tel Červenec 2008

Spolupracovníci: Bc. Michaela Cveková Mgr. Ivo Sumec Bc. Terezie Watzlawiková Ing. Ivana Mariánková (Eko-info centrum Ostrava, partner projektu RSEPIC) RNDr. Radim Misiaček (Institut komunitního rozvoje, partner projektu RSEPIC) http://www.ekogroup.cz email: [email protected] tel. 605-567905

Červenec 2008

_______________________________________________________________________________________ Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Přípravná studie pro naučnou stezku a ekovýchovný koutek v Parku P. Bezruče v Klimkovicích – závěrečná zpráva o řešení projektu

Obsah: 1. Úvod a cíle projektu ......................................................................................................3 2. Postup řešení projektu ...................................................................................................4 3. Stručná teoretická východiska interpretace místního dědictví a práce s veřejností.......5 4. Výstupy projektu ...........................................................................................................8 4.1 Vyhodnocení výsledků anketního šetření..................................................................8 4.2 Návrh naučné stezky a dětského (ekovýchovného) koutku ......................................9 4.3 Návrh propagačního materiálu k naučné stezce a ekovýchovnému koutku ...........................................................................................................................42 4.4 Doporučení pro realizaci .........................................................................................43 Přílohy .............................................................................................................................47 Příloha 1: Fotodokumentace – anketa k využití parku v Klimkovicích, 1.6.2008......................................................................................................................47 Příloha 2: Fotodokumentace – anketa k využití parku v Klimkovicích, 1.6.2008. Jak si představujete ideální využití parku – kresby dětí .............................48 Příloha 3: Kopie informace o chystané anketě v klimkovickém parku, která byla uveřejněna ve Zpravodaji města č. 06/08 ..................................................49 Příloha 4: Schematická mapa se zákresem zjištěných ptačích druhů v klimkovickém parku................................................................................................50 Příloha 5: Fotodokumentace klimkovického parku ......................................................51

____________________________________________________________________________________________

Ekogroup czech s.r.o., Zpracovatel: RNDr. Marek Banaš, Ph.D. a kol. Polívkova 15, 779 00 Olomouc, tel. 605-567905, http://www.ekogroup.cz, [email protected]

2


1. Úvod a cíle projektu Závěrečná zpráva prezentuje výstupy projektu s názvem: „Přípravná studie pro naučnou stezku a ekovýchovný koutek v Parku Petra Bezruče v Klimkovicích“. Zakázka byla zpracována na základě objednávky Moravskoslezského kraje č. 0549/2008/EP/O ze dne 9.5.2008 a předána zadavateli 31.7.2008. Přípravná studie byl zpracována v rámci projektu „Rozvoj sítě environmentálních poradenských a informačních center Moravskoslezského kraje - RSEPIC (reg.č. CZ.04.1.03/4.2.16.4/0026), který je financován z Evropského sociálního fondu (ESF) v rámci operačního programu „Rozvoj lidských zdrojů“. Cílem projektu je připravit podklady pro realizaci naučné stezky a ekovýchovného koutku v Parku Petra Bezruče v Klimkovicích. Předkládaná závěrečná zpráva respektuje výstupy požadované zadáním objednatele – Moravskoslezského kraje, konkrétně: • Popis všech významných aspektů projektu, včetně výsledků jednání s Městem Klimkovice a veřejností • Návrh naučné stezky a ekovýchovného koutku • Návrh propagačního materiálu k naučné stezce a ekovýchovnému koutku • Doporučení pro realizaci

____________________________________________________________________________________________


3


2. Postup řešení projektu V průběhu měsíců květen – červenec proběhlo několik pochůzek projektového týmu v zámeckém parku, jejichž cílem bylo vytipovat konkrétní témata vhodná k interpretaci návštěvníkům v rámci připravované naučné stezky. Zároveň byla navržena konkrétní místa pro lokalizaci budoucích panelů a ekovýchovného koutku. V rámci přípravy naučné stezky a ekovýchovných prvků byla navázána spolupráce s místním Městským úřadem, který v současné době připravuje rozsáhlý projekt celkové revitalizace parku. Ta by měla zlepšit stav parku a lépe přizpůsobit využití této lokality potřebám občanů města. Revitalizace by měla mj. zahrnovat náhradu starých, případně nemocných stromů, novou výsadbu, řešení stávajících budov, vodních ploch, apod. v souladu s požadovanými funkcemi parku. Dne 20.5., 10.6. a 9.7. probíhala setkání v jednací místnosti MěÚ Klimkovice za přítomnosti starosty Ing. Pavla Malíka, vedoucí odboru hospodářsko-technického Mgr. Naděždy Kolinové, projektantky Ing. Aleny Vavříkové, dendroložky Ing. Ziny Klečkové, zástupkyně Národního památkového ústavu Ing. Aleny Halamíčkové, zástupců partnerů projektu RSEPIC (za Eko-info centrum Ostrava Ing. Ivana Mariánková, za IKOR RNDr. Radim Misiaček) a zpracovatele Přípravné studie. Jednoho setkání se rovněž zúčastnili představitelé Technické správy města Klimkovic. Pro získání informací o historii zámku a jeho parku se dne 20.6. uskutečnila schůzka s kronikářem města Klimkovic panem Pilichem. V neposlední řadě též byly obstarány a zpracovány historické údaje o historii Klimkovic a zámku z archívu Národního památkového ústavu. Vzhledem k významu parku pro život města, z důvodu zjištění zájmu obyvatel Klimkovic o dění v parku a zapojení veřejnosti do chystané revitalizace, byla ve spolupráci s partnery projektu EICO a IKOR připravena anketa, která se uskutečnila dne 1.6.2008 při příležitosti oslav Dne dětí v klimkovickém parku. Informace o chystané anketě byla uveřejněna ve Zpravodaji města Klimkovic č.06/08 viz příloha č. 3. Dospělí respondenti byli přímo oslovováni a byli jim kladeny tyto otázky: 1. Co považujete v současné době za největší problém parku 2. Co Vám v současné době v parku nejvíce chybí 3. Jak si představujete ideální využití parku Odpovědi byly písemně zaznamenány a následně vyhodnoceny (viz Tab. 1). Dětští účastníci byli drobnou sladkostí motivováni ke kresbě na stejné téma, vyhodnocení je rovněž uvedeno v Tab. 1. Celkem bylo osloveno cca 50 dospělých a 25 dětí. Dále byly v rámci projektu dopisem obeslány klíčové organizace (cca 20) působící v Klimkovicích (Základní škola, Mateřská škola, Rodinné centrum, Český svaz chovatelů, Dělnická tělovýchovná jednota, Jednota OREL, Rybářský svaz, TJ Sokol…) se žádostí o vyjádření k obdobným otázkám jaké obsahovala anketa pro veřejnost.

____________________________________________________________________________________________


4


3. Stručná teoretická východiska interpretace místního dědictví a práce s veřejností

V předchozích desetiletích se stalo téměř pravidlem poučit návštěvníky historicky, turisticky nebo ochranářsky významných lokalit ve formě terénních panelů. Obsah informačních panelů byl často příliš rozsáhlý, texty popisné, bez prvků, jež by v návštěvníkovi vzbudily větší pozornost. V posledních letech lze na našem území pozorovat rostoucí počet zdařilých produktů práce s veřejností ve formě terénních panelů, jež respektují základní pravidla úspěšné interpretace. Jako ideální pomůcka pro plánování a realizaci konkrétních produktů práce s veřejností se nabízí např. Příručka pro plánování a tvorbu prezentací místních zajímavostí, zpracovaná skotským Tourism and Environment Initiative (viz Carter ed. 1997) a publikovaná též v českém překladu (viz Ptáček red. 2004). V následujícíh odstavcích jsou prezentovány vybrané teze z uvedených publikací, jež byly aplikovány v rámci řešeného projektu. Úvodem je vhodné připomenout, že interpretace je cesta, jak pomoci ostatním lidem ocenit něco, o čem jsme přesvědčeni, že si zaslouží jejich pozornost. Každá dobrá interpretace musí být založena na nadšení a lásce k danému místu a na touze podělit se o ně s druhými. Interpretace může mít různé formy – může zahrnovat túry s průvodcem, publikace, naučné stezky či jednotlivé panely u zajímavých fenoménů. Netradiční, ale velmi účinnou formou interpretace může být také např. série koncertů nebo setkání starých řemesel. Interpretace je součástí toho, jak chápeme a pečujeme o naše přírodní a kulturní (místní) dědictví. Součástí místního dědictví mohou být lidové písně, pověsti, tvary krajiny, průmysl a řemesla, přírodní fenomény. Interpretace je způsob, jak můžeme pomoci druhým tyto hodnoty poznat a docenit. Pokud lidé nějaké místo ocení, pak mohou v duchu známého hesla „Poznej a chraň!“ pomoci jej zachovat. Interpretace je rovněž významnou součástí rozvoje cestovního ruchu, což je zvláště patrné u nás, kde cestovní ruch více závisí na místní kultuře, krajině a památkách než na jednoduchých, převažujících atraktivitách cestovního ruchu (např. mořské pláže). Dobrá interpretace pomáhá „našim“ návštěvníkům objevovat a trochu lépe chápat místa, která poznávají. Tím dodává zážitkům běžných turistů hloubku a jejich cesta se stává něčím víc než pouhou přehlídkou turistických atrakcí, které občas vypadají jedna jako druhá. Je vhodné zdůraznit tři hlavní principy úspěšné interpretace: a . Existuje tedy podstatný rozdíl mezi interpretací a informací. Informace pouze podává fakta, ale interpretace může provokovat myšlenky a dokonce „zatřást“ člověkem, takže získá úplně nový pohled na věc, kterou si přišel prohlédnout. To někdy znamená být kontroverzní, ale pokud od nás budou návštěvníci odcházet a zaníceně debatovat o „našem místě“, je to ideální. Často se však setkáváme s pravým opakem – na panelech čteme pouze informace, které okamžitě zapomínáme, protože nás ničím nezaujaly. Neprobudily nás, nedotkly se nás.

