T H E AT R U M M AU R I Výtvarně prostorové řešení expozice relikviáře svatého Maura
DANÝ PROSTOR Výzva k podání výtvarně prostorového řešení expozice nabízí neopakovatelnou příležitost vytvořit koncept, který v historii výstavnictví unikátní, totiž přizpůsobit zámek expozici a nikoli stavět expozici do hotové architektonické dispozice. Předkládaný návrh důsledně respektuje dané prostorové podmínky a architektonický záměr příkladné rekonstrukce, pro nějž přináší snad jen drobné návrhy ke změnám v projektu, které vycházejí z logiky zejména pohybu a velikosti návštěvnických skupin a jejich aktivní migrace v budoucí expozici.
FILOZOFIE ŘEŠENÍ Dané prostorné podmínky i filozofie architektonického přístupu totiž obsahují jedinečnou přítomnost genia loci celého objektu. Ten se stal i hlavním leitmotivem pro výtvarně prostorové řešení – vrstvení historických architektonických slohů, mnohé proměny funkcí, bohaté dějiny společnosti. Všechny tyto aspekty jsou patrné na stavebních a zdobných detailech včetně následných stavebních proměn. Stopy těchto stigmat se nabízí využít jako hlavní téma pro výtvarné finální pojednání stěn, tedy využít detaily fragmentů výmalby a tuto atmosféru rozvést a použít pro patinovanou malbu. Dávné příběhy ožijí i na stěnách. Příběh byl/je přítomen, reinkarnace děje animuje prostor. I grafika expozice by se pak mohla těmito náměty inspirovat. Nezapomenutelný příklad vidíme v obytných prostorách Donjonu. Samotné vymezení úkolu „výtvarně prostorové řešení tematické expozice, které aktivizuje návštěvníka, působí na jeho smysly, vtáhne jej do děje a doby“ přináší v podtextu atributy divadelnosti. Byť zvykově, přesto už pouhé názvy základních podmínek zadání – libreto a scénář – etymologicky souvisí s divadelní terminologií. Předkládaný projekt s divadelními východisky zachází vědomě a systematicky. Současný trend a novodobá tradice marketingových a inovačních přístupů, které lákají návštěvníky historických objektů, s divadelními postupy často pracují a potvrzují, že jsou v důsledku nejen úspěšné, ale i vyhledávané. Zhodnocení mnohaletých zkušeností Správy hradu a zámku Bečov s návštěvníky dosavadní expozice relikviáře sv. Maura a nabídka prostorových možností nového záměru vybízejí k uchopení příležitosti právě z tohoto pohledu. Navíc nám takový přístup umožní eliminovat některé hendikepy stávajícího prostoru, který na rozdíl od dosavadní expozice v zámecké (prostorné, vysoké) dispozici nabízí dispozice vlastně bytového charakteru s nepříliš vysokými stropy, velmi úzkou chodbou, menšími pokojíky a pro hlavní vstup do expozice používá pomocné schodiště. Hlavní expozice je umístěna „až“ ve třetím podlaží, ale rozrůstá se už do podlaží předchozích.
KLÍČOVÉ HODNOTY Divadelní východiska však mohou úspěšně tyto„nevýhody“ proměnit v přednosti, ale pak se spíš než architektonickými kvalitami prostoru můžeme řídit jeho scénografickými potencemi, zprostředkovanými poukazem, pojmenováním, významovým vyzněním, používáním – animací. Prostor přestává být architektonickým – pevným, jistým, stálým a stává se scénografickým – aktivním, dějovým, proměnlivým, plastickým, skrývajícím možnosti k aktivitě, pohybu, hledání, objevování, dobrodružství, fantazii, zážitku, jako ke klíčovým hodnotám budoucí expozice.
