sp.zn.sukls149832/2014 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1.
NÁZEV PŘÍPRAVKU
Cefotaxime Lek 1 g prášek pro injekční roztok 2.
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna lahvička obsahuje cefotaximum natricum 1,05 g, což odpovídá cefotaximum 1 g. Přípravek obsahuje 48,2 mg sodíku v jedné injekční lahvičce (2,09 mmol/g). Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3.
LÉKOVÁ FORMA
Prášek pro injekční roztok Popis přípravku: Bílý až slabě nažloutlý prášek 4.
KLINICKÉ ÚDAJE
4.1
Terapeutické indikace
Cefotaxime Lek 1 g prášek pro injekční roztok (dále Cefotaxime Lek) se používá k léčbě závažných infekcí vyvolaných citlivými mikroorganizmy: -
infekce dýchacího ústrojí infekce močových cest infekce ušní, nosní a krční septikémie endokarditida meningitida infekce kostí a kloubů infekce kůže a měkkých tkání abdominální infekce gynekologické infekce Lymeská borelióza (zejména postižení CNS).
Aplikace cefotaximu může omezit výskyt určitých infekcí u pacientů podstupujících chirurgické výkony. Je nutno přihlížet k oficiálním místním pokynům o správném používání antibakteriálních látek. 4.2
Dávkování a způsob podání
Dávkování, způsob podání a interval mezi jednotlivými dávkami závisejí na závažnosti infekce, citlivosti infekčního agens a na stavu pacienta. Přípravek Cefotaxime Lek lze podávat intravenózně nebo intramuskulárně. Cefotaxim se nemá podávat v jednom injekčním či perfuzním roztoku s aminoglykosidy.
1/9
Intravenózní podání: Injekční roztok se připraví rekonstitucí – k 1 g cefotaximu přidáním 4 ml sterilní vody na injekci nebo ke 2 g cefotaximu přidáním 10 ml sterilní vody na injekci. Podává se pomalou, 3 až 5 minut trvající intravenózní injekcí. Vyšší dávky cefotaximu se podávají intravenózní infuzí: 2 g cefotaximu se rekonstituují ve 40 ml nebo 100 ml vody na injekci, nebo 0,9% roztoku chloridu sodného, nebo 5% glukózy nebo jiného vhodného infuzního roztoku (s výjimkou roztoků hydrogenuhličitanu sodného). Aplikace krátké infuze (2 g ve 40 ml) trvá 20 minut. Aplikace delší infuze (2 g ve 100 ml) v izotonickém roztoku chloridu sodného nebo glukózy trvá 50-60 minut. Při frakcionované i.v. injekci se má roztok aplikovat po dobu 3 až 5 minut. Po uvedení na trh byly hlášeny potenciálně život ohrožující arytmie u velmi malého počtu pacientů, kteří dostávali cefotaxim rychlým intravenózním podáním centrálním žilním katétrem. Intramuskulární podání: Injekční roztok se připraví rekonstitucí – k 1 g cefotaximu přidáním 3 ml sterilní vody na injekci nebo ke 2 g cefotaximu přidáním 5 ml sterilní vody na injekci. Podává se hlubokou nitrosvalovou injekcí do musculus glutaeus maximus. Roztok má být použit ihned po rekonstituci. Dospělí a dospívající starší 12 let (s tělesnou hmotností vyšší než 50 kg): - nekomplikované infekce: 1 až 2 g každých 12 hodin; - středně těžké infekce: 1 až 2 g každých 8 hodin; - těžké infekce: 2 g každých 8 nebo 6 hodin nebo každé 4 hodiny. Pediatrická populace Děti (od 1 měsíce do 12 let) s tělesnou hmotností nižší než 50 kg: - v závislosti na závažnosti infekce 100 až 200 mg/kg/den, rozděleně ve 3 až 6 dílčích dávkách. Novorozenci - (věk 1 až 4 týdny): 50 mg/kg každých 8 hodin; - (od 1. do 7. dne života): 50 mg/kg každých 12 hodin. Maximální denní dávka, která se nemá překročit, je 12 gramů, u dětí 200 mg/kg/den. Pacienti s poruchou funkce ledvin Při renální dysfunkci má být dávka upravena podle stupně poruchy funkce ledvin. Při iniciální anurii (clearance kreatininu pod 20 ml/min) má být dávka cefotaximu snížena na polovinu. 4.3
Kontraindikace