____________________________________________________________________________________________


5


Pro interpretaci místního dědictví se často s úspěchem používají venkovní panely. Stejný prostředek byl využit také v rámci řešeného projektu při interpretaci klimkovického parku. Venkovní panely často plní několik úkolů – mohou návštěvníky vítat, nabízet jim základní orientaci a poskytovat interpretaci.

Venkovní panely mohou vítat návštěvníky a vysvětlit jim: Kde se nacházejí Co v daném místě mohou vidět a dělat Možnosti výběru tras

• • •

Venkovní panely jsou také užitečné, protože poskytují interpretaci v kteroukoli denní a roční dobu a kdekoli je to nezbytné; umožňují přiložit obrázky či schémata k demonstrování popisovaných zajímavostí; umožňují cíleně zaměřit pozornost návštěvníků na konkrétní jev.

Venkovní panely nejsou naopak vhodné v následujících případech: Na místech, nebo v situacích, kde by narušily atmosféru Pro vítání velkého počtu návštěvníků najednou Při vedení lidí rozlehlou krajinou Pro udržování kontaktu s pravidelnými nebo místními návštěvníky Při interpretování složitých příběhů na jednom panelu Při dramatizování prohlídky s využitím zvuků, vůní a pocitů pohybu Při pravidelném ničení vandaly nebo povětrnostními vlivy

• • • • • • •

Hlavně stručně: Na panelech je důležitá stručnost. Je vhodné se omezit maximálně na 200 slov na panel a – pokud je to nutné – lze upozornit, kde jsou k dispozici další informace. Důležité je si stanovit, které dvě až tři myšlenky chceme na daném panelu sdělit a tyto shrnout do jasného tématu. Toto téma bychom měli mít při plánování panelu na paměti a ujistit se, že každé slovo a obraz, který použijeme, toto základní sdělení rozvíjí. Použití slova a obrazu: Je třeba pečlivě zvážit, zda je lepší dané poselství vyjádřit textem nebo obrázkem s popisem. Ilustrace se používají pro znázornění věcí, které nelze vidět, nejsou zřejmé, nebo které dnes vypadají jinak. Ilustrace, které jen ukazují něco, co lidé mohou sami vidět, jsou bez dalších informací zbytečné. Čitelnost panelů: Text panelů musí být dobře čitelný, vhodná výška písmen je nejméně 8 mm. Text je dobré rozdělit do bloků nebo odstavců přibližně o 50 slovech. Vhodné je používání nadpisů pro upoutání pozornosti a zvýraznění hlavních myšlenek. Použité barvy je

____________________________________________________________________________________________


6


vhodné vybírat a testovat venku, protože uvnitř vypadají dost odlišně. Opatrnost je třeba zvolit při použití bílého pozadí, které za jasného počasí příliš září. Výroba panelů a jejich technická stránka: Už na samém začátku tvorby panelů je nezbytné prověřit, zda jsou zvažované grafické prvky technicky realizovatelné a za přijatelnou cenu. Dále je zapotřebí rozhodnout, zda bude vhodnější použít kolmý nebo skloněný panel, nejlépe v úhlu řečnického pultu. Je třeba se vyhnout umístění panelů v místech, kde brání ve výhledu. Na velmi otevřených lokalitách je vhodné použít skloněné (sedící) panely, které mohou být poměrně nízko nad zemí. Díky tomu lokalitu pohledově příliš nenaruší a navíc se budou lépe číst dětem.

Carter J. (ed.) (1997): A Sense of Place. An Interpretive Planning Handbook. Tourism and Environment Initiative, 50 pp. Ptáček, L. (red.) (2004): Interpretace místního dědictví. Příručka pro plánování a tvorbu prezentací místních zajímavostí. České vydání publikace Carter, J. (ed.): A Sense of Place. Nadace Partnerství, Brno, 88 s.

____________________________________________________________________________________________


7


4. Výstupy projektu 4.1 Vyhodnocení výsledků anketního šetření Zájem respondentů o anketu byl značný. Je vidět že klimkovickým obyvatelům na jejich „zeleném srdci“ záleží a jeho vzhled jim není lhostejný. Odpovědi respondentů jsou uvedeny v Tab. 1. Z výsledků ankety je patrný zejména stávající výrazný nedostatek aktivit pro děti v parku (vnímaný jak dospělými návštěvníky, tak dětmi), jež by měl být částečně kompenzován ekovýchovným koutkem navrženým v rámci Přípravné studie. Fotografie z průběhu ankety a vybrané dětské kresby jsou uvedeny v příloze č. 1 a 2. Odpovědi došlé na MěÚ od obeslaných klíčových organizací se v mnohém shodovaly s výsledky veřejné ankety. Výstupy získané z anketního šetření jsou vhodným podkladem pro zástupce města Klimkovice, resp. pro aktuálně zpracovávaný projekt celkové revitalizace zámeckého parku.

Vyhodnocení ankety

Nevím, nic Není zde bezbariérový přístup Není zde WC Špína, odpadky Špinavé rybníky Nebezpečí pádu ze schodů u mola Neupravené cestičky, bláto Park je neupravený Nevyhovující lavičky Nebezpečí pádu do rybníka Neukáznění teenageři Není zde bezpečno Nezájem Městského úřadu Staré nehezké budovy Volně pobíhající psi Park není dostatečně využitý

!

"

Posezení, akce Dětské hřiště Procházky, odpočinek Restaurace Lodičky Pro všechny něco

!

15 7 6 6 4 4 4 3 3 3 2 2 2 2 1 1

!

13 13 12 6 5 3

#

Aktivity pro děti Upravené chodníky WC Lavičky Nevím, nic Občerstvení Květinové záhony Bazén Kulturní akce Lodičky Pítko Svody na dešťovou vodu ZOO koutek Služebna městské policie Kamerový systém Ponton

30 7 6 6 5 5 5 3 4 2 2 1 1 1 1 1

$

!

Stromy, keře Hřiště, prolézačky, kolotoč Lavičky Opravené budovy Koupaliště Zvířátka

13 13 3 2 2 2

____________________________________________________________________________________________


8


pokračování

Lanové centrum Vyasfaltovat cestičky Sportovní vyžití

2 2 2

Květinové záhony Vláček Lodičky

2 1 1

4.2 Návrh naučné stezky a dětského (ekovýchovného) koutku Na základě pochůzek v klimkovickém parku, zpracování archivních literárních údajů, provedené ankety mezi veřejností a vybranými organizacemi a diskuse v řešitelském týmu projektu bylo vytipováno následujících 9 témat určených k interpretaci v klimkovickém parku: • Vítejte v zeleném srdci Klimkovic • O Klimkovi z Lání aneb střípky z historie Klimkovic • Pěvecký koncert uprostřed Klimkovic • Dětský koutek • Ukrytí obyvatelé parku • Mokrý svět • Tajemní velikáni pod kostelní věží • Výlet pod hladinu rybníka • Podivné zvuky z rybníka Jednotlivá témata jsou navržena k prezentaci návštěvníkům ve formě interpretačních panelů a dětského koutku umístěných podél stezek vedoucích parkem (viz Obr. 1). Forma interpretace v podobě venkovních panelů byla doporučena vzhledem k tomu, že park je navštěvován nejen místními obyvateli, ale také návštěvníky města, včetně lázeňských hostů. Vzhledem k tomu, že značnou část uživatelů parku tvoří rodiny s dětmi, byla do návrhu stezky zahrnuta postava průvodce – veverky Augustinky1, která na jednotlivých panelech komunikuje s návštěvníky (zejména dětmi) ve formě různých zajímavostí a konkrétních úkolů. Úvodní informační panel při vstupu do parku je navrženo realizovat ve svislé podobě, ostatní panely je doporučeno připravit ve skloněné (pultové) podobě, což umožní snazší čtení panelů dětmi. Lokalizace jednotlivých zastavení byla navržena s důrazem na příhodné přírodní podmínky daného zastavení (v daném místě musí návštěvník vidět alespoň část z pojednávaných zajímavostí). Doporučená lokalizace jednotlivých panelů je blíže popsána v následující části textu.

1

Jméno veverky Augustinky evokuje klimkovického mlynáře Jana Augustina, který učinil v roce 1763 v údolí zvaném Burňa na Slezské Ostravě objev černého uhlí

____________________________________________________________________________________________


9


Návrh lokalizace jednotlivých tématických zastavení (panelů) v městském sadu Petra Bezruče v Klimkovicích (podkladová mapová data: Geodis).

____________________________________________________________________________________________


10


1. branou do parku

(Úvodní panel): panel umístěn vpravo za vstupní

: panel umístěn pod zámkem, 2. s výhledem na věž kostela Sv. Kateřiny a zámek, v blízkosti stávající ptačí voliéry.

____________________________________________________________________________________________


11


3. vidět a slyšet větší množství ptáků

: panel umístěn mezi stromy na místě, kde lze

(ekokoutek): místo je situováno ve stínu stromů. Umístěním dětského 4. koutku zde dojde k eliminaci sjíždění (poškozování) přilehlého svahu cyklisty. Svah je v důsledku pohybu kol postižen erozí, bez vegetace a odhalené kořeny stromů jsou dále poškozovány. Ke zvážení je návrh opatřit v zadní části prostor ekokoutku nízkým, pevnějším plotem.

____________________________________________________________________________________________


12


5.

6.

: panel umístěn v blízkosti mokřadu

: panel umístěn přímo u stávajícího drobného mokřadu

____________________________________________________________________________________________


13


7. častého výskytu habru obecného

8.

: panel umístěn pod vzrostlými dřevinami v místě

: panel umístěn na hrázi mezi dvěma rybníky

____________________________________________________________________________________________


14


9. : panel umístěn zhruba v polovině trasy stezky kolem Polančice. Umístit jej lze jak na levý, tak pravý okraj cesty. V místě je výhled na vodníka.