ZÁMĚR EXPOZICE Hlavním záměrem předloženého řešení je budovat zážitek návštěvníka na základě příběhu/příběhů, který je nebo byl v obsahu expozice i v jednotlivých artefaktech přítomen. Moderní scénografie pracuje s prostorem tak, že je schopen na sebe přebírat vlastnosti dramatické kategorie a stát se prostorem plastickým nikoli z pohledu fyzikálního, nýbrž významového a významotvorného. Pro zmíněný příběh a děj je daný prostor „kulisou“, obsahující aktivní či aktivizující zóny, v nichž pak i jednotlivé objekty a detaily dostávají dramatický, tedy živý, příběhový charakter. Pro takový objekt je charakteristické, že na sebe přebírá vlastnosti divadelního atributu s polysémantickými znaky. Osciluje mezi viděným a tušeným/překvapivě netušeným, lícem a rubem, iluzí – jak se jeví, a vnitřním obsahem – proč zde je. Toto napětí aktivizuje návštěvníkovu fantazii a aktivní spoluúčast, které jsou podporovány interaktivními prvky, jež expozice obsahuje.
PRINCIPY EXPOZICE Hlavní principy, kterými se řešení expozice řídí, vycházejí z respektu k dětskému zvídavému publiku (věková kategorie cca 8 – 12 let), kdy na základě zkušeností vývojové psychologie můžeme úspěšně reagovat na přirozenou hravost a zároveň touhu po poznání. Odtud navazuje koncept směrem dolů (vůči mladší věkové kategorii) na spontánní hravost a směrem nahoru (ke starším návštěvníkům) na informace, edukaci, odborné vědomosti, kdy se ovšem hravost, zvědavost a zvídavost ani u těchto věkových kategorií nevytrácí. Edukace bez pozitivního emotivního nastrojení by byla neúspěšná, a proto jsou všechny prvky doprovázeny hravostí, zábavnou grafikou, haptikou/ reliéfností, multimedialitou, tajuplností a překvapivostí, podněcující zkoumání a fantazii.
DIVADELNOST Renezanční Pluhovské domy představují významnou součást horního areálu SHZ Bečov, uzavírají příkrý výstup od zámku na poklidném prostranství, přimknuté k monumentálnímu celku areálu gotického hradu a s pozadím blízkých strmých kopců i tvoří neopakovatelnou kulisu nastávajícího jedinečného zážitku. Vstupujeme centrálním vchodem a v přízemí si odložíme do šatny (102) hned vedle sloupového klenutého (pokud možno sceleného) rozptylového prostoru (101 / číslování místností vychází z přílohy P10 – digitalizovaná projektová dokumentace). Slavnostním schodištěm/výtahem se ocitneme ve druhém podlaží ve foyeru/recepci, uvedeni k prohlídce a vybaveni potřebnými formalitami a technikou. Procedura nikoli nepodobná divadelním znakům sui generis.
STRUKTURA EXPOZICE Strukturu expozice, danou prostorovými objemy a jimi řízeným scénářem, je možné metaforicky pojmenovat fázemi klasického dramatického útvaru: prolog, expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa, epilog.
PROLOG Dlouhá úzká chodba (205) nás láká rytmizací a intenzitou světla a zvukovými efekty k rozzářenému ústí schodiště a dovede nás až k historické knihovně (203), která je zasvěcena historii rodu Beaufort-Spontin. Ve vitrínách knihovny jsou umístěny exponáty. Ve skrytých šuplíkových pultících dokumenty, drobné předměty a informace, v otevřených horních patrech knihovny rodinné obrazy. Nasvětlení citlivých exponátů se aktivizuje pootevřením (např. pultíku). Trezor nelze-li jej odstranit, pootevření bude fixováno a za sklem skrývá nejcennější exponáty, například lahve s koňakem. Dominantou této instalace je plechová schrána se záhadným určením, která při poklepu zazní. Zvuk je zaznamenán a postupně při dalším poklepu rytmizován v řetězící se a pozvolna zanikající smyčku. Asociace s odbíjejícím časem, akustická hra.