- Hypersenzitivita na cefotaxim. - Pacienti s hypersenzitivitou na cefalosporiny v anamnéze. Může se vyskytnout zkřížená alergická reakce mezi peniciliny a cefalosporiny (viz bod 4.4). 4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití Stejně jako u jiných antibiotik, podávání cefotaximu, zejména dlouhodobé, může vést k přerůstání necitlivých mikroorganizmů. Je nezbytné pravidelně kontrolovat stav pacienta. Pokud se během léčby vyskytne superinfekce, je nutno nasadit adekvátní opatření. 2/9
-
Anafylaktické reakce
U pacientů léčených cefotaximem byly zaznamenány závažné hypersenzitivní reakce včetně fatálních případů (viz body 4.3 a 4.8). Pokud se vyskytne hypersenzitivní reakce, léčba musí být ukončena. Podávání cefotaximu je striktně kontraindikováno u pacientů s hypersenzitivní reakcí časného typu v anamnéze. Vzhledem k tomu, že existuje zkřížená alergie mezi peniciliny a cefalosporiny, musí být podávání cefalosporinů pečlivě zváženo zvláště u pacientů senzitivních na penicilin. -
Závažné bulózní reakce
U cefotaximu byly hlášeny případy závažných bulózních kožních reakcí jako Stevens-Johnsonův syndrom nebo toxická epidermální nekrolýza (viz bod 4.8). Pacienty je třeba upozornit, že v případě výskytu kožních a/nebo mukózních reakcí se musí o dalším pokračování léčby poradit s lékařem. -
Onemocnění vyvolaná Clostridium difficile (např. pseudomembranózní kolitida)
Průjem, zejména těžký a/nebo neustupující, který se vyskytne během léčby nebo během několika týdnů po ukončení léčby, může být symptomem onemocnění vyvolaného bakterií Clostridium difficile (CDAD). CDAD může být mírné až život ohrožující závažnosti, a jeho nejzávažnější formou je pseudomembranózní kolitida. Diagnózu tohoto vzácného, ale potenciálně život ohrožujícího stavu, lze potvrdit endoskopicky a/nebo histologicky. Je důležité vzít tuto diagnózu v úvahu u pacientů, u kterých se objeví průjem během podávání cefotaximu nebo po jeho ukončení. Při podezření na diagnózu pseudomembranózní kolitidy je nutno cefotaxim okamžitě vysadit a bezodkladně zahájit příslušnou specifickou antibiotickou léčbu. Při onemocněních spojených s Clostridium difficile může existovat sklon k zácpě. Léčivé přípravky, inhibující peristaltiku, nesmí být podávány. -
Hematologické reakce
Během léčby cefotaximem, zejména při dlouhodobém podávání, se může vyvinout leukopenie, neutropenie a velmi vzácně agranulocytóza. Pokud léčebný cyklus trvá déle než 7 – 10 dnů, má být monitorován počet leukocytů a v případě neutropenie má být léčba ukončena. Byly hlášeny některé případy eozinofilie a trombocytopenie, které se po ukončení léčby rychle upravily. Byly rovněž hlášeny případy hemolytické anémie (viz bod 4.8). -
Pacienti s poruchou funkce ledvin
Dávkování má být upraveno dle clearance kreatininu (viz bod 4.2). Opatrnosti je třeba, pokud je cefotaxim podáván spolu s aminoglykosidy, probenecidem nebo jinými nefrotoxickými léky (viz bod 4.5). U těchto pacientů, starších pacientů a pacientů s existujícím renálním poškozením je nutno monitorovat funkci ledvin. -
Neurotoxicita
Vysoké dávky beta-laktamových antibiotik včetně cefotaximu, zejména u pacientů s renální insuficiencí, mohou vést k encefalopatii (např. porucha vědomí, abnormální pohyby a křeče (viz bod 4.8)). Pacienti mají být upozorněni, že v případě takových reakcí se mají o dalším pokračování léčby ihned poradit s lékařem. -
Preventivní opatření při podání
Po uvedení na trh byly hlášeny potenciálně život ohrožující arytmie u velmi malého počtu pacientů, kteří dostávali cefotaxim rychlým intravenózním podáním centrálním žilním katétrem. Je třeba dodržovat doporučenou dobu podávání injekce či infuze (viz bod 4.2).