V další části textu jsou prezentovány navržené interpretace jednotlivých témat. Kurzívou jsou zaznačeny poznámky pro následnou grafickou realizaci panelů a jejich výrobu. Rozsah zadaného projektu neumožňoval zpracovat kompletní grafický návrh všech připravených panelů. Pro účely Přípravné studie byl připraven grafický návrh jednoho modelového panelu (Tajemní velikáni pod kostelní věží, viz Obr. 2), který uživatelům této studie umožňuje učinit si představu, jak by mohla následně vypadat celá stezka. Připravené interpretace jednotlivých témat mohou posloužit jako podkladový materiál pro navazující jednání s městem Klimkovice a dalšími uživateli parku s cílem navrženou stezku klimkovickým parkem realizovat. Případné nově vzniklé požadavky či náměty jednotlivých subjektů lze samozřejmě do návrhu jednotlivých interpretací zapracovat (již nad rámec řešené Přípravné studie).

____________________________________________________________________________________________


15


Návrh možné grafické podoby panelů na stezce klimkovickým parkem (Tajemní velikáni pod kostelní věží)

____________________________________________________________________________________________


16


Vážení návštěvníci, přicházíte do klidného světa ostrůvku přírody uprostřed našeho krásného lázeňského města. V parku je pro Vás připravena spousta zajímavostí, které Vám ráda představí veverka Augustinka, ochotná průvodkyně zvídavých poutníků. Letecký pohled na klimkovický park.

Jsem moc ráda, že jste k nám přišli na návštěvu. Jmenuji se Augustinka a bydlím v klimkovickém parku od nepaměti. Obrázek veverky Augustinky, která se představí návštěvníkům Své jméno jsem získala od svého dávného kamaráda, klimkovického mlynáře Jana Augustina, který učinil v roce 1763 v údolí zvaném Burňa na Slezské Ostravě objev černého uhlí. To koukáte, jaké rodáky u nás v Klimkovicích máme, co? Dost řečí, zvu Vás na procházku…

Parky a zahrady byly zakládány jako součást měst již od středověku. S rozvojem měst význam městské zeleně stále roste. Lidé čím dál častěji vyhledávají místa klidu, kde není cítit pach města a hluk je milosrdně ukryt v korunách staletých stromů. Nejen člověk však utíká do parku. Také živočichové, jejichž přírodní prostředí města postupně zabírala, přijali parky jako náhradní životní prostředí. Parky jsou tedy plné života, přesvědčte se, koneckonců, sami…

Budete-li se pozorně dívat kolem sebe, sami poznáte spoustu zajímavostí klimkovického parku. Abyste to však měli jednodušší, připravilo pro vás Město Klimkovice s finanční podporou Moravskoslezského kraje a Evropské unie naučnou stezku. Na stezce jsou pro Vás připraveny příběhy zdejších obyvatel – zvířat a rostlin, na návštěvu se těší vodník i dětský koutek, tuláky v čase pak potěší menší výlet do historie Klimkovic. Na této mapě najdete jednotlivá zastavení. Mapa parku se zakreslenou sítí stezek a polohou jednotlivých zastavení.

Sedněme do stroje času a putujme dvě století zpět… Při své procházce udržovaným zámeckým parkem potkáme ctihodné šlechtičny z rodu Vlčků při odpoledním odpočinku. Krása zámku a podzámeckého parku začala hasnout v r. 1854 při velkém požáru Klimkovic, který zpustošil klimkovický zámek. Žalostný stav vyhořelého zámku donutil hraběte Vlčka k přenesení rodinného sídla do Dolních Rakous. Park byl ponechán svému osudu.

____________________________________________________________________________________________


17


Po druhé světové válce, v letech 1946-1954 byl zámecký park nově vybudován z prostředků kmotrovské akce Praha – Klimkovice a byl nazván městským sadem Petra Bezruče. Na ploše více než 2 hektarů bylo vysázeno kolem 120 druhů dřevin, z nichž se téměř všechny zachovaly do dnešních dní. Cenné cizokrajné dřeviny propojené s mokřadem a zámeckými rybníky dnes poskytují útočiště zajímavým druhům živočichů a vytváří pozoruhodné prostředí v těsné blízkosti Ostravy. Historické fotografie zámeckého parku.

____________________________________________________________________________________________


18


Zajímavé je putování klimkovickou historií. Vydejte se se mnou po stopách dávných příběhů… (vypráví veverka Augustinka)

Podle dochované pověsti se původní osada rozkládala na blízkém návrší západně od dnešních Klimkovic zvaném "Láně". Když později obyvatelé, patrně po vpádu nepřátel, toto místo opustili, zasadili zde lípu. Lípa zde byla dlouhá staletí svědkem pohnuté historie Klimkovic až do r. 1957, kdy prohrála svůj boj s divokou bouří. Obyvatelé Klimkovic vždy k lípě chovali velkou úctu. Obrázek místa výskytu lípy v Láních

Klimkovice byly původně osadou s tvrzí, jež dostala své jméno patrně po svém zakladateli Klementu, lidově zvaném Klimek. Nejstarší historie Klimkovic je spojena s rodem pánů z Kravař, kteří ve druhé polovině 14. století vlastnili také panství fulnecké a bílovecké. Z nich Beneš I. z Kravař, královský komorník a oblíbenec krále Václava IV., povýšil po roce 1383 Klimkovice na město a vymohl pro něj i městský znak. Klimkovice tak získaly městská práva, řadu výsad a založením náměstí začal opravdový rozvoj města. Výrazněji se do historie Klimkovic zapsal rytířský rod Bzenců (1572 - 1600), především Ondřej Bzenec z Markvartovic, pán na Porubě, který dal v letech 1578 - 79 postavit zámek a kostel zasvěcený sv. Kateřině, patronce jeho manželky Kateřiny z Děhylova. Od r. 1600 se stali vlastníky panství Vlčkové (později Wilczkové), z nich největších poct a politických hodností u vídeňského dvora dosáhl hrabě Jindřich Vilém Wilczek. Obrázek erbů klimkovických majitelů

30.srpna 1848 přišlo do Klimkovic neštěstí, město vyhořelo. Požár vznikl o jedenácté hodině před půlnocí v obecní hospodě na náměstí a plameny brzy změnily v popel 98 domů, 37 stodol s obilím a pivovar, ale také si vyžádaly 3 životy. Neuplynulo ani šest let a přišla další pohroma. 21.dubna 1854 ve 3 hodiny odpoledne vypukl požár na místní faře a záhy se přenesl na kostel s věží, na zámek, vyhořelo dalších 28 domů a 17 stodol a zahynuly 2 osoby. Podruhé zámek zcela vyhořel během osvobozovacích bojů 1. května 1945. Z celé nádhery se tak dodnes zachovalo jen monumentální kamenné schodiště v románském slohu s toskánskými sloupy a kamenným kuželkovým zábradlím. Historické fotografie z Klimkovic

Víte, že se v podzámčí šušká o tajemných chodbách v podzemí zámku? Hradní pánové údajně měli tři možnosti jak ze zámku utéct. Jedno vyústění vedlo směrem na Hýlov k

____________________________________________________________________________________________


19


památné lípěy, druhé směrem na Porubský zámek a třetí směrem do parku, s vyústěním v místě bývalého lihovaru, kde dříve byly stáje, kovárna a jízdárna. Obrázek z podzemí zámku.

Součástí dnešních Klimkovic jsou části Josefovice, Václavovice a Hýlov, v nichž žije téměř 4 000 spokojených obyvatel. Spousta návštěvníků dnes přijíždí do oblíbených klimkovických sanatorií. Lázeňský areál vyrostl v lesnaté krajině na úpatí Nízkého Jeseníku, v krásné přírodní scenérii s výhledem na panorama Beskyd. Pokud jste zdejší lázně ještě nenavštívili, neváhejte, stojí to za to… Úkol veverky Augustinky: Víte, kde rostla lípa v Láních? Těm z Vás, kteří chtějí jít po jejích stopách jistě poradí zkušení starousedlíci.

____________________________________________________________________________________________


20


Zkuste se na chvíli zastavit, ztišit a zaposlouchat do hlasů parku. Na jaře a v létě se ze všech jeho koutů ozývá zpěv ptačího orchestru.

Stejně jako lidé hovoří různými jazyky, tak i ptáci mají své písně. Poznáte podle nich jednotlivé ptačí obyvatele parku aniž byste je zahlédli ve skrytu korun stromů. Ptačí zpěv se rozléhá parkem zejména na jaře a v létě, kdy probíhá období námluv a začíná hnízdění. Zpěvem samečci lákají samičky a zároveň dávají ostatním najevo, kde je jejich území. Zpívají však pouze pěvci. Ostatní druhy ptáků se neprojevují zpěvem, ale například zvuky zobáků. Veverka Augustinka: Během své letní procházky parkem jsem potkala více než 20 druhů ptačích kamarádů, místa našich setkání najdete na této mapě (mapa výskytu ptačích druhů v klimkovickém parku). Během celého roku se v našem parku zastavuje řada dalších druhů ptáků, kteří zde nachází odpočinek i potravu.

