Zápis z jednání Občanského sdružení za privatizaci a zlepšení podmínek bydlení v MČ Praha 2 s místostarostou MČ Praha 2 ing. Jiřím Paluskou ze dne 15. července 2009 Schůzka se konala v kanceláři ing. Palusky od 17.00 hod. Za MČ Praha 2 byli přítomni: místostarosta ing. Jiří Paluska, Mgr. Bureš a Mgr. Florian z právního odboru radnice. OS zastupovali: předseda. Ing. Daniel Kůta, JUDr. Karel Marcel, Ing. Dan Richter, Ing. Luboš Hronek a Michaela Mazancová V úvodu Ing. Paluska zmínil, že připravovaná kritéria prodeje bytových domů konzultoval s Mgr. Dienstbierem a výsledný přehled předal JUDr. Marcelovi. Pokračoval s tím, že nevidí problém v nedohodě o ceně, ale za nepřekonatelný problém považuje v současné době tzv. zlomky domů, tj. prodej bytů s minoritním podílem, který by zůstal MČ v majetku. V kritériích se zaměřují diskutující na navrhovanou cenu, která je překvapivě navrhována v nečekané výši – odhadem kolem 50.000 za m2 s tím,že návrh zní požadovat zaplacení poloviny částky a 2. část by doplácel nájemík jen v případě, že by během 20ti leté lhůty byt prodal. Cena 50.000 za m2 vznikla konstrukcí dvojnásobku ceny odhadní, a to obvyklé, samozřejmě je orientační a lišila by se podle posudků každého jednotlivého domu, vybraného k prodeji. Zástupci sdružení okamžitě protestovali, protože požadovat zaplacení 25.000 za m2 – což je cena v místě obvyklá dle dvou pilotních odhadů a ještě být vázáni 20ti letou lhůtou pro nemožnost s majetkem nakládat, se zdála jako neuvěřitelná a zcela neakceptovatelná. Ing. Paluska tvrdil, že toto byl návrh Mgr. Dienstbiera, o čemž přítomní polemizovali. Návrh Mgr. Dienstbiera totiž zcela jasně zněl naopak; vycházet z ceny obvyklé (25.000 za m2) jako té, ze které bude dale uplatněna 50% sleva při dodržení stálé obydlenosti současými nájemníky po dobu cca 15-20 let s tím, že při prodeji třetí straně by nájemník musel doplatit do ceny obvyklé. Ne, že je to cena, která vznikne jako konečná odečtením slev z nesmyslné ceny tržní (cca 50.000 za m2). Ing. Hronek uvedl, že čím bude cena vyšší, tím spíše budou nuceni lidé svoje zakoupené byty po určité době prodat, protože nebudou moci byt splácet a platit odpovídající částku do fondu oprav; ten musí nutně vzniknout, protože domovní fond je zanedbaný. Ing. Paluska na to odpověděl, že námi navrhovaná cena kolem 10.000 za m2 je dar, což nemohou zástupci radnice akceptovat. Musí se jednat o prodej se ziskem. JUDr. Marcel se zmínil, že byl sice Ing. Paluskou několikrát chválen za vypracování našeho postupu prodeje bytů, nicméně v radničních materiálech z něj není použito vůbec nic, jedině snad, že prodej proběhne podle zák. 72. Uvedl dále, v čem tkví zásadní neshody mezi sdružením a zástupci radnice: 1. ROZSAH PRODEJE – sdružení má za cíl umožnit prodej bytu každému oprávněnému nájemníkovi, který o něj projeví zájem. MČ rázně zužuje rozsah pouze na domy, které sama vybere. Velice tvrdými podmínkami v kritériích pro prodej domů ještě podruhé redukuje a předem vylučuje velkou část nájemníků. 2. NEAKCEPTOVATELNÁ CENA – Mgr. Dienstbier jasně deklaroval jako výchozí cenu cenu odhadní a z té poskytnutí slev. Ne tedy jak je nyní v návrhu uvedeno