3/9
-
Vliv na laboratorní testy
Stejně jako u jiných cefalosporinů byl u některých pacientů léčených cefotaximem zjištěn pozitivní Coombsův test. Tento jev může interferovat s křížovou zkouškou krve. Test na obsah glukózy v moči s použitím nespecifických redukčních činidel může poskytovat falešně pozitivní výsledky. K tomuto jevu nedochází, pokud se použije glukózo-oxidázová metoda. Příjem sodíku Tento přípravek obsahuje 48,2 mg sodíku v jedné injekční lahvičce (2,09 mmol/g). Nutno vzít v úvahu u pacientů na dietě s nízkým obsahem sodíku. 4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Urikosurika Probenecid interferuje s renálním tubulárním transferem cefotaximu, a tím zvyšuje expozici cefotaximu přibližně 2krát a redukuje renální clearance na přibližně polovinu při terapeutických dávkách. Z důvodu vysokého terapeutického indexu cefotaximu, není nutná úprava dávkování u pacientů s normální funkcí ledvin. Úprava dávkování může být nutná u pacientů s poruchou funkce ledvin (viz body 4.4 a 4.2). Aminoglykosidová antibiotika a diuretika Stejně jako jiné cefalosporiny může cefotaxim potencovat nefrotoxické účinky nefrotoxických léků, jako jsou aminoglykosidy či silná diuretika (např. furosemid). U těchto pacientů je nutno monitorovat renální funkce (viz bod 4.4). 4.6
Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství Bezpečnost cefotaximu během těhotenství u lidí nebyla stanovena. Studie na zvířatech neprokázaly přímé či nepřímé škodlivé účinky z hlediska reprodukční toxicity. Neexistují však adekvátní a dobře kontrolované studie u těhotných žen. Cefotaxim prochází placentární bariérou. Proto nemá být podáván během těhotenství, pokud očekávaný přínos nepřevažuje nad potenciálními riziky. Kojení Cefotaxim se vylučuje do lidského mateřského mléka. Nelze vyloučit vliv na fyziologickou střevní mikroflóru u kojeného dítěte vedoucí k průjmu, kolonizaci kvasinkami a senzibilizaci. Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit léčbu přípravkem Cefotaxime Lek. 4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Neexistují důkazy, že by cefotaxim přímo ovlivňoval schopnost řídit či obsluhovat stroje. Vysoké dávky cefotaximu, zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin, mohou vyvolat encefalopatii (např. porucha vědomí, abnormální pohyby a křeče, viz bod 4.8). Pacienty je třeba upozornit, že při výskytu takových symptomů nemají řídit vozidla či obsluhovat stroje. 4.8
Nežádoucí účinky
Četnosti výskytu: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10000 až < 1/1000), velmi vzácné (< 1/10000) a není známo* (z dostupných údajů nelze určit).