V klimkovickém parku hnízdí jak tuláci – tažní ptáci, kteří se zde pouze rozmnožují, tak starousedlíci – stálé druhy, kteří zde nejen pravidelně hnízdí, ale také zůstávají přes zimu. Mezi stěhovavé ptáky, jež v parku můžeme uslyšet či zahlédnout, patří žluva hajní, holub hřivnáč nebo drozd zpěvný. Žluvu nejde přehlédnout ani přeslechnout. Je to výrazný žlutý pták velikosti kosa, který všem návštěvníkům hlásí svou přítomnost nezaměnitelným flétnovitým zpěvem, který je slyšitelný i z velké vzdálenosti. Jeden by si myslel, že snad někomu ulétl papoušek. Žluvy si začátkem léta rády pochutnávají na hmyzu a jeho larvách. Později, když v parku dozrávají plody, stanou se vítaným zpestřením jejich jídelníčku. Obrázek žluvy Holub hřivnáč na sebe často upozorní tleskáním křídly při vzletu. S holubem domácím, na kterého jsme zvyklí z města, si jej nelze poplést. Je totiž mnohem větší a na krku mu svítí nejčastěji bílé skvrny. Hřivnáč je vegetariánem, pojídá semena, listy, obilná zrna, ale také žaludy a lesní plody. Obrázek holuba hřivnáče Také drozd zpěvný je častým obyvatelem parků. Velikostí je o něco menší než kos, ale je mu podobný svým chováním. Rozdíl je také v jeho barvě – bílé bříško mu zdobí hnědé puntíky. Obrázek drozda zpěvného

Brhlík lesní, strakapoud velký, kos černý, sýkory koňadra a modřinka… To jsou jedni ze stálých ptačích obyvatel našeho parku. ____________________________________________________________________________________________


21


Brhlíka nemůžete přehlédnout. Šedý ptáček se světlým bříškem je artistou mezi pěvci. Obratně šplhá po kmenech stromů hlavou dolů a hlasitě do nich klepe. Brhlík se drží svého domova jako klíště, jen málokdy odletí dále než 30 km od svého hnízdiště. Obrázek brhlíka Strakapoud, to je pravý šplhavec. Poznáme jej zejména podle hlasitého klepání zobákem do stromů, když si dlabe dutinu pro hnízdo nebo hledá potravu. Upoutá nás také svým výrazným zbarvením. Hlavu zdobí červeno-černá čepička, tělo je oděno do černého fraku s bílou košilí. Nejradši si pochutnává na bezobratlých, které vyzobává svým silným zobákem z kůry stromů. Obrázek strakapouda velkého Kos černý se spolu s vrabcem potulují nejen zde v parku, ale také v okolí vašich domovů. Probudí-li Vás brzy ráno zvučný zpěv, vězte že je to právě kos. Od svých lesních bratrů se ti městští liší menší plachostí, všežravostí a přezimováním ve městech, lesní kosi naopak odlétají na zimu do teplých krajů. Obrázek kosa černého A ti malí ptáčkové, co se zavěšují na tenkých větvičkách a navštěvují krmítka…to jsou sýkorky. Modřinka má modrý čepeček a křidélka, koňadra žluté bříško a černou hlavičku. Koňadra během letního krmení mláďat musí pro své děti běžně sehnat 500 housenek. No řeknětě, zvládli byste to taky? Obrázek modřinky a koňadry Úkol veverky Augustinky: Jaké ptačí obyvatele zámeckého parku jste viděli nebo slyšeli během své dnešní návštěvy? Pokud nevíte, zkuste si jejich podobu nebo hlasy najít v domácí knihovně či na internetu, určitě se Vám to podaří.

____________________________________________________________________________________________


22


Vítám Vás v dětském koutku, ve kterém jsem si pro Vás připravila spoustu zajímavých her. (veverka Augustinka) Nejsou to však jen tak obyčejné hry, každá z nich vás naučí něco o parku a jeho obyvatelích. A taky vám možná pomůže pochopit, že přírodu bychom měli vnímat všemi smysly, nejen očima. Třeba i hmatem nebo čichem, nebo to jde ještě jinak? To mě naučila jedna dobrá kamarádka – liška. Ta často říkala, že „to co je opravdu důležité je očím neviditelné, a že správně vidíme jen srdcem“. Uhodnete, o kterou známou lišku se jedná? Pokud ne, tak se zkuste zeptat rodičů, starších kamarádů, nebo třeba v knihovně. Možná vám pan knihovník nebo paní knihovnice doporučí jednu moc krásnou knížku. Jen si musíte přesně zapamatovat, copak to ta liška přesně říkala. Dospělí by uměli o hrách v dětském koutku napovídat spoustu málo srozumitelných slov. Například, že to jsou hry, které jsou součástí environmentálního vzdělávání nebo také ekologické výchovy. Nebo že pomáhají dětem lépe rozumět přírodě, což je podmínka, aby ji začaly chránit a neničily ji. Ale my veverky to tak vážně nebereme. My si raději hrajeme. Tak si hrejte s námi. Ve výrazné barevné grafice se může objevit motiv lišky, nenápadnou formou motiv malého prince, běžné „ochranářské“ motivy, apod. Na části tabule může být umístěn seznam her (o nichž se dá předpokládat, že v koutku zůstanou) nebo návod k vybrané hře (ostatní mohou mít návody uvedeny vhodnou formou „na startu“ – např. na dřevěných tabulkách). Alternativně, nebo někde v koutě tabule může být krátká pasáž typu: Co dospělí říkají, když mluví o ochraně přírody s přehledem známých výroků…. _______________________________________________________________________ V dalším textu je uveden výčet navrhovaných prvků pro dětské aktivity. Kolik prvků a v jakém rozsahu bude nakonec realizováno, záleží zejména na prostoru, který bude k dispozici a samozřejmě také na finančních možnostech. U jednotlivých prvků je vždy pod jeho názvem uvedena běžným fontem písma informace o jeho funkci, tučně pokyn pro uživatele (úkol, návod k aktivitě) a kurzívou popis prvku a způsob jeho konstrukce. Pro ilustraci vzhledu prvků slouží doprovodné fotografie či obrázky.

Hmat je jeden ze základních lidských smyslů. V obecné rovině nás informuje o vnitřním a vnějším prostředí (jestli je horko nebo chladno, že máme kamínek v botě

____________________________________________________________________________________________


23


apod.), ale i samotné vědomé použití hmatu ve formě doteků je velice významné. Díky hmatu můžeme cítit povrch, tvar či pevnost předmětů, dotyky dokážeme sdělovat i emoce. Nejcitlivější místo hmatu je na konečcích prstů a na špičce jazyka, ale citlivé máme také plosky nohou. Bosá chodidla přírodních národů, např. indiánů nebo chodidla v měkkých mokasínách dokáží výborně ohmatávat terén.

Připravíme stezku dlouhou 5–10 m (podle prostoru i delší) s provazovým nebo dřevěným zábradlím a s různými střídajícími se povrchy (jehličí, listí, piliny, hlína, písek, tráva, kameny, šišky, kaštany, drobné klacíky, kůra apod.). Účastníci po ní procházejí se zavázanýma očima a snaží se vnímat a rozpoznávat bosýma nohama, po čem šlapou.

____________________________________________________________________________________________


24


Chceme-li pozorovat živočichy ve volné přírodě, máme k dispozici především zrak jako náš nejvyvinutější smysl. O přítomnosti živočichů v určitém prostředí se můžeme přesvědčit podle nejrozmanitějších znaků - zvířecí příbytky, hnízda, nory, zbytky kořisti, okusy na rostlinách, zásobárny potravy, zanechaný trus, sociální a odpočinková místa, ptačí péra, tělesné či kosterní zbytky uhynulých nebo usmrcených živočichů apod. Ne vždy máme to štěstí, že můžeme pozorovat zvěř přímo, ale pokud je sníh nebo třeba měkká půda, zanechává nám spoustu informací prostřednictvím stop - otisků tlapek, kopýtek nebo prstů. Tak jako si pozorovatel zvěř fotografuje, stopaři může jako doklad posloužit odlitek stopy. Jen ten, kdo má trpělivost a naučil se dobře pozorovat, dovede v přírodě číst jako v otevřené knize.

Odlitky, otisky (sádra, beton, kov, dřevo apod.) nebo alespoň obrázky stop označené písmeny, obrázky (foto/ilustrace) zvířat označené čísly, malým písmem správné řešení – jméno zvířete+označení číslem+označení stopy písmenem, např. zajíc polní 1A.

____________________________________________________________________________________________


25


Barvy dřeva a do určité míry i jeho vlastnosti závisejí nejen na druhu stromu, z kterého ten který kousek dřeva pochází, ale i na půdních a životních podmínkách jednotlivých stromů a mohou se měnit. Tvrdost je schopnost materiálů klást odpor proti vnikání jiných těles. Dřevo je měkké, polotvrdé, tvrdé a velmi tvrdé. Z našich dřev je asi nejtvrdší habrové a nejměkčí topolové. Pevnost nám říká, jak které dřevo vzdoruje statickému namáhání. Mezi nejpevnější patří dřevo dubové a akátové, ale i třeba měkké olšové, pokud je trvale umístěno pod vodou. Houževnatost je schopnost odolávat dynamickému, rázovému namáhání. Dřevařské tabulky definují houževnatost jako hodnotu výšky, z jaké musí spadnout kladivo těžké 1,5 kg na hranolek o průřezu 2x2 cm, aby ho přerazilo. V tomto směru vyniká svou houževnatostí dřevo dubové. Pružnost - tzv. modul pružnosti je mírou odporu, který klade materiál zatížení, jež ho ohýbá. Nejpružnější z našich dřev je dřevo jasanové, ke křehčím patří třeba švestkové. Textura je kresba dřeva, tvoří ji letokruhy, dřeňové paprsky apod. V každém pohledu je jiná.

Modřínové dřevo je polotvrdé, tvrdší než smrkové nebo borové, pevné a trvanlivé. Bělová vrstva je světle žlutohnědá, jádro okrové až červenohnědé. Na vzduchu a po napuštění tmavne. Texturu (kresba letokruhů) má hustší než smrk a vyniká krásou mnoha drobných, většinou dobře zarostlých součků. Dobře se obrábí, nezalepuje tolik nástroje jako borovice a lépe přijímá lepidla i napouštění. Používá se k výrobě šindelů, masivního nábytku, schodů, zábradlí, obložení apod.