EXPOZICE uvedení do děje je umístěna ve třetím podlaží v sále 308. Je to první setkání s relikviářem. V pološeru jsme seznámeni s fenoménem relikviáře, s historickými a společenskými kontexty vzniku RSM, jenž je na tištěných okenních výkrytech srovnáván s podobnými uměleckými projevy ve středověké Evropě. Haptický model a modely výzdoby nás přímo fyzicky uvedou k ústřední tématice. Zde můžeme vložit do malého modelu původního jádra své očekávání, vzkaz, přání aktivizované návodnou otázkou… Odtud přejdeme do „galerie relikviářů“ (307), které vévodí rozměrná plochá vitrína s kolekcí relikviářů různých období a forem. Ze předu tato adorační kulisa představuje církevní sbírkové exponáty, zezadu pak můžeme nahlížet malými kukátky či zvětšovacími sklíčky v otvorech do detailů vzácných exponátů a z interaktivních nosičů se o nich dovídat podrobnosti. Tato vícevýznamová „stěna“ vysílá třetí informaci – polyekranovou projekci na protější stěnu místnosti, jejímž obsahem jsou umělecké konotace s příběhy mučedníků.
KOLIZE napětí a potřeba je vyřešit Prezentuje důležitý moment v příběhu relikviáře sv. Maura, totiž jeho cestu z církevního prostředí do světských rukou až po záhadné ukrytí/zmizení/zapomnění v konci války. Tomuto úseku je věnován komunikační prostor „křižovatka“ (301), výkryty v oknech jsou potištěny dobovými mapami a fragmenty dobových dokumentů. Mechanický nástěnný reliéfní model cesty relikviáře obsluhují děti samy. Této části vévodí novodobá přepravní schrána jako poukaz na nekončící stěhování. Ne náhodou kolem ní pak projdeme ještě jednou. Na konci zážitku – při odchodu z expozice. Dosud všechny tyto sály nemají dveře (kdyby byly dveřní otvory vyčištěny do původních velikostí obloukového zakončení, prostor by se zbavil určujícího stísněného pocitu vestavěného bytu) nebo jsou dveře nastálo otevřeny, protože expozice je demokraticky volná, otevřená obousměrně, pohyb návštěvníka je svobodný, řízený jen a jen zájmem a očekáváním nevšedního zážitku, který si může návštěvník řídit sám.
KRIZE vyvrcholení dramatické situace Sál 302 je koncipován jako ústřední interaktivní prostor s překvapujícími zážitky. Zde vrcholí novodobý napínavý příběh relikviáře od snahy o jeho tajné vyvezení, detektivního příběhu pátrání, vypátrání, nalezení, přes uskladnění v trezoru banky, poničení tamějším klimatem, dohady o kompetence správy, drama spojené s restaurováním, boj o finanční zajištění restaurování až po vklínění do špatně vyměřené vitríny. Tento sál naopak předpokládá velmi teatrální vstup dvoukřídlými dveřmi, snad automatickými (jako v pohádkovém filmu), aby se před námi otevřela slavnostní sloupová síň se třemi bizarními sloupy, pilíři (na nichž celá koncepce stojí), které vypadají jako umělecké objekty/sochy, avšak přítomností návštěvníka ožijí, neboť zastupují hlavní subjekty zmíněného děje – obchodníka Douglase, kriminalistu Maryšku a restaurátora Šumberu. Sloupy svým tvarováním a vlastnostmi budí asociační identifikaci se svým místem/předobrazem v příběhu, charakterizují jednotlivé účastníky, jsou nositeli informací, interaktivity, osvětlení, nových překvapení. Když se návštěvník ocitne v zóně spojnice jednoho s druhým sloupem, aktivizuje audiovizuální smyčku rozhovoru např. Douglas x Maryška nebo Maryška x Šumbera,… Pilíře po té začnou vysílat na nejbližší přilehlé stěny informace o své roli v příběhu a navigovat diváka k poznání a pochopení.