stanovit dvojnásobek této obvyklé ceny a z ní poskytnout slevy, takže se opět dostaneme na cenu “tržní”, neboli obvyklou, která je při výši 25.000 za m2 stále dvojnásobkem ceny administrativní, sdružením požadované 3. ZPUSOB A FORMA PRODEJE – obec trvá na prodeji celých domů, na přání samotných nájemníků buď formou po bytech nebo po domech . Jak uvedl JUDr. Marcel – za odporných podmínek pro nájemníky. Za nehoráznost považuje už fakt, že kvůli jedinému volnému bytu v domě by se znemožnil prodej celého domu, to samé platí v případě, že v domě je byť i jediný byt pronajat ve veřejném zájmu (policie apod.). Nebo bude-li v domě jediný nájemník, který privatizaci odmítá a zároveň by se odmítl přestěhovat do jiného obecního bytu. Tyto domy by prodány nebyly. Ing. Paluska opět uvedl, že NIKDY nemíní vytvářet za žádných okolností spoluvalstnictví domů, protože za posledních 15 let MČ naopak podílové domy prodávala a nebude proto vytvářet něco, čeho se pracně zbavila. JUDr. Marcel se dotázal, proč Ing. Paluska nevyužil jedinou možnost, kterou on nabízel ve svých materiálech předaných zástupcům radnice už v únoru t.r., a které nebyly za 6 měsíců řádně prostudovány ? Navrhoval v nich: 1. byty, jejichž oprávněný nájemce by neměl o koupi zájem, by byly nabídnuty jeho rodinným příslušníkům (za rodiče by byt koupily jejich potomci, např.) 2. volné byty – byly by nabídnuty k odprodeji ostatním nájemníkům v domě. V praxi se v jiných obcích tento způsob používá. Co se týká prodeje celého domu, navrhnul JUDr. Marcel, nechť jeho prodej není podmiňován tím, že v něm nesmí být jediný volný byt. Ať si nájemníci koupí dům i s tímto volným bytem. Ing. Paluska měl připravené řešení – volný byt obsadí novým nájemníkem a pak bude možné celý dům prodat. Přítomní zástupci sdružení se opět podivovali nad absrudním požadavkem, aby v prodávaném domě nebyl byt pronajatý ve veřejném zájmu (učitel, policista apod.). JUDr. Marcel navrhnul, ať si MČ tento byt ponechá. Téma debaty se tedy vrátilo k problému podílového spoluvlastnictví, které bylo opět zástupci radnice rázně odmítnuto. JUDr. Marcel proto sdělil, že za takovýchto podmínek omezují rozsah privatizace. Kde je zmínka o spravedlnosti ? Ing. Paluska vidí řešení v tom, že služební byt je pronajímán na rok, potom není problém nájemci nabídnout volný byt v jiném domě a problém je vyřešený. Dalším problémem, který znemožní prodej domu je, pokud jsou v něm 2 a více byty s výměrou do 60 m2, tzv. sociální. V dalších bodech předloženého materiálu nastala shoda, protože obsahovaly obecné informace. Řešil se proto další bod V. – Předmět a způsob prodeje. Zástupci sdružení byli zásadně proti tvrzení Ing. Palusky, že spoluvlastnictví s MČ, tzn. podíly v domech nejsou možné a hlavně ani při dobré vůli realizovatelné. Ten uvedl, že společenství vlastníků bytových jednotek (SVJ) má rozhodovací pravomoci a radnice by v každém podílovém domě musela mít zmocněnce. Přičemž o důležitých majetkových otázkách rozhoduje celé zastupitelstvo. Ing. Richter se dotázal, proč by nemohly rozhodovat správní firmy ? Ing. Paluska to vysvětlil tím, že principielně
nesmí žádný zástupce radnice obec zavázat, proto to není možné. JUDr. Marcel oponoval, že mohou být specifikovány problémy, o kterých bude hlasovat zastupitelstvo, např. podle výše finančních nákladů na nějakou opravu, kterou navrhne SVJ. Překročí-li např. 10.000,- Kč, zástupce radnice přednese požadavek zastupitelstvu a ti ho odhlasují. Už nyní dávají SF výdaje většího rozsahu schvalovat. Ing. Hronek z praxe věděl, že soukromé domy investice předem pečlivě plánují, a proto námi navrhovaný model funguje. Větší investiční zakázky se nemohou bez ohlášení realizovat. Nejprve se musí vytvořit dostatečný fond oprav, poté se teprve provedou schválené práce. Po tuto dobu by mělo zastupitelstvo dost času návrh SVJ odhlasovat. Ing. Paluska odpověděl, že např. SVJ se dohodne, že