍ, VČETNĚ VZDĚLÁVACÍHO PORADENSTVÍ , MUSÍ FUNGOVAT PŘI VŠECH ETAPÁCH VZDĚLÁVÁNÍ VZDĚLÁVANÍ BY SE POKUD MOŽNO MĚLI POVAŽOVAT ZA VLASTNÍKY VZDĚLÁVÁNÍ A MĚLI BY MÍT MOŽNOST JEJ OVLIVŇOVAT
1.1. Odstranění geografických, infrastrukturálních a finančních bariér: Dostupnost vzdělávání, různorodost vzdělávacích možností (např. velká škála lekcí a kurzů poskytovaných různými vzdělávacími institucemi jako jsou odborné školy, univerzity, vyšší školy, atd.); geografické umístění (dostupnost vzdělávacích středisek, dostupnost z hlediska infrastruktury atd.); výuka za využití informačních technologií (např. možnosti distančního vzdělávání, vzdělávání on-line atd.); podpora ze vzdělávacích fondů (veřejná finanční podpora, individuální vzdělávací účty, podniková podpora vyhrazením času a/nebo peněz na vzdělávání zaměstnanců podle jejich vlastní volby nebo na vzdělávání, které odpovídá odbornému zaměření atd.) 1.2. Akreditace dosavadního zkušenostního vzdělávání (APEL – Accreditation of Prior Experiential Learning) „Je bezvýhradně nutné vyvinout vysoce kvalitní systémy pro
Akreditaci dosavadního zkušenostního vzdělávání” (APEL) [...] V rámci systému APEL jsou ohodnoceny a právně uznány znalosti, dovednosti a zkušenosti jedince nabyté během dlouhé doby a v nejrůznějších kontextech, včetně těch neformálních (Evropská komise: Memorandum celoživotního vzdělávání str.15) Nový komplexní evropský přístup kladoucí nesmírný důraz na vzdělávání je předpokladem k vytvoření zóny celoživotního vzdělávání, která staví na současném právu volného pohybu v Evropě. Především zde jde o identifikaci, ohodnocení a uznání netradičních forem a neformálních metod vzdělávání a zároveň o možnost přesunu a vzájemné uznávání formálně nabytých osvědčení a diplomů (Evropská komise: Výzva k podání návrhu ve druhé fázi programu Leonardo da Vinci) 1.3. Dovednostní bariéry: V Memorandu o celoživotním vzdělávání definuje Komise nové základní dovednosti jako ty, které „jsou nutné pro aktivní účast ve společnosti a ekonomice založených na znalostech.“ Základními dovednostmi se rozumí dovednosti spojené s výpočetní technikou a technologiemi, znalost cizích jazyků, podnikavost a sociální dovednosti. Komise dochází k závěru, že „některé z těchto dovedností, například schopnost pracovat s digitální technikou, jsou něčím zcela novým, zatímco jiné, zde uveďme například znalost cizích jazyků, se pro mnohé lidi pouze stávají čím dál důležitějšími než v minulosti. Čím dál většího významu rovněž nabývají sociální dovednosti jako je sebedůvěra, sebeřízení a vůle podstoupit riziko, protože se od lidí očekává, že budou ve svém chování čím dál tím samostatnější, než tomu bylo v minulosti. Podnikavost vede jak ke zlepšení výkonu v zaměstnání, tak k větší škále podnikových aktivit; navíc přispívá k vytváření pracovních pozic, ať už v již existujících podnicích nebo v samostatném podnikání. Učení se tomu jak se učit, jak se přizpůsobit změnám a jak být schopen uchopit nesmírné množství toku informací jsou obecné dovednosti, kterými by měl v současnosti disponovat naprosto každý člověk. Zaměstnavatelé čím dál více požadují od zaměstnanců schopnost se učit a rychle zvládnout nové dovednosti a přizpůsobit se novým trendům a situacím.“