Dřevo smrku je smetanově bílé až nahnědlé, s výraznými letokruhy. Na všech třech řezech (příčný, podélný, tečný) snadno zaznamenáme zřetelné barevné odlišení jarní a letní přírůstkové vrstvy dřeva. Jádro není barevně odlišeno, a pokud se místy vyskytuje tmavší zahnědnutí, jedná se o vadu, počátek hniloby. Smrk je i přes svou měkkost houževnatý, poměrně pevný a pružný. Smrkové dřevo má velmi výhodné vlastnosti pro opracování, proto se smrk stal, díky člověku, naším nejrozšířenějším stromem. Smrkové dřevo je měkké, hedvábně lesklé, vonící pryskyřicí, poměrně lehké, dlouhovláknité, přitom velmi pružné a pevné, dobře štípatelné. Dobře se řeže, hobluje, frézuje, klíží, moří, natírá a barví. Poměrně málo se bortí a sesychá. V suchu je velmi trvanlivé. Tesař ho používá na trámoví, krokve, bednění i podbití. Truhlář na tzv. selský (měkký) nábytek. Ze starých trámů se zhotovují repliky často malovaných a jinak zdobených truhel, komod, skříní apod. Zedník má rád smrk na hladítcích, při bednění a u podlážek lešení. Horník jej používá na výdřevu v dolech. Smrkové dřevo je důležitou surovinou pro výrobu papíru. Zvláštností je tzv. rezonanční smrk, který je nenahraditelný při výrobě hudebních nástrojů. Smrkové dřevo je lákavé sousto pro dřevokazný hmyz, zejména červotoče.

Dřevo borovice je měkké, křehčí než smrkové, bělová část je smetanově bílá až k okru, jádro oranžově hnědé až dorezava. Letokruhy jsou výrazné. Bělové dřevo trpívá ____________________________________________________________________________________________


26


charakteristickým zamodráváním došeda, což se považuje za vadu na kráse. Díky odolnosti se borové dřevo používá především na okna a dveře, včetně rámů. Také se dobře uplatní na trámoví, podvaly a „polštáře" pod podlahy. Mořidla i nátěry přijímá hůře než smrk. Jádrové dřevo se také hůře lepí. Největší nevýhodou při obrábění a broušení je však silné zanášení nástrojů a brusiva pryskyřicí.

Dřevo břízy je smetanově bílé, někdy našedlé, nahnědlé i narůžovělé, bez lesku. Je stejnoměrně husté, středně tvrdé, pevné, dobře se ohýbá. Za syrova se řeže (dláty) mnohem lépe než po vyschnutí. Jako ostatně většina dřev. Špatně odolává vlivu počasí, podléhá zvláště hnilobě a houbám. Vždy se používalo na topení, hlavně v polenech do krbů, hoří i syrové. Při sušení na vzduchu proschne bez prasknutí na obvodu i v kulatině (do průměru cca 15 cm), proto je odedávna mají v oblibě především soustružníci. Dodnes se z něj točí korbele, vázy, svícny, kořenky či slánky. Dobře se moří i přijímá lepidlo. Vzrostlé silné kmeny se krájejí i na dýhy. Dodnes se vyrábějí z březových větviček košťata.

Bukové dřevo patří z listnáčů k nejznámějším. Je tvrdé, málo pružné, poměrně pevné. Barvu má světle hnědou až narůžovělou, pařením získá tmavší, charakteristickou barvu. Je stejnorodé a husté. Bukové dřevo proslavila mimo jiné firma Thonet známými „thonetkami", židlemi z ohýbaného dřeva, které se stále vyrábějí. Používá se v nábytkářství, na ohýbaný nábytek i na krájení dýh, převážně pro „levné" použití, např. na překližky. Trvanlivostí nevyniká, ale velmi dobře se obrábí, moří a lepí. V neposlední řadě je výborné i na topení.

Dubové dřevo je jedno z nejžádanějších už odedávna. Má poměrně úzkou, světlehnědou běl a široké, stejnoměrně hnědě zbarvené jádro. Na středovém a tečném řezu se objevují výrazná „zrcátka" (přeříznuté dřeňové paprsky). Díky jim lze bezpečně rozeznat dub od jilmu či jasanu. Základními vlastnostmi dubového dřeva jsou tvrdost, pevnost, houževnatost a trvanlivost. Z našich dřev nejdéle vzdoruje nejen povětrnostním podmínkám, ale i střídání vlhka a sucha. Vyráběly se z něj mlýnská kola, hamry, piloty k mostům a lávky, sudy. Dubové dřevo bylo za všech dob oblíbeno v nábytkářství. V Anglii po něm pojmenovali celé století - age of oak (1500 - 1600). Využívalo se v masivu i na krájení dýh. S dubem pracovali a pracují řezbáři a sochaři, dá se řezat dláty i napříč vláknům. Dobře se lepí i moří.

Smetanově až žluto či šedobíle zbarvené, poměrně pevné, měkké dřevo je stejnoměrně husté. Není příliš trvanlivé a musí se chránit zejména před červotočem. Po kvalitním vysušení se nebortí a málo sesychá. Dobře přijímá lepidlo, dobře se tónuje a moří. Lze je čistě řezat dláty, a to i přes vlákna. Lípa je především nepostradatelným materiálem pro řezbáře.

Dřevo vrby je bílé až žlutobílé, s narůžovělým nádechem. Nepříliš výrazně ohraničené jádro bývá podle podmínek a stavu kmene růžové, cihlově červené apod. Je

____________________________________________________________________________________________


27


měkké, nepříliš pevné, dobře se moří a dobře přijímá lepidlo. Chlupatí a hůře se brousí a leští. V masivu se používá málo. Dříve se z něj vyrábělo dlabané nádobí, necky, okříny (dlabané mísy) apod. Větve jsou pružné a poměrně pevné, dělávaly se z nich násady k lehkým, přesýpacím lopatám na obilí, obruče k sudům a kádím apod. Vrba je strom košíkářů. Do módy znovu přicházejí různé úpravy prutů, loupané, půlené, pařené, máčené i barvené, a oprašují se staré „pletařské" recepty. Z větví a prutů se dělávaly stěny chlévů (vymazávaly se hlínou) a ohrady. Druhou funkci připomínají dodnes jako rychle rostoucí živé ploty. Raritou jsou pomlázky spletené z čerstvých prutů, zasazené a vyrostlé.

Cca 30cm dlouhé desky, krajinová prkna nebo kulatý řez větví (i s kůrou) ošetřené proti povětrnostním podmínkám a označené čísly, zavěšené na jednoduché šibenici na řetízku. Popis typů dřev s obrázkem/fotografií stromu označených písmeny na ceduli, malým písmem řešení, např. Modřín B2.

____________________________________________________________________________________________


28


Děti si často rády hrají v soukromí, proto milují skrýše, kde mají pocit naprostého bezpečí a kde je jim ponechán prostor pro fantazii. Ve vysázené vrbové chýši děti zažijí přírodu na vlastní kůži – pruty a větvičky, které se zjara opět zazelenají a postupně chrání vnitřek chýše před zvědavými pohledy zvenčí, sluneční paprsky, které vytvářejí tajuplné stíny i déšť, který pomaličku prokapává střechou z listí. Pro vrbovou chýši ve tvaru iglú potřebujeme na vytvoření základní kostry okolo 30 silnějších vrbových větví o délce 3-4 m a průměru spodního konce cca 5 cm a dále řízky dlouhé asi 30 cm, které snadno zakoření a rychle se zazelenají (počet libovolný). Na vypletení stěn se použije okolo 6 otepí prutů, které by neměly být delší než 1-2 m a silné 1-2 cm (otep má průměr cca 30-40 cm, podle toho jak moc má být chýše vypletená). Vyznačíme si na zemi (např. pískem) obvod chýše (kruh o průměru cca 2,5m). Vykopeme výsadbovou rýhu do hloubky 50-70 cm na šířku rýče, příp. vyhloubíme jednotlivé jamky pro výsadbu prutů. Pomocí delších prutů (3-4 m) zbudujeme základní kostru zašpičatělé nebo zaoblené (iglú) chýše. Větve strčíme silným koncem do rýhy, špičky nahoře svážeme dohromady. Řízky (30 cm) zapícháme rovněž do rýhy asi ze dvou třetin, zasypeme a řádně zalijeme. Pomocí kratších prutů (1-2 m) vypleteme stěny chýše – nezapomenout na okna a dveře! Vpletený materiál slouží ke zvýšení stability a zůstane nezelený.

____________________________________________________________________________________________


29


Sluneční hodiny patří mezi nejstarší přístroje, kterými se člověk snažil zachytit běh času. Čas se měřil podle délky a směru stínu celá tisíciletí. Nejznámější jsou nástěnné, mají však mnoho různých forem. Sluneční hodiny jsou typem hodin, které fungují pomocí stínu vrhaného daným tělesem. Představují pravděpodobně nejstarší a zároveň i nejvíce rozšířené z tzv. elementárních (tedy přírodních živlů využívajících) časoměrných přístrojů, k nimž dále řadíme hodiny přesýpací, vodní, olejové i jiné. Velice působivé jsou sluneční hodiny s číselníkem na zemi, kdy sám pozorovatel funguje jako stínový ukazatel. Situace, kdy se pozorovatel stává součástí hodin a svým stínem určuje čas, zanechává v každém silné zážitky.

Potřebujeme asi 150 cm dlouhou rovnou větev nebo kulatou tyč, 12 stejně velkých plochých kamenů, větší množství malých kamínků. Pro postavení sluneční tyče najdeme vhodné místo, na které po celý den nepadá stín a zabodneme tyč do země. Okolo v jižním směru uděláme vyznačíme půlkruh. Od časného rána až do pozdního večera sledujeme stín sluneční tyče. V každou celou hodinu položíme velký kámen na místo kam slunce vrhá stín. Na kameni můžeme barvou vyznačit příslušnou hodinu. Mezi kameny označující hodiny položíme malé kamínky. Tyč posléze nahradíme kamenem se značkou panáčka pro postavení pozorovatele.

____________________________________________________________________________________________


30


Přirozeným způsobem pohybu většiny suchozemských zvířat je běh a krátké či delší skoky ať už při útěku nebo při lovu. Mistr světa ve skoku dalekém je samozřejmě klokan, ale toho v našich lesích moc často nepotkáte, leda by utekl ze ZOO. Za to zde máme jiné rekordmany, podívejte se na obrázky.

V terénu vyznačena startovní čára a jednotlivé délkové intervaly, po stranách vždy s vyobrazením příslušného zvířete.