každý byt bude odvádět do fondu oprav měsíčně 5.000,- Kč. V polovině kalendářního roku pak navrhnou, že je to málo a odhlasují zvýšení na 6.000,- Kč měsíčně. Nastává problém, protože toto zvýšení nemůže zastupitelstvo odhlasovat, protože před tím odhlasovalo platbu ve výši Kč 5.000,-. Obec je vázána jinými zákony a předpisy než soukormí vlastníci. Rovnoprávnost mezi vlastníky bytů a obcí by tak neexistovala. Ing. Richter navrhnul, aby se odhlasovalo, že výše uvedené změny nebude možno provádět v průběhu roku. Ing. Paluska se domnívá, že SVJ jako většinový vlastník by obec vždy přehlasovalo. Ing. Hronek v té souvislosti dodal, že právě proto požadujeme snížit prodejní cenu bytů, aby se mohl tvořit dostatečný fond oprav. Ing. Paluska odpověděl, že není problém v nedostatku obecních finančních prostředků, ale ryze v nemožnoti stanovit jednoho zástupce radnice, který by ji v domě zastupoval. JUDr. Marcel uvedl, že lze. Dále Ing. Paluska přiznal, že v 90 % případů funguje správa domů lépe, mají-li soukromého vlatníka, a že obec jako správce nestojí za nic. Přesto nějaký majetek potřebuje. Realitou je, že podílové spovlastnictví je naprosto neprůchodné a zastupitelé pro něj nebudou hlasovat. Ing. Hronek poněkolikáté zopakoval, že lidé chtějí svůj byt, ne celý dům nebo nebytové prostory. Toto je nutné zastupitelům vysvětlit. Nechápe proto přetrvávající odpor obce, když by ušetřila velké množství finančních prostředků za správu domů. Z důvodu, aby zastupitelé vyslechli zástupce radnice, se dohodlo uskutečnění neveřejné schůzky zástupců OS a zastupitelů, nejpozději koncem srpna t.r. Ing. Hronek dále konstatoval, že neustálým a necitlivým zvyšováním nájemného nastala nyní situace, kdy si chtějí nájemníci odkoupit svůj byt v daleko větší míře, než tomu bylo dříve. V minulých privatizačních vlnách sice byl tlak na odprodej, občané sami od r. 1992 žádali radnici o prodej jejich domu, nicméně nynější situace je přímo kritická s ohledem na likvidační nájemné. Ing. Paluska odpověděl, že nelze nezvyšovat nájemné, když jej zvyšují všechny okolní obce. Jinak by Praha 2 byla v Praze jediným ostrůvkem s jinými pravidly, a to není možné. Nemohou zvýhodňovat jednu skupinu obyvatel. Ing. Hronek sdělil, že na jedné straně používá radnice tyto argumenty a na straně druhé naopak tzv. "ostrůvek" sama vytváří už tím, že si, na rozdíl od ostatních městských, které si ponechaly 3-5 % domovního fondu, ponechává 17 %. V jiných případech, kdy se nájemníkům vychází vstříc, se praxí ostatních, i centrálních obcí hl. m. Prahy, neřídí. Ing. Hronek navrhuje,tíží-li radnici
zvyšování nájemného a nevidí spravedlivé řešení, ať byty nájemníkům prodá a nebude komu nájemné zvyšovat. Občanům, kteří si byt nekoupí nebo bydlí u majitele, může obec nájemné, stanovené v tržní výši, dotovat. Ing. Paluska opět uvedl, že zvyšování nájemného je nutné a je jedno, zda s ním on nesouhlasí. Byl by sám proti sobě, kdyby si nájemné zvyšoval dobrovolně jako nájemník obecního bytu, ale není možné to řešit jiným způsobem. Článek VI. se týká prodeje po bytech a domech. JUDr. Marcel se dotázal, jak je možné chtít po nájemnících, aby si zvolili sami způsob prodeje, když není dořešeno, co se bude dít v případě volného nebo sociálního bytu. Ing. Paluska měl připravené řešení s tím, že volný byt obec obsadí a nájemníci získají možnost koupit nemovitost jako dům-celek nebo jako dům po bytech. Je to podle něj vstřícný krok směrem ke kupujícím. Dále sdělil, že v případě nebytových prostor a prodeji po bytech tyto ke koupi