PERIPETIE přináší obrat děje, možnosti řešení Tato fáze se odehrává paralelně ve stejném sále, který je centrem celé expozice. Je to jedna z dalších vrstev tohoto sálu. Například když sloup Maryška promítne autentický dokument z nálezu, prolne se za zvuku deště (v den nálezu pršelo) za rohem projekce nástěnné výzdoby gotické kaple (shodou okolností poblíž okna, ze kterého je odtud kaple viditelná) a na nevnímané projekční ploše v podlaze zazáří projekce nálezové situace. To, co bylo v dosavadní expozici v dolním zámku hmotně a tedy poněkud tvrdě prezentováno, se zjeví na chvilku jen jako imaginární nehmotný odraz, iluze dnes již minulosti. Ze šuplíků v Šumberově pilíři se můžeme dovídat napínavé podrobnosti o příběhu restaurování. Proto jsou poblíž jako důkaz umístěna zkušební lipová jádra. Útroby Maryškova pilíře mohou zase skrývat tajemství spoluobjevených lahví vín a koňaků. Objekty se stávají aktivním subjektem, spoluhráčem, dějovým činitelem.
K ATA S T R O FA znamená rozuzlení, očistu, katarzi K očistě dochází v následujícím prostoru trezorové místnosti (303). Posuvné dveře nás vpustí do sálu, který téměř vyplňuje tajemná elipsovitá schrána – trezor. Pevný hrad, v něm pevná stavba, v ní pevná místnost a v ní pevná skruž a v ní nedobytná skleněná obálka, to je pšt stupňů přepevné ochrany. Architektura chrání zranitelné a vzácné, odděluje vnější svět od vnitřního ideového obsahu. V uličce kolem tohoto bezpečnostního pancíře v okenních výklencích na zapuštěných sedilích můžeme počkat, shromáždit se, soustředit se, vychutnat chvilku očekávání jedinečného zážitku při sledování emotivní podkresové projekce makrodetailů fragmentů z výzdoby, promítané na konvexní plochu trezoru. Ta je částečně perforovaná miniaturními otvory a tak vzniká pocit, že relikviář je už už na dosah, otvory probleskuje záře a prolíná gregoriánský chorál. Digitální navigace nám dá pokyn ke vstupu a my se ocitáme v kruhové prostoře, při spodním okraji bezpečnostně podsvícené. Ve tmě jakoby levitoval pozlacený skvost nesený na vnitřním soklu uvnitř jednoduché skleněné bezpečnostní vitríny. Rastr dostatečně vzdálených světelných minizdrojů se mnohokrát zrcadlí, až zmizí na vnitřních plochách vitríny, jejíž stěny jsou okem nepostřehnutelně konické a světelné body tak tvoří zaoblenou nebeskou sféru metafyzického nekonečna. Ta je propojena s mihotajícím se světlem projekce, deroucím se skrze perforaci stěn neobvyklé rotundy. (Podklady pro šechny tyto efekty i dimenze byly odpozorovány na nedávné prezentaci RSM v Jízdárně Pražského hradu). Vložená rotunda zajišťuje pocit výjimečnosti, intimity a nerušenosti příchozími návštěvníky a procházejícími z klenotnice obousměrně. Slouží rovněž k fázování počtu uvnitř přítomných (maximálně 20 návštěvníků).
EPILOG Odchod z trezoru ve spirálovitém režimu nás situuje do druhé totožné chodbičky vedle trezoru, odkud můžeme pokračovat do klenotnice (304). Je to místnost se specifickým režimem, která uchovává další dominanty expozice. V zatemněných oknech jsou vloženy kastlové vitríny a projekční plochy či interaktivní dotykové obrazovky a my se můžeme dopátrat podrobností z obsahu relikviáře i z restaurování. Zásuvky s citlivými předměty se rozsvítí pouze při otevření. Při opuštění klenotnice můžeme postřehnout projekci na druhou polovinu kruhové stěny, jejímž obsahem bude nový život a nové tradice RSM, jeho výjezdní putování, anticipace dobrého budoucího, otevřený konec. Po průchodu hlavním sálem, kde bude možné se na základě poznaného znovu zastavit u snad opominutých aktivit, míjíme v komunikačním uzlu, křižovatce, onu soudobou přepravní schránu, která jakoby čekala na nové naložení a prezentaci relikviáře na další životní pouti. Do zmenšeného modelu této schrány bude opět možno vhodit vzkaz, pocit, návštěvnický zápis, oblouk se uzavírá.