4/9
Třídy orgánových systémů
Velmi časté (≥1/10)
Časté
Méně časté
(≥1/100 až <1/10 )
(≥1/1000 až <1/100)
Infekce a infestace Poruchy krve a lymfatického systému Poruchy imunitního systému
Vzácné Velmi (≥1/1000 vzácné 0 až (< 1/10000) <1/1000)
Není známo (z dostupných údajů nelze určit)* Superinfekce (viz bod 4.4)
Leukopenie
Neutropenie
Eozinofilie
Agranulocytóza
Trombocytopenie
(viz bod 4.4)
JarischHerxheimerova reakce
Hemolytická anémie Anafylaktické reakce Angioedém Bronchospasmus Anafylaktický šok
Poruchy nervového systému
Konvulze
Bolesti hlavy
(viz bod 4.4)
Závratě Encefalopatie (např. porucha vědomí, abnormální pohyby) (viz bod 4.4)
Srdeční poruchy
Gastrointestinální poruchy
Arytmie následující po rychlém podání centrálním žilním katetrem Průjem
Nauzea Vomitus Bolesti břicha Pseudomembranózní kolitida (viz bod 4.4)
Poruchy jater a žlučových cest
Zvýšení jaterních enzymů (ALT, AST, LDH, GMT a/nebo alkalická fosfatáza) a/nebo bilirubinu
5/9
Hepatitida* (někdy se žloutenkou)
Třídy orgánových systémů
Velmi časté (≥1/10)
Časté
Méně časté
(≥1/100 až <1/10 )
(≥1/1000 až <1/100)
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Vzácné Velmi (≥1/1000 vzácné 0 až (< 1/10000) <1/1000)
Není známo (z dostupných údajů nelze určit)*
Vyrážka
Erythema multiforme
Pruritus
Stevens-Johnsonův syndrom
Kopřivka
Toxická epidermální nekrolýza (viz bod 4.4)
Poruchy ledvin a močových cest
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Bolest v místě aplikace i.m. injekce
Snížená funkce ledvin /zvýšení kreatininu (zejména v případě podávání společně s aminoglykosidy) Horečka Zánětlivé reakce v místě aplikace i.m. injekce, zahrnující flebitidu/trombof lebitidu
Intersticiální nefritida
* po uvedení na trh Jarisch-Herxheimerova reakce Při léčbě boreliózy se během prvních dnů léčby může objevit Jarisch-Herxheimerova reakce. Po několika týdnech léčby boreliózy byl hlášen výskyt jednoho nebo více následujících příznaků: kožní vyrážka, svědění, horečka, leukopenie, zvýšení jaterních enzymů, potíže s dýcháním, kloubní potíže. Poruchy funkce jater a žlučových cest Bylo zjištěno zvýšení hodnot jaterních enzymů (AST, ALT, LDH, GMT, alkalická fosfatáza) a bilirubinu. Tyto hodnoty mohou vzácně až dvakrát převyšovat horní hranici normálních hodnot a vyvolat poškození jater, obvykle cholestatické a nejčastěji asymptomatické.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků: Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek. 6/9
4.9
Předávkování
Symptomy předávkování mohou ve velké míře odpovídat profilu nežádoucích účinků. V případech podávání vysokých dávek beta-laktamových antibiotik včetně cefotaximu existuje riziko reverzibilní encefalopatie. V případě předávkování je třeba cefotaxim vysadit a zahájit podpůrnou léčbu včetně opatření k urychlení eliminace a symptomatické léčby nežádoucích reakcí (např. křečí). Neexistuje specifické antidotum. Sérové hladiny cefotaximu lze snížit hemodialýzou nebo peritoneální dialýzou. 5.
FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1
Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, cefalosporiny III. generace, ATC kód: J01DD01 Mechanismus účinku Mechanismus účinku cefotaximu je podobný jako u ostatních cefalosporinů. Váže se na bakteriální proteiny, což vede k inhibici syntézy bakteriální buněčné stěny. Působí baktericidně vůči široké řadě grampozitivních a gramnegativních mikroorganizmů. Spektrum účinku cefotaximu je podobné spektru účinku cefalosporinů třetí generace. V porovnání s benzylpenicilinem je účinnější proti gramnegativním bakteriím: Neisseria gonorrhoeae, Neisseria meningitidis, Haemophilus influenzae, Salmonella spp., Shigella spp. a Enterobacter spp. Bylo prokázáno, že na antibakteriální účinnosti se podílí asi z 10 % i hlavní metabolit - desacetylcefotaxim. Mikroorganizmy s minimální inhibiční koncentrací (MIC) cefotaximu nižší nebo rovnou 16 µg/ml se pokládají za citlivé mikroorganizmy, mikroorganizmy s MIC vyšší než 16 µg/ml, ale nižší než 64 µg/ml se označují jako středně citlivé mikroorganismy, a mikroorganismy s MIC rovnou 64 µg/ml nebo vyšší se zařazují mezi rezistentní mikroorganizmy. 5.2