nedostanou a půjdou do veřejné dražby. Při prodej po domech budou prodány za tržní cenu. Překapivý byl pro zástupce sdružení fakt, že Ing. Paluska konzultoval ceny bytů s odhadkyní, která dle tabulek stanovila průměrnou cenu za 1 byt v rozmezí 57.000,Kč za m2 na Vinohradech až po 80.000 za m2 na Novém Městě. Dle této odhadkyně je to cena administrativní ! Samotný byt je jiná nemovitost než celý dům, je proto nepoměrně dražší. JUDr. Marcel opakoval jednoduché řešení, při němž se zachová nízká cena bytů – odhadnout domy a rozpočítat cenu na byty podle jejich výměry. Mgr. Bureš k tomuto dodal, že samotné byty x krát převyšují v součtu cenu samotného celého domu. V tomto bodě shoda nenastala, protože výše zmíněnou cenu p. odhadkyně považuje sdružení za nesmyslnou. Byty jsou obydlené, pronajaté na dobu neurčitou a ve většině případů ze strany obce neudržované. Článek XI. – bod 10 JUDr. Marcel považuje za nemyslitelné, aby případné pohledávky šly za konkrétní osobou, která nemovitost kupuje. Vymáhat pohledávky musí obec jako původní vlastník. Považoval tento návrh za natolik absrudní, že se dokonce domníval, že návrh chybně pochopil. Mgr. Bureš to vysvětlil faktem, že v minulých privatizačních vlnách taková praxe byla. Otázka slev – Ing. Paluska zmínil, že zástupci radnice žádné navrhovat nebudou, musí tak učinit zástupci sdružení. JUDr. Marcel však návrh slev předložil už v únoru, podivoval se proto, proč chce Ing. Paluska něco, co již má dávno k dispozici. Ing. Kůta považuje návrh cen za absurdní z toho důvodu, že v Trojické 7 proběhnul v nedávné době prodej ideální poloviny domu, který má odhadem 1200 m2 za cenu 13 mil., Kč, výpočtem tedy obdržíme cenu za m2 kolem 20.000,- Kč. Jak je možné, že majitel poloviny domu si mohl koupit druhou část nemovitosti za tak nízkou cenu ? Obdržel i on podmínku, že nesmí svůj majetek např. 20 let prodat, jak navrhuje radnice občanům ? V r. 2006 byl prodán dům na Karlově nám. 8 za 64 mil. Kč, teda za 45-50.000 za m2. Prázdný, formou dražby. Je snad normální chtít stejnou cenu po nájemnících, kteří v bytě bydlí a investovali do něj ? Je možné, aby byly obsazené
byty dražší, než přázdné v domě na jednom z nejlukratinějších míst Prahy 2, navíc vč. nebytových prostor ? K tomu Ing. Paluska uvedl, že vlastník má s obsazením a pronájmem domu problémy, a že jeho atraktivita je nadhodnocena, takže nemůžeme situaci posoudit. Ing. Kůta opakoval, že i za poloviční cenu, než je navrhovaných 50.000,- Kč, je cena pro naprostou většinu nájemníků nepřijatelná a příliš vysoká. To by mohlo v budoucnu vést k nuceném prodeji bytů a strhla by se lavina obvinění, že sdružení má podíl na vylidnění městské části a na spekulacích s byty. Ing. Paluska neschvaluje zavazovat vlastníky, nicméně pokud se majetek neprodává za vyloženě tržní cenu, jsou nuceni chtít závazek. A 25.000 za m2 je podle něj výrazně pod tržní cenou. Musejí proto navrhovat cenu 50.000, - Kč, i když by se platila jen její polovina a zbytek jen v případě dřívějšího prodeje, než je závazek. K případu, kdy nebudou nájemníci naopak chtít dům koupit potvrdil Ing. Paluska, že v takovém případě dům nikomu dalšímu prodán NEBUDE. JUDr. Marcel navrhnul jako ochranu proti „šmelení” s byty věcné břemeno a předkupní právo městské části. Na to Ing. Paluska odpověděl, že je to nesmyslná konstrukce, protože předkupní právo nelze zavazovat cenou. JUDr. Marcel řekl, že je to možné za předpokladu, že cena bude vycházet z ceny, za kterou nájemce byt koupil. Ne prodávat obci zpět za cenu tržní ! Ing. Paluska