____________________________________________________________________________________________


31


Zima může být pro někoho zdrojem radosti, jinému může přinést strádání. Mnoho ptačích druhů, které se u nás vyskytují, během podzimu odlétá do oblastí s příznivějším podnebím a s dostatkem potravy. Ptáci zůstávající u nás přes zimu rádi přijmou, především za tuhých zim se silnými mrazy a vysokou sněhovou pokrývkou, pomoc ze strany člověka ve formě přikrmování. S krmením můžeme začít již začátkem listopadu. Krmivo podáváme pravidelně, zpočátku menší dávky. Za mrazů a při vyšší sněhové pokrývce je žádoucí dávky zvyšovat. Přikrmovat můžeme až do konce března. Kosi, kvíčaly a brkoslavi se živí převážně bobulemi ptačího zobu, kaliny, černého bezu, jeřabin, případně plody hrušek a jablek. Sýkory mají v oblibě mimo loje a tučných semínek slunečnice, semence a máku také drcené ořechy, vrabci a hrdličky zahradní určitě nepohrdnou pšenicí, ovsem nebo strouhanou houskou. Pro zvonky, pěnkavy a strnady je nejvhodnější zadina, tj. semena plevelů a trav, která zůstávají po vymlácení obilí a kterou snadno seženeme v každém statku či zemědělském družstvu. Můžeme rovněž zakoupit přímo speciální směs určenou pro zimní přikrmování ptáků. Potrava vhodná do krmítek: semena, loupané ořechy, ovesné vločky, starší houska (neslaná), nastrouhaná mrkev, tvaroh, maso nakrájené na kousky, vnitřní sádlo, lůj. Potrava nevhodná do krmítek: čerstvé pečivo, slané pečivo, plesnivé pečivo, kuchyňské zbytky.

____________________________________________________________________________________________


32


Oblíbeným místem na hraní dětí je šplhací strom. Ideální exemplář má rozložité a nízko na kmeni posazené větve, na které se dá ze země snadno dosáhnout. Ke šplhání se většinou dobře hodí ovocné stromy, např. jabloně, ořešáky a mladší třešně, méně vhodné jsou švestky (trny), hrušně (příliš strmé větve). Jinými stromy, popř. keři, na kterých se dá skvěle lézt nebo si na nich hrát, jsou buk, habr, bříza a líska, javor a červeně kvetoucí jírovec. Stromům s křehkým dřevem (akát, některé druhy vrby) je lépe se vyhnout, křehké mohou být i starší ovocné stromy, proto je nutné pravidelně kontrolovat pevnost větví.

Na zemi ležící kmeny stromů se silnými, tupými pahýly větví jsou pěkným strukturním prvkem samy o sobě. Pro děti bývají výzvou k udržování rovnováhy, skákání, šplhání, sezení i schovávání. Při výběru kmenů je třeba dbát na to, aby z nich neodstávaly špičaté větve, ležící kmen měl dostatečnou stabilitu a nemohl se převrátit (lépe jej zapustit do mírné prohlubně).

•

Barvy - Některé indiánské kmeny měly samostatná jména pro 40 odstínů zelené barvy. Rozhlédni se po okolí a pokus se najít co nejvíce odstínů zeleně. Kolik jich je? Jaká jim dáš jména?

•

Můj strom - Ve dvojici má jeden účastník zavázané oči. Druhý ho odvede oklikou k vybranému stromu a položí mu ruce na kmen. Nevidící si kmen pořádně ohmatá (nesmí se dotýkat země a větví) a poté ho kamarád odvede zpět na místo začátku hry. Hráč si sundá šátek a snaží se „svůj“ strom nalézt. Potom se role ve dvojici vymění.

•

Žabí koncert - Kdo někdy šel vpodvečer kolem rybníka, jistě slyšel kvákat žáby. Každý druh žáby kváká jinak, volají na sebe, žabí koncert v přírodě potvrzuje, že krajina je zdravá. Zkuste si zahrát pravý žabí koncert: Skupinka dětí na pokyn začne říkat kva-kva, druhá skupina regaga-regaga, třetí vysoké ú-ú a čtvrtá kuňk-kuňk. Všichni začnou najednou společně.

•

List papíru položte na kmen stromu a plochou voskovkou opatrně obtahujte strukturu kůry. Na takto vzniklý obraz kůry můžete ještě otisknout list od téhož stromu namočený v barvě (nebo nakreslit). Vznikne zajímavý herbář.

____________________________________________________________________________________________


33


Při procházce je většinou neuslyšíte, nechtějí o sobě dát vědět, máteli ale dost trpělivosti a dokážete v tichu pozorovat život kolem sebe, rádi se s Vámi seznámí, drobní sousedé z parku…

V našem parku našla svůj domov řada živočichů, pro které je okolní město příliš nehostinné. To víte, kolem všude jezdí auta, a tak by lehce mohli přijít k úrazu. Ale zde, v úkrytu starých stromů jsou v bezpečí.

V parku můžete nejčastěji potkat mě, veverku Augustinku, nebo některou z mých kamarádek. Nosím kožíšek hnědé, černé i rezavé barvy. Ráda skotačím v korunách stromů, kde se živím jejich plody. Nejradši mám smrkové šišky, ze kterých po mém obědě zbyde jen středové jádro s několika šupinami na špičce. Podle nich poznáte, že se proháním někde vysoko nad Vašimi hlavami. Pokud mě vyplašíte nepřipravenou, vystřelím na Vás prskáním a mlaskáním, ale nebojte se, jinak jsem hodná. Asi byste nevěřili, že ještě před 50 lety mě lovci mohli chytat, líbil se jim můj kožíšek. Dnes už mě naštěstí nechávají na pokoji, jsem chráněná. Přesto musím být opatrná, protože v parku na mě občas číhá kuna… Obrázky veverky

Nočního lupiče, kunu lesní v parku většinou nepotkáte. Vydává se na lov až po setmění a je postrachem myší, veverek, drobných ptáků ale dokonce i stromových netopýrů. Svůj jídelníček si ráda zpestří bobulemi, ovocem, nebo bukvicemi. Lovecký revír v parku si kuna pečlivě hlídá, pravidelně jej obíhá a označuje pomocí výkalů. Pod rouškou noci pomocí svých silných drápů často šplhá do korun stromů, kde jako artista balancuje svým huňatým ocasem. Obrázek kuny lesní

Při trpělivém odpočinku v trávě parku můžete uslyšet zašustění hbitého těla ještěrky obecné. Ale chytit ji se vám nepodaří...a když by přece jen, v rukou vám zůstane jen její mrskající se ocásek. Většina ještěrek totiž umí v ohrožení odhodit ocas. Odhozený kousek ocasu odpoutá pozornost nepřítele a ještěrka uteče. Nebojte se, odhození části ocásku ještěrku nebolí a opět ji doroste. V parku si ještěrka pochutnává na nejrůznějším hmyzu, především pavoucích, mouchách a kobylkách. Na zimu se schovává do děr, pod kořeny stromů, opuštěných nor, nebo puklin ve skalách, kde dlouhým spánkem odpočívá až do jara. V dubnu, při prvních vydatných slunečních paprsích, ještěrky vylézají ven a rozbíhají se po parku. Obrázek ještěrky obecné

____________________________________________________________________________________________


34


Při své podvečerní návštěvě parku a troše štěstí můžete najít pochodující klubíčko bodlin – ježka. Zkuste poznat, zda pochází z východu, nebo západu, je to jednoduché. Ježek západní nosí na rozdíl od ježka východního (karpatského) velké tmavé brýle – má na hlavě výraznou tmavou skvrnu. Obrázky ježka východního a západního Ježek je malým medvědem. Ne snad pro jeho drápy, nebo sílu, ale kvůli podobnému způsobu života. Na jaře a v létě je plný energie, ale studené podzimní noci jsou pro něj signálem k cestě do zimního pelíšku. V zimním brlohu se ježkova teplota pohybuje jen kolem 5°C. Jakmile však začně jarní sluníčko vyhřívat ježkův pelíšek, jeho teplota stoupne na 35-37°C a ježek se probouzí k životu. Pokud byste si rádi smlsli společně s ježkem na jeho jídelníčku, čekají Vás žížaly dešťovky, plži, spadané ovoce, ale i ptačí vejce nebo mláďata. Samé dobroty, co říkáte? Úkol veverky Augustinky: Při své příští návštěvě parku si s sebou vezměte fotoaparát a zkuste zachytit co nejvíce zdejších krás. Určitě pak rádi budete během studených zimních večerů prohlížet proměny našeho parku během roku a vzpomínat na pěkné procházky.