Farmakokinetické vlastnosti
Cefotaxim je určen výhradně k parenterální aplikaci. Absorpce Po intramuskulárním podání 1 g cefotaximu je průměrné maximální sérové koncentrace 20,5 µg/ml dosaženo do 30 minut. Po intravenózním podání jsou sérové hladiny úměrně vyšší. Po jednorázové dávce 2 g cefotaximu je sérová hladina 58 µg/ml. Po intravenózní infuzi činí sérové hladiny 5 minut po infuzi 1 g cefotaximu 102 µg/ml, a 5 minut po infuzi 2 g cefotaximu 214 µg/ml. Po 4 hodinách jsou sérové hladiny mnohem nižší (1,9 µg/ml po infuzi 1 g; 3,3 µg/ml po infuzi 2 g). Cefotaxim se váže na proteiny z 27 až 38 %. Distribuce v organismu Distribuční objem činí 32 litrů po intramuskulárním podání 1 g, a 37 litrů po intravenózním podání 1 g. Biotransformace 7/9
Cefotaxim je zčásti metabolizován v játrech. Eliminace z organismu Eliminační poločas u zdravých dobrovolníků je 0,8 až 1,4 hodiny. Eliminační poločas u pacientů s těžkou renální insuficiencí (clearance kreatininu 3 až 10 ml/min) činí 2,6 hodiny. Cefotaxim se vylučuje močí: 50 až 80 % intravenózní dávky během prvních 24 hodin v metabolicky intaktní formě (60 % během prvních 6 hodin). Cefotaxim se vylučuje do mateřského mléka; za 2 až 3 hodiny po intravenózní dávce 1 g cefotaximu je jeho koncentrace v mléce 0,25 až 0,52 µg/ml. 5.3
Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity a reprodukční toxicity neodhalily výrazné riziko pro lidi. Cefotaxim prochází placentou. Po intravenózním podání 1 g cefotaximu během porodu byly v séru pupečníkové šňůry naměřeny hodnoty 14 μg/ml v prvních 90 minutách po podání. Tato hodnota do uplynutí druhé hodiny po podání klesla přibližně na 2,5 μg/ml. V amnionové tekutině byla nejvyšší koncentrace 6,9 μg/ml naměřena po 3-4 hodinách. Tato hodnota převyšuje MIC pro většinu gramnegativních bakterií.
6.
FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1
Seznam pomocných látek
Přípravek neobsahuje pomocné látky. 6.2
Inkompatibility
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen ve stejné stříkačce nebo infuzní lahvi s aminoglykosidy. Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6. 6.3
Doba použitelnosti
2 roky. 6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte injekční lahvičku v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. Rekonstituovaný roztok je určen k okamžitému použití. 6.5
Druh obalu a obsah balení
Prášek pro injekční roztok v injekční lahvičce z bezbarvého skla, s bílou pryžovou zátkou, krabička. Velikost balení: 1 lahvička, 10 lahviček 6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním Cefotaxime Lek lze podávat intravenózně nebo intramuskulárně. 8/9
Pro intravenózní aplikaci: Injekční roztok se připraví rekonstitucí – k Cefotaxime Lek 1 g přidáním 4 ml sterilní vody na injekci. Podává se pomalou, 3 až 5 minut trvající intravenózní injekcí. Vyšší dávky cefotaximu se podávají intravenózní infuzí: 2 g cefotaximu se rozpustí ve 40 ml nebo ve 100 ml vody na injekci, nebo 0,9% roztoku chloridu sodného, nebo 5% glukosy nebo jiného vhodného infuzního roztoku (s výjimkou roztoků hydrogenuhličitanu sodného). Aplikace krátké infuze (2 g ve 40 ml) trvá 20 minut. Aplikace delší infuze (2 g ve 100 ml) v izotonickém roztoku chloridu sodného nebo glukosy trvá 50-60 minut. Pro intramuskulární aplikaci: Injekční roztok se připraví rekonstitucí – Cefotaxime Lek 1 g přidáním 3 ml sterilní vody na injekci. Podává se hlubokou nitrosvalovou injekcí do musculus glutaeus maximus. Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. 7.
DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Lek Pharmaceuticals d.d., Ljubljana, Slovinsko 8.
REGISTRAČNÍ ČÍSLO
15/100/91-A/C 9.
DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 13. 11. 1991 Datum posledního prodloužení registrace: 30. 10. 2013 10.
DATUM REVIZE TEXTU 4.12.2014
9/9