znovu zmínil, že takto nelze předkupní právo zavázat stanovením ceny. V otázce navrhované ceny cca 50.000,- Kč za m2 podle polohy a stavu domu se přítomní vrátili k ošetření nevymahatelnosti její poloviny v případě, že nájemník splní podmínku a byt ve stanovené lhůtě neprodá. Nájemníci by se obávali, že pakliže bude v kupní smlouvě jednou uvedeno, že cena 50.000,- Kč za m2 je prodejní cenou, může obec zbytek vymáhat a nepomůže sdělení, že 50 % ceny tvořila sleva. Ing. Paluska oponoval, že zmíněná vysoká cena je jen cenou virtuální, obec ji nebude požadovat. Ing. Richter nastínil situaci, kdy i s cenou prodejní 25.000,- Kč za m2 nebude nájemník např. vlivem zráty zaměstnání schopen platit hypotéku. Byt pak zabaví banka a on zůstane bez prostředků a bydlení. A navíc by v tom případě porušil podmínku, že bude v bytě bydlet 20 let a byl by nucen doplatit cenu do ceny tržní ? ! I taková absurdní situace by mohla nastat. Ing. Hronek nesouhlasí s ohledem na tvrdé podmínky s článkem IV. Spor se vysvětlil tím, že původně bylo jediné předkupní právo, v nových podmínkách prodeje toto už uvedeno není. Co se týká věcného břemene, tak obec se chce o případném prodeji dozvědět. Posléze musí oslovit vlastníka bytu a požadovat po něm doplacení ceny do výše ceny tržní. Ing. Richter uvedl, že nezná žádný zákon, který by bránil možnoti předkupního práva. Ing. Paluska k tomu dodal, že nelze stanovit předem cenu, ale JUDr. Marcel tvrdil, že ji lze stanovit podle práva věcného břemene. Ing. Paluska otázku překupního práva obce uzavřel sdělením, že obec hodlá majetek prodat definitivně a neuvažuje o žádné možnosti, že by jej zpět od nájemníků kupovala. Mgr.Bureš zmínil, že katastr nemovitostí navíc, jak ukázala praxe, neinformuje obec v případě, že někdo byt prodával dále, ačkoliv na něj bylo uvaleno věcné břemeno. Jednoduše toto věcné břemeno přešlo na nového vlastníka a obec se o
prodeji nedozvěděla. Pak by nebyla schopna požadovat po porušiteli podmínek doplacení bytu do ceny tržní. Zástupci sdružení uvedli, že je to starost radnice zaměstnat nahlížením do katastru a kontrolou své zaměstnace. JUDr. Marcel se vrátil k návrhu ceny 50.000,- Kč za m2 a jejím snížení o 50 % na 25.000,- Kč v případě, že nabyvatel byt neprodá např. 20 let. Domnívá se, že pak by šlo o dar, který by bylo nutné zdanit. Jak by se řešilo po právní stránce ? Uvedl rovněž, že bude chtít konzultaci s Mgr. Dienstbierem, protože nevěří, že návrh ceny vyšel z jeho podkladů, jak Ing. Paluska tvrdí. Východiskem z neshody ohledně výše ceny bylo navrhnout jako prodejní cenu obvyklou, tedy 25.000,- Kč za m2 a do smlouvy zakomponovat smluvní pokutu, i v poměrně vysoké výši. S ohledem na zamezení výprodeje bytů třetím osobám. Zástupci sdružení jednohlasně souhlasili. Dále se jednání odvíjelo od skutečnoti, že by takto cena stanovena byla. Protože i tak je pro naprostou většinu nájemníků nedostupná, opět se řešily možné slevy. JUDr. Marcel ve svých návrzích uvažoval o slevě 10 % z ceny za platbu celé částky v hotovoti v určitém termínu, ačkoliv je pravdou, že by se tím zvýhodnili movitější nájemníci. Obec by ale nemusela na finanční prostředky čekat jako v případě splátek. Další sleva by se poskytla rovněž ve výši 10 % za byty horší kvality – suterénní, ve vyšším než III. p. bez výtahu, byty v ekologicky zatížené oblasti. Návrhem je sleva dalších 5 % v případě, že obec do domu delší dobu potřebně neinvestovala. K těmto slevám se Ing. Paluska omluvil, že jejich návrhy omylem nečetl a materiál si dodatečně nastuduje. Problém