PA R A L E LY Prostory sousedící přes úzkou chodbu (305) budou využity jako paralelní interaktivní tematické koutky pro skupiny zvláštního zřetele (hendikepované, ucelenější věkové skupiny, skupiny meditujících poutníků), proto budou vybaveny mobilně a polyfunkčně od audiotechniky po mobiliář. Zde bude umístěn stolek restaurátora a situovány další kreativní aktivity jak rukodělné, tak digitální. Stojí za úvahu místnosti 309 + 310 sjednotit, neboť pro malou skupinu (do 10 osob) není ani jedna výhodná. 311 by sloužila jako zázemí asistentů pro tuto činnost a jako kancelář správy SHZ Bečov. Odpočinkové zázemí pro návštěvníky s malými dětmi by mělo být umístěno s návazností na sanitární vybavení. Nabízí se místnost 208, která by byla vybavena sedacím mobiliářem, přebalovacím pultem a herními tematizovanými prvky pro věk 0 – 3 roky. Komfort návštěvníků dále zajišťují odpočinkové zóny – sedátka v každé místnosti, umístěná před okeními výklenky, nebo v rozích místností. Občerstvení formou automatového prodeje je důsledně odděleno od expozice a je situováno v přízemí v rozptylové zóně 101.
M AT E R I Á LY Podlahy, stěny i dřevěné prvky interiéru budou spontánně určovat charakter utilitárního prostoru a měly by být nápomocny vnímat zmíněnou koncepci, podporující aktivizaci genia loci. Patinovaná malba s fragmenty čitelných dekorů a lehká patina nátěrů (dveří, obložek, okenic, apod., čisté lakování patinu tak jako tak časem získá) poukazuje na dávné příběhy, prosakující až k dnešku. Fošnové podlahy z kvalitního dřeva by měly mít zátěžový udržovatelný obnovitelný povrch. Jedině v trezorové rotundě bude použitý černý koberec (pro zajištění tmy a tichého nášlapu). Vlastní expozice předpokládá použití některých vitrín z fundusu, výrobu nových atypických vitrín, a instalaci audiovizuálních komponentů. Všechny tyto prvky budou mít charakter maximálně nehmotného vzhledu ve své čisté materiálové a technické podobě. Podoba multifunkčních objektů (hlavní sál) bude vycházet z výtvarného návrhu, konstrukce z oceli v kombinaci se dřevem, na povrchy kolážovité použití ušlechtilého materiálu (ušlechtilé dřevo a překližka, měděný a mosazný plech, sklo, porcelán, plátkové zlacení, apod.). Plášť trezorové rotundy bude vrstvený – ocelová konstrukce, vrstvená bezpečnostní mříž z tahokovu, na vnější povrch perforovaná šlechtilá překližka se zátěrem benátským štukem s lehkou patinou. Okna budou povětšinou vykryta tematickými výkryty s velkoplošným potiskem. Bezpečnostní okna v trezorové místnosti a klenotnici budou uzavřena vnitřními okenicemi, nebo kastlovými mobilními vitrínami.
OSVĚTLENÍ A PROJEKCE Nosiči osvětlení a projekce budou většinou instalační prvky – vitríny, objekty nebo v nepatrně snížených partiích stropů zabudované ekonomické směrové reflektorky a projektory a rovněž obecné osvětlení místností pro údržbový provoz.