____________________________________________________________________________________________


35


Stojíte před pozoruhodným místem se zvláštním názvem – mokřad. Už název napovídá, že je zde pořádně mokro a podívejte, také rostliny jsou zde jiné než v okolním parku. Pojďme tedy na návštěvu do mokřadního kraje…

Malý mokřad, u kterého stojíte, vznikl v místě dolíku, kde se hromadí voda z pramenů a deště. Mokřady jsou tedy důležitými zásobárnami vody v krajině. V těchto místech mohou růst jen rostliny, kterým nevadí stálé zaplavení kořenů vodou. Voda s sebou navíc přináší velké množství živin, takže zdejší kvetoucí obyvatelé jsou pěkně vypasení. Najdete zde proto například statné kosatce žluté, rákos obecný nebo vrby. Kosatec žlutý, zdobící v létě mokřad svými krásnými žlutými květy, obsahuje slabě jedovaté látky, které po požití mohou způsobit střevní a žaludeční problémy. Oddenků kosatce bylo v minulosti užíváno také v léčitelství, aby zastavily krvácení. Obrázek kosatce žlutého

V mokřadech můžeme potkat živočichy, kteří se běžně vyskytují na rybnících a v jejich okolí. Jsou to např. vážky, žáby a čolci, užovky a vodní ptáci. Ale slyšeli jste někdy o jantarkách, vodouších, bruslařkách či pijavkách? Právě tyhle zajímavé obyvatele byste mohli v mokřadu také zahlédnout. Jantarka obecná je malý plž o velikosti fazole, který má jantarově žlutou průsvitnou ulitu. Často je ji najdeme přilepenou na listech vodní vegetace, například kosatce. Obrázek jantarky Vodouch stříbřitý je vodní pavouk. Pod vodou si staví dům v podobě zvonu, kde může dýchat kyslík, spát a také jíst potravu. Obrázek vodoucha a jeho domu Bruslařka obecná nebruslí na zamrzlé hladině. Je to druh hmyzu, který umí běhat po vodě. Je to díky jejím dlouhým nohám s chloupky, díky nimž si bruslařka bezstarostně “bruslí” po hladině a loví kořist. Obrázek bruslařky Pijavka je vlastně naše známá pijavice. Nejčastější je pijavka koňská. Když se pijavky přisají ke kůži, do krve vypustí látku zvanou hirudin, která zabrání srážení krve. Pro tuto vlastnost ji člověk začal používat v lékařství. Obrázek pijavky Všimli jste si v mokřadu podivných larev s brčkem nad hladinou? Jsou to larvy komára pisklavého, které se mihotají přímo pod hladinou. Mají zde dostaveníčko kvůli dechovému cvičení. Na zadečku mají dýchací trubičku, jakési brčko, které vystrkují nad hladinu a přitom visí hlavou dolů. Obrázek larvy komára

____________________________________________________________________________________________


36


Úkol veverky Augustinky: Kolik různých druhů rostlin a živočichů jste napočítali během své zastávky u mokřadu?

Uklidňují nás, přináší úlevu před rozpáleným sluncem, pročistí vzduch, příjemně nás rozptylují během procházky, malí i velcí,…stromy v našem parku. Potkali jste při procházkách parkem vajgélii, tavolník, škumpu, ruj, mahónii, nebo snad myrobalán? Podle jmen by se mohlo zdát, že to jsou dávní šlechtičtí majitelé klimkovického zámku, kteří se zde vrátili zpět. Nenechte se však mýlit, tato krásná jména patří některým ze zajímavých dřevin, které najdete v našem parku. Bedlivý návštěvník zde napočítá více než 100 druhů stromů a keřů. Pojďme si říct příběhy několika z nich…

Víte, který strom je v našem parku nejhojnější? Tento strom je pověstný tvrdostí svého dřeva, které bylo v minulosti používáno k výrobě ptačích klecí a dodnes je v řadě zemí oblíbeným palivem. Možná Vám napoví obrázek jeho kmene (obrázek borky habru obecného). Pokud stále nevíte, správnou odpověď najdete ukrytou na tomto panelu (na panelu bude umístěn obrázek veverky Augustinky, která bude stát na větvi namalovaného habru a bude povídat: “V parku se nejvíce naskáču na habrech”).

Dalším častým stromem v parku je olše lepkavá (obrázek větve olše se šišticemi). V přírodě má ráda břehy řek a rybníků, které svými kořeny zpevňuje. Její dřevo je měkké, lehké a dovede odolávat vodě. Této vlastnosti rádi využívali naši předkové, kteří olšové dřevo používali při stavbách mostů, jezů, nebo splavů. Olše se dostala take do škol, úřadů a domácností, neboť z jejich šišek se dříve vyráběl inkoust (obrázek veverky Augustinky jak píše perem na papír).

Podzimní plískanice jdou často ruku v ruce s rýmou a kašlem… Jeden ze stromů našeho parku nám však může od neduhů pomoci. Poznáme jej podle voňavých květů a kromě klimkovického parku najdeme jeho větvičku třeba na vlajce prezidenta naší republiky. Je to lípa srdčitá, strom českého národa (obrázek větvičky lípy s listy a květy). Na sběr květů lípy do domácí lékárničky se vypravte od června do července, stojí to za to.

Při svých toulkách klimkovickým parkem můžete narazit na spoustu okrasných dřevin. Mezi nejčastější a nejvoňavější patří tuláci ze severní Ameriky - cypřišek Lawsonův a douglaska tisolistá. Dřevo cypřišku je lehké a vonné. Obsahuje totiž olej, který se užíval jako léčivá droga, účinná již při vdechování, například při zpracování dřeva.

____________________________________________________________________________________________


37


(obrázek větvičky cypřišku). Douglaska patří k nejvyšším stromům na světě. V USA můžete vidět velikána, který je vysoký bezmála jako televizní vysílač na Pradědu (130 m) v Jeseníkách. Douglasky dokáží být také úctyhodnými stařenkami, které se dožívají i vice než 1000 let. Dřevo douglasky se pro svou načervenalou barvu používá k výrobě nábytku. Voňavé jehličí nám slouží pro výrobu léčivých esencí. (obrázek větvičky douglasky).

Pokud rádi objevujete, v našem parku najdete spoustu zajímavostí. Ochutnejte třeba žluté či červené plody myrobalánu, neboli “špendlíku”. Možná Vás předběhnou ptáci, kterým myrobalán velmi chutná a díky nim putují jeho semena po širokém okolí (obrázek myrobalánu). Ostatní objevy jsou jen na Vás… Úkol veverky Augustinky pro návštěvníky: Pozorní návštěvníci už ví, že nejhojnějším stromem v našem parku je habr. Podaří se Vám spočítat, kolik jich v parku celkem je?

____________________________________________________________________________________________


38


Slyšeli jste to taky…? Občasné šplouchnutí rybích ploutví nám napoví, že kalná voda našeho rybníka je plná života. Vydejme se ji malinko prozkoumat.

Proč vlastně člověk zakládá rybníky? Již od dávných časů chtěli mít naši předkové po ruce dostatek ryb, bez pracného lovu v řekách a potocích. První rybníky u nás zakládaly kláštery, které poznaly jejich hospodářský význam. Také někteří osvícení panovníci podporovali výstavbu rybníků, mezi prvními pak král Karel IV. Otec vlasti uložil v r. 1365 stavům a královské komoře: „…pilně stavěti rybníky, aby království naše české mělo hojnost ryb a vodních par…“.

Rybníky však nejsou domovem jen pro ryby. Své děti zde přivádí na svět vodní ptáci, obojživelníci a spousta bezobratlých živočichů, odpočívají zde také ptačí tuláci z dalekých krajů na své pouti za sluncem. Rybník je též světem vodních rostlin, plovoucích řas. Podíváte-li se pozorněji do vod rybníka, můžete si z blízka prohlédnout zelenou rostlinku pokrývající hladinu. Je to okřehek. Pokrývá-li okřehek celou hladinu rybníka, může v něm zadusit život. Obrázek okřehku

Nekorunovaným králem našich rybníků, včetně toho klimkovického je kapr. Je to původně říční ryba, která však byla postupně chována v umělých nádržích. Na území Asie tomu tak bylo již několik staletí před našim letopočtem. Kaprovi je dobře u dna, které při vyhledávání potravy rozhrabává a využívá při tom hmatových vousků. Kapr si pochutnává na rostlinách (koříncích, výhonech, cibulkách, semenech), ale nepohrdne ani živočichy (larvami hmyzu, červi, měkkýši, plůdkem). Za slunných letních dní se rád, stejně jako Vy, vyhřívá u hladiny. Obrázek kapra

A co když hladinu rybníka uzamkne zimní ledová košile, zvířata v něm zahynou? Kdepak. Když se dny krátí a noci ochlazují, klesá teplota vody a to je poplašný signál pro ryby a žáby. Stahují se ke dnu, některé se zde zahrabávají do bahna a spí. A jak pod vodou dýchají? Tito živočichové se naučili přijímat kyslík z vody svými žábry a kůží, takže pokud rybník nezamrzne až ke dnu, udusit se nemohou.

Čas od času najdeme rybníky vypuštěné. Proč hospodáři zbavují rybníky jejich vodní peřiny? Ze dvou důvodů. Jednak chtějí vylovit, a třeba na Váš štědrovečerní stůl prodat chované ryby, a také proto, aby se rybník vyčistil. Čištění rybníků probíhá po 3-7 letech a nazývá se letnění. Dno vypuštěného rybníka zůstává po celý rok bez vody, nechá se zarůst okolní vegetací, nebo zemědělskou plodinou. Důležité je také to, že během zimy dno pořádně promrzne, aby se zničily zárodky parazitů a bakterií, které by rybám mohly

____________________________________________________________________________________________


39


později ublížit. Obnažené dno rybníka se během roku stává také důležitým domovem rostlin a živočichů, kteří se jinde téměř nevyskytují. Schéma letněného rybníka Úkol veverky Augustinky: Děti, zkuste po svém návratu z procházky domů nakreslit podvodní svět klimkovického rybníka. Vládne mu král kapr, který se radí s místním vodníkem. Doprovod jim dělá celá řada dalších zvířat, které najdete popsány na dalším panelu u rybníka.