ale viděl v tom, jak specifikovat např. suterénní byt apod. To je věcí stavebního úřadu, který určí přesnou definici bytů, není to proto žádný problém. V případě slevy na byty ve III. a vyšším patře v domě bez výtahu může o kvalitě bytu rovněž rozhodnout stavební úřad. Co se týká míst s vyšší ekologickou zátěží, může být přílohou smlouvy např. hluková a emisní mapa, podle níž obec stanovovala byty s úlevou na nájemném v letošním roce. Vše se dá dohledat na příslušných odborech úřadu. M. Mazancová se dotázala, zda se budou slevy kumulovat, tzn. např. poskytnutá 10 % sleva za platbu v hotovosti a zároveň za byt horší kvality dalších 10 %. S tím se počítá. V otázce volného bytu, který by znemožňoval prodej, se znovu vrátil Ing. Paluska s tím, že navrhuje jeho pronájem za 1. nájemné (jeho vysoká výše se platí jen 1 x, později se platí běžné nájemné). Tento byt by byl zájemci posléze prodán na stejných podmínek, jako ostatním nájemníkům domu. Není dobré uvažovat o tom, že ostatní v domě bydlí například 50 let, není možné se odvolávat na nějaké domovské právo apod. Získat byt by tak mohl občan, který v MČ bydlí více než 3 roky a umožnilo by se získat ke koupi byt i těm nájemníkům, kteří bydlí v domě, jenž není k prodeji určen nebo bydlí u majitele. Dala bych se tak příležitost občanům, kteří by jinak byli z prodeje vyřazeni. Ing. Hronek opět potvrdil, že sdružení chce prodej za ceny blížící se co nejvíce ceně administrativní proto, že ve III privatizačních vlnách se za ně prodávalo. Nechceme proto pro nájemníky žádnou výjimku, nic, co by zde neprobíhalo v minulosti. Je tak těžké pochopit, že chceme jen poračovat v započatém způsobu ? Ing. Paluska uvedl,
že v městských částech Prahy, pokud akceptují i nyní ceny administrativní, tak z důvodu, že byly odhlasovány už před delší dobou a nyní se prodej pouze realizuje. V městských částech, kde je prodej realizován za nových podmínek, se prodává za ceny tržní. Ing. Kůta požadoval dát možnost koupit si byt všem oprávněným nájemníkům, ne hrstce vyvolených. Netrestejte ostatní nájemníky neakceptovatelnou cenou, žádal. Prodejte majetek dostupně co nejširšímu okruhu nájemníků a řešte tím skutečně problém, klidně i s vysokou pokutou pro případné spekulanty při nedodržení podmínek (předčasný prodej bytu). Ing. Hronek zmínil komunální volby 2010 s tím, že cílem sdružení nebylo se jich zúčastnit a věřili jsem celý rok a půl od založení sdružení v dohodu s městskou částí. Nyní jsme jako zástupci nejméně 9000 nájemníků obecních bytů nuceni zaujmout stanovisko a v případě nedohody ve volbách kandidovat. Ing. Paluska to označil jako nemorální. Na závěr proběhla rekapitulace toho, co je nutné připravit: Ing. Paluska prostuduje navrhované slevy a materiály sdružení, zástupci sdružení mají nyní k dispozici navrhovaná kritéria pro prodej domů. V měsíci srpnu se zrealizuje schůzka zástupců sdružení se zastupiteli MČ Praha 2. Cena bude navrhována v místě obvyklá (25.000,/m2) se slevami, nebude se navrhovat cena dvojnásobná s 50 % slevou, kdy by cena výsledná byla minimálně původně uvažovaných 25.000,- Kč za m2. Zakomponuje se otázka smluvní pokuty při nedodržení zákazu prodeje bytu. JUDr. Marcel má za úkol dále domyslet důvody pro slevy (obsazenost bytu, zanedbanost, nájemní smlouva na dobu neurčitou a případně i sleva za to, že nájemník byt neprodá). Další schůzka s Ing. Paluskou a zástupci sdružení se bude konat ve středu dne 22. 7. od 17.00 hod v jeho kanceláři. Schůzka byla ukončena přibližně 19.30 hod.
Zapsala: Michaela Mazancová.