____________________________________________________________________________________________


40


Nejlepší doba pro návštěvu přírody, tedy i našeho rybníka je brzy ráno, nebo navečer. Z rybníka se během jara a léta tou dobou ozývají tuze zajímavé hlasy…

Rybníky jsou domovem samých zajímavých živočichů. Když se tiše posadíte, nebudou vás považovat za nebezpečné a třeba se k vám i někteří přiblíží. Jako třeba vážka. Ráda si sedá na světlou kůži a vykulí na Vás svých 30 000 očí, nevěříte? Oči vážek jsou skutečně složeny až z 30 000 jednoduchých, malých oček. Obrázek vážky Jako doma se ve vodě rybníka cítí kachny březňačky a lysky obecné, které mají na nohou plovací blány. Ve vodě jsou proto rázem čiperné a plné života. Staví si plovoucí hnízda z větviček, která ale poslouží jen pro zahřívání vajíček. Obrázek kachny březňačky a lysky Na jaře se od rybníka ozývá hlasité kvák. To samci skokanů zelených lákají samičky. Ty potom v květnu nakladou vajíčka, z nichž vyrostou pulci. Pulci zpočátku vypadají jako značně nedokonale, nejprve jim totiž narostou zadní a poté přední nohy. Už jste je ve vodě viděli? Z pulců během několika týdnů vyrostou dospělé žáby, které pak rády na všechny kolem vyplazují jazyk. Je lepkavý, dosáhne daleko od úst a polapený hmyz nemá šanci uniknout. Obrázek dospělého skokana zeleného a pulců Skokani ale nejsou jediné žáby, které v našem rybníce nebo v jeho okolí žijí. Potkat zde můžete ropuchu obecnou nebo kuňku žlutobřichou. Obě se brání proti vetřelcům svým jedem. Je-li hodně nablízku, útočníka varuje žluté bříško kuňky před hrozícím nebezpečím. Obrázek ropuchy obecné a kuňky žlutobřiché Žabí stehýnka jsou oblíbenou pochoutkou užovky obojkové, krásného hada, který žije v blízkosti rybníka. Poznáte ji podle žlutého půlměsíčku za hlavou. Potkáte-li ji, nebojte se, není nebezpečná, jen se poohlíží po něčem k snědku. Kromě žabí dobroty si užovka ráda pochutnává také na malých vodních ještěrech čolcích. Že nevíte, co jsou čolci zač? Čolci, stejně jako skokani a další žáby jsou obojživelníci. Na rozdíl od skokanů však netráví celý život ve vodě, jen se v ní rozmnožují. Zimu přečkávají ukrytí pod kameny nebo v kořenech stromů. Obrázek užovky obojkové a čolka Úkol veverky Augustinky: Všimli jste si během své procházky kolem rybníka nějakých vodních obyvatel? Poznali jste, kdo to byl?

____________________________________________________________________________________________


41


4.3 Návrh propagačního materiálu k naučné stezce a ekovýchovnému koutku Pro účely propagace nově navržené naučné stezky a ekovýchovného koutku je vhodné připravit informační leták, který bude distribuován MěÚ Klimkovice a dalšími případnými zájemci (ubytovatelé, Sanatoria Klimkovice apod.). V následující části textu je předložen koncept možné podoby propagačního materiálu. Kurzívou jsou označeny poznámky pro grafickou realizaci a výrobu letáku.

Vážení návštěvníci, rádi bychom Vás pozvali do klidného světa ostrůvku přírody uprostřed našeho krásného lázeňského města – zámeckého parku. V parku je pro Vás připravena spousta zajímavostí, které Vám ráda představí veverka Augustinka, ochotná průvodkyně zvídavých poutníků. Letecký pohled na klimkovický park. Obrázek veverky Augustiny Zámecký park v dnešní podobě byl nově vybudován v letech 1946-1954 z prostředků kmotrovské akce Praha – Klimkovice a byl nazván městským sadem Petra Bezruče. Na ploše více než 2 hektarů bylo vysázeno kolem 120 druhů dřevin, z nichž se téměř všechny zachovaly do dnešních dní. Cenné cizokrajné dřeviny propojené s mokřadem a zámeckými rybníky dnes poskytují útočiště zajímavým druhům živočichů a vytváří pozoruhodné prostředí v těsné blízkosti Ostravy. V parku jsou pro Vás na devíti panelech připraveny příběhy zdejších obyvatel – zvířat a rostlin, tuláky v čase pak potěší menší výlet do historie Klimkovic. Konkrétně se můžete těšit na následující povídání: • Přivítání v zeleném srdci Klimkovic • O Klimkovi z Lání aneb střípky z historie Klimkovic • Pěvecký koncert uprostřed Klimkovic • Ukrytí obyvatelé parku • Mokrý svět • Tajemní velikáni pod kostelní věží • Výlet pod hladinu rybníka • Podivné zvuky z rybníka Na Vaši návštěvu parku se těší také vodník a dětský koutek, kde najdete spoustu zajímavých aktivit nejen pro Vaše děti. Historické pohledy na Klimkovice a zámek s popisem. Několik aktuálních fotografií parku.

____________________________________________________________________________________________


42


4.4 Doporučení pro realizaci Jak již bylo zmíněno v úvodu zprávy, probíhá v současné době projekt revitalizace parku. Ten je založen na souladu odborných podkladů, zejména dendrologické studie, hodnotící z odborného hlediska význam parkové vegetace, odborných názorů specializované projektantky a představ a záměrů zástupců Města Klimkovice. Termín dokončení pracovní verze návrhu revitalizace parku bohužel přesahuje období, v němž může pokračovat zpracování již citovaného projektu RSEPIC – Rozvoj sítě environemntálních poradenských a informačních center MSK, umožňující financování jeho součástí, včetně návrhu naučné stezky v parku P. Bezruče v Klimkovicích. Zpracovatel projektu naučné stezky tedy musel v maximální míře respektovat rozpracovanou verzi revitalizace, aniž však může odhadnout, zda proces přípravy projektu revitalizace a jeho projednání neovlivní současný návrh projektu parku tak, že to to neovlivní ani stávající návrh naučné stezky. Z uvedeného důvodu a nutnosti předložit návrh naučné stezky k 31.7.2008 se zpracovatel rozhodl postupovat následujícím způsobem: 1. Dokončit a předložit návrh naučné stezky v požadovaném termínu, maximálně respektující současný stav rozpracovanosti projektu revitalizace parku 2. Předložit návrh naučné stezky k projednání a dalšímu využití Městu Klimkovice 3. Po dokončení projektu revitalizace parku posoudit nezbytnost změn projektu naučné stezky a po dohodě s Městem Klimkovice projekt stezky dopracovat a případně upravit podle nové situace (např. na základě objednávky Města Klimkovice) 4. V případě, že bude nalezen způsob financování samotné realizace stezky (tisk a výroba tabulí, jejich instalace, apod.), které nemohly být z důvodu omezení daných pravidly ESF financovány z projektu naučné stezky, může být taktéž návrh dopracován a upraven v rámci projektu realizace stezky. Na druhé straně již v době zpracování projektu byly hledány cesty k následnému financování v důsledku aktivity EICO (partner projektu RSEPIC), který v souladu s principem udržitelnosti navrhnul realizaci naučné stezky a zapojení veřejnosti do rozhodování o její formě a využití do žádosti o grant Nadace OKD. V této žádosti byly také odhadnuty finanční náklady realizace, ale vzhledem k tomu, že o výsledku dosud nebylo rozhodnuto, není výše rozpočtu v této zprávě uváděna, aby nedošlo k případnému ohrožení žádosti v procesu rozhodování. Vzhledem k tomu, že není zcela jasný výsledek (návrh) revitalizace, nelze v této chvíli zodpovědně uvádět všechny dotační tituly, které by za určitých okolností mohly být využity k financování realizace parku (snad s výjimkou „favorizovaného“ operačního programu Životní prostředí). Zpracovatel proto společně s partnery projektu RSEPIC bude sledovat vývoj projektu revitalizace a následně ad hoc navrhovat možné cesty financování podle nastavení výzev využitelných grantových schémat.

____________________________________________________________________________________________


43


Zadní stěna budovy bufetu je postříkána spreji. Návštěvník stojící na břehu rybníka, na cestě vedoucí kolem Polančice si toho brzy všimne, neboť stěnu nezakrývají žádné stromy či keře. Návrh na úpravu Budova se znovu nechá přetřít a poté opatřit obrázky zvířat a rostlin, které se nachází v parku (možnost zapojení místní ZŠ, MŠ). Sprejeři by tak neměli mít možnost ničit svými výtvory již pomalovanou plochu. Z dálky bude objekt působit hodnotněji a lze předpokládat, že se bude zejména dětem líbit. Pohled na objekt bufetu z protějšího břehu rybníka

____________________________________________________________________________________________


44


Detail objektu bufetu

Instalaci dětského koutku na navrženém místě lze využít zároveň k eliminaci dalšího poškozování svahu pohybem cyklistů. Návrh na úpravu Dětský koutek by se v zadní části nechal obehnat nízkým plotem (např. ze střídavě vysokých zapuštěných kůlů), aby bylo zabráněno k přístupu cyklistů na svah. Erozí postižený svah s obnaženými kořeny.

____________________________________________________________________________________________


45


Navržené umístění plotu za dětským koutkem.

____________________________________________________________________________________________


46


Přílohy Příloha 1: Fotodokumentace – anketa k využití parku v Klimkovicích, 1.6.2008

____________________________________________________________________________________________


47


Příloha 2: Fotodokumentace – anketa k využití parku v Klimkovicích, 1.6.2008. Jak si představujete ideální využití parku – kresby dětí

____________________________________________________________________________________________


48


Příloha 3: Kopie informace o chystané anketě v klimkovickém parku, která byla uveřejněna ve Zpravodaji města č. 06/08

____________________________________________________________________________________________


49


Příloha 4: Schematická mapa se zákresem zjištěných ptačích druhů v klimkovickém parku (Mapový podklad – Geodis, data o výskytu ptáků – terénní průzkum, červen 2008)

kachna divoká lyska černá holub hřivnáč strakapoud velký drozd zpěvný kos černý pěnice černohlavá sedmihlásek hajní budníček větší budníček menší lejsek šedý sýkora koňadra sýkora modřinka sýkora babka brhlík lesní žluva hajní pěnkava obecná zvonek zelený zvonohlík zahradní dlask tlustozobý strnad obecný

KD LČ HH SV DZ KČ PČ SI BV BM MS SK SM SB BL ŽH PO ZZe ZZa DT SO

____________________________________________________________________________________________


50


Příloha 5: Fotodokumentace klimkovického parku Stávající dětský koutek v horní části parku

Pohled na dětský koutek, v pozadí věž kostela Sv. Kateřiny

____________________________________________________________________________________________


51


Břeh rybníka v klimkovickém parku, v lesním porostu vlevo protéká Polančice.

Rybník v klimkovickém parku

____________________________________________________________________________________________


52


Mokřad nad rybníkem v klimkovickém parku.

____________________________________________________________________________________________


53

tel Červenec 2008

Recommend Documents